Tichý výkřik – březen 2008 - Základní škola Horka nad Moravou

Tichý výkřik – březen 2008 - Základní škola Horka nad Moravou

Tichý výkřik
Školní časopis ZŠ Horka nad Moravou
Březen 08
10 způsobů, jak učitelé
vytáčejí v hodinách žáky
Lyžák
Který je
váš styl?
Anketa nej......
Graffity na našich ulicích
http://www.zshorka.cz
[email protected]
FOTOROMÁN
10
Tichý výkřik
Vražda v Růžové zahradě
Na střeše ordinace v Růžové zahradě
odstřelovač a chystá se vystřelit na primáře.
je
Nic netušící primář si vykračuje se svým kolegou
po zahradě ordinace.
V tom okamžiku byl primář zasažen Amorovým
šípem a detektivka zjišťuje následky. „Tam je!“
Kolega a detektivka se chystají chytit
odstřelovače zezadu.
„Jste zatčen, bídáku!“
Je za mřížemi. A co budou dělat sirotci po
primářovi?
TIRÁŽ
Tichý výkřik
2
Tichý výkřik
Šéfredaktor: Ondřej Neplech
Zástupce: Jakub Spáčil
Grafici: Ondřej Neplech, Jakub Spáčil
Distribuce, předplatné: Kateřina Pohlídalová, Daniel Nastoupil
Rubrika: Sport
Vedoucí rubriky: Ondřej Holubec
Redaktor: Daniel Nastoupil
Rubrika: Zábava
Vedoucí rubriky: Kristina Denková
Redaktoři: Jana Bubeníčková, Eva Hladišová, Klára Stehlíčková, Sabina Korcová, Petra Doleželová
Rubrika: Svět kolem nás
Vedoucí rubriky: Klára Poulíčková
Redaktoři: Jana Sýkorová, Tereza Gottwaldová, Jana Mikešová
Rubrika: Co se (ne)děje
Vedoucí rubriky: Jakub Spáčil
Redaktoři: Kateřina Kisová, Kateřina Pohlídalová, Vladimíra Planičková, Vojtěch Měchura, Pavla
Gapčová, Eliška Zvonková
Slovo šéfredaktora
Vítejte na druhé straně březnového vydání
časopisu Tichý výkřik. Tentokrát svůj úvodník píšu
z pohodlí domova, neboť mě zachvátila nemoc a
zatím mě ještě jaksi nepustila do školy. Člověk si
vždycky říká, kdybych byl tak teď pár dnů doma,
podívám se na všechny nové filmy, zdravotně se
dám na sto procent do pořádku, konečně se
pořádně vyspím… Ale když na to přijde, spíš se
doma nudí a je rád za každou zábavu. Když vidím,
jak je poslední dobou krásně, nejradši bych šel
ven. A to i přesto, že zase ve zprávách hlásí
nějaký ten vichr či co.
Zanedlouho začne jaro. Čas všech
příznivců sportu. Už teď je v televizi na co se dívat.
Mnozí z vás si určitě všimli, že zrovna aktuálními
tématy jsou Liga Mistrů a hokejové play-off.
Mnohem lepší ale je vyběhnout ven a krásu sportu
pocítit na vlastní kůži .
Přeju
příjemné
počtení
a
hodně
naběhaných (kilo)metrů…
Z postele zdraví Ondřej Neplech
Tichý výkřik
CO SE DĚJE-NEDĚJE
3
Proč dávat poznámky ve škole?
Co to vlastně jsou ty poznámky? Učitelé je
dávají neposlušným, líným a drzým žákům, nebo také
těm, co nedělají vůbec nic. Poznámka má vlastně
pomoct k lepšímu chování a snaze v hodinách. V
některých případech to ale vůbec nepomáhá. Tyto
„krátké“ texty v našich žákovských knížkách dostali i
učitelé, kteří nám je tak obratně píší do žákovských
knížek. Vydali jsme se jich na to zeptat pár smělými
otázkami.
1. Dostali jste někdy poznámku?
2. Mohli byste nám prozradit její znění?
3. Dáváte vy sám(a) poznámky?
4. Pomáhá to?
Milena Zapletalová:
1. Jo.
2. To si asi nepamatuju.
3. Velmi nerada.
4. Někomu ano, někomu ne.
Martina Hricová:
1. No, já si myslím že ano, ale určitě jich nebylo moc.
2. To si nepamatuju.
3. Když je to nezbytně nutné, tak ano.
4.Záleží na tom, jestli rodiče mají zájem o své dítě,
pokud ano, tak to pomáhá velmi.
Jíří Vymětal:
Jaroslava Vymětalová:
1. Já jsem nikdy žádnou poznámku nedostal, protože
jsem byl vzorné dítě a žák.
2. Její znění neznám, protože žádné neexistuje.
3. Dával jsem dřív, ale teď už ne.
4. Určitě. Já si myslím, že to je spíše informace pro
rodiče, aby věděli, jak se jejich dítě chová.
1. Nikdy v životě.
2. Žádné není.(smích)
3. Když je potřeba, tak dám, aby rodiče byli neustále
informováni o tom, co dítě ve škole provádí.
4. Vždycky.
Vladimíra Planičková
Šla jsem na národní srovnávací zkoušky
Většinou v sobotu trávím volný čas s rodinou
na chalupě, tato sobota byla ale jiná. Šla jsem na
národní srovnávací zkoušky.
Ráno jsem vstala dřív než obvykle, abych se
stihla v klidu najíst a nachystat. Nejmíň dvakrát jsem si
pročetla pravidla, co se smí a co je zase zakázané.
Vyjela jsem z domu tak půl hodiny před zahájením
zkoušky. Ve městě táta našel vhodné parkovací místo,
celá nervózní jsem šla ke škole a se mnou davy
horlivých studentů (s tolika lidmi mám soupeřit, co když
mě všichni předběhnou). Uvnitř jsem si našla své
jméno na dlouhém seznamu a vydala se hledat mou
třídu. Bez problémů jsem ji našla (jsem dobrá), tam už
čekala příjemná administrátorka, která mi udělila místo
a zkontrolovala mé kódové číslo. Usadila jsem se do
lavice a připravila si věci. Čekání mi přišlo nejhorší,
opakovala jsem si látku a kontrolovala vypnutý mobil.
Konečně přišli všichni, administrátorka nám znovu
přečetla všechna pravidla (ach jo, už je snad znám
nazpaměť) a odpečetila obálku s otázkami. Všem je
rozdala a mohli jsme začít. Jako první nám dala
obecné studijní předpoklady, po krátké přestávce
matematiku a nakonec český jazyk. Jsem zvyklá se o
své zážitky neustále dělit s přáteli a tam to najednou
nešlo. Byl to opravdu hrozný pocit, to mi vadilo asi
nejvíc. Všichni okolo na mě působili milým a vstřícným
dojmem, ale byli pro mě cizí, takže jsem se s nimi moc
nebavila.
Kolem poledne to vše skončilo, oddychla jsem
si a s dobrým pocitem, že jsem udělala něco pro sebe,
odcházela domů. Táta už na mě čekal před vchodem a
chtěl vše hned povědět (to nemám ráda takové
výslechy).
Všechno mělo přísná pravidla, všechna zadání
byla v zapečetěné obálce, kterou jsme vždy
zkontrolovali a potom jsme vkládali odpovědi do
obálek. Já osobně si myslím, že takový způsob
přípravy na přijímací zkoušky je opravdu originální a
jednoduchý. Zjistíte si, na čem jste, v čem se zlepšit,
co vám naopak jde a vůbec, jak takové zkoušky
vypadají. Tyto zkoušky všem vřele doporučuji.
Pavla Gapčová
CO SE DĚJE-NEDĚJE
Tichý výkřik
4
28. března je Den učitelů. Co si o škole myslí mí
vrstevníci, ale i ti dříve narození, to vám přináší
tato anketa:
1. Jaké jsou vaše největší zážitky ze školy?
2. Jak by podle vás měl vypadat nejlepší učitel?
1. Vzpomínky na mé pády, při různých společných
výjezdech.
2. Tolerantní, hodný, aby se s ním dalo normálně bavit.
Dagmar 27:
Pavel 38:
1. Nejvíc jsem toho vždy zažil na společných výletech.
2. Měl by mít stále dobrou náladu a měl by být usměvavý.
Michaela 8:
1. Největší zážitky mám z plavání, na které jsme jezdili
každý pátek minulé pololetí.
2. Měl by být hodný, vtipný, třeba jako naše paní učitelka.
Lucie 13:
1. Zkoušky u prof. Fuchse.
2. Podle mě by to měl být, pěkný chlap, aby se dalo na co
koukat, no a jinak by měl mít respekt, dokázat naučit, mít
fantazii, dokázat zaujmout studenty a být vtipný.
Kateřina 13:
1. Ve škole zažívám neustále něco každým dnem, takže
největší zážitek asi nejde vybrat.
2. Vtipný, aby uměl naučit a nedával přepadovky.
Pavla Gapčová
Postřehy z lyžáku
Sedmičky jako každý rok vyrazily na lyžařský
výcvik. Asi vás nebude zajímat, jaké měli naši žáci
počasí a kolik tam bylo sněhu, bla bla bla... Takže:
David se zapsal do těch nejlepších lyžařů, ale asi po
dvou minutách ho paní učitelka poslala do nejhorších,
protože neuměl ani stromeček a padal jak hruška! Na
otázku, kde získal své lyžařské zkušenosti, odpověděl,
že na hrázce v Sedléškách... Hynek se jednou tak
rozjel, že zajel do chrastí a zůstal tam asi půl hodiny.
Pak jsme tomu místu říkali Hynkovo křoví nebo Hynkov.
Pavla hodila třikrát parádního tučnáka do bahna byla
jako prase…
Vojta a Lukáš
ZÁBAVA
Tichý výkřik
5
Don Giovanni a 8.B
V sobotu jsem se vydala i s některými
spolužáky do Prahy na operu Don Giovanni. Bylo
objednáno patnáct lístků a spolu s námi jeli i tři
dospělí. Nenechala si to ujít paní učitelka Vrobelová,
která má operu ráda, samozřejmě organizátor Jiří
Vymětal a jedna maminka. V sobotu jsme vyjeli brzo
ráno, už v sedm! To bylo pro mě hodně obtížné,
abych vstala. Myslím, že jsem nebyla sama. Ve vlaku
skoro všichni usnuli a ani já jsem nebyla výjimka, ale
stejně jsem nedokázala spát až do Prahy. Vlak byl
plný, přesto se vždy pár lidí procpalo a šlo se podívat
do ostatních vagónů. Do Prahy jsme dorazili kolem
desáté hodiny, a to jsem měla vlaku už plné zuby.
Přestože představení začínalo až ve dvě odpoledne,
šli jsme rovnou ke Stavovskému divadlu. U
Stavovského divadla jsme si dali rozchod a šli si
každý po svém. Stejně jsme se všichni sešli na
obědě u McDonalda. Zjistila jsem, že pražský
hamburger je stejný jako olomoucký. Potom už si
každý šel, kam chtěl. Někdo zamířil do knihkupectví,
někdo se potuloval jen tak po Praze a někdo šel do
třípatrového New Yorkeru. Já jsem se vydala se
spolužačkou po toulkách Prahou. Prošli jsem
romantickou uličkou, do které nás zavedl Jirka,
potom jsme jednoho cizince poslali místo na tramvaj
na metro. Doufám, že někam dojel! Před druhou
odpolední jsem se vydala ke Stavovskému divadlu,
kde jsem se všichni v pořádku sešli. Nejdříve byli
všichni vykulení z toho, v jaké sedíme výšce, o
někoho se pokoušely i závratě, ale jakmile začalo
představení a v divadle se zhaslo, všichni se skulili
na sedačky a usnuli. Probouzela jsem se ve chvílích,
když hrál orchestr nebo nějaký hlavní
hrdina začal zpívat nahlas. Představení skončilo
v pět hodin a já byla ráda, že už si konečně stoupnu.
Pak jsme se vydali na vlak, který nám jel v šest. Na
zpáteční cestě jsme se nudili, a tak napadlo Jirku, že
nám zazpívá. Začal zpívat píseň Prší krásně a
všichni cestující se okamžitě začali otáčet a dívali se,
kdo to zpívá. My jsme radši lezli pod sedačky, jaký to
byl trapas.(A pod tou sedačkou je věcí, to byste, lidi,
koukali.) Jirka dozpíval a zazněl mohutný potlesk od
cestujících. Na Hlavní nádraží v Olomouci jsme
dorazili kolem deváté večer. Byli jsme unavení, ale
všem bylo líto, že náš úžasný výlet končí. Na důkaz
toho, že se nám to všem líbilo, rozhodli jsme se
uspořádat v červnu další podobný výlet, tentokrát
ovšem rovnou do Národního divadla! Hurááááá!!
Sabina Korcová
Tichý výkřik
Eva Hladišová
Tichý výkřik je náš školní časopis,
některé lidi dokáže pobavit.
Redaktoři Ondra, Kuba články skládají,
velkou radost z toho mají.
Ve světě kolem nás,
Zábavu i sport tam najdete.
se dozvíte, co se děje kolem vás
Různé názory na něj mějte,
emailem je zasílejte.
Panáček Bob vás nad časopisem uvidí,
s novým příběhem se rád pochlubí.
ZÁBAVA
6
Tichý výkřik
Divoké kmeny
Fenoménem 21. století je internet a s ním spojené
on-line hry. Aktuálně nejlepší hra, která se na českém trhu
vyskytuje, se jmenuje Divoké kmeny. Hra je založena na
tom, že se spousta lidí zapojí do jedné hry a pak se
sdružují do tzv. „Kmenů“, spojenectví několika až několika
set lidí. Pak proti sobě bojují jako jednotlivci nebo válčí
celé kmeny.
Každý registrovaný hráč (registrace je zdarma)
dostane na začátku svou vesnici nebo spíše osadu a z té
se snaží vybudovat silné město. Toho se pokouší
dosáhnout tím, že staví budovy (například Hradby,
Kasárna, Stáje,...) a rekrutuje vojáky. Každou budovu
můžete vystavět na určitý stupeň vývoje, většinou někde
kolem pětadvaceti.
Pro stavbu budov je zapotřebí mít doly, které
produkují suroviny, a také pro stavbu lepších budov je
nutné dosáhnout i určitých stupňů dalších budov.
Například chci-li postavit kovárnu, musím mít Hlavní
budovu na stupni tři.
Dalším omezením při stavbě je čas. Každý stupeň
budovy se staví určitý reálný čas. Ze začátku je to třeba
jen patnáct minut, ale když se dostanete ke stupni dvacet
pět, tak se některé budovy staví až dvacet hodin (ale to je
extrém). Jediný způsob, jak snížit dobu výstavby, je stavět
Hlavní budovu, která snižuje dobu výstavby asi o tři
procenta na každý její stupeň. Výhodou je, že když zadáte
stavbu, tak už nemusíte sedět u počítače, můžete ho
klidně i vypnout, ale budova se staví dál.
Nyní se dostáváme k hlavní myšlence hry, a to
přebírání cizích vesnic. Jde v podstatě o to, že když máte
Kasárna a Hlavní budovu na stupni dvacet a Tržiště na
stupni deset, tak si můžete postavit Panský dvůr, ve
kterém jde vytvořit speciální, velmi drahá jednotka, která
se nazývá „Šlechtic“. Pokud pošlete Šlechtice s vojáky do
útoku a on přežije, ubere vesnici, na kterou útočíte cca 30
bodů schválení. Plný počet bodů schválení je 100, a
pokud se vám podaří opakovanými útoky dostat schválení
protivníka na nulu, tak jeho vesnice, na kterou jste útočili,
automaticky připadne vám i s budovami, které už v ní byly
postaveny.
Sílu hráče tak, jak ho vidí ostatní, určuje počet
jeho bodů v žebříčku. Za každou postavenou budovu
dostane hráč body v rozpětí od tří do dvou set. Také když
obsadíte cizí vesnici, její body připadnou vám. Body všech
vašich vesnic se do žebříčku sčítají.
A o to vlastně jde. Musíte získávat vesnice
ostatních hráčů a tím se stávat čím dál silnějšími, až
nakonec porazíte všechny své soupeře.
Vojáci
Ve hře se vyskytuje celkem devět typů vojáků a dva
bojové stroje. Vojáci se dále dělí na pěchotu a jízdu.
V pěchotě jsou tři obranné jednotky a jedna útočná.
Kopiníci, Šermíři a Lukostřelci se hodí spíše do obrany,
ale Sekerník je
vyloženě útočná jednotka, která v obraně absolutně nic
nezmůže.
Pak tu máme jízdu. Ta je silnější než
pěchota a také stojí více surovin. Základní jezdeckou
jednotkou je Špeh. Je to velice důležitá jednotka, protože
když ho pošlete do nepřátelské vesnice, tak vám může
zjistit, kolik je ve vesnici vojáků, kolik má ve skladech
surovin, které budovy má a na jakém
stupni, a také jestli má nějaké vojáky venku (na někoho
útočí). Další jezdeckou jednotkou je Lehká kavalerie. Což
je jedna z nejpoužívanějších útočných jednotek ve hře.
Pak máme Lukostřelce na koni, kteří jsou sice nejslabší
jízdou (slabší už je jenom Špeh, ale to není útočná
jednotka), ale vynahrazuje to tím, že je univerzální.
Výborně se hodí jak do útoku, tak do obrany. Poslední
jezdeckou jednotkou je Těžká kavalerie, která se hodí
spíše do obrany a je nejsilnější jednotkou, jak v útoku tak
v obraně.
Pak tu máme posledního voják, tzv. „Paladina“.
Každý hráč může mít pouze jednoho. Paladin je asi 10x
silnější než běžný voják. Je-li v boji zabit, hráč si může
vytvořit nového.
Hra obsahuje ještě dva bojové stroje, a to
Beranidlo a Katapult. Beranidlo ničí pouze Hradby, ale
Katapult může zničit jakoukoli budovu kromě Skrýše.
Hodnocení
Přestože je tato hra velice náročná na čas, její
hraní je zábavné, akční, vypjaté a po pár dnech vám bude
vaše vesnice připadat jako člen vaší rodiny. Nakonec bych
rád dodal, že Divoké kmeny jsou vylepšenou verzí hry
Travian a je to opravdu znatelný posun k lepšímu. Jen tak
mimochodem: Divoké kmeny hraje přes 230 tisíc Čechů a
Slováků :-), takže hurá do boje.
PS: K hraní doporučujeme herní Svět 2 a 4 (Zdroj
www.divokekmeny.cz) Jakub Spáčil a Ondřej Holubec
Tichý výkřik
SVĚT KOLEM NÁS
Křestní jména
A je tu novinka! Po dobu neurčitou se budou v
každém čísle časopisu objevovat krátké články s
významy některých jmen. Vybrala jsem jména častěji
používaná mezi našimi žáky, seřazená podle abecedy.
Kdybych náhodou některé jméno zapomněla a vy byste
chtěli znát jeho význam, tak napište na e-mail
žurnalistiky. Začínáme...
Anna
Je to jméno původem hebrejské. Znamená
líbezná, milá, milostná a nosí jej celkem 151 558
obyvatel České republiky, z toho 6 chodí na naší školu.
Je to čtvrté nejčastěji používané jméno v ČR. Svátek
připadá na 26. červenec. Ze známých osobností
uvádím například českou herečku Annu Geislerovou.
Aneta
Aneta je opět původem hebrejské jméno a
stejně jako Anna znamená milá nebo milostivá. Jméno
vzniklo z původního Hannah. V České republice se
jmenuje Aneta celkem 22 011 dívek, z toho dvě jsou na
naší škole. Je na 68. místě v žebříčku četnosti jmen.
Svátek slaví 17. května. Ze
7
známějších osobností určitě znáte českou zpěvačku
Anetu Langerovou.
Adéla
Je to počeštěná starogermánská verze jména
Adelheid, nebo staročesky Adléta. Adéla je v překladu
ušlechtilá, vznešená bytost. V českém kalendáři
připadá svátek na 2. září. V České republice je to 58.
nejčastěji používané jméno, z toho 2 dívky s tímto
jménem chodí na naší školu. Celkově je v ČR 27 996
žen tohohle jména. Z televizních obrazovek můžete
například znát moderátorku Adélu Gondíkovou.
Adam
Adam je jméno původem hebrejské. Znamená
člověk, pozemšťan, z červené hlíny. Svátek slaví na
Štědrý den, 24. prosince. Tohle jméno nosí celkem 28
054 mužů v České republice. Na naší škole jsou dva
hoši s tímto jménem. Adam je 41. nejčastěji používané
jméno. V jiných jazycích má také své podoby.
Například italsky Adamo.
Tereza Gottwaldová
Spolužáci.cz
...server velkých spolužáků a spolužaček.
Každý to jednou pozná. Vyjdete ze školy, ztratíte
kontakt na většinu spolužáků. Po čase vám začne
být smutno. Máte chuť čas vrátit zpátky a usednout
se svými kamarády do školních lavic. Ale teď přijde
dilema. Marně se pokoušíte ve svých starých
diářích sehnat ztracené kontakty. Trrraaamtadada!!!
Přichází SPOLUŽÁCI.CZ. Velmi šikovná věcička,
která vám vrátí staré přátele. Neslouží jen lidem,
kteří již vyšli ze školy, ale i těm, co si chtějí něco
sdělit a nestihli to ve školních lavicích při vyučování
českého jazyka:-D.
Zajímavosti: Na Spolužáky chodí lidé všech
generací, nejstarší absolventi na Spolužácích jsou
z roku 1947. Nejvíce adres tu mají teenageři.
Využíváte službu Spolužáci.cz? Buďte
originální a na setkání s vašimi spolužáky si pořiďte
na internetu tričko Spolužáci.cz s logem.
Fungují na principu tříd, které jsou v
seznamu rozděleny podle okresu, školy a ročníku.
Zde si můžete zdarma vytvořit prostor pro uchování
kontaktních informací vašich spolužáků. Lze jim zde
psát vzkazy, organizovat třídní srazy nebo se tam
přímo scházet. Zároveň můžete vystavovat své
fotografie a psát články. Spolužáci neběží jen po
českém internetu, ale i na Slovensku a jiných
zemích.
Klára Poulíčková a Kristina Denková
SVĚT KOLEM NÁS
8
Tichý výkřik
Oláá, škola voláá
Ano.... už asi každý pozná, že naše škola je tak
trošku jiná.... A v čem? Nezvoní nám. Učitelé se shodli,
že někdy není na škodu si hodinu o 2-3 minutky
prodloužit, aby dořekli právě zmíněnou myšlenku či
větu. Jinak se prý žáci hned rozprchnou. Teda! Hodinu
snad končí učitel a to zvonění na tom přece nic
nezmění. Nebo jo?
Po škole, hlavně na druhém stupni, kolovaly
minimálně dvě petice o opětovném zavedení zvonění a
k čemu byly? Vypadá to, že k ničemu. Studenti
argumentují: „Učitelé nám přetahují hodinu a pak
chodíme pozdě do dalších hodin.“ Nebo: „Vadí mi, že
nezvoní, protože když nám hodinu učitel prodlouží,
nestihnu autobus a musím čekat na jiný.“
Na parlamentu se naše oblíbené zvonění také
řešilo. Všem vadí, že někteří učitelé přetahují. Bohužel
učitelé to svedli na žáky, kteří vyrušují. Takže se řešilo,
řešilo, ale nevyřešilo.
Myslím si, že nadpoloviční většina žáků má stejný
názor. Překvapil mě názor paní učitelky Skácelíkové,
která vzpomínala na dobu, kdy chodila do školy. Taky jí
vadilo, že se hodiny přetahovaly. Nevím, jestli vůbec
někdy žáci u nás na škole uslyší na konci hodiny své
oblíbené „crrrrrrrrrrr“. Vypadá to tak, že všichni zastánci
zvonění se ho dočkají až na střední škole.
Jana Bubeníčková
10 způsobů, jak učitelé vytáčejí v hodinách
žáky
Zeptali jsme se žáků 9. tříd, čím je učitelé dokáží
pořádně vytočit. Sem jsme vám vypsali pár příkladů,
které nám velice rádi žáci prozradili.
1. Když svými poučnými projevy, které trvají i dvacet
minut, zdrží začátek hodiny.
pak učitelé z další hodiny spílají, že nestíháme
chodit na WC během přestávky.
6. Když učitelé s žáky zacházejí jako se sluhy
(úklid učebny po předcházející třídě).
7. Když si myslí, že jsou vtipní (hláška: zabiju!)
2. Když mají vymyšlené přezdívky na žáky např.:
Daneček, hodný chlapeček, milánci, děťátka, a další
zdrobněliny, které se na deváťáky nehodí…
8. Když kritizují odpovědi žáků a pak se zjistí,
že to vlastně bylo dobře.
3. Sdělují-li žákům své zdravotní nebo soukromé
problémy.
9. Pomalé tempo hodiny, např. dva příklady za
hodinu.
4. Když během hodiny proberou méně látky než
paralelní třída.
10. Zpěv nudných písniček na úrovni prvního
stupně ( Kočka leze dírou).
5. Když prodlužují hodiny až do půlky přestávky a
Kateřina Pohlídalová
Všechno, co chcete vědět o stylu a
bojíte se zeptat
Jste IN? Jste OUT? Nevíte si rady? My vám
poradíme :D
Milujeme Emo: Žiletky, černý nehty, bláznivý
doplňky a nejlépe černé vlasy až na zem a nahodit
hooodně smutnej ksicht. Pak už stačí poslouchat
punk-rock a plakat u něj a jste pravý „ÍMOU“ :D.
Hip-hop štýl: Oblečení si především kupujte v
hroších
velikostech!
Velikost
XXXXXL
je
nejideálnější :D. „Bejsku“ si před nasazením
nažehlete, aby jste měli 100% rovný kšilt. V uších
poslouchejte texty o drogách, nenávisti... a nesmí
chybět sprostá slova!
Barbie & Šamponek: Růžová uplá tričenka
(bez ohledu na pohlaví) a pravidelné návštěvy
solárka. V kabelce noste vždy nejméně pět odstínů
rtěnek, něco na přepudrování nosánku a pro případ
nouze balíček umělých nehtů. :D A nezapomeňte
na pravidlo: čím víc značkových věcí, tím víc barbie
& šamponek. :P
Kristina Denková a Jana Sýkorová
Tichý výkřik
SPORT
Letem sportem
Pojmem sport je dnes obvykle označována
pohybová aktivita provozovaná podle určitých pravidel a
zvyklostí.
Podle historiků se sport vyvinul z výcviku armád
(nejrůznější hry a soutěže zaměřené na bojové
dovednosti a na fyzickou zdatnost - zápas, lukostřelba,
jízda na koni). Dále jsou to jsou rituální aktivity, kdy byla
určitá forma soutěže prováděna jako součást obětního
rituálu nebo rituálu předpovídání budoucnosti - do první
kategorie patří řecké olympijské soutěže, do druhé
kategorie mayské obřadní míčové hry.
Počátky sportu v dnešním smyslu toho slova jsou
obvykle spojovány s technickou revolucí, jejíž vůdčí zemí
byla v 19. století Anglie. Fyzická námaha, která není
bezprostředně spojena se zajištěním přežití nebo
válečným konfliktem, se v té době postupně stala z
privilegia „vyšších vrstev“ běžně rozšířenou formou
zábavy. Do druhé poloviny 19. století (a ve velké většině
případů právě do Anglie) spadá založení většiny dnes
provozovaných nejoblíbenějších sportů na všeobecném
základě - tj. na zásadě „pokud budeš respektovat
pravidla, můžeš hrát s námi (nebo spíš proti nám) a je
jedno, kdo jsi a odkud jsi“.
V současné době je sport provozován na několika
různých úrovních: na vrcholové
profesionálně nebo
poloprofesionálně (podle významu sportu a kvality
sportovce) - sportovec v takovém případě
9
obvykle denně trénuje, často i několik hodin nebo na „plný
úvazek“, účastní se soutěží na mezinárodní nebo alespoň
národní úrovni. Na výkonnostní úrovni poloprofesionální
nebo amatérské je obvyklý pravidelný trénink v rozsahu
několika až několika desítek hodin týdně, registrace v
některém sportovním svazu a pravidelná účast v
soutěžích na rekreační úrovni. Příležitostné sportování
probíhá v rozsahu maximálně několika hodin týdně, bez
oficiální registrace nebo s registrací v rekreačních čistě
amatérských soutěžích.
Ve světě probíhá určité omezené množství
soutěží, které mají díky vysoké sledovanosti k dispozici
obrovské množství prostředků - odměny hráčů se zde
šplhají do astronomických výšek. Příkladem je evropská
fotbalová Liga Mistrů, americké profesionální soutěže
NHL, NBA, MLB, nebo grandslamové tenisové turnaje.
Mezi nejvýznamnějšími sportovními soutěžemi se
jistě sluší uvést na prvním místě olympijské hry. Tato
akce se dělí na letní olympijské hry a zimní olympijské
hry, každé z nich se konají jednou za čtyři roky. Jedná se
o celosvětové setkání špičkových sportovců ve většině
nejpopulárnějších
sportovních
disciplín.
Postupně
organizátoři ustoupili od požadavku amatérismu jako
podmínky účasti, takže lze dnes ve většině disciplín vidět
opravdu nejlepší světové sportovce ve svém oboru.
Daniel Nastoupil
Snowkiting Kiteskiing - sport, který vás vynese do výšin
Asi nevíte, oč jde, jedná se totiž o velice mladý
druh adrenalinového a zároveň outdoorového sportu.
Jde o zimní sport, jak už vyplývá z názvu, je k tomuto
sport zapotřebí sníh. A to hodně, jezdí se totiž na
sněhových pláních v horách.
a pařezy. Stejně jako při kitesurfingu je možné skákat,
ovšem možnost úrazu je úměrně vyšší vzhledem k větší
tvrdosti sněhu než vody.
Celý princip spočívá v tom, že tažný drak uvádí
jezdce do pohybu po sněhové pláni. Většina jezdců
používá snowboard, ale lze jezdit i na lyžích.
Jízda ve volném terénu, v hlubokém sněhu.
Freeriding známe ze snowboardové terminologie, jako
ježdění mimo sjezdovky. Ve spojení se snowkitingem to
tedy znamená samotné ježdění, jelikož tento sport se
provozuje vždy mimo sjezdovky.
SNOWKITING
Jezdci využívají snowboard, což je lepší pro
jízdu zvanou freeride, protože se jezdec snadněji
vyhýbá překážkám, ale je to na úkor jeho rychlosti.
KITESKIING
Někdy můžeme také slyšet o Kiteskiingu, což je
identický sport, akorát s využitím lyží místo
snowboardu. Ale v podstatě na tom, jestli použijeme
lyže, nebo snowboard, nezáleží. Lyže jsou sice
rychlejší, ale horší na ovládání mezi malými stromy
Freeriding
Kite-flying
Nejnebezpečnější forma tohoto sportu, která je
výsadou jen nejzkušenějších jezdců. Jezdec se může
dostat i do výšky několika desítek metrů a zůstat tak ve
vzduchu i více než minutu. Je to létání se
snowkitingovým padákem, což není padák na létání,
proto praktikování této formy snowkitingu je hazard s
vlastním životem.
Ondřej Holubec