Stesk padlých

Komentáře

Transkript

Stesk padlých
Tento rok - na rozdíl od předchozích ročníků (Přísaha Spravedlivého a Hněv Nesmrtelného), před hráčem při
tvorbě postavy stojí i volba její rasy. Hráč si může zvolit jakoukoliv rasu ze seznamu níže, měl by však dbát na její
správné ztvárnění ve hře a to jak chováním tak i kostýmovým provedením.
Při výběru rasy je třeba mít na paměti, že ačkoliv je Taurea fantasy světem, snažíme se vždy držet co nejvíce
v reálné rovině. Rasy jiné než lidské se v blízkosti jejich sídel vyskytují spíše vzácně a lidé většinou na jejich
přítomnost i jinak reagují. Pokud se pro neobvyklou rasu rozhodnete, doporučujeme si v takovém případě pročíst
její popis. Získáte tak potřebné informace o dané rase a zjistíte vše, co její hraní zhruba obnáší. Ačkoliv rasa
prakticky neovlivňuje dovednosti postavy, přináší mnoho aspektů, jenž ovlivní vaši hru. Opět se proto zamyslete,
zda volba zvláštní rasy nepřinese spíše zbytečné komplikace - ať už kostýmově či z herního hlediska.
Výběru rasy by pak měla odpovídat i historie postavy a vaše znalost části světa, z kterého přichází, ovlivňuje její
věk - především ohraničuje jeho horní hranici, a také jméno. Ač to může znít tak, že od zvláštnějších ras přímo
odrazujeme, není tomu úplně tak. Pouze chceme poukázat i na negativa takového výběru.
Níže už naleznete výběr ras ze světa Taurey, které považujeme pro letošní ročník vhodné. Pokud byste si přáli
zahrát si rasu, kterou jste nenalezli v seznamu níže, určitě je možno se s námi dohodnout na detailech. Podmínkou
je samozřejmě, aby existovala ve světě Taurey - o tom se můžete přesvědčit v naší encyklopedii.
Co se týče postav, které pokračují z předchozích ročníků, kde nebyla možnost si rasu zvolit, můžete si vybrat nyní.
V tomto ohledu jen upřesněte historii vaší postavy tak, aby dávala vzhledem k rase smysl. Ideální by samozřejmě
bylo, kdybyste se pohybovali v rámci lidem podobných ras - tedy člověk/seveřan/jižan/půlelf/bezejmenný, ale
pokud budete hodně chtít elfa, tak se určitě domluvíme. 

Lidé
Západní lidé
Seveřané
Jižané

Elfové
Měsíční elfové
Noční elfové
Lesní elfové
Půlelfové
Bezejmenní

Stoupenci
Nemrtví
Démoni
Lidé jsou jednoznačně nejrozšířenější ze všech ras Starého světa. Ačkoliv jsou zároveň také jednou z ras
nejmladších, ze svých zdánlivých slabin vytvořili přednosti a rychle ovládli prakticky celý Starý kontinent. Dokázali
se přizpůsobit prakticky jakýmkoliv podmínkám a díky tomu také mohli prosperovat. Krátký věk a náklonnost ke
stěhování a dobývání způsobuje, že jsou mnohdy tak fyzicky velmi rozliční. Jejich kůže přechází od snědé až
k velmi bledé, vlasy od černé po blond. Pěstují si roztodivné účesy, zdobné oděvy, tetování a podobně.
Dnešní člověk vzešel ze spojení jednoho z prastarých rodů Thirewen či Brerrawien (Prvorození), které prý k obrazu
svému vytvořil sám Stvořitel, a nižšího lidu, jenž se vyvinul na Starém kontinentě před několika tisíci lety. V období
Staré říše se lidé rozšířili do všech krajů Starého světa, po jejím pádu však mnozí z nich zůstali odloučeni
v dalekých oblastech a dlouhé věky se vyvíjeli v izolaci. To také dalo vzniku hned několika lidských národů, jak je
známe dnes. Jednotlivé lidské rasy jsou nazývány podle oblasti, odkud pochází - západní lid, seveřané, jižané a
východňané. Posledním známým rodem lidí jsou obávaní barbaři z oblasti velkých pustin na východ od
Západozemí.
Západní lidé
Západní lid se po pádu Staré říše postupem času vyvinul v oblasti dnešního Západozemí, tedy na území
nejdéle obývaném lidmi. Díky tomu také převzal nejvíce od svých praotců - Thirewen a Brerrawien.
Západní lidé jsou bezesporu nejrozšířenější ze všech civilizovaných ras a to i v rámci lidských národů.
Samozřejmě největší zastoupení mají právě v Západozemí, ale velké komunity západního lidu se nachází
i v severských královstvích, v jižanských knížectvích a na dalekém východě.
Hlavní předností západních lidí je právě jejich přizpůsobivost jakýmkoliv podmínkám. Jsou známí pro své řemeslné
dovednosti, válečnické umění a mnoho dalších schopností. Dokázali prorazit téměř v jakýchkoliv oborech, i když
nebyli původními zakladateli těchto směrů. Postupem času se jim podařilo zastínit a vytěsnit téměř všechny
ostatní rasy. Západní lidé jsou také velice učenliví a za dobu své existence si dokázali osvojit všechny vědomosti
svých předchůdců - Prvorozených, a naučili se také mnohé z moudrosti samotných elfů. Lidé nemají problém
velice rychle vyniknout téměř v jakémkoliv dovednostním odvětví.
Nejznámější říší západních lidí je samozřejmě Taurea. Většina západních knížectví, ať už byla původně založena
elfy, Thirewen či Prvorozenými, je dnes právě pod jejich vládou. Výjimku tvoří pouze několik málo zemí. Dnes se
snaží západní lidé opět navrátit k ideálům svých předků, od kterých se v předchozích letech svou mocichtivostí,
hrabivostí a rozpínavostí odloučili. Jednoznačně nejrozšířenějším náboženstvím mezi západním lidem je Víra
v Šest, to však neznamená, že mnozí z nich nevyznávají i jiná božstva.
Pokud bychom měli kulturu západního lidu co nejvíce přiblížit s odkazem na naši vlastní historii, bezesporu se
bude nejvíce blížit evropskému středověku s ohledem na odlišnosti, které přináší náboženství Starého světa oproti
středověkému křesťanství. Mravy jsou podstatně uvolněnější a kultura celkově svobodnější. Stále je však
společnost svázána poměrně přísným feudálním systémem, který se po pádu Staré říše a vzestupu západního lidu
rozšířil téměř do všech krajů dnešní Taurey. Ženy se v západním světě netěší příliš dobrému postavení ve srovnání
ke svým mužským protějškům. I když na tom nejsou zdaleka tak špatně, jako tomu bylo v našem středověku, mají
poměrně těžké se v mnoha směrech prosadit a některé úřady či povolání jsou jim zcela zapovězené.

Učenlivost a přizpůsobivost - západní člověk vyniká ve všech zaměření a dovednostech, dokáže mistrovství
v určitých směrech dosáhnout rychleji než ostatní rasy (snadněji zdokonalí svá zaměření a dovednosti)

Západní kultura - západní člověk se nikterak neliší od dnešního člověka, co se do vzhledu týče; v případě
oblékání se můžete nechat inspirovat evropským středověkem, ale jakékoliv rozumné fantasy kostýmy také
nevadí, oblékání západních lidí zpravidla ovlivňuje nikoliv jejich kultura, ale především obor, kterému se věnují
Seveřané
Tento mocný národ se vyvinul na dalekém severu v období krize Staré říše, kdy byly zdejší kolonie
odloučeny od Západozemí. Původně seveřané sídlili pouze v severních zemí, ale postupem času se
rozšířili i do jižněji položených oblastí, především Athamyru, Tethysu, ale i některých knížectví Taurey
- předně Nemerského a Severního knížectví, Sedmihradí a Tymerie.
Západní lidé často seveřany považují za primitivní národ severních končin. I když se nemusí na první
pohled zdát tak vzdělaní a vyspělí jako jiné lidské rody, seveřané rozhodně nejsou divokým a neorganizovaným
barbarským národem. Své schopnosti a přizpůsobivost však museli v první řadě soustředit především na přežití v
drsném a nehostinném kraji. Proto museli notně pozměnit mnoho svých zvyklostí a způsobů, aby dokázali
prosperovat na divokém severu. Ztratili tak sice mnoho z moudrosti svých otců, vytvořili si však kulturu vlastní,
značně odlišnou a zakládající si na jiných hodnotách. I když nejsou tak disciplinovaní a organizovaní jako západní
lid, mnohokrát ukázali, že jsou silou, s kterou je třeba počítat.
Pobyt v nevlídných končinách je utvrdil v nezdolný lid, který má mnohé přednosti oproti jižním národům.
Seveřané jsou všeobecně fyzicky odolnější a na první pohled rozložitější a silnější než západní lidé, naučili se přežít
i v těch nejhorších podmínkách. Najdeme mezi nimi především schopné bojovníky, ale dokázali se prosadit i v
jiných směrech, mnozí z nich mají hodně blízko k přírodě. Ač seveřané zapomněli mnohé z učení svých praotců,
nikoliv však Gwaerien, i když zdaleka nejsou jedinými, které vyznávají. Nalezneme mezi nimi služebníky severských
bohů, Bezejmenné i následovníky druidského učení.
Pokud bychom měli přiblížit seveřany někomu z našeho světa, můžeme odkázat hned na dvě kultury a to
vikingskou a keltskou. Jednotlivé kmeny, vesnice i říše se však hodně liší, co se zvyklostí týče. Hodně za to může i
roztříštěné a nejednotné náboženství. Seveřané mají také velice pokrokový přístup k ženám. Minimálně tedy ve
srovnání s většinou západních říší. Ženy sice nejsou ve všem zcela rovné, ale v mnoha ohledech jsou jejich názory
respektovány. Navíc mnohé omezující zvyklosti nyní zcela prolomila nynější královna Ledové země - Yngvild.

Nezdolnost - seveřané se dokázali přizpůsobit nehostinému a krutému kraji severu, přežijí i v nelidských
podmínách a jsou svou nezdolností vyhlášení (prodloužená agónie a krvácení; odolnost na chlad)

Válečná malování - pro seveřany jsou typická jejich válečná malování barvy dle místa, odkud pochází, nebo
ideje, kterou razí; seveřané jsou v tomto ohledu velice hrdí a málokdy spatříte seveřana bez jeho rodového
malování, tato malování jsou často rozličná i v rámci seveřanů z jedné oblasti často tvarem malby nebo
mnohdy někteří ze seveřanů kombinují více barev, pokud například pochází z jedné země, ale žijí v jiné.
Dle dnešních království
-
Bouřná (bílá, případně doplněná černou)
Gudrun (rudá, případně doplněná černou)
Hallgard (hnědá, případně doplněná oranžovou)
Hlubina (šedá, případně doplněná modrou)
Ledová země (nebesky modrá, případně doplněná bílou)
Thorunn (oranžová, případně doplněná hnědou)
Dle názorové ideologie



Strom života (zelená) - zastupují frakci Strom života a její propojení se severskou kulturou
Taurea (tmavě modrá) - stojí za názorem jednoty severních království se západními zeměmi
Severská kultura - na první pohled se seveřané příliš neliší od západního lidu - s tím rozdílem, že tolik nedbají
na svůj vzevnějšek, oblékají se zpravidla do jednoduchých střihů přírodních spíše chladnějších barev (šedá,
modrá, hnědá, zelená) nebo případně svých rodových, své kostýmy často doplňují různými kožešinami
Jižané
V období, kdy vypuklo ve Staré říši povstání a jednotlivé kolonie se postupně odloučily, zůstalo na
dalekém jihu mnoho osamocených osad. Vznikla zde říše Velká Athea pojmenovaná podle
sjednotitelky zdejšího lidu. V průběhu následných let izolace od západního světa se také vyvinul národ
jižanů tak, jak jej známe dnes. Původní Athea se rozdělila na tři menší knížectví - Athea, Meilin a Kiyomi
a jižané se postupně rozšířili do všech krajů Jihozemí a to včetně Thirewie a také ostrova Likhantron, ale
mnoho jich najdeme i v západních zemích a taktéž Východozemí.
Ačkoliv nejsou jižané zdaleka tak početní jako ostatní lidské rody, mají mnoho jiných předností. Díky dlouhým
letem odloučení si vytvořili vlastní a zcela unikátní kulturu, která částečně vychází z tradic vznešených elfích
společenství a taktéž Thirewie, s nimiž jižané dlouhé roky sousedili a spolupracovali. Od elfů převzali svůj cit pro
umění, odlišný styl boje a neuvěřitelný smysl pro čest, kdy pro ně slib či přísaha znamená více než vlastní život.
Jižané bývají zpravidla drobnější postavy, mívají jemnější rysy, zpravidla tmavé vlasy a také velmi typické oči, díky
jimž je možné je na první pohled rozeznat. Není pochyb, že se původní lidští osadníci smísili s elfy a proto jsou
jižané mnohdy podobnější právě půlelfům než západním lidem. Ať nikoho však nemate jejich vzhled, jižané bývají
schopnými válečníky, disciplinovanými a spoléhajícími spíše na svou hbitost a umění než hrubou sílu.
Kulturně lze jižany přirovnat nejblíže k některé z východních kultur, nejvíce asi středověkému Japonsku - avšak
s ohledem na hluboce zakořeněnou Víru v Šest a také postavení ženy, ty jsou svým protějškům ve všech ohledech
minimálně rovny, v některých dokonce nadřazeny.

Dar Athey - díky své disciplinovanosti a trpělivosti dokáží jižané koncentrovat svou mysl a v kritickém
okamžiku své tělo připravit na úder vyšší moci (postava dokáže jednou za čas snížit efekt kouzla na sebe)

Jižanská kultura - jižané bývají drobnější než západní lidé, ale není to pravidlem a rozhodně se mezi nimi
najdou i výjimky; zpravidla mají tmavé rovné vlasy (černé, tmavě hnědé nebo tmavě červené, nikdy blond) a
buď hnědé, šedé nebo zelené oči (nikdy modré) pro západní lid netypického tvaru (ve srovnání s naším
světem by se dal přirovnat ke tvaru očí východních asiatů - pokud si chce někdo vyhrát, může použít oční
linky, stíny a pokusit sepřiblížit kýženému výsledku); co se týče oblékání, jižané nosí většinou vznešenější
oblečení výrazných barev - zpravidla bílé, stříbrné, žluté, zlaté, oranžové, červené, fialové či světle modré
Elfové jsou jednou z původních ras, které vznikly na Starém kontinentě. Podle legendy je stvořil samotný
Stvořitel. Byli prý obdařeni tvořivou mocí, kterou měli využít k dotvoření krásného a životem kypícího
světa. Někteří z nich však později zradili svého tvůrce a tato moc jim byla odebrána. V té době se také
původně jednotná rasa elfů začala štěpit a vznikli tak elfové měsíční, lesní a také obávaní temní. Později
v období, kdy se historie elfů prolíná i s tou lidskou některé z měsíčních elfů navíc na svou stranu zlákala
Bezejmenná a dala tak zrodu elfů nočních.
Původně nejrozšířenější a nejpočetnější rasa Starého světa postupně v průběhu věků ustupovala
mnohem přizpůsobivějším lidem, kteří od nich pomalu přebírali kontrolu nad světem. Elfové se později zcela
vytratili do ústraní, ale i dnes stále přežívají v odlehlých končinách světa.
Elfové jsou známí svou poezií, hudbou a magickým uměním. Jejich humor je velmi inteligentní, stejně jako jejich
písně a básně. Nicméně v okamžicích nebezpečí se dokáží chopit zbraní. Elfové věkem neumírají a jsou možná i
kvůli tomu v mnohém značně konzervativní a nepřizpůsobiví, což je nepochybně také jeden z důvodu úpadku
jejich civilizace. Na lidské poměry se velmi pomalu spřátelí, ale naopak i znepřátelí a ještě pomaleji na své přátele
a nepřátele zapomínají.
Elfové jsou štíhlí a vysocí až 2 metry. Jejich rysy jsou krásné a jemné. Mívají bledou pleť a vlasy od blond po
hnědou (u noční elfů i černou) s většinou zelenýma očima. Velmi specifickým rysem elfů jsou jejich špičaté uši.
Pohybují se s nadpozemskou lehkostí a rychlostí. Mnoho jiných ras je považuje za neskutečně krásné a někdy až
změkčilé. Elfové jsou však díky své dlouhověkosti velice zkušenými válečníky, v boji využívají především své
rychlosti a přesnosti, ale nikdo by neměl pochybovat ani nad jejich fyzickou zdatností, kterou mohou hravě
konkurovat i na pohled mnohem silnějším protivníkům.

Rozjímání - elfové narozdíl od jiných ras nikdy nespí, namísto klasického "lidského" spánku spadají do
zvláštního meditačního stavu. I oni "sní", nejde však o běžné snění, ale spíše o duševní cvik, kdy si obsah
samotného snu představují a uvědomují si jej (snáze tak rozeznají jakýkoliv vnuknutý sen a jsou imunní na
spánek)

Elfí uši - pro elfy jsou typické právě jejich elfí zašpičatělé uši, které se však liší u každého elfa a to především
svou délkou, je pravidlem, že většinou kratší uši mají elfové, jejichž předci se mísili s Prvorozenými (nikoliv
však obyčejnými lidmi - ti mají oproti elfům dominantnější geny, geny Prvorozených se však těm elfím
přizpůsobily), zatímco "čistokrevní" elfové mají dlouhé uši (pro představu - tato délka má rozsah od elfů, kteří
jsou k vidění například v Pánovi Prstenů, až po ty ze světa Warcraftu)

Elfí oči - elfové mají podobně jako jižané oči velice netypického tvaru (ve srovnání s naším světem by se dal
přirovnat ke tvaru očí východních asiatů - pokud si chce někdo vyhrát, může použít oční linky, stíny a pokusit
sepřiblížit kýženému výsledku)

Elfí písmo - naprostá většina elfů ovládá elfí runy, nikoliv však již starý elfí jazyk, který byl za dlouhá tisíciletí
zapomenut
Měsíční elfové
Lidmi jsou často nazýváni i jako vznešení elfové a to právě proto, že se k problémům lidí na rozdíl od ostatních
Prastarých, jak jsou souhrně všechny elfí národy nazývány, neobrátili zády a snažili se s nimi spolupracovat.
Zanechali si nejvíce z původní kultury elfů ještě před událostmi, které téměř zničily Starý kontinent, rozdělily
národ elfů a přivedly svět do staletí krvavých válek. Měsíční elfové se společensky asi nejvíce podobají lidem.
Prvorození a později i západní lidé čerpali právě z jejich moudrosti, vyspělosti, tradic a také lásce k Šesti. Právě na
ty však mají oproti lidem velice odlišný pohled. Ačkoliv je zpravidla vyznávají a respektují jejich moc, nepovažují je
za bohy v pravém slova smyslu.
Byli to právě měsíční elfové, kdo vybudoval legendární Tinamassi, které přečkalo mnoho staletí a i dnes je
centrem civilizovaného světa. V průběhu věků však elfů ubývalo a oni se pomalu stáhli do ústraní. Povídá se, že
rozhodujícím zlomem, kdy se elfové odloučili od lidí je pád Staré říše, kterou pomáhali společně s Prvorozenými
vybudovat, a následné období občanských válek. V těchto časech také vzájemné vztahy mezi západními lidmi a
měsíčními elfy značně ochladly. Elfové v sobě dodnes nepotlačili jistou zášť, pocit nadřazenosti a také určitou
odměřenost od nižšího lidu, který podle nich zavinil pád poslední naděje v jednotu lidí a elfů.
Dnes je potkat ve světě lidí je velikou vzácností. Většina měsíčních elfů se totiž stáhla daleko na západ do
Měsíčních zemí. Zde v neprostupných hvozdech vybudovali nenápadné, ale i tak mocné říše, kde i dnes chrání
prastará tajemství svého rodu. Kultura a společenství měsíčních elfů je již od začátku velice vyspělé a to i ve
srovnání se západními říšemi. Pro ně typické je rovné postavení obou pohlaví a také velice svobodomyslný přístup
k božstvům Šesti. I v jejich společnosti jsou však nelibě neseny vyznání v Bezemennou či severské bohy. Měsíční
elfové uznávají harmonii mezi přírodou, kterou milují, a civilizací, která je podle nich nezbyzná pro rozvoj světa.

Kultura měsíčních elfů - měsíční elfové se oblékají do vznešených kostýmů většinou výrazných barev,
zpravidla modré, šedé, stříbrné, bílé nebo zlaté; mívají dlouhé světlé vlasy (blond nebo světle hnědé, ale není
to pravidlem) a nejčastěji výrazné zelené nebo modré oči (opět není pravidlem), na tváři maximálně strniště
Noční elfové
Známe je také jako stínové elfy. V dávných časech byli měsíčními elfy, kteří však hledali naději v záchranu Starého
světa nikoliv ve spojenectví s lidmi, ale v moci Bezejmenné. . I když jsou v mnoha krajích Západozemí spíše
legendou, pokud stále existují, jejich říše se nacházejí v Černozemi, zapomenutém a obávaném kraji na východ od
civilizovaných oblastí. Stínoví elfové stejně jako ti lesní žijí v izolaci od okolního světa. Již v dávných časech si
vybrali cestu, z které nebylo návratu. Mnohdy jsou zaměňováni za temné elfy, což je ale zásadní chyba - naprosto
stejná jako považovat Zatracené za vyznavače severských bohů.
Co se týče jejich víry v Bezejmennou, rozhodně nepatří mezi její nejfanatičtější následovníky. Dokonce ji prý
nevyznávají ani jako bohyni, v přístupu k božstvům Starého světa se v tomto ohledu příliš neliší od svých bratří. I
tak ji však považují za svou Jedinou paní a následují její učení. V mnoha ohledech však působí umírněněji než
někteří radikální následovníci Smrti, s kterými se z tohoto důvodu také často dostávají do sporů.
Ve srovnání k ostatním elfům jsou společensky, nikoliv však už morálně, nejblíže právě k měsíčním elfů. Nechybí
jim ani dostatečná organizovanost ani disciplinovanost, stejně tak je v jejich společnosti zcela přirozená rovnost
mezi oběma pohlavími, už ne však s ostatními rasami. Lidmi i půlelfy naprosto pohrdají a ostatní elfy považují za
pošetilce, kteří do dnešních dnů nenalezli cestu v boji proti temnotě. Nevychází dobře ani s bezejmennými a
jedinou rasou, které si alespoň trochu váží či se ji dokonce obávají, jsou Padlí, ale to pouze pro jejich moc a
souznění s Bezejmennou. Stínoví elfové možná nemilují západní kulturu a Víru v Šest, ale stejně jako oni stojí proti
Temným. Oni sami si na západě nemohou býti jisti životem, jakmile někdo odhalí, jaký je jejich pravý původ.

Kultura nočních elfů - noční elfové se oblékají do vznešených kostýmů většinou temnějších barev, zpravidla
tmavě modré, šedé, stříbrné, černé nebo zlaté; mívají dlouhé tmavé vlasy (černé nebo tmavě hnědé / tmavě
červené, ale není to pravidlem), které si na tuto barvu často barví, aby se odlišili od měsíčních elfů, a
nejčastěji výrazné zelené nebo modré oči (opět není pravidlem), na tváři maximálně strniště
Lesní elfové
Zatímco měsíční, stínoví a dokonce i temní elfové se určitým způsobem přizpůsobili okolnímu a neustále se
měnícímu světu, lesní elfové se raději uzavřeli ve svém vlastním. Zůstali tak, jak je Stvořitel přivedl na tento svět,
zůstali tedy nejblíže původní podobě Prastarých. Odmítají jakékoliv změny kolem sebe a zůstávají především
propojeni se svou milovanou přírodou. Lesní elfové na rozdíl od měsíčních elfů nikdy nezastávali názor, chránit
Starý svět po boku lidí. Osudy Starého Světa jako by jim byly cizí, koncentrují se pouze na ochranu svých lesů a
přirozeného lesního obyvatelstva.
Působí jako divoká rasa dávno odloučená od civilizace a vyspělé společnosti. Nemají zdaleka tak vyvinutou kulturu
jako jejich bratři, o to jsou však nebezpečnější. Vyznávají především moc přírodních elementů a druidismus. Jejich
kultura je velice odlišná a ačkoliv nejsou vyloženě nepřítelem světa lidí, rozhodně pro něj nejsou ani spojencem a
mohou být velice nebezpeční. Tato zdánlivá nevraživost pramení především ze špatných zkušeností z minulosti.
Od zbytku světa se straní a zcela izolují svou civilizaci od kultury západních lidí, jež považují za zkázu Starého světa.
Podobně jako noční elfové lidmi pohrdají a stejně tak i ostatními podle nich "nižšími" rasami. Nerespektují ani
žádná božstva a v Bezejmenné i Šesti vidí pouze další zlo, které se pokouší ovládnout Starý svět. Výjimkou je snad
jedině Tauripin, kterého stejně jako druidové považují za jakéhosi strážce lesa. Jejich samotná existence je vlastně
souznění s přírodou a rozlehlými hvozdy, které ještě nedokázala pozřít některá z civilizací. Ví se toho o nich velice
málo, protože pokud nechtějí, lidskému oku se neukáží.

Kultura lesních elfů - lesní elfové se oblékají do jednoduchých a strohých kostýmů přírodních barev (hnědá,
zelená) často doplněných o kožešiny; mívají dlouhé vlasy výrazně zrzavé nebo hnědé, a nejčastěji zelené nebo
hnědé oči (není pravidlem), maximálně strniště, na tváři často nosí zvláštní lesní runy

Lesní tvor - lesní elfové jsou podobně jako druidi či dryády lesními tvory a hvozd je ohraňuje svou mocí
Již od prvopočátku mezi sebou nacházeli zástupci opačných pohlaví Prastarých a Prvorozených jisté
zalíbení a potěšení, i když to mnohdy nebylo zrovna společensky vhodné. Tento vztah mezi elfy a lidmi
přetrvává dodnes, proto jsou půlelfové, jenž vzešli ze spojení elfa či případně půlelfa a člověka, v
některých oblastech Starého kontinentu velice rozšíření. Mezi tyto oblasti patří především Thirewia,
Brerrawia, jižanská knížectví, ale i mnohé země Západozemí.
V obou kulturách jsou sice považováni za cizince, pro elfy se jeví jako lidé a pro ty naopak jako elfové.
Ačkoliv se mnohdy nemusí těšit přílišné oblibě a často musí čelit posměškům, zdědili ze spojení obou ras
mnoho předností. Půlelfové v sobě mají spojenou zvídavost, vynalézavost, přizpůsobivost a ctižádost svých
lidských rodičů s jemnými smysly, moudrostí, dlouhověkostí a láskou k přírodě svých elfích rodičů. Dalo by se říci,
že si vzali to nejlepší z obou národů a díky tomu se mohou prosadit prakticky v jakémkoliv směru a mnohdy lépe
než samotní lidé či elfové. I přes to však nebývají přijímáni ani v jedné z kultur zrovna srdečně.
Půlelfové nemají vlastní kulturu a často se pojí s místem, kde se narodili a byli vychováni, ať už v lidských nebo
elfích společenstvích. Půlelfové jsou zpravidla půvabnější s bledší a jemnější pletí nežli jejich lidští rodiče, ale jejich
skutečná barva kůže a ostatní detaily jsou nejen rozličné jako u lidské rasy, ale také dosti závislé z jakého spojení
půlelf vznikl. Mnozí půlelfové po svých elfích předcích zdědili i typické špičaté uši, které však nebývají tak výrazné.

Učenlivost - půlelfové vynikají ve všech zaměření a dovednostech, dokáží mistrovství v určitých směrech
dosáhnout rychleji než ostatní rasy (snadněji zdokonalí svá zaměření a dovednosti), ne však jako západní lid

Rozjímání - půlelfové stejně jako elfové nespí, namísto klasického "lidského" spánku spadají do zvláštního
meditačního stavu. Narozdíl od elfů však v tomto stavu sní jako lidé, jsou však imunní na spánek.

Půlelfí uši - půlelfové zdědili po svých elfích předcích zvláštní zašpičatělé uši, jsou však podstatně kratší než ty,
kterými se honosí elfové, jsou prakticky stejně dlouhé jako lidské, pouze zašpičatělé na konci

Půlelfí kultura - půlelfové se výrazně liší dle toho, v jaké kultuře žijí a podle toho se také oblékají, narozdíl od
elfů někteří z nich nosí i vousy, barva jejich očí je rozličná stejně jako barva i délka vlasů, tvar jejich očí se
podobá klasickému západního či severského lidu, nikoliv elfímu a jižanskému
Tato tajemná rasa je podle mnohých obrazem lidí tak, jak si je představuje Bezejmenná. Bezejmenní jsou
rasou, jež by podle ni měla vládnou nejen Tauree, ale celému Západozemí a i zbytku civilizovaného
světa. Objevili se ve Starém světě teprve nedávno, není však pochyb, že existují už celá staletí, pouze je
jejich Paní ukryla před zraky lidí. Vybudovali si mocná sídla v Černozemi a postupem času začínají
pronikat i do okolních částí světa.
V západních zemí i mnohých dalších oblastech se jejich bytí považuje buď za čistou lež nebo tam, kde
s nimi měli již čest, jsou obávaní a nenávidění, tuto nesnášenlivost navíc prohloubilo učení Řádu, který v
nich vidí nepřítele Víry v Šest. Po lidech převzali nejen svou podobu, ale také přizpůsobivost, učenlivost a
především mocichtivost a dobyvačnost. Na jejich existenci však Bezejmenná zanechala i své stopy. Věkem
nestárnou a mnohé neduhy lidského života je netrápí. Bývají chladní a postrádají jakoukoliv lítost, úctu k životu či
empatii k slabším. Proto byli zpočátku také považováni za nemrtvé. Bezejmenní jsou však živí tvorové jako jiní.
Jediná je však zbavila mnoha vlastností, které považovala za důvody budoucí zkázy lidstva a jejich neschopnosti
čelit hrozbě vpádu Temných.
Nesou mnohé znaky Padlých , i když jejich moci nedosahují. Není však pochyb, že je Bezejmenná vytvořila právě
podle jejich vzoru. Kombinací magie smrti a magie života dokázala Bezejmenná vytvořit novou existence schopnou
rasu ani ne tolik nepodobnou lidem, ale zároveň v mnoha ohledech odlišnou a námi nepochopenou. Bezejmenné
jde jen těžko poznat od běžných lidí či půlelfů. Mocní templáři, klerici či kdokoliv velice znalý a pozorný je však
dokáže rozpoznat.
Bezejmenní vyznávají výhradně a pouze Jedinou. Ostatními bohy opovrhují, překvapivě však disponují hlubokými
znalostmi o všech božstvech Starého světa. Někteří své bohyni slouží až fanaticky a nezastaví se před ničím,
mnohdy se tak dostávají i do sporů s ostatními zástupci víry v Bezejmennou - například Zatracenými nebo nočními
elfy. Stejně jako lidé i mnozí bezejmenní se liší od svých bratří a nemusí být zdaleka tak radikální a nesnášenliví
k ostatním. O bezejmenných toho je však známo až zoufale málo a mnohé otázky zůstávají nezodpovězeny.

Učenlivost a přizpůsobivost - bezejmenní vynikají ve všech zaměření a dovednostech, dokáží mistrovství
v určitých směrech dosáhnout rychleji než ostatní rasy (snadněji zdokonalí svá zaměření a dovednosti)

Symbol Bezejmenné - bezejmenní nosí symbol své bohyně - urození na krku a zároveň na dlani, zatímco
neurození na předloktí, tento symbol je ochraňuje před nemrtvými bytostmi a nemocemi, ale zároveň
přitahuje pozornost různých lovců zla a lidí, kteří nemají bezejmenné v lásce
Mocné postavy magického zaměření ovládající buď nekromancii nebo démonologii (démonolog, čarodějka, mág,
nekromancer, smrtonoš a zvěstovatel) mohou mít kromě dočasných služebníků, které musí udržovat svou vůlí, i
jednoho trvalého společníka, kterého nemusí.
Ten je plnohodnotnou hráčskou postavou s vlastními schopnostmi a hraje ji druhý hráč, s kterým se výše vypsaná
postava musí předem domluvit. Ve výběru zvolí odpovídající rasu - tedy nemrtvý / démon a v poznámce doplní,
který typ nemrtvého či démona má v plánu hrát a komu bude "společníkem". Tyto typy najdete vypsané níže,
avšak přesnější informace o jejich herním ztvárnění a jejich schopnostech dostane pouze hráč postavy ovládající
odpovídající magické zaměření s přístupem k nekromancii nebo případně démonologii a samotný hráč již
přihlášený za společníka. Hráč společníka si vybírá pouze zaměření a dovednosti (ne talenty), jejichž vlastnosti
poté volba společníka částečně upraví podle konkrétního nemrtvého či démona.
Nemrtvý společník
Nemrtvý stoupenec má výrazné lidské znaky a neznalý by jej jen těžko rozpoznat od běžného člověka. Takový
nemrtvý je ve všech ohledech vyspělejší a schopnější než běžní nemrtví. Je schopen samostatného rozhodování a
řešení komplikovaných problémů i bez doprovodu a dohledu svého pána.
Mějte na paměti, že nemrtvý stoupenec může být pouze v páru s postavou ovládající nekromancii (takovou může
být buď čarodějka, mág, nekromancer, smrtonoš nebo zvěstovatel), nikoliv sám o sobě. Proto je třeba se
dohodnout s nějakým kolegou, pokud si chcete zahrát tuto poněkud nevšední postavu.

Revenant - mocný nemrtvý válečník, jenž na sebe může vzít buď lidskou nebo nemrtvou podobu, v té lidské je
prakticky neodlišitelný od běžného člověka, v té nemrtvé je však podstatně mocnějším; magii ovládá jen
zřídka a velice okrajově, je však schopným bojovníkem

Lich - mocný nemrtvý černokněžník, jenž na sebe může vzít buď lidskou nebo nemrtvou podobu, v té lidské je
prakticky neodlišitelný od běžného člověka, v té nemrtvé je však podstatně mocnějším; ovládá mocnou magii
dle směru svého pána a může se od něj další kouzla naučit

Upír - nejuniverzálnější ze všech tří nekromancerských služebníků, dokáže být jak schopným bojovníkem, tak i
ovládat mocnou magii; ve své základní podobě je témeř nerozeznatelný od běžného člověka, dokáže však
změnit své ruce v nebezpečné pařáty, nesnáší přímé sluneční světlo a svou moc částečně čerpá z lidské krve
Démonický společník
Démonický stoupenec má výrazné lidské znaky a neznalý by jej jen těžko rozpoznat od běžného člověka. Takový
démon je ve všech ohledech vyspělejší a schopnější než běžní démoni. Je schopen samostatné rozhodování a
řešení komplikovaných problémů i bez rozkazu svého pána.
Mějte na paměti, že démonický stoupenec může být pouze v páru s postavou ovládající démonologii (takovou
může být buď čarodějka, démonolog, mág nebo zvěstovatel), nikoliv sám o sobě. Proto je třeba se dohodnout s
nějakým kolegou, pokud si chcete zahrát tuto poněkud nevšední postavu.
Každý démon má dvě formy, mezi kterými může skrz poměrně jednoduchý rituál alternovat. V lidské má všechny
dovednosti, které si vybral s výjimkou druida, dryády, klerika, smrtonoše a zvěstovatele. V té démonické tyto
ztrácí, získává však uplně jiné. Některé démonické může používat v obou formách.

Démon válečník - ohnivý démon, mocný bojovník, který se stává ještě nejzdolnějším a nebezpečnějším ve své
démonické podobě; i ve své lidské je však smrtelným protivníkem a démonickou použije jen tehdy, kdy mu
nevadí prozrazení

Imp - inteligentní a vychytralý ohnivý démon, nejčastěji zůstává v lidské podobě, ve své démonické získává
pouze omezenou magii; ačkoliv je z démonů bezpochyby nejméně impozantním jedincem, díky přizpůsobení
lidskému světu není méně nebezpečným

Lovec duší - smrtelně nebezpečný stínový démon, jenž v tomto světě hledá lidské duše, často zůstává v lidské
podobě, pokud je však třeba, jeho démonická proměna mu nabízí jak fyzickou tak i psychickou moc porazit
jeho nepřátele a jejich duše si vzít násilím

Sukuba - stínový démon, v lidské formě svůdná žena, která dokáže svých cílů dosáhnout méně násilnými
prostředky; v té démonické neméně přitažlivá a o to nebezpečnější, v obou formách ovládá mocnou
psychickou magii a nejen to

Vládce pekelného ohně - ohnivý démon, schopný vojevůdce a velitel, ale také neméně schopný rádce, ve své
démonické formě navíc získává nesmírně mocnou démonickou magii; v obou formách dokáže sám povolávat
démony

Podobné dokumenty