wallstjournal

Page 1 of 11
Lidská práva
Paul Marshall
Evangelikální závazek lidskm právm
Probuzenecké hnutí, podobn jako církev katolická, obecn ví v to, e lidská práva mají oporu v evangeliu,
1
jsou jeho naplnním, a e boj za lidská práva je v souladu s kesanskmi zásadami. Ochrana a prosazování
2
lidskch práv pak musí bt, podle evangelikál, smrodatná pro kadou kesanskou politiku.
Tato idea ji rámec teologie i filozofie opustila a dnes se stává základem praktické politické akce. Dlouhodob
meme tento trend pozorovat na hnutí pro ivot (pro-life movement), odporu k euthanasii i k jinm jevm v
moderní medicín; u liberálnjích evangelilkál v otázkách chudoby a trhu. Nutno také zmínit konec 90' let, kdy
se vzedmulo iroké evangelikální hnutí, poukazující na poruování svobod a práv ve svt, pedevím svobody
náboenské. Bylo souástí irí koalice, která pomohla prosadit Mezinárodní zákon o náboenské svobod
(International Religious Freedom Act - IRFA) a zasazovala se o pímí a mírovou dohodu v Súdánu, kde si
konflikt vyádal více ne dva miliony ivot. Tato politická akce je asto kritizována a interpretována v tom
smyslu, e jejich hlavním motivem je, namísto snahy o univerzální prosazování lidskch práv, jen podpora
tamjích kesan. Tato tvrzení se vak ukazují jako stále mén pedmtná, pedevím vezmeme-li v úvahu
fakt, e se stejná koalice - jako v pípad IRFA - stala, ve spolupráci s rznmi feministickmi skupinami,
základem iniciativy za boj proti obchodování s „ivm masem“, i poukazovala na námi nkdy opomíjen
fenomén, jakm je znásilnní ve vzení.
Celá ada evangelikálních skupin stála té v první linii v úsilí dotlait vládu Spojench stát, aby se, pedevím
v Africe, hloubji zabvala problémem AIDS, a byla aktivní v odpoutní dluh jednotlivm zemím. Allen D.
Hertzke tvrdí, e „souasnm mezinárodním vztahm nelze porozumt ani bychom vzali v potaz na víe
zaloená hnutí, jejich cílem je formovat zahraniní politiku – tvrzení smlé, ale takové, které se asem dokáe
3
samo.“
Navzdory tomu, e vtina evangelikál je pesvdena o tom, e lidská práva jsou vc dobrá, zakotvená
v evangelia a pramenící z jeho vlivu na Západ, neexistuje k lidskm právm ádn dílí pístup, jen by se mohl
4
nazvat pístupem evangelikálním i evangelikální teorií lidskch práv. To odráí obecnjí skutenost, tedy e
není ani ádná kesanská teorie lidskch práv. Jist, me to bt kvli nejednot kesanstva, neshod na
rznch teologickch, filozofickch a politickch stanoviscích. Dalím relevantním dvodem by mohlo bt to, e
termíny „právo“, „práva“ jsou uívány po celém svt kesany i nekesany, asto s odlinm, nkdy a
protichdnm, vznamem. Je a zaráející, v kolika oblastech se pouívají. Konen, mají-li bt lidská práva
pojímána jako základní, fundamentální, styk s nimi vyaduje zabvání se tmi nejniternjími otázkami
teologickmi, filozofickmi a politickmi.
Rzné vznamy práv
Uití jazyka lidskch práva je v souasnosti asi astjím a nejrozíenjím zpsobem kladení normativních
5
otázek v politice. Odlinost definicí a pojetí lidskch práv je tématem a náplní celé ady moderních teorií
spolenosti, smyslem samotné politiky a záleitostí mnoha zákon. Názory na lidská práva se objevují na
pednákách, v urnálech, jsou nám pedkládány ústavním soudem stejn tak jako pouliními demonstracemi.
Lidskoprávní argumentace prostoupila u nejen akademickou pdu, soudy, zákonodárné sbory a námstí, ale
také nae domovy nebo nákupní stediska. Stala se vbavou bného jazyka. Kdy jsme pesvdeni, e nkdo
dlá nco patného, neekneme, „Je to patn,“ ale spí „Nemá právo to dlat,“ nebo „Nemá ádné právo se
mnou takhle mluvit.“ V mnoha pípadech se tak pojmy „právo“ a „lidská práva“ staly ztlesnním obecn
uznávanch norem sdílench spoleností, a to jak v, tak vn spoleenství církve. Kdo tvrdí, e „lidé mají právo na
dstojné bydlení“, pedpokládá, e tento poadavek vyplívá z njakého uritého základního lidského práva, nebo
pímo odkazuje na literu písluného zákona, která ono právo ztvrzuje. asto se tím vak nemíní nic víc ne, e
daná osoba by sluné bydlení prost mít mla, a e by bylo spravedlivé a férové, kdybychom se zamysleli nad
tím, je-li takové bydlení veobecn dostupné. Mluvíme o právu na kvalitní zdravotní péi, právu na píznivé
ivotní prostedí; íkáme, e dít má právo na rodie a stabilní domov. V tchto vrazech termín „právo“ asto
pozbvá konkrétního obsahu a stává spíe jakmsi obecnm projevem souhlasu i nesouhlasu, chvály i kritiky.
Jazykem lidskch práva rovn mluvíme ve snaze uchopit tak rozliné pojmy jako demokracie, volby, soudy,
ústava, daová politika, bytová politika, válka, muení, systém trestní justice, rasa, potraty, mezinárodní obchod,
politické svobody, zdravotnictví, ivotní prostedí, homosexualita, manelství a jiné sexuální vztahy. Práv kvli
tomu, e lidská práva se tkají takového mnoství témat - mnohdy naprosto rozdílnch a nesluitelnch - , a e
jejich vznam je ad hoc reformulovateln, jsou lidská práva nástrojem politického boje, ve kterém se politití
Komenského Institut, 2008
Page 2 of 11
oponenti, zatítni lidskoprávními argumenty, snaí maximalizovat svj politick zisk. L.W. Sumner k tomu
dodává: „ Je to práv nestálost lidskch práv, jejich schopnost bt souasn oporou obou proti sob stojících
stanovisek, co je jejich nejvznamnjím, ale zárove nejvíce problematickm, znakem. Rzné zájmové skupiny
6
se nepochybn shodnou pinejmením na tom, e lidská práva jsou jako politick instrument nepostradatelná.
Jsou obzvlá úinnou zbraní v politickch debatách a rétorice: „Vystavla-li jedna zájmová skupina svou
politickou argumentaci na domnlé lidskoprávní linii, ádn z jejích konkurent si neme dovolit tuto linii
7
opomenout a nepistoupit na ni...bude mít sklon lidskoprávní motiv roziovat a stupovat.“ Takové osvojení si a
eskalování argument protistrany je jev veobecn rozíen, pedevím pak ve Spojench státech. Skupina,
které se podaí udat svj politick cíl jako domáhání se svch práv – nap. homosexuální manelství - , je velice
blízko úspchu a má nakroeno k politickému vítzství.
Moc lidskch práv je jet umocována tvrzením, e lidská práva jsou, jak to stojí ve Veobecné deklaraci
8
lidskch práv, univerzální. Jejich vznam také roste, je-li jim pisuzováno pízvisko „základní“. Mezinárodní pakt
OSN o lidskch právech z roku 1966 popisuje lidská práva jako „základ svobody, spravedlnosti a míru ve svt.“
Prozaicky eeno, jsou popisovány jako „trumfy“, které, kdy se správn pouijí, naprosto pebijí jakékoli jiné
9
politické a právní uvaování, jakm jsou otázky sluného chování, sobstanosti nebo solidarity.
Navzdory tomu, e nae spolenost nkdy a s obsesí klade draz na lidská práva, je ve vsledku málo jasné, co
jimi vlastn myslíme, nebo bychom myslet mli. Spory o obsah pojmu „právo“ (ve smyslu „právo na nco“) tvoí
pevánou ást tématiky politickch debat. Lidé napí celm politickm spektrem mají k „právm“ njak vztah,
nkdo vel, nkdo je nenávidí; co závisí na tom, o jakém „právu“ se zrovna mluví.
Znamená to, e si potebujeme udlat o tom, co lidská práva vlastn znamenají, jasno.
Zájem o práva
Zatímco o prosazování lidskch práv na mezinárodní úrovni panuje mezi evangelikály veobecná shoda,
vyjadování domácích (USA) problém pojmy lidskch práv je záleitostí vnímanou velmi rozpait, a to nejen
kesany. Pro lidi, kteí, dejme tomu, kladou draz na práva vlastnická, me bt nepijateln teba u samotná
mylenka „práv homosexuál“. Lidé, kteí se hlasit doadují práv na náboenskou svobodu mohou bt
úzkostlivjí v pípad svobody slova pro projevy obscénnosti nebo pornografie. Spousta vcí, které povaujeme
za naprosto patné a nepípustné, je prosazováno ve jménu práv.
Pak je zde jet problém nadmrného doadování se práv v situacích, vyadujících draz pimen. Pebujelé
zdrazování práv pak eliminuje jiné legitimní politické souvislosti. Mnoho naich problém pramení z dobrch
vcí, které jsme svm pehnanm drazem vyzdvihli natolik, e se nám stali politickmi modlami. Jak o tom
napsal G.K. Chesterton:
Je-li otesena náboenská soustava, nejsou zbaveny pout jen neesti. Neesti se
ovem uvolní, pohybují se a nevázan kodí. Ale uvolují se i ctnosti, poletují jet
nevázanji a kodí jet víc. Moderní svt je pln starch kesanskch ctností, které
zeílely. Ctnosti zeílely, protoe byly od sebe navzájem odloueny a tkají
osamocen. Tak napíklad záleí nkterm vdcm na pravd; ale jejich pravda je
nemilosrdná. nkterm humanitám zas jde pouze o milosrdenství; ale jejich
10
milosrdenství je bohuel asto nepravdivé.“
Práva mohou bt dobrá vc, ne vak jediná. Mohou zastít jiné dobré vci. Práva kladou draz na to, co by
lovk ml mít, ne co by ml dlat. Stanou-li se práva defininím znakem naí politiky, pak bude otázka, zda má
nkdo na nco právo (a to bez ohledu na dopady, vzniklé uplatnním takového práva), bude zastiovat otázku
„co je dobré?“ Domáhání se toho, co nám dluí jiní, je asto nadazeno uvaování o tom, co bychom my mohli
dluit jim. Z tchto dvod Kierkegaard povaoval boj za práva, tebae práv pro vechny, za nco, co v lovku
vzbuzuje dojem sebelásky. Simone Weil zase znepokojovalo to, e práva jsou „primárn zamená na politick
11
zisk; i kdy opena o legitimní tvrzení a argumenty. Prosazování lidskch práv je vdy pedmtem sporu...“ Byl
to jeden z dvod, pro, poté co byla povena armádou Svobodné Francie (Forces Françaises Libres, FFL), aby
v kontextu poválené Francie vytvoila studii podporující lidská práva, naopak napsala knihu s názvem The Need
12
for Roots: Prelude to a Declaration of Duties Towards Mankind („Poteba základ: Úvod k Deklaraci povinností
lovka“).
Mary Ann Glendor tvrdí, e to byla ne toliko práva jako taková, ale spíe bezbehá fixace na n, co ochromilo
americkou politiku a nakazilo její spoleenské vazby. Souasná americká lidskoprávní debata podle ní „ustrnula
v bod, kde je ve otázkou lidskch práv; kad si nálepku lidskch práv neomezen propjuje, ohání se jejich
legalistickm charakterem, bezpodmíneností, neodvislostí, hyperindividualismem a jejich „nic neíkáním“ vztahu
13
k osobním, obanskm a kolektivním povinnostem.“ ; vsledkem eho je „tém afatick vztah k povinnostem a
neuvdomování si propojenosti individuálních a obanskch závazk.“ V souasnch debatách o lidskch
Komenského Institut, 2008
Page 3 of 11
právech je dále, podle ní, „nadmrn zdrazována nezávislost a sobstanost jedince“. Je v nich poukazováno
14
zejména na „individuum a stát“, ovem „na úkor sociálních skupin v rámci celé obanské spolenosti.“ Tko
pak hledáme a vytváíme „vhodn pojmov aparát, kter by zohledoval roli tchto sociálních skupin, v nich je
primárn formován charakter lovka, jeho schopnosti a smysl pro obanství... Individuální svoboda, stejn tak
jako veejné blaho, jsou odvislé od zdravého stavu sociálních struktur obanské spolenosti, na „ochran
15
spoleenského prostedí“, tedy innosti, pro které nemáme ani pojmenování.“ Michael Ignatieff nás varuje ped
16
tím, e lidská práva se mohou stát modlou.
Podobná znepokojení vyvstávají i v kesanskch kruzích. Zatímco vtina americkch kesan má k lidskm
právm kladn postoj, pro nkteré je sama idea lidskch práv problematická. Obhájcm lidskch práv je takto
vyítáno upednostování lidské vle ped pokorou, je by mla nae ivoty provázet. Volání po lidskch právech
pehluuje víru v ob a slubu, ke které jsme vyzváni ne s ohledem na vlastní zájmy, ale prvn ze veho slouit
ostatním. Doadování se práv opomíjí skutenost, e Bible zobrazuje lovka jako hlínu a Boha jako hrníe
tvarujícího nae ivoty podle Své vle. Zdá se, e v tomto svtle se práva vzdalují ideálu Jeíova ivota a
nehledí Pavlova napomínání Filipskch: „kad a má na mysli to, co slouí druhm, ne jen jemu. Nech je mezi
vámi takové smlení, jako v Kristu Jeíi: Zpsobem bytí byl roven Bohu, a pece na své rovnosti nelpl, nbr
sám sebe zmail, vzal na sebe zpsob sluebníka, stal se jedním z lidí. A v podob lovka se poníil, v
poslunosti podstoupil i smrt, a to smrt na kíi.“ (Fil. 2:4-8) Není snadné íst o Jeíov utrpení (nebo vidt film
Utrpení Krista) a vzáptí teoretizovat o lidskch právech. Tak nebo onak, práva nemusejí bt vázána na
prosazování autonomie nebo individuální vle. Nech jsou nazírána jako dar od Boha, jako vraz jeho milosti.
Zdroj práv a argument obhajoby
Není pochyb o tom, e vznam lidskch práv me bt zveliován a nadsazován, e práva mohou bt zneuita specieln v individualistické Severní Americe, kde jakákoli snaha o omezení i kontrolu naráí na domáhání se
„svch práv“. Avak zneuitelnost neho není dvodem k jeho zavrení, paklie je ono „nco“ uíváno správn.
Je tedy zapotebí lidskm právm a jejich mezím správn porozumt.
Navíc lidská vle a prosazování sebe sama nejsou vluné zdroje práv. Práva meme chápat jako dary, nadání.
Ve skutenosti je toto pojímání práv zohlednno v americké Deklaraci nezávislosti, kde jsou práva kvalifikována
jako „obdaení“ od Boha, jako nco, ím je lovk obdaen ze své podstaty. Uvaujeme-li o právech, mli
bychom se zamit na fakt, e vichni lidé jsou stvoeni Bohem, a e kad lovk je utvoen podle Boího
obrazu. Tato mylenka si místo v americkch základních dokumentech najde také. O lidech se praví, e jsou si
17
nejenom sob rovni, ale „stvoeni sob rovni“. Ná názor na lidská práva bychom mli zaloit na uvdomní si,
kdo jsme, pro jsme, a co je nám dáno – jsme stvoeni Bohem; máme se snait bt jeho obrazem; je k nám
18
smována Boí milost v Jeíi Kristu, milost, je nás ped Bohem ospravedluje.
Nejsme stvoení autonomní. Písmo nezná lovka závisejícího jen na své osob: To hlavní na bytí lovkem je
19
bt vdy spíznn s Bohem. Pouze Boí vlí existujeme a jsme stvoeni (srov. Kol. 1:15-20, Zjev. 4:11, alm
24: 1, alm 139). Nejdleitjí pikázání je milovat svého Boha (Mat. 22:34-40). Veker hích pochází z
odmítání Boha a jeho zákona, ím se také projevuje (srov. 3. Moj. 19, Oz. 4). Správn lidsk ivot se odehrává
vdy v Boí poslunosti; bt lovkem znamená bt Boím obrazem. Zdroj lidskch práv bychom nemli hledat
v sob nebo v domnle defininích znacích lidství jako je svobodná vle, rozum nebo svdomí. Místo toho
20
bychom se mli primárn zamit na status nás jako Boích tvor.
Podobn chceme-li mluvit o ních právech, nememe mluvit o jemu vlastní dobrot, ulechtilosti, o jeho
vynikajících vlastnostech a zásluhách: vichni jsme zheili a nedostáli Boí sláv. Radji bychom mli práva
vidt ve vztahu ke zdroji veho dobra, spravedlnosti, autority a práva - Boí spravedlnosti skrze milost (srov.
21
5.Moj. 32:4-14 - Píse Mojíova - , alm 89:5-19, alm 97, Iz. 5:16).
Je to vyobrazeno hned na zaátku Bible, kdy se poprvé na scén objevuje vrada. Kdy Kain zavradil svého
bratra Ábela, zjevil se mu Bh a pravil: „...prolitá krev tvého bratra kií ke mn ze zem“ (Gen. 4:10). Slovo, zde
peloené jako „kií“ - v originále ze'aqah - , je hojn uíváno napí celm Starm zákonem a znamená „vkik“,
„stínost“ nebo „provolání nkoho, komu je inno bezpráví“. Je to také to slovo, které bylo uito k vyjádení
„kiku patnch a nuznch“, vedoucího ke zkáze Sodomy a Gomory (Gen. 18: 20; Ezech. 16: 49). Ze'aqah
zotroeného Izraele je „vzdychání a úpní“, „volání o pomoc“, „sténání“ (2. Moj. 2:23,24). Ze'aqah - „Vkik“ byl rovn odborn právní pojem, podobn dnenímu „odvolání“, kdy je soud vyí instance vyzván k tomu, aby
pípadné bezpráví odinil. Jestlie lidské soudy neplní svou povinnost (zastávat se ukivdnch a tch, jim se
nedostalo spravedlnosti), pak odvolání bude smovat k Bohu, poslední to instanci, soudci a stráci ví
spravedlnosti. Uití ze'aqah v Kainov pípad nám prozrazuje, e Boí reakce na Ábelovo zavradní je
popisována v právních pojmech. A není tomu tak jen na tomto míst Bible. Bh vdy vyslyí úpní ukivdnch
(Ex. 22:22,27). „Kik“ hínch ml za následek zkázu Sodomy a Gomory (1.Moj. 18:20, Ezech. 16:49). Jak
napsal G. von Rad: „Termín „vkik“ (ze'aqah)...je odborn právní pojem oznaující volání o pomoc, piem kií
Komenského Institut, 2008
Page 4 of 11
ten, komu je pácháno bezpráví....Voláním o pomoc...se dovolává právní ochrany. Co lidské soudy neslyí, nebo
22
emu nevyhoví, se stejn nakonec dostane k Bohu jako stráci vekeré pravdy.“
Bh se rozhodl, e Kaina za vradu svého bratra potrestá. Neudlal z nj jednodue psance a tvance,
ponvad ho milosrdn „poznamenal znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil“ (Gen. 4:8-17). Kain si ped
tím stoval, e se bude muset skrvat ped Hospodinovou tváí, a bál se, e mu bude odepena Boí zákonná
ochrana (tak „kad, kdo m najde, bude m moci zabít.“ - 4:16). Mluví-li Písmo o tom, jak Bh „ukrvá svou
tvá“, znamená to, e Bh neodpovídá, neslyí „kik“ lovka, e mlí, a e nepijde ochraovat svj lid. Pro
ilustraci alm 27:
Kdy se na m vrhli zlovolníci... O jedno jsem prosil
Hospodina... (abych) zpytoval jeho vli v chrámu...
Hospodine, sly mj hlas, kdy volám... Mé srdce si
opakuje tvoji vzvu: „hledejte mou tvá.“ Hospodine,
tvá tvou hledám.
Svoji tvá pede mnou neukrvej, v hnvu nezamítej
svého sluebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj m
a neopoutj.
Vere 2,4,7-9
Pedstava je taková, e odhalí-li Bh svou tvá, zvítzí spravedlnost a zavládne právo. Paklie zstane Boí tvá
skryta, zlo vzkvétá a híní jásají. „Znamení Kainovo“, znamení toho, e Bh svou tvá neodvrátil, tedy znamení
ochrany, nebylo vsadn spjato s osobou Kaina: bylo té známkou toho, e Bh ustanovil obecn ád k obran
spravedlnosti a práva. Tento ád zavazuje vechny lidi a vyaduje, aby spolu navzájem jednali podle Boích
zásad.
Znaná ást tchto závazk mezi Bohem a lovkem me bt vyjádena pomocí „práv“. Kdy byl Kain
zavradn, jeho prolitá krev dostane právu, tak jak Bh slíbil. Kdekoli se nedostává právu a spravedlnosti, kdykoli
jsou beztrestn poruována lidská práva, neunikne to Bohu, kter spravedlnost nakonec zjedná.
Odtud smlouva s Abrahamem a Boí zaslíbení záchrany jeho zotroeného potomstva (Gen. 15:13-14). Bh poté
skuten vyslyí „kik“ Izraele otroícího v Egypt. Izrael na to má nárok, ne pro svou spravedlnost a pímost
srdce, ale protoe Hospodin splnil to, co slíbil (5. Moj. 7:7, 9:4-6). Mojí se na tento slib odvolává i ve snaze
zachránit Izraelsk národ ped Bohem samotnm, poté co si Izraelci odlili sochu bka a elili Boímu hnvu. (2.
Moj. 32:11-13, 33:12-16). Izrael je odkazem na Boí písahu pedkm „zachraován“ opakovan (1. Královská
8:46-53, Neh. 9, Dan. 9:1-19).
Bh není jedin, kdo musí reagovat na nespravedlnost: je to povinností i nás, písluník lidské rasy, jim byl
tento úkol uloen. Dalí postavou, které je okrem Kaina vnováno v Genezi velké pozornosti, je Noe. Noe není
jen osoba, povená záchranou ivoinch druh, je také nositelem nové politické odpovdnosti lovka. Tak
jako ped tím Ábelovi, ekl Bh Noemu: „A krev, která vás oivuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat
k odpovdnosti kadé zvíe i lovka...“ (1. Moj. 9:5). Akoli narozdíl od Kaina a Ábela, kde se Bh jevil pímo
jako soudce, se v tomto pípad nejedná vhradn o Boí odpovdnost: ta je nyní sdílena i lovkem. V Genezi
9:6, poté co Archa pistane, Bh, jako souást obnovench naízení pro obdlávání pdy vloil Noemu a jeho
rodin odpovdnost za nakládání s nespravedlností, ka: „Kdo prolije krev lovka, toho krev bude lovkem
prolita; nebo lovka Bh uinil, aby byl obrazem Boím.“
Znaná ást diskuse nad touto pasáí se zaobírá pouze otázkou trestu smrti. Zde se vak nechci zabvat tím, o
jak trest se pvodn jednalo, ale kdo je jeho exekutorem, garantem jeho vykonání. V pípad Kaina se takto
pímo zaruil sám Bh. Zde Bh ekl, „lovkem“ bude prolita krev. lovk je tak pímo poven narovnáváním
nespravedlností. Nemá pasivn ekat na Boí zásah, ale bt sám v péi o právo a spravedlnost aktivní. To se
netká jen extrémních nespravedlností jako je vrada, ale i problém zdánliv mén závanch, kadodenního
zápasu ve svt.
Ped lovkem tak vyvstává nová vzva, nová píleitost ke slub. lovk ji není pouh obdlávatel pdy,
pastevec nebo umlec – je té povolán soudit. Tak, jak se Noe a jeho potomstvo rozrstalo, a smovalo do
vech kout Zem, íila se spolu s nimi i povinnost usilovat o spravedlnost v mezilidskch vztazích.
Odpovdnost za péi o spravedlnost a právo tak byla v dsledku delegována celému lidstvu.
„Oprávnnost“ situace a oprávnní lovka posuzovat, co je spravedlivé, není lidskou zásluhou, ale spoívá
v Bohem garantovaném právu, spravedlnosti a milosti. Proto autoi alm tak asto tvrdí, e jsou v právu – ne
protoe, jsou spravedliví, ale protoe jim práva dodal Bh. Proto se Bh vdy zastává práv „ubohch“ a
Komenského Institut, 2008
Page 5 of 11
„nuznch“. iní tak, ne protoe jsou sami spravedliví, ale protoe bdí nad spravedlností a ochrauje ty, kdo trpí
bezpráví (srov. Amos 2:4,7; 3:10; 4:1,2,13; 5:6,7,10-15,24).
Domáhání se plného lidství, jeho zdrojem je Boí milost, je v Novém zákon zosobnno pozoruhodnm
vrokem Jana, e „Tm pak, kteí ho pijali a ví v jeho jméno, dal moc (exousia – right, authority) stát se Boími
dtmi“ (Jan 1:12). Pavel tento píslib rozvíjí a dlá ho závaznm i pro eky a „barbary“ (ím. 1:14). Vekerá
práva pocházejí od Boha. Byla nám dána jako jeho dtem, a to milostí skrze Jeíe Krista (srov. Tit. 3:4-7).
Jako lidé máme svá práva, protoe se Bh o nás stará, chrání nás, doaduje se pro nás spravedlnosti, a v tomto
smyslu nás jimi vybavuje. Z tohoto dvodu by kesanské pojetí práv mlo vycházet z poznání, e, zaprvé,
usilovat o dobré mezilidské vztahy lze jen skrze Boí spravedlnost, milost a starost o nás; a zadruhé, e
vycházíme z toho, e co Bh ekne, je pro nás dobré. Nacházíme se ve svt, ve kterém dláme rzná
rozhodnutí, pijímáme odpovdnost a ijeme své ivoty. A u jsme si toho vdomi nebo ne, uznáváme-li to nebo
ne, jsou nám uloeny jisté povinnosti, a odtud tedy i právo je plnit. Zkrátka jsme oprávnni – máme právo – dlat
to, k emu jsme voláni, abychom dlali. Nae práva pramení z povinností a odpovdnosti. To je i dvod, pro by
ml bt politick ád nazírán jako nco, v em se lovk realizuje jako bytost stvoená podle Boího obrazu.
Práva by mla bt vykládána pojmy povinností a odpovdnosti lovka ve svt. Autoritu a odpovdnost lovka
odvozujeme od porozumní naí pozici ve stedu Boího stvoení. Byl to Bh, kdo nás stvoil a situoval do svta,
abychom ho - Stvoitele a Spasitele - milovali, abychom rovn milovali své bliní jako sebe sama, a abychom
spravovali Zemi. To je to, pro co jsme stvoeni, to je to, k emu jsme uzpsobeni. Vichni jsme voláni, jak
kesané tak nekesané, abychom kad rozmr svého ivota proili v radostné poslunosti vi Bohu.
Spolu s ostatním stvoením jsme Boí sluebníci. Meme íci, e kad z nás má právo se Boím sluebníkem
nazvat; kad má právo vykonávat tento zvlátní úad a volat po Boí sláv. lovk má právo se doadovat
toho, aby byl schopen init, co po nm Bh chce. Nae práva souvisejí s naimi úkoly a povinnostmi, danmi
Bohem. lovk má právo na instituce a zdroje potebné k splnní tchto svch povinností. Proto musíme usilovat
o takov politick ád, kter nám umouje realizovat se coby bytostem stvoenm k Boímu obrazu, nebo,
formulujeme-li to jinak, musí zaruovat prostor k rozvoji lovka a jeho osobnosti.
23
To v první ad nutn implikuje právo „bt“, právo na ivot. Toto právo náleí lovku, ergo jeho tlu, bez
vjimky. Lidsk ivot je tak vdy spjat s tlem, tlem z masa a kostí. Lidé mají pak právo na to, aby jejich tlo
zstalo celé, nebylo pokozováno, mrzaeno, mueno, pohlavn zneuíváno, aby jejich ivot nebyl zmaen
potratem, pouit jako rukojmí i vystaven teroru. Základní poteby individua – jíst, budovat bezpen domov,
vychovat potomstvo – implicitn vyplívají z práva na ivot jako takov. Bible pímo íká, e za naplování tchto
spravedlivch poteb ruí Bh. Bh je garantem spravedlnosti, vyadující takovou alokaci hmotnch a kulturních
statk, která zaruuje ochranu ivota, a umouje lovku realizovat Boí zámry na Zemi. K tomu musíme mít
monost uívat „pírodu“ a její zdroje. Tato monost uívat není pouhm právem lidského druhu nebo lidské
„spolenosti“, k její utvoení jsme povoláni. Zem je Boha a lidé mají právo ji vlastnit a uívat jako správcové.
V diferencované spolenosti to znamená urité právo na soukromí, jeho prvodním jevem je i soukromé
vlastnictví.
Podobn meme mluvit o právu lovka vychovávat své dti, ím nás také Bh povuje. Z toho bychom si
mohli odvodit právo na manelství a rodinn ivot. Protoe nám Bh ukládá odpovdnost za smování tohoto
svta, mohli bychom také mluvit o právech obana uplatovat politickou moc ve stát. V kadé oblasti toho,
k emu nás, lidi, Bh povolal, a to jak kadého jednotliv, tak vechny spolen, meme mluvit o lidskch
právech jako o nem, co je poteba k naplnní naeho povolání.
Vztahy mezi právy a jejich zneuití
Potud jsme se právy zabvali jako právy „na nco“ i „k“ nemu, oprávnnmi poadavky, které má právní ád
lidem garantovat. Zatím jsme se nerozpletli mnoho dalích sloitostí. Jednou z tchto spletitostí je problém
híchu: platí práva i pes úpadek lidstva? Jestlie lidé zneuívají své svobody, pozbvají jejich práva platnosti
nebo mohou bt prost ignorována? Dalí otázky se tkají relativními vztahy mezi jednotlivmi právy, jejich
vzájemnm pomrem, jak souvisejí se zákonnmi normami a politikou, a kdo je zodpovdn za jejich
vymahatelnost.
Snail jsem se zde poukázat pedn na to, e nae práva nevyplívají z lidské spravedlnosti nebo lidské
dstojnosti jako takové; jsou naopak plody Boího milosrdenství k nám. ád Boího stvoení, nám uloené
povolání v nm, nezaniká pod tíhou híchu, akoli kvli híchu je s Boími dary nesprávn nakládáno, kvli naí
hínosti jsou Boí dary zneuívány a obraceny ve zlo. Hích lidská práva nevykoeuje, stejn jako zneuití
svobody není dvodem k její zavrení. Uívání a zneuívání práv je konkrétní odpovdností tch, je takovmi
právy disponují. Teprve soudn den od sebe oddlí plevel a penici (viz Podobenství o plevelu mezi penicí Mat. 13:24-30). Pestoe nám jsou práva dopána jako svobody, jako na spolenosti nezávisl prostor jednat
Komenského Institut, 2008
Page 6 of 11
v souladu s Boím povoláním, nikdo neme bt nucen toto volání slyet pomocí zásah do jeho sféry práv.
Vichni selháváme, vichni zneuíváme svobody, nikdo z nás není dokonalm imago Dei.
Dále je tu problém moné kolize legitimních nárok a práv. Lidí nadanch právy je mnoho. To znamená, e
uplatuje-li jedinec svá práva, zasahuje tím nevyhnuteln do ivot a práv jinch lidí. Poadavek svobody slova
jednoho me naruit právo na zachování osobní cti a dobré povsti druhého. Právo vlastnit majetek se me
dostat do konfliktu s právem na pimené hmotné zajitní druhch. Doaduje-li se zdroj jeden, redukuje tím
dostupnost zdroj pro druhého. V této situaci nememe pedstírat, e lidská práva jsou nezávislá, a navzájem
se nedotkají. Musíme je chápat jako rzné a rznorodé legitimní nároky, je musejí bt kladeny soubn.
Nárokování si hmotného zajitní jednch je tak napíklad souasn kladeno s doadováním se práva na
vzdlání druhch nebo práva na nevmování se do soukromí tetích. ádn z tchto nárok není nelegitimní,
take neme bt zamítnut. ádn není nemnn a bez kontextu. Uplatnní práva vdy ovlivní vchozí pozici pro
uplatnní práva nebo práv v jeho okolí. Omezenost zdroj navíc zpsobí to, e soubn kladené nároky
(vycházející z práv), nemohou bt splnny najednou. V takové situaci je v zájmu spravedlnosti, aby bylo
vytvoeno takové uspoádání (poadí) práv podle toho, jak jsou pro nás dleité v na
em cíli dostát uloenm
24
povinnostem.
Práva, vláda a zákony
Doposud jsme si nepoloili otázku, jak by mla práva nabt politické podoby. To, e vesms chápeme, komu je
lovk za svá práva zavázán, a co je jeho právem, nám nic neíká o tom, jak by tento závazek ml bt vyjáden
v zákonech, ústavách i deklaracích lidskch práv. To, co by mlo bt, není to samé, co by mlo bt vyadováno
zákonem, a co by mlo bt vynutitelné státní mocí.
V bibli nalézáme napíklad právo rolníka na stravu bhem práce (5. Moj. 23:25-26), teme o omezení otroctví
(2. Moj. 21:2; 4. Moj. 25:10), o mírnjím zacházení se zotroenmi enami (2. Moj 21:7-11), ustanovení o
spravedlivém dlení pdy (4. Moj 33:54; 3. Moj 25:14-18, 25-34) a obecn poukaz na vladaovo podízení se
platnm zákonm (1. Sam. 22:17; 2. Sam. 11-12). Ne vdy je ale jasné, zda-li byly tyto poadavky doplnny také
o sankce, tedy má-li bt Izraelita za jejich poruení potrestán. Dále, tato práva nejsou univerzálními lidskmi
právy. Dreli se jich vlun Izraelci, a to se jet vechna nevztahovala na eny a cizince. (Akoli, od té doby co
byl za konen cíl vytyena univerzalizace Boího zákona tak, aby se vztahoval na vechny lidi – hlavní
mylenka Nového zákona - lze tvrdit, e se o obecn platná práva jedná).
Práva, nebo alespo nkterá práva, musejí bt v rámci právního systému daleko více ne oprávnné morální
poadavky. Musejí bt silnmi a vynutitelnmi politickmi a právními zárukami. Chceme více ne jen pouhou
solidaritu provázenou ohrazeními, e se nám nedostalo toho, eho správn mlo; namísto toho chceme soudce
nebo jinou autoritu, která by oznamovala, e zákonem garantovaná lidská práva byla poruena, a e budou
vzata k jejich narovnání písluná vynutitelná opatení. Vynutitelná musejí bt zejména základní lidská práva,
jejich poruení neznamená jen vznik dalí z nesetného mnoství nespravedlností mající dopad na ná ivot,
ale doslova polapání tch nejzákladnjích podmínek lidské existence. Z toho plyne, e o tom, která práva jsou
státní ochrany hodna, a která by mla mít status práv základních, musíme rozhodnout. Hrozí toti, e celá idea
politickch práv bude vyprázdnna, vybledne pod tíhou nadmrného uívání, kdy za práva základní budou
neomezen uznávány kdejaké lidské poadavky a touhy, teba legitimní. „Základní lidská práva“ by mla bt
rezervována pro atributy, bez nich je svobodn lidsk ivot nemysliteln. Tyto atributy jsou tak vtinou
pedmtem politického konfliktu a zásah vlády.
Mylenka politicky garantovanch práv bezprostedn vyaduje existenci zákon o lidskch právech, je by dreli
vládní moc v jejich mezích, a chránila tak lidská práva ped jejich monm znevaováním ze strany vlády. To je
hlavní dvod, pro je asto ádoucí tato práva zakotvit pímo v konstituci. Ústavní zákony nejsou ledajaké normy,
pravidly uitmi politiky pro lid, ale zásadami omezujícími, kontrolujícími a instruujícími samotné politiky, a to i ty,
kteí mají podporu teba celého obyvatelstva. Ústavní zákony jsou zákony svazujícími vládu. Mohou bt
pozmnna jen pozvolnm a kvalitním procesem, reflektujícím dlouhodobé a zásadní trendy ve spolenosti,
veejném mínní. Z tohoto dvodu je ochrana lidskch práv asto a dkladn zakotvena v ústavních zákonech o
právech, takovch jako Bill of Rights v Ústav Spojench stát americkch.
Zákony o lidskch právech jsou jist velice dleité. Nejsou vak jedinm zpsobem, jak lze lidská práva chránit.
Nemén dleitou formou obrany lidskch práv je demokracie. Je-li vláda opravdu odpovdna lidu a
konstituována lidem, zneuívání lidskch práv si radji dvakrát rozmyslí. Jiné politické struktury, jako
federalismus nebo dlení politické moci na soudní, zákonodárnou a vkonnou, jsou prostedky jak pedejít
nadmrné koncentraci politické moci, a tudí stejn tak i ochranou ped poruováním lidskch práv. To byl jeden
z dvod, pro byly Bill of Rights pidány jako dodatky k ústav, a nebyly souástí pvodního dokumentu.
Nkolik autor ústavy vilo, e omezení vládní moci skrze demokratické volby, federalismus a rozptyl moci jsou
ji dostatené nástroje k ochran práv: a následn ratifikaní tlak vedl k dodatenm zárukám v podob prvních
deseti dodatk - Bill of Rights.
Komenského Institut, 2008
Page 7 of 11
Jak poznamenává Johan van der Vyver:
„Jakkoli zákon o právech je...ve své funknosti – omezení státní autority - stejn dleit jako
postupy ústavní. Ústavní strategie ochrany lidskch práv zahrnuje principy zastupitelské vlády
v rámci demokratického zízení; decentralizaci mocenského aparátu vlády na federální úrovni,
a zárove autonomní regiony a místní samosprávu; distribuci státní autority oddlením
jednotlivch mocí;...ombudsmanv dohled nad inností administrativy; podrobení moci vlády
vlád zákona; zatiuje se explicitn definovanmi kategoriemi základních svobod vi
neoprávnnm zásahm exekutivy i legislativy, svobod majících oporu v zákonech o
25
právech.“
Dalí cesta, jak hájit lidská práva, vede na pole mezinárodního práva. Tato cesta byla vylapána teprve
v prbhu posledních dekád. Státy, které se rozhodly zasazovat se o lidská práva na mezinárodní scén, tak
spolu podepisují lidskoprávní úmluvy, dohody i pakty. Práva chránná mezinárodním právem obvykle zahrnují
práva „obanská a politická“. Ty povtinou obsahují: svobodu od diskriminace; právo na ivot, osobní svobodu a
bezpenost; svobodu od muení nebo krutého zacházení; právo na právního zástupce a spravedliv proces;
svobodu pohybu a pobytu; právo na azyl, právo na svobodné rozhodnutí jedince o své národnosti, právo uzavít
manelství a zaloit rodinu; právo vlastnit majetek; svobodu mylení, svdomí a náboenského vyznání; právo
podílet se na správ vcí veejnch a rovn pístup k volenm a jinm veejnm funkcím. Vtina obhájc
lidskch práv podporuje práv tato práva ze seznamu. Mnoho úmluv o lidskch právech pojednává i o dalí
skupin práv, na kterou bvá nejastji odkazováno jako na práva „hospodáská, sociální a kulturní“. Ty zahrnují:
právo na sociální zabezpeení; právo na práci; právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajitní
základních ivotních podmínek; a právo na vzdlání. O této skupin práv bude jet pojednáno.
Za nejranjí pípady takovchto dohod v Evrop lze povaovat post-reformaní patenty, které zaruovaly
26
svobodu náboenského vyznání meninovm náboenskm skupinám. Oba pední teoretici mezinárodního
práva, Hugo Grotius a Emerich de Vattel, otázku ochrany práv zohledovali, ím vydládili cestu úmluvám o
otroctví z devatenáctého století; Hágskm a enevskm konvencím ze století následujícího - zaruujícím zvlátní
práva v prbhu války; ale i dlnickm poadavkm formulovanm Mezinárodní organizací práce (ILO) v roce
27
1919; nebo teba do velké míry impotentní chart meziválené Spolenosti národ.
Byla to ochrana lidskch práv, co ve Druhé svtové válce Spojence vznamn sjednocovalo. Proto se také stala
klíovm motivem formování Organizace spojench národ (OSN)...ta dala vzniknout „Veobecné deklaraci
lidskch práv a svobod“, která následn nabyla právní statusu ve form „Mezinárodního paktu o obanskch a
politickch právech“ (1966). Nato spatily svtlo svta i regionální úmluvy podobného rangu. Zde se jedná
pedevím o „Evropskou úmluvu o ochran lidskch práv a základních svobod“ (1950), „American Convention on
Human Rights“ (1969) a 'African Convention on Human and Peoples' Rights' (1981). V souasnosti je
nejvyvinutjí a nejaktivnjí systém evropsk.
Protoe tyto smlouvy existují mezi státy, mohou bt jednotlivé vlády tmito státy také inny zodpovdnmi za
jejich pípadné nedodrování. Od té doby, co je souástí takovchto smluv ujednání o tom, e smlouva je dílem
spolenm, a spolen se jí státy zavazují, nemohou ji jednotlivé státy tvrdit, e nedodrování smlouvy je
jednodue jejich interní záleitostí. Jestlie chápeme lidská práva takto, uznáváme-li, e úkolem vlády je usilovat
o spravedlnost i za svmi hranicemi, pak je ochrana lidskch práv dleitá nejen na území naem (USA), ale
mla by bt i souástí zahraniní politiky.
Rzné typy práv
Ochrana základních lidskch práv má ten problém, e je tké rozpoznat, jaká práva jsou skuten ochrany
hodna. Jak jsme si ji naznaili, „lidská práva“ mohou znamenat hodn vcí. Jak rozhodnout, která práva jsou ta
pravá, skutená, a jaká z tchto pvodních, autentickch práv vyadují ochranou ruku státu? Klasickm úkazem
tchto nejasností je spor okolo toho, co nazváme „hospodáskmi právy“, konkrétn napíklad to, zda lze právo
na sociální zabezpeení, právo na bydlení i vzdlání chápat jako základní lidská práva. Nad tmito otázkami
probíhají boulivé debaty po celém svt; debaty stejní i pro mezinárodní vztahy; propletené té s debatou o
tom, zda je draz na individuální svobodu skuten univerzální hodnotou i jen odrazem a projevem západního
28
individualismu.
Zem jako ína, Irán nebo Malajsie jsou nepochybn vánivmi zastánci názoru, e lidská práva mohou stát od
státu nabvat jiné podoby. Z nkterch asijskch a muslimskch zemích se zaínají zvedat hlasy o tom, e
mnoho mezinárodn uznávanch obanskch a politickch práv je jen konstrukcí Západu. Tvrdí, e tato „práva“
jsou pouhm odleskem západních hodnot, a e by mly bt podízena vlastní konfuciánské/islámské tradici.
Na spolench akcích OSN, takovch jako Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v Káhie (1994), nebo
Svtová konference o enské otázce v Pekingu (1995), mezitím docházelo k prohlubování trendu obhajoby nové
Komenského Institut, 2008
Page 8 of 11
a stále irí palety práv, jako je právo matky na potrat nebo právo na píznivé ivotní prostedí; tedy „právy“, mezi
nimi nebylo inno rozdílu.
Poteba odkrt a objasnit smysl a oprávnnost lidskch práv není jen sterilním akademickm cviením, je naopak
ivotn dleitou podmínkou, nutnou k objasnní kulturních, spoleenskch a politickch problém, jim elíme,
a to jak na domácí úrovni, tak mezinárodn. Nezbytnost tohoto procesu se nám jeví teba práv ve svtle debat
okolo „sociálních“ a „hospodáskch“ práv.
Problematika „hospodáskch práv“ je té bytostn spojena s oehavou otázkou univerzality práv. Problém
pojímání materiálního zabezpeení jako práva je, podle kritik konceptu „hospodáskch“ práv, ten, e vdy
existují legitimní dvody, pro by mu jednotlivé vlády nebyly prost schopny v jistch situacích dostát. I ta
nejoptimistitjí vláda prost není schopna plon garantovat dostaten píjem, zajistit bydlení, vekerou
zdravotní péi nebo jídlo. Mnoho africkch zemí na to jednodue nemá. Kdybychom tedy povaovali ekonomické
garance za práva, museli bychom pak logicky pistoupit na tvrzení, e právm nemusí bt dostáno ihned, tudí
bezprostedn. Práva by pak byla spíe ním, o co usilujeme, radji ne vymahatelnmi garancemi; vsledkem
eho by byla redukce práv na pouhé cíle a popírání jejich bezprostednosti.
Nkolik asijskch zemí se u o to pokusilo. Odkladnm pojímáním „hospodáskch práv“ redukovaly vechna
práva na pouhé dlouhodobé cíle, o které by jejich vlády mli usilovat a znehodnotily tím pojetí lidskch práv jako
bezprostedních sebeomezujících závazk, je je teba bezpodmínen dodrovat. ína tvrdí, e naplnní
„hospodáskch práv“ je dlouhodobm cílem její politiky. Toto tvrzení jí napomáhá lehce pikroit k stejnému
závru ohledn závanjích vcí jako je zákaz muení nebo svoboda tisku, tedy svobodám a právm, kterm
takto, s odkazem na dlouhodobé cíle, upírá bezprostední úinnost a vymahatelnost. Vznní a páchání násilí na
opozici je tak odsunuto do daleké budoucnosti na základ toho, e práva jsou pouhm cílem.
Obhájci hospodáskch práv namítají, e hospodáská práva mohou bt mnohdy dleitjí ne práva politická.
Obvykle argumentují slovy, e „hladoví lidé chtjí více jídlo ne volby.“ Vyhladoví-li nkdo k smrti, jedná se jist o
politováníhodnou skutenost, vak ne o obecn argument. Protoe dokonce i kdy mají lidé hlad, a jsou v nouzi,
zajímají se a dbají o svou politickou svobodu. Lidé po celém svt volají po vymanní se ze sevení represivních
vlád. To, e zrovna nkteí trpí hladem, není pece dvodem k nezabvání se represemi: to by byl sadismus
vyího ádu.
Naptí mezi politickou a materiáln podmínnou svobodou není nutné. Argumenty zastánc „hospodáskch“
práv zní jako, kdyby mli národy odloit svj boj za svobodu, dokud nezbohatnou. Poslední plstoletí naznauje,
e to jsou práv svobodné spolenosti, jejich obané se mohou pynit materiálním dostatkem a nejlepí
29
zdravotní péí. Jsou to spíe zem s autoritáskmi reimy, kde lidé ijí v bíd a trpí hlady. Ano, nkterm
asijskm zemím se podailo zkombinovat ekonomick úspch a siln autoritativní vládu. Jsou vak v drtivé
menin, a navíc, ze samotné podstaty, elí demokratizanímu tlaku. Podobn to vyjádil dritel Nobelovy ceny,
Amartya Sen. Podle nho, v zemích se svobodnm tiskem nebudou ji ádné hladomory, protoe je-li lidskému
utrpení poskytnuta patiná publicita, podnítí to ve spolenosti akci k jeho zaehnání. Prostedk k pokrytí
30
pomoci není nikdy nedostatek. Nesmí vak bt bránno její distribuci. Pouze v zemích s autoritáskm
vedením, kde vláda má moc zamlet informace o tom, co se v zemi dje, je prostor pro to, aby lidé trpli,
hladovli a nikdo o tom nevdl. Soudobé hladomory jsou vsledkem politické (ne)innosti zkaench vlád –
Súdán, Severní Korea. Neexistují tudí dvody pro odmítání politickch práv - jako je svoboda tisku - ve jménu
podmínnosti práv a svobod materiálním zabezpeením. Opak je pravdou: kde jsou zaruena politická práva, je
vytvoeno i píznivé prostedí k naplnní práv hospodáskch.
Zastánci hospodáskch práv asto kontrují tvrzením, e tyto argumenty jsou sice pravdivé, ale e nijak nesniují
dleitost hospodáskch práv per se. Tvrzení odprc „hospodáskch práv“, podle nich, íkají jen to, e
prosazování hospodáskch práv na úkor práv politickch si protieí a ukazují, e bojem za ekonomické a
sociální záruky nelze zneuznat i sníit vznam politickch práv. Z toho plyne, e, podle kritik, je správné
usilovat o oba druhy práv soubn.
Dalí argument kritik konceptu „hospodáskch“ práv je, e skuten univerzální lidská práva musejí bt také
univerzáln uplatována, a e „hospodáská“ práva tomuto nároku asto dostát nemohou, jeliko chudobou
nejvíce zasaené zem k tomu jednodue nemají podmínky.
Obhájci hospodáskch práv by namítli, e nkterá politická práva, jako napíklad ádné a pravideln se opakující
volby nebo právo na obhájce, doplácejí na nedostatek zdroj stejn tak. Pro ilustraci, taková Rwanda jednodue
nemá tolik obhájc, kteí by jednotliv hájili vechny lidi obvinné z genocidy. Dokonce i dobrá vláda me ve
své snaze garantovat tato práva pro nedostatek zdroj selhat. To platí obzvlát v pípad ochrany oban ped
vnjím napadením, je me vyadovat extrémními náklady vydrované ozbrojené síly, síly, které si prost
mnoho stát neme dovolit. Paklie lze za univerzální práva povaovat jen ta práva, jim mou vlády dostát
kdekoli a kdykoli na svt, nkterá politická práva pak za univerzální jednodue oznait nememe.
Komenského Institut, 2008
Page 9 of 11
Argumentace tohoto typu zejm nikdy neustane. Mj názor je ten, e pi pojednávání o tom, co jsou správná,
politicky vynutitelná, univerzální lidská práva, bychom se nemli zamovat na to, co by vlády dlat mli, ale na
31
to, co by dlat nemli.
Jestlie je vláda skuten schopna uplatovat na svém území autoritu, je-li tedy vládou funkní, pak pece me
o své vli upustit od muení, zabíjení nebo svévolného vznní svch oban. Tyto restrikce nevyadují nijak
zvlá silnou nebo bohatou vládu, ale pouze vládu funkní. Neádají si penz, protoe po vlád nechtjí, aby
nco dlala, ale aby nco nedlala. Proto mohou bt univerzální ve smyslu, aby jim mohla kadá funkní vláda
dostát.
Odtud teze, e univerzální lidská práva – v tomto smyslu - náleí oblastem lidského ivota, do kterch neme
ádná vláda zasahovat. Není to tak divné, jak se moná na první pohled zdá. Ve skutenosti je to základem
vtiny, americkou ústavou garantovanch práv. Hned první slova Bill of Rights zní takto: „Kongres nesmí
vydávat zákony...“ Smyslem prvního, druhého, tetího, tvrtého, pátého, sedmého, osmého, devátého a
desátého dodatku je stanovit to, co vláda nesmí: „nesmí vydávat zákony...nesmí bt omezováno...ádn
voják...nesmjí bt vyadovány...nesmí bt vykládán...“ Tetí, pát, osm a desát dodatek dokonce ani pojem
„právo“ nepouívá; prost vlád naizuje, co nedlat, co má ale stejn efekt. V Americe je pinejmením vtina
ústavou garantovanch práv zamena na to, co vláda nesmí.
Závr
Správn pojatá lidská práva jsou kompatibilní s kesanskm pojetím individua a státu. Za zdroj lidskch práv
nepovaujeme vli nebo autonomii lovka, ale rozumíme jim jako vrazu Boího zámru k nám. lovk smí
jako imago Dei legitimn usilovat o naplnní a uskutenní Bohem zadanch úkol a povinností. Proto by lidská
práva nemla bt donekonena roziována, a jejich poet navyován, v souladu s momentálním splanutím
lidské vle. Lidská práva musí naopak odráet normativní pojetí povinností lovka.
Úkolem vlád je lidská práva identifikovat a garantovat ty, jim je svou autoritou schopna odpovdn dostát.
Z toho plyne, e bychom mli mezi právy pozorn rozliovat. Zastánci uzákonní hospodáskch a sociálních
práv by si mli bt vdomi toho, e dsledkem jejich snah se „lidská práva“ stávají na jedné stran tím, co by
vlády mli vdy nebo nemli nikdy dlat, a, na stran druhé, tím, co by se mli vlády snait dosáhnout.
Prosazování hospodáskch a sociálních práv tak vede k rozmlnní pvodního smyslu pojmu „lidskch práv“.
Uíváme-li termín „právo/lidské právo“ v obou pípadech, mli bychom si bt vdomi toho, e ho pouíváme ve
dvou odlinch smyslech.
ijeme ve vku, kde se roziuje jak povdomí o kesanství, tak boj za lidská práva. Politika lidskch práv se
bude muset s otázkami, které jsme zde nartli (a mnohmi dalími), njak vypoádat. To ve ve sloitém a
komplikovaném svt, protkaném zlem a utrpením. Naím úkolem a vzvou je prohlubovat dosavadní práci jako
odpov na Boí milost a práva, ktermi nás Bh obdail.
Paul Marshall je senior fellow na Center for Religious Freedom, Freedom House, Washington, D.C. Pednáel v
ín, Kanad, Anglii, Izraeli, Súdánu, Kypru, Rakousku, Nizozemí, vcarsku, Libanonu, Koreji, Blorusku,
Austrálii, Jiní Africe, Malajsii, Thajsku, Filipínách a Indonésii a je autorem úspné knihy Their Blood Cries Out,
mapující náboenskou perzekuci ve svt, za kterou obdrel cenu. V projevech provázejících projednávání
International Religious Freedom Act v americkém Senátu byla popsána jako „vyerpávající materiál, jen
jednodue neme bt pehlédnut.“ Paul Marshall je hlavním editorem Religious Freedom in the World: A Global
Report on Freedom and Persecution, rozsáhlé expertízy vytvoené podle známch pehled Freedom House o
demokracii, obanskch svobodách a svobod tisku. Jeho nejnovjími knihami jsou Islam at the Crossroads a
God and the Constitution: Christianity and American Politics. Je autorem a editorem devatenácti dalích knih a
brour a jeho díla byla peloena do arabtiny, íntiny, nminy, holandtiny, panltiny, japontiny, malajtiny
a korejtiny.
Vystupoval v ABC, CBS, CNN, Foxu, PBS a na britskch, kanadskch, jihoafrickch a japonskch rozhlasovch
stanicích a v dalích nkolika tisících rádiích. Jeho díla byla publikována nebo byla pedmtem zájmu lánk v
New York Times, Washington Post, Wall St. Journal, Los Angeles Times, Washington Times, Boston Globe,
Dallas Morning News, Christian Science Monitor, New Republic, Weekly Standard, First Things, Reader’s Digest
a v mnoha jinch novinách a asopisech.
Díve publikováno v Toward an Evangelical Public Policy, ed. Ronald J. Sider a Diane Knippers, Baker Books,
2005.
Pouito se svolením Baker Books, divize Baker Publishing Group, copyright ã 2005. Vekerá práva k tomuto
materiálu jsou vyhrazena. Materiál nesmí bt poskytován, publikován nebo kopírován na jiné dostupné lokace
bez písemného svolení ze strany Baker Publishing Group.
http://www.BakerPublishingGroup.com
Komenského Institut, 2008
Page 10 of 11
1
K vvoji práva na náboenskou svobodu viz David Little, "The Development in the West of the Right to Freedom
of Religion and Conscience: A Basis for Comparison with Islam," 13-32 of D. Little, J. Kelsay, and A. Sachedina,
Human Rights and the Conflict of Cultures: Western and Islamic Perspectives on Religious Liberty (Columbia, N.C.,
University of North Carolina Press, 1988). Klasickou ukázkou katolického pístupu k právm, která jde daleko za
hranice samotné katolické církve, je: Jacques Maritain, Man and the State (Chicago: University of Chicago Press,
1951),
2
Kvalitní analza vztah náboenství a lidskch práv v: John Witte and Johan van der Vyver, eds., Religious
Human Rights in Global Perspective: Legal Perspectives, and Religious Human Rights in Global Perspective:
Religious Perspectives (Leiden: Martinus Nijhoff, 1996). Viz také Kieran Cronin, Rights and Christian Ethics
(Cambridge, Cambridge University Press,1992).
3
Allen D. Hertzke, Freeing God’s Children: The Unlikely Alliance for Human Rights (Lanham, MD: Rowman and
Littlefield, vyjde 2004). Viz také Paul Marshall, Their Blood Cries Out: The Untold Story of Modern Christians
Who are Dying for Their Faith (Nashville: W Publishing, 1997); Nina Shea, In the Lion’s Den, (Nashville:
Broadman and Holman, 1997); Holly Burkhalter, “The Politics of AIDS: Engaging Conservative Activists,” Foreign
Affairs, Leden/Únor 2004.
4
Michael Perry tvrdí, e lidská práva v sob nutn mají nco posvátného, viz jeho The Idea of Human Rights:
Four Inquiries (New York: Oxford University Press, 2000)
5
Viz Paul Marshall, "Two Types of Rights," Canadian Journal of Political Science XXV: 4, (Prosinec, 1992), pp. 661676.
6
L.W. Sumner, The Moral Foundation of Rights (Oxford: Clarendon Press, 1987), p.8.
7
Ibid.
8
K vvoji a vznamu Veobecné deklarace lidskch práv viz Mary Ann Glendon, A World Made New: Eleanor
Roosevelt and the Universal Declaration of Human Rights (New York: Random House, 2002)
9
Akoli pohled na lidská práva jako „trumfy“ byl nejjasnji vyloen Ronaldem Dworkinem, zde je poukázáno na
irí jevu, spoleného pro celou moderní právní vdu. Viz analza H. Gillmana, "The Evolution of the Rights
Trump in the American Constitutional Tradition," referát prezentovan na kadoroním Annual Meeting of the
American Political Science Association, Washington, D.C., Záí 1991.
10
G.K. Chesterton, Orthodoxy (New York: Doubleday, 1924), 30-31.
11
Viz Meirlys Owens, "The Notion of Human Rights: A Reconsideration,” 240-246 of American Philosophical
Quarterly, vol. 6, (1969), p. 244.
12
Druhé vydání (New York: Routledge, 2001).
13
Mary Ann Glendon, Rights Talk: The Impoverishment of Political Discourse (New York: Basic Books, 1991).
14
Glendon, op. cit., x-xi, 14.
15
Op cit., 109-110. Podobn námt se objevuje v pokusu zavést koncept práv do ekologickch diskusí, viz Marshall,
"Do Animals Have Rights?" in Studies in Christian Ethics, vol. 6.2, (Summer, 1993), 31-49.
16
Michael Ignatieff, et al., Human Rights As Politics & Idolatry (Princeton: Princeton University Press, 2003)
17
Thomas A. West, “Religious Liberty: the View from the Founding,” in Daniel C. Palm, ed., On Faith and Free
Government (Lanham: Rowman and Littlefield, 1997). Nechci tvrdit, e politití lídi jako Washington, Madison,
Jefferson nebo pozdji Lincoln byli ortodoxní z hlediska ideologie, ale spíe to, e jejich mylení bylo formováno
podle fundament kesanské víry - V Lincolnov pípad vírou, kterou byl „jasn ovlivnn“, ale kterou ani
nesdílel. Viz Allen Guelzo, Abraham Lincoln: Redeemer President (Grand Rapids: Eerdmans, 1999). Viz také
James H. Hutson, ed. Religion and the New Republic: Faith in the Founding of America (Lanham: Rowman and
Littlefield, 2000); Michael Novak, God’s Country: Taking the Declaration Seriously (Washington: American
Enterprise Institute, 2000).
18
Paul Marshall, Human Rights Theories in Christian Perspective (Toronto: ICS, 1983)
19
Následující diskuse se vrazn opírá o dílo Christophera J.H. Wrighta Human Rights: A Study in Biblical
Themes (Bramcote: Grove Books, 1979). Viz také James Limburg, "Human Rights in the Old Testament," in
Alois Muller a Norbert Greinacher, The Church and the Rights of Man (New York: Seabury, 1979), 25-26, a Josef
Blank, "The Justice of God as the Humanization of Man -The Problem of Human Rights in the New Testament,"
op. cit., 27-58.
20
Viz také Paul Marshall, "Dooyeweerd's Empirical Theory of Rights," in C.T. McIntire, ed., The Legacy of Herman
Dooyeweerd (Lanham, Md.: University Press of America, 1985), 119-142.
21
K pojetí práv jako dar od Boha, v tomto pípad právy zvíat, se zabvá Andrew Linzey, Animal Rights: A
Christian Assessment of Man's Treatment of Animals (London: S.C.M. 1976).
22
G. von Rad, Genesis, A Commentary (London: S.C.M., 1961), upravené vydání, 211. Viz také Meredith Kline,
“Oracular Origin of the State,” in G. Tuttle, Biblical and near Eastern Studies (Grand Rapids, Mich.: Eerdmans,
1978), 132-141: Paul Marshall, God and the Constitution: Christianity and American Politics (Lanham, MD.:
Rowman and Littlefield, 2002), kapitola 3.
23
Tento odstavec vychází z: B. Zylstra, "Using the Constitution to Defend Religious Rights," 95-114 of Lynn R.
Buzzard, ed., Freedom and Faith: The Impact of Law on Religious Liberty (Westchester, IL: Crossway Books,
1982), p.96.
Komenského Institut, 2008
Page 11 of 11
24
K dleitosti upednostování spravedlnosti ped rovností v otázce lidskch práv: Julius Stone, "Justice Not
Equality," Hastings Law Journal 29 (1978), 995-1024.
25
Johan van der Vyver, "Constitutional Options for Post-Apartheid South Africa,” Emory Law Journal 40 (1991), 771.
26
K historii práv, viz Richardova Tuckova vtená Natural Rights Theories: Their Origin and Development
(Cambridge: Cambridge University Press, 1979). Tuck poukazuje na to, e v eckch a ímskch debatách
nenacházíme ádné pojetí lidskch práv; "Ius" není, v kontinentálním smyslu, „subjektivním právem“, ale spíe
právem, mající svj pvod v samotném zákonu – pozitivní právo. Viz také A.S. McGrade, "Ockham and the Birth of
Individual Rights," in B. Tierney and P. Linehan eds., Authority and Power: Studies in Medieval Law and
Government (Cambridge: Cambridge University Press, 1980), 149-165; M. Villey, "La genèse du droit subjectif chez
Guillaume d'Occam," Archives de philosophie du droit 9 (1964), 97-127; B. Tierney "Villey, Ockham and the Origins
of Individual Rights," in J. Witte and F. S. Alexander, eds. The Weightier Matters of the Law: Essays on Law and
Religion (Atlanta: Scholars Press, 1988), 1-32; L.Vereecke, 'Individu et communauté selon Guillaume d'Ockham,'
Studia Moralia 3 (1965), 150-177.
27
V tomto ohledu je dleité zmínit vliv kesansko-demokratickch hodnot na zmínné charty. Viz John P.
Humphrey, Human Rights and the United Nations: A Great Adventure (Dobbs Ferry, New York: Transnational
Publishers, 1984), 32, summarized in Morphet, op. cit., 77. On the European developments, see Joan Lockwood
O'Donovan's excellent "Subsidiarity and Political Authority in Theological Perspective," Studies in Christian Ethics,
vol.6, no.1. (1993), 17-34.
28
Jedním z pozoruhodnch znak zacházení s hospodáskmi právy (viz napíklad Economic Rights, ed., Ellen
Frankel Paul, Fred D. Miller, Jr., and Jeffrey Paul (New York: Cambridge University Press, 1992)) je, e i pes
precizní definování aspekt písluné sociální politiky, se autoi vlastn nikdy nezmiují o tom, co chápou pod
pojmem „právo“. íkají, e jakákoli morální nebo politická teorie je implicitn nebo explicitn nemyslitelná bez toho,
ani by do sebe inkorporovala njakou teorii hospodáskch práv. Uiten rozbor tchto argument nabízí Sally
Morphet, "Economic, Social and Cultural Rights: The Development of Governments' Views," 74-92 of Ralph
Beddard and Dilys M. Hill, Economic, Social and Cultural Rights: Progress and Achievement (London: MacMillan,
1992). Viz také Maurice Cranston, What are Human Rights? (New York: Basic Books, 1962), kap. 3. ap. 54;
"Human Rights: Real and Supposed," 43-53 of D. D. Raphael, Political Theory and the Rights of Man ( London:
MacMillan, 1967), 52. Shrnutí tchto diskusí, viz Jack Donnelly, Universal Human Rights in Theory and Practice
(Ithaca: Cornell University Press, 1989), 31ff.
29
Viz vsledky kadoroní zprávy Freedom House, Freedom in the World a Press Freedom in the World.
30
Amartya Sen, Development as Freedom (New York: Knopf, 1999).
31
Viz moje “On the Universality of Human Rights,” v Luis Lugo, ed., International Morality in the Post Cold War
Era (Totowa: Rowman and Littlefield). Sta se dotká tématu, dkladn prozkoumaného ve slavném eseji Isaiha
Berlina, ve kterém rozliuje mezi „pozitivní“ a „negativní“ svobodou. "Two Concepts of Liberty," 118-172 of his
Four Essays on Liberty (New York: Oxford University Press, 1969). Alan Wolfe pedkládá uitené komentáe
k dlení, vhodám a nevhodám, absolutních a podmínnch hospodáskch práv ve své "The Rights to Welfare
and the Obligation to Society," The Responsive Community, vol.2 (Jaro, 1991), 12-22.
Komenského Institut, 2008