4-2010

Komentáře

Transkript

4-2010
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Společenství
04 /10
Prázdninové
„Rozumem můžeme hledat Boha, ale nalézt jej můžeme jedině srdcem.“
J. von Eötvös
OBSAH:
ROZHOVOR S NOVÝM PANEM KAPLANEM…………………………………………2
NÁBOŽENSTVÍ VE ŠKOLNÍM ROCE 2010/2O11………………………………………3
ZNÁTE ŠPLUCHOV?……………………………………………………………….……..20
NOVÉ PROSTORY PRO FARNOST……………………………………………………..23
NOVÉ WEBOVÉ STRÁNKY:
www.farnosthavirov.cz
Email: [email protected]
-1-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Všechno postupně přichází
Karel Rechtenberg (26 let) pochází z Frýdlantu nad Ostravicí. Po gymnáziu nastoupil
do teologického konviktu a pak do semináře v Olomouci. Po semináři působil rok
v konviktu jako prefekt (jáhen v konviktu). Dnes je kaplanem mezi námi Havířovany
a Bludovičany.
MS: Jaký je, otče Karle, rozdíl v začátcích kněžské dráhy, máš-li za sebou „prefektování“
v teologickém konviktu?
o.Karel: Nevýhodou je nezkušenost s životem ve farnosti. Na druhé straně… zkušenost
s přípravou zájemců o kněžské povolání.
Náplň Prefekta Karla v konviktu?
Úvod do písma, úvod do liturgiky, pak třeba sekretář ředitele J Snažil jsem se být
spojovacím článkem – prostředníkem mezi těmi kluky a představenými konviktu. Vrátím se
k tomu rozdílu. V konviktu jsme měli svůj program, který je prostě jiný než ve farnosti. Ve
farnosti máš staré, mladé,…, v konviktu je 27 kluků.
Jak ses tam dostal?
Byl jsem vyslán otcem biskupem
o. Marcel: Byl nejlepší J
Novokněz vstupující na své první působiště má asi nějaké představy. Měls tedy nějaké?
Asi jsem mnoho představ neměl, spíše jsem čekal, co bude. Musím říct, že Havířov jsem
jako novokněz nečekal.
Proč?
Spíše jsem čekal, že půjdu někam, kde někdo kaplanuje 4 roky. Prostě nečekal jsem
Havířov.
Tvé první zážitky?
Překvapením je fara. Havířov je 80-tisícové město a na faře lišky dávají dobrou noc.
Pozitivněji laděný zážitek?
Neřekl jsem, že je to negativní zážitek. J Ale opravdu pozitivním zážitkem je zpovídání,
mše svatá,… - to jsou jednoznačně pozitivní zážitky. A pak spousta lidiček, kteří tu něco
dělají, aby to tu fungovalo, jsou přímo nasazeni a nic z toho nemají.
Proč zpověď?
Protože jako kněz jsem přímým svědkem Božího odpuštění.
Kaplanem jsi právě měsíc, jak bys hodnotil spolupráci s otcem Marcelem? Je hodný?
Snaží se. J
Spíš bych to měl směřovat na organizaci práce.
Společně si vše dělíme. Není to o tom, že bych dělal jen něco a ostatní ne. Snaha otce
Marcela je, abych vlastně pronikl do všeho.
A pronikl?
Ne. Dneska jsem byl vlastně poprvé u nemocných. A všechno postupně přichází.
Co čekáš od farního časopisu? Resp. Co by sis přál, aby v něm bylo obsaženo?
Snad pohled do života farnosti. A měl by být jakýmsi povzbuzením.
Pro Tebe?
No, pro všechny. J
Na co se Tě mám ještě zeptat?
Nestačilo by to už?
Tak moc díky.
Ptal se Marek Světnička, Havířov 6.8.2010
-2-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Náboženství ve školním roce 2010/11
Milí rodiče, rád bych Vás povzbudil, abyste se nebáli přihlásit Vaše dítě do náboženství.
V tomto školním roce budeme učit všechny ročníky v bývalých prostorách církevního
střediska na Kolmé ul. (za Labužníkem). Jediným vyučovacím dnem (díky velkým
prostorám) bude pouze středa. Moc prosím, naplánujte si kroužky tak, aby Vaše dítě mohlo
být v náboženství. Nejen že tím naplníte svůj slib, který jste za něj dali při křtu, ale také mu
umožníte být ve společenství stejně smýšlejících věřících kamarádů a zprostředkujete mu
tím křesťanské hodnoty, na kterých je založena naše evropská kultura.
Rozpis hodin: 1. a 2. třída - středa 16.00 - učí paní Greplová
3. třída - středa 15.00 - učí o. Karel
4. a 5. třída - středa 15.00 - učí paní Hana Svobodová
6. a 7. třída - středa 16.00 - učí o. Marcel
8. a 9. třída bude mít letos náboženství formou společenství vždy v pátek po
mši sv. do 20.30 h.
Přihlášky si můžete vyzvednout vzadu na stolku u sv. Anny i u sv. Markéty, anebo si je
stáhnout na našich webových stránkách www.farnost-havirov.cz. Prosím, abyste je donesli
vyplněné do sakristie do konce srpna. Výuka náboženství začne ve středu 8. září podle výše
uvedeného rozpisu.
Prosím všechny rodiče, kteří přihlásí děti do náboženství, aby přišli v neděli 5. září v 9.15
do kostela sv. Anny, kde si řekneme více k výuce, domluvíme termín dětských mší sv. a
zodpovíme Vaše případné dotazy.
Hezký zbytek prázdnin přeje a na setkání se těší
o. Marcel, farář.
*****************
Koncerty ve farnosti sv. Anny
Koncert v rámci Svatováclavského hudebního festivalu
Dne 6. října v 19 h v kostele sv. Anny proběhne koncert v rámci Svatováclavského
hudebního festivalu “Kostromští mniši – Ipaťjevskij monastýr“ (Rusko). V programu
zazní pod vedením Konstantina Žujkova (Rusko) „Ruské pravoslavné zpěvy.“
Bližší informace o programu naleznete na stránkách: www.mkshavirov.cz, www.shf.cz
Vstupné: 160,- Kč, senioři 120,-Kč, studenti 100,-Kč
Koncert duchovní hudby v sobotu 20. 11. v kostele sv. Anny
Po dvouleté přestávce si vás dovoluji pozvat na Koncert duchovní hudby, který se
bude konat v kostele sv. Anny v předvečer slavnosti Krista Krále dne.
Tento již devátý ročník naváže na přerušenou tradici koncertů, které si získaly oblibu jak ve
farnosti, tak i u široké havířovské veřejnosti a věříme, že bude jako vždy hojná účast a plný
kostel. Složení účinkujících a přesný program zveřejníme v příštím Společenství, ale už teď
vám můžeme slíbit, že se určitě bude na co dívat a hlavně co poslouchat.
Pokud se podaří uskutečnit naše plány, mohlo by také dojít k obnovení tradice vánočního
štěpánského koncertu s Českou mší vánoční „Hej mistře“ Jakuba Jana Ryby.
Už nyní jste všichni srdečně zváni.
-3-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
POD ITALSKÝM SLUNCEM – DVA SVĚTY A JEDEN SVĚT
Prázdniny a cestování, zdá se, jsou
pro nás dvě neoddělitelné skutečnosti.
Neodradí nás nemoci, únava, mrtví na
dálnici, utopení v moři ani letecké
katastrofy. Kdo necestuje, ten nic
neprožil, nic neviděl, vůbec si neodpočinul, neshodil ze sebe denní rutinu,
nenačerpal nové síly, nemá se čím
chlubit, nikoho neoslní, je staromódní,
patří do šrotu a vůbec.
Je pátek, deset hodin dopoledne
a naše čtveřice vystupuje z vlaku
dokonale
propocená
na
nádraží
v Neapoli. I tady pochopili, že nádraží je
vizitkou města, a tak mezi výkopy,
lešeními, červenob í l ý m i p á s k a m i ,
oslepeni
prachem,
zakopáváme
o pojízdné kufry jiných cestovatelů a
hledáme východ. Že prý vidět Neapol
a zemřít. Já bych po svém krátkém
půlhodinovém přechodu z nádraží do
jednoho z přístavů doporučoval zemřít
předem. Jdeme - nakolik nám to velké
množství všudypřítomných lidí dovolí vedle sebe, ale téměř se neslyšíme. Hluk,
pokřiky, hudba, troubení, auta, ťukající
semafory, bagry, pouliční prodavači.
Odpadky vlevo, vpravo, zepředu,
zezadu, shora, zespod. Auta a autobusy
vlevo a vpravo. Motorína všemi směry.
Prodavači otvírající obchody, leštící
přepečlivě nachystané výlohy. Na
balkónech a přes ulice natahané italské
vlajky (to se ještě neví, že za týden
pojedou Italové z mistrovství s hanbou
domů). Svobodné nadechnutí je možné
až na trajektu. Jako by loď neměla nic
společného s přístavem. Klid, čisto,
svěží vánek a žádný zápach. Přechod
mezi neapolským přístavem a lodí není
samozřejmě bezproblémový, a tak si
malý, černovlasý, bíle oděný kapitán,
který se opovážil zvednout přestupní
rampu přesně v čas odplutí, musí
vyslechnout spílání dobíhajících. Ze
sanitky, která to už taky nestihla, mu
s razantními gesty nadává řidič,
ošetřovatelka i pacientka: „Stronzo!“
O tři a třicet kilometrů dál v moři
leží ostrov Ischie. Rozloha šest krát osm
kilometrů, šedesát tisíc místních ročně
uvítá půl miliónu turistů. I tady je rušno,
ale jinak. Jako by věci měly ještě svůj
řád, který dodává klid. Slunce se usmívá,
moře šumí. Místní mají ve všem jasno.
Všichni si vidí do talíře, nikdo nikam
neuteče, kriminalita je téměř na nule.
Kostelník se jménem Agnello (Beránek)
nám vysvětluje, že když chcete někoho
poznat, stačí si zjistit jméno jeho
dědečka a hned máte jasno, o koho jde,
ze které je rodiny a co z něho bude.
Prvorozený syn dostává vždy křestní
jméno po svém dědovi, jméno po otci
dostat nemůže, to je zákony zakázáno.
Na zpáteční cestě se už Neapoli
vyhýbáme. Zvláštní. Dvě místa tak
blízko sebe a přitom tak rozdílné světy.
V Neapoli musíte řvát, hulákat, být
energičtí, aby vás okolí nesmetlo. Na
Ischii není třeba mít ostré lokty, stačí být
spokojen s místem, které je pro vás už
dávno připraveno. O letních prázdninách
žádné volno nemáte, je třeba se ohánět,
dovolená vás čeká až v únoru. I to je
jedno z pravidel ostrova. S tím se nedá
nic dělat.
Odpočívám už na své vlastní posteli
a hlavou se mi honí, kolik světů jsem už
viděl a kolik jich možná ještě uvidím.
A přesto, pomůže mi všechno to trajdání
k tomu, abych poznal a zabydlel se
v tom jednom světě, ve světě kde je
Pánem Bůh?
o. Petr Smolek
-4-
4 / 2010 Prázdninové
PO STOPÁCH DONA BOSKA
Společenství
Jeníka dohlédla. Ve skutečnosti Jeník
dohlížel na syna této vdovy a pomáhal mu
v učení, takže se tento kluk velice zlepšil ve
škole i v chováníJ
Druhý můj zážitek je z Lu Monferrata,
odkud pocházel Filip Rinaldi, třetí nástupce
dona Boska v čele salesiánů. V kostele byla
v jedné z bočních kaplí spousta (přesně 384)
tabulek se jmény kněží, řeholníků a řeholnic, pocházejících z této vesnice. Co bylo
příčinou takového množství duchovních
povolání? - Každý týden se zde lidé scházeli
k adoraci za duchovní povolání.
A třetí zážitek je z oratoře na Valdocu,
místa, kde don Bosko v Turíně působil
a kde vybudoval impozantní chrám Panny
Marie Pomocnice, jejíž obraz na oltáři mě
stále znovu doslova fascinuje. Během
prázdnin ve všedních dnech na Valdocu
probíhá tzv. prázdninová oratoř, kterou
bychom u nás nazvali příměstským
táborem. Zde to vypadá, tak, že v 9 h. ráno
doslova tluče na bránu oratoře cca 600 dětí,
které se dožadují vstupu do oratoře. Když se
otevře brána, příchozích dětí se ujímá 80
animátorů, kteří děti rozdělí na poloviny (na
dvě nádvoří) a do skupinek cca po deseti.
Animátoři mají pro děti po celý den až do
16-17 h. program – hry, písně nebo velmi
živé ukazovačky, které zároveň ukazují
nějakou náboženskou pravdu. Italské děti
jsou velmi živé, temperamentní, je to
pořádný šrumec, ale je zároveň vidět, že
animátoři mají velkou autoritu, protože je
děti poslouchají a dokážou se na povel
i úplně ztišit.
K večeru část dětí odjížděla někam
autobusem a zase bylo vidět, jak pozorně a
starostlivě je animátoři opatrují, aby se
nikomu v městském provozu nic nestalo.
Náš průvodce salesián dosvědčil, že
valdocká oratoř je opravdu pramátí=vzorem
pro ostatní salesiánské oratoře na celém
světě. Byla jsem ráda, že jsem ji viděla a
zažila na vlastní oči a uši:-)
Majka Sv.
V druhé půli července jsem měla
možnost týden putovat po místech, kde se
narodil, vyrůstal a pracoval pro spásu dětí
a mládeže don Bosko. U nás v Havířově,
kde působí salesiáni, není třeba jeho život
a činnost nijak zvlášť představovat. A tak se
s vámi podělím jen o pár postřehů, které se
v knihách nedočtete.
Celou poutí nás provázely Paměti, které
don Bosko sám sepsal a které vyšly u nás
pod názvem Můj život pro mladé. Z a
průvodce jsme měli dva salesiány, z nichž
jeden pobýval v těchto místech více než dva
měsíce. Od něj jsme se např. dozvěděli, že
dřív kněží opravdu stále pobývali v chrámu,
tedy v kostele, kde dokonce – zvláště na
vesnicích - i bydleli. Když Jeník Bosko
chodil ve svých 14 letech do Morialda za
donem Calosem, který ho učil italskou
a latinskou gramatiku, a když u něj nějakou
dobu i bydlel, tak za ním chodil do kostela.
V tomto kostelíku byla kousek od vchodu
ona světnička – obydlí kněze. A vpředu
vedle sakristie byla další světnička, takže
jsem si dokázala představit, jak tam Jeník
bydel v kostele kousek od svatostánku.
U dveří kostela byly dva zvonky: na jeden
zvonili ti, kdo chtěli jít ke zpovědi, na druhý
ti, kdo chtěli ke sv. přijímání. Kněz tedy
celý den pobýval v kostele. Když se proto
později don Bosko jako kněz rozhodl vyjít
do ulic Turína, aby tam vyhledával
bezprizorní a opuštěné chlapce, byl
pokládán za podivína nebo dokonce za
blázna.
Zbožní lidé vytvářeli různá bratrstva
a spolky, kde se matky scházely např.
k modlitbě za své děti. Když pak děti
odcházely do světa - do škol do města,
matky svěřovaly či předávaly své děti
známým z těchto bratrstev, aby ve městě na
děti dohlédli a bděli nad nimi, aby děti
nezvlčely a nějak se nezvrhly. V Pamětech
se dočteme také, že i matka Markéta
ubytovala Jeníka v Chieri u vdovy Mattové,
která pocházela z jejich vesnice – aby na
-5-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ
Noc kostelů se i v naší diecézi uskutečnila 28. května 2010. V denním tisku i v církevních
mediích bylo o celé akci poměrně obsáhle referováno. Ale možná málokdo ví, že naše
biskupství připravilo také tzv. POUTNICKÝ PAS, který vás může provázet při putování po
ostravských kostelech a sborech. Je to papírová harmonička 6x9cm, která se vejde do
peněženky, takové nic moc, ale obsah je obrovský. Totiž na malé ploše najdete barevné
fotografie všech dvaceti kostelů a sborů, které se v Ostravě podílely na „Noci kostelů“. Ale také
tam najdete lokalizaci v systému GPS, dopravní spojení ostravskou MHD, webovou adresu
farnosti a pořad nedělních bohoslužeb.
Ostravští poutníci, držitelé poutnického pasu, mohou i nyní postupně navštívit jednotlivé
kostely nebo sbory a požádat o razítko do poutnického pasu. Komu se podaří získat všechna
razítka, může se přihlásit na recepci biskupství ostravsko-opavského, kde může získat
CERTIFIKÁT POUTNÍKA.
Pro případné zájemce jsme v knihovně u sv. Anny připravili 10 výtisků poutnických pasů.
Kostel sv. Anny si připomněl dne 27. 7 2010 výročí svého posvěcení. Před 165-ti léty, tj.
27. 7. 1845, byl kostel vysvěcen generálním vikářem Matějem Opolským z Bílska. A protože
po 120 létech kostel kapacitně nestačil novému městu – Havířovu, byla provedena přístavba,
která rozšířila jeho kapacitu na dvojnásobek. Stavební povolení na rozšíření kostela bylo
vydáno před 40 léty, přesně 27. 5. 1970. Historie kostela sv. Anny a práce na její přístavbě
byla zpracována ve sborníku v roce 1995 a je k dispozici na internetových stránkách
Římskokatolické farnosti sv. Anny v Havířově.
Kardinál Tomáš Špidlík zanechal mezi námi trvalou stopu. A protože jsem byl sám svědkem,
že i v naší malé farní knihovně je o jeho knížky zájem, nabízíme zájemcům k zapůjčení CD,
na kterém je velká série jeho pátečních promluv na radiu Vatikán a přednáška studentům
filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Velký příznivec farní knihovny a také obětavý KAPR Proglasu paní Irena Světničková zajišťuje
pro nás (bezplatně) UNIVERSUM - periodikum České křesťanské akademie. Výtisky jsou
v knihovně, dokud nejsou rozebrány. Nebývá to čtení jednoduché, ale můžeme doporučit.
Ještě jedna anebo dvě radostné zprávičky: Z knihovny v kostele sv. Anny bylo odvezeno
6 pytlů použitých víček z PET láhví a z Charity Hrabyň jsme dostali další prázdné pytle. Takže
s chutí do toho, pokračujme! V knihovně je také krabice plná použitých známek na potřeby
misií. Ani tady iniciativa nekončí a je možno sbírat dále.
V tropickém létě všechny zdraví dědek Jargus
- „Rok kněží“ a jeho zakončení ve Vatikánu - Během tohoto roku putovaly ostatky patrona
kněží - sv. Jana Maria Vianeye po farnostech jedenácti děkanátů naší diecéze a jejich uvítání
bylo vždy velkou slavností. Téma roku kněží se odrazilo při oslavě 25. světového dne mládeže
během diecézního setkání mladých v Kravařích s Mons. F. V. Lobkowiczem. A samozřejmě
patřilo i tématu diecézní pouti kněží s otcem biskupem na poutní místo na Maria Hilf u Zlatých
Hor. Závěr Roku kněží, který vyvrcholil Světovým setkáním kněží v Římě 9. -11. 6. 2010,
prožila s Benediktem XVI. také skupina kněží z ostravsko-opavské diecéze za doprovodu svého
biskupa i generálního vikáře.
- Setkání křesťanských církví - V kostele sv. Anny se v neděli 20. června po večerní mši sv.
uskutečnilo společné setkání věřících, na něž byly pozvány další křesťanské církve z našeho
města. Otec Marcel Krajzl obeznámil přítomné s pohledem na víru, jak je vnímána v Římskokatolické církvi, a představil havířovskou farnost i jednotlivá uskupení, která zde působí. Byli
zde zástupci modlitební skupiny Živého růžence, hnutí Modlitby matek, které sdružuje
-6-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
křesťanské matky po celém světě, dále členové místní komunity III. řádu sv. Františka
a nechyběly také starší ženy ze 'spolku babinec', jež se už po mnoho let pravidelně scházejí
u společné modlitby. Celý program setkání církví doprovázela hudbou a krásným zpěvem farní
schola mladých.
- Kněžské svěcení - V sobotu 26. června se v ostravské katedrále Božského Spasitele konala
bohoslužba, při níž z rukou Mons. F. V. Lobkowicze přijali svátost kněžství čtyři mladí muži,
kteří doposud vykonávali jáhenskou službu. Eucharistické slavnosti a obřadu svěcení nových
služebníků církve se zúčastnila řada kněží a mnoho věřících i přítomných hostů. Tato
každoroční významná událost v životě každé diecéze se letos nesla ve výjimečném znamení
nedávno zakončeného Roku kněží.
- Havířovská pouť do Starého Bohumína - 26. června se konal zájezd na starobylé poutní
místo karvinského děkanátu do chrámu Narození Panny Marie ve Starém Bohumíně. V kapli
Růžencové Panny Marie se věřící ze všech čtyř havířovských farností společně modlili
Radostný růženec, následovala adorace s přímluvnými modlitbami za naše rodiny, kněze
i farnosti, kterou vedl o. Marcel Krajzl. Mši sv. celebroval P. Milan Adámek a oběma
duchovním přisluhoval u oltáře také jáhen Jan Szymurda.
- Salesiáni na sv. Hostýně - 12. června se uskutečnilo celostátní setkání salesiánů na tomto
nejnavštěvovanějším moravském poutním místě, jehož se každým rokem účastní i věřící
z Havířova, zejména laičtí spolupracovníci díla sv. Jana Boska. Zájezd na sv. Hostýn pořádala
šumbarská farnost a duchovně doprovázel P. Karel Jašek. Po slavnostní bohoslužbě v bazilice
Nanebevzetí Panny Marie pak následovala pobožnost křížové cesty, kterou vedl jáhen Josef
Reichenbach. Vrcholem a zakončením duchovního programu bylo svátostné požehnání
a rozloučení s poutníky.
- Slavnost narození sv. Jana Křtitele - V Prostřední-Suché 27. června věřící uctili „největšího
z proroků“ - sv. Jana Křtitele, kterému je tento chrám zasvěcen. P. Milan Adámek přivítal na
sváteční nedělní bohoslužbě všechny farníky a poutníky. V homilii pak zdůraznil jeho význam
i hodnoty, tolik kontrastující s hodnotami lidí dnešního světa, jenž se snaží zastírat pravdu a žije
duchem konzumismu. Ke slavnostní atmosféře přispěla i hornická kapela, která doprovodila
zpěvy věřících při liturgii a pak zahrála všem přítomným pro radost.
- Diecézní setkání dětí - 1. července se uskutečnilo na Prašivé v Beskydech již tradiční setkání
dětí ostravsko-opavské diecéze s naším otcem biskupem. Zahájením byla poutní mše sv.
v areálu Kamenité a pak následoval výstup dětí a jejich doprovodu na vrchol. V okolí kostelíka
sv. Antonína Paduánského byl připraven program s názvem: „Svět mýma očima“, zaměřený na
vzájemné poznávání a sblížení dětí zdravých a hendikepovaných. Na toto setkání přijela
i skupinka s havířovskými dětmi; mnozí účastníci si z příjemně prožitého dne odvezli také
veselé i nevšední zážitky.
- Rozloučení s P. Adrianem Koszembarem - S havířovskou farností se začátkem července
rozloučil o. Adrian, který odchází na nové působiště do Třince. Jménem našeho „Společenství“
mu děkujeme a přejeme Boží požehnání v jeho další kněžské službě.
- Poutní slavnost v Bludovicích - V neděli 11. července se konala mše sv. ke cti sv. Markéty,
patronky zdejšího kostela. Bohoslužbu ve zcela zaplněném chrámu celebroval o. Marcel Krajzl.
V promluvě vyprávěl o životě této mučednice starověké církve, jak jej lze vyčíst z obrazu nad
hlavním oltářem, zakončením byla úvaha, jak i pro nás, dnešní křesťany, může být sv. Markéta
vzorem k následování. Zvučné tóny dechové hudby společně s varhanami ozvláštnily slavnostní
liturgii; při odchodu z chrámu byli pak věřící obdarováni i sladkým překvapením - malými
perníkovými srdíčky.
-7-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
- Přivítání P. Karla Rechtenberga - V kostele sv. Anny 11. července při ranní mši sv. věřící
květinami přivítali P. Karla Rechtenberga, který byl koncem června vysvěcen v ostravské
katedrále. V závěru všech tří nedělních bohoslužeb uděloval přítomným novokněžské
požehnání. I za naše „Společenství“ vítáme nového kaplana v havířovské farnosti a přejeme
Boží požehnání a mnoho radosti v jeho první pastýřské službě.
- Patronicium sv. Anny - Slavnostními bohoslužbami uctili patronku havířovského kostela sv. Annu poutní hosté spolu s farníky v neděli 25. července. Otec Marcel Krajzl v homilii uvedl,
že liturgickou památku matky Panny Marie je možno prožít jako novou příležitost k zamyšlení
nad vlastním životem. Právě její osobní příklad lásky k Bohu a lásky k bližnímu může
napomoci i nám při doprovázení našich blízkých. Krásné zpěvy ženského sboru Canticorum
přispěly k důstojnému průběhu mše sv. a věřícím k duchovnímu prožitku.
Z.K.
MODLITEBNÍ TRIDUUM
Ve dnech 24. 9. – 26. 9. 2010 proběhne v naší farnosti modlitební triduum, na kterém se
podílí společenství Modlitby matek. Smyslem setkání jsou modlitby za naše děti, prosby za
odpuštění, chvály a díky. Po každém modlitebním setkání bude následovat mše svatá.
Veškeré bližší informace budou včas zveřejněny na vývěsce a na internetových stránkách
naší farnosti. Všichni jste srdečně zváni.
Za společenství modlitby matek Renáta Moldříková
APOŠTOLÁT MODLITBY
Srpen
Všeobecný úmysl: Aby ti, kdo jsou bez práce, bez domova nebo v jinak tíživé situaci, nacházeli
porozumění, přijetí i konkrétní pomoc v překonávání svých obtíží.
Misijní úmysl: Aby církev byla „domovem“ pro všechny lidi a s ochotou otevírala dveře těm,
kdo trpí rasovou či náboženskou diskriminací, hladem nebo emigrací v důsledku válečných
konfliktů.
Úmysl našich biskupů: Abychom našli odvahu a sílu překonávat zlo dobrem i tam, kde se
objevuje v podobě nenávisti, násilí a rasové nesnášenlivosti.
Září
Všeobecný úmysl: Aby hlásání Božího slova v méně rozvinutých oblastech světa obnovovalo
srdce lidí a povzbuzovalo je k aktivní práci pro opravdový společenský pokrok.
Misijní úmysl: Abychom otevírali svá srdce lásce, a tak učinili konec četným válkám
a konfliktům, jimiž stále krvácí náš svět.
Úmysl našich biskupů: Aby děti v našich školách byly nejen vzdělávány, ale i vychovávány
k osvědčeným mravním hodnotám.
Říjen
Všeobecný úmysl: Aby se katolické univerzity stávaly stále více a více místy, kde je možné ve
světle evangelia zakoušet harmonickou jednotu mezi vírou a rozumem.
Misijní úmysl: Abychom u příležitosti Světového misijního dne pochopili, že úkol hlásat Krista
je naprosto nezbytnou službou, ke které je církev povolána k prospěchu celého lidstva.
Úmysl našich biskupů: Aby naše rodiny rostly ve všech podobách lásky, které rodinu utvářejí,
a to v lásce manželské, rodičovské, sourozenecké i mezigenerační.
/www:jesuit.cz/
-8-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
OHLÉDNUTÍ ZA PRVNÍM ROČNÍKEM AKADEMIE PRO TŘETÍ VĚK
Poděkováním Bohu při mši svaté, celebrované P. Marcelem Puvákem, PaeDr., ThLic. v kostele
sv. Václava v Ostravě, byl ukončen první ročník Akademie pro třetí věk. Účastníci seniorského
věku si pro vzpomínku odnesli pamětní list a dobrý pocit z ukončeného díla. I z farnosti sv.
Anny se naše šestičlenná skupinka vydávala 1x v měsíci do sálu ostravsko-opavského
biskupství, abychom se zaposlouchali do obsahu zajímavých přednášek k obohacení našich
vědomostí. A každé téma přednesené v hloubce odbornosti a přitom vstřícností a laskavým
přístupem přednášejícího v nás zanechalo mnoho námětů k přemýšlení. Uvědomovali jsme si,
jak je důležité i v našem seniorském věku nezůstávat na místě. Vždyť i náš velký básník Jan
Neruda se ve své básni vyznává: „...kdo zůstal stát, už stojí opodál...“
Všechna témata přednášek byla zajímavá a rozšířila náš pohled na různá dění kolem nás, ale
i na historii křesťanství v minulosti. Uvedu jen některá: Život Ježíše Krista ve Svaté zemi,
Liturgický rok a jeho prožívání, Sociální a vztahové aspekty stáří, Bůh nás volá jménem,
Hospodin je Bohem smlouvy, Desatero a nové výzvy pro 21. století.
V pěkné a družné pohodě proběhla po každé přednášce i chvíle případných dotazů. A tak jsme
se na každé příští setkání těšili a v milém a dobře organizovaném prostředí nacházeli nové
přátele. Potěšilo nás i uznání pana biskupa, že my, senioři, můžeme být svou vytrvalostí
příkladem i pro křesťany mladšího věku.
Chci těmito řádky také poděkovat všem, kteří nám hezké chvíle na biskupství připravovali,
a požádat i vás, věřící z naší farnosti, abyste se k nám přidali, a tak nás bylo Havířova více.
Druhý ročník Akademie pro třetí věk zahájí svou činnost po prázdninách v říjnu. Plánovaná
témata budoucích přednášek už nyní dávají tušit, že budou zajímavá i poučná. A tak, dá-li Bůh,
těšíme se už nyní na setkání s vámi, našimi farníky v říjnu na biskupství v Ostravě.
Alena Balcarová
OBRANA RODIČOVSKÝCH PRÁV
Výchova dětí patří k základním povinnostem rodičů, ale i k jejich osobním právům. V současné
době nastává v naší zemi situace, kdy je toto právo narušováno. Je tedy nasnadě, abychom jako
křesťané apelovali k odpovědnosti za zdravý vývoj a výchovu nových generací.
Kněží ve svém prohlášení podporují rodiče, kteří jsou proti zavádění připravované sexuální
výchovy na školách.
Kněží vydali toto prohlášení: My kněží Římsko-katolické církve, chceme tímto prohlášením
povzbudit rodiče, kteří nesouhlasí se zaváděním sexuální výchovy do škol.
Rodiče, věříme, že máte opravdu rádi své děti a chcete pro ně jen dobro. Proto se na vás
obracíme s následující výzvou: nebojte se usilovat o zrušení státem zaváděné školní sexuální
výchovy. V zájmu rodiny i vašich synů a dcer a dokonce i lidské důstojnosti nedovolte, aby děti
byly státem uváděny do současného nezdravého pojetí sexuality jako neplodné rozkoše bez
zodpovědnosti. I když je nám toto velmi rozšířené pojetí sexuality často předkládáno jako něco
„normálního“ - normální to není. Pravdou totiž je, že lidská sexualita je velkým a krásným
darem Božím a v tomto duchu je třeba k ní i přistupovat. Tím je ale zároveň i dáno její místo
v životě člověka a ve vztazích. Tento dar nachází své pravé a plodné místo v manželství.
Zároveň je v této souvislosti třeba zdůraznit i krásu a hodnotu čistoty. Vzhledem k tomu, že
takovýto uctivý a zdravý přístup od školní sexuální výchovy jistě čekat nemůžeme, je na místě
jasně a účinně říci zavádění sexuální výchovy do škol jednoznačné ne! Nenechte si kazit děti!
Zahrnujeme Vás do svých modliteb. P. Marek Dunda, Vranov nad Dyjí ([email protected])
PROSÍME, PŘIPOJTE SE ZDE K PROTESTU PROTI ZAVÁDĚNÉ SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ.
Adresa: HPŽ ČR, Hlubočepská 85/64, 152 00 Praha 5, e-mail: [email protected]
-9-
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
„KDE JE TVÉ SRDCE, TAM BUDE I TVŮJ POKLAD...“
I když je to už nějaký čas, mám stále v paměti setkání s neznámou ženou u nás ve městě. Čekaly jsme obě
na autobusové zastávce a starší paní se dala se mnou do řeči a vyprávěla, jaké má v rodině starosti. Že je
už dávno v důchodu a teď neví, co bude dál... Vnuk přišel o práci, ale také jeho otec i matka po propuštění
ze zaměstnání nemohou další najít a ona teď neví, jak by jim všem vypomohla svými penězi. Byla velmi
skleslá a nešťastná. Nenapadlo mě hned, co na to sdělit. V co dnes člověk může doufat? Řekla jsem jí, že
nad námi, nad naším životem bdí Bůh a ten nás nenechá zahynout, všichni jsme v rukou Božích... Nevím,
jestli tomu porozuměla, ale po chvilce se usmála a chtěla, ať jí to zopakuju znovu. Dále jsme si povídaly a já
jsem jí pak zamávala z odjíždějícího autobusu, babička se dívala již radostněji...
Velkým příkladem blíženecké lásky je Matka Tereza a její následovnice z kongregace sester Misionářky
lásky, kterou založila.
Neúnavně pracují na úkolu, který právě v tu chvíli ukáže Pán jejich milujícímu srdci. Neponižuje je ani to, že
mezi odpadky z bohatých stolů nalézají pokrm pro sebe a své hladové. Nedosáhne na ně pochybnost, zda
má smysl v přelidněné Indii vyhledávat polomrtvé, sotva narozené děti a chtít jim zachránit život. Jsou
radostné, protože vše dělají z lásky, kterou si svobodně zvolily. Sv. otec Benedikt XVI. při svých
apoštolských cestách do různých zemí a kontinentů zdůrazňuje největší úkol nás křesťanů - přinášet lidem
dnešního světa především naději, svým zájmem také lásku, a tím i víru...
K tématu úvahy se nabízí i otázka, proč je nutné ve farním časopise neustále vypisovat výši farních sbírek a
navíc je porovnávat s minulým obdobím, jaký to má smysl a
účel? Jednak proto, že někteří věřících navštěvují po různu všechny havířovské chrámy (kostel sv. Anny, sv.
Markéty, sv. Jana Boska i sv. Jana Křtitele), a tudíž přispívají tam, kde se zrovna účastní nedělní liturgie.
Navíc je zde ještě mnoho dalších aspektů ovlivňující uvedená fakta. Před časem se opravila střecha na
bludovickém kostele, postavila se nová fara v šumbarské farnosti, a tedy se příspívalo přímo na tyto účely.
Existují osobní možnosti potencionálních dárců /patří-li k výdělečně činným, mezi osamělé - ovdovělé, či
rozvedené, jedná-li se o rodiny s mnoha dětmi, studenty, nezaměstnané, osoby staršího věku, jež bývají
velmi nemocné, nebo také o osamělé matky s dětmi/. Nezanedbatelné jsou i objektivní faktory dané
politicko-ekonomickou situací v zemi - mediální strašení (zejména na počátku jejího vzniku) a pak i skutečné
dopady globální ekonomické krize a obavy starších a nemocných plynoucí z postupující zdravotnické
reformy atd. Pro ty, kteří potřebují znát podrobnosti o financích, by snad mohly stačit informace na nástěnce
v kostele. (Jako je tomu i v jiných farnostech).
Církev je Božím dílem a má žít ze své duchovní podstaty.
Tudíž i v našem „SPOLEČENSTVÍ“ by nás všechny mnohem více povzbudilo osobní vyznání o doteku Boží
milosti (např. při putování do mariánského chrámu nebo jiného poutního místa). Anebo kdyby se s námi
někdo podělil o svůj prožitek se slovem Božím. Je známo, že v nedávné době vyšly tři nové překlady Písma
sv. - Bible 21 (protestantský překl.), Jeruzalémská bible (katolický překl.) a Český studijní překlad bible.
Svatý Pavel, apoštol národů, velký misionář a zakladatel Církve píše ve svém listu křesťanům do Kolosea:
„Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a
napomínejte a S VDĚČNOSTÍ V SRDCI OSLAVUJTE BOHA ŽALMY, CHVÁLAMI A ZPĚVEM, jak vám dává
Duch.“
Ještě malý dovětek: Nový pražský arcibiskup Mons. Dominik Duka v závěru rozhovoru pro přílohu KT
/Perspektivy č. 13/ na dotaz, jaké jsou nejvýznamnější slabiny české církve, ironicky poznamenává, že
mnozí lidé v ní podlehli představě, že peníze jsou na prvním místě...
S přáním všeho dobrého - Zdeňka Kohoutová
Odpověď na dotaz:
Milí farníci, reaguji na dotaz paní Kohoutové v jejím článku: „proč je nutné ve farním
časopise neustále vypisovat výši farních sbírek a navíc je porovnávat s minulým obdobím,
jaký to má smysl a účel?“
Možná začnu trochu zeširoka.
Plně se ztotožňuji s tím, co je v článku uvedeno dále, že by nás všechny mnohem více
povzbudilo osobní vyznání o doteku Boží milosti (např. při putování do mariánského
- 10 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
chrámu nebo jiného poutního místa), nebo kdyby se s námi někdo podělil o svůj prožitek se
Slovem Božím. Tyto články bych opravdu velmi uvítal v našem farním časopise. Bohužel
jich je minimum. Chápu, že mnozí mají ostych, psát o svém setkání s Bohem – je to pro ně
intimní záležitost, anebo nevědí, jak tento svůj osobní zážitek či zkušenost formulovat do
slov, aby byl srozumitelný i druhým. Hraje zde roli i jakási falešná pokora: „Přece já jsem
tak hříšný, co můžu o sobě psát, jak se na to budou dívat ti druzí?“ Ne přátelé, nebojte se!
Pokud vás něco oslovilo z Božího Slova, co si myslíte, že by mohlo obohatit druhé, nebojte
se to napsat, a pokud si nejste jistí obsahem nebo formou, tak mi to můžete nejdřív poslat
a podíváme se na to spolu. Já mám vždycky velkou radost, když třeba při páteční adoraci nahlas
mnozí vyslovujete své díky a prosby před Kristem a mnohdy velmi osobní – je to pro mě
příklad i povzbuzení – děkuji vám za to! Myslím, že takto, na kolenou, se nejvíc buduje farnost.
A teď zpátky k tomu dotazu. Výše sbírek se uvádí v časopise proto, že si myslím, že
farníci mají právo vědět, kolik přispějí (byť samozřejmě chodí i do jiných kostelů). Vždycky
jsem byl zastáncem otevřenosti - mockrát se mi to už v životě vyplatilo a chci v tom
pokračovat i nadále, nejen ve finančních otázkách. Jsem otevřený k vašim rozumným
a reálným návrhům na změny ve farnosti, jsem ochoten vyslechnout jakýkoliv kritický
názor, který je veden snahou pomoci dobré věci. Musím ty názory ovšem znát a ne se je
dovídat zprostředkovaně.
Mrzelo by mě, kdyby to zveřejňování sbírek bylo chápáno jako srovnávání s minulostí
apod. Tu tabulku, která byla uveřejněna ve Svatodušním čísle Společenství a jsou tam
uvedeny sbírky za rok 2008 a 2009, chápu jako tečku za obdobím říjen-prosinec 2009, kdy
bylo dohodnuto s biskupstvím počítání sbírek a zveřejnění jejich výsledků. Počítání sbírek
po mém nástupu od ledna 2010 beru jako výrazné ulehčení mé práce (a těm, kteří počítají,
za to děkuji) a také jako projev mého přesvědčení, že financování farnosti má být
transparentní a v tomto duchu chci zveřejnit i na konci roku, co bylo z oněch uváděných
sbírek financováno.
Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda je vhodnější výsledky sbírek uvádět
v časopise, na vývěsce nebo na našich internetových stránkách, každopádně já si myslím, že
je to důležité.
Závěrem mé (promiňte, že tak dlouhé a rozvláčné) odpovědi se chci zase ztotožnit
s pisatelkou dotazu a říct, že si nemyslím, že: „peníze jsou až na prvním místě“! Nejsou.
Jsou jen prostředkem k cíli, kterým je budování pravdivé, otevřené a angažované farnosti,
která jde za Kristem. Ať On je opravdu naší Cestou, Pravdou a Životem!
K tomu Vám žehná P. Marcel
Postřehy z počítání
Jsem jedna ze skupinky farníků, kteří se po prosbě pana faráře v minulém Společenství zapojili
do počítání sbírek. Do nedávné doby jsem jako většina z nás měla o systému finančních
záležitostí ve farnosti téměř minimální povědomost a teprve po neblahých událostech
v uplynulém roce a informacích ve Společenství jsem alespoň trošičku „v obraze“. A teď také
vím, že ono i to počítání není nic jednoduchého a je s tím dost práce a starostí. Např. Marek
Světnička spočítané peníze, z nichž většina je mincí, rozměňuje po obchodech na papírové
bankovky. Šetří tím farní peníze, protože naše banky si tyto služby nemravně zpoplatňují. Pan
generální vikář všem, kteří začali s počítáním sbírek, již poděkoval. Myslím, že je řada také na
nás, farnících, od kterých se jim poděkování zatím nedostalo. Vážím si toho, že jste se ctí
vydrželi všechny ty nepříjemné chvíle a ústrky a že i díky vašemu křesťanskému přístupu se ve
farnosti máme pořád rádi. Díky!
Alena Nečasová
- 11 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Motto: „Uviděl ho a byl pohnut soucitem.“ (LK 10, 33)
samého. V těchto dvou přikázáních tkví
celý Zákon i Proroci.“
„Tři zmíněná zaměření lásky (láska
k Bohu, láska k bližnímu, láska k sobě
samému) mají růst společně a v tomto
růstu se vzájemně podporovat.“ Jacques
Philippe tuto vzájemnou potřebu obrazně
přirovnal ke stoličce – trojnožce. „Jakmile
je jedna noha kratší nebo není vůbec,
stolička ztrácí svou stabilitu a nemůže
plnit svůj význam. A stejně tak to je
s chápáním Božího požadavku. Jakmile
jeden rozměr lásky schází nebo je
opomíjen, zbývající tím trpí a jejich rozvoj
je zneplodněn. Láska k bližnímu se opírá
o lásku k Bohu, který je jejím zdrojem.
Láska k bližnímu se však opírá i o lásku
k sobě samému. Pokud si sám sebe
zošklivím, když se nepřijímám takový,
jaký jsem, nutně se tato skutečnost
zrcadlově promítne do vztahů k bližnímu.
Mnohé konflikty s druhými jsou projekcí
konfliktů se sebou samým. Přijmutí sebe
sama je podmínkou k přijetí druhého
člověka v jeho celistvosti. Když nejsem
smířen se svou minulostí, se svou
osobností, jsem nespokojen s tím, co jsem,
tak či onak za to dám „zaplatit“ druhým:
za
své
rozladěné
nitro
učiním
zodpovědným je, protože nejsem v pokoji
sám se sebou…“ řekl Jacques Philippe.
„Jak si uchovat v srdci pokoj“ byl název
druhé přednášky francouzského myslitele.
Na její rozbor zde bohužel není místo.
Svým obsahem však nebyla méně
zajímavá.
Mým záměrem bylo sdělit jen několik
málo myšlenek autora, který má co říci
dnešnímu člověku. Jacques Philippe je,
kromě jiného, také autorem mnoha děl.
V tomto roce se dočkala překladu jeho
kniha napsána v roce 2007, která nese
název „Volání k životu“, jejíž přečtení
vřele doporučuji. Čtenář nebude zklamán.
Právě v této knize je možné se dočíst
o nastíněných tématech.
I
letošní
XXI.
ročník Katolické
charismatické konference měl ve své
bohaté nabídce čím oslovit návštěvníky.
Ať už ty, kteří navštěvují konferenci
pravidelně, nebo ty, kteří přijeli poprvé.
Zárukou kvalitního programu byli
bezpochyby přednášející: představený
řádu karmelitánů P. Vojtěch Kodet,
bývalý armádní kaplan P. Tomáš Holub,
polský kněz žijící v Česku P. Bogdan
Stepien, francouzský kněz a autor mnoha
děl o duchovním životě P. Jacques
Philippe a mnoho dalších. Musím přiznat,
že právě přednášky Jacques Philippe,
známého
e x e r c i c á t o r a z komunity
Blahoslavenství, mne zaujaly nejvíce.
Motto letošní konference „Uviděl ho a byl
pohnut soucitem“ převzaté z Lukášova
evangelia
odkazuje
na podobenství
o milosrdném samaritánovi. Tento evangelijní odkaz byl těžištěm všech přednášek.
Z uvedeného podobenství vycházel také
otec Jacques Philippe v přednášce s názvem
“Dvojjediná láska“. „Není snadné milovat
bližního. Při své snaze narážíme na mnoho
lhostejnosti, zatvrzelosti srdce. Skutečnou
lásku můžeme dávat bližním jenom tehdy,
pokud dostaneme od Boha opravdové
uzdravení našeho vlastního srdce. Právě
když opravdu prožijeme Boží něhu
a milosrdenství, když ho čím dál více
poznáváme jako našeho otce, který nás tolik
miluje a je nám tolik nablízku, tak v té
chvíli se naše srdce může uzdravit a být
schopné milovat.“ přiblížil Jacques
Philippe.
Ve svých dalších úvahách se zamýšlel nad
trojrozměrnou láskou, která je výzvou
a zároveň požadavkem pro každého
člověka. Opřel se o známý Matoušův text
kap. 22, verš 37 – 40. „Budeš milovat
Pana, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí. To je
největší přikázání. Druhé se mu podobá:
Budeš milovat svého bližního jako sebe
- 12 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Mám-li shrnout těchto pár neformálních
dní na charismatické konferenci, musím
konstatovat, že nabízí člověku sdílení ve
víře, mít a otevřeně prožívat pravou radost
v srdci vycházející z autentického setkání
s Kristem. Není možné přijet na toto
místo, aktivně se účastnit konference, ať
už přednášek, slavení Eucharistie či
adorace a odjet, aniž by srdce člověka,
jeho mysl, vůle nebyla znovuobnovena
a posvěcena Bohem. Jinými slovy: není
možné přijet na toto místo a přitom se
nesetkat s láskou.
Dagmar Černochová
přednášek na adrese
http://konference.cho.cz (bez www!)
Příští rok se určitě budeme chtít zúčastnit
dalšího ročníku konference.
Ondřej Chlebík
Když jsme před třemi lety přijali nabídku,
jet na Charismatickou konferenci, přijal
jsem ji jako možnost zajímavě strávit pár
prázdninových dní. Nic víc jsem od toho
nečekal. Dnes vím, jak právě to bylo
důležité. Protože program konference,
složený z modliteb, přednášek a slavení mší,
nikoho nepřekvapí. Překvapí ale to, kvůli
čemu se tato konference právem jmenuje
charismatická. Ať už se jedná o věci
viditelné, třeba mluvení v jazycích,
spontánní chválení Pána s rukama nad
hlavou, a to ve společenství řádových sester,
kněží, dětí, mladých i těch, kteří by věkem
mohli být mými rodiči...
Ale překvapí i věci neviditelné. Jako třeba
pocit obrovské úlevy z toho, co tak dlouho
uvnitř bolelo a co dokázala překonat jedna
modlitba za uzdravení. Nebo hmatatelný
pocit blízkosti Boha. Pocit člověka, který je
součástí Božího stvoření, Boží lásky.
Atmosféru je těžké popsat na papír. Já jsem
před těmi třemi lety poznal, že je církev
daleko pestřejší, než jsem si do té doby
představoval. Myslím, že člověk, který to vše
jednou zakusí, má jenom dvě možnosti. Buď
už se nikdy nevrátí, nebo se bude snažit
účastnit pravidelně. A já už se moc těším na
příští rok.
Ve dnech 7. -11. 7. 2010 jsme se celá rodina
zúčastnili 21. katolické charismatické
konference, která se opět konala v Brně.
Program
byl
nabitý
zajímavými
přednáškami, modlitbami a chválami - tak
jako každým rokem. Hodně nás oslovil
o. Bogdan Stepien se svou přednáškou
„Padl do rukou lupičů“ a následnou adorací,
kterou jsme všichni hluboce prožívali. Také
hlavní host letošní konference Jacques
Philippe z komunity Blahoslavenství nás
velmi zaujal. Velice mile nás překvapila
možnost výběru bezlepkových obědů, taktéž
i možnost bezlepkového sv. přijímání (toto
je již možné i v našem kostele)
Celé setkání provázela hudebně konferenční
kapela Chapela, která zpívá úžasné písničky
(některé z nich se zpívají i při pátečních
bohoslužbách s mládeží). Kdo na této
konferenci nebyl, má možnost zakoupit si
C D / D V D s nahrávkami jednotlivých
Vladimír Moudrý
***********************
PANE KAPLANE, DĚKUJEME
Snad je vinen žár červencového léta nebo i jiné aktivity prázdnin, ale skutečností zůstává, že
jsme ve farnosti sv. Anny jaksi pozapomněli předem zareagovat na letošní 165. výročí
posvěcení našeho farního kostela, které připadlo na 27. července 2010. Náhodné
upozornění, zřejmě z Božího vnuknutí v sakristii před večerní mší sv., a můžeme proto
poděkovat našemu novému kaplanovi P. Karlu Rechtenbergovi za velmi milé připomenutí
tohoto výročí. Pane kaplane, děkujeme za důstojný průběh bohoslužby, za Vaši výstižnou
promluvu, výběr vhodné písně, obsažné a vroucí modlitby i Vaši závěrečnou prosbu o další
Boží požehnání pro celou naši farnost.
Za nás farníky - Alena Balcarová
- 13 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
JAK JSME PUTOVALI PO STOPÁCH BENEDIKTINŮ
Někdy začátkem roku jsem vás, milí farníci,
pozvala ve dnech 12. - 17. července na
poutní zájezd „Po stopách benediktinů“,
jako velkou okružní jízdu Německem,
Švýcarskem a Rakouskem. Když se čas
naplnil a bylo všechno připraveno
k odjezdu, obdržela jsem 10 dní před
odjezdem zprávu z cestovní agentury,
kterou jsem požádala o spolupráci, že zájezd
ruší a vrátila mi peníze. Co teď? Pane, co
mám dělat? Vždyť nejde o mne, ale o plný
autobus těšících se poutníků! Pane, chceš-li,
Ty můžeš... A už jsem žhavila telefon
a zavolala do duchovního centra sv.
Františka z Pauly ve Vranově u Brna významného mariánského poutního místa,
zda by se u nich nenašlo místo pro 40
poutníků, stačilo by tak v září. Milý ženský
hlas se zeptal: „Příští rok, že?“ „Ne“, říkám
zděšeně, „letos“. „Ale my přijímáme
objednávky rok dopředu.“ Už jsem chtěla
zavěsit a jen tak jsem nahodila udičku
„A nemohla byste se přece jen podívat?“
Chvíli bylo ticho a pak se hlas na druhé
straně ozval: „Vypadla nám jedna skupina,
ale je to v termínu od 12. do 17. července.
Sedla jsem si na zadek. Vždyť to je přesně
ten termín, kdy jsme měli putovat „po
stopách benediktinů“! A termín jsem
okamžitě rezervovala. Jenže mi chyběl
autobus. Kde jej sehnat v sezoně tak
narychlo? Ale to už jsem žhavila dráty
podruhé a telefonovala naší staré známé
dopravní kanceláři: „Paní Renátko, mám
problém...“ - a líčím celou situaci. „To bude
těžké“, slyším odpověď. „Léto mám plné...
ale v neděli 11.7. se mi vrací autobus
z Itálie, jenže 18.7. zase vyjíždí na cesty.
Kdy to máte?“ „Od 12.7. do 17.7.,“ pípnu
nesměle. „Tak to by šlo,“ zní odpověď.
„Napište mi písemnou objednávku.“
Večer klečím před křížem v modlitbě díků a
v úžasu nad mocným Božím působením. Pak
už mi zbývalo jen v rychlosti přepracovat celý
program a v pondělí ráno 12. 7. jsme
v nezměněném termínu vyjeli místo do
ciziny, tak za dobrodružstvím poznávání
Krista na jižní Moravu.
Poutní zájezd byl jako každoročně
inspirující, plný dojmů a krásných zážitků.
Nelze zde o všech vyprávět, protože
mnohdy jde o nesdělitelné skutečnosti.
Avšak o jedno poučení bych se s vámi
chtěla rozdělit.
Jeden z našich poutních dnů nás zavedl do
Rakouska, do Heiligenkreutz, kde se
nachází nejstarší cisterciácký klášter
v Evropě. Ze starobylého chrámu, nádherné
křížové chodby i kapitulní síně na nás
dýchal duch dávných dob, který nás přenesl
v čase o deset století zpět...
Odpoledne jsme se i my vydali zpět, teď už
ne v čase, ale geograficky - vraceli jsme se
autobusem domů do České republiky. Cestu
dálnicí jsme se rozhodli zkrátit si modlitbou
růžence. Ale pan řidič nám řekl, že se
růženec modlit nemáme, protože ho ta
jednotvárnost uspává. Jestli to myslel vážně
nebo to byl jen pokus o vtip, nevím.
Nicméně slova byla vyřčena a my jsme mu
jeho přání splnili. Místo růžence jsme začali
zpívat písničky moravské i slovenské,
veselé i táhlé a za bujarého veselí jsme
odbočili z dálnice na silnici, odkud nás
k české hranici už dělilo asi jen 30 km.
Vtom autobus škytnul, ztichnul a přestal jet.
Řidič setrvačností sjel na polní cestu, která
se „náhodou“ zrovna před námi objevila,
abychom aspoň neblokovali provoz na
frekventované silnici. A tak jsme místo
„doma“ ve Vranově skončili naši pouť
v rakouských polích s vinicemi, které byly
obehnány drátem. Všichni jsme vystoupili
z autobusu. Odpolední slunce pálilo a bylo
nesnesitelné vedro, před kterým jsme se
uprostřed polí neměli kam skrýt. Pan řidič si
nejprve zapálil cigaretu, potom rozpačitě
nahlédl do motoru, načež začal „mobilovat“,
aby pro nás poslali náhradní autobus. Ale to
už naši tři chlapi ze zájezdu také začali
zvědavě nakukovat do motoru a radili se,
v čem by mohla být závada. A protože byli
šikovní, nezůstalo jen u slov, ale pustili se
do práce. A my ostatní jsme se začali modlit
„odmítnutý“ růženec. Nikdy není modlitba
tak vroucí a opravdová, jako když je člověk
- 14 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
v tísni. Přitom jsme po očku sledovali
počínání našich tří opravujících poutníků,
jejichž útržky hovorů a pokynů k nám
přilétaly. Vtom jeden z nich přišel k ohradě
a začal stříhat drát. Tu jsem zaslechla mezi
slovy modlitby šepot svých sousedek
„nedívej se tam, oni kradou.“ Jiný hlas
zašeptal: „Neboj se, oni se z toho
vyzpovídají.“ Jakkoli byla situace vážná,
musela jsem se zasmát. A přitom jsem si
vzpomněla na verš z Písma. Když Ježíš
posílá své učedníky pro oslátko, na kterém
chtěl přijet o velikonocích do Jeruzaléma,
měli jen říct: „Pán je potřebuje.“ A znovu
jsem se ponořila do slov modlitby. Zdrávas
Maria ...Mezitím autobus několikrát
naskočil a zase ztichl. ...milosti plná...
A znovu stříhání drátu z ohrady. ...
požehnaná jsi mezi ženami... Tři muži
u motoru za asistence pana řidiče se
zaníceně věnují své činnosti. Poslední
desátek růžence stále hlasitěji graduje ke
svému konci. Zdrávas Královno... motor
naskočil a spokojeně si brumlá... požehnaný
plod života tvého nám po tomto putování
ukaž.... „Hotovo, nastupovat“, ozve se
radostný hlas od motoru. Ó milostivá,
ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria, zní
závěrečná slova plná úlevy z našich úst.
Domů jsme dojeli už bez problémů,
naplněni o jeden duchovní zážitek navíc.
Pán dopustí, ale neopustí. Boží mocí jsme
byli upozorněni na důležitost modlitby
růžence. Nelze ji beztrestně odmítnout.
A přesto. Bůh je laskavý Otec, který dobře
vede své děti. Motor autobusu se
neporouchal na dálnici, ale v poli, u drátěné
ohrady, aby potřebný drát, který pan řidič
v zásobě u svého nářadí neměl, byl
k dispozici a nahradil tak součástku, která se
teplem roztavila.
Díky, Pane, že nad námi i přes naši
nerozumnost stále trpělivě bdíš a řídíš nejen
svět a hvězdy, ale i životní pouť každého z nás.
Jana B á r t o v á
********************
Bezbožná hra
nefunguje. Na druhou stranu jsem
přesvědčen, že fotbalové utkání lze odehrát
čestně a pěkně. Dobře provedená klička je
uměním,
byť
jiného
druhu
než
Michelangelovy fresky. Obojí lze vztáhnout
směrem k Bohu…
Mistrovství je za námi a tuto kauzu můžeme
zrekapitulovat. Náboženská gesta byla
projevována stejně často jako dříve a nic se
nestalo. Ani oněm nábožensky horlivým
„hříšníkům“. FIFA zřejmě měla plné ruce
práce s jinými problémy, k nimž patřily
zejména skandální omyly sudích při
(ne)uznávání gólů. Přispěl k tomu zákaz
používání videotechniky, kterou předseda
FIFA Sepp Blatter odmítá stejně zatvrzele
jako náboženské symboly.
My lidé jsme náboženskými bytostmi
a náboženská gesta jsou důsledkem této
skutečnosti. Vymítání křížů z fotbalových
stadiónů, ze školních tříd a z veřejného života
nemůže uspět. Pokud přece jen ano, pak se
nejen z fotbalu stane jen bezbožná hra.
-ok-
Mám rád fotbal, a tak pro mne Mistrovství
světa ve fotbale každý čtvrtý rok
představuje vrchol „sezóny“. Ještě než
začalo, přečetl jsem si, že FIFA hráčům
zakazuje
projevování
jakýchkoli
náboženských gest. Nebyl to zdaleka první
blábol, který tento orgán vyplodil, přesto mě
to za(m)razilo. Co to má znamenat? Jedná
se ještě o projev módní „politické
korektnosti“ nebo již o novou cenzuru, jaké
jsme si v našich končinách ještě nedávno
hojně užívali? A taky mě zajímalo, jak to
bude fungovat v praxi. Většina – zpravidla
i nevěřících – hráčů ona náboženská gesta
používá. Křižují se před vstupem na trávník,
vzhlížejí k nebi po gólu i promarněné šanci,
někteří dokonce používají „boží“ ruku. FC
Barcelona má vlastní kapli, srbští fotbalisté
před šampionátem absolvovali speciální
bohoslužbu…
Popravdě řečeno tato gesta příliš rád nemám
a nemyslím si, že by skutečně vylepšovala
výkon daného hráče či týmu. Takhle
jednoduše (naštěstí) taková „magie“
- 15 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
JAK TO VIDÍ
- Josef PINTÉR, kronikář města Havířova
Ekumenické setkání křesťanských církví
Pod klenbami kostela sv. Anny v Havířově se setkaly v polovině června z iniciativy
Mgr. Marcela Krajzla, faráře Římskokatolické farnosti sv. Anny a Římskokatolické farnosti
sv. Markéty dvě křesťanské církve.
Pozvání přijali senior Těšínsko-havířovského seniorátu SCEAV, pastor Janusz Kożusznik
a pastor Mgr. Vladislav Volný, oba ze Slezské církve evangelické augsburského vyznání
v Havířově. Před početným posluchačstvem věřících, zástupci jednotlivých společenství
katolické farnosti, ve stručnosti představili své aktivity. Postupně vystoupili Tomáš Grepl Společenství mládeže, manželé Samuhelovi - Společentví rodin, Renáta Moldříková Společenství maminek, Vladislav Moudrý - Společenství Orla, Jana Adámková a Miluše
Žáčková - Společenství Živého růžence, Lukáš Čadan - Církevní středisko sv. Jana Boska
a skaut, Lumír Hurník - Společenství františkánů a člen Společenství seniorů. O hodnotný
kulturní zážitek se postaral křesťanský pěvecký sbor mládeže.
Po oficiální části programu, který měl hlavně informativní charakter, se vedly neformální
diskuse v knihovně kostela. Církevní představitelé se domluvili, že další společné setkání
proběhne v neděli 17. října v evangelickém kostele v Havířově-Bludovicích. Pozvání
dostanou také další havířovské křesťanské církve.
Kostel sv. Anny, který patří k nejstarším kulturním památkám města, má nejen bohatou
historii, ale i činorodou současnost. Nádherné koncerty duchovní hudby byly a jsou velkým
lákadlem nejen pro věřící, ale i širokou veřejnost. Zejména Česká mše vánoční Jakuba Jana
Ryby si našla nevídanou oblibu a kostel o Vánocích doslova praskal ve švech. Po kratší
přestávce se milovníci Rybovy Hej mistře, letos opět dočkají svého oblíbeného koncertu.
SETKÁNÍ KŘESŤANSKÝCH CÍRKVÍ
Mnozí starší farníci si třeba vzpomenou, že již v březnu r. 1992 se v kostele sv. Anny a pak
ještě i v následujícím roce uskutečnil „Světový den modliteb žen“, jehož program každoročně
připravují ženy vždy z jiné země a jiného kontinentu. Do našeho chrámu mezi nás přišli věřící z
Evangelické církve bratrské, představitelé Církve bratrské a také zástupci z Církve adventistů
sedmého dne společně se svými duchovními k ekumenickému shromáždění a společné
modlitbě.
A nyní se ve farnosti tyto snahy opět obnovují; je vždy dobré, když se křesťané vzájemně
setkávají a poznávají.
Z.K.
O EKUMENISMU
(k doplnění předchozího příspěvku)
- Vůle k jednotě - Touha po jednotě se naštěstí probouzí u všech křesťanů; pozornost se
dnes zaměřuje více na to, co je společné, než na to co rozděluje. Naštěstí se zdá, že jeden
předpoklad k jednotě se již začíná plnit: láska a vzájemný respekt.
- Sounáležitost s ostatními církvemi - II. vatikánský koncil uvádí: „Církev se z mnoha
důvodů umí spojit s těmi, kteří jsou pokřtěni a účastní se slávy křesťanství, avšak jejich
vyznání víry není úplné nebo nezachovávají jednotu přijímání pod nástupcem Petrovým.“
Koncilní dekret o ekumenismu rozvádí tuto myšlenku dále: „Katolická církev na ně (ty
- 16 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
oddělené) pohlíží v úctě a lásce jako na bratry. Neboť kdo věří v Krista a pravým způsobem
přijal křest stojí tím v určitém, i když ne v úplném společenství s katolickou církvi...“
Existují tudíž stupně uskutečnění církve. Spojení s ní může být více nebo méně intenzivní.
V každém případě jsou oddělení křesťané - jak tentýž dokument zdůrazňuje - „vírou ve křtu
ospravedlněni a k tělu Kristovu přičleněni, a proto jim náleží důstojný název křesťané...
Právem budou katolickou církví uznáni jako bratři v Pánu.“ Katolická církev ví, že „duch
Kristův“ a jeho milost jsou přítomny také zde. Také mimo katolickou církev je tudíž církev
uskutečněna, i když podle našeho přesvědčení ne v plném smyslu, protože tam chybí
podstatné vlastnosti, které Kristus své církvi propůjčil. Například Petrův úřad, který podle
katolického přesvědčení má garantovat jednotu církve; u některých apoštolské následnictví,
tedy historický biskupský úřad. Na druhé straně také katolická církev ještě rozhodně
nevypadá „dokonale“, nýbrž ví, že je na „cestě“, jak již bylo řečeno.
- Pevné přesvědčení není intolerance - Měli bychom si vzájemně uznat, že každá konfese se
snaží poctivě hledat vůli Kristovu, a že rozdílné pozice nejsou určeny skupinovými zájmy
a neústupností. Také katolické církvi jde o uskutečnění církve, jakou ji chtěl mít Kristus.
Z tohoto důvodu chce pro všechny vytrvale uchovávat to, co Kristus podle jejího
přesvědčení pro všechny závazně ustanovil.
Také katolická církev však velmi dobře ví, že neustále zaostává za tím, čím by podle
Kristovy vůle měla být. Cesta k jednotě začíná proto vnitřní proměnou, vlastní obnovou.
Poslední koncil byl svolán výslovně k tomuto účelu, aby připravil znovusjednocení tím, že
se katolická církev vnitřně obnoví, reformuje. Katolíci jsou proto tímto koncilem nabádáni,
aby se slovem i činem zdrželi všeho, co by mohlo zranit ostatní křesťany. Tím více by ale
měli s ostatními křesťany spolupracovat, v dialogu je lépe poznávat a učit se jim rozumět
a s radostí uznávat skutečné křesťanské statky ze společného dědictví.
- Ekumenismus - Všichni křesťané mají za úkol hledat jednotu církve a překonávat její
rozdělování. Nesmí být zanedbáno nic, co nás přibližuje k tomuto cíli.
Hnutí, které se snaží navzájem přibližovat křesťanské konfese, nazýváme ekumenismem
(oekumene - řecky doslova obydlená Země; v církevním terminologickém pojetí: všeobecná
církev určená pro celé lidstvo). V teologickém dialogu, při spolupráci v sociální a charitativní oblasti, ve společné modlitbě a studiu Písma svatého se křesťané všech vyznání
pokoušejí odstraňovat vzájemné předsudky a učí se navzájem si rozumět. Již několik
desetiletí se křesťané všech konfesí modlí za sjednocení rozdělených křesťanů. V mnoha
oblastech již existuje úzká spolupráce: společné překlady biblických textů, společné
modlitby a písně, společné bohoslužby a vzdělávací akce až po společné užívání církevních
prostor. Vzájemný vztah křesťanských společenství získal zcela nový styl.
Pro úplnost je nutno připomenout - že stále trvá:
- Přání eucharistického společenství - Zvláště bolestně mnozí vnímají to, že jsou křesťané
stále ještě rozděleni u stolu Páně, tedy při přijímání a při večeři Páně. Zde jde zejména
katolické církvi o velmi ústřední otázky, např. pokud jde o chápání eucharistie a především
o otázku vykonávání úřadu a zplnomocnění k vykonávání večeře Páně. A právě zde se
nacházejí podstatné rozdíly.
Pro katolickou církev je přijímání dokončením, vrcholem jednoty, takže jednota přijímání
předpokládá církevní společenství. Tak to bylo už v prvních stoletích církve. Eucharistické
společenství by tedy předstíralo jednotu, která ještě neexistuje, a to by dokonce mohlo
bránit dalším snahám o skutečnou jednotu.
/zdroj: KGI/
- 17 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
PŘEČETLI JSME...
„Úvahy nad Žalmy“ - C.S. Lewis, vydalo nakladatelství Návrat domů r. 1999.
C.S. Lewis /1898-1963/ ve své době působil jako profesor na universitách v Oxfordu
a Cambridge. Proslul svými eseji, v nichž se zabýval náboženskými, filosofickými a společenskými otázkami. Mezi čtenáři jsou známy jeho tituly: Letopisy Narnie, K jádru křesťanství,
Rady zkušeného ďábla, Velký rozvod a další.
Knížka úvah nad vybranými žalmy není odbornou studií, i jako laik však nabízí inspirující
pohled na tuto sbírku hebrejské poezie a otevírá nové možnosti pohledu na celou knihu Žalmů.
Autor poukazuje na to, co mnozí již opomněli, že tu jde o poetické vyjádření vztahu mezi
člověkem a Bohem. Ve svých úvahách se zamýšlí nad zásadními skutečnostmi a pojmy, které
ilustrují mentalitu židovského národa - proklínání, spoluvina, soud a smrt v žalmech. Dále jej
oslovilo téma úžasu, vyjadřující úctu a bázeň před Bohem - „Spatřovat okrasu Hospodinovu“,
„Sladší než med“, „Slůvko o chvále“. V závěru publikace popisuje i skrytý význam, jenž se
objevuje v tomto starozákonním textu, a který nastiňuje příchod Krále, Mesiáše...
„Katolické noviny“ /1949-1989/ - ed. Jan Paulas, Jaroslav Šebek, vydal Katolický týdeník
r. 2009.
Tuto publikaci vydala redakce Katolického týdeníku k významnému výročí a jako připomínku
60 let od zahájení vydávání Katolických novin, (které byly v r. 1990 byly přejmenovány na
Katolický týdeník, a je tedy přímým nástupcem tohoto listu).
Úvod knížky připravil nynější šéfredaktor Antonín Randa; obsah je rozdělen na jednotlivé časové
úseky... „Co psaly Katolické noviny?“ /1949-1959/ Články KN zachycují i historické mezníky
a události novodobých českých dějin II. poloviny 20. stol., vypovídají o kritických situacích
a způsobu vlády v tehdejší gottwaldovské republice. V padesátých letech s příchodem komunistů
k moci to byly lživé a matoucí informace (tedy dezinformace popř. zamlčování skutečností internace a později vynucená emigrace pražského arcibiskupa Josefa Berana, vykonstruované
monstrprocesy s představiteli řeholních řádů a kněžími, utajená úloha příslušníků StB v tzv.
„Čihošťském zázraku“ a řada dalších). Pouze v období „pražského jara“, kdy země začala 'dýchat'
volněji, mohly i Katolické noviny po tento krátký čas informovat své čtenáře. Po srpnovém vpádu
sovětských vojsk v r. 1968 a nástupu tvrdé normalizace opět pokračuje cenzura, zkreslování pravdy
a 'mlžení' o skutečném stavu církevního života a společnosti.
V knížce jsou publikovány texty - /výzvy, úvahy a komentáře, nebo také homilie/ významných
představitelů české církve Františka kardinála Tomáška, Štěpána Trochty, Oto Mádra, Jana
Merella, Jana Evangelisty Urbana, Josefa Zvěřiny aj. Editoři připojili i ukázky z tvorby
nejznámějších katolických básníků - Václava Renče, Jana Zahradníčka, Jakuba Demla; jsou zde
uvedeny příspěvky, prezentující pozdější dobu - let 70. a 80. (Václav Frei, František Hobizal,
František Kuneš a řada dalších). V závěru je zařazen článek bývalého šéfredaktora P. Milana
Badala, jenž subjektivním pohledem sepsal krátké ohlédnutí na posledních dvacet let periodika
ve snaze zachytit změny v nové koncepci listu po sametové revoluci a v čase znovunabyté
svobody. Zahrnul do něj své osobní, místy úsměvné vzpomínky. Nechybí zde ani seznam všech
působících šéfredaktorů posledního údobí.
Nesporně zajímavý titul ilustruje dlouholeté „přežívání“ církve i věřících v nesvobodné zemi.
Vydává také svědectví o praktikách komunistického režimu v tehdejším Československu, jak
zlovolně zasahoval do života celé společnosti i do mnoha lidských osudů v tomto těžkém
období našich národních dějin.
Z.K.
- 18 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
NANEBEVZETÍ PANNY MARIE
15. srpna je v liturgickém kalendáři Slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Od 5. století si
křesťané v Jeruzalémě připomínali svátek Dormitio /Zesnutí Panny Marie/. Pojem
nanebevzetí opisuje vzetí matky Boží do nebeské slávy s tělem a duší. Nanebevzetí Panny
Marie je pravda víry (dogma), slavnostně vyhlášená Piem XII. 1. 11. 1950 v apoštolské
konstituci - Munificentissimus Deus.
Toto tajemství nacházíme po staletí v církvi Východu i Západu, kdy se v 7. století, za doby
pontifikátu papeže Sergia I. slavil svátek Zesnutí Panny Marie.
Nanebevzetí je více než jakési velebení Panny Marie považováno za zástavu skutečného
přidružení se křesťana k vítězství Ježíše Krista nad zlem a za potvrzení naší budoucí účasti
na slávě Vykupitele.
/zdroj:www: iEncyklopedie.cz/
------------------------------------------------------------------------Úvahami nad úlohou Panny Marie v dějinách spásy se v titulu „Meditace o Panně Marii“
zamýšlel kolínský arcibiskup Joachim Meisner. Připomíná, že úcta k Matce Boží je
existenční otázkou církve. Ona je nositelkou Ducha svatého, a kde je Maria, tam je nadšení
pro Boha a církev.
Maria je sloup pravověrnosti. Pán daroval své církvi od počátku panenskou, nezfalšovanou
a jasnou paměť, a tou je Maria, která nic nezapomíná a nepotlačuje. U Jana čteme: „V tu
hodinu ji onen učedník přijal k sobě“ (Jan 19,27). Maria, které Ježíš dal Ducha svatého, je
přijata do církve jako ochránkyně a hybná síla všeho toho, co Pán řekl a učinil. Nejprve
Maria rozjímajíc uchovávala Kristovo mystérium ve svém srdci, aby je pak „za zavřenými
dveřmi“ sdělila tiše učedníkům, kteří ho pak veřejně hlásali. Maria přijala od počátku církve
Ducha svatého. Co pozorujíc a meditujíc uchovávala ve svém srdci po početí a Ježíšově
narození a po uvedení do chrámu, to zaručuje nyní ve světle vzkříšení a v síle Ducha
svatého. Duch svatý, který učedníkům „připomene vše“, co jim Ježíš řekl, je darován Marii
v neobyčejné míře. S jeho přispěním Maria plně chápe, co s ní i s námi Bůh učinil, a dává
nám o tom vědět.
V době velkého zmatení v církvi i mimo ni je pro nás Maria důležitým orientačním bodem.
Na ní můžeme přezkoušet pravdivost všeho, co bylo napsáno a řečeno o víře. Stahuje závoj
z očí všem bludným učitelům a bludnému učení, takže zůstáváme chráněni před klamáním
a svody. Dnes víme lépe než dříve, že jen celá víra nese, jen celá víra osvobozuje a potěšuje.
Potřebujeme tedy celou, nezlomenou víru církve. Proto potřebujeme Marii jako svěží paměť
církve. Kdo jde k Marii, nepadne za oběť mnoha bludům uvnitř i vně církve. Proto vyzařuje
z mariánských poutních míst orientace a inspirace.
VŠIMLI JSTE SI?
(Radniční listy - srpen 2010)
Dvanáctičlenná mezinárodní komise hodnotila začátkem července Havířov v rámci soutěže
Evropská rozkvetlá sídla. Předseda komise Clive Addison z Anglie říká: „Líbí se nám
vzdušnost a umístění města mezi parky a lesy. Viděli jsme toho hodně, i co se týká služeb.
OBZVLÁŠŤ STŘEDISKO VOLNĚHO ČASU SV. JANA BOSKA a zařízení pro osoby se
zdravotním postižením Santé byly nad naše očekávání.
Je to velká pochvala, ale také výzva pro všechny farníky k aktivní spolupráci se Střediskem
volného času sv. Jana Boska, které slouží hlavně nám a naším dětem.
JAG
- 19 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Co mi řekla jedna VIP svatba?
Pohled novinářů a TV: Svatba dvou českých tenistů, světově úspěšných a známých, milionová
róba nevěsty, katedrála sv. Víta jako místo svatebního obřadu, dohady proč na svatbu nebyl pozván
ten anebo onen, davy reportérů před katedrálou, kteří se snažili ulovit každý senzační snímek.
Pohled ženicha: Mohli jsme se vzít někde daleko v cizině, někde na pláži, sami dva. To by nám
přišlo hodně líto. Chtěli jsme se radovat společně s blízkými. Od začátku byl pro nás chrám sv.
Víta jasná jednička. Žádnou žádost jsme nepodávali. Pan farář našel termín, kdy byla katedrála
volná. Chtěli jsme být oddáni tam, protože Nicol byla v tomto chrámu pokřtěna. Já pokřtěný
nebyl, takže jsme museli projít přípravou. Šestkrát nebo sedmkrát jsme se setkali s farářem.
Četl nám z Bible. Vyprávěl nám o životě i o tom, co si církev myslí o manželství, co nás čeká.
Docela mě to obohatilo. A udělalo to z té svatby ještě důstojnější akt. Pro mě to byl hodně silný
zážitek.
O důležitosti okamžiku: „Když jsme společně s Nicole odříkávali svatební slib, cítil jsem, jak
se mi hlas třepe. Docela mě to překvapilo. To se mi nestává často.“ Měl jsem párkrát slzy na
krajíčku. Oči mi svítily, ale nebrečel jsem. Na rozdíl třeba od taťky, ten byl hodně dojatý, on je
hodně emotivní. Řekl: „Hlavně buď trpělivej. Podívej se na nás s mamkou, jsme spolu
čtyřicet let.“ A popřál mi, ať se nám to taky povede. Rodiče jsou pro mě i v tomhle velkým
vzorem.
A co mi tedy řekla jedna VIP svatba? Myslím, že odpověď pro svoji životní praxi si najde
každý sám, bez mého komentáře.
(připravil dědek Jargus, s použitím MFDNES ze dne 24. července 2010)
ZNÁTE ŠPLUCHOV?
Už v roce 1830 neznámí dobrodinci vystavěli na Špluchově kapličku či zvonici o rozměrech
3x3m. Uvnitř byl malý oltářík sv. Jana Nepomuckého a do okolí zněl zvuk jejího zvonku.
Kaplička setrvala v původní podobě 100 let, než byla rozbořena z důvodu špatného stavu
střechy s věžičkou. Na nátlak Lidové strany v Horních Bludovicích bylo rozhodnuto
o stavbě nové, větší kaple, která byla v krátké době vystavěna a vysvěcena před 80-ti léty
dne 8. září 1930 a je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Špluchováci si své kaple váží
a obětavě se o ni starají, aby vnějším vzhledem i vnitřním vybavením byla důstojným
místem pro slavení mešní liturgie. Poutní slavnost ke cti sv. Jana Nepomuckého, která se
konala 20. května roku 2000, tedy před 10-ti léty měla slavnostní ráz. Při této příležitosti
byly posvěceny Tři kříže, které se nacházejí na rozcestí na Velicestě, ve směru Frýdek
Špluchov. Kříže posvětil P. Rudolf Zubek, SJ, za asistence otce Václava a otce Artura.
Poutní slavnosti se zúčastnili také poutníci z Havířova a okolí.
K četným dotazům na původ křížů uvádíme jednu z legend: Jedna dívka měla dva ctitele,
Když jela s jedním z nich na svatební den k obřadu do kostela, právě na rozcestí na ně čekal
zklamaný hoch, oba snoubence zabil a sebe také. Na památku oné tragedie zde byly
postaveny kříže, které tady stojí asi 250 let. Jsou občany neustále obnovovány, naposledy
v roce 2000. Na křížích jsou obrazy Pána Ježíše, Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Pro
všechny, kteří kolem procházejí nebo projíždějí, se nabízí krátká zastávka k načerpání síly
z těchto znamení.(Podrobněji popsáno ve Společenství č. 5/05 a 3/2000 )
Ale nejen historie a památky. Každým rokem vítají Špluchováci ve své kapli poutníky
z Havířova, kteří putují pěšky uctít Pannu Marii Frýdeckou na její svátek v polovině
srpna. Připraví občerstvení pro ušlé poutníky a pak se také k nim připojí a společně
šlapou poutní cestu za zpěvu mariánských písní a společných modliteb.
JAG
- 20 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Matrika našich farností
KVĚTEN - ČERVENEC 2010
Sv. Anna
Alžběta Siposová, r. Slezová
Marie Kubínová, r. Stachová
Karel Michenka
Kristian Suchý /1 měsíc/
Josef Kóňa
Ludmila Hemzalová
Marie Laštovičková
Křty:
Barbora Plevová
Kamila Grísová
Adrian Bartoš
Svatby:
Radim Schaumann - Pavla Chodelková
Ivan Kriedroň - Magdaléna Milatová
Zdeněk Oborný - Lucie Sivá
70
86
89
54
100
88
Sv. Markéta:
Svatby:
Jakub Přichystal - Marie Brzosková
Pohřby:
Koloman Pokuta
60
Juran Macejka
74
Václav Bednář
61
Miroslava Palovská, r. Pindurová 79
Eduard Ďurčo
78
Patrik Sivák
10
Pohřby:
Karel Klimsza
Klaudia Taťáková, r. Melková
Marie Bartková, r. Hůlová
70
69
85
SBÍRKY
datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov
23.5.
13 370,2 933,30.5.
29 200,13 136,6.6.
14 395,3 912,13.6.
7 626,1 792,599,1 045,20.6.
18 389,3 932,27.6.
12 701,2 101,530,4.7.
10 921,2 304,1 019,625,11.7.
10 752,5 458,18.7.
19 668,3 253,1 694,25.7.
14 832,2 085,944,1.8.
11 538,2 456,870,-
účel
Na charitu
Na povodně
Na potřeby kostela
Na potř. kostela
Ještě ke sbírkám a k příspěvkům na str. 11
Poděkování patří Markétě a Pavlovi Oravčíkovi, Petře a Tondovi Bonczkovi, manželům
Michálkovým a určitě panu Babíčkovi a všem dámám, kteří se zodpovědně zapojili do
sčítání. Přitom nás to tak strašně nebaví!J 5 lidem trvá spočítání a nasáčkování mincí cca
35 minut. Někdy i déle. Další 2-4 hodiny trvá směna mincí za bankovky. Sečteme-li čas,
knězi ušetříme asi 6 hodin týdně, které nemusí věnovat penězům, ale jakékoliv jiné činnosti.
Marek Světnička
- 21 -
4 / 2010 Prázdninové
Dopisy do záhrobí
Společenství
Vdova z Naimu
V městě Šumbarku, v osmém roce panování Václava Vrtošivého
Není na tomto světě mnoho smutnějších věcí než se dívat na vlastní dítě ležící na márách,
zvláště pokud se jedná o dítě jediné – a jediného živitele rodiny. Opravdu se nedivím, že jsi
v této bezvýchodné situaci propadla zoufalství. Celý Tvůj živost ztratil smysl a perspektivu.
Nečeká Tě nic jiného než trvalý smutek nad ztrátou syna a strádání v bídě. Nemáš žádné
úspory ani zásoby, sama pracovat nemůžeš, a tak zůstaneš odkázána na milosrdenství svých
sousedů. Nyní Tě ještě litují, když spolu s Tebou kráčejí v pohřebním průvodu, ale záhy jim
sejdeš z mysli a rádi na Tebe zapomenou. Ostatně ani Ty sama nestojíš o žádný dlouhý život;
nejraději by ses položila do hrobu již dnes.
A tu se průvod znenadání zastavuje. Chvíli Ti trvá, než uslzenýma očima nalezneš původce
této skutečnosti. Je to Ježíš, jeden z těch nových proroků, spolu se svými učedníky. Krajem
se o něm šíří neuvěřitelné historky. Umí konat zázraky, mění vodu ve víno, rozmnožuje
chléb, uzdravuje nemoci těla i ducha. Nic z toho Tě ovšem nemůže utěšit. Nikdo nikdy
nevzkřísil mrtvého. Před majestátem smrti se musí sklonit i ten největší prorok.
Ježíš přesto přistupuje k márám a dotýká se Tvého syna. Něco říká, ale Ty tomu nevěnuješ
pozornost, protože jsi zcela zaujata něčím naprosto výjimečným. Tvůj syn se pohnul!
Zmatení a zděšení nosiči pokládají své břemeno na zem a chvatně ustupují od már. Zůstává
zde jenom Ježíš, Ty a Tvůj syn. Již není pochyb o tom, že po prorokově zásahu obživl.
Padáte si do náruče a svět znovu získává smysl.
Jak sám stárnu, přibývá hrobů v mém okolí. Umírají staří i mladí, mnozí nečekaně. Mnozí
jsou podstatně mladší, než jsem já nebo dokonce i moje děti. Jiní jsou živiteli početných
rodin a jejich odchod znamená pro pozůstalé opravdovou tragédii. Každá smrt má svůj
příběh, každá představuje problém, s nímž se musejí vyrovnat nejen nejbližší příbuzní.
Všichni se ptáme po důvodech a smyslu takových ztrát. Všichni stojíme bezradně nad
márami a opouští nás odvaha k dalšímu životu.
A právě v této bezútěšné chvíli k nám přistupuje Ježíš. Teprve nyní si uvědomujeme, že
kráčel po celou dobu s námi, jen jsme si ho v běžném ruchu každodenních radostí
a povinností nevšímali. Teprve nyní se nám uvolňují oči, uši a ruce a my ho dokážeme
vidět, slyšet jeho povzbudivá slova a cítit jeho uzdravující dotek.
Ježíš křísí nejen naše mrtvé, ale především nás samé. Obnovuje naše životy, dává jim nový
směr a smysl. Nemůže – zatím – vzkřísit všechny zemřelé, ale doprovází nás při jejich
pohřbu a především po něm. On, který prošel nejvyšším utrpením i smrtí, nám dobře
rozumí. I on zakusil zoufalství naprostého opuštění. Takovému již nikdy vystaveni
nebudeme. Vždy, za každých okolností, bude spolu s námi.
A jednou – o tom dni však ví jedině jeho otec – vzkřísí všechny naše mrtvé.
-ok-
Církevní středisko volného času sv. Jana Boska v Havířově hledá pomoc s realizací
programů pro školy. Jedná se přibližně o pět týdnů ve školním roce, kdy během dopoledne
probíhá program pro třídy základních škol. Tématem jsou hlavní křesťanské svátky, vysvětlení
jejich významu a tradic. Pokud by měla například nějaká maminka na mateřské dovolené zájem
a chuť pomoct při tvoření a realizaci těchto programů, může se přihlásit přímo ve středisku, na
mail [email protected] nebo na telefon 731625894 (Romana Michaela Michalíková).
Děkujeme J.
- 22 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
Nové prostory pro farnost.
V úterý 3. srpna se po večerní mši sv. uskutečnila beseda otce Marcela o možnosti vytvořit
nové farní centrum na Kolmé ulici. Ve farním centru by měl být farní úřad se vším, co
k farnímu úřadu patří: Bydlení kněží, úřad pro vyřizování veškerých církevních záležitostí,
které tomuto úřadu náležejí, centrum pro farní akce a výuku náboženství. Jsou to prostory,
ve kterých do nedávna působilo Církevní salesiánské středisko a které patří RPG. Proč se
jeví tyto prostory výhodnými?
· Jsou v centru města s dobrým přístupem.
· Čistý nájem za dané prostory je přiměřený a je fixován na 5 let. S ohledem na rozdělení
nákladů se Sdružením laiků Don Bosca náklady farnosti by se měly pohybovat
podstatně níže, než jsou dnešní náklady na faru v Bludovicích a náklady na týdenní
provoz v kostele sv. Anny
· Smlouva bude zaručovat nevypověditelnost ze strany RPG po dobu 30 let.
· Blízkost v zimě vytopené kaple, kde budou během týdne probíhat bohoslužby.
Rizika?
· RPG může po 5 letech neúnosně zvednout nájem.
Nebude kostel sv. Anny chátrat, když zde nebudou tak často mše sv.? – Paradoxem je, že
dnes loď kostela trpí, když se v zimě přináší do kostela vlhkost s tělesným teplem. Za
pomoci infrazářičů tato vlhkost stoupá a v zimě není možné ji odstranit. To je největší
podpora šíření plísně.
Co bude s dnešní farou v Bludovicích?
– Dokud se zcela nevyřeší otázka majetku farního centra nebo vzniku úplně nového
centra, který by mohl být součástí kostela sv. Anny, bude stále majetkem církve, která se ji
bude snažit pronajmout k bohulibým účelům. Nájemce čekají významné investice.
Co s farním bytem?
- Farní byt dnes není výhodné prodávat s ohledem na kolísání cen nemovitostí. Snahou je jej
pronajmout. Získat zájemce však není jednoduché z důvodu vysoké ceny za fond oprav.
Přítomní účastníci besedy zvážili zmiňované možnosti i rizika a závěrem úmysl otce
Marcela jít do nových prostor na Kolmé ulici většinou podpořili.
Marek Světnička
·
***********************
Prosba k přispívajícím pisatelům Společenství
Není jednoduché dát dohromady všechny příspěvky, opravit pravopisné chyby a pak časopis
naformátovat tak, aby byl splněn základní požadavek počtu stránek: násobek čtyř, přitom
nejvhodnější počet stránek je 16 nebo 20, maximálně 24. Dalším požadavkem je, aby hlavní
nadpisy vycházely na začátek stránky; pokud je článek na 2 stránky, tak aby začínal nahoře na
levé stránce. Dále nesmějí být na konci řádku jednopísmenné spojky nebo předložky.
Aby to všechno takto vyšlo, musejí se zmenšovat nebo rozšiřovat mezery mezi odstavci, ale
i mezery mezi písmeny (pokud je šance, že se tím odstavec zkrátí o řádek). Je to opravdu
mravenčí práce, trvající mnoho hodin.
Proto prosím přispěvatele, aby nekladli zvláštní požadavky na zachování mezer či odsazení
odstavců u svých příspěvků. U takového článku pak nelze změnit nebo zvětšit písmo, a tak
zaručit jeho čitelnost.
Děkuji za pochopení, Majka Sv. (po doformátování Společenství možná i Sv. Majka)
- 23 -
4 / 2010 Prázdninové
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO
HOLČIČKY
Milí prázdninoví výletníci a táborníci,
jak si užíváte prázdnin a sluníčka? Doufám, že už jste pěkně odpočinutí, opálení, zcestovalí
a naplnění novými zážitky! Pěkně si užívejte léta, hodně odpočívejte, a pokud sluníčko příliš
připaluje, sedněte si někam do stínu s limonádou a třeba touhle osmisměrkou! Krásné léto!
ČMELÁK
Jiří Žáček
Víte, co mám na práci?
To, co všichni čmeláci:
strkám sosák do medu,
bzučím … (tajenka osmisměrky).
S
L K
ZVÍŘÁTKOVÁ OSMISMĚRKA
A A A A N D A L A R
Č
E
V
S
O Á O R O
T
O
R
L
S
A
E
A
K
Ě
Í
C
O N K K
Č
R
D
E
Y M K K
V O
V
C
E
S
A
A
I
K
H
I
Y
U K
L
L
K V Ř
L
R
P
L
A
Z
A
I
O
S K O
O
O
A
B
Á
Ž
Á H O R
L
P
K CH P
M
Y
Š
Í
A
A
F
A
R
I
Ž
A N
K
P
L
L
P
E
E
Š
O
R
E
L
L
E
C
I
Č
L
V
Ž
V
D N U
A
L
Y
B
O K
A
K K A
O
E
N K A K
Ů M
S
V O O O A
R A N G
U
U
T
D Ň
E
L
P K D
A
U
Ž
O V K A
N
L
E
S O
ANTILOPA, PTAKOPYSK, KLOKAN, ORANGUTAN, GORILA, DATEL, PANDA,
SKŘIVAN, ČERVENKA, KRÁVA, KRÁLÍK, ČOLCI, KAVKA, KOČKODAN, ŽIRAFA,
VORVAŇ, POTKAN, ROHÁČ, KÁNĚ, SLON, SRNA, SOVA, KUNA, OPICE, OVCE,
UŽOVKA, LOS, OSEL, LYSKA, ŽÍŽALA, LAMA, MŮRA, VELRYBA, PLAZ, MYŠ,
ŽÁBA, HROCH, KOS, KAPR, KANEC, VLČICE, LIŠKA, OREL, KOBYLA, ŽELVA,
PLŽ
Přeji všem krásný prázdninový letní čas a hodně slunce na každý den!
Marťa
- 24 -

Podobné dokumenty