Někdo to rád pomalejší

Téma
Ještě alespoň jeden!
Z hranolků smažených na
nekvalitním a přepáleném oleji
hrozí rakovina. Přesto jich v Evropě
sníme ročně dvě kila na hlavu. Když
je miluješ, nedá se jim odolat.
Rada odborníků: kupujte pomfrity
raději tlusté a s nevroubkovaným
řezem – ty při smažení získají až
o třetinu méně tuku než tenké
plátky.
Někdo to rád
pomalejší
34
B
ěhem příštích osmnácti minut, co si
s vámi budu povídat, zemřou čtyři
Američané kvůli špatným stravovacím návykům, pravil slavný britský televizní kuchař Jamie Oliver, když předstoupil před publikum v USA. „Vaše dítě
bude žít o deset let méně než vy, a to vše
kvůli těm horám jídla, kterým jsme ho obklopili. Přišel jsem, abych zahájil revoluci
ve stravování.“
Jeho kazatelství zní poněkud pateticky, ale dobré důvody mu naslouchat
mají i Češi. Každý druhý z nás trpí nadváhou, každý pátý je obézní. Naše děti dokonce figurují v „top desítce špekounů“
světa a narůstá mezi nimi počet diabetiků.
Kdo za to může? Za hlavního viníka
bývá označovaná fastfoodová kultura
přejídání. I v časech ekonomické krize
u nás řetězce rychlého občerstvení otevírají další provozovny a světová jednička
McDonald’s měla v Česku loni rekordní
tržbu téměř čtyři miliardy korun. Jen
cheesburgerů, svého nejžádanějšího pokrmu, prodal „mekáč“ více než 22 milionů! „V osmaosmdesáti restauracích jsme
obsloužili 62 milionů zákazníků. To je
o tři miliony víc než loni. I v budoucnu
hodláme nadále růst, plánujeme otevřít
tři až pět nových restaurací ročně,“ říká
tisková mluvčí firmy Drahomíra Jiráková.
„Doba je rychlá, a tak lidé hledají i tomu
odpovídající služby,“ nabízí tradiční vysvětlení oblíbenosti.
Brambora? Ne, brokolice
Závislost na „hambáčích“
Jak ovšem můžete dopadnout, když se
budete měsíc stravovat výhradně v McDo­
nald’s, už názorně předvedl Američan
Morgan Spurlock v dokumentárním filmu
Super Size Me z roku 2004. Přibral jedenáct kilo, podkožní tuk mu stoupl z 11 na
18 procent, rapidně se mu zhoršila hodnota cholesterolu a zdvojnásobilo riziko
nemocí srdce a infarktu.
„Na každých dveřích fast foodu by měla
být cedule: Vstup od 18 let a na vlastní
▲
Proč se nestravujeme zdravěji? Když se
Jamie Oliver pokusil ve školní kuchyni
jedné britské základky prosazovat zdravý
styl, narazil. Žáci, kteří si pletli brokolici
s bramborou, odmítali jeho vyváženou
stravu a stávkovali za návrat hamburgerů.
Teprve za několik měsíců je přesvědčil, že
pizza se k snídani nehodí a že hranolky
nejsou zelenina.
V Česku se o podobnou osvětu už dvanáctým rokem snaží domácí „buňka“
Slow food, což je mezinárodní nezisková
organizace sdružující přes sto tisíc členů.
Hnutí založil v 80. letech italský gastronom Carlo Petrini jako reakci na otevření
pobočky fastfoodového řetězce na histo-
rickém náměstí Piazza di Spagna v Římě.
„Nejsme protivníkem fast foodu, jen alternativou proti globalizaci, uniformitě
chutí a velkovýrobě potravin a polotovarů,“ říká šéfka pražské pobočky Blanka
Turturro.
Slow Food znamená „jíst pomalu“, tedy
vychutnat si kvalitní pokrm připravený
nejlépe z lokálních a sezonních surovin,
bez dochucovadel a polotovarů. Těm,
které splňují tato kritéria, organizace uděluje doporučující známku – v Česku se
jí může chlubit pět podniků. V každém
z nich byste měli ochutnat tak výborné
jídlo, že se tam nejen vrátíte a doporučíte restauraci známým, ale budete si tu
lahodnou věc chtít uvařit doma. Obsluha
vám ráda sdělí i to, z jakých ingrediencí
se pokrm skládá.
Zní vám to jako sci-fi, protože jste rádi,
že si během obědové přestávky odskočíte pro kus smaženého masa v housce
nebo rychlý salát? Podle gurmána Pavla
Maurera je „fast food civilizační choroba“.
Abychom se jí prý zbavili, museli bychom
totálně změnit životní návyky, a na to
jsme příliš líní. Proč bychom to dělali? Zálibu ve smažených karbanátcích zalitých
hořčicí a kečupem hlásají přece i vrcholoví sportovci jako americký plavec Michael Phelps nebo nejrychlejší muž planety, Jamajčan Usain Bolt.
„Věřil bych, že to opravdu jedí,“ myslí
si Karel Tejkal, tiskový mluvčí společnosti
Česká sportovní. „Když k nám před lety
přijela na Zlatou tretru sprinterka Marion
Jonesová, měla dvě přání: dva dny před
závodem navštívit McDonald’s v Ostravě
a po závodě přivézt Big Mac Menu,“ vzpomíná.
35
Foto: profimedia
Objednat, zaplatit a zhltnout. Fenomén fast foodů leží v žaludku dietologům, lékařům i labužníkům z alternativních
slow foodů, kteří sázejí na pomalou pohodu při jídle, kvalitní domácí suroviny a přírodní chuť. Tak proč Češi loni jenom v „mekáči“ snědli třeba 22 milionů cheesburgerů?
1
▲ Spokojení zákazníci. Do českých provozoven McDonald’s loni našlo cestu
téměř 62 milionů lidí, utratili bezmála čtyři miliardy korun. Nejprodávanější položka?
Cheesburger za dvacku, snědli jsme jich přesně 22 172 000.
nebezpečí,“ komentuje to s nadsázkou
nutriční specialistka Kateřina Cajthamlová. Na každý obal, do kterého obsluha
řetězců pokrmy balí, by prý dala varování
ministra zdravotnictví, jako je na krabičkách od cigaret: „Konzumace tučného
jídla poškozuje zdraví!“ I Američan Spurlock líčil své pocity z experimentu jako
návyk: „Když jsem to jedl, toužil jsem po
tom stále víc. A měl jsem strašné bolesti
hlavy, když jsem to nejedl.“
■
Americký snímek mluvčí řetězce McDonald’s Jirákovou pobouřil, ona se
u svého zaměstnavatele stravuje téměř
denně už dvacet let a těší se prý dobrému
zdravotnímu stavu. „Ten člověk je hazardér, totálně změnil svůj životní styl. Je
jasné, že se mu udělalo špatně, ale to nesouvisí s tím, že to jedl u nás,“ tvrdí.
Krátce po premiéře filmu začal McDonald’s dávat přehled o energetické hodnotě prodávaných jídel. Po čase přidal do
nabídky zeleninové saláty a ovoce, červenožlutou barvu svých provozoven natřel
na „přírodnější“ zelenohnědou a místo některých dětských koutků plánuje udělat
malé tělocvičny, kde by strávníci lehce nabyté kalorie zase rychle spálili. Ani jedna
z novinek, jak tvrdí zástupci firmy, s filmem Super Size Me samozřejmě nesouvisí.
Ale opravdu můžeme získat na jídlo
z fast foodu závislost? Přidávají tam snad
jsem ochutnal hady a jinou
havěť, jsem si zašel spravit
žaludek pořádným hambur­
gerem. Ale když jedu u nás
po dálnici a mám hlad, dám
si radši rohlík. V naší zemi
vnímáme ten výraz fast food
jako něco gastronomicky 5
ubohého, případně hnusného. Hamburger z ne­
identifikovatelného masa v papíru. Původně to
nic negativního nebylo. Jenže civilizace a techno­
logické superurychlovače gastronomických pro­
cesů ten pojem zdevastovaly.
dcery na zmrzlinu, ale tu obří porci jim nechám
rozdělit. Na hranolky už chuť nemají – zmáčkla
jsem před nimi hranolek a viděly, jak z toho teče
olej. Vědí, že když se smaží škroby při sto a více
stupních, uvolňují se rakovinotvorné látky, takže
hranolky pečeme doma v troubě.
Anketa
Co by se muselo stát, abyste skončil ve fast
foodu?
4
Miroslav Grusz
šéfkuchař
Snažím se tam nechodit. Ne­
myslím si totiž, že nabízejí
kvalitní stravu. Takže k ná­
vštěvě řetězců mě musí do­
nutit zoufalství a hlad. Napo­
sledy jsem jedl něco v KFC.
Vyšel jsem z kina pozdě večer a v nákupním cen­
tru nebylo otevřeného nic jiného. Dal jsem si tam,
myslím, twister a bylo to na mě moc ostré, ne­
sedlo mi to. Už to neudělám, radši počkám a dám
si něco doma.
Pavel Maurer
gurmán
Do klasického fast foodu jsem se jednou hodně
těšil – po degustaci v Kambodži a Vietnamu, kde
36
6
Zdeňka Žádníková
herečka
Zajdu tam, když není zbytí.
Abych třeba nejedla v devět
večer, stavím se na McWrap
bez majonézy – jen grilované
kuře a zeleninu. V létě vezmu
7
Roman Šebrle
atlet
Do fast foodu chodím mini­
málně, a to jen v nouzi, dva­
krát za půl roku, když ne­
stíhám oběd. S dětmi také
tak maximálně jednou za
dva měsíce. Učím je, že to
není normální jídlo, a když tam jíme, tak využi­
jeme tu nejzdravější variantu, tedy salát nebo
rybí prsty. Hamburgery nemusím. Nemám rád
mleté maso a už vůbec ne tu sladkou housku,
v níž jsou podávány. To už radši knedlík a čes­
kou kuchyni.
2
3
která obdržela michelinskou hvězdu. V čele Oldřich Sahajdák. Co soudí o fast foodu? „Občas zajdu do Meka se synem na hranolky, ty nám tam chutnají. Jsem líný doma vařit.“ s rychlým občerstvením, které TÝDEN uspořádal s šéfkuchařem
a nutričním specialistou, vyhrála Bageterie Boulevard.
poručení lékařů měl. Po zveřejnění výsledků začal prý řetězec Kentucky Fried
Chicken používat kvalitnější oleje.
Podle německého internetového serveru Test.de, který podobný test dělal rovněž před pěti lety (a vyhrál v něm Burger King), sní každý Němec včetně kojenců dvě kila smažených hranolků ročně
– mimo to, co si ještě ufrituje doma. „Šílené,“ komentuje to Cajthamlová a popisuje, na čem podle ní byznys fast foodů
stojí: „U pultu nemusíte přemýšlet, výběr
je omezený, takže pohodlný. Pořád vám
něco nabízejí a vy jen kýváte.“
Vysoká škola podbízení
I ve zmíněném filmu Super Size Me byla
tato vnucovací strategie jasná. Devětkrát
Spurlockovi obsluha nabídla Super Size
Menu, které mimo jiné obsahuje kelímek
s 1,9 litru koly! V současné době už je tato
velikost zrušená, nicméně třeba KFC dává
zákazníkům „bezedný kelímek“ – k postmixu si pro nápoj můžete přijít, kolikrát
chcete.
„Obsluha se nikdy nesmí ptát: Nedáte
si… Protože to navádí k negativní odpovědi. Otázku musíte položit kladně.
A když přijde cizinec a chce kolu nebo
menu, rovnou mu dáte to největší,“ prozradil trik jeden z bývalých zaměstnanců
McDonald’s, který si nepřál být jmenován.
Další fígle? Hotové sendviče mají ležet ve vyhřívaných regálech maximálně
deset minut, pak by se měly zničit. Rea-
lita? Hlavně přes noc občas čekají a čekají.
„Oficiálně vás k tomu nikdo nenutí. Jenže
noční služby jsou za příplatky, takže bývá
personálu méně, než je potřeba, proto si
většinou udělají hamburgery do foroty,
aby to stíhali. Navíc každý měsíc můžete
v jedné provozovně odepsat potraviny jen
za zhruba padesát tisíc korun,“ vypráví
bývalý zaměstnanec.
Jak poznáte „unavený“ Big Mac? Podle
salátu – slehne a zhnědne, ale buďte si
jisti, že i ten dostanete s širokým úsměvem, který k firmě neodmyslitelně patří. Jedno z interních pravidel zní „Pracuj LPC“ – tedy s láskou, péčí a citem. Improvizace je tady zakázaná. „Když někdo
řekl: Ale já jsem myslel…, většinou mu
nadřízený odpověděl: Ty nemysli, u McDonaldu už všechnu vymysleli,“ vzpomíná bývalý zaměstnanec. Obsluha v provozovnách tohoto řetězce opravdu působí
jako sehraná armáda, což je vzhledem ke
stoprocentní fluktuaci na nejnižších pozicích až úctyhodné.
Zdravé fast foody?
Pravidelní zákazníci si takovou obsluhu
pochvalují, odpůrcům však připadá neosobní a všudypřítomný spěch stresující.
Při testu největších pěti fastfoodových řetězců v Česku, kam časopis TÝDEN pozval kuchaře Zdeňka Marcína z Pražského
kulinářského institutu a nutričního specialistu Miroslava Petra, nám někteří zaměstnanci pražské provozovny Bageterie
Boulevard připadali ve srovnání s „ar-
▲
nějaké zakázané látky? „To v žádném případě,“ ohrazuje se tisková mluvčí McDonald’s. Tvrdí, že v pokrmech není ani glutaman, tedy zvýrazňovač chuti, který je
ve vegetě nebo sójové omáčce a podle některých odborníků může být návykový.
Podle Cajthamlové si ovšem můžeme na rychlém občerstvení vypěstovat jiný návyk: „Je psychického rázu podobně jako u kuřáků.“ Většinu lidí na téhle stravě nejvíc baví, že je hodně tučná,
slaná a sladká – výrazné chuti milujeme.
„Jenže když takové pokrmy jíme systematicky, přestaneme chuti rozlišovat a normální jídlo nám přijde mdlé,“ tvrdí expertka, která radí lidem s nadváhou i ve
svém televizním pořadu „Jste to, co jíte“.
„Nedávno jsme tam měli muže, kterého
jsme po třech týdnech zdravé stravy poslali zpátky do fast foodu, a on odtamtud
utekl. Zvedal se mu žaludek z přepáleného tuku a chemických vůní. Předtím
mu to vonělo.“
Možná ale jenom zabloudil do nesprávné provozovny. Pro kvalitu jídla je totiž důležitá i kvalita oleje ve fritéze. Když
začne olej pěnit a kouřit, znamená to, že
se přepaluje a vznikají v něm rakovinotvorné látky. Fastfoodové řetězce se dušují, že jeho kvalitu přísně hlídají a mění
ho jednou týdně. Před pěti lety dělala MF
Dnes test hranolků a vyhrály ty z McDonald’s, nejhůře dopadly ty z KFC. Tuk, na
kterém byly usmažené, obsahoval více
než dvojnásobné množství škodlivých
transmastných kyselin, než by podle do-
Zdravý fast food? Při testu největších řetězců ▲
37
Foto: 1, 3, 4 Lucie Pařízková, 2 David Neff / MF DNES / Profimedia, 5, 7 TÝDEN, 6 Mediafax
▲ Mají michelina. Kuchaři pražské restaurace La Degustation Bohe^me Bourgeoise,
Téma
mádou od Meka“ jako vyplašení motýli,
přesto řetězec v klání zvítězil (viz Test fast
foodů: vyhrály bagety). Naši hodnotitelé
upřednostnili kvalitu jídla a vhodné nutriční složení pokrmů. Ocenili, že mohli
podobu bagety ovlivnit, protože byla připravena až po objednávce.
Bageterie Boulevard, která má zatím
deset provozoven v Praze a jednu v Liberci, zabodovala i cibulačkou a dezertem crème bru^lée. Oba pokrmy pro český
řetězec navrhl šéfkuchař Roman Dolejš,
s nímž firma spolupracovala, pro další
menu oslovila zase někoho jiného. Tím
se odlišuje. A rozdíly jsou mezi provozovnami rychlého občerstvení hodně výrazné. „Ve Florencii najdete bufet, kde
38
vám udělají bagety na přání a používají
ten nejkvalitnější pršut, ovčí a kozí sýry,
sušená rajčata. Je to tam rychlé a současně famózní,“ říká gurmán Maurer,
který v Česku doporučuje jako alternativu k běžným fast foodům některá čínská a vietnamská bistra.
„Na jídle jsou nejdůležitější kvalitní
suroviny a někdo, kdo je při přípravě
nezkazí. Pak se můžete kvalitně najíst
i u bistra s hotovkami, kde dostanete třeba
maso a grilovanou zeleninu, jak to znám
z Francie nebo Itálie. Takový fast food neodsuzuji,“ upozorňuje Blanka Turturro ze
Slow food. Na internetových stránkách doporučuje nejen kvalitní restaurace, ale i tržiště, výrobky, místní produkty, domácí
odrůdy plodin i pozapomenuté recepty,
například mrkvovou polévku či nastavovanou kaši.
Menu za 880 korun
Na jejím seznamu českých „slow food“
restaurací najdete i pražský Lichfield. Jediné, co tady připomíná Mc Donald’s, jsou
hračky pro děti. „Dostanou je až po jídle,
aby se zabavily. Protože ony mají na rozdíl od rodičů většinou jen jeden chod,“ vysvětluje zdejší šéfkuchař Miroslav Grusz.
Menu sestavuje převážně z tradičních českých receptů doplněných o nějakou novou chuť. Mění je každých pět týdnů. Aktuální se jmenuje Foie gras (tučná kachní
játra) a vodňanská kachna. Jako před-
I za jeho kuchyní jsou příběhy, po kterých volá „desatero“ slow foodu. Českou
zeleninu bere od dodavatele, který podporuje lokální pěstitele. Když byla na Mělnicku jeden rok kvůli počasí slabší úroda
salátu, za stejnou cenu vykoupil i menší
produkci, aby farmu podržel. A dál? Až
se v červnu urodí angrešt, bude ho Grusz
brát od jednoho hosta, který se mu mezi
chody jen tak zmínil, že ho má na zahradě
a neví, co s ním. Zato s českými rybami
je to spíš horor. „Sháněl jsem čerstvého
pstruha z jižních Čech po menších dodávkách. Marně. Mám dodavatele z Itálie a není mu zatěžko přivézt mi několikrát v týdnu dvě ryby, chce vybudovat
vztah, a pak dovážet třeba víc. Jenže ně-
kteří čeští obchodníci takhle nepřemýšlejí,“ mrzí šéfkuchaře.
A osobní příběhy některých receptů?
Třeba zmíněná semlbába. „Nechtěl jsem
mít pouze globální moučník. A napadla
mě žemlovka. Ve školní jídelně by mi ji
bývali zprotivili, ale naštěstí mi skvělou
pekla babička. Připravuji ji podobně. Dělám ji jako minutku, aby byla šťavnatá.“
Nadšeným zájemcům, kteří by si ji chtěli
uvařit doma, Grusz klidně prozradí recept. „Rád lidi inspiruji. A že už ke mně
nebudou mít důvod chodit? Než se ji naučí
dělat takovou jako ode mě, už budu mít
na menu zase něco jiného,“ říká s úsměvem.
Milan Eisenhammer n
39
▲
krm si můžete dát celerovou polévku
s hříbky a foie gras, hlavní chod konfitované stehno z vodňanské kachny, bramborovou kaši s hrachem a kysaným zelím
a jako dezert žemlovku. Cena 880 korun.
Na rychlý oběd to není…
„Ve fast foodu necháte za jídlo kolem
dvou stovek, za tu cenu si u nás dáte polévku nebo sendvič. Myslím, že to odpovídá. Jsme pětihvězdičkový hotel. Nabízíme lepší prostředí i suroviny. Vařím
lehká jídla, téměř bez mouky, nepoužívám dochucovadla ani polotovary,“ vysvětluje Grusz. Upřednostňuje místní suroviny, ale v tomhle ročním období vozí
zeleninu z Itálie a Francie, u nás jsou jen
brambory a řepa.
Téma
▲
Tohle doporučuji!
Blanka Turturro, šéfka
pražské organizace Slow
food, která hledá kvalitní
restaurace, kde se vaří
z čerstvých a pokud možno
lokálních surovin. Tady si
pochutnává na kolínku
ze šumavského jehněte
se sardelkou, špenátem
a bramborovými noky
z pražské restaurace
Lichfield. Cena 380 korun.
Vraťme děti k plotně
Má bilingvní rodinu a mísí se v ní nejen česká a italská
slovíčka, ale i chutě a recepty. Blanka Turturro je ředitelkou české neziskové organizace Slow food, která
představuje další alternativu k bujícím fast foodům. Podle čeho vaří a kde se stravuje?
Máte nějaké trauma ze školní jídelny?
Kolínka s gulášem – prorostlé maso v šedivé omáčce a rozvařená příloha... V Itálii
jsem kvůli tomu dlouho odmítala všechny
těstoviny, které mi připomínaly kolínka.
Ale brzy mě té fobie manžel zbavil – naučil mě připravovat pastu al dente. Těstoviny
mají držet od sebe. Když je rozvaříte, brzy
na talíři zvadnou a vypadá to nevábně.
Co jste ho naučila vy?
Třeba česnečku. Máme v Česku zajímavé
recepty, které nám přijdou obyčejné, a přitom s nimi v zahraničí uděláme díru do
světa. A je to tak jednoduché: brambory
uvařené ve vodě s kmínem a majoránkou
a do toho rozmačkaný čerstvý česnek. Plus
krutony z chleba. To manžel používá jako
zdravotní polívku. Poctivá česká kuchyně
se od té italské moc neliší – z obou voní
česnek, cibule a čerstvé koření. Pokud to
nezabijete vegetkou, což je český nešvar.
Glutamát sice vytáhne všechny chutě, ale
pak zapomenete, jak co opravdu chutná.
Jaká jídla ještě Italy oslovila?
Segedínský guláš. Když jsem dala do
omáčky kyselé zelí, ptali se, co je to za
40
druh těstovin. Chutná jim naše studená
kuchyně – plněná vajíčka, sýrové a zeleninové rolády. Neznali tvarohové a makové
koláče. Ale jinak v Itálii většinou vařím
italskou kuchyni a naopak v Česku zase
kuchyni českou – podle toho, co zrovna
seženu čerstvého. V Itálii těžko uděláte
„vepřo knedlo zelo“. To zelí bude jiné.
Nejraději nakupuji na trzích. Dozvíte se
příběh surovin, kde a jak se vyrábějí, ale
hlavně vám poradí, co s nimi. Když jsem
byla v zahraničí poprvé na trhu, objevila
jsem tam úplně novou zeleninu. A trhovec
mi dal hned tři recepty – jak ji připravuje
jeho žena, švagrová i sousedka.
Podle čeho vaříte?
Podle ručně psané kuchařky od maminky.
Jsou tam kapitoly jako „moučníky“, „po■
Pomaloučku, pomalu
Doporučené „slow food“ restaurace v ČR:
lš
kolní jídelna Mezinárodní školy v Nebušicích
l r odinný penzion Angus Farm v Soběsukách
l r estaurace Čestr, Lokál, Lichfield (všechny
v Praze)
lévky“, „omáčky“, ale i recepty podle ročního období – měla kalendáře surovin,
kdy co roste. Hodně toho převzala od babičky. Ta každou sobotu dělala hutnou
polévku – gulášovou nebo hrachovou,
k tomu buchty, koláč nebo štrúdl – suroviny na hlavní jídlo dala zahrada. Připsala
jsem tam pár věcí z cest – třeba jednoduché recepty, jak uvařit zeleninu. A pak ji
zase předám dětem.
Také rády vaří?
Syn je vášnivý kuchař, dcera ráda peče. Syn
mi pomáhal s vařením od doby, co začal
chodit. Byl v kuchyni, chtěl také pracovat
jako já. Dostal své prkénko, zeleninu, tupý
nůž. Razím teorii: Vraťme děti k plotně!
Pak se totiž dozvědí, jak se co upravuje.
Navíc, když uvidí, jak se vaří třeba taková
kapusta, neřeknou „fuj“ jako ve školní jídelně. A zjistí, že i brambora je mnohem
chutnější, když si ji člověk uvaří sám.
Jaký je váš nejsilnější gurmánský zážitek?
Jednou jsme jeli v Itálii kolem Velikonoc
na výlet a někde na vesnici se zastavili na
jídlo. „Mamina navařila,“ uvítal nás majitel malé hospůdky. Jedli jsme kůzlečí
maso s čerstvým hráškem a boby, nezapomenutelná chuť. Pohodová atmosféra,
sdílíte s rodinou gurmánský zážitek. Účelem jídla není do sebe vše naházet a běžet někam dál, jako bývá zvykem u lidí
v Praze. Je pikantní tu sledovat třeba okravatované elegány, jak se hrabou v papundeklovém kyblíku, loví v něm pomfrity,
Foto: Lucie Pařízková
Narodila se v Praze, kde nyní žije. V 80. le­tech se vdala za Itala, kterého potkala
v bývalé Jugoslávii. Dvanáct let pobývala v Itálii. Vystudovala cestovní ruch, pracovala v zahraničním obchodě. Od roku
2000 je členkou pražské pobočky organizace Slow food, od roku 2009 její
předsedkyní. Organizace uděluje vybraným restauracím doporučení, kterým se
v Česku může pochlubit jen pět podniků.
Má dospělého syna a dceru.
pak je vykoupou v omáčce a rukama si
je nacpou do pusy.
Jak to děláte vy, když spěcháte?
K obědu si klidně dám jen jogurt nebo
banán. A pak si udělám až něco doma.
A když máte chuť na teplé jídlo?
Zajdu na polévku, nezatěžkne mi břicho. Když jsem ve spěchu, stejně nemám ani moc chuť dát si velké jídlo.
Co by se muselo stát, abyste skončila ve
fastfoodovém řetězci?
To je otázka za tisíc dolarů (směje se).
Nemám ráda smažené věci, takže se
takovým těm klasickým řetězcům vyhýbám.
Opravdu jste ani jednou nebyla v KFC nebo
McDonald’s?
Samozřejmě byla. Když jsem jezdila na
zahraniční cesty, měli jsme tam většinou sraz. Třeba na nádraží.
Nikdy jste si tam nic nedala?
Přirozeně jsem tam jedla. Ve všech fast
foodech, a proto zastávám filozofii slow
food. Pomalou konzumaci kvalitního
jídla, které si uvařím, nebo na něj zajdu do dobré restaurace.
Co jste si v tom fast foodu dala?
Už se nepamatuji. Když jsem šla s dětmi,
dali jsme si salát. Nikdy bych si asi nedala grilovaná křídla. To je podle mě kus
slepice do polívky, symbol vývaru. Proč
bych to měla jíst smažené? Ale je to má
představa, kterou nikomu nevnucuji.
Nikdy jste neochutnala hamburger?
Naposledy ve Frankfurtu před dvaceti
lety.
Kde kupujete vejce?
Minulý týden jsem byla na venkově,
nakoupila jsem u sedláka, kterého léta
znám. Ty jeho slepice vypadaly docela
spokojeně. V samoobsluze pak vybírám výhradně vejce česká a kvalitní. Ale
pokud není výběr, někdy vezmu i klecová. Dávám přednost českému zboží.
Zaráží mě, že se v českých obchodech
prodává z dovozu už i kyselé zelí, tvaroh, máslo nebo dokonce strouhanka.
Nedávno mi v obchůdku na venkově
nabízeli okurku zabalenou v celofánu,
a víte, odkud byla?
Dám se poddat.
Pocházela z Rumunska a nebylo na výběr! Když koupíte nebalený chleba, často
nevíte, odkud pochází. Mnohý není
z Česka, je dělán z polotovarů dovážených z různých zemí. Jen ho v obchodě
rozpékají, aby to tam vonělo a navodilo
iluzi čerstvosti. Ale čerstvý chleba voní
jinak, pamatuji si to už od dětství. Tehdy
dvakrát týdně vozili bochníky z berounské pekárny, provoněly celý koloniál.
Jaké vůně si z dětství ještě vybavíte?
Vůni bábovky a koláčů od maminky,
vůni jahodové marmelády, kterou jsem
s ní dělala, a jako dospělá dosud každý
rok zavařuji. Vůni bramborové polévky
s čerstvými houbami. Vzpomínám si, jak
jsem je jako malá hledala v lese. Kromě
hub tam musíte cítit i lístky celeru nebo
libečku. Všechny ty vůně se mi vracejí.
I chleba?
Ano, když nakupuji na trhu, sáhnu po
bochníku z malé pekárny. Občas ho dovezu do Itálie jako takovou chuťovou zajímavost. Ta vůně kmínu a kvásku, to je
něco specifického, pro Italy je to přitažlivé. Jako drobný dárek tam vozím i pardubický perník nebo skořicová esíčka.
A co vozíte z Itálie?
Půl kufru nestříkaných citronů z naší
zahrady. Když jejich kůru nastrouháte
na rýžový nákyp, je to lahoda!
Milan Eisenhammer n
▲
Jaký byl?
Chutnal jako mleté maso. Dala jsem si
ho se salátem bez housky. Ale byla to
výjimka. Nejsem moc masová. Navíc
mleté jím jen tehdy, když si ho sama
připravím nebo koukám řezníkovi pod
ruku. Nakupování je dnes docela dobrodružné. Máme produkty, které se nějak jmenují, ale ještě to nic neznamená.
Třeba takové máslo. Klidně se tak jmenuje něco, co v sobě má i rostlinný tuk.
Musíte zkoumat etikety.
placená inzerce
Blanka Turturro (58)
41