Stáhnout - DLA Piper

Září/September 2012
DLA Piper Prague LLP
Bulletin
Contents
03DRUHY VEŘEJNÝCH
ZAKÁZEK NA ZÁKLADĚ
PŘEDMĚTU PLNĚNÍ
TYPES OF PUBLIC
PROCUREMENTS
06OCHRANA DAT V
CALL CENTRECH
DATA PROTECTION IN
CALL CENTERS
09PRAVIDLA MEZINÁRODNÍ
ARBITRÁŽE
Vážená paní, vážený pane,
DLA Piper Prague LLP si Vám dovoluje představit Bulletin, který je
tematicky určen především našim klientům, obchodním partnerům a
dalším zájemcům.
Chtěli bychom Vás tímto informovat o vybraných aktuálních tématech z
oblasti zákonů a práva v České republice.
Doufáme, že pro Vás bude přínosem.
Dear Sir/Madam
DLA Piper Prague LLP would like to introduce you our Bulletin, which is
issued for our clients, business partners and other interested persons.
We would like to bring you current information about selected topics
regarding laws and legal issues in the Czech Republic.
We hope you will find this issue useful.
RULES OF INTERNATIONAL
ARBITRATION
Peter Valert
Country Managing Partner
02 | DLA Piper Prague LLP
TYPES OF PUBLIC
PROCUREMENTS
DRUHY VEŘEJNÝCH
ZAKÁZEK NA
ZÁKLADĚ
PŘEDMĚTU PLNĚNÍ
The Act no.137/2006 Coll., on Public Contracts, as
amended (hereinafter “PC Act”), sets up the procedural
rules for the contracting authorities regarding awarding of
fulfilments, satisfying the criteria for public contracts.
The contracting authorities are required to obey the PC
Act, while PC Act in some cases impose on the
contracting authorities different duties for awarding of
different contracts. According to the PC Act, the public
contracts may be divided based on two criteria:
i) the material form of fulfilment, ii) expected value.
This categorization has a significant effect on a procedure
of awarding of any public contract and it is therefore vital
for the contracting authority to correctly identify the type
and expected value of the public contract. In this article,
we will look closer at the classification of public contracts
based on their material form of fulfilment, where the
public contracts may be divided into following categories:
Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen “ZVZ”) stanovuje pravidla
pro postup zadavatelů při zadávání plnění, která naplňují
znaky veřejných zakázek. Zadavatelé jsou povinni při
zadávání veřejných zakázek postupovat v souladu s ZVZ,
přičemž ZVZ v některých případech stanovuje
zadavatelům při zadávání různých druhů veřejných zakázek
odlišné povinnosti. Dle ZVZ lze veřejné zakázky dělit
podle dvou kritérií: i) věcného charakteru plnění veřejné
zakázky a ii) výše jejich předpokládané hodnoty.
Tato dělení mají výrazný vliv na postup při zadávání
veřejné zakázky a pro zadavatele je proto klíčové správně
identifikovat druh a předpokládanou hodnotu veřejné
zakázky. V tomto příspěvku přiblížíme dělení veřejných
zakázek dle předmětu jejich plnění, kdy lze veřejné
zakázky rozdělit do následujících kategorií:
a) public contracts on deliveries;
b) public contracts on provision of services;
c) public contracts on construction works.
The law-maker based the split of the public contracts into
the aforementioned categories on the EU Directives for
deliveries, provision of services and construction works.
a) Public Contracts on Deliveries
it is a public contract subject matter of which is an
acquisition of an object, specifically in the form of an
outright purchase, purchase with an interest loan, rent of
goods, or the so-called “leasing”. Also the public contract
on the purchase of energy falls under this category as well
as a public contract that does not merely deal with
the actual purchase of the item, but its scope extends to
a) veřejné zakázky na dodávky;
b) veřejné zakázky na služby;
c) veřejné zakázky na stavební práce.
Při rozdělování veřejných zakázek do těchto druhů
vycházel zákonodárce ze zadávacích směrnic EU pro
dodávky, služby a stavební práce.
a) Veřejná zakázka na dodávky
Jde o veřejnou zakázku, jejímž předmětem je pořízení
věci, a to zejména formou koupě, koupě zboží na splátky,
nájmu zboží nebo tzv. leasingu. Pod tuto kategorii spadá
i veřejná zakázka na nákup energií, ale též zakázka, jejímž
předmětem plnění je kromě pořízení zboží rovněž
poskytnutí služeb nebo stavebních prací spočívajících
v umístění, montáži či uvedení takového zboží do provozu,
pokud tyto služby jsou nezbytné ke splnění veřejné
DLA Piper Prague LLP | 03
the provision of services or construction works in the
form of installation, assembly or introduction of such a
good into full service, provided that such steps are
necessary to fulfil the requirements of the particular public
contract. According to the PC Act, the public contracts
on deliveries do not encompass circumstances, where the
subject matter of the contract is acquisition or rent of an
already existing real estate, apartments, residential or
non-residential premises or rights related to those. In such
cases, the PC Act grants an exception to the contracting
party, who is then no longer obliged to obey the PC Act.
b) Public Contracts on Construction Works
The public contract on construction works constitutes the
largest proportion of the total expenditure on public
contracts. This type of contract can be defined as follows:
i) The contract on all types of construction works related
to the activities listed in Appendix no.3 of the PC Act (for
example the preparation of a construction site, realization
of complete buildings or their parts, construction
engineering or construction-assembly works).
Furthermore, if project or engineering work is closely
related to the construction works, even such type of
activity shall be considered as a public contract for
construction works. However, if such activity was clearly
separated from the construction works, it would have to
be treated as a public contract for the provision of
services;
ii) The contract on the erection of a building, which is a
result of construction or assembly works, or even project
of engineering work related to it, and that is capable of
fulfilling an independent economical or technical function
on its own.
In practice, the public contracts on construction works
are set up either by the so-called “multiple-step
procedure”, i.e. in a couple of inter-related steps, or by
the so-called “complex way”, in which one public contract
on construction encompasses the construction works
themselves, as well as the project and engineering work.
It is then entirely up to the discretion of the contracting
authority, which procedure chooses.
According to the amendment to the PC Act, the
contracting authority is under an obligation to mention in
the business terms and conditions, that the technical
supervision of the construction shall not be provided by
the supplier nor by any other party connected to him
(with the exception when the technical supervisor is the
contracting authority itself).
c) Public Contracts on the Provision of Services
These are the types of public contracts that cannot be
classified as public contracts for deliveries, or construction
works. The reason for the broadness of this category is
the attempt to encompass all the other possible forms of
fulfilment and hence to prevent potential avoidance of the
PC Act application in cases, where the subject matter of
04 | DLA Piper Prague LLP
zakázky na dodávky. Do veřejných zakázek na dodávky
nespadají dle ZVZ situace, kdy by předmětem veřejné
zakázky bylo nabytí či nájem existujících nemovitostí, bytů
či nebytových prostor nebo s nimi souvisejících práv.
V takových případech poskytuje ZVZ zadavateli výjimku
a ten není povinen postupovat podle ZVZ.
b) Veřejná zakázka na stavební práce
Veřejné zakázky na stavební práce tvoří největší objem
finančních prostředků vynakládaných na veřejné zakázky.
Veřejné zakázky na stavební práce lze definovat
následujícím způsobem:
i) jsou jimi zakázky na veškeré stavební práce týkající se
činností uvedených v příloze č. 3 ZVZ (takovými činnostmi
jsou například příprava staveniště, realizace kompletních
staveb nebo jejích částí, stavební inženýrství či stavebně
montážní práce), přičemž pokud je se stavebními pracemi
spjata i projektová nebo inženýrská činnost, bude i tato
činnost považována za veřejnou zakázku na stavební
práce. Pokud by však projektová nebo inženýrská činnost
byla od stavebních činností oddělena, bylo by ji nutno
považovat za veřejnou zakázku na služby;
ii) jsou jimi i zakázky na zhotovení stavby, která je
výsledkem stavebních nebo montážních prací, případně
i související projektové či inženýrské činnosti, a která je
jako celek schopna plnit samostatnou ekonomickou nebo
technickou funkci.
V praxi jsou veřejné zakázky na stavební práce zadávány
buď tzv. vícekrokovým způsobem, tedy v několika na sebe
navazovacích krocích anebo tzv. komplexním způsobem,
ve kterém jsou součástí jedné stavební veřejné zakázky jak
vlastní stavební práce, tak i projektová či inženýrská
činnost. Je pak čistě na vůli zadavatele, který z uvedených
způsobů zvolí.
V souvislosti s Novelou je nově veřejný zadavatel zakázky
na stavební práce povinen stanovit v obchodních
podmínkách, že technický dozor u téže stavby nesmí
provádět dodavatel ani osoba s ním propojená (s výjimkou
situace, kdy by technickým dozorem byl sám zadavatel).
c) Veřejná zakázka na služby
Za veřejné zakázky na služby považovány veřejné zakázky,
které nejsou veřejnými zakázkami na dodávky nebo
veřejnými zakázkami na stavební práce. Důvodem je snaha
zahrnout pod tento druh veřejné zakázky veškerá možná
zbývající plnění a s tím související snaha zamezit obcházení
ZVZ v případech, kdy by předmět plnění nespadal pod
veřejnou zakázku na dodávky nebo stavební práce. Je tedy
možné, že pro účely ZVZ bude veřejná zakázka na služby
zahrnovat také plnění, které by jinak za službu považováno
nebylo (například zakázka směřující k získání licenčního
oprávnění).
Seznam konkrétních služeb uvádí zákonodárce v přílohách
č. 1 a 2 k ZVZ, které vycházejí ze směrnic EU. Určení, pod
který typ služby (zda dle přílohy č. 1 nebo č. 2), daná
zakázka na služby spadá, je důležité z hlediska dalšího
the fulfilment does not fall easily under the other two
heads. Therefore, it is possible that for the sake of the PC
Act, a public contract for the provision of service will
involve a subject matter, that might not otherwise be
considered a service (for example a contract to obtain a
licence).
The list of specific services is provided by the lawmaker in
the Appendix 1 and 2 to the PC Act, and are based on the
relevant EU Directives. The decision concerning which type
of service (be that according to Appendix 1 or 2), a given
contract falls under, is important with regard to the future
steps the contracting authority has to take. The predicted
value of a given service plays the decisive role.
postupu zadavatele při zadání veřejné zakázky. Rozhodná je
přitom výše předpokládané hodnoty dané služby.
Za určitých okolností mohou nastat případy, kdy bude
veřejná zakázka spočívat částečně např. v dodávkách
a zároveň v poskytnutí služeb. V takovém případě se
uplatní kritérium tzv. “těžiště”, kdy bude zvolen ten druh
veřejné zakázky, který bude mít převahu. Proto například,
pokud je kromě poskytnutí služeb předmětem veřejné
zakázky i pořízení dodávky, je pro určení, pod který druh
veřejné zakázky zakázku přiřadit, rozhodující skutečnost,
zda předpokládaná hodnota poskytovaných služeb je vyšší
než předpokládaná hodnota poskytované dodávky (zboží).
Under various circumstances, a public contract may be
based partially on for example deliveries, whilst at the
same time also on the provision of services. In such a case
the principle of “the centre of gravity” will be applied,
under which the subject matter that is represented the
most will take precedent. By way of example: if, apart
from the provision of services, the subject matter of
the public contract includes the provision of delivery, the
classification of the public contract will depend on
whether or not the expected value of provided services is
higher than the expected value of the provided delivery.
David Kučera
DLA Piper Prague LLP | 05
DATA
PROTECTION IN
CALL CENTERS
OCHRANA DAT V
CALL CENTRECH
Data protection refers to the information relating to an
identified or identifiable data subject whose identity can
be determined directly or indirectly (see the definition of
personal data in Act No. 101/2000 Coll. On the
Protection of Personal Data). A person as a data subject
shall be considered identified or identifiable if it can be
identified mainly by number, code or specific elements
such as its physical, psychological, economic, cultural or
social identity. In addition to general personal data, the
law also defines so-called sensitive data, such as those
revealing racial or ethnic origin, sex life and other sensitive
issues of an individual’s life. Biometric information allowing
the direct identification or authentication of the data
subject, who came into public awareness in the context of
biometric features in passports, is also considered as
sensitive data.
Hovoříme-li o ochraně dat, máme tím na mysli údaje
týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů,
jehož identitu lze pomocí těchto údajů přímo či nepřímo
určit (viz definice osobního údaje v zákoně č. 101/2000
Sb., o ochraně osobních údajů). Osoba jako subjekt údajů
se považuje za určenou nebo určitelnou, jestliže ji lze
identifikovat zejména pomocí čísla, kódu nebo prvků
specifických například pro jeho fyzickou, psychickou,
ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu.
Vedle obecných osobních údajů vymezuje zákon i
tzv. citlivé údaje, které vypovídají například o rasovém
nebo etnickém původu, sexuálním životě a o jiných
citlivých otázkách života jednotlivce. Citlivým údajem je
také biometrický údaj umožňující přímou identifikaci nebo
autentizaci subjektu údajů, který se do povědomí
veřejnosti dostal v souvislosti s biometrickými prvky
v cestovních pasech.
Given that the treatment of personal data is undoubtedly
one of the activities of call centers, a question arises as to
what could possibly be considered personal data in
relation to their activities. One of the most fundamental
questions asked in this context is the nature of telephone
numbers. This question has already been answered by the
Office for Personal Data Protection (the “Office”) when
solving the case of the Prague Public Transport Company
(PPTC), which stores telephone numbers obtained
through SMS ticket purchases. According to the Office,
the phone numbers are stored in order to identify
individual passengers who, at a given time, have traveled in
a vehicle operated by the PPTC. In most cases, various
institutions, including call centers, retain telephone
numbers in order to identify a specific person. Thus, it is
possible to conclude that a telephone number is a
personal figure and should be treated accordingly.
06 | DLA Piper Prague LLP
Vzhledem k tomu, že při činnosti call center zcela
nepochybně dochází k zacházení s osobními údaji,
vyvstává otázka, co vše lze v rámci jejich činnosti
považovat za osobní údaj. Jednou z nejzásadnějších
otázek, která se v této souvislosti nabízí, je povaha
telefonního čísla. Na tuto otázku již odpověděl Úřad pro
ochranu osobních údajů při řešení případu pražského
dopravního podniku, který uchovává telefonní čísla získaná
prostřednictvím nákupů SMS jízdenek. Dle názoru Úřadu
jsou tato telefonní čísla uchovávána proto, aby mohl
dopravní podnik identifikovat jednotlivé cestující, kteří
v daný okamžik použili jím provozovaný dopravní
prostředek. S přihlédnutím k účelu, k jakému ve většině
případů dochází k uchovávání telefonních čísel, call centra
nevyjímaje – tedy k identifikaci konkrétní osoby – je
možné uzavřít, že telefonní číslo je osobním údajem
a podle toho by se s ním mělo také zacházet.
Another important issue in terms of call centers’ practices
is the recording of calls. Today, almost every call center
records phone calls for various reasons. For such cases,
the Office concluded that if the called person
communicates specific information within a call, which in
conjunction with his/her voice and the date and time of
the recording would enable his/her identification, the
record should be considered as personal data. Again, it is
therefore necessary to determine whether it is possible to
specifically identify any person described in the call.
There have been cases when callers have, often
inadvertently, identified themselves or a third person
during the call. This issue is closely linked with the
question of consent of the caller with the recording of
the given call. Given that the processing of personal data
requires the consent of data subjects, and given that the
processing of personal data means its collection,
disclosure, modification and storage, such consent is also
necessary in relation to the recording of calls.
Dalším důležitým tématem z hlediska praxe call center
jsou nahrávky hovorů. V dnešní době snad všechna call
centra telefonní hovory z nejrůznějších důvodů nahrávají.
I v tomto případě lze vycházet ze stanoviska Úřadu,
ve kterém Úřad uzavřel, že pokud o sobě volaný v rámci
telefonického hovoru sdělí natolik konkrétní informace,
které ve spojení s hlasem volaného a datem a časem
pořízení nahrávky umožňují jeho identifikaci, považuje se
předmětná nahrávka za osobní údaj. Opět je tedy nutné
určit, zda je možné z hovoru nějakou osobu konkrétně
označit. Telefonující se totiž může v rámci hovoru sám,
často i nechtěně, identifikovat, případně identifikovat třetí
osobu. S tématem nahrávání telefonických hovorů dále
úzce souvisí otázka souhlasu telefonujícího s nahráváním.
Vzhledem k tomu, že ke zpracování osobních údajů je
vyžadován souhlas subjektů údajů, přičemž zpracováním
osobních údajů se rozumí například jejich shromažďování,
zpřístupňování, úpravu, uchovávání, je i k nahrávce
telefonního hovoru takový souhlas zapotřebí.
Generally, personal data may only be processed in
accordance with the purpose for which it was collected
and to which the data subject has given his/her consent.
When giving consent, the data subject must be informed
about the purpose of the processing, as well as to which
data the consent is given, to which controller and for what
period of time. The controller of personal data is further
obliged to inform the data subject in advance about
his/her right of access to the processed information and
his/her rights in cases where he/she considers that the
processing is not being carried out in accordance with
the law. The processing of personal data of minors is
possible only with the consent of their guardian since, due
to their age, they are often unable to determine with
certainty the degree of threat to their privacy.
Obecně platí, že zpracovávat lze osobní údaje toliko
v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny a k němuž
dal subjekt těchto údajů svůj souhlas. Subjekt údajů musí
být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel
zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván,
jakému správci a na jaké období. Správce osobních údajů
je dále povinen předem subjekt údajů poučit o jeho právu
přístupu ke zpracovávaným informacím a o jeho právech
pro případ, kdy se domnívá, že zpracování není prováděno
v souladu se zákonem. Ke zpracování osobních údajů
mladistvých osob je nezbytné požadovat souhlas jejich
zákonného zástupce, protože často nemohou vzhledem
ke svému věku s jistotou určit míru ohrožení svého
soukromí.
In connection with the practice in call centers, it is
necessary to carefully distinguish between the controller
and a mere processor of personal data. If a client
(customer) orders a telemarketing campaign at a call
center and for this purpose provides the call center with a
database (such as a database of its customers) that it
properly manages, then the customer is in the position of
the controller, the call center is in the position of the
processor, and they should conclude between them a
contract on personal data processing. Only the controller
has yet to notify the Office about the processing of
personal data.
The issue of unsolicited calls is also linked with
telemarketing campaigns. This issue is partly covered in
the Electronic Communications Act. The relevant sections
of this act enable subscribers, whose numbers are listed in
a so-called public list, to ask the publishers of such lists to
include information that the subscribers wish to not be
contacted in relation to telemarketing. However, there
are cases when some subjects do administer lists of cell
phone numbers which are not public, but numbers
included in such lists may be verified upon a payment.
This issue is legally quite vague and it would be necessary
in each case to examine the specific conditions of the
V souvislosti s praxí v call centrech je nezbytné důkladně
rozlišovat mezi správcem a pouhým zpracovatelem
osobních údajů. Pokud klient (zadavatel) objedná u call
centra určitou telemarketingovou kampaň a za tímto
účelem call centru poskytne databázi (např. svých
zákazníků), kterou řádně spravuje, pak je zadavatel
v postavení správce a call centrum v postavení zpracovatele
a měla by mezi nimi být uzavřena smlouva o zpracování
osobních údajů. Pouze správce má přitom povinnost
oznámit zpracovávání osobních údajů Úřadu.
S telemarketingovými kampaněmi je také spojena otázka
nevyžádaných hovorů. Touto problematikou se částečně
zabývá zákon o elektronických komunikacích, který
umožňuje, aby vydavatelé tzv. veřejných seznamů uvedli
na žádost účastníka, jehož číslo je v telefonním seznamu
vedeno, že si nepřeje být za účelem marketingu
kontaktován. Avšak vyskytují se případy „podnikání“
některých subjektů spočívající ve vedení seznamů
mobilních telefonních čísel, který však není „veřejný“,
ale lze v něm za poplatek případná telefonní čísla ověřovat.
Tato problematika je z právního hlediska poměrně nejasná
a bylo by nutné v každém případě zkoumat konkrétní
podmínky získávání, spravování a poskytování takových
informací. Call centrum by mělo získávat databáze
s osobními údaji od svých klientů nebo jiných
DLA Piper Prague LLP | 07
acquisition, management and provision of such
information. Call centers should obtain databases that
include personal information from their clients or other
providers only based on a contract in which the database
provider declares that it is entitled to its disclosure for
that purpose, i.e. contacting the person listed in the
database. Such permission to pass the database should in
itself include the appropriate data subject’s consent, or a
notation that the personal data of the subjects are being
processed without their consent on the basis of the
so-called marketing exception, and the subjects have been
informed in advance about the transmission of data.
When examining the marketing exception, it must be
emphasized that it only applies to personal data in the
range of names and addresses, which is a rather small
range for telemarketing. The good news here is that the
term “address” can be used for workplace phone
numbers (or business phone numbers). As for the
transmission of data that is subject to the marketing
exception for another controller, it may only be
transmitted if it was obtained in connection with the
activities of a controller, or it is published personal data.
These data may be used only for the purpose of
commercial offers or offering services, and the data
subject must be informed of this procedure in advance by
the controller and must not disagree with it.
A controller of a personal data database is obliged to
ensure that no unauthorized access to personal data, its
alteration, destruction or loss, unauthorized transfer or
processing, as well as its other misuse will occur. A fine of
up to CZK 5 million may be imposed on the controller for
breaching these obligations. However, Czech law does not
generally oblige database controllers to inform the Office
about breaches of protection of personal data. The only
exception is the reporting requirement for businesses that
provide publicly available electronic communications
services, which was imposed in January 2012.
These entrepreneurs are often just call center operators.
If a violation of personal data occurs (e.g. there is
unauthorized access to the system), the entrepreneur
must immediately notify the Office or the person
concerned if such a violation seriously undermines the
person’s privacy. A fine of up to CZK 20 million may be
imposed on the public services provider for violations of
these obligations. More details on these reports, including
the reporting forms, are available on the Office’s
website under the heading Notification pursuant to
Act No. 127/2005 Coll.
Eva
Ruhswurmová
08 | DLA Piper Prague LLP
poskytovatelů vždy na základě smlouvy, ve které
poskytovatel databáze prohlásí, že je oprávněn k jejímu
předání za daným účelem, tj. kontaktováním osob
v databázi uvedených. Takové oprávnění k předání by
v sobě mělo pak zahrnovat patřičné souhlasy subjektů
údajů, nebo údaj o tom, že osobní údaje těchto osob
zpracovává bez jejich souhlasu na základě tzv. marketingové
výjimky, a dané osoby předem o předání údajů informoval.
Zastavíme-li se u marketingové výjimky, je třeba zdůraznit,
že platí pouze pro osobní údaje v rozsahu jména, příjmení
a adresy, což je pro telemarketing poněkud malý rozsah.
Dobrou zprávou zde je, že pod pojem „adresa“ lze
podřadit i telefon na pracoviště (případně telefon
služební). Co se týče předávání údajů, které jsou
předmětem marketingové výjimky, jinému správci, je
možné je předat pouze za předpokladu, že byly získány
v souvislosti s činností správce nebo se jedná o zveřejněné
osobní údaje. Tyto údaje mohou být využívány pouze za
účelem nabízení obchodu a služeb a subjekt údajů musí
být o tomto postupu správce předem informován
a nevyslovit s tímto postupem nesouhlas.
Správce databáze osobních údajů je dále povinen zajistit,
aby nedošlo k neoprávněnému přístupu k osobním
údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným
přenosům či zpracování, jakož i k jejich jinému zneužití.
Za porušení těchto povinnosti hrozí správci pokuta až do
výše 5 milionů Kč. Co se týče ohlašovací povinnosti
v případě porušení ochrany osobních údajů, obecná
povinnost správců informovat o této skutečnosti Úřad
v českém právu neexistuje. Jedinou výjimkou je ohlašovací
povinnost zavedená od ledna tohoto roku pro podnikatele
poskytující veřejně dostupnou službu elektronických
komunikací. Těmito podnikateli bývají často právě
provozovatelé call center. Pokud dojde k porušení ochrany
osobních údajů (např. neoprávněným vniknutím do
systému), je to podnikatel povinen neprodleně oznámit
Úřadu, případně dotčené osobě, jestliže by takovéto
porušení mohlo vážně narušit její soukromí. Za porušení
zmíněných povinností hrozí poskytovateli veřejně
dostupných služeb pokuta až do výše 20 milionů Kč.
Více podrobnosti o těchto oznámení včetně příslušného
ohlašovacího formuláře naleznete na internetových
stránkách Úřadu pod odkazem Oznámení podle
zákona č. 127/2005 Sb.
Jitka Berglová
Ondřej Kolář
RULES OF
INTERNATIONAL
ARBITRATION
PRAVIDLA
MEZINÁRODNÍ
ARBITRÁŽE
An international arbitration may be characterized as an
alternative manner of dispute resolution in the field of
international trade by independent and impartial
arbitrators. International arbitrations may be divided
into international investment arbitrations and
international commercial arbitrations. In the case of
international investment arbitrations, the parties of the
dispute are a private entity as a foreign investor and a
sovereign state, within whose territory the investment
was realized. International commercial arbitrations are
litigated in cases of disputes between private entities.
The main difference lies in the arbitration clauses, which
constitute the right to conduct arbitration proceedings
under the selected arbitration rules. In the case of
international investment disputes, the arbitration clause is
contained directly in the international treaty, namely a
bilateral investment treaty (the Czech Republic has
already been bound by nearly 80 such treaties in 2008) or
a multilateral treaty (i.e. Agreement to the Energy
Charter). Arbitration clauses regarding international
commercial disputes are conducted between the private
entities.
Mezinárodní arbitráž lze charakterizovat jako alternativní
způsob řešení sporů v oblasti mezinárodního obchodu,
a to nezávislými a nestrannými rozhodci. Mezinárodní
arbitráže lze dělit na mezinárodní investiční arbitráže
a mezinárodní komerční arbitráže. V případě
mezinárodních investičních arbitráží dochází ke sporu mezi
soukromým subjektem, jakožto zahraničním investorem a
suverénním státem, na jehož území byla investice
realizována. Mezinárodní komerční arbitráže jsou vedeny
v případě sporů mezi soukromými subjekty navzájem.
Podstatný rozdíl spočívá i v rozhodčích doložkách, které
zakládají pravomoc vést arbitrážní řízení dle vybraných
rozhodčích pravidel. Jde-li o mezinárodní investiční spory,
obsahuje rozhodčí doložku přímo mezinárodní smlouva,
zejména pak některá z dvoustranných dohod o vzájemné
podpoře a ochraně investic (Česká republika byla v roce
2008 vázána již bezmála 80 takovými dohodami),
popř. některá z mnohostranných smluv (např. Dohoda
k energetické chartě). Pro případ mezinárodních
komerčních sporů jsou rozhodčí doložky uzavírány mezi
soukromými subjekty.
Media in the Czech Republic very often bring news
regarding mainly international investment arbitrations,
which are conducted by foreign investors against our
state. It is therefore appropriate to mention a change of
trends, which occurred in the half of the previous decade,
among other things as a reaction to the Czech Republic’s
loss in an arbitration dispute with CME, which has cost the
national treasury CZK 10.7 billion at that time.
The understanding of the complexity of the whole process
Sdělovací prostředky v České republice přinášejí velmi
často zprávy týkající se především mezinárodních
investičních arbitráží, které jsou vedeny zahraničními
investory proti našemu státu. V této souvislosti je namístě
zmínit změnu trendu, která nastala v polovině minulého
desetiletí, mj. i v reakci na prohru České republiky
v arbitrážním sporu se společností CME, která tehdy stála
českou pokladnu 10,7 miliardy korun. Změnilo se
především chápání složitosti celého procesu vedení
DLA Piper Prague LLP | 09
of international arbitration dispute proceedings has
changed in particular. It is without doubts that the
new conception of the Ministry of Finance of the
Czech Republic, which includes the securing of a legal
representation of the state by true experts in the field of
international arbitration including foreign experts, has
brought its fruit. Numerous triumphs of the
Czech Republic in investment disputes from the past
few years are an unambiguous proof. Recent successes in
disputes with Mr. Peter Vocklinghaus (legal services
provided by our team), InterTrade Holding GmbH (legal
service provided by law firms Squire Sanders and
Noerr s.r.o.) or with a Swiss company Konsorcium
Oeconomicus (legal services provided by Weil, Gotshal &
Manges) may serve as examples. It is only left to hope that
this trend will soon remove the Czech Republic from the
head positions in the rankings of countries, against which
the most international investment arbitrations has been
commenced (the Czech Republic stands at the top of the
charts together with mainly South American countries).
As was described above, another type of international
arbitrations are international commercial arbitrations,
which are very popular as regarding to international trade.
Reasons may be seen in many advantages brought by such
alternative way of dispute settlement. Better flexibility
consisting mainly of previously mentioned choice of rules
of process, choice of the seat (further described in next
issue of our Bulletin) or the possibility to choose
arbitrators who are qualified for the relevant discipline are
the most presented reasons for their popularity.
Lower financial costs for the parties of the dispute and
fastness of the decisions were also presented in the past,
however they do not count today very much.
Today there are actually many rules for the conduct of
international arbitration proceedings. Among the most
important are the UNCITRAL Rules (“United Nations
Commission on International Trade Law”), ICC (“International
Chamber of Commerce”), ICSID (“International Centre for
the Settlement of Investment Disputes”), LCIA (“London
Court of International Arbitration”), ICDR (“International
Centre for Dispute Resolution”), AAA (“American
Arbitration Association”), SIAC (“Singapore International
Arbitration Centre”) or HKIAC (“Hong Kong
International Arbitration Centre”). With regards to the focus
of this article, I will further deal only with the first three
mentioned rules.
The UNCITRAL Rules , or the Arbitration Rules of the
United Nations Commission on International Trade Law,
have been accepted in 1976 as a Resolution of the General
Assembly of the UN No. 31/98. For completeness, it
should be mentioned that the General Assembly has
subsequently accepted also the UNCITRAL Conciliation
Rules and an UNCITRAL Exemplary Act on international
commercial arbitration. The UNCITRAL rules have in
general been accepted for the solution of disputes
between private entities, but gradually started being used
also in international investment disputes. They are often
used in investment disputes against the Czech Republic.
10 | DLA Piper Prague LLP
mezinárodního arbitrážního sporu. Není pochyb, že nová
koncepce Ministerstva financí ČR, zahrnující zabezpečení
právního zastoupení státu skutečnými odborníky na
problematiku mezinárodních arbitráží včetně expertů ze
zahraničí, slaví úspěch. Jednoznačným důkazem jsou četná
vítězství České republiky v investičních sporech
z posledních let. Příkladem mohou být nedávné úspěchy
ve sporech s panem Peterem Vocklinghausem (právní
služby poskytované naší kanceláří), společností InterTrade
Holding GmbH (právní služby poskytované advokátními
kancelářemi Squire Sanders a Noerr s. r. o.) či švýcarskou
firmou Konsorcium Oeconomicus (právní služby
poskytované advokátní kanceláří Weil, Gotshal & Manges).
Nezbývá než doufat, že nastavený trend také brzy odsune
Českou republiku z čelních příček žebříčku zemí,
proti kterým bylo zahájeno nejvíce mezinárodních
investičních arbitráží (v čele žebříčku jsou vyjma České
republiky především země jižní Ameriky).
Druhým typem mezinárodních arbitráží jsou, jak popsáno
výše, mezinárodní komerční arbitráže, které se těší
v mezinárodním obchodním styku velké popularitě.
Důvody je třeba spatřovat v mnoha výhodách, které tento
alternativní způsob řešení sporů stranám přináší.
Nejčastěji bývá uváděna vyšší míra flexibility spočívajících
především v již zmíněné volbě procesních pravidel, volbě
sídla (blíže popsáno v dalším vydání našeho Bulletinu) či
možnosti volby rozhodců s kvalifikací pro příslušný obor.
V minulosti byly za důvod označovány i nižší finanční
náklady stran na vedení sporu a rychlost rozhodování;
to však již více méně neplatí.
V současnosti existuje skutečně mnoho pravidel pro
vedení mezinárodních arbitrážních řízení. Mezi ty
nejvýznamnější lze řadit především pravidla UNCITRAL
(“United Nations Commission on International Trade Law”),
ICC (“International Chamber of Commerce”), ICSID
(“International Centre fot the Settlement of Investment
Disputes”), LCIA (“London Court of International
Arbitration”), ICDR (“International Centre for Dispute
Resolution”), AAA (“American Arbitration Association”),
SIAC (“Singapore International Arbitration Centre”) či HKIAC
(“Hong Kong International Arbitration Centre”). S ohledem
na zaměření tohoto článku se však nadále budu zabývat
pouze prvními třemi uvedenými pravidly.
Pravidla UNCITRAL, neboli rozhodčí pravidla Komise
OSN pro mezinárodní obchodní právo, byla přijata v roce
1976 jako rezoluce Valného shromáždění OSN 31/98.
Pro úplnost je vhodné dodat, že Valné shromáždění
následně přijalo také Smírčí pravidla UNCITRAL
a Vzorový zákon UNCITRAL o mezinárodní obchodní
arbitráži. Pravidla UNCITRAL byla přijata především pro
řešení sporů mezi soukromými subjekty, ale postupně se
začala velmi často používat i při mezinárodních
investičních sporech. Časté je jejich užití i v investičních
sporech vedených proti České republice. O významu
těchto arbitrážních pravidel svědčí i skutečnost, že na ně
přímo odkazují některé významné mnohostranné dohody,
např. Dohoda k energetické chartě.
The importance of these rules is best shown by the fact
that they are directly referred to in some important
multilateral treaties, such as the Agreement to the Energy
Charter.
The ICC Rules have been accepted by the International
Chamber of Commerce based in Paris (with offices also in
Geneva and New York). The International Chamber of
Commerce, which was founded in 1919 in Atlantic City in
the USA, is often considered one of the most important
trade organizations in the world. The International Court
of Arbitration, an arbitration body affiliated with the
International Chamber of Commerce, was then founded
in 1923. Members of the Court are appointed by the
World Council of the International Chamber of
Commerce. The secretariat of the Court, governed by a
secretary general, accepts actions for commencement of
arbitration proceedings.
The ICSID Rules are rules of the International Centre for
the Settlement of Investment Disputes. This Centre was
established in 1966 in Washington, DC by the Convention
On Resolution Of Disputes From Investments Conducted
Between States And Foreign Nationals, the so-called
Washington Convention. By the half of last year, 157 states
have already signed the Convention. The ICSID Rules are
meant primarily for the settlement of investment disputes –
in this case disputes between a member state of the
Washington Convention and an investor from another
signatory state. However, with the aid of the so-called
Additional Facility Rules, ICSID Rules may also be used in
cases when a party is not a signatory state of the
Convention.
Pravidla ICC byla přijata Mezinárodní obchodní komorou
sídlící v Paříži (své kanceláře má však i v Ženevě
a New Yorku). Mezinárodní obchodní komora, založena
již v roce 1919 v Atlantic City v USA, bývá považována za
jednu z nejvýznamnějších obchodních organizací na světě.
Mezinárodní rozhodčí soud (“International Court of
Arbitration”), rozhodčí orgán přidružený k Mezinárodní
obchodní komoře, byl založen poté v roce 1923.
Členy soudu jmenuje Světová rada Mezinárodní obchodní
komory. Sekretariát soudu, řízený generálním tajemníkem,
přijímá žaloby na zahájení rozhodčího řízení.
Pravidla ICSID – pravidla Mezinárodního centra pro
urovnávání investičních sporů. Toto centrum bylo zřízeno
v roce 1966 ve Washingtonu DC Úmluvou o řešení
sporů z investic mezi státy a občany druhých států,
tzv. Washingtonskou úmluvou. K polovině loňského roku
přistoupilo k úmluvě již 157 států. Pravidla ICSID jsou
určena primárně pro investiční spory – v tomto případě
spory mezi smluvním státem Washingtonské úmluvy
a investorem z jiného smluvního státu. Není však
vyloučeno ani použití pravidel ICSID v případě,
kdy strana není smluvní státem, a to za pomoci užití
tzv. Additional Facility Rules.
Porovnání základních kritérií těchto pravidel, jež
může být dobrým vodítkem při jejich výběru
v jednotlivých konkrétních případech, Vám
nabídneme jako pokračování tohoto článku
v příštím vydání Bulletinu DLA Piper Prague LLP,
který vyjde v listopadu 2012.
A comparison of basic criteria of these rules,
which may serve as a good guideline for choosing
the proper rules for individual cases, will be
available as a follow-up to this article in the next
issue of the DLA Piper Prague LLP Bulletin in
November 2012.
Zdeněk Tomíček
DLA Piper Prague LLP | 11
Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je poskytnout základní přehled u vybraných témat, nikoli však
prezentovat ucelenou právní analýzu. Přes veškerou péči a snahu, se kterou byl tento dokument vytvářen, DLA Piper Prague LLP
striktně doporučuje se ve vztahu k uváděným tématům poradit s advokátem či jiným specialistou před učiněním jakýchkoliv
nezvratných právních úkonů.
The purpose of this document and the information it contains is to provide a general overview of specific issues, not to present
a comprehensive legal analysis. Notwithstanding the attention and care exerted in the preparation of this document,
DLA Piper Prague LLP recommends consulting attorneys or specialists regarding the issues discussed herein prior to making
decisions on the basis of such information.
DLA Piper Prague LLP
Perlová 5
11000 Prague
Czech Republic
T +420 222 817 111
F +420 222 246 065
[email protected]
If you have finished with this document, please pass it on to other interested parties or recycle it, thank you.
www.dlapiper.com
DLA Piper is a global law firm operating through various separate and distinct legal entities.
Further details of these entities can be found at www.dlapiper.com
Copyright © 2012 DLA Piper. All rights reserved. | SEP12 | 2401064