Věstník kostela svaté Zdislavy

Věstník kostela svaté Zdislavy
ZÁŘÍ 2014
Tento svět není chudý na výkonné pracovníky, vynikající
odborníky nebo dobré šéfy a ředitele.
Je ale značně chudý na Boží lidi.
Kde jsi?
Tak hledí Bůh na svět lidí a volá - dnes jako na začátku svého nejmilejšího tvora: "Adame, kde jsi?" (Gn 3, 9).
Ale jak často se mu dostane místo odpovědi výmluvy:
"Hle, skryl jsem se" (Gn 3, 10). ... Skryl - za svoje otázky
a výčitky, adresované Tobě, za svoje sny a komplexy,
za své (jak dobře formulované) omluvy a zdánlivé
důvody, za množství všeho toho, co ještě bezpodmínečně! - musím prožít, pročíst, vychutnat,
zakusit - takže nemohu být tím, čím bych měl být.
10 rad papeže Františka
pro šťastný život.
1. Žij a nechej žít
"V Římě je jedno přísloví a mohli bychom si je vzít jako
řídící princip.(...) Běž vpřed a ostatní nechej dělat to
stejné".
2. Rozdávej se druhým
"Lidé potřebují být otevření a velkorysí vůči jiným. Jak se
totiž uzavřou do sebe, je tu nebezpečí, že se stanou
egocentriky. A stojaté vody se rychle promění na hnijící".
3. Postupuj v životě pokojně
Pro vysvětlení tohoto bodu papež používá obraz z
argentinského románu Ricarda Guiraldese, ve kterém se
hlavní postava Don Segundo ohlíží zpět a rekapituluje
svůj život. "Říká, že v mládí byl potokem plným kamenů,
který vše vláčel s sebou, jako dospělý byl prudkou řekou
a v pokročilém věku plynul pomalu jako voda v jezírku."
Papež řekl, že se mu tento poslední obraz klidné vodní
plochy líbí, protože představuje "schopnost postupovat s
přívětivostí a pokorou, životní pokoj. Staří lidí mají tuto
moudrost, jsou pamětí lidu."
4. Zdravý smysl pro volný čas
"Umění radosti z uměleckého díla, literatury anebo hry s
dětmi se vytratilo. Konzumní způsob života nám přinesl
neklid a stres, čímž lidé přišli o zdravou kulturu volného
času," poznamenal František. Proto také vyzývá rodiče,
aby si našli čas na svoje děti navzdory tvrdé práci,
kterou musí denodenně odvádět. Stejně tak by se měly
rodiny naučit vypínat televizi, když spolu jedí. Ta nám
totiž někdy zabraňuje ve vzájemné komunikaci.
5. Neděle má být vašimi prázdninami –
svátkem
Zaměstnanci by měli mít v neděli volno, protože
"neděle je pro rodinu", vzkazuje papež.
6. Najdi novátorské způsoby na vytvoření
důstojných pracovních míst
pro mladé lidi
"Jak nebudou mít dostatek příležitosti, skončí na drogách
a budou tak náchylnější ke zločinu."
"Nestačí dát jim jídlo. Je třeba nabídnout jednoroční
kurzy na instalatéry, elektrikáře, krejčí. Důstojnost
spočívá v tom, že domů přinesete chléb z vlastní práce."
7. Respektuj a starej se o přírodu
"Degradace životního prostředí je jednou z největších
výzev, které čelíme. Jedna z otázek, kterou si sami
neklademe, je: Nepáchá lidstvo zločin takovým
tyranským chováním se k přírodě?"
8. Přestaň být negativní
"Potřeba mluvit o druhých ve zlém naznačuje nízký
stupeň sebeúcty". To znamená "místo toho, abych
vyzdvihl sebe, ponižuji druhé". Zbavit se rychle
negativních myšlenek je přitom prospěšné pro zdraví.
9. Nesnaž se obracet jiné na tvoji víru,
respektuj jiná vyznání
Přesvědčení druhých je třeba respektovat. "Můžeme
druhé inspirovat svědectvími, a tak budeme růst
společně. Jednou z nejhorších věcí, která může být, je
však náboženský proselytismus, který paralyzuje mluvím s tebou, abych tě přesvědčil. Ne! Každá osoba ať
vede dialog, zakládající se na vlastní identitě. Církev
roste díky svojí přitažlivosti, ne proselytismem."
10. Aktivně usiluj o mír
"Žijeme v době mnoha válek a volání po míru tak musí
znít mimořádně hlasitě. Mír občas může vypadat, že je
něčím klidným, ale není nikdy tichem:
je to vždy aktivní mír."
Poselství papeže Františka Moje mysl zalétá ke třem krizovým oblastem:
blízkovýchodního, iráckého a ukrajinského regionu.
Prosím vás, abyste se připojili k mojí modlitbě, aby
Pán udělil obyvatelstvu a představitelům oněch území
moudrost a sílu potřebné k rozhodnému nastoupení
cesty pokoje.
Bratři a sestry, nikdy válka! Nikdy válka! Myslím zvláště na
děti, jimž je odnímána naděje na důstojný život, na
budoucnost: na děti mrtvé, raněné, zmrzačené, osiřelé, na
děti, které si hrají s válečnými troskami, na děti, které se
neumějí smát. Prosím zastavte! Z celého srdce vás
prosím! Je čas zastavit! Zastavte se, prosím.“
Papež František vypravuje..
Vzpomínám si, že když jsem byl mladým biskupem,
přijela roku 1992 do Buones Aires soška fatimské
Madony a slavila se velká mše za nemocné. Šel jsem
během mše zpovídat. A téměř na konci mše jsem se
zvedl, protože jsem měl jedno biřmování. A přišla za
mnou jistá starší žena, skromná, velice skromná, asi
osmdesátiletá.
Podíval jsem se na ní a říkám: „Babičko – protože u nás
se tak říká starým lidem –, chcete se zpovídat?“
„Ano,“ odpověděla mi. „Ale co když nemáte hřích…“
A ona mi říká: „Všichni mají hříchy…“ „Ale co když je
Pán neodpustí…“ „Pán odpouští všechno,“ řekla mi s
jistotou. „A jak Vy to víte, paní?“ „Kdyby Pán neodpustil
všechno, svět by neexistoval."
Dostal jsem velkou chuť zeptat se jí: „Paní, nestudovala
jste náhodou na Gregoriáně?“, protože to je moudrost
Ducha svatého, vnitřní moudrost týkající se Božího
milosrdenství.
Nezapomínejme na to, že Bůh se v odpouštění nikdy
neunaví! „A jaký je tedy problém?“
Problém je, že my ochabujeme, my nechceme,
ochabujeme v prosbě o odpuštění. Nikdy neochabujme,
nikdy neochabujme! On je laskavý Otec, který vždycky
odpouští a který má milosrdné srdce vůči všem. Prosme
o přímluvu Matku Boží, která ve své náruči chovala
milosrdenství Boha, které se stalo člověkem.
Víra
Pro mnoho hledajících může splývat víra s chozením do
kostela. Kdo chodí do kostela, věří, kdo nechodí, nevěří.
Bojím se však, že to také není to pravé kritérium.
Bohužel – naše kostely navštěvují i lidé, kteří jsou
křesťanstvím ve svém praktickém životě doslova netčení
– a naopak, znám lidi, kteří jsou Bohu velmi blízko, jenže
bohoslužbu navštěvovat z různých důvodů nemohou.
A ty důvody mohou být různé – od nemoci, přes životní
překážky až po „svědectví ostatních křesťanů“, které
člověka vůči účasti na společné bohoslužbě doslova
zablokovalo.
Toto pojetí víry může také vzbudit v hledajících i ve
věřících uvažování typu: „Chodit do kostela je víra?
A to stačí?“
Zajímavá varianta je představa, že „když chodím do
kostela pravidelně vždy na vánoce na půlnoční a na
velikonoce, že to stačí k prožívání víry“…
Ale my křesťané nejsme tupé stádo.
V kostele se scházíme, ne proto že „musíme“, ale proto,
že chceme ve společenství Církve oslavovat našeho
Boha.
Podle toho by také měly naše bohoslužby
vypadat – setkání Božího lidu, který má účast
na tajemství Boží lásky.
Mše svaté v září.
Středa 3.9. 17,30h. – památka
sv.Řehoře Velikého, papeže.
Varhaník – pan Poruba 840, 701, 931
1. Za Jana a Annu Jurajdovy, 7 synů, 2 švagry,
živou rodinu. Za Marii a Ondřeje Ondryášovy,
3 syny, snachu, živou rodinu a duše v očistci.
Neděle 7.9. 10,00h. –
23.neděle v mezidobí.
„Dožínky“ – Poděkování za úrodu.
Varhaník – Vlastislav Stavinoha, schola sv.Zdislavy,
dechová hudba Záhořané 829, 725, 982
1.
Za živé a zemřelé farníky.
Středa 10.9. 17,30h. –
středa 23.týdne v mezidobí.
Varhaník – Eva Pařenicová 711, 816.
1. Za živou a zemřelou rodinu Švandovu,
Křenkovu. Poděkování za Boží dobrodiní
s prosbou o Boží požehnaní do dalších let.
Neděle 14.9. svátek –
Povýšení svatého Kříže –
Křest
Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Monika Švandová
317, 712 315
1. Za všechny, kteří pečují o chrám sv.Zdislavy,
zvláště za členy úklidových skupin a jejich živé
a zemřelé rodiny.
Středa 17.9. 17,30h. – památka
sv.Kornélia, papeže a sv.Cypriána,
biskupa, mučedníků.
Varhaník – Eva Pařenicová 842, 725, 890
1.
Za zemřelou Ludmilu Krhutkovu, manžela,
tři syny, dceru, 2 vnuky, Ludvíka Bila,
Martina Kalinu a duše v očistci.
Neděle 21.9. 10,00h. –
25.neděle v mezidobí –
Hubertská pouť- celebruje P. František Eliáš.
Hraje sbor trubačů OMS Přerov, zpívají bratři
Jakubíkovi.
1. Za živou a zemřelou rodinu Juříkovu, Františku
a Bohuslava a za Zdeňku a Vladimíra
Pšenčíkovy.
2. Za všechny živé a zemřelé členy mysliveckého
svazu na Prostřední Bečvě.
Středa 24.9. 17,30h. –
středa 25.týdne v mezidobí.
Varhaník – Eva Pařenicová 710, 712, 806.
Za zemřelého Juliuse Kretka, manželku,
3 syny, 4 zetě, vnuka Petra,
živou a zemřelou rodinu a duše v očistci.
1.
Neděle 28.9. 10,00h. – slavnost –
sv.Václava, mučedníka,
hlavního patrona českého národa.
Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy
831, 830
1. Za
zemřelého Václava Pastorka, syna Václava,
rodiče Pastorkovy, 3 bratry, sestru,
živou a zemřelou rodinu Pastorkovu.
Svatý Tomáš Akvinský – dominikán – napsal,
že motlitby za zemřelé jsou Bohu milejší než motlitby
za hříšníky, neboť zemřelí jsou ve větší tísni
a sami sobě pomoci nemohou.
Svatý kardinál Bellarmin tvrdí, že duše v očistci se
mohou za živé velmi účinně přimlouvat, neboť jsou to
přátelé Boží a Bůh zvlášť velmi rád vyslýchá jejich
prosby. Za sebe by však prosily marně, neboť svou vinu
musejí odpykat úplně.
Svátost oltářní
Mezi všemi svátostmi zaujímá nejčestnější místo, je to
živé tělo a krev Ježíše Krista. Slovo eucharistie je
řeckého původu a znamená díkůvzdání. Ve svatém
přijímání se věřící setkává s eucharistickým Kristem!
I když se chléb nebo víno rozdělí na menší části, vždy je
přítomen celý Kristus. Přítomnost Kristova trvá, pokud
trvají způsoby chleba nebo vína. Když zaniknou třeba
zkažením, způsoby mizí.
V římském ritu používáme k eucharistii nekvašený chléb
a čisté, přírodní víno bez jakékoli příměsi „mešní“,
nemusí být bílé. II. Vatikánský koncil povolil věřícím,
pokud jsou přítomni na celé mši svaté, přistoupit podruhé
ke svatému přijímání. Před přijímáním je nutné dodržet
eucharistický půst, který trvá jednu hodinu. Voda a léky
tento půst neporušují.
Přijetím eucharistie se odpouštějí lehké hříchy. Pokud
můžeme, máme ke svatému přijímání přistupovat vždy
když máme možnost. Přijímat pouze jednou za rok, jak to
přikazuje církevní přikázání, svědčí jednak o velmi malé
snaze o hlubší duchovní život a o malé lásce ke Kristu.
Na cestě k věčnosti je nám třeba posily a tu nám může
dát pouze Kristovo tělo.
Eucharistická adorace je jedním z projevů
úcty ke Kristu, přítomnému v oltářní svátosti.
Tři stromy – příběh.
Na jednom kopci v lese byly tři stromy. Navzájem
diskutovaly o svých nadějích a snech.
První strom řekl: "Mým snem a přáním je stát se truhlou
na poklad. Tak bych mohl být naplněn zlatem, stříbrem a
vzácnými drahokamy. Byl bych nádherně zkrášlen
vyřezanou dekorativní řezbou, takže každý by viděl tu
nádheru."
Druhý strom řekl: "jednou budu mocnou lodí. Budu
převážet krále a královny přes vody a plavit se po celém
světě. Každý se bude cítit se mnou bezpečně, protože
síla trupu lodi bude mohutná".
Nakonec třetí strom řekl: "Já chci vyrůst a být nejvyšší
a nejsilnější strom v lese, takže lidi mě zahlídnou na
vrcholku kopce, pohlédnou vzhůru k mým větvím, které
dosahují až k nebi a pomyslí si, jak jsem svými větvemi
blízko Bohu. Budu největším stromem po celý čas a lidi
si mě budou stále pamatovat a připomínat.
Po pár letech jejich modliteb za uskutečnění svých snů,
přišla ke stromům skupina dřevorubců. Když jeden
dřevorubec přišel k prvnímu stromu, řekl: "Vypadá
opravdu jako silný strom, myslím, že bych měl možnost
prodat dřevo tesaři," a začal strom kácet. Strom byl
šťastný, protože věděl, že z něj tesař udělá truhlu na
poklad.
U druhého stromu dřevorubec řekl: "Tohle vypadá na
silný strom, mohl bych prodat dřevo k výrobě lodí". Druhý
strom byl také šťastný, neboť věděl, že je na své cestě
stát se mohutnou, královskou lodí.
Třetí strom, když k němu dřevorubci přišli, dostal strach,
protože věděl, že pokud ho porazí, jeho sny se už nikdy
neuskuteční. Jeden z dřevorubců řekl: " Nepotřebuji nic
zvláštního ze svého stromu, vezmu si tento",
a pokácel ho.
Když se první strom dostal k tesařům, byla z něj udělaná
bedýnka, tedy spíš krmelec pro zvířata. Byl umístěn do
chléva a naplněn senem. Tohle vůbec nebylo, co si přál
a za co se tak vroucně modlil.
Druhý strom byl rozřezán a byla z něj vyrobena malá
rybářská loďka. Jeho sny, že se stane mohutnou lodí,
převážející krále, také skončily.
Třetí strom byl rozřezán na větší kusy a položen na pusté
místo v temnotě.
Uplynulo mnoho let a stromy už na své sny
dávno zapomněly.
Jednoho dne muž a žena přišli do chléva. Ona porodila a
položila dítě na seno do krmící bedýnky, která byla
vyrobena z prvního stromu. Muž si přál udělat jesličky
pro dítě, ale tohle koryto muselo stačit a sloužilo jako
jesle. Strom cítil důležitost této události a věděl, že držel
největší a nepřekonatelný poklad po celý čas.
O pár letech později, skupinka mužů vstoupila na
rybářskou loďku vyrobenou z druhého stromu. Jeden z
nich byl unavený a usnul. Zatímco se plavili na moři,
přišla velká bouře a strom věděl, že není tak silný, aby
mohl udržet muže bezpečně na loďce. Muži vzbudili
spícího muže a On vstal a zvolal: "Utiš se!" a bouře se
utišila. V tu dobu strom věděl, že nesl Krále Králů.
Konečně někdo přišel a vzal třetí strom. Byl nošen
mužem přes ulice, kde se mu lidé vysmívali a
zesměšňovali ho. Když přišli na dané místo a zastavili,
muž byl přibit k tomu stromu a pozvednut k nebi, aby
zemřel na vrcholu kopce. Když přišla neděle, strom si
uvědomil, že byl dosti silný na to, aby mohl stát na
vrcholu kopce a být tak blízko Boha jak jen bylo možné.
Lidé, když na něj pohlédli, zahleděli se vzhůru k nebi a
přitom mysleli na Boha, protože Ježíš byl na něm
ukřižován.
Ne vždy víme, jaké má Bůh s námi úmysly. Mnohdy se
nám zdá, že věci nejdou podle našich představ, ale
musíme věřit, že Bůh má pro nás plán. Pokud vložíme
svou důvěru na Boha, On nám dá velké dary.
Každý, z těch tří stromů získal to, po čem toužil,
jenom ne cestou, kterou si představovali.
Můžeme si myslet, že Jeho cesty nejsou naše
cesty, ale je jisté, že ty Jeho jsou vždy ty
nejlepší.
Ano, Pane,
nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš,
ale dopřej mi,
abych dobrým životem,
milující Tebe, sebe a druhé,
byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné
náruče.
Na čem záleží, je víra. Každému učedníkovi opakuje
zmrtvýchvstalý Ježíš to, co řekl jednoho dne Martě.
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne,
i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve
mne, neumře navěky. Věříš tomu? Credis hoc?“
Jan 11,25-26
Dary Ducha svatého - máme je?
Moudrost a rozum
- dar pravého poznání sebe a svých darů; moudrost,
jak správně poznat své dary a schopnosti
- dar rozlišování (povolání v církvi i ve světě;
Boží vůle)
- dar správně uspořádat čas (na modlitbu,
Písmo, rodinu, přátele)
- dar číst Boží slovo
- dar moudrosti k vedení rodiny, společenství
Rada a síla
- dar proroctví
- dar hlásání Božího Slova
- dar povzbuzujícího slova
- dar citlivého napomínání
- dar oslovit nevěřící a hledající
- dar síly k plnění svého poslání (doma, v práci,
ve společenství)
- dar síly ke službě potřebným
Poznání a bázeň Boží
- dar hlubšího poznání Boha Otce, Ježíše Krista,
Ducha Svatého
- dar hlubšího poznání Božího Slova
- dar pravé bázně Boží a osvobození od strachu
z Boha
Zbožnost
- dar hlubší modlitby
- dar soucitné přímluvné modlitby
- dar jazyků
- dar výkladu
Duch Svatý je neuchopitelný jako paprsek,
ale je životodárný pro víru člověka jako
slunce pro rostliny.
Duch svatý rozděluje dědictví Pána Ježíše,
dědicem je každý pokřtěný, ale musí se o
dědictví přihlásit.
Každý pátek od 17,00h. setkání dětí a
mládeže Papežského misijního díla.
„Naše mládež je nevychovaná, vysmívá se autoritám a
nemá žádný respekt ke starcům. Naše děti dnes
nevstávají, když vstoupí do místnosti kmet, odmlouvají
rodičům a místo práce se vybavují. Jsou docela prostě
špatní.“ Sokrates (469-399 př. Kr.)
„Ztrácím veškerou naději v budoucnost naší země, pokud
ji zítra povede dnešní mládež, protože tahle omladina je
nesnesitelná, nezkrotná, prostě strašná.“
Hesiodos (720 př. Kr.)
„Náš svět dosáhl kritického stadia. Děti už neposlouchají
rodiče. Konec světa nemůže být daleko.“
Egyptský kněz (2000 př. Kr.)
„Tato mládež je prohnilá skrz naskrz. Mladí lidé jsou
zlomyslní a leniví. Nikdy nebudou jako mladí kdysi.
Ti dnešní nedokážou zachovat naši kulturu.“
Hliněná tabulka nalezená v troskách Babylonu, stará
3000 let.
A co naše mládež na Prostřední Bečvě?
Nelamme nad nimi hůl jako už mnozí v dějinách.
Modleme se za ně a dejme jim zažít živou víru.
Takovou víru, pro kterou by sami chtěli žít,
bojovat za ni a třeba za ni i život položit.
Ve středu 3.9. oslavíme při mši svaté
v 17,30h. památku sv. Řehoře Velikého,
papeže a učitele církve.
Pontifikát sv.Řehoře Velikého trval 14 let a byl plný
problémů a zmatků.Když roku 592 germánský kmen
Langobardů pustošil severní Itálii, vyjednal s nimi
podmínky příměří, zreformoval správu církevních statků
a z jejich příjmů věnoval velké sumy na pomoc těm,kdo
utrpěli válkou,epidemiemi,hladomorem a také značnou
část prostředků věnoval na vykoupení zajatců.
Na sv.Řehoře roku 1184 bylo veliké zatmění slunce, že
lidé ve dne viděli na obloze hvězdy.
Téhož dne roku 1347 založil císař Karel IV. klášter Matky
Boží Sněžné na Novém Městě pražském.
Svatý Řehoř řekl - Představený ať umí v pravý čas
mlčet a v pravý čas promluvit, aby nemluvil o tom, o čem
má pomlčet, a nezamlčel, co má vyslovit. Neuvážené
mluvení přece zavádí druhé do omylu a nemístné mlčení
zase nechává v omylu ty, kteří mohli být poučeni.
Nerozumní představení se totiž často bojí mluvit přímo
pravdu ze strachu, aby neztratili přízeň u lidí. Takoví se
ovšem, jak říká Pravda sama, nestarají o svěřené stádo
jako praví pastýři, ale tím, že se schovávají za své
mlčení, jsou jako nájemníci, protože, když přichází vlk,
utečou.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla korinťanům.
2 Kor 4, 1 –2. 5–7:
Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme
se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh
milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných
úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme
Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně,
a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku
před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale
kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme
vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl:
‚Ať ze tmy zazáří světlo!‘, zazářil i v našem srdci,
aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na
Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě
hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc
připisovala Bohu, a ne nám.
V sobotu 6.9. v 11,30h. budou v kostele
oddavky beze mše svaté –
slečna Mikulenková a pan Janíček.
V neděli 7.9. oslavíme 23.neděli v mezidobí.
EVANGELIUM Mt 18, 15-20
Dá-li si říci, svého bratra jsi získal.
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
"Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma
očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li
si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá
výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když
je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však
neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo
celník.
Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude
svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude
rozvázáno na nebi.
Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva
z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od
mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři
shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed
nich."
Příběh –
Před pár lety byl jeden kazatel povolaný kázat ve sboru
v Houstonu v Texasu. Pár týdnů po příchodu měl
příležitost jet autobusem do centra. Když si sedl, zjistil,
že řidič mu omylem vrátil o 25 centů víc. Přemýšlel, co
má udělat a říkal si: „Radši ten čtvrťák vrať. Nechat si ho,
to by bylo špatné.“ A pak v duchu pokračoval:
„Ale vždyť je to jenom čtvrťák, kašli na to. Koho zajímá
tak málo? Vždyť autobusová společnost i tak si vydělá
víc než dost. Nikomu to nebude chybět.
Vezmi si těch 25 centů jako dar od Boha a buď zticha.“
Když vystupoval, zastavil se na chvíli ve dveřích a dal
minci šoférovi: „Tu máte, vrátil jste mi víc.“
Řidič s úsměvem odpověděl: „Nejste vy ten nový kazatel
ve městě?“ „Jsem“, odvětil.
„No, právě jsem přemýšlel, že bych chtěl někam chodil
na chvály. A chtěl jsem jen vědět, co uděláte, když vám
vrátím víc. Tak teda v neděli se uvidíme ve sboru!“
Když kazatel vystoupil z autobusu, opřel se rukama
o nejbližší lampu a povzdechl si: „Ach Bože, já jsem
skoro prodal tvého Syna za 25 centů.“
V neděli 7.9. poděkujeme
za úrodu – „Dožínky“.
Pokud máte nějaké ovoce, zeleninu a chcete to
darovat na výzdobu v kostele před oltář, můžete to
přinést do kostela a předat paní Ludmile Bilové,která
má na starosti výzdobu.
Bůh žehnej všem, kteří přispějete ke
kráse liturgie.
Prosím farníky, aby si připravili dary,
které ponesou v obětním průvodu při
slavnostní děkovné mši svaté.
( paní Marie Jurajdová a pan Rudolf Jurajda)
Přinášíme ti, Pane, tento chléb a víno jako náš
každodenní pokrm za všechny služebníky církve, aby
nás sytili chlebem věčného života a Božím slovem.
(paní Ludmila Bilová a paní Liba Bilová)
Přinášíme ti, Pane, toto ovoce, plody našich stromů,
za ty, kdo vedou lidskou společnost, aby nám vždy
ukazovali správný směr.
( paní Boženka Jurajdová a paní Margita Holčáková)
Přinášíme ti, Pane, tuto zeleninu, plody naší země za
všechny nemocné a trpící, abys je na pozemském
putování posiloval nadějí na nebeský domov.
( paní Jiřinka Růčková a babička Pařenicová)
Přinášíme ti, Pane, tento věnec z obilí, které vyrostlo
na polích naší farnosti, za celé naše farní
společenství, abychom spolu žili svorně a dovedli si
odpouštět.
( paní Eva Ondrůšková a Adélka Ondrůšková)
Přinášíme ti, Pane, tento med, který připravily ze
sladkých šťáv květů pilné včely, za všechny
narušené a rozpadlé rodiny a manželství, aby se
s tvou pomoci vrátily ke své lásce a jednotě.
( Justinka Jurajdová a Sárinka Holčáková)
Přinášíme ti, Pane, tyto květiny, dary našich zahrad,
za naši mládež, aby se všichni mladí lidé nadchli pro
pravou krásu a zamilovali si pravdu, kterou jsi ty
sám.
( paní Zdenka Matušíková a pan Josef Matušík )
Přinášíme ti, Pane, tyto koláče, které jsme díky tvým
darům mohli doma upéci, za naše děti, aby si
vždycky vážily toho všeho, co máme od tebe a
využívaly toho k dobrému a chránily přírodu.
Poslední ponesou obětní dary farnice
( paní Alena Holčáková a paní Marcela Cholevíková)
na úmysl mše svaté ( víno a hostie ) –
za všechny živé a zemřelé farníky.
Požehnaný jsi, Bože, na věky, z tvé ruky
všechno máme.
Požehnaný jsi, Bože veliký, dary Ti
přinášíme…
Neděle 14.9. – Povýšení svatého Kříže.
V pátek 12.9.pořádá charita pouť seniorů na
Svatý Hostýn, cena 150kč – info v kostele.
Počátky slavení tohoto svátku sahají do 5. století, kdy se
14. září vystavovaly v Jeruzalémě zbytky dřeva z
Kristova kříže k uctění věřícími. Na Východě se svátek
začal slavit v 7. století a později došlo k jeho rozšíření na
celou církev.
K svátku se pojí i další události. Je připomínáno nalezení
svatého kříže, o které se zasloužila císařovna Helena
(pam. 18.8.) při své pouti do Svaté země kolem r. 325.
Za den nalezení se udávalo 13. září a k slavnostnímu
vyvýšení kříže v Konstantinově bazilice nad Božím
hrobem došlo asi v r. 335.
Druhá vzpomínka se týká znovuzískání svatého kříže z
Persie. Tam se jeho ostatky dostaly jako válečná kořist
Chosroese II. v r. 614. Císař Heraklius je r. 628 přinesl
zpět do Jeruzaléma a zde 3.5. předal patriarchovi
Zachariášovi.
K tomuto datu vznikl na Západě svátek nesprávně
označováný výrazem „Nalezení sv. Kříže,“ zatímco na
Východě bylo slaveno pouze 14. září jako
„Povýšení sv. Kříže.“ – Toto převzal Západ více jak o
století později. V Miláně je prý doložen dokonce
až v 11. století.
Sv. Efrém uvedl, že „Ježíš postavil svůj kříž jako
most nad smrtí, aby po něm přecházely duše
z krajiny smrti do krajiny života.“
EVANGELIUM Jan 3, 13 - 17
Syn člověka musí být vyvýšen.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl Nikodémovi:
" "Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který
sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil
na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby
každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého
jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal
svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl
skrze něho spasen."
Jeden člověk si stěžoval Bohu, že nese příliš těžký kříž. Bůh
ho tedy zavedl do místnosti plné křížů a řekl, ať si tedy vybere
"podle svého gusta". Člověk se procházel místností a tu
zahlédl jeden malý kříž - sotva ho ale zvedl, zjistil, že je těžký
jak olovo. Za chvíli zas narazil na další kříž, avšak když si ho
nasadil na rameno, zjistil, že přesně v místě styku s ramenem
má kříž ostrou špičku, která ho velmi bolestivě píchala do
ramene. A tak se mu něco nelíbilo na každém kříži. Až úplně
vzadu v místnosti našel jeden kříž, ani velký, ani malý, zkusil
ho, byl tak "akorát". "Tento si vezmu", řekl Bohu. Bůh se na něj
s láskou podíval a řekl: "A víš, že to je přesně ten tvůj kříž, na
který sis stěžoval?"
Poselství Panny Marie 25.července 2014
v Medžugorii.
„Drahé děti!
Vy si nejste vědomy, kolik milostí žijete v tomto čase
ve kterém vám Nejvyšší dává znamení, abyste se
otevřely a obrátily. Vraťte se k Bohu a modlitbě a ať
ve vašich srdcích, rodinách a společenstvích vládne
modlitba, aby vás Duch Svatý vedl a povzbuzoval,
abyste byly každým dnem otevřenější Boží vůli a
jeho plánu pro každého z vás. Já jsem s vámi a se
svatými anděly se za vás přimlouvám.
Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.“
Pondělí 15.9. – památka
Panny Marie Bolestné.
Evangelium Jan 19,25-27
Slova svatého evangelia podle Jana.
U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky
Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl
svou matku a jak při ní stojí učedník, kterého měl rád,
řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi:
„To je tvá matka“. A od té chvíle si ji ten učedník vzal
k sobě.
Ikona Přesvaté Bohorodice Obměkčení zlých
srdcí (Sedmibolestné).
Ty jsi vpravdě zlých srdcí obměkčení.
Tento svátek souvisí s úctou k 7 bolestem Panny Marie.
Doba velkého rozkvětu této úcty sahá do 12. stol., kdy
četná asketická literatura se tímto tématem zabývala
podle příkladu sv. Anselma.
I když rozjímání o bolestné matce Panně Marii můžeme
nalézt např. již u sv. Efréma.
K nejhorlivějším šiřitelům této úcty patřil ve 13. stol.
řád servitů.
Od r. 1668 slavil svátek Bolestné Panny Marie jako
řádový třetí neděli v září a papež Pius VII. na poděkování
za šťastný návrat ze zajetí jej zavedl jako závazný pro
celou církev.
Papež Pius X. určil, že se má slavit den po svátku
Povýšení svatého Kříže, to je 15. září.
Sedm bolestí Panny Marie - číslo sedm je
symbolické a znamená plnost utrpení.
1. Proroctví Simeonovo v jeruzalémském chrámu
2. Útěk do Egypta
3. Hledání dvanáctiletého Ježíše, když se ztratil při
zpáteční cestě z jeruzalémského chrámu
4. Setkání s Pánem Ježíšem, nesoucím kříž
5. Utrpení matky, která stojí pod křížem na Golgotě
6. Snímání z kříže a spočinutí mrtvého Ježíše
v náručí Panny Marie
7. Pohřeb Pána Ježíše
Úterý 16.9. památka sv.Ludmily.
Jeden z prvních životopisů sv. Ludmily byl napsán
mnichem Křišťanem, synem Boleslava II., tedy
Ludmiliným pravnukem. Líčí svou prababičku jako
"paní plnou všelikých plodů dokonalosti, štědrou v
almužnách, neúnavnou v bdění, nábožnou v
modlitbách, dokonalou v lásce, přehorlivou v
úslužnosti k Božím sluhům, jako matku sirotků,
těšitelku vdov, neúnavnou navštěvovatelku vězňů a
dokonalou ve všech dobrých skutcích".
Patronka všech babiček a vychovatelů.
Středa 17.9. památka sv.Kornélia, papeže a
sv.Cypriána, biskupa, mučedníků.
Během pronásledování křesťanů za císaře Decia
(249-251) někteří křesťané víru zapřeli, nebo podplatili
úředníky, aby jim vydali potvrzení, že obětovali bohům.
Když se chtěli vrátit do církve, někteří biskupové je
odmítali přijmout (rigoristé). Kornélius, biskup římský a
Cyprián, biskup kartaginský, zaujali pozici mírnější:
přijmout je zpět po vykonaném pokání.
Po dvouletém pontifikátu byl papež Kornélius císařem
Gallem během nového pronásledování křesťanů
vypovězen do tehdejších Centumdellae (dnes
Civitavecchia u Říma), kde r.253 na útrapy z tohoto
pokoření zemřel.
Proto se Kornélius označuje také za mučedníka.
Během pronásledování křesťanů za císaře Décia řídil
Cyprián svou obec potají s pomocí dopisů. Jako papež
Kornélius ve stejnou dobu v Římě musel se i Cyprián
zabývat po svém návratu do Kartága otázkou takzvaných
„lapsi", odpadlíků od křesťanství během pronásledování.
I on se jako Kornélius klonil k mírnosti a odpuštění.
S papežem se tímto problémem zabýval v dopisech.
Během nového pronásledování byl Cyprián císařem
Valeriánem vypovězen a nakonec r. 258 v Kartágu sťat.
Ostatky afrického mučedníka se dostaly také do
francouzských měst Compiègne a Lyonu.
Pátek 19.9. památka sv.Januária,
biskupa a mučedníka.
KREV SV. JANUÁRIA – zázrak, který se děje každý
rok, ale současné televizní stanice zajímá zjevně
něco jiného, třeba co si oblékla nějaká celebrita
v úterý na nákup do obchodu. Velice důležité.
Sv. Januárius se narodil v Itálii a byl biskupem v
Beneventu v době pronásledování za císaře Diokleciána.
Biskup Januárius jel navštívit dva jáhny a dva zpěváky
do vězení. Byl potom také uvězněn spolu se svým
jáhnem a lektorem. Byli hozeni divé zvěři, ale když na ně
zvířata nezaútočila, byli sťati roku 305 po Kristu. Jedna
žena zachytila krev světce hned po jeho smrti do ampule
a uschovala. V roce 313 byly do Neapole přeneseny
ostatky svatého a krev.V Neapoli se dodnes uchovává
Januáriova krev a lebka jako památka.
Vědci nejsou schopni do dnešního dne
vysvětlit tento zázrak.
19. září se můžeme v Dómu v Neapoli podivovat, jak
krev svatého Januária, sťatého roku 305, uchovávaná
v ampuli, samozřejmě za léta zaschlá, zkapalní.
Před bohoslužbami jde procesí se sochami svatých
nesenými přes Spaccanoli. Procesí vede stříbrná busta
svatého Januária, následují svatí Tereza, Lucie, Patricie
a mnozí jiní. Neapoliťané rádi uzavírají sázky na pořadí
svatých soch! Osobně oblíbeným svatým se zvlášť
hlasitě aplauduje a věří se, že při příštím procesí obdrží
přednější pozici.
Den zázraku s krví je pro Neapol důležitým svátkem a
je proto slaven odpovídajícím způsobem. Dokola Dómu
se nachází množství prodejních stánků, ve kterých se
prodávají sladkosti, kukuřičné placky a všehochuť
kuriozit a kýčů.
V po staletí stejném rituálu je v následujících
bohoslužbách postavena busta světce vedle oltáře.
Ampule s krví je věřícím ukázána z "abate del tesoro" a
je s ní otáčeno. Krátce nato začínají tradiční modlitby
"parenti di S. Gennaro" (Potomci sv. Gennara) - skupiny
věřících žen, které sedí v lavicích vpředu. Modlitby se
stupňují do extatické formy, během níž krev zkapalní
když se přiblíží k lebce světce.
Za jásotu a vřavy věřících začínají zvonit dómské zvony.
Věřící se začínají tlačit kolem oltáře, aby mohli líbat
ampuli s krví. Přeplněných bohoslužeb se zúčastňují
vysocí církevní a političtí hodnostáři spolu se stovkami
dychtivých čekajících věřících.
Relikvie s krví bývá potom v Dómě v Neapoli
vystavena osm dnů, potom je nepřístupně uzavřená
v dómské kapli.
Sobota 20.9. 12,30h. – budou v kostele
oddavky beze mše svaté –
pan Karel Šindler a slečna Markéta Růčková.
Neděle 21.9. – 25.neděle
v mezidobí – Hubertská pouť.
Na lovu uviděl Hubert světlo a kříž v paroží
jelena a to byl začátek změny v jeho smýšlení.
Poprosme Boha, abychom více viděli kolem
sebe stopy jeho Otcovské lásky a lépe
poznávali vanutí jeho Ducha ve své duši.
EVANGELIUM Mt 20,1-16a
Závidíš, že jsem dobrý?
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
"Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel
časně zrána najmout dělníky na svou vinici.
Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně
na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co
bude spravedlivé.'
A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a
udělal to zrovna tak.
Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí,
a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?'
Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.'
Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci:
'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních
k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne,
a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli,
že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední
pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám,
kteří jsme nesli tíhu dne i horko.'
On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti.
Nesmluvil jsi se mnou denár?
Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle
poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje,
dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?'
Někomu neznalému písma svatého, by se mohlo zdát,
že evangelium, slovo Boží, ukazuje nespravedlnost.
Ano, zjevnou nespravedlnost, protože co je to za
spravedlnost, když ten, kdo dělá celý den, dostane jen
tolik, jako lajdák, který začal pracovat až v podvečerním
vánku! Když to vezmeme za tento konec, můžeme se
proti celému textu zcela zablokovat. Aby se to nestalo,
uvažujme: o čem vlastně toto podobenství pojednává?
O výši mzdy?
O spravedlivé odměně? Vůbec ne!
Toto podobenství mluví o Božím království.
Říká, že s Božím královstvím je to tak, jako když se na
vinici odehrál podobný příběh.
Co to vlastně je - Boží království? Když je Boží, znamená
to, že je připravuje Bůh: v podobenství je Bůh znázorněn
hospodářem, který najímá dělníky a určuje výši mzdy.
A jde o království - tedy o společenství lidí.
V podobenství jsou to dělníci, kteří představují nás, kteří
jsme k Božímu království přizváni. A co znamená ten
denár, který nakonec všichni dostali? Denár byla mzda,
která stačila pro obživu průměrné rodině v Palestině na
jeden den. Bylo to tedy něco nanejvýš nutného - ten
denár, který byl na konci dne vyplacen, znamenal pro
celou rodinu, že bude mít z čeho žít dnes, a že tedy má
zajištěn zítřek. Uznáte, že z tohoto hlediska každá rodina
ten denár potřebovala.
A hospodář, který je dobrý, podobenství to samo říká,
se rozhodne, dát každému, co potřebuje!
Co tedy říká tím podobenstvím Pán Ježíš?
Říká: Takový je Bůh.
Úterý 23.9. památka
sv. Pia z Pietrelciny.
Jako apoštol Pavel, otec Pio postavil do centra svého
života a apoštolské práce kříž svého Pána jako svoji sílu,
moudrost a slávu.
Dne 20. září 1918 se mu v San Giovanni Rotondu
stalo něco, co zcela změnilo jeho další život. Když se
modlil před křížem v chórové kapli starého kostela, měl
náhle vidění: On sám o tomto mimořádném okamžiku
napsal o měsíc později (22. října) svému duchovnímu
vůdci Benediktovi od sv. Marka in Lamis: "Po slavení
mše svaté jsem se modlil v chóru, a tu jsem byl zaskočen
jakýmsi spočinutím podobným sladkému spánku.
Všechny vnější i vnitřní smysly a také schopnosti duše se
nacházely v nepopsatelném ztišení. A zatímco toto
všechno se dělo, uviděl jsem sám sebe před tajemnou
Osobností." Když tato Osobnost odešla, Otec Pio si
všiml, že jeho ruce, nohy i bok "byly probodnuty a řinula
se z nich krev."
Celých 50 let pak tyto rány navzdory snaze lékařů
zůstaly nezahojené, čerstvé a stále krvácely, zvláště
v pátek. Svět viděl ve stigmatech senzaci, sám P. Pio je
pokládal za trest Boží spravedlnosti. Mezitím dostal od
Boha v kromě daru vidění do svědomí a skrytých
myšlenek člověka (kardiognoze) také schopnost být
současně na dvou místech (bilokace), která mu umožnila
být zcela svobodný, věnovat se zcela modlitbě a
současně být v době svobody i k dispozici pro službu
lidem.
Sobota 27.9. památka sv.Vincence
z Paula, zakladatele charit.
Patron všech Charit.
Služba chudým má přednost přede vším a je třeba ji
konat bezodkladně. Je-li tedy nutné v době modlitby
zanést někomu lék, nebo poskytnout pomoc, jděte tam s
klidnou myslí a obětujte tu službu Bohu, jako byste byli
na modlitbách. Nemusíte se zneklidňovat úzkostí nebo
výčitkami svědomí, jestliže pro službu chudým vynecháte
modlitbu. Vždyť to není zanedbávání Boha, opustíte-li
Boha pro Boha, to znamená, přeruší-li se jedna služba
Bohu, aby se pro něj vykonala jiná. A tak zanecháte-li
modlitby, abyste posloužili nějakému chudákovi, vězte,
že jste tím prokázali službu Bohu. Vždyť láska je víc než
všechna pravidla, a právě k ní má všechno směřovat.
Láska je velká paní, a proto se musí dělat to, co ona
poručí. Sv. Vincenc z Pauly
Neděle 28.9. Slavnost
sv.Václava, mučedníka.
EVANGELIUM Mt 16, 24 - 27
Kdo svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.
Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým
učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe,
vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj
život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne
ztratí, nalezne ho.Neboť co prospěje člověku, když získá
celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk
náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého
Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle
jeho jednání."
Český národ bude vzpomínat v tyto dny na svatého
Václava, knížete a patrona naší vlasti. Jak se stal tento
kníže křesťanem a světcem? My dospělí jsme se stali
věřícími křesťany většinou proto, že jsme měli věřící
maminku, že věřící byla naše rodina. Svatý Václav měl
maminku pohanku, která víru a křesťany nenáviděla.
Shromažďovala kolem sebe pohansky smýšlející
velmože a víru utlačovala. Václav to měl těžší než my,
a přece se stal křesťanem. Měl hodnou babičku,
sv.Ludmilu ta jej vedla k víře, k modlitbě, ta jej
vychovávala, ta ho posílala na výuku náboženství.
Škola může vyškolit vzdělaného člověka, ale bez
spolupráce rodiny nestačí vychovat hodného
člověka. A vzdělaný darebák je horší a lidské
společnosti nebezpečnější, než neškolený.
Lidé si tohle často neuvědomují a ztotožňují vzdělání
technické s výchovou mravní: „Jak může být takový
pán špatný, vždyť je přece tak vzdělaný, má vysoké
školy,“ říkají.
Ty školy mu daly odborné vědění, ale správné
chování, mravní smýšlení, to mu dala nebo nedala
jeho vlastní rodina nebo i farní. Proč se rodičům
někdy nepodaří dobře vychovat své děti?
Dobře vychované děti jsou největším
bohatstvím rodičů i národa. Prosme svatého
Václava a jeho babičku, moudrou vychovatelku
svatou Ludmilu, o pomoc, abychom se naučili,
jak své děti dobře vychovávat.
Pondělí 29.9. svátek – sv.Michaela,
Gabriela a Rafaela, archandělů.
Archandělé (1. Sol 4, 16) zvěstují o něčem velkém
a přeslavném, odkrývají tajemství víry, proroctví a
pochopení vůle Boží, posilňují v lidech svatou víru,
osvěcují jejich mysl světlem svatého Evangelia.
Sbor archanděla Michaela a dalších nebeských
beztělesných mocností: archandělů Gabriela,
Rafaela, Uriela, Salafaela, Jehudiela, Barachiela
a Jeremiela.
ZÁZRAK SV. ARCHANDĚLA MICHAELA
V CHÓNÁCH.
Ve Frýgii ( Turecko), nedaleko města Hierapolis, na
místě zvaném Cherotopa, se nacházel chrám sv.
archanděla Michaela. V blízkosti svatyně se nacházel
uzdravující pramen. Chrám dal zbudovat jeden z
obyvatelů města Laodiceje jako projev vděčnosti Bohu a
sv. archandělu Michaelovi za uzdravení své dcery.
Jednoho dne se archanděl Michael zjevil ve snu dosud
nepokřtěnému otci němé dívky a oznámil mu, že dcera
obdrží dar řeči, když se napije vody z pramene. Dívka se
napila posvátné vody a začala skutečně mluvit. Když
otec spatřil takový zázrak, přijal s celou svou rodinou
svátost Křtu a neprodleně dal vystavět chrám ke cti
svatého archanděla.
S nadějí na uzdravení začali k prameni přicházet nejen
křesťané, ale i pohané; mnozí z nich se tu zříkali
pohanské víry a vstupovali na pravou cestu víry v Krista.
Při chrámu sv. archanděla Michaela působil jeden
zbožný člověk, který se jmenoval Archipos. Ve všem byl
nápomocný místnímu knězi a svědomitě vykonával více
než šedesát let službu.
Svým svědectvím o Kristu a osobním zbožným životem
přiváděl mnohé z pohanů ke křesťanské víře. Stalo se
však, že někteří z pohanů, planoucí hněvem proti
křesťanům, se domluvili, že zničí nejen chrám, ale
připraví o život i jeho strážce Archipa. Aby uskutečnili
svůj podlý záměr, svedli dvě říční ramena v jedno a
nasměrovali jejich tok přímo proti chrámu sv. archanděla.
Jakmile sv. Archipos rozpoznal jejich zlé záměry, jal se
vroucně modlit ke sv. archandělu Michaelovi, aby
zabránil hrozícímu nebezpečí.
Vtom se u chrámu zjevil sám vojevůdce nebeských
mocností Michael s mečem v ruce a udeřil jím do skály,
jež stála opodál. Ve skále vznikla průrva a valící se voda
byla odvedena do propasti. Chrám byl zachráněn před
jistou zkázou. Když pohané spatřili tento nadpozemský
skutek, dali se strachem na útěk.
Sv. Archipos pak shromáždil všechny věrné křesťany do
chrámu, kde společně oslavovali Boha a velebili
sv. archanděla Michaela za jeho podivuhodnou pomoc.
Místo, na kterém došlo k ohromujícímu
zázraku, dostalo název Chóny, což znamená
„otvor“ nebo „průrva“.
Úterý 30.9. památka – sv.Jeronýma,
učitele církve.
„Prosíme
svaté a děkujeme jim, stejně jako
prosíme a děkujeme lidem, kteří žijí na zemi.
Svatý Jeroným, původním jménem Hieronymus,
nar. r. 347 ve Stridonu v Istrii, byl významný křesťanský
spisovatel, jeden z církevních Otců a překladatelů církve,
a překladatel bible do latiny. Katolická církev jej řadí
vedle sv. Ambrože, Augustina a Řehoře Velikého
mezi čtyři velké západní církevní Otce.
Jeroným je znám především jako překladatel Vulgaty,
biblického překladu do mluvené latiny a je dodnes
nejvýznamnějším bíblickým překladem. Starý zákon
překládal Jeroným v okolí Betléma přímo z hebrejštiny
s výjimkou žalmů, které překládal celkem třikrát a
nakonec se nejvíce vžil jeho překlad podle řeckého
překladu. Sv.Jeroným je jediným z církevních Otců,
který uměl výborně hebrejsky.
Když se jeho život chýlil ke konci, řekl svým
přátelům: "Drazí, přinášíte mi zvěst, že již mohu
odcestovat. Bůh vám za ni zaplať. Nadešla nejvzácnější
chvíle mého života. Ó, smrti, jak jsi krásná a příjemná!
Jak chybují lidé, když tě zobrazují šeredně. Jen
bezbožníkům jsi hrozná." Zemřel 30. září 420 v Betlémě.
Regionální
Mariánská večeřadla 2014
ÚTERÝ 30. Září v Karolínce od 17,00h.
6.ročník děkanátního turnaje ve fotbale, který se
konal jako každý rok 23.8. na Prostřední Bečvě –
o Pohár sv. Zdislavy, letos vyhráli mladí věřící
z Valašského Meziříčí.
Sešlo se kolem 200 dětí, mladých, ale i starších, aby
vytvořili pěkné společenství v setkání.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří obětovali čas a síly
přípravě, ale i samotnému turnaji.
Poděkování zvláště zasluhují manželé Zdenka a Josef Matušíkovi, pan František Křenek,
otec Petr Dujka, Jan Petřek, manželé Míša a Zbyšek Horutovi,
naši zahrádkáři za půjčení stanu zdarma, pan starosta Radim
Galík, Pavla Bilová, Marcela Cholevíková, Anežka Pařenicová,
Veronika Pařenicová, Lucie Pařenicová, Lenka Pařenicová,
Martin Daňek, Oldřich Paulus, Josef Skalík, babička
Fiurášková, Eliška Švandová, Jana Chudějová, Jaromír
Adámek, Ondra Baláš, Jiří Kubica, Jana Pašová,
Alena Holčáková,
Bůh žehnej a odplať i těm na které jsem zapomněl.
VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ
Pro školní rok 2014 – 2015
PROSTŘEDNÍ BEČVA
TŘÍDA
Středa
3,4,5. třída 12:30 - 13:15
1,2. třída 13:15 - 14:00
Všechny předměty ve škole jsou velmi důležité a věřím,
že všichni z nich chcete mít ty nejlepší známky. Nač by
ale byla všechna námaha, kdybyste měli samé jedničky a
z předmětu výuky náboženství, kde se učí láska k Bohu
a láska k bližnímu byste propadli?
Přeji Vám, do nového školního roku, aby Vám jednou
ne katecheta, ale Bůh mohl dát z tohoto předmětu co
nejlepší známku!
Poděkování manželům Zdence a Josefovi Matušíkovým,
kteří uvolňují katechetu fr.Václava Tomáše Holčáka OP,
terciáře z práce.
Kdo seje dobro, bude dříve nebo později dobro sklízet!
S Božím požehnáním se mohou stát velké věci.
Bůh žehnej a odplať.
Přihlášku do náboženství najdete v kostele v závětří, nebo
je bude rozdávat i paní ředitelka ve škole. Do výuky
náboženství může chodit i nepokřtěné dítě, ale musí s tím
souhlasit alespoň jeden z rodičů.
Úmysly Apoštolátu modlitby Svatého
otce na rok 2014
Září
Všeobecný: Aby mentálně postižené osoby byly obklopeny
láskou a pomocí, kterou potřebují k důstojnému životu.
Evangelizační: Aby křesťané inspirováni Božím slovem
sloužili chudým a trpícím.
Národní: Za moudrost a Ducha Svatého pro všechny děti a
studenty, jejich rodiče a učitele.
Turzovka – mše svaté Každá neděle 13,00h.
Pondělí, úterý, středa, pátek, sobota 11,00h.
Čtvrtek 14,00h.
Ve svém životě jsem se už mnohokrát setkal s lidmi,
kteří hledali cestu víry, s lidmi, kteří prožívali těžkosti
ve víře. A myslím, že nikdo v životě nemůže říct, že
by i jeho cesta víry byla vždycky úplně
bezproblémová. Je těžké narážet na lidskou
omezenost a nedokonalost a tušit, že je to to,
co člověka od víry odděluje. Jednou mi jeden
dominikánský kněz řekl větu, která mě skoro jako
zázrakem vyvedla z mnohých pochybností.
Ta věta zněla: „Chtít věřit – to už je víra.
Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz
( o tyto internetové stránky se stará Monika Jurajdová )
Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej.
Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy –
fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář.