v pflčestí per/t. pass, (vz Příčestí): chytiti — chycen (m,: chytjen

Komentáře

Transkript

v pflčestí per/t. pass, (vz Příčestí): chytiti — chycen (m,: chytjen
2
Т.
Šf., vlect, téct, utéct, síct, Kts, piet, Šb.,
v pflčestí per/t. pass, (vz Příčestí): chytiti
— chycen (m,: chytjen), mlátiti — mlácen, tlouct m. moci, péci, říci atd.; toliko v Opav­
ale: cítěn (vzPříčestí, Gb. Hl. 106.); na Mor. sku a и Slováků na pomezí rakouském a
místy a na Slov. t se v tomto případě ne­ po různu v Čechách říká se: říc, séc atd.
mění a také ne ve slovech od tohoto^příčestíŠb. — T se v y s o u v á a sesouvá ze sku­
odvozených: obohatěn m. obohacen (Šb.), po- penin tc, tč, stc zvi. ve výslovnosti obecné:
zlatěn — pozlatěný, chytěn — chytěný m. po­ oce, jisce m.: otce, jistce (jistec); z kt:
zlacen — pozlacený, chycen — chycený (ale kerý, kerak m,: který, kterak; ze stb: jizba
v Opavsku: obohacen. Šb.). — b) Někdy m. jistba, Ht.; z stř: sřez m. střež; ze stl,
v ě: máti — mačinka (zelná), kot — kočka, stk: sláma, sloup, sklo m. stláma, stloup,
malitký — maličký, Jir.; před i a & zní stklo (Ht.); z st na konci slov v obecné
и Čechů v pruském Slezsku téměř jako č: mluvě: rados, dos, veselos m. radost, dost,
čežký, čichy, chyčič m. těžký, tichý, chytit. veselost. Kb., Šb., křís m. kříst, v Krkonš.;
Šb. — c) v s před «) t: plésti m. plet-ti, v násloví v obec. mluvě че skupeniny: tk :
česť m. čbt-tb od čbt, Schh, mésti m. metti, kadlec, kaňce m, tkadlec, tkanice, Jir.; ve
Ht., kvésti, čísti, město a most (ra. mět-to a středosloví m i m o to ze skupenin: stn, štn,
mot-tb, kde met- z mit =: obývati, wohnen štk, tr, str: vlasní, zvlášni, ščasnej, šveska,
a mot- stupňováno z met-, metati), pěstoun tlouška, poratiti (ale ztratiti), m.: vlastní,
(místo pět-tunb, kde pět- stupňováno z pít = zvláštní, šťastný, švestka, tloušťka, potratiti
krmiti). Gb. Hl. 106., Fk. 154.; /9) před (v již. Čech.), Kts.; srýnka, raršný, zvlášni
1 v některých slovech: číslo z kořene čbt. m. strýnka, mrštný (v Krkonš.), Kb,, kosSchl., Ht. Dle Prk. Přisp. 21. byla zde nice, esli m.: kostnice, jestli (v obce. mluvě),
příp. -tlo. Cf. TI, -tlo. — d) T « násZe- Jir. Cf. Gb. Hl. 116,' — T ее odsouvá
dujícím s (ts) v c: udatstvo — udactvo, v пот. sg. slov rodu střed., majících v gt.
Tkad., bohatství — bohactvi, vz -stuí, -ete (jichž kmen končí se v t): dítě místo
-stvo. — T se vsouvá (vz Přisouvání dítft, holoubě m, holoubet; v mužském pří­
souhlásek) do skupenin souhláskových. Če­ čestí praes.: nesa, hoře — nes|t (nesant),
ština má stí' m. či, sř: středa m. strb. gorgt (gorent); v 3. os. praes.: nese, nesou,
čreda, stříbro místo sřebro (sřiebro, LS.), starslov. nesetb, nesatb, veze, vezou vedle
Ht., straka — sraka (srbsky), Jir., pestrý, strb. vezetb, vez§tb, goritb, gorietb. Ht. Cf.
pstruh. Kt. Strouha, ostrov. Prk. (T do sr Bž, §. 86., 87., 88,, 89., Koncovka. Zbytek
na začátku slov vsuté jest znakem češtiny). zachoval se v jest. Koncovka 8. os. sg. a
— Pozn. T dostalo se do skupeniny sr (str pl. udržela se v Ž. wit. velmi často v jsút,
a d do skupenin zr, nr, Ir (zdr, ndr, Idr) sut. Všickni neužiteční učiněni sut, inutiles
atd. V e zralý na př. článkujeme nejprve facti sunt, 13. 3.; obklíčily sut m ě bolesti,
Ä a po něm r, obě hlásky proudem mírným 17. 5. A zmnoženy sut nemoci, 15. 4.; zaa zvučným; při r tetelí se rychle konec ja­ pomanuli sut, 105. 13. V z mnoho příkladů
zyka a přimyká se ku přednímu patru a ve vyd. Gb, 215. A kromě toho ve příkla­
odmýká se od něho zase a to několikráte dech následujících: Cso zaplacu Hospodinu
po sobě; každé přimknutí m á náležitou za všecko, čsož zaplatit mně, quae retribuit
měrou se vyvésti; tuto míru však snadno mihi, 115. 12.; (člověk) nevezmet všeho, non
překročujeme při prvém přimknutí, přemý- sumet, 48, 17.; (nemilostivý) řekl v sirdczi
k á m e jazyk ku přednímu patru více než svém: nevztiezet, non requiret, 9. 13. (24.).
náleží a tím, aniž bychom to měli v úmyslu, ZPod. Sr. s tím ostanet v Ev. sv. .Jana,
dáváme příležitost hlásce d, dáváme po­ pak v glossáeh svátořehořských: postyděli
vstati hláskám dr místo samotného r — za sě zut, pudore consternati sunt, roztěkat
zralý slyšíme zdraly a podobně izdráhelský sa, liquet, zplznet ze, laberetur atd. V z Ž.
m, izraelský, Ezdráš m. Ezráš, zdroj místowit. vyd. Gb. str. 257., 258. Cf. Ht. Zv. 47.
zroj (vz Zdroj) atd. T ý m ž způsobem do­ — Pozn. v padesát m. pět-desát připodo­
stává se t mimovolně a jen za danou příle­ bilo se í ku d a za dd vyslovuje se jen jedno
žitostí do skupenin str, stř; nastrojení je d; taktéž v devadesát. V památkách st.a-ých
v celku stejné v zdr i v str,. ale proud jepsáno druhdy patdesát, devatdesát i padrozdílný; skupenina zr (ve zralý) článkuje desát. Cř. Prk, Přisp. 17. V e stačiti m. statčiti
se za proudu mírného a zvučného a při za­ (statek), svačiti (svátek), požičiti (požitek)
čátku hlásky r mimovolně se ozývající siolynulo tč\'č (tč = ttg,-tš,-č). Gb. H1.116.
hláska je tedy jasné d, naproti tomu sku­ Ričice (řítíce) m.: řidčice. N a Pláště. Prk. —
penina sr (ve sraka) m á proud prudký, T před 1 v západních slovanských řečech zů­
bezezvuký a miniovolná hláska, která tu na stává: pometlo; ale někdy přechází ti v kl:
počátku hlásky r taktéž se ozývá jako ve klouct, klustý ra. tlouci, tlustý (dialekticky).
zdr, nemůže tedy býti jasné d, nýbrž temné V z L. — Ct, o proměnách hlásky í Mkl.
t: straka, struha (koř. sru = téci), středa, aL, 215.—227., Miklošičovo Hláskoslovi. vyd,
stříbro a p, Gb. Uv. 28., 29. Cf. Bž. 49, - Fr. Vymazal (v Brně 1879.) str. 25.-27.,
Taktéž vsuto re slovech: mastný (krám m.: Ht. Zv. 8B.-01., Schl, Formenl. S. 144.,
masný), vzáctný, Ht., procestí (místy: pro- 164. a násl. — T přípona a) substantiv
ceství) ra. Processi. Také v: nůštěli místo rodu muž.: by-t, most (met), prst, píst,
nůžek (gt, pl, slova nůžky), jednuštěk m, mla-t (od ml-íti), vz Tvoření slov; b) 3.os.
sg. indik.
praes.
(jes-t),
vzd)
Přípona
aatum):
Tlit.
se
jednušek
m.
lil.
v infuiitivu
kousíček.
1'21, —(gt.
Znakem
Tělcstný
vpí.
obec.
od češtiny
jednuška),
mluvě:
m. tělesný.
jest
moct,
koustíček
tCf.
pect,
též Gb.
poříct,
сperft.:
vysouvá;
spa-t,
vodi-t,
bi-t,
c)
supina
kry-t,
vz Supinum;
minu-t,
(původně
sytý
trpn.
tu,(skr,
lat,pyřičesti

Podobné dokumenty