PROGRAM_PANI Z MORE _B_03.indd
Transkript
PROGRAM_PANI Z MORE _B_03.indd
Jsme t i, na k teré čekáme. Indiánské př ísloví HENRIK IBSEN O SOBĚ Překlad / František Fröhlich Úprava / Jaroslava Šiktancová, Šimon Dominik DATA O NĚM DRAMATIK O NĚM 1828 | 20. března se narodil v přístavním městě Skien na jihu Norska, předkové jeho otce, zámožného obchodníka, byli v mnoha generacích námořními kapitány Evropský svět vykazuje dosud tři vrcholy tragedie, neboť tři byly světové krise, jež prodělal. O kořisť první rozdělili se Aischyl se Sofoklem. Čest druhé, čest býti mluvčím člověka, který se vynořil z mlh a pout křeťanského středověku nah, divoký, krásný, radostný, volný a krutý, člověk vášně, ale hlavně člověk sebe, svých instinktů, svých pudů, své vůle a své zhouby v nadměrnosti svého života, připadla anglickému člověku Shakespearovi. Lví podíl třetí doby jest bez odporu Ibsenův. 1835 | otec zbankrotoval, přišel o většinu majetku a postupně propadl alkoholu Režie / Jaroslava Šiktancová Dramaturgie / Šimon Dominik 1845 | pracuje jako pomocník v lékárně, se služkou svého zaměstnavatele zplodí syna, na nějž bude příštích čtrnáct let platit, ovšem nikdy se k němu nepřihlásí Výprava / Pavel Kodeda Obsazení 1850 | pod pseudonymem vydává první drama Catilina (premiéra až 1876) Erik Wangel / Tomáš Kolomazník Elida Wangelová / Diana Toniková 1851 | stává se dramatikem, dramaturgem a režisérem vznikajícího Norského divadla v Bergenu Boleta / Pavla Janiššová Hilda / Klára Štěpánková 1852 | jede na první studijní cestu do zahraničí (Kodaň, Berlín, Drážďany, Hamburk), seznamuje se s německým divadlem a poprvé zhlédne na jevišti některé Shakespearovy hry Gunnar Arnholm / Petr Batěk Hans Lyngstrand / Petr Vydarený Ballested / David Beneš Cizinec / Jindřich Kotula 1857 | nastupuje jako režisér a umělecký ředitel do Norského národního divadla v Kristiánii (dnes Oslo) Premiéra 6. října 2012 1858 | bere si Suzannah Thoresenovou, o rok později se jim narodí jediný syn Sigurd „Než napíšu jediné slovo, musím znát postavu skrz naskrz. Musím proniknout do posledního záhybu její duše. Vždycky začínám od jednotlivce; scénické aranžmá, dramatický ansámbl, tohle vše přijde zcela přirozeně a nezpůsobuje mi to žádné trápení, jakmile jsem si jednou jist jednotlivcem ve všech aspektech jeho lidskosti. Ale musím mít v hlavě také jeho zevnějšek, do posledního knoflíku, jak stojí a chodí, jak se chová, čemu se podobá jeho hlas. Pak ho nechám jít, až se jeho osud naplní.“ „Všechno, co jsem napsal, je co nejtěsněji spojeno s tím, co jsem prožil, i když jsem to nezakusil osobně; každé nové dílo pro mne bylo věcí sloužící procesu mého duchovního osvobození a katarze; protože každý člověk se podílí na odpovědnosti a vině společnosti, k níž patří.“ 1862 | získává stipendium na letní cestu na sever, kde sbírá lidové pověsti 1864 | odchází do dobrovolného exilu, kdy cestuje po Evropě a střídavě žije např. v Římě, Berlíně, Mnichově nebo v Drážďanech 1891 | natrvalo se vrací do Norska, kde se postupem času stává turistickou atrakcí 1898 | monumentální oslavy sedmdesátin probíhají postupně v Kristiánii, Kodani a ve Stockholmu, jsou mu udělena vysoká státní vyznamenání 1899 | píše poslední hru Když my mrtví procitneme Použitá hudba / J. S. Bach, S. Wolpe, E. F. Burian, Björk, J. Durman, N. P. Molvær Fjord je dlouhý (někdy až stovky kilometrů) a úzký mořský záliv, který vzniká v hornatých oblastech v blízkosti moří a oceánů prohloubením říčních údolí vlivem tlaků postupujících ledovců. 1901 | po několika záchvatech mrtvice je částečně paralyzován a upoután nalůžko 1906 | 23. května umírá Drobná, malá postava stařeckými, opatrnými kroky šine se vpřed do hotelové části Grandu. Jest elegantní, aspoň ostře se odlišuje od vůkolní neelegance ve svém pečlivém vzhledu starého zámeckého profesora. Cylindr, pod ním široká obruba bílých vlasů, žlutý svrchník, jakkoli jest horko, černé úzké kalhoty starogenerálsky dosedlé na botech, černé rukavice v levé, v pravé ruce deštník, jenž předchází každému vykročení nohy, aby je zajistil. (…) Klobouk sňal. Vypadá statnější než na ulici, neboť vrchní část těla s hlavou staré, bílé mrzuté kočky jest ještě pevna. Zvláště v profilu, kdy jeho malý, tupý, trochu zvednutý nosík sebou tvoří linii obličeje, toto přirovnání se přímo nutí. Levý koutek úst láme se kolmo dolů – rys, jenž jest ze samoty, z hořkosti, z pohrdání a zajisté neméně z úsilné práce. Rty uvykly býti pevně, na široko sevřeny. Čelo, nyní vysoké, holé, jest mohutné. V pohybech jakási slavnostnost, tlumená tichou tíhou stáří. Jaroslav Hilbert, Tváří v tvář Ibsenovi, 1900 V Norsku se vztyčuje státní vlajka i při soukromých, kupříkladu narozeninových oslavách. PANÍ Z MOŘE GENEZE V prvních poznámkách ke vznikající hře si Henrik Ibsen v červnu 1888 zapsal: „Vábení moře. Touha po moři. Spřízněnost lidí s mořem. Pouta k moři. Závislost na moři. Nutkání k návratu do moře. Ryby jako prototyp ve vývoji druhů. Přetrvalo ještě něco z toho v lidské mysli? V mysli některých lidí? (…) Moře má moc nad náladami, má vlastní sílu vůle. Moře umí hypnotizovat.“ Ibsena inspiroval především pobyt v dánském přímořském městě Saeby, kde strávil léto roku 1887. Nejsilnější vliv na něj měl příběh Addy Ravnkildové, jedenadvacetileté dcery místního starosty, která z nešťastné lásky spáchala trojnásobnou sebevraždu (otrávila se, podřezala si tepnu a zastřelila se). Podobný osud, byť ne s tragickým koncem, potkal další Ibsenovu známou Dánku, Magdalenu Thoresenovou, v jejímž osudu sehrál roli tajemného cizince jistý islandský literát. Thoresenová se nakonec provdala za faráře Thomsena, muže o 17 let staršího, jenž posloužil jako předobraz doktora Wangela. Dánové se stali inspirací i pro postavy Hildy a Ballesteda. Některé motivy převzal Ibsen také z vlastního života, především obraz svázaných prstenů vhozených do moře, jimiž kdysi, ještě za života v Bergenu, zpečetil „svazek“ s Rikke Holstovou, rázně tehdy ukončený jejím otcem (a v prvním náčrtu děje Paní z moře měla hlavní hrdinka ukončit vztah s mladým námořníkem právě na přání svého otce...). REALIZACE Hru napsal Ibsen v Mnichově během letních měsíců roku 1888, v listopadu již vyšla knižně a 12. února následujícího roku se dočkala premiéry hned ve dvou divadlech zároveň – ve Dvorním ve Výmaru a Kristiánském v Kristiánii. Ani ne o rok později – 14. ledna 1890 – ji pod názvem Mořská paní viděli první čeští, resp. moravští diváci v Divadle na Veveří v Brně v překladu Antoše Frýdy a v režii Pavla Švandy ze Semčic. V Národním divadle hru uvedl v roce 1905 ve svém vlastním překladu jako Paní z námoří Jaroslav Kvapil, zakladatelská osobnost české moderní režie. Cizince hrál Eduard Vojan a hlavní roli ztvárnila Hana Kvapilová, nejvýraznější dramatická herečka tehdejší doby. Ta „staví dvojživelnost hrdinky básně životu co možná blízko. Úžasné zpovědi a stesky Wanglovy ženy mluví nějakým nesným hlasem, tak divně průsvitným, tak udýchaně, hlasem bytosti jen zpola přítomné všemu okolí skutečnosti,“ psal kritik Národních listů. Přestože patří k vrcholným Ibsenovým dílům, na našich jevištích Paní z moře nikdy nezdomácněla tolik jako třeba Nora, Heda Gablerová nebo Peer Gynt. Pozoruhodné je, že po válce se, až na první „solitérní“ inscenaci z roku 1947 (Brno), objevuje ve vlnách či spíše vlnkách po dvojicích – 1957 (Kolín, Uherské Hradiště), 1972 a 1974 (Liberec, Český Těšín), 1986 a 1988 (Divadlo Na zábradlí, Český Těšín) a 1995 (Hradec Králové, Mladá Boleslav; tentokrát poprvé jako Paní z moře v novém překladu Františka Fröhlicha). V Západočeském divadle se Hernik Ibsen touto inscenací představuje kupodivu teprve potřetí, dlouhých 44 let po Nepříteli lidu a 41 po Domovu loutek (Noře). „Ibsen chce rozladit svého diváka, c h c e, aby odcházel domů vyrušen ze svého klidu a s neurovnaným rozporem v hlavě a v srdci. Je jako agentem provokačním, který posluchačstvo na všechen způsob má rozeštvati.“ Josef Kuffner Inspice | Rudolf Voborník Nápověda| Květa Pospíšilová Světla | Roman Deršák Zvuk| Radek Šnajdr Garde | Eliška Jagobová Vlásenky | Jana Chroustová Rekvizity | Martin Beseda Zřizovatelem Západočeského divadla je město Cheb. Inscenace vznikla za finanční podpory ministerstva kultury ČR a Karlovarského kraje. Ředitel | Jan Svoboda Umělecký šéf | Zdeněk Bartoš Program vydalo Západočeské divadlo v Chebu Program připravil | Šimon Dominik Grafická úprava | Andrea Dobrkovská, Pavel Kodeda Foto | Michal Mráka Nositele autorských práv k dílu zastupuje Aura-Pont s.r.o., Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4. Informace a prodej vstupenek v obchodním oddělení divadla, tel. 354 432 522 Rezervace on-line na Cena programu 20 Kč DRAMATURG O NĚM Tento prostředek [velký monolog přímo oslovující diváka velkých dramatických básní prvního tvůrčího období] stal se nutně problematickým při nové tvůrčí orientaci Ibsenově – při jeho příklonu ke společenskokritické „hře ze života“. Chtěl-li dramatik dosáhnout maximální „životní pravděpodobnosti“, „iluze skutečnosti“ a nechtěl-li se při tom vzdát přímého ideového apelu, přímého prezentování idejí, nezbylo mu, než se zříci rétoricky zbytnělé, obnažené podoby monologu, ale zachovat monologický princip pod různými maskami. Velké rétorické monology byly vystřídány střídmými, nenápadnými promluvami, obratně pašovanými do rozhovorů dramatických postav. Zdeněk Hořínek, Ibsenovská dramatická forma, 1971 Mořské panny se objevují už v mytologii starověké Asýrie, kde se bohyně Atargatis sama dobrovolně proměnila v mořskou pannu za trest, že nešťastnou náhodou zabila svého milence.