Wolkroviny 3

Prosinec 2013
Slovo redaktora
Obsah…1
Vítám vás u našeho dalšího
vydání Wolkrovin. Vánoce už
klepou na dveře a my jim
věnujeme hned několik článků.
V anketě jsme se ptali na váš
vztah k vánočním tradicím,
v dalším článku jsme se
rozhodli vás o vybraných
tradicích informovat.
A pokud vás zajímá, jak být o
Vánocích „eko“, tak o poučení
na toto téma se postaral
biologický kroužek.
Mně už teď nezbývá, než vám
popřát krásné prožití
vánočních svátků a v rámci
možností klidných oslav
nového roku (ať si z toho taky
něco pamatujete ). A my se
na vás budeme opět těšit
s dalším vydání Wolkrovin
v novém kalendářním roce.
Fejeton…2
Anketa…4
Vánoční zvyky…5
Rozhovor…7
Mgr. Jakub Haluza
Aktuality…9
Co se děje na GJW?
Sbírka pro opuštěné
pejsky
Úspěchy školy…14
Divadlo Point…16
Volnočasové aktivity
studentů…18
ČR vs. USA…20
English Section…24
Biologické okénko…27
Adéla Cekulová, O7.A
Vánoční biologické okénko
Povídky…30
Portál: Daleká cesta
Těžké, smutné i šťastné chvíle pro Bellu
1
Upozornění: vysoce spoileroidní!!!
Nedávejte číst dětem, které věří na Ježíška!!!
Vánoce, vánoce přicházejí…
Zase je tu ten krásný čas Vánoc, kdy se na sebe všichni sladce
usmívají, jsou na sebe hodní, nosí si dárečky a lžou dětem o tom, že
existuje nějaký tlustý vousatý Santa. Takže Vánoce jsou možná
období klidu a míru, avšak také je to období, kdy si všichni nejvíc
lžou. A pak taky ty nákupy dárků! Nevím jak ostatním, ale mně
připadá, že Vánoce jsou moc často. Pořád vymýšlet, co komu koupit,
a předhánět se, kdo co letos vymyslí, tlačenice v nákupních
centrech, na náměstí kolem punčů se někdy nedá ani projít a všichni
jsou hrozně nervózní – bez toho bychom se, myslím, obešli.
A potom ten náš Ježíšek. Jak vypadá? Kdo ho kdy viděl?
Samozřejmě, že už vím, že je vymyšlený, ale nikdy mi nikdo
neobjasnil, jak vlastně vypadá. Zato moje o 5 let starší sestřenice mi
neváhala vysvětlit, jak to s tou jeho existencí vlastně je. Bylo mi šest
let, seděli jsme na posteli a já jsem jí pokládala takové ty otázky,
jako to malé děti dělají. A nebo vlastně víte co, možná jsem se jí ani
na nic neptala a ta malá „kazička idejí“ mi to vyzradila sama od sebe.
Řekla mi, že žádný Ježíšek neexistuje a že dárky nosí rodiče. To bych
ještě byla ochotná skousnout, ale potom mi řekla, že neexistuje ani
žádný čáp! Ale to už je zase jiná pohádka…
Vraťme se ještě k tomu Ježíškovi. Nikdo tedy neví, jak vypadá a
možná proto si ho spoustu lidí plete s tím bílovlasým Santou.
Každoročně se na sociálních sítích rozjíždí hádky a propaguje se náš
český Ježíšek a všichni nadávají na Santu. Poradila jsem se s chytrou
2
tetou Wiki a dozvěděla jsem se,
že v Rusku nosí dárky Děda
Mráz, u našich sousedů v Polsku
je to dítě Ježíš, v Belgii si vás
zase může odnést Černý Petr,
pokud jste moc zlobili, v Řecku
je to Mikuláš a v Itálii Babbo
Natale (Santa). Je zřejmé, že v
každé zemi se slaví Vánoce
trochu jinak. Ovšem hlavní je,
aby se o Vánocích sešla celá
rodina, aby nikomu nezaskočila
kost u večeře a aby celé svátky
proběhly v pohodě a u televize s
pohádkami.
Takový Černý Petr by vás
prý odnesl do Španělska. To by nebylo vůbec špatné, ale já jsem byla
bohužel celý rok hodná. Tak vám tedy všem přeju, abyste prožili tyto
Vánoce v klidu a pohodě, abyste pod tím stromečkem taky něco
našli a pořádně oslavte rok 2014! Sejdeme se u dalšího fejetonu,
tentokrát už v novém roce 
A kdybyste mi někdo chtěl objasnit, jak vypadá Ježíšek, byla
bych jedině ráda 
Aneta Daněčková, 3.A
3
Anketa
Dodržujete vánoční tradice a zvyky?
Ano, dodržuji
české vánoční
tradice
29%
Ne, vánoční tradice
nedodržuji
71%
Naše prosincové číslo je skutečně z velké části věnováno
Vánocům. A jinak tomu není ani u ankety. Tentokrát jsme se ptali,
jak jste na tom s dodržováním vánočních zvyků a tradic.
Téměř tři čtvrtiny z vás odpovědělo, že dodržuje české vánoční
tradice. Zbylá část respondentů nedodržuje žádné vánoční tradice.
Třetí možnost ankety – přebírání zahraničních zvyků – nezvolil nikdo
z hlasujících, proto tato možnost v anketě uvedena není.
Chcete se o vánočních tradicích dozvědět něco víc? Pokud ano,
tak máte možnost, neboť se vánočním zvykům věnujeme i v dalším
článku.
Adéla Cekulová, O7.A
4
Vánoční zvyky a tradice
V dnešní době zůstává již mnoho tradic zapomenutých nebo lidé
vůbec nevědí o jejich původu. Proto bychom vás chtěli o některých
zvycích informovat.
Vánoční stromeček
Neodmyslitelný vánoční stromeček je z historického hlediska
tradicí velmi mladou, poprvé se v českých zemích objevil v roce
1812. Tehdy se začal šířit v měšťanských domácnostech.
Na vesnici se začal prosazovat až o sto let později, kde se
zpravidla zavěsil nad štědrovečerní stůl špičkou dolů.
Jmelí
Zelené, postříbřené či pozlacené snítky jmelí si lidé nejčastěji
připevňují na lustr nebo nad dveře. Darované jmelí nosí štěstí, pod
zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli ženu a taky se
říká, že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska
bude věčně zelená.
Kapr
Pojídání ryb k štědrovečerní večeři je také mladým zvykem. Ryby
byly nejprve záležitostí bohatých měšťanů, na vesnice začaly
pronikat až ve 20. století. Dnes je neodmyslitelnou součástí
vánočního stolu kapr, ale začíná být vytlačován sumci, štikami,
pstruhy, nebo lososem či mořskými plody.
Zlaté prasátko
Při zmínce o zlatém prasátku si v dnešní době snad každý vybaví
malou holčičku v jedné známé reklamě a její „Ne, ne, nemusím, já už
ho vidím…“ Jedná se o tradici, kdy se tvrdí, že pokud vydržíte celý
5
Štědrý den se postit, tak večer se vám pak zjeví zlaté prasátko, které
vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok.
Lití olova
Na přípravu náročnější je staročeský zvyk lití olova. Roztavené
olovo se vylije do nádoby s vodou a podle tvaru, do kterého olovo
ztuhne, přítomní usuzují, co dotyčného čeká. Svobodné dívky se
v něm snaží rozeznat tvář či monogram toho, kdo je jim určen.
Výsledný tvar olova je také možné číst jako odpověď na předem
položenou otázku.
Házení střevíce
Na Štědrý den se svobodné dívky mohou svého osudu zeptat,
čeká-li je v příštím roce svatba. Dívka hází střevícem přes hlavu.
Jestliže dopadne patou ke dveřím, zůstane i nadále doma. Pokud ale
zamíří špičkou ze dveří ven, čekají dotyčnou vdavky a odchod od
rodičů.
Třesení stromkem
Tedy nikoliv vaším vánočním stromkem, ale nejčastěji mladou
jabloní či zlatým deštěm na zahradě. Děvče si vyběhlo po večeři na
zahradu, zatřáslo stromkem a odkud se ozval první pes, odtud měl
přijít slečně ženich. Tedy buďto z toho domu, či alespoň z toho
směru.
Rozkvetlá Barborka
Svobodná dívka se na svátek sv. Barbory utrhne větvičku třešně
nebo zlatého deště. Pokud jí snítka rozkvete do Štědrého dne, do
roka se vdá.
Martin Dvořák, O1.B
6
Rozhovor s Jakubem Haluzou
Vítáme vás u dalšího z rozhovorů s vyučujícími. Pro prosincové
číslo jste vybrali vyučujícího českého jazyka a základů společenských
věd, Mgr. Jakuba Haluzu, který na GJW působí od roku 2008.
Proč a kdy jste se rozhodl stát se učitelem?
Byla to šťastná souhra náhod, která mě přivedla na dráhu
učitele, ale toto povolání pro mě bylo zajímavé už od základní školy.
Nejedná se o stereotypní práci, to je jeden z důvodů, a také je
důležité vychovávat a vzdělávat mladé lidi a práce s nimi mě baví.
Kde jste studoval?
Studoval jsem
tehdejší Švehlovu
střední odbornou
školu, vysoká škola
potom
byla
Pedagogická fakulta
Univerzity
Palackého
v Olomouci.
Jaké máte
vzpomínky na
střední školu?
Raději
vzpomínám
na základní
školu,
7
kde jsme byli určitě lepší a pevnější kolektiv, ale střední škola mi
přinesla také spoustu zážitků, které souvisely spíše s věkem, než se
samotnou školou.
Co si myslíte o studentech na GJW?
Myslím si, že v řadě věcí se neliší od ostatních vrstevníků.
A nejsou ani tak moc odlišní od svých předchůdců. Bohužel jim jsou
čím dál více vzdáleny hodnoty jako slušnost, úcta a pokora. Řada ze
studentů má pocit výjimečnosti, avšak často to nekoresponduje
s jejich opravdovou osobností.
A jaký názor máte na své kolegy?
Myslím si, že se mi daří vycházet se všemi kolegy, ale v tak
velkém kolektivu se vždy najdou kolegové sympatičtí a více
sympatičtí.
Jaké jsou Vaše koníčky?
Velice okrajově sport – například v létě cyklistika a v zimě
lyžování. Největší relaxací je pro mě práce na zahradě.
V jakém znamení jste se narodil?
Střelec
Adéla Cekulová, O7.A
8
Aktuality
Co se děje na GJW?
Naše škola prezentovala možnosti studia v osmiletém a
čtyřletém cyklu na burze škol Scholaris 2013, která se konala 13. 11.
v Prostějově a 27. – 28. 11. v Olomouci.
Ve středu 20. listopadu proběhly třídní schůzky, konference
delegátů KP GJW a čtvrtletní pedagogická rada.
Ve čtvrtek 28. 11. 2013 se konal závěrečný věneček tanečních
kurzů tříd O6.A a O6.B vedených Janem Halířem. Výuka těchto tříd
byla přizpůsobena dopolednímu nácviku nástupu v rámci tanečních
hodin.
Ve středu 4. 12. prezentovala v semináři nepovinné čínštiny svůj
rodný jazyk a kulturu čínská studentka.
Během listopadu a prosince proběhly tři exkurze do brněnského
Anthroposu. Těchto exkurzí se účastnili studenti kvinty B (20. 11.),
primy A i B (3. 12.) a septimy A i B (10. 12.).
26. listopadu se studenti kvarty A zúčastnili exkurze
do Mendelova muzea v Brně.
V pondělí 2. prosince proběhla závěrečná konference k projektu
EU „Podpora vzdělávání sportovních talentů“.
Ve čtvrtek 5. prosince se konala zahraniční exkurze do Vídně.
Dále také proběhla přednáška Milana Halouska z České kosmické
kanceláře na téma Kosmonautika a my. Studenti tříd 4.B a O8.A také
připravili mikulášskou nadílku za podpory společnosti Gaudeamus,
o.p.s.
9
Ve středu 11. prosince se na GJW konal Den otevřených dveří,
kdy byla škola prezentována veřejnosti. Zájemci o studium měli
možnost vyzkoušet si tzv. „přijímačky nanečisto“.
Ve čtvrtek 19. prosince se v restauraci Národního domu koná
provozní porada zaměstnanců školy, výuka je rozhodnutím ředitele
školy ukončena ve 12:35. Dále se od 17:00 ve školním klubu koná
literárně-hudebně-výtvarné předvánoční posezení.
V pátek 20. prosince se koná zahraniční exkurze do Vídně
spojená s návštěvou operety pod vedením Vratislava Havlíka a Ivany
Jurákové. Výuka je rozhodnutím ředitele ukončena ve 12:35.
Výuka po Vánocích bude zahájena v pondělí 6. ledna 2014.
Ve dnech 5. – 10. ledna 2014 se studenti kvint a prvních ročníků
zúčastní lyžařského kurzu.
Adéla Cekulová, O7.A
10
Den otevřených dveří – pokusy ve fyzice
Den otevřených dveří – kvízy pro veřejnost v biologii
11
Vánoční sbírka studentů GJW pro opuštěné pejsky
V pátek 13. 12. byla na našem gymnáziu ukončena tři týdny trvající
sbírka pro opuštěné pejsky. Následujícího dne, v sobotu 14. 12., vyjelo po
střechu naložené auto do Domova pro opuštěná zvířata v Srbcích. Někteří
studenti a učitelé dokázali, že jim mnohdy kruté osudy zvířat nejsou
lhostejné a shromáždili spoustu granulí, pamlsků, hraček, pelíšků a dalších
potřebných věcí. Bohužel jsme se však setkávali také s odmítáním a
nezájmem, nějaká „dobrá duše“ nám dokonce několikrát po sobě
odstranila z nástěnek ve škole informační letáky o sbírce. To nás ovšem
neodradilo a do útulku paní Liškové tak směřovala i několikatisícová
finanční hotovost určená na uhrazení nutné veterinární péče. Seznam
všech dárců je zveřejněn na fb stránkách
školy, tímto jim za pejsky velmi
děkujeme. Paní Lišková je stará paní,
která se asi o 60 pejsků (+ další zvířata)
stará úplně sama, bez jakýchkoli dotací,
vše hradí ze svého důchodu a hlavně ze
sponzorských darů. „Domov“ pro
opuštěná zvířata je výstižnější název než
slovo „útulek“, protože pejsci zde nejsou zavřeni v kotcích, ale volně se
pohybují po domě a na zahradě. Při předávání darů jsme si také poslechli
příběhy některých svěřenců a popravdě řečeno, nebylo to pro nás
jednoduché. Příběh pěti štěňátek, která byla nalezena u silnice u mrtvé
maminky a sama byla zraněna. Mouchy do nich nakladly vajíčka a vylíhlí
červi dali psím miminkům pořádně zabrat, některá díky jejich „práci“ přišla
o oči. Nebo příběh chrta, který byl šest let vězněn ve sklepě, neuměl
chodit a nikdy neviděl denní světlo. Takových příběhů a osudů byla
spousta, žádný samozřejmě nebyl veselý. Někteří „lidé“, kteří jsou schopni
něco takového udělat, ani snad nemohou být lidmi nazýváni. Je to vizitka
dnešní doby. Co ale také čekat od společnosti, která týrá a zabíjí své děti,
která týrá a zabíjí své vlastní rodiče? Jsou toho plná média, a proto i
12
podobné zacházení se zvířaty se zdá být
běžnou věcí. Musíme si uvědomit, že
opuštěná zvířata si za své osudy nemohou
sama. Na vině jsme zase my, lidé. Proč
neustále psy křížíme a množíme, pak je
nikdo nechce a skončí (v tom lepším
případě) v útulku, proč raději nezařídíme
jejich kastraci? Čistokrevné psy s PP tam opravdu potkáte naprosto
výjimečně a dlouho tam nezůstávají.
Ale dost podobných úvah v předvánočním čase. Studenti a učitelé
GJW dokázali svými dárky udělat alespoň na chvíli pejskům radost a
naplnili jim bříška. Jejich pomoc byla konkrétní, cílená a putovala
správným směrem. Je dobré si ale uvědomit, že je to jen dočasné řešení,
zvířátka potřebují pomoc po celý rok. Tím největším dárkem by pro ně
samozřejmě byla adopce, aby každé z nich našlo vlastní domov a mělo
možnost se stát součástí své rodiny.
Pokud budete chtít Domov pro
opuštěná zvířata v Srbcích navštívit,
bližší
informace
naleznete
na
http://www.srbce.estranky.cz/. My se
pokusíme sbírku zopakovat i příští rok.
Mgr. Helena Chaloupková +
redakce školního časopisu Wolkroviny
Foto 1: Sbírka GJW pro opuštěné pejsky.
Foto 2: Týden stará štěňátka. Jejich maminka byla ještě březí hozena
minulý víkend k paní Liškové otevřeným oknem.
Foto 3: Paní Lišková a dva její svěřenci, kteří už přemýšlí, z čeho budou
mít největší radost 
13
Úspěchy školy
Celostátní dějepisná soutěž
Ve dnech 20. – 21. 11.
2013 se konala celostátní
dějepisná soutěž v Chebu.
Naše
gymnázium
reprezentovalo
tříčlenné
družstvo ve složení Klára
Pekařová (O5.A), Tereza
Grulichová (O6.A) a Barbora
Šmucrová (O7.A). Dívky se
sice
neumístily
na
oceňovaných místech, oproti minulému ročníku se jejich umístění
však zlepšilo o dvacet míst.
Volejbal
Volejbalové
družstvo
dívek na konci listopadu
postoupilo do kola krajského,
které se konalo 5. prosince
2013 v Olomouci. Tam dívky
zvítězily a získaly tak postup
do
kvalifikace
na
celorepublikové finále.
Pišqworky
21. listopadu 2013 proběhlo na SŠ logistiky a chemie v Olomouci
krajské kolo soutěže v piškvorkách. GJW reprezentovala dvě
družstva. Družstvo ve složení D. Kříž, M. Matysková, M. Bajer, M.
14
Tichý a M. Tomeček obsadilo
4. místo a družstvu ve složení
M. Pytela, M. Velešík, P.
Parobek, O. Sedláček a J.
Pluskal se podařilo získat
první místo. Toto družstvo
postoupilo
do
kola
národního, které se konalo
29. listopadu na Fakultě
sociálních studií Masarykovy
univerzity v Brně. Soutěže se
účastnilo 24 družstev z celé České republiky. V této konkurenci
obsadilo družstvo reprezentující naši školu 7. místo.
Sovičkiáda 2013
14. listopadu 2013 proběhlo
na dětském
oddělení
Městské
knihovny v Prostějově slavnostní
vyhlášení každoroční dětské literární
soutěže Sovičkiáda, kde jsou vždy
vyhlašovány
první
tři
místa
v kategorii
poezie
a
próza.
V kategorii poezie zvítězila studentka
kvarty A, Lucie Hájková.
Při této příležitosti byla také zahájena vernisáž obrazů Adély
Navarové z kvarty A.
Zdroj: www.gjwprostejov.cz
Adéla Cekulová, O7.A
15
Divadlo Point
Aktuálně v Divadle Point
Dne 12. prosince proběhla derniéra divadelního představení Robert
Thomas – DRUHÝ VÝSTŘEL (režie Vojtěch Pospíšil). Ke konci roku nás ještě
v divadle Point čeká:
20. prosince v 19 hodin -A. Saramonowicz: TESTOSTERON –
VYPRODÁNO
Sedm chlapů, sedm povah, sedm nátur, sedm rozdílných hladin
testosteronu. Avšak jeden stejný cíl. Stejná radost a stejné bolest. Muži
o ženách a také sami o sobě v drsné komedii, která si ani na svatební
hostině nebere servítky… tentokrát na roadtripu po divadlech ČR
Hrají: Vítězslav Lužný, Aleš Procházka, Vojtěch Pospíšil, Jakub Krejčí,
Lukáš Kameníček, Jan Šprynar a Miroslav Ondra nebo David Kolba
Technika: Jakub Ambros Režie: Jakub Hyndrich Přístupný od 15 let!!!
21. prosince v 18:00 a 20:30 -host divadla Point -DS Nemoderní
tragač: RÝHA MEZI ŇADRY
(Jan Kohoutek a kolektiv) Prostějovské divadlu holdující Ženy se
navracejí! Soubory Nemoderní Ženy a Tragaču, tragaču spojily své vnady a
opět přicházejí potěšit své drahé milence, manžele, ctitele, kamarády a
ostatní Prostějovany! Obnovená premiéra detektivního crazy-thrilleru
bude plná nečekaných zvratů a komických převleků. Bude vrahem konečně
zahradnice? Režie: Hana Šprynarová
Hrají: Kateřina Hasová, Petra Vidmuchová, Jana Novotná, Veronika
Trundová, Markéta Kohoutková, Eva Matoušková, Tereza Spáčilová,
Alžběta Coufalová, Lucie Hrůzová, Magdalena Spurná a Karolína Fenclová…
Rezervace na tel. čísle: +420 777 308 470 (P. Vidmuchová)
Více na: www.divadlopoint.cz
16
PAN ENKY
„Vystrašená Nela uteče do lesa, kde nalezne opuštěně vypadající
chatu. Ale není první, koho napadlo schovat se uprostřed tohoto
podivného místa. Je tam také Alex. Soužití malé holčičky a dospělého
chlapce, který se snaží ukrýt před rodiči, není jednoduché, zvlášť když se
mezi ně připlete ještě někdo třetí.“
Režie: Štěpán Gajdoš, kamera: Martin Štěpánek, hrají: Ondřej
Halámek, Barbora Jurtíková, Anna Gajdošová…
Tento studentský film měl premiéru 22. listopadu v KINĚ METRO 70.
Film byl slavnostně zahájený tancem skupiny Hello Kities (při divadle Point)
a slovem režiséra filmu Štěpánem Gajdošem. Při promítání jste mohli
sledovat různé reakce diváků jako je zděšení a smích. Film zakončili diváci
potleskem ve stoje. Účast byla obrovská a autorská dvojice Štěpán Gajdoš
a Martin Štěpánek spolu s herci a se štábem slavili velký úspěch.
Na filmu se podíleli i studenti našeho gymnázia. Nejbližší a zatím
jediný známý termín promítání filmu je 29. ledna ve 20:30, kino Art, Brno.
(Více se dozvíte na: www.facebook.com/filmpanenky)
Vendula Korsová, O7.B
17
Volnočasové aktivity studentů
Sport v Prostějově
Prostějov je hlavně městem tenisu, basketu a volejbalu. Ale dá se zde
provozovat mnohem víc sportů. Kromě závodních sportů jsou zde např.
zimní stadion, městské lázně, sportcentrum…
Nejpopulárnější mezi studenty je zřejmě florbal, fotbal a basketbal.
Florbal
V Prostějově
je
velmi
známým klubem SKK2. Mají zde
skupiny od přípravky přes žáky
až po muže a ženy. V klubu je
hodně lidí, což je šance k získání
nových přátel.
+ můžete zde
spoustu nových lidí
poznat
+ může se hrát i v zimě
+ téměř
kategorie
každá
věková
– když tě trefí, tak to bolí 
18
Fotbal
1. SK, to je název populárního
fotbalového klubu. Jsou zde muži, dorost,
žáci a přípravka.
+ spousta kvalitních zápasů
+ získáte dobrou kondici
– nemůže se hrát v zimě (jen v hale)
Basketbal
BK
(Orli)
Prostějov.
Jedinečný basketbalový tým
v PV.
Spoustu
vyhraných
zápasů. V klubu jsou skupiny
minizačtva (mladší, starší) a
mužů.
+ nižší finanční náročnost
+ může se hrát i v zimě
– tvrdý a náročný sport
Ovšem kdybych měl vyjmenovat všechny dobré sporty v Prostějově,
tak by se to do Wolkrovin nevešlo.  Předem se omlouvám, pokud jsem
nejmenoval váš oblíbený sport, ale je jich opravdu moc.
Daniel Rozehnal, O2.B
19
ČR vs. USA
Physical and Life Sciences in the USA Educational System
The subject I recall the most about was called, “Health“, which
we had, starting in the third grade, at elementary school up to the
first year of college. We learned about the human body and the
prevention of various diseases, about nutrition and about First Aid.
As with other subjects, there were also interesting opportunities to
learn something more about science outside of school. For example
I borrowed a book about physics by the author Isaac Asimov from
the city library. Like any other child, I enjoyed getting to know
animals at the zoo or in natural parks (a place called Devilsgate Dam
near us was full of frogs) and in the local San Gabriel Mountains just
above the town where I lived. For one year we lived in the
countryside, where we had a dog, a goose (which terrorized my
younger brother, but then disappeared shortly before Thanksgiving
Day), sheep and chickens. My father bought us baby chicks, thinking
they would be egg-laying hens, but they turned out to be roosters. I
became interested in environmental protection thanks to an
advertisement on television which I saw when I was about eight
years old. They showed us a beautiful forest with a brook running
through it and an old Native American man. Then we could see that
he had tears in his eyes and there was litter lying on the ground
before him. I was moved by this, took the moral to heart and up to
this very day I do my best, so that the spirit of that old Indian won´t
have a reason to cry. I enjoyed the beauty of the world of plants in
the Botanical Gardens and also at the Huntington Library´s palatial
park. A rich railroad tycoon, who gained his wealth while building a
20
railway across the USA, had collected not only exotic flowers and
trees, but also rare books and oil paintings. In addition, my father´s
hobby was gardening. But I had the most fun with science after
getting to college, where I could visit as many optional courses of
science “for non-science students” as I wanted to. I will never forget
the teacher of oceanography standing before the blackboard saying
that it is too difficult to describe a wave in words and then drawing
it instead. When that class went on a field trip in a boat, I couldn´t
take part in the experiments, because I got seasick and had to go lie
down instead. I was luckier on the trip with the marine biology
group when we went to see the Aquarium. The most popular
outings were the geology field trips to the desert, where we saw
minerals, cliffs, rocks, salt lakes and stinky sulphur springs, all of
which can be seen there in all their glory, as well as stars. Before I
started attending astronomy lessons, I enjoyed programs for the
public in Griiffith Park, where there was a planetarium and
observatory. It wasn´t enough for me, however, so I visited my
friend who lived in the mountain desert near Palm Springs and we
watched the sky with his telescope. And that is how I developed my
interest in science, which has remained with me up to this very day.
Přírodověda v americkém školství
Ze školy nejvíce vzpomínám na předmět jménem „Zdraví,“ který
jsme měli od třetí třídy na základní škole až po prvním ročník na
vysoké škole. Učili jsme se o lidském těle a prevenci různých nemocí,
o výživě a první pomoci. Stejně jako u jiných oborů, i v přírodovědě
byly zajímavé možnosti přiučit se něco mimo školu, například tím, že
jsme si mohli půjčit knihy z městské knihovny - já přečetla knihu o
21
fyzice od autora jménem Isaac Asimov. Jako každé dítě, i já jsem
ráda poznávala živá zvířata v zoologických záhradách, v přírodních
parcích (blízko nás se nacházelo, „Devilsgate Dam“) a v místních
horách San Gabriel Mountains těsně za městem. Jeden rok jsme
bydleli na venkově, kde jsme měli psa, husu (ta nejdřív terorizovala
mladšího bráchu a pak zmizela těsně před Dnem díkuvzdání), ovce a
slepice. Táta nám pořídil také kuřátka. Myslel si, že to jsou slepičky,
ale byli to kohouti. Začala jsem se také zajímat o ochranu přírody
díky reklamě v televizi, kterou jsem viděla, když mi bylo asi osm.
Ukázali krásný les, potok, starého indiána…pak bylo vidět, že indián
má slzy v očích…potom ukázali, že před ním ležely všude odpadky.
Pro mne to bylo dojemné, vzala jsem si ponaučení k srdci a dodnes
se snažím, aby duch starého indiána už neměl důvod k pláči.
Nádherou ze světa rostlin jsem se mohla kochat v botanické zahradě
a také v zámeckém parku u „Huntington Library.“ Tam měl boháč,
který přišel k penězům tím, že stavěl železnice, velkou sbírku nejen
exotických květin a stromů, ale i vzácných knih a olejomaleb. O tom,
že táta se také věnoval zahradnictví nemluvě. Největší zábava
s přírodovědou mě však čekala opět na výšce, kde jsem mohla
navštěvovat libovolné množství „hodin pro nepřírodovědce.“ Nikdy
nezapomenu na učitele oceánografie, jak říkal, že je těžké popsat jev
„vlna“ slovy, a proto raději tu vlnu nakreslil na tabuli. Na výletě do
terénu, který se ovšem konal na lodi, jsem dostala mořskou nemoc a
musela jsem ležet namísto toho, abych se zúčastnila různých
experimentů. Lépe dopadl výlet za “mořskou biologií“ do akvária.
Nejoblíbenější byly výlety za geologií do pouští. Tam jsme viděli
minerály, skály, kameny, solná jezera, smradlavé prameny sirnaté
vody, vše šlo pozorovat snadno v celé své nádheře, včetně hvězd.
Předtím, než jsem chodila na hodiny astronomie, užívala jsem si
22
programy pro veřejnosti v Griffithově Parku, kde byla hvězdárna.
Stále mi to bylo ale málo, tak jsme ještě s kamarádem, který žil na
horách v poušti nedaleko města Palm Springs, pozorovali oblohu
v noci pomoci jeho dalekohledem.
A tak jsem už v dětství přišla k amatérské zálibě v přírodovědě,
která mi vydržela dodnes.
Jessica Jayne Maertin
Přírodopis (biologie) v českém školství
Základy přírodní nauky začínají v 1. třídě základní školy
předmětem prvouky, která probíhá až do 4. třídy, kdy se půlí na dva
předměty: vlastivědu a přírodovědu. Přírodověda i vlastivěda se
vyučují od 1. do 5 třídy základní školy. Přírodopis se vyučuje od 6.
třídy základní školy a trvá přes celé gymnázium až do závěrečného
ročníku. Existují ovšem i vysoké školy specializované na přírodní
vědy (přírodovědecké fakulty).
V prvouce se učí základy (viz. název, který rozloženě znamená
první nauka) ze života zvířat, rostlin a hub. V přírodovědě se tyto
věci rozebírají dopodrobna a v přírodopise se již učí vše, co je
důležité pro to, aby absolventi těchto předmětů věděli vše, co je
důležité pro všeobecný rozhled. Na gymnáziu se nejprve učí o těch
nejjednodušších jednobuněčných živočiších, rostlinách i houbách, a
poté se začínají probírat složitější živočichové. Nemusím snad ani
zmiňovat, že to znamená mnohem náročnější učivo.
Martin Dobeš, O1.A
23
English Section
Poems
BIG BABY BAND HANDS
I much like a bean,
when it is dark green.
I see a pink cow.
It's eating now.
You have got a fly pen
and you are a big hen.
I like big baby bands,
because they have more hands.
Anna Přikrylová, O2.B
WISE WORDS
Where there's an eggblack,
there are tragedies.
Where there's a crydumb,
there is unhappiness.
But only a bookfall
causes hope to drop.
Anh Žaludová, O2.A
CHRISTMAS SHOPPING
I buy a bike
with my friend Mike.
I like shopping
in the morning.
I bought clothes
and gifts for both.
24
Mike was drinking
And I was paying.
I went home
And wrote my poem.
Vanessa Světlíková, O2.A
Stories
The SkyWorld, by Michal Tomeček
Once upon a time, there was a man. Some called him a prodigy,
some denied his existence, but mostly he was considered to be the
man, who changed the world.
He was an inventor, rather a genius of one, and he did all he
could, for the sake of changing humanity for the better: trained for
years, augmenting himself to be strong enough to bear the weight
of the world on his shoulders.
Yet the difference he made was not, what he wished for in the
first place. So he gathered all his money and wisdom and made his
idea of a city in the skies come true. It was fully self-sustained,
working on a steam basis, being able to reproduce food from clouds
and create solid materials from a mixture of air and highly
pressurized rainwater.
He called out to the people of the world, who weren’t able to
become a part of society, homeless people, people tyrannized by
dictatorship, people dying from starvation. He gave them jobs, a
place to live and a reason to live.
25
But the world down below didn’t like the idea of a highly
advanced society being created without their control. So the war
began…
To be continued…
Dinner Out of this World, by Petr Kalusek
This story happened a few years back. I was invited to join my
friend, let's call him Andrew, and his dad for their regular dinner in
their station in Earth´s lower orbit space, where satellites and ISS
(International Space Stations) are placed. I quickly learned that it
was nothing special for them. However, it was my first time there
and I was excited.
When we made our way up there, Andrew's dad had to go back
to Earth because he had forgotten to lock their house.
It seemed unfortunate at the time, but looking back, this trip
would probably have turned out much differently if it wasn't for
that.
We were just eating dinner and enjoying the view, when
suddenly, aliens appeared out of nowhere! My friend and I were
confused at first, but then one of the aliens spoke. He said:"You
came to the wrong neighborhood. We challenge you to a battle!".
My friend and I looked at each other, smiling. We got our
pokeballs out of our bags and got ready. I'm not going to describe
the fight to you. I'll just say that it was an epic Pokemon battle. At
the end of the battle, we were victorious. The aliens left our station
and we returned to the dinner party feeling proud of ourselves.
26
Vánoční
biologické
okénko
Blíží se Vánoce a
mnoho z nás se už začíná
nořit do kouzelné vánoční
atmosféry. Proto jsme se
rozhodli naše biologické
okénko také trochu „zvánočnit“ a poskytnout vám pár užitečných i
důležitých rad, jak být i o Vánocích ekoefektivní.
To, na co
bychom se chtěli hlavně zaměřit, jsou vánoční
stromečky.
Každoroční „plenění“ lesů kvůli vánočním
stromkům,
které hned po Vánocích stejně zlikvidujeme,
případně
tajné výpravy s pilkou mezi stromečky, výrazně
poškozuje
naše lesy. Ptáte se, co s tím? Existuje několik
řešení. To
první je vánoční stromečky vůbec nekupovat.
Ale
asi
nikdo by se oné vánoční tradice nevzdal. Ani
řešení
mít umělý vánoční stromeček delší dobu
není
úplně dokonalé kvůli vysoké produkci
plastů.
Výborným řešením problematiky
vánočních stromků je kupovat stromky
v květináčích. Uskutečnilo se již
mnoho projektů v ČR zaměřených
na předvánoční prodej jedlí
bělokorých v květináčích a stále
je možnost je běžně pořídit.
Největší
výhodou
stromků
27
v květináčích je, že po Vánocích je zničené hned nevyhodíme, ale zůstanou
nám živé a my se o ně můžeme nadále starat a pěstovat si je. Mohou nám
také vydržet dlouho, třeba až do příštích Vánoc. Další možnosti, jak
stromky v květináčích využít, je
přesadit je na vlastní zahrádku
anebo je věnovat například městu
k podpoře
městské
zeleně,
v nejlepším případě je pak věnovat
lesům, a tak se stromky vrátí zase
zpět, kam patří.
Poslední možností, jak řešit
problém s vánočními stromky, je si
pořídit speciální ekologický vánoční
stromek s certifikátem. Takové
stromky nabízí např. správa KRNAP, jejíž stromečky jsou opatřeny FCS
(Forest Stewardship Council) certifikátem. Správa KRNAP nabízí veřejnosti
vánoční stromečky pocházející z krkonošských lesů, jejichž stromky jsou
ekologicky obhospodařovávány. Zabraňuje tak i případným krádežím
stromků.
Certifikát FCS je prestižní ocenění
dokládající příkladnou péči o les, ve
kterém
zároveň
probíhají
tzv.
„výchovné zásahy“, díky nimž je pak les
zdravější a odolnější. „Výchovné
zásahy“ spočívají v prokácení hustého
lesa, stromy pak získají více místa a
živin pro svůj růst a jsou silnější.
Pokácené stromy se pak správa
KRNAP rozhodla nenechat ležet v lese,
ale využít je k prodeji jako vánoční
stromečky. Díky tomu se pak při jejich koupi nemusíme bát, že
28
poškozujeme les – právě naopak. Navíc koupí přispějeme ke zlepšení stavu
krkonošských lesů, neboť peníze jdou na nákup nových sazenic. Můžeme si
být jisti dobrou kvalitou těchto stromků, známe jejich jasný a ekologicky
šetrný původ namísto běžných stromků s nejasným či ilegálním původem
zatěžujícím životní prostředí přepravou z větších vzdáleností, víme, že náš
stromek pochází z dobrého lesa a přitom je za běžnou cenu.
Tolik k vánočním stromečkům. Samozřejmě existuje ještě mnoho
dalších způsobů, jak být i o Vánocích šetrný k přírodě, jako např. hned
neroztrhat balicí papír, ve kterém jsou zabalené dárky, ale pokládat ho a
schovat si ho na příští Vánoce. Nejenže ušetříte přírodu zbytečného
odpadu, ale ušetříte i spoustu svých drahocenných peněz. Anebo balicí
papír vůbec nekupujte a dávejte dárky do vánočních dárkových taštiček,
které také můžete znovu použít!
Věříme, že mnozí z vás mají spoustu dalších nápadů a tipů, jak být o
Vánocích „eko“, a doufáme, že si během Vánoc na naše rady vzpomenete.
Tak tedy „Šťastné a veselé!“
Adéla Navarová, O4.A
29
Portál: Daleká cesta
Kapitola 4: Meditace
Vrátili jsme se zpět dovnitř. Gallis nám nechal pronajmout
pokoj, ale než jsem se ho stihl na cokoliv zeptat, už seděl na posteli a
meditoval. Meditace je v podstatě stav strnulosti, při kterém ten,
který medituje, nevidí a neslyší nikoho a nic, pouze vnímá své
vzpomínky, domněnky a vědomosti.
Gallis se do tohoto stavu dostával poměrně často, ale v té době
podle mě neměl důvod, pokud mi tedy něco nezatajil. Teď se mu ale
nedivím, nejraději bych šel také meditovat, ale neumím to. Neumím
se na to soustředit a vnímat myšlenky. Pořád musím myslet jen na
jedinou věc, která mě už dlouho trápí, nad kterou už dlouho přemýšlím
– opravdu moc by mě zajímalo, co se stalo s mými kamarády, které
jsem do toho teoreticky zavlekl JÁ. Vždy se soustředím pouze na
tuto otázku, kterou ani já, ani Gallis nedokážeme vyřešit. Zkrá tka
neumím pročistit svou mysl.
Nicméně jsem si s tím dál nelámal hlavu a šel jsem spát. Když
jsem se ráno probudil, Gallis nebyl v pokoji. Sešel jsem z našeho
krátkodobého obydlí dolů do sálu. Gallis se tam bavil s tím číšníkem,
který se na nás jako jediný usmíval. Nejspíš tohle bude ten jeho
známý, určitě elf. Došel jsem k nim a pozdravil. Oba dva se na mě
podívali. Gallis měl kruhy pod očima a připadlo mi, jako kdyby mu
přibyla vráska, ale tvářil se vítězoslavně. Ten číšník vypadal na elfa,
ale ne na vznešeného. Všude na těle škrábance, otrhaný kostým,
vůně po malinách – tohle je asi lesní elf.
30
Kapitola 5: Partička karet
Zabrali jsme se do rozhovoru, bavili jsme se tam asi tři hodiny. Mluvili
jsme o tom, co se stalo včera i před několika měsíci. Pokud jsem to
pochopil správně, možná už zjistili, co se děje. Taky jsem zaslechl cosi o
partičce karet kolem desáté hodiny večer, což si tedy rozhodně nenechám
ujít. Taky mi povídali o tom Gallisovu příteli. Jmenuje se Reggan; s tím
lesním elfem jsem měl pravdu, a co mi povídal o přírodní magii, je opravdu
dobrý. Taky se s Gallisem domluvili, že s námi Reggan bude cestovat. Prý
to bude bezpečnější a já s tím souhlasím.
Přes den jsem se pokoušel meditovat, ale stále mi to nejde. Večer
jsem tam došel, ale nebyla to jen malá hra mezi kamarády, ale byl to
POKEROVÝ TURNAJ. Začínal až za půl hodiny, ale všichni se bavili, dokonce
i Gallis, a u něj to není na denním pořádku. Bylo tam mnoho různých lidí,
starý chlápek se smečkou psů, skřet s podivným účesem, víla s křišťálovou
hůlkou, nemocná ženská – pravděpodobně mor, ale nejsem schopen to
stoprocentně posoudit, vlkodlak a mnoho dalších, někteří téměř
nepopsatelní. Turnaj právě začal. Hrálo se mnoho kol, nakonec mě však
vyřadili. Po pár kolech prohrál i Gallis.
Nakonec zbyl jen vlkodlak, jedna z těch nepopsatelných „osob“ a
Reggan. Ten vlkodlak právě prohrál a Reggan měl postoupit do finále, ale
vlkodlak se neskutečně naštval a zaútočil na něj. Reggan nám ale dal
ukázku přírodní magie. Vlkodlaka nejdříve obklopily šlahouny, které ho
škrtily, a poté téměř neuvěřitelně nechal ožít kámen, který ho vymrštil
z hradu pryč.
Jan Pácl, O2.A
31
Těžké, smutné i šťastné chvíle pro Bellu
Všechno začalo už před rokem. Bellin táta tehdy zemřel na rakovinu
plic.
Od té doby se její život úplně změnil. Její máma neměla dobrou práci a
neměla možnost si vydělat moc peněz. Proto se musely přestěhovat z bytu
3+1 do malého jednopokojového bytu, kam se bylo v podstatě nemožné
vmáčknout. Bella si moc dobře uvědomovala tuhle těžkou situaci a snažila
se mámě co nejvíce pomáhat. Ale to jí bylo 13 let, a tak ji nevzali ani
na brigádu. Snažila se vydělat peníze, kde to jen šlo. Stejně přišly chvíle
smutku a pláče, chvíle beznaděje a stesku. Byly to hrozné chvíle pro ni i její
mámu.
A o rok později, když bylo Belle 14 let, vážně onemocněl jejich pes.
Neměly ale peníze na operaci, a tak musely psa utratit. A to na tom už byla
Bella vážně špatně. Ve svém psovi viděla oporu a někoho, komu se mohla
svěřit s čímkoliv. Jeden její soused jí dovolil, aby pomáhala v jeho obchodě,
a tak si přivydělala pár korun, ale tehdy to začala mít těžké i ve škole,
protože neměla čas se učit. To se zase nelíbilo její mámě. Byla sice ráda, že
jí její dcera tolik pomáhá, ale takhle to prostě dál nešlo.
Snažila se najít jinou práci a to se nakonec zadařilo. Začala pracovat
jako sekretářka v jedné škole nedaleko jejich čtvrti. Konečně začaly
normálněji žít. Bella už nemusela pracovat v obchodě, a tak si zlepšila i svůj
prospěch ve škole. A za dalších pár let si její máma našla přítele.
Od té doby se její máma strašně změnila, a to naštěstí k lepšímu. Byla
konečně šťastnější, proto byla šťastnější i Bella. A s přítelem její mámy se
docela spřátelila. Šlo to rychle, za pár měsíců se s její mámou zasnoubili a
chvíli po tom vzali. Zase se přestěhovali do většího bytu a žili jako
spokojená tříčlenná rodina. Nebo čtyřčlenná? Ano, za půl roku po svatbě
už se Bella těšila na sestřičku. A tak se z toho smutku nakonec stala šťastná
rodina.
Valerie Cekulová, O1.B
32
Redakce
Adéla Cekulová
Valerie Cekulová
Aneta Daněčková
Martin Dobeš
Martin Dvořák
Vendula Korsová
Adéla Navarová
Jan Pácl
Michal Pokorský
Daniel Rozehnal