2 - rock for people

FeSTiValoVé
16. ročník
Hradec králové
3.–6. 7. 2010
noViny
Pro náVšTěVníky VyDáVá a zDarMa rozDáVá aMeba ProDUCTion
2
www.rockforpeople.cz
Minutky
Fixa pokřtí CD o den déle
Kvůli technickým problémů pokřtí své koncertní CD VFRFP pardubická Vypsaná fixa až
v úterý 6. července v 17 hodin v Merchandise
stanu přímo uprostřed areálu. Tehdy si budete
moci v neděli zde nahrané album za 99 Kč
koupit a nechat si je od kapely podepsat.
Už jsme doma 25 let
Původně teplická, nyní již pražská alternativní pětice Už jsme doma letos slaví 25 let
existence. U té příležitosti vydala nedávno po
sedmi letech své nové album Jeskyně. Zpěvák, kytarista a klávesista Už jsme doma Miroslav Wanek tvrdí, že představa o jeskyni se
pro něho během příprav na album vyvíjela.
„Na začátku byla místem útěku, schovávání
se a poustevničení. Jak roky ubíhaly a mně
se měnil osobní život, uviděl jsem i druhou
část jeskyně, tedy to, co je vně. Téma se rozvrstvilo doširoka.“
Suicidal Tendencies
mají první DVD
Nepochybný vrchol ve vystoupení The
Prodigy (na snímku), to byla včerejší noc na
šestnáctém ročníku probíhajícího festivalu
Rock for People. Pod pódiem bylo zřejmě
těch více než dvacet tisíc diváků, kteří se
během neděle v areálu pohybovali.
The Prodigy strávili včerejší odpoledne
v Praze. V podvečer vyrazili do Festival
Parku, nabídli své drtivé vystoupení a po jeho
skončení se zase přemístili do metropole,
odkud odletí dnes. Na prohlídku Hradce Králové si nenašli čas.
Našli si jej ale možná Muse, kteří do města
dorazili již včera. Podle našich informaci přistáli svým leteckým speciálem na letišti kousíček vedle Festival Parku. Odstěhovali se do
nejmenovaného hotelu v centru města a tam
nasávali atmosféru Čech. Znamená to, že dnes
večer nastoupí ke svému setu bez cestovního
stresu, což skýtá naději, že je o co stát.
Fofr měli Skunk Anansie, na pódiu podle
očekávání energičtí, divocí, chlapi seběhlí
kolem charismatické Skin, která zpívala obhroublým hlasem divoženky při seanci čarodějek. Výtečný koncert.
Stejně jako Coheed And Cambria. Nepřála
jim přízeň diváků, pod pódiem jich nebylo
tolik, aby se o tom dalo vyprávět doma
dětem. Parta kolem Claudia Sácheze, který
dal kapele jméno podle dvou figurek ze
svého komiksu, byla nicméně báječná.
Vypsané fixe nepřálo zpočátku příliš štěstí,
neboť koncert, který natáčela na CD, měl na
startu technické trable a posunul se asi o dvacet minut. Potom ale nastal hukot, jenž v zákulisí ocenili i Japonci Doping Panda, kteří
Fixu berou v září na turné do své domoviny.
Nebylo by spravedlivé opomenout frenetické přijetí setů Anny K a Marie Rottrové,
dvou statečných dam, milých, vlídných a ve
své práci poctivých a došlých uznání.
Na velkých scénách hrály kapely ze zahraničí, včera tam nebyla ani jedna česká. Tuzemci se spokojili se stany, které dokázali
naplnit k prasknutí. Takové jsou prozatímní
noty započatého festivalu, který se včera
potil pod náporem slunka a večer se trochu
potýkal s nezbednými komáry.
Dnes bude také veselo. Večer se očekává
nápor návštěvníků - to kvůli Muse. Přijedou
z domova i ciziny. Pokud tedy máte rádi dobrý
výhled, zaberte si místo pod pódiem co nejdříve. Jeden nikdy neví. Je možné, že dnes do
areálu dorazí třeba až třicet tisíc lidí.
Americká crossoverová legenda Suicidal
Tendencies vydala v polovině března své
vůbec první DVD v kariéře. Dostalo název
Live At The Olympic Auditorium a přináší
osmdesátiminutový záznam setu, který kapela
odehrála 29. října 2005 v Olympic Auditorium
v Los Angeles. Mezi šestnácti peckami jsou i
klasiky War Inside My Head, Possessed To
Skate nebo Institutionalized. Kapela vystoupila v sestavě Mike Muir (zpěv), Mike Clark
(kytara), Dean Pleasants (kytara), Steve Bruner (baskytara) i Dave Hidalgo (bicí).
Plexis chtěji novinku
Kapela Plexis, česká punková legenda,
vstoupila do šestadvacátého roku své existence. Loňské oslavy čtvrtstoletí má za sebou
a nyní nahlas uvažuje o vydání nového alba.
Názory na termín emise počinu se ale různí.
Zatímco Petr Hošek hovoří o letošním roku,
kytarista Dušan Lébl zase mluví o roku následujícím.
Vypsaná fixa do Japonska
Když včera odpoledne hráli na T-Music
Stage japonští Doping Panda, sledovala jejich
set i část pardubické Vypsané fixy. 19. září
totiž odstartují obě party v Japonsku společné
turné, které potrvá deset dnů. Expanze Vypsané do světa je neoddiskutovatelná.
1
Otázka pro návštěvníky
Otázka pro muzikanty
Jakou barvu má Rock for People a proč?
Jaké bylo nejpodivnější místo,
na kterém jste kdy hráli?
HANKA,
19 let, Praha
Asi červenou, protože je na páskách.
A taky asi žlutá, kvůli
tomu sluníčku.
RUDA,
24 let, H. Počernice
Fialovou, protože
takový máš trenýrky.
YUTAKA
FURUKAWA,
Doping Panda
V Číně jsme jednou
hráli na lodi. Nebyl to
žádný soukromý večírek, ale normální koncert pro veřejnost.
KATKA,
25 let, Mikulov
Já mám ráda zelenou barvu, takže by to
určitě byla zelená, protože se mi tady zatím
líbí. Tady u větráku je
to zatím v pohodě.
JIŘÍ,
20 let, Mělník
Modrou, protože obloha je modrá. Anebo
žlutou.
BOOGERS,
francouzský
písničkář
Tohle je největší festival, na kterém jsem
kdy hrál a také poprvé
vystupuji mimo Francii. Jinak jsem během
festivalů hrával na záchodcích. Od otevírací
doby do konce. Celý
svůj set jsem zahrál asi
tak patnáctkrát.
BARBARA,
19 let,
od Hradce Králové
Nějakou strašně křiklavě zelenou, takovou tu žluto-zelenou.
Protože jsou tu všichni
úplně v pohodě, baví
se a vůbec je to tu takové příkladné. Slunce
svítí, vítr fičí. Pohoda.
KRISTÝNA,
19 let, Prostějov
Fialovou. Napadlo
mě to proto, že poslední deska Muse je
taková do fialova.
CELLO JOE,
The Ginger Ninjas
Hráli jsme snad
všude. Třeba v jeskyni
nebo v tunelu v metru,
což je podobné. Nejsem si jistý, co bylo
nejpodivnější místo.
Jednou jsme hráli uprostřed pustiny, také
často hrajeme v kostelech.
FILIP,
26 let, Vacanovice
Modrou. Modrá je
jako nebe, zároveň
paří slunko. Je to prostě tak. Modrá je
krásná barva. Taková
free, není agresivní.
DOMINIKA,
15 let, Poděbrady
Asi by to byla nějaká žlutá nebo zelená.
Prostě letní a zábavná.
BENJI WEBBE,
Skindred
Bylo to místo podobné zdejším podiím.
V Salzburku jsem hrál
v bunkru ze 2. světové
války. Bylo to místo
pro zhruba osm set
lidí.
LENKA,
26 let, Praha
Oranžovou.
Ale
myslím, že to vybírám
podle toho, že jsem
zvyklá vídat ty oranžové nápisy. A ono to
souhlasí, protože je to
tu celé takové pozitivní.
KAMILA,
20 let, Praha
Zelenou. Je to optimistická barva a také
moje nejoblíbenější.
KEITH FLINT,
The Prodigy
Umělec nebyl k zastižení, odpověděl za něj
šéf techniků (ten s největším plnovousem). Ha
ha ha. Česká republika.
Ani nevím, hrajeme na
festivalech i na normálních sólo koncertech.
Nic zvláštního. I když
počkejte... Jasně, byla
to Amerika.
2
Prohrála v kartách budou jamovat s hosty
Na Jamstage se ve 21.30 hod. postaví kapela Prohrála v kartách, aby po svém odpoledním vystoupení na Evropa 2 Stage učinila
zadost svým improvizačním a hravým náladám. Zajamuje si a pozve k tomu hosty,
s nimiž to rozhodně bude stát zato.
Na dosud spíše tajném jam-programu je
nějakých osm pevných položek, z nichž se
jich nakonec klidně může vyklubat dvacet. Je
například možné, že se k Prohrála v kartách
improvizovaně připojí hoši z Čechomoru,
což by v praxi znamenalo nekonečný mejdan.
Tím spíš, když se kolem pódia i na něm
budou od prvních chvil vystoupení této kapely motat Petr Hošek z Plexis, Aneta Langerová, Honza Křížek nebo kytarista Mejla
z Vypsané fixy.
„S Mejlou bychom měli hrát Magické noci
od Plastiků. Tu píseň napsal Mejla Hlavsa,
a tak ji s námi musí hrát Mejla,“ vysvětlují
zajímavé spojené Prohrála v kartách.
Květinová cyklojízda
aneb Pohoda až za hrob
Když s vámi na cyklojízdu jedou květinové děti, je jasné, že to bude mít šmrnc. The
Ginger Ninjas, hipíci z Ameriky, zazářili už
na začátku.
Po Praze se odmítli pohybovat hromadnou
dopravou. Což o to... Jezdit po hlavním
městě na kolech není zas takový problém.
Jenže tahle čtrnáctičlenná partička na místo
srazu dorazila s koly ověšenými bagáží vážící desítky kilogramů, která obsahovala
snad vše. Od kartáčku po masivní reprobedny. A táhla je od začátku až do Hradce
Králové.
Ty dva dny se nelámaly rychlostní rekordy.
Ne, od začátku se jelo na pohodu. Můžete se
na hipíky dívat jak chcete, ale jedno je jisté.
Nepatří do tohoto světa. Vše, co potřebují, si
s sebou vezou na kole (a můžu z vlastní zkušenosti říct, že to není hračka). Užívají si
drobných radovánek, které už pro nás zevšedněly. Trhání třešní, skákání do kašny na
náměstí, tanec při každé zastávce. Zkrátka,
žijí ve svém vlastním čase.
Vždyť co by mohlo vyjádřit nekonečnou
pohodu víc, než jejich ranní konverzace
z druhého dne cyklojízdy.
„Mám si hodit svoje věci do dodávky? Ne-
n V Kinostanu Hnutí Duha promítají od
14 hodin Tematický blok krátkých filmů
o problematice plýtvání energie, o dvě hodiny později dokument Vítejte v KLDR
a v 16 hodin Zpátky pod došky, dokument
o rodinách, jejichž individuální přístupy se
liší, ale snaží se všechny přiblížit přírodě.
chci zase všechny zdržovat,“ ptal se jeden
druhého. „To je na tobě. Buď svůj. Buď ten,
který jezdí na konci úplně poslední,“ odvětil
druhý. Zkrátka pozitivní přístup, jaký můžeme my, ovládaní civilizací, jen závidět.
PS: Autor těchto pár řádků musí ještě takto
dodatečně kapele poděkovat. Zlomila se mu
osa u kola a nebýt The Ginger Ninjas, kteří ze
svých obřích vaků vykouzlili náhradní díly,
snad na celé kolo, asi by šel do Hradce po
svých.
Honza Huk
Vltava je zpátky, i na Rock for People
Zpěvák Robert Nebřenský, jehož nejmladší generace zná v poslední době spíše
z reklamy na jogurty s heslem „Stačilo říct,
že vám prostě chutná“ i z několika reklam
z dob minulých, se rozhodl vrátit na hudební
scénu s kapelou, se kterou na přelomu devadesátých a nultých let v České republice proslul. Formace se jmenuje Vltava, její hudba
je především roztomilá a chytrá a je přirozené, že se vrací na festival, na kterém před
lety hrávala.
Už v polovině června zahrála znovuobnovená Vltava v Lidových sadech v Liberci
a v den, kdy se rozdávalo vysvědčení, ji
mohli diváci zahlédnout v Zach’s Pubu
v Plzni. Její třetí koncert se odehraje dnes
v 15.20 hod. na Evropa 2 Stage zde na festivalu.
Svou činnost Vltava ukončila v roce 2003.
Jedna z nejoriginálnějších kapel, jež byla
shromážděná od roku 1986 kolem kytaristy
a zpěváka Nebřenského, byla v českých zemích velmi oblíbená a také koncertně mimořádně činná.
Diskografie formace nabízí čtyři alba Mládí i tak velkou lásku bere s humorem
(1994), Šťastnej jako trám (1996), Marx, Engels, Beatles (1998) a Když bozi zestárnou
(2000). V roce 2001 ještě vyšlo výběrové
dílko Best of (2001).
Rok 2010 je rokem návratu téhle legendární kapely. Současná Vltava chce stavět na
novém repertoáru, na druhou stranu se nechce distancovat od původní Vltavy - a proto
na koncertech lze očekávat i staré dobré písničky.
Aktuální sestava částečně vychází z poslední sestavy Vltavy v roce 2003. Zůstali
Robert Nebřenský (kytara, zpěv), Martin
Vajgl (bicí) a František Svačina (klávesové
nástroje). Novými členy jsou Tomáš Uhlík
(baskytara) a Peter Binder (kytara).
3
Muse
Srovnávají je s U2
Když pořadatelé letošního Rock for People
získali možnost uvést na festivalu britské
Muse, následující noc nespali. Nebyli si totiž
jisti, zda udělali dobře. Ne že by pochybovali
o kvalitách kapely. Spíše jim zamotala hlavu
rekordní suma, za kterou byla trojice ochotná
v Hradci Králové vystoupit. Ta částka absolutně přesáhla všechny dosud rekordní cifry,
které v minulosti pořadatelé zaplatili za The
Offspring nebo Arctic Monkeys.
Klid do duše jim ovšem později vehnalo
uvědomění si, že českým (a také zahraničním) návštěvníkům festivalu nabídnou jedno
z nejžhavějších jmen hudební současnosti.
Muse jsou hvězdy. Letos byli jedním z hlavních headlinerů před pár dny proběhnuvšího
festivalu Glastonbury. Další tamní hvězdou
měli být U2, jenomže ti nakonec nevystoupili, neboť zpěvák Bono Vox prodělal na
konci května v Mnichově operaci zad a dává
se dohromady.
Spojení s U2 jistě nebylo náhodné. Muse
a oni jsou momentálně britskými novináři
označováni za největší ostrovní hvězdy. Jejich cena je obrovská, přímo úměrná slávě.
Do Hradce Králové přijedou Muse i proto,
že jim v daném termínu odpadl koncert v Itálii. Z původních šestnácti kamionů, které
měli jejich výbavu do Čech vézt, přirazí nakonec „pouze“ čtyři. Show nicméně slibují
úchvatnou.
Od mládí spolu
Muse pocházejí z Teignmouthu v hrabství
Devon. Trio Matthew Bellamy (kytara,
zpěv), Chris Wolstenhome (baskytara) a Dominic Howard (bicí) je si blízké už od útlého
mládí. Hrát spolu začalo v roce 1994. Nejdříve v kapelách Gothic Plague, Fixed Penalty a Rocket Baby Dolls. Na konci roku
1997 se muzikanti dohodli na novém názvu
Muse a u nezávislých Dangerous Records
vydali první minialbum nazvané prostě
Muse.
O pár měsíců později, v roce 1998, vyšla
další minideska Muscle Museum. Od ní už
vedla cesta do velkého světa. Kapela podepsala nahrávací smlouvu s Maverick Records
a roku 1999 vydala debut Showbiz.
Její diskografie od té doby nabízí pět regulérních alb, přičemž to poslední, The Resistance, je z loňského roku
Singl z Twilight
Muse se v těchto dnech prosazují i ve filmovém světě. Jejich nová skladba Neutron
Star Collision (Love Is Forever) byla prvním
singlem ze soundracku ke snímku režiséra
Davida Sladea Twilight sága: Zatmění. Ten
měl v českých kinech premiéru 30. června
a že se pod hudební složku podepsali i tihle
Angličané, není až tak divné.
Autorka literární předlohy k filmu, Stephenie Meyer, kapelu totiž miluje. Poslouchá
ji prý už od její první desky a spojení s filmem podle jejího příběhu jí přišlo naprosto
přirozené. Jedním dechem ostatně dodala, že
některé části svého díla psala ve chvílích, kdy
si písně Muse pouštěla.
Podotkněme pro úplnost, že první sou-
4
ndrack filmového Twilight: Nový měsíc přinesl jinou skladbu Muse - Supermassive
Black Hole. Ve filmu zněla při baseballovém
mači. Tehdy se psal rok 2009 a kapele to výrazně pomohlo v prosazení se ve Spojených
státech.
„Věděli jsme, že nějaká taková knížka
vznikla. Nedělali jsme si s tím ale hlavu, měli
jsme svůj program,“ vysvětluje s odstupem
času baskytarista Chris Wolstenholme.
Právě tenhle chlapík způsobil nedávno
malý problém Američanům, zvláště těm
v Missouri a Ohiu. Listopadové koncerty
v prvně jmenovaném státě kapela zrušila,
sety v Ohiu přeložila na říjen. Důvodem je
fakt, že Wolstenholme očekává přírůstek do
rodiny a jeho manželka Kelly má termín porodu na přelomu října a listopadu. Její partner
chce být u toho, a tak požádal management,
aby mu vyšel v této věci vstříc.
MK Ultra
Map of the Problematique
Interlude
Hysteria
Unnatural Selection
Nishe
United States Of Eurasia
Undisclosed Desires
Resistance
Bliss
Time Is Running Out
Starlight
Plug In Baby
------Exogenesis: Symphony, Part 1: Overture
Stockholm Syndrome
Diskografie
a Stage pro MUSE bude největším pódiem, jaké kdy na Rock for People stálo
a Matthew Bellamy překonal světový rekord v počtu nejvíce zničených kytar
během jednoho turné: celkový počet
140 v roce 2004 během The Absolution
Tour
a Nejen že Muse sbírají plnými hrstmi
ceny pro nejlepší kapelu, album či
singl. Za obal posledního alba The Resistance si připsali na účet i cenu za
nejlepší obal desky roku 2009 – Best
Art Vinyl Award
1999 – Showbiz
2001 - Origin of Symmetry
2002 - Hullabaloo (kompilace)
2003 - Absolution
2006 - Black Holes and Revelations
2008 - HAARP (live)
2009 - The Resistance
Setlist
(takto vypadal koncert Muse letos 5.
června na festivalu Rock am Ring v Německu)
Uprising
Supermassive Black Hole
Pár zajímavostí
Muse vystoupí dnes ve 22.00
hod. na T-Music Stage
Archive
Lidé se zdají zajímavějšími než kultura
Londýnští Archive by se v případě potřeby mohli klidně rozdělit na tři samostatné projekty. V čele jedné party by se pohupoval
sympatický rapper Rosko John, rockově laděné kapele by vévodil Dave Pen nebo Pollard Berrier a melodické vokály Marie Q by
dominovaly třetí skupině. Je ovšem štěstí, že se všechny tyhle prvky potkávají na jednom pódiu a dohromady tvoří harmonický
trip-hopový celek. Danny Griffiths láká fanoušky na emocionální a dynamický zážitek.
n Dali jste si na začátku roku jako kapela nějaké předsevzetí?
Ne, ale já osobně bych pro nás jeden cíl
měl. Je to Amerika. Chtěl bych se dostat na
nová území. Zároveň je tohle podle mě dobrý
rok pro to, abychom se, řekněme, maličko
rozvětvili. Práce v Archive je velmi intenzivní a je pro nás odpočinek i úleva dělat
i jiné věci.
n Minulý rok jste vydali album Controlling Crowds. Jak ho hodnotíte s odstupem jednoho roku?
Jsme s ním velmi spokojeni. Máme obrovskou radost z toho, jak ho přijali fanoušci
i kritika. Je to pro nás důležité album. Opět se
vrátil Rosko (původní zpěvák Archive Rosko
John, pozn. red.), a tak jsou v kapele vlastně
čtyři různí zpěváci. Vůbec jsme si nebyli jistí,
jak album uspěje. Jestli lidé přijmou třeba ten
hip-hopový rozměr. Takže pokud někteří naši
fanoušci říkají, že to je náš nejlepší počin,
jsme nadšení. Po patnácti letech je krásné mít
pocit, že se zlepšujeme.
n Vydali jste živé i album Live at
Geode. Když jste se rozhodli vydat live
album, proč ne rovnou DVD?
Upřímně ani nevím. Asi to bude tím, že
jsme to vnímali jako velmi intimní koncert,
a tak se nám to zdálo přiměřené. Odehrával
se v krásném prostoru pouze pro výherce
soutěží a podobně. Už to, že jsme hráli akusticky, byl pro nás velký zážitek. To jsme
nikdy nezkoušeli. Ale nebojte, DVD je také
výhledově v plánu.
n Kde čerpáte inspiraci?
Lidé se mi zdají zajímavější než kultura.
Když hledám inspiraci například pro své
texty, daleko radši pozoruji své okolí, než
abych se nořil v hudbě a podobně. Když na
něčem pracuji, obvykle kulturní dění vůbec
nesleduji. Radši si sednu do kavárny a sleduji lidi. Ne že by se mi zdálo, že není co poslouchat, to v žádném případě. Prostě to jen
nedělám. S novými kapelami se ale vždy důkladně obeznámím během turné, kdy nám to
vyhrává z reproduktorů v autobuse.
n Kdo nemá vaše půlnoční festivalové
vystoupení vynechat?
Každý, kdo má rád emocionální, intenzivní
a dynamickou hudbu, si nás zamiluje. Podle
mě je to ohromující zážitek, který unese vaší
mysl. Jsme naživo velmi dobří. Pracujeme
opravdu tvrdě na tom, aby byl náš zvuk na
koncertech perfektní.
Archive se představí dnes ve 23.50
hod. na Česká spořitelna Stage.
Wohnout a kniha z Indie
Namasté Babá aneb Kapela v Indii je
název knižní publikace, kterou vydali bratři
Matěj a Honza Homolové ze skupiny Wohnout. Publikace nabízí řadu povedených fotografií a vyprávění v duchu takovém, jaký
bychom od kapely tohoto ražení čekali.
Vzpomínky na milovanou Indii zde korespondují i s hudebním pohledem na svět.
„Knížka vznikla jako důsledek spontánního nápadu před pěti lety, kdy jsme se vrátili z jedné naší cesty do Indie. Byli jsme na
ní tenkrát já, můj bratr Honza a náš baskytarista Jirka Zemánek. Plni dojmů jsme jen tak
pro sebe vyrobili takovou skromnou publikaci. Brácha ji upravil graficky a dodal fotky,
já ji napsal. Zkusili jsme pak oslovit nějaká
vydavatelství, ale s žádným jsme se nedomluvili. Pak to hodně dlouho bylo u ledu, až se
to někdy loni dozvědělo nakladatelství Jota,
které nám nabídlo, že knihu vydá,“ říká
Matěj Homola.
On si Indii oblíbil a tvrdí, že kdyby neměl
v Čechách rodinu, kapelu a kamarády, zřejmě
by uvažoval o tom, že se v Indii usadí na
delší dobu.
Takhle se ale vždy po bezmála dvouměsíčním pobytu vrací a po zimním spánku
spolu s ostatními rozjíždí svůj Wohnout ke
koncertům.
„Letos jsem chtěl jet do Kyrgyzstánu. Teď
je to ale peklo na zemi, což mě mrzí. Jsem
přesvědčen, že tamní krajina je neskutečně
fotogenická, alespoň podle informací, které
mám, a podle fotek, které jsem viděl. Můj
sen jsou do budoucna postsovětské republiky,“ odhaluje plán, který mu zatím překazily nepokoje, jež ve zmíněné zemi jsou.
Nyní se s Wohnoutem soustředí na výběrové album, které v létě začne vznikat a jímž
si připomenou svých patnáct let existence.
Mají je sice až příští rok, ale na ten už existují plány jiné.
„Bohužel nám patnáct let vychází zrovna
na rok, kdy chceme vydat novou desku. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme do studia
a natočíme znovu třicet našich písniček,
které vydáme na výběrové desce. Její název
ještě nemáme ujasněný, ale chtěli bychom si
ji dát jako dárek k patnácti letům. Budeme ji
točit s hosty a navíc máme pocit, že některé
naše písničky si během koncertování takříkajíc sedly. Mohly by chytit nový drive. Za
rok vydáme novou desku,“ uzavírá Matěj
Homola.
5
Benji Webbe: Můžete mi přinést české pivo?
Frontman kapely Skindred si s námi
včera s chutí popovídal o parném létě.
O čem jiném by si s námi také měl ve
více než třiceti stupních povídat.
n Minulé léto jste na turné nahrávali
v autobuse album Shark Bites and Dog
Fights. Máte stále v autobuse improvizované studio?
Ano, je pravda, že jsem loni na cestách nahrával vokály. Studio už ale v autobuse nemáme, protože letos nenahráváme desku.
Proto v autobuse jen relaxujeme.
n Chodíte se na festivalu projít mezi
lidi?
Rozhodně. Když přijedete do nějaké země
a nepopovídáte si s místními, nemá to smysl.
Je pro mě velmi důležité jít mezi lidi a mluvit s nimi. Někdy přijdou oni za mnou, jindy
rozhovor iniciuji já.
n Co na dlouhých turné postrádáte?
Opravdu postrádám svou ženu, svůj dům
a pořádnou sprchu.
n Ženu si přeci můžete vzít s sebou?
Někdy ji beru, ale není to možné pokaždé,
protože by to skončilo vzájemnou vraždou.
n Žijete na Floridě. Můžete porovnat
zdejší počasí s temějším?
Venku je to podobné. Strašné horko. Velký
rozdíl je v tom, že tady je horko všude. Kdykoli vlezete na Floridě dovnitř, je tam klimatizace, kdežto tady nemůžete horku uniknout.
n Jak v tom horku můžete přežít koncert?
Prostě musíte. Někdy se ale stane, že máte
pocit, že na pódiu umřete. Nijak speciálně se
nepřipravuji, ani se před koncertem nerozehřívám. Možná to nepotřebuji díky tomu, že tolik
mluvím, takže hlasivky mám pořád zahřáté.
n A ochutnal už jste české pivo?
Ne, mohla byste mi nějaké dobré české přinést?
n Jistě. Děkuji za rozhovor.
Tricky: Nejlepší koncerty jsou po setmění
Tricky vám před svým vystoupením,
během kterého se mimo jiné pokusil oběsit na šňůře od mikrofonu nebo pozval
své příznivce k sobě na pódium až se
málem prohýbalo, vzkázal několik moudrých vět. Pokud se domníváte, že jste
byli včera kolem osmé na trip-hopu,
vězte, že to bylo celé jinak.
n Patříte k hlavním protagonistům
trip-hopu. Co pro vás znamená?
S trip-hopem nemám nic společného. Lidé
říkají, že svým prvním albem jsem trip-hop
stvořil. Ale jestli si tohle album poslechnete
a srovnáte ho s dalšími, zjistíte, že jsou každé
úplně jiné. Čili pokud je to trip-hop, je
otázka, co je to vůbec za hudební styl.
n Spolupracoval jste s Massive Attack.
Proč jste ve společné cestě nepokračovali?
Lidské cesty se rozcházejí. Je přirozené, že
každý jde svou cestou.
n Sledujete jejich nová alba? Líbí se
vám?
Popravdě neposlouchám skoro žádnou
novou hudbu. Když už si něco poslechnu, tak
je to jamajská raggae-dance hall muzika.
n To by se vám mohli líbit Skindred,
kteří hráli před vámi.
Kdepak, musí to být klasický dance hall.
n A proč neposloucháte současnou
hudbu?
Já nevím, zdá se mi, že z nové hudby je
nejlepší právě raggae. Ale i to si poslechnu
rád starší, třeba Boba Marleyho. Nová hudba
mne prostě nebere.
n Do vaší muziky se dostávají různé
6
hudební styly. Je nějaký, který opravdu
nesnesete?
Na každé hudbě je něco dobrého. Rozhodně nejsem na hard core metal, ale slyšel
jsem některé písničky, které byly skvělé.
Každý žánr má světlou stránku. I třeba klasika, kterou nemiluji.
n A jaké jsou vaše nehudební inspirace?
Filmy. Skvělý je třeba belgický Man Bites
Dogs nebo některé ruské filmy. Nerad chodím do kina. Myslím si, že sledování filmů,
stejně jako hudba, je hodně soukromá věc.
Nejlepší je sledovat je doma z postele. Ne-
chci o těch filmech s nikým diskutovat, chci
je prostě jen vidět.
n Spolupracoval jste i s českou kapelou
Sunshine na písni Neon Religion. Jaká ta
spolupráce byla?
Ne... ne... Ty si nepamatuji. Možná jsem
dělal remix, to připouštím.
n Máte rád festivalová vystoupení?
Rozhodně. Už to, že vás někam pozvou
místní lidé, je úžasné. Mám lidi rád. A letní
horko je prostě třeba vydržet. Stejně tak daleko raději hraji za tmy, má to mnohem lepší
atmosféru. Za světla musí člověk víc bojovat, skočit do toho.
Skok střemhlav do osvěžující pěny.
Doping Panda nadopovali publikum.
Tolik krásy mezi plasty.
Z Marsu, nebo z Mexika?
Dámy s kolty proklatě nízko... vlastně vysoko.
Pohled na Festival park z Dinner in the Sky.
Když se Márdi raduje.
Pink It Black - růžová v černé a černá v růžové.
7
Pondělní fejeton
Tahle země
je pro slavný
Vyzkoušeli jsme za vás: T-Music koloběžky. Během festivalového dne se člověk hodně
nachodí. Pohyb po areálu si můžete zpříjemnit zapůjčením růžové koloběžky. Přejezd
areálu je s Půjčí vám ji oproti číslu občanského průkazu a za hodinu ji vrátíte na jednom
ze čtyř stanovišť. Naše osobní doporučení: pozor na terénní nerovnosti. Užijte si vítr ve vlasech a bleskurychlé přesuny.
Attractions for all ages as
feature acts take the stage
Blue skies for day two at Rock For People.
With a line up showcasing a number of familiar Rock names and a few not so familiar.
For the early risers (12:10), the Evropa 2
Stage offered Charlie Straight as the opening
act. The Třinec/Prague based band were
a pleasure to watch. The young band’s London Brit pop sound filled the tent with energy
and good vibes. Their songs were up-beat and
fresh, the lead singers London accent was
spot on! The crowd were more than happy to
show their appreciation, clapping along to the
bands mockney tones. Following Charlie
Straight I caught part of Dirty Blondes’ performance at The Jam stage. The Prague group
with a feisty blonde lead vocalist who belted
out track after track leaping from speakers
and kicking symbols – infectious high energy
levels for a Sunday morning!
Music aside, I took time out to have a sneak
peak at the non-musical attractions available
at this years Rock For People festival. For the
under-age rockers perhaps the well equipped
and supervised Kids Corner? Slides, games
and see-saws all free of charge for the youngsters. For the slightly older rockers, I suggest
you hit the Klouzačka (or ‘slide’ for the UK
speakers). Wet & soapy plastic makes for
pretty good fun for the slightly inebriated.
After the Klouzačka, dry off and cool down in
the Staropramen air-conditioned bar. The
white inflatable bulbous cube is slightly off
the main festival path, but worth a visit I’d
say. Cold 10 degree beers are served in real
glasses on beer mats in the temperature controlled cube — super civilised pivo! I almost
forgot I was at a festival. It sounds minor, but
in yesterday’s heat it felt like a godsend. My
next non-musical tip would be a trip to the
ČVUT (Czech Technical University) tent
close to the Rock & Pop stage. I had a brief
guided tour around the tent teaming with
goodies and futuristic gadgets. Tomorrow’s
formula 1 car, 3D movies (3D goggles
mandatory), walking robots, dance mats, a lie
detector test and revamped Czech design
classic, Prestige sneakers are all housed in
the space. Get down there and acquaint yourself with the future’s must have items.
Back to the music. Tricky beamed down
from his far away planet and took to the
Česká Spořitelna stage on time, much to the
delight of the eager crowd. It’s been a while
since I’ve watched the husky voiced one perform. I was glad to see that he’s not lost his
edge. At one point he invited most of the front
few rows of the audience up on stage to join
him and his slightly bemused band. Roughly
100 smiling, dancing fans moshed out to the
bands rendition of Ace of Spades. It was an
unexpected sight.
So the Rock saga continues, Skunk Anansie, The Prodigy, Muse, Dreadzone & Suicidal Tendencies still to be seen and reported
on, not to mention more non-musical activities and festival site highlights.
More soon,
Craig Monts
Když byli Beatles v šedesátých letech slavnější než bůh - jak ostatně později vytušil
i John Lennon, vrátili se už jako hvězdy do
Německa, kde na prahu své kariéry začínali.
Před hotelem, ve kterém byli ubytovaní, číhaly fanynky a v kabelkách a srdcích měly
touhu prožít s někým z kapely cokoliv. Za
každou cenu.
Beatles tehdy bydleli každý na svém pokoji. Fanynky se složily a podplatily recepční. Ta jim sdělila číslo pokoje Johna
Lennona a pustila je po jeho stopě.
Holky vyběhly schody, přicupitaly ke dveřím a zastavily se. Nebyly si jisté, zda mají
dost odvahy vtrhnout dovnitř. Navíc zpoza
kliky bylo patrné, že se Lennon právě koupe,
respektive vylézá z vany.
Když dívky konečně vtrhly dovnitř, Lennon
uskočil k oknu, snad aby povolal pomoc. Ke
svému údivu ale zřel, kterak se dychtivé fanyny kolem něho řítí do koupelny, vytahují ze
svých kabelek ampulky s léky, vyprazdňují je
a z vany si do skleněných minibaněk nabírají
vodu. Tu vodu, ve které se Lennon koupal.
Nejlepší suvenýr, jaký si dokázaly představit.
Suvenýr, jenž si mohly odnést do svých
skromných německých příbytků.
Před lety byli v Praze Deep Purple. Nejmenovaný český kytarista, jejich neoblomný
milovník, si zjistil jméno hotelového zařízení, ve kterém kapela bydlila, a trčel na recepci, aby si nechal na svou kytaru podepsal
milovaného kytaristu Ritchieho Blackmorea.
Byl velmi nervózní, pročež nebylo divu, že
když procházel kolem zpěvák Ian Gillan, vrhl
se k němu se slovy: „Mistře Blackmore,
Mistře Blackmore...“
V té době byli ale Deep Purple rozhádaní
jako psi. Gillan se zastavil, zatvářil se kysele
a nádavkem i zle a popletenému kytaristovi
razantně odvětil: „Já nejsem mistr Blackmore, já jsem Mistr Gillan.“
Fanynky a fanoušci před hotely jsou nezbytným koloritem. U nás se to ale tolik nedrží. Jistě, když tu byli Madonna, Jackson
nebo Kylie Minogue, pod jejich hotelovými
okny stálo pár desítek příznivců.
Takoví Muse mají ale v Hradci Králové
klid. Přitom po něm možná netouží. Řadu let
mám totiž pocit, že by některé kapely ocenily, kdyby se na ně pořádaly fanouškovské
hony. Muse se jich ale nedočkají - prozatím.
Tahle země není pro slavný. Tahle země
má legendy a hvězdy ráda, leč není ochotna
kvůli nim bláznit. John Lennon by se tu mohl
sprchovat na náměstí v kašně a byl by klid,
snad by si ho vyfotilo na digitály jen pár japonských turistů.
Má to ale i jinou stránku. Zahraniční
hvězdy sem jezdí beze strachu. Pokud vím,
naposledy si to u nás s novináři rozdala kdesi
u Staromáku v Praze Paris Hilton, když přijela jako milenka jednoho ze členů kapely
Good Charlotte a tuzemští bulvárníci si s ní
s chutí zahráli na honěnou.
Jaroslav Špulák
FESTIVALOVÉ NOVINY. Deník festivalu Rock for People 2010. Vydává a rozdává Ameba Production. Redakce: Šárka Hellerová,
Michaela Trčková, Jaroslav Špulák, fotografie: Jakub Deml, grafické zpracování a úprava: Aleš Vítek. Toto číslo vyšlo 5. 7. 2010.
8