a něco pro rozveselení

Komentáře

Transkript

a něco pro rozveselení
Roèník 20
Èíslo 7
1. 11. 2015
DO NEBE SI NEODNESEME OPRAVDU NIC,
ALE NAJDEME TAM VŠECHNO, CO JSME DAROVALI BOHU A BLIŽNÍM.
PAPEŽ FRANTIŠEK O RODINÌ
Pozorný pohled na každodenní život dnešních mužù
a žen ihned ukazuje, že je všude zapotøebí silné injekce
rodinného ducha. Styl našich vztahù – veøejných,
hospodáøských, právních, profesionálních
a obèanských – se totiž jeví jako velmi racionální,
formální a organizovaný,
avšak zároveò velice vyschlý,
vyprahlý, anonymní, nìkdy až
nesnesitelný. Aèkoli tento styl
formálnì usiluje o zapojení, ve
skuteènosti ponechává stále
vìtší poèet lidí v osamìlosti
a odepisuje je.
Právì proto rodina otevírá
pro celou spoleènost mnohem
lidštìjší perspektivy. Otevírá
oèi svých dìtí, aby vidìly život
– a to nejenom pohledem,
nýbrž také všemi dalšími
smysly. Rodina ztìlesòuje vizi
mezilidských vztahù, které se
zakládají na svobodné smlouvì lásky. Rodina vytváøí
potøebu svazkù, založených na vìrnosti, upøímnosti,
dùvìøe, spolupráci a úctì. Povzbuzuje k plánování
obyvatelného svìta a k víøe ve vztahy, spoèívající na
dùvìøe, a to i za obtížných okolností. Rodina uèí
dodržování daného slova, úctì k jednotlivcùm, sdílení
osobních i cizích omezení. Všichni jsme si vìdomi, jak
je nenahraditelná pozornost rodiny vùèi jejím
nejmenším a nejzranitelnìjším èlenùm, ale také vùèi
tìm, kteøí nesou nejvìtší zranìní a svým chováním si
v životì pøivodili nejtìžší pohromy. Jestliže nìkdo ve
spoleènosti uplatòuje takovéto postoje, je to díky jejich
osvojení v rodinném duchu. Jistì nejsou dané
soutìživostí a touhou po sebeuplatnìní.
Pøestože je vše vyslovené všeobecnì známo, rodinì
se v politické a hospodáøské organizaci souèasné spoleènosti nepøièítá náležitá váha – a uznání a podpora.
Chtìl bych øíci ještì více – rodina nejenom není
patøiènì uznávána, nýbrž už není dávána za vzor
a pouèení! Moderní spoleènost se všemi svými
vìdeckými a technickými výdobytky témìø jako by
dosud nebyla schopna
pøetlumoèit své poznatky do
lepších forem obèanského
soužití. Organizace veøejného
života nejenom stále více
vázne v byrokracii, na hony
vzdálené základním lidským
svazkùm, ale spoleèenské
a politické mravy vinou agresivity, vulgarity a pohrdání
dokonce upadly natolik, že
stojí notnì pod úrovní i té
nejnepatrnìjší rodinné výchovy. Za tìchto okolností se oba
krajní protiklady této vztahové
zpustlosti – tedy technokratická omezenost a amorální
familismus – setkávají a navzájem sytí. To je paradoxní.
Církev dnes a v tomto pøesném bodì stanovuje
dìjinný smysl svého poslání v souvislosti s rodinou
a skuteèným rodinným duchem. Zaèíná pøitom od
pozorné kontroly vlastního života. Dalo by se øíci, že
„rodinný duch“ je ústavou církve. Køesanství se má
projevovat rodinným duchem, má být takové. Jak bylo
jasnì napsáno: „Už nejste cizinci a pøistìhovalci,
ale spoluobèané ostatních køesanù a èlenové Boží
rodiny“ (Ef 2,19). Církev je a má být Boží rodinou.
www.faslavicin.cz
- PASTÝØ strana 1-
Z generální audience 7.10.2015
MOBILNÍ ETIKETA
Jistì mnozí z nás vlastní a používají mobilní telefon. Dostupnost
se tím stala mnohem snazší, ale má to také svou stinnou stránku
v tom, že si nìkteøí myslí, že musí být na pøíjmu neustále, že by se
snad zemìkoule pøestala otáèet, kdyby náhodou svùj mobil vypnuli.
Leckdy to vnímám tehdy, když bìhem bohoslužby nìkomu zazvoní
mobil a nebo dokonce nìkdo s tím mobilem vybìhne ven, aby si svùj
jistì nepostradatelný hovor mohl vyøídit. No, ještì že si ho nevyøizuje
v kostele, že? Sice máme na dveøích nálepku s pøeškrtnutým
mobilem, což znamená, že mobil radìji v kostele nepoužívat, tudíž
jej celý vypnout nebo alespoò vypnout vyzvánìní. V jednom kostele
jsem vidìl velký obrázek mobilu s nápisem, aby dotyèní
„nepostradatelní“ svou mobilní komunikací nerušili druhé v jejich
komunikaci s Bohem. Zkusme na to, prosím, pøi vstupu do kostela
pamatovat. Myslím, že my i naši blízcí to bez naší mobilní
dostupností tu chvíli vydrží.
Pro nás všechny jsem z rùzných pøíspìvkù na internetu vybral
a sestavil pro inspiraci jakési Desatero mobilní etikety.
1. V divadle, v kinì, na koncertì, pøi svatbách, v kostele a v jiných
veøejných prostorech nastav místo hlasitého vyzvánìní tichý režim
anebo mobil radìji úplnì vypni.
2. Ve škole, na pracovních poradách a jednáních omez používání
mobilu na minimum.
3. Pamatuj, že telefonováním bez hands-free, esemeskováním
a jinými èinnostmi, které bezprostøednì nesouvisejí s øízením
vozidla èi kola riskuješ nehodu a mùžeš ublížit sobì i druhým.
4. V letadle mobil zcela vypni. V opaèném pøípadì ohrozíš
bezpeènost nejen vlastní, ale i cestujících a posádky.
5. V autobuse, v tramvaji, ve vlaku, ve frontì na vstupenky… tam,
kde je víc lidí pohromadì na malém prostoru a cizí rozhovory nejde
neposlouchat, vynechej soukromé a intimní telefonáty. Jedinì že
LISTOPADOVÉ DNY
Ponuré listopadové dny nás zvou k zamyšlení nad „posledními
vìcmi“. Uvìdomujeme si, že tu nebudeme vìènì – a co potom?
Snad i my vìøící køesané nìkdy propadáme mentalitì lidí, kteøí
„nemají nadìji“, a kteøí proto poèítají jen s existencí na tomto svìtì.
Pro ty jsou ovšem listopadové
dny opravdu ponuré, protože
ukazují na konec žití. Ale je pro
nás smrt opravdu definitivním
koncem? Nebude to spíš
naplnìní našich nejhlubších
tužeb?
Svatý otec Jan Pavel II. èasto
citoval 22. èlánek konstituce
O církvi v dnešním svìtì, kde se
praví, že jedinì v Kristu se nám
otevírá vhled do údìlu
vykoupeného èlovìka. V knihách
Starého zákona nacházíme
tápání hebrejského vìøícího,
který cítí, že tìlesná smrt nemùže
být totálním zánikem našeho „já“,
které miluje a pociuje úzkost,
které doufá a zoufá, ale zároveò
si neví rady s tím, co ho oèekává
po smrti. Teprve evangelium nám
otevírá dokoøán obzor naší budoucnosti. Já jsem vzkøíšení a život.
Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít. A každý, kdo žije a vìøí
ve mne, neumøe na vìky (Jan 11, 25-26).
My tedy máme budoucnost, a jakou budoucnost! Oèekává nás ne
temnota hrobu anebo pec krematoria, ale setkání s tím, který nás
miluje. Pøi každém slavení mše svaté pøece vyznáváme, že s nadìjí
oèekáváme požehnaný pøíchod našeho Spasitele Ježíše Krista.
Jistì, „nosiè“ našeho duchovního života, jak by se øeklo moderním
bys chtìl, aby se všichni okolo dobøe pobavili na tvùj úèet! Ne
každého totiž zajímá, kdo se s kým právì rozešel nebo jakou máš
dneska ple…
6. V èekárnì u doktora, v ordinaci nebo v nemocnièním pokoji je
vìtšinou trochu vážná atmosféra, neruš tam hlasitým vyzvánìním
ani rozhovorem.
7. Nikomu nedávej èíslo bez vìdomí jeho majitele. Èíslo telefonu
je soukromá vìc a každý má právo sám si urèit, kdo ho bude znát.
Stejnì tak mobilní telefon je soukromá záležitost, nikomu ho tajnì
neproèítej, to je vrchol neslušnosti a je to také protizákonné!
8. Pøedvídej situace, kdy je lepší nastavit tiché vyzvánìní. Urèitì
je tvoje melodie originální, nemusíš s ní ale neustále rušit okolí.
9. Telefonování, smskování èi brouzdání na netu v restauraci,
bìhem veèere nebo posezení s kamarády èi pøáteli, je velmi
nevhodné. Je neslušné nechat ostatní èekat, než si vyøídíš svoje
záležitosti. Vìtšinou to mùže chvíli poèkat.
10. Respektuj volný èas ostatních. S výjimkou mimoøádných
událostí volej v pøijatelnou denní dobu nebo dej pøednost SMS.
Noèní klid pro mobilní telefony zaèíná kolem deváté veèerní a konèí
zhruba v sedm ráno. Vždycky ale záleží i na tom, komu voláš a jak
dobøe se s ním znáš.
Technické vynálezy, jakým je i mobilní telefon, jsou úžasné
a mohou být dobrou pomocí. Mohou však i zotroèovat. Je dobré si
zachovat zdravou svobodu v používání napø. mobilu (èi tøeba
internetu), respektovat druhé kolem sebe (tedy zachovávat pravidla
etikety), ale pøedevším rozvíjet osobní vztahy s pøímou osobní
komunikací tváøí v tváø (osobní rozhovor a setkávání s druhým
èlovìkem, ale i v urèitém smyslu, i když na jiné rovinì, také
s Bohem).
P. Miroslav Strnad
výrazem, bude pohøben. Ale naše nejvlastnìjší „já“ vstoupí tam, kde
nás oèekává náš Pán. Toužím odejít a být s Kristem, píše
sv. Pavel (Fil 1, 23), a tuto touhu na dnì své duše cítí každý, kdo je
Kristùv.
To je vlastnì euangelion, ta radostná zvìst o našem vykoupení.
Kristus pøemohl høích a stal se vítìzem nad smrtí. V tom spoèívá
nejvlastnìjší jádro køesanského kérygmatu. A k tomu je tøeba
formovat. Smrt a umírání jsou smutné. Ale není to definitivní zánik.
Ve køtu jsme dostali zárodek života, který se teprve projeví. Jestliže
v nás pøebývá Duch toho, který Ježíše vzkøísil z mrtvých, pak
ten, kdo vzkøísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i naše smrtelná
tìla Duchem, který v nás pøebývá (srv. Øím 8, 11). Nemáme se
tedy na co tìšit? I v tìch ponurých dnech listopadových? To hlavní
teprve pøijde, a my jsme „synové nadìje“.
Èerpáno z Katechetického vìstníku 2000/2001 –
promluva biskupa Jaroslava Škarvady
Co mùžeme udìlat pro naše zemøelé aneb Odpustky pro
duše v oèistci (tj. odpuštìní trestù za høíchy):
1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den je
možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné
odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí
obvyklých podmínek (sv. zpovìï - tj. být v milosti posvìcující
neboli v pøátelství s Bohem, sv. pøijímání, modlitba na úmysl
papeže) je podmínkou pomodlit se pøi návštìvì kostela
modlitbu Pánì a Vyznání víry.
Od 25. øíjna do 8. listopadu je možno získat po splnìní
tøí obvyklých podmínek (viz výše) dennì plnomocné
odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li
nìkdo høbitov a pomodlí se tam tøeba jen v duchu za
zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky èásteèné.
MUDRC
Císaø Kýros Veliký s oblibou pøíjemnì rozprávìl s jedním velice moudrým pøítelem. Ten se jmenoval Akkad. Jednou, když se Kýros vrátil unaven
z váleèného tažení proti Médùm, se u svého starého pøítele na nìkolik dnù zastavil. „Jsem vyèerpaný, milý Akkade. Všechny ty bitvy mne stravují.
Jak rád bych už pøestal a trávil èas s tebou povídáním na bøezích Eufratu…“ „Drahý pøíteli, právì jsi porazil Médy, co máš ještì v plánu?“
„Chci se zmocnit Babylónie a podrobit si ji.“ „A po Babylónii?“ „Podrobím si Øecko.“ „A po Øecku?“ „Dobudu Øím.“ „A pak?“ „Nechám toho. Vrátím
se sem a budeme trávit spokojené dny na bøezích Eufratu…“ „A proè bychom s tím, pane, mùj drahý pøíteli, nemohli zaèít hned?“
- PASTÝØ strana 2 -
Byli jsme na 1. Národním
eucharistickém kongresu v Brnì
Malá skupinka farníkù se vydala vlastní dopravou na Národní
eucharistický kongres v Brnì. Nìkteøí jeli už ve ètvrtek nebo v pátek,
aby se zúèastnili bohatého doprovodného programu, který celý
kongres provázel a další jeli až v sobotu na hlavní program – mši
svatou na námìstí Svobody a eucharistický prùvod na Zelný trh.
Hlavní program v sobotu na námìstí Svobody zaèínal
pøedprogramem, ve kterém zaznìly scholové písnièky, modlitby
a svìdectví. Moderátor nám vyprávìl svìdectví od Raniera
Cantalamessy, jak zažil konec války. Z jeho mìsta utíkali Nìmci
s holýma rukama. Všechno, co nashromáždili bìhem války - sýpky
plné obilí, sklady potravin a šatstva, tam nechali. Lidé vylézali
vyhladovìlí ze sklepù a vrhli se na ty sklady. Nosili plné náruèe
potravin a šatstva a volali na kolemjdoucí. Bìžte si také, je tam toho
dost a zadarmo! Církev je také spoleèenství, které má plné sýpky
darù. Chybí ti pokora? Naber si! Èistota? Naber si! Chybí ti milosti?
Naber si a zadarmo! Ale vìøíme tomu?
Na konci pøedprogramu P. Elias Vella pøednesl tuto modlitbu:
„Pane, kde bydlíš? Ukaž nám svou identitu. Pojïte a uvidíte.
Pane, jsme zde proto, protože tì chceme vidìt. Ale èastokrát tì,
Pane, nevidíme. Zvláštì v utrpení nevíme, kde jsi. Ale neboj se.
Já Jsem. Já Jsem s tebou, zvláštì v Eucharistii. Slibuji ti, že tì
neopustím až do konce vìkù. Uplynulo 2000 let a nikdy jsem tì
neopustil. A i kdyby svìt pokraèoval miliony let, jsem stále
s tebou. Možná, že vidíš jen kousek chleba, ale vìø, že jsem tam
pøítomný. Podívej se na ptáky a kvìtiny, o každé Otec ví.
A copak ty nejsi vzácnìjší než lilie na poli? Nejsi sám. Zùstanu
s tebou a jsi kdekoliv. Vždycky zùstaneš mým synem, mojí
dcerou. Proto se neboj. Já Jsem.“
Následovalo novoknìžské požehnání, které nám udìlil otec
Tomáš.
Mši svatou zahájil liturgický tanec. Mši svaté pøedsedal kardinál
Paul Josef Cordes, mimoøádný zmocnìnec papeže Františka, za
úèasti èeských a nìkterých slovenských biskupù v èele s kardinálem
Dominikem Dukou, který øekl: „Pøišli jsme se pøihlásit pøed
svìtem k Ježíši Kristu v podobì chleba a vína.“ P. Cordes
v homilii mimo jiné vyprávìl pøíbìh, jak jednou pøišel do
venkovského kostela a tam právì probíhala mše svatá pro školáky.
Když bylo svaté pøijímání, všichni mladí se hnali k oltáøi. Knìz je
poslal zpátky do lavice a zaèal jim vysvìtlovat, co je to Eucharistie.
Když potom zaèal rozdávat svaté pøijímání, tøetina mladých zùstala
sedìt v lavici. Žádný papež by nechtìl omezit èasté svaté pøijímání.
Ale mùžeme dojít k jakési duchovní strnulosti a svaté pøijímání se
pro nás mùže stát rutinou. Naše gesta se nesmí stát prázdnými.
Záleží na nás, zda kapitál necháme i s úroky v bance, nebo ho
využijeme. Prožívání liturgie je tajemství srdce.
Na konci mše svaté kardinál Duka podìkoval Moravanùm, že
nezklamali a pøišli v hojném poètu asi 25 tisíc lidí. Nechal
pozdravovat papeže Františka a že ho èekáme na našem
Velehradì. Mše svatá byla sloužena za všechny obyvatele Èeské
republiky vèetnì cizincù, kteøí zde pobývají.
A potom už se øadil eucharistický prùvod. První šli èlenové Orla
s prapory, za nimi
øeholníci, knìží, ministranti, biskupové
s kardinály, za nimi Nejsvìtìjší Svátost Oltáøní a pak všichni ostatní.
Na Zelném trhu byla NSO postavena na sloup Nejsvìtìjší Trojice,
kde probìhla krátká adorace a byla obnovena nová vìèná smlouva
s Bohem. Pobožnost byla zakonèena písní Kristus vítìzí, Kristus
kraluje a èeskou hymnou. Než jsme se rozešli, ženy ze Slovácka
nás pohostily koláèky, které rozdávaly na námìstí.
Až do veèerních hodin pokraèovaly duchovní programy ve všech
kostelích v Brnì.
Marie Fojtíková
Dnes pøed Tebou,
Pane Ježíši každý z nás,
zde pøítomných sám za sebe
a zástupnì v modlitbì
za nás všechny v našem národì,
chceme obnovit skrze Tebe, Ježíši,
v tajemství Eucharistie novou
a vìènou smlouvu s Bohem.
Odevzdáváme se Tobì
a tím Tì pøijímáme
s novou dùvìrou a nadìjí do našeho života.
Prosíme Tì,
abys službou a požehnáním pastýøe
tohoto mìsta
a brnìnské diecéze požehnal
nám zde a celému našemu národu.
Modleme se:
Dej nám, prosíme, Pane Bože,
a celým svým životem
dùstojnì oslavujeme Tvého Krista,
skrytého v této svátosti,
Beránka pro nás zabitého a dej,
a ho jednou spatøíme tváøí v tváø v jeho slávì.
Nebo on s Tebou žije
a kraluje na vìky vìkù.
Amen.
MUDRC
(pouèení)
Vždycky tu bude zítøek, abych ti øekl: „Mám tì rád.“ Vždycky budu mít ještì jednu možnost øíci: „Mohu pro tebe nìco udìlat?“ Ale pro pøípad, že se
pletu, a máme už jen dnešek, ti chci øíci, že tì mám rád a že doufám, že na sebe nikdy nezapomeneme. Budeš hluboce litovat, že jsi nevìnoval èas
úsmìvu, objetí, polibku, že jsi byl pøíliš zamìstnaný, než abys nìkomu nabídl, že mu splníš poslední pøání. Pamatuj na své blízké už dnes, pošeptej
jim, jak moc je máš rád a že je budeš mít rád poøád. Nelituj èasu, abys øekl „promiò“, „poslouchej mne, prosím“, „dìkuji“ nebo „to bude dobré“.
A zítra nebudeš muset litovat toho, co jsi dnes neudìlal.
- PASTÝØ strana 3 -
Pøijetí Božího pozvání je na každém z nás èetby celého evangelia stojí za objev, stejnì jako
Pomalu se blíží závìr liturgického roku. Hned na zaèátku listopadu
si pøipomínáme svátek Všech svatých, všem tìmto postavám bylo
spoleèné, že uvìøily Bohu. Jejich pøíbìhy nám mìly umožnit
uvìdomit si pocity, touhy, oèekávání, radosti a bolesti. 1. listopadu
myslíme na ty, o nichž církev vìøí, že žijí u Boha. 2. listopadu se
modlíme za všechny zemøelé. Liturgický rok uzavírá slavnost
nejsvatìjší ze všech svatých – Ježíše Krista Krále. Všechny tyto
svátky spojuje jedna myšlenka: pozvání do Božího království, o nìž
pravidelnì prosíme v modlitbì: „Pøijï království tvé..“
2. listopadu vzpomínáme na své zemøelé, navštìvujeme høbitovy,
zdobíme hroby, rozsvìcujeme svíèky, a hlavnì myslíme na všechny
své zemøelé ve svých modlitbách, aby mohli žít s Bohem v nebi
v jeho blízkosti. Také dìkujeme za jejich život a pøipomínáme si, èím
nám byli blízcí. Církev nám v tìchto dnech nabízí možnost získat
plnomocné odpustky za církví stanovených podmínek. Proto
nezapomínejme na to, že jim mùžeme prospìt svou modlitbou.
Modlitba má velkou moc. Ježíš øekl: „Proste a bude vám dáno.“
Nauème se také vnímat modlitby, které se knìz pøi mši modlí.
První z modliteb je souèástí druhé eucharistické modlitby, která se
užívá nejèastìji. Krátce po tajemství víry se knìz modlí k Bohu:
„Pamatuj také na všechny bratry a sestry, zesnulé v nadìji ve
vzkøíšení, a na všechny, kdo zemøeli v tvém slitování; pøijmi je do
svého svìtla, a vidí tvou tváø.“
Druhý text je souèástí tøetí eucharistické modlitby, užívá se ve
mších za zemøelé: „Pamatuj na svého služebníka N, který odešel
z tohoto svìta k tobì. Byl pokøtìn v Krista a stal se mu podobným ve
smrti. Dej, a se mu podobá i ve vzkøíšení, až Kristus probudí mrtvé a
našemu smrtelnému tìlu dá podobu svého tìla oslaveného. Pøivítej
ve svém království také ostatní naše zemøelé bratry a sestry
i všechny, kdo z tohoto svìta odešli v tvém pøátelství. Splò naši
nadìji, že s nimi budeme v tobì vìènì žít a vidìt tvou slávu; potom
už nebude pláè, protože tì uvidíme tváøí v tváø a budeme ti podobni
na vìky, Bože náš, a vìènì tì budeme chválit, skrze našeho Pána,
Ježíše Krista, nebo skrze nìho dáváš svìtu všechno dobré.“
V této modlitbì je zmínìno, že budeme Boha vìènì chválit. Pøi
každé nedìlní mši svaté to èiníme nejprve bìhem hymnu: „Sláva na
výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vùle..“ Druhým místem
je závìr preface pøed eucharistickou modlitbou, kdy zpíváme
„s andìlskými sbory“, které stojí u Božího trùnu a ustaviènì mu
slouží a se „všemi nebeskými zástupy“; „Svatý, Svatý, Svatý Pán,
Bùh zástupù..“ Bùh je náš nebeský král a zve nás do svého
království. Pøijetí pozvání je na každém z nás.
Èetba Bible obohacuje
Papež František nám neustále pøipomíná, abychom èetli Boží
slovo. Každý den si pøeèíst alespoò malou èást evangelia. Svatý
Jeroným øíká: „Neznat Písmo - znamená neznat Krista.“ Èím víc
budeme Bibli èíst, tím víc si ji zamilujeme. Už papež Benedikt XVI.
øekl: Mnozí køesané skuteènì nikdy neètou Bibli a mají o ní pouze
velmi omezené a povrchní znalosti. Bible – jak praví samo její jméno
– je sbírkou knih, malou „knihovnou“, která vznikla v prùbìhu
jednoho tisíce let. Nìkteré z knížek, které ji tvoøí, zùstávají velkou
vìtšinou lidí, vèetnì dobrých køesanù, témìø nepoznány. Nìkteré
jsou velmi krátké – jako kniha Tobiáš, pøíbìh, který obsahuje velice
vznešené pojetí rodiny a manželství; anebo kniha Ester, v níž
židovská královna svou vírou a modlitbou zachrání svùj lid pøed
záhubou; anebo ještì kratší kniha Rút o cizince, která pozná Boha
a zakusí jeho prozøetelnost. Tyto knížeèky lze celé pøeèíst za hodinu.
Nároènìjším a skuteènì mistrovským dílem je kniha Jób, která
pøedkládá velký problém utrpení nevinného; kniha Kazatel, která
pøekvapuje svou zarážející moderností, s níž zpochybòuje smysl
života i svìta; Píseò písní, skvostná symbolická báseò o lidské
lásce. To všechno jsou knihy Starého zákona. A Nový? Urèitì je více
znám a literární druhy nejsou tak rozmanité. Avšak krása postupné
lze doporuèit Skutky apoštolù nebo nìkterý z listù.
Chtìla bych závìrem pobídnout k tomu, abyste
mìli na dosah posvátnou knihu Bibli, abyste ji
novì okusili a pøeèetli si souvisle nìkteré z jejich
knih. Bude také duchovním obohacením; umožní
poznat Boha a vstoupit do dialogu s ním, do
modlitby. Vzít do rukou Bibli a ocitnout se v rozsáhlém prostoru Božího Slova a prohloubit svou komunikaci
s Vìèným je úèelem volného èasu, který nám dává Pán.
Jeden pøíbìh o nutnosti modlitby, i když se nám to možná
z lidského hlediska zdá nepøijatelné, ale Bùh vždycky naše modlitby
slyší, i když možná nebyl vidìt výsledek, ale Bùh má svùj èas.
Kdo by se tam modlil
Staøenka pøenechala synovi celý statek a nic si nevymínila. A teï
pro ni syn nemìl jediný vlídný pohled, tím ménì slovo. Každý
kousek jídla jí vyèetl a skoupì odmìøoval. Její vdaná hodná dcera ji
s pláèem prosila, aby šla bydlet k ní, že ji tam budou všichni na rukou
nosit. Sám pan faráø jí domlouval, aby od nièemného syna odešla,
ale ona jen zavrtìla hlavou: „Pane faráøi, od rána do veèera v tom
domì všichni jen nadávají a klejí. Kdybych i já odešla, kdo by se tam
modlil?“
Pøíklad druhý, jak prosit Ducha Svatého, aby postavil stráž
k našim ústùm, protože v našich ústech je život i smrt, dobro i zlo,
a tak to být nemá.
Pomluva
Všimnìme si, jak podle pøání Ježíše Krista máme šetrnì a taktnì
jednat s chybujícím èlovìkem. Napøed s láskou a pokorou s ním
mluvit mezi ètyøma oèima. Když to nepomùže, prodiskutovat vìc
v úzkém kroužku jeho pøátel, než o tom zaène jednat farní
spoleèenství. Dnešní lidé nejsou tak ohleduplní, èasto chyby
zvelièují nebo vymýšlejí, a tak se dopouštìjí pomluvy. Pomluva
škodí a tìžko se její následky napravují.
Ztratili jste peníze? To je škoda, ale pilnou prací se dá napravit.
Horší je, když nìkdo ztratí zdraví, to za peníze nekoupí. Ještì
bolestnìjší je ztratit èest, dobré jméno. Kdosi øekl, že by patøilo
všechny pomlouvaèné jazyky vytrhat, aby nedìlaly ostudu.
Nenadìlaly by tolik škody, kdyby lidé nenastavovali ochotnì uši
pomluvám. Høích nemá jen ten, kdo pomlouvá, ale i ti, kdo rádi
pomluvy poslouchají. Je dobøe odmítnout a umlèet èlovìka, který
roznáší lidský kal.
Pomluvy a klepy umìl zastavit hned v zárodku jeden knìz: Pøed
polednem se vypravil pìšky do pøespolní školy. Cestou se chtìl
pomodlit rùženec a byl skoro nerad, když dohonil výmluvnou
babièku. Pusa jí šla lépe než nohy a prosila: „Otèe, neodbíhejte mnì,
já si vám musím postìžovat. Já mám hroznou sousedku, to není
ženská, to je satan, ona je posedlá.“ Knìz ji laskavì pøerušil: „Tady
nepomùže naøíkat, mùžeme se za ni pomodlit rùženec. Co øíkáte?“
Co mohla øíct, pøikývla a tak ètvrt hodiny byla spoleèná modlitba.
Když skonèili poslední Zdrávas, babièka honem navazovala
pøetrženou øeè. „Musím vám, otèe, povìdìt, co zkusí muž té
sousedky. To je uèinìný muèedník. Kloudné jídlo mu neuvaøí, prádlo
nevypere, stále ho peskuje. A on ten køíž trpìlivì nese. Já na jeho
místì.” Knìz ji pøerušil a øekl rozhodnì: „Musíme se taky za nìj
pomodlit rùženec, tentokrát bolestný.“ Poslechla, ale nerada, že jí
skáèe do øeèi. I druhý rùženec dokonèili, ale babièka dosud
neskonèila: „Nejvíc zkusím já,“ rozjíždìla se plnou parou, ale knìz ji
pøedbìhl. „Za vás jsme se ještì nepomodlili, a vy to nejvíc
potøebujete.“ A už zaèínal rùženec tøetí. Došli k rozcestí a knìz se
louèil: „To nám ta cesta pìknì utekla. I pøíštì mùžeme jít spolu.“
Babièka se v duchu zapøísahala, že už s ním vícekrát nikam
nepùjde. I my mùžeme zabránit vyprávìní pomluv, vyzdvihnout
tøeba jeho dobrou vlastnost, na každém je jiskøièka svìtla.
Ludmila Dulíková
VÌÈNOST
Jedna stará paní žehlila. Pøišel k ní andìl smrti a øekl: „Už je èas, pojï!“ Paní odpovìdìla: „Dobøe, ale nech mì dožehlit to prádlo. Kdo by to jinak
udìlal? A pak musím uvaøit. Moje dcera chodí z práce pozdì a musí se nìèeho najíst, až unavená dorazí domù. Chápeš?“ Andìl tedy odešel.
Po nìjaké dobì se vrátil. Zeptal se té paní, zda je pøipravena odejít z domu. „Už je èas, pojï!“ Paní odpovìdìla: „Touhle dobou obvykle chodím
do domova dùchodcù. Tam na mì èeká nejménì deset lidí, co na nì jejich rodiny zapomnìly. Copak je tam mùžu nechat jen tak?“ Andìl tedy odešel.
Po nìjaké dobì se vrátil a øekl: „Už je èas, pojï!“ Paní odpovìdìla: „Ano, ano, máš pravdu. Ale kdo bude vyzvedávat ze školy vnouèka, když už tu
nebudu?“ Andìl si povzdechl: „Dobøe, poèkám, dokud se tvùj vnouèek nenauèí chodit ze školy sám.“ Za nìkolik let sedìla stará paní unavená
a rozlámaná v køesle a pøemítala: „Teï by mohl andìl pøijít. Po vší té námaze to musí být v Božím domì úžasné.“ Andìl pøišel. Žena se zeptala:
„Vezmeš mì teï do Boží náruèe?“ Andìl odpovìdìl: „A kde myslíš, že jsi celou dobu byla?“
- PASTÝØ strana 4 -
Potrat je násilím na ženách
Christa Heinelová, svépomocná skupina Ráchel, Frankfurt
Christa Heinelová se již mnoho let v Nìmecku zabývá utrpením žen
po potratu. Duševní rány jsou velmi hluboké. Do svépomocné
skupiny Ráchel, vedené Christou Heinelovou, se hlásí ženy všech
duchovních smìrù, které ze své vnitøní nouze neumí najít
východisko a hledají pomoc. Skupina pracuje diskrétnì a jejich
rozhovory se konají za vylouèení veøejnosti. Její vlastní cíle jsou:
1. Obeznámit veøejnost s postabortivním syndromem, tzn.
traumatem po potratu, a zkoumat jej;
2. hovoøit s postiženými;
3. pomáhat a varovat;
4. otevírat srdce pro nenarozené dìti a jejich matky.
V následující èásti Christa Heinelová popisuje zákulisí
moderní potratové ideologie.
Druhou obìtí potratu je žena
Zabití dítìte v tìle její matky je aktem brutálního násilí. Pøitom jsou
vždy dvì obìti: Dítì je hrozným zpùsobem zabito a matka je – èasto
na celý život – poškozena na tìle i na duši. Možné tìlesné
a psychické následky potratu jsou odstrašující a bohužel velmi málo
známé.
Potrat znamená vždy zkušenost se smrtí, i tehdy, když matka dítì
jako takové popírá nebo neví nic o vývojovém stupni dítìte
a postupu pøi jeho zabíjení.
Zabitím svého nenarozeného dítìte se matka dostane
nevyhnutelnì do krize identity, jelikož možné mateøství patøí
bytostnì k její ženskosti a je od pøirozenosti založena:
l
dávat život; poskytovat výživu; starat se o druhé; chránit;
peèovat; opatrovat;
l
k jemnému a láskyplnému mateøství; k projevùm
obìtavosti a pøizpùsobivosti.
Dokazují to také její tìlesné dispozice, mìsíèní cyklus
a hodnocení sexuality, které je jiné než u muže. Pro ni není možné
nahradit lásku sexualitou. Žena si je více vìdoma povinností a umí
se angažovat s vìtším zaujetím než muž – zvláštì, když jde o život
a zájmy rodiny.
To vyvolává otázky. Jestliže ženu pozorujeme a hodnotíme jen
podle hledisek:
l
zisku z rozkoše (sexuality),
l
zpenìžení a zisku z její osoby prostøednictvím reklamy
používající její tìlo,
l
potencionální spotøebitelka antikoncepèních pilulek,
nitrodìložního tìlíska, potratu a „RU-486“,
l
užiteènosti pracovní síly a její potencionální výkonnosti,
pak ji omezujeme – jednostrannì – v jejích hodnotách
a možnostech na minimum.
Tisíce žen je ponecháno v osamìlém konfliktu rozhodnutí: dám
své dítì zabít nebo ne?
Odkázány samy na sebe
Odkázány samy na sebe jsou ženy i po tom, jakkoli se rozhodnou.
80 – 87 % všech žen v konfliktu s tìhotenstvím je pod masivním
tlakem svého okolí. Sociální tíseò (86 % potratù se zdùvodòuje
sociální indikací) zahrnuje zcela jistì velký nátlak. K tomu patøí:
1) Tlak otce:
(zaèíná emoèním nátlakem a konèí tìlesným násilím)
Pøíklady psychického teroru:
Hrozba zabití. – „Nechám tì!“ – „Dítì nebo já!“ – „Dorazím tì!“ –
„Dítì absolutnì nepøichází v úvahu. Pùjde pryè! O to se postarám!“ –
„Z èeho chceš ty a tvé dítì žít?“ – „Dokaž, že to je mé dítì!“
Pøíklady fyzického násilí:
Bití. – Žena je doslova dovleèena na kliniku – Opilý „otec rodiny“
se rozzuøí a zaène ji bít.
2) Nátlak okolí:
Rodièe, kolegové, okruh známých a lékaøù
3) Stres vyplývající z naléhavé situace:
Bytová nouze, hospodáøská nejistota a bída, pøerušení studia,
velký poèet dìtí v malém bytì a pøi nízkém pøíjmu.
Dnes se pokládají rodiny se ètyømi a více dìtmi za asociální
a èasto se stávají asociálními v dùsledku bytové nouze,
finanèní bídy a našeho konzumního životního stylu.
Tìhotenství – také èasová tíseò a stres
V dobì hormonálních zmìn bìhem raného tìhotenství, která je
doprovázena tìlesným a duševním stresem – a dìtský organismus
již trvale ovlivòuje hormonální produkcí matky, je matka pøinucena
k tìžkému rozhodnutí. Vlastnì to pøesahuje její tìlesné a duševní
schopnosti. Je to prostì nad její síly.
Èasto se stres, nìkdy také deprese ranného tìhotenství, vyvine
v paniku z dùvodu nátlaku vyvíjeného prostøednictvím tøetí osoby na
tìhotnou ženu. Všechny ženy si stìžují na nedostatek èasu!
Ve svépomocné skupinì Ráchel stále znovu slyšíme tyto výrazy:
„Všechno bylo tak hektické!“ – „Nebyl èas!“ – „Nebylo nikoho, kdo
by nám pomohl!“ – „Døíve, než jsme vùbec zaèali pøemýšlet, bylo po
všem!“ – „Všechno šlo tak rychle!“
Jen velmi silné osobnosti a zralé ženy mohou bez pomoci pøestát
tento tlak.
K tomu pøichází neznalost faktù a postupù:
(a) Vývojový stupeò dítìte;
(b) Co se stane pøi zabití mého dítìte?
(c) Jak je zabito?
Také je možno pozorovat jakýsi druh zkratového jednání,
podobného fenoménu u nemocných rakovinou. Nemocní
jednoduše nechtìjí vzít diagnózu na vìdomí, i když vlastnì vìdí, jak
to s nimi vypadá.
Krize identity a duševní zranìní
Po potratu se žena dostává nevyhnutelnì do krize identity,
protože se to dìlo všechno proti pøirozenosti ženy, když se dítì v ní
násilnì zabilo. Leží to jako èerný stín na její duši. Nevìdomost
nechrání pøed následky usmrcení dítìte! – A nevìdomost
o následcích také ne! Èasto ženy vùbec nespojují své problémy
s potratem, jelikož téma potratu a jeho následkù jsou v naší
spoleènosti tabu. – O tom se nemluví!
Postabortivní syndrom je na celém svìtì vìdecky dokázán,
zpracován a pøedstaven veøejnosti autory jako Susan Stanfordová,
V. Rue, A. Speckhardt, prof. Peter Petersen, M. Furch, dr. Maria
Simonová a mnoho dalších. – Tato duševní zranìní jsou jako
naèasovaná bomba, která vede svùj vlastní život a mùže kdykoliv
vybuchnout.
Po pøípadné poèáteèní úlevì matky po potratu následuje èasto
období duševní tísnì a zátìže. Není to jako pøi adopci, kde se
poèáteèní bolest, kterou žena prožívá pøi odevzdání dítìte do
adopce, èasem zmenšuje.
Jelikož však žena zpravidla nad svým dítìtem nemùže a nesmí
truchlit, a tím jí chybí pøíležitost k vyrovnání se s traumatem,
nezùstává jí nic jiného, než potrat potlaèit, jestliže chce pøežít.
Strach a pocity viny pak vzrùstají celkem spontánnì.
Již v roce 1984 vyjádøilo 78 % postižených žen své politování a žal
nad potratem dítìte. O tom se veøejnost dodnes nic nedovìdìla!
Potlaèení potratu vyvolává zmìny osobnosti a celou škálu
duševních poruch a psychosomatických chorob. Pro vyrovnání se
se zážitkem potratu a uzdravení ženy se musí všechno potlaèené
dostat z podvìdomí – do vìdomí. To je pro postižené ženy velmi
bolestné! Vina se nedá odstranit žádnou terapii. Vina si žádá
odpuštìní, které bude vysloveno a na které je pozdìji možno se
odvolat. – Tyto ženy èasto samy sobì nedokážou odpustit. Je pro nì
tìžké pøijmout odpuštìní.
VÌÈNOST
(pouèení)
Smrt není nic: prostì jsem jen šel do vedlejšího pokoje. Já jsem poøád já. Ty jsi poøád ty.
Kým jsme byli jeden druhému, tím budeme poøád. Øíkej mi jménem, kterým jsi mi øíkal vždy.
Mluv se mnou jako vždy. Nemìò tón hlasu. Netvaø se tak smutnì a obøadnì.
Dál se smìj tomu, co nás rozesmálo.
Modli se. Usmívej se.
- PASTÝØ strana 5 -
Prùzkum
Ve svépomocné skupinì Ráchel jsme provedli prùzkum
o následcích potratu, abychom s následky seznámili postižené
a veøejnost. Každou napsanou vìtu v tomto prùzkumu mùžeme
podložit prožitým a protrpìným pøíkladem. Z prùzkumu vyplývá:
l
Tisíce žen bylo a je bez ochrany vystaveno nátlaku ze
strany svého okolí. Jsou ponechány samy sobì
s konfliktem, že v jejich tìle existuje malý èlovìk, který není
chtìný, nesmí existovat, pro nìjž údajnì není místa a nemá
žádnou existenèní základnu.
l
Ale každá žena ví s jistotou, že toto dítì existuje a skuteènì
zde je. Nemùže se mu vyhnout a nikdy na dítì
nezapomene.
l
Tisíce žen byly a jsou nuceny tohoto malého èlovìka, své
dítì, proti své pøirozenosti zapøít a nechat zabít. Následky
musí v první øadì snášet ony samy, i když o souvislostech
potratu nemìly nejmenší potuchy.
l
Tisíce žen byly a jsou nuceny potlaèit tento pro nì tak
bytostný problém.
Zdá se, jakoby v dnešní konzumnì orientované spoleènosti
moderní ženy jen „fungovaly“ – v pøípadì potøeby i proti své
pøirozenosti. V této dnešní moderní spoleènosti stojí materiální
hodnoty a myšlení založené na výkonnosti jasnì proti dùstojnosti
a úctì k životu èlovìka.
Kdo manipuluje? Kdo je obìtí?
Mnohými manipulacemi veøejnosti a médií se nám chce vnutit
nepravdivá „moderní“ pøedstava ženy a èlovìka. Zároveò to ale
znamená ztrátu lásky – lidské dùstojnosti, ano, lidskosti vùbec.
Jestliže nahradíme napø. lásku sexem, pak se úplnì ztratí celá
dimenze pravé lidskosti. Lidé – a už žena, dítì nebo muž, se stanou
objekty, které samy o sobì nemají žádnou hodnotu. Proto je možno
s nimi obchodovat, spotøebovávat je a manipulovat s nimi.
Nedocenìní èlovìka, chybìjící úcta a zodpovìdnost za vlastní
jednání charakterizují dnešní dobu. Následky toho stále narùstají:
násilí v manželství, zneužívání dìtí a enormní rozšíøení sexuálního
zneužívání dìtí (malých, nejmenších a kojencù).
Také tato témata byla a jsou dodnes tabu, podobnì jako následky
po zabití nenarozeného dítìte.
Když se upøímnì zeptáme, proè se na jedné stranì dìlá tolik
reklamy pro sexuální svobodu a jemné metody potratu, ale na druhé
stranì se (pøi vší sexuální výchovì ve školách) pøímo brání
prezentaci skuteènì vìdeckých souvislostí a následku tohoto èinu,
pøichází znovu podezøení, že jsme manipulováni. Doposud byly
napø. tìlesné nebo duševní následky potratu vysátím nebo jinými
metodami znaènì popírány. V poslední dobì, kdy se zaèíná
celosvìtovì obchodovat se smrtící pilulkou „RU 486“, se zaèíná
hovoøit i o tom. Takže se mimochodem ptáme: „Kdo má vlastnì zisk
z této manipulace, kdo na tom vydìlává?“
Kdo má zájem na tom, aby ženy
1.
vystupovaly jako sexuální objekty na uspokojování našich
nejrùznìjších potøeb?
2.
byly považovány za konzumentky – a to nejen regulace
poèetí – antikoncepèních pilulek, nitrodìložních tìlísek
nebo „RU 486“, ale i mnoha dalších vìcí?
3.
musely vyhledávat pomoc v poradnách a psychiatrických
klinikách, které na tom vydìlávají?
4.
byly pacientkami potratových ordinací a klinik? Potrat
pøedstavuje samozøejmì vyšší honoráø než porod.
Kdo na ženách nejvíce vydìlává?
Víte, že za tìmito obchody na celém svìtì nestojí jen komerèní,
ale také znaèné sociálnì-politické zájmy?
Víte, že pøi tìchto obchodech celé jedno odvìtví prùmyslu nutnì
potøebuje jako surovinu odpady po potratu?
Èlovìk má svobodu žít proti pøírodì. Jakou cenu musí za to
zaplatit?
Èlovìk mùže zapírat, že kromì tìla má i duši a ducha. To jsou ty
hodnoty, které z nìj dìlají èlovìka. Ale má to své dùsledky. – Jestliže
zapíráme pùsobení Boha v našem životì, klesáme velmi hluboko pøi
naší svobodì a schopností sami sebe znièit.
Není možno popøít, že zapírání Boha má za následek: a) zapírání
èlovìka v jeho jednotì „tìlo, duch, duše“; b) pohrdání dùstojností
èlovìka a jeho právem na život.
Egoismus a perverze, bolest a smrt potom pøicházejí jakoby samy
od sebe. Potrat jako jeden ze zpùsobù násilí ulehèuje tento proces
pohrdání a zapírání.
Ale jak to máme chápat? Ženy – manipulované ženy – zvrácené
ženy, které se na veøejnosti velmi hlasitì dožadují svých práv a práv
pro svoje dìti, se obìtují na oltáøi sexuální svobody. Ale toto je jen
hlasitá menšina. Vùbec nemluví za všechny ženy.
Výpovìdi žen o sobì samých a o svých nenarozených
dìtech poté, co již mìly potrat za sebou
„Od potratu se cítím, jakoby mì dali do øetìzù! Mám strašné stavy
strachu. Všechno je tìsné, svírá se, jako bych se mìla zadusit. Lékaøi nic nenašli!“
„Je to sedm týdnù, co jsem potratila svá dvojèata. Myslím na to ve
dne, v noci. Mému partnerovi jdu se svým náøkem tak na nervy, že
mne už nìkolikrát zmlátil. Dokonce bych za to i zaplatila! Kdyby mì
jen nìkdo vyslechnul!“
„Od té doby mne trápí každou noc dìsivé sny. Ale nesmím o tom
mluvit. Mrtvé dìti – kamkoli se jen podívám!“
„Po potratu jsem se ètyøikrát pokusila o sebevraždu…“
„Všichni øíkali: ,Dej to pryè!, Nikdo neøekl, že to je mé dítì a že
ztratím duši, radost, pokoj a zdraví.“
„Silné pocení, støídavé zardìní a zblednutí a chvìní rukou se tak
vystupòovaly, že jsem musela nechat svého zamìstnání jako
nákupèí.“
Dítì je nejvìtším Božím darem pro rodinu, národ a svìt.
Matka Tereza
I my mùžeme nebo spíš musíme bránit poèatý lidský život. Každý
z nás má k tomu nìjaké prostøedky – pøedevším modlitbu (to je
nejsilnìjší prostøedek), ale také mùžeme s lidmi mluvit, svým
pevným postojem je ovlivnit, dát informace, které se jinde pøíliš
neprezentují…
Více informací, inspirace, materiálù k šíøení najdete také na
internetových stránkách: prolife.cz; linkapomoci.cz;
modlitbyzanejmensi.cz; nesoudimepomahame.cz.
Modlitba za spásu nenarozených
Všemohoucí a milosrdný Otèe, pokornì a s dùvìrou Tì prosíme
pro zásluhy Tvého Syna v Duchu Svatém a na pøímluvu Matky
Boží, Panny Marie:
Dej vìènou spásu dìtem, jejichž pozemský život skonèil ještì
pøed narozením. Máme velkou nadìji, že se jich ujmeš.
Svìøujeme Ti jejich vìèné štìstí a plnost lásky ve Tvém království,
kde Ty žiješ a kraluješ na vìky vìkù. Amen. Otèe náš…
Modlitba za ženy, které trpí po potratu
Milosrdný Bože, náš nebeský Otèe.
Dotkni se srdcí žen, které pøišly o své dítì.
Utiš jejich bolest a dej jim nadìji nového života
i nadìji ve spásu malièkých.
A tìm ženám, které tíží vina, daruj, Bože, milost upøímného
pokání, radost z osvobození a nového povstání v Kristu Ježíši,
našem Pánu. Amen. Otèe náš…
Èerpáno z knih Proè pláèeš,
Miriam a Dvanáct perel pro Ježíše
NÁHROBEK
Slovutný a svatý opat ležel na smrtelné posteli. Kolem nìj se shromáždili mniši a desítky oddaných studentù, kteøí se inspirovali jeho životem
a pøíkladnými myšlenkami. Nejbližší mu pošeptali: „Mistøe, až budeš mrtev, vztyèíme na tvém hrobì vysoký a nádherný náhrobek…“ „Co ti na nìj
máme nechat vytesat?“ Moudrý staøec chvíli mlèel a pak se usmál: „Napište: Já pod tím kamenem nejsem.“
My taky nebudeme pod kamenem.
- PASTÝØ strana 6 -
Tøi klíèe od nebe
Byl jednou jeden veliký král, ba ve své dobì nejvìtší. Byla to doba, kdy ještì
lidé vìdìli, kde je rajská brána. Král dobyl všechno, co se dobýt dalo, ale toužil
ještì po nìèem mnohem významnìjším: chtìl mít klíèe od rajské brány. Nikdo ale
nedokázal jeho pøání splnit. A tak jednou pøijel král na
koni pøed bránu, která jako by ho svojí pevností
a nedostupností pøímo vyzývala. Zahrozil pìstí
smìrem k andìlùm, kteøí bránu støežili, a vykøikl:
„Nebudu mít klid, dokud nebudu mít klíèe od této
brány!“
Jeden andìl se na nìj podíval s pobavenými
svìtýlky v oèích, protože pozemští králové nejsou
pro nebeské andìly moc dùležití, a odpovìdìl: „Na
zemi jsou tisíce klíèù od nebeské brány. Lidem
rostou pøímo pod nohama, ale oni po nich poøád
šlapou. Tøi klíèe patøí tobì. Mùžeš je najít, když
budeš umìt hledat.“
Král sesedl z konì a zaèal s hledáním hned.
Mnoho let pátral oèima na zemi, po níž kráèel, ale
nikdy se mu pod nohama žádný klíè neobjevil. Když
tak jednou chodil, málem zakopl o slabouèký a skoro
uschlý stromek. Léta strávená hledáním klíèù od
rajské brány ubrala králi na pýše a pøidala mu na
ohleduplnosti k malým a slabým. Vykopal tedy
stromek i s koøeny a odnesl jej domù. Pøipravil mu
kyprou hlínu, zasadil ho a peèlivì jej zalil. Pak
podepøel vìtévky a kmínek. V tu chvíli spatøil první
klíè.
Mìl ho právì pod pravou nohou a vypadal, jako by
vyrostl ze zemì. Uplynuly další roky. Král dál hledal.
Jednoho zimního odpoledne za silné bouøe uvidìl
otrhanou bosou dívenku, jak se schovává v jednom
prùjezdu ve starém mìstì. Král se zastavil, sundal si
kabát a zabalil dívenku, pak ji vzal do náruèe
a odnesl do královského paláce. Pøipravil jí teplé jídlo
a našel obleèení, které by jí padlo. Právì v tu chvíli si
všiml, že má pod levou nohou druhý klíè.
Uplynula další léta. Z krále se stal starý a unavený
poutník. Už chodil ztìžka, opíral se o hùl, ale
chybìjící tøetí klíè nikdy nepøestal hledat. Jednou
v noci došel do jednoho malého mìsta daleko na
východì. Hledal, kde by pøenocoval, ale najednou
zavládl mezi lidmi jakýsi ruch a probudil v nìm
zvìdavost. Houf rozrušených lidí vycházel z mìsta
ven. „Co budou dìlat v noci v otevøené krajinì?“
pomyslel si král. A šel za nimi. Pøišel pøed
zanedbanou chatrè, která sloužila jako stáj. Lidé,
kteøí šli rychleji než on, se už vraceli zpátky do mìsta,
když on teprve vešel do stáje. Ve slabém svìtle
èadící pochodnì spatøil mladou maminku, která
chová dìátko. V tu chvíli dítì otevøelo oèi. Starý král
cítil, jak ten pohled záøí, a poprvé v životì pøed
nìkým poklekl. Jeho srdce se naplnilo radostí,
protože právì pøed ním vyrostl z nièeho tøetí klíè.
Teï mìl všechny tøi klíèe a mohl si odemknout
rajskou bránu.
Bruno Ferrero Svítání pro duši
NA DOSAH RUKY
Pokaždé, když se podívám na své ruce, dostanu chu se modlit. Je to památka na sestøièku ve školce, kde jsem se nauèil to základní pro život.
Sestra Luigia nám øíkala: „Modlitba je to nejjednodušší na svìtì. Staèí se podívat na prsty. Palec, který je nejblíže, nám pøipomíná, že se máme
modlit za naše nejbližší a nejmilejší. Ukazováèek ukazuje. Pøedstavuje všechny naše uèitele a všechny lidi, kteøí za nás zodpovídají. Prostøedníèek
je nejvyšší, proto symbolizuje všechny dùležité lidi. Prsteníèek je nejslabší, a tak pøedstavuje nemocné a trpící. Malíèek je nejmenší a patøí tìm, kteøí
jsou malí nebo odstrèení.“ Když mne uvidíte, jak sedím s rukama jen tak, budete vìdìt, že se modlím.
Snaž se, aby se tvé tìlo modlilo, a tvé tìlo povede k modlitbì tebe.
- PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …
Na jedné prominentní chirurgické klinice nabízí pan profesor
pacientovi, který se zhrozil ceny za operaci: „Mùžete si vybrat,
pane Weiss. S novými nástroji a starými asistenty by ta operace
pøišla na 30 000. Ale se starými nástroji a novými asistenty by to
bylo za polovièku.“
Do nemocnice byl pøijat jeden ještì aktivní boxer. Mìl být
operován. Byl již v pøedsálí. Operatér se ptá: „Už jste ho uspali?“
„Ještì ne,“ vysvìtluje narkotizér. „Jakmile napoèítám do devíti,
tak ten pacient vstane.“
Pacient je na operaèním stole. Narkotizér je již nešastný.
Pacient ne a ne usnout. Muž na operaèním stole se usmál:
„Budete muset asi pøinést televizor.“
V temném parku veèer pøepadne jakési individuum mladou
ženu – pokus o znásilnìní. Pokouší se z ní servat šaty. Mladá
žena však zachová klid a konstatuje: „Doufám, že nemáte AIDS.
Nerada bych to dostala podruhé.“
„Musíte zhubnout, pane Kalousek, taková nadváha, to je pro
vás moc nebezpeèné. Dietu, jak vás znám, držet nebudete, tak
to chce bìhat, bìhat a zase jen bìhat… Pøedepíšu vám nìjaké
silné projímadlo.“
Lékaø k pacientce: „Øiïte se pøesnì podle mé rady: ráno tøi
keksy, dvì jablka a zapijte to sklenicí minerálky. V poledne zase
tøi keksy, nìkolik koleèek mrkve a zase minerálka. A veèer jen
dva keksy, jedno jablko a dvì sklenice minerálky. A uvidíte, jak
budete za mìsíc štíhlá.“ „A to mám jíst pøed jídlem nebo po jídle?“
„Miláèku, budeš se asi divit,“ øekla mazlivì mladá paní po
návratu od lékaøe, „ale pan doktor mnì pøedepsal nový kostým.“
„Nepovídej, tys byla u švadleny a ne u lékaøe?!“ „Ne, opravdu
jsem byla u lékaøe. A ten mi øekl, že by mi prospìla kompletní
výmìna látek.“
Dva zamìstnanci podniku se dívají závistivì za pøecházejícím
generálním øeditelem. Jeden vzdychne: „Ten jeho plat! Takový
by mi staèil.“ „Copak plat,“ ušklíbne se druhý. „Jeho játra bych
chtìl mít!“
Ètyølístek
Jeden rolník, který žil ve vesnièce ponoøené hluboko v úrodném
údolí, našel jednou pøi mìsíèku ètyølístek. Bylo to znamení, že bude
mít veliké štìstí. Bìžel do vsi a vyhledal své pøátele: básníka,
lékárníka, uèitele a faráøe.
„Budeš mít ohromné štìstí, to je jisté!“ øíkali všichni. „Co by sis
pøál?“ „Pohodlný domek se zahrádkou, ne moc velikou, nebo se
nedoplatím na daních, hodnou manželku, dvì chytré dìti, práci na
èerstvém vzduchu, živobytí na každý den…“
Rolník se odmlèel a pøátelé se usmáli. Všiml si, že už to všechno
má: to veliké štìstí už pøišlo.
Prožiji tento den, jako by byl první den mého života.
Pøekvapenì a s úžasem budu hledìt na svou rodinu a na své
pøátele, budu šastný, že pøi mnì stojí, že se mnou tiše sdílejí
úžasnou zkušenost jménem Láska, to, o èem se hodnì mluví
a málo se tomu rozumí.
Budu pozorovat všechno a všechny, jako bych je vidìl
poprvé, hlavnì ty vìci, na které jsem si už zvykl a zapomnìl na
kouzlo, jež skrývají a vyzaøují.
Až si obléknu jednu ze svých obvyklých košil, poprvé se
pozastavím nad tím, jak je ušitá. Pøedstavím si ruce, které
utkaly bavlnu, a vodu, která zavlažovala rostliny, na nichž
vyrostla. A pochopím, že všechny tyto nyní už neviditelné vìci
jsou pøíbìhem a podstatou mé košile.
Budu se procházet po té ulici, které jsem se vždycky vyhýbal,
protože mi kdosi øekl, že na ní není nic zajímavého. Možná
dokonce zjistím, že se tam chci vrátit ještì jednou.
Jestli bude zítra hezky, podívám se na slunce jako poprvé
v životì.
Poprvé se usmìju bez pocitu viny, protože radost není høích.
Dnes bude moje „dobrý den!“ jiné. Nebudu øíkat zdvoøilosti,
ale slova, která budou požehnáním, aby všichni pochopili, jak
je dùležité, že žijí, i když nás tøeba obklopuje nebo nám hrozí
obrovská tragédie.
I kdyby to mìl být mùj poslední den na zemi, vyryje se mi
nesmazatelnì do mysli, protože jej prožiji s nevinností dítìte,
jako bych všechno dnes dìlal poprvé.
Bruno Ferrero Svítání pro duši
Lékaø varuje pana Jimru: „Nezapomínejte, že nejdùležitìjší
v životì je zdraví.“ „Já na to nikdy nezapomínám. Pøi každé
pøíležitosti si na nì pøipíjím.“
„Prosím vás, proè jste mì sem dovezli?“ ptá se èerstvý
„zákazník“ na záchytce. „No pøece kvùli pití.“ „Tak prima, èím
zaèneme?“
Svatopluk Káš
Anekdoty z ordinací 2
Skuteèná láska
je na konci naší cesty jako ideál, který nás vede,
ale kterého na zemi nikdy plnì nedosáhneme.
Michel Quoist
Ti, které milujeme, musí mít svobodu i v tom, jestli nás budou
milovat, èi nikoliv. Pravá láska nemanipuluje, je nepodmínìná
a jde jí jen o dobro druhého. Je tedy jednosmìrná, vychází od
nás a smìøuje k druhému. Milovat znamená darovat se.
Pokaždé, když vyžadujeme nìkoho nebo nìco pro sebe,
pøestáváme dávat a jdeme proti smìru lásky. Všechno, co
máme, slouží k tomu, abychom mohli milovat. Naše vzdìlání,
obratnost, zkušenosti, majetek… to všechno máme proto,
abychom mohli lépe sloužit druhým. Láska pøijímá všechno, co
je dobré, ale jen proto, aby všechno darovala.
Je pro mì láska dáváním,
nebo jen výmìnným obchodem.
ROZVOD
Za rozvodovým poradcem pøišla jedna paní. „Chci se rozvést a chci svému manželovi co nejvíce ublížit,“ øekla. „Tak ho zaènìte hýèkat,“
doporuèil jí poradce. „Až pro nìho budete nepostradatelná, až si bude myslet, že ho milujete a že si ho vážíte, zahájíme rozvodové øízení. Tím mu
ublížíte nejvíc.“ Za pár mìsícù pøišla paní za poradcem znovu a øekla mu, že se øídila jeho radou. „Výbornì. Takže se mùžeme pustit do rozvodu,“
øekl poradce. „Do rozvodu?“ podivila se paní. „Ani nápad! Úplnì jsem se do nìj zamilovala!“ prohlásila s rozhodností.
Nejúèinnìjším prostøedkem k rùstu èlovìka je zjevný a upøímný obdiv.
- PASTÝØ strana 8 -
Je krásné, že jsi!!!
Vlastnì jsem chtìla pøedat jen malièkost a hned zase spìchat dál.
Zastavila mì však pøívìtivá øeè mé sousedky: „Jsem tak ráda, že tì
zase vidím.“ Tato srdeèná slova byla pro mì neèekaným
povzbuzením. Vytrhla mne na chvíli z myšlenek na každodenní
starosti. Napadlo mì, že je to vlastnì krásný pocit, když si nás
ostatní lidé všimnou!
Jak dùležité jsou pro každého z nás i drobné projevy zájmu
a radosti. Když slyšíme: „Je krásné, že jsi, jsem ráda, že tì mám! –
Taková slova pùsobí jako sluneèní paprsky v našem životì.
Pomáhají nám, abychom nebyli pohlceni šedí každodenního života.
Jsou jako nový svìží vítr do plachet.
Slova pøátel nás potìší, ale nemùžeme s nimi vždy poèítat.
V mnoha tìžkých situacích zùstáváme nejednou sami a postrádáme
povzbuzení a podporu. Všichni dobøe víme o promìnlivosti pocitù
lidí – sympatií, odmítnutí, lhostejnosti, neteènosti nebo pøíchylnosti.
Když o tom všem pøemýšlím, vybavují se mi jedineèná slova
Písma svatého: „Neboj se, já jsem tì vykoupil, povolal jsem tì tvým
jménem, jsi mùj. Protože jsi v oèích mých tak drahý, vzácný, protože
jsem si tì zamiloval.“ (Iz 43,1-4) Samotný Bùh nám tímto øíká: „Tvùj
život mnì není lhostejný. Nemusíš se bát, jsem vždy s tebou.“ Toto
zaslíbení platí i v dnešní dobì. Ani všední den se svými starostmi
nemùže oslabit sílu jeho lásky. Boží slovo je stálé, vìèné, zatímco
o lidských slibech to neplatí.
BOLESTNÝ RÙŽENEC ZA DUŠE V OÈISTCI
Modlíme se bolestná tajemství. Pøed každým desátkem se modlíme
to, co k nìmu patøí, a místo ukonèení desátku modlitbou Sláva Otci
se modlíme:
Odpoèinutí vìèné dej jim, Pane, a svìtlo vìèné a jim svítí!
1) Pane Ježíši Kriste, skrze Tvùj krvavý pot, který jsi vylil na Olivové
hoøe, prosíme Tì, smiluj se nad ubohými dušemi v oèistci. Vysvoboï
je ze strachu a bolesti a potìš je kalichem nebeské radosti.
2) Pane Ježíši Kriste, skrze Tvoje bolestné bièování, které jsi tak
trpìlivì snášel za nás høíšníky, prosíme Tì o milosrdenství s ubohými dušemi v oèistci. Odejmi z nich bolest svého hnìvu a daruj jim
vìènou úlevu.
3) Pane Ježíši Kriste, skrze tvoje bolestné korunování trním, které jsi
tak trpìlivì snášel za nás høíšníky, prosíme Tì, abys byl milosrdný
k ubohým duším v oèistci a udìlil jim korunu vìèné radosti.
4) Pane Ježíši Kriste, skrze Tvoje bolestné nesení køíže, které jsi tak
trpìlivì snášel za nás høíšníky, prosíme Tì o milosrdenství s ubohými dušemi v oèistci. Odstraò od nich tíhu utrpení a uveï je do
vìèného pokoje.
5) Pane Ježíši Kriste, skrze Tvoje bolestné ukøižování, které jsi
trpìlivì pøetrpìl za nás høíšníky, prosíme Tì o milosrdenství
s ubohými dušemi v oèistci. Obra k nim svoji svatou tváø a dej, aby
už dnes byli s Tebou v ráji.
Po pátém desátku se modlíme:
Pane Ježíši Kriste, skrze Tvých pìt ran a skrze Tvoji Nejsvìtìjší krev,
prolitou za nás, prosíme Tì o milosrdenství s ubohými dušemi
v oèistci, pøedevším s dušemi našich rodièù, pøíbuzných, knìží
a dobrodincù! Uzdrav jejich bolestné rány a dovol jim radovat se
a mít plnou úèast na Tvé spáse. Amen.
Bùh stvoøil každého z nás jako originál. Jsme jedineèní
a nezamìnitelní. Proto má každý èlovìk pro nìj nesmírnou cenu.
Není mu lhostejné, co se s námi dìje. Bùh si pøeje, abychom žili
v lásce. Ale lidé jdou jinou cestou, plnou pýchy a vzdoru. Výsledkem
je život plný trápení.
Bùh se však ve své lásce k nám poøád pøibližuje. Pøišel osobnì
v Ježíši Kristu. Ježíš vzal na sebe naše høíchy, které nièí náš život
a oddìlují nás od Boha. Nyní s ním mùžeme opìt hovoøit. Ježíš
rozumí našemu trápení. Když se k nìmu modlíme, slyší nás
a odpouští nám naše viny, když je vyznáváme. Jsme Božími
cennými originály, Bùh má s každým z nás svùj plán. On chce náš
život formovat a dát nám plné duchovní zdraví. Èeká jen na náš
souhlas. Když Bohu odevzdáme celý svùj život, stojí vždy pøi nás
a chrání nás. Slibuje nám svou lásku a pøítomnost pro každý
okamžik našeho života. To, že jsi, je jeho dar.
Proto nezapomeò: nikdo nemyslí, necítí, nejedná jako ty,
nikdo se neusmívá tak, jak to dìláš právì jen ty. Nikdo nevidí
nebe stejnì jako ty a nikdo neví to, co víš jen ty sám. Tvùj oblièej
a pohled tvých oèí nemá nikdo jiný než ty. Proto nezapomeò, že
jsi bohatý, lhostejno, máš-li peníze èi nemáš, protože mùžeš
žít! Žádný èlovìk nemá život zcela shodný s tvým. Jsi chtìným
Božím dítìtem. Je jedno, jestli momentálnì zpíváš píseò svého
života v moll nebo v dur. Vždy jsi Božím stvoøením, a proto
jedineèným.
ocitne na pokraji smrti, což ho pøimìje pøehodnotit svùj život
a zmìnit se.
Martin Kvapilík: Proè spolu pøed svatbou nebydlet a nespat.
Knížka moudrá, svìží, místy zdravì provokující k zamyšlení.
Martin Kvapilík: Proè se stávat jedním tìlem. Autor odhaluje
obrovskou hodnotu manželství.
Rob Parsons: Jak žít a pøežít manželství. 10 cílù v manželství,
které dobøe fungující manželství posílí a krizovému manželství
pomohou nastartovat obrat k lepšímu.
Angelika Daikerová: Život po ztrátì manžela. Otevírání nových
perspektiv, aniž by se bolest násilím potlaèila.
Farní knihovna je otevøena na faøe každou støedu dopoledne od 9.00-11.00 hod. a odpoledne od 13.00-16.30 hod.
Marie Fojtíková
ZVEME VŠECHNY, KTEØÍ CHTÌJÍ PÍSNÍ CHVÁLY
VYJÁDØIT BOHU SVOU VDÌÈNOST NA
VEÈERY CHVAL
KTERÉ SE KONAJÍ KAŽDOU POSLEDNÍ SOBOTU
V MÌSÍCI OD 19 HODIN
V NAŠEM FARNÍM KOSTELE SVATÉHO VOJTÌCHA
VE SLAVIÈÍNÌ
CO VÁS ÈEKÁ:
PÍSNÌ MODLITBY
SVÌDECTVÍ
ZAMYŠLENÍ
NEFORMÁLNÍ SETKÁNÍ
Novinky ve farní knihovnì
Tomáš Halík: Obnovíš tváø zemì. Texty k obnovì Církve
a spoleènosti z let 1989-1998.
Ctirad Václav Pospíšil: Husovská dilemata. Zhodnocení života
a díla Jana Husa katolickým teologem.
Louis de Wohl: Longinovo kopí. Román o vojákovi Longinovi, který
do boku Krista na køíži zabodl kopí.
José Luis Olaizola: Oheò lásky. Román o Janu od Køíže.
Paul Young: Køižovatky. Pøíbìh bezcitného èlovìka, který se
viz: www.vecerychval.cz
„Chvalte Hospodina, všechny národy,
všichni lidé, chvalte ho zpìvem,
nebo se nad námi mohutnì klene jeho milosrdenství.
Hospodinova vìrnost je vìèná!
Haleluja.“
Žalm 117
KDO ZTRATIL DÍTÌ?
Ve velké nádražní hale plné spìchajících lidí propuklo najednou dítì v zoufalý pláè. Nikdo dìtskému pláèi neodolal a mnoho lidí se zastavilo,
aby ho utìšili a pomohli mu. „Copak je?“ ptali se nìkteøí. „Copak potøebuješ? Co se stalo?“ Dítì otázky neposlouchalo. A èím více se mu lidé snažili
pomoci, tím víc plakalo. Koneènì k nìmu pøistoupil strážník. Sklonil se a vzal dítì do náruèí. „Tak dobrá, mladíku,“ øekl mu policista dobrotivì,
„nechceš mi povìdìt, co se dìje? Proè pláèeš? Ztratil jsi maminku?“ Dítì na chvilièku zmlklo. Pak ze všech sil zakøièelo: „Ne! Neztratil jsem
maminku! Maminka ztratila mì!“
„Ztratil jsem Boha.“ „Ne. To Bùh ztratil tebe. A nebude mít klidu, dokud tì zase nenajde!“
- PASTÝØ strana 9 -
KØTY
18.10.
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ
– nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.
Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:
Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.
(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)
Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.
(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)
Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.
(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)
Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.
Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek
asi hodinu pøed veèerní mší sv.
ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE
Støeda
--------15.00 – 16.00
Pátek
8.30 – 9.30
15.00 – 16.00
Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.
V ostatních èasech bez záruky.
TELEFONICKÝ KONTAKT:
Fara (úøad) :
739 245 911
P. Miroslav (soukromé): 731 402 086
E-mail: [email protected]
Web: www.faslavicin.cz
Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 11.00
13.00 – 16.30
Tomáš Bìhunèík
Anna Ganišinová
Patricie Durïáková
Vojtìch Dufek
Lucie Kovaøíková
SVATBY
26.9.
Tomáš Machù, Slavièín
+ Martina Žvaková, Brumov-Bylnice
3.10.
Bedøich Kroèil, Žítková
+ Zdenka Váòová, Slavièín
POHØBY
26.9.
Marie Schichová, 1942, Slavièín
8.10.
Anna Florešová, 1935, Lipová
10.10.
Ludmila Sommerová, 1934, Divnice
17.10.
Dobroslava Bìlohlávková, 1929, Slavièín
22.10.
Miloslava Mášová, 1944, Slavièín
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ
O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA
31.10 - 6.11.
Lipová
7.11. - 13.11.
Habancová, Èížová, Janeèková,
Orsáková, Šuráòová
14.11. - 20.11.
Divnice
21.11. - 27.11.
Rokytnice
28.11. - 4.12.
Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková,
Bartošová, Rašková
5.12. - 11.12.
Obadalová, Durïáková, Borová L.,
Tománková M., Kuželová L., Kuželová M.
12.12. - 18.12.
Stejskalová, Borová J., Dvorská,
Studénková M., Salvetová, Burešová
19.12. - 25.12.
Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová,
Šebáková, Nováková, Psotová J.,
Janoušková V.,
26.12. - 1.1.
Málková, Furmanová, Nováková O.,
Lengálová, Studenková A., Marková
Krátké pøíbìhy v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou
pøevzaty z knihy Svítání pro duši Bruna Ferrera.
SPÌCHEJME K BRATØÍM, KTEØÍ NÁS OÈEKÁVAJÍ
K èemu je svatým naše chvála, k èemu je jim naše oslavování? Co
znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova
pøíslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro nì znamená, že je
velebíme?
Svatí nepotøebují, abychom je uctívali, naše zbožná oddanost jim
nepøináší žádný zisk. Je jasné, že to není dùležité pro nì, ale pro
nás, když s úctou slavíme jejich památku. Pøiznávám se, že pøi
vzpomínce na nì pociuji, jak se ve mnì probouzí mocná touha.
Pøedevším v nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu
patøit do jejich spoleènosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se
spoluobèany a spoleèníky blažených duší, pøipojit se k shromáždìní
patriarchù, k zástupùm prorokù, øadì apoštolù, velikému množství
muèedníkù, vyznavaèù, sborùm panen, být pohromadì a radovat se
ve spoleèenství všech svatých. Oèekává nás obec prvorozených
køesanù, a my o to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho
nevážíme; èekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.
Vzchopme se už koneènì, bratøi, povstaòme s Kristem, usilujme
o to, co pochází shùry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k tìm,
kteøí touží po nás, spìchejme k tìm, kteøí nás oèekávají, pøedložme
pøání svého srdce tìm, kteøí nás vyhlížejí. Pøejme si nejen být ve
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI
SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
NE
PO, ST, PÁ
SO
NE
PO
ST
ÈT
NE
PO
ST
PÁ
NE
NE
ST
NE
7.20 hodin
9.30 hodin
11.00 hodin
18.00 hodin
7.00 hodin
1.11.
2.11.
4.11.
5.11.
8.11.
9.11.
11.11.
13.11.
15.11.
22.11.
Slavnost Všech svatých
Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé
sv. Karel Boromejský
sv. Zachariáš a Alžbìta
32. nedìle v mezidobí
Svátek Posvìcení Lateránské baziliky
sv. Martin
sv. Anežka Èeská
33. nedìle v mezidobí
Slavnost Ježíše Krista Krále
sv. Cecílie – spolupatronka našeho kostela
25.11. sv. Kateøina Alexandrijská
29.11. 1. nedìle adventní /CYKLUS C
spoleènosti svatých, ale mít i úèast na jejich štìstí, a toužíme-li po
jejich pøítomnosti, ucházejme se velmi horlivì také o to, abychom
mìli úèast na jejich slávì. V této ctižádosti není nic zhoubného
a vroucí touha po takové slávì není nic nebezpeèného.
A druhá touha, která nás naplòuje pøi slavení památky svatých,
smìøuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak, jako se
ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávì. Nebo
zatím se nám Kristus, naše hlava, nepøedstavuje tak, jak je nyní, ale
máme ho pøed oèima v té podobì, jakým se pro nás stal: ne
s korunou slávy, ale ovìnèený trním našich høíchù. Bylo by hanbou
stát se zhýèkaným údem, když patøíme k hlavì korunované trním;
zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posmìch.
Až Kristus pøijde, už se nebude zvìstovat jeho smrt, abychom
vìdìli, že i my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s ním. Tehdy se
ukáže oslavená hlava a s ní budou záøit oslavené údy, nebo on
pøemìní naše ubohé tìlo, aby to odpovídalo slávì, kterou má hlava,
tj. on sám.
Po této slávì tedy bezpeènì dychtìme s celou ctižádostí.
Abychom smìli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou
blaženost, k tomu je ovšem tøeba velice toužit také po pomoci
svatých, aby nám bylo dáno, na jejich pøímluvu, èeho nemùžeme
dosáhnout sami.
svatý Bernard z Clairvaux
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana
Adámková, tel.: 608 746 325 a 731 646 734, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené
pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm
upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v 29.11.2015 na
1.nedìli adventní. Uzávìrka bude v nedìli 15.11.2015. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické
korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!
- PASTÝØ strana 10 -

Podobné dokumenty

duben - TEPLÁ

duben - TEPLÁ a Ježíš je uzdravoval. Dojemné je setkání Ježíše s malomocným (tehdy nevyléèitelná choroba, byl vyhnán za mìsto). Malomocný vyznává: „Chceš-li, mùžeš mne oèistit“. Ježíš se ho dotýká! a øíká: „Chci...

Více

2 - Farnost Brumov

2 - Farnost Brumov z latinského Bibli a znamená v pøekladu „knihy“. Bible je skuteènì kniha zvláštní - je to vlastnì malá knihovna. Skládá se ze dvou oddílù: Starý zákon obsahuje 46 knih, Nový zákon 27. Dohromady tyt...

Více

Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín

Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín že se dobøe a správnì modlí? V této oblasti máme vždy nìjaké pochybnosti, jestli se naše modlitby líbí Bohu, zda jsou úèinné a pøijaté. Pro ty, kteøí se nezúèastnili jeho vystoupení, bych chtìla pø...

Více

Tošovský Jan, 2002

Tošovský Jan, 2002 No tak lásko kdo mi tì vzal komus dala tìlo i duši lásko na co je pláè když to skonèit má vždy už lásko svý perly mᚠtak proè padaj a mìnìj se v slzy lásko na co je pláè perly ve vlasech mᚠTvý ...

Více

Vítězslav Nezval: EDISON

Vítězslav Nezval: EDISON když jste se s ní setkal v mládí na plese kdo to byl ach pane rozpomeòte se louèíte se s její vùní na vìjíøi už zas pálit vše ach bìda už se škvíøí snad to byla jedna z vašich sudièek už zas natáhn...

Více

Revue - 8.číslo

Revue - 8.číslo sekci zakonèila vynikajícím zpùsobem Michaela Konárková, která ve sdìlení Paliativní péèe: pohled z druhé strany emotivním zpùsobem popsala svoji úèast na umírání a smrti své maminky. Podobnì jako ...

Více