Terry L. Cook ZTRÁTA SOUKROMÍ A ELEKTRONICKÉ OTROCTVÍ

Terry L. Cook ZTRÁTA SOUKROMÍ A ELEKTRONICKÉ OTROCTVÍ

Terry L. Cook
ZTRÁTA SOUKROMÍ
A ELEKTRONICKÉ
OTROCTVÍ
OBZOR 2004
Terry L. Cook: Ztráta soukromí a elektronické otroctví
Text je 3. kapitolou z knihy „Mark of the New World Order“.
Na základě českého překladu zveřejněného na internetových
stránkách „Jak funguje svět“ (http://www.volny.cz/svet2002/)
zpracoval a vydal Obzor roku 2004.
Sazba písmem Garamond. Rozsah: 20 stran, 5185 slov.
–2–
Právě při psaní této kapitoly jsem si připomněl hrůzné události, které se staly v dubnu 1995 v Oklahoma City, kde teroristé
podnikli bombový útok na devítipatrovou federální budovu,
údajně s jedinou bombou, uloženou v nákladním automobilu,
zaparkovaném před budovou. Údajně jej tam zaparkovali, odjeli
v jiném vozidle a odpálili tuto masivní bombu na dálku, nebo
možná pomocí časovacího zařízení. (V současné době je proveditelnost útoku touto metodou zpochybňována stavebními odborníky na podobné budovy. Mají dojem, že stupeň poškození
budovy spíše odpovídá tomu, že v budově musely být další nálože, umístěné někde u hlavních konstrukčních podpor..)
Tento teroristický čin poškodil federální budovu, v níž sídlily
především instituce, kterým říkáme občanské aktivity, tj. úřad sociálního zabezpečení, kanceláře federální podpory a velké centrum péče o děti, stejně jako několik dalších federálních institucí,
jako FBI, CIA a Tajná služba, ale pustošení se neomezilo jen na
jednu budovu. Otřes byl cítit do vzdálenosti 50 mil a roztříštěné
sklo z budovy létalo do vzdálenosti čtyř až pěti bloků, přičemž
zranilo mnoho nic netušících chodců, úředníků, stejně jako
množství dětí z YMCA, jež sídlila v protější budově přes ulici.
Počet obětí přesáhl číslo 150, přičemž několik těl nebylo vůbec nalezeno. Zdravotnickému personálu došly pytle na mrtvá
těla a žádali lidi, aby jim darovali prostěradla. Do ruin budovy
byli posláni psi s vysoce citlivými mikrofony, aby pomohli najít
ty, kteří přežili. Jedné z obětí museli na místě amputovat nohu,
aby ji mohli uvolnit z trosek budovy a zachránit jí život.
Devět pater budovy se zřítilo do kráteru vytvořeného bombou. Navzdory všemu úsilí techniků podepřít trosky a nesmírné
pečlivosti záchranářů byl jeden z nich zabit a další dva zraněni při
těchto hrdinských pokusech o záchranu lidí uvězněných pod
troskami budovy. Stupeň devastace byl srovnatelný se zemětřesením, které proběhlo před dvěma lety v Northridge v Kalifornii
(blízko Los Angeles).
Avšak jinak je zde velký rozdíl, a to v účinku na populaci jak
v Oklahomě, tak v celém národě — je mnohem prudší. Tento
násilný čin byl spáchán nějakými radikálními lidmi s náboženským nebo politickým podtextem…, nějakými fanatiky tvrdé li–3–
nie, kteří se řídí heslem „účel světí prostředky“ — bez ohledu na
nevinné oběti, které s jejich případem nemají vůbec nic společného.
Nyní, v době kdy čtete tuto knihu — toto všechno bylo
mnohokrát přemíláno a rozebíráno na každé televizní stanici,
v novinách, časopisech, diskusních programech a pravděpodobně i v knihách —, se můžete ptát, proč vás s tím obtěžuji
a zařazuji to do své knihy. Během času to bude zřejmé většině
z vás. Když tento druh terorismu zasáhne srdce Ameriky, a ne
nějaké velké město nebo Washington, D. C. (kde lidé spíše předpokládají takovou událost), v tu chvíli se sevře srdce úzkostí každého a prevence se stane nejvyšší prioritou v našich myslích.
Venkovské obyvatelstvo začne volat po spravedlnosti a ochraně
před podobnými činy.
Proč se to stalo? Může to být z jakéhokoli důvodu, který se
zrodí v deformované mysli. Bude se to opakovat? Nepochybně!
Můžeme to zastavit? Pravděpodobně ne. Co jsme ochotni udělat,
aby se to neopakovalo? Tumáš! Jsi ochotný vzdát se většiny
svých svobod a jsi ochotný podřídit se skrytějšímu dozoru
a větší kontrole tvého života…, protože jak jinak můžeme zajistit
bezpečnost všech těchto nevinných obětí?
O této věci se diskutovalo a došlo se k závěru, že potřebujeme zdokonalit naše techniky dozoru a posílit naše zákony, abychom pomohli jednotkám na prosazování zákona vystopovat
a chytit nebezpečné zločince. Již se navrhovalo, že by CIA, FBI
a Tajná služba měly mít lepší možnosti sbírat informace, aby
mohly o těchto věcech vědět dříve, než se stanou, a zadržet
účastníky nějakého spiknutí dříve, než nějaký trestný čin spáchají.
Všechno ve mě chce zvolat, „Ano!“ Ale to mě přivádí zpátky
k otázce, kolika práv a svobod jsem ochoten se vzdát. Přivítám
„Velkého Bratra“, aby z této země udělal koncentrační tábor se
všemi právy na soukromí vyhozenými oknem? Dáme-li jim takový druh moci, zastaví to terorismus? Ne! Je vůbec možné na
právním základě zabránit IRA v pumovém útoku na Londýn? Je
možné na základě zákonů zabránit islámským teroristům v teroristických akcích proti Izraeli? Může to ochránit naši námořní základnu před bombami teroristů? Ne! V žádném případě ne! Již
–4–
sama povaha terorismu to vylučuje…, oni se neřídí žádnými
pravidly a jsou ochotni, pokud to bude nutné, zemřít, aby mohli
dopravit trhavinu na určené místo…, a je jim jedno, kdo přitom
zemře s nimi!
Můžeme docílit toho, že se stáhnou do větší ilegality a jejich
akce budou utajenější, ale pokud budou dostatečně velkými blázny a dostatečně odhodlaní, vždy si najdou cestu.
Takže čeho dosáhneme, vzdáme-li se svých svobod? Dáme
vládě právo ještě více se míchat do našich věcí a životů…, ovšem
pro naše dobro, stejně jako všechny ostatní věci, které dělají pro
„naše blaho“.
Prezident Clinton předložil Kongresu pět legislativních návrhů; dokonce i senátor z Oklahomy je odmítl schválit v původní
podobě, protože je proti porušování ústavních práv velké většiny
lidí v této zemi při pokusech ochránit nás před násilnickými radikály. Tvrdil samozřejmě, že do návrhu budou začleněny dostatečné ústavní záruky našich ústavních práv na soukromí atd.
Kromě posílení personálu agentur na vymáhání zákona chtějí
rozšířit schopnost těchto agentur elektronicky odposlouchávat
místní telefony, celulární telefony, faxové komunikace atd. atd.
Také požadují po vládě, aby pomohla telekomunikačním společnostem zaplatit za nařízenou koupi a instalaci nového software
a přístrojů, které umožní přístup k jejich digitálním systémům,
které vládě umožní odposlouchávat a monitorovat všechny telekomunikace, v mnoha případech neoprávněného. Před pumovým útokem v Oklahomě se vláda pokoušela přinutit telekomunikační společnosti, aby zaplatily za tyto drahé systémy samy,
proto se společnosti pokoušely vyhnout spolupráci. V PC Magazine z 14. června 1994 se objevil zvláště výmluvný článek s titulkem „Privacy in the Digital Age“, který napsal Bill Machrone.
Autor v něm uvádí, mimo jiných informací, při nichž vám vstávají vlasy hrůzou na hlavě, že „dosud neschválená legislativa má
umožnit ukládat pokutu až do 10 000 dolarů denně telekomunikačním společnostem, které federálním agenturám neumožní
přístup k dekódovanému proudu dat.“ Je těžké uvěřit tomu, co
se děje. Článek také obsahuje populární vysvětlení nové technologie „clipper chip“ a její účinky na všechny digitální systémy.
–5–
Navrhovaný zákon dále všechny tyto agentury opravňuje infiltrovat a špehovat kteroukoli organizaci, která je pokládána za
potenciálně nebezpečnou. Tím ovšem nemusí být míněni pouze
militantní Arabové, může to být kdokoli, zvláště pak ti, které vláda může považovat za radikální, fanatické, pravicové extrémisty
(Rád bych věděl, proč nikdy nemluví o levicových extrémistech?)
… Jinými slovy každý, kdo se ozve a kdo nesouhlasí s tím, jakým
způsobem se věci řeší.
Další návrh, který byl předložen, je požádat armádu o pomoc
kontrolovat a monitorovat civilní populaci. Konečný výsledek takové akce by byl zničující a vyústil by v totální ztrátu svobody —
policejní stát. Ale kdyby se věci vyvíjely dostatečně špatně, že by
naše armáda nestačila, „užitečná“ vojska OSN — která jen čekají
na svou příležitost — již budou stát u vašich dveří dříve, než
vstanete a uvaříte si kafe k snídani.
Ztráta našeho soukromí a elektronické otroctví jdou ruku
v ruce. Jakmile jednou jste v systému, je nemožné se z něj vyprostit. A nyní různí činitelé, tj. sociální služby, zdravotní péče,
pojišťovací systémy a lékařské skupiny, maloobchodní prodejci,
kreditní kanceláře, Sociální zabezpečení, IRS, řidičské průkazy,
registrace a řidičské záznamy, registrace voličů atd. atd., sdílejí
informace o vás ve svých spisech.
Můžete se jakkoli snažit vyhnout se tomu, existuje mnoho
míst, kde již pravděpodobně existujete ve „velkém mozku“ Velkého Bratra. Jednou z největších trhlin ve vašem soukromí je
v současné době hojně rozšířené používání vašeho čísla sociálního zabezpečení k vaší identifikaci pro všechny možné účely.
A skutečnost, že mnoho, mnoho lidí, kteří je používají k vaší
identifikaci, často je zveřejňují tiskem nebo umožňují snadný přístup každému, kdo o to požádá — to umožňuje relativně snadno
získat informace o vašich osobních aktivitách a dokonce dělat
změny ve vašem spisu.
Obzvláště dobrý článek od Roberta S. Boyda se objevil v The
Phoenix Gazette z 25. února 1994. Je nazván „Social Security
privacy gap grows“.
Zdá se, že třicetiletý právník ztratil volební právo, když odmítl
dát registrátorovi své číslo sociálního zabezpečení (běžnou praxí
–6–
bylo, že zveřejňovali toto číslo spolu se jménem a každý k němu
měl přístup). Vysvětlil své důvody pro toto odmítnutí. Rozhodl
se udělat malou zkoušku, cituji:
Na zkoušku Greidinger (prokurátor) nechal svého přítele vytočit číslo 800 na vládou sponzorovanou Student Loan Marketing Association ve Washingtonu.
„Nadiktoval číslo mého sociálního zabezpečení do telefonu
a získal přístup k mým spisům. Zjistil, kolik jsem dlužný a kdy
jsem provedl poslední splátku. Dokonce změnil některá data
v mých záznamech.“
Co myslíte, že prokurátor potom udělal?… Zažaloval okres
a federální soud jednoznačně rozhodl v jeho prospěch.
„Škoda, která může vzniknout z prozrazení čísla sociálního
zabezpečení bezohlednému jedinci, může být obrovská a potenciálně finančně rujnující,“ řekl soud.
Greidingerův případ byl dalším kolem v padesát let trvajícím
boji mezi těmi, kdo chtějí používat čísel sociálního zabezpečení
jako osobní identifikátor pro všechno od vymáhání zákona po
bezhotovostní platby, a těmi, kdo vidí v jejich širokém využívání
vážnou hrozbu soukromí.
Phil Gambino, mluvčí Správy sociálního zabezpečení, řekl, že
tento úřad nemá prostředky k tomu, aby zabránil zneužití tohoto
čísla soukromými osobami a společnostmi. (To není pravda, mohou udělat mnoho věcí. Proč, když jsou tak neschopní, mohou
vyvolat čísla otců neplatících výživné a strhávat jim výživné pro
děti přímo z jejich účtů? Oni tu schopnost určitě mají, pokud ji
skutečně potřebují.)
Rutgersova univerzita (dokud jí to nebylo znemožněno po
soudním procesu v roce 1992) zveřejňovala jména studentů a jejich čísla na vývěsní tabuli společně s jejich hodnostmi. Zajímejte
se o ztrátu vašeho soukromí!
… Čísla sociálního zabezpečení je snadné zfalšovat a těžké
ověřit jejich pravost.
„Neexistuje způsob, jak ověřit pravost existujících čísel, nebo
že držitel čísla je ten, za koho se vydává,“ řekl Goldman z ACLU.
Více si na téma sociálního zabezpečení řekneme v kapitole 7.
Potom je tady IRS…; všichni někdy máme pocit, že o nás
–7–
toho vědí víc, než potřebují vědět (určitě víc než chceme, aby věděli!).
Držte se sedadel…, bude to ještě lepší — nebo horší —, to
záleží na tom, na které straně u počítače sedíte. Budu citovat
z několika článků.
Los Angeles Times 12. února 1995 napsaly: „Pokud máte daňový nedoplatek u Internal Revenue Service (daňový úřad), zbystřete pozornost. V programu, nazývaného Ekonomická realita,
jde federální daňový úřad po linii hledání známek neochoty platit
daně, stejně jako hledání elektronických záznamů o autech, splátkách a nemovitostech, které by mohl zabavit provinilým daňovým poplatníkům… Kádr agentů IRS s počítači a modemy bude
nyní prohledávat záznamy u Department of Motor Vehicles
(DMV, obdoba našeho Dopravního inspektorátu), u okresních
kanceláří daňových odhadců, společností s prodejem na splátky
a u U. S. Bureau of the Census (Úřad pro sčítání lidu USA) v úsilí najít lidi, kteří podávají nedostatečné zprávy o svých obchodech, nadhodnocují odpočty od daní nebo se pokoušejí skrýt
hodnotu majetku — nebo sami sebe — před federálními výběrčími daní. Úředníci z IRS říkají: „Budeme používat informace
z různých (elektronických) zdrojů, abychom se přiblížili k ekonomické realitě našich plátců daní.“ … IRS bude sestavovat množství demografických informací o lidech v každém obvodu… Tyto informace budou zahrnovat peníze a bankovní zprávy, informace o udělených licencích, informace o obchodních kontraktech a data ze sčítání lidu… IRS získá současné adresy plátců daní, kteří již vypadli ze seznamu splátek splacením poslední splátky u společností zabývajících se prodejem na splátky…; ty vám
jsou schopny poskytnout celý soubor úvěrů, abyste mohli rozhodnout, zda dotyčný má dost peněz na to, aby mohl platit daně… Budou sledovány záznamy DMV…, aby viděli, jestli máte
auto, které byste mohli prodat, abyste mohli platit daně — a aby
jim to pomohlo rozhodnout, zda daňový poplatník lže o svém
příjmu nebo odpočtech z daní. IRS bude podezřívavý například
u číšníka, který nahlásí celkový příjem 20 000 dolarů, ale bude řídit nového Porsche. Záznamy o vlastnictví budou použity stejným způsobem…, několik finančních expertů varuje, že to také
–8–
může jednotlivce, kteří jsou zkoumáni IRS, poškodit. Proč? Tyto
záznamy nejsou vždy bezchybné. A daňový úřad vás nemusí informovat o tom, že prohledává tyto záznamy, ani vám nemusí
dovolit opravit záznamy, které jsou chybné…, nemůže opravit
databázi ani někoho jiného… Pokud vás zkoumá IRS, pravděpodobně se vyplatí, když si překontrolujete své záznamy, zda
jsou správné.“
Zajímavý článek se objevil také v Business Week 25. května
1992, který nesl název „Getting the Kinks Out of Your Credit
Report“. Poskytuje nám několik velmi dobrých informací o tom,
jak si zkontrolovat své záznamy, a několik návrhů, jak se pokusit
je opravit, pokud obsahují chyby. Ale podstatnou věcí je to, že
pokud váš záznam v databázi obsahuje chyby, můžete si je sice
opravit, ale už se žádným způsobem nedovíte, kolik lidí si tuto
nesprávnou informaci přečetlo a má ji nyní ve svých souborech,
volně dostupných každému, kdo o to požádá. Jinými slovy, je to
nekonečný boj, v němž nikdy nezvítězíte.
Další článek o IRS se objevil 18. března 1995 v Reno Gazette-Journal. V článku, nazvaném „Z auditorů IRS se stávají slídilové“, se píše, že podle nové strategie, nazvané „Compliance
2000“, zaškolují auditory — dříve účetní revizory — na detektivy, používající všechny databáze, které mají k dispozici, k sestavování vašeho profilu — jaké auto byste měli řídit a kde byste
měli bydlet (na základě vašich přiznaných příjmů), sňatky vašich
dětí, vaše kulturní zázemí, dovolené, zařízení bytu atd. Chtějí sestrojit celý váš profil. A tyto techniky se nyní stávají standardními
praktikami pro všechny audity.
„Dobře, ale takové obtěžování mi jistě nehrozí v zaměstnání,“ můžete namítnout. To je omyl! U. S. News and World Report z 8. srpna 1994 píše: „Zaměstnavatelé nalézají nové způsoby, jak sledovat své zaměstnance. Někteří používají kamery. Jiní
odposlouchávají telefony. Další čtou vaše e-maily. Třísvazková
studie Mezinárodní organizace práce (ILO), která vyšla tento týden, konstatuje, že pracovníci v průmyslově vyspělých zemích
ztrácejí své soukromí. Američtí zaměstnanci, uzavírá ILO, patří
k nejvíce sledovaným. Jeden přehled udává, že asi osmdesát procent amerických pracovníků v telekomunikacích, pojišťovnictví
–9–
a bankovnictví je terčem telefonního nebo počítačového monitorování.“
Výborný článek se objevil 18. května 1994 v Los Angeles Times. Má název „Někdo vás může sledovat“ a poukazuje na možnosti našeho sledování na pracovišti, doma a našich zvyků. Začíná těmito slovy: „Kamkoli jdeme, jsme stále více pod dozorem.
Zaměstnavatelé, obchodníci, dokonce i soukromí detektivové
požívají nejmodernější techniky a neregulovaných databází ke slídění po našich soukromých životech.“
Článek je doprovázen textem: „Vždy pod dohledem: kterýkoli
den ve vašem životě… Ať je to videokamera nebo počítač, techniky dozoru mohou ohrožovat vaše soukromí. Zde jsou některé
z možných způsobů: 1) Při cestě do zaměstnání: Kamery na dálnicích chytají řidiče, kteří spěchají do práce. 2) V práci: Videokamera na parkovišti může zaznamenat čas, kdy zaměstnanec přijel
do práce. 3) U počítače: Zaměstnavatel může monitorovat počítačové zprávy a další elektronickou práci. 4) Na obědě: Jídelní
kreditní karta obsahuje záznam restaurace a účet za jídlo. 5) Mimopracovní aktivity: Kamery ATM a počítačové záznamy transakcí. Kreditní karta použitá v obchdě ukazuje, kde zákazník nakupoval a co kupoval. 6) Cestou domů: snímače na silnicích zaznamenávají, když projelo auto.“
A ke slovu se přirozeně dostávají vymahatelé zákona: „… je
připravován program NCIC 2000 pro Federální úřad pro vyšetřování (FBI). Je to blížící se sada počítačových standardů FBI,
které umožní státním a místním úřadům na vymáhání zákona
celonárodně sdílet informace, včetně digitalizovaných obrázků
otisků prstů a fotografií…“
A co může více zasahovat do vašeho soukromí než být spoután biočipem ve vinylovém náramku. Tímto tématem se budeme
plně zabývat v kapitole 15, kde budeme do hloubky diskutovat
o biočipové technologii. Ale na tomto místě bych vám chtěl říci
alespoň to, že všichni uprchlíci z Haiti dostávají náramky RFID
(děti dostávají kroužky na kotníky), zatímco jsou internováni na
námořní základně Guantanamo na Kubě. (Poznámka: Nyní Clinton doporučil přijmout 20 000 těchto uprchlíků — údajně Kubánců — jako přistěhovalce do USA. Rád bych věděl, co se stane
– 10 –
se všemi těmi identifikačními náramky.) Tento projekt je označován zkratkou DMPITS, takže až někde uvidíte tento akronym,
budete vědět, o čem mluví. Samozřejmě, rozsáhlé použití této
technologie je pro sledování vězňů, kteří — z jakéhokoli důvodu — mají domácí vězení, nebo pro nalezení výrostků nebo pro
sledování dědečka, který má tendenci se toulat a ztrácet se, nebo
pro nalezení unesených dětí atd. — a nakonec ke sledování vás!
Jestli jim chcete pomoci vás sledovat, používejte jedno
z nových pěti set kódových čísel oblastí. Na rozdíl od standardního čísla oblasti, které určuje umístění vaší základní sady, těchto
nových 500 kódů bude sloužit éře „jedno číslo/jedna osoba“.
Tvrdí, že jednotlivci budou kdekoli dosažitelní jakýmkoli komunikačním zařízením na čísle, které jim bude přiděleno na celý život. V článku se píše, jak to funguje a vysvětluje, jak je při telefonování možné vás najít.
Potom jsou zde technicky vyspělé věci, které působí na váš
automobil (a jeho řidiče). Ve vašem řidičském průkazu je zkombinováno mnoho věcí, které do detailu rozebereme v další kapitole. Podle jednoho článku bude na vašem řidičském průkazu čárový kód, jméno a registrační číslo auta. Další článek (The Advocate, Baton Rouge, LA 3. srpna 1994) mluví o „Auto-zatykači“,
jenž si bere na mušku řidiče, kteří překračují rychlost. Tento systém elektronicky přemoduluje zapalovací systém a zabrání řidiči
v úniku. Aktivační spínač má v držení personál vymahačů zákona. Samotný přístroj může být použit třemi různými způsoby.
může být permanentně zabudován v silnici a aktivován policií
v případě nutnosti; může být umístěn na silnici předtím, než
projede ujíždějící vozidlo; nebo může být zařízení hozeno na
ujíždějící automobil z pronásledujícího policejního vozidla a potom aktivováno.
Z čísla s datem 17. října 1994 časopisu Forbes 400 vybíráme
několik komentářů z redakčního sloupku „Fakta a komentáře“
od šéfredaktora listu Malcolma S. Forbese: „Nyní opět sílí volání
po národní identifikační kartě… Těmto pokušením bychom měli
odolat. Taková karta by rychle byla používána pro mnohem víc
věcí než pro zaměstnanost. Ztráta soukromí by nebyla ničím vyvážena… Ujištění, že zákony by chránily vaše soukromí, jsou je– 11 –
nom prázdná slova. S národní ID kartou by záznam celého vašeho života mohl skončit v centrálním počítači vlády… Chceme
vážně tohle jako národ svobodných jedinců?
Zevrubná diskuse o ID kartách bude obsahem kapitoly 14.
Níže je uvedeno několik podstatných citací z článku, který se
objevil na straně 16 časopisu Spotlight z 13. června 1994. Článek
je otištěn v rubrice Technologie a svoboda a nese název: „Nebezpečí v poště… Teď, když mám volný přístup k tvé databance
záznamů… Tvůj dům přijde na řadu příště! Ukrajují z tvé svobody kousek po kousku.“
—
Nedivte se, že strýček Sam má nová, naleštěná pouta
s vašim jménem na nich. Skutečně, zdroje z americké Poštovní služby nedávno odhalily, že jsou plně připraveni doručit vám velice osobní federální kouli i s řetězem přímo
do vaší schránky.
… Poštovní služba: Řekli několika lidem, že jsou připraveni poslat poštou 100 milionů karet během několika
měsíců.
… Clintonova administrativa, která říká, že je rozhodnuta „rozetnout kruh závislosti“ mezi příjemci sociálních dávek, je připravena redukovat každého Američana
na totálně závislou bytost — pod téměř absolutním dozorem — prostřednictvím těchto nechvalně známých karet.
… Návrh Poštovní služby (který papouškoval IRS —
to je ale náhoda!) volá po zavedení karty, která by „zprostředkovala“ informace o vás v každé databázi vlády. Byla
by jako magický klíč, který otevře každou vládní databázi
s informacemi o vás.
A je zde ještě jeden znepokojivý fakt. Jestliže jsou federální počítačové systémy již do takové míry integrovány — kde jedna karta může „odemknout“ všechny informace o vaší osobě —, co vás potom opravňuje myslet si,
že jediný klíč máte vy?
Ovšemže klíč nebudete mít jenom vy. A potenciálně
vše, co vlastníte, všechen váš majetek, podpory a nároky,
– 12 –
vám může být odejmuto stisknutím několika tlačítek na finanční správě, IRS a nevím kde ještě.
… Databáze jsou připraveny pro integraci s kartou.
Pro mě to znamená, že databáze jsou integrovány již
nyní. Může trvat víc než rok, než se propojí několik velkých databází. Jestliže je Poštovní služba připravena rozeslat poštou 100 milionů těchto karet během několika měsíců, potom jsou vládní databáze integrovány již nyní. Pracují společně — pro Velkého Bratra — již nyní. Používají
se už teď.
… Lidé na konferenci vyjádřili své výhrady o Americké
kartě. Nikoli technické výhrady. Vědí, že Americká karta
bude fungovat, jak je inzerováno. Vyjádřili své politické
výhrady.
Tito lidé kupují a prodávají soukromí lidí za prebendy.
Domnívám se, že jedna věc je prodávat cejchovací želízka,
ale zcela jinou věcí je nechat se sám ocejchovat. Je to na
vás.
—
Tuto kapitolu zakončeme několika informacemi z jednoho
z mých nejspolehlivějších zdrojů, The McAlvany Intelligence
Advisor (všechny níže uvedené citace jsou z vydání srpen 1994)
—
Jsme pod konstantním dohledem; všechno jde na permanentní záznamy; většina z toho, co řeknete, uděláte
a pocítíte, může být zaznamenána jinými lidmi, které neznáme.
— Gary Marx
—
Jediným způsobem, jak mohl Velký Bratr (v Orwellově románu 1984) úspěšně řídit životy lidí, bylo zrušit všechno osobní
soukromí. Byli pod totálním dozorem, nebyli oloupeni jen o své
soukromí, ale i o svou svobodu, cenu a důstojnost. Orwell popisuje scénu takto:
—
Obrazovka současně přijímala a vysílala. (Poznámka
autora: přesvědčte se o schopnostech současných systémů
– 13 –
vláknové optiky, které přicházejí do vašich domovů přes
televizi, počítač, modem, kabel, telefon, fax.) Každý zvuk,
který Winston vydal a jenž byl hlasitější než velmi tiché
šeptání, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával
v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet. Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že každého sledují neustále. A rozhodně mohli zapnout vaše zařízení, kdy se jim chtělo. Člověk musel žít —
a žil, ze zvyku, který se stal pudovým — v předpokladu,
že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb,
pokud není tma, zaznamenán (v citaci použit překlad Evy
Šimečkové — pozn. překl.)
—
McAlvany říká: „Toto se děje dnes v Americe, jelikož se rychle stáváme společností pod totálním dozorem a soukromí, jak je
známe od založení naší vlasti, je nyní odstraňováno.“
Během několika posledních let Clintonovy administrativy je
důsledně protlačována řada nových hi-tech systémů k rozšíření
kontroly lidí a monitorování jejich aktivit. Mezi nejoblíbenější
patří Národní ID karta (diskutovaná v kapitole 14), Informační
superdálnice (která je obsahem kapitoly 7) a instalace „clipper
chipu“ do našich telefonů, počítačů, modemů, faxových strojů
a dalších elektronických přístrojů, aby měla vláda snadný přístup
k těmto zařízením pro účely odposlouchávání a monitorování
všech našich komunikací.
McAlvany nás informuje, že ačkoli projekt „clipper chip“ silně tlačí Clinton, Reno a ředitel FBI Louis Freeh, ve skutečnosti
byl zahájen v roce 1991 na příkaz George Bushe a vyvinut Národní bezpečnostní agenturou (NSA), supertajnůstkářskou organizací.
Pokračujme ve čtení z výše uvedeného McAlvanyho bulletinu:
—
Reno a Freeh nyní tlačí na Kongres, aby uzákonil požadavek na poskytovatele telekomunikačních služeb (tj. místní telefonní služby, celulární telefonní společnosti, bezdrá– 14 –
tové služby, dálkové sítě atd.), který by jim nařizoval vyvíjet a instalovat software a přístroje, které by vládě umožňovaly odposlouchávat a monitorovat všechny telekomunikace v Americe. Freeh a Reno argumentují tím, že „aby
byl zastaven terorismus a organizovaný zločin, musí se
američtí občané vzdát jistých osobních svobod a soukromí.“ (Poznámka autora: Z tohoto bulletinu můžete vidět, že tento plán byl v jejich agendě dlouho předtím, než
došlo k bombovému útoku v Oklahoma City. To jim poskytlo jen záminku k potřebě přijetí takového zákona
Kongresem. To nás může přivést k otázce: Pro čí plány
může být takový teroristický čin prospěšný?)
V roce 1992 FBI znovu předložila návrh, aby poskytovatelé telekomunikačních služeb museli překonstruovat
své přístrojové vybavení, aby umožňovalo elektronický
dozor. The Digital Telephony and Communications Privacy Improvements Act (Zákon na zlepšení soukromí při
používání digitálního telefonu a komunikací) z roku 1994
(Poznámka redakce: Tento název je orwellovský „doublespeak“, protože tento zákon zničí veškeré soukromí.) nařizuje, aby telefonní, kabelové (pro přenos telegramů) společnosti a společnosti pro počítačové sítě modifikovaly své
datové přepínače a počítače tak, aby umožnily, že dozor
bude moci být prováděn souběžně ze vzdáleného vládního zařízení. Všechny transakce a telefonní hovory (dovnitř
a ven) budou monitorovány a zaznamenávány. Společnosti, které odmítnou se podrobit, budou pokutovány 10 000
dolary denně.
Electronic Frontier Foundation varovala: „Plán FBI by
přeměnil datovou superdálnici na národní síť dozoru ohromných rozměrů.“
Clintonisté řekli, že během několika let plánují připojit
každou domácnost, obchod, laboratoř, školní třídu a knihovnu na jejich hi-tech computerizovanou informační superdálnici. Wall Street Journal varoval ve svém úvodníku
(10.7.1994): „Přestože Kongres zablokoval vládou podpo-
– 15 –
rovanou instalaci „clipper chipu“, byrokracie bude mít poslední slovo a instaluje ho stejně.“
Wall Street Journal podotýká, že rafinované skupiny teroristů a zločinecké syndikáty se mohou snadno vyhnout
dozoru „clipper chipu“, ale umožní byrokracii Velkého
Bratra monitorovat každý telefonní hovor, každý nákup
s kreditní kartou, každou bankovní transakci a všechny telekomunikace všech soukromých osob v Americe. Wall
Street Journal uzavírá: „Potenciál pro manipulaci a zastrašování vládou je enormní.“
USA Today (20.7.1994) přinesl na titulní straně článek
nazvaný „Porušování soukromí potvrzuje nejhorší obavy“,
který rozebírá, jak úředníci IRS na slyšení v Senátu připustili, že více než 1 300 agentů IRS bylo během posledních pěti let vyšetřováno na základě podezření z neoprávněného slídění v záznamech daňových poplatníků. Kolem
56 000 zaměstnanců IRS (téměř polovina ze 115 000, tj.
celkového počtu zaměstnanců) má přístup do „Integrated
Data Retrieval System“ (IDRS, Integrovaný systém vyhledávání dat), počítačového systému, který obhospodařuje
sběr a ukládání informací o daňových poplatnících.
Důkazy, že IRS porušuje soukromí, byly odhaleny výborem Senátu pro záležitosti vlády v srpnu 1993. Člen výboru senátor David Pryor řekl: „Potvrzují nejhorší obavy,
které Američané mají, že IRS nebere vůbec ohled na práva
(na soukromí) plátců daní. Tato nezákonná a urážlivá
činnost musí přestat a je jasné, že Kongres musí jednat.“
Ale hlavní problém porušování práva na soukromí daňových poplatníků ze strany IRS není v tom, že IRS slídí
v daňových přiznáních. Problém je v tom, že tyto informace sdílí s tucty dalších vládních úřadů — což je praxe,
která byla donedávna vyloženě zakázaná.
Nejzlověstnější částí článku v USA Today bylo odhalení, že „v IRS právě probíhá modernizace počítačového vybavení za osm miliard dolarů. Nakonec budou používána optická čtecí zařízení pro snímání a načítání daňových přiznání do tří hlavních počítačů propojených do
– 16 –
národní sítě, která spojuje deset obslužných center IRS,
osm regionálních kanceláří a 65 obvodních kanceláří.“
(Poznámka autora: Nechci „bít mrtvého koně“, ale chtěl
bych opět upozornit na to, že tyto „regiony“ odpovídají
regionům OSN, na něž jsem upozornil v jedné z předešlých kapitol této knihy.)
Díky tlaku venkovanů a jejich úspěchu při vysvětlování
pravého významu a konečných výsledků těchto opatření
obyvatelstvu, mnoho „kontrolních“ prvků Nového světového řádu nebylo Kongresem schváleno. Ale zdá se, že
to nezabrání postupu Clintonovy skupiny posunout nás
blíž k Novému světovému řádu.
Žádný problém! Uzákoní, co chtějí, prostřednictvím
„vládních nařízení“. Nařízení vlády dávají prezidentovi
možnost vyhlásit nouzový stav, stanné právo a potlačení
všech ústavních práv, v podstatě přeměnit naši demokratickou formu vlády na totální diktaturu pouhým tahem pera. Kongres následně může tato vládní nařízení přijmout,
zveřejnit je ve Federálním registru a ustavit je jako zákony
země. Ty mohou být zavedeny z rozmaru současného prezidenta v momentě, kdy vyhlásí nouzový stav.
Clinton použil tuto metodu, aby přivedl vojska USA
pod velení OSN (PDD-25, podepsaná 5. května 1994).
Pokud chtějí dovolit cizím (ruským a OSN) jednotkám
vstoupit na americkou půdu, zavést Národní ID kartu
nebo provést nějaké jiné opatření, jestliže to nemohou
protlačit skrze Kongres, jednoduše podepíšou vládní nařízení a použijí neústavní, diktátorskou moc k dosažení
svých cílů.
Vládní nařízení se datují už od Franklina Delano Roosevelta. Prezident Carter podepsal vládní nařízení
č. 12148, které deleguje moc k vládnutí nad celou zemí
agentuře FEMA, potom bez „zjevného“ důvodu 3. června
1994 Clinton podepsal nové vládní nařízení, které přesunuje řízení země v době nouzového stavu z FEMA na
Radu národní bezpečnosti a na poradce pro národní bezpečnosti.
– 17 –
—
Některá nařízení vlády, která si později našla cestu do Federálního registru (a jsou nyní zákony) jsou podle McAlvanyho následující:
—
10995 – Všechny komunikační prostředky zabaveny
federální vládou. 10997 – Zabavení všech elektráren, paliv,
včetně benzínu a nerostných surovin. 10998 – Zabavení
všech zdrojů potravin, farem a strojového vybavení farem.
10999 – Zabavení všech druhů dopravních prostředků,
včetně osobních automobilů a kontrola všech silnic a přístavů. 11000 – Zmocnění se všech civilistů pro práci pod
federálním dohledem. 11001 – Převzetí všech zdravotnických, vzdělávacích a veřejně prospěšných institucí federální vládou. 11002 – Ministr pošt zmocněn zaregistrovat
každého muže, ženu a dítě v USA. 11003 – Zabavení
všech letadel a letišť federální vládou. 11004 – Bytová a finanční autorita může přemístit populaci z jedné oblasti do
jiné. Úplná integrace. 11005 – Zabavení železnic, vnitrozemských vodních cest a skladišť. 11051 – Ředitel Úřadu
pro plánování nouzových stavů je zmocněn vyhlásit
účinnost vládních nařízení „v době zvýšeného mezinárodního napětí nebo finanční krize.“ Také má vykonávat
další činnosti podle příkazů prezidenta.
—
Zkrátka, když dojde k nějakému celonárodnímu pozdvižení
(na způsob Los Angeles v roce 1992) z jakékoli příčiny (tj. třeba
po vynesení rozsudku nad O. J. Simpsonem — pozn. red.), při
národní finanční krizi, při velkých sociálních otřesech (tj. velkém
skoku v množství zločinů), při velkém odporu proti národní
konfiskaci zbraní nebo při instalaci Nového světového řádu
nebo jiných opatřeních socialistického/policejního státu atd., Bill
Clinton a jeho „kamarádi“ mají moc a mašinerii okamžitě zrušit
Ústavu a vyhlásit totální diktaturu.
Nedávno, 19. dubna 1995, se v novinách Herald & News,
které vychází v Cliftonu, New Jersey, objevil zajímavý článek. Autor, Rich Calder, jej nazval: „V Cliftonu se registrují obyvatelé;
– 18 –
rada města chce každého zaregistrovat“. Toto město volá po počítačové databázi, pomocí níž mohou sledovat všechny obyvatele. „26členný výbor minulý večer doporučil, aby rada města
schválila vyhlášku, která by vyžadovala, aby se všichni občané
města zaregistrovali. Tento návrh by zavazoval všechny nájemníky a vlastníky domů k vyplnění dotazníku o svém bydlišti
a uvedení všech obyvatel jejich domácnosti. Dotazník by měl vyžadovat, aby obyvatelé uvedli svá jména a věk spolu se jmény
a věkem svých dětí. Toto opatření může být v rozporu s Ústavou. Členové ACLU řekli, že tato procedura ohrozí soukromí
obyvatel. Členové výboru, kteří podporují tento návrh, řekli, že
lidé, kteří nemají co skrývat, se nemusí ničeho obávat. Starosta
James Anzaldi tento plán na včerejší schůzce přivítal, když řekl,
že rada by toto opatření měla zavést co nejdříve… Návrh také
volá po vytvoření centralizované počítačové databáze, která by
pomohla sledovat porušování této vyhlášky.“
Nakonec vám doporučuji, abyste si pořídili výtisk The Gospel Truth, časopisu Southwest Radio Church, z června 1986.
(Pro dotisk si napište na adresu Southwest Radio Church, P. O.
Box 1144, Oklahoma City, OK 73101.) Článek od Noaha Hutchingse nese název „Svoboda nebo elektronické otroctví: Jak
blízko je volba?“. Ačkoli od napsání tohoto článku uplynulo již
hodně vody a některé komentáře již nejsou aktuální, podařilo se
autorovi vystihnout podstatu problému. Je to výborný článek se
spoustou odvedené výzkumné práce.
Ztratili jsme naše soukromí? Zcela určitě! Ale, jak se dříve vyjádřila jedna dáma, „Ničeho jste si dosud nevšimli!“ Jsme v elektronickém otroctví? To se vsaďte! A pravděpodobně jsme v tomto systému již tak zapojeni, že již není cesta zpět. Vše, co můžeme dělat, je křičet varování a připravit se na bitevní vřavu, protože pro většinu z nás je již příliš pozdě na to, abychom provedli
„akt zmizení“ ze systému, ledaže by to byl akt zmizení popsaný
v Bibli, když se Pán vrací, aby nás odsud odnesl. Avšak my
přesně nevíme, kdy to bude, a tak musíme být připraveni přežít
(doufám, že vítězně) těžké časy, které leží před námi, jak je zdůrazněno v Písmu: na konci časů (a tam právě jsme, přátelé) se
věci zhorší předtím, než se zlepší. ■
– 19 –
– 20 –