Digitální knihovny: více problémů než očekávání?

Digitální knihovny: více problémů než očekávání?
Jaroslav Pokorný∗
[email protected]
Abstrakt: Digitální knihovny se postupně mění z experimentálních systémů v průmyslově
pojatá řešení dodávaná specializovanými firmami. Přesto však zůstává řada problémů, které
se dlouhodobě řeší nebo se objevují jako nové výzvy. Patří sem zejména tvorba metadat,
závislost na informačních technologiích, uchování digitálních dat, autentizace, autorizace
přístupu a vyhodnocení použitelnosti digitální knihovny. Digitální knihovny se stávají
komponentou dalších systémů. Článek diskutuje tato témata a podává seznam nejdůležitějších trendů.
Klíčová slova: digitální knihovna, metadata, otevřený přístup k elektronickým zdrojům,
interoperabilita.
1
Úvod
Představa prohlédnout si zblízka nástěnné malby z jeskyně Lascaux, Zlatou bulu Sicilskou či
písemnou pozůstalost A. Einsteina jistě nadchne každého, kdo se o něco takového zajímá. Pro
realizaci těchto, řečeno jazykem knihoven, informačních potřeb již v řadě případů není nutné
překonávat vzdálenosti, ochranné systémy a další překážky. Stačí se dostat, dokonce i z vlastní
pracovny, volně nebo za nějaký poplatek do vhodné digitální knihovny a začít pracovat.
Od 90. let, kdy započaly experimentální aktivity realizací projektů digitálních knihoven, bylo
v této oblasti hodně vykonáno. Je zajímavé zhodnotit představy o digitálních knihovnách
z poloviny 90. let se skutečností v počátcích 21. století. Ukazuje se, že některé predikce
se nenaplnily. Jednak vývoj neprobíhal takovým tempem, jak se očekávalo, jednak se objevily
některé problémy, které ztěžují rozvoj digitálních knihoven. Patří sem např. dlouhodobé
uchovávání digitálních fondů či změny v zákonech týkajících se autorských práv.
Mění se také role digitálních knihoven. Nejde již pouze o tradiční služby podporující informační potřeby jednotlivých uživatelů. Digitální knihovny se stávají součástí např. systémů pro
řízení obsahu, či obecněji komponentou v jakékoliv infrastruktuře založené na informačních a
komunikačních technologiích. Zvětšuje se spektrum služeb, které digitální knihovny nabízejí
v porovnání s klasickými knihovnami. Objekty digitální knihovny bývají propojeny ať už citačně nebo ve vztazích podobnosti. Rozhodující je obsah, který je přístupný jak zájemcům
z různých oborů, ale i projektů či kurzů.
Cílem článku je poukázat na některé problémy spjaté s vývojem digitálních knihoven a ukázat
na některé nové trendy či nové názory na řešení některých problémů.
V kap. 2 krátce diskutujeme pojem digitální knihovny. Kap. 3 se zabývá problémy digitálních
knihoven. V kap. 4. krátce zmíníme začlenění digitální knihovny do kontextu dalších systémů.
Závěry naznačují některé nové trendy a budoucnost digitálních knihoven.
2
Co jsou digitální knihovny
Jako vždy, když se hovoří o digitálních knihovnách, je vhodné zmínit, co vlastně digitální
knihovna je. Vymezení tohoto pojmu se věnuje mnoho diskusí a článků (v češtině viz např. [7]).
∗
MFF UK, Katedra softwarového inženýrství, Malostranské nám. 25, 118 00
1
Důvodem, proč nemá digitální knihovna jasnější a jednoznačnější definici, je zřejmě fakt, že
jako objekt zkoumání i objekt praxe leží v průsečíku zájmů několika komunit. Pracovníci
knihoven uvažují digitální knihovnu jako novou formu informační instituce se zaměstnanci
a dlouhodobou odpovědností za údržbu digitálních kolekcí, informatici se zaměřují na digitální
knihovnu jako na novou formu systémů pro vyhledávání informací (information retrieval),
které jsou distribuované a zahrnují digitální informační zdroje různých formátů, tj. nejenom
texty, ale i obrázky, mluvenou řeč apod. Další vidí digitální knihovnu spíše v sociálním či
ekonomickém kontextu. Idea digitálních objektů je snad jednou charakteristikou digitálních
knihoven, na které se shodnou všichni.
Zde budeme pod digitální knihovnou jednoduše chápat množinu elektronických zdrojů
a technické zázemí umožňující v nich vytvářet, vyhledávat a využívat informace. Digitální
knihovny jsou konstruovány a organizovány pro komunitu uživatelů s funkcionalitou
umožňující podporovat informační potřeby a využití v této komunitě [3]. Pod elektronickým
zdrojem budeme chápat kolekci nebo více kolekcí digitálních dokumentů. Tyto dokumenty mohou vznikat přímo v prostředí počítačových systémů nebo jde o digitalizované verze dokumentů existujících na klasických analogových médiích (papír, záznam řeči, video, obraz malby
sejmutý fotografickou cestou apod.).
Pro knihovnickou komunitu mohou být některé aspekty tohoto vymezení poněkud problematické. Elektronickými zdroji jsou např. i kolekce, které knihovna jako služba pouze zpřístupňuje, ale nevlastní. Tyto zdroje jsou navíc distribuované tak, že mohou přesahovat hranice
států, tj. naplňují některá kritéria globalizace.
Jako nejvýznačnější příklady z informatiky uveďme digitální knihovny organizací ACM [12]
a IEEE [13]. Uživatel se v nich může dostat volně k abstraktům článků ACM časopisů
a konferencí, s předplatným k úplným textům dokumentů, nebo se zarazí o dokument, jehož
práva přístupu drží jiná organizace, např. vydavatelství Springer Verlag. Pak opět v závislosti
na dalším předplatném lze získat úplný text dokumentu. Jestliže digitální knihovna pouze
zprostředkovává jisté služby, jde o jednoduchý portál a vše ostatní je v moci uživatele
a správců elektronických zdrojů. Z pohledu informatiků mohou digitální knihovny představovat integraci již existujících informačních systémů.
Kolekce digitálních dokumentů nemusí být pouze statické, tak jak tomu bylo v průběhu
historie knihoven, kdy dokumenty do kolekce pouze přibývaly. Dnes najdeme v digitálních
knihovnách kolekce, které se mohou měnit, např. tak, že se veřejně diskutuje obsah, diskuse se
stává součástí digitální knihovny a implikuje vznik nových verzí dokumentů. Hezkým příkladem takové digitální knihovny je dnes CiteSeer1 [14]. Digitální knihovna se tak stává novou základnou pro komunikaci. Uživatel není jen pasivním konzumentem, ale i tvůrcem informací.
Na tento bod upozorňuje již v r. 1997 M. Lesk v knize [6].
3
Problémy digitální knihovny
Problémy související s digitálními knihovnami se týkají kolekcí, uživatelů, použitých technologií a služeb [10].
3.1
Nedostatečná metadata
Digitální knihovna klade zvýšené nároky na tvorbu metadat. Nejde jen o deskriptivní metadata
objektů elektronického zdroje pomocí standardů, jako jsou např. MARC [15] a Dublin Core
[16]. Nutná jsou i metadata strukturální (např. členění digitálního objektu na kapitoly, obrázky)
1
Známý též jako ResearchIndex.
2
a administrativní (kódují např., jakým softwarem lze prohlížet daný digitální objekt, popisují
atributy celé kolekce). Strukturální metadata se dnes vytváří zejména v jazyku XML [17]. Část
administrativních lze pokrýt jazykem RDF [18] nebo novějším standardem METS (Metadata
Encoding and Transmission Standard) [19]. Delikátním problémem v této souvislosti je např.
digitalizace starých tisků, kde je např. rozhodující, který exemplář objektu byl použit
k digitalizaci. Také pro multimediální dokumenty není zatím problém standardů metadat dosud
plně vyřešen.
Existence a kvalita metadat jsou klíčové pro dosažení interoperability. Dodržování standardů
je však pouze jednou stranou mince. C. L. Bormanová v této souvislosti v [3] zdůrazňuje, že
technicky bylo v interoperabilitě vykonáno dost, ale schází větší kooperace institucí, vytváření
institucionálních sítí, ve kterých se participanti dohodnou na metadatech, poskytovaných službách apod.
3.2
Závislost na daných informačních technologiích
Jak digitální tak digitalizované dokumenty jsou mimořádně závislé na digitálních formátech, ve
kterých existují. Hezký příklad problémů, které mohou v této souvislosti vzniknout dávají autoři [5]. Uvažujme např. kolekci emailových zpráv jako součást fondů digitální knihovny. Přílohy takových zpráv mohou být v nejrůznějších editorech a jejich čitelnost závisí dokonce i na
použitém software odpovídajícího maileru.
Častý požadavek na otevřený přistup k digitální knihovně rovněž závisí na použitém hardware
a software. Standardizace v oblasti digitálních knihoven se tedy netýká pouze metadat. Nejde
také pouze o formáty (pro text např. ASCII či Unicode či TIFF pro obrázky). Nachází-li se digitální knihovna v prostředí webu, je nutné používat HTML a další webové standardy, aby bylo
možné knihovnu pomocí vyhledavačů nalézt a specifikovat její prvky. Je třeba se vyhýbat
proprietárním řešením nebo alespoň umožňovat uživateli potřebný software si nahrát
a instalovat.
3.3
Přežití digitálních dat
Snad největší nejistotu vzbuzuje problém uchování digitálních dat. Dost pesimismu vyjadřuje
zpráva [9], ve které se zmiňuje alarmující závěr 21 expertů, že v dnešní době neexistuje zatím
žádný způsob garantující bezpečně konzervaci digitálních dat. Připomeňme, že tento problém
zdaleka netrápí pouze komunitu vytvářející či provozující digitální knihovny. V této souvislosti
ještě zmiňme obecnější problém – perzistence digitálních objektů, tj. jejich přetrvávání
v jakékoliv formě do budoucnosti. Každý uživatel webu zná, jak mizí dostupnost celých
serverů. Tam, kde si uživatel ještě včera listoval ve své oblíbené kolekci textů, může dnes nalézt pouze prázdný odkaz.
Jde ale i o to zachovat čitelnost digitálního média technicky. Problémem se dnes stává závislost kolekcí na čtecích zařízeních kombinovaně formáty dat. Zastaralost se stává hrozbou
digitálního věku. Je pozoruhodné, jak rozdílné jsou tyto problémy ve srovnání s klasickými
fondy, kde např. středověké rukopisy uložené v klimatizovaných trezorech jsou stále čitelné,
přičemž text pořízený v editoru T602 a uložený na disketě velikosti 5,25 palců jen stěží. Zde
nejde jen o to, že třeba není k dispozici software pro čtení takového textu či odpovídající
hardware (závislost na technologii), ale daná disketa může být dokonce z nějakých důvodů
nečitelná. S podobnými případy se setkávají knihovníci s daty uloženými na mikrofilmech.
Důsledkem závislosti na zastaralých informačních technologiích a nekvalitě médií je, že
digitální obsah je nutné konvertovat do nových formátů a přehrávat z média na médium. To
zcela jistě zatěžuje technicky i finančně provoz digitální knihovny.
3
3.4
Autentizace a autorizace přístupu, důvěryhodnost zdrojů
Samostatným problémem, který byl spíše zanedbatelným v klasické knihovně, je dnes
identifikace uživatelů a řízení práv přístupu k elektronickým zdrojům. Registrace, údržba hesel
a přístupových práv vyžadují zvládnutí nových technik navazujících na zákony týkající se práv
k duševnímu vlastnictví. Tato práva jsou vymezena zákony pro autorská práva na národní
i mezinárodní úrovni. Ředitel Kalifornské digitální knihovny Don Greenstein říká, že
při konstrukci prostředí služeb digitální knihovny se knihovna-instituce stává odpovědná za
konfiguraci přístupu ke světu informací, z něhož vlastní nebo řídí pouze část.
Bohužel, v řadě oblastí nejsou autorská práva příliš dodržována. Vznikají webová místa, na
která lze odkazovat v digitální knihovně, obsahující úplné texty článků, digitalizované staré
tisky a další, pořízené zcela „divokým“ způsobem. R.C. Alston uvádí v [2], že zná nejméně 200
takových případů, hlavně z prostředí amerických univerzit.
Se snadnou možností vybudovat elektronický zdroj informací zajímá uživatele
i důvěryhodnost takového zdroje. Mezi závěry uvedenými v [7] se objevuje problém, jak
zajistit pro zdroj věrohodnost a prestiž. Zároveň je řečeno, že na řešení tohoto problému bohužel pouhé informační technologie nestačí. Pak je ovšem i problémem, jaká je odpovědnost
informačního pracoviště, které zprostředkovává přistup k takovému zdroji.
3.5
Vyhodnocení digitální knihovny
Výzkumy zabývající se vyhodnocením digitálních knihoven v kontextu různých sociálních
skupin (např. [1]) nezřídka zjišťují, že jsou rozdíly v chápání možností jejich využití. Mnoho
knihoven je navrženo nevhodně vzhledem k uživatelským potřebám, není kladen důraz na jejich roli ve vzdělávacím procesu jak pro studenty, tak pro lidi z výzkumu. Nevhodnost návrhu
digitální knihovny často odráží fakt, že uživatel dostane k dispozici knihovnu bez knihovníka.
Podobně jako v normální knihovně je knihovník k dispozici pro radu, je nutné zajistit dostupnými prostředky, aby digitální knihovna umožňovala tuto roli suplovat. Know-how knihovníka
obsahuje metodiku pro cílené hledání. Na tu si musí osamocený uživatel obvykle přijít sám.
A navíc, může být zdroj od zdroje různá.
Specifické problémy digitálních knihoven jsou spjaty s kvalitou jejich uživatelského rozhraní.
S různorodostí komunity uživatelů digitální knihovny stoupají nároky na vizuální stránku
těchto rozhraní. Autoři [4] formulují 10 hlavních problémů, které je třeba řešit. Jejich část
se týká hlavně individualizace těchto rozhraní pro různé typy uživatelů, či dokonce jednotlivé
uživatele. Proaktivní chování, jaké nabízí např. online vydavatelství Amazon, může být dobrou
inspirací. Uživateli jsou poskytovány nabídky titulů z oblastí podle jeho předchozích objednávek.
4
Digitální knihovna v kontextu instituce
Digitální knihovny 90. let byly většinou samostatnými experimentálními projekty, které stály
stranou komerčních dodavatelů software. V USA a ve Velké Británii existoval samostatný výzkum podporovaný americkou NSF (National Science Foundation) a JISC (Joint Infromation
Systems Committee). Od r. 1999 byly tyto projekty společně koordinovány a v současné době
se již společně pracuje na projektu nazvaném „Digital Library and the Classroom: Testbeds for
Transforming Teaching and Learning“. Jde o integraci digitální knihovny s výukovým procesem. Cílem je použít současné informační technologie tak, aby digitální knihovny a nové modely výuky byly součástí jednoho systému, který by byl použitelný zejména pro distanční
vzdělávání (e-learning).
4
Tento trend zdůrazňuje roli digitální knihovny ve vzdělávacím či výzkumném procesu
a v prostředí akademické instituce. Zdůrazňuje ovšem i roli informačních služeb. Možnost pouhého vyhledávání, tak jak ji dnes nabízejí některé podnikové portály či web jako takový, je jistě
důležitou složkou každé digitální knihovny, ale sama o sobě nestačí. Již zmíněné systémy pro
řízení obsahu nebo dokonce znalostí založené na vyhledávání v úplných textech jsou pouhým
prvním krokem v současném úsilí v přístupu k informacím na podnikové úrovni.
V architektuře takových systémů bude digitální knihovna poskytovat v síti informační služby
v návaznosti na nástroje analytické (v prostředí řízení), e-obchodování (v prostředí podniku) či
výukové (v prostředí školy).
4.1
Digitální knihovna na klíč
Po období experimentů směřuje vývoj digitálních knihoven k možnosti nakupovat odpovídající
software a hardware od specializovaných výrobců. Na rozdíl od pionýrských počátků, kdy se
vlastně teprve získávalo potřebné know-how a systémy řešili programátoři přímo v knihovně,
dnes je situace jiná. Komerční dodavatelé digitálních knihoven již existují. Výhody jejich řešení jsou podobná výhodám, kterými argumentují tvůrci podnikových informačních systémů.
Produkt vyvářejí profesionálové ovládající danou problematiku na úrovni analytické
i projekční. Oni zaručují pokročilost odpovídajících informačních technologií a zároveň splnění potřebných standardů. Řada dodavatelů takových systémů vycházela ve vývoji ze spolupráce s univerzitami (např. Endeavor IS s Cornellovou univerzitou a dalšími, Ex Libris
s Marylandskou univerzitou). Z producentů z oblasti hardware připomeňme Sun
Microsystems, Inc., který je v oblasti podpory digitálních knihoven jeden z nejiniciativnějších.
Např. Sun ONE (Open Net Environment) poskytuje služby pro realizaci fakultních či studentských portálů, které kromě běžných informačních služeb zahrnují i výměnu zpráv, rozvrhování
apod. Také proces autorizace a autentizace k elektronickým kolekcím je součástí obecnějšího
řešení, které umožňuje integrovat procesy pro přístup k elektronickým zdrojům knihovny
s procesy pro přístup ke studijním materiálům a dalším informacím v síti. Funkčnost realizující
e-obchodování umožňuje realizovat potřebné ekonomické vztahy mezi producenty a konzumenty informací. Provoz takto pojímaných digitálních knihoven bude snáze integrovatelný do
prostředí skutečných webových služeb, které jsou dnes ve vývoji webu klíčovým slovem na
prvním místě.
4.2
Koupit vše nebo udělat si sám?
Existenční závislost na informačních a komunikačních technologiích přináší pro provozovatele
digitální knihovny řadu nových problémů spojených zejména s financováním. Když nebyly
peníze na knihy, tak se jednoduše nekupovaly. Vytvoření elektronických kolekcí však
potřebuje permanentní údržbu, pracovníky na tvorbu metadat, finance na nákup nových verzí
odpovídajícího software. V přístupu „udělej si vše sám“ je systém závislý na jednotlivcích vidících do proprietárního řešení. Není pravda, že se v tomto přístupu příliš ušetří. Vytváření
současných multimediálních aplikací, jaké se v prostředí digitálních knihoven vyskytují, je
drahé a hlavně náročné. Vyžaduje velmi kvalifikované odborníky, kteří obvykle dobrovolně
nesměřují do služeb knihoven. Kromě toho je pro vývoj potřeba i specializovaný hardware
i software.
Naopak nákup odpovídajícího softwarového balíku znamená permanentní výdaje, i když se
zdánlivě po stránce správy a vývoje systému nic neděje. V univerzitním prostředí bývá financování podobných projektů založeno na časově omezených grantech, což může znamenat
nejistotu z budoucnosti digitální knihovny a tím i opatrnost vedoucích pracovníků při
rozhodování o volbě řešení. Hledání vhodného modelu financování patří stále k žhavým
5
diskusním tématům. Nacházejí se dokonce řešení (např. Cornellova univerzita), aby digitální
program byl samofinancovatelný.
4.3
Společenské ocenění provozovatele
Významné je místo digitální knihovny jako dílčí instituce v rámci celku. Vzdálenost mezi
uživatelem digitální knihovny a institucí, která ji zprostředkovává, se zvětšuje. Pro řadu
uživatelů je infrastruktura digitální knihovny neviditelná. Neuvědomují si složitost integrace
různých digitálních zdrojů, sjednocení pravidel jejich používání do jednoho uživatelského
rozhraní. Také cena některých služeb, jako jsou např. masové licence pro volný přístup placené
z různých grantů, je často pro uživatele zcela transparentní. Důsledkem toho je, že instituce
jako taková je často podceňována, opomíjena při hodnocení i při vybavování kvalifikovaným
personálem.
5
Závěr
Digitální knihovna přesahuje svými funkcemi a možnostmi jak klasické knihovny, tak systémy
vyhledávání informací. Podporuje vytváření, využívání a archivaci informací v různých
formátech. Dochází ke konvergenci digitálních knihoven jako institucí i jako informačních
systémů. Tím se stává spolupráce informatiků a knihovníků zcela logickou a dokonce nutnou.
Oba tábory zúčastněných odborníků mohou profitovat z takové kooperace. Knihovníci dostávají k dispozici funkčnost, o které se jim ani nesnilo. Ta je zabezpečena díky rozvoji
informačních technologií. Informatici naopak mohou rozvíjet nové postupy integrace
informačních zdrojů, které mají obecnější ráz. Jde o zdroje používané při tvorbě podnikových
informačních systémů apod. Pro informatiky může být zajímavá otázka, do jaké míry souvisí
rodící se Sémantický web s digitálními knihovnami. Popis informačních zdrojů pomocí
ontologií s využitím XML, RDF apod. je společný. Informační služby lze chápat jako instanci
jistých webových služeb.
Trvající zájem o digitální knihovny se odráží i v jejich současných trendech [11]:
• Posun od digitálních textů k multimediálním systémům obsahujícím obrazy a video.
• Dotažení a rozšíření nejlepších metod pro digitalizaci, řízení práv, kódování metadat,
uchování digitálních dat.
• Cílevědomé vytváření a důsledné dodržování standardů.
• Vytváření digitálních knihoven pomocí softwarových balíků.
• Zapojování digitálních knihoven do dalších aplikací.
• Rostoucí závislost institucí na digitálních informacích bude vytvářet tlak trhu na vývoj
zařízení pro jejich dlouhodobé uchování. To povede ke snížení jejich ceny a vyšší
spolehlivosti, z čehož můžou provozovatelé digitálních knihoven jen profitovat.
• Poskytovatelé kurzů a vydavatelé učebnic budou těsněji spolupracovat, přičemž digitální knihovny budou hrát důležitou roli v této spolupráci,
V této souvislosti upozorňují autoři [11], že termín „digitální knihovna“ se stává anachronismem, podobně jako „elektronické bankovnictví“. Stoupající podíl informatiky v těchto oblastech povede zřejmě k návratu k původním pojmům, tj. „knihovna“ a „bankovnictví“.
Závěrem zmiňme roli digitálních knihoven v celkové koncepci vědy a výzkumu jakékoliv
země. Např. materiál [8] vytvořený pro presidentskou administrativu je v USA brán velmi
vážně. Obsahuje doporučení, co by se mělo finančně podporovat federální vládou. Jmenujme
např. výzkum metadat a jejich použití, archivace digitálních dat, práv k duševnímu vlastnictví a
další. Tato doporučení mohou být inspirativní i pro nás. Národní politika výzkumu a vývoje
6
České republiky z r. 2000 však zůstává spíše u konstatování zanedbaného stavu současných
knihoven, než aby nabídla nějaké konkrétní řešení. Přitom vize nazývaná „science.gov“, tj.
poskytnout univerzální přístup k vědeckým znalostem bez institucionálních hranic odkudkoliv
a kdykoliv, je nejen atraktivní, ale dnes, přes výše diskutované problémy, i technicky reálná.
Použitá literatura a WWW odkazy
1. ADAMS, Anne, BLANDFORD, Ann. Digital Libraries in Academia: Challenges and Changes. In
Proceedings of ICADL 2002, LNCS 2555. Springer Verlag, 2002, s. 392-403.
2. ALSTON, Robin C. Digital Libraries – an Overview with Special Reference to English Studies.
[online]. October 2002. Dostupné na WWW: <http://www.r-alston.co.uk/digitallibraries.htm>.
3. BORGMAN, Christine L. Challenges in Building Digital Libraries for the 21st Century. In
Proceedings of ICADL 2002, LNCS 2555. Springer Verlag, 2002, s. 1-13.
4. CHEN, Chaomei, BÖRNER, Katy: Top Ten Problems in visual Interfaces to Digital Libraries. In
BÖRNER, K. and CHEN, CH. (eds.). In Proceedings of Visual Interfaces to Digital Libraries,
LNCS 2539. Springer Verlag, 2002, s. 226-231.
5. McCRAY, Alexa T., GALLAGHER, Marie E.: Principles for Digital Library Development.
Communication of the ACM, May 2001, vol. 44, no. 5, s. 410-454.
6. LESK, Michael. Practical digital libraries : books, bytes, and bucks. San Francisco : Morgan
Kaufmann, 1997. xxii, 297 s. ISBN 1-55860-459-6.
7. POKORNÝ, Jaroslav. Digitální knihovny: principy a problémy. In RAMAJZLOVÁ, Barbora (ed.).
Automatizace knihovnických procesů – VIII : sborník z 8. ročníku semináře pořádaného ve dnech
24. - 25. dubna 2001 v Liberci. Praha : ČVUT, 2001, s. 27-38.
8. President’s information technology advisory committee: Digital Libraries: Universal Access to
Human Knowledge, February 2001.
9. ROTHENBERG, Jeff. Avoiding technological quicksand: finding a viable technical foundation for
digital preservation : a report to the Council on Library and Information Resources, 1999. [online].
Dostupné na WWW: <http://www.clir.org/pubs/reports/rothenberg/pub77.pdf>.
10. SOLVBERG, Ingeborg T. Digital Libraries and Information Retrieval. In Proceedings of ESSIR
2000, LNCS 1980. Springer Verlag, 2000, s. 139-156.
11. Sun Microsystems, Inc. Digital library technology trends. [online]. Dostupné na WWW:
<http://www.sun.com/products-n-solutions/edu/whitepapers/pdf/digital_library_trends.pdf>.
12. http://portal.acm.org/portal.cfm
13. http://www.computer.org/publications/dlib/
14. http://citeseer.org/
15. http://www.loc.gov/marc/
16. http://dublincore.org/
17. http://www.w3.org/XML/
18. http://www.w3.org/TR/rdf-syntax-grammar/
19. http://www.loc.gov/standards/mets/
7