Strana č. 4

4
LISTY Z GOLÈOVA JENÍKOVA
Fotogalerie ètvrtých tøíd jeníkovské ZŠ
4.A
Jaro
Jaro je krásné barevné období, slunce høeje do zad, ptáci zpívají a louka se
zabarvuje krásnými kvìty sedmikrásek. Voda se ohøívá o silné skály a v klidu se o nì
tøe. Dìti vyrážejí ven na kolech v tenkém obleèení, hrají si na høišti s míèem.
Maminky sedí na lavièkách, vyprávìjí si, co se stalo pøes zimu, a pøi tom se vyhøívají
na sluníèku. Tatínkové vytáhli sekaèky a s nadšením zaèali sekat zelenou trávu.
Samièky ptákù a savcù se starají o své potomky a krásní sameèci shánìjí potravu.
(Martin Steklý)
Jaro
Jaro pøichází po zimì a když roztaje sníh, zaèínají se objevovat první kvìtiny.
Nejdøíve vyrostou bledulky a snìženky a poté další, tøeba tulipány a narcisy. Zelená
se tráva a pokud neprší, pole vysychají a jsou pøipravena k osetí a osázení. Zvíøata
se zotavují po zimì a my se vìnujeme pracím na dvorku a na zahrádce. Pøilétají
tažní ptáci, kteøí tu pomalu zaèínají hnízdit a vše kolem ožívá. Den se prodlužuje a
noc se krátí.
(Ladislav Koudelka)
14 žákù - tøídní uè. Mgr.Hana Klepaèová.
Stojící zleva: Miroslav Firych - Dominik Popílek - Karel Houfek - Dušan Buchta David Volenec - Vojtìch Dytrych - David Štrba.
Sedící zleva: Andrea Bohuòková - Tereza Janeèková - Alena buchtová - Lucie
Horáková - Iva Svitáková - Adéla Nigrinová.
Chybìla: Iveta Šífová.
4.B
K jaru patøí i øada nejrùznìjších soutìží, jichž se naši žáci pravidelnì úèastní.
Alespoò struèný výèet nejúspìšnìjších:
Recitace: Petr Nohejl (3.B) - vítìz okrskového a okresního kola, úèast v regionálním kole v Tøebíèi, „Matematický klokan“ - P. Nohejl - 3. místo v okresní úrovni v
kategorii Cvrèek, „Pythágoriáda“ - Tomáš Miøátský (6.B) - 3. místo v okresním
kole, Martin Èepek (7.B) - 4. místo v okresním kole, oblastní turnaj ve florbalu družstvo chlapcù 1. místo a družstvo dívek 2. místo, oblastní turnaj ve volejbalu 2. místo, postupové kolo 6. roèníku „Coca Cola Cup“ ve fotbalu - 1. místo (vítìzný
tým všech kol pojede na MS v Nìmecku).
POVÍDKY NA JEDNO PÍSMENO
Následky násilného napadení naivního nováèka Norberta neèestným
nadporuèíkem Nìmcem
(Martina Picálková, 8. B)
Náctiletý Norbert Novotný narukoval. Nepomohly náøky, nepomohlo nic. Norbertovi
nastane neèekaný nácvik. Nucené nasazení! Nostalgický návrat nacistického
Nìmecka… „Nabíjet! Nahoru na noclehárnu! Nuda nebude!“ nadává nováèkùm
necitelnì nadporuèík Nìmec. „Noèní nástup není nìžný! Naložit náklad, nastoupit!“
naléhá na nì. Nìèí neèinnost našponuje nadporuèíkovy nervy. Naštvanì nadává:
„Nekoukat, nakládat! Neštvìte! Není nedìle!“ Nadporuèík nahání Norberta
Novotného. Násilnì Norberta napadá. Nohou Norberta nakopne. „Netvore!“ nevhodnì
nadává nezkušený nováèek Norbert. Nadávky nic nespraví. Naopak. Nadporuèík
naštípl Norbertovi nohu, narazil nos. Nahodil Norberta na nárazník náklaïáku. Nahnilá
náprava nevydržela nápor nárazu. Na Norberta napadl naložený náklad nových
nášlapných náloží, nabroušených nožù, nukleárních nábojù, niklového náøadí, nádob
nafty, nerezových nýtù, nylonových nití. Neštìstí! Norbert nevidí, neslyší. Nakonec
nedýchá. Naštìstí nemocnice nedaleko. Nezbývá než Norbertovi naordinovat nucené
nádechy. Nepomáhají. Norbert neprocitá. Není nadìje. Norbert nezùstal naživu. Na
náhrobku nápis: „Norbert Novotný, nováèek, nepøežil neštìstí. Nezapomeneme.“
Neèestný nadporuèík Nìmec nic nepøiznal. Neb nadøízený nadporuèíka Nìmce nato
neprodlenì navrhuje: „Nadporuèík Nìmec nehlídal nesprávnì naložený náklaïák!“
(Nahnilou nápravu novináøùm nesdìlili). Nadøízení napaøili Nìmcovi nìkolik nedìl
natvrdo. Nadporuèík nechápavì naøíkal, nikdo netrpìl náøkem nad necitným neøádem
Nìmcem.
BLÍŽÍ SE UHLÍØSKÉ
SLAVNOSTI
15 žákù - tø.uè. Mgr. Marie Herzánová.
Stojící zleva: David Skala - Lukáš Burjetka - Markéta Šoupalová - Petr Veselovský Petr Myšièka - Josef Míchal - Tomáš Rosièka.
Sedící zleva: Josef Cemper - Pavel Myšièka - Andrea Satoriová - Nikola Piskaèová Michaela Satoriová - Šárka Volánková - Jan Flégr.
Chybìjící: Lucie Škarydová.
Jaro ve škole
Školní rok se pomalu nachyluje. Paní Zima vládla tentokrát dùkladnì a poøádnì
dlouho. O to víc všichni vítáme proslunìné vlahé dny. A samozøejmì dìti láká
vybìhnout ven. Musí-li už sedìt ve školních lavicích, alespoò si krásy jara pøedstavují
a nìkteøí docela pìknì popisují, jako v 8.A:
Jaro
Jaro, to je bøezen, duben, kvìten,
jaro se líbí dìtem.
Kvìty kvetou, ptáci zpívají,
vèely bzuèí, dìti výskají.
Slunko pìknì svítí,
na louce je plno kvítí.
Kvete èervenì, žlutì, modøe,
na jaøe je každému dobøe.
Všichni nasáváme vùni z plných plic,
všichni odpoèívají a nic víc.
Jaro je barev paleta.
Jaro pozná i popleta…
(Kateøina Michálková)
Jaro
Jaro já mám hroznì ráda,
každý den je prima.
Nosit zas trièka, suknì,
chodit si jen tak ladnì.
Z nièeho nic si nedìlat
a poøád se jen hezky smát.
Jaro je prostì super kamarád.
(Ivona Machková)
8
Jaro
Slunce svítí,
kvetou stromy,
dìti bìhají,
na teplo èekají.
(Jan Dobrý)
Jaro
Jaru, Jaru, Jaruško,
poslouchej mì, mamuško:
Jaro už je tu!
Jaro je hezké období,
vùbec mu to nevadí.
Vždy jaro je krásný den,
s klukama budem chodit ven.
(Libor Vlèek)
Jaro
Za okny zpívají ptáci,
na obloze slunce znovu pálí.
Kvìtiny po zimì zas rozkvétají,
vèelièky opìt pøilétají.
Jaro je krásné období.
Nebudu už tu dál psát, jdu do pøírody!
(Darina Madrasová)
(Veronika Cemperová, 8. B)
Potkal Petr Pepíka, pozdravil, poklepal packou, poklábosil. Pepík potøeboval pracovat,
proto pospíchal pryè. Petr pozapomnìl penìženku, proto poprosil pøekrásnou paní
Pavlu: „Pùjète prosím penízky, potøebuji pro prášky.“ Paní Pavla peníze pùjèila, Péovi
prostì pomohla. Protože Petr potøebuje prášky pravidelnì, pìknì podìkoval. Potom
pìkná paní Pavla pøešla pøes pøechod, protože pro Pavlu pøijel pøítel Patrik Ponocný.
Potom Petr pobíhal po pìšinì, protože potøeboval provìtrat pravého psa Puòtu.
Poslušný pes Puòta poèùral Petrovi ponožky, polobotky. Proto Petr pokáral
proradného psa Puòtu. Petr poèùrané polobotky potøeboval prosušit, proto pobíhal po
parku…
Pøíští pátek.
Potkal Petr pøítelkyni Patricii, pozdravil, políbil, pochválil pìkné poèasí, pak pelášil
pryè. Pøestože polobotky peèlivì pøeleštil, ponožky pøepral, pøíšernì páchly.
Pøeji pìkné poètení.
(Tereza Kohoutová, 8. B)
Svatopluk Skopal strávil srpen spolu se svou starou Sylvií Skopalovou. Spoleènì se
slunili. Snad se snášeli. Stala se strašlivá situace. Stará Skopalová spala sama.
Schoulená snila svùj strašlivý sen – snìdla slizkého slimáka. Skopal se synem se
smìjí. Spoleènost se Skopalové straní. Skopalová se snaží sen setøást. Strašlivý sen
setrvává. Skopal se spustil se sousedkou, sleènou Slávkou Støíbrnou. Skopalová
soptí. Slièná samaritánka Støíbrná spìchala splnit svùj slib, slíbila Svatoplukovi sedm
statných synù. Slabomyslný Skopalùv syn Standa se sesypal. Sen skonèil. Starý
Skopal setrval se starou Skopalovou.
(Eva Miøácká, 8. A)
Statkáøi Sobìslavovi støežili synové stádo sobù. Slavomír, Svatopluk, Stanislav,
Servác, Slavoj, Samuel, Silvestr. Spravovali stodolu, stáj, støechu, strop. Sypali
semena sýkorkám, slepicím. Slunce se schová, synové sundají sandály, sednou si,
snìdí slaneèka, salát, smetanu, setøou stùl, schoulí se, spí. Sotva svitne slunce,
synové seberou snídani, spìchají sít sluneènici, semlít stébla. Statný Servác
spokojenì seøizuje secí stroj. Starší syn Svatopluk sebere slamák, shrabe suché seno.
Slavomír seká sekerou starý strom. Silvestr sbírá slizké slimáky, spoustu setby sežrali.
Stanislav staví sýpku. Samuel si sedøel stehno, smùla. Slavoj spatøil syslí stopy. Snaží
se stopy sledovat. Setmí se, synové se sejdou, sdìlí sobotní situace statkáøi.
LISTY Z GOLÈOVA JENÍKOVA