HL04-2015 - Hornické listy

HORNICKÉ listy
ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD
3 / 2015
Naše první strojvedoucí
ADÉLA FOUSOVÁ
Z obsahu
hlavní téma 4
svět dolů 13
Bývalý kamenolom u Braňan se mění
v atraktivní oddychovou zónu
Dceřiná společnost Revitrans
provádí nedaleko Braňan revitalizaci
a rekultivaci území poznamenaného
bývalou těžbou trachyandezitu.
Limity těžby na DB
V doprovodu GŘ ČEZ Daniela Beneše a GŘ
SD Iva Pěgřímka se vicepremiér a ministr
financí Andrej Babiš a ministr životního
prostředí Richard Brabec blíže seznámili
s konkrétním územím v předpolí Dolů Bílina,
kde by mělo dojít ke korekci těžebního limitu.
aktuality 10
velkostroje pro povrchové dobývání 28
Kolesová rýpadla
na lomech SD
Od prvního českého
kolesového rýpadla K 1 000
až po nejmodernější KK
1 300/K 111 – padesát
let velkostrojů na
těžebních lokalitách
Severočeských dolů.
lidé ve skupině SD 32
HORNICKÉ listy 3/2015
Rekonstrukce kulové dráhy rýpadla
SchRs 1 550/K 109 na DNT
Plánovaná roční revize rýpadla byla
rozšířena o výměnu provozem v náročných
podmínkách opotřebené kulové dráhy.
listy
Na návštěvě bývalých
pracovišť v úpravně
V ledvické úpravně
připravili pro své bývalé
kolegy celodenní exkurzi
a představili jim všechny
novinky a zlepšení zavedené
během posledních let.
HORNICKÉ 3/2015 časopis zaměstnanců skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA
REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e­‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Vladimír Budinský;
místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina,
Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK:
Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO­‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2015: 25. 9. 2015 UZÁVĚRKA
ČÍSLA 4/2015: 16. 12. 2015. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke­­­­­­­­­­­­­­­­‑listy.cz
slovo ředitele
prostřednictvím Hornických listů jste pravidelně informo‑
váni o výstavbě a následném zprovozňování nejrůznějších
investičních akcí realizovaných na obou našich těžebních
lokalitách. Rád bych vám dnes přiblížil proces, který úspěš‑
nému provedení každé konkrétní akce předchází a zmínil
principy ovlivňující jeho konečnou podobu. Chtěl bych také
stručně připomenout nejdůležitější projekty, a to ty letos
zdárně dokončené i další v různých fázích rozpracovanosti.
Aby Severočeské doly zůstaly navzdory klesajícím cenám
uhlí dlouhodobě finančně stabilní společností, je nutné op‑
timalizovat a efektivně vynakládat investiční výdaje CAPEX,
tedy výdaje na pořízení nového nebo obnovu stávajícího
zařízení a technického vybavení. S potěšením mohu kon‑
statovat, že se nám plně osvědčil zhruba před čtyřmi lety
zavedený model co možná nejefektivnějšího vynakládání
prostředků na investiční akce. Implementovali jsme proces‑
ní model řízení investic vycházející ze zkušeností mateřské
společnosti ČEZ. Každý investiční projekt tak projde sedmi
dílčími fázemi Gate systému. Prioritami při schválení jakékoliv
investice jsou vysoká efektivnost a dodržení všech bezpeč‑
nostních požadavků – v souladu s naší strategií EFEKTIVNÍ
A BEZPEČNÁ TĚŽBA. Kromě uplatnění nástroje metodologie
Design­‑to­‑ Cost má v procesním řízení investic výsostnou roli
také Technicko­‑investiční komise, která je složena z odborníků
napříč všemi útvary SD týkajícími se konkrétního projektu.
Uplatněním těchto metod jsme dokázali udržet přijatelný
rozsah investic do technologie dolů i přes snižující se objemy
finančních prostředků.
Na naší bílinské lokalitě jsme úspěšně dokončili většinu
ekologických staveb, k jejichž realizaci jsme se zavázali ve
schváleném dokumentu EIA a Plánu otvírky, přípravy a do‑
bývání (POPD) pro období 2010 až 2030. Většina opatření
ke zlepšení životního prostředí se týkala provozu ledvické
úpravny uhlí. Byly postaveny protihluková stěna a ochran‑
ný val, především pak byl ukončen provoz skládky mouru
nacházející se v těsném sousedství města Ledvice. Letos
v červnu pak byl přemístěn objekt nakládky tříděného uhlí,
což výrazně omezilo v Ledvicích prašnost i hluk. Za úspěch
považuji, že zhruba na polovinu značných investičních ná‑
kladů uvedených ekologických staveb v úpravně jsme využili
dotace z Operačního programu životního prostředí. Abychom
prodloužili životnost ledvické úpravny ve vazbě na horizont
těžby DB, zaměříme se zde na důležité investice do vlastní
úpravárenské technologie a revitalizace objektů včetně jejich
odprášení.
Nejvýznamnější událostí pro DNT pak bylo nedávné zahá‑
jení výstavby nové velkokapacitní skládky, která nám pomůže
snížit výkyvy kvality denní těžby a umožní v budoucnu zbilanč‑
nění zhruba 15 mil. tun tušimického uhlí. Ve fázi rozpracování
je záměr hlubinné těžby na DNT. Chodbicováním bychom měli
vytěžit až 16 mil. t kvalitního uhlí a o tento objem také pro‑
dloužíme životnost dolu. Aktuálně probíhá proces povolování
hornické činnosti pro hlubinnou těžbu na DNT.
Zdař Bůh
Walter Fiedler
člen představenstva a technický ředitel SD
2/3
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
I přes klesající ceny uhlí zůstávají
Severočeské doly dlouhodobě finančně
stabilní a konkurenceschopnou společností
také díky optimálnímu a efektivnímu rozsahu
investic na obou těžebních lokalitách.
1
2
3
Klíčové téma: limity těžby
Ministři české vlády Andrej Babiš
a Richard Brabec navštívili DB
V doprovodu generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše
a generálního ředitele SD Iva Pěgřímka se ve čtvrtek 10. září
vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš a ministr životního
prostředí Richard Brabec blíže seznámili s konkrétním územím
v předpolí Dolů Bílina, kde by mělo dojít ke korekci těžebního limitu
a pokračování těžby kvalitního hnědého uhlí až do roku 2055.
4
V případě DB není změna limitu
problémem
Ministři Babiš a Brabec přijeli na DB
ze sousední Elektrárny Ledvice, kde se
právě zprovozňuje nový vysoce eko‑
logický zdroj o výkonu 660 MW, jehož
palivem je bílinské uhlí. Prohlídku začali
v předpolí lomu, kde by v případě korek‑
ce limitu a získání příslušného povolení
měla probíhat budoucí těžba. Za limitem
jsou uloženy vytěžitelné zásoby v obje‑
mu 100 – 120 mil. t vysoce výhřevného
nízkosirnatého hnědého uhlí s širokým
uplatněním od elektráren a tepláren až
po moderní nízkoemisní kotle ekologic‑
kého lokálního vytápění. V doprovodu
zahrnujícím i desítky novinářů pak mini‑
stři dojeli až na vyhlídku na Jižních sva‑
zích. Výborného výhledu využil generální
ředitel SD Ivo Pěgřímek k představení
báňského provozu včetně jeho dalšího
postupu. Geologové DB Karel Mach
a Zdeněk Dvořák prezentovali uložení
a kvalitativní parametry zdejší uhelné
sloje. Ředitel strategie a komunikace SD
Vladimír Budinský a předseda sdružení
odborových organizací SD a dceřiných
společností Šimon Vohar informovali
vládní hosty o efektu úpravy limitu na
zaměstnanost v rámci skupiny SD i re‑
gionu. V DB v současné době pracují
téměř dva tisíce zaměstnanců. V přípa‑
dě pokračování těžby do roku 2055 by
díky přirozené generační obměně bylo
potřeba přijmout zhruba tisíc nových
pracovníků. „V případě Bíliny to je jas‑
né. Nedaleká elektrárna potřebuje uhlí,
takže tady není co řešit. Tady musí být
limity prolomeny,“ prohlásil Andrej Ba‑
biš. „Na téma limitů hovoříme už nějaký
čas, ale chtěli jsme, aby si členové vlády
udělali vlastní představu přímo na místě
o tom, jak bílinské doly vypadají,“ do‑
plnil GŘ ČEZ Daniel Beneš. Prohlídka
DB pokračovala na prvním skrývkovém
řezu u největšího tuzemského rýpadla
K 10 000/K 74, kde všichni aktéři tohoto
výjimečného fárání odpovídali na otázky
novinářů.
O úpravě limitu by měla vláda rozhodnout do konce roku
Vláda by o limitech mohla rozhodovat
na svém výjezdním zasedání v Ústec‑
kém kraji v polovině října, případně do
konce letošního roku. K tematice limitů
se během interpelací ve sněmovně vy‑
jádřil rovněž premiér Bohuslav Sobotka,
který uvedl: „Posun hranic těžby uhlí na
lomu Bílina nepovede k nutnosti zasaho‑
vat do stávajícího osídlení. Znamená to,
že si to nebude vyžadovat bourání domů
nebo stěhování lidí. Další rozvoj DB je
v tuto chvíli připraven, je vypořádán a ne‑
naráží na odpor nebo protesty ze strany
obcí.“ Z hlediska horního zákona je na
dole Bílina korekce limitu bezkonfliktní.
text a foto: Tomáš Vrba
1 Ministři s doprovodem na DB: (zleva) výrobní ředitel Jiří Neruda, GŘ SD Ivo Pěgřímek,
ministr Andrej Babiš, GŘ ČEZ Daniel Beneš a ministr Richard Brabec.
2 Jižní svahy DB – diskuse o těžebních limitech mezi Andrejem Babišem, Danielem Benešem a Ivem Pěgřímkem.
3 Důsledky korekce limitu těžby na DB byly rovněž předmětem rozhovoru
ministra Babiše s Vladimírem Budinským a Šimonem Voharem.
4 Generální ředitel ČEZ v obležení novinářů na prvním skrývkovém řezu DB.
4/5
hlavní téma
aktuality
Personální změna
v čele obchodního úseku
K 1. 9. 2015 ukončil své působení v Se‑
veročeských dolech člen představenstva
a obchodní ředitel Jan Kalina (v SD od
1. 7. 2012). Činnost obchodního úseku
bude dočasně spadat do působnosti
věcného řízení úseku generálního ředitele
a předsedy představenstva Iva Pěgřímka.
SD – Kolejová doprava
získala prestižní ocenění
HORNICKÉ listy 3/2015
Od července letošního roku je dce‑
řiná společnost SD – Kolejová doprava
držitelem uznávaného certifikátu CZECH
Stability Award 2015 AAA s excelent‑
ním hodnocením otevřené komunikace,
důvěryhodnosti a spolehlivého plnění
závazků vůči obchodním partnerům.
Ziskem tohoto ocenění se SD – Kolejo‑
vá doprava zařadila mezi nejstabilnější
společnosti v České republice. Nezávislé
hodnocení provádí renomovaná firma
Bisnode podle metodiky ratingového
modelu zaručující nezávislý pohled na
finanční situaci firem. Poradenská firma
Bisnode působí v 19 evropských zemích,
včetně České republiky a Slovenska. Dr‑
žitelé ratingu Stability Award představují
v obchodním světě stabilní a férové pod‑
nikatelské subjekty.
ČÍSLO
K ZAPAMATOVÁNÍ
12 000 t
PRACHOVÉHO UHLÍ
denně zamíří po pásovém dopravníku
z úpravny do sousední Elektrárny Ledvice
při najetí nového zdroje 660 MW
na plný výkon, což představuje
zhruba 40 % z celkové denní
produkce
DB.
Na DB proběhla generální prověrka ČBÚ
Ve dnech 14. až 18. září uskutečnil na DB Český báňský
úřad generální prověrku zaměřenou na komplexní
kontrolu týkající se nejen úrovně bezpečnosti
práce, ale také dodržování podmínek povolení
hornické činnosti, stavu strojního a elektro zařízení,
zpracování důlně měřické dokumentace či míry
seznámení zaměstnanců s provozní dokumentací.
Týdenní zevrubnou kontrolu provádělo několik pracovních
skupin. Kromě zástupců ČBÚ a OBÚ v Mostě, Krajské hygienické
stanice ÚK, inspektora bezpečnosti práce Severočeského sdru‑
žení odborových organizací důlního průmyslu doplňovali pracovní
skupiny příslušní pracovníci DB a Správy a.s. Garanty prověrky byli
výrobní ředitel Jiří Neruda, závodní lomů Milan Novotný a manažer
útvaru Těžba Pavel Smatana. Za ČBÚ vedl generální prověrku
ústřední báňský inspektor Karel Čermák. Četnost hloubkových
komplexních kontrol ze strany státní báňské správy je dána ri‑
zikovostí a velikostí daného provozu. Velké těžební organizace,
jakými jsou i DB, se prověřují zhruba jednou za pět let. Během
závěrečného ústního hodnocení průběhu generální prověrky ne‑
byly ze strany státní báňské správy prezentovány žádné závady.
Závěrečný protokol s detailním hodnocením generální prověrky
zašle ČBÚ v souladu se správním řádem do 30 dnů.
Pavla Smatanu, manažera útvaru Těžba
Na začátku srpna začala na DNT modernizace velkokapacitní skládky uhlí.
Co všechno tvoří tuto významnou investiční akci?
Modernizace velkokapacitní skládky
(VKS) začala v srpnu a termín dokonče‑
ní je stanoven na listopad příštího roku.
Široký rozsah prací tvoří tři etapy: moder‑
nizace centrálního dispečinku, kompletní
modernizace skládkové technologie a na‑
pojení VKS na homogenizační skládku,
zavedení systému monitorování kvality
s přístroji na měření síry a popela. Do‑
davatelem je sdružení Prodeco – Noen.
Jak funguje během modernizace provoz skládky?
VKS jsme využívali pro vyrovnání odby‑
tu, zároveň zde probíhala nakládka uhlí na
kamiony pro teplárnu Komořany. Ta byla
dočasně přeložena do prostoru homoge‑
nizační skládky při zachování všech bez‑
pečnostních standardů. S ohledem na
celkově nižší odběr tušimického uhlí není
z důvodu rekonstrukce VKS nijak ohro‑
ženo zásobování sousedních elektráren.
pomocí homogenizační skládky umož‑
ňovalo ročně zbilančnit okolo 2,5 mil. t ne‑
bilančních uhelných zásob. Uhlí v nové tě‑
žební lokalitě má daleko horší kvalitativní
parametry, které možnost zbilančňování
výrazně snižují. Modernizací VKS a jejím
začleněním do systému homogenizace
se snažíme zlepšit technologické pod‑
mínky pro zbilačňování paliva i při těchto
horších výchozích parametrech. Před‑
pokládáme, že bychom takto do konce
Co modernizace velkokapacitní skládky DNT přinese?
Vzhledem k tomu, že končí těžba v se‑
verním postupu, dojde k poklesu množ‑
ství kvalitního paliva, které nám dnes
životnosti DNT zbilančnili asi 15 mil. t uhlí.
V případě uvažované realizace chodbico‑
vání by byl tento efekt ještě vyšší. Dalším
přínosem je zajištění vyšší spolehlivosti
dodávek paliva našim odběratelům. La‑
pidárně řečeno, na zhoršení kvalitativních
parametrů paliva reagujeme zlepšením
technologických možností jeho zpraco‑
vání k co nejefektivnějšímu a nejhospo‑
dárnějšímu vydobytí ložiska, jak nám to
ukládá horní zákon.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2015:
leden
až
srpen
Počet
evidovaných
úrazů
2015
2014
DB
23
39
DNT
11
Správa a. s.
SD celkem
Rozdíl
Počet
úrazů
se záznamem
Rozdíl
2015
2014
-16
9
11
-2
7
+4
1
1
0
2
1
+1
1
0
+1
36
47
-11
11
12
-1
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.
6/7
Tři otázky pro:
aktuality
Šéf odborů Josef Středula:
Úprava limitu na DB je racionální řešení
Na pozvání předsedy sdružení
odborových organizací SD a dceřiných
společností Šimona Vohara (vlevo)
navštívil 24. září důl Bílina předseda
Českomoravské konfederace odborových
svazů (ČMKOS) Josef Středula.
Největší odborová ústředna v zemi podpo‑
ruje prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Toto
jednoznačné stanovisko potvrdil její předseda
Josef Středula během návštěvy dolu Bílina.
Po prohlídce terénu jeho budoucího postupu,
kde neleží žádné lidské obydlí, a po zhlédnutí
moderního báňského provozu uvedl: „Úpravu
limitu těžby na dole Bílina nevidím jako pro‑
blém, ale jako racionální řešení.“ Se zástupci
odborových organizací působících ve sku‑
pině SD jednal také o efektu korekce limitu
na zaměstnanost a o sociální a ekonomické
stabilitě Bílinska v případě pokračování těžby
do roku 2055.
vlastnictví SD a nestojí zde žádné lid‑
ské obydlí. Stranou zájmu nezůstala ani
ochranná opatření proti šíření nežádou‑
cích vlivů z báňského provozu, která se
v dostatečném předstihu realizují v jeho
sousedství. „Takzvaná korekce limitu na
dole Bílina je ekonomicky smysluplná
a chápu ji jako drobné rozšíření něčeho,
co tady už léta existuje. Limity by měly
být řešeny paralelně s úpravou odvodů
z těžby, a to pokud možno hned,“ řekl při
prohlídce DB předseda hospodářského
výboru PS PČR Ivan Pilný.
HORNICKÉ listy 3/2015
Exkurze poslanců
Do programu výjezdního zasedání hospodářského výboru
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR do Ústeckého kraje
patřila 25. září také terénní exkurze na dole Bílina, kde se jeho
členové blíže seznámili s problematikou korekce územně­
‑ekologického limitu těžby. Vladimír Budinský, ředitel strategie
a komunikace SD, našim zákonodárcům představil všechny
aspekty korekce limitu včetně vlivů na zaměstnanost a sociální
perspektivu Bílinska. Přímo v předpolí dolu – místě plánované‑
ho postupu těžby se zástupci poslanecké sněmovny přesvědčili
o bezkonfliktnosti tohoto území, neboť většina pozemků je ve
Tradiční oslavu hornického stavu na zaplněném Mírovém
náměstí zahájil krajský hejtman a bílinský starosta Oldřich Bu‑
beníček společně s generálním ředitelem SD Ivem Pěgřímkem.
Letošní ročník byl věnován patronce horníků svaté Barboře.
Hudební doprovod perfektně obstarala Hornická dechová
hudba Severočeských dolů. Hovořilo se nejen o hornických
zvycích a tradicích, ale také o aktuálním dění kolem úpravy
limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. „Bílina je hor‑
nické město a věřím, že ještě dlouho bude. Historie průmyslové
těžby v našem okolí sahá až do 19. století. Desítky let jsou
našimi partnery Severočeské doly a ČEZ. Rád bych horníkům
u příležitosti dnešních oslav poděkoval za jejich práci. V případě
Dolů Bílina vnímám úpravu limitu těžby, kde dalšímu postupu
nebrání žádné sídlo, jako politické rozhodnutí a doufám, že
bude moudré,“ uvedl Oldřich Bubeníček.
Haly oprav lokomotiv po rekonstrukci
Hala provozních oprav pro elektrické lokomotivy, hala pro‑
vozních oprav pro motorové lokomotivy a objekt hradla T1 pro‑
šly důkladnou rekonstrukcí. Od konce loňského roku v areálu
dílen SD – Kolejové dopravy v Tušimicích probíhaly stavební
práce. Kromě důkladného zateplení obou opravárenských
objektů se nahrazovaly původní neprůhledné výplně okenních
otvorů za čirá izolační skla. Vyměněna byla také vjezdová vrata
pro lokomotivy. Rekonstrukce se týkala i vytápění a admini‑
strativních prostorů. Zateplení fasády získala také budova
hradla. Cílem rekonstrukce bylo výrazné snížení nákladů na
vytápění. Práce na jednotlivých objektech byly dokončovány
ve smluvně stanovených termínech od letošního dubna do
června. Tušimický provoz SD – Kolejové dopravy prokoukl
nejen díky příjemným pastelovým barvám nových omítek, ale
také novým chodníkům a malé okrasné zahradě.
Poštolčí mláďata zachráněna
Zajímavou záchrannou akci provedli na začátku července
hasiči z DNT. Během odstávky zakladače ZP 6 800.1/Z 100
na vnitřní výsypce našli pracovníci provádějící jeho opravu tři
mláďata poštolky, která nejspíše vypadla z hnízda. O poštol‑
kách je známo, že nikdy nestaví vlastní hnízda. V období mezi
dubnem a červencem si pro hnízdění vybírají buď opuštěná
hnízda jiných ptáků, nebo nejrůznější výklenky či dutiny – tak
tomu bylo i v případě tušimického zakladače. Zpravidla snesou
tři vajíčka. Stejný počet mláďat vypadlých z hnízda našli i na
DNT. Přivolaní hasiči ihned kontaktovali Podkrušnohorský
zoopark v Chomutově. Ve zdejší záchranné stanici se o poštolčí
mláďata odborně postarají. Po dokrmení na potřebnou váhu
a velikost je vrátí do volné přírody. Tušimičtí hasiči mají se
záchranou mláďat poštolek bohaté zkušenosti, neboť tito malí
dravci s oblibou hnízdí ve vysokých konstrukcích velkostrojů.
8/9
Bílina slavila Den horníků
aktuality
Rekonstrukce kulové dráhy rýpadla
SchRs 1 550/K 109 na DNT
Plánovaná roční revize rýpadla SchRs 1 550/K 109 byla rozšířena
o výměnu provozem v náročných podmínkách opotřebené kulové
dráhy. Akce probíhala od 1. července do 21. září a zajišťovala ji
dceřiná společnost Prodeco. Díky nově umístěným segmentům
kulové dráhy v separačních podložkách se prodlouží její životnost.
Do výměny kulové dráhy
se zapojili také měřiči DNT
Rekonstrukce kulové dráhy rýpadla
SchRs 1 550/K 109 probíhala přímo v mís‑
tě jeho nasazení na prvním skrývkovém
řezu, kde za tímto účelem vzniklo impro‑
vizované montážní místo. Navzdory řadě
tropických dnů, kdy se teploty vyšplhaly
až k 36 °C, probíhaly všechny práce podle
plánovaného harmonogramu. Horní stav‑
ba rýpadla byla nadzvednuta za pomoci
čtyř 600tunových hydraulických zvedá‑
ků. Po demontáži stávající kulové dráhy
byly usazeny nové segmenty osazené
separačními podložkami. Oba kroužky
kulové dráhy byly podlity speciální pod‑
lévací hmotou na bázi pryskyřice. Nové
segmenty kulové dráhy byly dány do ro‑
viny za pomoci měřičů DNT. Zaměření
bylo provedeno měřicím přístrojem – ro‑
botickou totální stanicí Trimble S3 Robotic
s přesností 0,1 mm (při záměře do 10 m).
Všech 24 nových segmentů kulové dráhy
(12 horních a 12 dolních) bylo zaměřeno ve
třech bodech (celkem 72 měřených bodů).
Z výsledků měření bylo potvrzeno, že oba
kroužky kulové dráhy dosahují parame‑
trů potřebných pro úspěšné znivelování.
Podobně jako v případě rýpadla SchRs
1 320/K 110 byly segmenty kulové dráhy
nově umístěny v separačních podložkách,
což přispěje k delší životnosti kulové
dráhy. Kulová dráha je velkým axiálním
ložiskem, které umožňuje otáčet horní
stavbu. Zároveň s rekonstrukcí kulové
dráhy včetně úpravy jejího mazání pro‑
bíhala výměna otočové převodovky se
skříní v zesíleném provedení. Dodava‑
telem byla dceřiná společnost Prodeco,
která rekonstruované rýpadlo předala do
provozu v plánovaném termínu 21. září.
SchRs 1 550/K 109 bylo speciálně
vyvinuto pro podmínky DNT
Druhé nejnovější rýpadlo SchRs
1 550/K 109 dodal DNT ve spolupráci
s německou firmou ThyssenKrupp För‑
dertechnik renomovaný výrobce Pro‑
deco na konci roku 2001. Jeho výkony
vycházejí z místa nasazení – tj. prvního
skrývkového řezu DNT, kde převažu‑
jí snáze rozpojitelné nadložní zeminy
HORNICKÉ listy 3/2015
Pracovním prostorem rýpadla SchRs 1 550/K 109 je první skrývkový řez DNT.
Kulová dráha rýpadla SchRs
1 550/K 109 je velkorozměrovým
ložiskem o průměru 15,2 m s 243
ocelovými koulemi oddělenými
klecemi. Každá koule má průměr
150 mm a hmotnost 14 kg.
s výskytem pelosiderických čoček. SchRs
1 550/K 109 umožňuje kopírovat stoupá‑
ní terénu při postupu skrývky. Pracovní
plošina může mít až 10 m nad úrovní pá‑
sových dopravníků, těžba je možná při
podélném sklonu až 5,8 % a hloubkové
řezy lze provádět až 12 m pod úrovní pá‑
sových dopravníků. Teoretický výkon do‑
sahuje 5 500 m3/h a díky bytelné ocelové
konstrukci činí provozní hmotnost rýpadla
včetně nakládacího vozu 3 753 t.
text a foto: Tomáš Vrba
Důlní měřič DNT Vojtěch Kříž při zaměřování kulové dráhy.
Hasiči DB jsou zařazeni do celosvětového registru dárců kostní dřeně
Každý rok onemocní v Česku
stovky lidí leukémií a dalšími
vážnými nemocemi krvetvorby,
které jsou léčitelné transplantací
kostní dřeně. K tomu je ale nutné
najít vhodné dárce a těch bohužel
není nikdy dost. V ČR připadá
jeden dárce na 180 občanů, což je
zoufale málo třeba oproti Německu,
kde je dárcem každý 20. občan.
Příkladem hodným následování
je skupina 15 členů hasičského
sboru DB, kteří se v červnu
přihlásili do Českého národního
registru dárců kostní dřeně a jsou
připraveni pomoci nemocným.
Ročně onemocní v České republice
asi jeden tisíc pacientů leukémií. Léčba
spočívá v chemoterapii, imunoterapii
a dalších léčebných metodách, které
přispívají ke zlepšení stavu nemocných.
Aby člověk měl šanci na úplné uzdravení
a návrat do plnohodnotného života, je
nutná transplantace kostní dřeně. Pro
tuto možnost existuje Český národní
registr dárců kostní dřeně, ve kterém
je v současné době evidováno přibliž‑
ně 34 tisíc lidí. Kostní dřeň je darována
buď odběrem kmenových buněk, nebo
přímým odběrem z kyčelní kosti, ale
děje se tak velmi zřídka, neboť je velice
Jindřich Bouša je v registru zařazen už od roku 1995
a zároveň je aktivním bezplatným dárcem krve –
držitelem Zlaté medaile prof. MUDr. Janského.
Hasiči DB zaevidovaní v registru dárců kostní dřeně (zleva) Pavel Novák,
Jan Dvořák, Karel Nový, Miloš Šťastný, Jindřich Bouša, Bohumil Král…
náročné najít pro příjemce vhodného
dárce. V červnu se zařadilo ke skupině
34 tisíc dobrovolně zaregistrovaných Če‑
chů, mezi nimiž lékaři hledají ty, jejichž kr‑
vetvorné buňky z kostní dřeně pomůžou
nemocným, také 13 hasičů z DB. Přidali
se tak ke svým již dříve zaevidovaným
dvěma kolegům. Zkumavky se vzorky
jejich odebrané krve putovaly z teplické
nemocnice do specializované laboratoře
Českého národního registru dárců krve
v Plzni a bude­­­‑li někdy potřeba, budou
vyzváni anonymně poskytnout kostní
dřeň nemocnému příjemci kdekoliv na
světě. Nápad velitele Břetislava Ondráka
rozšířit registr dárců o členy sboru, byl
všemi, kdo splňují věková kritéria, ochot‑
ně přijat. „Víme, že v registru je dárců
málo, a proto jsme se přihlásili. I když
pravděpodobnost, že budeme vybráni
právě my, je relativně malá, pokud by
nastala, pak velice rádi někomu zachrá‑
níme život,“ uvedl hasič David Aulický.
text a foto: Tomáš Vrba
… a (zleva nahoře) Pavel Franc, Martin Albrecht, David Aulický,
Tomáš Burda, Petr Vrábel, Miroslav Jirsa, (zleva dole) Lukáš Pata,
Tomáš Potužník a Miloš Křížek ml.
10/11
Kostní dřeň nad zlato
aktuality
Oslava 70. výročí založení
společnosti Prodeco
Druhou zářijovou sobotu se v bílin‑
ském areálu Prodeca u příležitosti 70. vý‑
ročí založení uskutečnil Den otevřených
dveří pro zaměstnance a jejich rodinné
příslušníky. Všechny věkové kategorie
zde našly pestrý program. Kromě pro‑
hlídky dílen, projekčních a konstrukč‑
ních kanceláří – míst, kde se projektuje
a vyrábí důlní technologie pro povrchové
dobývání uhlí, využili návštěvníci také
možnosti zajet terénními auty přímo
do provozu hnědouhelného dolu. Tady
bylo cílem exkurze největší tuzemské
kolesové rýpadlo z produkce Prodeca
K 10 000/K 74, které už 37 let odtěžuje
nadloží z prvního skrývkového řezu DB.
Ojedinělé možnosti prohlídky strojíren‑
ských a projekčních provozů, včetně te‑
rénní exkurze do sousedního dolu Bílina
využilo více než 700 návštěvníků. Mezi
Generální ředitel SD Ivo Pěgřímek (vpravo) a generální ředitel Prodeco
František Maroušek při zahájení oslav jubilea dceřiné společnosti Prodeco.
vzácnými hosty nechyběl Ivo Pěgřímek,
generální ředitel SD, a Rudolf Kozák,
zástupce ředitele strategie a komuni‑
kace SD. 70. výročí bylo také vhodnou
příležitostí k ohlédnutí a připomenutí
důležitých momentů z historie renomo‑
vané projekčně – dodavatelské firmy,
která se díky unikátním technickým
řešením zařadila v oblasti velkostrojo‑
vé techniky mezi evropskou špičku. Za
obětavou práci a mimořádný přínos pro
HORNICKÉ listy 3/2015
Ivo Dostál, provozní zámečník zámečny, provedl členy rodiny po svém pracovišti.
rozvoj společnosti Prodeco získala řada
dlouholetých bývalých i současných
pracovníků od ředitele Františka Ma‑
rouška ocenění a poděkování. Byl mezi
nimi také manažer zakázek Petr Buryšek,
který rád využil možnosti představit své
vnučce projekční kancelář a především
důl Bílina s velkostrojovou technikou
značky Prodeco.
Prodeco: 70 let na přední
pozici v důlních technologiích
Historie projekčně­‑ dodavatelské
firmy sahá až do roku 1945, kdy byla
v Teplicích otevřena pobočka Vítkovic‑
kých železáren (od 90. let Prodeco). Nej‑
prve, po poválečném odchodu němec‑
kých techniků koncernu SUBAG z revíru,
dokončovala montáže rozestavěných
dobývacích strojů, záhy se vydala vlast‑
ní cestou vytváření původních moder‑
ních velkostrojů. Zdejším konstruktérům
se podařila řada unikátních řešení, která
byla patentována a zařadila firmu mezi
přední evropské dodavatele velkostro‑
jů. Během své dosavadní historie vy‑
projektovala a uvedla do provozu přes
140 zakladačů, rýpadel, skládkových
strojů i pásových dopravníků určených
nejen pro severočeský hnědouhelný
revír, ale i těžařům ve východní Ev‑
ropě. Na obou těžebních lokalitách
Severočeských dolů je v současné době
v provozu 19 strojů z Prodeca (12 zakla‑
dačů, 4 rýpadla a 3 skládkové stroje).
Prodeco je od roku 2008 stoprocentní
dceřinou společností Severočeských
dolů. V roce 2013 došlo k fúzi sloučením
s další dceřinou společností skupiny
SD – 1. strojírenská. Prodeco tím jako
tradiční dodavatel velkostrojů a mecha‑
nizace povrchové těžby získalo odpoví‑
dající výrobní kapacity a je tak schop‑
no kromě vlastní inženýrské činnosti
a zpracování projektových dokumentací
poskytovat komplexní dodávky či opra‑
vy s výrazně menší potřebou subdoda‑
vatelů. Důležité momenty historie Pro‑
deca od sestrojení prvního korečkového
kolejového rýpadla vlastní konstrukce
D 800.1 (1952) až po nejnovější rýpadlo
KK 1 300/K 111 (2011), včetně vzpomí‑
nek pamětníků a unikátních archivních
fotografií připomene speciální prosin‑
cové vydání Hornických listů.
text: Tomáš Vrba
foto: Radim Podhrázský,
Tomáš Vrba
Bývalý kamenolom u Braňan
se mění v atraktivní oddychovou zónu
Kontrolní den rekultivace bývalého kamenolomu: Arnoštka Kostková a Václav Hrádek z SD
a zástupce dodavatele (uprostřed) Vladimír Meduna z Revitransu.
Na jižním okraji obce Braňany, v lomu, kde se dobýval vulkanický
trachyandezit, probíhá revitalizace území poznamenaného touto těžbou.
Na tříhektarové ploše byly ukončeny terénní úpravy a ještě během
podzimu se vysázejí stromy a provede zatravnění. Rekultivační práce
budou pokračovat i v příštích letech pěstební péčí. V bezprostředním
sousedství Braňan tak vznikne oddychová zóna s vodní plochou a pláží.
Rekultivaci kompletně zajišťuje dceřiná společnost Revitrans.
Za obětavou práci a přínos rozvoji
byl oceněn také Petr Buryšek.
Slunný sváteční den v areálu Prodeca
si tak jako Procházkovi užily desítky
rodin zdejších zaměstnanců.
Uzavřený lom trachyandezitu (vyvře‑
lá magmatická hornina podobná čediči)
- místními označovaný jako Kamenčák
- v poslední době fungoval jako neří‑
zená skládka v kráteru kamenolomu
s malou vodní plochou tvořenou sráž‑
kovou vodou. Proto bylo nutné ještě
před červnovým zahájením revitalizace
a rekultivace provést důkladný úklid. Za
pomoci techniky byla východní část
kamenolomu vysvahována (modela‑
ce svahů byla nutná pro lepší přístup),
ostré úlomky trachyandezitu překryty
vyrovnávací vrstvou podsívky a finální
vrstvou ornice potřebné pro založení
trávníku. Úpravou prošel také prostor
budoucí pláže, který byl pokryt vrstvou
jemného praného štěrku. Byla obno‑
vena přístupová cesta a parkoviště.
Hrubé terénní úpravy byly dokončeny
na začátku září a ještě během podzimu
se počítá s vysázením stromů. Alej vy‑
sokokmenných hrušní původních čes‑
kých odrůd doplní třešně a lísky, což
nepochybně tento prostor ještě více
zatraktivní. Stav vysázených stromů
a údržba zatravněných ploch budou
garantovány po dobu tří let. Úpravu
území po těžbě trachyandezitu včet‑
ně tříleté následné pěstební péče pro
Severočeské doly zajišťuje dceřiná
společnost Revitrans. Nyní často dis‑
kutovanou a stále populárnější formu
zahlazování důsledků těžební činnosti
spontánní sukcesí, kdy si místo náklad‑
né rekultivace musí se stavem po těžbě
poradit sama příroda, najdeme také
v části prostoru tohoto bývalého lomu.
Zhruba na polovině plochy byla právě
dokončena rekultivace, zatímco druhá
část je ponechána přirozené sukcesi,
s náletovými dřevinami, obnaženými
popraskanými kameny a s prudkým
stoupáním terénu. Díky citlivému pro‑
pojení obou těchto krajinotvorných
přístupů vzniká u Braňan pěkná a za‑
jímavě rozmanitá rekreační plocha.
text a foto: Tomáš Vrba
12/13
svět dolů
svět dolů
Ženská tvář skupiny SD
V září letošního roku bylo v Severočeských dolech a dceřiných společnostech zaměstnáno
674 žen, které tvoří zhruba 14% podíl všech zaměstnanců. Většina (451) pracuje v dělnických
profesích; nejvíc je přitom strojnic v úpravně uhlí (68) a vážných (45). Silné zastoupení mají
také v technickohospodářských profesích jako referentky, specialistky a vedoucí oddělení.
Ženy u nás najdeme také v povoláních, která jsou tradičně doménou mužů – máme tak
například svářečku kovů, konstruktérku, řidičku nákladního auta, nebo strojvedoucí. Práce ve
skupině SD si ženy považují a věrně ji vykonávají většinou až do důchodového věku. Tomu
odpovídá i délka pracovního poměru, kdy 43 % žen pracuje v SD déle než dvacet let.
Tytam jsou doby, kdy ženy obsluhovaly přímo v lomu pohá‑
něcí stanice dálkové pásové dopravy, jako svačinářky vydá‑
valy horníkům svačiny, nezřídka byly i v posádce velkostroje.
Nástup modernizace a bezobslužné mechanizace výskyt žen
v báňském provoze eliminoval na minimum. Dnes už je povr‑
chový důl pracovištěm pouze pro důlní měřičky a specialistky
přípravy výroby. Do bezprostředního kontaktu s uhlím ženy
přijdou spíš v ledvické úpravně a tušimické drtírně a třídírně.
Úpravna v Ledvicích byla hodně feminizovaná už v době je‑
jího zprovoznění v polovině 60. let. Postupně, díky zavádění
nových technologií, se pak jejich počet snižoval. Zatímco
ještě v roce 1987 úpravna zaměstnávala 344 žen, nyní jich
zde působí 129. Navzdory náročnému provozu nedají ženy na
úpravnu dopustit a zůstávají jí často věrné celý profesní život.
Nejen v úpravně, ale i na ostatních pracovištích ženy zdatně
sekundují svým mužským kolegům. Platí to v případě první
strojvedoucí Adély Fousové v SD­‑ Kolejové dopravě. A mezi
185 řidiči nákladních aut dceřiné společnosti Revitrans je
také jedna žena – Lenka Schilhová, která usedá za volant
Tatry 815 a s přehledem se za každého počasí pohybuje po
nezpevněných komunikacích Dolů Bílina. Ženy se uplatňu‑
jí v nejrůznějších postech a vrcholových funkcích skupiny
SD. Členkou dozorčí rady SD – Kolejová doprava je Mar‑
kéta Šetková, vedoucí oddělení obchody a kapitálové trhy
SD. Vedoucí právního odboru SD Jana Sedláčková zasedá
v dozorčí radě Prodeca. Od roku 2007 je aktivní členkou
dozorčí rady Severočeských dolů volenou zaměstnanci ve‑
doucí odboru financování SD Zdeňka Montagová. Všechny
ženy zaměstnané ve skupině SD si zaslouží náš obdiv. Často
je jejich práce nenápadná, ale při bližším seznámení zjistíte,
že vystupují z průměru. Navzdory relativně malému procen‑
tuálnímu zastoupení (SD 17 %, SD – Kolejová doprava 16 %,
Prodeco 11 % a Revitrans 5 %) lze bez nadsázky konstatovat,
že bez obětavé a systematické práce žen by se skupina SD
těžko obešla.
text a foto: Tomáš Vrba
Ženy ve skupině SD – vzdělanostní struktura
Ženy ve skupině SD – věková struktura
VZDĚLÁNÍ
POČET
VĚK
POČET
VŠ
59
0–25 let
21
SŠ
243
26–30 let
25
vyučeny
268
31–40 let
120
základní
104
41–50 let
254
51–60 let
241
61 let
13
14/15
 Spolehlivou oporou ledvického provozu SD – Kolejové
dopravy je ekonomka Blanka Šlapáková.
 Bývalá pracovnice
obrobny Alena
Jírová a její
nástupkyně
soustružnice
Gabriela Špičková
z Prodeca.
 Nejvíc žen v SD
zastává profesi
strojnice v ledvické
úpravně. Jednou
z nich je i Jana
Wolframová.
 Lenka Schilhová, jediná řidička
z Revitransu, za volantem své Tatry 815.
 Mezi pracovní povinnosti Jaroslavy Šťovíčkové,
vedoucí oddělení komunikace SD, patří
rovněž udržování hornických tradic.
 Markéta Šetková, vedoucí oddělení obchody
a kapitálové trhy SD, je zároveň členkou
dozorčí rady SD – Kolejová doprava.
 Strojnice Jaroslava Musilová na momentce
z letošního MDŽ v ledvické úpravně.
Strojvedoucí Adéla Fousová
boří stereotypy
HORNICKÉ listy 3/2015
Jediná žena obsluhující vlaky s uhlím je raritou nejen v naší SD – Kolejové dopravě, ale také
v celorepublikovém rámci. Třiadvacetiletá Adéla Fousová je jednou ze 14 žen, které disponují licencí
k řízení lokomotiv vydanou Českým drážním úřadem. Usměvavá mladá žena nám prozradila, co
ji přivedlo do kabiny strojvůdce a jak se jí pracuje v téměř výhradně mužském prostředí.
Jak se stane mladá žena kvalifikovanou strojvedoucí vlakových souprav?
Odmala jsem inklinovala k technice.
Vzorem mi byl můj tatínek, který provo‑
zuje nákladní autodopravu. Po ukončení
střední školy, kde jsem studovala sil‑
niční dopravu, jsem si udělala řidičský
průkaz pro kamiony a návěsy a za vo‑
lantem náklaďáku občas tátovi pomá‑
hala. Na vlečce Elektrárny Mělník jsem
začínala jako velínářka zauhlování, ale
vážně jsem uvažovala o pozici řidičky
buldozeru, který u nás hrne uložené uhlí
v depu. Když mi pak vedoucí provozu
Pavel Korint nabídl stát se strojvedoucí,
ani minutu jsem neváhala. Absolvovala
jsem sedmitýdenní intenzivní kurz pro
strojvedoucí v České Třebové a postup‑
ně složila zkoušky pro posunovače, na‑
učila se všechny předpisy a získávala
první praktické zkušenosti. Po obdržení
licence strojvedoucího od Drážního úřa‑
du a dalším zácviku v dílně, kde jsem
se snažila důkladně poznat konstrukci
lokomotiv, začaly mé první jízdy. Samo‑
zřejmě ještě pod dohledem zkušeného
kolegy.
A kdy jste absolvovala svoji první
samostatnou jízdu?
Zhruba po deseti měsících od
doby kdy jsem se začala školit na
strojvedoucí. Na naší vlečce mělnické
elektrárny jsem směla úplně sama řídit
svůj první vlak s uhlím. Bylo to letos na
začátku července.
Můžete přiblížit, co všechno obnáší
profese strojvedoucí?
Na začátku každé směny před jízdou
zkontroluji stav provozních tekutin v lo‑
komotivě. Od hradlaře dostanu aktuální
úkoly. Nejčastěji přivážím z vjezdového
kolejiště naložené soupravy s bílinským
uhlím až k hlubinnému zásobníku elek‑
trárny. Po vysypání pak odvážím prázd‑
né soupravy zpět. Kromě uhlí přepra‑
vuji také nádržkové vozy s vápencem
a cisterny s mazutem. Do přípojové
stanice Dolní Beřkovice odvážím po‑
pílek. Během dvanáctihodinové směny
najedu během 6 – 8 motohodin zhruba
50 kilometrů. Před jejím skončením ještě
celý průběh směny zapíšu do předávko‑
vé knihy a zkontroluju lokomotivu, a to
včetně stavu paliva a zjištění výskytu
případných závad. Pokud je potřeba,
zajedu do dílny, nebo sama doplním olej.
 „Tady se cítím jako doma,“ říká u dieselelektrické
lokomotivy zvané čmelák na elektrárenské vlečce
v Mělníku mladá strojvedoucí Adéla Fousová.
 Se svým velkým učitelem, skutečným
profesionálem s mnohaletými zkušenostmi –
strojvedoucím Františkem Skalickým.
Jak se řídí několikatunová vlaková
souprava a kolik vlastně váží plný
vlak s uhlím?
Samotná lokomotiva má přibližně
120 tun, ale třicet vagonů soupravy
naložených uhlím představuje zhruba
2 250 tun. Zastavit a popojíždět na metr
přesně s takovým kolosem vyžaduje
určitý grif. Aby se tolika tunový vlak dal
dobře zastavit, jezdíme na vykládce jen
pětikilometrovou rychlostí a řídíme se
pokyny posunovače. Protože vykládka
na hlubinném zásobníku je koncipována
na 10 vagonů, musíme s celou soupra‑
vou najíždět třikrát. Přesné pokyny, kdy
se zastavit a rozjet nám dává vysílačkou
posunovač.
S jakými lokomotivami jezdíte?
U nás na vlečce máme dvě šestiná‑
pravové dieselelektrické lokomotivy
770 505-6 a 774 704-1, kterým se říká
čmeláci. Jsou to silné, spolehlivé a na
obsluhu a údržbu nenáročné mašiny
s vysokou tažnou silou. Zatímco jeden
náš čmelák slouží stále ještě kompletně
v původním provedení ze 70. let, druhý
stroj prošel důkladnou rekonstrukcí a je
nově osazen výkonným motorem Cater‑
pillar. Změnou prošlo také ovládání, kde
se používají joysticky. K lepšímu přehle‑
du o situaci před a za lokomotivou nám
pomáhají kamery. Výkonnější jsou také
brzdy. Střídám obě naše lokomotivy
a nedělá mi to žádný problém.
Podle statistiky pracovního portálu
Profesia patří profese strojvedoucí
vůbec k nejstabilnějším, když je průměrně vykonávána 12,7 let. Vás řízení
lokomotivy evidentně baví. Dovedete
si představit, že byste se této práci
věnovala napořád?
Zatím mi plně vyhovuje a moc baví
práce u nás na vlečce. Myslím, že je to
ideální místo, kde se můžu skutečně
dokonale naučit ovládat lokomotivu. Do
budoucna by mě lákalo vozit uhlí ze
 Řízení vlaků je u nás
tradičně doménou
mužů. Adéla Fousová je
jednou z mála výjimek
a dokazuje rovnost
se svými mužskými
kolegy (zleva)
Jiřím Němečkem,
Alešem Fajglem
a Miroslavem Čápem.
Severočeských dolů i na celostátních
drahách. Třeba řídit vlaky s bílinským
uhlím z Ledvic k nám na Mělník, nebo
s vápencem z Lomů Mořina do Tušimic.
Určitě v dohledném horizontu bych ráda
zůstala na mašinách jako strojvedoucí.
Čím by měl podle vás disponovat
správný strojvůdce?
Určitě by měl být při práci precizní
a cílevědomý. Samozřejmým předpo‑
kladem by měla být rozvážnost. V naší
profesi určitě platí dvakrát měř, jednou
řež. Případná pochybení mají na želez‑
nici fatální důsledky. Já sama mám ke
své profesi velký respekt a snažím se
stále hodně učit, abych se vyvarovala
i těch sebemenších chyb. Jsem moc
ráda, že jsem měla štěstí na dobré uči‑
tele. Bez nadsázky můžu říct, že jsem se
učila od toho nejlepšího strojvedoucího
Františka Skalického. Se zkouškami mi
pak hodně pomáhal specialista drážní
dopravy a zkušený profesionál Martin
Bala. Oběma bych ráda ještě jednou za
vše poděkovala.
Co je na práci strojvedoucí vůbec
nejlepší? A naopak, kazí vám v práci
něco náladu?
I když se může zdát, že obsluha vel‑
kého stroje není pro ženy úplně vhodná,
já sama jsem důkazem, že také ženy
mohou profesionálně obsluhovat loko‑
motivy. Kromě vlastního řízení a ovládá‑
ní mi vyhovuje bezvadná parta lidí tady
u nás na vlečce. Mohlo by se zdát, že
jsme ryze mužský provoz, kde je kro‑
mě mě osm strojvedoucích - mužů, ale
jako výpravčí a tranzitérky tady pracují
čtyři ženy. A co mě trochu trápí? Třeba
absence klimatizace v kabině, která mi
během řady tropických dnů letošního
horkého léta v našem starém nemo‑
dernizovaném čmelákovi moc chyběla.
text a foto: Tomáš Vrba
16/17
profil
z míst, kde žijeme
HORNICKÉ listy 3/2015
Bílinské místostarostky
Veronika Horová
& Zuzana Bařtipánová
18/19
V naší populaci tvoří ženy víc než 50 %,
přesto jejich podíl v politice je výrazně
nižší. Nepatrně lepší poměr než
v Poslanecké sněmovně a Senátu ČR
vykazují krajská zastupitelstva
a především místní samosprávy.
Výsledky posledních komunálních
voleb vynesly do českých
zastupitelstev zhruba 16 tisíc žen,
tedy 27 %. A jaká je situace v Bílině?
Ve třicetičlenném zastupitelstvu
pracuje 9 žen, což lehce převyšuje
celorepublikový průměr. Vůbec poprvé
v bílinské historii však zastávají posty
místostarostek dvě energické ženy –
Veronika Horová a Zuzana Bařtipánová.
Obě mají jasné představy o dalším
rozvoji a zkvalitnění života ve svém
městě. Spojují je nejen pracovní
povinnosti na radnici, k nimž patří
neustálý dialog s občany a zastupiteli,
často prakticky neomezená pracovní
doba, ale také dostatek elánu
k zvládnutí péče o vlastní rodiny.
 Veronika Horová
(vlevo) a Zuzana
Bařtipánová na střeše
nejvyšší budovy
v Bílině – sídla DB,
odkud je nejlepší
výhled na město.
z míst, kde žijeme
&
Veronika
Horová
Zuzana
Bařtipánová
první ženy v čele bílinské radnice
Co vás přimělo ke vstupu do komunální politiky?
V. Horová: V Bílině žiju od narození
a její osud mi není lhostejný, proto jsem
se chtěla aktivně zapojit do zdejšího
dění a pokusit se změnit věci k lepší‑
mu. Nepočítala jsem, že se dostanu
do zastupitelstva a skutečně ani ve
snu mě nenapadlo, že bych měla být
místostarostkou.
Z. Bařtipánová: Také já jsem Bíliňač‑
ka. Po dokončení vysoké školy jsem
se rozhodla, že nezůstanu v Praze, ale
vrátím se tam, kde mám rodiče, ka‑
marády a dobré zázemí. Vždy jsem se
o život v Bílině zajímala. S komunální
politikou jsem koketovala už před lety,
ale do zastupitelstva jsem se tehdy ne‑
dostala. Samozřejmě jsem pak sledova‑
la politikaření mých tehdejších kolegů
a byla rozhodnutá, že už nikdy nechci
mít s politikou nic společného. Když
jsem loni byla oslovena, abych kandi‑
dovala, přesvědčila mě parta, která do
toho se mnou šla, protože se opravdu
dobře známe a myslím si, že jsou to
slušní lidé. Za sebe jsem to brala jako
poslední šanci, kdy můžu pomoci naše
město posunout dál a dělat řadu věcí
jinak, snad i lépe.
Pro úřad místostarostek jste byly
uvolněny ze svých původních profesí.
Kde jste předtím pracovaly?
V. Horová: Jsem učitelkou na nižším
stupni a jednadvacet let jsem moc ráda
vzdělávala děti v první až páté třídě
na zdejší Základní škole Lidická. Prá‑
ce ve školství mě opravdu naplňovala.
O to bylo složitější se s malými školáky
rozloučit.
Z. Bařtipánová: Pracovala jsem ve
vzdělávací a poradenské organizaci
zabývající se přípravou a realizací pro‑
jektů v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti
a lidských zdrojů. Věnovala jsem se pře‑
devším mezinárodním projektům, díky
nimž jsem načerpala řadu praktických
zkušeností ze zahraničí. Ráda je nyní
využiju při práci pro Bílinu.
HORNICKÉ listy 3/2015
Zcela neformální zato poučná exkurze místostarostek na DB v doprovodu technika přípravy výroby Pavla Pilaře.
Kam obvykle exkurze nechodí: útroby velkostroje
s dílnou představil hydraulikář Vladislav Měchura.
Máte za sebou první půl rok v křesle
místostarostek. Jaké jsou vaše dosavadní dojmy z řízení města?
V. Horová: Pro mě to byla velká změ‑
na. Hlavně na začátku bylo vše nové
a musela jsem se rychle zorientovat.
Cokoliv nerada dělám jen formálně,
vždy se snažím porozumět podstatě,
mít jasno, a to platí i v případě měst‑
ské samosprávy. Seznamovala jsem se
s kvantem věcí. Práce pro mne nekonči‑
la odchodem z kanceláře. V procházení
materiálů jsem pak pokračovala i doma.
Teď už situace není tak hektická, ale
stále se učím.
Z. Bařtipánová: Půl rok je relativně krát‑
ká doba, přesto si myslím, že se nám
podařila spousta věcí. Jako konkrétní
řešení nezaměstnanosti jsme ve spo‑
lupráci s městskou policií a pracovním
úřadem vytvořili šest nových pracov‑
ních míst asistentů prevence kriminality
a dalších třicet lidí našlo uplatnění při
provádění veřejně prospěšných prací.
Díky spolupráci se Severočeskými doly
jsme v rámci náhradní rekultivační vý‑
sadby oživili město zelení. Povedlo se
nám snížit nacenění víceprací u zateplení
plavecké haly nebo léčebny dlouhodobě
nemocných. Pevně věřím, že v započa‑
tém úsilí o zatraktivnění Bíliny a opti‑
malizaci komunálních výdajů budeme
pokračovat.
Co byste do budoucna v Bílině rády
změnily?
V. Horová: Do mé gesce patří škol‑
ství, sociální věci, odbor živnostenské‑
ho úřadu a kulturní zařízení Kaskáda,
proto bych chtěla, aby se u nás cítily
dobře a bezpečně všechny věkové sku‑
piny obyvatelů Bíliny. Pro děti a mládež
bych si přála ještě více rozšířit možnosti
sportovního vyžití. Myslím, že pohyb je
nejen dobrou prevencí před nežádoucími
sociálně patologickými jevy, ale přede‑
vším zdrojem radosti a také pomocníkem
proti obezitě. Pozornost budeme nadále
věnovat i seniorům. Zejména jim je urče‑
na nová služba občanům, která pomáhá
řešit problémy a vyřizovat agendu vůči
nejrůznějším úřadům. Jednou z našich
volebních priorit byla lepší komunikace
s občany. Snažíme se být jim neustále
k dispozici. Nikdo se k nám na úřad ne‑
musí objednávat, rádi každého přijme‑
me hned, jak je to možné a každému
v rámci možností chceme pomoci s jeho
problémem.
Z. Bařtipánová: Bílinu vidím jako mul‑
tifunkční město, které má několik tváří.
Ta průmyslová je dána sousedními doly,
elektrárnou a sklárnou, ale je tady také
lázeňská podoba. Moc ráda bych na‑
vázala na historickou lázeňskou tradici.
Aktuálně víme o pěti potenciálních zá‑
jemcích a investorech, kteří by v areálu
Jak zvládáte časově náročnou práci
a péči o své děti a rodiny?
V. Horová: Mám doma 11letého školáka,
který se věnuje fotbalu. Naštěstí je jeho
trenérem tatínek, takže odpadá starost
s dopravou na hřiště. Všichni byli zvyklí,
že jsem ze školy chodila domů mnohem
dříve než nyní, ale už jsme si rozdělili
úkoly a s pomocí rodiny vše zvládám.
Z. Bařtipánová: Také já jsem se mohla
v nové situaci spolehnout na podporu
rodiny. Vlastně i má bývalá práce byla
časově náročná, takže u nás doma
k žádným podstatným změnám nedo‑
šlo. Máme doma dva kluky, 7 a 10 let,
a zatím vše zvládáme.
Sešli jsme se krátce po bílinské oslavě Dne horníků. Jak vnímáte sousední
Doly Bílina a jaký je váš názor na nyní
často diskutovanou problematiku
adaptace limitů těžby?
V. Horová: Jsem z hornické rodiny. Tatí‑
nek Bohumír Bosák byl až do odchodu do
důchodu na šachtě mechanikem. Prvně
jsem poznala prostředí povrchového dolu
během praxe na střední průmyslové ško‑
le. Hornictví bylo, je a jistě bude nedílnou
součástí našeho města. Prostřednictvím
médií sleduji debatu ohledně prolomení
či úpravy limitů. Z mého pohledu nevidím
v případě Dolů Bílina žádný problém, po‑
kud se postup těžby týká neobydlených
míst, navíc degradovaných předešlou
hlubinnou těžbou. Naopak bych velký
problém viděla v případě, kdyby k úpravě
limitu nedošlo. To by v Bílině existenčně
ohrozilo řadu rodin zaměstnaných jak na
dolech, tak na elektrárně. Znepokojuje
mě také novela horního zákona, která
upravuje rozdělení příjmů z vydobyté‑
ho nerostu tak, že většina nepůjde jako
dosud dotčeným obcím, ale do státního
rozpočtu. Bylo by spravedlivé, aby peníze
od těžařů zůstávaly obcím a občanům,
kterých se těžba dotýká.
Z. Bařtipánová: Už jako děti jsme byly
podle zaměstnání rodičů buď šachetní,
elektrárenské nebo sklářské. Moji ro‑
diče pracovali v elektrárně a tak jsem
se přímo do Dolů Bílina dostala vlastně
teprve nedávno. Osobně s upravením
limitu těžby na Bílinsku souhlasím. Se‑
veročeské doly jsou dobrým zaměstna‑
vatelem a také partnerem našeho města,
díky jehož pomoci můžeme realizovat
řadu projektů. Myslím, že v případě po‑
kračování těžby Dolů Bílina jednoznačně
převažují klady před zápory.
text a foto: Tomáš Vrba
V kabině skrývkového rýpadla KU 800.17/K 105 s řidičem Martinem Stillerem.
20/21
lázní Kyselka chtěli provozovat nejen
lázeňství, ale například i zdravotní tu‑
ristiku a sociální služby. Chtěli bychom
na toto téma zorganizovat veřejnou de‑
batu, aby se ke snaze o revitalizaci lá‑
zeňského areálu mohli vyjádřit i občané.
Dlouhodobě ožehavým tématem je pak
obchvat Bíliny. V červnu 2015 schválilo
zastupitelstvo záměr realizace obchvatu,
tzv. východní variantu. V současné době
záměr realizace obchvatu v této varian‑
tě potvrdilo i Ředitelství silnic a dálnic
a Ministerstvo dopravy ČR. Navazujícím
krokem by měla být příprava projektové
dokumentace ze strany ŘSD.
jezerní krajina po těžbě
průkopník vodních rekultivací
V teplické oblasti severočeské hnědouhelné pánve je řada zatopených
malolomů, ale jen v případě jezera Barbora se podařilo harmonicky skloubit
všechny kvalitativní parametry. Právě tato zatopená zbytková jáma bývalého
hnědouhelného lomu se zajímavou břehovou linií obklopená vzrostlou
rekultivační zelení a masivem Krušných hor v pozadí vykazuje vysoké
ekologické, hygienické a sportovně­‑rekreační parametry a už po tři desetiletí
je vyhledávaným cílem aktivního odpočinku lidí ze širokého okolí. Vývoj
kvality vody se dlouhodobě systematicky monitoruje v celém hloubkovém
profilu jezera. Získané poznatky představují cenné informace o vývoji
kvality vody v zatápěných vyuhlených lomech a v budoucnu se nepochybně
využijí i při uvažovaných vodních rekultivacích zbytkových jam DNT a DB.
Těžba uhlí na Bílinsku a Teplicku
Začátky dobývání hnědého uhlí v ob‑
lasti Bílinska a Teplicka sahají až do
poloviny 18. století, ale skutečný rozvoj
průmyslové těžby začal až ve druhé po‑
lovině 19. století v souvislosti s výstavbou
železničního spojení a možnostmi od‑
bytu uhlí i do vzdálenějších míst. Kromě
hlubinných dolů se těžilo i povrchovým
způsobem. Po druhé světové válce tady
fungovalo 10 hlubinných dolů a 12 povr‑
chových menších lomů. Do národního
podniku, později závodu Dukla patřily
malolomy Liebig, Svornost (ČSM), Ota‑
kar, Barbora a vlastní Dukla (dříve Karel).
Pro všechny provozní dukelské úseky
byla tehdy typická malostrojová technika
tvořená výhradně lžícovými rýpadly; od‑
voz nadloží zajišťovaly parní lokomotivy
s výklopnými BH vozy. Všechny dobý‑
vací prostory se vyznačovaly značnou
přerubaností uhelné sloje způsobenou
předešlou hlubinnou těžbou.
Lom Barbora
Také dobývací pole lomu Barbora bylo
poznamenáno předešlou činností hned
několika starých dolů (Alžběta, Otakar,
Emilie, Boží Požehnání). Samotný lom
Barbora byl založen v roce 1957, jako
rozšíření sousedního lomu Otakar, který
nedaleko Košťan fungoval už od roku
1926. Právě propojení obou malolomů
dovolilo odtěžit uhlí v uceleném dolovém
poli v délce až 1 000 m. Mocnost uhelné
sloje dosahovala 12 až 16 m a byla ulože‑
na pod 25 až 45m vrstvou nadloží. Roční
objemy skrývky činily zhruba 3 mil. m3,
uhlí kolem 0,5 mil. t. Největší roční těžby
578 tis. t uhlí bylo dosaženo v roce 1966.
Charakteristickým rysem zdejšího uhlí byl
nízký obsah popela (do 15 %). Veškerá
vytěžená produkce ze sloje v minulosti již
hlubinně přerubané směřovala do blízké
třídírny lomu Dukla (Karel). Převážná část
skrývky byla deponována do vyuhleného
prostoru lomu Otakar. Těžba v lomu Bar‑
bora byla ukončena v roce 1973.
Stop! Další zahlubování by mohlo
ohrozit teplické termální prameny
Lom Barbora čekala dlouhá budouc‑
nost – plán tzv. Velké Barbory. Na další
rozšíření lomu, byť do značných hloubek,
se musíme dívat optikou poloviny 60. let
minulého století, kdy v Československu
neexistovala jaderná energetika a chod
energeticky náročného centrálně říze‑
ného průmyslu spoléhal výhradně na
uhlí. Prognóza Velké Barbory počítala
s dalším postupem lomu, kde by vli‑
vem zapadající uhelné sloje bylo nutné
přemístit větší množství nadloží a na‑
sadit výkonnější technologické celky.
Reálnost této možnosti dokládá řada
průzkumných hydrologických vrtů, které
zkoumaly vliv případné stále hlubší těž‑
by lomu Barbora na hladinu termálních
vod v nedalekých Teplicích. Na jejich
základě bylo vytyčeno ochranné pásmo
termálních pramenů, do jehož vnější‑
ho okraje zasahoval dobývací prostor
Barbory. Povolená maximální hloubka
byla na Barboře stanovena na 192,5 m n.
m. Tím padly nejen plány velké varianty
budoucí těžby, ale v roce 1973 při dosa‑
žení této maximální hloubky byl báňský
provoz na lomu Barbora ukončen.
22/23
Jezero Barbora
jezerní krajina po těžbě
Barbora ve vzpomínkách
Jana Žďárského
Uznávaný báňský odborník a nestor
českého hornictví Jan Žďárský začal
sbírat své cenné životní zkušenosti z ob‑
lasti povrchové těžby uhlí právě na lomu
Barbora, kde působil v letech 1962 až
1964 jako vedoucí provozu a výroby. „Na
Barboru jsem přešel z lomu Liebig, kde
jsem byl na počátku 60. let revírníkem
a vedoucím skrývky. V době mého pů‑
sobení zabezpečovalo těžbu na Barboře
zhruba 400 zaměstnanců. Nadloží bylo
odtěžováno třemi skrývkovými řezy, při‑
čemž do třetího už vybíhala uhelná sloj.
Těžbu skrývky zajišťovala lžícová rýpadla.
Kolejovou dopravou byly skrývkové hmoty
odváženy na výsypku u silnice Kamenný
pahorek – Košťany a do prostoru soused‑
ního lomu Otakar. Zdejší uhlí z již hlubinně
přerubané sloje bylo nutné zbavit pro‑
plástků a hlušiny v třídírně. Na těžbě uhlí
byla nasazena jednokubíková německá
lopatová rýpadla MB2, nákladní auta a pa‑
sovka vedoucí na skládku a překladiště.
Také během svého dalšího působení v re‑
víru jsem Barboru dál sledoval. Mohu říct,
že se mi hodně líbí zdejší proměna těžbou
poznamenané krajiny až do současné
rekreační podoby. Jako řada Tepličáků se
sem jezdím v létě vykoupat a občas zajdu
i na golf,“ popsal svůj vztah k Barboře
Jan Žďárský.
Jak vzniklo zdravé funkční jezero
Už v roce 1974 se po ukončení těžeb‑
ních prací čerpání důlních vod zastavilo
a dno lomu se postupně zatápělo. Násle‑
dujícího roku se lom samovolně zaplavil
do hloubky 60 m. Dno Barbory je širo‑
ké 50 až 100 m, se zbytky bazální části
uhelné sloje a jíly a štěrky zdejší vnitřní
výsypky. Ještě v době aktivní báňské
činnosti probíhala rekultivační výsadba
na okolních výsypkách. V rámci lesnické
rekultivace zde byly vysázeny topoly, břízy,
olše, ale i javory, lípy, jasany a modříny.
Řízená hydrická rekultivace zbytkové jámy
začala v roce 1981 stabilizací vodní hla‑
diny a vybudováním přepadu do nedale‑
kého potoka Bouřlivec. Zároveň probíhaly
rozsáhlé terénní úpravy, ozelenění břehů
a další výsadba na plochách výsypek.
Vzniklé dvě vodní plochy Otakar a Barbo‑
ra jsou propojeny systémem přepadových
zařízení. Voda přitékající ze zalesněných
svahů Krušných hor protéká Otakarem až
do Barbory. Kvalita vody tak přirozenými
procesy dosahuje celoročně vynikající
úrovně a od poloviny 80. let slouží ke
koupání, sportovnímu potápění a rekre‑
aci lidí ze širokého okolí. Po povodních
1957
1973
1983
V prostoru mezi Jeníkovem, Košťany a Hrobem zahájil činnost hnědouhelný lom Barbora. Roční těžby
uhlí se pohybovaly kolem 0,5 mil. t, skrývky zhruba
3 mil. m 3.
Po ukončení těžby zůstal poměrně rozsáhlý zbytkový lom s plochou přesahující 70 ha. Jako v případě ostatních vyuhlených malolomů – Liebig, ČSM
a Otakar - bylo rozhodnuto o jeho zatopení a okolní
lesnické rekultivaci.
Od počátku 80. let díky výborné kvalitě vody a estetické úpravě okolí láká Barbora návštěvníky. V roce 1983
zde pořádají první větší akci – oslavu Mezinárodního
dne dětí. Postupně si zde zřizují svou základnu potápěči a otevírá se kemp.
Zkušený báňský odborník Jan Žďárský
je živou kronikou těžby uhlí na Bílinsku.
Na lomu Barbora sloužil v 60. letech, dnes
využívá místní rekreační možnosti včetně golfu.
v roce 2002, kdy přívalové deště vylily
vodu z přeložky koryta potoka Bouřlivec
do nádrže Otakar, nebyl přítok z Bouřlivce
obnoven a obě vodní plochy jsou záso‑
bovány už jen přítoky z vlastního povodí.
Kvalita vody se v Barboře
dlouhodobě sleduje
První monitorování kvalitativních para‑
metrů vody v zatopeném lomu Barbora
proběhlo už v polovině 80. let. Poslední
dvě desetiletí se vývoj kvality vody sle‑
duje pravidelně dvakrát ročně „Odebírá‑
me vzorky nejen na hladině, ale v celém
hloubkovém profilu včetně přítoku a od‑
toku. Provedená měření dokládají trvale
výbornou kvalitu vody bez vodních květů
sinic. V zooplanktonu Barbory se hojně
vyskytují perloočky a mlži, kteří udržují
průhlednost vody,“ uvedl Martin Kabrna
z firmy R­‑Princip Most, která tady od roku
1996 vyhodnocuje pro potřeby Severočes‑
kých dolů kvalitu vody a planktonu. Sle‑
dování všech parametrů a chování vodní
plochy je důležité pro budoucí hydrické
rekultivace zbytkových jam dolu Tušimice
a Bílina. Barbora se tak stala pionýrem
úspěšné vodní rekultivace v jezerní kra‑
jině po těžbě hnědého uhlí, která jednou
vznikne pod Krušnými horami.
text: Tomáš Vrba
foto: Tomáš Vrba, Ondřej Jungmann,
archiv DB
24/25
Hrob
Košťany
Otakar
Barbora
Žabák
Barbora v číslech:
 1974–1980 napouštění zbytkové jámy
 63 ha plocha vodní hladiny
Oldřichov
Kamenitý rybník
 23 m/60 m průměrná hloubka/maximální hloubka
 11,5 mil. m3 objem vody
 50–100 m šířka dna
 250 m n. m. výška vodní hladiny
 8 500 topolů bylo v letech 1974–84 vysázeno na sousedních výsypkách
1996
2001
2015
Začalo systematické sledování kvality vody. Dvakrát
ročně se provádí odběr vzorků z hladiny i hloubkového profilu. Jejich rozbory potvrzují vynikající kvalitu
vody v jezeře Barbora.
Zahájení provozu golfového hřiště Barbora na rekultivovaných plochách bývalých výsypek. Postupně se
areál rozšiřoval až do dnešní podoby: délka 5,7 km,
18 jamek, klubovna, restaurace a kompletní golfový
servis.
Také během letošního horkého léta bylo na Barboře
stále plno. Kromě aktivit sportovních potápěčů zde
několikrát ročně pořádá Yacht Club Oldřichov závody jachet. Zdejší kemp láká kromě upravených pláží
i beachvolejbalovým hřištěm.
informace
Neponechávejte své dluhy bez dozoru
V posledních letech stále roste počet zaměstnanců, kteří
se dostávají do finanční tísně. Jejich mzda bývá zatížena
srážkami ve prospěch exekucí nebo k oddlužení při tzv. osobním
bankrotu (insolvenci). Někteří zaměstnanci zatím ještě exekuci
na mzdu nemají, ale výše dluhů je tak vysoká, že nejsou
schopni je včas splácet a stále více a více se zadlužují.
Srážky ve prospěch exekucí jsou
prováděny zaměstnancům zejména
z důvodu nesplácení půjček od různých,
především nebankovních institucí, ne‑
placení využívaných služeb (telefony,
elektřina, plyn), dluhů na pojistném či
daních, neplacení pokut, poplatků (te‑
levize, svoz odpadů) nebo z důvodu ne‑
placení výživného.
Výši dluhu ve prospěch exekucí velice
ovlivňují náklady spojené s exekučním
řízením. Často se stává, že celkové ná‑
klady exekuce několikanásobně převyšu‑
jí vlastní dluh, pro který byla exekuce na‑
řízena. Například zaměstnanec neuhradil
splátku půjčky ve výši necelých 500 Kč.
Celková výše exekuce, která se realizuje
ze mzdy zaměstnance, však přesáhla
11 tis. Kč. Další příklad: zaměstnanec měl
dluh na půjčce kolem 100 tis. Kč, celkový
dluh s úroky a náklady na exekuci činil
nakonec trojnásobek této částky.
Největším problémem finanční tísně je neřešení. Připravili jsme několik
námětů a možností, jak tuto situaci řešit.
Komunikujte s bankou nebo společ‑
ností, u které dluh máte. Ve většině
případů lze problémy se splácením
vyřešit odkladem splátek nebo pře‑
rušením splácení pohledávky.
Pokud chcete mít své finance pod kon‑
trolou, vyžijte školení finanční gramotnosti pro zaměstnance. Termíny
budou zveřejněny na intranetu nebo
si pro podrobnější informace můžete
zavolat na tel. číslo DB 5051 nebo DNT
2956.
Můžete využít bezplatnou poradnu
pro občany ve finanční tísni, kterou
zajišťuje nezisková, nestátní a neko‑
merční obecně prospěšná společnost.
Nabízí veškeré služby zdarma. Posky‑
tuje bezplatné poradenství spotřebi‑
telům, a to zejména v případech, kdy
v důsledku změny své životní situace
nemohou řádně platit své dluhy. Rov‑
něž se snaží poradit lidem, jak se lze
zadlužit zodpovědně, a tím předejít
problémům s řádným a včasným splá‑
cením dluhů.
Kontakt: http://www.financnitisen.cz/ tel.
800 722 722 (v provozu každé pracovní
pondělí od 8.30 do 12:00 a od 13:00 do
17.30 hod).
Pro ty z Vás, kteří kvůli své finanční situ‑
aci nespí, trápí se a mají pocit, že neví,
co dál, je připravena pomoc psychologa. Pokud máte o tuto službu zájem,
lze se objednat na telefonních číslech
777 574 449, 777 574 901 nebo mailem
na adrese [email protected].
Další informace budou průběžně zve‑
řejňovány na intranetu a zaměstnanec‑
kém portále.
odbor mzdové
a personální administrativy
Muzeum a hornictví
Řada čtenářů jistě ví, že severočeští
horníci, tedy i my z povrchových dolů,
máme svoje hornické muzeum. To se
nachází mezi Mostem a Litvínovem, kde
na pravé odbočce slouží k orientaci starý
HORNICKÉ listy 3/2015
Vrátek ze starého dolu Amalia III, zachráněný
v roce 2014 a převezený do muzea.
důlní vozík, zvaný hunt. Ty další pak zá‑
jemce navedou na starý hlubinný důl
Julius III. Právě tady je dnes nejnavště‑
vovanější muzeum pod Krušnými horami.
Nabízí unikátní napodobeninu důlní prá‑
ce v hlubinném dole, expozici nerostů,
pamětní síň důlních neštěstí, hornickou
expozici a na venkovním prostranství
také několik strojů z povrchových dolů.
Nádherný tip na výlet s dětmi.
Celé muzeum se stále rozrůstá a pro
jeho nové expozice sháníme a shro‑
mažďujeme pozůstatky po historické
těžbě uhlí. V poslední době jsme za‑
chránili vrátek z hlubinného dolu Amalia
III u Bíliny a kolejnice, nářadí ze starého
dolu Král Albert u Braňan, který těžil do
roku 1882 a také několik starých obrazů
s hornickou tématikou. Získali jsme rov‑
něž několik hornických knih, odznaky,
mapy a fotografie. Ty nám pomáhají do‑
ladit expozici a slouží i pro studijní účely
k budoucím knihám, které připravujeme,
například souhrnné dílo o důlních ne‑
štěstích při těžbě hnědého uhlí.
Proto se na vás, fandy hornické his‑
torie, obracíme s prosbou. Pokud máte
nějaké památky na hornickou činnost
v našem kraji, jako například noviny,
knihy české i německé, spisy, mapy,
fotografie, pohlednice, odznaky a po‑
dobně, zkontaktujte geologa Zdeňka
Dvořáka z geologie Dolu Bílina, kl. 5038,
[email protected], 721 996 521. Materiál
okopírujeme, nafotíme, či odkoupíme.
text a foto: Zdeněk Dvořák
dětem ukázat hasiči z DNT. Největší
radost jim hasiči udělali, když na trávu
nastříkali pěnu a děti si v ní mohly za‑
dovádět. Na zahradě u SD byl připra‑
ven táborák, kde si děti mohly opéct
buřta a schladit hrdlo nealko nápojem.
A komu to ještě nestačilo, byly k dispo‑
zici dvě šikovné malířky, které dětem
namalovaly na obličej motýlky, kytičky,
zombie… a tak se děti mohly na chvíli
též cítit jako pohádkové bytosti.
Dnes již můžeme říci, že se letošní
ročník opět vydařil. Zájem o celou akci
byl veliký, na cestu Pohádkovým lesem
se vydaly děti školního i předškolního
věku. Velmi podařenou a do detailů pro‑
pracovanou akci se podařilo uspořádat
díky ochotě a nadšení z řad zaměst‑
nanců Severočeských dolů ve slože‑
ní – Petra Tichá, Martin Ulrich, Eva Še‑
psová, Jaromír Šeps, Lukáš Kopecký,
Otakar Vomasta, Táňa Streda Šťastná,
Letošní, „jubilejní“, pátý ročník Pohádkového lesa uspořádali
Martin Ulrich a Petra Tichá s partou nadšených zaměstnanců
Severočeských dolů. Pohádkový les se konal v úterý
30. června 2015, jako oslava konce školního roku, a tím počínajících
prázdnin. Cesta Pohádkovým lesem vedla chomutovským parkem,
kde děti plnily různé úkoly a soutěže u oživlých pohádkových bytostí.
Na jednotlivých stanovištích musely
děti předvést nejen svou šikovnost, ale
též znalosti. Start Pohádkového lesa byl
před sídlem Severočeských dolů v ulici
Boženy Němcové. Cesta parkem vedla
okolo rybníku a altánku. Na začátku
své pohádkové cesty si děti vyzkoušely
slalom s fotbalovým míčem a střelbu
na bránu u piráta. Dále pokračovaly
ke klaunům, kde skládaly puzzle. Na
dalších stanovištích si mohly ozkoušet
pravé „hornické řemeslo“, kde s nalože‑
ným trakařem bílinského uhlí projížděly
permonický slalom, kde na ně dohlížel
černokněžník s temným pánem a další
pohádkové bytosti.
Na všech sedmi stanovištích děti zís‑
kávaly body. Za ty si pak mohly v Infor‑
mačním centru SD vyzvednout pěkné
odměny. Připraveny byly pro děti různé
dárky jako brýle, svítilny, bublifuky, joja,
batůžky…
Bohatý byl i doprovodný program,
kde si děti mohly zaskákat na skáka‑
cím hradu a sklouznout na nafukova‑
cí klouzačce. Svůj vozový park přijeli
František Smutný, Lenka Kubínová,
Markéta Bartáková, Marek Otruba, Pav‑
lína Kusbachová, Petr Zelenka, Olga To‑
movová, Zuzka Řeháková a Viktor Hrdi‑
na. Velké díky patří všem organizátorům
a zaměstnancům SD, kteří se na akci
podíleli. Celá akce proběhla pod zá‑
štitou ředitele strategie a komunikace,
personálního ředitele a ředitele kance‑
láře GŘ. Již nyní se všichni těšíme na
příští šestý ročník.
text a foto: Petra Tichá,
Martin Ulrich
26/27
Pohádkový les jako oslava začínajících prázdnin
velkostroje pro povrchové dobývání
Kolesová rýpadla
na lomech SD
Symbolem kontinuální povrchové těžby uhlí jsou už tradičně rýpadla či jejich kolesa.
Nebudeme­­‑li počítat několik rýpadel německé provenience, která byla většinou montážně
dokončena až po druhé světové válce, pak skutečně prvním českým kolesovým
rýpadlem na Bílinsku bylo v roce 1959 K 1 000/K 30 a na DNT dvě rýpadla řady K 800
nasazená v roce 1963. Během uplynulých více než padesáti let se na obou těžebních
lokalitách SD uplatnila pestrá paleta velkostrojů nejrůznějších velikostí a výkonů, vyráběná
renomovanými tuzemskými i zahraničními dodavateli těžebních technologií.
K 1 000 – první kolesové rýpadlo
s výsuvem vyrobené v ČR
Až do konce 50. let obstarávala těžbu uhlí a skrývky buď
německá rýpadla Krupp či Lauchhammer, která upravovala,
případně dokončovala první generace konstruktérů z nově
vzniklé projekční kanceláře Vítkovice. Sbírala tak cenné zkušenosti k pozdější produkci vlastních českých velkostrojů.
Ještě předtím, než bylo v roce 1960 uvedeno do provozu
na lomu Jirásek v Bílině první vítkovické korečkové rýpadlo
DO 800, zahájilo zde těžbu vůbec první rýpadlo tuzemské
výroby (Škodovy závody Plzeň) K 1 000/K 30. Tento stroj
střední velikosti s teoretickým výkonem 1 100 m3 s. z./h pak
na DB sloužil dlouhých 40 let a odtěžil celkem 83 mil. m3
těžených hmot.
HORNICKÉ listy 3/2015
Když elektrický pohon nahradil páru
Zhruba do roku 1950 převažovala na tušimických a bílinských
lomech parní nebo dieselová rýpadla. Od roku 1952 se zde
začala výrazněji uplatňovat tehdy nová elektrická lopatová
rýpadla. Nejčastěji šlo o typ E 25 s obsahem lžíce 2,5 m3
pro univerzální využití při těžbě uhlí a skrývky, většinou ve
spojení s kolejovou dopravou zajišťující odvoz těživa. Také
po roce 1960 nasazovaná kolesová rýpadla byla vybavena
výhradně vícemotorovým elektrickým pohonem napájeným
střídavým proudem. Přitom některé pohyby, u nichž se vyžaduje plynulá regulace rychlosti (například otoč a pojezd) jsou
poháněny motory na stejnosměrný proud a byly napájeny
z Ward­‑Leonardova soustrojí. Zajímavé je porovnání profesí
obsluhy parních strojů s těmi současnými. Zatímco řidič rýpadla (bagrák) a klapkař stále tvoří součást posádky, profese
topiče a foštrekaře (zajišťoval zásobování uhlím a vodou)
pochopitelně dnes na moderních velkostrojích nenajdeme.
Běžnou posádku velkostroje v současné době známe ve
složení: vedoucí řidič velkostroje, řidič velkostroje (zástupce),
elektrikář, zámečník, klapkař, pasař a mazač.
Terminologii značení rýpadel a zakladačů určuje příslušná norma ČSN 27 70 04
z roku 1993. Co například prozrazuje
označení KK 1 300.1 /K 111?
1 300 – objem korečku v m3 × 10 -3
udávaný výrobcem, v případě
nejmodernějšího bílinského rýpadla tedy 1300 l
K 111 – K je označením rýpadla (Z pro zakladače,
S pro skládkové stroje), 111 pořadové číslo v rámci celého SHR; používá se i nadále po vzniku
samostatných těžebních společností
KK 1 300.1/ K 111
KK – klasické kolesové rýpadlo (další označení K – kompaktní kolesové
rýpadlo, KU – kolesové rýpadlo pro horní i hloubkový řez vyrobené
v Uničovských strojírnách/Unexu, Sch – z německého Schaufelradbagger [kolesové rýpadlo], R – jako auf Raupen odkazuje na housenicový
podvozek a s – jako schwenkbar informuje o otočné střední stavbě)
Posádka SchRs 1 550/K 109
1 – číslo rýpadla v rámci své výrobní řady dodavatele;
pokud existuje pouze jeden takový stroj, číslo se
většinou už neuvádí
Petr Němec
Martin Matocha
zámečník
zámečník
Václav Hyský
Dušan Petrovič
vedoucí řidič
elektrikář
Jiří Jeney
Jiří Čermák
klapkař
elektrikář
28/29
Jak se označují rýpadla
velkostroje pro povrchové dobývání
Pestrý park
dobývací techniky v SD
Na obou těžebních lokalitách SD v současné době pracuje 23 rýpadel. Nejpočetněji je zastoupena střední velikost
(na uhlí KU 300, na skrývce KU 800),
ale najdeme zde výlučné typy – zesílené K 2 000/K 101 vybavené drtičem
uvnitř stroje nebo kompaktní rýpadlo
K 650.3/K 108. Protipólem je pak vůbec největší rýpadlo vyrobené v ČR –
K 10 000/K 74. Obří stroj o celkové hmotnosti 6 088 t je výjimečný a ojedinělý
nejen svými gigantickými rozměry, ale
především řadou originálních technických řešení (vynášecí talíř se sklopnými segmenty, hydraulicky poháněný
kráčivý podvozek). K 10 000/K 74 bylo
uvedeno do zkušebního provozu v roce
1978 na prvním skrývkovém řezu a od té
doby tvoří neodmyslitelnou dominantu
celých Dolů Bílina.
HORNICKÉ listy 3/2015
Německá stopa
Německo vždy patřilo k průkopníkům v zavádění moderních
rýpadel v povrchové těžbě uhlí. První velkostroje v severočeském hnědouhelném revíru byly od německých výrobců. Ještě
po druhé světové válce jich řada sloužila ve znárodněných
lomech. Vliv německých výrobců byl patrný i po vzniku NDR.
Ze širokého výrobního programu firmy Lauchhammer, která
v 60. letech vyráběla rýpadla s obsahy korečku 130 až 3 000 l,
byla pořízena na DNT dvě rýpadla pro TC 2, a to SRs 1 500/K 55
(1967) a SRs 1 550/K 60 (1968). Oba stroje se svojí spolehlivostí
a výkony v tušimickém provoze osvědčily (SRs 1 500/K 55 se
v roce 2002 s roční těžbou 13,14 mil. t těžených hmot stalo
držitelem absolutního rekordu roční těžby v historii DNT),
proto se jejich modernějšími nástupci staly SchRs 1 550/K 109
(2001) a SchRs 1 320/K 110 (2006), které na míru tušimické
skrývky vyrobily a vybavily nejmodernější technikou Vítkovice – Prodeco ve spolupráci s renomovanou německou firmou
ThyssenKrupp Fördertechnik. Německá dobývací technika
byla svého času zastoupena i na Dolech Bílina. V letech 1969
až 2003 na vnější Radovesické výsypce totiž spolehlivě pracoval gigantický zakladač A2RsB 8 800/Z 76 s celkovou délkou
233 m a výškou 49 m dodaný uznávaným východoněmeckým
koncernem TAKRAF – VEB Förderanlagenbau Köthen.
30/31
Mezi rýpadly dominují produkty z Uničova
I když v rodném listě rýpadel z lomů SD najdeme Škodovy
závody Plzeň (K 1 000, K 800), Krušnohorské strojírny (K 800
N1 a N2) a Vítkovice, respektive Prodeco (K 10 000, KK 1 300
a v kooperaci s firmou ThyssenKrupp Fördertechnik také
SchRs 1 320 a 1 550), jednoznačně převažují produkty Uničovských strojíren, později Unexu. V Uničově vyprojektovali
a vyrobili od poloviny 60. let přes 100 kolesových rýpadel,
z nichž dodnes řada spolehlivě pracuje. V Severočeských
dolech jsou to v typicky žluté barvě na skrývce 4 rýpadla
řady KU 800 a po jednom pak K 2 000 a K 650, uhlí a nadloží
zase spolehlivě odtěžuje 10 strojů typu KU 300.
Nejnovější rýpadlo KK 1 300/K 111 patří mezi
absolutní evropskou špičku dobývací techniky
Během pěti dekád vývoje a výroby dalších rýpadel byly
na DB a DNT dodány desítky velkostrojů s řadou unikátních řešení chráněných patenty. Progresivní technický
rozvoj vyvrcholil v roce 2011 nejmodernějším rýpadlem
KK 1 300/K 111 z Prodeca, které je zároveň zatím posledním českým rýpadlem klasické koncepce s nevýsuvným kolesovým výložníkem a teleskopickým spojovacím
mostem. S ohledem na perspektivní těžbu na DB je
zvažována varianta pořízení nového velkostroje, jenž by
měl nahradit letité rýpadlo K 10 000/K 74.
Výkonnostní kategorie rýpadel v SD
Díky nejvýkonnějšímu v Čechách vyrobenému a nasazenému rýpadlu jsou SD jedinou těžební společností provozující
tři vysoce výkonné technologické celky (TC 1 až 3).
JMENOVITÝ VÝKON
(m3 s.z./h)
HMOTNOST
(t)
1 200 – 1 800/2 400
1 240
K 650.3/K 108
1 850
564
K 800 N.1/K 103, K 800 N.2/104
2 400
1 315
KU 800.17/K 105, KU 800.18/K 99,
KU 800.19/K 98, KU 800.20/K 106
5 800
4 420
SchRs 1 550/K109, SchRs 1 320/K 110
5 500
3 753 / 4 105
K 2 000/K 101, K 1 300/K 111
5 500
5 700 / 4 977
10 000
6 088
KATEGORIE
TYP
(TC 1)
KU 300.8/K 68, KU 300.9/K 64,
KU 300.13/K 71, KU 300.15/K 70,
KU 300.16/K 83, KU 300.22/K 76,
KU 300.27/K 88, KU 300.29/K 88,
KU 300.30/K 91, K 300.40/K 102
Rýpadla střední
a kompaktní velikosti
(TC 2)
Velkorýpadla
(TC 3)
K 10 000/K 74
Supervýkonná
velkorýpadla
text: Tomáš Vrba, foto: Tomáš Vrba, archiv SD
lidé ve skupině SD
Na návštěvě bývalých pracovišť v úpravně
Úpravna je specifický provoz, kterému zůstává
řada zaměstnanců věrná po celou aktivní část
svého života. K takovým patřili účastníci nedávného
Dne otevřených dveří. Rádi se vrátili na svá bývalá
pracoviště a s opravdovým zájmem si prohlédli
všechny novinky, které se v úpravárenském
provozu realizovaly během posledních let.
Krátce před devátou hodinou v úterý 15. září postávala před
vrátnicí ledvické úpravny třicetičlenná skupinka bývalých za‑
městnanců, kteří se přišli po létech podívat na svá pracoviště,
kde většina působila od vyučení až do dovršení důchodového
věku. Povídání o tom, kam pojedou na houby, jaké zdravotní
neduhy je trápí, vyprávění o dětech a vnoučatech, přerušil mistr
Zbyněk Štika. Hosty - bývalé kolegy upřímně přivítal a odvedl do
zasedací místnosti. Tam se z úvodního slova vedoucího úseku
Úpravna uhlí Zdeňka Zíbara dozvěděli, co všechno se tady
v poslední době zlepšilo a vybudovalo. Kromě představení řady
ekologických staveb a opatření k ochraně životního prostředí,
technologických inovací, vývoje odbytové produkce a počtů
zaměstnanců informoval také o plánovaných akcích, které se
uskuteční v brzké budoucnosti. A protože všichni přítomní se
těší výborné fyzické kondici, rádi se spolu se svými průvodci
vydali do labyrintu úpravárenského komplexu, který jim po
léta byl druhým domovem. Možnosti projít provoz využila také
Zdeňka Fritscherová, která je ještě na hony vzdálena důchodo‑
vému věku, ale už po druhé volební období je ze své původní
profese expedientky uvolněná pro úřad starostky Ledvic. „Na
práci v úpravně ráda vzpomínám a doufám, že mě tady po
skončení mého starostovského mandátu zase přijmou mezi
sebe.“ Zevrubná prohlídka vedla téměř všemi objekty. Všude
provázel neobvyklou exkurzi zájem a milá setkání s bývalými
kolegy. Velký prostor byl věnován představení nového objektu
nakládky tříděného uhlí včetně 250metrové trasy pásových
HORNICKÉ listy 3/2015
U pásu v hrubé třídírně: (zleva) Josef Valášek, Roman Vaník,
Jitka Bubnová a Zdeňka Lancová.
Uznávaný úpravárenský odborník a dlouholetý pracovník úpravny
Radomír Kypast při rozhovoru s provozním inženýrem Janem Čavdarovem.
K fenoménům
ledvické
úpravny patří
skutečnost,
že tady léta
věrně pracují
celé generace
rodin.
dopravníků vedoucích z třídírny druhů
přes rozdělovací uzel až k místu naklád‑
ky- Autoprodeji. Odtud se vzácní hos‑
té vydali až k depu mouru fungujícímu
v prostoru mezi elektrárnou a uhelnými
odtahy od roku 2013, jako náhrada za
zrušenou skládku mouru v sousedství
Ledvic. Plný dojmů byl i nejstarší účast‑
ník exkurze, vitální 78letý Josef Piták,
dlouholetý vedoucí elektroprovozu, kte‑
rý do úpravny nastoupil hned po zpro‑
voznění v roce 1965. „ V úpravně jsem
prožil pěkných 32 let. I když se s řadou
kamarádů stále stýkám, v úpravně jsem
byl naposledy někdy před deseti roky,
proto je můj dnešní dojem naprosto
bombastický. Udělali tady neuvěřitelný
pokrok. Jsem nadšený, že jsem viděl
v reálu projekty, o kterých jsme my kdysi
jen uvažovali. To co měla moje generace
pouze v hlavě, tak tady teď funguje.“ Bý‑
valá vážná Zdeňka Lancová pak ocenila
vysoký stupeň čistoty na všech pracovi‑
štích. Přátelské setkání pokračovalo také
u lehkého oběda, kde se pak jménem
všech milých hostů z řad bývalých za‑
městnanců rozloučil uznávaný úpravá‑
renský odborník Radomír Kypast. Ocenil
výši současné roční odbytové produkce
atakující 10 mil. t, což je nesrovnatelně
více než v nedávné minulosti. „Děláte to
dobře,“ vzkázal Radomír Kypast svým
nástupcům.
text a foto: Tomáš Vrba
32/33
lidé ve skupině SD
Jubilant Jiří Tuček
V září si mechanik úseku elektro z DB Jiří Tuček připomněl hned dva významné životní
a profesní mezníky – šedesáté narozeniny a odchod do důchodu. Na Dolech Bílina
aktivně působil téměř čtyři desetiletí. Nudit se ale nebude ani na zaslouženém
odpočinku. Mezi jeho koníčky patří hraní na elektrickou kytaru.
Jiří Tuček se má za čím ohlédnout. Na
Dolech Bílina za sebou nechal pořádný
kus poctivé práce. Pochází z hornické
rodiny, kromě tatínka tady působili také
oba jeho bratři a sestra. Jeho první se‑
známení s báňským provozem proběhlo
během praxe, na kterou docházel v roce
1973 jako elektrikářský učeň. Po odslou‑
žení dvouleté základní vojenské služby
se na tehdejší Doly Julia Fučíka vrátil už
natrvalo. Nejprve byl elektrikářem v díl‑
nách, později na rýpadle KU 300.30/K 91.
Zároveň se získáváním praktických zku‑
šeností si rozšířil vzdělání, když v roce
1982 úspěšně při zaměstnání absolvoval
střední průmyslovou školu. V tu dobu
zastával pozici elektromechanika velko‑
stroje a později elektromechanika úseku.
„Jirka je ve svém oboru skutečný profík.
Patří k poctivcům, kteří nikdy neodejdou
od rozdělané práce a vždy se snaží vše
vyřešit až do zdárného konce bez ohledu
na časové zaneprázdnění a nepříznivé
podmínky,“ charakterizoval dlouholetého
kolegu vedoucí výroby Viliam Štajger. Pan
Tuček patří k těm šťastlivcům, které práce
naplňuje a zároveň se jim daří i v soukro‑
mí. V roce 1980 se oženil a s manželkou
Vlaďkou společně vytvořili dokonalé
zázemí dceři Vlaďce, která úspěšně ab‑
solvovala vysokoškolská studia a oběma
rodičům dělá jen samou radost. A jaké
jsou další plány čerstvého šedesátníka?
Nudit se nebude ani v důchodu. Kromě
práce kolem rodinného domu se bude
věnovat svému velkému koníčku – hře na
elektrickou kytaru. Panu Tučkovi přejeme
do další životní etapy pevné zdraví a spl‑
nění všech činorodých plánů.
text a foto: Tomáš Vrba
HORNICKÉ listy 3/2015
Nová kniha geologa Zdeňka Dvořáka
Historie a budoucnost hornictví na Bílinsku a Duchcovsku je titul nejnovější výpravné publikace Zdeňka
Dvořáka mapující tři staletí těžby hnědého uhlí v centrální
části severočeského hnědouhelného revíru. Kromě zajíma‑
vých informací o historických souvislostech obsahuje roz‑
sáhlou obrázkovou dokumentaci s řadou unikátních dosud
nepublikovaných archivních snímků. Zdeněk Dvořák se
historii dobývání uhlí v našem regionu systematicky věnuje
řadu let. Čtenářům Hornických listů je dobře znám prostřed‑
nictvím autorského cyklu Z historie těžby uhlí na Bílinsku.
Autogramiáda Dvořákova nejnovějšího knižního počinu se
odehrála při zářijové oslavě Dne horníků v Bílině, kde byl
autor obklopen početnou skupinou svých čtenářů – fandů
hornictví a hornické historie.
Jubilanti skupiny SD (červenec – září)
Pracovního jubilea dosahují v DB:
20 let
Drechsler Jaroslav
řidič velkostroje
Brejník Pavel
přestavbář PD
Kučera Petr
revírník
Karásková Magdalena
strojník v úpravně
Šulc Petr
pradlař
Píchová Jana
operátor velínu
Bidlová Kamila
vážný
Platzer Petr
provozní zámečník
Matěják Jan
specialista strojní
Kohút Pavel
specialista báňský
Včelařík Luboš
provozní elektrikář
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
PÚ – ÚU
Úsek ŘV
Energetika
30 let
Szanyo Štefan
Libiš Jaroslav
Jelínek Jiří
Holcman Jaroslav
Halánek Josef
Linhart Jiří
Marešová Jana
Holubová Jana
Hanzlík Václav
Ranninger Petr
Sadílek Jiří
Horák Miroslav
elektrikář velkostroje
řidič velkostroje
mechanik úseku – elektro
vedoucí řidič velkostroje
řidič shazovacího vozu
elektrikář velkostroje
operátor PD
vážná
technik přípravy výroby
mech. elektronických zařízení
technik správy objektů
měřič
PÚ – SJ
PÚ – SJ
PÚ – SJ
PÚ – SS
PÚ – SS
PÚ – TU
PÚ – TU
PÚ – ÚU
Úsek ŘV
Energetika
Majetek
OMG
40 let
Halko Václav
Zíbar Zdeněk
vedoucí řidič velkostroje
vedoucí úseku
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let
Pulec Marek
provozní zámečník
Kočan Milan
klapkař
Posselt Roman
zámečník VLS
Roudenská Helena
operátor PD
Haly Vladimír
provozní zámečník
30 let
Zoch Ladislav
Helebrant Radek
Svoboda Miroslav
Oliva Jan
Richterová Božena
Kulík Václav
Říha Roman
Štefanec Petr
mechanik elektro
provozní elektrikář
provozní elektrikář
řidič velkostroje
vážná
vedoucí úseku
směnový inženýr
řidič PVZ
40 let
Smrt Jaroslav
Schmidt Josef
Ryska Miroslav
Pešek Jaroslav
Očenášek Jiří
Jirák Petr
provozní elektrikář
vedoucí řidič velkostroje
provozní zámečník
provozní zámečník
směnový inženýr
řidič PVZ
PÚ – SJ
PÚ – ÚU
PÚ Lom
PÚ Skrývka
ÚDUT
výroba
PÚ Skrývka
Výroba
ÚV
ÚDUT
PÚ Lom
ÚDUT
ÚDUT
Výroba
PÚ Lom
ÚV
PÚ Skrývka
ÚDUT
PÚ Lom
Výroba
Lom
Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD:
20 let
Zerzánek Aleš
manažer útvaru projekt. kancelář Projekt. kancelář
Šimáčková Marcela
technik investiční výstavby
Odbor investic
Šetková Markéta
ved. odd. obchody – kapitálové trhy
OF
Hauptvogelová Kamila
VO mzdové a personální administrativy
OMPA
Zelenka Jan
technik údržby VS
Odbor IT
Švarc Pavel
projektant analytik VS
Odbor IT
30 let
Šťastný Josef
Skálová Hana
Filip Karel
VO ekonomiky dolů
ved.odd. prodeje
manažer útvaru ICT
Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.:
20 let
Pokorný Karel
provozní zámečník
Grossmannová Daniela
skladník
Švůgr Jan
soustružník kovů
Kaiser Filip
provozní zámečník
Navrátil Roman
manažer zakázek
OED
Odbor obchodní
Odbor IT
PB
PB
PT
PT
Obchod a inženýring
30 let
Zvešper Jan
Dítě Zdeněk
Kučera Luboš
Bělina Libor
Urban Vladislav
vulkanizér
vulkanizér
manažer útvaru
vulkanizér
technolog
PB
PB
PB
PB
PB
40 let
Čech Jiří
Kubát Zbyněk
Reiner Antonín
Job Zdeněk
Domabyl Zdeněk
provozní elektrikář
provozní elektrikář
provozní elektrikář
soustružník kovů
svářeč kovů
PB
PB
PB
PB
PB
Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.:
20 let
Naď Petr
řidič SMV
Doležal Jan
řidič PS
Čihák Rudolf
řidič SMV
AUT
DDMB
AUB
30 let
Hlavatý František
Kavka Ivan
Kolman Petr
řidič PS
řidič PS
ved. provoz. úseku
DDMT
DDMT
DDMT
40 let
Kohout Josef
řidič SMV
AUB
Pracovního jubilea dosahují v SD­‑Kolejová doprava, a.s.:
20 let
Unger Jiří
vlakvedoucí­‑ved.pos.
PL
30 let
Nápravník Pavel
vlakvedoucí­‑ved.pos.
PP
40 let
Xinotis Miroslav
strojvedoucí
PT
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb
34/35
jubilanti
hobby je víc než hra
Muzikoterapie podle
Reného Kříže
HORNICKÉ listy 3/2015
René Kříž není jen inspektorem
bezpečnosti práce ve
společnosti Prodeco, ale
také kapelníkem, kytaristou
a skladatelem oblíbené
folkové skupiny Bob a Bobci.
Během dvaceti úspěšných let
společného hraní, kdy zvítězili
mimo jiné na proslulé Portě,
svojí hudbou pozitivně působili
nejen na posluchače, ale
prostřednictvím benefičních
vystoupení také ve prospěch
zdravotně handicapovaných
dětí.
Kdy jste se začal věnovat hudbě?
Až v relativně pozdějším věku. Nejsem
absolventem žádné hudební školy. Ke
kytaře jsem se dostal při dlouhých ces‑
tách vlakem, když jsem jezdil z domova
v jihočeském Vyšším Brodě do učení
v severočeském Meziboří. Mými učiteli
hry na kytaru byli spolucestující kama‑
rádi. Naší učebnou pak vagonové kupé.
Pamatujete si ještě na první veřejné
vystoupení?
Tuším, že to bylo v roce 1987
v Duchcově a určitě jsem tehdy
ještě nehrál vlastní repertoár,
ale převzaté písničky známých
hudebníků.
V letošním roce vaše domovská formace Bob a Bobci slaví dvacet let na
scéně. Patříte mezi zakládající členy.
Hrál jste předtím, nebo paralelně ještě
v jiných kapelách?
Ano, dodnes se skupinou Ža‑
lost z Oseka. Jedno období jsem
také působil v liberecké folkrocko‑
vé kapele Vltavín, se kterou jsem
jako akustický kytarista a zpěvák
nahrál CD Z moře na hoře, které
nám režíroval Víťa Sázavský z Ne‑
rezu. Spolupráce s Vltavínem pro
mě byla dost náročná. Třikrát do
týdne jsem dojížděl do Liberce
na zkoušky a vystoupení. Rád
vzpomínám i na spolupráci se
skupinou Stráníci, s nimiž jsem
v roce 2006 nahrával desku
Písničky, které jsme potkali,
na které se podílel i Vojta
Zícha, Wabi Daněk nebo
Roman Pašek a vlastně celí
Bob a Bobci.
Můžete představit vaši
skupinu Bob a Bobci? Jak
vlastně vznikl její název?
Dali jsme se dohromady
v roce 1995. Původně jsme
hráli jen ve třech. Lídra ka‑
pely Josefa Boba Zelenku
jsem doprovázel já s Honzou Vyskoči‑
lem. Takže Bob a dva Bobci. Až
později jsme přibrali zpě‑
vačky Věrku Teršípo‑
vou (Křížovou),
Lenku
Vo‑
Vaše kapela je známá také pořádáním
dobročinných koncertů ve prospěch
zdravotně handicapovaných. Co vás přivedlo
na nápad pomáhat
hudbou?
Po předčasném
odchodu našeho ka‑
pelníka z tohoto světa
jsme mu chtěli pořídit
důstojný náhrobek. To
bylo podnětem první bene‑
fice v roce 2008 nazvané Bobování. Na
benefiční koncert tehdy přišlo zhruba tři
sta diváků a skutečně se nám podařilo
vybrat potřebný finanční obnos a Bobovi
upravit místo posledního odpočinku. Od té
doby na sále restaurace Beseda v Hrobu
pořádáme koncerty ve prospěch dětí, kte‑
ré potřebují konkrétní pomoc. Postupně
jsme přispěli na zdravotní pomůcky nebo
léčebné pobyty několika dětem sužova‑
ným nemocemi a nejrůznějším postiže‑
ním. Letos na jaře proběhlo Bobování pro
Terezku, dvanáctiletou dívku s kvadru‑
paretickou spastickou formou dětské
mozkové obrny. Podařilo se nám vy‑
brat na speciální rehabilitační péči
v Klimkovicích. S navýšením částky,
až téměř ke dvěma stům tisícům,
nám pomohli litvínovští hoke‑
jisté, kteří pro
Terezku vydražili dresy, a též hokejisti
z Bíliny, kteří uspořádali turnaj.
Jak často koncertujete a co vám přináší živé hraní před publikem?
Hrajeme zhruba dvakrát měsíčně. Od‑
haduji, že jsme dohromady absolvovali
kolem pětiset vystoupení. Moc nás těší,
že máme své fanoušky, se kterými se
pravidelně setkáváme celou řadu let.
Často a rádi hrajeme na nejrůznějších
folkových festivalech. Tam se vždy pre‑
zentujeme průřezem naší tvorbou. Kromě
toho máme i samostatné koncerty. Živé
hraní před publikem nám přináší notné
dávky energie od lidí, radost a potěše‑
ní. Hrajeme skutečně hlavně pro radost.
Nejde nám o komerci a zbohatnutí. Jsme
spokojeni, když nám příjmy z koncertů
pokryjí cestovné a společnou dovolenou
pro celou skupinu včetně našich rodin.
Váš hudební život není jen koncertování. Jak vzniká nový repertoár a jak
často zkoušíte?
Jsme parta kamarádů. Sehráváme se
nejen na klasických zkouškách, ale třeba
i během společných dovolených. Hra‑
ní nás prostě baví. V repertoáru máme
přes třicet písní z vlastní tvorby. Ale pro
zpestření se nevyhýbáme ani ostatním
autorům. Pěknou věc pro nás napsal tře‑
ba Pepa Štross, který skládal také pro
Nezmary. Na poslední CD Za(dosti)snění
jsme zařadili i písničku od Jaroslava Ve‑
linského alias Kapitána Kida nebo naši
úpravu české lidové písně Byla vojna.
Co chystáte a kde budete do konce
roku vystupovat?
Chtěli bychom vydat CD, možná
i DVD, se záznamem koncertu, který
proběhl letos v květnu v Duchcově k na‑
šemu 20. výročí. V listopadu hrajeme na
tradičním festivalu Křižanovský vaťák,
který sami pořádáme, a 12. prosince
zvu všechny do duchcovského kina na
vánoční koncert, kde budeme mít také
zajímavého hosta – kapelu Isara. V úno‑
ru příštího roku bychom měli zahajovat
50. ročník Porty v Ústí nad Labem a bu‑
deme pořádat Dvoranu Porty opět v du‑
chcovském kině. Termíny vystoupení
lze najít na našich webových stránkách
www.bobabobci.cz, či na facebooku.
Těšíme se na vás.
text: Tomáš Vrba
foto: Tomáš Vrba,
archiv Reného Kříže
36/37
kounovou a Lenku Špinkovou. Zakládající
člen, kapelník a výborný kontrabasista
Bob Zelenka nás však předčasně opustil
a od roku 2007 nás sleduje z muzikant‑
ského nebe. Dodnes hrajeme ve stejném
složení, jen s tím rozdílem, že Boba vy‑
střídal Tomáš Anťa Kuncl na kontrabas
a Honza dnes působí v kapele jako ob‑
časný host. Kromě kytary máme v kapele
ještě akordeon a flétny. Věrka je navíc
autorkou textů všech našich písní, na něž
skládám hudbu. Zhruba posledních deset
let hrajeme převážně vlastní tvorbu.
z historie těžby uhlí na Bílinsku
Důl Florentini - Patria u Světce
Pokračování seriálu o historii těžby hnědého uhlí na Bílinsku nás zavede do Světce, konkrétně
na důl Florentini. Zevrubný průřez více než 150letou historií obsahuje mimo jiné informace
o vlastnických vztazích, způsobech dobývání a objemech těžby.
Hlubinný důl Florentini, nebo také Flo‑
rentin, stál asi 200 metrů jižně od hřbitova
u Světce.
Jeho historie je velmi dlouhá. První
uhlí se u Světce objevilo v oblasti po‑
zemků pražského arcibiskupství kolem
roku 1760 a byla zde vybudována šachta.
V letech 1793 až 1810 zastával úřad praž‑
ského arcibiskupa kníže Vilém Florentin
Salm a jelikož se osobně věnoval rozvoji
hornické činnosti kolem Světce, byl důl
pojmenován Florentini již před rokem
1805. Majitelé těžili primitivním způsobem
- rumpálovými šachtami a štolou pouze
pro svoji potřebu drobných provozů jako
vápenky, cihelny, pivovar a podobně.
V letech 1869 a 1870 byl důl částečně
modernizován a vybaven parním strojem
a 31. března 1873 byl napojen vlečkou
o délce 873 m. Dolové pole se skládalo
z 11 velkých dvojitých důlních měr ozna‑
čených Florentini I až XI, které byly pro‑
půjčeny pražskému arcibiskupství v roce
1805. Důl těžil metodou chodbicování,
což je těžba širokými důlními chodbami.
Roku 1874 postihla důl Florentini pří‑
rodní katastrofa v podobě vodního prů‑
valu, který podzemí zcela zatopil. Majitelé
z pražského arcibiskupství nebyli tech‑
nicky vybaveni na vyčerpání takového
Důl Florentini okolo roku 1915.
množství vody a tak důl zůstal 17 let
s hladinou vody 6 metrů pod ohlubeň.
Arcibiskupství nemělo velkou snahu důl
znovu zprovoznit, jelikož další důlní díla,
jako nedaleký důl Marie, jejich potřebu
uhlí naplňovala. Brzy na to byl Florentini na
prodej, ale v době hospodářské krize o něj
nebyl zájem. Až 24. února 1891 koupil za‑
topený důl Jan Machalický, velkoobchod‑
ník s uhlím z Ústí nad Labem, a zařídil tak
HORNICKÉ listy 3/2015
Mapa důlní situace severozápadně od Bíliny kolem roku 1898.
po 17 letech odvodnění pomocí 2 parních
pulzometrů. Dnem 9. října téhož roku se
tady začalo opět těžit uhlí. V roce 1892
bylo založeno Těžařstvo hnědouhelného
hlubinného dolu Florentini ve Světci, které
25. listopadu 1910 převzala do vlastnictví
česká Živnobanka z Prahy. Následně Jan
Machalický byl u Živnobanky jmenován
ředitelem sekce obchodu s uhlím. Hně‑
douhelný důl tak zůstal v českém majetku
Současné místo v dnešní krajině na leteckém snímku.
Parní lopatové rýpadlo na lomu Patria v roce 1941.
38/39
až do osudného roku 1938. Postupným
rozšiřováním těžby dosáhlo důlní pole roz‑
sahu 13 dvojitých důlních měr, 28 jedno‑
duchých důlních měr a 13 přebytků a za‑
bíralo plochu mezi Světcem, Lýskovicemi,
Chotovenkou a Chotějovicemi.
Hlavní jáma Florentini hluboká 31 m
byla hned po zprovoznění osazena no‑
vým těžním strojem. Roku 1893 o 70 m
jihovýchodně byla zaražena a vyhlou‑
bena nová jáma Patria, hluboká 50,5 m,
která se stala postupně hlavní těžní já‑
mou hlubinného dolu. Jáma Florentini
byla v roce 1897 prohloubena na hloubku
50,1 m. Místo chodbicováni bylo na dole
zavedeno komorování na zával. Uhelná
sloj byla mocná až 35 m a poměrně ne‑
hluboko pod povrchem. Hloubka lomů
dosahovala až kolem 70 m.
Uhelná šachta roku 1926 ukončila těž‑
bu hlubinným způsobem. Z důvodu uvol‑
nění uhelných zásob pod vlastním důlním
závodem byla severozápadně postavena
nová velká třídírna a zprovozněn důlní
areál již pod názvem Patria a zanikl tak
název Florentini. Areál hlubinného dolu
byl odtěžen povrchovým lomem č. VI – VII
v roce 1937.
V roce 1901 byl založen první povrchový
důl směrem k obci Chotovenka, další lomy
byly postupně otevřeny také u Světce. Po‑
vrchové doly Marie I až IV obklíčily obec
Chotějovice kolem roku 1910 a postupně
zde byly vykoupeny všechny pozemky
a domy. Následně nechala Živnobanka
postavit nové Chotějovice o 2 km k se‑
verozápadu u silnice na Teplice. Poslední
domky starých Chotějovic zanikly v roce
1924. Uhlí z otevřených lomů putovalo na
Třídírna uhlí Patria kolem roku 1942.
Hlavička firemního dopisního papíru z roku 1895.
třídírnu Patrie po lanovkách. Odkliz skrýv‑
ky byl do roku 1910 prováděn převážně
ručně, od tohoto roku byla zprovozňována
první korečková rýpadla a odklízelo se
nadloží až do 35 m mocnosti. Natěžená
skrývka se vozila parními lokomotivami
a vozy o obsahu 3 m3. Na uhelnou sloj byla
rýpadla nasazena až roku 1917.
Průměrná roční těžba uhlí byla do roku
1925 kolem 200 až 300 tisíc tun, následně
až 300 až 500 tisíc tun a v době druhé
světové války až přes 1 milion tun uhlí.
Pracovalo zde do konce první světové
války 200 až 300 zaměstnanců, za první
republiky 300 až 400 horníků a za druhé
světové války až 2000 horníků, hlavně
zajatců.
V září 1938 byl důl Patria ve Světci za‑
členěn do Göringova SUBAGU se sídlem
v Mostě.
Během války v roce 1942 byl důl Patria
přejmenován na Patria I. Po skončení
války byl lomový závod včleněn do Seve‑
ročeských hnědouhelných dolů v Mostě
(SHD) a s vyuhleným lomem Rudiay II
přejmenován u příležitosti dvacátého
výročí Mostecké stávky 6. dubna 1952
na Důl Alois Jirásek. Od znovu zahá‑
jené těžby v roce 1891 do roku 1952,
zde bylo vytěženo za 61 let něco přes
28 mil. tun uhlí.
Povrchová těžba pokračovala dotěžo‑
váním zbytků uhelných hmot lomovými
provozy Dolu Alois Jirásek do roku 1966,
postupně byla celá oblast přesypána pře‑
výšenou výsypkou a dodnes zde probíhá
převážně lesnická rekultivace.
text: Zdeněk Dvořák
foto: Ondřej Jungmann,
archiv OMG DB
tip na výlet
Vstupní portál do štoly Lehnschaffer.
HORNICKÉ listy 3/2015
Štola Lehnschaffer
v Mikulově v Krušných horách
Dnešní tip na výlet má jednu velkou výhodu. Pokud nevíte co
na sebe, tak do tohoto dolu to je vždy stejné. Zapomeňte na
eleganci – starší a hlavně teplé oblečení je obzvlášť vhodné,
protože stálá teplota v podzemí je přibližně devět stupňů.
U vstupu obdržíte nejen přilbu, ochranný oděv, ale i baterku.
Dobré pevné boty jsou doporučeny, holínky pak podle druhu trasy,
kterou si zvolíte. Vstup je povolen pro děti od 5 let. Je vhodné
domluvit se předem na termínu a vybrat si z nabízených tras.
Návštěva každého důlního díla je vždy
neobyčejně zajímavou událostí. Mnozí
z nás fárají každý den a je to pro nás běž‑
ná věc. Ovšem fárání do středověkého
dolu, to je přece jen neobvyklý zážitek.
Historie dolu začíná v 15. století. Kolem
roku 1530 bylo v okolí Mikulova značné
množství dolů a povrchových dobývek
a tak majitelé bílinského panství, rod
Lobkowitzů podal žádost o udělení horní
svobody. Tím byl dán základ k vybudo‑
vání Mikulova jako horního města. Město
Prohlídka pomalu končí, zážitky zůstávají.
40/41
má doposud patrný čtvercový půdorys.
V šestnáctém století zaznamenalo nej‑
větší rozmach rudného hornictví. Stříbro
se tam těžilo i v následných stoletích,
s větší či menší intenzitou. K dalšímu
rozvoji došlo v 18. století, aby v jeho
druhé polovině těžba postupně upadala
a pak v osmdesátých letech století de‑
vatenáctého byla zastavena úplně. Jisté
pokusy o obnovení těžby byly prováděny
v 20. letech minulého století, ale ekono‑
mická stránka provozu je nemilosrdně
ukončila.
Z historie je tedy patrné, že v Mikulově
najdeme skutečně rozsáhlé důlní dílo,
které má 12 pater, s celkovou svislou
výškou 250 metrů. Více informací, pře‑
devším o historii a pozoruhodnostech
dolu, se dozvíte v zasvěceném výkladu
místního průvodce. Dříve než však do
dolu zavítáte, vezměte na vědomí, že
výška chodeb je maximálně 1,6 metru,
šířka je místy méně než metr. V dole není
zaveden elektrický proud a tak veškeré
světlo dávají pouze lampy návštěvníků,
kromě pozoruhodných míst, která jsou
výjimečně osvětlena. Během prohlídky
uvidíte rekonstruovaný těžní stroj, ale
i dech beroucí prostory o výšce 50 me‑
trů a hloubce 40 metrů, tak jak je kdysi
vyrubali horníci, samozřejmě bez po‑
moci jakékoli současné mechanizace.
Budete moci porovnat techniku hloubení
štol, jak ve středověku, tak i moderním
způsobem pomocí výbušniny. Zkusíte
uhodnout, jak havíři měřili čas, nebo jak
Vstupní chodba do dolu.
Ve světle starých kahanů.
Prohlídka je zajímavá pro malé i velké.
vrtali díry pro střelivo. Poté co se propletete důlními chodbami
do druhé poloviny návštěvnické trasy, můžete si vyzkoušet
praní rudy, tak jak to bylo běžné v 16. století. Vlastní prohlíd‑
ková trasa má tři varianty, první dvě je možno absolvovat
suchou nohou, při třetí variantě se bez holínek neobejdete.
Trasy trvají od jedné hodiny do dvou hodin, záleží jen na vás,
jak hluboko chcete do dolu proniknout. Na konci prohlídky pak
zažijete onen osvobozující a opojný pocit radosti z přirozeného
slunečního světla, jak ho zažívají havíři po staletí. Stejně tak
oceníte obrovskou snahu a úsilí všech, kteří pracují na obnově
prohlídkových tras dolu. Ta je financována pouze ze vstupného
a několika drobných sponzorských darů. Nicméně od roku
2013 je důl zapsán na seznamu kulturních památek ČR a je
tedy naděje, že neupadne v zapomnění.
A jak se do dolu dostanete? Po hlavní cestě mezi Litvínovem
a Dubím, odbočkou na Moldavu, první městečko je Mikulov.
Ten je také známý jako středisko zimního lyžování. Při průjezdu
Mikulovem, dvě ostré zatáčky, pak odbočka doprava, prudce
do kopce směr nádraží, tam pak najdete šipku směrem k dolu.
U vstupu do štoly je parkoviště. Více informací naleznete na
www.stolamikulov.cz.
text a foto: Jan Říha
tip na výlet
ZWICKAU
HORNICKÉ listy 3/2015
město motorů
Přezdívka Motown – město motorů kdysi
vznikla pro americký Detroit, kde se svého
času vyrábělo nejvíce aut na světě, dnes
dost dobře pasuje i na saské Zwickau. Vět‑
šina z nás má toto město spojeno s výro‑
bou „papundeklových“ trabantů, ovšem
zdejší historie automobilového průmyslu
začala mnohem dříve. Právě tady vznikaly
vůbec první vozy slavných značek Horch,
Audi, DKW a Wanderer. Kontinuita auto‑
mobilové výroby pokračuje dodnes, kdy
v místní části Mosel sídlí supermoderní
továrna Volkswagenu. A na rozdíl od De‑
troitu město Zwickau nemusí vyhlašovat
bankrot, vede si právě naopak.
K návštěvě láká August Horch Museum
Zwickau, které bylo otevřeno v roce 2004
u příležitosti 100. výročí zahájení výroby
aut. Pro přiblížení pár čísel: výstavní plo‑
cha 3000 m2, 80 exponátů historických aut
a motorek z období 1904 až 1991. Muze‑
um se nachází přímo v bývalé motorárně.
Přístupná je také vila zakladatele Augusta
Horcha, která byla postavena v bezpro‑
středním sousedství továrny.
Mezi exponáty najdeme i legendární
monopost Auto Union Typ C zvaný Stří‑
brný šíp, s maximální rychlostí 380 km/h,
který v polovině 30. let drtil na závodních
okruzích všechny konkurenty. Progresivní
vývoj automobilky ve Zwickau zastavila
druhá světová válka, kdy auta nahradily
zbraně a lehká vojenská vozidla. Továr‑
na byla z části poškozena spojeneckým
bombardováním. V roce 1947 se podařilo
výrobu obnovit, ale její kvalita byla na hony
vzdálena té předválečné. Sportovní, ele‑
gantní a luxusní vozy nahradily nákladní
auta, traktory a především levné lidové
vozítko – Trabant. Jeho sériová výroba byla
zahájena v roce 1958 a za 33 let továrnu
opustilo neuvěřitelných 3 690 098 kusů.
Automobilová tradice ve Zwickau pokra‑
čovala i po znovusjednocení Německa. Už
29. května 1990 zde byl smontován první
VW Polo. Možná i váš golf nebo passat má
v rodném listě zapsán původ ve Zwickau.
Však se jich tu zatím vyrobilo přes deset
milionů. Pro nás je návštěva přitažlivá
i z důvodu výborné dostupnosti, vždyť
z Chomutova je to do automobilového ráje
pouhých 100 kilometrů.
text a foto: Tomáš Vrba
Auto Union
Původně samostatné automobilky Horch, Audi, Wanderer a DKW se v důsledku recese vyvolané světovou
hospodářskou krizí spojily a v roce 1932 vytvořily koncern Auto Union. Pod koncernovým označením vznikaly
koncem 30. let i závodní monoposty Grand Prix Typ C
s výkonem 520 koní.
DKW – první auta s předním náhonem
Závodní vůz DKW Front z roku 1931 byl ve své
době obdobou dnešních F1. Patřil k průkopníkům nového druhu náhonu na přední
kola, což přineslo nejen lepší jízdní vlastnosti, ale i snížení hmotnosti. Lehká
hliníková karoserie zaručovala 26koňovém motoru solidní zrychlení a maximální rychlost 140 km/h. Kromě aut
vyráběla továrna DKW také motocykly.
V roce 1928 jich vyprodukovala 65 tisíc
a stala se největším výrobcem motorek
na světě.
Muzeum máme za rohem
42/43
Automobilové muzeum ve Zwickau je
jen hodinku jízdy za hranicemi. Kromě
pondělí tam mají otevřeno denně od
9:30 do 17:00 h, vstupné činí 5 €. Samozřejmostí je muzejní kavárna a obchod
se suvenýry.
Typická garáž v NDR
Ekonomická izolace během studené
války vyvolala v NDR mimo jiné nedostatek ocelového plechu. Náhradní
řešení – speciální umělá hmota duroplast – se v karosérii trabantů uplatňovalo přes 30 let. Na pořízení zapáchajícího dvoutaktu se čekalo několik
let. Každoročně se ve Zwickau konají
několikatisícová setkání recesitů, ale
i stále hrdých majitelů trabantů.
Jak vzniklo Audi
Když byl August Horch v roce 1909
akcionáři donucen opustit svoji stejnojmennou automobilku, založil si hned
přes ulici vlastní podnik nazvaný Audi –
což je latinský překlad jeho příjmení
(německy Horch, tedy slyš, zní latinsky
audi). Po válce obě automobilky zanikly. Reinkarnace značky Audi nastala až
v roce 1965 v bavorském Ingolstadtu.
Zajímavosti a rarity
Mezi exponáty koncernu Auto Union jsou vystavené také unikátní exempláře z produkce
dnes už neznámé saské automobilky Framo,
která se ve 30. letech specializovala na malá
tříkolá vozidla. Vystavený exemplář je
typ Framo FP 200, kterých vyrobili
v továrně v nedalekém Hainichenu
celkem 737 kusů. K usednutí za volant takové tříkolky nebyl zapotřebí
řidičský průkaz. Mezi další rarity patří
také nejrůznější prototypy a karosářské
varianty trabantů.
HNĚDÉ UHLÍ JE A BUDE NEJLEVNĚJŠÍM
EKOLOGICKY VHODNÝM PALIVEM
EKOLOGIE
Ochrana životního
prostředí je jednou
z hlavních priorit
společnosti Severočeské
doly. Moderní technologie
spalování kvalitního
Bílinského nízkosirnatého
hnědého uhlí splňuje
emisní (ekologické) limity
stanovené vyhláškou
MŽP. Dopady na životní
prostředí jsou v normě.
Důvodem je nízká
popelnatost našeho
tříděného uhlí.
DOMÁCNOST
Náklady na vytápění
domu hnědým uhlím
jsou nejnižší. Uhlí je
a bude vždy nejlevnější
a také nejspolehlivější
palivo pro vytápění,
protože zásobu máte
u sebe doma. Efektivním
spalováním Bílinského
nízkosirnatého uhlí
v moderním kotli emisní
třídy 4 dosáhnete vysoké
účinnosti zařízení.
UHELNÝ SKLAD
V rámci zkvalitnění
prodeje tříděného
uhlí jsme vytvořili
tzv. kategorizaci uhelných
skladů. Prověření
a spolehliví prodejci
Bílinského nízkosirnatého
uhlí jsou oceněni
zlatou, příp. stříbrnou
a bílou známkou
kvality. Doporučujeme
nakupovat Bílinské
nízkosirnaté uhlí u takto
označených prodejců.
BÍLINSKÉ NÍZKOSIRNATÉ UHLÍ
Nejkvalitnějším produktem společnosti Severočeské doly je tříděné Bílinské nízkosirnaté uhlí.
Vyznačuje se vysokou výhřevností. Mezi další typické znaky bílinského uhlí patří nízký obsah síry.
www.sd-bilinskeuhli.cz