polydaktylové

PŘEDSTAVUJEME KOČKU
ČÍSLO 3/4 – březen/duben 2016
však byli časem z výstavních hal vytlačováni
víc a víc. Důvody však nebyly zdravotní,
ale čistě estetické, a řekněme i „politické“.
Mainů na cat shows neustále přibývalo
a ve větší konkurenci nebylo snadné kýžené
tituly získávat.
V roce 1973 vicepresident MCBFA (chovatelské organizace pro plemeno mainská
mývalí kočka) Mr. Ljostad v otevřeném
dopise vyjádřil své obavy o budoucnost
mainských mývalích polydaktylů. Přesto
mnozí chovatelé polydaktyly stále v chovu
používali, a to pro jejich výjimečné vlastnosti.
Jedna z prvních a nejdůležitějších chovatelských stanic mainských koček v Evropě, dánská Guldfakse vedená Dortemarie Kaplers,
měla mezi svými zakladatelskými kočkami
dovezenými z Ameriky právě polydaktyly.
Mezi nimi byl i MtKittery Socko P, červený
tygrovaný kocour, který se následně ocitl
v rodokmenech světových vítězů FIFE, jako
byl kupříkladu Guldfakse Chief Two Moons.
MAINŠTÍ MÝVALÍ
POLYDAKTYLOVÉ
aneb návrat k americkým kořenům
Nedílnou součást historie plemene mainská mývalí kočka
tvoří víceprstí maini zvaní polydaktylové (nebo též políci
z anglického polys). Jde o mainy s nadpočetnými články
(digits), nebo chcete-li prsty, na předních a zadních končetinách. Zatímco běžné kočky mají na předních nohách
po čtyřech prstech a jednom paspárku (dohromady tedy
pět článků) a po čtyřech prstech na nohách zadních, polydaktylní maini můžou dosáhnout maxima až sedmi článků
na každé z končetin. Text: Ada Kroupa s využitím zdrojů
www.pawpeds.com a www.polytrak.net, foto: archiv autorky
O
bří packy polydaktylů by se s trochou
nadsázky daly přirovnat k velkým
sněžnicím. Jejich majitelům zajišťovaly nejen hladší pohyb po zasněžených
polích, lesích a loukách Nové Anglie,
ale i šikovnější šplhání po stromech. Při
zlézání jim jejich extra článek na předních
končetinách – ne náhodou připomínající
lidský palec – pomáhal k lepšímu uchopení
větví, zajistil tedy kočce šplhací schopnosti,
jaké vidíme u opic. Zastánci polydaktylů
proto hovoří jasně: Víceprstost je něco jako
evoluční výhoda!
„Polydaktylové jsou akrobatičtí, udržují
na nohách lepší balanc a jsou myslím i inteligentnější než běžní maini,“ říká chovatelka
Beth Kus ze stanice Dirigo ve státě Maine
v USA, která chová polydaktyly už víc než 40
let. Bohužel ne všichni chovatelé a příznivci
mainských mývalích koček bývali polydaktylům právě nakloněni.
Třísetletá historie
Typ tlapek nazývaný patty paw, nebo též hamburger paw, je častý
u zadních nohou, vzácněji i u předních. Všechny prsty mají prakticky
stejnou velikost a dohromady tvoří pravidelný koláčkovitý tvar tlapky.
16
www.haf-mnau.cz
Prameny uvádějí, že polodlouhosrsté polydaktylní kočky se vyskytovaly v okolí města
Kennebec River už před více než 300 lety.
V původní populaci volně žijících mainů bylo
něco kolem 40 % polydaktylů, což je poměrně
vysoké číslo. Políci tehdy tvořili přirozenou
součást mainské populace. S oblibou výstav
a zvyšujícím se počtem chovatelů plemene
MtKittery
Socko P,
jeden
z kocourů
„zakladatelů“
chovu
v Evropě
V letech 2001–2004 se začali v zahraničí
sdružovat chovatelé, kteří polydaktylní
mainy chovali, a brzy přirozeně zformovali
hnutí za polystandard, tj. uznání polydaktylů
v rámci oficiálních standardů plemene u jednotlivých chovatelských organizací. To by
umožňovalo políkům návrat na výstavní mola
a boj o tituly.
Americká TICA, největší organizace koček
na světě, brzy polydaktylní mainy zařadila
mezi New Traits, kategorii začínajících
plemen. Políci tedy mohli soutěžit, oficiální
výstavní tituly však ještě nezískávali.
V rámci New Traits úspěšně reprezentoval
i náš český odchov Adelheids Hiro Hito PP
alias Tapio majitele Jiřího Terše, který byl
vystaven na TICA show ve Vídni v listopadu 2013 a vyhrál zde speciální kongres
mainských mývalích polydaktylů vedený
Francescou Gagern.
Adelheids
Hiro Hito
PP, zvaný
Tapio,
vyhrál ve
Vídni
PŘEDSTAVUJEME KOČKU
V roce 2013 kočičí organizace FIFE (největší
evropská organizace) na svém generálním
zasedání v Madridu ale polydaktylii určila
jako vadu vyřazující z chovu, a tím chov
polydaktylních mainů zakázala.
V květnu 2015 dosáhli maine coon polydactyls naopak plnohodnotného uznání
v TICA. Na výstavách nyní soutěží v samostatné třídě, přestože s tradičními mainy
sdílejí stejný standard. Na moji otázku, zda
jsou, nebo nejsou políci suverénním plemenem, odpovídá Ken Bussard, zakladatel webu
www.polytrak.net a dlouholetý propagátor
polydaktylních mainek: „Neexistuje pozorovací metoda (fenotyp), která by přesvědčivě
dokázala tato dvě plemena oddělit. Proti
hovoří také padesátileté znalosti rodokmenů,
které ukazují, že políci a ne-políci pocházejí
ze stejných linií, že nejde o křížence dvou
plemen, ale spíš o variantu plemene jednoho.“
A Beth Kus dodává: „Současné mainské
mývalí kočky nelze odtrhnout od jejich polydaktylní minulosti. Všechny mainky sdílejí
350 let staré předky z Mainu, a stejně tak
i jejich už registrované a šlechtěné potomky,
kteří se datují od roku 1960 do současnosti.“
Zdraví
Polydaktylie je přirozená mutace způsobená
autosomálně dominantním Pd genem, který
se vyskytuje i u dalších plemen koček,
jako je Pixie Bob nebo Hemingway Cat.
Znamená to, že stačí jeden polydaktylní
rodič, aby se ve vrhu vyskytlo polydaktylní
potomstvo různého pohlaví.
Dr. Leslie Lyons z Californské univerzity
spolupracuje s chovateli a majiteli polydaktylů z celého světa. Výsledky jejího bádání
ji vedly k závěru, že u koček je – na rozdíl
od myší a potkanů, u nichž polydaktylii
způsobuje Rh gen – výskyt nadpočetných
prstů zcela neškodný čili bez dalšího vlivu
na jejich zdraví.
Genofond plemene
Dlouhodobé vyloučení políků ze světových
výstav vedlo paradoxně k tomu, že se jejich
chovu věnovali často lidé, kterým nešlo
především o vítězství, tituly a prodeje
koťat po výstavně úspěšných rodičích,
ale zejména o zdraví koček. I oni si kladli
otázky ohledně budoucnosti plemene. Kam
směřují mainské mývalí kočky, když většina
z nich má téměř identický původ? Plemeno
je založeno na příbuzenském křížení pěti
zakladatelských koček (top five) a tzv.
klonů, potomků výjimečného spojení Heidi
Ho Sonkey Bill a Tanstaafl Polly Adeline.
Dnešní mainky tedy mají běžných 15 % celkového inbreedingu, někdy ale i mnohem
víc. Kam to vede?
Letmý pohled do historie jiných plemen
(ať už koček, nebo psů) postačí k tomu, abychom si uvědomili, že pokud se chovatelé
nezačnou chovat zodpovědně, budoucnost
plemene nemusí být nijak růžová, přestože
Adelheids Haiku
Ai PP, alias Aia
je populace mainů poměrně široká. Chybí jí
však rozmanitost – genetická diverzita – která
je pro dobré zdraví potomstva tolik potřebná.
V Americe proto postupně začaly vznikat
stanice, které se věnovaly tzv. novým zakladatelským liniím. Chovatelky se spojily s farmáři v oblasti Kanady a Mainu a vybíraly si
z vrhů jejich koťat ta, která se co nejvíce blížila standardu plemene. Tato zvířata následně
zevrubně testovaly a po několik generací
přikřižovaly, dokud nedosáhly vlastních
autentických linií a dobrých výsledků. Byla
to práce vyčerpávající, nevděčná, ale pro
plemeno velmi důležitá. Připravily tak totiž
zdroj čerstvé krve, skutečného outcrossu.
Několik z těchto nových zakladatelských linií
bylo také polydaktylních.
Jednou z takových chovatelek je už zmiňovaná Beth Kus, která říká: „Postupně
jsem začala získávat a šlechtit na základě
koček volně žijících v Mainu nové pokrevní
linie. Dva z těchto nových zdrojů polygenu
původem přímo z Mainu byly před více než
25 lety uvedeny do registrovaných chovů.
Důležité kočky z těchto linií byly Dirigo
Wild Native Hooch, Dirigo Amos P. a Dirigo
Mitsigirl P. Existuje více zdrojů poly linií,
ale jen Dirigo, Sabagomist a Four Paws jsou
originálně přímo ze státu Maine.“
Mainští mývalí
polydaktylové u nás
Jelikož je v ČR většina chovatelů organizovaných pod FIFE, chovatelské prostředí
u nás polydaktylům zrovna nepřeje. I přesto
však už před několika lety začala s polydaktyly pracovat Zdeňka Štíhlová, která si svoji
linii dovezla ze španělské stanice Omkara.
V současné době se věnuje felinoterapii.
Následovaly stanice Adelheids Adély Kroupové a Pachamama Oldřicha Zahradníčka.
Redakčně kráceno – co se do článku nevešlo,
najdete už teď na našem webu!
www.haf-mnau.cz
17