Číslo 1 - rok 2005 - Budějovická hvězda
Transkript
Číslo 1 - rok 2005 - Budějovická hvězda
OBSAH Naše redakce The Sims Rozhovor s fotbalistou SuperStar – ohlédnutí Rozhovor s FC Anety Langerové Výlet letadlem Noc hrůzy Život se točí dokola Pohádková olympiáda s kaprem Jakubem Rozhovor s CHataři Tábor Na lyžích OK-OČJ-2005-Sloh Bambiriáda 2005 Bambiriáda 2005 – rozhovory Kultura Comics: Slon Comics: Čarodějky Rébusy Časopis Budějovická hvězda vydává Klub amatérských novinářů a mladých autorů. Jeho činnost zajišťuje Dům dětí a mládeže, U Zimního stadionu 1, 370 01 České Budějovice, www.ddmcb.cz/hvezda, telefon: 386 447 317. 1 str. 2 str. 3 str. 4 str. 5 str. 6 str. 8 str. 9 str. 10 str. 11 str. 13 str. 14 str. 14 str. 15 str. 21 str. 22 str. 24 str. 25 str. 25 str. 26 NAŠE REDAKCE Verča Jsem vedoucí Klubu amatérského novináře. Je mi 21 let a druhým rokem studuji Teologickou fakultu Jihočeské univerzity obor humanistika. Zajímám se hodně o hudbu a píši písňové texty. Dále ráda čtu, lyžuji a sleduji hokej. Zajímám se o cizí kultury. Tento zájem mám spojený s cestováním. Mezi další koníčky patří astrologie a vedení tohoto novinářského klubu. Mám ráda změnu, nemám ráda přetvářku. David Jmenuji se David Orozs. Je mi devět let. Chodím do základní školy Oskara Nedbala v Českých Budějovicích. Baví mě hrát na klavír, chodit na výlety a jezdit na kole. Doma trávím nejvíce času u počítače. Janek Jmenuji se Jan Panoch. Je mi devět let a mám starší sestru Šárku. Chodím do základní školy Oskara Nedbala v Českých Budějovicích. Z předmětů mám nejraději matematiku, výtvarnou, pracovní a tělesnou výchovu. Hodně volného času věnuji hrám na počítači. S kamarády píšeme třídní časopis „Smíšek“. Pavel Jmenuji se Pavel Janoušek. Je mi jedenáct let. Chodím do základní školy Máj I v Českých Budějovicích. Kromě tohoto novinářského klubu navštěvuji ještě jeden: Klub mladých debrujárů, který je též provozovaný DDM. Mezi mé další záliby patří: lyžování, bruslení a létání v letadle. Libor Ahoj, jmenuji se Libor Štěpánek. Je mi 13 let. Chodím do základní školy na sídlišti Vltava. Moje zájmy jsou: cyklistika, příroda, novinařina a hlavně dobré posezení a popovídání s přáteli. Můj pohled na svět je optimistický. A jaký pohled máte vy? Matěj Ahoj všichni. Já se jmenuji Matěj Kašpar a přispívám do tohoto časopisu. Moje poznávací znamení je, že si pořád zpívám, třeba ve škole, doma nebo venku, no prostě všude!!! Chodím do hudební školy Yamaha na popový zpěv a také píši texty a skládám hudbu na počítači. Můj nejoblíbenější hudební styl je R’n’B a soul a můj vzor je Will Young. Zpěv je prostě můj život. Mám také rád filmy. Terka Jmenuji se Tereza Nováková. Je mi dvanáct let. Chodím do základní školy Dukelská v Českých Budějovicích. Hraji na dudy a chodím do mnoha kroužků DDM, jako např. na kroužek deskových her. Ráda čtu různé knihy a hraji počítačové hry. *Budějovická hvězda 2 The Sims The Sims je velmi oblíbená hra s řadou datadisků a pokračováním. Jde o simulaci rodinného života. Nejdříve si uděláte (nebo hrajete za již hotovou rodinu) své vlastní Simíky. Začátečníkům doporučuji, aby se začali hru učit na předem připravených rodinách. Já vím, že nejsou extra, ale pro začátek to stačí. Pokud se rozhodnete pro svou vlastní rodinu, mějte na paměti, že pokud manžele do sebe nezamilujete včas, nejlépe už první den, tak se budou nesnášet, budou se chtít jen fackovat atd. Potom je tu otazník s velkým „O“, který se nazývá „Rodinný rozpočet“. Ze začátku máte 20.000,- dolarů. Sice je to poměrně slušná částka, ale věřte, že je za chvíli pryč. Určitě se pustíte do stavby rodinného domu, protože ty hotové jsou malé a drahé. Potom, abyste rodinu uživili, si musíte najít práci. Jestli mohu poradit, vyberte si do začátku méně placenou práci. Když se v ní vypracujete, pak už jen spoříte a žijete si jako v ráji. Je dobré, pokud ušetříte nějaké peníze, koupit vzdělávací věci. Za ně jsou speciální body (skill). Bez nich nepostoupíte v práci. Pak jsou tady některé protivné a zbytečné objekty: Zloděj: Pokud nemáte v domě alarm, tak vás vykrade a máte po penězích nebo spíš po hromadě nezbytných a cenných věcí. Pokud ho zavolaný policista dopadne, můžete dostat až 1.000,- dolarů. Požáry: Pokud Simíci neumí dobře vařit, může chytnout vařič. Pokud nemáte hlásič požáru, musíte hasit sami, nebo zavolat hasiče (tento postup je pomalejší). V lepším případě vám nic nechytne, v horším vyhoříte a možná vám uhoří nějaká postavička. Stejné nebezpečí hrozí z krbů. Dbejte proto na to, aby u jednoho, ani druhého nebylo nic ze dřeva. Přátelé: Nejsou nijak zvlášť protivní, ale v práci je potřebujete k postupu. V tom případě otravní jsou a to dost. Vyhazov z práce: Jednou se zpozdíte, auto ujede a hodinu na to zazvoní telefon a jste bez práce. Nespravedlivé, co??? El Bandito (v unleashed): Nějaký kočkoskunk nebo něco podobného. Vždycky skočí do popelnice a vyhrabe odpadky. Jednoduše otřesný. Volejbal: Mám něco dodat? Je to super datadisk. I Sims je hra na úrovni a tím, že si ji zahrajete, rozhodně nic nezkazíte. Naopak. Přeji hodně štěstí. *Budějovická hvězda Terka 3 Rozhovor s Jirkou Schneiderem Věk: 17 let Bydliště: Šluknov Škola: Vojenská střední škola Jana Lucemburského ü Pověz nám něco o sobě, co tě baví a jaké máš zájmy? Hraji klasický fotbal a sálovou kopanou, ale mám rád i další sporty. Také rád chodím na diskotéky a bavím se s děvčaty. ü Jak jsi zakotvil u fotbalu? Už od dětství mě k němu vedl táta, který sám hrál. Pak se mu přihodila těžká zlomenina a s fotbalem byl konec. Další, kdo mě ovlivnil, byl můj kamarád. ü Jak se jmenuje tým, ve kterém hraješ? SK Plaston Šluknov. ü Jaké úspěchy má zatím tvůj tým? Několikrát jsme vyhráli okresní přebor. Máme pár trofejí z turnajů a také jsme vybojovali postup do oblastního kola, ale dlouho jsme tam nevydrželi. ü Jak dlouho hraješ? 6 let, od 11-ti. ü Jaké máš plány do budoucna? Chtěl bych dostudovat střední školu a pak bych chtěl jít na Vysokou vojenskou školu nebo na školu se specializací, třeba vojenská policie. Co se týče fotbalu, ještě nevím. Oběma týmům, ve kterých hraji, se věnuji pouze z poloviny, více nestíhám. ü Máš nějaké fotbalové sny? Za jaký tým bys chtěl hrát? Chtěl bych hrát na nějakém velkém stadionu před davy fanoušků, ale to bych musel na sobě více zapracovat J. V Čechách bych si rád zahrál za FK Teplice a v cizině za Real Madrid. ü Myslíš, že svoji fotbalovou kariéru v budoucnu uplatníš? Myslím, že asi ne. Studium vyžaduje spoustu času, který bych potřeboval dát fotbalu. Také jsem trénoval v Drnovicích, ale ani to už není pravda. *Budějovická hvězda Matěj 4 Co přinesla první česká SuperStar? – ohlédnutí V únoru roku 2004 v naší republice vypukla mánie jménem SuperStar. Zpočátku asi nikdo netušil, jaký tato pěvecká soutěž bude mít dopad nejen v životě účinkujících, ale i diváků, kteří ji každý týden sledovali. SuperStar se stala fenoménem této doby. V jiných státech už proběhla i dvě kola a vždy se těšila velké přízni posluchačů. U nás tomu bylo také tak. Celkem se do SuperStar přihlásilo přes 3000 uchazečů. Porota, která vybírala talentované zpěváky se skládala z Ondřeje Hejmy, Gábiny Osvaldové, Ondřeje Soukupa a zástupce firmy BMG Milana Hermana. Měli společně vybrat 40 nejlepších zpěváků a pak přišla řada na diváky. Z těchto posledních 40 účastníků si lidé na základě SMS hlasování vybrali 8 zpěváků. Šárka Vaňková a Standa Dolínek se dle stanovených pravidel ještě včlenili do finálové desítky, která se skládala z Anety Langerové, Veroniky Zaňkové, Petra Poláčka, Petry Páchové, Juliána Záhorovského, Martiny Balogové, Sámera Issy a Tomáše Savky. Vítězkou se nakonec stala nenápadná Aneta Langerová, která byla zpočátku řazena mezi „outsidery“ a nevýrazné osobnosti. Její hlas, vystupování a vizážisté udělali své. Její projev působil přesvědčivě a profesionálně. Favorizovaný Sámer Issa nakonec skončil až třetí. Mohl si za to sám, protože výkony v jednotlivých kolech nebyly tak vyrovnané. Přesto se mu nedá upřít pěkný a zajímavý hlas a charisma SuperStar. Martina Balogová, kterou ostatní kandidáti top 10 označovali za profesionální zpěvačku, skončila nakonec až na pátém místě. Bylo to opravdu překvapení, protože všichni spíše očekávali, že dříve vypadne trochu hlasově nevýrazná Šárka Vaňková, která se dostala až do úplného finále. Anetu, která vítězila již od třetího kola, bylo těžké porazit. Potvrdily to i výsledky diváckého hlasování – Aneta získala 79% všech hlasů a Šárka pouze 21%. Aneta tedy jednoznačně zvítězila. Soutěž Česko hledá SuperStar nám každopádně ukázala mnoho talentů, ať už v dobrém či špatném slova smyslu (viz. Hvězdná pěchota). Řada z nich si sáhla na své dno. Řada z nich si uvědomila, že pouze talent nestačí a že musí být doplněn vůlí, vytrvalostí, trpělivostí a odvahou. Po skončení soutěže začal postupně opadávat zájem o čerstvé SuperStar, což se dalo očekávat. Jména jako Petra Páchová, Petr Poláček, Veronika Zaňková, Julián Záhorský nebo Standa Dolínek pomalu vyšuměla. Nejvíce obletovaná byla první pětice a úplně nejvíce samozřejmě Aneta. Během léta poskytla spoustu rozhovorů, vystoupila v několika televizních pořadech a hudebních festivalech. Nejvíce času ji zabralo natáčení své první desky, na jejíž přípravu měla pouze dva měsíce, což je velmi krátká doba. 6. září 2004 se konečně na pultech obchodů objevilo její CD s názvem Spousta andělů. I když se v prvních týdnech hodně prodávalo, neušlo velké kritice. Zřejmě bylo chybou, když ještě před deskou vyšla frontová píseň Delfín, která se moc nechytla. Další pokus jménem Nahá noc dopadl lépe. A nakonec v listopadu vyšel videoklip na krásnou píseň Hříšná těla, křídla motýlí. Tato píseň je zatím nejoblíbenější. Držíme Anetě palce a těšíme se na její druhé album, které bude určitě více rockovější a osobní. Aneta zatím získává další zkušenosti jako host na koncertních šňůrách různých kapel a své koncertní turné plánuje na jaro roku 2005. Ti finalisté, kteří zatím nevydali žádnou desku, to budou mít s prosazením velice těžké, jelikož od ledna běží druhé kolo SuperStar a zájem posluchačů se stočil tímto směrem. V červnu 2005 bude mít Česká republika další vítěze. *Budějovická hvězda Matěj a Verča 5 Rozhovor s fanoušky ANETY LANGEROVÉ (z fanclubáckého Chatu) v Proč by se měl fanoušek Anety přihlásit do fanclubu? Jaké „výhody“ z toho plynou? Ø Stoucly: Protože jsou v něm super lidi. Ø Fjera: Má možnost se vidět s Anetou a potkat fajn lidi. Ø Nototo: Já kdybych se hlásil do fanclubu, tak ne kvůli výhodám, ale abych podpořil Anetu. Ø Dan22: Protože z toho plynou výhody, těch je spousta: např: setkávání se s ostatními členy, společné fandění na koncertech, vstup do utajovaných sekcí webu atd. v Můžete popsat činnost FC, jak často se scházíte, kde … ? Ø Fjera: No, ono je to tak, že se buď scházíme oficiálně (např. před koncertem) anebo neoficiálně (srazy v Brně) třeba při příležitosti narozenin někoho ze členů atd. Většinou se ale vídáme minimálně jednou do měsíce. Ø Dan22: Tak hlavní činností je podpora a propagace Anety. Dále návštěvy koncertů a srazy členů FC. Většinou se scházíme v Praze a v Brně. Dalšími městy jsou např. Hradec Králové a Ostrava. v Ø Ø Ø Co si myslíte o Anetě jako o člověku? Fjera: Je svá, nenechá si do ničeho mluvit a to se mi na ni líbí. Poldi: Je to úplně normální holka. Dan22: Aneta je velmi hodná, skromná a normální holka, která si na nic nehraje, když se jí něco nelíbí, tak to narovinu řekne. v Co říkáte na její hudbu, jakou písničku máte oblíbenou? Ø Dan22: Její hudba je úžasná, zvlášť na koncertech. Mně osobně se nejvíc líbí Voda živá a Hříšná těla, křídla motýlí. Ø Stoucly: Voda živá, Zvláštní zájem. Ø Lyra: Hříšná těla, křídla motýlí. Ø Fjera: Hudba je skvělá, písnička Voda živá. Ø Poldi: Hodně dobrý je Srdcotepec. Škoda, že ho nehraje na koncertech. v A co třeba taky nějaká kritika? Ø Poldi: Na desce jsou 3 slabší písničky (ale na to má každý jiný názor) a nevýrazná muzika. Na koncertech je to perfektní a mnohem tvrdší. Ø Dan22: Samozřejmě, že by to mohlo být lepší. Sama Aneta říká, že na CD jsou chyby. To CD by mohlo být víc rockovější, ale naštěstí to nahrazuje na koncertech. 6 v Co říkáte na názor, že Anetě chybí velký hit a že ještě neukázala svůj potenciál? Ø Fjera: Tenhle názor jsem neslyšela, ale myslím si, že v silách člověka není ukázat svůj potenciál za půl roku, to chce čas. Ø Poldi: Aneta má na desce hitů hodně, možná až moc, jen to prošvihla s tím prvním singlem. Delfín to opravdu být neměl. Tím musela spoustu lidí odradit. A že nám to ještě ukáže, s tím souhlasím. Těším se jednou na vyprodanou Wembley J. Nevím, jaký potenciál může ukázat někdo, kdo se před půl rokem Ø Libormich: objevil na scéně a teprve začal se zpíváním, ale podle mě jeden hit minimálně má. Ø Dan22: Velký hit jí chybí proto, že ji rádia málo hrají. Jinak si myslím, že svůj potenciál už ukázala a že nás ještě překvapí. v Všem Láhelákům móóóc děkuji za rozhovor! Pokud by někdo z vás měl také zájem přihlásit se do oficiálního fanclubu Anety Langerové, doporučuji se podívat na webovky FC: www.aneta-langerova.com Zde najdete všechny informace k tomu, jak se přihlásit, ale také spoustu jiných zajímavých informací o Anetě a samozřejmě si můžete na CHatu popovídat s dalšími fanoušky. *Budějovická hvězda Verča a Matěj 7 Výlet letadlem Všichni jste jistě viděli, že letadla, která se snaží přistát, zpočátku letí úplně opačným směrem, než se letiště nachází. Mnozí lidé počínání těchto letadel nechápou. Je to proto, že letadla jdou na přistání jako druhá v pořadí nebo přiletěla ze směru, jež nevyhovoval směru větru potřebného k přistání. Letadla by měla přistávat proti směru větru. Ta samá pravidla platí i na letišti Hosín poblíž Českých Budějovic. I my jsme majiteli dvoumístného ultralehkého letadla a travní přistávací plochy na břehu rybníka Svět v Třeboni. S tátou tam létáme pokaždé, když máme čas. Kdybychom chtěli, můžeme i několikrát denně obletět celou Českou republiku. Naše výlety probíhají takto: vytlačíme letadlo z hangáru, nastoupíme a pečlivě se připoutáme. Poté spustíme obě magneta, která jsou důležitá pro chod motoru a popojíždíme na vyčkávací dráhu. Po ohlášení se řídící věži vyjedeme na startovací dráhu. 6 000 otáček za minutu nám pomůže ke startu. Křižujeme mezi různými letišti. Děláme velice nízké průlety nad rybníkem Svět. Někdy přistaneme na našem třeboňském letišti. Je to paráda. Už se těším na náš další výlet. *Budějovická hvězda Pavel 8 Noc hrůzy Petře se nehorázným vrzáním postele podařilo probudit její táborové spolubydlící Verču a Evu. Verča se posadila na posteli a rozsvítila baterku. Celá rozespalá se otočí k Petře vyčítavým pohledem. Petra se brání: „Nezlob se, ale ta postel moc vrže!“ V tu dobu už byla na nohou také Eva a poslouchala hašteřící se kamarádky. „Tak už toho nechte“, zabručela asi po třech minutách, „a pojďte spát, budíček nečeká.“ Když se opět uložily do svých spacích pytlů a zhasly baterku, najednou Evin hlas porušil hluboké ticho: „Peťo, teď se prosím nehýbej a nevrzej, venku někdo chodí.“ „Vidím, že ti to buzení leze na mozek“, zívla Verča. „To bude asi Eliška. Má dnes hlídku.“ Peťa se probrala z polospánku a řekla: „Podívejte se kolik je hodin! V tuhle dobu už spí i hlídka. Je asi půlnoc. A jak jste už řekly, budíček nezná slitování. Verčo, podívej se z okna, máš to nejblíže.“ Verča rozsvítila baterku a nechala ji na posteli. Odhrnula záclonu. Co uviděla, jí vyrazilo dech. Zvenku na ní upřeně koukala cizí bílá tvář. Verča chtěla vykřiknout, ale hlas se jí zadrhl. Místo toho šeptla: „Holky, tam na mě někdo zírá, já se bojím!“ Petra a Eva vyskočily z postelí. Eva rychle skočila ke skříňce pro svůj nepostradatelný řetízek s přívěskem baterky. Najednou všechny tři holky uslyšely třeskot rozbíjeného skla a vzápětí se před nimi vznášela asi 10 cm nad zemí bílá postava a hrůzostrašně vrčela. Petra chtěla ječet, ale Verča jí to rázným máchnutím ruky zatrhla. To „něco“ mezitím odhodilo Evu dobrý metr od sebe. Eva duchapřítomně uchopila baterku a posvítila na tu příšeru. V tom momentě začala na věži Zvonkové odbíjet jedna hodina. Duch zaječel a rozplynul se. Následující den po obědě šly Petra, Verča a Eva za místním kronikářem. Od návštěvy si slibovaly, že se možná dozví, co se to vlastně stalo. Když zaťukaly na dveře, otevřel jim sympatický starší pán. Po vzájemném představení našly odvahu a vše mu vypověděly, i když měly trochu strach z posměchu. Ale reakce kronikáře jim vyrazila dech. „Tak abyste věděly“, řekl jim po chvíli rozpačitého mlčení, „to byl duch jistého Jana Bauera, který tu straší už pěknou řadu let. A vždycky, když se objevil, našly se tři holky asi ve vašem věku někde na konci zdejšího lesa ve zuboženém stavu, někdy dokonce i mrtvé. Pověst praví, že to dělá proto, aby se pomstil svým třem sestrám, které ho dohnaly k sebevraždě. Také se říká, že se bojí světla a zvonů. A to nejlepší, nenajde-li jeden rok tři oběti, už se nikdy neukáže. Kdyby Eva na něj neposvítila a nezačaly odbíjet zvony, tak dnes už nejste mezi živými. Díky vám se prokletí zlomilo a duch Jana Bauera se odebral do věčného klidu. *Budějovická hvězda Terka 9 Život se točí dokola Byla zima a byl další čtvrtek. Mráz zakryl rybník svojí ledovou pokličkou. Děti s velikou radostí vytáhly brusle a začaly na něm řádit. Jezdily sem a tam, honily se a hrály hokej. Do okolí se ozvěnou nesl smích, křik a všemožné štěbetání. Jak se říká: „Všeho dočasu!“ Uběhlo pár dní a led začal tát. Děti byly chvíli smutné, že si už nesklouznou. Ale nastupující jaro má přeci také svoji krásu. Když uhodila vedra, opět byl u rybníku slyšet smích, křik a všemožné štěbetání. Sluníčko pálí a voda krásně chladí a život se točí dokola, dokola, dokola, la, la, la a, a, a … KONEC. *Budějovická hvězda Janek a David 10 Pohádková olympiáda s kaprem Jakubem V pátek 1. dubna 2005 jsme se vypravili autobusem do Českého Krumlova na Jihočeskou pohádkovou olympiádu, která se jmenovala: „Putování s kaprem Jakubem“. Cestou z autobusu jsme nejdříve prošli zámeckým areálem. Na nádvoří nás zaujala historická děla a v příkopu živý medvěd. Z ochozu byl krásný pohled na celé město. Na historickém náměstí jsme se zapojili do pohádkového průvodu, který vedl jihočeský pohádkový král pan Zdeněk Troška. Máme s ním i několik fotografií. Pak jsme dorazili do místnosti, kde se konala první část olympiády pro děti soutěž družstev v přiřazování kapříků k městům a následné vyhledávání jejich polohy na mapě. Naši třídu zastupovala dvě pětičlenná družstva: „Úžasňákovi“ a „Jakubáci“. Z Týna nad Vltavou byla proti nám též dvě družstva: „Vinařáci“ a „Loutkaři“. Znalosti všech soutěžících byly vynikající a vyrovnané, a tak členové poroty pochválili a odměnili všechny věcnými dárky i sladkostmi. Na druhou část soutěže jsme se přesunuli do Pohádkového domu, kde vystoupila celá třída s divadlem: „Jakubova rybí škola“. Naše představení sledovali všichni pozvaní hosté a z jejich potlesku bylo patrné, že se jim moc líbilo. Trochu nás mrzela nepřítomnost pana Trošky, který musel odjet do Prahy. Během akce jsme si také stihli prohlédnout krásné loutky a strašidla v Pohádkovém domě a všem návštěvníkům Českého Krumlova vřele doporučujeme jeho shlédnutí. Někteří odvážlivci se ještě šli s paní učitelkou podívat do muzea Tortury na ukázky mučících nástrojů ze středověku a ti méně odvážní začali vykupovat místní obchůdky se suvenýry. Celý výlet se zdařil i díky pěknému počasí. Škoda, že se akce nezúčastnil větší počet základních škol, mohli jsme společně zažít více legrace. Ještě dlouho budeme vzpomínat na setkání se zajímavými lidmi a na spoustu hezkých zážitků. Žáci 4.A a tř.uč. Židková ZŠ a ZUŠ Bezdrevská České Budějovice *Budějovická hvězda 11 12 Rozhovor s CHataři Přihlásili se hned dva: Thyrjax a Eliska 01. 1. Líbí se ti na chatu? Thyrjax: Neodpověděl. Eliska 01: Jak, kdy. 2. Chtěl bys být hlavním správcem místnosti? Thyrjax: To by chtěl být každý. Jenže já nejsem na chatu často. Eliska 01: Ne, proč? 3. Prozradíš mi bydliště? Thyrjax: Chlumec nad Cidlinou. Eliska 01: Zlínsko. 4. Jaké máš záliby? Thyrjax: Volejbal, posilování, holky, četba. Eliska 01: Četbu, divadlo, kino, koncerty, tanec, plavání, kolo, jógu, tai-či, karty, numerologii a podle času a nálady. 5. Máš doma nějaké zvíře? Thyrjax: Jo, psa. Eliska 01: Když nepočítám přítele, tak ne. 6. A jaké zvíře máš najraději? Thyrjax: Nejraději? Psy. Eliska 01: Asi toho přítele. 7. Co posloucháš za hudbu? Thyrjax: Daniel Landa, Rammstein, Karma. Styly spíš uvolněné. Eliska 01: Neodpověděla. 8. Hraješ na nějaký hudební nástroj? Thyrjax: Ne, nikdy jsem nehrál. Jenom občas lidem na nervy. Eliska 01: Ne. Zatím ahoj. *Budějovická hvězda Terka 13 Tábor V červnu minulého roku krátce před obědem členové Klubu malých debrujárů dorazili do táborové základny DDM nedaleko Jenišova u Lipenské přehrady. Po nezbytném ubytování nás hned čekal bohatý program. Protože venku hustě pršelo, prováděli jsme různé pokusy a hříčky v budově. Mezi ně například patřilo postavit šest hřebíků na hlavičku jednoho nebo vyndat nosný sloupek tak, aby paleta zůstala dobře vyvážená. Navečer, když se počasí umoudřilo, jsme vyběhli ven a hráli míčové hry. Druhý den jsme trochu experimentovali. Např. jsme zapálili kapesník, který jsme předtím namočili do lihu rozředěného vodou. Ano, i když začal hořet, vyvázl z tohoto zákroku nepoškozen. Další dny jsme hráli zajímavé deskové hry, sjeli na raftech Vltavu, absolvovali turistický výlet, který byl zpestřen plavbou na trajektu a návštěvou restaurace, kde jsme se patřičně posilnili. V den našeho odjezdu jsme nasedli do pramic a pádlovali směrem k vlakovému nádraží. Na tábor ještě dnes rád vzpomínám. P.S. Kdo z vás rád experimentuje a provádí různé fyzikální, chemické a biologické pokusy, může vstoupit do našich řad Klubu malých debrujárů. Působíme pod záštitou DDM Č. Budějovice. Na lyžích Jedním z mých nejoblíbenějších sportů je lyžování. Myslím si, že jsem poměrně dobrý lyžař. V zimní sezóně nejvíce navštěvuji lyžařský areál Kramolín. Jezdím tam s tátou. Nejlepší relaxací je pro mne večerní lyžováni. To je pohoda. Celý areál je zmodernizovaný a tím i bezpečnější. Skládá se z pěti sjezdovek, z toho dvě z nich jsou při večerním lyžování osvětlené. Můj další oblíbený lyžařský areál je také na Zadově, nad kterým se tyčí, dnes už nepoužívaný, skokanský můstek. Skládá se ze dvou sjezdovek a obě jsou osvětlené. Ale největší z těchto areálů je na šumavském Špičáku. Všem milovníkům bílých stop přeji hodně krásných zážitků v zimní sezóně 2006. P.S. Když po takovém dni ulehám do postele, mám krásný pocit, že ten den stál za to. *Budějovická hvězda Pavel 14 OK-OČJ-2005-Sloh I. kategorie Téma: Poněkud smolný den Vypravování Martina Kašpárková, České reálné gymnázium, Č. Budějovice Nevím, jestli mám právo nějaký den svého života označit za smolný. Jistě, už mnohokrát se mi něco nepovedlo, ale já si tím rozhodně nenechám zkazit celý den. Vidím to vždy z té lepší stránky. Co se mi nepovedlo dnes, povede se příště. Aspoň teď vím, kde jsem udělala chybu. Existují však i případy, kdy se za celý den nedopustíte žádné chyby a přesto tento den nepatří k vašim nejšťastnějším. Já s tím mám vlastní zkušenost. Jako každou neděli jsem i dnes vstala v pozdních dopoledních hodinách. Maminka byla už od rána na nohou a připravovala nedělní oběd. Vždy u toho tančila nebo zpívala, dnes však měla náladu poněkud jinou. Pozdravila jsem ji, ale ona mi neodpověděla. Šla jsem si tedy sednout k televizi, jak to ostatně dělám každou neděli. Za chvilku ke mně mamka přišla, ruce v bok: „Mám ti od tatínka vyřídit, že jestli si dnes neuklidíš pokoj, nepojedeš na lyže“, pravila rázně. Docela mě tím vyděsila. Vzpomněla jsem si, jak loni můj bratr nejel na vodu, protože neposekal zahradu. Na „lyžák“ jsme měli jet už za dva dny! Sebrala jsem se a uháněla do svého pokoje, odkud na mě ze stolu vyhlížela hromada všeho možného. Na posteli se válely svačinové sáčky, jejichž obsah se již nedal přesně určit. Jelikož se můj otec vrátil z práce až v noci, pokojíček jsem si stihla důkladně vygruntovat. Na lyže jsem ale nakonec stejně nejela. Ještě ten den mě přepadla chřipka. Kristýna Rusinková, ZŠ Máj II., České Budějovice Neděle večer. Skvělé. Zítra opět musím vstávat do školy. Nenávidím školu! Kolikátého zítra vlastně je? Dvacátého osmého. Zaskočeně zírám na poznámku u pondělí: Olympiáda z ČJ. No to mi ještě chybělo! Rychle se pustím do čtení charakteristik základních slohových útvarů. Už za půl hodiny zívám na celé kolo. Dnešní noc nebude právě tou z nejpříjemnějších! 15 Ráno otevřu oči a v bezprostřední blízkosti spatřím kukadla mého ročního bratra. Patrně si říká: „Jsem malej, ale šikovnej!“ „Ahoj, lumpe! Tak ty ode dneška sloužíš jako budík?“ Zběžně mrknu na hodiny. Proboha!!! To už je třičtvrtě na osm? Rychlostí blesku se obleču a utíkám do koupelny. „Mami, prosím tě, připrav mi čaj!“ O dvacet minut později jen přihlížím, jak autobus číslo sedm opouští zastávku. Učitelka, která mi dnes obstarává doprovod, tu ještě není. Že by se přece jen moje smůla v dobré obrátila? Ale ne! „Dobrý den. Já se moc omlouvám. Špatně jsem si nastavila budík.“ Na místo konání jsem dorazila jen tak tak. Zaplatit a honem upalovat do zimní zahrady. Čelo mi poleje studený pot. V poslední řadě zahlédnu dívku s číslem třicet čtyři. Třicet čtyři!!! „Není jich tu nějak moc?“ otážu se své učitelky. Ta jen pokývne hlavou. Do konce limitu zbývá už jen dvacet minut a můj papír zeje z poloviny prázdnotou! Tomu říkám nadělení! Hlavu mám vygumovanou, nemůžu se na nic soustředit. „Prosím, Bože, pomoz mi, ať nejsem poslední!“ Gramatická část je za mnou. Všechny úkoly jsou vyplněné. Připadám si jako Menšíkova babička. Tento zasloužilý umělec kdysi prohlásil: „Babička vždycky odpověděla, i když nevěděla…“ Slohová část se mi zdá ještě horší. Nenapadá mě žádný vhodný námět, kterým bych mohla porotu oslnit. Hlavou mi probíhají slova: Katastrofa. Katastrofa. Katastrofa. Vzpomínám na dnešní den. Doprovázel mě pocit, že každým krokem se pode mnou proboří země a propadnu se do temnoty, každým krokem se mě stále více zmocňuje tréma, s každým krokem se mi před očima objeví nápis: Poněkud smolný den? A já odpovím: „Ten nejsmolnější!“ Lucie Horelicová, Gymnázium Trhové Sviny Smolných dní jsem zažila mnoho. Některé se na mě nijak zvlášť nepodepsaly, avšak jiné zanechaly v mém srdci méně či více hluboké jizvy. To už nebyly dny smolné, nýbrž nešťastné, smutné nebo tragické. Nyní vám budu vyprávět o tom, jak jsem ztratila své cestovatelské nadšení. Bylo krásné květnové ráno a já se chystala na dlouho očekávaný školní výlet na Šumavu. Vzhledem k nutnému časnému budíčku (půl šesté!!!) se má nálada pohybovala hodně pod bodem mrazu. Pohled vraha, ostrá slova, pěsti … tohoto vřelého pozdravu se dostalo mé drahé sestře, jenž se mi bezcitně posmívala: „Ranní ptáče dál doskáče, ospalče!“ Moje pomsta nebyla sladká (hodila jsem po ní namazaný rohlík) a navíc se obrátila proti mně – zůstala jsem bez snídaně. V rychlosti jsem se oblékla, popadla batůžek (bez svačiny, jak jsem později zjistila) a uháněla na autobus. Chytla jsem ho. Za zadní kola. Řidič mě bohužel neviděl, tudíž jel spokojeně dál. Nezbývalo než zavolat soukromou taxi službu „Tatínek“, jejíž krédo zní: „Přijedeme za všech okolností!“ Otec by mohl s přehledem závodit ve formuli 1 – tentokrát jsem v dopravním prostředku seděla mezi prvními. 16 Moji spolužáci jsou fajn. Celou cestu se autobusem nesl smích, zpěv, hudba, vtipy… Pan profesor se nás snažil krotit. Marně. Zdivočelou zvěř lze vycvičit jen velmi těžko. Po zhruba třech hodinách nás vyložili na okraji lesa. „Snad nepůjdeme pěšky!“ zděsil se Honza Jedlinský (známý odpůrce pohybu). „Ale jistě, usmál se pan učitel líbezně, „asi pět kilometrů!“ Třídou otřásla klasická vlna nevole. „Kupředu!“ zvolal mistr Berka a šlo se. Nasadil smrtelné tempo. Pár nadšenců se hnalo dopředu za profesorem. My normální jsme se spíše plazili jako šneci. Najednou se má nejlepší kamarádka začala podivně kroutit. „Co ti je Olino?? „Musím na záchod“, pošeptala mi. „Tak jdi ne?“ „Kam asi?“ „Za strom!“ Než Olča nalezla dostatečně velký strom, za nímž by mohla vykonat potřebu, ostatní nám utekli. „Kde jsou?“ panikařila jsem. „Těžko říct. Půjdeme rovně.“ To bylo pěkné řešení, jenomže se před námi objevila křižovatka. Vydaly jsme se doleva. Nic. Doprava. Nikde nikdo. „Mobil!“ vykřikla Olča a vytáčela číslo pana Berky. „Ztratily?“ ozývalo se z mobilu. „Tak se vraťte na křižovatku, jděte rovně, pak…“ Stručné instrukce stačili k tomu, abychom se do lesa zamotaly ještě víc. Následoval další telefonát. Poučen předchozí chybou nám nyní profesor popsal cestu takřka strom po stromu, kámen po kameni. Konečně. Náš slovný návrat byl točen na kameru. Zbytek výletu jsme s Olgou pro jistotu absolvovaly vpředu, po boku našeho třídního. Co myslíte, byl tohle smolný den? Prosím! Ještě jsem vás nepřesvědčila? Dobře, tak já vám tedy prozradím vrchol toho všeho. Po příjezdu domů mi maminka předložila k večeři koprovou omáčku, kterou nenávidím stejně jako matematiku. Klára Šimánková, ZŠ J.Š. Baara, České Budějovice Poněkud? Ne, tak to rozhodně nebylo jen poněkud, ale dnes jsem šťastná, že se to stalo. Je to přesně sedm let, kdy mi zemřel dědeček. Byli jsme tenkrát ještě celá rodina na dovolené. Mamince se zdálo, že se s ní dědeček loučí, a že jí říká, ať je v životě silná a drží se svých pravidel. Ihned po probuzení začala maminka prosit taťku, abychom jeli domů, že má hrozný pocit. Taťka tenkrát ustoupil a to bylo asi naposledy. Na zpáteční cestě zazvonil mobilní telefon. Maminka ho zvedala, a v té strašné chvíli, kdy zamáčkla tlačítko, se rozbrečela. Tušila to. Řekla nám: „On umřel.“ Bylo to opravdu hrozné. Cítit, jak ztrácíte někoho, kdo je pro vás vším, vaším idolem, obrazem, někoho, koho máte rádi z celého srdce a nedokážete si představit život bez něj. Tenkrát jsem nechápala, proč maminka brečí. Dokonce jsem se na ni zlobila, že se nám nevěnuje. Po roce uklidňování a smiřování se smrtí milovaného člověka přišel ten den! Rodiče se už dlouho hádali. Já i moje mladší sestra jsme byly nešťastné pokaždé, když se z vedlejšího pokoje ozýval křik, hádky a někdy i brekot. Měly jsme hrozný strach. Rády bychom věděly, co se tam děje. Jednou už jsem to nevydržela a se slzami v očích vběhla do pokoje. Rodiče byli úplně rudí a pořád na sebe křičeli. 17 Ani nezaregistrovali, že jsem přišla. Myslela jsem, že se zblázním. Přiběhla tam i má malinká sestřička. Já ale nevěděla, co mám dělat, tak jsem ji popadla za ruku a odvedla ji. Seděly jsme obě na postelích a čekaly, co se bude dál dít. Nakonec jsme obě usnuly. Probudily jsme se až ráno a okamžitě vyběhly hledat rodiče. Maminku jsme našly uplakanou u kuchyňské linky. Sestřička se zeptala: „Kde je tatínek? On hraje na piano?“ Maminka neodpověděla, jen se jí začaly kutálet slzy po tvářích. Rozběhla jsem se k taťkově skříni. Když jsem ji otevřela, nic tam nebylo. Cítila jsem se mizerně! Takový pocit nepřeji nikomu zažít. Cítila jsem strašné prázdno. Tam někde uvnitř, u srdíčka. Teď už chápu maminku, proč ten den, kdy jsme jeli z dovolené, tak plakala. Lituji, že jsem se na ni zlobila. Vědět, že ten strašný den ztratím taťku, nikdy se nechci probudit! On se ale strašně změnil, někdy si myslím, že už nás nemá rád. Vůbec si nás nevšímá. Bojím se, abych ho neztratila úplně ze svého srdce. Hana Šachlová, ZŠ Lišov Byla sobota, krásný slunný den. V klidu jsem spala a najednou mi někdo klepe na víčka a volá: „Vstávej. Už je ráno!“ Probudím se a koukám. To byly sluneční paprsky. Je opravdu krásný letní den. A ještě krásnější je kvůli tomu, že mám dnes narozeniny. Vstanu z postele nabytá energií a optimismem. Jako každé ráno se jdu hned podívat na své rybičky. Ale co to? To snad není pravda! Akvárium je úplně zkalené. Není skrz něj vůbec nic vidět. Na hladině jen plave spousta rybiček břichem nahoru. Mezi tou zelení se něco mihne. Zaostřím zrak. To jsou přece moje nejoblíbenější rybičky Jožka a Žofka. Rychle! Musím je zachránit. Seběhnu do sklepa pro kbelík a utíkám k umyvadlu pro vodu. Otočím kohoutkem a nic. Otočím druhým a zase nic. Voda neteče! Dojdu do kuchyně a povídám mamince: „Rybičky mají zkalenou vodu a jako na potvoru neteče voda!“ Mamka jako vždycky jen pokrčila rameny se slovy: „Tvůj problém.“ Nic jiného, než skočit pro vodu k sousedům mě nenapadlo. V noční košili jsem utíkala přes ulici k sousedům. Jelikož bydlíme v malé odlehlé uličce, tak běhat po ulici v noční košili si snad dovolit můžu. Zanedlouho jsem si to štrádovala zpět domů s plným kbelíkem vody v ruce. Už sahám po klice, otvírám dveře a…Ne, ne, ne! Ne, to už opravdu není možné! Zakopnu a jako kus hadru se s rachotem rozplácnu jak dlouhá tak široká na podlahu. Mamka přiběhne a křičí: „Ty jedno nemehlo! Ty snad nejsi moje dítě!“ Ale teď se otevírají okna a zrak všech přihlížejících se upře na mě. Taková ostuda! Vstanu celá promáčená od hlavy k patě a rychlostí světla vyběhnu schody do svého pokoje. Jen, co otevřu dveře, očima zabloudím k akváriu a v něm vidím, jak už ani Jožce se Žofkou není pomoci. Do očí se mi hrnou slzy. Lehnu na postel a jdu se z toho vyspat. Třeba se ráno probudím a zjistím, že to byl pouhý sen. 18 II. kategorie Téma: Kde končí zábava a začíná dřina… Volný slohový útvar Markéta Šebestová, Gymnázium J.V.Jirsíka, České Budějovice Však to známe všichni. Člověk se narodí a po chvíli zjistí, že stačí jen trochu zakřičet a všichni se okolo vás seběhnou. Začnou vás opečovávat a vy nemusíte hnout ani malíčkem u nohy. Pěkně vás nakrmí, vykoupou, osuší, oblečou a nakonec vám nad postýlkou ještě zpívají. Všechno udělají za vás a vám se tedy dostává hodně času na hraní. Stavíte si hrady z písku a plánujete, jak z vás jednou bude slavný architekt. Jezdíte na koloběžce a už se téměř vidíte ověnčený medailemi po úspěšném motorkářském závodu. Všechno vám připadá tak snadné a jasné. Vaše dětské optimistické čelíčko nepřetíná ani jedna vráska obav o budoucnost. Ve školce se vám všechno daří, máte hodně kamarádů a dokonce byl váš obrázek na nástěnce. Pak ale dojde k obrovskému zlomu. Rodiče vás vytrhnou z náruče „tety“ ze školky a už si to capkáte k té velké šedé a pochmurné budově, kterou jste do té doby ani nevnímali. Místo pastelky dostanete do ruky propisku a už to jde jak na běžícím pásu. A, B, C, D, E,… Co se to proboha děje? Kde je moje pískoviště, bazén a houpačka? Proč jen jsem musel opustit ten ráj za živým plotem, kde se chodilo po jídle spát, kde jste všechno mohli a nic nemuseli? A to ještě pravděpodobně nevíte, že tu budete muset zůstat celých devět let. Poté svedete souboj se stovkami ostatních o místo na slunci a pokud budete mít tolik štěstí, že tento souboj vyhrajete, otevřete si dveře k dalším čtyřem letům dřiny a učení! S kapkami potu na čele a roztřesenými koleny zvládnete maturitu….to ještě není konec! Rychle k přijímací komisi na VŠ a ukažte to nejlepší, co se ve vás skrývá. Tady totiž končí zábava a začíná opravdová dřina! Adam Kubelka, Gymnázium Jírovcova, České Budějovice • V neděli večer • Když vám na něčem záleží • Když jde o hodně • Když se na vás řítí cosi důležitého a neodkladného, co musí být uděláno • Když čelíte problémům, které nijak zábavné nejsou 19 • Když musíte připravit zábavné vystoupení, třeba divadlo – to je zvláštní věc. Koncem roku 2004 jsme u nás ve škole hráli „zábavné“ představení. Byla to víc dřina než zábava. Vymýšlíte příběh, píšete scénář a konzultujete výsledek s ostatními. Podřídit se názoru většiny je větší dřina než házet lopatou. Učíte se text nazpaměť, abyste ho odříkali bez chyby – a tři nula pro dřinu. Když začnete zkoušet, objeví se občas souostroví zábavy v moři dřiny, ale je jich méně, než byste čekali. Vítězství je, když se baví alespoň publikum při samotném představení. Ale takhle by to být nemuselo. Přál bych si, aby při nacvičování divadla zábava vyzbrojená mečem improvizace a nadšením nedala dvanáctihlavé dřině šanci. Martin Křepela, Gymnázium Jírovcova, České Budějovice PRAHA ( ČTK ) – Na základě požadavku Ministerstva práce a sociálních věcí z ledna loňského roku provedla AV ČR rozsáhlou studii s cílem zjistit, kde končí zábava a začíná dřina. Zkoumáním problému se zabývalo množství vědců z různých oborů. Včera oficiálně seznámila veřejnost s výsledky projektu. Totálním nezdarem skončila expedice geografů, která měla najít zeměpisnou hranici zábavy a dřiny. Její členové se ztratili na Ostravsku a dodnes nemáme o nich žádné zprávy. Naproti tomu za úspěch lze považovat výsledky sociologického průzkumu v ČR analyzovaného předními matematiky. Z něj vyplývá např., že téměř pro polovinu lidí končí zábava a začíná dřina přibližně v 7 hodin ráno, kdy musí do práce. Další zhruba třetina dotázaných uvedla, že se dře „od nevidím do nevidím.“ Naopak část dotázaných uvedla, že pro ně zábava nekončí, protože jejich práce je těší. Zvláštní skupinou pak ale byli respondenti, kteří uvedli, že práce je pro ně zábava, i když je to dřina. Z analýzy tudíž jasně vyplývá, že otázka, kde končí zábava a začíná dřina, je ryze subjektivní, a nelze na ni dát obecnou odpověď shodující se s názorem všech. S tím rovněž souhlasí tým psychologů AV, kteří ještě dodali, že ideální skupinou jsou ti, pro které i dřina může být zábavou. Tyto výsledky byly předány ministrovi práce a sociálních věcí, který po prostudování uvedl, že je se studií AV ČR spokojen a na jejím základě předloží poslanecké sněmovně návrh zákona o platovém znevýhodnění zaměstnanců, kteří se v práci jen baví a nedřou. Tento návrh bude sloučen s návrhem ministerstva školství, který zakazuje slohové úkoly v OČJ. O výsledku jednání budeme informovat. - sk – 20 Bambiriáda 2005 Letošní Bambiriáda se konala s podtextem „Na křídlech dětské fantazie“. V Českých Budějovicích a dalších 26 městech České republiky začala ve čtvrtek 26. května Dnem otevřených dveří a byla ukončena v neděli 29. května. U nás se celá akce konala pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje RNDr. Jana Zahradníka a primátora Statutárního města České Budějovice Doc. RNDr. Miroslava Tettera, CSc. Na Bambiriádě se nám představily tyto organizace: Junák, Jihočeská krajská organizace Pionýr, Azimut, Zálesák – 1. středisko, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Česká tábornická unie – Jihočeská oblast, M-tes, dále Klub malých debrujárů, Dům dětí a mládeže v Českých Budějovicích, Salesiánské středisko mládeže a další. Hlavní program Bambiriády začal v pátek 27. května od 9:00 hodin. Moderátorem byl Mirek Mareš. V 11:00 hodin se oficiálního zahájení ujal hejtman Jihočeského kraje pan Jan Zahradník. Během pátečního dopoledne přišlo přes 3.000 účastníků. Jednotlivé organizace si pro děti připravily zajímavé disciplíny a hry. Česká tábornická unie, konkrétně Robinzoni, měli pro děti přichystanou disciplínu skládání beden na sebe. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska pořádalo překážkovou dráhu s nástřikem na terče. Děti si mohly vyzkoušet i požární útok. Organizace Zálesák představila tzv. zálesáckou stezku, která se skládala z hodu na cíl, stavby trojnožky a plížení tunelem do topografického střediska. Jihočeská krajská organizace Pionýr nabízela zajímavé hry, jako např. skládání geometrických obrazců a obrovského puzzle, hru Othello, šachy a pavoučí síť, kde děti musely procházet určitou trať tak, aby se nedotkly lanka. Dům dětí a mládeže z Českých Budějovic měl celkem šest stanovišť: malování, stolní hry, dívčí klub, rybáře, modeláře a stavitele robotů. Na pódiu se objevila řada tanečních skupin a pěveckých souborů jako např. Hiphopové duo z tanečního centra Move 21, Dance line studio České Budějovice, hráči na kytaru z Domu dětí a mládeže v Českých Budějovicích, dále zpěvák Adam Vojtěch, který se probojoval v soutěži Česko hledá SuperStar II. do nejlepší padesátky, nebo třeba folková kapela Lakomá Barka. V sobotu probíhal turnaj ve skateboardu a v kelímcích, což je nová kolektivní hra – více najdete na internetové adrese kelimky.wz.cz. Letošní Bambiriáda se vydařila také díky přejícímu počasí. Celý víkend padaly teplotní rekordy. Další pozitivní věcí bylo a je, že tato akce se dostala do povědomí veřejnosti. Přišlo mnoho rodičů s dětmi. Např. sobotní atrakce shlédlo 4.532 účastníků. I Bambiriáda měla svoji hlavní cenu. Každé dítě dostalo při vstupu do areálu kartičku, se kterou navštěvovalo jednotlivá stanoviště. Tyto kartičky byly každý den slosovány a výherce získal vyhlídkový let nad městem České Budějovice. 21 Bambiriáda 2005 - rozhovory Tomáš Jungwirth – modelář Ø Kolik je ti let? 13 let. Ø Co vše tady vystavujete? Letadla, vrtulníky, tanky, bitevní lodě, podzemní bunkry, vojáčky, atd. Ø Co je nejtěžší na výrobě modelů? Nejtěžší je natřít velké plochy, protože barvy se musí míchat. Ø Jaké modely jsou nejdražší? Tento koníček je finančně dost náročný. Nejdražší je asi vojenská technika, jejíž modely se pohybují kolem 1.000 Kč a výš. Ø Jak dlouho se věnuješ stavbě modelů? Dva roky. Ø Kolik modelů tady představuješ? Tři modely. Nejvíce si cením rámové sestavy s tankem. Adam Vojtěch - zpěvák Ø Co říkáš na letošní Bambiriádu a na podobné akce pro děti? Určitě je dobrý, když se takové akce pořádají. Před třemi roky jsem tu vystupoval se souborem Jitřenka, když jsem ještě chodil do Domu dětí a mládeže. Takových akcí není nikdy dost. Ø Kdy vyjde tvé debutové album a v jakém stylu bude? Album bude ve stylu pop-rocku Robbieho Williamse. První singl vyjde někdy v průběhu července a celé album po prázdninách. Ø Myslíš, že ti soutěž Česko hledá SuperStar hodně pomohla v tvé kariéře? Já dělám muziku od šesti let. SuperStar mi hodně pomohla. Je to dobrý základ, na kterém se dá stavět, i když mi to úplně optimálně nevyšlo. Ø Změnil ti vstup do showbyznysu nějakým způsobem život? Myslím, že moc ne. Já doufám, že jsem se nezměnil, a že to tak zůstane i dále. Jsou lidé, se kterými to zamává, ale já se snažím stát nohama pevně na zemi. Ø Co chystáš po studiích na Biskupském gymnáziu? Maturuji až příští rok a zatím se nechystám na žádnou konzervatoř. Asi půjdu na práva nebo možná zkusím ještě jiný obor. V žádné hudební škole nevidím perspektivu. 22 Dance line studio Ø Jak se jmenujete? Sandra Fenclová a Zdenka Litvanová. Ø Kolik je vám let? 13 a 11 let. Ø Za jaký soubor v Dance line tancujete? Klokani. Ø Jak dlouho tancujete? 4 a 3 roky. Ø Jaké máte úspěchy s Dance line studiem? 2. a 3. místo na Mistrovství ČR. Ø Co vás baví kromě tancování? Rády jezdíme na soustředění s naším studiem a hrajeme volejbal. *Budějovická hvězda Libor, Janek, David, Verča 23 Kultura Hvězdy se chystají do Čech: 21.06. 2005 … Elton John … Praha, Sazka aréna 29.06. 2005 … Ozzy Osbourne a Black Sabbath … Praha, Park Kolbenova 24.10. 2005 … Phil Collins … Praha, Sazka aréna Zajímavé „weby“: v www.divokejbill.cz Rocková kapela s keltskými prvky. Vznikla v průběhu roku 1997. Díky neutuchajícímu nasazení se prokousala mezi úspěšné kapely posledních dvou let a vydala tři vynikající desky, CD z koncertu v Lucerně a také DVD. Jejich webovky jsou kvalitní a fanoušci tam určitě najdou veškeré informace. v www.langerovaaneta.cz Oficiální stránka první české SuperStar Anety Langerové, která vydala v září své debutové album Spousta andělů. Toto album vévodilo několik týdnu v žebříčku nejprodávanějších CD (uvádí se kolem 80.000 kusů). Její webovky jsou velice hezky designově zpracované. Vadou na kráse je, že kromě základních informací se nic nového nedozvíte. v www.patrikstoklasa.cz I když Patrik Stoklasa již není mezi námi, byly dodělány jeho stránky. Tento velmi nadaný herec a zpěvák účinkoval v divadle Semafor, v muzikálech Kleopatra a Rebelové. Natočil tři filmy, úspěšně se účastnil soutěže Česko hledá SuperStar a v poslední době se věnoval natáčení své debutové desky. Na stránkách najdete nejen fotografie, ale také vzpomínky od lidí ze Semaforu. Jsou hezky graficky zpracované. v kirken.freemusic.cz Stránky rockové kapely Ready Kirken, která vznikla v lednu 1996. Skupina vydala tři úspěšná alba. Poslední se jmenuje Krasohled a v rádiích můžeme slyšet zatím jejich nejnovější hit - Poslední dobou. Nové desky, které stojí za povšimnutí: Ø Julián Záhorovský – Obraz J. Z. Překvapivé rockové album hodně kritizovaného Juliána stojí určitě za povšimnutí. Velkým hitem bude jistě song „Obraz DG“. Ø Anna K. – Noc na zemi Pochvalnými kritikami ověnčené album je označované za nejlepší album Anny K. v její kariéře. Ø Lucie Bílá – Láska je láska/Best Of Pro všechny fanoušky Lucky Bílé určitě album, které nesmí chybět v jejich sbírce. Je na něm dvacet největších hitů jako např. Most přes minulost, Láska je láska, Dívám se dívám nebo eSeMeS. Ø Will Young – Friday´s Child Před dvěma lety vyhrál Will Young SuperStar v Británii a vydal už dvě alba a několik singlů. Na jeho druhém albu Friday´s Child najdete hity jako: You´re game, Leave right now nebo Friday´s Child. Budějovická hvězda Verča 24 Comics *Budějovická hvězda Janek a David 25 Rébusy Z těchto čtyř dílů slož čtverec: Z těchto čtyř dílů slož obdélník: *Budějovická hvězda Janek 26