Konference mladých lékařů - Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Konference mladých lékařů
XXII. ročník Konference mladých
lékařů
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
Brno, 3. června 2015
ISSN 1805-7977
-
1
Konference mladých lékařů
PROGRAM
7:30 – 8:00
Registrace účastníků
Předsálí poslucháren ICRC budova B1, 6. patro
8:00 – 8:30
Slavnostní zahájení konference
Hlavní posluchárna ICRC budova B1, 6. patro
8:30 – 12:00
Dva bloky přednášek v jednotlivých sekcích
Hlavní posluchárna, konferenční a videokonfereční posluchárna ICRC
budova B1, 6. patro
12:00 – 13:00
Oběd účastníků konference
13:30
Vyhlášení nejlepších prací
Hlavní posluchárna ICRC budova B1, 6. patro
14:00
Ukončení konference
Pozvánka na XXIII. ročník Konference mladých lékařů, FNUSA 2016
XXII. ročník konference proběhne pod záštitou ředitele Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
MUDr. Martina Pavlíka, Ph.D., DESA, EDIC.
Účast na konferenci je zdarma.
Můžete se těšit na pestrou škálu novinek, informací a kazuistik. Autoři tří nejlepších prací
budou díky podpoře vedení fakultní nemocnice odměněni.
Abstrakta z konference budou uvedena ve sborníku, který bude všem účastníkům k dispozici.
V letošním roce bylo sborníku přiděleno ISSN 1805-7977. ISSN je zároveň platné i pro
předchozích deset vydání sborníku abstraktů od roku 2004.
Koordinace: Martin Pešl, Zdenka Pospíšilová, Tomáš Mňuk, Martin Páral, Jiří Litzman,
Martin Žingor, Petra Sešinová, Lucie Jungwirthová
-
2
Konference mladých lékařů
HODNOTÍCÍ KOMISE
Konferenční posluchárna v ICRC (budova B1,
6. patro)
Prim. MUDr. Petr Janků, Ph.D.
Gynekologicko-porodnická klinika, FN Brno a LF MU
Doc. MUDr. Petr Piskač, CSc.
I. chirurgická klinika, FN u sv. Anny v Brně a LF MU
Doc. MUDr. Tomáš Skřička, CSc. Chirurgická klinika, FN Brno a LF MU
Sekce I:
Sekce II:
MUDr. Darja Krusová, Ph.D.
MUDr. Marek Baláž, Ph.D.
MUDr. Blanka Fischerová, Ph.D.
Hlavní posluchárna v ICRC (budova B1, 6. patro)
II. interní klinika, FN u sv. Anny v Brně a LF MU
Neurologická klinika, FN u sv. Anny v Brně a LF MU
I. interní kardioangiologická klinika,
FN u sv. Anny v Brně a LF MU
Videokonfereční posluchárna v ICRC (budova B1,
6. patro)
Doc. MUDr. Eva Dastychová, CSc. I. dermatovenerologická klinika,
FN u sv. Anny v Brně a LF MU
MUDr. Alena Bryšová, Ph.D.
Stomatologická klinika, FN u sv. Anny v Brně a LF MU
MUDr. Karolína Skorkovská, Ph.D. Klinika nemocí očních a optometrie,
FN u sv. Anny v Brně a LF MU
Sekce III:
-
3
Konference mladých lékařů
PLÁN AREÁLU FN U SV. ANNY V BRNĚ
Vstup do budovy B1 přes
dveře budovy C1
Posluchárny ICRC
(budova B1, 6. patro)
-
4
Konference mladých lékařů
Sekce I – Konferenční posluchárna v ICRC (budova B1, 6. patro)
Blok 1:
8:30 - 10:15
Vystrčilová T., Vlček P., Chovanec Z., Čapov I.
Infiltrace tlustého střeva jako příčina ileózního stavu, senzitivita zobrazovacích metodkazuistika.
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Habr J., Čapov I.
Volvulus sigmoidea
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Glombová K., Žák J., Peštál A., Chovanec Z., Čapov I.
Retrosternální struma jako příčina akutní dušnosti - kazuistika.
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Páral M., Čapov I., Benej M.
Optimalizace hrudní drenáže a její klinický význam.
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Kubíček L., Staffa R., Vlachovský R., Polzer S.
Incidence ruptury malých aneuryzmat břišní aorty a predikce rizika ruptury za pomoci
počítačového modelu napětí cévní stěny.
II. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Nováčková M., Frýba V.
Perforující divertikulitida jejuna jako vzácná příčina NPB – kazuistika.
I. chirurgická klinika, VFN Praha
Hrabovský D., Chrastina J., Jančálek R.
Komplikace hluboké mozkové stimulace.
Neurochirurgická klinika, LF MU a FN U sv. Anny v Brně
Přestávka:
10:15 - 10:30
-
5
Konference mladých lékařů
Blok 2:
10:30 - 12:00
Villnerová D.
Farmakologické ukončení těhotenství - zkušenosti z praxe.
Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Jihlava
Doležálková E., Šimetka O., Pětroš M., Lubušký M., Liška M., Matura D.,
Wiedermannová H.
Změny ve flowmetrii a. cerebri media u plodů s postnatální diagnózou hemolytické
nemoci.
Gynekologicko-porodnická klinika, FN Ostrava
Katedra chirurgických oborů, LF OU v Ostravě
Porodnicko-gynekologická klinika, FN Olomouc
Oddělení neonatologie, FN Ostrava
Dziaková M.
Atypický průběh dvojčetné monochoriální gravidity s izolovanou růstovou retardací II.
plodu.
Gynekologicko–porodnická klinika, LF MU a FN Brno
Raszyková Navrátilová M., Michalec I., Tomanová M.
Vaginální porod s použitím vakuumextraktoru není spojen se signifikantně vyšším
výskytem avulzního poranění levátorů.
Gynekologicko-porodnická klinika, FN v Ostravě
Hlubek R., Kašpárek R.
Implantace silastikových náhrad MCP kloubů II-V u revmatiků.
Ortopedické oddělení, FN v Ostravě
Dlábek R., Vyskočil R., Chrást B.
Traumatologická indikace pro užití Revizní/Tumorózní náhrady kolenního kloubu –
kazuistika.
Ortopedická klinika, LF MU a FN Brno
Sklenský J., Vališ P., Novák J.
Příčiny selhání autologních náhrad LCA kolenního kloubu a úspěšnost náhrad
kadaverózních po pěti a více letech.
Ortopedická klinika, LF MU a FN Brno
-
6
Konference mladých lékařů
Sekce II – Posluchárna ICRC (budova B1, 6. patro)
Blok 1:
8:30 - 10:15
Kovácsová E.
Břišní tyfus – kazuistika.
Klinika infekčních chorob, FN Brno
Mihalčin M.
Hepatitida E v České republice – nový pohled na starou nemoc.
Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno
Baštáková L., Husa P., Šnelerová M.
Kombinovaná neuroinfekce rezultující v parézu břišních svalů.
Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno
Brat K.1, Homolka P.2, Cornelissen G.3, Řiháček I.4
Změny arteriálního krevního tlaku u účastníků 5. a 6. vědecké expedice Masarykovy
univerzity do Antarktidy.
1
Klinika nemocí plicních a TBC, LF MU a FN Brno
2
Klinika tělovýchovného lékařství a rehabilitace, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
3
Halberg Chronobiology Center, University of Minnesota, Minneapolis, MN, USA
4
II. interní klinika, LF MU, FN u sv. Anny v Brně
Cimflová P., Volný O., d'Esterre CD., Kasičková L., Mikulík R., Menon BK.
Přínos CT perfuze a multifázické CT angiografie pro predikci maligního mozkového
edému u pacientů s cévní mozkovou příhodou.
Klinika zobrazovacích metod, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Neurologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
Calgary Stroke Program, Department of Clinical Neurosciences, Hotchkiss Brain Institute,
University of Calgary, Canada
Kristková V., Fiedorová I., Krejčí I.
Predikce pádů u pacientů po cévní mozkové příhodě – korelace klinického nálezu a
posturografického vyšetření.
Klinika léčebné rehabilitace, FN Ostrava
Vavřina M.1, Sedláčková Y.1, Richtrová M.1, Knoppová L.1, Vavřinová L.1, Květoňová
A.1, Štětková L.1, Růžková K.1, Kašný J.1, Crhová J.1, Longauerová L.1, Bošková M.1,
Burgetová A.1, Košut P.1, Žurek J.1, Fedora M.1, Budíková M.2, Forbelská M.2
Prospektivní srovnávací studie nalbuphinu a alfentanilu při adenotomii u dětí.
1
Klinika dětské anesteziologie a resuscitace, LF MU a FN Brno
2
Ústav matematiky a statistiky, Přírodovědecká fakulta, MU Brno
Přestávka:
10:15 - 10:30
-
7
Konference mladých lékařů
Blok 2:
10:30 - 12:00
Lábr K., Krejčí J., Novák M., Vykypěl T., Grochová I., Špinarová L.
Náhlá srdeční smrt u pacienta s hypertrofickou kardiomyopatií – kazuistika.
I. interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
Mlejnek D., Krejčí J., Hude P., Poloczková H., Žampachová V., Freibereger T.,
Štěpánová R., Němcová E., Špinarová L.
Vývoj přítomnosti infekčních agens v myokardu a vliv přítomnosti parvoviru B19 na
zánětlivou infiltraci u nemocných se zánětlivou kardiomyopatií.
I. interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
Novák J. 1, Tomášková V. 2, Šustr F. 2, Závodná E. 2, Nováková Z. 2, Vašků A. 3,
Souček M. 1
Polymorfismus +A1166C AT1R genu ovlivňuje diastolický krevní tlak a citlivost
baroreflexu.
1
II. interní klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
2
Fyziologický ústav, LF MU, Brno
3
Ústav patologické fyziologie, LF MU, Brno
Husa P. 1, Hladká H. 1, Kotulánová E. 2, Čapov I. 3, Suškevič I. 2, Lenz J. 4, Kianička B. 5
Spontánní jaterní bilom.
1
I. interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
2
Klinika zobrazovacích metod, FN u sv. Anny v Brně
3
Chirurgická klinika, FN u sv. Anny v Brně
4
Ústav patologické anatomie, FN u sv. Anny v Brně a LF MU
5
II. interní klinika, FN u sv. Anny v Brně a LF MU
Bespiata O., Bespiatyj D.
Analýza stupně intenzity diabetické distální senzorimotorické symetrické
polyneuropatie v závislosti na době trvání diabetu mellitu u různých věkových skupin
populace.
Regionální klinická nemocnice I. I. Mečnikova, Dnipropetrovsk, Ukrajina
Jedličková K., Hurda J.
Sledování komplikací u pacientů po elektivních břišních a hrudních výkonech.
Anesteziologicko-resuscitační klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
-
8
Konference mladých lékařů
Sekce III – Videokonfereční posluchárna ICRC (budova B1, 6. patro)
Blok 1:
8:30 – 10:15
Langerová E., Vašků V.
Fototerapie v léčbě kožních T-buněčných lymfomů na I.DVK.
I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Štrnálová E., Vašků V.
Kožné reakcie u pacientov liečených panitumumabom - problém alebo žiadúca
odpoveď?
I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Bednaříková Z.
Poranění rohovky a jeho následky na zrakovou funkci oka.
Klinika nemocí očních a optometrie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Pandoščáková V.
Možnosti korekcie astigmatizmu pri operácií katarakty.
Klinika nemocí očních a optometrie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Pašová P.
Každý svého štěstí strůjce.
Oční centrum Palánek, s.r.o., Vyškov
Přestávka:
10:15 - 10:30
-
9
Konference mladých lékařů
Blok 2:
10:30 - 12:00
Hruška L., Drábková J., Tomanová L.
Vyšetření tenkého střeva pomocí magnetické rezonance.
Klinika zobrazovacích metod, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Brat K.1, Olejníčková K.2, Ševčíková A.3, Sedláček I.4
Dynamika bakteriálního osídlení vědecké stanice J. G. Mendela v Antarktidě v průběhu
let 2012 a 2013.
1
Klinika nemocí plicních a tuberkulózy, LF MU a FN Brno
2
Biologický ústav, LF MU
3
Oddělení klinické mikrobiologie, FN Brno
4
Česká sbírka mikroorganizmů, Ústav experimentální biologie PřF MU
Urík M.1, Žiak D.2,3, Hurník P.2,3, Šlapák I.1, Machač J.1
Změny buněčné struktury ušního bubínku na přechodu v retrakční kapsu u dětí.
1
Klinika dětské otorinolaryngologie, LF MU a FN Brno
2
CGB Laboratoř, Výzkumné a výukové centrum AGEL, Ostrava
3
Ústav patologie, FN Ostrava
Kuklová A., Štěpánková P., Černochová P.
Přemostění tureckého sedla jako možný predikční faktor palatinální retence horních
stálých špičáků.
Stomatologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Valíková P., Linhartová P., Izakovičová-Hollá L., Černochová P.
Polymorfizmy v genu pro VDR u ortodontických pacientů se zevní apikální resorpcí.
Stomatologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
-
10
Konference mladých lékařů
Abstrakta přednesených sdělení – řazena abecedně, dle příjmení hlavního autora
Baštáková L., Husa P., Šnelerová M.
Kombinovaná neuroinfekce rezultující v parézu břišních svalů
Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno
Thorakoabdominální a dolní břišní motorické neuropatie jsou vzácným fenoménem, který se
klinicky prezentuje protruzí břišní stěny, obstipací, případně močovou retencí. Diferenciální
diagnostika zahrnuje neuropatie různého charakteru, mechanické či zánětlivé poškození nervů.
Prezentujeme případ 74letého muže, diabetika, vyšetřeného v příjmové ambulanci KICH FN
Brno 1/2013 s diagnózou nekomplikovaného pásového oparu v dermatomu Th 11-12 vpravo.
Empiricky byl nasazen aciclovir v plné dávce. I přes zavedenou terapii se pacient dostavil v
odstupu 17 dnů pro progredující otok břišní stěny v místě výsevu oparu a obstipaci. Klinicky
byla diagnostikována paréza svalů břišní stěny. V našem případě byla definitivní etiologie
motorického postižení prokázaná až na základě vyšetření mozkomíšního moku.
Bednaříková Z.
Poranění rohovky a jeho následky na zrakovou funkci oka
Klinika nemocí očních a optometrie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Kazuistika pojednávající o pacientovi po úrazu rohovky vzniklém cizím tělískem - šponou.
Rohovka je průhledná, bezbarvá a bezcévná tkáň, která chrání oko před vnějšími podmínkami.
Spolu se slzným filmem chrání před vnikem infekce a hraje důležitou roli v optickém systému
oka. Poranění rohovky může narušit její jednotlivé vrstvy. Pokud dojde k poranění jen vrchní
části epitelu, rána se může zcela zahojit. Dojde-li ale k poranění hlubší vrstvy nebo se naruší
integrita celé rohovky, následky jsou i celoživotní. Mohou přetrvávat jak morfologické změny,
tak i změny v její funkci. Pacient přichází pro subjektivní zhoršení zraku na jednom oku. Po
odborném vyšetření je zjištěn výrazný rohovkový astigmatismus, který vznikl vlivem
přetrvávajícího defektu v hlubší vrstvě rohovky. Je zahájena terapie a další vývoj je pravidelně
monitorován pomocí Pentacamu ‒ přístroje monitorujícího rohovkovou topografii. Díky
nasazené léčbě dochází k postupné úpravě zrakových funkcí, klinického nálezu i subjektivních
potíží.
-
11
Konference mladých lékařů
Bespiata O., Bespiatyj D.
Analýza stupně intenzity diabetické distální senzorimotorické symetrické polyneuropatie
v závislosti na době trvání diabetu mellitu u různých věkových skupin populace
Regionální klinická nemocnice I. I. Mečnikova, Dnipropetrovsk, Ukrajina
Cíl výzkumu: sledovat vztah mezi dobou trvání diabetu mellitu (DM) a intenzitou diabetické
polyneuropatie (DP).
Materiály a metody: srovnávané skupiny – osoby trpící DM prvního typu ‒ 760 lidí;
DM II ‒ 1340 lidí.
Výsledky výzkumu a diskuse: Obě skupiny byly srovnány v časových bodech odpovídajících
recentnímu diabetu a nemoci trvající do 5, 10, 15, 20 a více než třiceti let. DP byla hodnocena
jako intenzivní, střední a nevyjádřená, tedy „norma“.
Při analýze skupiny DM I byla zjištěna u recentního onemocnění norma 75 %, středně
intenzivní DP 25%, intenzivní 0%.
V případech doby trvání DM do 5 let: norma 65,9%, středně intenzivní 34,1%, intenzivní 0%.
V případech doby trvání onemocnění 5-10 let: normа 70%, středně intenzivní 30%, intenzivní
0%. V případech doby trvání onemocnění 10-15 let: 39,5%, středně intenzivní 60,5%,
intenzivní 0%. V případech doby trvání onemocnění 15- 20 let: norma 0%, středně intenzivní
43%, intenzivní 57%.
V případech doby trvání onemocnění více než 30 let: norma 0%, středně intenzivní 22,2%,
intenzivní 78%.
Při analýze skupiny DM II pro recentní onemocnění norma 41,6 %, středně intenzivní 33,4%,
intenzivní 25%. V případech doby trvání DM do 5 let: norma 18,9%, středně intenzivní 53,7%,
intenzivní 27,4%. V případech doby trvání onemocnění 10 -15 let: norma 2,6%, středně
intenzivní 33,3%, intenzivní 64,06%. V případech doby trvání onemocnění 15- 20 let: norma
0%, středně intenzivní 46,9%, intenzivní 53,06%. V případech doby trvání 20 - 30 let: norma
0%, středně intenzivní 14,5%, intenzivní 85,5%.
Závěr: Stupeň projevů diabetické neuropatie je zvýšen u pacientů s prodloužením doby trvání
onemocnění.
Brat K.1, Homolka P.2, Cornelissen G.3, Řiháček I.4
Změny arteriálního krevního tlaku u účastníků 5. a 6. vědecké expedice Masarykovy
univerzity do Antarktidy
1
Klinika nemocí plicních a TBC, LF MU a FN Brno
2
Klinika tělovýchovného lékařství a rehabilitace, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
3
Halberg Chronobiology Center, University of Minnesota, Minneapolis, MN, USA
4
II. interní klinika, LF MU, FN u sv. Anny v Brně
Úvod a cíle práce: Antarktida je nejizolovanější a nejchladnější kontinent světa a podmínky pro
život organizmů jsou zde krajně nepříznivé. Pro lidský organizmus představuje pobyt
v Antarktidě velkou zátěž díky působení extrémních přírodních podmínek. Cílem naší práce
bylo sledování změn arteriálního krevního tlaku u účastníků 5. a 6. vědecké expedice MU
do Antarktidy.
Soubor a metodika: Probandy pro náš výzkum bylo 24 zdravých účastníků ze 2 vědeckých
expedic do Antarktidy z let 2011 a 2012. Každý subjekt absolvoval 2x ambulatorní
monitorování TK v Antarktidě a 1x kontrolní měření v ČR, vždy v délce minimálně 24 hodin.
Použili jsme přístroje Spacelabs Healthcare 90207 a příslušný software. Provedli jsme
konvenční i chronobiologickou analýzu (v Halberg Chronobiology Center, University
-
12
Konference mladých lékařů
of Minnesota) naměřených dat. Ke statistické analýze rozdílů byly použity parametrické testy
a párový t-test.
Výsledky: V Antarktidě byly naměřeny statisticky vyšší hodnoty systolického, středního
a pulzního TK, variability systolického TK měřené standardní odchylkou a ranní vzestup
systolického TK. Chronobiologická analýza prokázala signifikantně vyšší hodnoty MESORů
pro STK, DTK a SF v Antarktidě ve srovnání s pobytem v ČR. Nejvýznamnějším nálezem byla
vysoká prevalence (33%) CHAT (Cirkadiánní Hyper-Amplitudová Tenze) v Antarktidě oproti
pobytu v ČR (8%).
Závěr: Během dvouměsíčních pobytů v Antarktidě jsme pozorovali trend ke zvýšení krevního
tlaku a některých jeho charakteristik.
Brat K.1, Olejníčková K.2, Ševčíková A.3, Sedláček I.4
Dynamika bakteriálního osídlení vědecké stanice J. G. Mendela v Antarktidě v průběhu
let 2012 a 2013.
1
Klinika nemocí plicních a tuberkulózy, LF MU a FN Brno
2
Biologický ústav, LF MU
3
Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno
4
Česká sbírka mikroorganizmů, Ústav experimentální biologie PřF MU
Úvod a cíle práce: Antropogenní import cizorodých organizmů do Antarktidy má negativní vliv
na lokální ekosystémy. Málo je známo o introdukci mikroorganizmů do Antarktidy. Předmětem
naší práce bylo sledování dynamiky bakteriálních komunit na vědecké stanici J. G. Mendela v
Antarktidě v průběhu let 2012-13.
Soubor a metodika: Na stanici a v jejím okolí bylo odebráno 204 stěrů. Stěry byly provedeny
na začátku a na konci pobytů expedic na stanici, poté transportovány do ČR v médiích Amies
a ITEST KRYOBANKA B. Kultivace proběhla na agarech Columbia, MacConkey a UriSelect
4 s cílem zachytit antropofilní baktérie. Identifikace kmenů proběhla metodami MALDI-TOF
a Biolog. U kmenů Enterobacteriaceae a Enterococcus sp. byla stanovena citlivost k
antibiotikům.
Výsledky: Ze 469 izolovaných kmenů bylo 310 identifikováno do úrovně druhu a 88 do rodu.
Na začátku expedičních sezón dominovaly G+ tyčinky rodu Bacillus. Byly detekovány ale
i oportunní patogeny, např. Staphylococcus sp. či Yersinia enterocolitica. Na konci expedic
došlo k nárůstu počtu i druhové variability kmenů ve prospěch G- tyčinek a G+ koků, oportunní
patogeny nevyjímaje. Detekované enterobakterie a enterokoky byly dobře citlivé k testovaným
antibiotikům, s výjimkou některých betalaktamů. Yersinia enterocolitica byla identifikována
jako sérotyp O9 (běžná v Evropě).
Závěr: Řada bakterií byla detekována po oba roky (i na začátku sezón), což implikuje jejich
schopnost přežít podmínky antarktické zimy.
-
13
Konference mladých lékařů
Cimflová P., Volný O., d'Esterre CD., Kasičková L., Mikulík R., Menon BK.
Přínos CT perfuze a multifázické CT angiografie pro predikci maligního mozkového
edému u pacientů s cévní mozkovou příhodou
Klinika zobrazovacích metod, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Neurologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
Calgary Stroke Program, Department of Clinical Neurosciences, Hotchkiss Brain Institute,
University of Calgary, Canada
Úvod: Zaměřili jsme se na potenciál využití parametrů CT perfúze (CTP) a multifázické CT
angiografie (mCTA) v predikci rozvoje maligního mozkového edému.
Metodologie: Pacienti z prospektivní studie PROVE-IT s uzávěrem proximálního segmentu
a. cerebri media ± intrakraniální a. carotis interna. CTP parametry: permeability surface area
(PS), cerebral blood flow a cerebral blood volume v ischemické a korelující kontralaterální
oblasti. Na mCTA byly hodnoceny: lokalizace trombu, leptomeningeální kolaterály
a morfologie durálních splavů. Rekanalizace hodnocena angiograficky (TICI skóre) nebo dle
kontrolní CTA. Primárním outcome byl posun středočarových struktur (midline shift≥5mm) na
kontrolní CT/MRI. Parametry byly testovány užitím ROC analýzy.
Výsledky: U 7/200 (3,5%) pacientů byl prokázán midline shift≥5mm (2 vyloučeni pro nízkou
kvalitu snímků); do analýzy zahrnuto 5 pacientů a 5 matched kontrol. 6/10 pacientů léčeno
intravenózní trombolýzou (0% rekanalizace), 4/10 mechanickou rekanalizací (100% TICI2b3). U 3/4 rekanalizovaných pacientů se rozvinul midline shift≥5mm, p=0,03. U 3/5 pacientů
s midline shift prokázána ipsilaterální hypoplazie durálních splavů vs. 0/5, p=0,02. Mezi
skupinami nebyl signifikantní rozdíl v průměrných hodnotách PS,CBF a CBV. Nejvyšší
senzitivita a specificita pro rozvoj midline shift (1,0 a 0,8, resp.) byla stanovena pro
CBV=1,76ml/min/100g.
Závěr: Nebyly prokázány signifikantní rozdíly v CTP parametrech kalkulovaných pro
kompletní ischemické teritorium.
Dlábek R., Vyskočil R., Chrást B.
Traumatologická indikace pro užití Revizní/Tumorózní náhrady kolenního kloubu –
Kazuistika
Ortopedická klinika, LF MU a FN Brno
Kazuistika popisuje klinický případ 47-letého muže, který utrpěl polytrauma při autonehodě. Z
traumatologicko-ortopedického pohledu byla nejzávažnější otevřená bilaterální fraktura
distálního femuru. Primární ošetření bylo provedeno užitím zevního fixátoru. Definitivní
ošetření potom osteosyntézou pomocí LISS dlahy na jedné straně. Pro chybějící kostní tkáň
a tedy nemožnost osteosyntézy, bylo indikováno užití revizní náhrady kolenního kloubu na
straně druhé. Kazuistika zahrnuje RTG snímky, diagnosticko-terapeutický algoritmus,
peroperační snímky a pooperační výsledky pacienta.
-
14
Konference mladých lékařů
Doležálková E., Šimetka O., Pětroš M., Lubušký M., Liška M., Matura D.,
Wiedermannová H.
Změny ve flowmetrii a. cerebri media u plodů s postnatální diagnózou hemolytické
nemoci.
Gynekologicko-porodnická klinika, FN Ostrava
Katedra chirurgických oborů, LF OU v Ostravě
Porodnicko-gynekologická klinika, FN Olomouc
Oddělení neonatologie, FN Ostrava
Cíl: Posoudit longitudinální trend změn maximální systolické rychlosti (PSV MCA) na
a. cerebri media u plodů s hemolytickou nemocí v porovnání s nutností postnatální terapie.
Metody: Do prospektivní studie bylo zahrnuto 23 plodů z aloimunizovaných gravidit.
U každého plodu byla nejméně 3x za těhotenství změřena hodnota PSV MCA. Po porodu byli
novorozenci rozděleni do dvou skupin: skupina 1 (n=14) ‒ mírná hemolytická nemoc, žádná
terapie nebo pouze fototerapie; skupina 2 (n=9) ‒ závažná hemolytická nemoc s doplňující nebo
výměnnou transfuzí. Hodnoty PSV MCA byly poté převedeny do násobků mediánu
a analyzovány pomocí lineární regrese a exponenciálního modelu. Výsledky: Ve skupině 1 jsme
provedli 83 měření, 3 ‒ 8 na plod. Průměrné gestační stáří při prvním měření bylo 23 týdnů. Ve
skupině 2 jsme provedli 65 měření, 4 ‒ 15 na plod. Průměrné gestační stáří při prvním měření
bylo 22 týdnů. Strmost sklonu křivky PSV MCA narůstala s rostoucími nároky novorozence na
postnatální terapii (skupina 1: PSV MCA = 0.003 GA + 1.298; skupina 2: PSV MCA = 0.035
GA + 0.436). Relativní průměrný přírůstek (RAI) byl 4.7% ve skupině 1 a 7.1% ve skupině 2.
Mezi skupinami byl statisticky signifikantní rozdíl jak v lineárním, tak i v exponenciálním
modelu (p˂0.05). Závěr: Plody s těžkou hemolytickou nemocí a nutností postnatální transfuze
vykazují rychlejší progresivní nárůst PSV MCA. Její sledování nám umožňuje tato riziková
těhotenství lépe rozpoznat.
Dziaková M.
Atypický průběh dvojčetné monochoriální gravidity s izolovanou růstovou retardací II.
plodu
Gynekologicko–porodnická klinika, LF MU a FN Brno
Úvod: Na naší klinice je ročně přibližně 20% monochoriálních biamniálních gravidit ze všech
dvoučetných těhotenství. Tento typ gravidity je zatížen cca ve 30 % specifickými
komplikacemi, které souvisí s existencí cévních spojek mezi placentami obou plodů. Jedním
z podtypů je izolovaná růstová retardace (sIUGR) jednoho z plodů, která se vyskytuje cca
v 10% a výjimečně se projevuje i před 20.t.g. Kazuistika: 40-letá primipara s monochoriální
biamniální dvoučetnou graviditou po asistované reprodukci a kryoembryotransferu (KET)
2 embrií odeslána do specializované poradny v 10.t.g. Při I.trimestrálním ultrazvukovém
screeningu ve 12.t.g. nalezeno šíjové prosáknutí (NT) u plodu A 4,4mm až známky počínajícího
hydropsu. V 16.t.g. provedena amnocentéza s negativním výsledkem. V 18.t.g. plod A bez
známek hydropsu, u plodu B oligohydramnion a známky růstové retardace. Ve 20.t.g. růstový
rozdíl obou plodů 31% v neprospěch plodu B. Ve 22.t.g. progrese oligohydramnionu plodu B
a přítomny patologické průtoky v pupečníkové arterii. Od 23.t.g. stav stacionární bez další
progrese. Porod plánovaně primárním císařským řezem po ukončení 32.t.g., kdy růstový rozdíl
mezi plody 40%. Poporodní adaptace obou dětí přiměřená a neurologický nález v normě. Závěr:
Průběh mononochoriální gravidity s izolovanou růstovou retardací je obtížně predikovatelný a
specifické komplikace se mohou projevovat již od I. trimestru.
-
15
Konference mladých lékařů
Glombová K., Žák J., Peštál A., Chovanec Z., Čapov I.
Retrosternální struma jako příčina akutní dušnosti- kazuistika.
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Restrosternální struma (RS) je definováná jako zvětšená štítná žláza, která alespoň jednou
polovinou zasahuje pod spojnici obou sternoklavikulárních koubů. Primární retrosternální
struma vzniká z aberantní tkáně štítné žlázy. Sekundární retrosternální struma se propaguje
z krku do různé výše mediastina. Až 50 % pacientů je asymptomatických. Symptomy souvisí s
velikostí a uložením strumy. Při kompresi dýchacích cest se projevuje jak chronickou dušností,
kašlem, sípáním a stridorem, tak i akutně, např dušení při krvácení z tumoru. Komprese jícnu
způsobuje dysfagické potíže. Útlak n. recurrens se projeví jako paréza hlasivky s různym
stupněm dysfonie. V našem konkrétním případě se jedná o pacientku léčenu pro astma
bronchiale s akutní progredující dušností a inspiračním stridorem, nově diagnostikována RS
s kompresí trachei na 4x11mm a její deviací. Pacientka byla indikována k akutní operační revize
s provedením sternotomie. Včasné odstranění asymptomatické RS (diferenciální diagnostika
dušnosti při neúčinné terapii, zobrazovací metody) může předcházet vzniku kompresního
syndromu a především prevence vzniku karcinomu v RS, který se prokazuje v 5-20%.
Habr J., Čapov I.
Volvulus sigmoidea
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Ve své práci bych chtěl formou case-report prezentovat případ recidivujícího volvulu sigmoidea
u 87-letého pacienta. Cílem této práce je shrnout diagnosticko-terapeutický přístup u pacienta
s ileozním stavem, v tomto případě na podkladě volvulu tlustého střeva.
Hlubek R., Kašpárek R.
Implantace silastikových náhrad MCP kloubů II-V u revmatiků
Ortopedické oddělení, FN v Ostravě
Implantace silastikových náhrad MCP kloubů II-V u revmatiků. Autoři retrospektivně hodnotí
soubor 26 pacientů, kteří na podstoupili v letech 1997‒2012 náhradu metakarpofalangeálního
skloubení (MCP) na 2.-5. prstu. Celkově soubor zahrnuje 31 rukou s revmatickým postižením
(revmatoidní artritida, juvenilní revmatoidní artritida, psoriatická artropatie). MCP klouby,
které byly indikovány k operativnímu řešení, měly průměrné postižení 3st. dle Larsena.
Hodnocena byla velikost ulnární deviace, funkční nález včetně rozsahu pohybu
a rentgenologický nález ve čtyřech časových obdobích, a to těsně před operačním výkonem,
1 měsíc, 1 rok a 5 let po operaci. Korekce ulnárního driftu dosahovala nejlepších výsledků
v časovém období 1 roku od operace (průměrně 20,5st) s tendencí k mírné recidivě v dalších
letech. Stejně tak u rozsahu pohybu došlo ke zlepšení funkce ruky především pro korekci
extenze MCP kloubu (průměrný rozsah 2st – 71st flexe). Silastiková náhrada nabízí standardní
řešení chirurgické rekonstrukce revmaticky postiženého MCP kloubu. Dlouhodobé výsledky
jsou však ovlivněny závažností této choroby.
-
16
Konference mladých lékařů
Hrabovský D., Chrastina J., Jančálek R.
Komplikace hluboké mozkové stimulace
Neurochirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Hluboká mozková stimulace je stereotakticky, MRI navigovaný, mini-invazivní, paliativní
neurochirurgický operační výkon, který zlepšuje kvalitu života mnoha pacientů. Z našeho
souboru máme podložené výsledky u Parkinsonovy nemoci ( 9 z 10 pac. zlepšení o více než
80%, dystonie 8 z 10 pac. ‒ zlepšení stavu o více než 50%, esenciální třes ‒ 4 nemocní s redukcí
třesu o více než 80 %, 1 asi 50 %, farmakorezistentní epilepsie ‒ 1 nemocný redukce počtu
záchvatů o 95 %, ostatní redukce v rozmezí 30 – 50%. I když se jedná o miniinvazivní
a reverzibilní výkon, je hluboká mozková stimulace stejně jako jiné operační výkony zatížena
riziky pro pacienty. V literatuře je nejčastěji u perioperačních komplikací uváděná bradykardie,
hypotenze a záchvaty. U pooperačních asymptomatické a symptomatické intracerebrální
krvácení, intraventrikulární krvácení a ischémie mozku. K pozdním pooperačním komplikacím
jsou uváděny malpozice implantovaného generátorů a kabeláže, parciální nebo kompletní ztráta
efektu DBS, infekce v oblasti operačních rán či průběhu systému, malpozice elektrod,
poškození systému. Přednáška pojedná o zkušenostech s komplikacemi u pacientů po operaci
v letech 2008-2013 (92 pac./ 99 operací) na NCHK FN USA. Bubou rozebrány možnosti
prevence, četnost komplikací a možnosti jejich řešení. Sděleny budou poznatky aplikované do
pracovních postupů.
Hruška L., Drábková J., Tomanová L.
Vyšetření tenkého střeva pomocí magnetické rezonance
Klinika zobrazovacích metod, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Diagnostické zobrazování břišní dutiny a gastrointestinálního traktu se díky nástupu nových
tzv. rychlých zobrazovacích MR sekvencí stále více přesouvá na pracoviště magnetické
rezonance. Naše práce je věnovaná vyšetření tenkého střeva magnetickou rezonancí, tzv. MR
enterografií, a to jejímu obecnému popisu – od přípravy pacienta až k základním patologickým
nálezům, se zvláštním zřetelem na v současné době nejčastěji vyšetřovanou chorobu tenkého
střeva – Crohnovu nemoc.
Husa P., Hladká H., Kotulánová E., Čapov I., Suškevič I., Lenz J., Kianička B.
Spontánní jaterní bilom
I. interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
Klinika zobrazovacích metod, FN u sv. Anny v Brně
I. chirurgická klinika, FN u sv. Anny v Brně
Bilom je opouzdřená či neopouzdřená kolekce žluči umístěná mimo žlučové cesty. Nejčastěji
je způsoben zevním traumatem nebo iatrogenním poškozením během různých invazivních
výkonů, jako je perkutánní jaterní drenáž či cholecystektomie. Bilomy vzniklé z jiných příčin
jsou velmi vzácné. Bývají umístěny v podjaterní krajině. Pokud jsou umístěny v játrech, pak
nejčastěji subkapsulárně v pravém laloku. Následující kazuistika přináší popis případu
centrálně uloženého jaterního bilomu vzniklého v důsledku obstrukce ductus choledochus
kamenem. V literatuře nebyl autory článku nalezen jiný popis centrálně umístěného
intrahepatálního bilomu.
-
17
Konference mladých lékařů
Jedličková K., Hurda J.
Sledování komplikací u pacientů po elektivních břišních a hrudních výkonem
Anesteziologicko-resuscitační klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Úvod: Dle studie EuSOS (European Surgical Outcome Study), publikované v r. 2012, je
průměrná perioperační mortalita u nekardiochirurgických výkonů v Evropě 4%, tedy téměř
dvojnásobná, než bylo odhadováno před studií. Vysokou perioperační morbiditou a mortalitou
jsou zatíženi zejména pacienti, kteří nejsou schopni v perioperačním období zvýšit dodávku
kyslíku do tkání. Na našem pracovišti je zaveden protokol perioperační hemodynamické
optimalizace u rizikových pacientů s cílem dostatečnou dodávku kyslíku v perioperačním
období udržet. Jaká je však perioperační morbidita a mortalita u těchto selektovaných pacientů
není přesně známo.
Cíl: Sledování perioperační morbidity a mortality u rizikových pacientů po elektivních břišních
a cévních výkonech.
Metody: U rizikových pacientů (ASA > 3), vybraných na základě protokolu, byla v průběhu
anestezie a během pooperační péče do následujícího rána vedena protokolem řízená
hemodynamická optimalizace pomocí přístroje LiDCORapid. U takto monitorovaných
pacientů byl lékařem ARK denně hodnocen a zaznamenán výskyt komplikací v pooperačním
období až do dimise pacienta.
Výsledky: Dosud bylo sledováno 159 pacientů. Pooperační komplikaci prodělalo 35%
pacientů, nejčastější komplikací byl respirační infekt (11,5% pacientů). Zemřelo 9 (tj. 5,6%)
pacientů.
Závěr: Pacienti s předoperační limitací orgánových funkcí (ASA 3) jsou zatíženi velmi vysokou
perioperační morbiditou.
-
18
Konference mladých lékařů
Kovácsová E.
Břišní tyfus - kazuistika
Klinika infekčních chorob, FN Brno
Břišní tyfus je onemocnění, které je v ČR v důsledku přísné dispenzarizace bacilonosičů
eliminováno, nicméně z globálního hlediska je pořád velkým problémem zejména v zemích
s nižším hygienickým standardem. Původcem je bakterie Salmonella Typhy a zdrojem je pouze
nemocný člověk nebo bacilonosič. V popředí klinického obrazu stojí horečka, silné bolesti
hlavy a únava. Ostatní příznaky jsou nekonstantní, včetně gastrointestinálních potíží.
Laboratorně v krevním obraze je patrna trombocytopenie, někdy i anemie a leukopenie, dále
mohou být známky postižení jater a ledvin. Diagnostika se opírá především o průkaz patogenu
v hemokulturách, ev. ze stolice, přínosem může být i pozitivní serologické vyšetření tzv.
Widalova reakce. Základem léčby jsou antibiotika dle citlivosti a symptomatická léčba.
Kazuistika popisuje případ mladého muže, vyšetřeného na naší ambulanci pod obrazem akutní
gastroenteritidy s febriliemi, v anamnéze pobyt v Indii. V diferenciální diagnostice bylo
původně pomýšleno na běžnou salmonelózu, proto se volil symptomatický postup. Stav
pacienta se nelepšil, a tím víc v rámci diferenciální diagnostiky přicházely do úvahy i tropické
nákazy jako malárie, horečka Dengue, břišní tyfus a jiné. Po potvrzení diagnózy břišního tyfu
na základě pozitivních hemokultur byla nasazena antibiotická léčba, po které došlo k rychlé
úpravě klinického stavu.
Cílem této kasuistiky je poukázat na to, že i když převážnou většinu febrilních stavů po
návratu z tropických oblastí tvoří běžné geopolitní nákazy, vždy je nutno pátrat i po ev. tropické
nákaze a to především po život ohrožujících onemocněních vyžadujících včasnou léčbu a ev. i
izolaci.
Kristková V., Fiedorová I., Krejčí I.
Predikce pádů u pacientů po cévní mozkové příhodě – korelace klinického nálezu a
posturografického vyšetření
Klinika léčebné rehabilitace, FN Ostrava
Ztráta nebo narušení balančních schopností jsou jedním z příznaků cévní mozkové příhody
a významně narušují celkovou mobilitu těchto pacientů a také je ohrožují pádem. FN Ostrava
má vypracován standardní operační postup pro hodnocení rizika pádu u všech pacientů. Pro
pacienty po CMP však toto hodnocení považujeme za velmi orientační, protože nepostihuje
všechny aspekty posturální kontroly a balančních schopností jedince. V současné rehabilitaci
se rovněž prosazuje trend využití sofistikovaných přístrojů pracujících na principu
vizuospaciálního feedbacku pro hodnocení a následně terapii pacientů s poruchou rovnováhy.
KLR FN Ostrava takovýmto přístrojem disponuje, bohužel doposud neexistuje ucelený postup,
jak zavzít toto hodnocení do hodnocení balančních schopností pacientů. Cílem naší práce je
zjistit, zda je současné hodnocení rizika pádu používané ve FN Ostrava dostatečně citlivé a
vhodné i pro pacienty po CMP a jak jeho parametry a získané výsledky korelují s parametry
vybraných testů posturografického vyšetření a vybraných klinických testů balančních
schopností. Dále bychom chtěli zjistit, zda je možné na základě kombinace vybraných testů a
vyšetření identifikovat míru rizika pádu, eventuelně identifikovat klíčovou složku dysfunkce
balančního systému nebo subsystém posturální kontroly. Na základě námi zjištěných výsledků
bychom chtěli navrhnout optimální postup při vyšetření a opatření vedoucí k minimalizaci
rizika pádů u pacientů po cévních mozkových příhodách.
-
19
Konference mladých lékařů
Kubíček L., Staffa R., Vlachovský R., Polzer S.
Incidence ruptury malých aneuryzmat břišní aorty a predikce rizika ruptury za pomoci
počítačového modelu napětí cévní stěny
II. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Cíl: Pokud je max. průměr AAA pod 5,5 cm, je pacient dispenzarizován. Dle literatury má však
10-24 % prasklých AAA průměr pod 5,5 cm. Našim cílem bylo zjistit procento prasklých
malých AAA a identifikovat rizikové faktory pro rupturu malého AAA. Jednou z nadějných
metod odhalení rizikových pacientů je predikce ruptury pomocí 3D počítačového modelu napětí
stěny aneuryzmatu. Na tvorbě takového modelu spolupracujeme s inženýry z VUT Brno.
Metodika: V souboru 41 prasklých AAA byla sesbírána data o průměru AAA a potenciálních
rizikových faktorech a vše bylo statisticky zhodnoceno. K vytvoření počítačového modelu
napětí stěny AAA probíhají při elektivních výkonech odběry vzorků, které jsou mechanicky
testovány. Z CT snímků je vytvořen 3D model a je určeno napětí cévní stěny AAA, dle kterého
je vypočítáno riziko ruptury. Data získaná z mechanických zkoušek vzorků jsou použita ke
korekci vytvořeného modelu.
Výsledky: Ze 41 pacientů mělo 7 průměr AAA pod 5,5 cm, tj. 17,1 %. Bylo statisticky zjištěno,
že pacienti s CHOPN měli signifikantně větší průměr AAA, nebyl zjištěn rozdíl mezi průměrem
AAA u mužů a žen, ženy se však dožívaly vyššího věku. Díky získaným vzorkům AAA byl již
zpřesněn původní model predikce ruptury AAA, který je nyní ve fázi zaslepeného testování.
Závěr: Funkční počítačový model umožní identifikovat pacienty s vysokým rizikem ruptury
malého AAA, kteří by jinak byli dispenzarizováni. Je nadějné, že v brzké době začneme tento
model používat v klinické praxi.
-
20
Konference mladých lékařů
Kuklová A., Štěpánková P., Černochová P.
Přemostění tureckého sedla jako možný predikční faktor palatinální retence horních
stálých špičáků
Stomatologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Úvod: Horní stálé špičáky patří mezi druhé nejčastěji se vyskytující retinované zuby v populaci
s prevalencí 1-2 %. Mezi možné komplikace, které často provází tuto anomálii, patří resorpce
kořenů okolních zubů, ankylóza, hypercementóza, cystické změny zubního folikulu
a tumorózní změny postiženého zubu. Proto včasná diagnostika retence a správná volba
léčebného postupu zásadně ovlivňují úspěšnost léčby.
Cíl: Cílem retrospektivní studie bylo zjistit, zda morfologická aberace tureckého sedla patrná
na bočním kefalometrickém snímku může posloužit jako predikční faktor možné palatinální
retence horních stálých špičáků.
Materiál a metodika: Kefalometrické snímky 120 pacientů s palatinální retencí horních stálých
špičáků (43 mužů, 77 žen, průměrný věk 18.8 ± 7.8) a 120 pacientů kontrolní skupiny s
kompletným stálým chrupem (44 mužů, 76 žen, průměrný věk 18.1 ± 5.6) byly vybrány ze
záznamů Ortodontického oddělení FN USA. Výskyt a typ přemostění byl porovnán mezi
retenční a kontrolní skupinou za pomocí chí-kvadrát testu.
Výsledky: Výskyt přemostění tureckého sedla u retenční skupiny (18.3 %) byl signifikantně
vyšší (p=0.023) v porovnání s kontrolní skupinou (8.3 %).
Závěr: Přemostění tureckého sedla se vyskytuje signifikantně častěji u subjektů s palatinálně
retinovanými špičáky. Výskyt této morfologické aberace může být považován za možný
predikční faktor retence špičáků s podezřením na ektopické prořezávání. Studie byla podpořena
projektem Specifický výzkum MUNI/A/1359/2014.
Lábr K., Krejčí J., Novák M., Vykypěl T., Grochová I., Špinarová L.
Náhlá srdeční smrt u pacienta s hypertrofickou kardiomyopatií – kazuistika
I. interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
Úvod: Hypertrofická kardiomyopatie je definována hypertrofií stěn levé komory bez zjevné
příčiny. Je to dědičné onemocnění s možným výskytem náhlé srdeční smrti v 1 - 2 % ročně.
Popis případu: U 57letého pacienta s pozitivní rodinnou anamnézou byla v roce 2000
diagnostikována hypertrofická kardiomyopatie s významnou obstrukcí výtokového traktu levé
komory (LVOT), vrcholový gradient v LVOT 100 mm Hg, EF LK 58 %, interventrikulární
septum 28 mm. Po vyčerpání farmakologické léčby byl pacient indikován k septální alkoholové
ablaci v roce 2003 s poklesem vrcholového gradientu LVOT z 57 na 23 mm Hg a zlepšením z
NYHA III na II. Pro fibrilaci síní s pomalou odpovědí komor byl implantován v roce 2007
kardiostimulátor. Roku 2012 při genetickém vyšetření nalezena mutace MYBPC3. V 1/2015
byla zjištěna progrese prekapilární plicní hypertenze a zahájena terapie inhibitory
fosfodiesterázy. Pro progresi onemocnění zvažováno zařazení na WL pro srdeční transplantaci,
na ergometrii záchyt 3 s nesetrvalé komorové tachykardie. V 2/2015 náhle ztráta vědomí,
fibrilace komor, opakovaná defibrilace, neúspěšná resuscitace a exitus letalis. Došetřujeme
pacientovy
přímé
příbuzné
včetně
genetického
vyšetření.
Závěr: U hypertrofické kardiomyopatie je nutné stratifikovat riziko náhlé srdeční smrti
a u rizikové skupiny indikovat implantaci kardioverteru defibrilátoru. Vhodné je genetické
došetření přímých příbuzných, zejména v případech s definovanou mutací u postiženého
jedince.
-
21
Konference mladých lékařů
Langerová E., Vašků V.
Fototerapie v léčbě kožních T-buněčných lymfomů na I. DVK
I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
I. dermatovenerologická klinika FN u sv. Anny je jedním ze 4 center v České republice
zabývající se léčbou primárních kožních lymfomů (PCL). PCL jsou non-Hodgkinské lymfomy
(NHL). Kožní lymfomy tvoří 2-3 % ze všech NHL. Dle buněčných linií se dělí na T-, B- a NKbuněčné lymfomy. Nejvíce jsou zastoupeny T- buněčné lymfomy (CTCL), které tvoří 75-80 %
ze všech kožních lymfomů. Soubor pacientů zařazených do klinické studie na naší klinice od r.
1999 do roku 2014 čítá 117 pacientů s mycosis fungoides (78), parapsoriasis en plaque (17),
Sézaryho syndromem (10) a jiným typem T- buněčného lymfomu (12). V léčbě CTCL se
využívají metody léčby cílené na kůži (lokální kortikosteroidy, radioterapie, fototerapie),
celková terapie (retinoidy, rexinoidy, INF alfa, extrakorporální fotoferéza a chemoterapie) a
nové možnosti celkové a lokální terapie. Z fototerapeutických metod na naší klinice využíváme
UVB 311, SUP, CUP, fotodynamickou, PUVA a re-PUVA (PUVA a celkově podávané
retinoidy) terapii. Pacienti byly rozděleni dle diagnóz, dle stádia onemocnění a následně byly
zhodnoceny parametry a efekt dané terapie. Celkem 83 pacientů (71 %) z celkového počtu 117
absolvovalo fototerapii a 30 pacientů (26 %) bylo léčeno pouze fototerapií. Dlouhodobá remise
pacientů léčených pouze fototerapií byla dosažena u 26 z 30 pacientů (87%), přičemž remise
byla nejčastěji navozena za fototerapie UVB 311(83 %), PUVA (78 %), re-PUVA (75 %).
Mihalčin M.
Hepatitida E v České republice – nový pohled na starou nemoc
Klinika infekčních chorob, LF MU a FN Brno
Hepatitida E je ubikviterní virová infekce, vyskytující se jak v rozvojových tak i ve vyspělých
zemích. V posledních desetiletích se změnil pohled na způsob jejího přenosu a výskyt
onemocnění ve vyspělých zemích. Incidence hepatitidy E v ČR v roce 2014 dosahovala 2,8/100
000 obyvatel, přičemž v posledních letech setrvale narůstá. Práce popisuje klinický
a laboratorní průběh souboru 41 pacientů se zachycenou infekcí virem hepatitidy E v regionu
jižní Moravy za období leden 2012 až duben 2015, shrnuje nové poznatky o infekci a uvažuje
o jejích implikacích pro prostředí České republiky.
-
22
Konference mladých lékařů
Mlejnek D., Krejčí J., Hude P., Poloczková H., Žampachová V., Freibereger T., Štěpánová
R., Němcová E., Špinarová L.
Vývoj přítomnosti infekčních agens v myokardu a vliv přítomnosti parvoviru B19 na
zánětlivou infiltraci u nemocných se zánětlivou kardiomyopatií
I. interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně a ICRC
Cíl práce: Zhodnotit změny v přítomnosti patogenů v myokardu a posoudit vliv přítomnosti
parvoviru B19 na zánětlivou infiltraci u nemocných s potvrzenou ZKMP léčených standardní
léčbou srdečního selhání.
Soubor a metodika: 44 nemocných s biopticky prokázanou ZKMP a ejekční frakcí levé komory
< 40%. Vstupně byla vedle zhodnocení zánětlivé infiltrace provedena detekce přítomnosti
patogenů v myokardu metodou PCR a dále byla kvantifikována virová nálož (počet kopií/ug
nukleové kyseliny), a to pro Parvovirus B19 (PVB19), Cytomegalovirus (CMV), virus
Epsteina-Barrové (EBV), Herpes simplex virus 1, 2 (HSV 1, 2), lidský herpetický virus 6
(HHV-6), adenovirus (AV), enteroviry (EV) a pro Borrelia burgdorferi. Stejná vyšetření byla
zopakována za 6 měsíců.
Výsledky: CMV byl vstupně přítomen u 3 ze 44, tj. 6,8%, při kontrole v 6. měsíci u 6 ze 43, tj.
ve 14%, EBV vstupně u 5 ze 44, tj. 11%, po 6-ti měsících u 4 z 33, tj. v 9%. HHV-6 vstupně u
2 ze 44, tj. v 5%, při kontrole u 2 ze 43, t.j. 5%. HSV 1,2 vstupně u 2 z 38, tj. u 5%, při kontrole
nebyl nalezen u žádného nemocného. PVB 19 byl nalezen vstupně u 31 ze 44, tj. 71%
nemocných, při kontrole u 23 ze 44, tj. v 52,%. Adenoviry, enteroviry ani Borrelia burgdorferi
nebyly zachyceny u žádného nemocného.
Závěr: Změny ve virové přítomnosti mezi vstupní a kontrolní EMB nebyly významné.
U nejčastěji se vyskytujícího viru PVB19 nebyla prokázána souvislost mezi změnou virové
nálože a změnou zánětlivé infiltrace v myokardu.
Nováčková M., Frýba V.
Perforující divertikulitida jejuna jako vzácná příčina NPB-kazuistika
I. chirurgická klinika, VFN Praha
Úvod: Divertikulární choroba jejuna je na rozdíl od divertikulózy tlustého střeva a duodena
vzácná, prevalence se pohybuje v rozmezí 0,06-1,3%. Etipatogeneze je nejasná, možné příčiny
jsou abnormality hladké svaloviny stěny a plexus myentericus, dyskineze a vysoký
intraluminální tlak. Mezi závažné komplikace tohoto onemocnění patří: krvácení, zánět,
obstrukce a perforace. Diagnóza je vzhledem k nespecifickým klinickým symptomům často
obtížná.
Kazuistika: 89 - letá pacientka přijata pro difusní bolesti břicha trvající 3 dny, klinicky palpační
bolestivost v levém mesogastriu, lokálně peritoneální známky, laboratorně elevace zánětlivých
parametrů, leukocytóza 19 tisíc, CRP 200, na UZ a rtg břicha nespecifický nález, proto následně
provedeno CT břicha, kde nález ohraničené peritonitidy v.s. při perforovaném divertiklu jejuna.
Pacientka indikována k operační revizi, kde nález divertikulózy jejuna s perforací jednoho z
divertiklů a cirkumskriptní peritonitidou. Provedena resekce celého postiženého úseku jejuna s
primární anastomózou. Pooperační průběh bez komplikací, pacientka při kontrole 8 měsíců po
operaci zcela bez obtíží.
Závěr: Komplikovaná divertikulóza jejuna patří mezi vzácné příčiny NPB, nicméně je třeba ji
zvažovat v rámci diferenciální diagnozy, zvláště u starších pacientů a v případě nespecifických
klinických příznaků.
-
23
Konference mladých lékařů
Novák J.1, Tomášková V.2, Šustr F.2, Závodná E.2, Nováková Z.2, Vašků A.3, Souček M.1
Polymorfismus +A1166C AT1R genu ovlivňuje diastolický krevní tlak a citlivost
baroreflexu.
1
II. interní klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
2
Fyziologický ústav LF MU, Brno
3
Ústav patologické fyziologie LF MU, Brno
Úvod a cíle: Polymorfismy v renin angiotensin aldosteronovém systému (RAAS) ovlivňují
kardiovaskulární systém a přispívají k rozvoji řady nemocí. Polymorfismy v 3´nepřekládaných
oblastech jednotlivých RAAS genů jsou dosud nedostatečně prozkoumány. Cílem studie bylo
zjistit vliv záměny A/C v pozici +1166 v genu pro receptor typu 1 pro angiotensin II (AT1R)
na parametry krátkodobé regulace krevního tlaku (TK) u mladých dospělých. Soubor a
metodika: U 304 zdravých jedinců (156 žen, věk 19-24 let) bylo provedeno 15-minutové měření
TK dle Peňáze. Ze záznamu byly stanoveny parametry celkové variability a spektrální analýzou
parametry variability při frekvenci 0,1Hz a citlivost baroreflexu. DNA byla vyizolována z
periferní krve metodou fenol-chloroformové extrakce s využitím proteinasy K. Genotypování
bylo provedeno komerčně dostupnými TaqMan sondami metodou alelické diskriminace.
Výsledky: Byl nalezen statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými genotypy v DTK (CC
vs. AC vs. AA; 64,53±8,97 vs. 60,61±10,18 vs. 60,51±9,86[mmHg], p=0,006) a citlivosti
baroreflexu (BRSf; CC vs. AC vs. AA: 0,014±0,006 vs. 0,013±0,005 vs.
0,015±0,005[mHz/mmHg], p=0,050). Ve skupině mužů byl nalezen hraniční rozdíl ve
variabilitě DTK (CC vs. AC vs. AA; 3,13±0,73 vs. 3,04±0,74 vs. 2,88±0,84[mmHg]; p=0,080).
Závěr: Homozygoti CC vykazují vyšší hodnoty DTK a nižší citlivost baroreflexu, což může být
podmíněnou změnou vazby mikroRNA-155, v jejímž vazebném místě se studovaný
polymorfismus nachází.
Pandoščáková V.
Možnosti korekcie astigmatizmu pri operácií katarakty
Klinika nemocí očních a optometrie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Astigmatizmus je refrakčná vada spôsobená nepravidelným zakrivením rohovky alebo
šošovky, kedy dochádza k vytvoreniu niekoľkých ohnisiek na sietnici, čo sa prejavuje neostrým
videním na blízko aj na diaľku, prípadne dvojitým videním, astenopiou či bolesťami hlavy.
Mnoho pacientov prichádzajúcich na operáciu katarakty má astigmatizmus. Odstránenie
ľudskej šošovky pri operácií katarakty eliminuje prípadný šošovkový astigmatizmus, preto nás
zaujíma astigmatizmus rohovkový. Malý stupeň astigmatizmu, cca do 0,75 D, je považovaný
za fyziologický a nie je nutné ho korigovať. Korekcia rohovkového astigmatizmu pri operácií
je možná niekoľkými spôsobmi, napr. umiestením rohovkového operačného rezu, limbálnymi
relaxačnými incíziami alebo torickou vnútroočnou šošovkou. V prednáške bude porovnanie
účinnosti korekcie astigmatizmu pomocou limbálnych relaxačných incízií a pomocou torickej
vnútroočnej šošovky na našom pracovisku.
-
24
Konference mladých lékařů
Páral M., Čapov I., Benej M.
Optimalizace hrudní drenáže a její klinický význam
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u svaté Anny v Brně
Hrudní drenáž neodmyslitelně patří k hrudní chirurgii již asi 100 let. Za tuto dobu prošla
samozřejmě jistým vývojem, princip ale zůstává. Velký posun oblasti hrudní drenáže
zaznamenáváme v poslední dekádě díky zavedení digitálních drenážních systémů (Thopaz,
Pleurevac.). Tyto drenážní systémy umožnují mimo jiné přesnou kvantifikaci úniku vzduchu
z pohrudniční dutiny. Díky těmto přesným informacím (dříve subjektivní odhad) jsou lékaři
schopni péči zefektivnit, adekvátně upravit a hlavně dříve odstranit hrudní drén. Při používání
systému Thopaz na naší klinice jsme prokázali zkrácení délky pooperační drenáže (POD) a tím
i počet hospitalizačních dní u pacientů po anatomických i extraanatomických resekcích plic o
0,7, resp., 0,6 dne. Dále jsme ověřili dřívější začátek pooperační rehabilitace a snížení nákladů
hrudní drenáže při použití systému Thopaz.
Pašová P.
Každý svého štěstí strůjce
Oční centrum Palánek, s.r.o., Vyškov
Pacient (1957) přichází pro rok trvající potíže – nevidí dolů a do strany. Před rokem vyšetřen
na jiném pracovišti – mimo presbyopii oční nález v normě. Léčí hypertenzi, glykémie v normě.
Zde VPO 0,5 ex., VLO 0,08 ex., NT v normě, oční nález v normě, jen temp. mírný srpek
parapap. atrofie. Na perimetru bitemporální hemianopsie – podezření na proces v oblasti
hypofýzy. Na MR zobrazen selární makroadenom hypofýzy se supraselární propagací s deviací
dna 3. komory, chiasmatu i prechiasmatických drah obou optiků, s propagací do sfenoidáního
sinu. Prolaktin v normě. Pacient podstoupil subtotální endoskopickou resekci transnasální
transsfenoidální cestou a plastiku spodiny tureckého sedla fasciálním štěpem. Po operaci
postupné zlepšování vidění až na hodnotu 1,0 na obou očích po 2 měsících. Na perimetru taktéž
výrazné zlepšení nálezu. V průběhu předoperačního vyšetřování vyšlo najevo, že tento nádor,
menší velikosti, byl před 4 lety patrný na CT pro úder do hlavy při kolapsovém stavu. Výsledek
vyšetření pacient lékaři nedonesl. Adenomy hypofýzy se nejčastěji vyskytují v 5. deceniu. Oční
příznaky jsou pozdním nálezem – vznikají až supraselárním růstem. Klasickým nálezem je
dolní chiasmatický syndrom. Pacient může být dlouho bez potíží – i při úplné bitemporální
hemianopsii je bitemporální zorné pole zúženo jen o 30° z obou stran; alarmující bývá až pokles
zrakové ostrosti po přidružení centrálního skotomu. Pro restituci zrakových funkcí je
rozhodujícím faktorem čas.
-
25
Konference mladých lékařů
Raszyková Navrátilová M., Michalec I., Tomanová M.
Vaginální porod s použitím vakuumextraktoru není spojen se signifikantně vyšším
výskytem avulzního poranění levátorů
Gynekologicko-porodnická klinika, FN v Ostravě
Cíl: Srovnání výskytu a typu avulzního poranění svalů pánevního dna u primipar po spontánním
a po operačním vaginálním porodu s užitím vakuumextraktoru (VEX). Typ studie:
Retrospektivní observační studie.
Metodika: Do studie byly zařazeny primipary 6 - 12 měsíců po spontánním vaginálním porodu
(skupina A, n = 52 ) a po operačním vaginálním porodu s užitím VEX (skupina B, n = 51).
Ženy podstoupily translabiální 3D ultrazvukové vyšetření dvěma sonografisty, při kterém byla
hodnocena vzdálenost od středu močové trubice k úponům musculus levator ani (MLA), tzv.
levator urethra gap (LUG). Jako hranice pro klasifikaci avulzního poranění byla v souladu
dostupnými literárními údaji považována délka LUG více než 25 mm. Mezi dalšími
hodnocenými parametry ve vztahu k avulzi byl věk matky, BMI, aplikace epidurální analgezie,
provedení episiotomie, délka I. i II. doby porodní a hmotnost plodu.
Výsledky: Avulze MLA byla zjištěna celkem u 10 žen, v 8 případech unilaterální, ve
2 případech bilaterální. Ve skupině A bylo avulzní poranění u 7,7 % žen, ve skupině B u 11,8
% případů. Statisticky významné rozdíly mezi skupinami A a B jsme zaznamenali pouze
v hodnotách BMI, délce II. doby porodní a provedení episiotomie.
Závěr: Užití vakuumextraktoru není statisticky významným rizikovým faktorem pro avulzi
MLA. Klíčová slova: avulze - vakuumextrakce – musculus levator ani – pánevní dno.
Sklenský J., Vališ P., Novák J.
Příčiny selhání autologních náhrad LCA kolenního kloubu a úspěšnost náhrad
kadaverózních po pěti a více letech.
Ortopedická klinika, LF MU a FN Brno
MATERIÁL a METODIKA: Mezi roky 2003 a 2013 jsme provedli 47 revizních operací náhrad
LCA. V rámci retrospektivního hodnocení jsme prováděli: 1)stanovení a kategorizaci příčin
selhání LCA. 2)hodnocení umístění kostních kanálů ve femoru na bočných RTG. Ze všech 47
pacientů se nám podařilo kompletně zhodnotit (objektivní klinické vyšetření a subjektivní
dotazníkové testy) celkem u 22 pacientů.
VÝSLEDKY: Dle peroperačních nálezů bylo nejčastější příčinnou vzniku nestability kolene
nové trauma, což činilo 51,1 % ze všech 47 pacientů. U zbylých 48,9 % pak nestabilita vznikla
na podkladě insuficience štěpu. Ve skupině 22 hodnocených pacientů po sekundární náhradě
LCA pomocí kadaverózního štěpu byla ve skupině pacientů 5-6 let po replastice průměrná míra
zlepšení Cincinnati a Lysholmova skóre o 21,9 resp. 22,9 bodu.
ZÁVĚR: Nejčastější příčinou selhání autologního štepu po náhradě LCA je nové trauma.
Nejrozšířenější operační chybou u revidovaných pacientů bylo chybné cílení kostních kanálů v
tibii a ve femoru.Ze střednědobých výsledků sekundárních rekonstrukcí LCA je patrné, že
správně technicky provedená replastika za použití kadaverózního BTB štěpu je, při rozumné
míře zatěžování, dobrou alternativou pro znovuobnovení stability kolenního kloubu. Vyšší
výskyt reruptur či zvýšené míry insuficience kadaverózních štěpů z netramatické příčiny při
racionálním zatěžování nebyl po uplynutí 5 a více let v našem souboru prokázán.
-
26
Konference mladých lékařů
Štrnálová E., Vašků V.
Kožné reakcie u pacientov liečených panitumumabom - problém alebo žiadúca odpoveď?
I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Panitumumab je ľudská monoklonálna IgG2 protilátka používaná pri liečbe metastatického
kolorektálneho karcinómu s exspresiou EGFR s nezmutovaným KRAS génom pri zlyhaní
predchádzajúcj liečby 5 -fluorouracilom, oxaliplatinou a irinotekanom. Medzi najčastejšie
nežiadúce účinky patria kožné reakcie charakteru akneiformného exantému, nehtových zmien,
suchosti kože. Často sú sprevádzané sekundárnou bakteriálnou infekciou, psychosomatickou
stigmatizáciou a v najťažších prípadoch dokonca ohrozením života pacienta. V kazuistike
popisujeme prípad muža s kolorektálnym karcinómom s metastázami pečene, u ktorého bola
po vyčerpaní doporučených onkologických liečebných postupov zahájená terapia inhibítormi
EGFR s rýchlym rozvojom papulopustulózneho rašu v oblasti tváre, trupu a horných končatín.
Kombinovaná terapia viedla k podstatnej regresii klinického obrazu so súčasným zlepšením
kvality života.
Urík M.1, Žiak D.2,3, Hurník P.2,3, Šlapák I.1, Machač J.1
Změny buněčné struktury ušního bubínku na přechodu v retrakční kapsu u dětí
1
Klinika dětské otorinolaryngologie, LF MU a FN Brno
2
CGB Laboratoř, Výzkumné a výukové centrum AGEL, Ostrava
3
Ústav patologie, FN Ostrava
Cíl: Analýza a identifikace histologických a proliferačních znaků retrakční kapsy (RK) pars
tensa ušního bubínku u dětí. Identifikace morfologických známek její transformace
v cholesteatom.
Metodika: Vyšetřili jsme bubínky pořízené během standardních operací na Klinice dětské ORL
v Brně s diagnózou RK pars tensa v stadiu II-IV dle Saddého klasifikace. Vzorky jsme
zpracovali pro účely světelné mikroskopie a histochemie. Hodnotili jsme kontinuitu bazální
membrány, známky buněčné proliferace, přítomnost a kvalitu kolagenu ve stromatu střední
vrstvy bubínku.
Výsledky: Zjistili jsme následující změny dle četnosti výskytu: (1) akantóza, spongióza
a intraepiteliální infiltrace ve vnější vrstvě (dlaždicového epitelu), (2) změny v návaznosti na
bazální membránu, (3) regresivní změny v kolagenu stromatu, (4) atypická hypervaskularizace,
(5) přítomnost fragmentace elestických vláken a (6) přítomnost zánětlivého infiltrátu s vysokou
koncentrací T-lymfocytů. Tyto morfologické změny a abnormality byly početnější v závislosti
na stupni závažnosti RK.
Závěr: Morfologické a funkční změny RK ukazují, že se jedná o aktivní proces v bubínku, který
pravděpodobně vede k vývoji cholesteatomu. Kontinuum progresivních histologických změn
souvisejících s cholesteatomem roste se stupněm závažnosti retrakční kapsy (II-IV). Jsme
přesvědčeni, že naše výsledky mohou pomoci otolaryngologům v rozhodování mezi
konzervativní a chirurgickou léčbou retrakční kapsy bubínku u dětí.
-
27
Konference mladých lékařů
Valíková P., Linhartová P., Izakovičová-Hollá L., Černochová P.
Polymorfizmy v genu pro VDR u ortodontických pacientů se zevní apikální resorpcí
Stomatologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Úvod: Zevní apikální resorpce je považována za komplikaci ortodontické léčby, ke které
dochází při použití příliš velkých sil po dlouhou dobu či při styku kořene s kortikální lamelou
alveolu. Velký podíl je přičítán i genetické složce. Vitamin D se podílí na kostním metabolismu
a přestavbě kosti během ortodontických posunů.
Cíl: Stanovit, zda existuje souvislost mezi jednonukleotidovými polymorfizmy v genu pro
receptor vitaminu D a sklonem ke vzniku zevní apikální resorpce zubů po ortodontické léčbě.
Soubor a metodika: Do studie bylo zahrnuto celkem 100 dětí; 31 pacientů (věk 15,0 let ± 4,1)
s apikální resorpcí větší než 2 mm na RTG po ortodontické léčbě a 69 pacientů (věk 15,2 ± 5,3)
bez resorpce. DNA byla analyzována real-time PCR, resp. PCR s restrikční analýzou enzymy
TaqI, BsmI, ApaI, FokI a Cdx2. Výsledné genotypy byly vyhodnoceny ve vztahu k pohlaví,
věku, skeletálním třídám a typu ortodontické léčby.
Výsledky: Ve frekvencích alel ani genotypů jednotlivých polymorfizmů nebyly prokázány
statisticky významné rozdíly mezi pacienty bez a s resorpcí kořene. Byly nalezeny marginálně
významné rozdíly ve frekvencích SNP ApaI (p=0,059) a haplotypu TGCTA (p=0,063)
u chlapců.
Závěr: Ačkoliv jsme neprokázali významný vliv polymorfizmů v genu pro receptor vitaminu
D na výskyt zevní apikální resorpce po ortodontické léčbě u dívek, u chlapců bude nutno rozšířit
soubor.
Poděkování: Práce byla podporována granty GACR GB14-37368G, IGA NT11420/6
a projektem MUNI/A/1359/2014.
Vavřina M.1, Sedláčková Y.1, Richtrová M.1, Knoppová L.1, Vavřinová L.1, Květoňová
A.1, Štětková L.1, Růžková K.1, Kašný J.1, Crhová J.1, Longauerová L.1, Bošková M.1,
Burgetová A.1, Košut P.1, Žurek J.1, Fedora M.1, Budíková M.2, Forbelská M.2
Prospektivní srovnávací studie nalbuphinu a alfentanilu při adenotomii u dětí
1Klinika dětské anesteziologie a resuscitace, LF MU a FN Brno
2Ústav matematiky a statistiky, Přírodovědecká fakulta, MU Brno
Cíl: Zhodnocení přínosu nalbuphinu při adenotomiích u dětí v rámci sevofluranové CA
v porovnání s alfentanilem z hlediska výskytu nežádoucích reakcí na výkon a komplikací
výkonu.
Soubor a metodika: Kritéria pro vyloučení zahrnovala pacienty tlumené opiáty, pacienty léčené
tramadolem méně než 4 hodiny před zákrokem a pacienty v léčbě chronické bolesti. Hodnocené
parametry: tachykardie, dyspnoe, hypotenze, hypertenze, neklid po CA. Bylo zařazeno 114
pacientů, 58 s alfentanilem a 56 s nalbuphinem. Všichni pacienti měli ASA I-II. Mezi oběma
skupinami nebyly rozdíly ve věku nebo tělesné hmotnosti. Všichni pacienti dostali CA s
inhalačním nebo intravenózním úvodem. Pacientům byl podán nalbuphin v dávce 0,1–0,2
mg/kg nebo alfentanil v dávce 10–15 ug/kg.
Výsledky: Ve skupině s nalbuphinem se neklid objevil u 11 pacientů (19,64%) a ve skupině
s alfentanilem u 23 pacientů (39,66%, p=0,024). Dyspnoe měla významnou závislost na dávce
a objevovala se častěji při nižším dávkování. Hypotenze byla závislá na dávce u nalbuphinu
a měla vyšší incidenci při nižším dávkování. Hypertenze se objevovala častěji u pacientů
s vyšším stupněm neklidu, ale statistická významnost byla pouze ve skupině s alfentanilem.
Závěr: Byl prokázán nižší výskyt pooperačního neklidu u pacientů ve skupině s nalbuphinem,
který je dobrou alternativou k alfentanilu. U pacientů s alfentanilem docházelo častěji k neklidu,
tachykardii a hypertenzi s následným možným zhoršením časného pooperačního průběhu po
adenotomii.
-
28
Konference mladých lékařů
Villnerova D.
Farmakologické ukončení těhotenství - zkušenosti z praxe.
Gynekologicko-porodnické oddělení, Nemocnice Jihlava
Umělé ukončení těhotenství podstoupí v České republice ročně přes 20 tis. pacientek.
Od loňského roku mají některé žadatelky možnost volby, jakým způsobem bude těhotenství
ukončeno, neboť v této indikaci byly nově v ČR registrovány dvě účinné látky Mifepriston
a Misoprostol. Obě tyto účinné látky se používají k farmakologickému ukončení těhotenství do
určitého gestačního stáří. Cílem práce je přiblížit tuto metodu a předložit zkušenosti z klinické
praxe na souboru pacientek, které si metodu zvolily na našem pracovišti. Jedná
se o retrospektivní studii. Zaměřuje se na účinnost, komplikace a snášenlivost metody,
porovnává její výhody a nevýhody oproti klasické chirurgické interrupci. Na závěr shrnuje
management řešení komplikací metody.
Vystrčilová T., Vlček P., Chovanec Z., Čapov I.
Infiltrace tlustého střeva jako příčina ileózního stavu, senzitivita zobrazovacích metodkazuistika.
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Ileus neboli střevní neprůchodnost tvoří asi 20 % ze všech forem náhlých příhod břišních. Příčin
ileósního stavu je povícero a v zásadě se rozlišuje mechanický ileus, při němž je neprůchodnost
způsobena překážkou ve střevě, stlačením, zaškrcením, volvulem aj., cévní ileus, vznikající při
zaškrcení cévního zásobení střeva, trombóze či embolii a funkční neurogenní, též paralytický
ileus, který je způsoben „obrnou“ střevní svaloviny, k němu mohou vést některé léky,
pooperační stavy, jiné břišní příhody. Stolice se hromadí v některé části střev a projevuje se
bolestmi břicha, celkovou nevolností, zvracením, zácpou a hromaděním plynů, které
neodcházejí z těla. Největším rizikem střevní neprůchodnosti je následné porušení intergrity
střevní stěny, která způsobí zánět pobřišnice. Diagnostika střevní neprůchodnosti se provádí na
základě anamnézy, klinického stavu (pohmatového a poslechového vyšetření), toto vyšetření
doplněno o ultrazvuk, RTG dutiny břišní, případně CT.
V našem konkrétním případě se jedná o problematiku obstrukce způsobenou nádorovou
infiltrací tlustého střeva zjištěnou peroperačně u 90ti leté warfarinizované pacientky bez
průkazu zvýšené aktivity nádorových proteinů a záchytu této infiltrace u pomocných
zobrazovacích metod. Souběžně probíhající recentní hematometra s polypem dělohy
a uroinfekce odvracela pozornost od základní diagnózy. Náhle progredující klinický stav
a elevace zánětlivých makrerů s průkazem abscesové formace v oblasti lienální flexury
indikovalo akutní operační revizi.
Nádorová infiltrace střeva si vyžaduje chirurgické, pokud možno radikální odstranění postižené
části s následnou onkologickou terapií. Proto je nutná vysoká senzitivita pomocných
zobrazovacích vyšetření, které nám pomáhají při manažmentu celkové léčby pacientů.
-
29
Konference mladých lékařů
Konferenční sborník XXII. ročníku KML 2015
Elektronická verze sborníku je k dispozici na kml.fnusa.cz
Vedoucí vydání: Martin Pešl
Editoři: Zdenka Gregorová, Tomáš Mňuk, Martin Páral
Korekce, fotoedice: Petra Sešinová, Lucie Jungwirthová
IT: Martin Žingor
Koordinátor vydání: prof. Jiří Litzman
ISSN 1805-7977
Vydáno s podporou Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, Brno 656 91
Organizační výbor děkuje vedení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně za podporu a panu
řediteli za převzetí záštity nad konferencí s více než dvacetiletou úspěšnou tradicí. Poděkování
patří realizačním týmům předešlých konferencí, které pro nás byly velkou inspirací. Velké díky
všem, kteří se na realizaci konference podílejí a pomohli s vytvořením tohoto sborníku.
Přijměte prosím pozvání na XXIII. ročník Konference mladých lékařů, FNUSA 2016, který
proběhne opět začátkem června (předběžně 2. 6. 2016). Registrace abstraktu bude otevřena od
začátku února, budeme se na Vás tedy těšit opět na shledanou.
-
30