PDF článku ke stažení… - Data a výzkum

Komentáře

Transkript

PDF článku ke stažení… - Data a výzkum
Vliv věkové a vzdělanostní homogamie
a sňatkového věku na stabilitu prvního
manželství
Petr Pakosta*
Ústav populačních studií,
Fakulta sociálních studií MU, Brno
Impact of Age, Educational Homogamy and Age at First
Marriage on Marriage Stability
Abstract: As the probability to marry is stratified and differs for people
with certain characteristics, it can be expected that some marriages are
more likely to end in divorce than others. Among others in the literature
the divorce risk factors are often mentioned: too low or too high age, marriage, educational level (low or high education) or educational or age
heterogamy. This article describes the effects of age and education of both
spouses and their combinations (heterogamy or homogamy) on the stability of marriage in the Czech Republic between 1994 and 2007. Analysis
(using event history analysis) is based on data from the Czech Statistical
Office and examines those individuals who entered into marriage in 1994.
Although, the effect of age at marriage itself is found to be weak, the interaction between age at marriage for men and women exhibits more
significant effects. The relationship between education and divorce risk
takes the form of an inverted U: people with basic education and people
with higher education have the lowest risk of divorce. The assumption of
greater stability among homogamous couples is not observed; however,
the probability of divorce is higher among heterogamous marriages where the woman is older or has higher education than man.
Key words: Divorce, divorce rate, marriage stability, age homogamy.
Data a výzkum - SDA Info 2012, Vol. 6, No. 1: 51-75.
(c) Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha 2012.
* Veškerou korespondenci posílejte na adresu: Petr Pakosta, Masarykova univerzita,
Fakulta sociálních studií, Ústav populačních studií, Joštova 10, 602 00 Brno, e-mail:
[email protected]
- 51 -
Žijeme v době, kdy většina vztahů vzniká na půdorysu romantické lásky a s láskou spojených emocí. Málokterého člověka a zvláště toho zamilovaného proto
napadne vidět v takových vztazích nějakou strukturu a hledat za původem svého vztahu abstraktní strukturální faktory. Toho druhého máme jednoduše rádi
pro jeho individuální charakteristiky. Sociologové ovšem vycházejí z toho, že
muži s určitými charakteristikami mají vyšší pravděpodobnost sňatku se ženami určitých charakteristik než s jinými – sociologie zkoumá sňatky pomocí
termínů jako je homogamie, heterogamie, výběrové párování či šance na určitý
typ sňatku. Jeden z důvodů, proč tak činí, je odkaz těchto pojmů na některé
obecnější rysy společnosti (např. otevřenost sociální struktury).
Podobně jako u sňatku i příčiny rozvodu si také spojujeme s příčinami na
individuální rovině – osobnostní charakteristiky manželů, chybové vzorce
jednání ve vztahu, narušená biografie vztahu nebo vliv bezprostředního okolí
manželů. Stejně jako nacházíme strukturu ve sňatečnosti, je možné očekávat,
že i rozvodovost bude mít na makro úrovni nějakou strukturu. Jinými slovy
u skupin lidí s určitými charakteristikami může s nějakou pravděpodobností
dojít k rozvoji chování, které posléze vede k rozvodu.
Těchto charakteristik je přirozeně nekonečné množství. V tomto článku se
proto budu zabývat základními charakteristikami, pro něž máme k dispozici
podrobná data – sňatkovým věkem a vzděláním manželů, a jejich vlivem na
stabilitu manželství.
Česká republika se řadí mezi země s vysokou rozvodovostí: v hrubé míře
rozvodovosti se umisťuje na jednom z čelných míst v Evropě [Eurostat 2008].
Podobě vysoká je i míra úhrnné rozvodovosti, která udává, kolik manželství
skončí rozvodem. Tento ukazatel v posledních letech osciluje okolo 50 %, ačkoli tento údaj zkreslují i manželství opakovaná (sňatky, v nichž alespoň jeden
snoubenec vstupuje do manželství opakovaně, tvoří 38 % uzavřených sňatků
[ČSÚ 2008]), je nestabilita manželství v České republice poměrně vysoká a v
čase víceméně neměnná.
Takto nestabilní manželství přitom pozorujeme v době, v níž panují teoretické předpoklady pro lepší a stabilnější manželství. Do manželství lidé vstupují
dobrovolně, vstupuje do něj tak stále menší a menší počet lidí, u nichž bychom
mohli očekávat, že se pro sňatek rozhodují po zralé úvaze. Navíc tak činí také
v pozdějším věku (nízký věk vstupu do manželství je obecně považován za faktor negativně působící na stabilitu manželství [např. Larson, Holman 1994;
Booth, Edwards 1985; Glenn, Supancic 1984; Martin, Bumpass 1989 a další])
a pozdější věk snoubenců by měl stabilitu uzavíraných manželství zvyšovat.
V článku se budu věnovat analýze prvních manželství oboustranně svobodných uzavřených v roce 1994. Analýza se opírá o databázi rozvodů Českého
statistického úřadu. Inovativním prvkem tohoto zdroje dat je propojení databází demografických událostí, které umožňuje z veřejně dostupných zdrojů
získat vrstevnatější popis reality. Pro analýzu budou použita třídění prvního a
druhého stupně a analýza přežití.
- 52 -
Věk a vzdělání jako prediktor rozvodu
Rizikové faktory rozvodu, tedy to, co odlišuje rozvedená manželství od těch
stabilních, se staly předmětem mnoha empirických studií. Faktorů, které
mohou ovlivnit stabilitu manželství, byly identifikovány desítky, ba stovky a
předpokládá se, že jejich vliv se různým způsobem kumuluje a posiluje [Rauer,
Karney, Garyan, Hou 2008]. Tento text se však věnuje dvěma základním demografickým proměnným – vlivu vzdělání a věku obou snoubenců v době
sňatku na pravděpodobnost rozvodu.
Sňatkový věk a vzdělání snoubenců jsou snadno měřitelné a pro snadnou
dostupnost ve výběrových šetřeních nebo demografických statistikách bývají
jedním z nejčastěji zkoumaných prediktorů rozvodu. Víme tedy, že manželství
uzavíraná v časném věku, často doprovázená neplánovaným těhotenstvím, finanční nejistotou a psychickou nezralostí snoubenců, jsou významně ohrožena
následným rozvodem1. Nízký sňatkový věk je významným faktorem nestability
i po kontrole působení ostatních možných proměnných (např. vzdělání, příjem, počet dětí, náboženská víra apod.) [Larson, Holman 1994; South 1995;
Janssen 2003; Lehrer 2008a; Glenn, Supancic 1984].
Demografické změny, které v České republice v posledních desetiletích
proběhly, byly a jsou doprovázeny i růstem sňatkového věku. Z teoretických
předpokladů můžeme v případě vysokého sňatkového věku vyvodit vyšší riziko rozvodu – starší svobodní snoubenci po sňatku narážejí na rozdíly v méně
flexibilních povahách, zvycích či představách o trávení volného času nebo životních hodnotách. Změny v soužití a výše zmíněných návycích jsou obtížnější
a usazení nově vzniknuvšího páru je obtížnější. Výsledkem je vyšší pravděpodobnost rozvodu [Booth, Edwards 1985]. Tyto teoretické představy, které
najdeme v demografické literatuře, můžeme v dnešní době nejspíše považovat
již za historické – vznikly v době, kdy si svobodní lidé brali často prvního partnera a s párovým soužitím neměli žádné zkušenosti. Pokud se brali ve vyšším
věku a jako svobodní, tak nutně čelili popsaným rizikům. Dnešní situace je
jiná: lidé se sice berou ve vyšším věku, ale zároveň často s mnoha předchozími
partnerskými zkušenostmi z nesezdaného soužití. Často si také berou partnera, s nímž mnoho let před sňatkem žili. Empirická evidence těchto tvrzení již
proto není jednoznačná a nasvědčuje tomu, že tyto představy platit nemusí.
Tedy vyšší sňatkový věk není rizikovým faktorem rozvodu [např. Bitter 1986
nebo Lyngstad 2006: 58]. S rostoucím sňatkovým věkem klesá riziko rozvodu,
nikoliv však lineárně – tento pokles se ve vyšším věku zpomaluje, až zastavuje
[Fine, Harvey 2006: 91]. Starší práce pak dokonce uvádějí, že toto riziko ve
vyšším věku začíná opět stoupat [Booth, Edwards 1985].
1 V posledních 20 letech jsme však svědky výrazného úbytku těchto manželství – od
roku 1990 klesl podíl sňatků svobodných s alespoň jedním snoubencem mladším 18 let
včetně z jedné čtvrtiny na jedno procento v roce 2008 [Demografická ročenka České
republiky 2008].
- 53 -
Vyšší sňatkový věk však souvisí s dalším fenoménem, který může mít na
pravděpodobnost rozvodu vliv. Tím je věková heterogamie, která je častější
mezi sňatky uzavřenými ve vyšším věku2 [Fučík 2006: 736]. Věková heterogamie roste s věkem nejspíše proto, že zejména ženám ve vyšším věku, pokud
chtějí mít do určité doby děti, nezbývá než se na sňatkovém trhu poohlížet i
po výrazně starších nebo mladších mužích a jsou tak i v mnoha jiných ohledech přinuceny k heterogamní, a proto také nejspíše ne právě optimální volbě
[Lehrer 2008: 480]. Tento mechanismus ukazuje na fungování sňatkového
trhu: ti, kteří volí partnera později než ostatní, čelí úbytku potenciálních partnerů, musí volit z již „probraného“ trhu, volit z „leftovers“ a sami se také stávají
„leftovers“. Heterogamní volba je častější a zároveň u nich a u jejich partnerů
můžeme očekávat odlišné charakteristiky než u jejich vrstevníků, kteří našli
partnera dříve a chovali se jako většina ostatních [Bitter 1986].
Hypotéza o vlivu věkové heterogamie vychází z jednoduché a zřejmé úvahy:
čím větší je věkový rozdíl mezi manžely, tím častější je nesoulad mezi jejich
životními postoji, hodnotami, zálibami a mnoha dalšími faktory. Každý nesoulad, tedy heterogamie v různých podobách, v manželském soužití zvyšuje
riziko, že se manželství rozpadne [např. Bumpass, Sweet 1972; Goode 1993]. U
homogamních manželství je proto předpokládána vyšší stabilita a spokojenost
s manželstvím, přičemž obé je připisováno vyšší pravděpodobnosti konsenzu v hodnotách, životních cílech a očekávání od manželství [Bumpass, Sweet
1972].3 Některé empirické práce pak tento vztah v různých zemích potvrzují: například pro Norsko [Lyngstad 2006: 58] nebo pro Nizozemí [Kalmijn,
Poortman 2006: 211]. Poslední zmíněné studie ukazují i na vliv typu věkové
heterogamie – tedy zda je starší muž nebo žena – v případě manželství ženy
s mladším mužem je rozvodovost vyšší.
I přes růst sňatkového věku podíl věkově homogamních sňatků roste nebo
stagnuje. Na tuto skutečnost ukazují sociologické a demografické analýzy, které se věkem a výběrovým párováním zabývají4. V tomto článku není mnoho
prostoru pro rozbor příčin tohoto nárůstu, ale souhrnně můžeme konstatovat,
že nejspíše jde o souhrn několika současně působících faktorů, z nichž za nejdůležitější považuji přesun rozhodování volby partnera do rukou samotných
snoubenců a vyšší vzdělání žen, které nemusejí již tak dlouhou dobu čekat, až
2 Platí, že v čím vyšším věku se lidé berou, tím je větší rozptyl rozdílu sňatkového věku
muže a ženy. Tento trend platí zejména pro muže [Fučík 2006: 736].
3 Výsledky některých studií tuto obecnou tezi o heterogamii potvrzují, a to nejčastěji
ve vztahu k homogamii náboženské [např. Lehrer, Chiswick 1993, Curtis, Ellison 2002;
Mullins, Brackett, Bogie, Pruett 2002]. Další studie naopak tuto tezi vyvracejí nebo
přinejmenším problematizují [Heaton, Pratt 1990; Williams, Lawler 2003] v případě
náboženské homogamie, [Zhang, Van Hook 2009] v případě homogamie rasové nebo
[Berardo, Vera, Berardo 1985; Berardo, Appel, Berardo 1993] v případě homogamie
věkové.
4 Viz například Poppel, Liefbroer, Vermunt, Smeenk [2001]; Fučík [2006]; Katrňák
[2008]; Esteve, Cortina, Cabre [2009].
- 54 -
se jejich muž etabluje na trhu práce, což přináší menší tlak na to, aby muž byl
výrazně starší [např. Možný 1999: 111].
Podobně, jako jsou závěry výzkumů nejednoznačné v případě věku, je tomu
v případě vzdělání. Vzdělání manželů je proměnnou, která odráží jejich kulturní kapitál a snad také ekonomické zdroje, a sociologie rodiny mu proto věnuje
velkou pozornost. Výsledky studií, které uvádějí vliv vzdělání na rozvodovost,
jsou smíšené, nejspíše je tomu proto, že vzdělání nepůsobí přímo, ale ovlivňuje hodnotová schémata jedince, časování sňatků, postoje k emancipaci žen,
postavení mužů a žen na trhu práce apod. Což jsou ve výsledku všechno faktory, které pravděpodobnost rozvodů různým a často protichůdným způsobem
ovlivňují, a navíc se toto působení mění v čase a místě, reaguje tak na konkrétní
hodnotovou a kulturní konstelaci dané společnosti.
V České republice zatím podle dosavadních zjištění platí, že vzdělání nepůsobí lineárně a jeho vliv se dlouhodobě proměňuje. Zatímco dříve platilo,
že vzdělanější lidé se rozváděli častěji než méně vzdělaní [u nás např. Kučera
1994], dnes má křivka rozvodovosti tvar obraceného U, tj. nižší rozvodovost
mají lidé se základním a ještě nižší s vysokoškolským vzděláním [Pakosta
2008], nebo se vzděláním rozvodovost klesá [pro skandinávské země Lyngstad
2006: 58; Jalovaara 2003].
Převrácení vlivu vzdělání může být vysvětleno působením sociálních norem, které reagují na míru rozvodovosti v určitém čase nebo prostoru: je-li
rozvodů málo a nejsou-li běžnou součástí života, vyžaduje rozvod větší úsilí
k překonání sociálních norem, k čemuž mají větší dispozice a kulturní a ekonomický kapitál spíše vzdělání lidé (srov. pojem o kultura rozvodovosti Karly B.
Hackstaff [1999]). Ve společnostech s vysokou mírou rozvodovosti tyto sociální
normy a bariéry oslabují, možnost rozvodu se stává běžnou a začínají působit
jiné vlivy (např. nejisté postavení méně vzdělaných lidi na trhu práce atd.).
Tuto tezi podporuje komparativní studie založená na datech z Itálie, Německa a Švédska. V Itálii se vzděláním pravděpodobnost rozvodu roste,
v Německu mírně klesá a ve Švédsku klesá ještě prudčeji [Kalmijn, Poortman
2006: 79]. Podobně [Härkönen, Dronkers 2006: 501], kteří nacházejí pozitivní vliv vzdělání v Řecku, Itálii, Francii, Španělsku či Polsku a negativní ve
Spojených státech, Estonsku, Finsku, bývalém západním Německu, Švédsku či
Lotyšsku. V ostatních zemích je tento vztah neutrální a nejednoznačný.
Změnu vlivu vzdělání potvrzuje i studie založená na datech o rozvodech
v Nizozemí mezi lety 1942 až 1999: zatímco vliv proměnných, jako je počet
dětí, náboženství či socioekonomický status rodičů, se nezměnil, tak v případě
vzdělání došlo ke změně pozitivního vlivu na negativní [Graaf, Kalmijn 2006:
570]. Tyto studie potvrzují Goodeho [1993] hypotézu, že s postupující modernizací se mění charakteristiky rozvádějících – rozvod byl původně doménou
bohatších, vzdělaných lidí a nyní jsou naopak rozvodem ohroženi lidé s nižším
vzděláním, čelící ekonomické nejistotě a s nižším socioekonomickým postavením (rozvod pozbývá emancipující charakter a nabývá rysů anomických).
- 55 -
Výraznou součástí analýz věnovaných vzdělání a rozpadu manželství by
měla být i relativní úroveň vzdělání v konkrétním vztahu, kterou do debaty
zavádí ekonomická analýza rozvodu [Becker 1973]. Tedy model vzájemné
závislosti manželů a směny různých statků, kterých se oběma v páru nedostává či naopak které přebývají. Ekonomové pracující s touto linií uvažování
argumentují, že masivní vstup žen na trh práce, plošné vzdělání a ekonomická
nezávislost manželů vedou k růstu rozvodovosti. Jednoduše zisky ze soužití,
v němž mají oba partneři specializovanou roli, klesají a nejsou nahrazovány
růstem benefitů v jiných oblastech vztahu. Vyšší nezávislost manželů (a zejména u žen je tento vývoj ve 20. století zcela přelomový) snižuje náklady na zánik
vztahu a zvyšuje ochotu tak činit. Empirické testy těchto hypotéz však přinášejí
smíšené výsledky a tyto modely ve své jednoduché podobě nejspíše nefungují,
neboť jsou postaveny na tradičních představách o fungování manželství a rodiny. Vyžadují tak doplnění o kulturní a hodnotová vysvětlení [Kalmijn, Graaf,
Poortman 2004: 77].
Ve světle těchto rozdílných teoretických přístupů je potom obtížné dovodit, zda vzdělanostní heterogamie zvyšuje riziko rozvodu či naopak. Podle
některých studií vzdělanostní heterogamie zvyšuje nestabilitu manželství, ale
tento vztah je zásadně diferencován pohlavím, neboť záleží na tom, kdo má
v daném vztahu vyšší vzdělání [Fine, Harvey 2006]. Poslední čísla pro Českou republiku dokládají, že páry, v nichž má muž vyšší vzdělání než žena, mají
nižší pravděpodobnost rozvodu, a to zejména pokud vzdělání ženy je výrazně
nižší (tento vztah se prohlubuje s tím, jak se zvětšuje rozdíl mezi vzděláním
muže a ženy). Pakliže je tomu obráceně a žena má vzdělání vyšší než muž, je
pravděpodobnost rozvodu vyšší a tento vztah se opět prohlubuje s rostoucím
rozdílem vzděláním manželů [Pakosta 2008]. Souhrnně se v České republice
nejčastěji rozvádějí páry, v nichž má žena vyšší vzdělání, a nejméně často páry
s mužem s vyšším vzděláním (homogamní manželství se nacházejí někde mezi
nimi). K podobným závěrům docházejí i některé zahraniční studie – vyšší rozvodovosti čelí v USA manželství vzdělanostně heterogamní a manželství, která
nerespektují tradiční uspořádání (žena v domácnosti nebo na zkrácený úvazek
a muž s plným úvazkem) [Tzeng 1992] nebo v Nizozemí Kalmijn, Graaf, Poortman (2004: 83), kteří uvádějí pozitivní vliv vzdělání ženy v případě, že je do
modelu zahrnuto i vzdělání muže.
Hypotézy
Než se začnu věnovat samotným výsledkům, navrhnu testované hypotézy. Hypotézy je možné částečně opřít o rešerši empirických prací věnovaných tomuto
tématu.
1) Hypotéza první: nízký nebo vysoký sňatkový věk zvyšuje riziko
rozpadu manželství. Této hypotéze nasvědčují některé analýzy5 , které
5 Např. Larson, Holman [1994]; Booth, Edwards [1985]; Glenn, Supancic [1984]; South
[1995]; Janssen [2003]; Lyngstad [2006]; Lehrer [2008].
- 56 -
uvádějí vyšší pravděpodobnost rozvodu v případě vstupu do manželství ve
velmi nízkém věku.V případě vysokého sňatkového věku již tak velká shoda nepanuje, neboť některé studie uvádějí nižší rozvodovost [Fine, Harvey
2006: 91] a jiné naopak vyšší [Booth, Edwards 1985]. Pakliže věkovou heterogamii spojujeme s vyšší nestabilitou manželství (viz hypotéza třetí), pak
pro tuto hypotézu dále hovoří i fakt, že u manželství uzavíraných ve vyšším
věku je v České republice dokladována vyšší věková heterogamie6 [Fučík
2006; Katrňák 2008], a tato skutečnost je potvrzována i v zahraničí7. Pro
potřeby tohoto textu budeme proto předpokládat, že míra rozvodovosti má
charakter písmena U (nejvyšší rozvodovost mají lidé, kteří se berou v příliš
nízkém a v příliš vysokém věku).
2) Hypotéza druhá: nízké nebo naopak vysoké vzdělání zvyšuje riziko rozpadu manželství. O jistém vlivu vzdělání na stabilitu manželství
není prakticky pochyb. V České republice se můžeme opřít o předchozí zjištění: v roce 2001 měla křivka riziko rozvodu podle vzdělání charakteristiku
obráceného U, neboli nižší rozvodovost měli lidé se základním a s vysokoškolským vzděláním, kteří ji měli nejnižší ze všech [Pakosta 2008].
3) Hypotéza třetí: věková nebo vzdělanostní heterogamie zvyšuje
riziko rozvodu. Obecně je u homogamních manželství předpokládána
vyšší stabilita [Bumpass, Sweet 1972], která bývá spojována s konsenzem
v hodnotách, životních cílech apod. Některé studie tento vztah věkové homogamie a stability manželství dokládají pro různé země [Lyngstad 2006:
58] nebo [Kalmijn, Poortman 2006: 211], případně pro homogamii vzdělanostní [Fine, Harvey 2006: 92 či pro ČR Pakosta 2008]. Očekáváme tedy,
že věkově nebo vzdělanostně homogamní manželství budou stabilnější.
4) Hypotéza čtvrtá: netradiční podoba věkové nebo vzdělanostní
heterogamie zvyšuje riziko rozvodu. V každé kultuře jsou některé
kombinace charakteristik snoubenců méně či více obvyklé (např. podoba
věkového rozdílu, kdy muž bývá starší než žena). Tuto hypotézu stavíme
tedy na předpokladu, že manželství, které obvyklé a tradiční vzorce narušují, jsou rozvodem ohroženější. V kontextu tohoto článku to znamená,
že očekáváme nižší stabilitu manželství žen s vyšším vzděláním, než mají
jejich muži, nebo žen starších než jejich muži (tedy tzv. netradiční heterogamie). Tato očekávání ohledně působení podoby vzdělanostní heterogamie
je možné opřít o předchozí práce (Pakosta 2008) pro Českou republiku
nebo pro USA [Tzeng 1992] nebo pro Nizozemí [Kalmijn, Graaf, Poortman
2004].
6 Situace je zde nejasná: deskriptivní výsledky ukazují na platnost vztahu mezi sňatkovým
věkem a věkovou heterogamií, ovšem regresní modely ukazovaly na nejednoznačnost
tohoto vztahu (věková homogamie je vyšší v případě sňatku mladých lidí a v kategorii
nejstarších) [Fučík 2006]. Naopak Katrňák pozitivní vztah mezi vyšším sňatkovým věkem
a věkovou heterogamií potvrdil [Katrňák 2008].
7 Např. Bitter [1986]; Berardo, Appel, Berardo [1993]; Ni Bhrolchain [2000].
- 57 -
5) Hypotéza pátá: současný výskyt netradiční věkové a vzdělanostní
heterogamie zvyšuje riziko rozvodu. Platí-li hypotéza čtvrtá, tedy netradiční věková nebo vzdělanostní heterogamie8 znamená ohrožení stability
manželství, pak je možné očekávat, že manželství, u nichž se tyto rizikové
faktory kombinují, budou rozvodem ohroženější ve zvýšené míře.
Data
Konkrétně se budu zaobírat prvními manželstvími oboustranně svobodných,
která byla v České republice uzavřena v roce 1994, přičemž data nám dávají
možnost tato manželství sledovat po dobu 14 let, až do případného rozpadu.
Datovými zdroji jsou databáze Českého statistického úřadu, zahrnující údaje o
všech manželstvích uzavřených v roce 1994 a všech rozvodech až do roku 2007.
Tato stať tedy vychází zejména z neagregovaných dat o jednotlivých rozvodech9. Tento rozsáhlý datový soubor obsahuje podrobné údaje (věk obou
manželů, délku manželství, pořadí rozvodu, pořadí manželství vzdělání, region, počet dětí atd.) o všech 466 663 rozvodech proběhnuvších mezi lety 1994
až 2007. Dalším datovým zdrojem byla agregovaná data o sňatcích uzavřených
v roce 1994 publikovaná v pramenném díle Pohyb obyvatelstva v ČR. Mezi lety
1994 až 2007 tedy budeme sledovat manželství uzavřená v roce 1994 dvěma
svobodnými snoubenci ve věku mezi 16 až 39 lety. Bohužel rozvod manželství
je možné sledovat pouze zpětně a s odstupem mnoha let, nemůžeme se proto
zabývat manželstvími, která vznikla po hodnotových a kulturních změnách po
listopadové revoluci v roce 1989.
Metoda
K dispozici tedy máme podrobná data založená na všech rozvodech, které
v České republice od roku 1994 proběhly10. Metoda analýzy je jednoduchá:
spočítáme podíl manželství uzavřených v roce 1994, která se do roku 2007
rozvedla. Tento výpočet nám umožňují charakteristiky rozvodů, které jsou
k dispozici: věk manželů, vzdělání manželů, pořadí rozvodu a délka manželství. S jejich pomocí je možné pro sňatky z roku 1994 najít odpovídající rozvody
v následujících letech, neboť z tabulky sňatků známe kombinaci věku a vzdělání snoubenců a zároveň z databáze rozvodů víme, kolik manželství dané
kombinace věku a vzdělání manželů se v daném roce rozvedlo11.
8 Zde myšleno jako manželství starší ženy s mladším mužem nebo ženy s mužem
s nižším vzděláním, než má ona sama.
9 Pracovníkům ČSÚ patří dík za jejich laskavé poskytnutí.
10 Díky tomu, že nepoužíváme výběrové šetření, ale úplný soubor všech rozvodů a sňatků,
nemusíme pracovat s výběrovou chybou.
11 Pro toto spárování musíme pro každý rok upravit věk manželů, tak aby odpovídal
věku, ve kterém se oba v roce 1994 brali, a v každém roce vybrat z databáze rozvodů pouze
rozvody s délkou manželství, která odpovídá rozdílu mezi sledovaným rokem a rokem
uzavření sňatku (1994).
- 58 -
Pro názornost postupu uvedu příklad: jestliže v roce 1994 bylo uzavřeno
100 manželství, do něhož vstupovali dva svobodní vysokoškoláci, oba ve věku
30 let, tak v roce 1995 budeme v databázi rozvodů hledat počet prvních rozvodů s délkou trvání manželství jeden rok, manželů s vysokoškolským vzděláním
a věkem 31 let. V roce 1996 budeme postupovat podobně pouze s tím rozdílem, že věk upravíme na 32 let a délku manželství na 2 roky. Tímto postupem
dojdeme až do roku 2007, zjištěné rozvody sečteme a porovnáme s počtem
manželství uzavřených v roce 1994. Výsledkem bude počet a podíl manželství
rozvedených do roku 2007 pro každou kombinaci věku a vzdělání manželů12.
Každá použitá metoda a zdroj dat mají svá úskalí a nedostatky. Byť tento postup podává poměrně přesné výsledky – pracujeme se všemi rozvody a
sňatky, které proběhly, může dojít k drobným zkreslením a nepřesnostem.
Prvním zdrojem nepřesností je změna vzdělání po sňatku, neboť některé uzavřené sňatky párujeme s nesprávnými rozvody13. Možné zkreslení vzdělanostní
mobilitou po sňatku bylo kontrolováno pomocí jiného podobného datového
souboru, který byl k dispozici, a to hlášení o narození mezi lety 1993 až 2004,
v němž jsou k dispozici údaje o všech ženách, které v této době porodily alespoň jedno dítě. U žen, které porodily nejméně dvě děti, můžeme kontrolovat
změnu vzdělání mezi porodem prvního a posledního dítěte, která v tomto případě činí 2,7 procenta. Pro naše data toto není možné přesně odhadnout, ale
je možné předpokládat, že bychom naměřili podobné číslo. Další kontrolou
je počet rozvodů, pro něž v roce 1994 nebylo uzavřeno příslušné manželství
(kombinace věku a vzdělání, která se vyskytla v databázi rozvodu, ale nikoliv
již mezi příslušnými sňatky v roce 1994). Tento počet byl vcelku zanedbatelný
a činil 477 případů (tedy 1,2 procenta původní matice sňatků), které byly imputovány do původní matice sňatků.14 U obou zdrojů chyb musíme předpokládat,
že nepůsobí systematickým způsobem na zkoumanou otázku.
Dalším omezením, které bych neměl opomenout zdůraznit, je skutečnost,
že se zabývám sňatky z roku 1994. Velká část těchto sňatků ještě existuje a po
oněch 14 sledovaných letech je zřejmé, že velká část těchto manželství rozvodem neskončí. Na druhou stranu většina rozvodů proběhne v prvních 14 letech
trvání manželství. Tento údaj však v posledních letech klesá: v roce 1994 bylo
do 14 let svého trvání rozvedeno 69 procent ze všech rozvedených manželství
(bez ohledu na pořadí rozvodu), v roce 2000 dvě třetiny a v roce 2007 již to
12 Výsledná matice může mít celkem 129 024 řádků: 24 kategorií věku muže × 24
kategorií věku ženy × 4 kategorie vzdělání muže × 4 kategorie vzdělání ženy × 14 let trvání
manželství (v tabulce je i délka manželství).
13 Výsledky analýzy může také zkreslit správnost databází Českého statistického úřadu, a
to zvláště v oblasti definice data ukončení a vzniku manželství.
14 Výsledky dále může zkreslit i úmrtnost. Počítáme-li totiž s pořadím rozvodu, nevíme,
zda předchozí manželství neskončilo smrtí partnera. Jinými slovy, lidé, o kterých víme, že
se rozvádějí poprvé, mohou končit opakované manželství, které uzavřeli poté, co předtím
ovdověli. Je ovšem oprávněný předpoklad, že tyto chyby jsou náhodně rozloženy a nemají
systematický vliv na výsledky.
- 59 -
bylo 54 procent. Sám o sobě je tento pokles zajímavý, neboť naznačuje, že
se prodlužuje délka rozváděných manželství. Můžeme pouze spekulovat nad
příčinami tohoto trendu. Nejspíše bude ovšem způsoben poklesem sňatečnosti v 90. letech, kterýžto snižuje bázi pro výpočet (ubývá manželství, která se
mohou rozvést brzy po svatbě, a výsledkem je nadreprezentovaný podíl manželství, která byla uzavřena mnohem dříve).
Posledním možným omezením je nesoulad mezi délkou manželství, kterou
měříme v měsících, a věkem manželů, který je uváděn v celých letech. Při výpočtu je nutné délku manželství zaokrouhlit a konkrétní manželství se tak může
ocitnout v nesprávné skupině manželství podle věku snoubenců. Přesnost celkových výsledků tato chyba ovšem nezkresluje a u dílčích výsledků musíme
předpokládat, že je náhodně rozložena. Pravděpodobnost, že je toto zakreslení
náhodně rozloženo a nemá na výsledky zásadní vliv, je ale vysoká.
Výsledky
Před samotnou prezentací výsledků je vhodné čtenáře seznámit se strukturou sňatků uzavřených svobodnými snoubenci v roce 1994. V tomto roce se
bralo celkem 58 440 párů [ČSÚ 1994], z nichž oboustranně svobodných párů
bylo 39 43615 (tedy zhruba dvě třetiny). Grafy 1 až 3 ukazují základní popisné charakteristiky. V grafu 1 vidíme, že v tomto roce lidé ještě do manželství
vstupovali velmi časně – modus je pro ženy 20 let a pro muže 21, což také
znamená, že námi zkoumaná manželství ještě zastupují manželství uzavíraná
před demografickými změnami 90. let minulého století. O tom, jak se rozvádějí
manželství uzavíraná nyní, což by nás zajímalo pravděpodobně mnohem více,
dnes z povahy věci samotné můžeme zjistit pouze málo.
Graf 2 ukazuje na silnou tendenci ke vzdělanostní homogamii – vzdělanostně homogamních je 60 procent sňatků a dalších 35 procent je s rozdílem
jednoho vzdělanostního stupně mezi snoubenci. Vzdělanostně i věkově (definovaná v úzkém věkovém pásmu −1 až +1 rok věkového rozdílu) homogamní
sňatky jsou také nejčastější kombinací sňatků (35,5 procenta). Posiluje se současný výskyt heterogamie – sňatky se vzdělanostně netradiční heterogamií
(žena má vyšší vzdělání než muž) jsou častěji netradičně heterogamní i s ohledem na věk (žena je starší). Tento vztah platí i analogicky pro tradiční podobu
heterogamie – muži jsou v těchto vztazích častěji starší a zároveň vzdělanější
než jejich ženy.
Poslední, třetí graf zobrazuje průměrný rozdíl sňatkového věku snoubenců
podle sňatkového věku mužů a žen. Muži, kteří se ženili velmi brzy, si častěji brali starší partnerky. Tato skutečnost se mění v jejich 20 letech, kdy již
převažovali muži starší, a s rostoucím sňatkovým věkem mužů se tento rozdíl
15 Připomeňme, že 477 sňatků bylo do původní matice imputováno (viz výše), takže
výsledná velikost analyzovaného souboru sňatků činí 39 913. Pramenné dílo Pohyb
obyvatelstva uvádí pro tento rok nepatrně vyšší počet sňatků (39 513). V tomto článku
však vycházíme z databáze sňatků poskytnuté Českým statistickým úřadem.
- 60 -
Graf 1.
Počty sňatků oboustranně svobodných podle sňatkového věku a pohlaví snoubenců v roce 1994
8000
Muži
Ženy
počet sňatků v roce 1994
7000
6000
5000
4000
3000
2000
1000
0
16
18
20
22
24
26
28
30
32
34
36
38
věk
Zdroj: Aregovaná data – sňatky v roce 1994 (vlastní výpočet).
Graf 2. Počty sňatků podle vzdělání a pohlaví snoubenců
v roce 1994
Počet sňatků
Zdroj:
Aregovaná
data – sňatky
v roce 1994
(vlastní
výpočet).
14000
12000
10000
8000
6000
4000
2000
0
Základní
Vysokoškolské
Střední s maturitou
Střední bez maturity
Střední bez maturity
Střední s maturitou
Ženy
Základní
Vysokoškolské
- 61 -
Muži
Graf 3. Graf3
Průměrný rozdíl sňatkového
věku snoubenců podle pohlaví a sňatkového věku v roce 1994
14
Muži
průměrný rozdíl sňatkového věku
12
Ženy
muži starší
10
8
ženy mladší
6
4
2
0
-2
muži mladší
-4
-6
ženy starší
16
18
20
22
24
26
28
30
sňatkový věk
32
34
36
38
Zdroj: Aregovaná data – sňatky v roce 1994 (vlastní výpočet).
Page 1
zvyšoval. U žen je průběh křivky jiný – starší muži převažují až do jejich třiceti
let, tedy ženy, které se poprvé vdávaly na tehdejší dobu výjimečně pozdě, si
častěji braly mladší muže.
Kdo se rozvádí? – přehled popisných statistik
Sňatkový věk na stabilitu manželství podle jednoduchého třídění v grafu 4 nepůsobí nijak výrazně. Mezi ženami nemá systematický vliv, u mužů je patrná
mírná tendence k poklesu rozvodovosti s věkem.
Výše dosaženého vzdělání koreluje s příjmem a ekonomickým kapitálem
a právem tedy můžeme čekat, že bude na stabilitu manželství přinejmenším
zprostředkovaně působit. Tabulka 1 toto naše očekávání potvrzuje: nejnižší
rozvodovost mají lidé s vysokoškolským vzděláním a nejvyšší lidé se středoškolským vzděláním bez maturity. Podoba dat v tabulce odpovídá navrženým
hypotézám – se vzděláním riziko rozpadu manželství klesá a nejvyšší je mezi
lidmi se středoškolským vzděláním bez maturity (data tvoří obrácené písmeno
U).
V předešlém textu jsem zmiňoval pozitivní vliv věkové nebo vzdělanostní homogamie (a analogicky opačný vliv heterogamie) na stabilitu
manželství. Prezentované grafy naznačují, že tento vztah není jednoznačný.
Věkově či vzdělanostně homogamní manželství vykazují nižší míry rozvodo- 62 -
Graf 4. Podíl rozvedených podle pohlaví a sňatkového věku
v roce 1994
80
% (podíl rozvedených)
70
Muži
Ženy
Lineární (Muži)
Lineární (Ženy)
60
50
40
30
20
10
0
sňatkový věk v roce 1994
16
18
20
22
24
26
28
30
32
34
36
38
Zdroj: Databáze rozvodů 1994 až 2007 (vlastní výpočet).
Tabulka 1.
Vzdělání
Podíl rozvedených podle pohlaví a vzdělání v roce
1994. V procentech
základní
střední bez
maturity
střední
s maturitou
vysokoškolské
Muži
34,5
37,6
26,9
22,2
Ženy
30,8
38,9
27,6
25,4
Zdroj: Databáze rozvodů 1994 až 2007 (vlastní výpočet).
vosti, ale manželství, v nichž je muž starší nebo má vyšší vzdělání (čili tradiční
hypergamie muže), jsou ještě stabilnější. Je-li žena starší než její muž o pět let
a více, rozvádí se tato manželství ve 39 %, je-li starší o 2 až 4 roky, rozvádí se ve
37 %. Homogamní manželství (žádný věkový rozdíl nebo rozdíl jednoho roku)
se rozvádějí v jedné třetině případů. Manželství zachovávající tradiční podobu
věkového rozdílu (muž starší o 2 až 4 roky) se rozvádějí ve 32 % a manželství
mužů starších o pět let a více dokonce v 31 % (viz graf 5). Shledáváme také, že
velmi podobně je tomu se vzděláním. Manželství vzdělaných žen s méně vzdělanými muži se rozvádějí ve 34 % a manželství vzdělanějších mužů ve 28 %.
Vzdělanostně homogamní manželství se rozvádějí ve 33 %. Graf 6 ukazuje dále
na to, že s prohlubujícím se rozdílem ve vzdělání manželů se riziko rozvodu
snižuje nebo zvyšuje (v závislosti na tom, který z nich má vyšší vzdělání). Grafy
- 63 -
Graf 5. Podíl manželství ukončených rozvodem podle rozdílu
věku manželů
40
% rozvedených manželství
35
průměrná hodnota
30
25
20
15
10
Zdroj: Databáze rozvodů 1994 až
2007 (vlastní výpočet).
5
0
-5 let a -2 až -4 let 0 až 1 rok
více
žena starší
Graf 6. 2 až 4
roky
5 až 6 let 7 až 8 let 9 až 10 let 11 let a
více
muž starší
rozdíl věku
Podíl manželství ukončených rozvodem podle kombinace vzdělání manželů
Žena: VŠ / Muž: VŠ
% rozvedených
manželství
Žena: VŠ / Muž: s mat.
Žena: VŠ / Muž: bez mat.
Žena: VŠ / Muž: ZŠ
Žena: s mat. / Muž: VŠ
Žena: s mat. / Muž: s mat.
Žena: s mat. / Muž: bez mat.
Žena: s mat. / Muž: ZŠ
Žena: bez mat. / Muž: VŠ
Žena: bez mat. / Muž: s mat.
Žena: bez mat. / Muž: bez mat.
Žena: bez mat. / Muž: ZŠ
Žena: ZŠ / Muž: VŠ
Žena: ZŠ / Muž: s mat.
Žena: ZŠ / Muž: bez mat.
Žena: ZŠ / Muž: ZŠ
0
10
20
Zdroj: Databáze rozvodů 1994 až 2007 (vlastní výpočet).
- 64 -
30
40
50
tedy zatím nasvědčují tomu, že podoba hypergamie ovlivňuje stabilitu manželství.
V úvodní části empirické kapitoly jsem také předpokládal, že dochází k interakci vzdělanostní a věkové heterogamie, jejichž vliv se tak posiluje či inhibuje.
Získaná data tomu přinejmenším částečně nasvědčují, neboť nejstabilnější
manželství je manželství muže staršího (o dva roky a více) a vzdělanějšího
než jeho žena (26,3 procent rozvedených manželství). Rizikovým faktorem je
potom vyšší věk ženy16, který ve vyšší míře ohrožuje manželství, v nichž má
muž vyšší nebo stejné vzdělání. Je-li totiž muž mladší než jeho žena a má vyšší
nebo stejné vzdělání, dosahuje rozvodovost hodnoty téměř čtyřiceti procent.
Zajímavé je, že se efekt vyššího věku ženy neprojevuje u manželství s mužem
s nižším vzděláním, u nichž k většímu nárůstu rozvodovosti nedochází (33,8
procent). Manželství uzavíraná snoubenci se stejným vzděláním a ve stejném
věku, kterých je téměř čtvrtina, nepatří k nejstabilnějším a nacházejí se těsně
nad průměrem (33,2 procent).
Vícerozměrná analýza historie událostí
Pro detailní zhodnocení analyzovaných dat bylo jako vícerozměrné metody použito technik z rodiny analýzy historie událostí (event history analysis
nebo častěji survival analysis). Získaná data obsahují proměnnou označující proběhnuvší událost (rozvod = 1), časovou proměnou (dobu od sňatku do
případného rozvodu). Data jsou cenzorována zprava po 14 letech, kdy naše
pozorování končí. Manželství tedy buď mohlo skončit rozvodem, nebo úspěšně přečkat oněch 14 let. Nejpoužívanějším zástupcem těchto technik je model
relativního rizika (Cox proportional hazards model). Při úvodních testech
vhodnosti dat pro tento model se ovšem ukázalo, že data pro tuto techniku
ve své čisté podobě použít nelze. Coxova metoda relativního rizika totiž předpokládá, že riziko události je v čase rozloženo proporcionálně (tj. například
zdvojnásobení sledovaného času vede ke zdvojnásobení výsledného rizika
události), a testy této proporcionality založené na Schoenfeldových reziduálech
tento předpoklad vyvrátily (zvláště pro vzdělání muže a ženy)17. Byl proto použit parametrický model přežití, který umožňuje parametrizovat funkci času
přežití a nastavit její průběh (podle typu modelu). Volba modelu a zvláště metody modelování funkce přežití byla provedena pomocí informačních kritérií
(BIC, AIC) jednotlivých modelů.
V analýze byly odhadnuty dva modely: v případě prvního modelu nebyly
do modelu zařazeny vzájemné interakce nezávislých proměnných (kovariátů).
Vzdělání je považováno za ordinální proměnnou s referenční kategorií základ16 Respektive věk samotný nepůsobí přímo, ale prostřednictvím jiných faktorů – např.
tím, jak muž věk ženy vnímá a jaký k němu zaujímá postoj.
17 Je nutno také konstatovat, že pro kontrolu výsledků byla použita logistická regrese
jako další vhodná metoda pro tato data. Výsledné modely byly meritorně velmi podobné
zde prezentovaným. Všechny výpočty byly provedeny v programu Stata.
- 65 -
Tabulka 2. Parametry výsledného regresního modelu
Hazard
ratio
% změna
rizika
(1−eβ) ×100
z
P>z
Věk muže
1,087
8,7
5,5
0,000
Věk ženy
1,131
13,1
6,8
0,000
Vzdělání muže
Základní
Ref.
Střední bez maturity
1,362
36,2
5,7
0,000
Střední s maturitou
0,773
-22,7
-2,8
0,004
Vysokoškolské
0,553
-44,7
-2,0
0,052
Střední bez maturity
2,035
103,5
12,0
0,000
Střední s maturitou
1,228
22,8
2,6
0,010
Vysokoškolské
1,065
6,5
0,2
0,830
Interakce věku muže a ženy
0,996
-0,4
-6,3
0,000
0,528
-47,2
-8,8
0,000
Vzdělání ženy
Základní
Ref.
Interakce vzdělání muže a ženy*
Střední bez mat. / Střední bez mat.
Střední bez mat. / Střední s mat.
0,656
-34,4
-4,0
0,000
Střední bez mat. / Vysokoškolské
0,898
-10,2
-0,3
0,740
Střední s mat. / Střední bez mat.
0,650
-35,0
-4,7
0,000
Střední s mat. / Střední s mat.
0,879
-12,1
-1,1
0,268
Střední s mat. / Vysokoškolské
0,927
-7,3
-0,2
0,809
Vysokoškolské / Střední bez mat.
0,774
-22,6
-0,8
0,415
Vysokoškolské / Střední s mat.
0,984
-1,6
-0,1
0,958
Vysokoškolské / Vysokoškolské
1,281
28,1
0,6
0,558
p
1,137
13,7
Poznámka: * jednotlivé kombinace vzdělání muže a ženy, kombinace muž základní vs.
žena základní je referenční
ní vzdělání a věk za proměnnou spojitou. Do druhého modelu byla zařazena
interakce mezi věkem muže a ženy a interakce mezi vzděláním muže a ženy
(zařazení těchto interakcí je věcně odůvodnitelné silnými vazbami, které
v případě těchto proměnných potvrzují popisné demografické statistiky).
Na základě zhodnocení informačních kritérií byl vybrán model druhý s Weibullovou distribucí funkce přežití18. V tabulce 2 uvádíme výslednou podobu
navrženého modelu.
- 66 -
V tabulce 2 nás nejvíce zajímají koeficienty hazard ratios (tedy relativní
změna rizika události při jednotkové změně hodnoty nezávislé proměnné).
Hodnota menší než jedna udává, že se riziko události zmenšuje a analogicky
hodnota větší než jedna, že se riziko události zvyšuje. Odhadnutý parametr p
v tabulce 2 je větší než jedna což signalizuje, že růst kumulovaného rizika rozvodu se v čase zrychluje.
Parametry modelu víceméně potvrzují třídění druhého stupně, která byla
prezentována v úvodní části analýzy. Model ukazuje na vliv sňatkového věku
na riziko rozvodu – každý rok navíc znamená zvýšení rizika rozvodu o 8,7 % u
mužů a 13,1 % u žen. Tento závěr by byl překvapivý, nebýt statisticky významné
interakce věku muže a ženy v modelu, která působí přesně obráceně – s rostoucím věkem obou snoubenců riziko rozvodu klesá (o 0,4 %18). Při vyřazení
této interakce z modelu se vliv věku muže a ženy otáčí (ve výsledné rovnici
modelu je vliv věku na riziko rozvodu negativní). Tento závěr potvrzují i grafy
kumulativní funkce přežití podle věku (graf 9 a 10). První hypotézu nemůžeme
potvrdit, neboť charakteristiky vlivu věku jsou odlišné, se sňatkovým věkem
riziko sňatku klesá a předpokládaný tvar U křivky jsme v datech nenašli. Nesmíme však opomenout vliv interakce věku muže a ženy, který je silnější – viz
výsledky testování třetí a čtvrté hypotézy.
Koeficienty získané pro vzdělání muže a ženy naproti tomu potvrzují níže
uvedené grafy 7 a 8. Nižší rozvodovost je u mužů a žen se základním vzděláním, nejvyšší u lidí se středoškolským vzděláním bez maturity. U mužů
středoškoláků a vysokoškoláků je vidět razantní vzestup v porovnání s lidmi se
základním vzděláním (které sloužilo zároveň jako referenční kategorie). Nejméně se rozvádějí muži s vysokoškolským vzděláním. U žen se středoškolským
a vyšším vzděláním tento vzestup nenajdeme a platí, že u vzdělanějších žen
jsme sice svědky snižování rizika rozvodu v porovnání se ženami se základním vzděláním, ale pod úroveň žen se základním vzděláním se tyto hodnoty již
nedostanou. Získaná data tak potvrzují druhou hypotézu a naplňují představu o charakteristice pravděpodobnosti rozvodu podle vzdělání ve tvaru křivky
obráceného U.
Pro zachycení vlivu vzdělanostní a věkové homogamie byly vykresleny grafy 11 a 12. V grafu 11 byly zkombinovány kategorie vzdělání muže a žen do tří
skupin: 1) muž má vyšší vzdělání než žena, 2) manželé mají stejné vzdělání a 3)
žena má vyšší vzdělání. Ačkoliv rozdíly nejsou velké, na konci námi sledovaného období se manželství vzdělanějších mužů liší od ostatních a vykazují vyšší
stabilitu. Velmi podobné je tomu také i u homogamie věkové (graf 12) – nejstabilnější jsou manželství mužů stejně starých nebo starších než jejich ženy. Třetí
hypotézu musíme tedy odmítnout – homogamní manželství co do věku nebo
vzdělání nejsou výrazně stabilnější než ostatní.
18 Tato hodnota se může zdát sama o sobě nízká. V kontextu interakce věku muže a ženy,
která vzniká jejich součinem, jde o již nezanedbatelnou hodnotu.
- 67 -
Graf 7. Kumulativní funkce přežití – vzdělání muže
1
0,95
kumulativní funckce přežití
0,9
0,85
0,8
0,75
0,7
Základní
0,65
Střední bez maturity
0,6
Střední s maturitou
0,55
Vysokoškolské
0,5
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
12
13
14
čas (roky od sňatku)
Graf 8. Kumulativní funkce přežití – vzdělání ženy
1
0,95
kumulativní funckce přežití
0,9
0,85
0,8
0,75
0,7
Základní
0,65
Střední bez maturity
0,6
Střední s maturitou
0,55
Vysokoškolské
0,5
1
2
3
4
5
6
7
8
9
čas (roky od sňatku)
- 68 -
10
11
Graf 9. Kumulativní funkce přežití – věk muže
1
0,95
kumulativní funckce přežití
0,9
0,85
0,8
0,75
0,7
19 let a méně
20 ‐ 24 let
25 ‐ 29 let
30 ‐ 34 let
35 let a více
0,65
0,6
0,55
0,5
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
11
12
13
14
čas (roky od sňatku)
Graf 10. Kumulativní funkce přežití – věk ženy
1
0,95
kumulativní funckce přežití
0,9
0,85
0,8
0,75
0,7
19 let a méně
20 ‐ 24 let
25 ‐ 29 let
30 ‐ 34 let
35 let a více
0,65
0,6
0,55
0,5
1
2
3
4
5
6
7
8
9
čas (roky od sňatku)
- 69 -
10
Graf 11. Kumulativní funkce přežití – vzdělanostní homogamie
1
0,95
kumulativní funckce přežití
0,9
0,85
0,8
0,75
0,7
0,65
Muž vzdělanější
0,6
Stejné vzdělání
0,55
Žena vzdělanější
0,5
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
čas (roky od sňatku)
Graf 12. Kumulativní funkce přežití – věková homogamie
1
0,95
kumulativní funckce přežití
0,9
0,85
0,8
0,75
0,7
0,65
Žena starší
0,6
Stejně staří
0,55
Muž starší
0,5
1
2
3
4
5
6
7
8
9
čas (roky od sňatku)
- 70 -
10
11
12
13
14
Tabulka 3. Kumulativní funkce přežití podle věkové a vzdělanostní heterogamie
Kombinace věkové a vzdělanostní homogamie
Hodnota funkce
přežití*
Muž vzdělanější – Muž starší
0,737
Muž vzdělanější – Stejně staří
0,667
Muž vzdělanější – Žena starší
0,607
Stejně vzdělaní – Muž starší
0,670
Stejně vzdělaní – Stejně staří
0,668
Stejně vzdělaní – Žena starší
0,613
Žena vzdělanější – Muž starší
0,652
Žena vzdělanější – Stejně staří
0,677
Žena vzdělanější – Žena starší
0,662
Poznámka: * v posledním sledovaném roce.
Rizikovým faktorem je spíše netradiční podoba heterogamie. Grafy 11 a 12
na tento vztah ukazují – manželství mužů s vyšším vzděláním jsou stabilnější a podobně je tomu i u věku, kde se navíc k podobné úrovni rizika rozvodu
přidávají i manželství lidí ve stejném věku. Manželství žen s vyšším vzděláním
nebo starších, než jsou jejich muži, patří mezi ta s nejvyšším rizikem rozvodu. Čtvrtou hypotézu můžeme potvrdit, ačkoli zjištěné rozdíly nejsou velké
(pravděpodobně je to způsobeno sloučením do poměrně velkých skupin, které
svojí velikostí zastírají pozorované rozdíly, neboť v detailním třídění druhého
stupně podle věkového rozdílu nebo vzdělání najdeme diference mnohem výraznější, viz graf 6).
V páté hypotéze jsem předpokládal, že vliv věkové a vzdělanostní homogamie či heterogamie bude mít tendenci se posilovat. Jinými slovy, páry, v nichž
jsou si manželé blízcí věkem a vzděláním, budou stabilnější než ostatní. Případně manželské páry heterogamní věkově a současně vzdělanostně budou
nestabilnější. Tabulka 3 představuje hodnotu kumulativní funkce přežití
v posledním sledovaném roce (to znamená, že páry s vyššími hodnotami této
funkce jsou stabilnější). Ve světle předchozích výsledků není náhoda, že nejstabilnější je pár, v němž je muž vzdělanější a současně starší než jeho žena.
Rizikovým faktorem je netradiční věková heterogamie (žena starší než muž),
postupujeme-li totiž, v rámci jednotlivých kategorií vzdělání, od tradiční věkové heterogamie přes homogamii až k netradiční věkové heterogamii, riziko
rozpadu manželství stoupá. Pátou hypotézu však nemůžeme zcela přijmout,
protože manželství, u nichž se objevují obě netradiční heterogamie, patří rizikem rozpadu k těm průměrným.
- 71 -
Shrnutí výsledků
V této stati jsem se zabýval tím, jak působí sňatkový věk a vzdělání snoubenců
na stabilitu manželství oboustranně svobodných uzavřených v roce 1994. Pro
analýzu jsem použil veřejně dostupná data o sňatcích z Českého statistického
úřadu a neagregovanou databázi rozvodů získanou rovněž od ČSÚ. Bohužel
povaha zkoumaného jevu nám neumožňuje zabývat se sňatky, které jsou uzavírány nyní a jejichž prediktory rozvodu by nás zajímaly nejvíce, neboť sňatky
z roku 1994 byly uzavírány za dobíhajícího starého demografického režimu
(srov. např. sňatkový věk) a měly zcela jiné charakteristiky než dnes. Jako
metoda analýzy byly použity tabelace druhého stupně a parametrický model
analýzy historie událostí.
Výsledky provedené analýzy ukazují, že působení sňatkového věku a vzdělání je strukturované. Ze třídění druhého stupně pro sňatkový věk se zdá, že
věk mírně snižuje riziko rozvodu, ale v regresním modelu na významu nabývá
hlavně interakce věku muže a ženy, jehož vliv na stabilitu manželství je také
pozitivní (čím vyšší je věk páru, tím je šance „na přežití“ manželství vyšší).
Vzdělání má na stabilitu manželství také svůj vliv, který dostává podobu křivky
obráceného „U“ – tedy nejnižší šanci na rozvod mají lidé se základním a vysokoškolským vzděláním.
Vrána k vráně sedá, praví staré přísloví a tuto odpozorovanou lidovou
moudrost potvrzují i demografické statistiky sňatečnosti (co do vzdělání bylo
v roce 1994 homogamních celých 60 procent). Univerzálnost homogamie vede
však k tomu, že tyto páry nevytvářejí nějakou ostře vyhraněnou skupinu, jejich
šance na rozpad manželství patří k těm průměrným a nepotvrzují se předpoklady o větší stabilitě homogamních párů. Naproti tomu v případech, kdy
dochází k narušení homogamie a pár se v nějakém ohledu stává hypergamním.
Tradiční hypergamie muže (muž je starší nebo vzdělanější) tedy vede k vyšší stabilitě manželství. Naproti tomu narušení tradičních vzorců výběrového
párování hypergamií ženy vede k výrazně vyššímu riziku rozpadu manželství
a manželství žen starších nebo vzdělanějších, než je jejich muž, patří k těm nejohroženějším.
Závěr
Hlubší interpretace prezentovaných zjištění vybízí k mnoha otázkám pro další
analýzy. Z genderového hlediska je zajímavý rozdíl v rozvodovosti mezi tradiční
a netradiční vzdělanostní heterogamií – netradiční vzdělanostní heterogamie
také pravděpodobně vede k netradičnímu uspořádání rolí v rodině (žena má
vyšší příjem, tráví více času v zaměstnání apod.). Otázkou pro další výzkum
je, jakou optikou na toto uspořádání nahlížejí oba manželé a jak jej sami pro
sebe interpretují. Vede případná rozdílná interpretace těchto rolí k rozvodu?
Dochází ke střetu mezi sociálně sdíleným tradičním nastavením rolí a jejich
odlišným nastavením v konkrétním manželském páru? Je důsledkem tohoto
střetu vyšší riziko rozvodu těchto manželství, nebo můžeme uvažovat o jiných
příčinách vyšší nestability netradičně heterogamních manželství?
- 72 -
Další otázkou, která vyvstává na základě získaných dat, je nelineární vliv
vzdělání, kdy se nejvíce rozvádějí lidé se středoškolským vzděláním. Stojí za
tímto jevem rozdílné životní strategie, které zaujímají lidé se základním a vysokoškolským vzděláním? Nebo těmto skupinám pomáhá sklon k homogamii
– tyto vzdělanostní skupiny se totiž uzavírají samy do sebe [Katrňák 2008]
a případně strukturální nutnost volit tradiční hypergamii: ženy se základním
vzděláním v jedné polovině směřují k homogamní volbě a ve druhé polovině
k pro ně výhodné tradiční hypergamii, která vede k nižšímu riziku rozvodu.
Podobně muži vysokoškoláci ve třech pětinách volí tradiční hypergamii a ve
zbývajících dvou pětinách homogamii.
Sociologicky nosným by také bylo sledovat, zda (pokud vůbec) a jakým
způsobem vnímají rozdílné riziko rozvodu pro určité typy manželství samotní
snoubenci vstupující do manželství. V případě vzdělání by se mohlo zdát, že
lidé rozdílnou distribuci rizika rozvodu určitým způsobem vnímají: snoubenci
nejčastěji inklinují k vzdělanostní homogamii (tři pětiny sňatků). Spolu s tradiční heterogamií muže (pětina sňatků) vytvářejí skupinu sňatků čítající čtyři
pětiny sňatků, jejíž riziko rozvodu je průměrné a podprůměrné. Poměry na
sňatkovém trhu se však mění a v příštích letech budou měnit. Na vysokých
školách je zapsáno více žen než mužů a již v roce 2009 mezi absolventy ženy
mírně převažovaly (poměr mužů a žen je zhruba 0,8 až 0,9; připomeňme, že
v roce 1950 tento poměr činil 4 až 5 v závislosti na věkové skupině) [ÚIV 2010;
ČSÚ 1950]. To bude znamenat, že vzdělané ženy budou častěji nuceny ke vzdělanostně heterogamní volbě či se naopak rozhodnou zůstat svobodnými. Bude
zajímavé sledovat, jak se tyto dlouhodobé trendy ve struktuře sňatků promítnou do struktury rozvodů.
Petr Pakosta absolvoval sociologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy
univerzity. Poté několik let pracoval v oblasti marketingového výzkumu. Nyní
pracuje jako výzkumný pracovník v Ústavu populačních studií při Fakultě
sociálních studií Masarykovy univerzity a je doktorským studentem katedry
sociologie. Zaměřuje se na sociologii rodiny a populační studia a zajímá se o
problematiku výběrového párování a rozpadu partnerských vztahů.
Literatura
Becker, G. S. 1973. „A Theory of Marriage: Part I.“ The Journal of Political Economy
81: 813-846.
Berardo, D., H. Vera, a F. Berardo. 1985. „Age Heterogamy in Marriage.“ Journal of
Marriage and Family 47: 553-566.
Berardo, F. M., J. Appel, a D. H. Berardo. 1993. „Age Dissimilar Marriages - Review And
Assessment.“ Journal of Aging Studies 7: 93-106.
Bitter, R. G. 1986. „Late Marriage and Marital Instability: The Effects of Heterogeneity
and Inflexibility.“ Journal of Marriage and Family 48: 631-640.
Booth, A. a J. N. Edwards. 1985. „Age at Marriage and Marital Instability.“ Journal of
Marriage and Family 47: 67-75.
- 73 -
Bumpass, L. L. a J. A. Sweet. 1972. „Differentials in Marital Instability: 1970.“ American
Sociological Review 37: 754-766.
Curtis, K. T. a C. G. Ellison. 2002. „Religious heterogamy and marital conflict - Findings
from the national survey of families and households.“ Journal of Family Issues 23:
551-576.
ČSÚ. 1950. Sčítání lidu, domů a bytů. Praha.
ČSÚ. 1994. Pohyb obyvatelstva v ČR. Praha.
ČSÚ. 2008. Demografická ročenka České republiky 2008. Praha.
Esteve, A., C. Cortina, a A. Cabre. 2009. „Long Term Trends in Marital Age Homogamy
Patterns: Spain, 1922-2006.“ Population 64: 183-213.
Eurostat. 2008. „Divorce indicators.“
Fine, A. M. a H. J. Harvey. 2006. Handbook of divorce and relationship dissolution.
Mahwah: Psychology Press.
Fučík, P. 2006. „Věková homogamie českých sňatků 1920–2000.“ Sociologický časopis-Czech Sociological Review 42: 719-739.
Glenn, N. D. a M. Supancic. 1984. „The Social and Demographic Correlates of Divorce
and Separation in the United States: An Update and Reconsideration.“ Journal of
Marriage and Family 46: 563-575.
Goode, W. 1993. World changes in divorce patterns. London: Yale University.
Graaf, P. M. d. a M. Kalmijn. 2006. „Change and Stability in the Social Determinants of
Divorce: A Comparison of Marriage Cohorts in the Netherlands.“ European Sociological Review 22: 561-572.
Hackstaff, B. K. 1999. Marriage in a Culture of Divorce. Philadelphia: Temple University Press.
Härkönen, J. a J. Dronkers. 2006. „Stability and Change in the Educational Gradient
of Divorce. A Comparison of Seventeen Countries.“ European Sociological Review
22: 501-517.
Heaton, T. B. a E. L. Pratt. 1990. „The Effects of Religious Homogamy on Marital Satisfaction and Stability.“ Journal of Family Issues 11: 191-207.
Jalovaara, M. 2003. „The Joint Effects of Marriage Partners‘ Socioeconomic Positions
on the Risk of Divorce.“ Demography 40: 67-81.
Janssen, J. 2003. Do Opposites Attract Divorce? Dimensions of Mixed Marriage. West
Lafayette: Purdue University Press.
Kalmijn, M., P. M. D. Graaf, a A.-R. Poortman. 2004. „Interactions between Cultural
and Economic Determinants of Divorce in the Netherlands.“ Journal of Marriage
and Family 66: 75-89.
Kalmijn, M. a A.-R. Poortman. 2006. „His or Her Divorce? The Gendered Nature of
Divorce and Its Determinants.“ European Sociological Review 22: 201-214.
Katrňák, T. 2008. Spříznění volbou? Homogamie a heterogamie manželských párů v
České republice. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Kučera, M. 1994. Populace České republiky 1918-1991. Praha: Česká demografická společnost.
Larson, J. H. a T. B. Holman. 1994. „Premarital Predictors of Marital Quality and Stability.“ Family Relations 43: 228-237.
- 74 -
Lehrer, E. L. 2008. „Age at marriage and marital instability: revisiting the Becker-Landes-Michael hypothesis.“ Journal of Population Economics 21: 463-484.
Lehrer, E. L. a C. U. Chiswick. 1993. „Religion as a Determinant of Marital Stability.“
Demography 30:3 85-404.
Lyngstad, T. H. 2006. „Why do couples with highly educated parents have higher divorce rates?“ European Sociological Review 22: 49-60.
Martin, T. C. a L. L. Bumpass. 1989. „Recent Trends in Marital Disruption.“ Demography 26: 37-51.
Možný, I. 1999. Sociologie rodiny. Praha: SLON.
Mullins, L. C., K. P. Brackett, D. W. Bogie, a D. Pruett. 2002. „The impact of religious
homogeneity on the rate of divorce in the United States.“ Pp. 338-354 in Meeting
of the Southern-Sociological-Society, vol. 74. Baltimore, Ma: Blackwell Publ Ltd.
Ni Bhrolchain, M. 2000. „Flexibility in the marriage market.“ Population 55: 899-939.
Pakosta, P. 2008. „Rozvodovost a vzdělání obou manželů.“ Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje 55:7.
Poppel, F., A. C. Liefbroer, J. K. Vermunt, a W. Smeenk. 2001. „Love, Necessity and
Opportunity: Changing Patterns of Marital Age Homogamy in the Netherlands,
1850-1993.“ Population Studies 55: 1-13.
Rauer, A. J., B. R. Karney, C. W. Garyan, a W. Hou. 2008. „Relationship Risks in Context: A Cumulative Risk Approach to Understanding Relationship Satisfaction.“
Journal of Marriage and Family 70: 1122-1135.
South, S. J. 1995. „Do You Need To Shop Around - Age At Marriage, Spousal Alternatives, And Marital Dissolution.“ Journal of Family Issues 16: 432-449.
Tzeng, M. S. 1992. „The Effects of Socioeconomic Heterogamy and Changes on Marital
Dissolutio for First Marriages.“ Journal of Marriage and the Family 54: 609-619.
ÚIV. 2010. Ročenka školství v ČR 2009. Praha: ÚIV.
Williams, L. M. a M. G. Lawler. 2003. „Marital satisfaction and religious heterogamy - A
comparison of interchurch and same-church individuals.“ Journal of Family Issues
24: 1070-1092.
Zhang, Y. T. a J. Van Hook. 2009. „Marital Dissolution Among Interracial Couples.“
Journal of Marriage and the Family 71: 95-107.
- 75 -

Podobné dokumenty

Resuscitation Science Samotná komprese hrudníku při

Resuscitation Science Samotná komprese hrudníku při V tomto rozsáhlém projektu zahrnující 2 studie porovnávající dispečerské pokyny KPR, měli pacienti se srdeční zástavou, kteří byli randomizováni pouze k samotné kompresi hrudníku lepší dlouhodobé p...

Více

Somatický profil probandů baletního souboru Brna a Olomouce

Somatický profil probandů baletního souboru Brna a Olomouce Obě šířky jsou kolmicemi k laterální spojnici nejlaterálněji uloženého bodu na předonoží a zánoží otisku. Na základě této metody lze rozlišit nohu normálně klenutou (od 0,1 % do 45,0 %), nohu ploch...

Více

SF9370GGX

SF9370GGX masa, a párků, nebo klobás, žebírek a slaniny v nižších úrovních trouby. Grilování by měly být prováděno při zavřených dveřích trouby, pokud není v návodu uvedeno jinak.

Více

Preference výběru partnera - Fakulta sociálních studií

Preference výběru partnera - Fakulta sociálních studií straně rozvedení vstupují na sňatkový trh, který již je značně „přebraný“ proto je výběr omezen. Hypotéza sňatkového trhu tedy říká, že výběr bude dán zejména strukturálními možnostmi a z tohoto dů...

Více

Péče o pacienty se zlomeninou horního konce stehenní kosti. I

Péče o pacienty se zlomeninou horního konce stehenní kosti. I Treatment of patients with proximal femoral fractures. I. Orthopaedic care. Guidelines of the Czech Rheumatological Society and the Czech Society for Metabolic Bone Diseases In addition to standard...

Více

Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická

Celé číslo Complete issue - Česká společnost antropologická společnost antropologická s finanční podporou Rady vědeckých společností České republiky při Akademii věd ČR. Náklad 200 výtisků. Vytiskla Books print s. r. o. Olomouc. Pokyny autorům naleznete na ...

Více