ventil - 02/2010 - Mladí sociální demokraté

Komentáře

Transkript

ventil - 02/2010 - Mladí sociální demokraté
Časopis Mladých sociálních demokratů
2/2010
Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou / Bude u nás nastolena komunistická diktatura? / Přemluv
bábu / Pražská ODS: Ty volby vyhrajeme za každou cenu! / Pražáci fandí Baníku / Summit
Obama Medvěděv / Středověké daně pro 21 století / Plomba za 400? / Rozhovor s poslankyní EP
Zuzanou Brzobohatou / Společná zahraniční politika / Zpráva z Queer Easter 2010
Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou
Nejsme a nebudeme rozpočtovým Řeckem. ČSSD navrhuje výrazně snížit tempo zadlužování tak, abychom v letech 2013-14 dosáhli spolehlivě nižšího ročního schodku než 3% HDP. Bohuslav
Sobotka, str. 3
Bude u nás nastolena komunistická
diktatura?
Komunisté vždy považovali sociální demokraty za větší nepřátele než pravici. O sociálních demokratech tvrdili, že jsou zrádci
těch pravých revolučních myšlenek a zaprodanci buržoazie. Kdekoliv nastolili komunisté svoji diktaturu, byli sociální demokraté mezi
prvními, jež šli na popraviště a do žalářů. Lukáš Kaucký, str. 4
Přemluv bábu k análně animálnímu pornu s Fritzlem
Zelenka, Mádl a Issová museli vědět, že získají kontroverzním klipem pozornost a přesto se rozhodli zmixovat
Fritzla s traktorem a Horákovou, aby před volbami ukázali,
že hranice mezi důležitým a nedůležitým se stejně jako vtip
v naší době pomalu ztrácí. Jakub Landovský, str. 5
„Fyzické násilí do demokratické
diskuse nepatří,“ aspoň na něčem se
shodli lídři politických stran, ač se jejich předvolební boj jinak vyznačoval tím nejostřejším konfrontačním
tónem. Bohuslava Sobotky jsme se
ale zeptali i na opatření sociální demokracie ke snížení státního dluhu či
v boji s korupcí. Volby jsou pochopitelně ať tak či onak tématem velké
části článků, které vám v tomto čísle
přinášíme. Pokud ale budete chtít na
malou chvíli opustit „horkou“ předvolební půdu naší země, pak navrhuji
exkurzi
do
Evropského
parlamentu, kterým nás v poutavém
rozhovoru provede europoslankyně
Zuzana Brzobohatá. Ale musíte slíbit, že se z výletu do Bruselu
a Štrasburku vrátíte ještě včas, abyste
stihli 28. a 29. května volit. Sociální
demokracie jde do voleb s devítkou!!!
Jakub Štědroň
Pražská ODS: Ty volby vyhrajeme za každou cenu!
Podle nejnovějšího nápadu vedení pražské radnice by se tak pro příští komunální volby měla
Praha rozdělit na sedm obvodů místo jednoho. V praxi by to tedy znamenalo posílení velkých
stran a eliminaci těch menších. Miroslav Poche, str. 6
Středověké daně pro 21. století
Při pohledu na předluženou státní pokladnu, poslední ministři financí předrevoluční Francie navrhovali zdanění aristokracie. Tyto návrhy se pro
odpor privilegovaných vrstev neuskutečnily, realizovala je až revoluce. Václav Klusák, str. 8
Rozhovor s europoslankyní
Zuzanou Brzobohatou
V Evropském parlamentu také záleží i na neformálních vztazích a diskusích s ostatními kolegy. Vytvoření neformálních vztahů je otázkou dlouhého
času a myslím si, že je škoda je nevyužít pro práci
pro Českou republiku. Zuzana Brzobohatá,
str. 10
Transakční daň jako podíl finančního trhu na obnově
hospodářství
Záměr zapojení finančního sektoru do hospodářské obnovy podpořila většina evropských státu
spolu se Spojenými státy americkými. Neshody ale
panují v konkrétním mechanismu, který by měl být
aplikován. Zatímco většina států evropské unie
podporuje zavedení daně z finančních operací,
administrativa prezidenta Obamy se spíše přiklání
ke zdanění aktiv finančních institucí. Monika
Hermannová, str. 8
Ventil - magazín Mladých sociálních demokratů / Ročník XVIII. / Číslo 2 / Vydává MSD, Lidový dům,
Hybernská ulice č. 7, 110 00 Praha 1 / Šéfredaktor Jakub Štědroň / Členové redakční rady Petr Dolínek,
Lucie Svobodová, Tomáš Petříček, Antonín Setnička / Grafická úprava David Gruževský / Tisk Cíl a.s.
v Praze / Články, podněty, připomínky komentáře zasílejte na [email protected] /
2.
Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou
Útok na Vaší
osobu byl vyvrcholením,
mnohdy až nenávistné, kampaně proti sociální
demokracii a jednohlasně jej odsoudili představitelé všech významnějších politických stran. Vy
sám po několika dnech hospitalizace pokračujete dál v kampani na jižní Moravě. Změnil tento
incident nějak atmosféru na mítincích?
Šlo o první a zatím naštěstí také poslední takové hrubé
narušení našeho mítinku v Jihomoravském kraji. Atmosféru
to nenarušilo, ochranku nepořizujeme. Politik se před lidmi
Vyrovnanému rozpočtu jsme se téměř přiblížili v roce
2007, kdy ČR naposledy hospodařila podle rozpočtu připraveného ještě vládou ČSSD ( v srpnu a září 2006). Deficit veřejných financí tehdy dosáhl pouhých 0,7 % HDP.
Kalouskovy rozpočty následně tempo zadlužování zvýšili.
ČSSD počítá s možností vyrovnání veřejných rozpočtů do
roku 2018. Nemůžeme si ale dovolit žádné snižování
daní a budou nutné výrazné úsporné kroky.
Z korupce se za poslední roky stal nejvážnější celospolečenský problém, který významně
nemůže schovávat. V naší kampani počítáme celkem s
250 setkáními s občany a jsem rád, že probíhají i nadále
podle plánu, setkáváme se s podporou politiky ČSSD a já
osobně s projevy solidarity. Lidé násilí a narušování naší
kampaně jednoznačně odmítají. Věřím, že na jižní Moravě ODS porazíme s velkým náskokem.
Předvolební strašení návratem komunismu
nově vystřídané i „řeckým scénářem“ v případě
vítězství ČSSD patří již do základní výbavy pravicové předvolební rétoriky. V čem spočívají
opatření sociální demokracie, která mají ozdravit veřejné finance?
Nejsme a nebudeme rozpočtovým Řeckem. ČSSD navrhuje výrazně snížit tempo zadlužování tak, abychom v
letech 2013-14 dosáhli spolehlivě nižšího ročního
schodku než 3% HDP. Musíme zvýšit pravidelné příjmy
státu a osekat zbytné výdaje. Škrty ale nesmí narušit sociální soudržnost a poškodit hospodářský růst. Vedle daňové progrese se musíme také zaměřit na omezení
daňových úniků.
V jakém časovém horizontu je reálné dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu za podmínek mírného ekonomického růstu spojeného s
oživením ekonomiky, kterého by Česká republika v letošním roce měla dosáhnout?
podkopává důvěru lidí ve státní moc. V čem
přesně by měl protikorupční balíček z dílny
ČSSD současný stav změnit?
Chceme posílit možnosti státu korupci odhalovat a stíhat, je nutno omezit možnosti manipulací veřejných výběrových řízení, zakázat anonymní akcie, stanovit pravidla
pro transparentní lobbing a prosadit zákon o majetkových
přiznáních.
Otázka přijetí eura sice v současnosti rozděluje českou veřejnost, přesto panuje shoda na
tom, že k němu výhledově neexistuje alternativa. Proč nám, když dojde na euro, chybí na
rozdíl od Slováků, Slovinců nebo čerstvě i Estonců větší ambice?
ODS a prezident republiky euro odmítají z ideologických
důvodů, proto Česká republika v této věci v posledních letech
ztratila tah na branku. Personální změny ve vedení ČNB, jež
provedl pan prezident, posílili pozici odpůrců eura i v České
národní bance. Než stanovíme reálný termín přijetí společné
měny, musíme nejprve splnit domácí úkol v oblasti redukce
tempa zadlužování a obnovy hospodářského růstu. Proto v
programu ČSSD hovoříme o možném termínu přijetí až v letech 2015-2016. Osobně jsem stoupencem přijetí eura,
dlouhodobé výhody převyšují možná krátkodobá rizika.
Petr Dolínek a Jakub Štědroň
3.
Bude u nás nastolena komunistická diktatura?
„Nedovolte
opakovat
únor budovat komunismus. Únor 1948 jen
1948!“, „Zabraňte návratu komunistů v mírně pozměněné podobě jako přes
k moci!“, „Postavte hráz nástupu kopírák.
Pro většinu z nás by to asi byla
KSČSSD!“ Podobná i jiná hesla se již
dlouho objevují jako reklama naší, dost děsivá představa, která je však
zatím největší pravicové strany v čes- naštěstí naprosto mimo realitu. ČSSD
kých médiích. Sama antikomunistická a KSČM mají společné pouze to, že
kampaň ODS má přitom poměrně se jedná o strany, které řadíme do
dlouhou historii, neboť první mobili- levé části politického spektra a které
zaci proti návratu starých pořádků vy- primárně akcentují státem garantohlašoval Václav Klaus už ve volební vané sociální jistoty. Až potud by se
kampani v roce 1998. Tehdy varoval, mohlo zdát, že by z nich mohli být
že pokud volby vyhraje ČSSD, hrozí ideální vládní partneři.
Donedávna euroskeptická ODS v
opakování tragických událostí let
1948 a 1968. O tři měsíce později posledních týdnech zdůrazňuje, že na
ODS uzavřela s tehdy vítěznou ČSSD rozdíl od ČSSD považuje za primární
tzv. opoziční smlouvu o rozdělení posílení euroatlantických vazeb, tedy
vztahů s NATO a EU. Přitom to bylo
moci v zemi.
Od té doby uběhlo dvanáct let a právě za vlád sociálních demokratů,
taktika občanských demokratů se v kdy se Česká republika stala plnotéto oblasti příliš nezměnila. Proč by právným členem Severoatlantické alitaké měla, když strašením před ná- ance a Evropské unie. ČSSD byla na
vratem komunistů k moci vždy stále ús- rozdíl od ODS stranou prosazující co
pěšně
oslovuje
nemalou
část nejrychlejší schválení Lisabonské
smlouvy. A zde je i první zásadní rozelektorátu.
Podle této vize bych soudil na zá- por s KSČM, která byla vždy jak proti
libu představitelů ODS v žánru sci- vstupu do NATO, tak do EU. Už jen
ence fiction. Druhou možností je, že samotná myšlenka našeho vystoupení
sami jsou ještě myšlenkami v dobách z EU je naprosto nesmyslná, neboť v
hlubokého komunismu, což by také okamžiku, kdyby se tak stalo, naše námnohé vysvětlovalo. Ať tak či onak, rodní hospodářství by se totálně
mají zcela jistě dost zkreslenou před- zhroutilo a nikdo už by jej nepostavil
stavu o dnešní geopolitické situaci, pří- zpátky na nohy.
Pravice se snaží vytvářet zdání, že
padně naprosto nedůvěřují našim
demokratickým institucím a obyvate- není větších spojenců než sociálních
lům naší země. To však je u představi- demokratů a komunistů. Kdo se však
telů jedné ze dvou největších stran v alespoň trochu orientuje v historii, musí
konstatovat, že naopak nebylo a není
zemi zarážející zjištění.
Nicméně, pojďme zvážit hypote- větších protivníků. Komunisté vždy potickou možnost, že by se scénář, před važovali sociální demokraty za větší
Historie utahování opasků v ČR
kterým ODS varuje, stal skutečností. nepřátele než pravici. O sociálních
ČSSD by drtivě vyhrála volby do Po- demokratech tvrdili, že jsou zrádci
slanecké sněmovny, Jiří Paroubek by těch pravých revolučních myšlenek a
odhalil svoji skutečnou tvář moskev- zaprodanci buržoazie. Kdekoliv naského agenta a navzdory usnesením stolili komunisté svoji diktaturu, byli soněkolika sjezdů ČSSD, která zakazují ciální demokraté mezi prvními, jež šli
spolupráci s komunisty na vládní na popraviště a do žalářů.
Naprosto zásadní otázkou je však
úrovni, by s KSČM sestavil vládní koalici. Pod hrozbou veřejných nepokojů možnost opakování situace z února
by pak přinutili Václava Klause vládu 1948 a zároveň role Moskvy v celém
jmenovat. Nová vláda by oznámila procesu. Když pomineme několik hlavvystoupení z NATO a Evropské unie a ních aspektů, které jsou v přímém rozjejí představitelé by odjeli do Moskvy poru s dnešní situací - jedná se o
pro instrukce, jak konečně správně vy- tehdejší hospodářskou situaci po 2.
4.
světové válce, odlišné nálady ve společnosti, rozdílné postavení a sílu dělnických vrstev a také neexistenci
Senátu jako ústavní pojistky - zůstane
nám aspekt zcela nejdůležitější, a tím
je naprosto odlišná jak mezinárodněpolitická situace, tak situace v dnešním
Rusku.
Pravicoví politici a ideologové byli
posledních dvacet let zřejmě tak pohlceni svým podlézáním nejvyšším podnikatelským kruhům, budováním
kapitalismu bez přívlastků a pravicovým populismem, že si ani nevšimli, že
období studené války již dávno skončilo, Sovětský svaz se rozpadl a v
Kremlu již dávno nevládnou komunisté,
ale nacionalisté, jež se opírají o spřízněné oligarchy a armádu a kteří hledají inspiraci spíše v časech vlád
ruských carů. O koho by se tedy mohla
komunistická diktatura v Česku opřít ?
Když ČSSD v roce 2004 totálně
projela volby do Evropského parlamentu a získala pouze devět procent
hlasů, pravicová média bila na poplach. Jednalo se prý o hrozbu pro
naši demokracii, neboť bez silné demokratické levicové strany bychom
přišli o jednu z hlavních hrází proti komunismu. Avšak vždy, když má ČSSD
vysoké preference, bije pravice opět
na poplach, že je demokracie v ohrožení, neboť prý hrozí vytvoření vlády
sociálních demokratů a komunistů.
Zvláštní však je, že nejvíce pravice
mobilizuje proti nástupu komunistů ve
chvíli, kdy postrádá jasný, přitažlivý
program a charismatické, důvěryhodné vůdce.
Lukáš Kaucký
vystudoval historii na
FF UK. V současné
době působí jako
politický poradce
vedoucího delegace ČSSD v EP
Jiřího Havla.
Přemluv bábu k análně animálnímu pornu s Fritzlem
Klip Petra Zelenky „Přemluv bábu“ s Issovou a Mádlem je v rámci internetové kampaně do parlamentu významnou událostí, ba dokonce zjevením. Klip je natolik
vrstevnatý a absurdní, že se nedá jen tak jednoduše odsoudit.
Některé
ohlasy dokonce tvrdily, že klip vznikl
na podporu levice,
protože
bigotní
pravicové hodnoty
zesměšňuje. Takhle
složitě bych to neviděl, protože klip je
především k uzoufání neoriginální a
k neuvěření oplzlý.
Neviděl bych to
jako vyhlášení mezigenerační války
starým lidem –
měla to být jen legrace, ale klip způsobil vzhledem k blížícím volbám rozruch, a proto nelze celou záležitost jen
tak přejít. Dovolte mi tedy krátkou recenzi.
Klip je remakem amerického klipu židovské komičky
Sarah Silvermanové na podporu Baracka Obamy. Videoklip Silvermanové se ironicky vypořádává s rasovými
stereotypy americké společnosti. Například když Silvermanová srovnává mladého černocha z ghetta se starší
židovkou: oba mají rádi luxusní teplákové soupravy a
zlaté řetězy, oba často říkají „Yo“, akorát židé to čtou
hebrejsky obráceně „Oy“. Nakonec Silvermanová netaktně podotkne, že oběma často umírají kamarádi, což
černocha či správně afro-američana urazí tak, že opustí
studio a židovku rozpláče. Je to sice na hraně, ale uvážíme-li, že Sarah je židovka, potomek pamětníků holocaustu, dostávají protižidovské vtipy v rámci politické
korektnosti zelenou.
Legraci sám ze sebe si může v postmoderní době
dělat každý. Povinností politicky korektního publika je
smát se i blbým vtipům o Romech, vyprávějí-li je Romové,
anebo riskovat že dotyčnou menšinu ignorací jejich vtipů
urazí. Taková je doba. Jak z tohoto bludného kruhu ven?
Rozlišujme důležité a nedůležité věci.
Tam, kde Silvermanová stereotypy zesměšňuje, tam je
Zelenka vytváří. Například když Mádl říká, že staří lidé
volí levici a bydlí na venkově symbolizovaném traktorem.
Zelenka se bezmyšlenkovitě uráží nejen postarší zmatené
voliče levice, ale i cíle, na které podle mého názoru ani
mířit nechtěl. Například prolnutí fotky národně - socialistické političky Milady Horákové s Ritou Hayworthovou je
Výsledek: 3:1 pro Sarah
Originalita
Vtipy
špatným vtipem ze dvou důvodů. Za prvé proto, že Milada Horáková měla k levici blízko a zadruhé proto, že
Rita Hayworthová byla se svým manželem Orsonem Welsem vyšetřována Výborem pro neamerickou činnost senátora
McCarthyho
zhruba ve stejné době,
kdy dostala Milada
Horáková špagát. Zde
se ukazuje buď Zelenkova
nevzdělanost,
nebo perverze. Vzhledem k tomu, co přijde,
bych vsadil spíš na
perverzi. Přichází totiž
věta, která mě spolehlivě nadzvedla ze
židle. Na obrázkovém
podkresu se zjevuje
Josef Fritzl a jeho
dcera Elizabeth, což
Mádl komentuje následovně: pro prarodiče jsou jejich
vnoučata to nejdůležitější na světě. Nevím, kterého kreativního huliče napadlo dokumentovat lásku mezi generaci
zrovna incestním znásilněním. Zasloužil by za posunutí
kultury politické kampaně na úplně nový level od zadavatele pochvalu. Navíc velmi pěkně odhadl, že mezi dcerou Elizabeth a vnoučaty Fritzlovými není z hlediska
genetiky rozdíl. Nechci vypadat jako suchar bez humoru,
ale po sekvenci třeskutých humorů zakončených nabídkou animálně análního porna s Rocco Sifredim, Ciociolinou a úhořem nemohu než citovat autora, zabývajícího
se často trapností a komičnem. Nebudou to „Zlatí úhoři“
Oty Pavla, ale „Nesmrtelnost“ Milana Kundery Zelenkou
„vtipně“ reprezentovaného vagínou: „ Humor může existovat jen tam, kde lidé rozeznávají ještě nějakou hranici
mezi důležitým a nedůležitým. A tato hranice se dnes
stala nedůležitá.“ Nekritizuji Zelenkův klip z morálních
pozic, ani se nepohoršuji nad jeho neoriginalitou či kvalitou, ale mrzí mne jedna věc. Zelenka, Mádl a Issová museli vědět, že získají kontroverzním klipem pozornost a
přesto se rozhodli zmixovat Fritzla s traktorem a Horákovou, aby před volbami ukázali, že hranice mezi důležitým a nedůležitým se stejně jako vtip v naší době
pomalu ztrácí.
Pro pořádek
přidávám jako
recenzent řádné
hodnocení:
Ironie
Urážlivost
Petr Zelenka: Přemluv bábu
0
0
0
1
Sarah Silverman: The great schlep
1
1
1
0
Jakub
Landovský
je právník
a vysokoškolský
pedagog
5.
Pražská ODS: ty volby vyhrajeme za každou cenu!
Primátor Bém moc dobře ví, co jeho radní za poslední
čtyři roky v Praze natropili. Od malých prohřešků typu předražených cyklostezek až po obrovské přešlapy v podobě
například OpenCard. Primátor Bém také moc dobře ví, že
pražská ODS není v nejlepší kondici. S ním, jako lídrem
kandidátky do Poslanecké sněmovny, neexistuje žádná
další silná osobnost, která by jasně zaujala místo kandidáta na primátora. Jenže komunální volby v Praze vyhrát
chce, a je ochoten pro to udělat cokoliv.
Podle nejnovějšího nápadu vedení pražské radnice by
se tak pro příští komunální volby měla Praha rozdělit na
sedm obvodů místo jednoho. V praxi by to tedy znamenalo posílení velkých stran a eliminaci těch menších.
Malé strany by totiž jednak měly problém vůbec najít
dostatečný počet silných lídrů jednotlivých kandidátek, především by ale musely pro vstup do Zastupitelstva získat
mnohem více procent hlasů. V Praze jako jednom obvodu
by jim mělo stačit kolem 5 % hlasů pro zisk jednoho mandátu. V Praze jako sedmi obvodech už by těch procent museli získat zhruba 10.
Pro pražskou ODS přitom toto řešení není cizí. Pro minulé volby do zastupitelstev městských částí rozdělila Prahu
10 na čtyři obvody. Pro vstup do tamního zastupitelstva
tak bylo potřeba zhruba 10 % hlasů. SNK-ED spolu s lidovci získali 8 % hlasů a tak se kvůli rozdělení Prahy 10
do zastupitelstva nedostali. Podobná situace by mohla nastat letos při celoměstských volbách. Bohužel, ODS má v
Zastupitelstvu hl. města Prahy absolutní většinu. A tak, rozhodne-li se tak učinit, sedm obvodů v Praze zavede.
Jedinou nadějí, jak pražským radním tento záměr překazit, je změnit volební zákon, který se na Praha vztahuje.
Zatímco doposud se volby v Praze řídí podle předpisů k
volbám obecním, je možné odsouhlasit, že se volby v
Praze budou řídit předpisy pro volby krajské. Pak by se
muselo jednat o jednoobvodové volby, ať by si radní mysleli, co chtějí.
Tuto změnu se
pokusíme projednat na půdě Posla- Miroslav Poche
necké sněmovny.
Zároveň ale bude je absolventem ČZÚ a FSV UK,
muset projít hlaso- pražským zastupitepředsedou
váním Senátu a být lem,
Výboru
pro infrapodepsán
prezistrukturu
a místopdentem Klausem. Je
to ale jediná na- ředsedou Výboru
děje, jak zabránit pro kulturu a
dalšímu projevu ab- volný čas hl. města
solutistické vlády Prahy.
ODS v Praze.
Pražáci fandí Baníku
Při brouzdání po internetu jsem
narazil na dvě neobyčejné ženy, které
bojují za občany Moravskoslezského
kraje. Jednu známou tu jako bojovnici
tu za Českou televizi, tu za Českou republiku, tu za komunisty Janu
Bobošíkovou a druhou neznámou
Kristýnu Kočí z Věcí veřejných. Obě
dvě však mají něco společného. Jsou
lídry svých stran pro volby do Poslanecké sněmovny za Moravskoslezský
kraj a jsou z Prahy.
Jde o zajímavý fakt v kontrastu k
billboardům, které se objevují po
Moravskoslezském kraji, na kterých je
vyobrazen Lubomír Zaorálek z Ostravy s červenou fotbalovou šálou s
nápisem „S“ a heslem: „My Pražané
fandíme Spartě.“ Dochází tedy k
neobvyklému úkazu. Ostravák fandí
Spartě. A tak si zřejmě dámy z Prahy
řekly, že v tom Severomoraváky
nenechají a začnou fandit Baníku.
Jana Bobošíková se alespoň svým
6.
bydlištěm v Praze netají. Kristýna Kočí
tvrdí, že se sem, do Ostravy,
přestěhovala. U paní Kočí je zajímavé, že se přestěhovala před parlamentními volbami, a že reprezentuje
pražskou stranu Věci veřejné. Kouzlem je, že Věci veřejné vyvezly
chytré mozky z Prahy nejen do
Moravskoslezského kraje, ale i
dalších krajů. Zřejmě nemáme v krajích osobnosti a musí nám z Prahy pomoci. Lídři Věcí veřejných z
Karlovarského,
Plzeňského
a
Středočeského kraje alespoň na kandidátní listině pro volby přiznali, že
jsou z Prahy. U nás v Ostravě to
musíme obtížně zjišťovat.
Protože ale jde o dvě velmi sympatické dámy, tak přeji paní
Bobošíkové a paní Kočí úspěch ve volbách. Snad těch pár měsíců, které
stráví v Moravskoslezském kraji, v nich
zanechá stopu. Poznají, jak je náš kraj
od Prahy odlišný. S čím se musíme
dennodenně potýkat a trápit. A snad
přesvědčí své kamarády z Prahy, aby
se na nás nedívali jen jako na provincii
a venkov. Sdělte v Praze, že i tady u
nás žijí lidé se dvěma nohama a
dvěma rukama, kteří mají velké starosti,
chtějí pracovat a slušně žít. K tomu ale
potřebujeme i z Prahy trochu pomoc,
přílivem peněz do kraje na vysoké
školy, na ochranu životního prostředí,
na silnice a investice. Sluneční paprsky
kolem Prahy, které najdeme na mapě
České republiky díky dálnicím, které
vedou do Prahy jsou sice hezké, ale je
čas se věnovat regionům. Děkuji
dámám, že se stávají fanoušky Baníku.
Adam Rykala
je student VŠB-TU
Ostrava, zastupitel MOb OstravaJih a kandidátem
ČSSD do Poslanecké sněmovny
Summit Obama-Medvěděv: Setkání supervelmoci s regionální mocností
Pražský summit Obama-Medvěděv byl zcela jistě historickou událostí světového významu. V záři světel
Španělského sálu Pražského hradu a za účasti světového
tisku podepsali oba státníci dokument, jenž je
pokračováním smluv majících svůj počátek v 60. letech
minulého století. Doba se však změnila.
Americko-sovětské summity o omezení, či snížení počtu
jaderných zbraní byly vždy ve středu pozornosti celého
světa. Představitelé dvou znepřátelených supervelmocí zasedli k jednomu stolu, aby svým podpisem přispěli ke
snížení napětí ve světě. Studená válka je však minulostí a
rovněž tak Sovětský svaz. A změnilo se nejen to. Zatímco
Barack Obama je představitelem skutečné supervelmoci,
Rusko si může o takové pozici jen nechat zdát. Na
pražském summitu to sice vypadalo jako za starých časů,
ale to bylo spíše díky blahovůli Američanů než skutečné
pozici Rusů.
Rusové se rádi utápějí ve své slavné minulosti, kdy se
před nimi třásla značná část světa. Dobyvačné imperiální
plány, jak rozšířit územní vliv Matičky Rusi, které mají své
počátky v dobách vlády ruských carů a vyvrcholily v
časech Sovětského svazu, asi nikdy neopustí zcela jejich
mysl. Realita je však těmto představám na hony vzdálená.
Kremelští vládci se sice snaží opakovaně nejrůznějšími
ħ
ħ ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
gesty a kroky posílit národní sebevědomí, ale sami vědí,
že je to spíše kvůli tomu, aby se neutopilo v litrech vodky.
Sílu Ruské federace nemůžeme nikdy podceňovat. Jejich
vojenský arzenál je stále obrovský, jejich možnost kdykoliv
vypnout přívod ruského plynu do Evropy je něco, s čím se
musí kalkulovat. Velká část ruského vojenského arzenálu je
však žalostně zastaralá a samotná ekonomická síla země
je na úrovni velmoci regionálního řádu. Čeho se však
musíme určitě obávat, je ruský jaderný potenciál. Hrozbou
přitom není jeho použití Kremlem, ale naopak jeho zneužití
teroristy či organizovaným zločinem,
neboť zabezpečení Lukáš Kaucký
ruských
skladů
jaderných zbraní je vystudoval historii na
v mnoha případech FF UK. V současné
na úrovni doby ka- době působí jako
menné. Čím méně politický poradce
bude mít Rusko vedoucího delejaderných zbraní, gace ČSSD v EP
tím menší bude i Jiřího Havla.
toto nebezpečí.
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ ħ
ħ
ħ
ħ
ħħ
ħ ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ ħ
ħ
ħ
ħ
ħ
ħ ħ
7.
Středověké daně pro 21. století
Jedním z hlavních témat letošní
předvolební kampaně jsou daně. Bohužel, sociální demokraté ne vždy dostatečně
vysvětlují
specifika
současného českého systému daní fyzických osob, zavedeného Topolánkovou vládou.
První problém je již akceptování
názvu „rovná daň“. Anglický originál „flat tax“ by bylo věcnější překládat jako „plochá daň“. Už pro to,
že reálná daňová sazba, tj. poměr
daní, které zaplatíte, a vaší hrubé
mzdy, není pro všechny stejná (jak si
za chvíli ukážeme). Ale připomíná
velice plochou Gausovu křivku – s
rostoucím platem skutečná daňová
sazba roste a pak opět klesá. Termín
„rovná daň“ působí sympaticky, férově, spravedlivě. Rovnost je jedním
z cílů evropské společnosti již od
velké francouzské revoluce. Česká
„rovná daň“ nás však do světa před
rok 1789 vrací.
Podíváme se nyní na daně fyzických osob blíže, za použití čísel pro
zdaňovací období 2009, za které se
nyní podávají daňová přiznání. Zaměstnavatel odvádí za každého zaměstnance 34% zaměstnancovy
hrubé mzdy (9% na zdravotní pojištění, 1,2% na st. politiku zaměstnanosti, 21,5% na důchodové pojištění
a 2,3% na nemocenské pojištění). Tzv.
rovná daň 15% se vyměřuje ze základu hrubé mzdy zvýšené právě o
tyto odvody (tzv. superhrubé mzdy).
Skutečná sazba daně se tedy rovná
1,34 x 0,15, tj. 20,1%.
Zvětšením základu se podařilo
ODS splnit předvolební slib 15% daně
a navíc to dobře vypadá v tabulkách
mezinárodního srovnání. Dalším zvětšováním základu bychom takto mohli
daně „snižovat“ dále – třeba na 1%!
Zmíněné odvody jsou zastropovány. Pro r. 2009 je strop 384 417
Kč. (Strop se počítá jako násobek průměrné mzdy, která je kodifikována nařízením vlády.) Na strop tedy
dosáhnete, pokud je váš hrubý měsíční plat větší než 94 tisíc, což řada
lidí splňuje. Budeme teď abstrahovat
od slev na děti, možnosti uplatnění
příspěvků na životní pojištění atd. Ale
je třeba zohlednit tzv. slevu na poplatníka, na kterou má nárok každá
fyzická osoba – poplatník. Její výše je
24 840 Kč ročně.
Při platu do 94 tisíc měsíčně roční
daň vypočte jako: daň = (roční hrubá
mzda x 1, 34 x 0,15) – 24 840 Kč, tj.
skutečná sazba daně rostoucím platem mírně roste (vliv absolutního členu
– slevy na poplatníka) až do 20%. Po
překročení 94 tisíc korun: daň = (roční
hrubá mzda + 384 417 Kč) x 0,15 –
24 840 Kč
Skutečná daňová sazba tedy má
svoji progresivní větev, roste ke 20%
a pak opět klesá (degresivní část
křivky) na 15%. Právě fakt degresivity
zdanění vysokých příjmů je v diskusi
o daňovém systému v ČR málo zdůrazňován.
Zjednodušeně, degresivní zdanění
bylo typické pro středověkou společnost – majetná aristokracie byla osvobozena od daní, zatímco daně platili
obyčejní zemědělci. Významnou roli
hrály nepřímé daně – např. daň ze
soli. Při pohledu na předluženou státní
pokladnu, poslední ministři financí
předrevoluční Francie navrhovali zdanění aristokracie. Tyto návrhy se pro
odpor privilegovaných vrstev neuskutečnily, realizovala je až revoluce.
Samozřejmě, nemá cenu hledat
přehnané paralely v minulosti. Ale při
pohledu na degresivitu „rovné daně“
a na zvyšování nepřímých daní u základních potřeb (potraviny, energie) se
člověk neubrání dojmu, že se česká
pravice za každou cenu snaží pod
sebou podřezávat větev.
Václav Klusák
vystudoval astrofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK a národní
hospodářství na
VŠE. Pracuje jako
ekonom. V MSD
se dlouhodobě věnuje zahraniční
politice a boji
proti pravicovému
extremismu.
Transakční daň jako podíl finančního trhu na obnově hospodářství
V souvislosti s miliardami, které byly vynaloženy na
záchranu bank po celém světě, ožívá v rámci Evropské
Unie myšlenka zavedení daně z finančních transakcí.
Právě Evropský parlament nedávno vyzval Mezinárodní
měnový fond k vypracování návrhů na zavedení této daně
v celosvětovém měřítku. Účelem tohoto finančního nástroje
je odradit finanční instituce od rizikových transakcí, snížit
množství „společensky neužitečných“ spekulativních
obchodů, a zároveň zajistit, aby se finanční sektor podílel
na náhradě škod, které finanční krize způsobila po celém
světě. Také z řad světových politiků stále častěji zaznívá
názor, že banky, které v řadě zemí obdržely záchranné
balíčky, by měly svůj dluh daňovým poplatníkům splatit.
8.
V této oblasti se nejedná o novou myšlenku. S podobným nápadem přišel již James Tobin v roce 1971, když
chtěl trakční daň uvalit na mezinárodní transakce a získat
tak finanční prostředky pro rozvojovou pomoc. Instrumenty
velmi podobné Tobinově dani se již ve světových
ekonomikách objevily a objevují. Záměr zapojení
finančního sektoru do hospodářské obnovy podpořila
většina evropských státu spolu se Spojenými státy americkými. Neshody ale panují v konkrétním mechanismu,
který by měl být aplikován. Zatímco většina států evropské
unie podporuje zavedení daně z finančních operací, administrativa prezidenta Obamy se spíše přiklání ke zdanění
aktiv finančních institucí. Zároveň je třeba zvážit dopady
této daně i v případě, že nedojde ke globální shodě a
bude přicházet v úvahu pouze zavedení v rámci Evropské
unie. Transakční daň by v žádném případě neměla ohrozit
investiční funkce bankovního sektoru a zároveň způsobit
přesun kapitálu mimo evropské země. Z těchto důvodů je
třeba daň řešit na celosvětové úrovni a zapojit do ní
všechny velké ekonomiky, což je klíčová podmínka k tomu,
aby byl celý projekt úspěšný. Evropský parlament již uložil
komisi zpracovat plán zavedení transakční daně a
posouzení do jaké míry by mohla přispět ke stabilizaci trhů
a zabránit tak dalším krizím.
Podle aktuálního návrhu by se měla týkat všech
transakcí daň ve výši 0,05%, která by jen v Evropě mohla
vynést 200 miliard dolarů ročně. Pro srovnání je tato
částka vyšší než celkový aktuální rozpočet unie. Takto min-
imální daň by nezatížila běžné účastníky na finančním
trhu, a přitom by přinesla značnou částku finančních
prostředků určených na zmírnění dopadů krize a opětného
rozvoje ekonomik na evropské úrovni. Jako největší problém se v tuto chvíli
ukazuje být technické
provedení Monika Hermannová
daně. Bude totiž
velmi
složité je studentkou VŠE
vymyslet takový sys- v Praze, v soutém, který by odolal časné době posnahám
toto bývá na stáži v
opatření obcházet. Evropském parlamentu.
Plomba za 400? Má odpověd´ zní ne!
Je to krásné a jednoduché, když
šetřit, tak na lidech. Proč ne?! Každý
zodpovědný občan přeci musí vědět,
že šetřit se musí, je krize. A právě
proto u majetku nejcennějšího
začneme! Jenže takový všední problém jako bolest zubu nás již naučil, že
vlastně šetřit nelze…
Navštěvujeme svého zubaře
a jsme vůbec rádi, že nějakého
máme, platíme poplatky i za preventivní návštěvu a to nemluvím
o výkonech za, které se již platí zcela
normálně. Třeba jako za bílou plombu
(adekvátní řešení té plně hrazené),
děláme to proto, abychom byli
krásnější a v naší společnosti
úspěšnější. Jsou ovšem tací, kteří
dělají více…
Pětkrát ne
Za prvé: Každý pracující člověk
platí zdravotní pojištění a to nemalé
částky. Proč už zase vytahovat
peněženku? Protože se zubaři zase
nedohodli s pojišťovnami, nebo někdo
vidí šanci dvojnásobného příjmu u klasických plomb, či že je to u zubaře
normální – ne, to je obehraná
písnička, možná jen pro tu bolest
anebo je to tím, že lidé šetří a bílé
plomby nejdou tak na odbyt?
Za druhé: Bolest zubu muže být
velká, a opravdu nejde o život. Ale
o rozum? Hodně lidí se již mlátilo
bolestí o zeď, než jim pomohl
odborník. Takový bolavý zub udělá
své, mnozí by o tom mohli vyprávět.
Nevím, zda neplacení plomby
zdravotní pojišťovnou přinese více financi do potřebných oddělení. Ale
rozhodně, vím, že nemocnice také
nemá
všechny
své
zákroky
rovnoměrně finančně zaplacené a na
něčem vydělá a jiném prodělává. Proč
by to tak nemělo být i u zubních ordinací, když „přeci ty nemocnice
zachraňují životy“ a jsou tím
důležitější?
Za třetí: Každé finanční vydání
může být zcela bez předmětné, ale
zaleží, z čeho ty peníze berete, zda
z platu ředitele, či 15 tisícového platu,
či životního minima? Existenční problém muže být třeba i 100koruna.
Za čtvrté: Bolest muže udělat
člověku „vrásky“ a třeba nemusí vypadat zrovna radostně (případně
s oteklou dásní raději ani nevychází
ven). Ale opravdu nevím, či jiným by
zubař v základní péči mohl kosmeticky pomoci?
A konečně:
Trh funguje všude a vždy fungoval
(třeba v úplatcích v době minulých).
Zubaři dělají velmi záslužnou věc, tak
jako každý lékař, ale myslím, že
rozhodně na této své práci netratí. Trh
funguje, bíle plomby se prodávají,
protézy také a mohl bych pokračovat,
tak nevím co měnit.
Mentální dědictví
Placení u lékaře se stalo něčím, co
je normální, a s tím u zákroku nad
rámec souhlasím. Ale proč za klasickou péči když si platí člověk
pojištění? Je to dědictví z dob min-
ulých, režimu a jeho mýtu o bezplatném zdravotnictví, ale co je bezplatné. Já myslím, že v lékárnách
nechávají všichni občané dost svýmch
příjmů, či snad ne? Nepodílí se na
svém zdraví tím, že si platí za léky
a vitamíny, a mají i další výdaje na
sport a cvičení.
Znám zubaře, kteří jsou schopni
i pacienta za 30kč urážet, také
z vlastní zkušenosti. Možná se diví, že
regulace funguje. Tak nevím, já také
nechápu.
Investice do bydlení, či do pneumatik je důležitá, ale zdraví je jen
jedno i zuby, tedy ty druhé po těch
mléčných, máme jen jedny, ale já
státu neplatím daň na přezutí zimních
pneumatik a péči o své auto, po
případné nehodě, či svůj byt na to
jsou jiná pojištění. Tak proč „dědictví“,
když stačí u přímého placení amalgámových plomb v rámci současného
systému jen slovo „mentální“!
Reakce na článek:
Plomba za 400? Ano, a hned!
Miloš Čermák, 12.2.10, E15
Pavel Traub
je studentem
publicistiky
9.
Rozhovor s europoslankyní Zuzanou Brzobohatou
Paní Brzobohatá, ve funkci poslankyně Evropského parlamentu jste zatím poměrně
krátce. Jak byste zhodnotila první měsíce Vašeho působení?
Běžná práce pro mě začala až v září 2009. První tři
měsíce byly spíše administrativní a organizační. Jako nový
poslanec musíte zařídit spoustu nových praktických věcí,
uzavřít smlouvy s asistenty, pronajmout a zařídit kancelář
a podobně. Pravidelná činnost Evropského parlamentu, výbory a delegace začaly až v září 2009. Pro mě, jakožto
nováčka, to bylo především období velkého učení, protože
přeci jen práce Evropského parlamentu, už jenom velikostí
tohoto tělesa, je odlišná od práce českého parlamentu.
Přibližte nám, jak vypadá Váš běžný pracovní den?
Struktura běžného pracovního
dne závisí na tom,
kde se zrovna evropský poslanec
nachází, protože,
není to úplně
známo,
máme
vlastně tři místa
jednání. Tím třetím
místem je právě
naše vlastní země.
V České republice
pak práce evropského poslance
probíhá podobně
jako českého poslance. Poslanecká kancelář v
regionu, schůzky,
jednání, účast na
seminářích, stranických akcích. Zde je rozdíl proti českým
poslancům minimální. Jiný charakter práce má práce v Bruselu, kde je těžiště. Zde máme hlavní kancelář a zde se
odehrávají všechna jednání výborů a delegací a zde je taková ta každodenní práce, studium materiálů, účast na
jednáních, diskuse v rámci různých pracovních skupin,
účast na seminářích, prezentacích, které jsou tu organizovány na nejrůznější témata. Třetí typ práce je plenární zasedání ve Štrasburku, kde je to zasedání od devíti od rána
do půlnoci s krátkou polední přestávkou a je to podobné
jednání jako v České republice, diskuse k zákonům, hlasování. Práce je opravdu místy velmi náročná a unavující.
Kdybyste měla stručně nastínit, jak vypadá
práce ve výborech, v delegacích a na plenárním
zasedání, co byste obzvlášť vyzdvihla?
10.
Tak první, co zarazí původně českého poslance je početní velikost výborů a delegací. Tím, kolik je členů Evropského parlamentu, tak výbory jsou pochopitelně daleko
větší, než jsme zvyklí. Navíc každý poslanec je členem a
náhradníkem, to znamená jakoby je členem ve dvou výborech. Samozřejmě práce ve výborech je velmi podobná
té české, to znamená projednání jednotlivých legislativních
návrhů, možnost vznášení připomínek a pozměňovacích
návrhů a potom hlasování o tom, které návrhy tzv. pustíme
do dalšího kola.
Ve výborech bývá také často slyšení příslušných úředníku jednotlivých evropských institucí a samozřejmě tím nejdůležitějším slyšením, které se tam odehrává, je známé
"grilování" příslušného komisaře předtím, než je zvolen do
této funkce.
P ro j e d n á valo se v současné době ve
výborech
a
delegacích
něco významného, co se
přímo dotýká
naší země?
Ve
Výboru
pro regionální
rozvoj chystáme
velmi důležitý dokument,
který
rozhodně
nebude schválen v
tomto roce, spíše
je to otázka příštích dvou let a
sice celkové zaměření kohezní
politiky, strukturálních fondů, za jakých podmínek budou
jednotlivé státy mít možnost čerpat tyto fondy v příštím programovacím období, tzn. od roku 2014. Myslím, že toto
je asi nejdůležitější úkol výbor. Co se týče Výboru pro rozpočtovou kontrolu, srovnala bych ho s naším Nejvyšším
kontrolním úřadem, to znamená jeho činnost je spíše dovnitř evropských institucí. Českých občanů se dotýká tak,
že kontrolujeme zda peníze, které Česká republika dává
do společného rozpočtu, jsou užity dobře.
Ve Výboru pro regionální rozvoj se tedy v
současné době projednávají možnosti nových
podmínek, za kterých členské státy budou moci
čerpat finanční prostředky z Evropské unie.
Chystáte se nějakým způsobem nebo v rámci
delegace ČSSD připravit nějaký společný postoj,
pozměňovací návrh k tomuto důležitému návrhu nebo teprve o tom diskutujete?
V současné době chystáme pozici naší frakce Socialistů a Demokratů a stav je takový, že máme sladěná stanoviska v rámci naší pracovní skupiny, tzn. Výbor pro
regionální rozvoj spolu s Výborem pro rybolov a Výborem
pro zemědělství. A nyní toto stanovisko bude procházet
diskusí v rámci naší frakce. Právě tady je velký rozdíl oproti
českému parlamentu. Díky velkému množství poslanců se
zde musí daleko déle jednat a daleko více se musí hledat
kompromis.
Takže nyní čekáte na to, jak se vyjádří frakce
Socialistů a Demokratů. Žádné podstatné výhrady tedy k návrhu vy potažmo v rámci ČSSD
nemáte?
Já jsem s tím problém neměla. Od začátku jsem se podílela na přípravě návrhu, diskutovali jsme jednotlivé body
dlouho vzhledem k tomu, jaké je naše zaměření na sociálně demokratické priority. Pokusila jsem se navrhnout pozměňovací návrh, ovšem nebyl přijat. Myslím si, že zde
bylo třeba respektovat přání většiny.
O jaký pozměňovací návrh se jednalo?
Jednalo se o otázku, zda by některé země měly možnost v příštím programovacím období použít pravidlo N
+3. Standardně je navrhováno pravidlo N+2. Pravidlo N
+3 je výhodné pro Českou republiku v současném programovacím období, protože znamená možnost čerpání
evropských peněz ještě 3 roky po ukončení programovacího období. Nicméně názor našich kolegů je takový, že
už nás začínají brát za standardní, nikoli rozvíjející se
zemi. To znamená, že jsme toto neobhájili a podotýkám,
že ani ostatní země toto nebudou mít. Takže to beru spíše
pozitivně z hlediska pohledu na Českou republiku.
Zaznamenala jste nějaký úspěch v rámci
frakce Socialistů a Demokratů, které by bylo přínosem pro Českou republiku, pro sociální demokracii?
Kdybych hovořila o celé frakci, tak by to bylo na
dlouho. Osobně považuji za výrazný úspěch zamítnutí
smlouvy SWIFT, která se měla dotknout osobních údajů i
českých občanů. Co mě osobně pak potěšilo, bylo vyhlášení příštího roku 2011 rokem dobrovolnictví v Evropě,
což souvisí s tím, že se dobrovolnictví léta věnuji.
Můžete nám říci něco bližšího k problematice
dobrovolnictví? Vím, že zvažujete své zapojení
do pracovní skupiny Intergroup, která se bude
zabývat dobrovolnictvím?
Myslím, že zatím jsme ve stádiu příprav, neboť celý příští
rok by měl být věnován zejména ocenění lidí, kteří se jako
dobrovolníci věnují nejrůznějším oblastem našeho života.
Upřímně řečeno, nedokážu si bez lidí, kteří tuto práci dělají
bez nároku na odměnu, pouze pro svůj dobrý pocit, před-
stavit fungování občanské společnosti a i společenského života v České republice, takže já to vnímám jako poděkování
za jejich dlouholetou činnost a předpokládám, že jak na evropské úrovni, tak v České republice bude celá řada akcí,
které se pokusí zdůraznit roli dobrovolníků v našem životě.
Myslím si, že občanská společnost je zárukou demokracie
v každém státě. Můj zájem je docela logický, sama jsem vzešla z neziskového sektoru, v jedné neziskové organizaci působím aktivně, v několika dalších jsem členem. Tato oblast si
určitě zaslouží pozornost.
V současné době se blíží volby do Poslanecké
sněmovny, budete mít čas angažovat se ve volební kampani?
Určitě se budu během svého pobytu v ČR věnovat plně
volební kampani. Beru to i jako podporu svých kolegů,
kteří mě v době mé kampaně do Evropského parlamentu
maximálně podpořili. Účast na kampani je pro mě naprostou samozřejmostí. Určitě budu na Jižní Moravě a na
Tišnovsku a předpokládám, že se budu podílet na volební
kampani i v kraji Vysočina. Samozřejmě si v sociální demokracii všichni přejeme, abychom v těchto volbách zvítězili.
Uplynula velmi krátká doba na jakékoliv bilancování, nicméně ráda bych se Vás zeptala,
zda byste ráda pokračovala spíše v evropské
politice nebo uvažujete po skončení volebního
období o případném návratu do české politiky?
Práce evropského poslance není jednoduchá a je potřeba se jí poměrně dlouho učit. Myslím si, že je poslanec
užitečný a schopen něco prosazovat až po delší době,
takže bych chtěla v dalším období pokračovat v evropské
politice a zúročit zde zkušenosti, které jsem nabyla za
první funkční období. V Evropském parlamentu také záleží
na neformálních vztazích a diskusích s ostatními kolegy.
Vytvoření neformálních vztahů je otázkou dlouhého času a
myslím si, že je škoda je nevyužít v práci pro Českou republiku.
Ptala se Daniela Dvořáková
Ing. Zuzana Brzobohatá (roč. 1962) vystudovala Fakultu elektrotechniky VUT Brno - obor počítače a následně
absolvovala postgraduální studium se zaměřením na počítačové sítě. V letech 2002 - 2006 byla ředitelkou kabinetu ministra financí. Od listopadu 2008 do června 2009
byla členkou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V červnu 2009 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu, kde působí ve Výboru pro regionální rozvoj a v
Delegaci pro vztahy se Švýcarskem, Islandem a Norskem
a ve Smíšeném parlamentním výboru Evropského hospodářského prostoru. Jako náhradnice pak působí ve Výboru
pro rozpočtovou kontrolu a v delegaci pro vztahy s Japonskem. Kromě práce v Evropském parlamentu se také
aktivně věnuje práci s neziskovými organizacemi, spolupracuje zvláště s Hnutím Brontosaurus, a zajímá se o téma
dobrovolnictví.
11.
Těžký růst společného zahraničně politického hlasu
Snad se podaří sladit hlas EU,
říkali nejvyšší čeští diplomaté a
přesvědčovali české europoslance,
aby se Evropský parlament tolik nestavil na stranu Komise, ale více bral v
úvahu představy Rady, členských
států, jak by Evropská služba vnější
akce, nový unijní diplomatický sbor,
měl vypadat. Snad. Členské státy hodlají prosadit maximum svých zájmů.
Komise a Parlament chtějí, aby služba
byla co nejvíce evropská.
Evropský parlament má svou
představu, připravil návrh podoby
této vznikající služby, která má mít na
starosti vnější vztahy Unie a být
akceschopná v roce 2012. Komise
byla jeho přirozeným partnerem pro
dosažení toho, aby služba byla
opravdu evropská a neduplikovala
národní diplomacie. Jednání se
vlečou,
Rada
koncem
dubna
představila kompromisní návrh, který
obsahuje základní požadavky Parlamentu. Není však konkrétní. Parlament
požaduje rozpočtovou a politickou
kontrolu a konzultaci společné
zahraniční a bezpečnostní politiky.
Vyvážení geografické a genderové,
stejně tak jako jistá transparence ve
výběru diplomatů je již jisté vítězství
europoslanců.
Parlamentní návrh integrovat
službu do Komise ale nebyl Radou
ani projednáván. Členské státy jí
Až za hranici?
Kolikrát se člověk dostane do
nějakého drobného konfliktu s
pravidly, se zákonem. Stačí jen sednout si za volant, jít středem po rušné
ulici, dobíhat nejkratší cestou tramvaj.
A co teprve při vyplňování všelijakých
formulářů? Vždyť to by ani nebyl
život, neustále všechno dodržovat!
Často se také říkává - s lehkým nadhledem - pravidla jsou od toho, aby se
porušovala. Na to by se dalo oponovat - neznalost zákona neomlouvá,
že?
Ve škole vedle pravidel pravopisu,
zákonitostí matematiky, přírodních
zákonů se učíme mimo jiné i slušnému
12.
chtějí vně. Vzniká problém s personálním obsazením, není jasné, kde
bude
probíhat
hranice
mezi
odpovědností Komise a služby. Jasné
není ani, kdo bude Catherine
Ashtonovou, novou hlavu evropské
zahraniční politiky, zastupovat. Bude
to výkonný generální tajemník a jeho
dva zástupci? Kdy se sestaví
rozpočet?
Sociální
demokraté
očekávají kontrolu celého rozpočtu,
jeho operativní i administrativní části.
Není dobře možné, aby služba byla
jednotlivé instituce.
Služba vnější akce bude tvořena
asi šesti tisíci zaměstnanci a bude
spravovat 136 zahraničních misí.
Ashtonová již připravuje plán, podle
kterého by do července zabezpečila
třetinový podíl diplomatů členských
států, a to včetně vedoucích funkcí.
Koncem dubna Radou představený
kompromis je prvním krokem a zdá
se
nereálné,
aby
španělské
předsednictví stihlo vše vyjednat do
konce června, kdy zasedne další
summit. V Evropském parlamentu se
ladí mezi frakcemi jednotlivé pozice
tak, aby došlo k široké většině.
Služba je tak výjimečná, že její vznik
není možné uspěchat. Nebude-li hlas
Parlamentu vyslyšen, je připraven na
rozvoj služby neposkytnout peníze.
Jan Prášil
"rozpočtově neutrální", jak by
nejraději Rada a především Velká
Británie. Evropští sociální demokraté
nesouhlasí s politickými zástupci
vysoké představitelky Ashtonové,
která by radši měla vždy v konkrétním případě pověřit podle Smlouvy
svého zástupce. Přejí si také, aby
služba pracovala i ve službách
rozvojové politiky. Služba musí být
kontrolována Parlamentem jako celek
a nesmí docházet k rozdělování mezi
vystudoval politologii, filosofii a germanistiku na univerzitě v Mnichově.
Absolvoval stáž v Evropské komisi,
pracoval v kanceláři Libora Roučka, nyní působí jako poradce
České delegace ve
frakci Socialistů a
Demokratů v Evropském parlamentu.
chování. Neprobírá se to ve zvláštním
předmětu, ale na vysvědčení to bývá
uvedeno jako samostatná známka, a
to obvykle jako první v pořadí. Nějak
se stalo tradicí, že právě u tohoto hodnocení byla škála zúžena pouze na
stupně tři. I ten nejvyšší, nejhorší, se
dává obvykle pouze ve vyjímečně závažných případech. Konec konců i k
té dvojce by se mělo přistupovat po
zralé úvaze, pokud byly vyčerpány
všechny ostatní mírnější prostředky.
Nerada bych házela celou
společnost do jednoho hrubého pytle.
Ovšem někteří jedinci, kteří vnímají
svět kolem sebe poněkud pokřiveně,
už mnohdy předem počítají s životem
na hranici. Někdy ji překročí, jindy
ne. Ale odstup veškerý žádný. Až by
se chtělo říct, že ty meze by mohly být
poněkud rozostřené. Vůbec přeci
nezáleží na tom, zdali kapsář vytáhl z
cizí peněženky stokorunu nebo tisícikorunu. Špatný je čin jako takový.
Jak přistupovat k jeho závažnosti?
Nechme k úvaze jiným.
Kdekdo by mohl namítnout, že ti,
kteří překračují zákon, by měli být
trestáni. A to důsledně. Známe z historie nedávné nářky nad tím, že prý
pořád někoho omezujou, něco
přikazujou, někomu stále cosi
vyčítají. Kdo "oni"? Kdyby všichni
parkovali, jak mají, jistě by zbylo
místa dost pro všechny. Ale "oni"
spěchají! Já taky! A co mi to je
platné? Mně to auto odtáhli, nikoliv
jim. Prý jsem to spáchala poprvé,
určitě se polepším. To ovšem říká
každý, že?
Zkusme ty mantinely vnímat jako
v hokeji. Tam všichni vědí, že až k
nim se hraje. Máme to těžší tím, že
ve společnosti jsou vymezeny tak
nějak neviditelně, zato písemně. Obvykle je pocítíme až, když přijde trest
v podobě pokuty, penále či něčeho
horšího. I toto hřiště umožňuje široký
rozlet. Nehrajeme na dvě brány, žijeme si každý svůj život. Sic od hranice k hranici, ale svobodně. Proč
neustále zkoušet kam až? Vždyť
vůbec nejde o četnost porušení
pravidel, o zkoumání skulin hraniční
čáry, nýbrž o vzájemný respekt, toleranci, o pěkně prožitý život mezi dobrými lidmi. A za to bych se
přimlouvala.
Nadège Kusanika
je sympatizantkou
msd, žije v německém Kolíně nad
Rýnem.
Prezidentské volby v Rakousku překvapením naštěstí neskončily
Když jsem byl minulé léto naposledy ve Vídni, vzali mě ka- Mechtild, Hildrun nebo Sonnhild, si hned vzápětí „vymarádi i k nenápadnému činžovnímu domu hned naproti dobyla“ přezdívku „sklepní nácek“ prohlášením, že by se
Josefstadtskému divadlu v 8. patricijském vídeňském ob- měl v Rakousku zrušit poválečný zákon o zákazu nacismu,
vodu. Bydlí v něm už mnoho let se
protože odporuje svobodě slova a
svojí manželkou Margit spolkový
shromažďování. Její muž Horst se
prezident Heinz Fischer. Ale i bez
navíc dlouhá léta aktivně angažoval
rakouských kamarádů by mě tam
v
později
zakázané
jistě
ochotní
sousedé
rádi
Národnědemokratické straně Raknasměrovali,
bydliště
ouska NDP.
sociálnědemokratického a dnes
Na jejích předvolebních mítincích
nadstranického prezidenta je totiž
sice odpůrci a demonstranti její
ve Vídni „veřejným tajemstvím“.
příznivce často přečíslili, přesto
Jeho jméno na vizitce u zvonku
zarážel fakt, že absencí lidoveckého
mezi desítkou dalších nájemníků
kandidáta se Rosenkranzová de
působí lidově a neokázale; stojí
facto stala hlavní opoziční silou a altam jen Heinz Fischer, žádný titul,
ternativou ke stávajícímu prezidentu
žádná funkce. To mám na rakFischerovi. Rakouské krajní pravici
ouské politice rád. V poslední
tak zatím vychází její cíl nadále se
době mi ale přidělává vrásky. Nemeanstreamovat, integrovat se do
jsem rozhodně sám, kdo má
hlavního proudu rakouské politiky a
strach z jejího hnědnutí. Po smrti
stát se „volitelnou“ pro co nejširší
Jörga Haidera, v Evropě patrně
masu Rakušanů. Kandidátku Svonejznámějšího rakouského politika
bodných navíc otevřeně podporoval
posledních 20 let, dochází na raki nejčtenější rakouský deník, bulouské
politické
scéně
k
vární Kronen Zeitung, který se netají
nebezpečné konsolidaci do té
svým kritickým pohledem na „výdoby částečně roztříštěné krajní Stávající prezident Heinz Fischer a kandidátka chodoevropany“ i na EU, která „dikpravice. Tu nejvíc oslabovaly právě
tuje“ otevírání hranic i velkorysé
krajní pravice Barbara Rosenkranz
spory dvojice Haider a Strache.
přijímání ekonomických běženců.
Prvně jmenovaný kvůli nim nakonec opustil stranu Svo- Letošní podzim čekají Vídeňany důležité komunální volby
bodných a založil v roce 2005 nové uskupení Svaz pro bu- a Heinz Christian Strache usiluje o to vystřídal dlouhodoucnost Rakouska. Heinz Christian Strache, učenlivý žák, letého
sociálněkterý svého učitele záhy radikálností svého projevu demokratického
přerostl, se dnes sklání před haiderovským kultem a sjed- p r i m á t o r a Jakub Štědroň
nocuje za sebou rostoucí nacionalistické šiky. Talentovaný Michaela Häupla
rétor a nebezpečně přitažlivý demagog pak sám sebe a na vídeňské radje doktorandem
svou partaj prezentuje jako změnu a alternativu ke dvěma nici. Já ho sice
na FF UK a zanejvýznamnějším proudům rakouské politiky- lidovcům a svým
článkem
socialistům. V dubnových prezidentských volbách na sebe nezastavím, ale městnancem MaSvobodní opět výrazně upozornili, když do prezidentského snažím se zůstat gistrátu hl. m.
klání vyslali členku dolnorakouské zemské vlády Barbaru klidným.
Mí Prahy. Je šéfreRosenkranz, neboli paní „Růžencovou“, jak zní doslovný přátelé
budou daktorem čapřeklad jejího jména. Jednapadesátiletá politička a za- opět volit socialisty. sopisu Ventil.
sloužilá matka deseti dětí se starogermánskými jmény jako
13.
Budoucnost dálkové osobní železniční přepravy v 21. století
Nejprve je třeba si položit otázku, zda má dálková osobní
železniční přeprava v 21. století na trhu šanci a dokáže
soupeřit s takovými konkurenty jako jsou s nízkonákladové aerolinie, komfortní autobusová doprava a relativní cenová dostupnost automobilů.
Jsem přesvědčen, že má smysl i budoucnost . Ovšem je
třeba specifikovat, kde má svoje místo. Výše uvedené cestovní alternativy mají také své nedostatky. Letiště nejsou
v centru města, nutná je i zdlouhavá kontrola bezpečnosti,
vzlety a přistání jsou také nepohodlné. Kvalitní dálkový autobus nemůže nikdy poskytnout takový komfort, především
z důvodu stísněného prostoru pro cestující, jako nový
rychlovlak. Jízda autem po dálnici bude pro řidiče vždy
promarněný čas, který musí věnovat řízení. Problém je
také parkování v centru města. Určitou roli má také ekologický aspekt cestování a subjektivní pocit bezpečnosti při
cestě vlakem.
Je jasné, že na dovolenou do Španělska drtivá většina lidí
nepojede ani v budoucnu vlakem. Není reálné zavést k
nově vybudovaným satelitům železnice. Skupina studentů
pojede na exkurzi také spíše autobusem než vlakem.
Hlavní těžiště osobní dálkové železniční dopravy spatřuji
v České republice, potažmo v Evropě v rychlém a pohodném spojení větších měst vzdálených 200 až 700 km v
závislosti na projektované rychlosti.
Do Ostravy, Prahy, Vídně nebo Berlína by se mělo jezdit
vlakem. Velice pozitivní je fakt, že v naší zemi byla již
převážná část železničních koridorů zmodernizována.
Hlavním součastným úkolem v České republice je
zkvalitnění komfortu přepravy. Drtivá většina cest je realizována špinavými, obstarožními, rychlíkovými vagony s
koženkovým potahem bez absence jakéhokoli komfortu.
Také většina českých nádraží se od doby Rakousko –
uherského mocnářství příliš nezměnila. Představa pohodlné cesty vlakem rychlostí 160 km/ h, v kulturním
prostředí s připojením na internet a klimatizací je jistě
lákavá pro většinu cestujících .
V součastné době České dráhy disponují pouze sedmi
moderními vlakovými soupravami typu Pendolino.
Hlavním úkolem pro České dráhy je v následujícím období smysluplně investovat finanční prostředky do nákupu
kvalitních vlaků.
Doufám , že budoucí nákupy nebudou provázeny
různým korupčními aférami a předražováním zakázek,
na které jsme byli v minulosti zvyklí. Další problém je nastavení rozumné cenové politiky ČD. V součastné spleti
„výhodných nabídek“ se orientuje málokdo.
Věřím,
že
po
vítězných volbách
bude
ČSSD Petr Pavliš
prosazovat
odpovědnou poli- je studentem socitiku, která přispěje ální geografie a
k přiblížení kom- regionálního rozfortu našich vlaků voje na PF UK
e v r o p s k ý m
standardům.
Bylo to docela troufalé si jen tak po maturitě odejít stu
občan EU, který nikdy předtím v Německu nežil, nemám
nárok na měsíční podporu od státu pro studenty, dokonce
ani na studentskou půjčku garantovanou státem, z čehož
se němečtí studenti mohou těšit. Školné ve spolkové zemi
Berlín naštěstí studenti neplatí. Proti němu si také studenti
na zdejších školách nebojí pořádně zaprotestovat
(u nás byla například část školy
obsazena).
Na TU Berlín studuje
bezmála 30 tisíc studentů a univerzitní kampus tvoří skoro celou
jednu čtvrť města. Ten silný pocit
anonymity, kterému se člověk
nevyhne, se u nás snažili
odbourat speciálními úvodními
dny, jednak nejdříve úvodní akcí
pro nás cizince, později pro
všechny prváky společnou. Stejně
mám ale dodnes pocit, že je celá TU
spíš taková „továrna na inženýry“.
Ze zmíněných třiceti tisíc studentů
tvoří celou čtvrtinu cizinci. Z členských EU tam
byl kromě mě jen jeden kolega z Bulharska. Úvodní akce
byly určitě velice přínosné, nevím, jak bych se bez nich na
tak velké škole zorientoval. Člověk se dozví i hodně k organizaci studia – i zde jsou rozdíly oproti českým školám,
Studium v Berlíně
Jedním z výsledků evropské integrace, které jsem
bezmezný fanoušek, je to, že se člověk s českou maturitou
může přihlásit na jakoukoliv školu v Německu a platí pro
něj stejné podmínky, jako
pro Němce. Jako student
tady pak člověk ani
nepotřebuje pracovní
povolení.
Rozhodl jsem se tedy
podat si přihlášku na Technickou univerzitu Berlín, obor Doprava. Přijímací
zkoušky nebyly, brali pouze dle
prospěchu! Čekalo mě stěhování
téměř do neznáma, i když jsem v
Berlíně byl už dříve několikrát jako
turista. Přeci jenom ale, musel jsem
začít nový život úplně od nuly a
naučit se spoléhat jen sám na sebe .
Jakmile jsem ale dorazil, nervy opadly. Bylo třeba dát
se do práce – shánění bydlení, obíhání úřadů, poznávání
univerzitního života. S bydlením jsem měl štěstí, podařilo
se mi sehnat na inzerát velmi pěkný a relativně levný podnájem u starší dámy, a to po pouhých třech dnech na
hostelu. Nepříjemné bylo zjištění, že jako cizinec, ač
14.
i když samozřejmě na systém bakalář-magistr už se
přestoupilo i tady.
K samotné náplni studia – v prvním semestru ho má
člověk ještě nalinkované. Svoboda volby, která je v našem
oboru poměrně velká, přijde vlastně už od příštího semestru. Člověk si pak volí i zaměření-u mě na plánování a
provoz. V plánu mám už během bakalářského studia též
jít např. přes Erasmus na zahraniční semestr.
Nemyslím si, že studium tady je v nějakém směru
náročnější než v ČR. Během semestru je člověk nucen
průběžně pracovat (velké množství domácích úkolů), takže
ani ze zkoušek, které mě čekají v půlce února, velký strach
nemám. Naštěstí život neznamená jen studium – jenom
kvůli němu jsem sem přece nepřišel! Berlín je výborné
město, kde se člověk téměř nikdy nenudí. Co se týče kulturního života, ten se samozřejmě nedá například s Prahou srovnávat – klubů, hospod a dalších zařízení je tu
nepoměrně víc, navíc se často konají různé akce i v ulicích
Zpráva z QUEER EASTER 2010
Mezi 29.3.- 5.4. se ve Vzdělávacím centru Kurta
Löwensteina (Kurt Löwenstein Jugendbildungstäte) ve
Werftphulu nedaleko Berlína konala tradiční Queer Easter.
Letošním tématem seminaře bylo "I am what I am". Za
MSD se zúčastnili dva zástupci. Queer Easter je největší
akce, která se zabývá problematikou nejen LGBT komunity v Evropě a ve Světě, ale i integrací LGBT komunity do
sociáldemokratických a socialistických organizaci.
Samozřejmě jednou z priorit sociální demokracie a socialistických hnutí jsou práva a svoboda menšin: rasové,
národnostní čí sexuální menšiny.
Téma bylo zajímavé v tom, že program semináře byl
zaměřen na zkoumání identity. Po prezentaci organizací
první dny semináře jsme prodiskutovali situaci týkající se
legislativy LGBT komunity v různých zemích Evropy, pak
byly zahájeny workshopy ohledně identity, další dny jsme
pracovali v různých kreativních pracovních skupinách. Pracovní skupina, kterou jsem si vybral měla téma " No Logo.
Rebrand your identity". Ve skupině byli zástupci z Česka,
Belgie, Nizozemska, Rakouska, Švýcarska, Izraele,
Běloruska a Polska. Prodiskutovali jsme různé vlivy velkých
korporací na životní styl lidí, které už neprodávají jen
zboží, ale samotný "styl života" . To způsobuje monopol
města. Od volebních mítinků, které jsou tady mnohem
pompéznější (a dražší), přes oslavy pádu Zdi, až po
netradiční „divadelní představení“, kdy se městem
procházelí obří loutky francouzského divadelního souboru.
Za těch několik měsíců jsem si opravdu stačil zamilovat
Berlíňany s jejich někdy trošku nevrlým postojem, ale bodře
znějícím nářečím, přičemž mě zároveň vždycky velice baví
potkávat
lidi
z
celého světa, kteří tu
žijí. Tohle „interna- Kryštof Semelka
cionální“ prostředí
je asi to, co mě na je studentem TechBerlíně baví nejvíc. nické univerzity v
Berlín
není Berlíně
Německo, Berlín je
unikum.
velkých firem na "řízení" podvědomí mnoha lidí. Tato
"značková identita" ovlivňuje nejen LGBT komunity ale i
ostatní vrstvy společnosti.
Během semináře byla také setkání představitelů
ECOSY, IFM-SEI a IUSY. Na prezentaci organizace jsme
připravili zajímavý prezentační stůl MSD a České republiky, který poutal velkou pozornost účastníků. Součást
semináře byla také různé fóra organizované účastníky
různých zemí, také workshop "Queer and Capitalism".
Seminář poutal velkou pozornost i místních médii v
Německu.
B ě h e m
j e d n o d e n n í h o Zamig Mammadli
výletu do Berlína
jsme navštívili místa
zavražděných
homosexuálů, židů
a jiných obětí nacizmu. V poslední
den semináře jsme
měli
možnost
prezentovat
týdenní práci našich
pracovních skupin.
vystudoval biologii na Státní Univerzitě v Baku a pracoval jako učitel biologie a novinář. Od roku
2006 žije v České republice. V letech
2000-2002 byl
předsedou Organizace mladých sociálních demokratů Ázerbájdžánu.
Mladí sociální demokraté se zúčastnili
březnového pražského půlmaratonu.
V sobotu 27. března se tým Mladých sociálních demokratů
zúčastnil pražského půlmaratonu. Všichni běžci našeho týmu, Marek
Černý, Aleš Hess, Aleš Hromádka a Jarda Konečný zaběhli velmi
slušné časy pod 2 hodiny. Samostatně se proběhl i předseda MSD
Petr Dolínek, který trasu urazil za 1:42. Všem běžcům děkujeme ze
reprezentaci a gratulujeme k výkonům i k přežití.
Pavel Šílený
15.
kˆ–„—ˆ•’êt„‡U†‹ê–’†Œ5‘B†‹ê‡ˆ’Ž•„—S
ê
ê
ê
Vysoká škola nejen pro bohaté
‡RGPtWiPHäNROQp
‡SRæDGXMHPHQt]NR~URÿHQpSŢMÿN\QDVWXGLXP
‡QDYUKXMHPH]DYHGHQtVRFLiOQtFKVWLSHQGLt
‡FKFHPHSURGORXæHQtVWDWXWXVWXGHQWDGROHWYĚNX
‡SRGSRUXMHPHLQLFLDWLYXÅ(UDVPXVSURYäHFKQ\´KWWSXQLYHUVDOHUDVPXVHX
1HGHMPHäDQFLUDVLVPX
‡æiGiPHY\äätWUHVW\SURSDFKDWHOHUDVRYĚPRWLYRYDQëFKWUHVWQëFKÿLQŢ
‡WUYiPHQDUR]SXäWĚQt'ĚOQLFNpVWUDQ\DSRGREQëFKVXEMHNWŢ
‡SRGSRUXMHPHNYDOLWQtSURJUDP\Y]GĚOiYiQtD]DPĚVWQDQRVWLVRFLiOQĚY\ORXÿHQëFK
3ŐtUŢVWHNGRURGLQ\PXVtSŐLQpVWYtFHUDGRVWLQHæVWDURVWt
‡SRæDGXMHPHQiYUDWVSROHÿQpKR]GDQĚQtPDQæHOŢ
‡SURVD]XMHPHVWiWQtSRGSRUXPDWHŐVNëPäNROiPDMHVOtP
‡FKFHPHQLæätGDQĚSURILUP\NWHUp]ŐtGtPDWHŐVNpäNRO\SURGĚWL]DPĚVWQDQFŢ
1HFKFHPHMHQVTXRWRYDW
‡SURVD]XMHPHYëVWDYEXVWDUWRYDFtFKE\WŢ
‡SRæDGXMHPH]DFKRYiQtVWiWQtSRGSRU\VWDYHEQtPXVSRŐHQt
‡QDYUKXMHPHQt]NR~URÿHQpSŢMÿN\QDE\GOHQtSURPODGp
&KUDŁPHSURVWŐHGtYHNWHUpPæLMHPH
‡QDYUKXMHPH]YëKRGQĚQtKURPDGQpGRSUDY\
‡SURVD]XMHPHSRGSRUXYëVWDYE\LQIUDVWUXNWXU\SURF\NOLVW\
‡SRGSRUXMHPHHIHNWLYQtWŐtGĚQtRGSDGŢ
.G\æPŢæXEUXÿHWPŢæXLYROLW
‡SURVD]XMHPHYNRPXQiOQtFKYROEiFKYROHEQtSUiYRRGOHWYĚNX
.RQHFGLVNULPLQDFHPODGëFKOLGtQDWUKXSUiFH
‡SURVD]XMHPHGDŁRYp]YëKRGQĚQtSŐL]DPĚVWQiYiQtDEVROYHQWŢ
QDYUKXMHPHUR]ätŐHQtV\VWpPXUHNYDOLILNDFt]SURVWŐHGNŢ(YURSVNpKRVRFLiOQtKRIRQGX
8UÿHPHVLNDPSŢMGRXQDäHGDQĚ
1HæLMPHQXGQĚDXQLIRUPĚ
‡SURVD]XMHPHGDŁRYpDVLJQDFHYHSURVSĚFKQH]LVNRYpKRVHNWRUX
‡æiGiPHY\äätSRGSRUXDOWHUQDWLYQtNXOWXU\
‡SRæDGXMHPHYVWXSQpGRJDOHULtDPX]HtSURPODGpGROHW]GDUPD
‡SURVD]XMHPHYëVWDYEXYHŐHMQëFKVSRUWRYLäŘ]SURVWŐHGNŢ(8
6WDKRYiQtQHQt]ORÿLQ
‡]DNRXSHQRXKXGEXILOP\DGDWDFKFHPHOHJiOQĚVGtOHWVRVWDWQtPL
‡SURVD]XMHPH]DFKRYiQtQHFHQ]XURYDQpKRVYRERGQpKRLQWHUQHWX
‡YROQëSŐtVWXSNLQIRUPDFtPPXVtEëWVDPR]ŐHMPRVWtYäXGHQDVYĚWĚ

Podobné dokumenty

Začátek: Setkání začíná ve středu 4. dubna v 17:00

Začátek: Setkání začíná ve středu 4. dubna v 17:00 1D SőtNODGX Uţ]QëFK NRQIOLNWţ ] osobního, ale i národního SURVWőHGt E\FKRP VH FKWěOL ]DEëYDW NőLYGDPL YLQRX D RGSRXäWěQtP D ]HSWDW VH sebe samých, k jakému Y\URYQiQtPţæHGRMtWPH...

Více

Začátek: Setkání začíná ve středu 20. dubna v 17:00

Začátek: Setkání začíná ve středu 20. dubna v 17:00 V VRXÿDVQpGREěSOQpSROLWLFNëFKSőHYUDWţ]PěQDUHYROXFtVLNODGRXREÿDQp– a to neMHQVWőHGQtDYëFKRGQt(YURS\–RWi]NXMHVWOLDMDNVHGRWRKRWRGěQt]DSRMRYDW Dietrich Bonhoefer se postavi...

Více

Seznam diplomových, disertačních a habilitačních prací

Seznam diplomových, disertačních a habilitačních prací Predikce přechodných cest přes pohoří Stará Planina ve středním Bulharsku (s využitím prostorových analýz v prostředí ArGIS).

Více

Zobrazit

Zobrazit S velkým zájmem veřejnosti se i letos setkala tradiční zahrádkářská výstava, uspořádaná v minulém týdnu v DDM Benešov. Více čtěte na

Více

Category C1 Category C2

Category C1 Category C2 LERF CHIARINI BISSARDON GUIDETTI MARIAN GROSSHENNY MEIER DROISE MUSAL FOSSE

Více

Finanční gramotnost - Střední průmyslová škola Hronov

Finanční gramotnost - Střední průmyslová škola Hronov Spoleþnost Tatra oznámila za 4. þtvrtletí ztrátu 40 mi.l Kþ.

Více

Kodex chování

Kodex chování GěWLMHYQtPDYëNMHMLFK]UDQLWHOQRVWLDMHYVRXODGXVPtVWQtPLQRUPDPLDOHJLVODWLYRX CO NEDĚLAT:9\GiYDWQHERVFKYDORYDWQHSUDYGLYiWYU]HQtQHERSRVN\WRYDW]DYiGěMtFtLQIRUPDFHWëNDMtFtVHYëUR...

Více

Model TAXBEN pro hodnocení dopadů daňových - IDEA - cerge-ei

Model TAXBEN pro hodnocení dopadů daňových - IDEA - cerge-ei benefitů (stravenky, služební automobil, telefon atd.). Tyto benefity nejsou zdaněny (s výjimkou služebního

Více