Možnosti přenosu infekce Přirozená ochrana člověka proti infekci

Co jsou infekce?
What are infections?
Přirozená ochrana člověka proti infekci
Tělo zdravého člověka je schopno zamezit vniku patogenů a zabránit rozvinutí
infekce. Mikroby, přirozeně osidlující kůži a sliznice, jsou významnou složkou obrany
proti infekci. Člověk nosí na svém těle přibližně biliardu (1015), tedy asi 2 kg různých
druhů mikrobů. Porušení rovnováhy tohoto ekosystému dává prostor patogenům.
Vznik infekce plic
Mezi sliznicemi a vnitřním prostředím, kde mikroby nejsou, existuje účinná bariéra.
Infekční nemoci jsou důsledkem jejího prolomení. Vniku mikrobů do těla napomáhá
poranění kůže nebo sliznic úrazem, operací nebo bodnutím hmyzem, oslabení jinou
závažnou nemocí, duševní a tělesné strádání a špatné hygienické podmínky.
Možnosti přenosu infekce
Přenos původců infekce se uskutečňuje přímo, kontaktem s nemocným, nebo
nepřímo kontaminovanými potravinami, vodou, prachem, aerosolem nebo
neživými předměty. Infekci může přenášet i hmyz: tak se šíří např. malárie, spavá
nemoc, u nás klíšťový zánět mozkových blan či borelióza. Kontaminovanýma
rukama se přenáší například virus chřipky.
A healthy individual is naturally protected against the invasion
of microbes and onset of infection. Washing out of microbes,
production of substances adverse to microbes and above all,
bacterial population of skin and mucous membranes that act as an
effective barrier against the entry of pathogens, these all participate
in the protection. When this protection breaks apart, infection can
be transmitted directly by touch or indirectly by contaminated
water, food, air or various objects.
Jak se infekce rozpoznávají a léčí
How are infections identified and treated
Klinický obraz některých infekcí je natolik typický, že k odhadu původce postačuje
vzhled nemocného, popis předchorobí (například kontakty s jinými lidmi, pobyt
v rizikových zemích), charakter horečky nebo typické projevy infekce na kůži.
Účinná léčba infekce předpokládá zjištění její příčiny a lokalizace v těle nemocného.
Zobrazovací metody mohou ukázat zasažení orgánů, zjišťují se známky zánětu
v krvi a provádějí se mikrobiologická vyšetření cílená na průkaz původce a zjištění
jeho citlivosti k antibiotikům.
O tom, zda po vniknutí mikrobů do těla vznikne infekce, rozhoduje virulence
(útočnost) původce a odolnost hostitele (člověka). Průběh infekce tak může být
různě závažný, a řídí se podle něj způsob léčby.
Bezpříznakový průběh infekce nevyvolá klinické projevy nemoci, v těle však mohou
vzniknout protilátky (proti boreliím, chlamydiím a podobně). Náhodný nález
protilátek není důvodem k léčbě.
Lehký průběh infekce je charakteristický pro onemocnění, kdy se pacient uzdraví
i bez specifické léčby, jako jsou střevní infekce.
Středně těžký průběh infekce, například bakteriálního zánětu středního ucha,
obvykle vyžaduje léčebný zásah, u rizikových nemocných i podání antibiotik, které
většinou vede k uzdravení.
Těžký průběh infekce je charakteristický rychlým nástupem závažných příznaků
s život ohrožujícím poškozením. Příkladem je meningokoková sepse. Intenzivní
léčba včetně nasazení účinných antibiotik je tu nezbytná.
Charakteristické pupínky na dlani syfilitika
Antibiotika zmírňují průběh středně těžkých bakteriálních infekcí
a mohou zachránit život pacienta, který onemocní těžkou infekcí.
Clinical features of certain diseases are sufficiently clear to enable
diagnosis based on the patient’s appearance and anamnesis.
Elsewhere, diagnosis requires the use of imaging technology and
laboratory examination. The virulence of the infection agent and
the resistance of the host determine the severity of the course of
the disease. Antibiotics alleviate the course of mid-severe bacterial
infections and they can save the life of a severely ill patient.
Noha dítěte s vrozenou syfilis
Rentgenový snímek zdravých plic
Rentgenový snímek zánětu plic vyvolaného
pneumokokem
Infekce v obrazech
Images of infection
Nemoc a smrt byly vždy ústředním tématem umění. Obrazy infekce – moru, syfilis, tuberkulózy –
vyjadřovaly i společenské a duchovní otřesy epochy.
1. „Mor“, řada infekcí od pravého moru po
neštovice, se do středověkého světa stále
vracel. Sv. Roch, ochránce proti moru, byl
sám zobrazován s morovým vředem na
stehně: jako na morovém sloupu Abrahama
Kitzingera v Litoměřicích, postaveném jako
dík za přežití velkého moru r. 1680.
(Foto: Oblastní muzeum v Litoměřicích.)
2.
2. „Tance“ a „triumfy“ smrti ukazovaly
bezmocnost lidí před šířící se infekcí: morem
ve středověku, cholerou v 19. století. Guyot
Marchand, Vdaná a těhotná žena, z cyklu
Danse macabre des femmes (1486)
3. Alfred Rethel, Smrt jako škrtič: příchod cholery
na maškarním bále v Paříži 1831 (1851)
1.
3.
4.
4. Syfilis do Evropy přinesly námořní výpravy:
má být zobrazena i na Dürerově obrazu
z r. 1496.
5. Starozákonního Joba postihl nebeský
„žalobce“ „zlými vředy“ a mnoha dalšími
příznaky, aby ukázal, že Jobova důvěra
v Boha závisí na zdraví a blahobytu. Jeho
nemoc byla často ztotožněna s leprou. Job
na německém kramářském tisku, asi 1500.
(Kupferstichkabinett, Staatliche Museen
zu Berlin.)
6.
5.
6. Mexická malířka Frida Kahlo (19071954) utrpěla v mládi mnohočetná
poraněni páteře a končetin a po mnoha
operacich nakonec podlehla infekci.
Bezmocnost a ztrátu nevinnosti zobrazila
v autoportrétech skrze osobní zkušenost
infekční nemoci. V obraze Sin esperanza
(Bez naděje, 1945) jsou bakterie na jeji
pokrývce viděny okem mikroskopu.
(Museo Dolores Olmedo Patiño, Ciudad de
México.)
7. Zdravotníci sami se objevovali na obrazech
vždy: s rozvojem medicíny stále častěji malíři
oslavovali konkrétního lékaře a jeho objev.
Lékař s ochrannou maskou proti morové
nákaze na ilustraci Paula Fürsta (1656)
8. Arabský chirurg Albucassis doporučoval
vypalování kůže pro léčbu dlouhotrvající
lepry. Ilustrace z perského rukopisu
12. století.
7.
8.
9.
9. Théobald Chartran, T. H. Laennec vyšetřuje
tuberkulózního pacienta stetoskopem před
svými studenty v Hôpital Necker (1816)
For visual arts, infectious diseases were always a key theme. From medieval statues
of plague patrons, through “dances of death” across the centuries or Dürer’s image of
disease coincident with the maritime imperial expansion, to Frida Kahlo’s self-portraits,
in which disease gives form to the loss of innocence and helplessness, images of
infection expressed social and spiritual crises of the epoch. Heroic portraits of the health
professional spread with the progress of medical science.