Čapková

Vyšší odborná škola, Obchodní akademie
a Střední odborné učiliště technické
Chotěboř
Na Valech 690, Chotěboř
Praxe z informačních technologií
2. ročník
Válečnictví ve starověké Číně
Datum vypracování: 6. října 2014
Zpracovala: Martina Čapková
Válečnictví ve starověké Číně
Obsah
1
Vznik konfucianismu-principy ......................................................... 3
1.1
Wen a Wu ....................................................................................... 3
2
Dávná minulost............................................................................... 4
2.1
Pokrok ve válečnictví ....................................................................... 4
2.2
Sun C´ - O umění válečném ............................................................. 4
3
Armáda za dynastie Čchin ............................................................... 6
3.1
Armáda ........................................................................................... 6
3.2
Oblečení armády ............................................................................. 6
3.3
Zbraně ............................................................................................ 6
3.4
Jezdci a koně .................................................................................. 7
3.5
Organizování vojáků ........................................................................ 7
4
Důvody převahy Čchinů v boji o nadvládu Podnebesí ...................... 8
5
Změny za dynastie Chan ................................................................. 9
5.1
Poráţky s Huny ............................................................................... 9
5.2
Reformy za vlády Wu-tiho ................................................................ 9
5.3
Důvody získání převahy Chanů nad Huny ..................................... 10
6
Válečnictví v dalších generacích .................................................... 11
6.1
Neustálé války ............................................................................... 11
7
Literatura:..................................................................................... 12
-2-
Martina Čapková
1 Vznik konfucianismu-principy
1.1
Wen a Wu
Se vznikem konfucianismu intelektuální tradice rozlišovala dva principy Wen
a Wu, na kterých bylo zaloţeno ovládání státu. Wen označuje v širším slova
smyslu myšlení, morálku a kulturu (civilní hodnoty) naproti tomu protiklad Wu
implikuje násilí a je uţíváno pro vojenství a válku obecně. Konfuciánští učenci
tolerovali Wu pouze v krizových obdobích upevňování moci v nové říši, při
potlačování rebelií a válce. Jelikoţ dynastie Čchin vzešla z výbojného státu a
uplatňovala legismus, princip Wu převládal. Za dynastie Chan se po restituci
konfuciánské tradice začal preferovat Wen, ale válečnictví zůstalo na předním
místě kvůli ohroţení bezpečnosti říše. V dalších obdobích se ale těţiště přesouvá
stále více na stranu Wen a Wu je podrobováno kritice učenců, takţe v druhé
polovině prvního tisíciletí n. l. de facto učiní vojáky nejniţší a opovrhovanou
vrstvou obyvatelstva. Ignorace Wu přeroste aţ v krizi kulturně a technologicky
nejvyspělejšího státu světa, který bude o několik set let později pohlcen
dobyvatelským národem s přesně opačným náhledem na ţivotní priority.
Wen a Wu
Wen
Myšlení, morálka, kultura
Wu
Násilí, válka
Tabulka 1 – Vysvětlení Wen a Wu
-3-
Válečnictví ve starověké Číně
2 Dávná minulost
2.1
Pokrok ve válečnictví
Válečnictví prošlo v Období válčících států rozmachem stěţí srovnatelným s
něčím podobným i na západě. Jednotlivé státy disponovali v případě potřeby
armádami o statisících muţů, pokročily v postupech výroby bronzových zbraní a
nově ovládli i technologii zpracování ţeleza. Zkoumaly i taktiku, logistiku i
strategické plánování a zaloţili vojenské akademie s cílem vychovat zdatné
důstojníky. Vzniklo mnoţství prací na vojenské téma, z nichţ nejvíc proslulo dílo
O umění válečném mistra Suna. Tato příručka se věnuje svému tématu s takovou
precizností, ţe je dodnes součástí výuky na akademiích v ČLR. Další známý
autoři zabývající se uměním války ve starověku byli: Sun Pin, Wu C´, Wej Liao, Lu
Šang či Li Wej Kung.
2.2
Sun C´ - O umění válečném
Zdrţím se jakýchkoli komentářů, nejlepší bude pouze stručná ukázka
několika myšlenek díla.
Nejlepší není ten, kdo ve stu
bitev stokrát zvítězil, ale je
nejlepší, kdo cizí vojska pokořil
bez
bitvy.
Je
vrcholem
válečného
umění
potřít
nepřítele důmyslem. Pak teprve
přijde umění zbavit ho jeho
spojenců. Aţ potom je umění
srazit se s ním ve zbrani. Tím
úplně posledním uměním je
zaútočit na jeho hradby.
Vítězství nejlepších vojevůdců
nebyla ani úţasná, ani slavná,
ani chrabrá, byla neomylná.
Vítězné vojsko vítězí před
bojem, poraţené vojsko hledá
vítězství v boji. - Záměrný
chaos
je
lest,
odváţná
Obrázek 1Sun C´
-4-
Martina Čapková
zbabělost je tah, udatná slabost je zdání. Neboť nejlépe pohne
nepřítelem ten, kdo mu vnutí zdání, aţ nepříteli nezbude, neţ mu být
po vůli.
V bitevní vřavě se navzájem neslyšíme, k tomu jsou bubny a gongy.
Navzájem se nevidíme, k tomu jsou korouhve a praporce. Proto je v
nočních bitvách víc gongů a bubnů, zatímco v denních je víc korouhví a
praporců. Tak jsou praporečníci a bubeníci ti, jimiţ spojíme uši a oči
lidu.
Trestáš-li muţe dřív neţ k tobě mohli přilnout, nepodřídí se ti.
Nepodřídí-li se, nebudou k ničemu. Ale přestaneš-li je trestat jen proto,
ţe se ti podřídili, zase ti nebudou k ničemu. Sbliţuj se s nimi lidskou
mírností, ale kázeň v nich udrţuj vojenským řádem, tak si je získáš.
Nepoměr silného muţstva a slabých důstojníků vede k panice. Nepoměr
silných důstojníků a slabého muţstva vede k zhroucení.
Předvídavosti se nám ovšem nedostane od bohů a duchů, nezískáme ji
hloubáním o minulosti, nevyčteme ji z postavení hvězd. Nezískáme ji
jinak neţ od lidí, kteří vědí co je v nepříteli. A k tomu je tu pět druhů
zvědů: zvěd místní, zvěd vnitřní, zvěd obrácený, zvěd mrtvý, zvěd ţivý.
Jestliţe najednou vyšleme těchto pět vyzvědačů, nikdo se v nich
nevyzná.
Ţiví zvědové jsou ti, kdo se ještě vrátí a sami nám podají zprávy. Tak
mezi lidmi z celého vojska tobě nejbliţšími, nikdo ti nesmí být bliţší neţ
právě oni. Nikdo nesmí být štědřeji obdarován neţ právě oni a nic
nesmí být ve větší tajnosti drţeno neţ to, co oni činí.
Je celkem pět ohňových útoků: Dostat do plamenů lidi je první. Druhý
je zapálit sklady. Třetí je zapálit vozy. Čtvrtý je zapálit zbrojnice. Pátý je
zapálit leţení. K zaloţení ohně je třeba umět zapálit. K zapálení je třeba
vhodných nástrojů.
-5-
Válečnictví ve starověké Číně
3 Armáda za dynastie Čchin
3.1
Armáda
Díky nálezům ze záhrobního sídla Prvního svrchovaného císaře máme dosti
přesnou představu o výzbroji a výstroji vojska. Základ armády tvořili důkladně
cvičení rolníci povoláváni brannou mocí často na několik let sluţby. První císař
jich v případě potřeby mohl zmobilizovat asi 3 miliony, jeho pravidelná armáda
však čítala "pouze" 1 milión pěšáků, 10 tisíc jezdců a okolo 1000 válečných vozů.
Armáda
Pěšáci
1 000 000
Jezdci
10 000
Válečné vozy
1 000
Tabulka 2
3.2
Oblečení armády
Prostý voják byl oblečen v plášť staţený v pase řemenem, kalhoty pod kolena
a do nízkých bot. Těţkooděnec disponoval navíc brněním, stejně jako jezdci a
všichni důstojníci. Typické brnění bylo vyrobeno z překrývajících se koţených
plátků spojených nýty nebo krouţky, zajišťující lehký a obratný pohyb se slušnou
ochranou. Velmi uţívanou se pro tuto výrobu stala kůţe nosoroţců. Niţší vojáci
měli brnění z větších plátů, důstojníci z drobných, zaručující větší pohodlnost při
pohybu, a bohatě zdobených. Čínské historické prameny uvádějí, ţe Čchinští
vojáci nenosili na rozdíl od bojovníků z ostatních států přilby a štíty, a prosluli
tak velkou statečností. Jestli to byla pravda a jak vypadala situace po sjednocení
je sporné, terakotoví vojáci nalezeni v hrobce prvního císaře však tyto ochrany
nemají.
3.3
Zbraně
Základní zbraň armády tvořily luk a kuše. Popišme si je proto nejpodrobněji.
Luk reflexního typu měl vynikající vlastnosti, které byly podmíněny sloţitou
výrobní technologií. Jeho sestavení trvalo přes rok (to uţ byl ale spíš důsledek
rituálů při výrobě), odměnou byl účinný dostřel přes 300 metrů. Lučiště bylo
dlouhé 117 - 140 cm, široké 3 aţ 4,5 cm a lepilo se z několika vrstev dřeva.
Podobnou strukturu měla i kratší lučiště kuší, napínána však větší silou pomocí
natahovacího mechanismu. Hroty šípů rovněţ plně dokládají schopnosti
tehdejších řemeslníků. Byly vytvářeny z bronzu se specifickými poměry mědi,
-6-
Martina Čapková
cínu a olova zajišťující pevnost v tahu. Vzniklý kov odlévali do forem, odlitky
zakalili aţ na 106 stupňů tvrdosti HRB a na závěr potáhli vrstvičkou ze směsi s
vysokým obsahem chrómu pro zpevnění a antikorozní účinky. V Evropě a
Americe byli podobné postupy zavedeny aţ v moderní době. Zbrojíři vyráběli hned
několik variant hrotů: kuţelovité, úzké s křidélky (průraznost), masivní
trojhranné (devastující - velký vstřel) hodící se proti různým cílům. Pro boj
nablízko se uţíval široký rejstřík zbraní od mečů, seker a šavlí, po dlouhá kopí a
halapartny.
3.4
Jezdci a koně
Jezdci patřili mezi elitu, koně i lidé museli pro zařazení do armády splňovat
přísné podmínky. Jezdci drţeli v jedné ruce luk nebo samostříl, ve druhé otěţi.
Uţívali sedlo, ale neznali ještě třmeny a ostruhy a proto museli být zdatní a
šikovní pro kvalitní ovládání koně. Jejich úkoly byly spíše taktického nikoli však
nedůleţitého rázu (ničení zásobování, útok na oddělené skupiny, přepadové akce),
ale nevyskytovali se v armádách ve velkém počtu. Válečné vozy, často nesoucí
důstojníky, byly dřevěné, taţené dvou nebo čtyřspřeţím a jejich posádka se
nejčastěji skládala z obrněného vozataje (jenţ řídil spřeţení), střelce a bojovníka,
který pouţíval některou ze zbraní na blízko.
3.5
Organizování vojáků
Na rozdíl od starověkého západu armády nepouţívali formace jako falanga,
přesto velmi dobře věděli jakou cenu má organizovaný šik oproti individuálnímu
boji osamocených vojáků. Vojáci byli organizováni do jakési základní jednotky skupiny pěti muţů (Wu), kteří operovali pohromadě a v boji spolupracovali. Další
formace se odvíjeli od této pětice. Dvacet jich tvořilo stočlenný šik, sto
pětisetčlenný atd. Muţi se pak museli naučit komplexnímu pohybu v takových
velkých skupinách. Museli být v boji schopni nejrůznějších změn formací, vytvořit
linii, kruh na ochranu důstojníka, otevřený čtverec s válečnými vozy uprostřed,
klín pro útočný nápor případně změnitelný v písmeno V, kdy ustupující vojáci na
vrcholu klínu vlákali nepřátele za sebou mezi odvěsny a zničili je ze stran. Vozy,
promísené s pěchotou díky absenci jakýchkoli kos na kolech, útočili ve dvou,
jeden z nich, hlavní, nesl důstojníka a druhý, podporující, mu jel po boku jako
náhradní. Jízda operovala většinou na křídlech. V hrubých rysech se boj začínal
krupobitím šípů (které se nedá srovnat s ničím obdobným, neboť armády o
desítkách aţ stovkách tisících vojáků byli na lučištnících zaloţeny), následovaný
náporem formací těţké pěchoty a válečných vozů.
-7-
Válečnictví ve starověké Číně
4 Důvody převahy
Podnebesí
Čchinů
v
boji
o
nadvládu
Dokonalá organizace a poslušnost. Odměna a povýšení dobrým
vojákům, tvrdé tresty pro zbabělce a neschopné, a nezáleţelo na
hodnosti či původu. Poraţený generál často spáchal sebevraţdu,
jedinou moţnost jak uznat své pochybení a vyhnout se hanbě.
Bojovná a agresivní Čchinská kultura. Dle záznamů starých historiků
Čchinové válku oslavovali jako moţnost zvýšit prestiţ státu, mír nebyl
oblíben. I u prostých vojáků se podařilo vzbudit pocit předurčenosti pro
ovládnutí Podnebesí. Vojáci nikdy neutíkali z bitvy a bojovali do
posledního, prosluli jako absolutně neteční vůči strachu a smrti, coţ uţ
samo o sobě demotivovalo cizí armády.
Výborná výzbroj a výstroj. Desítky tisíc dělníků, otroků a vězňů
pracovalo v dolech na kovy, další vyráběli rozsáhlý arsenál zbraní pro
armádu. Kvalita výrobků byla obdivuhodná.
Geografická poloha. Výhodná pozice úplně na západě, území s velkým
nerostným bohatstvím a rozsáhlými kvalitními plochami pro obdělávání
půdy. To zaručovalo dostatek materiálu i jídla pro postupující armádu.
Velký počet obyvatel. Schopnost
postavit armádu o několika stech
tisíc
muţích
bez
výrazného
oslabení zemědělské produkce.
Pouze stát Čchu dokázal připravit
stejně velké a moţná i větší počty
vojáků.
Obrázek 2 – Pai Čchi
Schopní generálové. Jména jako
Wang Ťien, Pai Čchi, Wang Pen
nebo Meng Tchien prosluli jako
vţdy-vítězní
vojevůdci
svých
armád.
Čchinské armády za existence svého státu zabily v bojích asi 1,6
milionů nepřátel před Jing Čengem a další 2 miliony při sjednocování
za jeho vlády.
-8-
Martina Čapková
5 Změny za dynastie Chan
5.1
Porážky s Huny
Dynastie Chan víceméně navázala na čchinskou tradici a uplatňovala
podobný styl boje, stejně jako brannou povinnost rolníků, kteří tvořili základ
armády. Velká změna přišla aţ s osobou císaře jménem Wu-ti. Vojska do té doby
neměla konkurenci, co se týká počtu vojáků, ale nedokázala si poradit s
kočovnými kmeny Hunů. Jejich bojovníci byli mistry v oboru jízdní lučištník,
trénink jim poskytoval uţ jen přirozený způsob ţivota zaloţený na lovu a migrace
po rozsáhlých stepích Střední Asie. Císařské vojsko stojící na pěších oddílech
nepředstavovalo vzhledem k svému pomalému přesunu ţádné nebezpečí a
několik tisíc jezdců se nemohlo s Huny, jeţ od mládí trávili ţivot v sedle,
porovnávat. Číňany tak stíhala poráţka za poráţkou prakticky v kaţdém měření
sil a jen obratnou diplomacií udrţovali většinu času s Huny nevýhodný mír.
5.2
Reformy za vlády Wu-tiho
Reforma armády započatá za vlády císaře Wu-tiho
zahrnovala nákup a podporu chovu koní šlechtěných k
velké výdrţi, důkladný výcvik vojáků a přeorientování
taktiky a logistiky pro vojsko zaloţené na jízdě. Pěkný
příklad nového stylu válčení představuje taţení roku 122
př.n.l, kdy se pod velením generála Chuo Čchi-pinga
10.000 vojáků vydalo na cestu na sever. Kaţdý měl 2 koně,
z nichţ na jednom jel a druhý (náhradní) vezl náklad. Zcela
Obrázek 3 – Wu-ti
tak odpadl problém zásobování, tato skupina byla úplně
soběstačná a podařil se jí rychlý, překvapivý vpád, po kterém se jí na místě vzdal
desetinásobný počet Hunů, nezvyklých ze své zkušenosti na tak náhlý útok.
Brnění vojáků byla stejná jako u předchůdců - tj. koţená, sloţená z
pospojovaných destiček, koně ţádnou ochranu neměli. Základní zbraň
představoval luk nebo kuše, a vojáci určení k blízkému střetu pouţívali kopí nebo
jeho modifikovanou variantu, která měla na konci dřevce v pravém úhlu
odstávající nůţ a byla proto určena ke strhnutí nepřátelského jezdce z koně. Pro
boj zblízka do stávajícího arsenálu zbraní přibyly jednobřitá šavle a meč. Do té
doby se sečné zbraně vyráběly zásadně ostřené z obou stran, nyní se při obtíţích
boje na koni jednobřitá zbraň ukázala jako mnohem výhodnější. Zpracování
ţeleza pokročilo na lepší úroveň (technikou přejatou od samotných Hunů za časů
míru) a zbraně se tak staly pevnějšími, s větší výdrţí. Jen za vlády císaře Wu-tiho
-9-
Válečnictví ve starověké Číně
bylo vytrénováno v konečné fázi na sto tisíc jízdních lučištníků, kombinovaných s
jízdou uţívající kopí, počty pěchoty se zredukovaly a válečné vozy se přestaly
uţívat úplně. Takovéto sloţení armády potom přetrvalo několik století.
5.3
Důvody získání převahy Chanů nad Huny
Studium nepřátelské taktiky a způsobu boje. Sám Wu-ti se teoreticky
věnoval umění války a společně se svými schopnými generály (Wej
Čchin, Chuo Čchu-ping) vymyslel nové vhodné a účinné strategie pro
své armády.
Bohatství říše a velký počet obyvatel. To dovolilo rychle vybudovat
úplně nový typ početné armády.
Diplomacie. V obdobích míru byli za Velkou zeď vysíláni zkušení agenti,
jimţ se obratnou diplomacií a úplatky často podařilo poštvat jednotlivé
náčelníky proti sobě. Jiní diplomaté zase uzavírali aliance s kmeny
konkurujícími Hunům a přibírali jejich vojáky do chanských armád.
Jednotnost. Čínští jízdní lučištníci nebyly schopnějšími bojovníky neţ
nomádi1, kdeţto středoasijští kočovníci tvořili mnoţství různých kmenů
a klanů a ty samostatně neměli šanci.
1
spíše se jim snažili přiblíži
- 10 -
Martina Čapková
6 Válečnictví v dalších generacích
6.1
Neustálé války
Z předchozích odstavců by se mohlo zdát, ţe Číňané dokázali snadno přemoci
jakoukoli vojenskou hrozbu. To ale není pravda, stejně jako mýty o čínském
pacifismu. Válečnictví se stalo za Období válčících států a dynastií Čchin a Chan
nesmírně propracovaným oborem. Převaha nad Huny dosaţená za dynastie Chan
neznamenala konec nomádského nebezpečí, ale pouze výměnu nejsilnějšího
svazu kmenů v oblasti za jiné (navíc vojenská moc Číny měla silná i slabá období
v přímé úměře k silným a slabým císařům). Severní území nezůstala nikdy
prázdná a říše se musela neustále potýkat s tlakem nějakého druhu kočovníků.
Později se jejich část dokonce přestěhovala za Velkou zeď, přijala všechen
přepych, smísila se s Číňany a
zaloţila vlastní státy i dynastie.
Za dynastií Suej a Tchang se
ale
válečnictví
vlivem
konfuciánské
kritiky
Wu,
buddhistické umírněnosti a
kulturního rozkvětu stahovalo
na vedlejší kolej. I kdyţ se
armáda
časem
profesionalizovala a technicky
vylepšila, s úpadkem postavení
vojáků ve společnosti klesala
ochota k sluţbě i morálka v
bojích a započala politika
Obrázek 4 – Velká zeď
najímání ţoldnéřských vojsk2.
Za dynastie Sung, kdy Čína předčila svoji vyspělou kulturou a technologickou
převahou celý svět a ovládala rozsáhlé území, zároveň dosáhla takového stupně
civilizovanosti, ţe úplně ztratila smysl pro válečnické hodnoty. Pozdější invazní
úspěch Mongolů tak nebyl náhoda, ale pouze završení tisícileté nadvlády
kočovných válečníků a několikasetletého opomíjení vojenské tradice v Číně.
2
Žoldák je ten, který se nechává najímat za peníze armádami
- 11 -
Válečnictví ve starověké Číně
7 Literatura:
Fairbank, John F.: Dějiny Číny
Malina Jaroslav: První císař
Scarpari Maurizio: Starověká Čína
Shaughnessy, Edward L.: Čína, země nebeského draka
www.uglychinese.org
www.chinahistoryforum.com
- 12 -