Banská Bystrica 2008 - Filozofická fakulta Univerzita Mateja Bela v

Transkript

Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Fakulta humanitných vied
Katedra telesnej výchovy a športu
Vedecká spoločnosť pre telesnú
výchovu a šport Banská Bystrica
Banská Bystrica 2008
Vedecký redaktor: Doc. PaedDr. Matej Bence, PhD.
Redakčná rada: Prof. PaedDr. Ľudmila Jančoková, CSc.
Doc. PaedDr. Karol Görner, PhD.
Prof. Dr. Vadim Zaporožanov (Poľsko)
Prof. Krzysztof Prusik (Poľsko)
Doc. MUDr. Mirek Tichý, CSc. (Česká republika)
Doc. PaedDr. Ladislav Bence, CSc.
Doc. PaedDr. Ivan Čillík, CSc.
Doc. PaedDr. Miroslav Nemec, PhD.
Recenzenti: Prof. MUDr. Ladislav Pyšný, CSc. (Česká republika)
PhDr. PaedDr. Ivan Janko, PhD.
ISBN 978-80-8083-541-5
EAN 9788080835415
Vedecké odborné periodikum
2
PREDHOVOR
Neustále zmeny v jednotlivých oblastiach spoločenského pôsobenia
evidujeme aj v školskej a mimoškolskej telesnej výchove, ktoré sa prejavujú
najmä na životnom štýle každého človeka, na jeho psychickej a fyzickej kondícii
a zdraví.
Predložená publikácia pod názvom „Exercitatio corpolis – motus – salus„
nadväzuje na predchádzajúce vydania a stala sa tradičnou aktivitou členov
Katedry telesnej výchovy a športu Fakulty humanitných vied Univerzity Mateja
Bela v Banskej Bystrici.
Opäť umožňuje prezentovať výsledky vedeckovýskumnej činnosti v rôznych
oblastiach výskumu so zameraním na pohyb, šport a zdravie. Teší nás, že do
zborníka prispievajú aj kolegovia z iných fakúlt, ale aj zo zahraničia, čo pozitívne
ovplyvňuje jeho kvalitu.
3
OBSAH
LADISLAV BENCE – VIERA SZABOVÁ
5
VÝVINOVÉ KRIVKY ZMIEN TELESNÉHO ROZVOJA A POHYBOVEJ VÝKONNOSTI 12-16 ROČNÝCH DIEVČAT NA
OSEMROČNOM GYMNÁZIU V KRÁĽOVSKOM CHLMCI V ROKOCH 2001-2005
MATEJ BENCE
16
ZMENY PLAVECKEJ VÝKONNOSTI ŠTUDENTOV TELESNEJ VÝCHOVY KTVŠ FHV UMB V BANSKEJ BYSTRICI
V ROKOCH 2001-2006
ELENA BENDÍKOVÁ
23
ZDRAVOTNÝ STAV – FUNKČNÁ ZDATNOSŤ ADOLESCENTOV
LADISLAV BLÁHA - DAVID CIHLÁŘ - VĚRA MACHAČOVÁ
32
OBLASTI MOŽNÉHO ROZVOJE V PŘÍSTUPU K UPLATŇOVÁNÍ POHYBOVÝCH AKTIVIT ZRAKOVĚ POSTIŽENÝMI
SPOLUOBČANY
IVAN ČILLÍK – JURAJ GORILÁK
41
ZMENY ÚROVNE VYBRANÝCH BEŽECKÝCH CVIČENÍ VO VYUČOVACOM PROCESE NA HODINÁCH TELESNEJ
VÝCHOVY
JERZY EKSTEROWICZ - MAREK NAPIERAŁA
49
WPŁYW OBOZU LETNIEGO NA ZMIANY MORFOLOGICZNE U STUDENTEK Z UNIWERSYTETU KAZIMIERZA WIELKIEGO W
BYDGOSZCZY Z KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO
IVAN JANKO
58
PERIODIZÁCIA TRÉNINGOVÉHO ZAŤAŽENIA, AKO FORMA ŠPORTOVEJ PRÍPRAVY PLAVCOV
LUCIA KRAJKOVOČOVÁ
67
ROZVOJ ODRAZOVEJ VÝBUŠNOSTI VO VOLEJBALE
JURAJ KREMNICKÝ
75
ANALÝZA ZAŤAŽENIA MLADÝCH GYMNASTOV V ZOSTAVE NA KONI S DRŽADLAMI
EVA MACKOVÁ - JANA PYŠNÁ - JIŘÍ ŠKODA
86
PŘÍČINY A TYPICKÉ PŘÍZNAKY DYSFUNKCE KLOUBU
EVA MACKOVÁ - JANA PYŠNÁ - MIROSLAV HAJER
93
DIAGNOSTIKA POHYBEM
MAREK NAPIERAŁA – WOJCIECH PRZYBYLSKI
100
ZDOLNOŚCI MOTORYCZNE STUDENTEK UNIWERSYTETU KAZIMIERZA WIELKIEGO W BYDGOSZCZY
ROZPOCZYNAJĄCYCH STUDIA W ROKU AKADEMICKIM 2007/2008 NA KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO
MIROSLAV NEMEC
107
VOĽNOČASOVÉ AKTIVITY CHLAPCOV STARŠIEHO ŠKOLSKÉHO VEKU SO ZAMERANÍM NA ŠPORT
KATARZYNA PRUSIK - KAROL GÖRNER - KRZYSZTOF PRUSIK
117
STAN AKTYWNOŚCI TURYSTYCZNEJ I RUCHOWEJ UCZNIÓW W CZASIE WOLNYM
MARTIN PUPIŠ – JAROSLAV BROĎÁNI – ALEXANDER RAKOVIČ
132
ENERGETICKÁ BILANCIA ORGANIZMU VYTRVALCA – CHODCA V PRIEBEHU TRÉNINGOVÉHO DŇA
Dominika Pyšná - Slavomil Fischer - Miroslav Hajer – Jana Pyšná
144
Pohybové režimy u dospívajících dívek
JANA PYŠNÁ – MIROSLAV TICHÝ – LADISLAV PYŠNÝ
152
NĚKTERÉ POSTUPY ŘEŠÍCÍ VADNÉ DRŽENÍ TĚLA
JIŘÍ SUCHÝ – DOMINIKA PYŠNÁ – MARIE TOČÍKOVÁ
158
POSTOJE TRIATLONOVÝCH TRÉNERŮ MLÁDEŽE K PROBLEMATICW PŘEDČASNÉ SPECIALIZACE
JIŘÍ ŠKODA - PAVEL DOULÍK - ŽANETA TAŠNEROVÁ - EVA BUCHTELOVÁ - KATEŘINA VANÍKOVÁ
165
KVALITA ŽIVOTA JAKO EPISTEMOLOGICKÝ A VÝZKUMNÝ PROBLÉMÚ
JIŘÍ ŠKODA – PAVEL DOULÍK – ŽANETA TAŠNEROVÁ – EVA BUCHTOVÁ – KATEŘINA VANÍKOVÁ
185
VÝZKUM VYBRANÝCH OBJEKTIVNÝCH PARAMETRŮ KVALITY ŽIVOTA MLÁDEŽE VE VĚKU 14 – 16 LET
MILAN TOMKA
208
ŠKOLSKÝ SYSTÉM – SKÚSENOSTI A POZNATKY Z PRACOVNO-ŠTUDIJNÉHO POBYTU V NÓRSKU
PROBLEMATIKA ASPEKTOV KVALITY ŽIVOTA
SLAVOMIL FISCHER - DOMINIKA PYŠNÁ
215
ÚVAHA NAD KVALITOU ŽIVOTA V RÁMCI PENITENCIÁRNÍ PRAXE
MIROSLAV HAJER - JANA PYŠNÁ - JANA MILLEROVÁ - DOMINIKA PYŠNÁ - LENKA HAJEROVÁ – MILLEROVÁ JIŘÍ ŠKODA - PAVEL DOULÍK
221
KVALITA ŽIVOTA V PODMÍNKÁCH CHUDOBY A SOCIÁLNÍ EXKLUZE
4
VÝVINOVÉ KRIVKY ZMIEN TELESNÉHO ROZVOJA A POHYBOVEJ
VÝKONNOSTI 12 – 16 ROČNÝCH DIEVČAT
NA OSEMROČNOM GYMNÁZIU V KRÁĽOVSKOM CHLMCI
V ROKOCH 2001 - 2005
LADISLAV BENCE – VIERA SZABOVÁ
Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela,
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Telesný rozvoj, pohybová výkonnosť, longitudinálne sledovanie,
vývinové krivky, Eurofit.
V súčasných podmienkach je školská telesná výchova zárukou osvojenia si
základných pohybových zručností a návykov, vytvorenia dlhodobého vzťahu
k pohybovým činnostiam. Rozvíja a zvyšuje telesnú zdatnosť a pohybovú
výkonnosť školskej populácie, je prvoradým ukazovateľom výkonnostného
potenciálu všeobecnej populácie.
PROBLÉM
Jednou z najdôležitejších úloh povinnej školskej telesnej výchovy na
všetkých stupňoch aj typoch škôl je pravidelné, objektívne hodnotenie
a monitorovanie
telesnej
zdatnosti
a pohybovej
výkonnosti
sledovanej
populácie. Stáva sa súčasťou humanizácie vyučovania telesnej výchovy,
výrazným motivačným činiteľom.
V súčasnosti sa do školskej telesnej výchovy integrujú pojmy ako napr.
existencionalistické, či antropocentrické pôsobenie. Poukazujú na to, že
v centre pozornosti musí byť žiak /objekt/ ako individualita, s požiadavkou
umožnenia širokej škály pohybových činností, aj vzhľadom na jeho záujmy.
5
Školská telesná výchova svojím zameraním musí zabezpečiť nepretržitý
výchovno-vzdelávací proces, ktorý významne ovplyvňuje realizáciu zdravého
spôsobu života - pohybové aktivity, sociálne aktivity, vytváranie pozitívneho
vzťahu k pohybovým činnostiam, pozitívne myslenie atď.
V školskej telesnej výchove uplatňujeme individuálny prístup k žiakovi na
základe primeraných požiadaviek na jeho špecifické predpoklady, s možnosťou
uplatnenia
interindividuálnych
hodnotení.
Za
vysoko
vzťahových
objektívne
noriem
považujeme
pri
jeho
objektívnom
longitudinálne,
dlhodobé
hodnotenie, kde môžeme posudzovať a hodnotiť komplexnejšie priebeh zmien
v telesnom rozvoji aj v pohybovej výkonnosti. Touto problematikou sa zaoberali
aj iní autori ako napr. Bence,L. (1994), Moravec (1996), Kasa (2002), Nemec
(2002), Vobr (2003), Zbiňovský (2003) Chovanová (2005) a iní.
CIEĽ
Cieľom príspevku je štatisticky a formou výkonnostných kriviek vyhodnotiť
úroveň zmien v oblasti telesného rozvoja a pohybovej výkonnosti 12 – 16
ročných dievčat na osemročnom gymnáziu v Kráľovskom Chlmci počas ich
longitudinálneho sledovania v rokoch 2001 – 2005.
METODIKA
Do výskumného súboru sme zaradili 27 žiačok, ktoré na začiatku výskumu
mali 12 rokov, a počas 5-ročného longitudinálneho výskumného cyklu sa
zúčastnili všetkých meraní, ktoré boli vykonávané vždy v prvom a druhom
septembrovom týždni v rokoch 2001 – 2005. Ani jedna žiačka sa počas priebehu
výskumu nevenovala žiadnej systematickej, organizovanej pohybovej aktivite
okrem
povinnej
školskej
telesnej
výchovy,
v rozsahu
troch
povinných
vyučovacích hodín. Výber 12 – 16 ročných dievčat bol zámerný, pretože žiačky
v priebehu
výskumu
prešli
z ontogenetického
hľadiska
tromi
vývojovými
stupňami - predpubertou, pubertou aj postpubertou, v ktorých aj rastové aj
výkonnostné zmeny sú charakteristické.
Vo výskume sme použili vybrané testové položky testovej batérie EUROFIT,
ktoré podrobne nerozpisujeme, sú dostatočne v literatúre popísané (Moravec
1996).Výskum bol realizovaný v spolupráci s vyučujúcou učiteľkou mgr. Vierou
6
Szabovou, ktorá zabezpečila štandardné podmienky a aktívne sa na výskume
podieľala.
Získané
výsledky
sme
podrobili
vecnej
aj
štatistickej
analýze,
a interpretujeme ich v tabuľkách a obrázkoch - vývojové krivky.
VÝSLEDKY
Rastové hodnoty v ukazovateľoch telesného rozvoja 12 - 16 – ročných
dievčat prezentujeme v tabuľkách 1 a 2.
Tabuľka 1 Výškové ukazovatele
Rok
merania
Vek
n
x
s
prírastok
t
2001
12
27
156,56
7,08
-
2002
13
27
158,67
6,55
2,11
0,270
Legenda: n – počet probantiek
2004
15
27
165,81
6,09
2,29
0,202
2005
16
27
166,63
5,53
0,82
0,615
x – aritmetický priemer
s – smerodajná odchýlka
168,00
2003
14
27
163,52
6,70
4,85
0,011
t – t-test
cm
166,00
166,63
165,81
164,00
163,52
162,00
160,00
158,67
158,00
156,56
156,00
154,00
152,00
150,00
12
13
14
15
16
vek
Obr. 1 Vývinová krivka vývoja telesnej výšky
Priemerná telesná výška testovaných dievčat výskumného súboru bola
v prvom roku merania 156,56cm a v poslednom roku merania 166,63cm, čo
znamenalo nárast v priemere 10,07cm. Priebeh vývoja telesnej výšky mal
predpokladaný rastúci lineárny charakter. Vývinová krivka vývoja telesnej výšky
7
dievčat (obr. 1) znázorňuje výsledky, ktoré ukazujú, že rastové hodnoty sú
dokladom trvajúcej vývinovej akcelerácie. Najväčšiu rastovú akceleráciu sme
zistili medzi 13. a 14. rokom.
Medzi 15. a 16. rokom dochádza k stagnácii v raste dievčat. Aj keď
dochádza k určitým rozdielom v raste, výsledky sú štatisticky nevýznamné.
Namerané
t-hodnoty
sú
menšie
ako
tabuľková
hodnota,
na
hladine
významnosti p = 0,05 %.
Tabuľka 2 Hmotnostné ukazovatele
Rok
merania
Vek
n
x
s
prírastok
t
2001
12
27
43,78
7,80
-
2002
13
27
47,07
7,79
3,29
0,133
2003
14
27
50,04
8,23
2,97
0,188
2004
15
27
51,07
8,19
1,03
0,651
2005
16
27
52,74
7,51
1,67
0,448
t – t-test
Priemerná telesná hmotnosť testovaných dievčat výskumného súboru bola
v prvom roku merania 43,78kg a v poslednom roku merania 52,74kg, čo
znamenalo prírastok hmotnosti v priemere 8,96kg. Priebeh vývoja telesnej
hmotnosti mal pozvoľne rastúci charakter. Vývinová krivka vývoja telesnej
hmotnosti dievčat (obr. 2) kopírovala vývoj telesnej výšky. Intenzívnejšie
zvyšovanie telesnej hmotnosti sme u dievčat zistili medzi 12 až 14 rokom.
Aj keď dochádza k nárastu hmotnosti, výsledky sú vždy štatisticky
nevýznamné. Namerané t-hodnoty sú menšie ako tabuľková hodnota, na
hladine významnosti p = 0,05 %.
8
60,00
kg
50,00
43,78
52,74
51,07
50,04
47,07
40,00
30,00
20,00
10,00
0,00
12
13
14
15
16
vek
Obr. 2 Vývinová krivka vývoja telesnej hmotnosti
Výsledky v ukazovateľoch motorického rozvoja 12 - 16 – ročných dievčat
prezentujeme v tabuľkách a obrázkoch 3 - 7.
Tabuľka 3 Vývin výkonnosti– tapping
Rok
merania
Vek
n
x
s
prírastok
t
2001
12
27
12,14
0,75
-
2002
13
27
11,19
0,54
-0,95
0,000
2003
14
27
11,19
0,63
0,00
0,996
2004
15
27
10,65
0,50
-0,54
0,002
2005
16
27
10,40
0,36
-0,25
0,040
t – t-test
Priemerný výkon v tappingu výskumného súboru bol v prvom roku merania
12,14 s a v poslednom roku merania 10,40 s. V súbore 12 ročných dievčat bola
relatívne vyššia hodnota aritmetického priemeru oproti 13 – 16 ročným
dievčatám, čo naznačovalo nedostatočnú úroveň frekvenčnej rýchlosti
dominantnej ruky. Vývinová krivka má rastúci charakter v 13. a 15. roku, v 14.
roku má stagnujúci charakter a v 16 roku má mierne rastúci charakter (obr. 3). Aj
keď
dochádza
k určitému
zlepšeniu
v tomto
teste,
výsledky
sú
vždy
nevýznamné. Nameraná t-hodnota je menšia ako tabuľková, na hladine
významnosti p = 0,05%.
9
12,50
s
12,14
12,00
11,50
11,19
11,19
11,00
10,65
10,50
10,40
10,00
9,50
12
13
14
vek
15
16
2004
15
27
168,85
7,41
-1,34
0,565
2005
16
27
167,85
6,12
-1,00
0,598
Obr. 3 Vývinová krivka výkonnosti – tapping
Tabuľka 4 Vývin výkonnosti – skok do diaľky z miesta
Rok
merania
Vek
n
x
s
prírastok
t
2001
12
27
158,85
7,20
-
2002
13
27
167,07
7,36
8,22
0,000
2003
14
27
170,19
9,09
3,12
0,181
t – t-test
Priemerný výkon v skoku do diaľky z miesta výskumného súboru bol v prvom
roku merania 158,85cm a v poslednom roku merania 167,85cm.
V tomto teste dochádza k najvýraznejšiemu zvyšovaniu výkonnosti od 12.
roku do 13. roku, keď je dynamika výkonnosti výraznejšia ako v rokoch
nasledujúcich, kde výkonnosť od 13. do 14. roku má len mierne stúpajúci
charakter a od 14. roku má mierne klesajúci charakter, čo nám znázorňuje aj
vývinová krivka (obr.4). V t-teste nám vyšli hodnoty štatisticky nevýznamné.
10
172,00
cm
170,19
170,00
168,85
168,00
167,85
167,07
166,00
164,00
162,00
160,00
158,85
158,00
156,00
154,00
152,00
12
13
14
15
16
vek
Obr. 4 Vývinová krivka výkonnosti – skok do diaľky z miesta
Tabuľka 5 Vývin výkonnosti – ľah – sed
Rok
merania
Vek
n
x
s
prírastok
t
2001
12
27
23,26
2,62
-
2002
13
27
24,00
2,02
0,74
0,259
2003
14
27
22,74
2,65
-1,26
0,060
2004
15
27
22,63
1,97
-0,11
0,864
2005
16
27
22,07
1,72
-0,56
0,283
t – t-test
Priemerný výkon v teste ľah – sed výskumného súboru bol v prvom roku
merania 23,76 cyklov a v poslednom roku merania 22,07 cyklov.
V tomto teste dochádza k zvyšovaniu výkonnosti od 12. roku do 13. roku,
v období 13. až 14. roku nastáva prudký pokles výkonnosti. V období 14. až 15.
roku nastáva stagnácia výkonnosti, ktorá od 15. roku má znovu klesajúci
charakter. V súbore 16 ročných dievčat je najnižšia hodnota aritmetického
priemeru zo všetkých vekových kategórií v súbore, čo naznačuje nedostatočnú
úroveň dynamickej a vytrvalostnej sily brušného a bedrovo-stehenného svalstva.
Vývinová krivka je charakterizovaná kolísavým priebehom (obr. 5). V t-teste nám
vyšli hodnoty štatisticky nevýznamné.
11
24,50
počet
24,00
24,00
23,50
23,26
23,00
22,74
22,63
22,50
22,07
22,00
21,50
21,00
12
13
14
vek
15
16
2004
15
27
22,24
6,88
2,61
0,222
2005
16
27
25,06
7,21
2,82
0,154
Obr. 5 Vývinová krivka výkonnosti - ľah – sed
Tabuľka 6 Vývin výkonnosti– výdrž v zhybe
Rok
merania
Vek
n
x
s
prírastok
t
2001
12
27
21,85
9,86
-
2002
13
27
23,19
7,59
1,34
0,585
2003
14
27
19,63
8,23
-3,56
0,111
t – t-test
Priemerný výkon vo výdrži v zhybe výskumného súboru bol v prvom roku
merania 21,85s a v poslednom roku merania 25,06 s. V súbore 14 ročných
dievčat bola najnižšia hodnota aritmetického priemeru oproti ostatným
vekovým kategóriám v danom súbore, čo naznačovalo nedostatočnú úroveň
statickej, vytrvalostnej sily svalstva horných končatín. U dievčat v súbore
výkonnosť v teste výdrž v zhybe v období 12. až 13. roku mierne stúpa, v období
13. až 14. roku klesá a od 14. roku má stúpajúci charakter. Vývinová krivka má
kolísavý priebeh (obr. 6). V t-teste nám vyšli hodnoty štatisticky nevýznamné.
12
30,00
s
25,00
25,06
23,19
21,85
22,24
20,00
19,63
15,00
10,00
5,00
0,00
12
13
14
15
16
vek
Obr. 6 Vývinová krivka výkonnosti – výdrž v zhybe
Tabuľka 7 Vývin výkonnosti – člnkový beh 10 x 5m
Rok
merania
Vek
n
x
s
prírastok
t
2001
12
27
21,30
1,03
-
2002
13
27
20,56
0,68
-0,74
0,004
2003
14
27
20,75
1,32
0,19
0,516
2004
15
27
21,04
0,83
0,29
0,356
2005
16
27
21,70
1,03
0,66
0,015
t – t-test
Priemerný výkon v člnkovom behu10 x 5m výskumného súboru bol v prvom
roku merania 21,30 s a v poslednom roku merania 21,70s.
V tomto teste dochádza k zvyšovaniu výkonnosti medzi 12. a 13. rokom. Od
obdobia 13. do 16. roku nastáva zhoršovanie výkonnosti, čo naznačovalo
klesajúci rozvoj bežeckej rýchlosti so zmenami smeru. Vývinová krivka je
charakterizovaná klesajúcim priebehom (obr. 7). V t-teste nám vyšli hodnoty
štatisticky nevýznamné.
13
21,80
s
21,70
21,60
21,40
21,30
21,20
21,04
21,00
20,80
20,75
20,60
20,56
20,40
20,20
20,00
19,80
12
13
14
15
16
vek
Obr. 7 Vývinová krivka výkonnosti– člnkový beh 10 x 5 m
ZÁVER
V závere
môžeme
konštatovať,
že
v oblasti
telesného
rozvoja,
v ukazovateľoch telesnej výšky aj telesnej hmotnosti majú vývinové krivky
lineárny priebeh. V telesnej výške došlo k najväčším zmenám medzi 13 – 14
rokom, kým vo vývoji telesnej hmotnosti medzi 12 – 14 rokom. V testovaných
položkách
pohybovej
výkonnosti
sme
plynulý,
stály
nárast
výkonnosti
zaznamenali len v „tanierovom tappingu“. V ostatných meraných položkách
dochádzalo k zvyšovaniu výkonnosti len do 13 rokov, potom prišlo k stagnácii
a po 14 roku k poklesu výkonnosti okrem položky „výdrž v zhybe“ Získané
výsledky korešpondujú s výsledkami podobných výskumov. V oblasti telesného
rozvoja sme potvrdili sekulárny trend, rovnako sme potvrdili existenciu
jednotlivých senzitívnych období vo vývoji pohybových schopností.
Získané výsledky vzhľadom na nízky počet respondentov nemôžeme
zovšeobecniť, ale vzhľadom na to že ide o longitudinálny výskum, považujeme
ich za významné pre konkrétne podmienky na skúmanom gymnáziu.
LITERATÚRA
BENCE. L. 1994. Hodnotenie relatívnej pohybovej výkonnosti 11 – 14 ročných
dievčat. In: Zborník vedeckovýskumných prác. Banská Bystrica : FHPV UMB,
1994, s. 126 - 142
14
CHOVANOVÁ, E. 2005. Motorika detí mladšieho školského veku. In: Zborník telesná
výchova a šport na univerzitách v ponímaní študentov ako objektu edukácie.
Nitra : 2005.
KASA, J. 2002. Rozvoj pohybových predpokladov žiakov základných a stredných
škôl v telesnej výchove a športe. Bratislava : Metodické centrum, 2002.
MORAVEC, R. et al. 1996. Eurofit – Telesný rozvoj pohybová výkonnosť školskej
populácie na Slovensku. Bratislava : Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú
výchovu a šport, 1996. ISBN 80-967487-1-8.
NEMEC, M. 2002. Príprava mladých futbalistov na školách a v oddieloch
/monografia/. Banská Bystrica : FHV UMB. ISBN 80-244-1121-0.
VOBR, R. 2003. Možnosti testování pohybových schopností a dovedností. In:
Antropomotorika 2003. Banská Bystrica : SVSTVŠ a KTVŠ FHV UMB, 2003.
ZBIŇOVSKÝ, P. 2003. Špecifiká na štatistické vlastnosti pri výbere testov špeciálnej
pohybovej výkonnosti v karate. In: Antropomotorika 2003. Banská Bystrica : FHV
UMB. ISBN 80-969029-3-8.
ZHRNUTIE
V príspevku autor monitoruje a identifikuje zmeny v dynamike ročných
prírastkov telesného rozvoja a v pohybovej výkonnosti 12 až 16 ročných dievčat
na OG v Kráľovskom Chlmci počas ich povinnej školskej dochádzky v školských
rokoch 2001 až 2005 testovým systémom EUROFIT.
SUMMARY
In contribution auhtor is monitoring and identifying changes in dynamic of
year growths of physical progress and in motion efficiency of 12 - 16 years old
girls at OG in Kralovsky Chlmec during the mandatory school incomming in the
years 2001 - 2005 using test system EUROFIT.
Key words: Physical, evolvement, motional performance, motional efficiency,
motoric tests, Eurofit.
15
ZMENY PLAVECKEJ VÝKONNOSTI ŠTUDENTOV TELESNEJ VÝCHOVY
KTVŠ FHV UMB V BANSKEJ BYSTRICI V ROKOCH 2001 - 2006
MATEJ BENCE
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Plavecká výkonnosť, plavecký štvorboj ,študenti telesnej
výchovy, výučba plávania
ÚVOD
V príspevku porovnávame úroveň plaveckej výkonnosti študentov telesnej
výchovy FHV UMB v Banskej Bystrici so zameraním na jednopredmetové štúdium
prostredníctvom plaveckého štvorboja v rokoch 2001 a 2006.
Hľadáme riešenia pre skvalitnenie plaveckej spôsobilosti sledovaných
študentov, ako nadstavbu ich nasledujúceho trénerského pôsobenia.
PROBLÉM
Teória a didaktika plávania v rámci svojho mnohostranného uplatnenia
patrí medzi kľúčové predmety učebných plánov vysokých škôl, ktoré pripravujú
budúcich učiteľov telesnej výchovy, trénerov a pracovníkov v metodickej
a riadiacej oblasti.
Telovýchovný proces so zameraním na vyučovanie plávania na všetkých
stupňoch a typoch škôl optimálne vplýva na formovanie osobnosti jedinca so
zreteľom na jeho špecifické funkčné a motorické predpoklady.
V našej práci porovnávame úroveň plaveckej výkonnosti študentov telesnej
výchovy na KTVŠ FHV UMB v Banskej Bystrici so zameraním na trénerskú činnosť,
16
pričom
zaznamenávame
postupný
pokles
ich
výkonnosti
a
kondičnej
pripravenosti.
Plaveckú výkonnosť a spôsobilosť študentov vysokých škôl na Slovensku
sleduje neustále množstvo odborníkov, ktorí pôsobia na vysokých školách, napr.
Chebeň (2001), Janko (2001), Kalečík (1996), Macejková (1996), Merica – Glesk
(2001), Turek(1996) a iní autori, ktorí svoje poznatky z výučby plávania pravidelne
publikujú.
CIEĽ A ÚLOHY
Cieľom našej práce je zistiť a porovnať stav úrovne plaveckej výkonnosti
študentov telesnej výchovy jednopredmetového štúdia (trénerstvo) v rokoch
2001 a 2006.
Úlohou je vyhodnotiť a porovnať dosiahnuté výsledky v jednotlivých
plaveckých spôsoboch prostredníctvom nameraných časov a vyjadrením
bodového hodnotenia plaveckého štvorboja.
Porovnať
dosiahnuté
výsledky
v jednotlivých
plaveckých
spôsoboch
v sledovaných súboroch a navrhnúť možné riešenia efektivity vyučovacieho
procesu.
METODIKA
Úroveň plaveckej výkonnosti sme sledovali v plaveckom 25 metrovom
bazéne KTVŠ FHV UMB. Bazén má 6 dráh, maximálnu hĺbku vody 4m
a minimálnu 1,5m. Priemerná teplota vody a vzduchu počas výskumu
dosahovala približne rovnakú úroveň 28°C.
Ako ústrednú metódu získavania faktov sme vo výskume použili testovanie.
Štandardizované testy zodpovedajúce obsahovej náplni plaveckého štvorboja
sme realizovali v závere tretieho. semestra v rámci praktickej časti záverečnej
skúšky z plávania.
Študentov sme testovali v dvojiciach, na jednej vyučovacej hodine plávali
dva plavecké spôsoby. Tým študentom, ktorí v stanovenom termíne nemohli
plniť určené požiadavky pre neúčasť zo zdravotných dôvodov, alebo pre
reprezentačné povinnosti sme poskytli náhradné termíny.
17
Výskumu sa zúčastnili študenti jednopredmetového štúdia telesnej výchovy
v roku 2001 označení ako súbor „A“ v počte 19 a študenti s rovnakou
aprobáciou v roku 2006 v počte 21, označení ako súbor „B“. Výskumom získaný
materiál sme podrobili vecnej analýze a na základe aritmetických priemerov
porovnávame dosiahnuté výsledné časy.
Pre porovnanie dosiahnutých časov využívame bodovaciu tabuľku, ktorá je
rovnaká na vysokých školách na Slovensku pripravujúcich učiteľov telesnej
výchovy a trénerov.
Vzhľadom na nízku početnosť sledovaných súborov neuvádzame štatistickú
významnosť v rozdielnosti priemerných časov, ktorá by umožnila zovšeobecniť
dosiahnuté výsledky.
VÝSLEDKY
V prvej časti výsledkov uvádzame prostredníctvom tabuliek dosiahnuté
časy v plaveckom štvorboji študentov sledovaných súborov v rokoch 2001
a 2006.
V druhej
časti
porovnávame
výsledky
v jednotlivých
plaveckých
spôsoboch medzi výskumnými súbormi.
Tabuľka 1
Výsledky plaveckého štvorboja študentov súboru „A“ v roku 2001
Spôsob
100 p
100 K
50 Z
50 M
Min
1: 28,2
1:12,0
0:43,0
0:36,8
Max
1:53,4
1:48,5
0:57,0
1:00,0
25,2
36,5
14,0
23,2
1:40,1
1:25,8
0:48,1
0:46,7
Rozdiel
X
body
21,2 b.
P – plavecký spôsob prsia, K – plavecký spôsob kraul, Z – plavecký spôsob znak, M –
plavecký spôsob motýlik, X – aritmetický priemer, Min. – najrýchlejší čas, Max. –
najpomalší čas.
Porovnaním plaveckej výkonnosti súboru „A“ v plaveckom štvorboji
pozorujeme podstatné rozdiely medzi najrýchlejším a najpomalším časom
18
v plaveckých spôsoboch v poradí kraul (36,5 s.), prsia (25,2 s.), motýlik (23,2 s.)
a znak (14,0s.). V sledovanom súboroch zisťujeme najväčšie rozdiely v plaveckej
výkonnosti v kraule, ako najrýchlejšom plaveckom spôsobe. Bodové hodnotenie
zaraďuje súbor „A“ do pásma klasifikácie „dobrý“
Tabuľka 2 Výsledky plaveckého štvorboja študentov súboru „B“ v roku 2006
Spôsob
100 p
100 K
50 Z
50 M
Min
1:30,1
1:13,6
0:42,5
0:34,6
Max
1:59,8
1:56,7
0:56,7
0:58,5
29,7
41,3
14,2
23,9
1:42,9
1:27,9
0:45,7
0:43,2
Rozdiel
X
Porovnaním
zisťujeme
body
22 b
plaveckej výkonnosti súboru „B“ v plaveckom
výrazné
rozdiely
medzi
najrýchlejším
a
najpomalším
štvorboji
časom
v plaveckých spôsoboch v rovnakom poradí kraul (41,3 s.), prsia (29,7 s.),
motýlik (23,9 s.) a znak (14,2 s.).
Rovnako ako súbore „A“, zaraďujeme podľa bodového hodnotenia súbor
„B“ do klasifikačného pásma „dobrý“
V ďalšej časti výsledkov porovnávame plaveckú výkonnosť sledovaných
súborov v plaveckom štvorboji.
Tabuľka 3 Porovnanie priemerných hodnôt výsledkov plaveckého štvorboja
súborov „A“ a „B“
Tabuľka
3
Súbor
100 P x
100 K x
50 Z x
50 M x
„A“
1:40,1
1:25,8
0:48,1
0:46,7
„B“
1:42,9
1:27,9
0,45,7
0:43,2
nám
umožňuje
porovnávať
zaplávané
priemerné
časy
sledovaných súborov v jednotlivých plaveckých spôsoboch v rokoch výskumu
2001 a 2006.
V plaveckom spôsobe 100m prsia zisťujeme rozdiel v dosiahnutom výkone
v prospech súboru „A“ o 2,8 sekundy, čo nepovažujeme za dominantné
v hodnotení dosiahnutého času, ale môžeme poukázať na zvládnutie techniky
19
štartov a obrátok, ktoré najmä v krátkom bazéne podstatne ovplyvňujú
zaplávaný čas.
V plaveckom spôsobe 100m kraul rozdiel v dosiahnutom priemernom
výkone narastá, opäť v prospech súboru „A“ o 2 ,1 sekundy.
Zmena
v úspešnosti
hodnotenia
dosiahnutých
priemerných
výkonov
nastáva v plaveckom spôsobe 50m znak, kde lepší priemerný čas dosiahli
študenti súboru „B“, hodnotou 2,4 sekundy.
V poslednej disciplíne plaveckého štvorboja 50m motýlik opäť pozorujeme
lepšie výsledky študentov súboru „B“, kedy dosiahli lepší priemerný čas o 3,5
sekundy.
Z celkového porovnania výsledkov v dosiahnutých časoch v jednotlivých
plaveckých spôsoboch študentov jednopredmetového štúdia vyplýva, že vyššiu
plaveckú výkonnosť dosiahli študenti v plaveckých spôsoboch prsia a kraul
v roku 2001 a naopak, lepšie výsledky v plaveckom spôsobe znak a motýlik
dosiahli študenti rovnakej aprobácie v roku 2006.
ZÁVER
Vzájomným porovnaním výsledkov prostredníctvom plaveckého štvorboja
študentov jednopredmetového štúdia telesnej výchovy v Banskej Bystrici
zisťujeme kolísavý stav úrovne plaveckej výkonnosti, ktorý sa prejavil pozitívne
v plaveckých spôsoboch prsia a kraul v súbore „A“, a negatívne v plaveckých
spôsoboch znak a motýlik.
Prekvapuje
nás
najmä
negatívny
rozdiel
v plaveckej
výkonnosti
v neprospech súboru „B“ v dominantných plaveckých spôsoboch, akými sú
prsia a kraul. Práve plavecký spôsob kraul považujeme za základný pilier
nadstavby ďalších plaveckých spôsobov, ako je znak a motýlik.
Na základe dosiahnutých výsledkov navrhujeme:
- skvalitniť výber študentov pre štúdium telesnej výchovy na základe
absolvovania talentových skúšok,
- vytvoriť viacej priestoru pre individuálne docvičovanie študentov v plavárni
najmä vo večerných hodinách,
20
-
hodiny docvičovania obsadiť kvalitnými inštruktormi, študentmi ktorí majú
špecializáciu plávanie a môžu odborne a pozitívne vplývať na osobný výcvik
docvičujúcich študentov.
LITERATÚRA
CHEBEŇ, D. 2001. Analýza kvality plaveckého spôsobu a výkonnosti uchádzačov
o štúdium telesnej výchovy UKF v Nitre. In: Teoretické a didaktické problémy
plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, 2001, s. 22 - 23
JANKO, I. 2001. Úroveň plaveckej spôsobilosti študentov SPU Nitra v školskom roku
200/2001.In: Telesná výchova a šport na vysokých školách v Slovenskej
republike. Nitra : KTVŠ SPU, 2001. 112 s.
KALEČÍK, Ľ. 1996. Analýza obsahu hodín plávania na Gymnáziu Tomašíkova
v Bratislave. In: Teoretické a didaktické problémy plávania a plaveckých
športov. Bratislava : FTVŠ UK, 1996, s.15 - 17
MACEJKOVÁ, Y. et al. 1996. Aktuálna úroveň plaveckej výkonnosti uchádzačov
o štúdium na FTVŠ UK a faktory, ktoré ju ovplyvňujú. In: Teoretické a didaktické
problémy plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK, 1996, s. 5 - 10
MERICA, M – GLESK, P. 2001. Vybrané ukazovatele plaveckej spôsobilosti
študentov Slovenskej technickej univerzity a Trnavskej univerzity. In: Nové
trendy v teórii a didaktike plávania a plaveckých športov. Bratislava : FTVŠ UK,
2001, s.18 – 21
TUREK, M. 1996. Prognózovanie v športe. PF v Prešove, UPJŠ v Košiciach 1996, 107
s.
ZHRNUTIE
Autor sa v príspevku zaoberá plaveckou výkonnosťou študentov telesnej
výchovy, ktorú prostredníctvom plaveckého štvorboja zisťoval v roku 2001
a opätovne v roku 2006. Vzájomným porovnaním dosiahnutých výsledkov
konštatuje kolísavú úroveň plaveckej výkonnosti študentov telesnej výchovy.
V závere navrhuje možné riešenia pre zlepšenie súčasného nepriaznivého
stavu plaveckej výkonnosti študentov.
21
ZUSAMMENFASUNG
DIE
VERANDERUNGEN
DER
SCHWIMMLEISRUNG
DER
STUDENTEN
DER
KORPERKULTUR AN DER SPORTKATEDERFHV MATEJ BEL - UNIVERSITAT IN BANSKÁ
BYSTRICA
Der Autor beschäftigt sich im Artikel mit der Schwimmleistungfähigkeit der
Studenten der Körperkultur. Diese hat er mittels des Vierkampfes im Jahre 2001
und anschliessend im Jahre 2006 beobachtet. Die erreichende Ergebnisse hat er
vergleicht und festgestellt, dass die Schwimmleistungsfähigkeit der Studenten
der Körperkultur wechselnde Niveau hat. Zum
Massnahmen
zur
Verbesserung
dieses
Schluss schlägt er die
ungünstigen
Zustandes
der
Schwimmleistungen vor.
Schlüsselwörter: Die Schvimmleistungsfähigkeit, der Vierkampf im Schwimmen
die Studenten der Körperkultur, der Schwimmunterricht
22
ZDRAVOTNÝ STAV – FUNKČNÁ A TELESNÁ ZDATNOSŤ ADOLESCENTOV
ELENA BENDÍKOVÁ
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Životný štýl, pohybový režim, adolescent, zdravie, funkčná
a telesná zdatnosť
PROBLÉM
Vysoká pohybová aktivita detí a mládeže, radosť z pohybu závisia od
možností, ale s postupujúcim vekom aj od ich záujmov a motivácie. Spontánna
pohybová aktivita klesá v období dospievania (adolescencie) najmä u dievčat.
Tomu zodpovedá skutočnosť, že telesná zdatnosť začína klesať u dievčat po 14.
roku a u chlapcov medzi 16. – 18. rokom života. Výsledky výskumov Liba (2000)
ukazujú, že na udržanie telesnej zdatnosti a zdravotného efektu je minimálny
objem pohybovej aktivity ,,...u adolescentov 5 - 6 hodín týždenne s intenzitou
cca 60% pri striedavom zaťažení“. Súčasný trend zostupnosti pohybovej aktivity
v spôsobe života adolescentov má negatívny dopad na funkčnú a telesnú
zdatnosť adolescentov (Čelikovský, 1987).
CIEĽ A ÚLOHY
Analyzovať, porovnať a zhodnotiť aktuálny zdravotný stav adolescentov.
Zistené poznatky porovnať z hľadiska fyziologickej účinnosti.
HYPOTÉZY
Predpokladáme, že zastúpenie pohybovej aktivity v štruktúre dňa a týždňa
nezodpovedá odporúčaným normám z hľadiska fyziologickej účinnosti, ktorá sa
odrazí na zdraví adolescentov.
23
METODIKA
Predvýskum je súčasťou výskumnej úlohy grantu Vega1/4475/07 - Aplikácia
nových
trendov v
hodnotení
zdravotne
orientovanej
telesnej zdatnosti
a pohybovej výkonnosti 10-15 ročných detí v Banskobystrickom a Libereckom
regióne.
Prieskum sme zrealizovali v šk. r. 2006/07, v ktorom sme sa zamerali na
zistenie údajov o aktuálnom zdravotnom stave adolescentov, ktoré sme
porovnali z hľadiska fyziologickej účinnosti (Čelikovský, 1987).
Prieskumu sa zúčastnili študenti 2. ročníka Gymnázia M. M. Hodžu
v Liptovskom Mikuláši. Celkový počet študentov bol 100, z toho 55 dievčat a 45
chlapcov. Vekový (kalendárny) priemer študentov bol 17,2 rokov. Údaje
somatického
charakteru
o priemernej
výške
a hmotnosti
tela
chlapcov
a dievčat uvádzame v tabuľke 1. Získané kvantitatívne ukazovatele sme
spracovali prostredníctvom percentuálneho vyjadrenia zastúpených údajov.
Tabuľka 1 Priemerná telesná výška a hmotnosť adolescentov
adolescenti
výška /cm
hmotnosť / kg
Vek/ pohlavie chlapci dievčatá chlapci dievčatá
17,2
174
164,5
76, 4
69,8
VÝSLEDKY A DISKUSIA
Vychádzali
ukazovateľom
sme
stavu
z poznania,
organizmu,
že
teda
telesná
zdravia.
zdatnosť
Do
je
kvalitatívnym
celkovej
anamnézy
o zdravotnom stave študentov SŠ sme zaradili aj ochorenia, ktoré sa vyskytovali
v rodine, pretože niektoré ochorenia sú determinované dedične. Z uvedených
údajov sme zistili nasledovné.
V rodinách
sledovaného
súboru
sa
vyskytovalo
45%
ochorení
kardiovaskulárneho systému, u 17% sme zistili metabolické ochorenia (cukrovka,
endokrinologické
poruchy),
v 79%
poruchy
pohybového
systému,
v 9%
nádorové ochorenia, respiračné ochorenia predstavovali 24%. Na ochorenia
vylučovacej sústavy (obličky) pripadli 3%.
Analýzou konkrétneho zdravotného stavu sledovaného súboru sme dospeli
k záveru, že prevažná väčšina študentov prekonala bežné ochorenia detského
24
veku (Michalko - Polóny, 1997). V najvyššej miere sa vyskytovali vírusové
ochorenia horných dýchacích ciest v komplikácii so zápalom priedušiek a pľúc.
V 1% sme zaznamenali infekčný zápal pečene. 31% predstavovali ochorenia
zmyslové (krátkozrakosť, ďalekozrakosť).
Pri analýze úrazov sme zistili, že študenti utrpeli úrazy v (do úvahy sme brali
len zlomeniny a vážnejšie úrazy) 17%. V sledovanom súbore prekonalo 9%
študentov operáciu rôzneho druhu.
Najčastejšie
problémy
majú
adolescenti
s chrbticou.
Toto
zistenie
korešponduje s výsledkami výskumov Gályová (1997). Časté sú skoliotické
a kyfotické držania tela, ktoré v 19% prerástli do deformácií chrbtice – hovoríme
o skolióze a kyfóze.
Mnohí adolescenti ani nevedia, že majú určitý druh telesného oslabenia,
pretože doteraz nemali výraznejšie ťažkosti a nemuseli vyhľadať lekára.
Zaujímavé je zistenie, že si to nevšimli ani učitelia telesnej výchovy, ba ani
rodičia.
V súčasnosti vzostupný charakter majú aj alergie rôzneho druhu a typu,
nízky krvný tlak a bolesti hlavy. Pri serióznej analýze príčin všetkých týchto
chorôb sa dá veľa zlepšiť. Posudzovaním súčasného zdravotného stavu
sledovanej
vzorky
adolescentov,
sme
zistili
pomerne
vysoký
výskyt
a pretrvávanie menších i väčších zdravotných problémov (hlavne u dievčat),
ktoré pravdepodobne súvisia s dnešným
životným
štýlom mladých ľudí
i rizikovými faktormi, ktoré striktne dopadajú na zdravie mládeže. Na otázku či je
dnešná mládež – mladá generácia pripravená zodpovedne prebrať štafetu
rozvoja a prosperity spoločnosti v treťom tisícročí nám dávajú čiastočnú
odpoveď dosiahnuté výsledky. Ak v roku 1970 – 1971 zo všetkých ochorení detí
a mládeže v SR tvorili choroby pohybového ústrojenstva 4,9% v roku 1996 –
43,87%, tak v nami sledovanom súbore predstavujú 79%, vyššie percento
ochorení bolo zistené u dievčat. Z uvedeného nám vyplynulo, že v priebehu 30
rokov sa percento tohto druhu niekoľkonásobne zvýšilo.
Zaujímavé bolo subjektívne hodnotenie súčasného zdravotného stavu, kde
47% respondentov uvádza menšie zdravotné problémy. Viac ako polovica
respondentov udáva, že sú síce zdraví, ale nemajú dobrú kondíciu. Hodnotenie
zdravotného stavu vyznieva celkove menej priaznivo pre dievčatá. Vo väčšom
25
percente v porovnaní s chlapcami sa u nich vyskytujú vážne zdravotné
problémy v 7%, menšie zdravotné problémy (dievčatá 54%, chlapci 36%), dobrú
kondíciu uvádza 23% chlapcov 14% dievčat. Respondentom bolo vysvetlené,
čo sa myslí pod dobrou kondíciu, čo patrí medzi vážne a čo medzi menšie
zdravotné problémy. Všetky uvedené výsledky sú varujúce, aj keď ich možno
chápať ako orientačné.
Veľmi dôležitá je úprava pohybového režimu medzi pasívnou a aktívnou
telesnou aktivitou (vhodné cviky aplikované priamo aj v škole vo forme
telovýchovných chvíľok, ale aj ranné cvičenia v domácom prostredí), ktoré
môžu bolesti (oslabenia) zmierniť alebo dlhodobým a cieleným cvičením
eliminovať.
Z rizikových faktorov, ktoré ohrozujú zdravotný stav mládeže sú na prvom
mieste stresové situácie s 56% zastúpením. Vysoký je i počet fajčiarov (46% bez
rozdielu pohlavia) aj adolescentov, ktorí majú zlé stravovacie návyky 79%. S tým
súvisí i nadmerná hmotnosť a obezita, ktorá v tomto období môže u dievčat
prerásť do chorôb psychického charakteru (bulímia, anorexia), objavujúce sa
u našej mladej populácie.
Z hľadiska vlastných opatrení na zlepšenie starostlivosti o svoje zdravie
študenti uviedli potrebu zvýšenia telesnej aktivity telocvičného charakteru, ktorá
v pohybovom režime adolescentov absentuje a nedosahuje ani minimum
odporúčanej normy. Ďalej uviedli obmedzenie zlých stravovacích návykov
a zlepšenie stravovania a životosprávy.
So zdravotným stavom okrem výživy, čistoty prostredia, životnej pohody
úzko súvisí telesný rozvoj a funkčná zdatnosť. V tabuľkách 2, 3 uvádzame
základné štatistické charakteristiky ukazovateľov telesného rozvoja a dosiahnuté
indexy v Ruffierovom teste.
Tabuľka 2
Ukazovatele telesného rozvoja a funkčnej zdatnosti chlapcov
Ukazovateľ Štatistické charakteristiky
x
s
VK %
s. ch %
výška
174
8, 077
4, 765
0, 492
hmotnosť
76,4
18, 876 17, 941
1,323
3, 543
2, 502
RT
14, 98
27, 532
26
Tabuľka 3 Ukazovatele telesného rozvoja a funkčnej zdatnosti dievčat
Ukazovateľ Štatistické charakteristiky
výška
hmotnosť
x
s
164, 5
6, 030
69,8
RT
15, 54
VK %
s. ch %
3,680
0, 421
19, 343 18, 543
0, 242
3, 645
2, 231
24, 654
Legenda:
x.- aritmetický priemer, s- smerodajná odchýlka, s.ch - stredná chyba, RT – Ruffierov
koeficient, VK % - variačný koeficient
Zo zistených výsledkov môžeme konštatovať, že hodnoty v ukazovateľoch
telesného rozvoja výšky a hmotnosti chlapcov a dievčat nášho výskumného
súboru sú porovnateľné s celoslovenskou populáciou, kde stále pôsobí proces
akcelerácie a sekulárneho trendu. V ukazovateľoch telesného rozvoja chlapci
prevyšujú v sledovaných ukazovateľoch dievčatá.
K opačným poznatkom sme dospeli analýzou funkčnej a telesnej zdatnosti
sledovaného súboru. U chlapcov sa hodnoty Ruffierovho indexu nachádzali
v pásme slabej zdatnosti (tab. 4), u dievčat v pásme podpriemernej zdatnosti
(tab. 5). Naše výsledky potvrdzujú závery výskumov Moravca (1990), Kasu (1994).
Tabuľka 4
Ruffierov test – chlapci
Tabuľka 5 Ruffierov test – dievčatá
Ruffierov test
Ruffierov test
chlapci
dievčatá
n
x
s
45 16, 67 3,786
min. max.
n
4, 3
55 16,87 3,547
21
x
s
min. max.
7,4
21,5
Legenda: n- početnosť, x – aritmetický priemer, s- smerodajná odchýlka, min. –
minimum, max. maximum
Pri
porovnaní
dosiahnutých
výsledkov
nášho
sledovaného
súboru
s výsledkami populácie z roku 1990, dosiahli naši adolescenti horšie výsledky.
Vychádzajúc
kardiovaskulárny
z cieľového
systém,
zamerania
pulzová
Ruffierovho
frekvencia,
ako
testu,
ukazovateľ
ktorým
je
záťažovej
27
adaptácie. Namerané hodnoty nám umožňujú dedukovať nízku úroveň
zdatnosti
kardiovaskulárneho systému. Táto
tendencia len dokumentuje
skutočnosť odrážajúcu sa aj vo vysokej mortalite populácie. Príčinou je nezdravý
životný štýl s redukciou až absenciou pohybových podnetov, ktorých zdravotný
vplyv najmä v podobe aerobných vytrvalostných činností je všeobecne známy
(Cooper, 1986).
Najnižšie hodnoty indexu Ruffierovho testu sme u oboch pohlaví zistili
u pravidelne športujúcich študentov a u študentov zapojených do záujmovo –
rekreačných aktivít, ktoré vykonávajú pravidelne. Uvedené pohybové aktivity
zohrávajú dôležitú úlohu pri zlepšovaní funkčnej zdatnosti v danom období.
Funkčná zdatnosť študentov SŠ súvisí aj s rozsahom vykonávaných
pohybových aktivít. Čo sa týka telesnej zdatnosti študentov (tab. 6), značná
časť sledovaného súboru nesplnila stanovený štandard (Slezák – Melicher, 1997),
Stanovený štandard nesplnili:
1- v teste člnkový beh 4 x 10m
- 54, 33% chlapcov, -
71, 9% dievčat
2- v teste skok do diaľky z miesta - 65, 6% chlapcov,
- 56 ,8% dievčat
3- v teste výdrž v zhybe
- 60, 32% chlapcov,
- 84, 56% dievčat
4- v teste ľah sed
- 48% chlapcov,
- 68, 42% dievčat
5- v teste 12 min. beh
- 72% chlapcov,
- 89, 9% dievčat
(počet zhybov)
Tabuľka 6 Výkony študentov VPV – stanovené v návrhu vzdelávacieho
štandardu
p.č. Test
1
2
3
4
5
Legenda:
chlapci
min. – max.
člnkový beh 4 x 10 m – štandard
12,0 – 12,4
priemerný dosiahnutý výkon
x 12,2
skok do diaľky z miesta – štandard 175 – 215
x 195
výdrž v zhybe – štandard
2 – 11
x 6,5
ľah – sed za 1min. – štandard
33 – 44
x 38,5
12 min. beh – štandard
1875 – 2045
x 1860
x – aritmetický priemer, min. – minimálna hodnota,
dievčatá
min. – max.
13,4 – 14,3
X 13,85
140 – 162
x 151
6 – 20
x 13
26 – 32
x 29
1440 – 1800
x 1620
max. – maximálna
hodnota
28
Komplexnejší obraz o výsledkoch nám poskytujú hodnoty uvedené v tab. 7,
ktoré v absolútnom a percentuálnom vyjadrení konkrétne diferencujú počty
študentov, ktorí v jednotlivých testoch splnili alebo nesplnili výkony štandardu.
Tabuľka 7
Hodnotenie všeobecnej pohybovej výkonnosti
p.
č.
1
2
3
4
5
V súvislosti
hodnote
nie
splnili
nesplnili
spolu
splnili
nesplnili
spolu
splnili
nesplnili
spolu
splnili
nesplnili
spolu
splnili
nesplnili
spolu
n
22
23
45
15
30
45
17
28
45
24
21
45
6
39
45
s určovaním
chlapci
%
48, 89
51,11
33,3
66,66
53,33
46,66
52,33
44,66
13,33
87,66
-
rozpätia
n
16
39
55
21
34
55
9
44
55
18
35
55
5
50
55
dievčatá
%
29, 19
70,91
38,18
61,18
16,36
83,63
34,54
54,56
10,9
89,1
-
požiadaviek
na
výkony
študentov
považujeme za povážlivo nízku úroveň výkonnosti študentov druhého ročníka –
rovnako chlapcov a dievčat – v testoch ľah – sed, výdrž v zhybe (počet zhybov
chlapci) a test v skoku do diaľky.
Úroveň týchto údajov v bodovacej tabuľke sa nachádzajú v slabej
a podpriemernej telesnej zdatnosti. Za veľmi nízku, až kritickú vo vzťahu k zdraviu
adolescentov považujeme ich výkonnosť v teste – 12 min beh, kde úroveň
u chlapcov je veľmi slabá a u dievčat až nedostatočná. Zistené výsledky
signalizujú pokles úrovne bežeckej vytrvalosti, ako aj znižujúca sa úroveň
vyučovania školskej telesnej výchovy, čo do rozsahu i obsahu kvality.
Z hľadiska vzdelávacieho štandardu sa javí každý ústupok v smere zníženia
požiadaviek na výkony študentov ako ďalšia vedomá degradácia cieľov
školskej telesnej výchovy, a tým aj pokles úrovne pohybovej výkonnosti, telesnej
zdatnosti a zhoršenie zdravia adolescentov.
29
ZÁVER
Hypokinéza prináša postupne obmedzovanie funkcie nielen opornopohybovej, ktorá v nami sledovanom súbore predstavovala 79% ochorení
(oslabení), ale aj kardiovaskulárnej , respiračnej, tráviacej, či nervovej sústavy.
Hodnotenie zdravotného stavu vyznieva menej priaznivo pre dievčatá, čo
sa odzrkadlilo v slabej telesnej zdatnosti a fyzickej nepripravenosti zvládnuť
pohybové úlohy, vyplýva to aj z nedostatku vykonávaných telovýchovných
aktivít v rámci pohybového režimu vo voľnom čase.
Chlapci sa prezentovali slabou funkčnou a telesnou zdatnosťou. Podľa
normogramu 9 – stupňovej hodnotiacej škály sa dievčatá posunuli do pásma
podpriemernej zdatnosti.
Najnižšie hodnoty indexu Ruffierovho testu a najvyššie hodnoty motorických
testov sme pri oboch pohlaviach zaznamenali u pravidelne športujúcich
študentov a študentov zapojených do záujmovo – rekreačných pohybových
aktivít.
LITERATÚRA
COOPER, K. H. 1986. Aerobický program pre aktívne zdravie, Bratislava, Šport
1986, 334 s. ISBN 80 – 7096 – 073 – 6.
ČELIKOVSKÝ, S. 1987. Teoretické základy pohybových režimů. Praha : ÚV ČSTV,
1987, s. 7 – 16.
GÁLYOVÁ, I. 1997. Odchýlky držania tela v oblasti krčnej chrbtice – korekcia
vhodnými cvičeniami. In.: Šport pre všetkých, č.17, bulletin, 1997 s. 27 – 36.
KASA, J. 1994. Hodnotenie telesného rozvoja, zdatnosti a pohybovej výkonnosti
školskej mládeže. In: Acta Fac. Educ. Phys. 35. Bratislava : Universitates
Comenianae, 1994, s. 24-28. ISBN 80-223-0878.
LIBA, J. 2000. Výchova k zdraviu a pohyb. Prešov : FHPV, 2000, s.120. ISBN 8088885-89-2.
MICHALKO, I.- POLÓNY, J. 1997. Zdravotný stav, telovýchovné a športové aktivity
na ZŠ. In: Monitorovanie zdravotného stavu a pohybovej aktivity občanov SR.
Zborník čiastkových výstupov z grantových úloh. Bratislava : FTVŠ UK, 1997, s.43
– 46.
30
MORAVEC, R. 1990. Telesný, funkčný rozvoj a pohybová výkonnosť 7-18 ročnej
mládeže v ČSFR. Bratislava : Šport, 1990. 288 s. ISBN 80-7096-170-8.
SLEZÁK, J. - MELICHER, A. 1997. Učebné osnovy gymnázia, SOŠ a SOS – štvorročné,
TV, MŠ SR 1997.
ZHRNUTIE
Článok prináša základné informácie o zdravotnom a funkčnom stave
adolescentov, študentov Gymnázia M. M. Hodžu mesta L. Mikuláš, ktorí sa
zúčastnili predvýskumu ku grantovej úlohe č. 11/04909/07.
SUMMARY
MEDICAL CONDITIONS – FUNCTIONAL AND FITNESS ABILITY OF ADOLESCENTS
The article informs about health and functional state of adolescents from
M. M. Hodža Grammar school in L. Mikuláš, who took a part in a research of
grant number. 11/04 909/07/6.
Key words: Life style, motor regime, adolescent, health, functional and fitness
ability
31
OBLASTI MOŽNÉHO ROZVOJE V PŘÍSTUPU K UPLATŇOVÁNÍ
POHYBOVÝCH AKTIVIT ZRAKOVĚ POSTIŽENÝMI SPOLUOBČANY
*LADISLAV BLÁHA - *DAVID CIHLÁŘ - ** VĚRA MACHAČOVÁ
*Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
**Tyflocentrum, Ústí nad Labem
Klíčová slova: Zrakově postižený, pohybová aktivita, dotazník
ÚVOD
Sledování pohybových aktivit jako součásti životního stylu současné lidské
populace je jistě přínosem při hledání cest vedoucích k zlepšení kvality života
občanů. Četné studie se svými odlišnými přístupy vnímají roli pohybových aktivit
jako významného prostředku k udržení zdraví a významné součásti zdravého
životního stylu (Frömel et al., 2004, Jansa et al., 2005, Rütten et. al., 2001, Sallis &
Owen, 1999). U nás realizovaná sledování jsou obvykle zaměřena na komparaci
charakteristik uplatňovaných pohybových aktivit (PA) nebo vybraných jevů,
které je doprovázejí zejména ve vztahu k vybraným částem populace (Frömel
et al. 1999, Jansa et al. 2002, Potměšil et al. 2002, Sigmund et al. 2004,) nebo
regionálně (Bláha, 2004). Tento typ prací dokládá nejen různorodost složení
obyvatelstva, ale zároveň staví do popředí otázky aplikace PA vyvolaných
touto skladební pestrostí. Součástí společnosti jsou také občané se specifickými
potřebami a možnostmi vlastního sebeuplatnění. Jednou z těchto skupin jsou
zrakově postižení.
Postižení zraku se často stává limitem v kultivaci širokého
spektra dovedností, navyšování rozsahu kompetencí i limitem pro začleňování
do společnosti (Bláha, 2000, Janečka, 2003). Důvodem možných obtíží je
omezení nebo absence zrakové kontroly nad samotným pohybem a orientací
32
v prostoru. Ačkoli jsme v současné době schopni nabídnout škálu pohybových
aktivit pro zrakově postižené (Bietz 2001, Scherer, 2001) a umíme je také
integrovat do společných hodin výuky tělesné výchovy, stále narážíme na
subjektivní možnosti účastníků v podmínkách limitů svého okolí. V našem šetření
jsme se pokusili zmapovat některé okolnosti, které doprovázejí provozování PA
zrakově postižených, stanovit oblasti těchto limitů s ohledem na regionální
podmínky a položit tak základy pro možnosti jejich odbourávání. Jedním z úkolů
šetření bylo stanovení hlavních problémových oblastí, které by bylo možné
ovlivnit v rámci komunální politiky, vzdělávání a osvěty, spolupráce s obecnou
populací apod.
CÍL ŠETŘENÍ
Cílem
šetření
bylo
přispět
k specifikování
problematických
oblastí
uplatňování pohybových aktivit zrakově postiženými a návrhu možných
opatření pro zlepšení přístupu k pohybovým aktivitám a tím i změn ve zdravém
životním stylu zrakově postižené populace. V dílčím příspěvku se orientujeme na
specifikování dílčích problémů s ohledem na stupeň postižení.
METODY
Šetření bylo realizováno standardizovanými dotazníky v Ústeckém kraji.
Dotazník
specifikující
problematiku
života
se
zrakovým
postižením
byl
standardizován expertním posouzením členy ČSZPS, oponentním hodnocením
nezúčastněných
zrakově
postižených
občanů
a
opakovanou
aplikací
u vybrané skupiny občanů města Ústí nad Labem. Hodnotily se výroky se
vztahem k možnostem využívat tělovýchovná zařízení, náplni volného času,
možnostem orientace v prostoru, k potřebám zrakově postiženého apod.
Šetřeným souborem se stali klienti Tyflocentra, přičemž pro jejich zařazení do
souboru byl upřednostněn stratifikovaný náhodný výběr. Data byla získávána
přímým kontaktem s respondenty za přispění proškolených tazatelů a byla
zpracována
běžnými
s neparametrickými
typy
statistickými
dat
(chí
postupy,
kvadrát
přičemž
a
jsme
koeficienty
pracovali
závislosti
pro
kontingenční tabulku) získaných od 56 mužů (M) a 88 žen (W) v následujících
33
souborech: muži-ženy B1 (MWB1, n=65), muži-ženy B2 (MWB2, n=26), muži-ženy
B3-B4 (MWB3-4, n=53), (skladba zkoumaného souboru – tab. 1).
Tab. 1 Skladba zkoumaného souboru
n - muži
značení
n - ženy
značení
n – Sum.
značení
B1
28
MB1
37
WB1
65
MWB1
B2
8
MB2
18
WB2
26
MWB2
B3-B4
20
MB3-4
33
WB3-4
53
MWB3-4
Legenda: B1, B2, B3-4 – stupeň zrakového handicapu
VÝSLEDKY
Vybrané výsledky šetření uvádíme podle typu postižení bez ohledu na
pohlaví, neboť v tomto případě byly rozdíly malé. Z výsledků vyplývá, že značné
části populace zrakově postižených pocit zesměšnění nebrání při provozování
pohybových aktivit nebo si jej nepřipouštějí (tab. 2).
Tab. 2 Hodnocení míry subj. vnímání pocitu možného zesměšnění při
provozování PA
Pociťuji nebo pociťoval bych obavy ze zesměšnění…
nikdy
zřídka
někdy
často
velmi
Celkem
B1
26
7
5
7
20
65
B2
15
3
2
1
5
26
B3-B4
24
4
9
4
12
53
celkem
65
14
16
12
37
144
(χ2(15,51)= 6,71 p= .05) (Tab. 2 - chi-square - tabular value - overall value)
Existují však obavy ze zranění a to bez ohledu na stupeň postižení (u skupin
s handicapem B1 až 60% dotazovaných – tab. 3).
Tab. 3 Hodnocení míry subjektivního vnímání obav a strachu ze zranění
Při provozování PA mám obavy ze zranění…
nikdy
zřídka někdy
často
velmi
B1
8
5
5
7
40
B2
3
2
5
4
12
B3-B4
10
7
9
6
21
celkem
21
14
19
17
73
2
(χ (15,51)= 8,14 p= .05)
Celkem
65
26
53
144
34
Podmínky pro provozování PA, které nabízí okolí, nijak neovlivňují přístup ke
sportovní činnosti u těžce zrakově postižených. Zde se liší v názoru s jedinci
s menším stupněm zrakového handicapu (tab. č. 4).
Tab. 4 Hodnocení míry subjektivního vnímání podmínek pro provozování PA
Podmínky pro provozování mají negativní dopad na mé aktivity…
nikdy
zřídka
někdy
často
velmi
Celkem
B1
29
19
9
3
5
65
B2
8
5
2
7
4
26
B3-B4
8
6
12
10
17
53
celkem
45
30
22
20
26
144
(χ2(15,51)= 34,71 p= .05)
Subjektivní vnímání nadváhy ve větší míře zřejmě zrakově postižené
s klasifikací B2 a B3 při provozování PA neovlivňuje. Těžce zrakově postižené však
nadváha ovlivňuje natolik, že je provozovat nechtějí (tab. 5) a v tomto případě
se tak zřejmě stává příčinou odmítání účasti na PA.
Tab. 5 Hodnocení míry subjektivního vnímání problémů s nadváhou při
provozování PA
Nadváha mi brání v pohybových aktivitách…
nikdy
zřídka
někdy
často
velmi
B1
13
13
11
15
13
B2
9
4
3
8
2
B3-B4
23
10
12
5
3
celkem
45
27
26
28
18
(χ2(15,51)= 16,92 p= .05)
Celkem
65
26
53
144
Zrakově postižení se stupněm zrakového handicapu B3 pociťují přístup na
sportoviště v šetřené oblasti jako špatný nebo nedostačující (tab. č. 6). V tomto
se výrazně proti těžce zrakově postiženým liší.
Tab. 6 Hodnocení míry subjektivního vnímání možností přístupu na sportoviště
Přístup na sportoviště mi v provozování PA brání …
nikdy
zřídka
někdy
často
velmi
Celkem
B1
30
10
14
6
5
65
B2
14
4
2
3
3
26
B3-B4
22
3
5
4
19
53
celkem
66
17
21
13
27
144
(χ2(15,51)= 20,01 p= .05)
35
V souladu s očekáváním se potvrdila existence negativního vztahu růstu
zrakového handicapu a uplatňování PA. Zrakově handicapovaní s větším
stupněm postižení vnímají při provozování PA svůj zrakový handicap citelně (tab.
7). Je skutečně velikou překážkou, podobně jako u jiných činností. U zrakově
postižených typu B1 by se jejich přístup ke sportovní činnosti nezlepšil ani přes
výstavbu vybavených sportovišť (tab. 8). Lepší výsledky se nabízejí při možné
přestavbě turistických cest, chodníků a v úpravě komunikací. Velký potenciál
pro zlepšení účasti na pohybových aktivitách v sobě ovšem zahrnuje přítomnost
traséra (tab. 9).
Tab. 7 Hodnocení subjektivního vnímání zrakového handicapu ve vztahu k PA
Subjektivně vnímám, že mi zrakový handicap brání v PA …
nikdy
zřídka
někdy
často
velmi
Celkem
B1
8
2
4
9
42
65
B2
1
1
4
13
7
26
B3-B4
13
11
19
5
5
53
celkem
22
14
27
27
54
144
(χ2(15,51)= 71,48 p= .05)
Tab. 8 Hodnocení míry subjektivního vnímání potřeby výstavby sportovišť
B1
B2
B3-B4
celkem
Výstavbou sportovišť bych více „cvičil“ …
nikdy
zřídka
někdy
často
velmi
32
7
8
10
8
11
4
10
0
1
22
11
11
1
8
65
22
29
11
17
Celkem
65
26
53
144
(χ2(15,51)= 19,95 p= .05)
Tab. 9 Hodnocení míry subj. vnímání zlepšení účasti na PA v případě přítomnosti
traséra
Využití traséra by zlepšilo můj přístup k PA …
nikdy
zřídka
někdy
často
velmi
B1
8
4
21
12
20
B2
5
1
12
6
1
B3-B4
29
8
10
2
3
celkem
42
13
43
20
24
(χ2(15,51)= 47,90 p= .05) ∗neodpověděl
Celkem
65
25∗
52∗
142
36
DISKUSE
Je zřejmé, že stupeň zrakového handicapu se často stává limitujícím a velmi
omezujícím faktorem pro provozování PA a zasahuje tak do možností přispívat
patřičným způsobem kultivaci vlastního životního stylu prostřednictvím účasti na
PA. Z našeho šetření však vyplývá, že mnozí ze zkoumaného souboru nevyužívají
možností, které mají ze strany sportovišť nebo organizací k dispozici. Obecně se
dá soudit, že zrakový handicap výrazně ovlivňuje životní styl. K jeho formování
dochází od počátku handicapu přes stavy strachu a obav ze zranění. Tímto se
také pro mnohé občany stává omluvou z neprovozování PA. Podobně také
u těžce zrakově postižených nadváha. V tomto případě se jedná o obecný jev,
kdy nadváha odvádí lidi k pohodlným a příjemným aktivitám. Částečně lze
v tomto jevu pozorovat i snahu těžce zrakově postižených po společenském
kontaktu, který se jim zřejmě v rámci pohybových programů tolik nenabízí nebo
je spojen s určitou námahou a opět obavami z méně známého prostředí. To se
pochopitelně odrazí na nižším energetickém výdeji a nárůstu hmotnosti. V tomto
případě se však lze však přiklonit k tvrzení, že v případě dobře fungujících
sdružení, skupin s přijatelným programem by došlo ke změně názorů aspoň
některých těžce zrakově postižených. Je potěšitelné, že znalost o řadě možných
aktivit nechybí. Z výsledků však vyplývá, že kombinace problémů, které zrakově
postižení při případném provozování PA vnímají, všeobecně brání hledat
v uplatňování pohybových aktivit prostředek uspokojení, relaxace apod.
Participace na PA se potenciálně týká jen menší části zrakově postižených
občanů. To je patrné z menšího zájmu o zkvalitnění přístupu na sportoviště, do
bazénů, na turistické cesty. Jak vyplývá z požadavků zajištění traséra, hraje
v životě těžce zrakově postižených potřeba sociálního kontaktu možná větší roli,
než jakou jsme ji ochotni přisoudit. Hodnocení této položky však napovídá, že je
to oblast pro zlepšení kontaktu s dobrovolníky, kteří by měli být podporováni
neziskovými organizacemi nebo v rámci komunální politiky. V tomto směru může
hrát
svoji
roli
výrazný
potenciál
nabídky
pohybových
programů
specializovaných tělovýchovných pracovišť.
37
ZÁVĚRY
•
Zrakově postižení nevyužívají všechny možnosti, které jim jsou k dispozici
z hlediska využívání stávajících prostor, institucionálního zabezpečení apod.
•
Zrakově postižení se pohybovým aktivitám vyhýbají často z důvodu strachu
ze zranění, někteří i z pocitu zesměšnění.
•
Výstavba sportovních zařízení, lepší přístup do bazénů a na turistické cesty by
ovlivnila jen část zrakově postižených. Ačkoli dosavadní přístup na tato
zařízení mnozí nehodnotí dobře, nesportovali by ani za lepších podmínek.
•
Některé problémy vnímají těžce zrakově postižení jinak než osoby s lehčím
stupněm handicapu. Týká se to přístupu na sportoviště, pohybových
dovedností a pochopitelně limitů handicapu.
•
Těžce zrakově postižené velmi limituje nadváha. Bohužel, stává se pro ně
často spíše argumentem k vyhýbání se účasti na pohybových programech.
•
Těžce zrakově postižení vnímají jako aktuální potřebu traséra. Do značné míry
by přítomnost traséra mohla pomoci těžce zrakově postiženým i v saturaci
sociálního kontaktu s dalšími lidmi.
•
Zrakově postižení vnímají některé problémy s provozováním aktivit citelně
a požadují realizaci opatření. Otázkou zůstává, zda by objektivní zlepšení
podmínek pro provozování pohybových aktivit přineslo očekávané efekty ve
změně jejich stylu života. Je však zřejmé, že osvětou, přítomností odborného
dozoru a vytvořením podmínek ke spolupráci by se účast na některé
z přijatelných forem pohybových programů pozvedla. V tomto smyslu lze
hledat cesty ke kultivaci zdravého životního stylu zrakově postižených
spoluobčanů.
LITERATURA
BIETZ, J. 2001. Wenn Blinde uns die Augen öffnen. Sportunterricht, 50, 172-176.
BLÁHA,
L.
-
PYŠNÝ,
L.
2000.
Provozování
pohybových
aktivit
zrakově
handicapovanou populací. Ústí nad Labem : UJEP, 2000.
BLÁHA, L. et al. 2004. Movement´s activities as a part of inhabitańs lifestyle in Ústí
nad Labem. In A. Suchomel & M., Volf (Eds.), Physical education and sport
2004, International scientific conference (pp. 50-55). Liberec : TU, 2004.
38
FRÖMEL, K. - NOVOSAD, J. - SVOZIL, Z. 1999. Pohybová aktivita a sportovní zájmy
mládeže. Olomouc : Univerzita Palackého, 1999.
FRÖMEL, K. et al. 2004. Vztahy mezi pohybovou aktivitou a kouřením obyvatel
České
republiky. In
E.
Sigmund
&
F.
Neuls
(Eds.),
Seminář
v oboru
kinantropologie (pp. 8-13). Olomouc : UP, 2004.
JANEČKA, Z. 2001. The motor competence of visually disabled children in the
basic school. In B. Mössenböck (Ed.), 13th International Symposium/5th
European Congress Adapted physical activity (pp. 142-148). Vien : Universität
Wien, 2001.
JANSA, P. - KOCOUREK, J. 2002. Česká dospělá populace a pohybové aktivity
v roce 2001. In: V. Hošek & P. Jansa (Eds.), Sport a kvalita života (pp. 35-40).
Praha : FTVS UK, 2002.
JANSA, P. - KOCOUREK, J. - VOTRUBA, J. - DAŠKOVÁ, B. 2005. Sport a pohybové
aktivity v životě české populace. Praha : FTVS UK, 2005.
POTMĚŠIL, J. - ČICHOŇ, R. - KELLER, J. 2002. Pohyb, kvalita života a handicap. In: V.
HOŠEK, P. - JANSA (Eds.) 2002. Sport a kvalita života (pp. 79-82). Praha : FTVS UK,
2002.
RÜTTEN, A. et. al. 2001. Self reported physical activity, public health, and
perceived environment: results from a komparative European study. Journal of
Epidemiology and Community Health, 2001, 55, 139-146.
SALLIS, J. F. - OWEN, N. 1999. Physical activity and behavioral medicine. Thousand
Oaks : Sage Publications, 1999.
SCHERER, H. G. 2001. Sportliches Bewegen als Thema gemeinsamen Handelns
blinder und sehender Menschen? Sportunterricht, 2001, 50, 166-170.
SIGMUND, E. et al. 2004. Zaostává víkendová pohybová aktivita za pohybovou
aktivitou prováděnou v pracovních dnech? In E. Sigmund & F. Neuls (Eds.),
Seminář v oboru kinantropologie (pp. 74-80). Olomouc : Univerzita Palackého,
2004.
SOUHRN
Omezení nebo ztráta zrakové kontroly nad pohybem v prostoru se stávají
rovněž limitem pro začleňování do společnosti. Naším šetřením jsme chtěli
přispět k specifikování podmínek možného provozování pohybových aktivit jako
39
součástí zdravého životního stylu. Prostřednictvím šetření také usilujeme
o vymezení problematických oblastí, které by bylo vhodné kultivovat v rámci
komunální politiky, výchovně vzdělávacího procesu, spolupráce s veřejností
apod. Šetření bylo realizováno za pomocí dotazníků v regionu Ústí nad Labem
a přineslo dílčí nové poznatky a potvrdilo řadu domněnek o omezených
možnostech zejména těžce zrakově postižených.
SUMMARY
Limitation or the absence of visual control over the movement itself and the
orientation also limits incorporation into society. The aim of our research was to
contribute to the solution how to do activities with a positive effect on health
and forming the healthy lifestyle of the visually handicapped. One of the task of
our survey was to determine main problematic areas, which could be
influenced by civic policy, educational process, cooperation with the public,
etc. Research was carried out by questionnaires in district of Usti nad Labem.
The higher degree of the visual handicap is a serious obstacle to practice sports
activities, similarly it is seen in other activities. A big potential for attendance
improvement of those visually handicapped in sports activities involves presence
of a leader.
40
ZMENY ÚROVNE VYBRANÝCH BEŽECKÝCH CVIČENÍ
VO VYUČOVACOM PROCESE NA HODINÁCH
TELESNEJ VÝCHOVY
IVAN ČILLÍK – JURAJ GORILÁK
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Telesná výchova, atletika, špeciálne bežecké cvičenia,
motorické učenie, technika behu.
ÚVOD
V osnovách telesnej výchovy na školách všetkých stupňov a typov sú
vybrané atletické disciplíny náplňou telesnej prípravy žiakov v podobe rôznych
rekreačných, zdravotných a kondičných aktivít.
Aby sa didaktické otázky vyučovania atletiky realizovali na dobrej úrovni,
musia podľa Kampmillera a kol. (2002) vychádzať zo všeobecných zákonitostí
a poznatkov uplatňujúcich sa vo vyučovaní zo všeobecnej didaktiky. Jednou zo
základných úloh didaktiky atletiky je odhaliť zákonitosti efektívneho vyučovania,
ktoré by umožňovalo študentom uvedomele a trvale si osvojiť sústavu
poznatkov, zručností, návykov a vlastností osobnosti ako aj zvyšovanie
funkčných
možností
organizmu
pomocou
metód,
foriem,
postupov
a prostriedkami vyučovania.
Vo
vyučovacom
procese
atletiky
pri
osvojovaní
a
zdokonaľovaní
pohybových činností často používame termín - osvojovanie racionálnej techniky
atletických disciplín. Pod týmto pojmom rozumieme takú štruktúru pohybu, ktorá
je výslednicou účelného pôsobenia vnútorných a vonkajších síl pri využití
41
funkčných, morfologických predpokladov a ostatných schopností jedinca
(Kampmiller a kol., 2002).
Atletika je jeden zo základných prostriedkov všestranného telesného
pohybového rozvoja študentov, jej vplyv na organizmus je komplexný a preto je
zaradená do osnov školskej telesnej výchovy na všetkých typoch a stupňoch
škôl. Vyučovanie atletiky zvyčajne prebieha v jesennom a jarnom cykle
v stanovenom rozsahu (Čillík - Rošková, 1996).
Podľa Ministerstva školstva Slovenskej republiky z roku 2002 má študent
gymnázia ovládať z tematického celku atletika nasledovný obsahový štandard:
poznatky: význam atletiky vo všeobecnej a špeciálnej rovine, teória pohybovej
činnosti jednotlivých disciplín, pravidlá atletiky, rozhodovanie atletických súťaží,
metodicko-organizačné činnosti v atletike, zostavenie pohybových programov
vo voľnom čase; pohybové činnosti: vysoký štart, polovysoký štart, nízky štart,
technika šliapavého a švihového behu, skok do výšky (flopom len na
špeciálnom doskočisku), skok do diaľky (kročným spôsobom alebo závesom),
vrh guľou (len chlapci) (Pedagogické dokumenty, 2007). Príspevok vznikol za
podpory GÚ VEGA 1/4500/07.
CIEĽ
Cieľom našej práce je vyhodnotiť zmeny úrovne vybraných bežeckých
cvičení u študentov 1.ročníka Bilingválneho gymnázia v Sučanoch počas 8
týždňového experimentu a taktiež vyhodnotiť vzájomnú súvislosť medzi
technikou jednotlivých elementárnych atletických zručností a technikou behu.
METODIKA
Výskum sme realizovali počas vyučovania telesnej výchovy v 5-ročnom
Bilingválnom
anglicko-slovenskom
gymnáziu
v Sučanoch
(okres
Martin).
Testovaný súbor tvorilo 41 študentov prvého ročníka vekovej kategórie 14 – 15
rokov (adolescenti), z ktorých sa žiadny študent zo sledovaných jedincov
atletike aktívne nevenuje. Sledovaný súbor tvoria študenti s bežnou výučbou
telesnej výchovy. Týždenne absolvovali 2 hodiny telesnej výchovy, počas nášho
výskumu to spolu predstavovalo 16 vyučovacích hodín telesnej výchovy za 8
týždňov. Študenti boli rozdelení do dvoch súborov (podľa tried). Súbor A,
42
s počtom študentov 20 sa aktívne venoval vybraným bežeckým cvičeniam
v úvode každej vyučovacej hodiny v dĺžke 10 minút počas 8 týždňov. Priemerný
vek študentov v súbore A bol 14,7 roka. Súbor B, s počtom študentov 21 sa
technike vybraných bežeckých cvičení venoval len v rámci učebných osnov,
konkrétne v rozsahu dvoch vyučovacích hodín, priemerný vek bol 14,6 roka.
Počas experimentu boli v súbore A vykonávané jednotlivé cvičenia
s určeným počtom opakovaní. Príklady zaťaženia zameraného na bežecké
cvičenia:
1.
vyučovacia hodina: nácvik techniky nízkeho poklusu:
-
bežecká práca paží na mieste - 2 x 20 opakovaní,
-
nácvik dvojitej práce v členkovom kĺbe z miesta – 2 x 15m,
-
bežecká práca paží a dvojitá práca v členkovom kĺbe na mieste – 6 x 20s,
-
bežecká práca paží a dvojitá práca v členkovom kĺbe z miesta – 6 x 15m.
8.
vyučovacia hodina: nácvik techniky zakopávania:
-
bežecká práca paží na mieste - 1 x 20 opakovaní,
-
nácvik zanožovania striedavo na každý tretí krok so snahou dosiahnuť
zvukový efekt pri náraze päty o sedacie svaly – 4 x 20 s,
zopakovanie behu s vysokým dvíhaním kolien s maximálnym odrazom
z miesta – 4 x 15m.
Zhotovenie videozáznamu sa vykonávalo v telocvični gymnázia. Vstupný
záznam sa uskutočnil 11. septembra 2006 na vyučovacej hodine telesnej
výchovy a výstupný záznam 8. novembra 2006 na vyučovacej hodine telesnej
výchovy. Postupne každý zo študentov samostatne na povel vykonával vybrané
bežecké cvičenia na úseku dlhom 20 metrov a bol zaznamenávaný na
videokameru. Videozáznam bol vyhotovený pre súbor A aj súbor B, a to na
začiatku výskumu a na konci výskumu. Vstupný a výstupný záznam sme
uskutočňovali vždy v priebehu jedného dňa.
Následne boli z videozáznamov vyhodnotené výsledky zmien vybraných
bežeckých cvičení tromi kvalifikovanými odborníkmi: M. G. - učiteľ telesnej
výchovy, tréner 1. triedy v atletike, K.V. – učiteľka
telesnej výchovy, J.G. -
študent telesnej výchovy, zvolený šport atletika.
Na
vypracovanie
výskumu
sme
použili
metódu
neštandardného
expertného posudzovania. Boli stanovené kľúčové body vonkajšieho vykonania
43
pohybu, na základe ktorých boli jednotliví študenti posudzovaní. Na základe
poznatkov a skúseností a literatúry bol vybraný súbor elementárnych bežeckých
cvičení:
-
nízky poklus,
-
vysoký poklus,
-
zakopávanie,
-
beh.
Základom pre hodnotenie zmeny úrovne vybraných atletických cvičení
bola trojstupňovú škála pre posudzovanie jednotlivých atletických zručností so
zameraním sa na hodnotenie držania a práce osobitne horných končatín, trupu
a hlavy a dolných končatín. Škála pozostávala pre každé bežecké cvičenie
z bodového hodnotenia v rozpätí od 1 do 3, pričom hodnota 1 prislúcha
správnemu vykonaniu pohybu, hodnota 2 znamená, že bežecké cvičenie je
vykonané s miernymi nedostatkami, ktoré však výrazne nenarušujú štruktúru
a priebeh pohybovej činnosti a hodnota 3 znamená, že bežecké cvičenie nie je
zvládnuté. Z uvedených charakteristík vyplýva, že študenti mohli byť celkovo
pri každom bežeckom cvičení ohodnotení bodovou škálou od 3 do 9, pričom
hodnota 3 znamená správne vykonanie pohybu horných končatín, hlavy
a trupu i dolných končatín. Hodnota 9 vyjadruje nesprávne vykonanie pohybu
horných končatín, hlavy a trupu i dolných končatín, čo znamená, že bežecké
cvičenie nie je zvládnuté.
VÝSLEDKY
Tabuľka 1 Priemerné hodnoty vstupného a výstupného hodnotenia súboru A
n
x
s
Nízky poklus
vstup
výstup
20
20
6,48
5,00
1,12
0,76
Vysoký poklus
Vstup
výstup
20
20
6,00
4,93
1,05
0,78
Zakopávanie
vstup
výstup
20
20
5,52
3,90
1,23
0,79
Technika behu
vstup
výstup
20
20
6,65
5,00
1,36
0,81
Vysvetlivky: n – počet študentov; x – aritmetický priemer; s – smerodajná odchýlka
Rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich v cvičení nízky
poklus pri vstupnom a výstupnom hodnotení v súbore A nám ukázal, že študenti
44
sa zlepšili v priemere o 1,48 hodnotiaceho bodu (tab. 1). Pri podrobnejšej
analýze sme zistili, že zlepšenie nastalo predovšetkým v práci horných končatín.
Avšak pretrvávali väčšinou nedostatky v práci dolných končatín. Celkovo sa
žiaci dostali z podpriemerného hodnotenia (6,48) na úroveň priemeru (5,00), tzn.
zlepšenie techniky nízkeho poklusu o viac ako o 1 hodnotiaci bod pri porovnaní
vstupných a výstupných hodnotení.
Vo vysokom pokluse sa najčastejšie vyskytovali nedostatky v držaní trupu
a hlavy a to pri vstupnom ako aj pri výstupnom hodnotení. Študenti sa zlepšili
v priemere o 1,07 hodnotiaceho bodu (tab. 1). V experimentálnej skupine to
však znamená najmenšie zlepšenie zo všetkých sledovaných bežeckých
cvičení. Vysoký poklus je náročné cvičenie predovšetkým na držanie trupu
a dvíhanie kolien, ktoré si vyžaduje rozvoj nielen zručnosti ale aj dostatočné
silové schopnosti. Potvrdilo to aj naše hodnotenie v experimentálnej skupine.
V zakopávaní rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich pri
vstupnom a výstupnom hodnotení v súbore A nám ukázal, že študenti sa zlepšili
v priemere o 1,62 hodnotiaceho bodu (tab. 1). Je to relatívne najľahšie
cvičenie, v ktorom študenti zaznamenali najlepšie hodnotenie, už pri vstupnom
hodnotení a pri systematickom nácviku zaznamenali výrazné zlepšenie. Pri
výstupnom hodnotení sa dostali na úroveň výborného hodnotenia (3,90).
V technike behu sa študenti zlepšili v priemere o 1,65 hodnotiaceho bodu
(tab. 1). To znamená celkové zlepšenie z podpriemerného hodnotenia (6,65) na
úroveň priemeru (5,00). Ukázalo sa, že výrazné zlepšenie v analytických
cvičeniach bežeckého charakteru sa pozitívne prejavilo aj v komplexnom
vykonaní techniky behu. Na druhej strane technika behu pri vstupe aj výstupe
bola najhoršie hodnotená. Pri vstupnom ako aj výstupnom hodnotení sa
prejavovali nedostatky vo všetkých troch hodnotených oblastiach držania
a práce horných končatín, trupu a hlavy a dolných končatín.
Tabuľka 2 Priemerné hodnoty vstupného a výstupného hodnotenia súboru B
Technika behu
n
x
s
Nízky poklus
vstup
výstup
21
21
6,52
6,10
0,94
0,87
Vysoký poklus
Vstup
výstup
21
21
6,18
6,00
0,78
0,79
Zakopávanie
vstup
výstup
21
21
5,37
5,11
0,81
0,87
vstup
21
6,67
0,81
výstup
21
6,46
0,79
45
Rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich pri vstupnom
a výstupnom hodnotení v nízkom pokluse v súbore B nám ukázal, že študenti sa
zlepšili v priemere o 0,42 hodnotiaceho bodu (tab. 2). Výraznejšie zlepšenie sa
neprejavilo predovšetkým v práci dolných končatín, kde sa vyskytovali aj
najväčšie
nedostatky.
Celkové
podpriemerné
hodnotenie
pri
vstupnom
hodnotení sa nezmenilo pri výstupnom hodnotení.
Rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich pri vstupnom
a výstupnom teste v súbore B nám ukázal, že študenti sa vo vysokom pokluse
zlepšili v priemere o 0,18 hodnotiaceho bodu (tab. 2). Ukázalo sa, že
zdokonaľovanie len na 2 hodinách počas 8 týždňov je nedostatočné a študenti
sa v podstate v tomto najťažšom bežeckom cvičení nezlepšili.
V cvičení zakopávanie sa študenti zlepšili v priemere o 0,26 hodnotiaceho
bodu (tab. 2). V súbore B to však bolo najlepšie vstupné a výstupné hodnotenie
zo všetkých bežeckých cvičení. Celkovo výraznejšie zlepšenie ale nenastalo.
V technike behu rozdiel aritmetických priemerov výsledkov hodnotiacich
pri vstupnom a výstupnom hodnotení v súbore B ukázal, že študenti sa zlepšili
v priemere o 0,21 hodnotiaceho bodu (tab. 2). Potvrdilo sa, že súbor B, ktorý sa
technike vybraných bežeckých cvičení venoval len v rámci učebných osnov,
zaznamenal len minimálne zlepšenie techniky behu a preto uvedený rozsah
pokladáme za nedostatočný z hľadiska zlepšenia techniky behu.
ZÁVER
Zaznamenali sme výrazné zlepšenie techniky vo všetkých vybraných
bežeckých cvičeniach pri porovnaní vstupných a výstupných hodnotení počas
8 týždňového experimentu v experimentálnom súbore. Výrazné zlepšenie
v analytických cvičeniach bežeckého charakteru sa pozitívne prejavilo aj
v komplexnom vykonaní techniky behu. Najvýraznejšie zlepšenie techniky
v súbore A sa prejavilo pri cvičení zakopávanie a najmenšie zlepšenie techniky
sme zaznamenali pri bežeckom cvičení vysoký poklus, čo vzhľadom na
náročnosť bolo očakávané.
V súbore B, ktorý sa venoval špeciálnym bežeckým cvičeniam v rozsahu
stanovenom osnovami, sme zaznamenali len minimálne zlepšenie v technike
vykonávaných cvičení. Preto uvedený rozsah pokladáme za nedostatočný
46
z hľadiska zlepšenia techniky behu a navrhujeme zvýšiť časovú dotáciu,
venovanú špeciálnym bežeckým cvičeniam a technike behu.
LITERATÚRA
ČILLÍK, I. – ROŠKOVÁ, M. 1996. Teória a didaktika atletických disciplín. Banská
Bystrica : FHV UMB, 1996. 122 s.
KAMPMILLER, T. a kol. 2002. Teória a didaktika atletiky. Bratislava : FTVŠ UK, 2002.
162 s.
http://www.statpedu.sk/Pedagogicke_dokumenty/Gymnazia/4roc/Standardy/
Vzdel_stand_TV_GaSOS.doc. 28.02.2007, 10.36 hod.
ZHRNUTIE
V príspevku sa zaoberáme zmenami úrovne vybraných bežeckých cvičení
vo vyučovacom procese na hodinách telesnej výchovy u študentov 1.ročníka
Bilingválneho
anglicko-slovenského
gymnázia
v
Sučanoch.
Pre
získanie
výsledkov bol použitý súbor cvičení, ktorý sa skladal z týchto elementárnych
atletických cvičení: nízky poklus, vysoký poklus, zakopávanie a beh.
V práci sme zisťovali zmeny úrovne vybraných bežeckých cvičení a taktiež
vzájomnú súvislosť medzi technikou jednotlivých bežeckých cvičení a technikou
behu. Porovnaním výsledkov v jednotlivých bežeckých cvičeniach medzi
testovanými súbormi dvoch tried sme skúmali, aký je rozdiel v atletických
zručnostiach pri prvom súbore (študenti absolvovali experimentálny program
a zámerne sa pravidelne venovali vybraným bežeckým cvičeniam na každej
vyučovacej hodine počas ôsmich týždňov) a druhom súbore (vybraným
bežeckým cvičeniam sa vo vyučovacom procese venovali len v rámci
predpísaných učebných osnov) a aký vplyv má osvojenie si racionálnej techniky
základných atletických zručností na techniku behu.
47
SUMMARY
THE LEVEL CHANGES IN THE SELECTED RUNNING DRILLS IN THE LEARNING PROCESS
AT THE PHYSICAL EDUCATION LESSONS
The this article deal with the level changes of the selected running drills in
the learning process at the physical education lessons for the students of the 1st
year-class of The Bilingual English-Slovak Grammar School in Sučany. To achieve
the results, the set of practices consisting of the following elementary athletic
events has been used: low front skipping, high front skipping, and rear skipping
and running.
The theses detected the level changes of the selected running drills and
also the mutual coherence between the technique of individual running drills
and the running skill. In the comparison of results in the individual running drills
between two various tested classes we have reviewed the difference in the
athletic skills in the first class (students passed through an experimental program
and they were aimed for selected regular running drills at each lesson during
eight weeks), and the second class (students passed through the selected
running drills in the lessons only within the framework of standard teaching plan)
and what is the influence of mastering the rational technique of basic athletic
skills on the running technique.
Key words: Athletics, physical education, special running drill, motor learning,
running technique
48
WPŁYW OBOZU LETNIEGO NA ZMIANY MORFOLOGICZNE
U STUDENTEK Z UNIWERSYTETU KAZIMIERZA WIELKIEGO W BYDGOSZCZY
Z KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO
JERZY EKSTEROWICZ - MAREK NAPIERAŁA
Katedra Kultury Fizycznej, Uniwersytet Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy, Polska
Słowa kluczowe: Zmiany składu ciała, obóz studentów
WSTĘP
Treścią
obozów
sportowych
jest
nauczenie
studentów
zachowań
zdrowotnych z wykorzystaniem róŜnorodnych form aktywności ruchowej.
Ćwiczenia w terenie niewątpliwie wpływają na stan zdrowia uczestników, ale
równieŜ na sprawność fizyczną czyli w tym przypadku równieŜ zdolności
motoryczne połączone ze stanem
zdrowia i pewnymi umiejętnościami
ruchowymi. Obóz sportowy powinien wpływać na podniesienie poziomu
zdolności motorycznych i umiejętności ruchowych warunkujących wykonanie
konkretnego wysiłku fizycznego mniej lub bardziej efektywnie. Oznacza to,
zdaniem Drabika (1992) zdolność do odpowiedniego i skutecznego zachowania
się ruchowego w róŜnych sytuacjach Ŝyciowych. Zdolność ta nie jest wartością
stałą, naleŜy o nią zabiegać i kształtować tak aby słuŜyła nam jak najdłuŜej.
Studenci
obowiązkowym
z
kierunku
(wynikającym
wychowania
ze
fizycznego
standardów
uczestniczący
nauczania) letnim
w
obozie
sportowym, gdzie uczestniczą w róŜnorodnych zajęciach sportowych spotykają
się z róŜnorodnością form aktywności a obecność zbiorników wodnych jest bazą
do turystyki wodnej, Ŝeglarstwa, kajakarstwa a przede wszystkim pływania.
Tereny leśne sprzyjają prowadzeniu atletyki terenowej, turystyce pieszej,
49
rowerowej, zabaw i gier plenerowych, biegów na orientację, czy na azymut.
WaŜną rolę spełniają obiekty sportowe w postaci boisk róŜnego typu.
CEL BADAŃ
Charakter
zajęć
podczas
obozu
zmusza
jego
uczestników
do
systematycznego i w miarę intensywnego wysiłku fizycznego. Całodniowy udział
w zajęciach plenerowych wpływa na zdrowie uczestników, ale jednocześnie
moŜe powodować róŜnorodne zmiany w cechach morfologicznych.
Celem badań jest wskazanie, na ile 10 – dniowy obóz letni ma wpływ na
zmiany morfologiczne studentek w nim uczestniczących. Wykorzystując wskaźnik
Mollisona moŜna będzie wskazać, które z cech ulegają największym zmianom.
Ze względu na systematyczność pomiarów wyniki mogą posłuŜyć śledzeniu
zmian i porównaniu poszczególnych grup roczników studentów w badanych
cechach morfologicznych.
MATERIAŁ I METODA
W badaniach uczestniczyło 19 studentek studiów stacjonarnych
z
Uniwersytetu Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy w wieku 21 lat, z kierunku
wychowania fizycznego przebywających na obowiązkowym letnim obozie
sportowym w Kręglu k/Bydgoszczy. Pomiary antropologiczne przeprowadzano
dwukrotnie: w pierwszym dniu zgrupowania (20. 06. 2007) i ostatnim dniu obozu
(30.6.2007) w godzinach 17.00 – 18.00. Studenci uczestniczyli w kaŜdy dniu w 8
godzinnych zajęciach sportowych.
Dokonano pomiarów: wysokości i masy ciała, BMI, zawartości tkanki
tłuszczowej, tkanki aktywnej, szerokości bioder, szerokości miednicy, obwodów
klatki piersiowej przy wdechu i wydechu, obwodu pasa i bioder, obwodu
ramienia przy napięciu i bez napięcia, obwodu uda i obwodu łydki. Dokonano
równieŜ pomiarów ciśnienia tętniczego krwi i tętna.
Wielkości tkanki tłuszczowej i aktywnej określono dokonując pomiarów
grubości trzech fałdów skórno tłuszczowych uchwyconych w róŜnych miejscach
ustroju. Grubość fałdu pionowego określono na tylnej powierzchni ramienia w
połowie jego długości nad mięśniem trójgłowym ramienia, grubość fałdu
poziomego zmierzono na plecach nieco poniŜej dolnego kąta łopatek, zaś
50
rozmiar fałdu ukośnego ustalono na boku tułowia, w linii pachowej przedniej, tuŜ
nad grzbietem kości biodrowej miednicy. Do wyliczenia wymienionych
składników ciała posłuŜono się wzorem zaproponowanym przez Durnina (Roy Shephard, 1987).
Wszystkie pomiary dokonywano z uŜyciem przyrządów antropometrycznych
zgodnie ze wskazówkami antropologów. Istotność róŜnic między średnimi
wynikami badanych cech somatycznych określono przy pomocy testu Studenta
a wartości krytyczne odczytano na poziomie istotności α = 0,05 (tp= 2,09*) i α =
0,01 (tp=2,84**). Przyrosty badanych cech zostały określone wskaźnikiem
_
Mollisona WM =
_
x1 − x 2
σ2
, który wskazuje wielkości zmiennych poszczególnych
cech (Drozdowski, 1998). Wyniki badań zostały poddane opracowaniu
statystycznemu.
ANALIZA WYNIKÓW
Wyniki badań wskazują (tabela 1), Ŝe u badanych kobiet nastąpiły pewne
zmiany w cechach somatycznych. Zmniejszeniu uległa masa ciała, zawartość
tkanki tłuszczowej a zwiększyła się ilość tkanki aktywnej. Zwiększeniu uległ
obwód klatki piersiowej (przy wdechu i wydechu), obwody pasa, uda i łydki.
Zmniejszył się wskaźnik BMI oraz obwód bioder i ramion przy napięciu i przy
opuszczonym ramieniu. Wystąpiły nieznaczne róŜnice w pomiarach ciśnienia a
w pomiarach tętna róŜnice okazały się statystycznie istotne (0,01).
RóŜnice pomiędzy dwoma badaniami obwodu klatki piersiowej przy
wdechu i wydechu, obwodu bioder okazały się istotne statystycznie na
poziomie 1%, natomiast w obwodzie uda na poziomie 5%.
51
Tabela 1 Charakterystyka liczbowa badanych cech morfologicznych kobiet w I i
II badaniu
Badana cecha
Obwód:
wysokość ciała [cm]
masa ciała[kg]
BMI
tkanka
kg
tłuszczowa
%
tkanka
kg
aktywna
%
Szer bioder cm
okość
miednicy cm
Ob
przy wdechu
wód klatki [cm]
piersiowej
przy wydechu
[cm]
pasa [cm]
bioder [cm]
ramienia przy napięciu
[cm]
ramienia opuszczone [cm]
uda [cm]
łydki [cm]
Ciśnienie
skurczowe
rozkurczowe
Tętno
Badani
eI
s
X
170,05
4,49
62,8
7,4
21,78
2,31
18,86
3,93
29,74
3,27
43,90
4,03
70,25
3,27
28,73
2,46
25,30
1,86
78,58
4,54
Badani
e II
s
X
170,05 4,49
62,5
7,43
21,6
2,3
18,56
3,93
29,5
3,38
43,99
4,08
70,55
3,34
28,72
2,01
25,34
1,82
80,79
5,00
d
u
Wskaźnik
Mollisona
0
0,30
0,18
0,30
0,24
0,09
0,30
0,01
0,04
2,21
0,0
1,05
1,02
0,97
0,29
0,24
1,23
0,23
0,29
6,21**
0,00
0,08
0,44
0,36
0,09
0,06
0,38
0,09
0,16
1,38
72,05
3,72
73,63
5,31
1,58
4,63**
1,24
72,87
95,28
27,18
5,97
5,02
2,3
73,02
93,76
26,97
8,72
5,5
2,03
0,15
1,52
0,21
0,27
3,87**
1,30
0,04
0,77
0,56
25,05
51,05
36,34
117
73,63
78,79
2,26
4,24
2,56
8,78
7,16
15,53
24,74
51,6
36,41
116,74
74,05
76
2,11
3,14
2,95
8,48
8,26
9,52
0,31
0,55
0,07
0,26
0,42
2,79
1,91
2,44*
0,34
0,40
0,73
2,91**
0,84
0,58
0,13
0,05
0,10
0,19
α = 0,05 tp= 2,09*
α = 0,01 (tp=2,84**)
Największe róŜnice pomiędzy badaniami określone wskaźnikiem Mollisona
zaobserwować moŜna u kobiet w obwodzie klatki piersiowej przy wdechu (1,38)
i wydechu (1,24). Szczegółowe dane znajdują się na rycinie 1.
52
Ryc. 1 Wartości znormalizowane zmian w dwukrotnych badaniach męŜczyzn i
kobiet
1,6
1,4
1,2
1
0,8
0,6
0,4
0,2
tę
tn
o
sz
er
ok
sz
oś
kl
%
er
.p
ok ć b
ie
i
o
o
r
si
kl
de
ść
o
.p
r
m
ie wa
i
e
rs
pr
dn
io
zy
i
wa
w cy
de
pr
zy
ch
u
wy
de
ob
c
hu
ob
w
w
ód
ód
ob
ra
pa
m ob
w
ód
ie w
sa
ni ód
ra
a
m
pr bio
ie
zy d
ni
na er
a
op
pi
ęc
us
iu
zc
zo
ne
go
ob
w
ód
ud
ob
a
w
ci
ód
śn
łyd
.s
ku
ki
rc
ci
zo
śn
w
.ro
e
zs
ku
rc
z
ak %
ty
w
na
tk
an
ka
tłu B
sz M
cz I
ow
a
ci
ał
a
tk
an
ka
m
as
a
w
ys
ok
oś
ć
ci
ał
a
0
DYSKUSJA
Ze względu na charakter obozu sportowego wysiłek moŜna zaliczyć do
bardzo intensywnych. Podniesienie poziomu zdolności motorycznych na skutek
ukierunkowanej aktywności fizycznej łączy się najczęściej ze zmianami w
składzie ciała co stało się istotą niniejszych badań.
Nie jest nowością informacja, Ŝe budowa somatyczna ma wpływ na
sprawność ruchową. Wykazano (niezaleŜnie od płci) związek pomiędzy
poziomem siły statycznej a wielkością masy ciała szczupłego (LBM). O ile
przyrostom masy tłuszczowej odpowiada w wieku dojrzewania przyrost siły
mięśniowej, u młodzieŜy starszej zjawisko to zanika, co znajduje uzasadnienie w
ustępującym współwystępowaniu otłuszczenia ciała z narastającą ilością
uŜytecznej tkanki mięśniowej (Napierała – Cieślicka – Dmitruk, 2007). U dziewcząt
znamienny jest związek siły mięśniowej z masą tłuszczu widoczny tylko w okresie
pokwitania. Okazuje się, iŜ dla osiągania najlepszych rezultatów w badających
zdolności
szybkościowe,
wytrzymałościowe
a
częściowo
koordynacyjne,
najkorzystniejszymi parametrami somatycznymi są wielkości masy ciała i masy
tłuszczu. Istniejąca zaleŜność między efektami motorycznymi a wysokością ciała
53
oznacza osiąganie lepszych rezultatów „sprzyja” smuklejsza sylwetka ciała.
„Oddalenie” od tych parametrów powoduje pogorszenie wyników. Model ten
odpowiada przede wszystkim związkom z masą ciała i jej komponentami, a
wielkość masy tłuszczowej implikuje szczególnie negatywne konsekwencje w
motoryczności (Szopa – Mleczko – śak, 2000). Zwiększone otłuszczenie jest nie
tylko przyczyną chorób przemiany materii, układu krąŜenia, oddychania i in., ale
równieŜ łączy się regresem sprawności. Zjawiskom tym sprzyja zmniejszająca się
aktywność ruchowa przy jednoczesnym obfitszym i bardziej kalorycznym
odŜywianiu. Ze względu na cel pobytu na obozie letnim studentów, troska o
zwiększenie motoryczności leŜy w załoŜeniach programowych obozu. Wraz ze
zwiększonym wysiłkiem w parze winna iść zmiana parametrów składu ciała.
Zmniejszająca się ilość tłuszczu winna iść w parze z podniesieniem sprawności
ruchowej.
WNIOSKI
Badania upowaŜniły do wyciągnięcia następujących wniosków:
1.
Dla
zaobserwowania
istotnych
zmian
w
porównywanych
cechach
morfologicznych wysiłek jaki występował podczas obozu letniego nie
stanowił dla badanych studentek dostatecznego bodźca. Istotne zmiany
zaobserwowano w róŜnicach obwodu bioder, klatki piersiowej przy wdechu
i wydechu (1%) oraz pomiarach uda (5%),
2.
W grupie badanych kobiet dostrzec moŜna obniŜenie się średniej wielkości
masy
ciała,
wskaźnika
BMI,
tkanki
tłuszczowej
(niepotwierdzone
statystycznie).
3.
Wystąpiły nieznaczne róŜnice w pomiarach ciśnienia skurczowego i
rozkurczowego. W pomiarach tętna róŜnice okazały się istotne statystycznie
na poziomie 1%.
54
PIŚMIENNICTWO
DRABIK, J. 1992. Sprawność fizyczna i jej testowanie u młodzieŜy szkolnej. Gdańsk :
AWF, 1992. 13 s.
DROZDOWSKI, Z. 1998. Antropometria w wychowaniu fizycznym. Poznań :
Podręczniki, nr 24, AWF, 1998. s. 142.
NAPIERAŁA, M. - CIEŚLICKA, M. – DMITRUK, K. 2007. Budowa morfologiczna a
zdolności motoryczne studentów I roku wychowania fizycznego Uniwersytetu
azimierza Wielkiego w Bydgoszczy. Lublin: „Annales”, (red.) W. Śladkowski,
Universitatis Mariae Curie – Skłodowska, Sectio D, Medicina, 2007, vol. LXII,
Suppl. XVIII, nr. 5, s. 226 - 229.
ROY, J. - SHEPHARD, M. D. 1987. Exercise physiology, Philadelphia : B.C. Decker
INC, Toronto, 1987.
SZOPA, J. – MLECZKO, E. – śAK, S. 2000. Podstawy antropomotoryki, Warszawa –
Kraków : PWN, 2000.
ZHRNUTIE
VPLYV LETNÉHO KURZU NA MORFOLOGICKÉ ZMENY ŠTUDENTIEK TELESNEJ
VÝCHOVY UNIVERZITY KAZIMÍRA VEĽKÉHO V BYDGOŠTI
V študijnom programe štúdia telesnej výchovy, pripravujúceho budúcich
učiteľov je o.i. 10 dňový športový letný kurz. Dvojnásobné meranie somatických
ukazovateľov na 10 dňovom športovom letnom kurze v júni 2007 malo ukázať, či
absolvované telesné zaťaženie spôsobuje ich zmeny.
Merania, ktoré sa vykonávajú niekoľko rokov, absolvovalo 19 študentiek
denného štúdia telesnej výchovy z Univerzity Kazimíra Veľkého v Bydgošti, ktoré
absolvovali športový kurz v Kregli pri Bydgošti.
Vykonané boli merania: telesná výška a telesná hmotnosť, BMI, hodnoty
telesného tuku, aktívnej telesnej hmotnosti, šírka bedier, šírka panvy, obvod
hrudníka pri nádychu a výdychu, obvod pása a bedier, obvod ramena pri
napätí a pri uvoľnení, obvod stehna a obvod lýtka. Boli taktiež vykonané
merania systolického a diastolického krvného tlaku a srdcovej frekvencie.
55
Všetky merania boli vykonané antropometrickými prístrojmi v súlade s
odporúčaniami antropológov. Závislosť rozdielov medzi priemermi somatických
ukazovateľov bola určená pomocou testu Studenta.
Z analýzy výsledkov meraní vyplýva, že u sledovaných žien sa zmenšila
hmotnosť tela, znížila sa hodnota telesného tuku a srdcovej frekvencie. Zväčšili
sa obvody hrudníka. Rovnako boli určené
veľkosti
sledovaných
boli
ukazovateľov.
Výsledky
meraní
zmien
jednotlivých
štatisticky
spracované
a uvedené v tabuľkách a obrázkoch.
Kľúčové slová: Zmeny stavby tela, kurz študentov.
SUMMARY
INFLUENCE OF SUMMER CAMP ON MORPHOLOGICAL CHANGES IN WOMEN –
STUDENTS FROM PHYSICAL DEPARTMENT OF KAZIMIERZ WIELKI UNIVERSITY IN
BYDGOSZCZ
In the syllabus for students of Physical Education Department training future
PE teachers there is, among others, a 10 – day summer sport camp. Twice
repeated tests of somatic features at a 10 – day summer camp in June 2007
were to show if physical effort causes their changes.
Tests, carried on for several years, included 15 women intramural students
from Physical Education Department of Kazimierz Wielki Univerity in Bydgoszcz,
taking part in sport camp in Kręgiel near Bydgoszcz.
The fallowing measurements were done: height and body mass, BMI,
adipose tissue, active tissue, hip breadth, pelvis breadth, chest measurement at
aspiration and expiration, waist and hip measurement, arm measurement while
tensed and relaxed, measurement of thigh and calf. Also, measurement of
pressure – maximum, minimum and pulse were done.
All
measurements
were
done
using
anthropometric
instruments
in
compliance with instructions from anthropologists. Importance of differences
between mean results of the tested somatic features were appointed by means
of Student test. Analysis of the results shows that in the tested women their body
mass decreased, fat content and pulse dropped. Chest measurement
56
increased. Values of variables of particular features tested were also appointed.
Results of the study were statistically worked out and presented in tables and
diagrams.
Key words: Changes in body composition, student camp
57
PERIODIZÁCIA TRÉNINGOVÉHO ZAŤAŽENIA, AKO FORMA ŠPORTOVEJ
PRÍPRAVY PLAVCOV
IVAN JANKO
Katedra telesnej výchovy a športu FZKI SPU v Nitre
Kľúčové slová: Plávanie, objem, intenzita, porovnávanie objemu a intenzity,
výkonnostný rast, výkonnostné plató
ÚVOD
Plavecký tréning sa od útleho veku veľmi často aplikuje stereotypným
spôsobom. Jednotvárnosť tréningového zaťaženia sa v neskoršom období môže
prejaviť až blokovaním výkonnostného rastu pretekára, a to bez ohľadu na jeho
športovú špecializáciu. Na stav, v ktorom sa napriek usilovnému a pravidelnému
tréningu mení výkonnostná úroveň mladého športovca len minimálne, poukázal
napríklad Havlíček (1987).
PROBLÉM
Výskum zaoberajúci sa teoretickými základmi tréningového procesu sa,
okrem skúmania zaťažovania organizmu, orientuje aj na striedanie fáz
zaťažovania organizmu a jeho odpočinku. V neposlednom rade sa však
zaoberá aj striedaním fáz s rozličnou intenzitou tréningového zaťaženia. Podľa
O´Neilla (2001) sa fáza odpočinku v tréningovom procese môže stať limitujúcim
faktorom výkonnostného rastu mladého športovca.
Odborní a vedeckí pracovníci z oblasti Teórie a didaktiky športového
tréningu (Counsilman, 1982, Tschiene, 1985, Bondarčuk, 1986, Klumper, 1987,
Schramm, 1987) už dlhšie poukazujú na malú efektívnosť tréningového procesu,
58
ktorý je síce vedený vo veľkom objeme a vysokou intenzitou, ale monotónne.
Merania efektivity tréningového procesu zverejnil aj Bence (2001).
Naša práca nadväzuje na výskum, ktorý bol uskutočnený v rámci
rezortných výskumných úloh pod vedením prof. Havlíčka ešte v roku 1987.
Výsledky výskumu boli neskôr aplikované aj v konkrétnej trénerskej praxi,
napríklad u mladých plavcov (Janko, 2004).
CIEĽ A ÚLOHY
Cieľom nášho výskumu bolo sledovanie jednotlivých fáz zaťažovania
plavcov v kontexte s ich výkonnostným rastom. Zaznamenávali sme účinky
pôsobenia tréningu na organizmus mladého plavca v rôznych fázach ročného
tréningového cyklu jednak klasickým spôsobom, a jednak striedaním rôznych
stupňov objemu a intenzity podľa dopredu určenej metodiky.
METODIKA A VÝSLEDKY
Výskum sa realizoval v rokoch 2005 – 06 v podmienkach tréningových
skupín ŠG SPU Nitra. Do projektu bolo zapojených celkom 21 plavcov
spomenutého klubu. V tejto práci zverejňujeme výsledky sledovania dvoch
najvýkonnejších pretekárov, ktorí boli zo sledovanej skupiny vybraní jednak na
základe plaveckých výsledkov (majstri SR), ale aj pomocou medzinárodných
bodovacích tabuliek (bodové hodnoty nad 650 bodov).
Ukázalo sa, že klasickým spôsobom pripravovaná tréningová skupina bola
len ťažko porovnateľná so skupinou v ktorej, ako sa neskôr ukázalo, boli
najvýkonnejších plavci. Aj z tohto dôvodu ich v tejto práci nebudeme
vyhodnocovať.
Periodizácia
tréningového
zaťaženia
výskumnej
skupiny
zo striedania záťaže tak v denných, týždenných, ako aj
pozostávala
štvortýždenných
cykloch a mezocykloch. Zmeny momentálnej výkonnosti pretekárov sme
zisťovali:
•
Meraním času na trati 3 x 25m. Takto sme zisťovali zmeny v plaveckej
rýchlosti. Štartovalo sa letmým štartom. Následne sa vypočítaval priemerný
čas.
59
•
Testovaním špeciálnej vytrvalosti, ktorú sme zisťovali meraním času na 4 x 50m
so štartom z vody. Interval odpočinku medzi dvomi úsekmi bol 10 sekúnd
(pretekár plával rovnakým plaveckým spôsobom, ako opakované 25m
úseky).
•
Zmenu plaveckej výkonnosti sme zaznamenávali podľa výsledkov na
vybraných vrcholných republikových plaveckých podujatiach. Výsledky
týchto zistení, ako aj ich bodové vyjadrenia sú podkladom pre inú prácu.
•
Zmenu funkčnej pripravenosti plavcov sme evidovali na základe zistení
odborného tímu príslušného oddelenia Špecializovanej nemocnice sv.
Svorada v Nitre na Zobore.
Ako príklad dennej periodizácie tréningového zaťaženia v jednotlivých
fázach tréningového obdobia uvádzame pomocou počítačového záznamu
programu POLAR.
Príklad
jednotvárneho
zaťažovania,
ktorý
bol
pre
skúmaných
plavcov
charakteristický najmä v prípravnom období uvádzame na obrázku 1.
Obrázok 1
Príklad striedania zaťaženia bol zaznamenaní podobným spôsobom. Táto
fáza tréningu pozostávala z intervalového zaťažovania organizmu, ktorý je
znázornený na obrázku 2.
60
Obrázok 2
Striedanie nižšej intenzity s veľkým objemom a vysokej intenzity s nižším
objemom je graficky znázornené na obrázku 3. Na tomto obrázku je zachytený
týždenný tréningový cyklus. Striedanie intenzity a objemu zaťažovania sme
samozrejme aplikovali v niekoľkých variáciách. Uvádzaný príklad je len jedným
z týchto
variácií.
Grafické
znázornenie
striedania
objemu
a intenzity
v týždennom tréningovom cykle:
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
po.
ut.
str.
objem
štv.
pi.
so.
intenzita
Obrázok 3
Charakteristickým príkladom zaťažovania pretekárov v štvortýždennom
mezocykle bolo plánované striedanie zaťažovania v jednotlivých týždňoch
sledovaného obdobia. V uvádzanom prípade intenzita záťaže postupne stúpala
a vrcholila v 3. týždni daného mezocyklu tréningového obdobia, tak ako je to
61
uvedené na obrázku 4. Podobne ako v týždennom cykle, aj v štvortýždennom
mezocykle by sme takýchto grafických záznamov mohli uviesť viac, nakoľko aj
na striedanie zaťažovania v tréningových obdobiach je niekoľko variácií. Príklad
štvortýždennej periodizácie s vrcholom zaťažovania v 3. týždni:
60 000
50 000
40 000
30 000
20 000
10 000
0
1.týždeň
2.týždeň
1.týždeň
2.týždeň
3.týždeň
3.týždeň
4.týždeň
4.týždeň
Obrázok 4
Klesajúca, alebo stúpajúca tendencia záťažovej krivky závisela aj od fázy
tréningového
obdobia.
Krivka
objemu
a intenzity
v prípravnom
období
zaznamenávala spravidla stúpajúcu tendenciu. Naproti tomu počas súťažného
obdobia objemové ukazovatele klesajú a aplikujú sa skôr intenzívnejšie a kratšie
plavecké úseky s dlhším odpočinkom.
Ako ďalší príklad uvádzame striedanie objemu a intenzity v týždňových
cykloch. Predkladaný príklad, ktorý je na obrázku 5, je samozrejme tiež len
jedným z možných variácií. Smerovanie krivky záťaže, tak ako to už bolo
uvedené, záviselo aj od obdobia tréningového procesu.
62
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
1.týždeň
2.týždeň
3.týždeň
obj. v km
50
4.týždeň
int.v %
Obrázok 5
Funkčné
zmeny
sme
sledovali
pomocou
záznamu
zmien
Vo2max
v ml/kg/min. Zmenou týchto hodnôt sme regulovali celkový ročný tréningový
cyklus. Uskutočnili sme celkom
štyri
merania ročne,
a to na začiatku
tréningového roku (september), pred vrcholom zimného súťažného obdobia
(december), po skončení zimného prípravného obdobia (marec) a pred
vrcholom letného prípravného obdobia (jún). Vývoj zmien je zaznamenaný na
obrázku 6.
80
75
70
65
60
55
pret.č.1
ptet.č.2
sept.
dec.
mar.
jún
Obrázok 6
Pri spracovaní výsledkov sledovania chceme upozorniť, že pri tomto
výskume sme sa zamerali len na sledovanie vplyvu zmien v organizme mladých
63
plavcov a následne ich športovej výkonnosti prostredníctvom ich cieleného
zaťažovania.
Pre ucelenejšiu možnosť porovnania zmien v sledovaných ukazovateľoch
uvádzame výsledky meraní v tabuľkách 1. – 4 .
Tabuľka 1 Výsledky meraní 3 x 25 m svoj spôsob – priemerný čas
2005
Pretekár 1
Pretekár 2
Prsia
kraul
september
14,99
11,35
október
15,10
november
2006
Pretekár 1
Pretekár 2
prsia
kraul
september
14,67
11,29
11,42
október
14,88
11,31
15,22
11,40
november
14,95
11,11
december
14,88
11,10
december
14,80
11,19
január
15,10
11,23
január
14,71
10,99
február
15,23
11,35
február
14,66
11,07
marec
15,45
11,45
marec
14,37
10,89
apríl
15,56
11,37
apríl
14,33
10,85
máj
15,00
11,12
máj
14,41,
10,81
jún
14,66
11,10
jún
13,99
10,77
Tabuľka 2 Výsledky meraní 4 x 50m svoj spôsob – priemerný čas
2005
Pretekár 1
Pretekár 2
Prsia
kraul
september
35,85
29,88
október
36,00
november
Pretekár 1
Pretekár 2
prsia
kraul
september
35,22
30,11
30,10
október
35,37
30,02
34,85
28,78
november
34,11
29,77
december
34,32
28,10
december
34,07
29,28
január
35,56
28,78
január
35,44
30,15
február
35,89
29,45
február
35,18
30,08
marec
35,77
29,87
marec
35,02
29,45
apríl
35,22
28,78
apríl
35,15
28,22
máj
35,10
28,40
máj
34,99
28,09
jún
34,87
28,11
2006
jún
34,73
27,91
64
Tabuľka 3 Výsledky meraní Vo2max v ml/kg/min. v porovnaní s nárastom
hmotnosti
2005
Pretekár
Kg
Pretekár
l
kg
2006
Pretekár
2
kg
Pretekár
1
kg
2
september
61
65
74
58
september
60
71
73
67
december
67
62
78
59
december
65
69
71
66
marec
63
65
71
60
marec
64
68
68
69
jún
68
60
67
62
jún
69
67
65
70
ZÁVERY
•
Tréning, aj keď je vedený vo vysokom objeme a vo vysokej intenzite, nemusí
viesť k predpokladanej pozitívnej zmene športovej výkonnosti. Organizmus
pretekára si na stereotypnú záťaž môže zvyknúť a odolávať jej vplyvu.
Striedanie zaťaženia môže tento stereotyp obmedziť.
•
Striedanie
tréningového
zaťaženia
obmedzí
pretekárovi
nežiaducim
spôsobom (spravidla vznikom výkonnostného plató, alebo iným spôsobom..)
reagovať na záťažový stres.
•
Zmeny v organizme pretekára sú ovplyvnené oveľa širším spektrom vplyvov,
ako
je
tréningový
proces,
napríklad
rastom,
fyziologickým
vývojom,
stravovacím a pitným režimom, aktívnym a pasívnym odpočinkom, atď.)
•
Postupný (aj keď často pomalší rast) pretekárskej výkonnosti spôsobuje menej
problémov v psychike plavcov, ako prípadné spomenuté výkonnostné plató,
ktoré môže narušiť psychologickú rovnováhu pretekárov aj na dlhé obdobie.
•
Keďže výsledky funkčných zmien boli z časti ovplyvnené zmenou telesnej
hmotnosti
(najmä
v prvom
roku
skúmaného
obdobia)
sledovaných
pretekárov usúdili sme, že pomocou podobnej diagnostiky je vhodnejšie
testovať pretekárov s ukončeným biologickým vývojom. Telesná hmotnosť
sledovaných jedincov je uvedená, ako doplnkový ukazovateľ, v tabuľke 3.
LITERATÚRA
BENCE, L. 2001. Základy antropomotoriky. Vysokoškolské učebné texty. Banská
Bystrica : KTVŠ UMB, 2001. 94 s.
65
BONDARČUK, A. et. al. 1986. Voprosy periodizacii sportivnych trenirovok Moskva :
1986
COUNSILMAN, K.H. 1982. Competitive swimming manual for coaches and
swimmers. Indiana: Inc. Bloomington, 1982, 293 s. ISBN 963-253-376-3
HAVLÍČEK, I. a kol. 1987. Športová príprava talentovanej mládeže. Bratislava :
Šport, 1987,327 s. 077-023-87 SPT
JANKO, I. 2004. Zefektívnenie vplyvu tréningového zaťaženia na zvyšovanie
výkonnosti plavcov. Nitra : UKF, 2004, s 65 -72. ISBN 80-8050-746-5
KLUMPER, A. 1987 Uberlastungsrekreation bei Spitzenahleten. In: Leistugssport,
Berlin : Sport, 1987 N. 17, S. 5. - 16.
SCHRAMM, E. et. al. 1987. Sport-schwimmen. Berlin: Sportverlag, 1987, 334 s. ISBN
3-328-00138-7
TCHIENE, P. 1985. Veränderungen in der Struktur des Jahrestrainingszyklus. In:
Leistugssport, Berlin: Sport, 1985, s. 5. – 12.
SUMMARY
PERIODIZATION OF TRAINING LOADING AS A SPORT PREPARATION FORM OF
SWIMMERS
The periodization of training load helps for better development of general
and specific physical fitness. It seens to be much more effective than clasical
way of loading of young sportmen. The research was focused to achnowled
gement of this hypothesis. It finished with positive result when experimental
group finished with statistically considerable results in all sections like control one.
Key words: Swimming, capacity, intensity, comparison of capacity and intensity
performance development, perfomance plato
66
ROZVOJ ODRAZOVEJ VÝBUŠNOSTI VO VOLEJBALE
LUCIA KRAJKOVIČOVÁ
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Volejbal, hráčky, silové schopností, odrazová výbušnosť,
všeobecná
pohybová
výkonnosť,
špeciálna
pohybová
výkonnosť
ÚVOD
Najcharakteristickejším znakom súčasného volejbalu je dynamický pohyb
hráčov po celú dobu stretnutia. Z pohybových schopností sú pre volejbalových
hráčov
potrebné
predovšetkým
výbušné
charakteristiky,
ktoré
určujú
dynamickosť hry, ovplyvňujú herné výkony hráča a v konečnom dôsledku aj
samotný úspech družstva. Celková dynamika volejbalového konania je
ovplyvnená
skutočnosťou,
že
viacero
herných
činností
jednotlivca
je
vykonávané s maximálnou intenzitou, s využitím výbušnej sily realizované v čo
najkratšom
časovom
intervale.
V hre
sa
výbušnosť
a dynamika
výkonu
jednotlivca i družstva najviac prejavuje a uplatňuje pri výskokoch, pádoch
a presunoch. Dobré zvládnutie výbušných charakteristík v herných činnostiach
umožňuje družstvu intenzívnejšie a dravšie hranie, čo značne sťažuje situáciu
súperovi.
PROBLÉM
Je nutné hneď na začiatku konštatovať, že vývoj volejbalu, tak ako každej
športovej hry, je veľmi úzko zviazaný s vývojom jeho pravidiel. Niektoré obdobia
sú charakterizované faktom, že hra je vpredu a pravidlá sa jej musia prispôsobiť
t.j. dohnať vývojové oneskorenie. Pravidlá sa postupne prispôsobovali tomu, ako
67
sa väčšina hráčov zdokonaľovala z hľadiska technicko-taktických i pohybových
kvalít. Zlepšovanie výskoku a technickej stránky útočného úderu viedlo
k zvyšovaniu siete z pôvodných asi 180cm až na dnešné hodnoty (u žien na
dnešných 224cm). Je zrejmé, že volejbal bude aj naďalej pokračovať k vysoko
dynamickej športovej hre. Jeho nároky na všetky stránky pripravenosti hráčov
budú aj naďalej stúpať. Na jednej strane ide o ešte progresívnejší rozvoj
najdôležitejších pohybových schopností, ktorý sa prejaví väčším výskokom,
mohutnejším švihom paže pri smeči, rýchlejším štartom pri lopte a vôbec
rýchlejšou reakciou na vyskytujúce sa herné situácie. Na druhej strane o ďalší
rozvoj technicko-taktickej stránky výkonu družstva a zvlášť stránky psychickej
u každého jednotlivého hráča (Malý, 1990).
Vavák (2006) uvádza, že súčasný volejbal vyžaduje dobrú fyzickú
pripravenosť. Systém hodnotenia vo volejbale, ktorý sa teraz používa, zvýšil
potrebu rozvoja silových a rýchlostných schopností. V súčasnom volejbale je
potrebné preto používať špecializované metódy, formy a prostriedky rozvoja
silových schopností. Potrebné je nutné vnímať zákonitosti vývoja ľudského
organizmu, umožňujúce jeho prirodzený nárast.
Pri tréningu musíme dbať na správne technické vykonávanie cvičení. Hráči
a hráčky volejbalu sa musia tak naučiť technicky vykonávať jednotlivé cvičenia,
aby nedochádzalo k nadmernému a hlavne nefyziologickému zaťažovaniu
kĺbov a svalových partií – hlavne odstupov a úponov svalov. Obzvlášť dôležitou
úlohou je naučiť hráčov správne dýchať počas cvičení. Hráčov učíme, že
v priebehu cvičení musia byť plne sústredení na cvik a nemôžu sa zaťažovať
okolím. Do jednoduchých cvičení možno postupne zaraďovať cvičenia, ktoré
obsahujú aj prvky zvyšujúce nároky na koordinačné schopnosti. Každé cvičenie
svojím spôsobom vyžaduje správnu koordináciu pohybov, ale možno cielene
sťažovať úlohu hráčom zaradením doplnkových pohybových tvarov do
jednoduchých silových cvičení. Realizujeme ich pri rozvíjaní silovej vytrvalosti
a postupne ich zaraďujeme aj do cvičení dynamickej sily, ale len u tých
zverencov, kde sme si takmer istí že to zvládnu (Vavák, 2006).
Haník – Lehnert a kol. (2004) uvádzajú, že sila je dôležitým predpokladom
efektívneho vykonávania herných činností volejbalistu. Jej dostatočná úroveň
ovplyvňuje rozvoj ostatných pohybových schopností (rýchlosť, vytrvalosť,
68
flexibilita, koordinácia), ale aj zdravie a telesnú zdatnosť hráčov. Musíme dbať
predovšetkým na to, aby bolo telo volejbalistu dostatočne vybavené svalovo
i silovo.
Odborne
vedený
tréning
sily
vedie
k zvyšovaniu
zaťažiteľnosti
a funkčnému rozvoju svalstva. Tréningom postupne dochádza k zväčšovaniu
svalovej sily a k vytrvalosti špecifických svalových skupín prostredníctvom
zlepšenia nervovosvalovej koordinácie, svalovej hypertrofie.
Najdôležitejším silovým prejavom vo volejbale je výbušná sila dolných
končatín, ovplyvňujúca hlavne výšku výskoku smečiarskych a blokárskych akcií.
Rozvoju odrazovej výbušnosti je preto potrebné venovať dostatočnú pozornosť.
V našom príspevku chceme prezentovať výsledky výskumu, v ktorom sme
sa
zaoberali
možnosťami
rozvoja
odrazovej
výbušnosti
u 1.
ligového
volejbalového družstva žien ŽP ŠPORT Podbrezová. Predpokladali sme, že
realizáciou vybraných cvičení zameraných na rozvoj odrazovej výbušnosti dôjde
k pozitívnym zmenám v charakteristikách odrazovej výbušnosti u všetkých
hráčok.
Výsledky nášho skúmania môžu poukázať na jednu z reálnych ciest ako
rozvíjať odrazovú výbušnosť.
METODIKA
Výskumným súborom bolo ženské prvoligové volejbalové družstvo ŽP ŠPORT
Podbrezová. Vybraný súbor sa skladal z 13 hráčok, ktorých vek, dĺžka športovej
činnosti a denný režim boli rozdielne. Tri hráčky boli zamestnané a zvyšok
družstva tvorili študentky.
Na základe navrhnutého plánu ročného tréningového cyklu sme realizovali
cvičenia rozvíjajúce odrazovú výbušnosť v sezóne 2006/2007. Prostredníctvom
vybraných cvičení (Krajkovičová, 2007) sme sa snažili zvýšiť úroveň charakteristík
výbušnej sily dolných končatín v sledovanom družstve. Vývoj sme sledovali
a kontrolovali vybranými vstupnými (8.2006) a výstupnými (3.2007) motorickými
testami. V priebehu súťažného obdobia sme realizovali dve kontrolné merania.
Metódu merania sme použili pri analýze telesného rozvoja na meranie
základných antropometrických hodnôt u sledovaných hráčok, ich telesnú výšku,
telesnú hmotnosť a dosah v stoji. Na kvalitatívne vyhodnotenie sme využili
logické metódy – analýzu, syntézu, porovnanie. Na zisťovanie úrovne motorickej
69
výkonnosti sme použili nasledovné testy všeobecnej a špeciálnej pohybovej
výkonnosti: skok do diaľky z miesta, ľah sed za 1 minútu, vertikálny smečiarsky
výskok z rozbehu a vertikálny blokársky výskok. Výsledky sme zoradili do tabuliek,
kde sme použili základné matematické metódy – súčet, rozdiel, priemer,
percentuálne vyjadrenie
VÝSLEDKY
Realizáciou
vstupných
testov
všeobecnej
a špeciálnej
pohybovej
výkonnosti a meraním telesného rozvoja sme zistili počiatočný stav skúmaného
súboru. Chceli sme predovšetkým analyzovať tie výbušné charakteristiky, ktoré
nás priamo informovali o aktuálnej (vstupnej) úrovni odrazovej výbušnosti
v sledovanom súbore. Jednalo sa o zaznamenanie smečiarskych a blokárskych
dosahov
v stoji,
potrebných
na
zistenie
výšky
čistého
smečiarskeho
a blokárskeho vertikálneho výskoku.
Výsledky zo vstupných meraní telesného rozvoja, uvádzame v tabuľke 1.
Tabuľka 1
Základné antropometrické hodnoty sledovaných hráčok - vstup
PČ
Hráčka
1
A. I.
2
B. J.
3
B. E.
4
F. J.
5
K. L.
6
L. B.
7
M. V.
8
M. Z.
9
M. V.
10
M. I.
11
N. J.
12
V. M.
13
V. J.
Priemerné hodnoty
Hmotnosť
(kg)
64
70
65
72
57
75
68
65
77
64
64
77
68
68,2
Výška (cm)
161
174
178
173
175
180
176
172
178
169
180
180
178
174,9
Dosah v stoji (cm)
smeč
Blok
210
208
235
230
230
227
223
221
226
223
230
227
226
224
223
220
227
225
222
219
232
230
230
227
230
227
226,5
223,7
Na základe antropometrických charakteristík môžeme konštatovať, že sa
jedná o súbor, ktorý je viac-menej homogénny. Rozdiely medzi nameranými
hodnotami nevykazovali vysoký rozptyl.
70
Tabuľka 2
Vstupné hodnoty smečiarskeho a blokárskeho dosahu
PČ Meno a priezvisko
1 A. I.
2 B. J.
3 B. E.
4 F. J.
5 K. L.
6 L. B.
7 M. V.
8 M. Z.
9 M. V.
10 M. I.
11 N. J.
12 V. M.
13 V. J.
Priemerné hodnoty
Smečiarsky
dosah (cm)
261
300
291
268
283
285
285
269
285
272
290
284
288
281,6
Výskok (cm)
smeč
Blok
51
41
65
60
61
57
45
33
58
48
55
52
54
48
47
40
58
49
50
39
58
53
54
48
58
45
54,9
47,2
Blokársky
dosah (cm)
249
290
284
254
271
279
273
259
274
258
283
275
272
270,8
V tabuľkách 2 a 3 uvádzame hodnoty vstupných a výstupných meraní
smečiarskeho a blokárskeho dosahu
Tabuľka 3
Výstupné hodnoty smečiarskeho a blokárskeho dosahu
Meno
PČ a priezvisko
1 A. I.
2 B. J.
3 B. E.
4 F. J.
5 K. L.
6 L. B.
7 M. V.
8 M. Z.
9 M. V.
10 M. I.
11 N. J.
12 V. M.
13 V.J.
Priemerné
hodnoty
T test
Výskok (cm)
Smečiarsky
dosah (cm)
264
302
294
270
288
289
287
272
288
274
290
286
291
Blokársky
dosah
(cm)
251
291
287
257
275
281
275
261
277
261
283
277
279
smeč
54
67
64
47
62
59
61
49
61
52
58
56
61
blok
43
61
60
36
52
54
51
41
52
42
53
50
52
284,2
273,5
57,8
49,8
0,547
0,593
Rozdiel
smeč
3
2
3
2
5
4
2
3
3
2
0
2
3
blok
2
1
3
3
4
2
2
2
3
3
0
2
7
2,6
2,6
Pri porovnaní hodnôt vstupných a výstupných meraní sme zistili, že
k pozitívnemu zlepšeniu došlo v teste skok do diaľky z miesta, v ktorom sa hráčky
zlepšili v priemere o 4,9cm, čo predstavuje 2,3%.
71
V teste ľah-sed sa hráčky v sledovanom období zlepšili v priemere o 3,5
opakovaní, čo predstavuje 7,5%.
Pri meraní vertikálneho smečiarskeho výskoku sa zlepšili hráčky v priemere
o 2,6cm, čo je 0,9%.V teste vertikálneho blokárskeho výskoku sa dievčatá zlepšili
v priemere o 2,7cm, čo predstavuje 0,7%. Zaznamenané zmeny medzi vstupným
a výstupným meraním neboli štatisticky významné na hladine významnosti 0,01
a 0,05 ani v jednom z meraní. Pozitívne môžeme hodnotiť, skutočnosť, že okrem
jednej
hráčky
sme
u všetkých
ostaných
zaznamenali
nárast
úrovne
v sledovaných charakteristikách silových a výbušných schopností.
ZÁVER
Na základe zistených výsledkov môžeme konštatovať, že navrhnuté
cvičenia
prispeli
k zlepšeniu
odrazovej
výbušnosti
sledovaných
hráčok.
Špecifické zaradenie týchto cvičení do tréningového procesu ovplyvnilo
zlepšenie úrovne sledovanej schopnosti v priebehu nášho výskumu, ktorý trval 7
mesiacov. Negatívne je, že nedošlo k významným štatistickým zmenám. Ak by
sa cvičenia vykonávali dlhšiu dobu, získali by sme presnejší a dôveryhodnejší
ukazovateľ ich efektívnosti. Dôležité by bolo zistenie zlomu, kedy by výkonnosť v
odrazovej výbušnosti jednotlivých hráčok dosiahla maximálnu úroveň a ďalej by
sa pracovalo už len na jej udržaní.
Dôležité pre efektívny rozvoj odrazovej výbušnosti je aj homogénnosť súboru
hráčok z hľadiska ich veku, pretože medzi hráčkami s veľkým vekovým rozdielom
je
značný
výkonnostný,
somatický
a aj
psychický
rozdiel.
Tiež
trvanie
špecializovaného tréningu viac ako 3 mesiace, prihliadanie na individuálne
osobitosti hráčok, využívanie bezpečného a vhodného náradia a náčinia,
využívanie variabilných metód a prostriedkov, adekvátne určenie zaťaženia
a potreba regenerácie.
Potvrdil sa predpoklad, že aj na základe realizovaného programu na rozvoj
pohybovej výkonnosti a tým na zvýšenie hernej výkonnosti a dosiahnutých
výsledkov v sezóne 2006/2007 podarilo sa družstvu ŽP ŠPORT Podbrezová
vybojovať si postup do volejbalovej extraligy.
Zistená úroveň výbušných schopností u sledovaných hráčok nám ukázala
smer, akým sa máme orientovať v ďalšom tréningovom pôsobení. Aké sú
72
nedostatky v charakteristikách odrazovej výbušnosti jednotlivých hráčok a ako
pracovať na ich odstránení a na druhej strane ako rozvíjať ich dominantné
stránky.
ZHRNUTIE
V príspevku sme analyzovali odrazovú výbušnosť volejbalistiek a zisťovali
zmeny jej úrovne po realizácii špecifického súboru cvičení vedúcich k rozvoju
odrazovej výbušnosti.
Prostredníctvom teoretického rozboru sme v úvode rozobrali problematiku
pohybových schopností. Charakterizovali sme silové schopnosti, odrazovú
výbušnosť a definovali svalovú silu. Poukázali sme aj na rozvoj silových
schopností. Pri spracovaní dokumentov sme sa opierali o uvedenú literatúru.
Základnou metódou pre náš výskum bola metóda merania, ktorá nám
umožnila analyzovať dosiahnuté výsledky vo vybraných motorických testoch.
Na základe tejto analýzy sme vyhodnocovali, či navrhnutý súbor cvičení pre
rozvoj odrazovej výbušnosti bol efektívny.
Pri vyhodnocovaní sme použili kvalitatívne metódy, metódy syntézy,
analýzy indukcie a dedukcie a kvantitatívne matematicko-štatistické metódy.
Zistené informácie a poznatky uvedené v našom príspevku, môžu poslúžiť
volejbalovým trénerom, ktorý ich uplatnia a využijú vo vlastnom tréningovom
procese.
LITERATÚRA
CHOUTKA, M. – DOVALIL, J. 1987. Sportovní trénink. Praha : Olympia, 1987. 319 s.
DOLEŽALOVÁ, L. – LEDNICKÝ, A. 2006. Cvičenia na rozvoj reaktívnej sily dolných
končatín. In: Telesná výchova a šport (Príloha). Bratislava : UK FTVŠ, 2006, s. 1.
KRAJKOVIČOVÁ, L. 2007. Analýza a
rozvoj odrazovej výbušnosti v príprave
volejbalistiek družstva ŽP ŠPORT Podbrezová. [Diplomová práca] Banská
Bystrica : UMB FHV KTVŠ, 2007, s. 72.
LACZO, E. 2005. Uplatnenie metódy plyometrie na rozvoj výbušnej sily
v jednoročnom cykle. In: Zborník prednášok zo vzdelávacích aktivít. Liptovský
Mikuláš : GRAFON, 2005, s. 136 – 140.
73
MALÝ, Z. 1990. Soubor cvičení pro zdokonalování technicko – taktické přípravy
vrcholových hráču volejbalu všech špecializací. Praha : ÚV ČSTV, 1990. 118
PŘIDAL, V. – ZAPLETALOVÁ, Ľ. 2003. Volejbal, Herný výkon – tréning, riadenie.
Bratislava : UK FTVŠ, 2003. 180 s.
VAVÁK, M. 2006. Posilňovacie cvičenia vo volejbale. In: Posilovací cvičení,
Metodický dopis. Bratislava : UK FTVŠ, 2006, s. 17
SUMMARY
PUSH-OFF STRENGTH ENHANCEMENT IN VOLLEYBALL.
The aim of the publication thesis was to analyse and propose sets of
exercises resulting in positive enhancement of push-off strenth.
In introduction we were concerned with the question of human movement
abilities that we described using the methodology of theoretical analysis. We
defined the push-off strength and muscular power. We also pointed out the
development of strength abilities. All the informations used in preparation of the
publication thesis is taken or derived from the listed sources.
The basic approach of our research was a method of measurement in
which we also analysed measured results in chosen motive tests and exercises.
Based on the analysis we evaluated the effectiveness of the proposed sets
of exercises in improvement of push-off strength.
In evaluation process we used methodology of qualitative determination,
synthesis, analysis of induction and deduction and qualitative mathematicalstatistical methods.
The results and information stated in our publication thesis might be used by
volley-ball trainers who can implement and use them in their own training
process.
Key words: Volleyball, players, power ability, push-off strength, general
movement capacity, special movement capacity
74
ANALÝZA ZAŤAŽENIA MLADÝCH GYMNASTOV V ZOSTAVE NA KONI
S DRŽADLAMI
JURAJ KREMNICKÝ
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Športová gymnastika, srdcová frekvencia, kôň s držadlami,
pásma HR
PROBLÉM
Kôň s držadlami je typickou mužskou disciplínou gymnastického viacboja.
Zostavy na tomto náradí nie je tak rôznorodé ako na iných náradiach. Z hľadiska
gymnastických pohybových štruktúr sem patria len švihové cvičenia, ktoré majú
charakter kyvadlového pohybu vo vzpore na pažiach. Obsah zostáv na koni
s držadlami v kategórii starších žiakov tvoria mety jednonožne. Sú to strihy
odbočmo a mety znožné, kruhy odbočmo, prednožmo, zánožmo. Z charakteru
tejto disciplíny vyplýva zaťaženie na hornú časť tela a paží. Vo všeobecnosti sa
hovorí o vnútornom a vonkajšom zaťažení. Vonkajšie zaťaženie charakterizujeme
pomocou kvantitatívnych a kvalitatívnych ukazovateľov. Vnútorné zaťaženie je
reakcia, respektíve odozva organizmu a jeho jednotlivých systémov na
vonkajšie zaťaženie.
Na hodnotenie vnútorného zaťaženia je vhodné sledovať niektoré
z fyziologických
ukazovateľov.
Z praktického
hľadiska
je
najdostupnejšie
sledovanie pulzovej, resp. srdcovej frekvencie (SF), anglicky heart rate (HR),
pomocou ktorej sa sleduje vnútorná reakcia organizmu na vonkajšie zaťaženie.
Sledovanie odozvy organizmu na zaťaženie má najväčší význam hlavne
v cyklických športoch, napr. v atletike (Čillík & Dubovská, 2003). V športovej
gymnastike nám sledovanie zmien SF slúži na zistenie všeobecnej trénovanosti,
75
ktorú musia mať gymnasti na vysokej úrovni ako predpoklad technickej prípravy
a ako nevyhnutnosť absolvovania vysokých denných tréningových dávok. U nás
sa sledovaním HR v športovej gymnastike zaoberal (Slovák, 1986), ktorý skúmal
odozvu srdcovo-cievneho systému v gymnastickom viacboji žien. U gymnastov
sme sa touto problematikou zaoberali v predchádzajúcich výskumoch kde sme
sledovali odozvu HR na tréningové zaťaženie v prípravnom období (Kremnický,
2003) a pretekové zaťaženie (Kremnický, 2007). Musíme však konštatovať, že
problematika zaťaženia v zostavách na koni s držadlami nie je dostatočne
rozpracovaná.
Najdôležitejšou časťou našej práce bolo zistiť a vyhodnotiť u sledovaných
pretekárov ich fyziologickú krivku zaťaženia v priebehu zostavy na koni
s držadlami.
V našom
fyziologickej
krivky
prípade
meracie
je
najvhodnejšie
zariadenie
Polar
na
záznam
v kombinácii
a analýzu
s príslušným
programom. Hodnotenie intenzity zaťaženia bolo individuálne a zisťovalo sa na
základe analýzy podielu HR v piatich bioenergetických pásmach respektíve
pásmach intenzity pohybového zaťaženia (Edwards. 1997). Touto problematikou
sa zaoberali (Karvonen a kol 1957) a u nás (Olšák, 1997) a tvrdí že pásmo (zónu)
srdcovej frekvencie charakterizuje najmä intenzita činnosti. Keďže pohybové
aktivity sa vykonávajú pri rôznych stupňoch intenzity, môžeme ich zaradiť do
niekoľkých pásiem srdcovej frekvencie pričom každej zóne zodpovedá určitá
úroveň srdcovej frekvencie. Pásma nie sú presne ohraničené, ale v hraničných
hodnotách sa mierne prekrývajú. Intenzitu môžeme v športe určovať vo vzťahu
k anaeróbnemu prahu (Korčok & Pupiš, 2006), alebo ako v našom prípade vo
vzťahu k maximálnej srdcovej frekvencii. Súhlasíme s (Edwards, 1997), ktorá tvrdí,
že rozdelenie srdcovej frekvencie do tréningových zón HR má zásadný význam
pre riadenie športovej prípravy, jej individualizáciu, efektívnosť a účinnosť
dosahovania určitého cieľa.
Tabuľka 1 Zóny zaťaženia srdcovej frekvencie podľa Sally Edwards
ZÓNA ČERVENEJ ČIARY
ZÓNA ANAERÓBNEHO PRAHU
AERÓBNA ZÓNA
MIERNA ZÓNA
ZDRAVOTNÁ SRDCOVÁ ZÓNA
90-100% z max SF
80-90% z max SF
70-80% z max SF
60-70% z max SF
50-60% z max SF
76
Preto nás zaujímalo, aká je odozva kardiovaskulárneho systému v priebehu
cvičenia zostavy na koni s držadlami. Takéto zistenia pomôžu riadiť tréningový
proces v gymnastike a jeho zaťaženie, ako prípravu na pretekové zaťaženie.
Tento príspevok je súčasťou grantovej úlohy VEGA 1/4500/07 „Adaptácia
na zaťaženie v priebehu ročného tréningového cyklu v atletike a v iných
športoch“
CIEĽ A ÚLOHY
Cieľom nášho výskumu bolo zistiť a analyzovať fyziologickú krivku zaťaženia
u konkrétnych
pretekárov
a
následne
individuálne
určiť
pásmo
bioenergetického krytia na konci zostavy na koni s držadlami.
Z cieľa príspevku vyplynuli nasledovné úlohy:
1. Zistiť maximálnu hodnotu srdcovej frekvencie našich probandov.
2. Prostredníctvom športtesterov zaznamenať záznam fyziologických kriviek
a priradenie do zón bioenergetického kritia.
3. Vyhodnotiť a analyzovať dosiahnuté výsledky.
METODIKA VÝSKUMU
Výskumný súbor tvorili piati športoví gymnasti Š.D.; D.F.; D.P. z klubu TJ Slávia
UK Bratislava a P.P.; A.M. z KŠG UMB Banská Bystrica. Všetci pretekári boli
zaradení do reprezentačného družstva starších žiakov Slovenska v športovej
gymnastike.
Tabuľka 2 Základné charakteristiky skúmaného súboru
Decimálny
Telesná
Telesná
vek
hmotnosť
výška
A. M.
12,27
36
146
P. P.
12,56
38
142
D. P.
14,40
42
159
D. F.
14,16
49
164
Š. D.
14,17
50
159
n=5
77
Výskum
sa
uskutočnil
v prirodzených
podmienkach
v gymnastickej
telocvični Inter Bratislava na konci súťažného obdobia v čase od 8:30 do 10:00
v priebehu pretekov starších žiakov medzi SVK – CZ. Zaznamenávali sme 3. min.
rozcvičenie
pred
spolucvičenci
náradím
z družstva
(medzičasy
(medzičasy
1-2),
2-3)
čas
pokiaľ
a samotné
cvičia
zostavu
cvičenie
zostavy
(medzičasy 3-4). Na sledovanie a určenia fyziologickej krivky zaťaženia sme
využili sporttestery firmy Polar, ktorý meria telemetricky HR z R-R intervalov EKG.
Namerané hodnoty boli uložené do pamäte a následne vyhodnotené
príslušným počítačovým programom. Analýzou záznamov sme získali informácie
o fyziologickom zaťažení sledovaných probandov. HRrest sme určili po 5 -10 min.
v pokoji v ľahu. HRmax sme určili na základe individuálnych spiroergometrických
vyšetrení. Zostavy sme zaznamenávali pomocou videokamery.
VÝSLEDKY VÝSKUMU
Výsledky analýzy fyziologických kriviek našich probandov ukázali, že HR
dosahuje vysoké hodnoty aj keď cvičenie zostáv v gymnastike má krátkodobý
charakter. Dynamika HR pri cvičení prudko narastá. V tabuľke 3 sú znázornené
individuálne hodnoty HR našich probandov pri cvičení zostáv na koni
s držadlami. Skúmaní gymnasti sa pri maximách HR dosiahnutých počas cvičení
zostavy dostávali do pásma anaeróbneho prahu dvaja pretekári až do pásma
červenej čiary. Pri porovnaní ich HRrest s HRmax dochádza k rozdielu od 95 až do
127 úderov za minútu. Porovnaním predštartovej HR s HR po docvičení zostavy
sa nám ukázal rozdiel od 16 až do 49 úderov za minútu.
Tabuľka 3 Hodnoty HR skúmaného súboru
Zostava na koni s
držadlami
n=5
t
HR min
HR max
A.M.
20"
127
170
P. P.
23"
135
184
D. P.
25"
135
167
D. F.
55"
155
171
Š. D.
35"
148
194
78
Legenda: t = trvanie zostavy ; HR min = HR tesne pred zostavou; HR max = HR hneď po
zostave
Obrázok 1 Záznam fyziologickej krivky HR u D.Š.
Pre lepšiu názornosť prezentujeme záznamy srdcovej frekvencie u každého
sledovaného probanda. Ako prvý cvičil zostavu na koni s držadlami D.Š. na
obrázku 1 je jeho záznam fyziologickej krivky HR. Medzičasy 1-2 zaznamenávali 3.
min. rozcvičenie pred zostavou začal na 142 pulzov.min-1 a skončil na 156
pulzov.min-1 priemerne zaznamenaná srdcová frekvencia počas rozcvičenia
bola 141 pulzov.min-1. Zostavu začínal na 148 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý
trval 35 sek. dosiahol na konci zostavy až 194 pulzov.min-1. (medzičasy 3-4)
Obrázok 2 Záznam fyziologickej krivky HR u P.P.
Na obrázku 2 je záznam HR u P. P. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred
zostavou začal na 118 pulzov.min-1 a skončil na 139 pulzov.min-1 priemerne
zaznamenaná srdcová frekvencia počas rozcvičenia bola 139 pulzov.min-1.
79
Počas trvania zostavy Š.D a pokiaľ mu rozhodcovia vypočítali známku mal P.P.
priemernú HR 132 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu začínal na 135
pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 20 sek. dosiahol na konci zostavy 184
pulzov.min-1(medzičasy 3-4).
Obrázok 3 Záznam fyziologickej krivky HR u P.D.
Na obrázku 3 je záznam HR u P. D. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred
Počas trvania zostavy prvých 2 gymnastov a pokiaľ im rozhodcovia vypočítali
známky mal P.D. priemernú HR 130 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu začínal
na 135 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 25 sek. dosiahol na konci zostavy
167 pulzov.min-1(medzičasy 3-4).
Obrázok 4 Záznam fyziologickej krivky HR u F.D.
80
Na obrázku 4 je záznam HR u F.D. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred
Počas trvania zostavy prvých 3 gymnastov a pokiaľ im rozhodcovia vypočítali
známky mal F.D. priemernú HR 143 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu začínal
až na 155 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 55 sek. dosiahol na konci
zostavy 171 pulzov.min-1(medzičasy 3-4). Tu treba podotknúť že F.D. sa pred
záverom zostavy dopustil pádu respektíve prerušeniu zostavy v 34 sekunde
a mal čas a krátke načerpanie nových síl približne 15 sekúnd čo sa odzrkadlilo aj
na jeho zázname fyziologickej krivky.
Obrázok 5 Záznam fyziologickej krivky HR u M.A.
Na obrázku 5 je záznam HR u M.A. Medzičasy 1-2 čiže rozcvičenie pred
Počas trvania zostáv prvých 4 gymnastov a pokiaľ im rozhodcovia vypočítali
známky mal M.A.. priemernú HR 127 pulzov.min-1 (medzičasy 2-3). Zostavu
začínal na 127 pulzov.min-1 a v jej priebehu, ktorý trval 20 sek. dosiahol na konci
zostavy 170 pulzov.min-1(medzičasy 3-4).
V ďalšej časti príspevku sa zaoberáme individuálnym zaradením našich
probandov do pásiem bioenergetického krytia. Edwardsovej (2000) pásma
intenzity našich probandov sú znázornené v tabuľke 4.
81
Tabuľka 4 Pásma HR skúmaného súboru
5 pásmo
4 pásmo
3 pásmo
2 pásmo
1 pásmo
n=5
HRmax HRrest 100-90%
90-80%
80-70%
70-60%
60-50%
A. M.
206
75
206-185
185-165
165-144
144-124
124-103
P. P.
200
70
200-180
180-160
160-140
140-120
120-100
D. P.
198
65
198-178
178-158
158-139
139-119
119-99
D. F.
203
75
203-183
183-162
162-142
142-122
122-102
Š. D.
199
67
199-179
179-159
159-139
139-119
119-100
Tabuľka 5 Edwardsovej pásma intenzity našich probandov
n=5
HR
na
konci
zostavy
A.M.
170 / 4. pásmo
P. P.
184 / 5. pásmo
D. P.
167 / 4. pásmo
D. F.
171 / 4. pásmo
Š. D.
194 / 5. pásmo
Po individuálnom zaradení našich probandov do Edwardsovej pásiem
intenzity HR na konci zostáv nám dokumentuje tabuľka 5. Následným určením
pásiem bioenergetického krytia počas cvičenia zostáv sme zistili že P. P.; Š. D.
a sa pohybovali v pásme červenej čiary a A.M.; D. P.; D. F. sa pohybovali
v pásme anaeróbneho prahu. Po analýze videozáznamu a výsledkovej listiny
môžeme konštatovať, že pretekári P. P.; Š. D. ktorí skončili na popredných
miestach mali do svojich zostáv zaradené ťažšie cvičebné tvary hodnoty B.
Pretekári A.M.; D. P.; nedosahujú takú gymnastickú výkonnosť a ich východzia
známka bola nižšia a zákonite aj ich výsledná známka. Pretekár D. F. pri cvičení
svojej zostavy spadol a tým pádom došlo aj k určitému ukľudneniu srdcovocievneho systému. Tieto fakty nám do určitej miery vysvetľujú aj zaťaženie na
organizmus a zaradenie probandov do pásiem bioenergetického krytia. Po
tomto zistení môžeme konštatovať, že gymnasti ktorí do svojich zostáv zaradia
ťažšie cvičebné tvary a ich väzby sa dostávajú do vyšších hodnôt srdcovej
82
frekvencie a tým aj do najvyššieho 5. pásma bioenergetického krytia ako
gymnasti z ľahšími zostavami. To znamená že nerozhoduje iba dĺžka trvania
zostavy ale hlavne jej náročnosť. V Tabuľke 4 sú zaznamenané individuálne
pásma intenzity na základe HRmax ktorú probandi dosiahli na konci zostáv. Tu sú
tiež viditeľné rozdiely medzi výkonnosťou gymnastov respektíve obsahovou
náročnosťou a dĺžkou zostáv na ktoré reaguje HR.
V poslednej časti porovnáme naše zistenia so sledovaním (Jemni–Friemel,
2000), ktorí sledovali srdcovú frekvenciu siedmych športových gymnastov vo
veku 18 rokov medzinárodnej triedy na simulovaných pretekoch. Pri komparácii
s ich výsledkami dospejeme k nasledovným hodnotám. Priemerné najvyššie
hodnoty HR na konci zostáv ich probandov dosiahli úroveň 179.49 ± 10.39
pulzov.min−1, naši probandi 177,6 pulzov.min−1 čiže naši gymnasti dosiahli
porovnateľné výsledky.
ZÁVER
Zistili sme, že skoro všetci probandi sa na konci zostáv dostali do pásma
anaeróbneho prahu respektíve do pásma červenej čiary čiže anaeróbneho
energetického krytia organizmu. Gymnasta ktorý mal obsah zostáv zložený
z najťažších cvičebných tvarov a väzieb sa dostal na konci zostáv až do svojich
maximálnych hodnôt HR a do pásma anaeróbneho energetického krytia
organizmu. Uvedomujeme si, že HR nepatrí medzi tie ukazovatele, ktoré
najobjektívnejšie odzrkadľujú špeciálnu trénovanosť gymnastov, lebo na ňu
pôsobí veľa ďalších faktorov (psychika-emócie, stres, úzkosť a pod.), ale na
druhej strane zohráva veľkú úlohu pri riadení kondičnej prípravy mladých
gymnastov. Pri lokálnej svalovej únave klesá výkon gymnastu, kým odozva
srdcovo-cievneho systému je pri rovnakej námahe bez významnejších zmien. HR
je však prejavom všeobecnej trénovanosti, ktorú musia mať gymnasti na vysokej
úrovni.
Dosiahnuté výsledky nie je možné ako celok zovšeobecňovať, ale veríme,
že je to cenná informácia pre trénerov športovej gymnastiky umožňujúca
skvalitnenie tréningového procesu, ktorá môže vytvárať parciálne predpoklady
pre skvalitnenie prípravy mladých gymnastov.
83
LITERATÚRA
ČILLÍK, I. - DUBOVSKÁ, J. 2003. Interindividual reactions of a competitor for 400m. on
types of running strain. In: Lekkoatletyka w teorii i praktyce. Gdansk : AWF,
2003. s. 249 - 254.
EDWARDS S. The Heart Rate Monitor Log: To Heart Zone Training : Heart Zones Co
2000. s. 158 ISBN 0970013035
JEMNI, M. – FRIEMEL, F. 2000. Heart Rate and Blood Lactate Concentration Analysis
During a High-Level Men's Gymnastics Competition. In: The Journal of Strength
and Conditioning Research. 2000. Vol. 14, No. 4, pp. 389–394
KARVONEN, M.J. - KENTELA, E. - MUSTALA, O. 1957. The effects of traning on heart
rate: A longitudinal study. Annales Medicinae Experimentalis et Biologiae
Fenniae, 35, 1957 s. 307-315.
KORČOK, P. - PUPIŠ, M. 2006. Všetko o chôdzi. Banská Bystrica : Katedra telesnej
výchovy a športu, Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, 2006 .236 s.
KREMNICKÝ, J. 2003. Odozva kardiovaskulárneho systému na špecifické zaťaženie
v športovej gymnastike. In: „Telesná výchova a šport“ vedecké práce zo
seminára. Trenčín : TU Ústav prírodných a humanitných vied, KTVŠ, 2003, s. 65 70.
KREMNICKÝ, J. 2007. Intenzita zaťaženia v priebehu 6-boja mladého gymnastu. In:
Kvalita života I. Ústí nad Labem : Univerzita J.E. Purkyňě, 2007, s.106-112. ISBN
978-80-7044-893-9
OLŠÁK, S. 1997. Srdce – Zdravie – Šport. Moravany nad Váhom : Raval, 1997. 115
s.
SLOVÁK, M. 1986. Odozva srdcovo-cievneho systému na zaťaženie v disciplínach
gymnastického viacboja žien. In: Skvalitňovanie tréningového procesu
v športovej gymnastike. Metodický list č. 79. Bratislava : ČSZTV, 1986, s. 4-17.
SÚHRN
Cieľom príspevku bolo zistiť intenzitu zaťaženia v zostave na koni s držadlami
pomocou monitoringu srdcovej frekvencie na konci súťažného obdobia
u reprezentačného družstva starších žiakov SR. Autor diagnostikoval stav
organizmu gymnastov na základe sledovania srdcovej frekvencie pomocou
športtesterov. Výsledky potvrdili, že v priebehu zostavy na koni s držadlami sú
84
kladené vysoké fyziologické nároky na gymnastov, ktorí mali vo svojich
zostavách
zaradené
ťažšie
cvičebné
tvary. Získané
výsledky podávajú
individuálnu informáciu o intenzite zaťaženia a bioenergetickom krytí, ktorú je
nutné zohľadňovať v tréningovom procese.
SUMMARY
The goal of the article „The analysis of physiological curve of young
gymnasts in pommel horse exercise“ was to find out the intensity of loading by
monitoring of heart rate during gymnastics floor exercise at the end of
competition period of older pupils. The author has determined the state of
gymnasts´ organism by monitoring of heart rate by sporttesters. On the basis of
physiological curved lines of our probands was determined intensity of loading
of five sport gymnasts in category of older pupils. The results have confirmed
that during floor exercise are given high physiological demands on gymnasts
who have included more difficult elements into their routines. The obtained
results give us individual information about intensity of loading and bioenergetic
covering which is necessary to be factored in the training process.
Key words: Sport gymnastics, heart rate, pommel horse exercise, zones of heart
rate
85
PŘÍČINY A TYPICKÉ PŘÍZNAKY DYSFUNKCE KLOUBU
* EVA MACKOVÁ - **JANA PYŠNÁ - **JIŘÍ ŠKODA
* Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT Praha
** Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Pohybový aparát, blokáda, dysfunkce
ÚVOD
Dysfunkce či blokáda kloubu je běžným klinickým termínem, který vyjadřuje
skutečnost, že kloub nefunguje dobře. Dysfunkcí kloubu se zabývá celá řada
vědeckých i klinických prací. Stav poznání se neustále vyvíjí a studium příčin
a příznaků této poruchy však nelze považovat za ukončené.
Základy k pochopení podstaty kloubní dysfukce byly položeny v druhé
polovině 20. století popisem meniskoidů v kloubech (Emminger, 1967, Kos, Wolf,
1972, Tondury 1948), objevem kloubní vůle (Mennell, 1964) a popisem bariéry
kloubu (Kimberly, 1980).
Kloubní bariéry jsou dle Kimberlyho (1980) dvě, fyziologická a anatomická.
První z nich je dána především napětím kosterních svalů, které kloub překračují
a je prvním měkkým odporem, na který narazíme v krajní poloze kloubu. Druhá,
anatomická bariéra je dána buď maximálním napětím vazivových struktur, aniž
by došlo k jejich poranění, nebo dotykem struktur kostěných. Většina autorů
myslí vazivovými strukturami, které se podílejí na vytvoření anatomické bariéry,
pouze kloubní vazy. Tichý (2005) uvádí kromě ligament i vazivové kloubní kloubní
pozdro, fascie a vazivovou kostru kosterního svalu.
Mezi oběmi bariérami je určitá vzdálenost /možná lépe říci prostor/, kterou
označujeme jako kloubní vůli /joint play/. Za objevitele kloubní vůle je
považován Mennell (1964). Mennell ji označuje jako „parafyziologický prostor
86
uvnitř kloubu“, který je „nezávislý na volní kontrakci kosterních svalů“. Tato
vzdálenost může být lineární, pokud provádíme translační či trakční pasivní
pohyby v kloubu, nebo angulární, pokud vyšetřujeme pasivní rotace v kloubu.
Význam kloubní vůle spočívá zřejmě v ochraně kloubu jednak před nadměrným
odíráním kloubních chrupavek při pohybu, jednak před tvrdými nárazy na
anatomickou bariéru, jednak v zachování správné výživy kloubu.
KLOUBNÍ VŮLE
Rozdíly panují ve směru vyšetřování kloubní vůle. Mennell (1964) a jeho
následovníci v našich i jiných zemích (Lewit 1992, 1996, Rychlíková 2002, Sachse,
Schildt-Rudloff, 2000, Mink et al., 1996) vyšetřují kloubní vůli, možno říci,
v nefyziologických směrech pohybu, tedy v takových, které není člověk
schopen provést volní činností svých kosterních svalů. Princip spočívá v tom, že
centrálněji uložená kost je fixována na místě, distálněji uložená kost je od první
odtažena /distrakce/ a posunována do různých stran /translace/ podle toho,
co umožňuje anatomická stavba. Naproti tomu Tichý (2005) vyšetřuje kloubní
vůli ve směrech fyziologických, tedy takových, které lze provést kontrakcemi
kosterních svalů /flexe–extenze, abdukce–addukce apod./ U zdravého kloubu
je nejprve pasivním pohybem dosahováno první, měkké bariéry /fyziologická
bariéra/, poté se postupuje za ní až po bariéru anatomickou. Mezi oběma
bariérami se nachází kloubní vůle.
Podstatným rozdílem obou přístupů je především to, že druhý způsob, na
rozdíl od prvního, umožňuje vyšetřit každý kloub v lidském těle kolem všech
základních os, které má daný kloub k dispozici, tedy trojrozměrně. U prvního
způsobu tomu často brání anatomické poměry.
Není však dosud jasné, jaká je absolutní velikost kloubní vůle /ať lineární nebo
angulární/ a jakým způsobem se mění její velikost při funkční blokádě kloubu.
Ťupa (2001) ve své dizertační práci usuzuje na velikost kloubní vůle ve
fyziologických směrech pohybu kloubu nepřímo z výsledků svých experimentů.
Při nich navozoval tzv. kostrčový syndrom elektrostimulací svalů pánevního dna
na pravé straně, čímž způsoboval kromě jiných klinických příznaků také změny
rotačních rozsahů kyčelních kloubů, které považoval za důsledek změn ve
velikosti kloubních vůlí. Dospěl k závěrů, že velikost kloubní vůle, měřená
87
v úhlových stupních při provádění pasivních pohybů ve fyziologických směrech
pohybu /zevní a vnitřní rotace kyčle/, činí 5 – 10 stupňů.
BLOKÁDA KLOUBU, JEHO DYSFUNKCE
Z popisů v učebnicích manuální medicíny (Lewit, 1992, Rychlíková, 2002,
Sachse, Schildt-Rudloff, 2000) vyplývá, že funkční blokáda kloubu má tří základní
a charakteristické příznaky: omezení rozsahu pohybu v kloubu, ztrátu kloubní
vůle a spasmy kosterních svalů, které zablokovaný kloub překračují a vykonávají
v něm aktivní pohyby. S tím lze samozřejmě souhlasit. Ovšem z těchto popisů
nám není zcela jasné, o jak veliké omezení rozsahu pohybu se jedná, kterým
směrem je pohyb omezen, v jakém rozsahu a kterými směry je omezena kloubní
vůle a které konkrétní kosterní svaly jsou ve spasmu. Situaci navíc komplikuje
značná
interindividuální
variabilita,
která
znemožňuje
vytvoření
obecně
platných norem.
V této souvislosti považujeme nejprve za nutné vymezit funkční jednotku,
které se tato problematika týká. Za nejvhodnější se nám jeví použít pojem
„arthron“ (Wolff, 1981), který dle autora zahrnuje nejen samotný kloub, ale také
kosterní svaly, které k němu funkčně patří a centrální nervové mechanismy,
které se na řízení pohybu podílejí. V této práci z tohoto pojetí vycházíme
a máme k tomu následující důvody.
Manuální translační vyšetření kloubu, reprezentované Mennellovskou
manuální medicínou, je zaměřeno na samotný kloub, protože předpokládá, že
primární příčina blokády kloubu je vždy v kloubu samotném. Úmyslně kosterní
svaly vyřazuje z činnosti a hodnotí je zvlášť. Změny svalového napětí považuje
vždy za druhotné a tedy méně podstatné. Za komplexnější přístup však
považujeme angulární způsob vyšetření. Při tomto vyšetření se mnohem výrazněji
uplatňují kosterní svaly, konkrétně napětí jejich svalových vláken, a kromě nich
také další měkké tkáně, které kloub pokrývají, a to fascie, podkoží a kůže.
A právě spasmus /hypertonus/ kosterních svalů zřejmě nejvýrazněji ovlivní polohu
fyziologické bariéry kloubu a následně i velikost jeho kloubní vůle (Kimberly
1980).
Primární vliv změn svalového napětí na funkční stav kloub potvrzuje celá
řada prací. Šenk a kol. (2002) vytvořili cílenou elektrostimulací m. biceps brachii
88
patologický model funkční blokády ramenního kloubu. Speciálním fixátorem
byla zafixována lopatka a pomocí speciální manžety byl definovanou silou od
této kosti odtahován horní konec humeru laterálním směrem, tedy ve směru
působení šlachy dlouhé hlavy m. biceps brachii. Srovnání výsledku měření před
a po elektrostimulaci tohoto svalu ukázalo, že hypertonus svalu /umělý svalový
spasmus/, zvyšuje odpor ramenního kloubu k trakci.
Dalším příkladem mohou být studie, které se zabývaly vlivem změn napětí
svalů, které se upínají ke kostrči (Tichý, 1991) na funkci křížokyčelního kloubu
(Kijáková, Tichý 1998, Tichý a kol., 1998, Ťupa, Tichý 2000). Výsledky těchto studií
ukázaly, že hypertonus svalů pánevního dna výrazně mění funkční stav
křížokyčelního kloubu, protože dochází k posunu křížové kosti kaudálním směrem
vůči kostem pánevním právě v křížokyčelním kloubu.
Hypertonický sval totiž zřetelně mění své mechanické a fyziologické
vlastnosti (Magnuson et al., 1996) a i v klidovém stavu mění svou sílu (Horáčková
a kol., 2003). Tato změna je poměrně výrazná, protože odpor těchto svalů
k pasivnímu protažení po elektrostimulaci, tedy po navození hypertonického
stavu, narůstá přibližně o 25 - 30%.
Dalším významným příznakem dysfunkce kloubu jsou změny rozsahu
pohybu. Lewit (1996) a další zastávají názor, že blokáda kloubu vždy omezuje
rozsah pohybu v kloubu. Z toho jednoznačně vyplývá, že při léčbě kloubních
poruch je nutné vždy rozsah pohybu zvětšovat cvičením, protahování,
relaxacemi.
Tichý (2005) a Ťupa (2001) mají na změny rozsahu pohybu v kloubech
trochu odlišný názor. Tvrdí, že je při vyšetřování pohyblivosti kloubu striktně
odlišovat celkový rozsah pohybu v kloubu a dílčí rozsahy pohybu, tedy opačné
pohyby kolem jedné osy /flexe-extenze, abdukce–addukce atd./, ze kterých se
celkový rozsah pohybu skládá. Dospěli k názoru, že funkční blokáda kloubu
celkový rozsah pohybu nemění, ale mění velikosti dílčích pohybů, přičemž se
jeden z nich zvětšuje na úkor opačného.
Celkový rozsah pohybu v kloubu se mění tehdy, pokud se jedná o tzv.
strukturální poruchu kloubu, při které dochází k narušení anatomické bariéry
kloubu (Tichý, 2005). Rozlišuje se zde ještě strukturální porucha omezující celkový
89
rozsah pohybu /například artróza/ a strukturální porucha rozšiřující celkový
rozsah pohybu /například prasknutí kloubního vazu/.
Omezení celkového rozsahu pohybu artrózou jistě nikoho nepřekvapí. Zato
Tichého definice a originální popis klinických příznaků strukturální poruchy
rozšiřující celkový rozsah pohybu je novinkou, která by mohla možná nabídnout
řešení problémů u pacientů, kteří reagují na klasický postup léčby negativně.
ZÁVĚR
Závěrem možno konstatovat, že celkem ustálený pohled na dysfunkci
kloubu, který je po mnoho let předkládán učebnicemi klasické manuální
medicíny, je v posledních letech nahrazován modernějším a zdá se že
i fyziologičtějším pohledem, který zřejmě umožní aplikovat jasná pravidla pro
chování zdravého i dysfunkčního kloubu a jejich svalů nejen do klinického
výzkumu, ale zejména do klinické praxe. Z těchto nových pravidel již vycházejí
některé kinematické studie (Jelínek, 2005, Vorálek, 2006), které se na jejich
podkladě pokoušejí dávat do souvislosti funkční stav pohybového aparátu
a provádění viditelného pohybu /stereotypu pohybu/.
LITERATURA
EMMINGER, E. 1967. Die Anatomie und Pathologie des blockierten Wirbelgelenk.
In: Gross D: Therapie über das Nervensystem, Band VII Chirotherapie –
Manuelle Therapie. Stuttgart : Hipokrates, 1967, pp. 117-140
HORÁČKOVÁ,
Š.
-
TICHÝ,
M.
-
JELÍNEK,
M.
2003.
Influence
of
muscle
electrostimulation on mechanical behaviour of pelvic and coccyx complex
muscles. 2nd World ISPRM conference, Prague, Czech Republic, May 18-22,
2003, s. 727-730 ISBN 80-7254-210-5
JELÍNEK, M. 2005. Kinematika pánve a dolních končetin při chůzi v závislosti na
deformačním postavení pánve. Disertační práce. Praha : UK FTVS, 2005
KIJÁKOVÁ, K. - TICHÝ, M. 1998. Vliv některých svalů pánve na funkci křížokyčelních
kloubů. Rehabilitácia. 1998, vol. 31, no. 3, s. 146-147.
KIMBERLY, P.E. 1980. Bewegung, Bewegungseinschränkung und Anschlag.
Manuelle Med. 1980, vol. 18, s. 53-56.
90
KOS, J. - WOLF, J. 1972. Die „Menisci“ der Zwischenwirbelgelenke und ihre
mögliche Rolle bei Wirbelblockierung. Manuelle Med. 1972, vol. 10, s. 105-114.
LEWIT, K. 1992. Manuelle Medizin. 6. Auflage, Leipzig, Heidelberg : JA Barth, 1992
LEWIT, K. 1996. Manipulační léčba. 4. vydání Praha : Johann Ambrosius Barth a
ČLS J. E. Purkyně, 1996.
MAGNUSON, S.P. - SIMONSEN, E.B. - AAGAARD, P. et al. 1996. Mechanical and
physiological responses to stretching with and without preisometric contraction
in human skeletal muscle. Arch. Phys. Med. Rehabil. 1996, vol. 77, s. 373-378.
MENNELL, J. McM. 1964. Joint pain. Boston : Little Brown Co., 1964.
MINK, A.J.F. - TER VEER, H.J. - VORSELAARS, J.A.C. 1996. Manuelle Therapie der
Extremitäten. Nekarsulm – Ulm – Lübeck: Jungjohann Verlagsgesselschaft,
1996.
RYCHLÍKOVÁ, E. 2002. Funkční poruchy kloubů končetin. 1. vydání, Praha : Grada
Avicenum, 2002.
SACHSE, J. - SCHILDT-RUDLOFF, K. 2000. Wirbelsäule. Manuelle Untersuchung und
Mobilisationsbehandlung. 4. Auflage, München – Jena: Urban und Fischer,
2000.
ŠENK, M. - TICHÝ, M. - PÁNEK, D. - JELÍNEK, M. - ŠPRINGROVÁ, I. - MESZAROSOVÁ, M. 2002.
Elasticity change of the glenohumeral joint after evoked biceps brachii muscle
hypertonie, pilot study. Archives of Physiology and Biochemistry 110 S, XXVII.
Congres de la Société de Biomécanique, Valencinnes, Septembre 12-13, 2002.
TICHÝ, M. 1991. Anatomische Grunglagen zur Dehnung der am Coccygis
inserierenden Muskeln. Manuelle Medizin 1991, vol. 29, s. 35-36.
TICHÝ, M. - MALBOHAN, I. M. - OTÁHAL, M. - CHALUPOVÁ, M. 1998. Influence of
coccygeal spasm on position of sacral bone. Locomotor System 1998, vol. 5,
no. 1+2, s. 74-77.
TICHÝ, M. 2005. Dysfunkce kloubu, Podstata konceptu Funkční manuální
medicíny, Praha : 2005, ISBN 80-239-5523-3.
TONDURY, G. 1948. Beitrag zur Kenntnis der kleinen Wirbelgelenke. Z. Anat.
Entwick. Gesch. 1948, vol. 110, s. 568.
ŤUPA, F. - TICHÝ, M. 2000. Shortening of the pelvic floor muscles influences the
position of the sacral bone and causes asymetrical movement of sacroiliac
joints. The Journal of Orthopaedic Medicine, 2000, vol.22, no. 2, s. 45-47.
91
ŤUPA, F. 2001. Evokovaná tvarová změna pánve. Dizertační práce, Praha : UK
FTVS, 2001.
VORÁLEK, R. 2006. Vliv dysfunkcí kloubů a svalů horních končetin na způsob odbití
míče ve volejbalu. Dizertační práce, Praha : UK FTVS, 2006.
WOLFF, H-D. 1981. Bemerkungen zum Begriff : das Arthron. Manuelle Med. 1981,
vol. 19, s. 74-77.
SOUHRN
Takzvaná blokáda kloubu je jednou z nejčastějších poruch funkce
v pohybovém aparátu.
Různí autoři však mají různé názory na dvě základní otázky. Kde je příčina
kloubní blokády, zda v kloubu samotném nebo v kosterních svalech, které
v kloubu vykonávají volní pohyby? Jaké klinické příznaky dysfunkce kloubu má?
V této práci spíše rešeršní povahy se pokusíme porovnat názory různých autorů
na tyto otázky na základě prostudování odborné literatury a dospět
k obecnějším závěrům. Budou nás zajímat především změny rozsahů pohybu
v kloubu /ať celkových nebo dílčích/, změny kloubních vůlí a změny ve
svalovém napětí v okolí dysfunkčního kloubu.
RESUME
So called joint blockade belongs to most frequent functional disturbances
in locomotor apparatus. However different authors have different opinions
about two principial questions. Where is the primary cause of the joint
blockade? Is it in the joint itself or in surrounding muscles which provide voluntary
movements? And, what are the typical clinical signs of it? This recherche wants
to compare theories of different authors and come to general conclusions. For
all we are interested in: changes of movement range, changes in distribution of
joint play and changes of muscle tonus around a blocked joint.
92
DIAGNOSTIKA POHYBEM
* EVA MACKOVÁ - **JANA PYŠNÁ - ***MIROSLAV HAJER
* Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT Praha
*** Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Pohybový aparát, diagnostika
ÚVOD
Jedním ze základních kritérií pro třídění kloubů, které nalezneme prakticky
ve všech učebnicích anatomie, je počet základních os, kolem kterých se
v kloubech děje pohyb. Existují tedy klouby jedno- až tříosé (Čihák, 1987, Gray ´s
Anatomy, 1995).
Pohyby v kloubech provádějí kosterní svaly. Důležité však je si uvědomit, že
každý kosterní sval působí na „svůj“ kloub kolem všech jeho os současně. To se
však děje zejména při přirozených pohybech a nikoliv při pohybech „umělých“,
které jsou prováděny v pravoúhlém systému například při gymnastice.
Tak například m. biceps brachii provádí při své kontrakci v lokti a předloktí
současně flexi a supinaci, m. flexor carpi radialis provádí v zápěstí současně
palmární flexi a radiální dukci, m. iliopsoas provádí v kyčelním kloubu současně
flexi, addukci a zevní rotaci. V tomto seznamu bychom mohli pokračovat ještě
dlouho.
PROPRIOCEPTIVNÍ NEUROMUSKULÁRNÍ FACILITACE
Tento princip potvrzují některé klinické metody, které se funkcí a dysfunkcí
pohybového aparátu zabývají. Jednou z nich, která reprezentuje skupinu
metod,
vycházejících
z neurofyziologického
principu
řízení
pohybu,
je
93
proprioceptivní neuromuskulární facilitace /PNF/ (Voss et al., 1985). Podle této
metody se pohyby dějí v diagonálách ve všech třech základních rovinách
současně. Metoda rozlišuje první a druhou diagonálu, přičemž druhé diagonály
odpovídají přirozenému pohybu.
Podíváme–li se z pohledu PNF na pohyblivost jednotlivých kloubů například
horní končetiny v druhé diagonále, pak zjistíme, že ramenní, loketní a zápěstní
klouby provádějí v sagitální rovině směrem dopředu flekční pohyby, ke kterým
se zcela charakteristicky přidávají pohyby v dalších rovinách, tedy v rovině
frontální a transversální. A tak v ramenním kloubu se k flexi přidávají abdukce
a zevní rotace, v lokti a předloktí supinace a v zápěstí radiální dukce.
Při pohybu v sagitální ose směrem dozadu se dějí ve všech třech kloubech
extenze, ke kterým se v dalších rovinách přidávají u ramenního kloubu addukce
a vnitřní rotace, u lokte a předloktí pronace a u zápěstí ulnární dukce.
Stejné kombinace pohybů v jednotlivých kloubech při flexi a při extenzi jako
předchozí autoři uvádí Tichý (2005, 2006), který však vychází z pozic jeho
konceptu funkční manuální medicíny. Při vyšetřování svých pacientů si povšiml
určitých zákonitostí, podle kterých se mechanicky chová zablokovaný kloub. Na
rozdíl od klasické manuální medicíny (Lewit 1990, 1996, Rychlíková 1997, 2002,
Sachse, Schildt-Rudloff, 2000), která vychází z postupu vyšetřování kloubů
v nefyziologických směrech pohybu podle Mennella (1964), vyšetřuje Tichý
(2005) kloub ve fyziologických směrech pohybu oběma opačnými směry. To mu
umožnilo vytvořit pravidla, která se týkají rozsahů pohybu v kloubu /celkového
i dílčích/, distribuce kloubních vůlí a distribuce svalového napětí kolem funkčně
zablokovaného kloubu.
Tato pravidla říkají, že ve směru funkční blokády kloubu mizí kloubní vůle,
rozsah dílčího pohybu se zvětšuje a svaly, které tento pohyb vykonávají, jsou
hypertonické. V opačném směru pohybu je vše naopak, včetně toho, že
kosterní svaly jsou hypotonické, protože jsou vypojovány podle Sheringtonova
principu
reciproční
inhibice
/pracující
sval
vypojuje
svého
antagonistu
z činnosti/.
94
ŘETĚZENÍ PORUCH
Právě kosterní svaly a změny jejich napětí hrají zřejmě rozhodující roli v tzv.
řetězení poruch v pohybovém aparátu. Je známo, že hypertonický sval vstupuje
do kontrakce dříve a větší silou, než sval zdravý (Horáčková a kol., 2003, Šenk
a kol., 2002) a přetahuje tedy svůj kloub na svou stranu.
Z tohoto principu vycházejí další práce, které se pokoušejí sledovat funkčně
– patologické řetězce v končetinách pomocí přístrojových metod jako jsou 3D
analýza pohybu či footscan.
Jelínek (2003, 2005) studoval vliv deformačního postavení pánve na
kinematiku bipedálních lokomočních pohybů. Konkrétně ho zajímaly rozdíly /tzn.
velikost změny/ v kinematice pánve a dolních končetin při chůzi na běhátku,
a to mezi měřením před a po elektrostimulaci svalů pánevního dna, čímž cíleně
vyvolával vadné postavení pánve a následně funkčně – patologické řetězce
v dolních končetinách. Zjistil, že velikosti
změn úhlů v jednotlivých kloubech
dolních končetin byly intra- i interindividuálně různé pro levou a pravou dolní
končetinu, interindividuálně různé pro stojnou a švihovou fázi téže dolní
končetiny. Jinými slovy, po elektrostimulaci svalů pánevního dna, která způsobila
jejich hypertonus a následně vadné postavení pánve, došlo k odlišnému
průběhu pohybu v levé a v pravé dolní končetině. Vznikly tedy funkčně
patologické
řetězce
způsobené
asymetriemi
svalového
napětí
kolem
jednotlivých kloubů.
Vorálek (2006) sledoval u družstva mladých volejbalistek, jak se funkčně
patologické řetězce v horních končetinách projeví v kinematice těchto
končetin při odbití míče obouruč vrchem. Ke studiu použil podobně jako Jelínek
(2003) 3D analýzy pohybu. V horních končetinách probandek byly nalezeny
pouze dvě varianty patologických řetězců, a to buď flekční nebo extenční.
U flekčního řetězce byly hypertonické flexory a všechny flekční pohyby
v kloubech byly většího rozsahu. U extenčního řetězce byla situace opačná.
Častěji se u probandek vyskytoval řetězec extenční než řetězec flekční.
Důvodem může být to, že extenzory horních končetin jsou při odbíjení míče
vrchem mnohem více namáhané než flexory. Musí totiž při správné technice
odbití míče nejprve dopadající míč ztlumit /decelerace/ a posléze ho odbít.
95
Přetížený sval je anatomicky zkrácený a vyvolává funkční blokádu kloubu,
ve kterém vykonává pohyb (Horáčková a kol., 2003, Tichý, 2003, Tichý a kol.,
2003).
Bendová a Špringrová (2003) sledovaly změny v rozložení tlaků na ploskách
nohou ve vzpřímeném stoji v souvislosti s vadným postavením pánve. Vadné
postavení pánve může vyvolat funkčně - patologické řetězce v levé nebo
v pravé dolní končetině podle toho, jaká příčina vadné postavení pánve
vyvolala. Takzvaný kostrčový syndrom, vyvolaný hypertonem svalů, které se
upínají ke kostrči, způsobuje flekční řetězec v pravé dolní končetině, nekostrčový
syndrom pánve naopak extenční řetězec v levé dolní končetině. Porucha
funkce pánve se tedy prostřednictvím řetězců přenáší na plosky nohou a mění
jejich zatížení.
Funkční poruchy a řetězení poruch funkce jsou opakovaně empiricky
ověřovány a mezi odborníky diskutovány, různě definovány a vysvětlovány
různými mechanismy. Ve výkladu vzniku řetězení funkčních poruch jsou
odborníci rozděleni na dva proudy. První skupina (Janda, 1984, Lewit, 1996)
preferuje
mechanický
výklad
vzniku
na
podkladě
anatomicko-
biomechanických vztahů. Druhý směr dává přednost výkladu kybernetickému,
kde rozhodující úlohu při řízení motoriky má CNS (Vařeka, Dvořák, 1999).
ZÁVĚR
Závěrem si můžeme položit otázku, která je klíčová pro všechny odborníky,
kteří se zabývají pohybem: Je provedení viditelného pohybu (pohybového
stereotypu) závislé pouze na pohybovém programu uloženém v mozku, jak se
dosud převážně tvrdí (Véle 1997) nebo je také pod vlivem funkčního stavu
pohybového aparátu (Tichý 2005)? V prvním případě bychom museli každý
chybně provedený pohyb našeho pacienta opravovat a přeučovat, což je úkol
nesnadný, ne-li dokonce nemožný. V druhém případě je nutná cílená léčba
poruch funkce kloubů a svalů. Pokud se to podaří, pohybové stereotyp se
upraví automaticky.
96
LITERATURA
BENDOVÁ, P. - ŠPRINGROVÁ, I. 2003. Sledování změn rozložení tlaků na ploskách
nohou
ve
vzpřímeném
stoji
v souvislosti
s tvarovými
změnami
pánve.
Rehabilitace a fyzikální lékařství 2003, vol. 10, no. 1, s. 14-16.
ČIHÁK, R. 1987. Anatomie. I. díl, Praha : Avicenum, 1987.
Gray ´s Anatomy, 38th edition, ed. by Williams P.L. et all., New York – Edinbourgh
– London – Tokyo – Madrid – Melbourne: Churchill Livingstone, 1995.
HORÁČKOVÁ,
Š.
-
TICHÝ,
M.
-
JELINEK,
M.
2003.
Influence
of
muscle
electrostimulation on mechanical behaviour of pelvic and coccyx complex
muscles. 2nd World ISPRM Cconference, Prague, Czech Republic, May 18-22,
2003, s. 727-730.
JANDA, V. 1984. Základy kliniky funkčních neparetických poruch. Brno: Ústav pro
další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1984.
JELÍNEK, M. 2003. Kinematika pánve a dolních končetin v závislosti na
deformačním postavení pánve. In: Tichý, M.(ed.) Teorie a praxe ve fyzioterapii.
Sborník z vědeckého semináře, Ústí n. Labem 4.6. 2003. Ústí n. Labem : ÚJEP,
2003, s. 29-35. ISBN 80-7044-480-0.
JELÍNEK, M. 2005. Kinematika pánve a dolních končetin při chůzi v závislosti na
deformačním postavení pánve. Disertační práce. Praha : UK FTVS, 2005.
LEWIT, K. 1990. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace. Praha : Nadas,
1990.
LEWIT, K. 1996. Manipulační léčba. 4. vydání, Praha : Johann Ambrosius Barth a
Česká lékařská společnost J.E. Purkyně, 1996. ISBN 80-7030-096-5.
MENNELL J McM. 1964. Joint Pain. Boston : Little Brown Co.,1964.
RYCHLÍKOVÁ, E. 1997. Manuální medicína. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 1997. ISBN
80-85800-46-2.
RYCHLÍKOVÁ, E. 2002. Funkční poruchy kloubů končetin. Praha : Grada Publishing,
2002. ISBN 80-247-0237-1.
SACHSE, J. - SCHILDT-RUDLOFF, K. 2000. Wirbelsäule. 4. Auflage, Urban und Fischer,
2000.
ŠENK, M. - TICHÝ, M. - PÁNEK, D. - JELÍNEK, M. - ŠPRINGROVÁ, I. - MESZAROSOVÁ, M. 2002.
Elasticity change of the glenohumeral point after evoked biceps brachii
muscle hypertonie, pilot study. Archive sof Physiology and Biochemistry 110 S,
97
p. 109,
XXVII. Congres de la Société de Biomécanique, Valencinnes,
September 12-13, 2002.
TICHÝ, M. 2003. Kloubní vůle u normálních kloubů a kloubů s funkční blokádou. In
Tichý, M.(ed.) Teorie a praxe ve fyzioterapii. Sborník z vědeckého semináře, Ústí
n. Labem 4.6. 2003. Ústí n. Labem : UJEP, 2003, s. 29-35. ISBN 80-7044-480-0.
TICHÝ, M. 2005. Dysfunkce kloubu. Podstata konceptu funkční manuální
medicíny. Praha : 2005, ISBN 80-239-5523-3.
TICHÝ, M. 2006. Dysfunkce kloubu. II. Pánev, Praha : 2006, ISBN 80-239-7742-3.
TICHÝ, M. - ŠPRINGROVÁ, I. - HORÁČKOVÁ, Š. 2003. Fixed Nutation of the Pelvis Result
from Evoked Pelvic Floor Muscles Hypertonus, a Pilot Study. Abstract of
2nd
World Congress of the International Society of Physical and Rehabilitation
Medicine. Prague, Maz 18 –22, 2003.
VAŘEKA, I. - DVOŘÁK, R. 1999. Ontogeneze lidské motoriky jako schopnosti řídit
polohu těžiště. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 1999, vol. 6, no. 3, s. 84-85.
VÉLE, F. 1997. Kineziologie pro klinickou praxi. Praha : Grada, 1997, ISBN 80-7169256-5
VORÁLEK, R. 2006. Vliv dysfunkcí kloubů a svalů horních končetin na způsob odbití
míče ve volebalu. Dizertační práce, Praha : UK FTVS, 2006.
VOSS, D. E. - IONTA, M. J. - MYERS, B. J.
1985. Proprioceptive neuromuscular
facilitation. 3rd edition, Philadelphia – Baltimore – New York – Buenos Aires –
Hong Kong – Sydney – Tokyo: Lippincott Willims and Wilkins, 1985.
SOUHRN
Název článku naznačuje, čím se hodláme v tomto sdělení zabývat.
Klademe si, podobně jako mnoho z nás, kteří se pohybem člověka ze
zdravotního nebo sportovního pohledu zabýváme, různé otázky: Provádíme
pohyby, nebo odborněji řečeno stereotypy pohybu správně? Lze z viditelného
pohybu usuzovat na funkční stav pohybového aparátu? Chová se pohybový
aparát při pohybu podle určitých pravidel? Cílem tohoto sdělení je shromáždit
literaturu, která se této problematiky týká a z jejího rozboru se pokusit na některé
z těchto otázek odpovědět.
98
RESUME
The title of the paper indicates a reason for creation of this article. Like
many other persons dealing with movement from health and sport aspects as
well we search answers to different questions as follows: Do we provide
movements (movement stereotypes) correctly? Is it possible to deduce from
visible movement on functional state of locomotor apparatus? Does the
locomotor apparatus behave during a movement according to some rules? The
aim of the paper is to collect literature data about the problem and on the
base of its analysis to try answer these questions.
99
ZDOLNOŚCI MOTORYCZNE STUDENTEK UNIWERSYTETU KAZIMIERZA
WIELKIEGO W BYDGOSZCZY ROZPOCZYNAJĄCYCH STUDIA W ROKU
AKADEMICKIM 2007/2008 NA KIERUNKU WYCHOWANIA FIZYCZNEGO
MAREK NAPIERAŁA* – WOJCIECH PRZYBYLSKI**
*Katedra Kultury Fizycznej, Uniwersytet Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy, Polska
**Akademia Wychowania Fizyczneho i Sportu, Gdansk, Polska
Słowa kluczowe: Zdolności motoryczne, test sprawności
WSTĘP
Aby być dobrym nauczycielem wychowania fizycznego trzeba nie tylko
opanować wiedzę z zakresu pedagogiki, psychologii, anatomii, fizjologii,
medycyny sportowej, higieny ale i być sprawnym ruchowo. Właściwemu
doborowi na kierunek wychowania fizycznego słuŜy sprawnościowy egzamin
wstępny i konkurs świadectw. Najlepsi w rankingu zostają przyjęci na studia.
Zwraca się uwagę na sprawność, poniewaŜ jest ona nie tylko poŜądaną
wartością
społeczną,
ale
nauczyciel
wychowania
fizycznego
ma
swą
sprawnością imponować młodemu pokoleniu i być wzorcem do naśladowania.
Studenci mają być w przyszłości wychowawcami sprawnego pokolenia a
uczniowie mają czerpać wzorce od nauczycieli.
Sprawność motoryczna jest poŜądaną wartością biologiczną i społeczną:
jest pozytywnym wskaźnikiem zdrowia, wyrazem zaradności ruchowej człowieka
potwierdzającym
Bezpośredni
przygotowanie
związek
sprawności
do pełnienia róŜnych
fizycznej
ze
zdrowiem
ról
jest
społecznych.
trudny
do
udowodnienia, niemniej sprawność uwaŜa się powszechnie za pozytywny
miernik zdrowia (Drabik, 1995). Wobec powyŜszego, brak sprawności umniejsza
przydatność w społeczeństwie a w skrajnych przypadkach staje się dla tego
społeczeństwa uciąŜliwością (Przewęda, 1992). Rolą waŜną nauczyciela
100
wychowania fizycznego jest wykształcenie nawyków stałego uprawiania
ćwiczeń fizycznych. Nauczyciel wychowania fizycznego to lider w zakresie
aktywności. PoŜądane zmiany u wychowanków będą następowały szybko,
zwłaszcza przy wykorzystaniu najskuteczniejszej metody oddziaływań „czyńcie
jako i ja czynię”. Jako liderzy aktywności i zdrowego stylu powinni postępować
zgodnie z ideą: jeŜeli chcesz coś zrobić dla innych, do czegoś ich zachęcić,
przekonać, najpierw zrób to sam, zastosuj wobec siebie. Aby tę ideę
zrealizować naleŜy wymagać od przyszłych nauczycieli sprawności fizycznej,
aby byli osobami do naśladowania i zachętą do wzmoŜonej aktywności
ruchowej.
CEL PRACY
Celem
pracy
jest
określenie
zdolności
motorycznych
studentek
przystępujących do studiów na kierunku wychowania fizycznego. Ich sprawność
przeliczona na punkty wg skali T da odpowiedź czy badane studentki wykazują
się zdolnościami ponad przeciętnymi.
W związku z utworzeniem kierunków 3-letnich licencjackich wychowania
fizycznego zaistniała moŜliwość udokumentowania i porównania zdolności
motorycznych tej grupy do grupy ubiegłorocznej.
MATERIAŁ I METODA
Badaniami objęto 15 studentek ze studiów stacjonarnych Uniwersytetu
Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy z kierunku wychowania fizycznego, które
zostały
przyjęte
na
studia
na
rok
akademicki
2007/2008.
Badania
przeprowadzono w październiku 2007 roku. Do oceny sprawności motorycznej
wykorzystano składający się z ośmiu prób Międzynarodowy Test Sprawności
Fizycznej: bieg na dystansie 50m, 800 lub 1000m, ściskanie dynamometru, siady z
leŜenia w czasie 30s, zwis lub podciąganie na drąŜku, skłon tułowia, skok w dal z
miejsca i bieg wahadłowy 4 x 10m. Wszystkie pomiary zdolności motorycznych
dokonywano zgodnie ze wskazówkami zawartymi w instrukcji (Pilicz i wsp. 2003).
Uzyskane wyniki porównano do osiągnięć studentek przyjętych na studia
wychowania fizycznego w poprzednim roku akademickim 2006/2007 (równieŜ te
badania przeprowadzono w październiku).
101
Wyniki
poszczególnych
prób
przeliczono
na
punkty
wg
skali
T
i
przedstawiono je tabelarycznie i graficznie. Wykorzystując wskaźnik Mollisona
wskazano, która próba zdolności motorycznej najbardziej róŜni porównywane
grupy (Napierała 2007).
Dokonano równieŜ obliczeń istotności róŜnic zdolności motorycznych
między średnimi wynikami porównywanych grup przy pomocy testu Studenta a
wartości krytyczne odczytano na poziomie istotności α = 0,05 (tp= 2,09*) i α =
0,01 (tp=2,84**).
ANALIZA WYNIKÓW
Wyniki prób Międzynarodowego Testu Sprawności Fizycznej badanych
studentek zostały przeliczone na punkty według skali T. Większość wyników w
obu grupach przekroczyła 50 punktów (tabela1).
Badane studentki osiągnęły we wszystkich próbach 473 punkty (średnio 59
punktów). Największą liczbę punktów uzyskały w próbie siadów z leŜenia w
czasie
30s.
(70
pkt.).
Najmniej
punktów
uzyskano
w
próbie
ściskania
dynamometru bo tylko 46 pkt. i była to jedyna próba poniŜej 50 punktów.
Porównywana grupa studentek badana w październiku 2006 uzyskała w
ośmiu próbach średnio 423 punkty (średnio ok. 53 punktów). Największa liczba
punktów została uzyskana przez studentki w biegu na 50m (64 pkt.) a
najmniejsza w próbach siadów z leŜenia (36 pkt.).
Badane studentki (2007 rok) wykazały się lepszymi wynikami biegu na
dystansie 800m, próbie siadów z leŜenia w czasie 30 s. (statystyczna istotność
róŜnic na poziomie 1%), skłonie tułowia i skoku w dal z miejsca (w obu próbach
istotność róŜnic na poziomie 5%). Wyniki lepsze w 2006 roku osiągnęły studentki
w biegu na 50m, ściskaniu dynamometru, zwisie na drąŜku (istotność róŜnic 1%)
oraz biegu wahadłowym 4x10m (róŜnice statystycznie istotne 5%).
Wskaźnik Mollisona (rycina 1) wskazuje na poziom zróŜnicowania pomiędzy
porównywanymi grupami w poszczególnych próbach zdolności motorycznych.
Największe róŜnice pomiędzy porównywanymi grupami wystąpiły w próbie
siadów z leŜenia w czasie 30s. i skłonie tułowia w przód. Uzyskane wyniki
przeliczone na punkty według skali T przedstawia rycina 2. W obu grupach
badane studentki uzyskały wyniki powyŜej średniej krajowej (400 pkt.), lecz
102
więcej punktów uzyskała grupa przystępująca do studiów w roku akademickim
2007/2008.
Tabela 1 Wyniki zdolności motorycznych studentek z 2007 i 2006 roku, punktacja
wg skali t, wskaźnik Mollisona
2007/2008
2006/2007
N=15
N=22
d
u
Wskaźnik
Próba
Mollisona
σ
pkt
σ
pkt
X
X
Bieg
0,74 60
7,69
0,36
64
0,29
0,72
0,31
50m
7,98
Bieg 800 205,46 22,96 60 205,96 15,69 59,5 0,5
0,07
0,02
Ściskanie 25,53 5,14 46 28,19 4,21 51,5 2,66
1,24
0,52
dyn.
Zwis na 16,13 11,14 54 24,42 5,98 50,5 8,29 3,14**
0,74
drąŜku
Bieg 4 x 11,49 0,65 60 11,88 0,36
56
0,39
2,11*
0,6
10m
Siady z 30,8
4,95 70 14,76 2,36
36 16,04 13,05**
3,24
leŜenia
Skłony
17,0
7,34 60
8,86
4,22 48,0 8,14
2,09*
1,11
tułowia
Skok
z 195,33 18,07 63 183,63 8,21 57,5 11,7
2,34*
0,65
miejsca
Σpkt.=
Σpkt.=
423 X =
473 X =59,13
52,87
α=0,05 t=2,03;
α = 0,01 t=2,72
3,5
3
2,5
2
1,5
1
S1
Skok z miejsca
Skłony tułowia
Siady z leŜenia
Bieg 4 x 10m
Zwis na drąŜku
Ściskanie dyn.
Bieg 800
0
Bieg 50m
0,5
Rycina 1 Wskaźnik Mollisona określający zróŜnicowanie zdolności motorycznych
porównywanych studentek
103
75
70
2007/2008
2007/2008
punkty - skala T
65
60
55
50
45
40
35
Bieg 50m
Bieg 800
Ściskanie
dyn.
Zwis na
drąŜku
Bieg 4 x
10m
Siady z
leŜenia
Skłony
tułowia
Skok z
miejsca
Rycina 2 Wyniki zdolności motorycznych porównywanych grup przeliczone na
punkty według skali T
DYSKUSJA I WNIOSKI
Sprawność fizyczna moŜe być podłoŜem i warunkiem zdrowia. Gdy
sprawność wzrasta, to moŜna oczekiwać mniejszego ryzyka utraty zdrowia
(Drabik 1992). Najwięcej efektów mających związek ze zdrowiem dotyczy
wytrzymałości. Skutki podwyŜszonego poziomu wytrzymałości w odniesieniu do
tkanki tłuszczowej widoczne są juŜ u dzieci. Drabik (1992) przytacza wyniki
badaczy, którzy potwierdzają, Ŝe za wyjątkiem stęŜenia cholesterolu widać
róŜnice w czynnikach mających związek ze zdrowiem między dziećmi o niskiej i
wysokiej wytrzymałości. Wychowanie młodego pokolenia sprawnego ruchowo
przekłada się na jego zdrowie, stąd nie jest bez znaczenia, czy nauczyciele
wychowania fizycznego są sprawni ruchowo, aby tę sprawność zaszczepić u
najmłodszych wychowanków. Charakterystyka sprawności fizycznej studentek
studiów licencjackich na kierunku wychowania fizycznego na Uniwersytecie
Kazimierza Wielkiego w Bydgoszczy została porównana ze sprawnością
studentek z roku 2006.
Wyniki badań upowaŜniają do wyciągnięcia następujących wniosków:
1. Badane studentki osiągnęły średnią sprawność niemal we wszystkich
próbach powyŜej 50 pkt.
104
2. Większą sprawnością wykazały się studentki przyjęte na studia w 2007 roku
(473,5 pkt.) niŜ
z roku 2006 (423 pkt.). Wyniki w zaleŜności od próby są
zróŜnicowane a w pięciu próbach okazały się statystycznie istotne.
3. Największe róŜnice pomiędzy porównywanymi grupami wystąpiły w próbie
siadów z leŜenia w czasie 30s. i skłonie tułowia w przód.
PIŚMIENNICTWO
DRABIK, J. 1992. Sprawność fizyczna i jej testowanie u młodzieŜy szkolnej. Gdańsk :
AWF, 1992.
DRABIK, J. 1995. Aktywność fizyczna w edukacji zdrowotnej społeczeństwa, Część
I, Gdańsk : AWF, 1995.
NAPIERAŁA, M. 2007. Zdolności motoryczne studentów Uniwersytetu Kazimierza
Wielkiego w Bydgoszczy rozpoczynających studia na kierunku wychowania
fizycznego, „Annales”, (red.) W. Śladkowski, Lublin : Universitatis Mariae Curie –
Skłodowska, Sectio D, Medicina, 2007, vol. LXII, Suppl. XVIII, nr. 5, s. 240 - 243.
PILICZ, S. – PRZEWĘDA, R. – DOBOSZ, J.- NOWACKA – DOBOSZ, S. 2003. Punktacja
sprawności fizycznej młodzieŜy polskiej, Warszawa : AWF, 2003.
PRZEWĘDA, R. 1992. O społecznych uwarunkowaniach sprawności fizycznej,
Warszawa : Nauka Polska, nr 3, s. 47 – 57, 1992.
ZHRNUTIE
MOTORICKÉ SCHOPNOSTI ŠTUDENTIEK UNIVERZITY KAZIMÍRA VEĽKÉHO V BYDHOŠTI
NA ZAČIATKU ŠTÚDIA TELESNEJ VÝCHOVY V AKADEMICKOM ROKU 2007/2008
Cieľom výskumu bolo zistenie úrovne motorických schopností budúcich
učiteliek telesnej výchovy, ktoré začali 3-ročné bakalárske denné štúdium na
Univerzite Kazimíra Veľkého v Bydgošti.
Merania boli vykonané v októbri 2007 a zúčastnilo sa ich 15 žien.
Hodnotenie motorických schopností bolo vykonané prostredníctvom 8 testov
Medzinároného testu motorických schopností. Výsledky jednotlivých testov boli
prepočítané na body podľa stupnice T a uvedené v tabuľkách i obrázkoch.
Motorické schopnosti boli porovnané s výsledkami spred roka. Sledované
študentky dosiahli vo všetkých testoch priemerný súčet 473,5 boda, naproti
105
tomu skupina spred roka dosiahla v priemere 423 bodov. Dosiahnuté výsledky
boli dosť rozdielne v závislosti od testu a v 5 testoch boli rozdiely štatisticky
významné.
Kľúčové slová: Motorické schopnosti, medzinároný test motorických schopností
SUMMARY
MOTOR SKILLS OF WOMEN - STUDENTS OF KAZIMIERZ WIELKI UNIVERSITY IN
BYDGOSZCZ STARTING STUDIES AT PHYSICAL EDUCATION DEPARTMENT IN
ACADEMIC YEAR 2007/2008
The aim of the study was to appoint fitness of future PE teachers who took
up - - year licentiate intramural studies at Kazimierz Wielki University in Bydgoszcz.
Research was carried out in October 2007 on a group of 15 women. To estimate
motor efficiency International Fitness Test of eight trials was used. Results of
particular tests were converted into points in T scale and presented in tables
and diagrams.
Motor skills were compared with the results from the previous year. The
tested students gained in all tests 473,5 points on the average, while the group
from the previous year gained on the average 423 points. The results were
differentiated according to the test, and in five tests differences were statistically
important.
Key words: Motor development, International Fitness Test
106
VOĽNOČASOVÉ AKTIVITY CHLAPCOV STARŠIEHO ŠKOLSKÉHO VEKU
SO ZAMERANÍM NA ŠPORT
MIROSLAV NEMEC
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Chlapci, stredný školský vek, voľný čas, aktivity, šport, obľúbenosť
ÚVOD
Život detí, dospievajúcej mládeže a dospelých prebieha dnes v niekoľkých
základných dimenziách: v rodine, v škole, v príprave na profesiu a po vstupe do
nej, v občianskom živote i vo voľnom čase. Tieto osi sa u jednotlivcov, skupín
a v celej generácii prelínajú a pretínajú. Voľný čas inovuje život človeka
predovšetkým tým, že do neho prináša širokú paletu možností dobrovoľného
rozhodovania a tým i väčšiu mieru slobody.
PROBLÉM
V posledných rokoch však zaznamenávame výrazne negatívne tendencie
vývoja ku konzumnému spôsobu života a poklesu aktívnej pohybovej činnosti.
Tento jav sa následne prejavuje v zvýšení počtu zdravotných problémov,
častejšej práceneschopnosti, podráždenosti a v ďalších človeku škodlivých
skutočnostiach. Stále výraznejšie sa takéto javy objavujú u mladých ľudí.
Domnievame sa, že je to hlavne problém výchovy v rodine, škole, výchovnovzdelávacích zariadeniach, kde sa venuje málo pozornosti výchove pozitívnych
záujmov detí a mládeže a najmä aktívnemu tráveniu ich voľného času.
Jednou z foriem aktívneho trávenia voľného času je pohybová činnosť,
ktorá môže byť organizovaná alebo neorganizovaná. Citlivo organizovaná
pohybová aktivita má pre mládež viacero hodnotných aspektov. Vhodne
vybraný druh pohybovej aktivity môže pozitívne stimulovať zdravie detí
a mládeže, prinajmenšom predchádzať chorobám z nedostatku pohybu, viesť
107
k starostlivosti o vlastné zdravie, stravovanie, hygienu, v konečnom dôsledku
k získaniu návykov zdravého spôsobu života. Značný význam v osobnostnom
rozvoji má aj hodnotová orientácia tejto aktivity. Voľnočasovým aktivitám sa
v poslednom období venovalo vo svojich výskumoch viacero autorov napr.:
Čech, T. 2002, Frömel, K. a kol. 1999, Darák, M. a kol. 2000, Hofbauer, B. 2004,
Michal, J. 1999 a ďalší, ktorí poukazujú na zmeny v ich štruktúre, ale aj premeny
ich obsahu a zamerania.
V tomto príspevku sa pokúsime na základe dotazníkovej metódy spoznať
aktuálnu podobu voľnočasových aktivít u chlapcov staršieho školského veku.
Pokúsime sa zistiť štruktúru voľnočasových aktivít so špecifickým zameraním sa
na analýzu pohybových - športových aktivít. Ďalej vyhodnotíme záujem
o zameranie športových aktivít u chlapcov na vybranej základnej škole
v Banskej Bystrici. Predpokladáme že pohybové – športové aktivity budú mať
dominantné postavenie v štruktúre voľnočasových aktivít respondentov a že
viac ako 50% respondentov sa športovým aktivitám začalo venovať pod
vplyvom rodiny. Taktiež sa domnievame, že v štruktúre športových aktivít
realizovaných
vo
voľnom
čase
u chlapcov
budú
mať
podobne
ako
v obdobných výskumoch Frömela a kol. (1999), Michala (1999), Daráka (2000)
a ďalších, dominantné miesto športové hry a plávanie.
METODIKA
Výskum sme realizovali v školskom roku 2005/06 a 2006/07. Výskumnú vzorku
tvorilo 86 chlapcov - žiakov ôsmich tried základnej školy na Pieninskej ulici
v Banskej
Bystrici.
Skúmaní
chlapci
neboli
členmi
športových
útvarov
talentovanej mládeže. Našou hlavnou výskumnou metódou bola nepriama
metóda získavania faktov – dotazník, pre ktorý sme sa rozhodli hlavne preto, že
anonymita umožnila respondentom odpovedať čo najpravdivejšie a za krátky
čas sme získali dostatok výskumného materiálu. Vo výskume sme použili
dotazník, ktorý obsahoval desať otázok zameraných na získanie prehľadu
o voľnočasových
aktivitách
chlapcov.
Otázky
boli
zatvorené,
otvorené
a stupňovitej škály. Na vyhodnotenie sme použili kvantitatívne metódy (súčet,
výpočet percent), kvalitatívne metódy (analýza, porovnávanie) a logické
metódy.
108
VÝSLEDKY
Pri vyhodnocovaní výsledkov výskumu sme najprv zisťovali, aké je
postavenie pohybových aktivít vo voľnočasovej štruktúre u respondentov,
následne sme zisťovali, ktoré motivačné faktory ovplyvnili respondentov pri
výbere športovej aktivity. Ďalej sme zisťovali, ktoré pohybové – športové aktivity
respondenti preferujú a na záver sme zisťovali štruktúru záujmov respondentov
vedúcich ich k vykonávaniu športovej činnosti.
Postavenie pohybových aktivít vo voľnočasovej štruktúre v skúmanom súbore
V prvej otázke dotazníka sme zisťovali ktorú záujmovú aktivitu respondenti
preferujú vo svojom voľnom čase. Na výber sme im ponúkli deväť konkrétnych
možností (čítanie literatúry, návšteva kina, sledovanie televízie, hra na počítači,
športovanie, prechádzky v prírode, hru na hudobnom nástroji a počúvanie
hudby) a dali sme im možnosť uviesť aj iné. Respondenti mali v odpovedi
zakrúžkovať, resp. napísať iba jednu možnosť. Pomocou tejto otázky sme
overovali náš predpoklad, že pohybové - športové aktivity budú mať
dominantné
postavenie
v štruktúre
voľnočasových
záujmových
aktivít
respondentov. Tento predpoklad sa potvrdil, pretože z odpovedí sme sa
dozvedeli, že z celkového počtu 86 žiakov sa až 29 venuje vo svojom voľnom
čase športovaniu. Na druhom mieste skončilo počúvanie hudby (21) a tretie hra
na počítači (16). Prechádzky v prírode a hru na hudobnom nástroji zhodne
uviedli štyria respondenti. Medzi „inými“ sa najčastejšie objavilo chodenie von
s kamarátmi (10x), rybačka a spanie.
Odpovede síce poukázali na vysoké percento záujmu u chlapcov
o pohybové aktivity, ale je potrebné si uvedomiť, že dva ďalšie uvádzané
spôsoby (počúvanie hudby a hra na počítači) sú pasívnym spôsobom trávenia
voľného času a spolu tvorili vyššie percento - až 43 %. Domnievame sa, že práve
voľný čas detí tejto vekovej kategórie by mal byť priestorom na kompenzáciu
pasívneho prežívania školských povinností – vyučovania. Na Slovensku sú vo
vyučovacom rozvrhu na základných školách zväčša len dve hodiny telesnej
výchovy (teda hodiny priamo spojené s aktívnym pohybom) do týždňa. Ostatné
vyučovacie hodiny (cca 25 – 30 hodín do týždňa) sú z veľkej väčšiny riešené len
sedavým spôsobom.
109
Nasledujúcou otázkou sme zisťovali či sa respondenti zaoberajú športovými
aktivitami vo svojom voľnom čase pravidelne. Na výber mali len dve možnosti
(áno – nie). Zvýšenie počtu respondentov, ktorý v tejto odpovedi uviedli, že
športovú činnosť vykonávajú pravidelne na 52, oproti počtu respondentov, ktorí
v prvej otázke uviedli športovanie ako najobľúbenejšiu záujmovú aktivitu vo
voľnom čase (29 žiakov) pripisujeme tomu, že niektorí žiaci môžu vykonávať
v priebehu týždňa aj viac ponúknutých záujmových aktivít. V súčasnej dobe je
bežným zvykom, že rodičia prihlasujú svoje deti aj na viac záujmových aktivít.
Práve otázka č. 3 nám mala dať jasnejšiu odpoveď na dominantnosť, resp.
nedominantnosť
športových
aktivít
vo
voľnočasovom
režime
žiakov.
Respondentom sme ponúkli štyri možnosti, z ktorých si mali vybrať len jednu.
Z odpovedí respondentov vyplynulo, že viac ako 58,1% chlapcov sa pravidelne
(3 a viac krát do týždňa) venuje voľnočasovým športovým aktivitám. Aspoň 1 –
2x týždenne až 88,4% respondentov. Ani jeden opýtaný neodpovedal, že sa
športovým aktivitám nevenuje nikdy.
Na základe zisteného usudzujeme, že motivačné pôsobenie pedagógov,
rodiny, kamarátov a blízkeho spoločenského prostredia kladne ovplyvňuje
názory chlapcov a preto ich voľnočasová aktivita smeruje skôr k pravidelnému
športovaniu. Považujeme to za veľmi pozitívne zistenie vzhľadom na zdravý
psychický a prudký telesný vývin, ktorý je pre tento vek charakteristický. Aj
z pohľadu možných spoločenský nežiaducich javov, ktoré sa v tejto vekovej
kategórii stále častejšie objavujú, je dobré, že sledovaný súbor inklinuje
k pravidelnému športovaniu.
Faktory ovplyvňujúce žiakov pri výbere voľnočasovej pohybovej – športovej
aktivity
Naše otázky sa v ďalšej časti dotazníka zamerali aj na osobu - osoby, ktoré
sledovaných
žiakov
ZŠ
ovplyvňujú
pri
výbere
a vykonávaní
vybranej
voľnočasovej pohybovej - športovej aktivity.
Respondentom sme ako odpoveď na štvrtú otázku ponúkli štyri konkrétne
možnosti, kde sme sa snažili vyhraniť tie subjekty s ktorými žiaci prichádzajú
najčastejšie do styku (vedúci krúžku resp. učiteľ alebo tréner, rodičia
a súrodenci, kamaráti a individuálny záujem).
110
V našom výskume sme si stanovili predpoklad, že rodina (otec, matka,
súrodenci) sú subjektmi, ktoré v najväčšej miere môžu ovplyvniť výber záujmovej
aktivity a teda v našom prípade športovej aktivity. Vychádzali sme zo
skutočnosti, že vo viacerých rodinách je stále dominantným kritériom – „To čo
som robil, alebo robím ja, budeš robiť aj ty“. Samozrejme, že si uvedomujeme, že
tento postoj je výraznejší najmä v profesijnej oblasti.
Na základe odpovedí sme zistili, že v danej skupine chlapcov rodičia
a súrodenci majú len minimálny vplyv na výber športovej aktivity (10,5%).
Prekvapujúce pre nás bolo zistenie, že prevažná väčšina z nich si šport vybrala
samostatne (46,5%), resp. že pri výbere asistovali kamaráti (37,9%). Odpoveď, že
ich k športu priviedla profesijne zameraná osoba (učiteľ, tréner, vedúci) uviedlo
len 5,1%. Toto zistenie, najmä to, že táto veková kategória nie je oslovovaná
osobami, ktoré by mali prioritne pôsobiť na žiakov je pre nás negatívnym
zistením. Domnievame sa, že najmä učitelia telesnej výchovy by mali aktívnejšie
pôsobiť na myslenie žiakov a viesť ich k vykonávaniu pohybovej aktivity či už
organizovaným alebo neorganizovaným spôsobom.
Vo vzťahu k predchádzajúcej otázke bola formulovaná aj otázka číslo 5 –
Kto je Tvojím partnerom pri vykonávaní športovej činnosti vo voľnom čase?
Respondentom sme dali na výber tri možnosti (športujem s rodinou, športujem s
kamarátmi, športujem individuálne). Odpovede žiakov na túto otázku potvrdili
naše zistenie, že chlapci v tomto veku sú výrazne ovplyvnený skupinou
vrstovníkov, kamarátov. Až 83,7% chlapcov uviedlo túto možnosť. Iba 10,5%
chlapcov uviedlo, že sa športovaniu venujú individuálne. Vysoko zarážajúce je
zistenie, že len päť chlapcov uviedlo, že by športové aktivity vo voľnom čase
realizovali spolu s rodičmi. Vysvetliť to je možné aj tým, že sa jedná z pohľadu
vývoja o obdobie kedy sa dieťa snaží „vymaniť“ z rodinného kruhu. Dôvodom
môže byť aj zaneprázdnenosť resp. nezáujem rodičov. Keďže dieťa trávi v kruhu
rodinu najväčšie percento svojho voľného času, je z pohľadu zdravého spôsobu
života dôležité, aby rodičia boli svojím deťom príkladom a svojou aktivitou dávali
deťom vzor.
Tento, v podstate negatívny vzťah ku svojmu zdraviu a športovaniu,
myslíme tým upevňovanie zdravia pomocou aktívnej pohybovej – športovej
111
činnosti, sa potvrdil aj v odpovediach žiakov na šiestu otázku (Venujú sa
nejakému športu aj Tvoji rodičia?), kde len 20 žiakov odpovedalo kladne.
Štruktúra pohybových – športových činností chlapcov vo voľnom čase
V
tretej
časti
dotazníka
sme
u
respondentov
zisťovali
štruktúru
voľnočasových športových aktivít. Odpovede sme vyhodnotili bodovo. Aktivita
na prvom mieste získala 3 body, na druhom dva a na treťom jeden.
Otázkou č. 7 sme zisťovali inklináciu chlapcov ku konkrétnym športom.
Výsledky dotazníka potvrdili, že aj v našom súbore majú športové hry
dominantné postavenie v štruktúre voľnočasovej pohybovej aktivity (futbal,
volejbal, hokej a basketbal získali spolu 147 bodov). Celkove najobľúbenejším
bol futbal. Domnievame sa, že je to práve jeho najľahšou dostupnosťou
a potvrdzuje to aj naše predchádzajúce zistenie, že tento súbor, radšej obľubuje
športy kolektívneho charakteru ktoré môže vykonávať s kamarátmi. V celkovom
poradí sa prekvapujúco na druhé miesto dostal volejbal, tretia bola cyklistika
a až štvrté bolo plávanie, ktoré sme spolu so športovými hrami považovali za
najobľúbenejšie športové činnosti u žiakov tohto veku. Medzi tzv. inými sa
objavili: karate (42 bodov), tenis (39 bodov), kolieskové korčuľovanie (32
bodov), tanec (18 bodov), orientačný beh (13 bodov), beh (12 bodov) a jazda
na koni (9 bodov) a ďalšie. Záujem o karate, tenis, ale aj kolieskové korčuľovanie
a jazda na koni potvrdzujú, že súčasná doba prináša nové tendencie v štruktúre
športových aktivít detí. Potvrdzuje to aj cyklistika, kde žiaci pri vypĺňaní dotazníka
uvádzali horskú cyklistiku (cross country, downhill) cyklotrial a bicross, ktoré sme
zaradili pod cyklistiku. Domnievame sa, že v budúcnosti sa budú u detí stále viac
presadzovať športové činnosti, ktoré prinášajú určité riziko a adrenalín.
V ďalšej otázke sme zisťovali, koľkí chlapci sa športu venujú súťažne.
Z celkového počtu 86 žiakov sa súťažne športovaniu venuje 42 respondentov. Pri
odpovedi áno, sme žiadali od respondentov aby uviedli aj druh športu. Za
súťažné sme považovali registráciu v niektorom zo športových zväzov. Najviac,
v zhode so zistenou štruktúrou voľnočasových športových činností, bolo
chlapcov, ktorý hrajú súťažne futbal (21). Ďalšie športy boli zastúpené už len
štyrmi (lyžovanie a basketbal) a menej registráciami (atletika, tanec, orientačný
beh, volejbal, karate, tenis, plávanie a cyklistika).
112
V posledných dvoch otázkach sme sa zamerali na zistenie dôvodov, ktoré
vedú chlapcov k tomu aby športovú činnosť vykonávali. Domnievame sa, že
práve poznanie štruktúry záujmov o zameraní realizácie voľnočasových
pohybových - športových činnosti naznačuje hodnotovú orientáciu chlapcov.
V deviatej otázke: Čo Ťa na športovaní najviac zaujíma? Prečo športuješ? sme
respondentom predložili šesť konkrétnych zameraní (estetické dôvody, zlepšenie
kondície, dosiahnutie športového výsledku, rekreácia a oddych, nová zručnosť
a tvorivosť, utuženie zdravia). Frömel a kol. (1999) uvádzajú, že chlapci v tomto
veku za najdôležitejšie považujú získanie resp. zlepšenie kondície. Aj z odpovedí
nášho súboru vyplynulo, že respondenti považujú za najdôležitejšie pri športovaní
zlepšenie kondície až za týmto dôvodom nasledovalo dosiahnutie športového
výsledku. Ako ďalšie dôvody uvádzali žiaci utuženie zdravia a rekreáciu
a oddych. Ani raz neuviedli estetické dôvody. Poradie odpovedí zodpovedá
aktuálnym životným hodnotám u chlapcov v tomto období, kedy ich často
zaujíma viac vzhľad ako zdravie. Počet 12 odpovedí pre „novú zručnosť
a tvorivosť“ je zaujímavý a môže naznačovať, že si niektorí žiaci uvedomujú
dôležitosť získavania nových poznatkov, čo považujeme za veľmi pozitívne
najmä ak sa jedná o voľný čas.
V poslednej otázke sme zisťovali, aký majú respondenti názor na
podmienky pre vykonávanie voľnočasovej pohybovej - športovej činnosti vo
svojom okolí. Túto otázku sme zaradili najmä z dôvodu overenia si, či záujem
žiakov o realizáciu športových aktivít neovplyvnili aj nedostatočne vytvorené
podmienky, pod ktorými sme im prezentovali najmä priestorové (dostupnosť
a dostatok voľných plôch, ihrísk, telocviční a pod.). Ako odpoveď sme žiakom
ponúkli voľbu z dvoch možností – áno, nie. Až 82% chlapcov odpovedalo
pozitívne.
ZÁVER
Z uvedených výsledkov výskumu môžeme vyvodiť nasledovné závery:
- Záujem o pohybovú aktivitu a športovanie má u chlapcov významné miesto
v trávení voľného času. Alarmujúce je však zistenie, že podiel pasívnych
činností dosahuje vysoké percento – v našom výskume až 43%.
113
-
Chlapci vykonávajú v priebehu týždňa viac záujmových aktivít. V súčasnej
dobe je bežným zvykom, že rodičia prihlasujú svoje deti aj na viac
záujmových aktivít.
-
Pozitívne, z pohľadu zdravého a aktívneho spôsobu života je, že pravidelnej
voľnočasovej pohybovej - športovej činnosti (3 – 5x do týždňa) sa venuje viac
ako polovica respondentov.
-
Podstatne väčší vplyv na rozhodnutie o výbere športovej aktivity má v rukách
samotný žiak, respektíve jeho blízke okolie - kamaráti a rovesníci, s ktorými
táto mládež najčastejšie trávi svoj voľný čas. Podobne je tomu aj pri
samotnom vykonávaní športovej činnosti.
-
Negatívnym zistením je, že žiakov k voľnočasovému športovaniu nepriviedla
profesijne zameraná osoba (učiteľ, tréner, vedúci). Najmä učitelia telesnej
výchovy by mal aktívnejšie pôsobiť na myslenie žiakov a viesť ich
k vykonávaniu
pohybovej
aktivity
či
už
organizovaným
alebo
neorganizovaným spôsobom.
-
Športové hry majú u chlapcov stále svoje dominantné postavenie v štruktúre
voľnočasových pohybových aktivít. Medzi najobľúbenejšie patrí futbal.
-
Do popredia záujmu o športové činnosti u chlapcov tohto veku sa posúva na
úkor plávania cyklistika. Je preto potrebné túto tendenciu rešpektovať
-
Čoraz viac sa u chlapcov presadzujú úpolové ale aj tzv. trendové športy športové činnosti, ktoré prinášajú určité riziko a adrenalín.
-
Chlapci v tomto veku vykonávajú športovú činnosť vo voľnom čase najmä z
dôvodu zlepšenia kondície a dosiahnutia športového výsledku, čo môže
zodpovedať aj subjektívnym pocitom žiakov a súčasnému ponímaniu
životných hodnôt – byť „in“, byť v popredí a tak dosiahnuť požadovanú
kvalitu života.
-
Je potrebné venovať väčšiu pozornosť málo výraznému vzťahu žiakov
k zdravotnému zameraniu športovania.
-
Dostupnosť priestorov na športovanie vo voľnom čase v Banskej Bystrici
môžeme hodnotiť ako veľmi dobrý.
Na záver musíme konštatovať, že sme nepredpokladali až takéto pozitívne
výsledky v prospech pohybových – športových aktivít. Podľa nás je táto
skutočnosť
čiastočne
ovplyvnená
aj
vysokou
kvalitou
telovýchovných
114
pedagógov skúmanej školy, ale aj tým, že mesto Banská Bystrica a jej okolie
ponúka množstvo rôznorodých príležitostí pre športové vyžitie mládeže.
LITERATÚRA
ČECH, T. 2002. Pozice volného času ve vývoji a kultivaci osobnosti dítěte –
efektivní prevence sociálně-patologických jevů. In: Mládež a spoločnosť. Roč.
8, 2002, č. 2.
DARÁK, M. a kol. 1996. Záujmové aktivity detí a mládeže. Stav, možnosti rozvoja
a výchovného využitia. Zborník z riešenia výskumného projektu. Prešov :
MANACON, 1996. 286 s.
DARÁK, M. 2000. Cirkevné inštitúcie a voľnočasové aktivity. In: Vychovávateľ.
Roč. 45, 2000, č. 3.
FRÖMEL, K. a kol. 1999. Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. Olomouc :
UP, 1999. 173 s.
HOFBAUER, B. 2004. Děti, mládež a volný čas. Praha : 2004.
MICHAL, J. 1999. Štruktúra záujmov žiakov základných škôl o vykonávanie
telovýchovných činností. In: Acta Universitatis Mathiae Belii, telesná výchova a
šport, No 1. Banská Bystrica : UMB, 1999. s. 124 – 138.
PÁVKOVÁ, J. a kol. 1999. Pedagogika volného času. 1. vyd. Praha : Portál, 1999.
229 s.
ŽBIRKOVÁ, V. 1999. K záujmovým aktivitám vo voľnom čase žiakov a učiteľov. In:
Vychovávateľ. Roč. 42, 1999, č. 7−8.
SUMMARY
FREE TIME ACTIVITIES OF BOY PUPILS (13 – 14 YEARS OLD), FOCUSING ON SPORT
Our paper analyses on the base of own research the structure of free time
activities of older boy pupils (from selected elementary school in Banska
Bystrica). We found that the most frequent activity is sport, the second one
listening to music and the third one computer games. Between sports the most
frequent were games (1. football, 2. volleyball). The third most popular sport was
cycling and fourth swimming. More than half of respondents are involved in
sport activities regularly (3-5 times per week). The negative finding is the fact
115
that pupils are not supervised and navigated by professionals (teacher, trainer,
group leader). We also found that the main motivation to sports is the will to
improve own physical performance and to achieve results in competitions. The
motivation to sport with the aim to improve general physical health was rare.
The positive attitude towards sport activities might be explained by the fact that
the city Banska Bystrica offers a variety of possibilities for sports for young
generation.
Key words: Boy pupils, free time, activities, sport, most frequent activities
116
STAN AKTYWNOŚCI TURYSTYCZNEJ I RUCHOWEJ UCZNIÓW
W CZASIE WOLNYM
KATARZYNA PRUSIK* - KAROL GÖRNER** - KRZYSZTOF PRUSIK*
* - Akademia Wychowania Fizycznego i Sportu im. Jędrzeja Śniadeckiego, Wydział
Turystyki i Rekreacji, Gdańsk, Polska
** – Uniwersytet Mateja Bela, Wydział Humanistyczny, Katedra Wychowania Fizycznego,
Bańska Bystrzyca, Słowacja & Akademia Wychowania Fizycznego Pilsudskiego,
Warszawa, Polska
Słowa kluczowe: Dzieci, wolny czas, aktywność ruchowa, turystyka
WPROWADZENIE
Według Kozłowskiego i Nazar(1986) aktywności fizyczna – to wysiłek
fizyczny,
czyli
praca
mięśni
szkieletowych
wraz
z
całym
zespołem
towarzyszących jej czynnościowych zmian w organizmie. W światowym systemie
informacji zakodowana jest jako „physical activity”, czyli aktywność fizyczna i
traktowana jako niezaleŜny czynnik warunkujący utrzymanie zdrowia.
Aktywność o której mowa, to obciąŜenie fizyczne, któremu poddawany jest
organizm człowieka na co dzień: w pracy domowej, zawodowej, w wolnym
czasie; aktywność w wolnym czasie moŜe być spontaniczna np. marsz, zabawa
ruchowa lub odpowiednio zorganizowana i zaplanowana pod względem
obciąŜenia organizmu; ten sam marsz o zaplanowanym czasie trwania,
intensywności i systematycznie powtarzany jest specyficzną subkategorią
aktywności- ćwiczeniem fizycznym w sensie treningu (Caspersen i wsp., 1985;
Gniazdowski, 1990).
Aktywność fizyczna stanowi kluczowy składnik zdrowego stylu Ŝycia. Pełni
rolę integrującą inne składniki tego stylu, wpływając na nie pośrednio lub
bezpośrednio. Osoby systematycznie ćwiczące zwykle mniej palą, rzadziej
117
naduŜywają alkoholu oraz innych substancji uzaleŜniających, lepiej śpią i
odŜywiają się(ŁoboŜewicz, 1991; Miazek, 1995; Maszczak, 1995). W tym miejscu
podkreślić naleŜy, Ŝe zarówno niedostatek aktywności fizycznej, jak i jej nadmiar,
moŜe być przyczyną wielu zaburzeń i zwiększonego ryzyka chorób. Brak
aktywności fizycznej, prowadząc do niŜszego poziomu wydolności fizycznej, staje
się przyczyną przewlekłego zmęczenia, złego samopoczucia, a nawet zaburzeń
nerwicowych (Kozłowski, Nazar, 1986).
Następnym problemem zdrowotnym ściśle związanym z aktywnością
fizyczną jest otyłość. Jej rozpowszechnianie wzrasta, zwłaszcza w krajach
rozwiniętych. Dotyczy to dzieci, młodzieŜy i dorosłych. Otyłość skraca Ŝycie o
około 10-12 lat. NajdłuŜej Ŝyją Ci, co mają masę ciała o około 10% mniejszą od
naleŜnej. Osoby otyłe i z nadwagą ponoszą dodatkowy koszt kaŜdego wysiłku
fizycznego i po jego ukończeniu. Koszt ten dobrze obrazuje, chociaŜby częstość
skurczów serca. Wzrasta ona wraz ze zwiększaniem się tkanki tłuszczowej. U ludzi
z otyłością obserwuje się zwiększone ryzyko zgonu lub zapadalności na powaŜne
choroby. Wykonano ponadto, Ŝe ludzie otyli są przedmiotem dyskryminacji w
zakresie edukacji, zatrudnienia, płac i szans zawarcia związku małŜeńskiego.
Reasumując,
to aktywność
fizyczna
jest podstawowym
elementem
zdrowego stylu Ŝycia ponoszącego około 50% odpowiedzialności za zdrowie
człowieka. Jest czynnikiem utrzymującym lub poprawiającym sprawność
funkcjonalną
organizmu
submaksymalnej
pracy,
podczas
jest
jego
czynnikiem
maksymalnej,
a
zapobiegającym
zwłaszcza
chorobom,
szczególnie układu krąŜenia, radzenia sobie ze stresem oraz terapii wielu
zaburzeń i chorób (Drabik, 1997; Wolańska, 1985).
CEL PRACY
Ruch jest naturalną, fizjologiczną potrzebą człowieka występującą w ciągu
całego jego Ŝycia, a przejawiającą się przez róŜne formy aktywności. Aktywność
ruchowa to niezbędna ilość ruchu - ćwiczeń fizycznych - potrzebna do rozwoju i
zachowania zdrowia kaŜdego człowieka.
Głównym celem pracy jest przedstawienie faktycznego stanu zdrowia i
poziomu aktywności fizycznej ucniów oraz ich rodzin w czasie wolnym.
118
Ponadto poruszono w pracy aspekt promocji aktywności fizycznej wśród
osób dorosłych, gdyŜ dzieci i młodzieŜ posiadają filogenetycznie wypracowaną
potrzebę ruchu jako stymulatora rozwoju zaś osoby dorosłe pozbawione tych
mechanizmów i dodatkowo zajęte obowiązkami rodzicielskimi i zawodowymi
wolny czas poŜytkują w sposób bierny w myśl fałszywego przekonania, Ŝe tylko
leŜąc bądź siedząc moŜna w pełni wypocząć.
MATERIAŁ BADAŃ
Badania zostały przeprowadzone jesienią 2005 roku. W badaniach
uczestniczyli uczniowie gdyńskich szkół (m.in. z Zespołu Szkół nr 2 w Rumii oraz
Szkoły Sportowej nr 14). Łącznie ankiety wypełniło 450 osób, w tym 270
dziewczynek i 160 chłopców. Oprócz nich w ankiecie wypowiadali się rodzice
na pytania dotyczące stanu zdrowia i zachowań w czasie wolnym. Wiek
badanych uczniów kształtował się w przedziale 12 – 16 lat. Najwięcej osób, czyli
(32%) było w chwili badania 16-latkami, (26%) – 15 latkami, po 20%
respondentów liczyła lat 12 i 13. Respondenci zamieszkiwali Gdynię (54%),
Wejherowo (28%) - miasto do 50 000 mieszkańców, Rumię 12% i Sopot 6%.
Ponad połowa badanych, czyli (58%) posiada jedno rodzeństwo, natomiast
jedynie (26%) posiada dwoje rodzeństwa. Trójkę rodzeństwa i więcej posiada
(15%). Respondenci zamieszkują w 35% z obojgiem rodziców, tylko z matką
(34%), tylko z ojcem (31%). DuŜa większość zdeklarowała, Ŝe mieszka razem ze
swoim rodzeństwem (26%), natomiast (4%) z dziadkami i (2,9%) z innymi
krewnymi.
METODA BADAWCZA
Kwestionariusz ankiety wykorzystany w pracy opracowany bil wedluk VEGA
1/2539/05 z Uniwersytetu im. Mateja Bela w Bańskiej Bystrzycy na Słowacji.
Kwestionariusz został zmodyfikowany w taki sposób, aby odpowiadał wymogom
polskiego szkolnictwa.
W ankiecie znajduję się 40 pytań w tym 35 pytań podstawowych i 5 pytań
metryczkowych.
Uczniowie
chętnie
wypełniali
ankietę,
w
przypadku
jakichkolwiek wątpliwości lub pytań odnośnie prawidłowego jej wypełnienia
mogli skorzystać z pomocy ankietera. Ankieta była anonimowa i kaŜdy
119
wypełniał ją samodzielnie, spełniając w ten sposób warunek standardowych
warunków przeprowadzania badań naukowych.
WYNIKI BADAŃ I ICH OMÓWIENIE
Pierwsza
część
ankiety
zawiera
pytania
dotyczące
stanu
zdrowia
gimnazjalistów i wolnego czasu, jakim dysponują. Przez czas wolny naleŜy
rozumieć,
co
respondentowi
takŜe
do
wyjaśniono
jego
respondentom,
osobistej
dyspozycji
po
czas,
który
pozostaje
wykonaniu
czynności
związanych z zaspokojeniem potrzeb biologicznych i higienicznych oraz
czynności obowiązkowych, takich jak obowiązek szkolny, praca, czy obowiązki
rodzinne. Czas wolny to równieŜ czas, w którym badany ma moŜliwość wyboru
czynności, którymi chciałby się zajmować.
Na
pytanie
o
stan
zdrowia
najliczniejsza
grupa
respondentów
odpowiedziała, Ŝe jest zupełnie zdrowa (44%). Na minimalne problemy
zdrowotne skarŜyło się 42%. Jednakowa ilość tj. 6% twierdzi, iŜ miewa czasami
problemy ze zdrowiem, równieŜ 6% przewlekle choruje, a 2% ankietowanych
przyznało się do znacznych problemów ze zdrowiem. Natomiast Ŝaden z
badanych nie zdefiniował się, jako chory, Ŝaden równieŜ nie stwierdził, Ŝe często
choruje.
Kolejnym pytaniem, jakie zadano gimnazjalistom, była ilość wolnego czasu,
jakim dysponują od poniedziałku do piątku. Okazało się, Ŝe przedział czasowy
5 godzin i więcej codziennie, był najczęściej zaznaczanym (36%). Kolejną grupę
stanowili uczniowie dysponujący dziennie 4 godzinami (24%). 22% przyznało, Ŝe
dysponuje 3 godzinami dziennie wolnego czasu, 10% dysponuje do 2 godzin
czasu wolnego, 8% do zaledwie 1 wolnej od obowiązków godziny w ciągu dnia.
W związku z tym wydaje się, Ŝe młodzieŜ gimnazjalna dysponuje wystarczającą
ilością wolnego czasu, którą mogłaby wykorzystać na aktywny wypoczynek.
JeŜeli chodzi o weekendy, to wyniki kształtują się zupełnie inaczej.
Największy odsetek gimnazjalistów (64%) dysponuje aŜ 8-mioma i więcej
godzinami
wolnego
czasu,
20%
dysponuje
7-mioma
godzinami,
10%
ankietowanych 6-cioma godzinami, 6% gimnazjalistów 5-cioma godzinami
czasu
wolnego,
który
poŜytkuje
w
bardzo
zróŜnicowany
sposób.
W związku z powyŜszym, wydaje się, Ŝe to właśnie weekendy mogą stać się
120
czasem niczym nie skrępowanego (limit czasowy) wypoczynku w aktywny
sposób np. wycieczki i rajdy piesze, rowerowe i kajakowe.
Kolejna
część
ankiety
poświęcona
jest
rodzicom
gimnazjalistów.
Powszechnie wiadomo, Ŝe dzieci powielają wzorce zachowań znane z domu
rodzinnego, dlatego teŜ zasadnym jest zbadanie związku pomiędzy stylem Ŝycia
rodziców a stylem Ŝycia ich dzieci. Respondenci (sami rodzice), musieli określić
między innymi stan swojego zdrowia, czas pracy, umiejętności sportowo –
rekreacyjne,
aktywność
w
zajęciach
ruchowych
i
inne.
Jak
wynika
z przeprowadzonego badania za zupełnie zdrowe wśród matek uznało się 48%
respondentek, natomiast wśród ojców 40,8%, tyle samo ojców przyznało, Ŝe
posiada minimalne problemy zdrowotne (40,8%). Na sporadyczne problemy ze
zdrowiem uskarŜa się 14,3% męŜczyzn i 12% kobiet. Po 2% matek i ojców,
deklaruje znaczne problemy zdrowotne oraz przewlekłe choroby, lecz jedynie
kobiety przyznają się do częstego chorowania (2%). Co ciekawe Ŝadne z
ankietowanych rodziców nie postrzega siebie jako chorej osoby.
JeŜeli porównać stan zdrowia ankietowanych gimnazjalistów i ich rodziców,
zauwaŜyć moŜna, iŜ wyniki nieznacznie się od siebie róŜnią. Taki sam odsetek
dzieci, jak i rodziców uznaje się za całkowicie zdrowy (44%), równieŜ ten sam
procent dzieci, jak i rodziców posiada znaczne problemy ze zdrowiem (2%).
Nieco więcej gimnazjalistów (42%), niŜ rodziców (37%), odczuwa minimalne
problemy zdrowotne, jednak z mniejszą częstotliwością się one u nich objawiają
w postaci chorób(gimnazjaliści 6%, rodzice 13%). Zanotowano większy procent
gimnazjalistów chorych przewlekle (6%), niŜ chorych przewlekle rodziców (2%).
Na pytanie o czas pracy, ponad połowa rodziców zaznaczyła, iŜ pracuje w
systemie jednozmianowym (60%), zaledwie 24% w systemie wielozmianowym a
16% rodziców nie klasyfikuje się do powyŜszych grup. Oznacza to, Ŝe 60%
rodziców i ich dzieci codziennie spędzać mogą wspólnie popołudnia, jednak w
róŜnym wymiarze godzin, ze względu na róŜną ilość czasu wolnego w tygodniu,
którą zadeklarowali gimnazjaliści.
Wśród matek najbardziej liczną grupę stanowią kobiety z wykształceniem
średnim z maturą ( 26,5%) oraz kobiety z tytułem magistra (26,5%). Nieco mniej
kobiet posiada wykształcenie średnie bez matury (24,6%), tytuł licencjata
posiada 6,1% matek, tyle samo ukończyło szkołę podstawową, a 12%
121
technikum. W grupie matek gimnazjalistów nie znalazła się ani jedna z tytułem
doktora lub profesora.
Wykształcenie ojców przedstawia się następująco: wykształcenie średnie z
maturą 24,5%, wykształcenie średnie bez matury 18,4%, wykształcenie wyŜsze z
tytułem magistra 18,4%, wykształcenie wyŜsze zawodowe z tytułem licencjata.
14,3%, wykształcenie podstawowe10,2%, a 2% uzyskało tytuł doktora, bądź
profesora, 12% ukończyło technikum.
Na
pytanie
o
zawód
wykonywany
przez
rodziców,
najczęściej
powtarzającą się odpowiedzią wśród matek (26,3%) był zawód urzędnika.
Kobiety prowadzące własną działalność gospodarczą stanowiły 21,1%, 13,2%
kobiet to nauczycielki, dokładnie po 7,9% matek to: pracownik słuŜby zdrowia,
pracownik nauki, emeryt lub rencista oraz inne. 5,3% kobiet to robotnice(
pracownik fizyczny), a 2,6% wykonuje zawód rolnika. Wśród ojców urzędnicy
stanowią 22,4%, rolnicy 8,2%, robotnicy 10%, własną działalność gospodarczą
prowadzi 24% męŜczyzn, 6,1% jest policjantem lub wojskowym, a 3% to emeryci
lub renciści, nauczyciele, pracownicy sztuki i nauki to 2% ojców, zaś
3% męŜczyzn nie zadeklarowało wykonywanego zawodu- prawdopodobnie byli
to męŜczyźni bez zawodu i bez pracy.
Rodzicom zadano teŜ pytania o ich umiejętności sportowo – rekreacyjne.
Matki
gimnazjalistów najczęściej umieją: jeździć na rowerze (34,1%), pływać
(23,2%) i jeździć na łyŜwach (19,5%). Niewielka liczba matek (8,5%) moŜe
pochwalić się umiejętnością jazdy na nartach, równieŜ niewiele potrafi pływać
kajakiem (4,9%), natomiast Ŝadna z nich nie potrafi Ŝeglować. 3,7% kobiet
klasyfikuje się w grupie inne, a 6,1% matek przyznało się, iŜ nie posiada Ŝadnej z
niŜej wymienionych umiejętności.
W grupie ojców najczęściej zaznaczanymi odpowiedziami równieŜ była
jazda na rowerze (27,9%) i pływanie (25,2%). Trzecie miejsce zajęło pływanie
kajakiem (12,6%), czwarte Ŝeglarstwo (12,6%), kolejne narciarstwo (9%).
Zdecydowanie mniej męŜczyzn od kobiet potrafi jeździć na łyŜwach (8,1%), 5,4%
panów scharakteryzowało swoje kwalifikacje jako inne, a 1,8% stwierdziło, iŜ nie
posiedli Ŝadnej ze wskazanych umiejętności.
Chcąc
zgłębić
tematykę
umiejętności
zadano
pytanie
dotyczące
najczęściej uprawianych sportów przez rodziców. Odpowiedzi okazały się
122
bardzo zróŜnicowane. Najliczniejsza grupa zarówno matek (38,6%), jak i ojców
(38,2%) konsekwentnie wybrała jazdę na rowerze. Pozostałe kobiety wybrały:
14% gimnastykę i pływanie, 7% matek - gry ruchowe (np. dwa ognie), i
łyŜwiarstwo. Narciarstwo uprawia 5,3%, a tenis 1,8%matek. śadna z kobiet nie
wymieniła gier sportowych a 12,3% przyznała, Ŝe nie uprawia Ŝadnych sportów.
Podobnie do matek, ojcowie równieŜ są wierni swoim wyborom i wskazali
jazdę na rowerze jako sport najchętniej wykonywany (38,2%), pływanie
wybrało15,8% ojców a gry sportowe 13,2%. Prawie 7% ojców chętnie uprawia
tenis i gimnastykę, 5,3% narciarstwo. Gry ruchowe cieszą się wśród nich mniejszą
popularnością- tylko 2,6% z nich wskazało na te konkurencje, zaś na łyŜwiarstwo
tylko 1,3% panów. Na inne dyscypliny sportowe wskazało 3,9% męŜczyzn.
RównieŜ wśród ojców znalazła się grupa osób, która nie uprawia Ŝadnych
sportów (6,6%), i faktu tego nie moŜna tłumaczyć tylko brakiem umiejętności,
poniewaŜ
takiemu wnioskowaniu
przeczą wyniki
pytania poprzedniego.
Komentarz ten odnosi się równieŜ do grupy matek.
W celu przekonania się, czym jeszcze w swoim wolnym czasie zajmują się
rodzice ankietowanych gimnazjalistów, zadano pytanie o najczęściej wybierane
przez
nich
formy
aktywności
ruchowej,
pomijając
juŜ
te
typowo
skategoryzowane jako sportowo – rekreacyjne. Odpowiedzi były rozmaite. Ich
rozbieŜność moŜna wytłumaczyć zróŜnicowanym wachlarzem zainteresowań,
obowiązków, charakterem pracy i związanym z tym róŜnym rodzajem
zmęczenia- psychicznym (dotyczy pracowników umysłowych) i fizycznym
(dotyczy pracowników fizycznych).
Wśród pań najczęściej udzielaną odpowiedzią były prace domowe
(35,5%), wśród panów spacery (21,9%). Na drugim miejscu męŜczyźni stawiają
majsterkowanie (21,1%), kobiety spacerowanie (24,2%). Zarówno matki (19,4%),
jak i ojców (15,6%) w trzeciej kolejności pochłaniają prace w ogródku, lub na
działce. W dalszej kolejności 9,7% kobiet i 11,7% męŜczyzn wybrało zbieranie
grzybów, jagód itp. Co ciekawe, ojcowie z taką samą częstotliwością wybierają
się do lasu, co zajmują się pracami domowymi (11,7%). Jeśli chodzi o czynności
kulturalne takie jak zabawy taneczne, kino czy teatr to przyciągają one 8,1%
kobiet i 7,8% męŜczyzn. Wędkarstwo wybrało 10,2% ojców, lecz Ŝadna matka,
wśród których jednakŜe znalazły się miłośniczki majsterkowania (3,2%).
123
Na pytanie o aktywność rodziców w zajęciach ruchowych, ponad połowa
z nich (męŜczyźni 66,7%, kobiety 65,2%) przyznała, iŜ jest to kontakt przypadkowy,
od
czasu
do
czasu.
Regularną
aktywność
w
zajęciach
ruchowych
zadeklarowało 35% matek i 30% ojców. 3,7% męŜczyzn w ogóle nie bierze
udziału w zajęciach ruchowych, kobietom podobna postawa jest obca.
Mając juŜ pewne wyobraŜenie na temat aktywności fizycznej rodziców
gimnazjalistów
postanowiono
porównać
sytuację
z
chwili
obecnej,
z
przeszłością. Badanie rodziców gimnazjalistów, którzy byli głównym adresatem
ankiety, oparto o hipotezę, Ŝe wzorce zachowań w tym wzorzec aktywności
ruchowej w Ŝyciu jeśli wykształci się wcześnie w ontogenezie, to istnieje duŜe
prawdopodobieństwo
zachowania
go
do
późnej
starości.
Zatem
jak
przedstawiają się wyniki badań rodziców gimnazjalistów w tym względzie?
Zadziwiająco liczna grupa kobiet (45,5%) nie brała w przeszłości udziału w
zajęciach o charakterze sportowym, czy teŜ rekreacyjnym co znajduje swoje
odbicie w aktywności dziś, gdzie juŜ 60% matek nigdy nie ćwiczy. Spośród matek
uprawiających dziś sport (54,5%), ponad połowa uprawiała go w przeszłości:
rekreacyjnie (57,7%), półwyczynowo (38,5%) i wyczynowo (4%).
Obecnie grupa kobiet uprawiająca sport dla przyjemności powiększyła się
do 90%, kosztem półwyczynowego sportu (w chwili obecnej 5%). Co ciekawe
grupa spędzająca czas wyczynowo zwiększyła się do 5%.
MęŜczyźni natomiast zmniejszyli intensywność i zaangaŜowanie pokładane
w aktywność fizyczną. Dawniej 23,3% ojców trenowało wyczynowo, obecnie
wskaźnik zmalał do 4,2%. 44,2% trenowało półwyczynowo, dzisiaj tylko 4,2%.
RównieŜ liczba osób uprawiających sport znacznie zmniejszyła się, bo z 83% do
49%. W przypadku, gdy męŜczyzna juŜ zdecyduje się na aktywność ruchową
znacznie chętniej obecnie wybiera rekreację (91,7%), kiedyś ten wskaźnik
wynosił jedynie 32,6%. Refleksją po uzyskaniu takich właśnie wyników jest
spadek, wraz z wiekiem, zaangaŜowania w aktywność ruchową związany z
wyraźną
tendencją
obniŜania
się
intensywności
aplikowanych
wysiłków
fizycznych. Zdecydowana większość zarówno matek (91,7%), jak i ojców (75,9%)
ankietowanych nie klasyfikuje się do niŜej podanych wariantów odpowiedzi.
Najczęściej
wymienianym
przez
respondentów
stanowiskiem
jest
organizator biwaków, wycieczek, zawodów rekreacyjno – sportowych (matki
124
6,3%, ojcowie 7,4%). Matki i ojcowie aktywizują się równieŜ jako animatorzy,
organizatorzy
imprez
sportowych
(2,1%
matki,
3,7%
ojcowie).
Panowie
sprawdzają się takŜe jako trenerzy (3,7%), instruktorzy (3,7%) i menedŜerowie
sportu (3,7%), niestety ani jedna matka nie naleŜy do tej grupy. Kończąc analizę
części ankiet wypełnianych przez rodziców gimnazjalistów naleŜy podkreślić niski
stan aktywności rodziców, mający swoje korzenie w przeszłości.
W tej części ankiety gimnazjaliści wyraŜali swoje opinie na temat sposobu
spędzania czasu wolnego w sezonie letnim i zimowym. WaŜną informacją jest
miejsce zamieszkania respondentów i ich rodzin w bezpośrednim sąsiedztwie
Zatoki Gdańskiej i Puckiej, które zachęca, prowokuje do korzystania właśnie z
tych walorów w czasie wolnym w sezonie letnim (wakacje) i zimowym (ferie).
Większość z nich spędza letnie miesiące (34%), w tym weekendy nad wodą,
morzem (32%). Tyle samo gimnazjalistów (34%) zadeklarowało, Ŝe spędza letnie
weekendy w domu, w następujący sposób: oglądanie telewizji, czytanie
czasopism, bądź ksiąŜek, wychodzenie do kina, lub teatru itp.- czyli w sposób
bierny. 18% badanych weekendy letnie spędza na pracy w ogrodzie, 10%
zostaje w swoim rodzinnym mieście a 8% spędza go na wsi. Z uwagi na znaczną
odległość ( ok.700 km) od najbliŜszych gór średnich, Ŝaden z respondent ów nie
spędza tam weekendów letnich.
Ponad połowa respondentów (66%) przyznała się do spędzania równieŜ
zimowych weekendów w domu. Jedynie 12% czasem wyjeŜdŜa w góry, 8%
spędza ten czas na wycieczkach, kolejne 8% na działce. 6% gimnazjalistów nie
wybrało Ŝadnej z zaproponowanych opcji.
Czas wakacji letnich 34% gimnazjalistów spędza nad morzem, 8% w domu,
a 16% na działce lub w ogrodzie. 22% badanych wyjeŜdŜa nad jezioro,
natomiast
10%
pozostaje
w rodzinnym
mieście,
lub
u
znajomych.
4%
ankietowanych wybiera się na wieś, a 4% wyjeŜdŜa w góry. Inne od
zaproponowanych w ankiecie moŜliwości wybrało 2% gimnazjalistów.
Czas
ferii
zimowych
spędzana jest,
przez zdecydowaną większość
respondentów, domu (68%). 20% w tym czasie przebywa w swoim rodzinnym
mieście np. u znajomych, a 12% spośród ankietowanych wyjeŜdŜa w góry.
Mimo, iŜ połowa gimnazjalistów spędza letnie weekendy w domu (32%),
a zdecydowana większość takŜe i zimowe miesiące (68%), w tym weekendy
125
(66%), liczba odpowiedzi na pytanie o intensywność spędzanego czasu w
rodzinie była identyczna – połowa respondentów uznała, iŜ spędza czas wolny
w sposób aktywny, połowa- bierny.
W
kolejnym
pytaniu
ankietowani
ocenili,
kto
wywiera
wpływ
na
zainteresowanie się przez nich aktywnością ruchową.
Czterdzieści procent gimnazjalistów stwierdziło, Ŝe ich rodzice mają wpływ
na to jaką formą aktywności ruchowej się zainteresują. 21% gimnazjalistów
uwaŜa, Ŝe nikt nie wywiera na nich wpływu w tej kwestii. 16% respondentów
przyznaje, Ŝe wyboru tego dokonali pod wpływem kolegów, 12% inspirowana
jest przez nauczyciela wychowania fizycznego, 8% przez rodzeństwo, a 2%
uczniów przez inne osoby. Jak się okazało dziadkowie nie odgrywają Ŝadnej roli
w podejmowaniu decyzji związanej z zainteresowaniem się aktywnością
ruchową gimnazjalistów.
Najczęściej wymienianym przez gimnazjalistów źródłem informacji o
sporcie i imprezach sportowo-rekreacyjnych jest telewizja (34%), internet (30%),
nauczyciel wychowania fizycznego (21%), a 2% gimnazjalistów przyznało, Ŝe nie
interesuje się tą tematyką. Najrzadziej wykorzystywanym źródłem informacji
okazały się takie media, jak radio i gazety, oraz rodzice, rodzeństwo i znajomi
(2%).
Najchętniej wybieraną przez gimnazjalistów formą aktywności ruchowej są:
gry sportowe ( 32%), jazda na rowerze (28%), pływanie(12%), wycieczki piesze i
łyŜwiarstwo
(6%),
snowboard
(4%)
i
gry
ruchowe
(4%).
2%
wykazało
zainteresowanie rolkami, narciarstwem zjazdowym, zbieraniem grzybów.
Największą grupę tworzą gimnazjaliści przyznający, Ŝe turystyka rowerowa
(36%) w największym stopniu umoŜliwia ich aktywność fizyczną w plenerze.
Respondenci nie unikają równieŜ turystyki pieszej (24%), do swojego wachlarza
moŜliwości zaliczają oni równieŜ turystykę górską (12%),autokarową (10%),
wodną (6%), obozy przetrwania (4%) oraz narciarstwo (2%). Zaskakujące jest to,
Ŝe nikt nie wskazał na turystykę Ŝeglarską, wobec czego nie zakwalifikowała się
do powyŜszej grupy (0%). 6% gimnazjalistów zdecydowało się na inny, nie
wymieniony w ankiecie rodzaj turystyki.
Na
pytanie
o
działalności
zorganizowane,
na
które
gimnazjaliści
przeznaczają swój wolny czas, odpowiedzi były zróŜnicowane. Najliczniejsza
126
grupa (44%) zaznaczyła, Ŝe jest to sport. W następnej kolejności wymieniają oni
języki obce (20%), taniec (14%) oraz śpiewanie w chórze, grze na instrumentach
muzycznych, działalności w harcerstwie oraz zajęciach nie wymienionych w
kwestionariuszu (4%). Najmniejszym zainteresowaniem cieszy się działalność
teatralna, malarska i plastyczna (2%).
Ciekawe wyniki otrzymałam w pytaniu o preferowane dyscypliny sportowe.
Liczna grupa wybrała gry sportowe (36%), róŜne formy kolarstwa zaznaczyło
jedynie (20%) 8 osób. Częściej niŜ kolarstwo respondenci uprawiają równieŜ
pływanie (26%). W rankingu figuruje ono wyŜej niŜ gimnastyka i lekkoatletyka
(10%). Tenis wybrało 4%, a narciarstwo tylko 3% gimnazjalistów. Najmniejszym
zainteresowaniem cieszą się biegi na orientację, tylko 1% ankietowanych
wybrało tę dyscyplinę. Zainteresowanie organizacjami turystycznymi
Na pytanie o zainteresowanie organizacjami turystycznymi zdecydowana
większość respondentów nie interesuje się tym zagadnieniem (72%). Z
zainteresowanych osób najliczniejszą grupę stanowią ci, którzy działają w PTTK
(12%), 10% w harcerstwie, 4% w kółku geograficznym w szkole, natomiast 2%
wybrało opcję inne.
DuŜym zainteresowaniem wśród respondentów cieszą się długotrwałe
formy turystyki- obozy (66,7%). NaleŜące równieŜ do tego rodzaju turystyki
wyjazdy krajoznawcze, praktykuje 18,5% ankietowanych. Turystykę krótkotrwałą
– wycieczki kilkudniowe (44,4%) i jednodniowe (40,7%) gimnazjalistów. Zloty,
zjazdy, rajdy są udziałem 14,8% gimnazjalistów.
Plany na przyszłość związane ze zdobyciem stopnia instruktora rekreacji
bądź turystyki sugerują brak wiedzy gimnazjalistów na ten temat, odpowiedź:
„Nie wiem” pojawiła się w 48% odpowiedzi. 28% wyklucza taką ewentualność w
przyszłości, 24% uczniów jest pozytywnie do takiej myśli nastawiona.
Uczestnictwo gimnazjalistów w turystyce: turystyka rowerowa (34%),
turystyka narciarska (14%), piesza, wodna i samochodowa (10%),turystyka
wysokogórska i Ŝeglarska (po 8%), turystyka kajakowa i jaskiniowa (2%)
ankietowanych. RównieŜ 2% badanych przyznało, Ŝe nie uczestniczy w Ŝadnej
z wyŜej wymienionych form turystyki.
Niezwykle waŜne są motywy uprawiania turystyki, wiadomo, Ŝe im silniejsza
motywacja, tym chęć do działania trwać będzie dłuŜej. Najliczniejszą grupę
127
(36% ankietowanych) reprezentują osoby, które wybrały turystykę ze względu na
moŜliwość poznania nowych ludzi i zawiązania przyjaźni.18% gimnazjalistów za
powód podaje chęć poznawania przyrody, natomiast poznawanie umiejętności
przetrwania w trudnych warunkach (survival) kusi 14% respondentów. Czwartym
z kolei motywem jest zainteresowanie kulturą i chęć jej poznania (10%). Zarówno
8% pytanych ceni sobie względy zdrowotne, jak równieŜ problem ochrony
przyrody. śaden z ankietowanych w swoich odpowiedziach nie poruszył kwestii
poznawania historii, czy geografii, a 6% wskazało na inny motyw.
Zdaniem ankietowanych do głównych elementów utrudniających im
zainteresowanie się turystyką naleŜy brak czasu (32%) i inne zajęcia (24%). 14%
badanych nie wykazuje w tym kierunku Ŝadnych chęci, a brak kolegów, którzy
dzieliliby
to
zamiłowanie,
powstrzymuje
10%
badanych.
RównieŜ
10%
gimnazjalistów uwaŜa, Ŝe powodem utrudniającym im zainteresowanie się
turystyką jest nieobecność odpowiedniej organizacji lub stowarzyszeń w pobliŜu
swojego miejsca zamieszkania, a brak dostępu do odpowiedniego sprzętu jest
barierą dla 4% respondentów. W przypadku 4% gimnazjalistów, to rodzice nie
wyraŜają zgody na taki kierunek zainteresowań, natomiast 2% nie znalazło
adekwatnej odpowiedzi wśród wyŜej wymienionych.
Ostatnie pytanie zawarte w kwestionariuszu dotyczyło posiadanego
sprzętu,
który
znajduje
zastosowanie
w
turystyce.
Najliczniejsza
grupa
gimnazjalistów posiada rowery (12,2%). Samochód w rodzinie (11,9%), śpiwory
(11,1%), karimaty (9,4%),namioty (9,1%). PowyŜszy sprzęt niezbędny jest do
uprawiania tak popularnej wśród nich długotrwałej formy turystyki, jaką są
obozy. Ogródek, działkę posiada 8,2% respondentów, 7% zaznaczyło mapy,
kompas i plecak, rolki 6,3%, 4,3% posiada działkę z domkiem i narty zjazdowe,
4% maskę z rurką do nurkowania i płetwy, 4% czasopisma i ksiąŜki turystyczne,
2,3% deskorolkę, motor, motorower lub skuter, a takŜe kajak, albo łódź wiosłową
posiada
2%
gimnazjalistów
a
deskę
windsurfingową,
ubranie
z pianki,
motorówkę, Ŝaglówkę, jacht, zaznaczyło niecały 1%. Przyczepę kempingową,
specjalistyczny sprzęt do nurkowania z butlą gazową, narty wodne, sprzęt do
wspinaczki skałkowej tylko0,3%. Jak się okazuje Ŝaden gimnazjalista nie posiada
nart biegowych, które są sprzętem stosunkowo tanim i moŜliwym do
wykorzystania przez większą część zimy.
128
PODSUMOWANIE I WNIOSKI
Celem niniejszej pracy było przedstawienie stanu aktywności fizycznej
dzieci w wieku 13-15 lat i ich rodziców. Po przeanalizowaniu zachowań grupy
badawczej, naleŜy stwierdzić, iŜ gimnazjaliści nie są aktywni ruchowo w takim
stopniu jak powinni. Pomimo, Ŝe dysponują wystarczającą ilością
czasu
wolnego to nie oznacza to jednak, Ŝe spędzają go aktywnie. AŜ 82%
ankietowanych zadeklarowało, Ŝe interesuje się sportem. Sport okazał się duŜo
waŜniejszy w hierarchii młodych ludzi od nauki języków obcych czy teŜ zajęć
kulturalnych.
Nie
ankietowanych
objawia
się
to
jednak
uczniów. ZauwaŜono,
w
Ŝyciu
codziennym
rodzin
iŜ zdecydowana większość
rodzin
niezaleŜnie od pory roku spędza swój wolny czas biernie. Najczęściej przesiadują
w domach przed telewizorami bądź przy ksiąŜce. Biorąc pod uwagę fakt jak
duŜo ankietowanych zadeklarowało zainteresowanie sportem, wydaje się być
nieadekwatna ilość odpowiedzi aktywnego spędzania czasu wolnego. Przyczyn
takiego stanu moŜe być wiele. Nie odnaleziono ich w stanie zdrowia
ankietowanych ani ich rodziców. Prawie 80% badanych jest zupełnie zdrowa
bądź posiada minimalne problemy zdrowotne, które nie są w Ŝadnym stopniu
przeciwwskazaniem do aktywności ruchowej. Stan zdecydowanie większości
rodziców równieŜ nie jest przeszkodą w uprawianiu sportu chociaŜby na
poziomie rekreacyjnym. Badania jednak wykazały, Ŝe większość rodziców
ankietowanych gimnazjalistów nie uprawia Ŝadnych sportów obecnie, a tylko
nieznaczny odsetek zajmuje się sportem dla przyjemności. MoŜna przypuszczać,
iŜ ma to wpływ na aktywność ich dzieci. Nie interesując się sportem nie mają w
zwyczaju wpajania swoim pociechom nawyku ruchu. Powszechnie wiadomo, iŜ
na pewnym etapie swojego Ŝycia największym autorytetem dla dziecka jest
właśnie rodzic. Mając za wzór rodzica, który nie podejmuje się Ŝadnych
czynności rekreacyjno-sportowych, dziecko równieŜ nie widzi potrzeby ruchu.
Dzieci, które jednak wykazują chęć spędzania swojego wolnego czasu
aktywnie najczęściej poświęcają go na gry sportowe, jazdę na rowerze oraz na
pływanie.
Analizując pytania dotyczące turystyki, zainteresowanie tą dziedziną jest
jeszcze mniejsze niŜ sportem rekreacyjnym. Ponad 70% ankietowanych nie
interesuje się działalnością Ŝadnych z organizacji turystycznych ani teŜ samym
129
faktem uprawiania turystyki. JeŜeli ankietowani mieliby jednak wybrać którąś z
form, byłaby to turystyka rowerowa bądź piesza, a powody dla których
skłoniliby się w kierunku tej dziedziny to tylko i wyłącznie względy towarzyskie.
Poznawanie nowych ludzi to główny powód zainteresowania się turystyką wśród
ankietowanych.
Podsumowując, wykazano niski poziom aktywności gimnazjalistów w czasie
wolnym. Potwierdziła się słuszność podejmowanych wysiłków wielu środowisk w
celu upowszechniania zdrowego stylu Ŝycia polegającym w duŜej mierze na
byciu aktywnym ruchowo.
PIŚMIENNICTWO
CASPERSEN, C. J. – POWELL, K. E. – CHRISTENSON, G. M. 1985. Physical activity,
exercise and physical fitness: definitions and distinctions for health-related
research. Public Health Reports., 100 (2): s.126-131.
DRABIK, J. 1997. Promocja aktywności fizycznej. Gdańsk : AWF, 1997.
GNIAZDOWSKI, A. 1990. Zachowania zdrowotne. Instytut Medycyny Pracy. Łódź :
Instytut Medycyny Pracy, 1990.
KOZŁOWSKI, S. – NAZAR, K. 1995. Wprowadzenie do fizjologii klinicznej. Warszawa :
PZWL, 1995.
ŁOBOśEWICZ, T. 1991. Stan i uwarunkowania aktywności ruchowej ludzi w starszym
wieku w Polsce. Warszawa : AWF, 1991.
MASZCZAK, T. 1995. Wychowanie fizyczne i zdrowotne wobec zagroŜeń
cywilizacyjnych. Gdańsk : 1995.
MIAZEK, E. 1995. Środowisko rodzinne i jego rola w edukacji zdrowotnej. Lider, 16.
NOWAK, S. 1985. Metodologia badań społecznych. Warszawa : PWN, 1985.
WOLAŃSKA, T. 1985. Rola środków masowego przekazu w wychowaniu do
rekreacji. (Zbiór ekspertyz), Warszawa : AWF, 1985.
ZHRNUTIE
Príspevok si kládol za cieľ predstaviť situáciu v smere aktívneho využívania
voľného času 13 – 15 ročných detí a ich rodičov so snahou o bližšiu špecifikáciu
významu turistiky. Z uskutočnenej analýzy výskumného materiálu sa dozvedáme,
že pohybová aktivita nie je na požadovanej úrovni. Najzaujímavejšie zistenie je
130
v rovine, že až 82 % opýtaných sa vyjadrilo, že ich zaujímajú pohybové, alebo
hlavne športové aktivity, ale v praktickej rovine sa to už bohužiaľ neodrazilo.
Väčšina opýtaných trávi svoj voľný čas pasívnymi aktivitami, najčastejšie
sledovaním televízie. Príčin tohto nežiaduceho stavu môže byť niekoľko. Z nášho
pohľadu je najvážnejšia tá skutočnosť, že len nepatrné percento rodičov sa
venovalo a nehovoriac už o prítomnosti, nejakej pohybovej, alebo rekreačnej
športovej aktivite. Čo znamená, že deti nemali kde získať počiatočnú pozitívnu
inšpiráciu.
Ešte alarmujúcejšie sú zistenia v oblasti využívania voľného času na turistické
aktivity. Len nepatrné percento opýtaných sa zapája do organizovanej
turistickej činnosti. O niečo lepšia situácia je v oblasti spontánneho využívania
turistických aktivít. Najväčší záujem deti
sa prejavil o cykloturistiku a pešiu
turistiku.
RESSUME
The results of the research prove the fact that children and youth have a lot
of free time apart from school and home duties both at the weekends as well as
on weekdays. A high percentage of respondents’ families spend their free time
in a passive way, most often staying at home during summer and winter
weekends. Moreover, they spend very little time on cultural activities such as
cinema, theatre or literature. The most popular activities among active forms of
relaxing are cycling, trips and walks. They also like participating in team sports
and games.
A current state of tourism among young people and their parents in their
free time proves the fact that there is a need for broader activity of various
social groups which could popularize a wide variety of activities. This, in turn,
would counterweight these activities which may be perceived as unnecessary
or even improper patterns of behaviour of young generation.
Key words: Children, free time, motions and sports activities , tourism
131
ENERGETICKÁ BILANCIA ORGANIZMU VYTRVALCA - CHODCA
V PRIEBEHU TRÉNINGOVÉHO DŇA
MARTIN PUPIŠ* – JAROSLAV BROĎÁNI** - ALEXANDAR RAKOVIČ***
*Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela,
Banská Bystrica
**Katedra telesnej výchovy a športu, Pedagogická fakulta, Univerzita Konštantína
filozofa, Nitra, Slovenská republika
***Fakultet fizičke kulture, Univerzitet u Niša, Serbia
Kľúčové slová: Tréningové zaťaženie, energetická spotreba, cukry, tuky,
bielkoviny, voda
PROBLÉM
Fungovanie energetického metabolizmu človeka je veľmi zložitý proces
a preto je veľmi zložité presne kvantifikovať, do akej miery by mala byť
zastúpená, tá ktorá zložka v potrave. Vo všeobecnosti by sme mohli akceptovať
že 60% energie organizmu pochádza zo sacharidov. Aj keď v organizme sa ich
nachádza výrazne menej ako tukov, ich využitie je rýchlejšie a hlavne
univerzálnejšie, pretože sú zdrojom energie pri aeróbnych a aj anaeróbnych
aktivitách. V organizme sa nachádzajú prevažne vo svaloch (280g) a v pečeni
(45g) (najčastejším sacharidom v ľudskom organizme je glukóza), z čoho sme
schopní pri rýchlosti chôdze 12km za hodinu pokryť niečo viac ako
dvojhodinové zaťaženie, čo predstavuje v prípade chodca asi 25km (Korčok –
Pupiš, 2006). V súvislosti s touto problematikou
dospel k pozoruhodnému
poznatku Costill et al. (1977), keď zistil, že kým v desiatej minúte zaťaženia je
podiel energetického krytia 61% sacharidov ku 39% tuku, po 120 minútach sa
tento pomer mení v prospech
tukov, keď sacharidy sa podieľajú na
energetickom krytí len 33%, ale tuky až 67%. Najdôležitejším obdobím pre
doplnenie sacharidov do organizmu po zaťažení je 10 hodín od ukončenia
132
športovej aktivity, keď sú energeticky vyčerpané bunky schopné syntetizovať
glykogén najrýchlejšie. Pri každodennom vytrvalostnom zaťažení dochádza
pravidelne po tréningu k poklesu hladiny glykogénu. Úplná obnova zásob
sacharidov trvá 1 – 2 dni, ale pravidelným tréningom sa organizmus prispôsobuje
tejto situácii a zlepšuje svoje hospodárenie so sacharidmi. Okrem zvýšenia zásob
glykogénu sa zvyšuje i množstvo energetických substrátov a tukových častíc vo
svale, ktorých koncentrácia sa môže v porovnaní s nešportujúcou populáciou až
strojnásobiť. Je nutné spomenúť, že samotné sacharidy, ale ani tuky sa
nepodieľajú na svalovej kontrakcii priamo, ale v podstate sprostredkovane, keď
dodávajú energiu na resyntézu adenozíntrifosfátu (ATP). Telo využíva ako
bezprostredný zdroj energie len ATP, ale táto energia vystačí len na niekoľko
sekúnd (na jednu reakciu = jeden intenzívny pohyb), ale keďže svaly sú schopné
pracovať len za pomoci ATP, je nevyhnutné získať nejaký zdroj na jej znovu
obnovenie. Preto je dôležitá resyntéza ATP, ktorá prebieha aeróbne, alebo
anaeróbne. Ako zdroj energie sa využíva kreatínfosfát a sacharidy. Keďže
zásoby kreatínfosfátu v organizme vystačia asi len na 20 sekúnd, po jeho
vyčerpaní nastupujú ako zdroj energie sacharidy. Tie sú schopné dodávať
energiu aj pri aeróbnych, aj anaeróbnych činnostiach. Ale ani sacharidy nie sú
ako palivo úplne dokonalé, pretože pri ich spaľovaní – hlavne anaeróbnou
cestou - vzniká kyselina mliečna (tá disociuje na laktátový anión a vodíkový
katión), ktorá spôsobuje zakyslenie organizmu.
Alternatívou k energetickému metabolizmu sacharidov sú tuky. Tuky, sú
zlúčeniny uhlíka, vodíka a malého množstva kyslíka, pričom obsahujú tiež
esenciálne mastné kyseliny a niektoré v tukoch rozpustné vitamíny (A, D, E, F, K).
Ako najtypickejší tuk by sa dal označiť triglycerol (ktorý je tvorený tromi mastnými
kyselinami a tie sú prepojené s glycerolom). V priemere sa nachádza v našom
organizme 15% tukov u mužov a 25% u žien, čo predstavuje približne 200 MJ
(Hamar, 1989), teda množstvo, ktoré dokáže energeticky pokryť viac než 600km
intenzívneho pretekárskeho chodeckého zaťaženia. U vytrvalcov býva percento
tuku síce nižšie, niekedy dokonca pod úrovňou 5%, ale aj toto množstvo by
bohato stačilo na energetické pokrytie ktorejkoľvek olympijskej vytrvalostnej
vzdialenosti aj niekoľkokrát (Korčok –Pupiš, 2006).
133
Tuky svojou energetickou hodnotou (keď spálením jedného kg tuku získame
37,7kJ (9 kcal), čo je približne dvakrát viac, ako sme schopní získať z jedného kg
sacharidov) sú oveľa energeticky bohatšie, avšak ich využiteľnosť je oveľa
náročnejšia na kyslík. Pri ich spaľovaní spotrebuje organizmus asi o 8% viac
kyslíka, ako je tomu pri spaľovaní sacharidov. Ako už bolo spomenuté ide tu
o aeróbny rozklad tukov (voľných mastných kyselín), čo sa začína diať po
vyčerpaní glykogénu, teda asi po 60 – 90 minútach. Z tohto je jasné, že
významnejšiu úlohu zohrávajú tuky pri dlhšom vytrvalostnom zaťažení, kde je
energetické krytie prevažne aeróbneho pôvodu. Na lepšie pochopenie by
mohli pomôcť nasledovné rovnice:
C6H12O6 + 6O2 = 6CO2 + 6H2O
Vidíme, že pri metabolizme sacharidov (je respiračný kvocient)
R=1, ale pri
tukoch bude táto hodnota podstatne nižšia, keďže tie obsahujú oveľa menej
kyslíka.
C57H110O6 + 81,5 O2 = 57 CO2 +55 H2O a teda R=57: 81,5 = 0,7
Pri tukoch teda platí, že respiračný kvocient - R= 0,7. Pri bielkovinách je to len
o čosi viac (R=0,8). Nie je pravda, to čo si myslia niektorí pretekári, že akýkoľvek
tuk v organizme je v neprospech vytrvalostného výkonu, pretože vytrvalosť a tuk
(ako zdroj energie) patria k sebe aj napriek tomu, že energetická využiteľnosť
tukov je náročnejšia na kyslík.
CIEĽ PRÁCE
Cieľom našej práce je zistiť energetickú bilanciu organizmu vytrvalca počas
dňa, keď absolvuje náročné tréningové zaťaženie a hľadať východiská pre
vytvorenie energetickej rovnováhy v organizme.
METODIKA
Charakteristika sledovanej osoby:
Muž 28 rokov, športová špecializácia – atletická chôdza, pokojová srdcová
frekvencia 38 p.min-1, maximálna srdcová frekvencia 198 p.min-1, anaeróbny
prah 183 p.min-1, telesná výška 175cm, telesná hmotnosť 65kg, percento
podkožného tuku 4,8 % (t.j. 3,21kg = 121MJ), odhad glykogénu v organizme cca
6500kJ.
134
Absolvované tréningové zaťaženia počas sledovaného dňa:
1.
fáza beh – 3km, chôdza 35km (90 % ANP), beh – 3km
2.
fáza beh 1km, chôdza 10km (75 % ANP), beh – 1km
3.
fáza posilňovanie
Energetická spotreba počas dňa: 30713 kJ
Počas
dňa
sme
pomocou
športtesteru
Polar
RS
800 monitorovali
energetickú spotrebu organizmu. Ide o odhadovanú hodnotu na základe
srdcovej frekvencie a zadaných fyziologických a funkčných charakteristík
organizmu športovca. Dlhodobé sledovania tohto pretekára ukazujú, že
energetická spotreba udávaná športtesterom je v zásade v zhode (rozptyl
±0,5%) s laboratórnymi testovaniami. V priebehu celého dňa sme sledovali
nielen výdaj, ale i príjem energie.
Okrem toho sme sledovali špecifickú hmotnosť moču. Pri samotnom meraní
sme používali 50 ml odmerný valec a močomer - hustomer JK (českej výroby).
K meraniu sme potrebovali vždy cca 45 mililitrov moču a močomer s rozsahom
merania 1000 - 1060kg.m3
–1,
pričom referenčné rozmedzie je pre špecifickú
hmotnosť moču 1005-1035kg.m3 –1 (www.centrumzdravia.sk).
Telesnú teplotu sme sledovali v priebehu dňa pomocou teplomeru Nubeca
RT 083. Ide o multifunkčný infračervený teplomer s LCD displejom, ktorý okamžite
ukazuje nameranú hodnotu.
Posledný ukazovateľ, ktorý sme sledovali bola hladina glukózy v krvi. K tomu
sme využívali glukomer BioLand G-423. Referenčné hodnoty glukózy sú 3,3 – 6,1
mmol.l-1 .
VÝSLEDKY VÝSKUMU
Sledovaný športovec absolvoval počas dňa tréningové zaťaženie pri
ktorom došlo k priamej energetickej spotrebe 18713kJ. Z toho 874kJ pri
rozbehaní (3km), 11740kJ pri tempovom tréningu (35km), 1095kJ pri výkluse
(3km), teda dopoludnia spotreboval 13709kJ v rámci tréningového zaťaženia.
Popoludní spotreboval pri rozkluse 276kJ, následne absolvoval tréning na úrovni
rovnovážnej vytrvalosti v objeme 10km, keď spotreboval 3561kJ, po tréningu
absolvoval zotavný výklus (1km), pri ktorom spotreboval 288kJ. Celková
spotreba energie počas zaťaženia popoludní bola 4125kJ. Večer absolvoval
135
sledovaný športovec ešte posilňovanie, pri ktorom spotreboval 879kJ. Celková
denná tréningová energetická spotreba bola teda spomínaných 18713kJ. Nami
nameraná energetická spotreba sa zhoduje s laboratórnymi testovaniami a
približuje sa i zisteniam Brandejského (2005), či Seligera – Vinařického – Trefného
(1980), na základe týchto skutočností sa ukazuje program v športtesteroch ako
spoľahlivý, keďže neinvazívne terénne merania dosahujú hodnoty namerané
v laboratórnych podmienkach.
Počas dňa urobil sledovaný chodec podľa údaja na krokomery 70136
krokov. Z toho 51865 krokov urobil na tréningoch (beh + chôdza + kroky počas
rozcvičenia). Zvyšných 18271 krokov urobil pri iných bežných denných
činnostiach. Podľa Trojana et al. (2003) je energetická spotreba pri turistickej
chôdzi cca 1200kJ za hodinu. 18271 krokov by sa dalo prirovnať k 3 hodinovému
turistickému zaťaženiu = 3600kJ.
K tomuto musíme pripočítať ešte pokojový denný metabolizmus ktorý je
u človeka vážiaceho 65kg je cca 6300kJ (prepočet podľa Clarkovej, 2000):
mozog
1323kJ
21 %
srdce
630kJ
10 %
obličky
441kJ
7%
pečeň
2016kJ
32 %
pľúca
567kJ
9%
ostatné orgány
1323kJ
21 %
táto odhadovaná hodnota platí pre prípad, že by človek preležal celý deň
nehybne v posteli. Vzhľadom k tomu aké zaťaženie absolvoval sledovaný
športovec, jeho pokojový metabolizmus by mohol byť po zvážení všetkých
skutočností (v dôsledku zotavovania), ktoré udáva Clarková (2000), či Trojan et
al. (2003), asi o tretinu vyšší teda cca 8400kJ.
Súčet odhadovanej energetickej spotreby je teda na úrovni 30713kJ. Ako
pomocný ukazovateľ bolo vykonávané aj meranie glykémie, ktorá sa po
dopoludňajšom 35km tréningu pohybovala na spodnej hranici referenčného
rozmedzia, resp. mierne pod ňou (ako to dokazuje aj obr. 1).
Glykémia:
6:00
– 4,5 mmol.l-1
136
8:00
– 5,6 mmol.l-1
12:00
– 3,8 mmol.l-1
14:00
– 3,1 mmol.l-1
15:30
– 3,6 mmol.l-1
18:00
– 3,2 mmol.l-1
21:00
– 3,9 mmol.l-1
Obr. 1 Priebeh glykémie počas dňa
Hlavným zdrojom energie je glykogén, ktorého energetická hodnota je cca
6500kJ a jeho energetické rozmiestnenie je nasledovné: svalový glykogén
5200kJ; pečeňový glykogén 1040kJ; krvný glykogén 260kJ. Pochopiteľne pri
extrémnom vyčerpaní organizmu dochádza k čerpaniu energie z tukov, čo je
však náročnejšie na kyslík. Keď budeme vychádzať zo zistení Costilla et al.
(1977), že v desiatej minúte zaťaženia je podiel energetického krytia 61%
sacharidov ku 39% tuku, po 120 minútach sa tento pomer mení v prospech
tukov, keď sacharidy sa podieľajú na energetickom krytí len 33%, ale tuky až
67%, tak zistíme, že počas absolvovaného zaťaženia (35km) dochádzalo
k výraznejšej energetickej spotrebe tukov a to na úrovni okolo 55%. To je
približne 7540kJ, len pri spomínanom 35 km zaťažení. Pri zvyšnom tréningovom
zaťažení sa mohol pohybovať podiel tukov na energetickom krytí v priemere na
úrovni 45% (cca 2252kJ). Vzhľadom k charakteru čerpania energie mohli tuky
137
kryť cca 25% zvyšnej spotreby, čo je cca 3000kJ. Celkový odhadovaný podiel
energetického krytia by mal byť na úrovni 50% zo sacharidov, 40% z tukov a do
10% z bielkovín, teda asi 902g sacharidov, 315g tuku a 180g bielkovín, čo je
1397g priamych energetických zdrojov. Celkový energetický výdaj bol okolo
30713kJ
a príjem
24616kJ
(viac
obrázok
2).,
keďže
počas
dňa
bola
skonzumovaná nasledovná potrava:
chlieb
- 500g
5000kJ
zemiaky
- 150g
321kJ
cola
- 200ml
400kJ
banán
- stredný
450kJ
kuracie prsia
- 125g
1150kJ
cukor
- 260ml
3600kJ
maltodextrín
- 110g
1980kJ
maslo
- 50g
1545kJ
čokoláda
- 150g
3040kJ
gainer
- 100g
1600kJ
nutridrink
- 200ml
1260kJ
cestoviny
- 75g
2000kJ
kečup
- 30ml
400kJ
slnečnicové s.
50g
1170kJ
perník
- 60g
700kJ
spolu
24616kJ
V prijatej potrave mali absolútnu prevahu z hľadiska prijatej energie
sacharidy a to až na úrovni 65 - 70%, podiel tukov bol na úrovni 25 – 30%
a bielkovín do 10%, tieto hodnoty boli vypočítané na základe informácií
uvádzaných výrobcom, resp. podľa Clarkovej (2000) a Trojana et al. (2003).
Energetický deficit by z pohľadu priamej prijatej energie mal byť na úrovni cca
6000kJ. Teda medzi 300 – 400g energetických zdrojov. A však rozptyl v telesnej
hmotnosti bol počas dňa od 65,1 kg po 60,2kg, teda až na úrovni 4,9kg. To bol
138
dôvod prečo sme počas dňa sledovali aj spotrebu tekutín a rovnako aj hustotu
energetický metabolizmus v kJ
vylúčených tekutín – špecifickú hmotnosť moču.
35000
30713
30000
24616
25000
20000
15000
10000
6300
5000
0
energetická
sporteba
energetický výdaj
pokojový
energetický
metabolizmus
Obr. 2 Porovnanie hodnôt energetických metabolizmu
S problémom zahustenia organizmu, resp. dehydratáciou má dlhodobé
problémy viac ako 60% vytrvalcov (Noakes, 1991). Ako vidíme na obrázku 3, po
absolvovaní prvého tréningu došlo aj u sledovaného pretekára k miernemu
zahusteniu moču a teda i celého organizmu, ale i napriek tomu sa pohybovali
hodnoty v referenčnom rozmedzí.
kg/m3
Špecifická hmotnosť moču
1030
1025
1020
1015
1010
1005
1000
995
990
985
22:00
5:00
8:00
13:00 17:00 20:00 22:00
denný čas
Obr. 3 Špecifická hmotnosť moču počas dňa
139
Celkovo, ale došlo po prvom tréningu (beh 3km, chôdza 35km, beh 3km)
k poklesu hmotnosti o 4,9kg (viac obr. 4), pričom počas tréningu vypil pretekár
850ml tekutín. Celkový úbytok telesnej hmotnosti bol počas monitorovaných 24
hodín na úrovni 1,8kg.
hmotnosť v kg
Priebeh telesnej hmotnosti počas dňa
66
65
64
63
62
61
60
59
58
57
22:00
5:00
8:00
13:00
17:00
20:00
22:00
denná hodina
Obr. 4 Zmeny telesnej hmotnosti počas dňa
Počas dňa prijal sledovaný chodec nasledovné množstvo tekutín:
raňajky -
650 ml
tréning -
850 ml
po tréningu -
950 ml
k obedu -
500 ml
pred 2. fázou
1800 ml
po 2. fáze
700 ml
k večeri
400 ml
pred spánkom
600 ml
spolu
6450 ml
Prijaté množstvo tekutín sa javí ako veľmi vysoké, ba dokonca z hľadiska
straty minerálov až ako nebezpečné. Na druhej strane je dôležité rešpektovať,
že pri podobnom zaťažení dochádza k výrazným stratám tekutín, čo sa
prejavuje i zvýšením telesnej teploty. Sledovaný pretekár mal ráno po prebudení
140
telesnú teplotu 35,8°C, ale (30 min.) po prvom tréningu až 38,1°C a po druhom
tréningu 37,5°C. Dokonca i večerná telesná teplota sa pohybovala nad
úrovňou 37°C (presne 37,3°C).
Naše merania dokazujú, že dopĺňanie energie a rehydratácia organizmu sú
kľúčovým problémom tréningového procesu vo vytrvalostných športoch.
V dôsledku energetického vyčerpania a dehydratácie, dochádza k nežiaducim
stavom ako kolapsové prejavy (vzostup telesnej teploty, nárast pokojovej
srdcovej frekvencie, pokles krvného tlaku, výrazná potivosť a trasenie svalstva)
a k pocitom absolútneho vyčerpania.
ZÁVERY
Vo vytrvalostnom
športe
je
najčastejším
problémom
hypoglykémia,
dehydratácia a hypomineralizácia. V našej práci sme sa zamerali najmä
na hydratáciu a energetickú bilanciu organizmu športovca počas dňa
s náročným zaťažením. Naše zistenia ukazujú, že v organizme bola deficitná
energetická bilancia na úrovni viac ako 6000kJ a to i napriek konzumácii
potravy s energetickou hodnotou viac ako 24000kJ (viac obrázok 2). Rovnako
nedostatočná sa ukázala aj rehydratácia organizmu a to i napriek príjmu
takmer 6,5l tekutín. Preto odporúčame, aby po zaťažení takéhoto charakteru
nasledovali minimálne 2 dni v nižšom tréningovom objeme i intenzite, aby mal
organizmus dostatok času na doplnenie energie. Rovnako problematická sa javí
i rehydratácia pretože po zaťažení došlo síce len k miernemu zahusteniu moču,
ale znížilo sa vylučovanie tekutín a došlo nielen k nárastu telesnej teploty, ale
i k nástupu
vegetatívnych
prejavov,
ktoré
signalizujú
dehydratáciu.
Neoddeliteľnou súčasťou vytrvalostného tréningu je potréningové nechutenstvo
a bolesť brucha v dôsledku vyčerpania, čo komplikuje príjem potravy i tekutín.
Preto je dôležité, aby športovec konzumoval ľahkú, ale energeticky bohatú
stravu. Pri takomto zaťažení sa javí ako vhodná alternatíva aj aplikácia infúznych
roztokov, ktoré napomáhajú pri rehydratácii i obnove energetických zdrojov
a minerálov, podobne ako to doporučuje Goulet et al. (2002), ktorí svoju
výskumnú činnosť smerovali k hyperhydratácii organizmu, ako možnému faktoru
na zlepšenie športovej výkonnosti.
141
LITERATÚRA
BRANDEJSKÝ, P. 2005. Metodika. www.chodec.wz.cz (citované 18.2.2007)
CLARKOVÁ, N. 2000. Sportovní výživa, Praha : Grada Publishing, 2000.
COSTILL, D. L. - COYLE, E. - DALSKY, G. - EVENS, W. - FINK, W. - HOOPES, D. 1977. Effects
od elevated plasma FFA and insulin on muscle glyconen usage during
exercise. 1977.In: J. appl. Physiol. Č. 4. S. 695 - 699.
GOULET, E. - SUSAN LABRECQUE, S. – MÉLANÇON, M.O.- ROYER, D. 2002. Waterinduced hyperhydration increase total body water to a greater extent than
glycerol-induced hyperhydration: a case study of trained triathlete. In: Journal
of Sports Science and Medicine, 2002, č. 1, s. 96-102. ISSN 1303-2968. Dostupné
na internete [cit. 2004-05-25] <http://www.jssm.org/vol1/n3/2/n3-2pdf.pdf>
HAMAR ,D. 1989. Všetko o behu. Bratislava : Šport, 1989.
KORČOK, P. – PUPIŠ, M. 2006. Všetko o chôdzi. Banská Bystrica : Katedra telesnej
výchovy a športu, Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, 2006. 236 s.
ISBN 80–8083-185-8
NOAKES, T. D. 1991. Lore of running. Cape Town, South Africa: Oxford University
Press. 804 s. ISBN 0-88011-438-X
PUPIŠ,
M.
2006.
Optimalizácia
tréningového
programu
u chodcov
po
pretekovom zaťažení na 50km [Dizertačná práca] / Univerzita Mateja Bela
v Banskej Bystrici. Fakulta humanitných vied, Katedra telesnej výchovy
a športu, 113 s.
SELIGER, V. – VINAŘICKÝ, R. – TREFNÝ, Z. 1980, Fyziologie tělesných cvičení, Praha :
Avicenum, 1980.
TROJAN, S. et al. 2003. Lékařská fyziologie. Praha : Grada Publishing, 2003. 772 s.
ISBN 80-247-0512-5
INTERNET:
http://www.centrumzdravia.sk/toISO-88592/ed/0/do/examinations/mocovy/?f=5_rizikaavysl&d=1_zlabvys
(citované 16.1.2007)
142
ZHRNUTIE
V našom
výskume
sme
v rámci
grantovej
úlohy
VEGA
1/4500/07
(Adaptácia na zaťaženie v priebehu ročného tréningového cyklu v atletike
a v iných športoch) riešili energetickú bilanciu a hydratáciu organizmu chodca
počas dňa, keď absolvoval sledovaný športovec vytrvalostné zaťaženie
v objeme 52km a počas celého dňa urobil 70136 krokov. Celkový energetický
výdaj počas dňa bol 30713kJ, ale príjem len 24616kJ, čo vytváralo energetický
deficit viac ako 6000kJ. Rovnako nedostatočný sa ukázal i príjem tekutín, keď
napriek príjmu 6450ml tekutín vykazoval organizmus symptómy dehydratácie.
Na základe našich zistení odporúčame znížiť zaťaženie, resp. aplikovať
alternatívne zdroje energie i tekutín. Rovnako doporučujeme dvojdňové
zotavné zaťaženie, aby sa organizmus dokázal vysporiadať so stratou energie
i tekutín.
SUMMARY
ENERGY BALANCE OF A RACE WALKER ORGANISM DURING TRAINING DAY.
In our research within tasks of grants VEGA 1/4500/07(Adaptation on the
tension during annual athletic training cycle or training cycle in other sports) we
solved energy balance and hydratation of organism of a race walker during
one-day, when he went through endurance tension of 52km and he did 70136
steps during whole day. Total expenditure of energy during a day was 30713KJ,
but intake was just 24616KJ. This created energy deficit more than 6000KJ. Also
insufficient was water intake, when even intake of liquids was 6450ml the
organism indicated symptoms of dehydratation. On the basis of our findings we
recommended to reduce training units in this way, that an organism will be able
to recompense lost of energy and liquids. Key words: training tension, energy
consumption, sugar, fat, protein, water
143
POHYBOVÉ REŽIMY U DOSPÍVAJÍCÍCH DÍVEK
*DOMINIKA PYŠNÁ - *SLAVOMIL FISCHER - **MIROSLAV HAJER –
*JANA PYŠNÁ
*Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
** Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Pohybová aktivita, mládež, obezita
ÚVOD
Současná populace trpí nedostatkem pohybové aktivity /hypokinezí/
a přitom pohyb je podstatným faktorem kvality života. Pohyb je nezbytnou
součástí životního stylu, zaručuje dobrou tělesnou zdatnost a pomáhá
předcházet některým onemocněním, např. onemocněním oběhového systému
a pohybového aparátu, poruchám imunity ad. Sledované věkové skupiny,
pubescence a adolescence, patří k nejzajímavějším etapám lidského vývoje,
protože dochází k mnoha změnám fyzickým i psychickým.
PROBLÉM
Pohybový režim je chápán jako souhrn všech motorických aktivit, které jsou
součástí životního stylu každého člověka. Řadíme sem veškerou pohybovou
aktivitu během všech dnů v roce, pokud je provádíme pravidelně. Účinnou
regulaci ovlivňují především formy tělesné kultury s nízkou intenzitou, jako např.
turistika a další formy pohybové rekreace (Görner a kol., 2007).
Pohybové režimy rozdělujeme následně. Habituální pohybová aktivita
představuje obvyklou fyzickou činnost zvykovou. Máme představu o její
energetické náročnosti a dokážeme očekávat reakci organismu. Řadíme k ní
lehké domácí práce, cesta do práce a z práce chůzí ad. Pracovní fyzická
činnost je druhým základním pohybovým režimem. Týká se profesionálního
144
hlediska i těžších domácích prací. Přiřadit můžeme především sportovce na
vrcholové úrovni a jiná fyzicky náročná zaměstnání, jako těžké domácí práce
např. štípání dříví, okopávání zahrádky ad. Rekreační pohybová aktivita je třetím
pohybovým režimem a měla by se objevovat periodicky ve všech týdenních
plánech
pro
zkvalitnění
životního
stylu
a
uvolnění
psychiky
člověka.
Organizovaná pohybová aktivita, cvičební jednotky, kde se i tělesně oslabení
zapojí do tělesné výchovy pod vedením tělovýchovného pracovníka či
pedagoga sem také patří. Takové jednotky jsou velmi účinné (Kyralová a kol.,
1996).
Protože pohybový režim je záležitostí životního stylu, vyžaduje také
dlouhodobé sledování. Existují programy, které dokáží upravit způsob života.
Příkladem je Pyramida zdatnosti, Trim-spirála, evropsky uznávaný Cooperův
aerobní program pro aktivní zdraví, nebo německý program Radostné zdraví
s pulsem 130/min (Cooper, 1990; Teplý, 1994).
Nadměrný přísun
energie
a hypokineze
vedou
k celkově
kladné
energetické bilanci a hyperplazii. Lipidy jsou ukládány syntézou jiných molekul
na molekuly lipidů nebo přímo z potravy. Oblast uložení a hromadění v lidském
organismu je odlišná hlavně v závislosti na pohlaví, která je podmíněna
hormonálně a geneticky. U mužů převládá ukládání v abdominální oblasti,
a u žen, v našem případě dívek, v krajině gluteofemorální (Anděl, 2001;
Konopka, 2004). Celkový obsah tukové složky člověka se nestačí vyčerpat při
sebeintenzivnější pohybové aktivitě, jeho zásoba je obrovská. Tuky jsou však
účinným zdrojem energie a dokáží uvolnit dvakrát více kiloJoulů než sacharidy.
Svaly při sportu mohou získávat energii oxidací tuků, vznikají tak volné mastné
kyseliny uvolněné z triacylglycerolů. Volné mastné kyseliny putují krví ke svalům,
kde se váží na albumin. Ve svalových buňkách oxidují za vzniku vody a oxidu
uhličitého (Maughan, Burke, 2002). Při dlouhodobé zátěži slouží jako zásoba
energie glykogen s polysacharidovými řetězci ve svalových buňkách. Proces
glykogenolýza dodá svalům potřebné variabilní množství energie. Kosterní svaly
obsahují za běžných podmínek 14-18 g glykogenu/kg váhy. Rozmezí může být
mnohem větší, pokud se glykogenolýza zastaví na úrovni vzniku kyseliny mléčné.
Tento proces zvaný anaerobní glykogenolýza probíhá při nedostatku kyslíku.
145
Většina laktátu, tak přechází ze svalů do krve. Množství energie se zvyšuje, ale
tato přeměna je pomalejší (Maughan, Burke, 2002).
Pro pubertu je charakteristické rychlé zvyšování výšky a váhy. Po zastavení
růstu do výšky se postava zaobluje a začíná růst do šířky. Po překročení 20%
tukové složky je organismus připraven u dívek na příchod menstruace, obecně
plodnosti. Mění se hodnoty člověka a tím i jeho životní styl. Organismus jedince
je zvyklý přijímat mnoho energie pro růst, při zastavení růstu, ale jedinec přijímá
stejné množství energie a tělo ho nedokáže spálit. V tomto období též mládež
ztrácí chuť provozovat organizovanou tělesnou aktivitu. Všechny tyto faktory
způsobí ukládání tukové složky a přibývání hmotnosti (Trpišovská, 1988).
CÍL
Práce je zaměřena na sledování rozdílů v pohybových režimech u skupiny
dívek pubescentního a adolescentního věku.
METODIKA
Pro hodnocení pohybových režimů jsme použili standardizovaný dotazník
(Havel, 1994). Hlavní část dotazníku se podrobně zabývá zapojením jedinců do
některé
z tělovýchovných
organizací,
sportovního
kroužku
a
nejčastěji
prováděné činnosti ve volném čase i mimo vybrané organizace. Další je
orientována na celkový zájem o tělesnou výchovu, sport, soutěžení ve škole
a dotazuje se na prospěch z tělesné výchovy. Sledovali jsme dvě skupiny dívek
na základní a střední škole v Ústí nad Labem v období září až říjen 2006. Žákyně
7. ročníku základní školy /n=19/ ve věku 11-13 let a studentky 1.ročníku střední
školy /n=30/ ve věku 15-17 let.
VÝSLEDKY
V našich výsledcích ukazujeme některé zajímavé údaje získané sběrem dat.
U hodnocení účasti sledovaných dívek jsme zjistili, že adolescentní dívky se
podstatně méně zapojují do organizovaných pohybových aktivit /tab. 1/.
146
Tab.1 Zapojení dívek v organizovaných pohybových činnostech
Zapojení
v tělových. org.
n
%
Soubor ZŠ
Soubor SŠ
12
9
Zapojení ve sport.
kroužku
n
%
63,2
30,0
1
5
Celkem
5,3
16,7
n
%
13
14
68,5
46,7
Při hodnocení pohybových režimů jsem zjistili, že u obou souborů dívky preferují
sporty spojené s hudbou. U žákyň základní školy jsme zjistili, že organizovaně
provozují nejraději tanec /tab. 2/. U studentek střední školy byl druh sportovních
činností pestřejší, ale tanec a aerobik byl znovu nejčastější /tab. 3/.
Tab. 2 Druh pohybové činnosti dívek ZŠ při tělovýchovné organizaci
Tanec
Aerobik
Jezdectví
N
%
n
%
n
%
8
66,7
3
25,0
1
8,3
Tab. 6 Druh pohybové činnosti dívek SŠ při tělovýchovné organizaci
Tanec+
Veslování
Florbal
Volejbal
Jezdectví
Aerobik
N
%
n
%
n
%
n
%
n
%
4
4,4
2
2,2
1
1,1
1
1,1
1
1,1
Při hodnocení názorů k pohybové aktivitě ve školní tělesné výchově jsme zjistili,
že většina žákyň ZŠ se staví k hodinám velmi kladně /graf 1/, ale oblíbenost u
středoškolaček značně klesá /graf 2/.
147
Graf 1 Odpovědi dívek ZŠ
1
15
10
3
5
2
4
0
Legenda:
1… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. TV mě umožňuje soutěžit,
bojovat o nejlepší umístění, vyhrávat /n=14/.
2… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. Nebaví mě soutěžit, soutěžím
nerada /n=1/.
3… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Je však škoda, že celá řada cvičení se mi
nedaří. Neumím cvičit, přesto ráda soutěžím /n=3/.
4… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Je však škoda, že celá řada cvičení se
mi nedaří. Neumím cvičit, proto nerada soutěžím /n=1/.
Graf č.4 Odpovědi dívek SŠ
2
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
0
3
1
4
5
7
6
8
Legenda:
1… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. TV mě umožňuje soutěžit,
bojovat o nejlepší umístění, vyhrávat /n=6/.
2… Tělesnou výchovu a sport provádím ráda. Umím cvičit. Nebaví mě soutěžit, soutěžím
nerada /n=10/.
mi nedaří. Neumím cvičit, přesto ráda soutěžím /n=7/.
mi nedaří. Neumím cvičit, proto nerada soutěžím /n=3/.
5… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Nebaví mě, přestože umím cvičit. Rád
však soutěžím /n=3/.
6… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Nebaví mě, přestože umím cvičit.
Nerad soutěžím /n=0/.
148
7… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Neumím cvičit. Rád však soutěžím
/n=1/.
8… Tělesnou výchovu a sport provádím nerad. Neumím cvičit, a proto nerad soutěžím
/n=0/.
ZÁVĚR A DISKUSE
Zapojení dívek do vedených sportovních a tělovýchovných organizací se
značně liší. Mladší dívky mají v tomto směru daleko větší účast na pohybových
činnostech. Časnější zvolené věkové období charakterizujeme větší mírou
soutěžení, snahou vyhrávat. Kdo zvítězí je nejlepší, rád se tím chlubí, patří do
elity. To přispívá k výraznějšímu zapojení do sportu, který umožňuje „uvolnění
energie“ zdravým způsobem. Také dohled rodičů a celkově jejich pohybově
bohatý životní styl přispívá ke kladnému přístupu dětí a mládeže k pohybovým
aktivitám. Existují rodiny, které se mnohem více zapojují do sportů a pohybových
činností, v zimně lyžují, v létě hrají volejbal, badminton aj. Adolescenti obecně
usilují o samostatnost a proto nejspíš z kroužků odcházejí, obecně volí výběr
aktivit, jejich frekvenci, intenzitu podle sebe, ale komfort přehluší samovolnou
snahu.
Naše výsledky tedy ukazují na snížení a menší oblibu pohybových činností
s narůstajícím věkem sledovaných dívek. Jde o poměrně závažný jev, který
souvisí s odpovídajícím tělesným i duševním vývojem a následnou kvalitou života
jedince. Snížená pohybová aktivita je obvykle dále spojena s celou řadou změn
organizmu, včetně vzniku některých civilizačních chorob. Domníváme se, že
klesající vztah k pohybovým aktivitám u starších dívek souvisí s poklesem
motivace a změnou jejich postojů k životním prioritám. V další etapě sledování
se zaměříme právě na tyto aspekty.
Naše závěry částečně korespondují s výsledky některých dalších studií.
Kunešová (2006) ukazuje na stále narůstající snižování pohybové aktivity
populace. V projektu „Životní styl a obezita“ objasnila, že se fyzické aktivitě
věnujeme o hodinu týdně méně než v letech 2000-2001. Rychecký a kol. (2001)
ve sledování účasti populace ve sportu a jiných pohybových aktivitách u
souboru 6.500 respondentů /4.000 dětí a mládeže/ také potvrdil pokles všech
sledovaných ukazatelů, hodnotících pohybovou stimulaci sledovaných.
149
LITERATURA
ANDĚL, M. 2001. Diabetes Mellitus a další poruchy metabolismu. Praha : Galén,
2001. 210 s. ISBN 80-7262-047-9.
COOPER, K. 1990. Aerobický program pre aktívné zdravie. Bratislava : Šport, 1990.
336 s. ISBN 80-7096-073-6.
ČIHÁK, R. 1982. Anatomie pro posluchače lékařství. 1. díl. Obecná anatomie
a pohybový aparát. Praha : Univerzita Karlova, 1982. 270 s.
GÖRNER, K. - PYŠNÝ, L. - KOMPÁN, J. 2007. Pešia turistika a pobyt v prírode
z pohľadu ich všestranného využitia. Ústí n.L. : ÚZS UJEP, 2007. 109 s. ISBN 97880-7044-872-4.
HAVEL, Z. Tělesná zdatnost a postoje žáků Základní školy v České Lípě ke školní
tělesné výchově. Ústí nad Labem : UJEP, 1994. 36 s.
KONOPKA, P. 2004. Sportovní výživa. České Budějovice : České vydavatelství,
2004. 125 s. ISBN80-7232-228-1.
KUNEŠOVÁ, M. 2006. Životní styl a obezita. „ Zpráva o projektu Životní styl a obezita
2006“ [online]. Praha : Česká obezitologická společnost ČLS JEP, 2006. [cit.
2006-10-27]. Dostupné z:
URL:<http://www.obesitas.cz/ziv_styl.html
KYRALOVÁ, M. a kol. 1996. Zdravotní tělesná výchova. Praha : Sdružení pro rozvoj
zdravotní TV, 1996. 175 s. ISBN 80- 8522-839-4.
MAUGHAN, R. - BURKE, M. 2002. Výživa ve sportu. Příručka pro sportovní medicínu.
Praha : Galén, 2002. 311 s. ISBN 80-7262-318-4.
TEPLÝ, Z. 1994. Kondiční programy. Sport Report, 1994. 3, 7, s. 109 -113. ISSN 12102539.
TEPLÝ, Z. 1990. Pohybový režim dospělých. Praha : Univerzita Karlova, 1990. 214 s.
ISBN 80-7066-212-3.
TROJAN, S. a kol. Lékařská fyziologie. Praha : Grada Publishing, 2003. 772 s. ISBN
80-2470-512-5.
TRPIŠOVSKÁ, D. 1998. Vývojová psychologie pro studenty učitelství. Ústí nad
Labem : PF UJEP, 1998. 106 s. ISBN 80-7044-207-7.
RYCHTECKÝ, A. a kol. 2000. Monitorování účasti ve sportu a pohybových aktivitách
v České republice a evropských zemích. Praha : FTVS UK, 2000. s. 2-5.
150
WILDOVÁ, O. 2007. Evropské priority zdravotní politiky – duševní zdraví a obezita.
Medicina[online]. [cit. 2007-10-17]. Dostupné z:
URL:http://www.medicina.cz/verejne/clanek.dss?s_id=7160&s_rub=276&s_sv=1&s
_ts=39371,7703703704
SOUHRN
Práce je zaměřena na sledování rozdílů v pohybových režimech u skupiny
dívek pubescentního a adolescentního věku /n=49/. Ke sběru dat byl využit
Havlův (1994) standardizovaný dotazník, zaměřený na pohybové režimy a
hodnocení stavby těla. Zjistili jsme, že s narůstajícím věkem klesá u dospívajících
dívek pohybová aktivita, která je jedním z nejdůležitějších faktorů jejich
tělesného i duševního zdraví.
RESUME
Our research direct to differences between locomotive regimes by group
of puberty and adolescent girls, altogether 49 informants. Necessary method
comprises standardized Havel´s (1994) questionnaire. This form applies to kinetic
regimes and some physical characteristics. We found that adolescents have low
kinetic aktivity, which is very important for their physical and psychical health.
151
NĚKTERÉ POSTUPY ŘEŠÍCÍ VADNÉ DRŽENÍ TĚLA
*JANA PYŠNÁ - **MIROSLAV TICHÝ – *LADISLAV PYŠNÝ
*Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
**Ústav zdravotnických studií, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Vadné držení těla, diagnostika, terapie
ÚVOD
K řešení vadného držení těla můžeme řadit celou škálu poměrně vhodných
postupů. Předpokladem jejich úspěchu je motivace pacienta, kterou významně
ovlivňují vnější okolnosti, osobnost terapeuta a také výsledky terapie, na které se
pacient podílí (Lewit, 2001). Je-li správně vyvinutý posturální program a vlivem
nepříznivých podmínek došlo k jeho maladaptaci, pak jsou vhodné techniky,
jako jsou například Alexandrova technika, Brügger koncept nebo cvičení podle
Roswithy Brunkow. Pokud však u pacienta existuje patologický posturální
program, musí být zvolen reflexní zásah využívající neurofyziologické zákonitosti
řízení pohybového systému, jenž může do patologické situace vstoupit. Zde
známe např. techniku senzomotorické stimulace, dynamizaci sedu, Klappovo
lezení, plavání, cvičební sestavu Ludmily Mojžíšové, Sling excercise therapy
koncept nebo metodu Robina McKenzieho (Dvořák, Vařeka, 2000, Hošková,
Matoušová, 2005, ŠtileC, 2003). Toto sdělení se zabývá postupy, kdy je dobře
vyvinut posturální program.
KONCEPT BRÜGGERA
Brüggerův koncept představuje ucelený a velmi široký koncept diagnostiky
a terapie funkčních poruch pohybového systému (Pavlů, 2000). Podle Brüggera
vzniká většina onemocnění pohybového systému díky centrálně nervovým
organizovaným ochranným mechanismům mozku. Zatímco za normálních
152
podmínek se při pohybu uplatňuje mechanoceptorový informační systém, pod
vlivem rušivých faktorů hlásí nociceptory vzniklé či hrozící poškození tkáně.
Nastane-li součet aktivity nociceptorů, tyto informace jsou vedeny přes míchu
do integračních mozkových center subkortexu a zde se vytváří opatření
k ochraně tkáně. Hlavní patofyziologický princip, který vyvolává ochranu před
přetěžováním pohybového systému, představuje nociceptivní somatomotorický
blokující efekt. Počitek bolesti nastupuje až při sumaci nociceptivních signálů
v kortexu. Nociceptivní
input vede ke změnám pohybových programů
a arthromuskulární systém reaguje reflektorickou cestou změnou svalového tonu
(Rock, Petak-Kreuger, 2000).
Tato
reakce
slouží
k ochraně
poškozených
tkání
a
nazývá
se
arthrotendomyotická reakce, kdy fyziologický pohybový program se změní
v patologický a svaly, které by svou kontrakcí tkáním škodily, se stávají
reflektoricky hypotonní a svaly, které by tkáním škodily dekontrakcí, se stávají
reflektoricky hypertonní. Reflektorická změna svalového tonu představuje
ochrannou funkci všech struktur /kůže, podkoží, sval, vazy, chrupavka/.
Hypertonní tendomyóza představuje akční bolest, vzniká při excentrické
kontrakci, kdy pacient udává pocit ztuhlosti. Hypotonní tendomyóza vzniká při
koncentrické kontrakci doprovázené pocitem únavy (Rock, Petak-Kreuger,
1999, Rock, 1994, Schaffler, Renz, 1996).
Vzpřímené držení těla Brügger je takové držení, při kterém páteř funkčně
vytváří dva lordotické úseky a to thorakolumbální lordózu /od os sacrum po Th5/
a cervikokraniální protažení /od Th5 směrem kraniálním/. Klopení pánve vpřed
představuje velmi malý pohyb, který se v sedu děje kolem sedacích hrbolů, jež
neztrácejí kontakt se sedací plochou, hrudník napřímený, inklinační postavení
horní krční páteře, retropozice pletence pažního, fyziologické postavení os
dolních končetin /mírná abdukce a zevní rotace/, bérec stojí kolmo k podložce,
chodidla spočívají na třech opěrných bodech /zevní část paty, baze palce
a malíčku/ (Pavlů, 2000, Rock, Petak – Kreuger, 2000, Schaffler, Renz, 1996).
Jako názorná pomůcka pro pacienty se používá model ozubených kol,
který ukazuje na vzájemnou provázanost tří primárních pohybů, kterými jsou
klopení pánve vpřed, zvedání hrudníku a protažení šíje, s vybíhajícími a zpětně
153
přicházejícími pohybovými impulsy na končetiny, respektive z končetin (Pavlů,
2000).
Thorakolumbální lordóza je harmonicky probíhající úsek páteře od kosti
křížové po pátý hrudní obratel a je předpokladem pro optimální zatížení páteře.
Jakákoliv odchylka od harmonické thorakolumbální lordózy vede k předčasné
deformaci páteře. Fyziologická thorakolumbální lordóza nemá nic společného
s hyperlordózou, která představuje patoneurologický pohybový program (Rock,
1994). Pro zaujmutí vzpřímeného držení těla je zapotřebí vzájemná souhra svalů
v rámci svalových smyček či tzv. funkčních skupin svalů. Při zátěžovém držení
pracuje sval pouze pro svou funkci. Vzájemnou provázanost jednotlivých funkcí
lze demonstrovat velkou diagonální svalovou smyčkou, která se skládá z šesti
funkčních svalových skupin zapojených v sérii, kde svaly zajišťují zvedání
hrudníku, zevní rotátory zajišťují ramenní kloub a fixátory lopatek, dále následuje
funkční skupina břišních svalů, svaly provádějící klopení pánve vpřed a funkční
třmen nohy. V rámci jedné svalové funkce existuje tzv. paralelní zapojení svalů
(Pavlů, 2000).
Cílem terapie je rozpoznání a odstranění přítomných rušivých faktorů,
korekce chybného držení těla a zlepšení pohybových vzorů. Nejdůležitější částí
terapie je zaintegrování vzpřímeného držení těla do běžného dne (Rock, PetakKreuger, 2000, Schaffler, Renz, 1996). Funkčně orientovaný přístup k terapii
vychází z toho, že např. převaha jednotlivých funkcí způsobuje či podporuje
zátěžové držení. Nociceptivní aferentace pak znemožňuje fyziologické řízení
pohybu. Redukcí rušivých faktorů lze dosáhnout zlepšení motorických programů,
protože chybné aferentní hlášení méně ovlivňuje neurofyziologický průběh
pohybu
CVIČENÍ PODLE ROSWITHY BRUNKOW
V metodě cvičení podle Roswithy Brunkow jde o reflexní léčbu z archetypů
pohybových vzorců (Haladová, 2003). Základní princip cvičení vychází z toho,
že cesta k normálnímu pohybu je někde blokovaná. Cílem je odstranit blokádu
a obnovit přerušené spojení. Úlohou terapeuta je docílit ideálního vykonávání
pohybu a jeho opakováním dojít k zautomatizování pohybového vzorce
přímého držení těla (Gúth a kol., 1998). Postavení horních a dolních končetin
154
v jednotlivých cvičebních polohách vyvolá v koordinaci s dechem aktivitu
diagonálních ventrálních a dorzálních svalových řetězců. Tah v jednom
svalovém řetězci pak vyvolá protitah v druhém řetězci, mezi nimi funguje
vyváženost, což vede ke stabilizaci kloubů (Schaffler, Renz, 1996).
Základem je postavení horních a dolních končetin. Poloha ruky je
v maximální extenzi v zápěstí, palec a malíček jsou v mírné abdukci, ostatní prsty
v semiflexi, vnitřní část ruky je kopulovitě klenutá. Poloha nohy je v maximální
dorzální flexi v hlezenním kloubu, pata je opřena o podložku stále na stejném
místě, prsty v semiflexi. Vzepřením o patu nebo kořen dlaně se zvětší dorzální
flexe, nastavení úhlů v dalších kloubech horních a dolních končetin zůstává
stejné, aby započatá činnost svalů mohla bez omezení pokračovat proximálním
směrem (Haladová, 2003, Malý a kol., 1991).
Při cvičení je důležitá úloha dechu, nádech působí facilitačně, výdech
inhibičně. Vleže na břiše při nádechu se izometrická kontrakce svalů šíří od
rukou, postupně přes trup, směrem k nohám, uvolnění při výdechu probíhá od
nohou k rukám. Vleže na zádech při nádechu se izometrická kontrakce svalů šíří
od nohou přes trup směrem k rukám. Uvolnění při výdechu probíhá od rukou
směrem k nohám. Při správném provedení vidíme u cvičícího tzv. vlnu. Při
cvičení se využívá různých poloh (Haladová, 2003).
ALEXANDROVA TECHNIKA
Důležitou součástí Alexandrovy techniky je vrátit se k vědomému vnímání
všech prováděných činností. Tato technika vychází z tvrzení, že zaklánění hlavy
je považováno za prvotní příčinu a jakmile se podaří nahradit tuto špatnou
koordinaci dobrým vztahem mezi hlavou, krkem a zády, které umožní protažení
páteře a rozšíření zad, dostaví se celkové zlepšení používání sebe sama, jehož
výsledkem bude celkové lepší fungování (Forsstrom, Hampson, 1996, Hornáček,
Thurzová, 1998).
Vztah hlav, krk, páteř je nazýván osou primární kontroly. Jeho užívání je
vrozené, ale je deformováno návyky, proto je tato technika zaměřena na
zbavení se zakořeněných zlozvyků a na vyrovnávání se se stresovou situací.
Nezbytnou součástí při snaze o změnu návykového chování je nácvik inhibice,
tedy schopnosti nereagovat na stimul. Úkolem inhibice je připravit se na reakci
155
koordinovaným a souvislým způsobem. Při nácviku inhibice je vhodné zvolit
jednu ze svých obvyklých činností /sedání, psaní/ a celý den procvičovat krátké
zastavení před tím, než je tato činnost vykonávána (Hornáček, Thurzová, 1998).
Cílem cvičení je korigovat a odstranit negativní posturální návyky a udržet
je
během
všech
denních
činností,
zvýšit
koordinaci
pohybů
a sebeuvědomování. Terapeut vypomáhá pacientovi instrukcemi a manuálním
kontaktem. Cvičební postupy zahrnují pozici opice, cvičení ulehání napolo na
znak a vstávání z pololehu (Forsstorm, Hampson, 1996).
ZÁVĚR
Popsané postupy jsou základní předpokladem řešení vadného držení těla.
Základním předpokladem je zde ale správně vyvinutý posturální program, kdy
vlivem nepříznivých podmínek došlo k jeho maladaptaci. Brüggerův koncept je
širokým konceptem diagnostiky a terapie funkčních poruch, cvičení podle
Roswithy
Brunkow
a Alexandrovou
je
reflexní
technikou
se
léčbou
z archetypů
vracíme
k
pohybových
vědomému
vnímání
vzorců
všech
prováděných činností.
LITERATURA
DVOŘÁK, R. - VAŘEKA, I. 2000. Několik poznámek k držení těla. Fyzioterapie, 2000,
roč. 7, č. 3. s. 16-19.
FORSSTROM, B. - HAMPSON, M. 1996. Alexandrova technika v těhotenství a při
porodu. Brno : Barrister & Principál, 1996. 223 s. ISBN 80-85947-11-0.
GÚTH, A. a kol. 1998. Vyšetrovacie a liečebné metodiky pre fyzioterapeutov.
Bratislava : Liečreh Gúth, 1998. 349 s. ISBN 80-88932-02-5.
HALADOVÁ, E. 2003. Léčebná tělesná výchova. Brno: Institut pro další vzdělávání
pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2003.134 s. ISBN 80-7013-384-8.
HORNÁČEK, K. - THURZOVÁ, E. 1998. Dynamizácia sedu – prevencia bolesti chrbta.
Rehabilitácia, roč. 31, no. 9, s. 136-139. 1998.
HOŠKOVÁ, B. - MATOUŠOVÁ, M. 2005. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné
výchovy. Praha : Karolinum, 2005. 136 s. ISBN 80-7184-621-X.
LEWIT, K. 2001. Rehabilitace u bolestivých poruch pohybového systému, II. část.
Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2001, roč. 8, č. 10, s. 139 -151.
156
MALÝ, M. a kol. 1991. Cvičenie podľa Roswithy Brunkowovej. Rehabilitácia, 1991,
roč. 24, č. 7, s. 97-124.
PAVLŮ, D. 2000. Co je skutečně „Brüggerův sed“. Rehabilitace a fyzikální lékařství,
2000, roč. 7, č. 4, s. 166-169.
ROCK, C. M. 1994. Extendieren: die Bedeutung der thorako-lumbalen Lordose für
Befund
und
Behandlung
des
Lumbalsyndroms
aus
der
Sicht
der
Funktionskrankenheit nach Dr. med. Alois Brügger. Krankengymnastik, 1994,
vol. 46, no. 8, p.156-161.
ROCK, C. M. - PETAK–KRUEGER, S. 1999. Agisticko–excentrické kontrakční postupy
k ovlivnění funkčních poruch pohybového systému. Praha : Akademické
nakladatelství CERM, 1999. 144 s. ISBN 3-905407-01-9.
ROCK, C. M. - PETAK–KRUEGER, S. 2000. Thera-Band, základní cvičení. Praha :
Akademické nakladatelství CERM, 2000. 119 s. ISBN 3-905407-00-0.
SCHÄFFLER, A. - RENZ, U. 1996. Leitfaden Physiotherapie. Lübeck : Jungjohann,
1996. 117 s. ISBN 3-540-00874-8.
ŠTILEC, M. 2003. Pohybově-relaxační programy. Praha : Karolinum, 2003. 94 s. ISBN
80-246-0515-5.
SOUHRN
Sdělení se zabývá vhodnými postupy, které vedou k řešení vadného držení
těla. Pokud je vhodná motivace postiženého a je dobře vyvinut posturální
program, patří k nejvýhodnějším metodám Brügger koncept, cvičení podle
Roswithy Brunkow a Alexandrova technika.
RESUME
The paper occupies with the acceptable progresions, which lead to
compensation of the defective standing of body. If the patient is aceptable
motivated and the postural program is good developed, to the best methods
belong the Brügger draft, the excercises by Roswitha Brunkow and the
technique of Alexander.
157
POSTOJE TRIATLONOVÝCH TRENÉRŮ MLÁDEŽE K PROBLEMATICE
PŘEDČASNÉ SPECIALIZACE
*JIŘÍ SUCHÝ - **DOMINIKA PYŠNÁ - * MARIE TOČÍKOVÁ
*Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze
Klíčová slova: Předčasná specializace, triatlon, řízený rozhovor, regenerace
ÚVOD
V našem textu se pokoušíme prezentovat některé současné postoje
a názory triatlonových trenérů na tréninkový proces u dětí a mládeže v tomto
sportovním odvětví. Původní originální výzkum, ze kterého vycházíme, byl
realizován diplomantkou M. Točíkovou pod vedením vedoucího diplomové
práce J. Suchého v roce 2007 formou řízeného rozhovoru s 11 trenéry triatlonu 3.
a 2. třídy (Točíková 2007). Všichni triatlonoví trenéři se kterými jsme realizovali
řízený rozhovor se zabývají hlavně tréninkem dětí a mládeže v kategoriích
benjamínci, mladší a starší žáci (7 až 15 let).
CÍLE
Hlavním cílem šetření bylo zjistit a následně podrobně analyzovat postoje
trenérů k problematice předčasné specializace. Dále jsme chtěli získat vybrané
informace o některých parametrech zatížení (objem, intenzita a četnost
tréninků), které se k problematice předčasné specializaci úzce vztahují.
158
VÝZKUMNÝ SOUBOR
Všechny námi dotazované osoby byli aktivními trenéry mladých triatlonistů
ve věku 7 až 15 let. Oslovení trenéři byli držiteli licence trenéra triatlonu 2., nebo
3. třídy udělované Českým svazem triatlonu. Výběr trenérů nebyl náhodný, ale
vycházel z expertního posouzení výsledků Českého poháru a Mistrovství ČR
v triatlonu pro rok 2006 v příslušných věkových kategorií.
Oficiálně je v České republice registrováno 240 triatlonových klubů, ale
těch které se z nich zabývají také prací s dětmi a mládeží, je jen nepatrný
zlomek. Kontaktovali jsme celkem 17 triatlonových klubů z celé republiky
věnujících se mládeži. S účastí na řízeném rozhovoru nakonec souhlasilo 11
trenérů z 8 různých klubů.
Základní údaje o šetřené skupině:
-
celkový počet osob se kterými byl veden polostrukturovaný řízený rozhovor:
11
-
věkový průměr: 45 let (nejnižší věk: 25 let, nejvyšší věk: 63 let)
-
poměr pohlaví dotazovaných: 3 ženy a 8 mužů
-
průměrná délka trenérské praxe: 11 let
METODIKA
Základem naší analýzy byly řízené rozhovory vedené s trenéry triatlonu
mládeže. Rozhovor obecně řadíme nejobtížnější a současně
nejvýhodnější
metody pro získávání kvalitativních dat. Při jeho zvládnutí totiž nejde pouze
o získání potřebných sociálních dovedností a citlivosti, ale také o kultivaci
schopností pozorovat. Podle míry instrukce jej můžeme rozdělit do tří základních
skupin: nestrukturované, polostrukturované a strukturované interview (Miovský
2006).
K získání námi požadovaných informací jsme si v první fázi přípravy výzkumu
stanovili 25 klíčových otázek, které jsme následně zpracovali do podoby šesti
tématických
individuálních
okruhů.
Tyto
okruhy
polostrukturovaných
jsme
využili jako
rozhovorů
základ
s otevřenými
pro
vedení
otázkami
koncipovanými podle Miovského (2006). Pořadí, ve kterém jsme jednotlivé
okruhy otázek s dotazovanými probírali, bylo vždy stejné. Naším cílem bylo
minimalizovat variaci otázek kladených dotazovaným osobám. Důvodem
159
výběru této koncepce interwiev byla snaha v maximální možné míře omezit vliv
tazatele na kvalitu rozhovoru (Hendl 2005). Tazatel byl u všech rozhovorů stejný.
Hlavní okruhy otázek se zaměřily na frekvenci, délku trvání, intenzitu
a obsah aplikovaného tréninkového zatížení. Trenérům jsme mimo jiné kladli
například následující upřesňující otázky:
-
které metody upřednostňujete při rozvoji vytrvalosti v plavání běhu
a cyklistice v přípravném období (dále jen PO)?
-
jak často se v týdenním mikrocyklu věnujete rozvoji sílových schopností v PO?
-
kolik dní úplného volna dopřáváte svým svěřencům na konci sezóny?
-
podle čeho se řídíte při volbě optimální intenzity zátěže (biologický věk,
tepová frekvence, podle subjektivních pocitů svěřence - barvy obličeje,
dýchaní apod.)?
Všechny otázky byly vztaženy ke tréninku v přípravném období, které má
z hlediska rozvoje celkové úrovně trénovanosti klíčový význam. Obvyklá délka
jednotlivých individuálních rozhovorů se pohybovala v rozmezí mezi 1 až 2
hodinami.
Výsledky
Hlavní výsledky získané z jedenácti řízených polostrukturovaných rozhovorů
přehledně shrnuje tabulka č. 1. V této tabulce uvádíme celkový počet
tréninkových jednotek (dále jen TJ), které svěřenci námi dotazovaných trenérů
v přípravném období obvykle absolvují. Tabulka dále ukazuje přehled četnosti
zařazování plaveckých, cyklistických, běžeckých a přechodových tréninků
(zkratky: P – plavání, C – cyklistika, B – běh, S – spojovací, Σ – celkem, DT - dny
tréninku). Z řízených rozhovorů vyplynulo, že většina respondentů zařazuje
v přípravném období svým svěřencům ve věku 7 až 15 let společné tréninky
průměrně pětkrát týdně.
160
Přehledné znázornění délky tréninkových jednotek prezentovaných jednotlivými
trenéry nabízí grafické zpracování (graf 1).
Pro kvalifikované posouzení problematiky předčasné specializace je,
samozřejmě kromě celkového objemu tréninku, důležitý rozsah zařazování
různých doplňkových sportů, které jsou pro příslušnou sportovní specializaci
nespecifické. Většina námi oslovených respondentů (celkem 9), odpověděla na
otázku týkající se pravidelného zařazování různých (pro triatlon nespecifických)
sportů kladně, jen 2 záporně. Obvykle jsou zařazovány sportovní hry (basketbal,
fotbal), gymnastika a lyžování (běžecké i sjezdové). Řada těchto aktivit je
ovšem provozována jen na soustředěních, tzn. jen několik mikrocyklů v ročním
tréninkovém cyklu. Pouze v jednom případě se trenér věnoval doplňkovým
sportům v rámci každé tréninkové jednotky (tj. 5krát týdně). Alespoň polovina ze
zbývajících se věnuje doplňkovým sportům jednou až dvakrát za mikrocyklus. Ti
respondenti, kteří odpověděli záporně, uvedli jako důvod nedostatek času.
Oslovení
odpovědi,
trenéři
které
by
v žádném
indikovaly
z vymezených
některé
okruhů
z příznaků
otázek
možné
neuváděli
předčasné
specializace.
Respondentů jsme se dále dotazovali, zda v rámci přípravy využívají různé
regenerační procedury. Zjištěné výsledky jsou zcela neuspokojivé, protože 7 z 11
dotazovaných odpovědělo, že regeneraci nezařazují vůbec. Pouhé 4 kladné
odpovědi byly navíc obvykle doplněny poznámkou, že se jedná o čistě
individuální aktivitu.
Většina dotazovaných navíc uváděla, že regeneraci vůbec nezahrnují do
společných a aktivit, dokonce ani do individuálního tréninkového plánu! Jako
důvody nezařazování regenerace do tréninkového procesu trenéři obvykle
uváděli finanční aspekty. Druhým nejčastěji uváděným důvodem cíleného
161
nezařazování regenerace do tréninku je údajný nedostatek času. Někteří
respondenti nám také zcela vážně sdělovali, že děti v tomto věku přece
„snadno a rychle regenerují“.
DISKUSE
V rozporu s naším očekáváním dotazovaní odpovídali na všechny otázky
překvapivě
převážně
v souladu
s publikovanými
teoretickými
poznatky
o objemu a intenzitě zatížení vhodné pro tyto věkové kategorie (Bompa 2000;
Dovalil 2005). Také názory a přístupy dotazovaných trenérů k metodice přípravy
byly v souladu postupy, které publikoval například Perič (2004).
Trenéři
samozřejmě
mohli
na
některé
otázky
odpovídat
v souladu
s informacemi, které jsou obvykle publikovány v odborné literatuře, nebo podle
toho jaká odpověď je „považována za obvyklou - vhodnou“, tedy nikoliv
v souladu se skutečností. Na základě zpětných analýz získaných odpovědí a
pozorování tazatelky se domníváme, že k tomuto jevu docházelo jen ve velmi
omezené míře.
V návaznosti na doplňující otázky jsme potvrdili tvrzení Neumanna a kol
(2004), že důležité jsou celkové počty tréninkových jednotek (tréninkových dnů)
a především celkové specifické hodiny tréninku, nikoliv údaje o tréninkových
jednotkách
v jednotlivých
triatlonových
disciplínách.
Celkové
počty
TJ
uváděných pro jednotlivé disciplíny jsou v podstatě jen orientační. Důvodem je
skutečnost, že především samostatné běžecké tréninky bývají v řadě případů
nahrazovány spojovacími TJ a naopak (v závislosti na různých faktorech např.
počasí apod.).
Velkým zklamáním byly pro nás názory a obecně přístup trenérů
k regeneraci, které se všichni námi oslovení trenéři věnují ve velmi omezené
míře. Většina dotazovaných na regeneraci nahlíží jako na čistě individuální
aktivitu (v podstatě soukromého charakteru), kterou si má každý sportovec
zajišťovat sám dle svého uvážení! V souladu s tvrzením Dovalila (2005) se
domníváme, že u těchto věkových kategorií nemá regenerace klíčový význam,
ale je nutné jí pravidelně zařazovat do tréninku. Důvodem pravidelného
zařazování regenerace do tréninkového plánu u těchto věkových kategorií je
také potřeba vybudovat u mladých sportovců správné návyky a stereotypy.
162
Negativní postoj k regeneraci také neodpovídá přístupu Sportovních center
mládeže k ní, zde jsou naopak regenerační procedury povinně zařazovány ve
velké míře (Suchý, 2007).
S ohledem na poměrně nízký počet trenérů a ještě menší počet
triatlonových klubů, jejichž svěřenci se závodů v mládežnických kategoriích
Českého poháru účastní, se námi dotazovaný vzorek trenérů může zdát na první
pohled nepříliš vypovídající. S ohledem na stav žákovských triatlonových
kategorií v ČR a námi zvolený způsob výběru trenérů se domníváme, že námi
zjištěná skutečnost naopak poměrně přesně charakterizuje stávající stav.
Relativně malý počet trenérů lze částečně zdůvodnit nejen tím, že je triatlon
v České republice relativně novým sportem, ale také tím, že triatlon je poměrně
technicky i finančně náročné sportovní odvětví.
ZÁVĚR
Celkový objem přípravy a také další doplňující otázky nás vedou k názoru,
že trénink svěřenců námi oslovených trenérů odpovídá jejich biologickému
věku. Na základě našeho výzkumu se domníváme, že u žákovských kategorií
nedochází k fenoménu předčasné specializace
Naše dotazování dále prokázalo, že triatlonoví trenéři zařazují do přípravy
různé doplňkové sporty v poměrně omezené míře.
LITERATURA
BOMPA, T. 2000. Total training for young champions, Champaign: Human Kinetic,
2000.
DOVALIL, J. a kol. 2005. Výkon a trénink ve sportu, Praha : Olympia, 2005.
HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Praha : Portál,
2005.
MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu,
Praha : Grada, 2006.
NEUMANN, G. - PFÜTZNER, A. - HOTTENROT, K. 2004. Das Groβe Buch vom Triatlon.
Aachen : Meyer und Meyer, 2004.
PERIČ, T. 2004. Sportovní příprava dětí, Praha : Grada, 2004.
SUCHÝ, J. 2007. Výběr talentovaných sportovců do Sportovních centrech
163
mládeže na příkladu triatlonu, In Sborník ze III. ročníku vědeckého semináře
Identifikace sportovních talentů. Praha : FTVS UK, 2007.
TOČÍKOVÁ M. 2007. Vybrané aspekty tréninku dětí a mládeže v triatlonu - rozvoj
síly a vytrvalosti (diplomová práce), Praha : UK FTVS, 2007.
SOUHRN
Článek
charakterizuje
názory
a
přístupy
trenérů
triatlonu
mládeže
k problematice předčasné specializace. Výsledky, získané pomocí řízených
rozhovorů, neprokázaly že by trenéři aplikovali na své svěřence metody
odpovídající
definici
předčasné
specializace.
Negativním
zjištěním
byla
skutečnost, že trenéři zcela podceňují aspekty regenerace.
RESUME
The article characterises the opinions and approaches of youth triathlon
coaches towards the problem of premature specialisation. The results, obtained
using controlled interviews, did not demonstrate that the coaches had applied
methods corresponding to the definition of premature specialisation on their
charges. The fact that coaches completely underestimate aspects of
regeneration was a negative finding.
164
KVALITA ŽIVOTA JAKO EPISTEMOLOGICKÝ A VÝZKUMNÝ PROBLÉM
*JIŘÍ ŠKODA - *PAVEL DOULÍK - *ŽANETA TAŠNEROVÁ - **EVA BUCHTELOVÁ
- **KATEŘINA VANÍKOVÁ
* Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Kvalita života, kvantitativní výzkum, subjektivní kritéria, objektivní
kritéria, dotazník, respondent
ÚVOD
Cílem tohoto textu je poukázat na nejednotnost v definici pojmu kvality
života a na rozdíly ve vymezení obsahu a rozsahu tohoto pojmu. Diskutovány
jsou objektivní, ale zejména subjektivní aspekty, které ovlivňují individuální
hodnocení kvality života. Podle WHO je kvalita života to, jak jedinec vnímá své
postavení ve světě v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých žije,
a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům. Vzhledem ke
značným odlišnostem v individuálním pojetí kvality života vyvstává současně
otázka výzkumného uchopení tohoto fenoménu. Cílem tohoto příspěvku je
zároveň nastínit problematiku výzkumu kvality života, možností a omezení
používaných výzkumných metod, resp. konkrétních výzkumných technik.
Vymezovány jsou objektivní indikátory kvality života a jejich různá pojetí. Cílem je
však především diskutovat problematiku měření subjektivních kritérií ovlivňujících
kvalitu života zkoumaných jedinců a možné kvantifikace jejich příspěvků
k celkovému hodnocení kvality života.
165
KONCEPT KVALITY ŽIVOTA
Koncept kvality života (Quality of Life – QOL) se stal v současné době
fenoménem, který je nedílnou součástí prakticky všech vědních oborů. Tento
původně politologický a ekonomický koncept získal své stálé místo také na poli
společenských
věd
(sociologie,
psychologie,
pedagogika,
speciální
pedagogika), lékařství, ošetřovatelství, sociální práce, humanitární, komunitní či
misijní péče atd. Vzhledem ke svému multidimenzionálnímu dynamickému
charakteru nespočívá kategorie kvality života na jednotném teoretickém
základu. Jelikož tento fenomén zasahuje do značného množství vědních oborů,
je jeho definiční vymezení velmi obtížné. V současné době roste zájem
o zkoumání kvality života, který se projevuje snahou o přesné vymezení
a identifikaci jednotlivých aspektů a faktorů, které ji ovlivňují. Problém s přesnou
definicí pojmu je dán nejen oborovou růzností, ale také svou komplexností, kdy
dochází
pouze
k selektivnímu
zachycení
komplexní
skutečnosti.
Třetím
problémem je různost vymezených aspektů či domén kvality života, které se
různí v závislosti na přístupech k teoretickému uchopení i diagnostickým
metodám. Podle Mareše (2006) si každý vědní obor musí stanovit vlastní definici
a vymezit jednotlivé oblasti kvality života vzhledem k cílům a kontextu jejich
využití.
VYMEZENÍ KVALITY ŽIVOTA
Od 70. let 20. století probíhají na poli odborné veřejnosti rozsáhlé diskuse o
kvalitě života, které provázejí nejednotnost ve stanovení indikátorů pro měření
kvality života, jejich důležitosti a volby nejvhodnějšího výzkumného (či
„měřícího“) nástroje. V počátcích výzkumů byly předmětem zájmu především
objektivní indikátory kvality života vztahující se k ekonomickému a sociálnímu
statusu jedince. Postupně byl stále větší důraz kladen na subjektivní indikátory
kvality života, především na celkovou spokojenost se životem. V současné době
se odborníci shodují v názoru, že vymezení pojmu kvalita života a volba měřícího
nástroje závisí na účelu měření kvality života.
Obecně lze říci, že kvalita života zahrnuje celkovou pohodu jedinců v širším
pojetí, v rámci něhož jsou zdůrazňovány stejné životní příležitosti, zajištění
uspokojivé životní úrovně pro každého, přístup k zaměstnání a sociální ochraně.
166
Kvalita života nesouvisí pouze s příjmem, vzděláním a přístupem k materiálním
zdrojům, ale je vázána také na zdravotní péči, mezilidské a společenské vztahy.
Obsáhlý koncept kvality života zahrnuje životní podmínky a jejich vyhodnocení
z perspektivy jedince. Kvalita života není tedy chápána pouze z hlediska
kvantitativního, tedy materiální životní úrovně a růstu, ale především je
zdůrazňována stránka subjektivně vnímaného celistvého obrazu života jedinců.
Smyslem tohoto konceptu je umožnit lidem dosáhnout jejich cílů a zvolit si
nejvhodnější způsob života (Fahey, Maître a Whelan, 2004). Slováček (2005) ve
své koncepci vymezuje kvalitu života jako „subjektivní posouzení vlastní životní
situace“. Při definování pojmu vychází z koncepčního modelu daného čtyřmi
doménami plnohodnotného života jedince:
1. fyzický stav,
2. psychický stav a psychologické aspekty,
3. sociální stav,
4. spirituální aspekty.
Problematiku kvality života pak rozděluje do tří hierarchicky odlišných sfér:
1. makroroviny,
2. mezoroviny,
3. personální neboli osobní roviny.
V makrorovině jde o posuzování kvality života velkých společenských celků
(dané země, kontinentu apod.). Život v tomto pojetí je chápán jako absolutní
morální hodnota a kvalita života musí tento závěr ve své definici plně
respektovat. Problematika kvality života se tak stává součástí základních
politických úvah (např. problematika boje s epidemiemi, hladomorem apod.).
V mezorovině jde o otázky kvality života v malých sociálních skupinách (ve
škole, zdravotnickém zařízení, domově pro seniory). Nejde zde pouze o respekt
k morální hodnotě života člověka, ale také o otázky sociálního klimatu,
mezilidských vztahů, frustrace a existence sociální opory. Personální rovina
zahrnuje problematiku kvality života na úrovni jednotlivce. Při stanovení kvality
života
jde
o
osobní,
subjektivní
hodnocení
zdravotního
stavu,
bolesti,
spokojenosti, nadějí apod. Na této úrovni se jedná o osobní hodnoty
jednotlivce, jeho představy, pocity, naděje, očekávání, přesvědčení apod.
167
Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje kvalitu života jako
jedincovo
vnímání
jeho
pozice
v životě,
a
to
v kontextu
kulturního
a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám
a zájmům. Jde o rozsáhlý koncept, multifaktoriálně ovlivněný fyzickým zdravím
jedince, jeho psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy
a vztahem k důležitým oblastem jeho životního prostředí (WHO, 2006).
Z obecného hlediska je kvalita života chápána jako důsledek interakce
sociálních, zdravotních, ekonomických a environmentálních podmínek, které
ovlivňují lidský rozvoj jednotlivců i celé společnosti (Hnilicová, Bencko, 2005).
Nagpal (In Dragomirecká, Škoda, 1997) definuje kvalitu života jako
komplexní měření fyzické, psychické a sociální pohody, štěstí, spokojenosti
a naplnění tak, jak je vnímána každým jedincem nebo skupinou.
Cummins (1997) do pojmu kvality života zahrnuje složku subjektivní
a objektivní.
Objektivní
složka
obsahuje
kulturně
společenské
aspekty
objektivního blahobytu. Subjektivní složka vyjadřuje spokojenost se zmíněnými
oblastmi života a důležitost, kterou jednotlivec daným oblastem přisuzuje.
Cummins (1997) uvádí, že vztah objektivních podmínek života a spokojeností
s těmito podmínkami je nevýznamný. Ztotožňuje subjektivní kvalitu života se
subjektivní pohodou (subjective well-being).
Z výše uvedených definic či pojetí kvality života vyplývá, že důležitou pozici
v hodnocení kvality života hraje subjektivní pohled a pozitivní vnímání či
spokojenost s jednotlivými oblastmi, které jsou v životě daného člověka důležité.
V různých definicích kvality života je kladen důraz na spokojenost, tzn., že
člověk, který je se svým životem spokojený, má kvalitní život. Člověk je z tohoto
hlediska chápán jako aktivní bytost se svým vnitřním vztahovým rámcem,
hledající smysl své vlastní existence. Spokojenost je spojována s dosažením
stanovených cílů, které si člověk klade ve snaze tento smysl života naplnit. Míra
spokojenosti se životem má úzký vztah k osobnímu chápání kvality života.
Subjektivní kvalita života se odvíjí od uspokojování potřeb člověka na různých
úrovních, tak jak je popisuje Maslow ve své motivační teorii postavené na
hierarchickém uspořádání potřeb. Dle této teorie je lidské snažení po
uspokojování potřeb nižšího řádu motivováno potřebami vyššího řádu. Přičemž
primárně člověk usiluje o saturaci biologických potřeb, na dalším stupni jsou to
168
základní sociální potřeby bezpečí a sdružování a na nejvyšším stupni jde
o potřeby subjektivní, např. potřebu seberealizace (Dragomirecká, Škoda,
1997).
Dle Jesenského (2000) představuje kvalita života velmi rozsáhlou oblast
činitelů, které handicapovanému jedinci umožňují žít ve společnosti. Tento
pohled se dá zobecnit na celou populaci. Tyto činitele Jesenský rozděluje do
dvou základních skupin:
• Vnitřní činitelé – somatické a psychické vybavení ovlivněné onemocněním,
poruchou, handicapy a defektivitami. Mezi vnitřní činitele patří všechny
aspekty ovlivňující rozvoj a integritu osobnosti handicapovaného.
• Vnější činitelé – představují podmínky existence handicapovaných lidí. Jedná
se o ekonomické a pracovní, společensko kulturní, výchovně vzdělávací,
materiálně technické a přírodně ekologické faktory. Tato oblast obsahově
koresponduje s objektivní dimenzí kvality života.
Světová zdravotnická organizace (WHO) rozeznává čtyři základní oblasti, které
vystihují dimenze lidského života bez ohledu na věk, pohlaví, etnikum nebo
postižení:
• Fyzické zdraví a úroveň samostatnosti – odpočinek, bolest, energie a únava,
mobilita, každodenní život, závislost na lékařské pomoci, schopnost pracovat
atd.
• Psychické zdraví a duchovní stránka – negativní a pozitivní pocity,
sebehodnocení, sebepojetí, myšlení, učení, paměť, koncentrace, víra,
spiritualita, vyznání atd.
• Sociální vztahy – osobní vztahy, sociální podpora, sexuální aktivita atd.
• Prostředí – svoboda, bezpečí, finanční zdroje, dostupnost zdravotnické
a sociální péče, domácí prostředí, příležitosti k získávání nových dovedností
a vědomostí a environmentální prostředí (znečištění, hluk, doprava, klima) atd.
Dragomirecká a Škoda (1997) publikovali souhrn všech oblastí, měřených
dostupnými dotazníky QOL. Jejich pojetí kvality života se neztotožňuje s žádnou
zdravotní,
sociální
nebo
psychologickou
charakteristikou,
pokoušejí
se
o komplexní a subjektivní charakteristiku.
169
Tab. 1 Souhrn všech oblastí, měřených dotazníky QOL (Vaďurová, Mühlpachr,
2005)
Fyzické zdraví
hodnocení
potíže
léčba
Nezávislost
Zdravotní stav
Psychické zdraví
Celkové zdraví
Bydlení
Každodenní
aktivity
Denní režim
Sebeobsluha
diagnóza
potíže
léčba
spánek
potíže
vybavení
typ
okolí
s kým
volný čas
samota
domácnost
hygiena
Práce
Jídlo
Blízké vztahy
Sociální oblast
Širší vztahy
Socioekonomická pozice
rodina
partner
přátelé
sociální organizace
podpora okolí
služby
peníze
Spokojenost
Vnitřní zkušenosti
Vnitřní realita
Seberozvoj
svoboda
krása
láska
víra
vzdělání
Bezpečí
Sebehodnocení
sebeúcta
seberealizace
užitečnost
Kontrola
KVALITA ŽIVOTA SOUVISEJÍCÍ SE ZDRAVÍM
V lékařských oborech a ošetřovatelství je kvalita života často diskutovaným
pojmem. V současné době není již hlavní zkoumanou veličinou pouze dosažené
170
zlepšení zdravotního stavu pacientů či pouhá absence symptomů, ale jsou
zdůrazňovány také pozitivní charakteristiky života nemocných, jejich začlenění
do společnosti a zlepšení podmínek jejich života. Určitý posun demonstruje čím
dál častější používání termínu klient namísto pacienta. Z hlediska lékařského je
nutné rozlišit chápání termínu kvalita života u osob, které jsou klinicky pacienty
(klienty), od zdravých jedinců v běžném slova smyslu. V prvním případě je kvalita
života určována aktuálním zdravotním stavem pacienta a tím, jak se cítí a jak
tento stav hodnotí. Velký význam hraje také úroveň soběstačnosti či závislosti na
pomoci
druhých,
která
se
projevuje
úrovní
sebeobsluhy,
pohyblivosti
a schopností komunikovat. Hlavním kritériem je individuální funkční norma a to,
jak pacient naplňuje své možnosti, byť třeba limitované smyslovým, tělesným či
mentálním handicapem (Vymětal, 2003). Schopnost člověka vyrovnat se
s onemocněním
ovlivňuje
také
typ
jeho
osobnosti,
motivace,
rodinné
a přátelské vztahy, životní prostředí a společenské klima. V neposlední řadě je
důležitou okolností ovlivňující kvalitu života nemocných osob ekonomická
situace, která je významným hlediskem volby postupů léčby. Metody prevence,
rehabilitace a terapie poruch zdraví probíhají diferencovaně v závislosti na
finanční situaci pacientů a jejich rodin.
Hlavním termínem, který je nutné objasnit je pojem „zdraví“. WHO definuje
zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoli pouze
nepřítomnost nemoci nebo tělesné vady“. Tato definice, zahrnující v sobě
všechny složky života člověka, je pro kvalitu života určující. Křivohlavý (2001)
rozeznává dvě základní dimenze zdraví:
•
zdraví jako prostředek k realizaci určitého cíle
•
zdraví jako cíl sám o sobě
V této souvislosti autor uvádí sedm různých teorií zdraví:
1. zdraví jako zdroj fyzické a psychické síly
2. zdraví jako metafyzická síla
3. salutogeneze – individuální zdroje zdraví
4. zdraví jako schopnost adaptace
5. zdraví jako schopnost dobrého fungování
6. zdraví jako zboží
7. zdraví jako ideál
171
Křivohlavý vyzdvihuje v definici zdraví podle WHO některé její klady, např.
chápání zdraví jako kladné a obecné žádoucí hodnoty a také její komplexnost,
která zahrnuje i duševní zdraví a mezilidské vztahy. Vytýká jí naopak opomíjení
duchovní stránky.
V medicíně se objevuje pojem kvalita života související se zdravím (Health
Related Quality of Life - HRQOL), jímž je vymezena ta část kvality života, která je
prvotně určována zdravím jedince a zdravotní péčí jemu poskytované a může
být ovlivněna klinickými intervencemi. Kvalita života z hlediska zdraví je chápána
častěji spíše negativně, tedy jako kvalita života lidí s určitým onemocněním či
znevýhodněním.
HRQOL
vystihuje
subjektivní
prožívání
nemoci
a
vlivu
onemocnění a léčby na pacientův život, přičemž je porovnáváno skutečné
prožívání jedince a zvládnutí různých sociálních rolí se stavem, který považuje za
ideální. Jde tedy o fungování člověka z hlediska somatické, psychologické
a sociální pohody, v souladu s definicí zdraví podle WHO. Nejčastějšími
výzkumnými metodami v souvislosti s HRQOL je dotazník, případně strukturovaný
rozhovor,
přičemž
se
používají
dotazníky
obecné
nebo
dotazníky
specializované, zaměřené na určitý druh onemocnění.
Kvalita života se mění v čase a v závislosti na změnách stavů a pocitů
samotného pacienta i jeho okolí. Je ovlivňována věkem, průběhem nemoci
a její léčbou i tím, jak se jedinec vyrovnává s různými stádii, jimiž prochází.
Posuzování pocitů spokojenosti je velmi individuální, proto by měl vždy celkovou
kvalitu života hodnotit sám pacient (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).
Podle Vymětala (2003) je kvalita života velmi důležitou proměnnou mající
vliv na průběh a výsledek léčby; přímo ovlivňuje spolupráci pacienta
a podporuje (či tlumí) žádoucí stenizující osobnostní faktory, jež souvisejí s funkcí
imunitního systému. Dobrá kvalita života zamezuje vzniku situačních psychických
poruch a snižuje riziko psychotraumatizace pacienta.“
V poslední době dochází k přenesení pozornosti od nemoci jako předmětu
zájmu odborníků k nemocnému pacientovi a jeho životu nebo k životu jedince
po jeho vyléčení. Tento soustředěný zájem o jedincovo zdraví a spokojený život,
který byl v minulosti lékařskými obory do jisté míry opomíjen, se nyní staví do
popředí zájmu odborníků. Zdraví člověka je vnímáno komplexně a zvyšování
172
kvality života každého jedince by mělo být hlavním cílem nejen lékařských
oborů.
Tab. 2 Domény a indikátory HRQOL podle WHO (Vaďurová, Mühlpachr, 2005)
Doména
Indikátory kvality života podle WHO
Fyzická stránka
energie a únava, bolest a nepohodlí, spánek a
odpočinek
představa
Psychická
tělesného
schématu
a
vzhled,
negativní a pozitivní emoce, sebehodnocení,
stránka
myšlení, učení, paměť, pozornost
Stupeň
mobilita,
samostatnosti
lékařské péči, práceschopnost
Sociální vztahy
osobní vztahy, sociální podpora, sexuální aktivita
finanční
Životní prostředí
každodenní
zdroje,
činnosti,
svoboda,
závislost
pocit
na
fyzického
bezpečí, zdraví a sociální podpora, možnost
získání
informací,
a
kompetencí,
prostředí,
doprava
Spiritualita
religiozita, osobní přesvědčení
PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP KE KVALITĚ ŽIVOTA
Psychologické pojetí kvality života vychází ze subjektivity člověka, tedy jeho
prožívání, myšlení
a hodnocení, jeho potřeb a
přání, sebehodnocení
a seberealizace. Souvisí s ní ale i negativní indikátory, jako např. životní trauma,
krize, deprese, poruchy nálad apod. Podle Vymětala (2003) považuje člověk
svůj život za kvalitní, jestliže jsou jeho očekávání v souladu s hodnocením
reálného stavu. Spokojenost nastává v případě, že jedinec získává a prožívá
pozitivní citovou odezvu ze svého nejbližšího sociálního okolí a také je
saturována jeho potřeba uplatnění se ve společnosti, které přispívá k růstu
sebeúcty. Dalšími základními složkami psychologického přístupu ke kvalitě života
jsou autonomie (možnost rozhodovat a sebeřízení), autenticita (jedinec je sám
sebou – jeho projev a život jsou ve shodě se sebepojetím, hodnotovou orientací
člověka) a kompetentnost člověka (jeho porozumění světu a možnost
ovlivňování).
173
Psychologický přístup operuje s termínem „well-being“ neboli spokojenost,
pohoda. Subjektivní pohodu lze popsat jako výskyt pozitivních emocí v delším
časovém období a pozitivní hodnocení sebe a okolí. Subjektivní pohoda závisí
na životní spokojenosti a souvisí také s emocionální složkou lidského života.
Zatímco životní spokojenost je posuzována na základě racionálního hodnocení
vlastního života, emocionální dimenze subjektivní pohody se odvíjí od
převažujícího typu emocí a citového prožívání. (Hnilicová, Bencko, 2005)
SOCIOLOGICKÉ POJETÍ KVALITY ŽIVOTA
Z hlediska sociologie jsou zdůrazňovány aspekty sociální úspěšnosti, jako
jsou majetek, vybavení domácnosti, vzdělání, status, rodinný stav apod.
Sociologické pojetí je komplexní a na této úrovni je třeba kvalitu života vymezit
vůči životní úrovni, životnímu stylu a způsobu života, které s kvalitou života úzce
souvisí, avšak nemohou být s tímto pojmem ztotožňovány.
Životní úroveň
Podle Českého statistického úřadu (In Vaďurová, Mühlpachr, 2005)
představuje
životní
úroveň
souhrn
všech
užitných
hodnot materiálních,
kulturních, sociálních i morálních, které jsou obyvatelstvu v daném čase
a daném prostoru pro uspokojování životních potřeb k dispozici. Měření životní
úrovně je dosti obtížné vzhledem k tomu, že ne všechny složky jsou
kvantifikovatelné. Do životní úrovně patří například dostupnost kulturních
zařízení, infrastruktura, systém zdravotní a sociální péče, vzdělávací systém,
kvalita vody a ovzduší atd. V užším pojetí se životní úroveň soustředí především
na příjmy a vydání občanů, na vybavenost domácností, na to, co si lidé kupují
či co si mohou vzhledem k výši svých příjmů opatřit.
Způsob života
Ve společenských vědách je způsob života kategorií, charakterizující život
člověka jako celek a zachycující jeho charakter, obsah a strukturu (Vaďurová,
Mühlpachr, 2005). Představuje strukturovaný projev materiálního a duchovního
života, jehož součástí je životní úroveň. Ústředním bodem způsobu života je
hledání specifického vztahu společnosti a jedince, z jehož konkrétní životní formy
vyplývá jeho působení na stabilitu a vývoj společnosti i jedinců.
174
Životní styl
Sičák (2002) definuje životní styl jako specifický druh chování jednotlivce,
resp. sociální skupiny se specifickými způsoby chování, zvyky a sklony. Na životní
styl jedince má vliv materiálně-technická úroveň společnosti. Zachycuje
vlastnosti zkoumaného objektu na různých úrovních:
•
Každodenní život – zákonité změny v jednání
•
Empirická úroveň – pojmenování jednotlivých činností v lidském životě
•
Teoretická úroveň – systém vědomostí a názorů, který zachycuje a vysvětluje
určité zákonitosti v chování lidské společnosti
MĚŘENÍ KVALITY ŽIVOTA
Kvalitu života lze v zásadě hodnotit na základě objektivních a subjektivních
přístupů, přičemž nejpodstatnějším je subjektivní hodnocení jedince tak, jak sám
vnímá vlastní
životní
situaci
včetně
schopnosti
svého
sebeuplatnění
v
pracovním, rodinném i sociálním prostředí.
Význam hodnocení kvality života dle Jesenského (2000) spočívá:
•
v odhalování
celkového
vlivu
handicapu
a
jeho
složek
na
život
handicapovaného člověka,
•
ve vymezování cílů a úkolů zaměřených na pozitivní změny kvality života,
•
v posuzování
vlivu
diagnostických,
terapeutických,
rehabilitačních,
pedagogických, pracovních a sociálních zásahů na handicapovaného
a jeho život,
•
v možnosti hodnocení efektivity uplatněných intervencí.
Statistické aspekty měření kvality života jsou nesmírně různorodé, protože se
dotýkají jak procesu zjišťování, tak hodnocení a interpretace dat, k jejichž
typickým rysům patří zejména mnohorozměrnost a opakovaná měření. Metody
a nástroje měření kvality života musí splňovat kritéria reliability a validity, musí být
dostatečně citlivé a jejich výstupy interpretovatelné. Metody měření kvality
života lze rozdělit z několika hledisek.
Podle Kirbyho (In Dragomirecká, Škoda, 1997) lze kvalitu života měřit ze tří
perspektiv:
1. jako objektivní měření sociálních ukazatelů (vhodné spíše pro účely měření
kolektivní kvality života než pro jednotlivce),
175
2. jako subjektivní odhad celkové spokojenosti se životem (celková spokojenost
je, v tomto případě, výsledkem osobních hodnot a životního stylu),
3. jako subjektivní odhad spokojenosti s jednotlivými oblastmi života.
Vaďurová a Mühlpachr (2005) uvádějí kroky, které by měly být dodrženy při
hodnocení kvality života.
4. Popsat účel hodnocení,
5. Popsat vzorek zkoumané populace,
6. Konceptualizovat závěry QOL,
7. Vybrat nástroj měření QOL,
8. Provést pre-test,
9. Shromáždit data,
10. Analyzovat závěry.
Při měření jsou k objektům nebo událostem podle určitých pravidel
přiřazována čísla. V tomto procesu dochází ke spojování abstraktních konceptů
s empirickými indikátory, které jsou pozorovatelné. K získávání dat jsou používány
různé nástroje. Pro potřeby měření jsou používány různé škály a stupnice. Škála
je
soubor
symbolů
nebo
číslic
sestavených
takovým
způsobem,
aby
korespondovaly s charakteristikami jedince. Stupnice obsahují komponenty,
které popisují koncept a sérii odpovědí hodnotících danou oblast.
Pro měření kvality života se používají různé hodnotící stupnice:
•
Oddělené odpovědi – používá kategorie odpovědí jako výborný – dobrý –
průměrný – špatný.
•
Likertovy škály – používá popisy názorů pro určení stupně souhlasu nebo
nesouhlasu se sérií tvrzení.
•
Vizuální analogie – používá škálu, ukotvenou slovy pouze v jejích extrémech,
žádná jiná slova se na ní nevyskytují.
•
Adjektivní – používá kontinuum odpovědí na škále. Princip je podobný jako
u vizuální analogie, pouze s tím rozdílem, že adjektivní škála obsahuje slova.
Měření může být prováděno přímo nebo nepřímo. Fyzikální projevy jsou
přímo měřitelné a pro jejich měření jsou stanoveny určité standardy. Měřící
techniky zahrnují přesnost, pečlivost, citlivost a chybu měření. Sociální
176
a psychologické charakteristiky jsou abstraktními konstrukty a mohou být
měřeny pouze nepřímo (Vaďurová, Mühlpachr, 2005).
NÁSTROJE MĚŘENÍ KVALITY ŽIVOTA
Výběr
vhodného
nástroje
pro
měření
kvality
života
je
důležitým
předpokladem započetí kvantifikace zkoumaného jevu vědeckými metodami.
Zvolený nástroj by měl odpovídat potřebám měření a cíli, který je jasně
stanoven. K posuzování vhodnosti nástroje je nutné zodpovědět následující
otázky.
•
Je záměrem popis skupiny lidí, srovnání různých skupin nebo individuální
hodnocení kvality života?
•
Jaká
perspektiva
bude
zvolena
-
psychosociální,
environmentální,
medicínská?
•
Jaké teoretické vymezení kvality života bylo tvůrci nástroje použito?
•
Obsahuje nástroj oblasti, které jsou pro měření důležité, a vynechává oblasti
nepodstatné vzhledem k dané populaci?
Před zahájením výzkumu by mělo být zjištěno, jestli byl daný nástroj vyvinut
a testován ve stejné nebo podobné populaci, jaká bude zkoumána a jestli jsou
statistiky reliability a validity vybraného nástroje adekvátní pro danou populaci.
Měla by být zodpovězena také otázka časové náročnosti použití nástroje. Je
důležité zhodnotit, jestli je tato doba vyhovující pro zkoumaný objekt. Pokud jde
o instrument, který byl přeložen s cizího jazyka, je nutné posoudit úroveň a
správnost překladu. Pro proces vývoje nástrojů měření byla stanovena
následující kritéria:
•
musejí reflektovat důležité oblasti života osob,
•
měření by mělo zahrnovat fyzickou i psychickou stránku člověka,
•
výsledné hodnoty by měly být použitelné pro statistickou analýzu,
•
nástroj by měl splňovat kritéria validity, reliability, měl by být výstižný a
jednoduchý.
Obecné nástroje měření kvality života jsou koncipovány v naprosté většině
případů jako dotazníky a jsou zaměřeny na nejdůležitější aspekty kvality života
jedince. Tyto nástroje jsou multidimenzionální, jsou tedy použitelné v různých
oblastech. Objektivní nástroje jsou vhodné pro použití v oblasti lékařství či
177
ošetřovatelství nebo při průzkumech zdravotního stavu. Mezi nejčastěji užívané
obecné nástroje měření kvality života patří dotazník SF-36 nebo Sickness Impact
Profile.
Specifické nástroje měření kvality života jsou zaměřeny na klíčové aspekty
v dané oblasti měření. Jsou specifické pro danou populaci, nemoc či podmínky.
Jejich specifikace je velkou výhodou a umožňuje citlivé hodnocení dané
oblasti. Mezi subjektivní nástroje měření patří např. Epilepsy Surgery Inventory.
Dalším hlediskem dělení metod měření kvality života je osoba, která
provádí výzkum. Podle tohoto dělení jsou rozlišovány tři skupiny metod měření
kvality života:
•
objektivní metody - hodnotitelem kvality života je druhá osoba,
•
subjektivní metody - hodnotitelem kvality života je sama zkoumaná osoba,
•
metody smíšené - kombinace obou předcházejících metod (Křivohlavý,
2002)
1. Objektivní metody měření kvality života:
•
Health State Profiles – profily zdravotního stavu pacienta,
•
APACHE II (Acute Physiological and Chronic Health Evaluation System),
•
Karnofskyho index – PSI – Performance Status Index,
•
ILF – index kvality života.
2. Subjektivní metody měření kvality života:
•
Dotazník SQUALA - sebeposuzovací dotazník vycházející z Maslowovy teorie
potřeb. Zahrnuje také oblasti vnitřních pocitů a hodnot,
•
DDRS (Mistress and Disability Rating Scale) - posuzovací škála stresu a
neschopnosti,
•
SWLS (Satisfaction with Life Scale) - stupnice spokojenosti se životem,
•
SEIQoL (Schedule for the Evaluation of Individual Duality of Life) - systém
individuálního hodnocení kvality života.
3. Smíšené metody zjišťování kvality života:
•
MANSA (Manchester Short Assessement of Quality of Life) - způsob vytvoření
přesného obrazu kvality života dané osoby v dané chvíli,
•
LSS (Life Satisfaction Scale) - škála spokojenosti hodnotící také ostatní
dimenze života.
178
Nástroje měření kvality života světové zdravotnické organizace jsou
WHOQOL-100 anebo jeho zkrácená verze WHOQOL-Brief. Zahrnuje šest dimenzí
kvality života: fyzický stav, psychický stav, nezávislost, sociální vztahy, prostředí
a duchovní život (spiritualitu).
Při konstrukci nových dotazníků se zpravidla vychází ze širšího počátečního
okruhu otázek shromážděných na základě vyjádření expertů či cílených
pohovorů s respondenty. Téměř vždy se používají otázky uzavřené, kdy
respondent vybírá pouze
z předepsaných variant odpovědí. Uzavřené
alternativní otázky připouštějí jen dvě varianty odpovědi, selektivní nabízejí výběr
z více variant. Kromě obsahové správnosti, relativní stručnosti a snadnosti
vyplňování musí každý dotazník splňovat základní psychometrické vlastnosti,
zejména validitu a reliabilitu. Spolehlivý test je ten, který měří konzistentně
a opakovatelně. Spolehlivost se zvyšuje počtem otázek či položek. Se
spolehlivostí je úzce spjata vnitřní konzistence, která ukazuje, do jaké míry spolu
otázky v rámci jedné dimenze souvisejí. Přesnost je důležitá při hledání rozdílů
mezi respondenty (Malý, 2001).
Slováček (2003) uvádí, že k měření kvality života jsou používány dotazníky,
které lze rozdělit na generické (obecné) a specifické (specifické pro dané
onemocnění, pro daný aspekt kvality života). Generické dotazníky hodnotí
všeobecně celkový stav nemocného bez ohledu na konkrétní onemocnění, jsou
široce použitelné u jakékoliv skupiny populace, bez ohledu na pohlaví, věk
apod. Společnou výhodou těchto generických dotazníků je fakt, že si všímají
kvality života nemocných v co nejširším záběru. To znamená, že jsou vhodné
zejména k hodnocení kvality života nevýběrových vzorků populace nebo ke
srovnání míry ovlivnění kvality života různými onemocněními. Na straně druhé
jsou velmi málo citlivé k jemnějším změnám zdravotního stavu dosaženým např.
léčbou. Specifické dotazníky jsou vytvořeny pro jednotlivé typy onemocnění
nebo pro specifický aspekt kvality života, přičemž mnohdy je jejich součástí
právě generický dotazník. Specifické dotazníky jsou výrazem snahy o co
nejpřesnější
poznání
faktorů
ovlivňujících
kvalitu
života
nemocných
a o zachování přiměřeného rozsahu - hodnotí poměrně úzké spektrum faktorů,
které bezprostředně s daným onemocněním souvisí, jsou tedy mnohem citlivější
také k malým změnám v rámci tohoto spektra. Na straně druhé tyto dotazníky
179
kvality života nejsou vhodné k hodnocení dalších vlivů spoluurčujících celkovou
kvalitu života.
PROBLÉMY PŘI HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA
Existuje mnoho problémů týkajících se hodnocení kvality života. Tyto
problémy lze rozdělit do několika skupin:
1. Problémy spojené s respondentem - Respondent by měl dotazník vyplnit
samostatně, tzn., že dotazníky musí být jednoduché a výstižné. Žádá-li
respondent pomoc při vyplnění dotazníku, musí mu být poskytnuta takovou
formou, aby neovlivnila jeho rozhodnutí. S přibývajícím věkem se zvyšuje
procento respondentů odmítajících vyplnit dotazník. Obdobně je tomu
u pacientů s diseminovaným onemocněním a u respondentů s nižším
vzděláním.
2. Problémy spojené s dotazníky - Kromě problematiky vhodného výběru
dotazníku
pro danou
skupinu
obyvatel, se
vyskytují
také
problémy
technického rázu, zejména pak vlastní statistické vyhodnocení dotazníku.
3. Problémy týkající se doby podávání dotazníku - V rámci klinických studií jsou
dány časové intervaly, kdy se dotazníky předkládají. Dotazník by měl být
předkládán k vyplnění s ohledem na zkoumanou skupinu respondentů, měl
by být zohledněn jejich zdravotní stav a věk. Nedostatečně poskytnutá
informace o účelu a cílech dotazníku může vést k vágnímu přístupu
a nevyhovujícímu vyplnění dotazníku ze strany respondenta.
4. Nepřiměřenost otázek
•
Problémy s počtem možností odpovědí (respondent nemusí najít vhodnou
odpověď).
•
Problémy s textem (respondent nemusí dostatečně pochopit otázku).
•
Neadekvátní či složité otázky vzhledem ke zdravotnímu stavu, věku či
mentální úrovni respondentů.
•
Špatně zvolený dotazník nehodící se pro danou skupinu lidí.
•
Problémy s pochopením struktury dotazníku.
•
Problémy s dotazy týkajícími se určité oblasti, zejména pak intimní dotazy.
•
Nepřiměřené délka či složitost formulací otázek a s tím spojená únava či
vyčerpanost respondentů při vyplňování dotazníku.
180
Tab. 3 Přehled kvantitativních generických nástrojů pro diagnostiku kvality života
u dětí (Mareš, 2006)
Zkratka
CHIP-AE
Generické nástroje pro diagnostiku QOL u dětí
Child Health and Illness Profile - Adolescent
Edition
CHQ
Child Health Questionnaire
CHAQ
Childhood Health Assessment Questionnaire
CQOL
Child Quality od Life Questionnaire
GCQ
Generic Children´s Quality of Life Measure
HAY
How are you?
ITQOL
Infant/Toddler Quality of Life Questionnaire
QOLP-AV
Quality of Life Profile
QWB
Quality of Well-Being Scale
YAQOL
Young Adult Quality of Life Instrument
16 D
16 Dimension
17 D
17 Dimension
ZÁVĚR
V příspěvku jsou popsány některé epistemologické otázky a problémy
související s výzkumem kvality života. Ačkoliv byla publikována již celá řada
výzkumů zaměřených na kvalitu života, existují určité aspekty, jejichž prizmatem
je nutné získané výsledky posuzovat. Vycházejí z toho, že všechny definice
kvality života jsou nutně nepřímé nebo obrazné. Neexistuje tedy ani žádný přímý
způsob, jak změřit to, co je pro hodnocení a posuzování kvality života obecně
důležité. Donner (1997) vidí např. budoucnost výzkumů kvality života v jejich větší
objektivizaci. Domníváme se však, že čistě individuální sféru hodnocení kvality
života nebude nikdy možné zkoumat s objektivními výsledky. Je samozřejmě
možné definovat aspekty, které se na utváření individuální kvality života podílejí,
a tyto aspekty lze alespoň v hrubých rysech objektivizovat. Parciální příspěvky
jednotlivých
aspektů
k celkovému
hodnocení
kvality
života
však
není
principiálně možné objektivně vymezit, neboť jejich kvalitativní i kvantitativní
rozměr záleží na individuálních charakteristikách, ale i aktuálním stavu daného
181
jedince. Validita výsledků výzkumů kvality života tak může být vždy poněkud
diskutabilní a jejich objektivizace a kvantifikace problematická.
LITERATURA
ALBER, J. - FAHEY, T. 2004. Perceptions of living conditions in an enlarged Europe.
Euro-pean Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions.
Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities,
2004.
CUMMINS, R. A. 1997. Comprehensive quality of life scale – school version.
Melbourne: School of psychology, Deakin university, 1997. ISBN 0-7300-2726-0
[online]
Dostupné:
http://acqol.deakin.edu.au/instruments/com_scale.htm
[cit. 21. 6. 2007]
CUMMINS, R., A. - LAU, A., L., D. 2007. Personal Well-being Index – School Children.
[online]
Dostupné:
[cit. 14. 8. 2007].
DONNER, C., F., ET AL. 1997. Methods of assessment of quality of life. European
Respiratory Review, 1997, vol. 7, p. 43 – 45. ISSN 0905-9180.
DRAGOMIRECKÁ, E. - ŠKODA, C. 1997. Měření kvality života v sociální psychiatrii.
Česká a Slovenská psychiatrie, 1997, vol. 93, no. 2., p- 25-27. ISSN 1212-0383.
FAHEY, T. - MAÎTRE, B. - WHELAN. C. 2004. Quality of life in Europe. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2004. 117 s. ISBN 92897-0260-5.
GIDDENS, A. 1999. Sociologie. Praha: Argo, 1999. s. 596. ISBN 80-7203-124-4.
HNILICOVÁ, H. ET AL. 2004. Kvalita života. Kostelec nad Černými lesy : IZPE, 2004.
120 s. ISBN 80-86625-20-6.
HNILICOVÁ, H. – BENCKO, V. 2005. Kvalita života – vymezení pojmu a jeho význam
pro medicínu a zdravotnictví. Praktický lékař, 2005, vol. 85, no. 11, p. 656 – 660.
ISSN 0032-6739.
JESENSKÝ, J. 2000. Andragogika a gerontagogika handicapovaných. Praha :
Karolinum, 2000. s. 82. ISBN 80-7184-823-9.
KŘIVOHLAVÝ, J. 2002. Psychologie nemoci. Praha : Grada, 2002. s. 162 – 177. ISBN
80-247-0179-0.
182
KŘIVOHLAVÝ, J. 2001. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2001. s. 28 – 40, 165. ISBN
80-7178-551-2.
MALÝ,
M.
2007.
Dotazníky
o
kvalitě
života.
[online].
Dostupné:
http://www.statspol.cz/robust/2000_maly__00.pdf [cit. 26. 1. 2007].
MAREŠ, J. 2006. Kvalita života u dětí a dospívajících. Brno : MSD, 2006. ISBN 8086633-65-9.
MASLOW, A., H. 1970. Motivation and personality. Second ed. New York,
Evanston, London : Harper and Row Publishers, 1970.
SIČÁK, A. 2002. Teoreticko-metodologické skúmania a východiska sposobu života
v retrospektíve súčasného transformačného procesu. Kvalita života a ľudská
práva v kontextoch sociálnej práce a vzdelávania dospelých. Prešov:
Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, 2002. s. 157 – 166. ISBN 80-8068-088-4.
SLOVÁČEK, L. 2004. Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů
komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy, 2004, vol. 73, no. 1,
p. 6 – 8. ISSN 0372-7025.
VAĎUROVÁ, H. - MÜHLPACHR, P. 2005. Kvalita života: teoretická a metodologická
východiska. Brno : MU, 2005. ISBN 80-210-3754-7.
VYMĚTAL, J. 2003. Lékařská psychologie. Praha : Portál, 2003. s. 198 – 201. ISBN 807178-740-X.
WHO. 2006.online] Dostupné: http://www.who.int/evidence/assessmentinstru
ments/qol/index.htm [cit. 3. 5. 2006]
SOUHRN
Příspěvek se zaměřuje na základní problematiku teoretického vymezení
fenoménu kvality života vzhledem k jeho multidimenzionálnímu charakteru. Dále
jsou diskutovány možnosti výzkumu kvality života, a to jak objektivních
parametrů, které kvalitu života ovlivňují, tak subjektivních aspektů, které jsou
stěžejní pro subjektivní a individuální hodnocení celkové kvality života. V článku
jsou uváděny jednotlivé výzkumné metody resp. techniky vhodné k výzkumu
pojetí kvality života a diskutovány jejich možnosti a omezení. Uváděny jsou
i některé standardizované výzkumné nástroje.
183
RESUME
The entry is focused on basic problems of teoretical definition of the quality
of life phenomena in regard of its multi-dimensional characteristic. The
possibilities of quality of life research are discussed there (considering objective
and subjetive characteristics). There are specified particular research methods
suitable for quality of life research in the entry – their possibilities and limitations.
There are also named some standardized research instruments.
184
VÝZKUM VYBRANÝCH OBJEKTIVNÍCH PARAMETRŮ KVALITY ŽIVOTA
MLÁDEŽE VE VĚKU 14-16 LET
*JIŘÍ ŠKODA - *PAVEL DOULÍK - *ŽANETA TAŠNEROVÁ –
**EVA BUCHTELOVÁ - **KATEŘINA VANÍKOVÁ
* Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Kvalita života, sociokulturní rozdíly, kvantitativní výzkum, škálování,
komparace, základní škola
ÚVOD
Tematika kvality života je v oblasti výzkumných aktivit v ČR stále dosud
poměrně novým oborem. Většina výzkumů, které byly na toto téma v minulosti
provedeny, je zaměřena na kvalitu života dětí či dospělých lidí jako pacientů či
klientů různých zdravotnických nebo sociálních zařízení. V zemích západní
Evropy a také v USA vyšlo však již v 70. letech 20. století množství publikací, které
se zabývaly definováním pojmu kvalita života (quality of life – QOL), který byl
v té době užíván v souvislosti s určitými důsledky celkového vývoje spojeného
s rozvojem vědy a techniky. V současné době se otázky kvality života stávají
nedílnou součástí všech vědních oborů. V tomto příspěvku jsou prezentovány
výsledky výzkumu hodnocení
vybraných
stěžejních
kritérií
kvality
života
u zvolených skupin mládeže ve věku 14 – 16 let. Výzkumný vzorek zahrnuje
klienty dětských domovů se školou (DDŠ), žáky venkovských a městských
základních škol Ústeckého kraje (Šluknovsko, Rumbursko) a třetí výzkumnou
skupinu tvoří žáci pražských základních škol. Výzkumu se zúčastnilo celkem 277
respondentů.
185
DIMENZE KVALITY ŽIVOTA
Koncept kvality života je v zásadě možné chápat ze dvou perspektiv subjektivní a objektivní. Subjektivní hodnocení kvality života je nejdůležitějším
a určujícím aspektem života člověka. V současné době to platí i pro medicínské
a ošetřovatelské obory, kde byly objektivně měřitelné ukazatele zdraví dlouho
považovány za nejpodstatnější a nejvíce validní pro volbu další léčby. I v těchto
oborech se nyní výrazně zohledňuje subjektivní vnímání a hodnocení stavů,
které kvalitu života ovlivňují. Z psychologického hlediska je ústředním bodem
lidský jedinec a jeho pohled na život. Na čem toto vidění závisí a co jej
ovlivňuje? Do určité míry souvisí s časovým hlediskem. Jedinec srovnává minulé
zkušenosti se současným životním stylem a projektuje do něj svá očekávání
a naděje. Důležitou úlohu zde hraje sociokulturní prostředí, ve kterém člověk žije
a které mu vymezuje základní hodnoty a materiálně ekonomické podmínky.
Objektivní hodnocení kvality života se soustředí na souhrn ekonomických,
sociálních, zdravotních a environmentálních podmínek, které ovlivňují život
člověka
(Vaďurová,
Mühlpachr,
2005).
Obvykle
zahrnuje
materiální
zabezpečení, sociální podmínky života, sociální status a fyzické zdraví.
Subjektivní hodnocení kvality života se týká jedincova vnímání svého postavení
ve společnosti v kontextu jeho kultury a hodnotového systému. Výsledná
spokojenost je závislá na jeho osobních cílech, očekáváních a zájmech
(Vymětal, 2003). Je přitom signifikantní, že subjektivní hodnocení kvality života
a objektivní indikátory spolu obvykle dostatečně vzájemně nekorespondují.
Hovoříme o tzv. „paradoxu spokojenosti“, který potvrzuje, že míra spokojenosti
není podmíněna reálným stavem objektivních parametrů (tj. materiálním
bohatstvím, zdravím či dobrými vztahy v rodině). Z toho vyplývá, že kvalita života
se nedá definovat jako všeobecně závazný konstrukt, ale měla by být chápána
jako formální pojem, který lze individuálně naplnit. Kvalita života tedy
představuje výsledek individuálních hodnotících procesů, v kterých jde
o konvergenci, resp. divergenci hodnocení aktuálního a očekávaného (Džuka,
2007).
186
OBJEKTIVNÍ INDIKÁTORY KVALITY ŽIVOTA
Mezi nejčastěji uváděné objektivní indikátory kvality života patří následující
oblasti života, které zahrnují určité objektivně měřitelné parametry:
1.
Ekonomická situace jedince, resp. rodiny, ve které žije. Z hlediska dětí a
dospívajících je ekonomická situace rodiny vnímána jako „dostatek peněz“ a
je vztahována především k vlastnictví určitých věcí, které mládež pokládá za
symboly dobrých majetkových poměrů. Jak ukázaly provedené výzkumy
(Casas et al, 2005), ovlivňují tyto atributy výrazněji subjektivní hodnocení kvality
života u chlapců než u dívek. Ekonomická úroveň rodiny je důležitým faktorem,
který
ovlivňuje
mnohé
stránky
života
dětí,
a
to
nejen
ve
vztahu
k dostatečnému materiálnímu zabezpečení, ale také v souvislosti s využíváním
a naplňováním volného času dětí, vybavením potřebným pro vzdělávání dětí
a v neposlední řadě s poskytováním adekvátní zdravotní péče.
2.
Bydlení a životní prostředí. Tento aspekt indikuje jednak určitou úroveň
materiálních zdrojů a je v přímé vazbě s ekonomickou situací jedince či rodiny,
a jednak je zdrojem dlouhodobého pocitu bezpečí. Adekvátní úroveň bydlení
působí na naše hodnocení pocitu spokojenosti, ale může být i věcí prostého
přežití. Fahey, Maître a Whelan (2004) poukazují na fakt, že obydlí je centrem
rodinného života, ve kterém se rodí a vyrůstají děti, kde se uskutečňuje jejich
socializace, a kde jsou vytvářeny a pěstovány rodinné vztahy. Nejisté bydlení
a bezdomovectví zvyšují riziko ohrožení sociálním vyloučením. Životní prostor
a jeho okolní prostředí souvisí s kvalitou života např. přístupem k rekreačním
oblastem, stupněm znečištění, mírou hluku, ale také v rámci sociálních hrozeb
např.
mírou
kriminality
apod.
Nezanedbatelný
je
také
ekologický
a environmentální rozměr kvality života, neboť životní prostředí má přímý vliv na
život člověka a značný dopad na zdraví lidí a na jejich bezpečnost.
3.
Zdraví a zdravotní péče. Dobrý zdravotní stav je nutný nejen pro pocit
duševní spokojenosti a celkové pohody (well-being), ale je ve většině případů
také nezbytným pro schopnost jedince dosáhnout svých cílů a naplnění
osobních ambicí. Zdraví je hodnotou, kterou většina lidí staví na první příčky
svého žebříčku hodnot. Ochrana zdraví a úroveň poskytované zdravotnické
péče jsou jedním z nejdůležitějších priorit všech vyspělých států. Úroveň
dosaženého vzdělání je významným faktorem ovlivňujícím životní styl, příležitosti
187
a také uvědomování si zdravotních a dalších rizik. Dle Evropské komise hodnotí
svůj zdravotní stav pozitivněji lidé s vyšším stupněm dosaženého vzdělání.
(Alber, Fahey, 2004)
4.
Osobnostní rozvoj (profesní život, vzdělání). Vzdělání a s ním spojené
uplatnění se ve společnosti tvoří velmi důležitou součást kvality života. Má
přímou souvislost s konkurenceschopností a společenskou i ekonomickou
úrovní. Vzdělání je odrazem kultury a představuje systém tradic a hodnot dané
společnosti. Dobré zaměstnání je rozhodujícím faktorem nejen pro ekonomické
zabezpečení jedince a rodiny, ale je také rozhodujícím činitelem integrace
jedince do společnosti. Z těchto důvodů je např. kladen velký důraz na
zaměstnání a s ním související socializaci jedince jako součást komprehenzivní
rehabilitace osob s určitým typem znevýhodnění. Vytváření pracovních
příležitostí stojí proto v centru pozornosti zaměstnanecké politiky vlád naprosté
většiny zemí světa. S tímto faktorem ovlivňujícím kvalitu života velmi úzce souvisí
i politika rovných příležitostí a především koncept celoživotního učení
a vzdělávání. Smysluplná práce vede u člověka v optimálním případě
k uspokojování potřeb seberealizace (Maslow, 1970). Práce determinuje
rodinný život mnohem intenzivněji, než ostatní faktory. V dnešní době
překonávání tradičního modelu dělení domácích prací a podílení se na péči o
domácnost a děti, je nutné najít rovnováhu profesního života a prací
v domácnosti. Stále platí, že ve většině rodin zastává práci v domácnosti
spojenou s péčí o děti převážně žena, přestože vykonává zaměstnání, stejně
jako muž v rodině. Camaille (2000) uvádí, že snížením kvality života jsou proto
ohroženy zejména osamělé matky s dětmi, které musí překonávat nejvíce
překážek k vyvážení profesního a rodinného života.
5.
Rodinné a přátelské vztahy. Rodina je jedním z nejvýznamnějších činitelů
přispívajících k individuálnímu pocitu spokojenosti, bezpečnosti, sounáležitosti
a lásky. V této nejvýznamnější sociální skupině se dítě učí dovednostem
sociální komunikace, normám a žádoucím způsobům chování ve formě rolí.
Dítě se prostřednictvím rodičů seznamuje s genderovou dělbou práce
v rodině, se způsobem řešení problémů a přejímá hierarchii hodnot. V rodině
se dítě učí zodpovědnosti za domácí práce a péči o rodinu. V hodnocení
spokojenosti s rodinnými vztahy se odrážejí mnohé problémy současné rodiny
188
jako zvyšující se rozvodovost a s ním spojená výchova dítěte pouze jedním
z rodičů, týrání či zneužívání dětí, adopce, nedostatek času zaměstnaných
rodičů apod. Rozvod rodičů, související se širšími sociálními změnami, se stále
častěji promítá do života dětí, které jsou vystaveny větší či menší emocionální
zátěži. Wallersteinová, Kellyová (In Giddens, 1999) uvádějí, že pět let po
rozvodu rodičů zůstávala asi třetina z celkového počtu tázaných dětí výrazně
nespokojena se svým životem a podléhala depresím a pocitům osamělosti.
Alber a Fahey (2004) uvádějí, že kvalita života v souvislosti s domácností
a rodinnými vztahy je významně ovlivňována i tím, že rodina poskytuje většině
lidí podporu zvláště v praktických záležitostech. V případě osobních či
intimních záležitostí a potřeby morální či emocionální podpory vzrůstá význam
přátelských vztahů. V období dospívání se zvyšuje význam vrstevnické skupiny
a přátelských vztahů a uspokojení v této oblasti představuje důležitou součást
celkově vnímané kvality života dětí. Příslušnost ke skupině přátel či vrstevníků
může významně ovlivňovat trávení volného času a další vývoj jedince. Podle
Pávkové, Hájka a Hofbauera (2002) některé skupiny představují rizikové
prostředí, které je často spojené s některými sociálně patologickými jevy (např.
delikventní party, drogová subkultura, sekty apod.).
6.
Volný čas. Kategorie volného času je nezanedbatelnou součástí života
jedince a značně ovlivňuje kvalitu života. Pod pojmem volný čas rozumíme
odpočinek, relaxaci, zábavu, zájmové činnosti a dobrovolnou společensky
prospěšnou činnost. Volný čas dětí by měl být pedagogicky ovlivňován
z důvodu nedostatku zkušeností v dětském období života a špatné orientace
ve všech oblastech zájmových činností. Je nutné děti citlivě vést k tomu, aby
samostatně a smysluplně dokázaly naplnit a využít svůj volný čas. Každá
společnost by měla mít zájem o to, jak děti tráví svůj volný čas, jestli existuje
dostatečná nabídka rozmanitých činností a zařízení pro volnočasové aktivity.
Volný čas může přispívat k utváření mezilidských vztahů ve formálních
i neformálních skupinách, které vznikají na základě společného zájmu. Do jisté
míry je volný čas prostorem, v kterém mohou pedagogičtí pracovníci ve škole
a výchovných zařízeních kompenzovat vliv některých problémových či
sociálně znevýhodněných rodin. Důležitost efektivního využívání volného času
se zvyšuje v období dospívání dětí, kdy narůstá význam vrstevnických skupin.
189
V tomto období je třeba působit na výběr aktivit nabídkou zajímavých činností
v zařízeních pro volný čas, která by byla dostupná a atraktivní i dětem z méně
podnětného nebo sociálně nedostatečného prostředí (Pávková, Hájek,
Hofbauer, 2002).
CÍLE VÝZKUMU
Hlavním
cílem
prezentovaného
výzkumného šetření
byla deskripce
objektivních indikátorů kvality života mládeže ve věku 14 – 16 let a komparace
kvantifikovaných hodnot objektivních indikátorů kvality života mezi vybranými
třemi skupinami mládeže z odlišného sociokulturního prostředí. Komparace byla
prováděna induktivními metodami statistické analýzy dat pomocí Fisherova LSD
testu pro vícenásobnou komparaci hodnot aritmetických průměrů na hladině
významnosti α = 0,05.
POPIS VÝZKUMNÉHO VZORKU A JEHO POŘÍZENÍ
V rámci realizace výzkumného šetření byly záměrným výběrem zvoleny tři
skupiny mládeže ve věku 14 – 16 let, u kterých lze předpokládat odlišný
sociokulturní status:
1. Žáci vybraných základních škol městského typu v oblasti Šluknovského
výběžku v Ústeckém kraji (128 respondentů).
2. Žáci vybraných pražských základních škol (107 respondentů).
3. Klienti dětských domovů se školou v Ústeckém kraji (42 respondentů).
Výzkumu se zúčastnilo celkem 277 respondentů.
Základní školy v oblasti Šluknovského výběžku - ZŠ Jiříkov, ZŠ Šluknov a ZŠ
Rumburk jsou typické školy městského typu s větším zastoupením národnostních
minorit (především vietnamské a romské populace). Mezi vybranými pražskými
školami jsou dvě typické sídlištní základní školy, do kterých docházejí převážně
žáci ze sídliště Jižní město. Dětský domov se školou (DDŠ) je etopedické zařízení
pro děti od 12 do 15 let, které jsou sem umístěny na základně diagnostického
pobytu v diagnostickém ústavu. Ve škole, která je součástí tohoto zařízení, se
vzdělávají žáci s lehkým mentálním postižením v kombinaci s poruchami
chování i žáci se sociálním znevýhodněním – z rodinného prostředí s nízkým
sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy atd.
190
Nejčastějšími poruchami chování jsou problémy s nedodržováním stanovených
norem, záškoláctví, útěky či toulky, zneužívání psychotropních látek a alkoholu,
krádeže a nepřiměřené projevy agresivity vůči lidem a okolí. Velmi vysoké
procento klientů DDŠ pochází ze sociálně slabých či nepřizpůsobivých rodin,
které často neplní své funkce nebo jsou tyto funkce významným způsobem
narušeny. Matoušek a Kroftová (2003) uvádějí, že příčiny deliktů páchaných
dětmi a mládeží často souvisejí s tím, z jaké společenské vrstvy mladí delikventi
pocházejí. Sociálně slabé rodiny s nízkou úrovní vzdělání a s vysokou mírou
nezaměstnanosti považuje za nejpříznivější živnou půdu pro kriminogenní
chování
mládeže.
Výjimkou
však
nejsou
ani
mladí
delikventi
z vyšších
společenských vrstev, kde se také můžeme setkat s nezájmem či zanedbáváním
výchovy dítěte např. pro nedostatek času či dohledu na dítě ve volném čase.
Delikvence mládeže z dobře situovaných rodin může být chápána jako
následek klesajícího vlivu rodiny na chování dospívajících dětí ve všech
společenských vrstvách.
POPIS POUŽITÉHO VÝZKUMNÉHO NÁSTROJE
Jako
výzkumný
nástroj
bylo
použito
českého
překladu
5.
vydání
standardizovaného dotazníku Comprehensive Quality of Life Scale (ComQoL)
v mutaci S5, která je určena pro školní děti a adolescenty ve věku 12-18 let.
Autorem tohoto výzkumného nástroje je Robert A. Cummins z Deakin University
v Melbourne. Koncept kvality života tak, jak je pojímán v diskutovaném
výzkumném nástroji, zahrnuje složku subjektivní a objektivní, přičemž každá z nich
sestává ze sedmi domén:
•
materiální zabezpečení (material well-being),
•
zdraví (health),
•
produktivita, výkonnost (productivity),
•
osobní vztahy (intimacy),
•
pocit bezpečí (safety),
•
společenský život, místo v komunitě (community),
•
emoční pohoda (emotional well-being).
191
Každá z těchto domén je ve výzkumném nástroji rozpracována obvykle do tří
konkrétních položek. Používána jsou položky otevřené i uzavřené. Uzavřené
položky jsou konstruovány na principu intervalových škál.
VÝSLEDKY A JEJICH DISKUSE
Při porovnání objektivní kvality života byla posuzována objektivní data na
úrovni sedmi výše uvedených domén. Vzhledem k tomu, že dotazník ComQoL
rozpracovává každou ze sedmi sledovaných domén do dalších dílčích kritérií, je
celý datový soubor poměrně obsáhlý. Proto jsou dále prezentovány pouze
některé významné hodnocené položky v rámci daných domén nebo položky,
v nichž byly zaznamenány statisticky významné rozdíly mezi zvolenými skupinami
mládeže.
Jejich
grafické
znázornění
je
prováděno
pomocí
diagramů
zobrazujících hodnoty aritmetických průměrů a intervalů spolehlivosti s kódy: DD
= klienti dětských domovů se školou, UL = žáci ze základních škol v oblasti
Ústeckého kraje, Praha = žáci z pražských základních škol. Statistická významnost
rozdílů aritmetických průměrů byla posuzována Fisherovým LSD testem pro
vícenásobnou
komparaci
hodnot
aritmetických
průměrů
na
hladině
významnosti α = 0,05. Statistická analýza dat byla provedena pomocí
statistického programu Statgraphics Centurion XV.
Materiální zabezpečení
Oblast materiálního zabezpečení zahrnuje v dotazníku ComQoL úroveň
bydlení, množství vlastnictví věcí a je určována také ekonomickou situací
rodičů. Úroveň materiálních podmínek v daných skupinách mládeže je do jisté
míry dána výběrem skupin z různého sociokulturního prostředí. Zjištěná úroveň
a její porovnání jsou patrné z následujícího diagramu.
192
10,7
9,7
8,7
7,7
6,7
DD
UL
Praha
Obr. 1 Materiální zabezpečení
Při komparaci materiálního zabezpečení rodin, z kterých vybraná mládež
pochází, je statisticky významný rozdíl mezi klienty dětských domovů se školou
a ostatními skupinami. Mezi zbývajícími dvěma skupina není statisticky významný
rozdíl. Lze předpokládat, že mezi klienty dětských domovů se školou se vyskytuje
značné
množství
mladých
delikventů,
kteří
pocházení
s rodin
s nízkou
sociokulturní úrovní. Matoušek a Kroftová (2003) uvádějí, že navzdory zvyšování
kriminality dětí ze středních vrstev a nárůstu kriminality dětí z ekonomicky velmi
dobře zajištěných vrstev, většina mladých lidí dopouštějících se delikventního
chování, pochází s nejnižších sociálních vrstev, s nízkými příjmy, chybějící
kvalifikací a s velkou mírou nezaměstnanosti.
Zdraví
Fenomén kvality života je velmi často dáván do souvislosti se zdravím.
Zdravotní stav či úroveň poskytované zdravotní péče jsou důležitým faktorem
ovlivňujícím kvalitu života jedinců a jsou také nezbytné při dosahování jejich
životních cílů. Zdraví je hodnotou, která zaujímá přední místa hodnotového
žebříčku většiny lidí. Následující diagram ukazuje úroveň zdraví, která byla
zjištěna u dospívající mládeže z různých oblastí a s různým socioekonomickým
zázemím.
193
14
13,8
13,6
13,4
13,2
13
12,8
12,6
12,4
12,2
12
DD
UL
Praha
Obr. 2 Zdraví a zdravotní stav
Z uvedeného diagramu je patrné, že nejvýše hodnotili svůj zdravotní stav
žáci pražských škol. Mezi těmito žáky a dalšími dvěma skupinami respondentů je
statisticky významný rozdíl. Tento výsledek se jeví poněkud paradoxním,
vzhledem k tomu, že je zdraví pokládáno za hodnotu, která není příliš
ovlivňována sociálním a sociokulturním kontextem. Také v závislosti na životním
prostředí by u žáků pražských škol byla očekávána spíše opačná tendence
v oblasti zdraví, vzhledem ke zvýšené míře znečištění ovzduší a také s ohledem
na omezenou možnost pohybu na čerstvém vzduchu. Na zdravotním stavu se
podílí mnoho faktorů. Dá se předpokládat, že vzdělanější a více informovaní
rodiče, více dbají například na zdravou stravu a na poskytování včasné
a kvalitní
zdravotní
péče.
Na
druhé
straně
je
v souladu
s výsledky
předpokládaná nejnižší úroveň zdraví klientů dětských domovů se školou. Je to
dáno tím, že vysoké procento dětí z těchto institucí trpí určitými poruchami
zdraví následkem užívání drog. Vzhledem k lehké mentální retardaci, ke které se
častěji přidružují některé další poruchy a také s ohledem na zvýšenou agresivitu
některých klientů, se tato skupina vyznačuje také největší mírou užívání léků.
Produktivita, výkonnost
Produktivita či výkonnost jsou v tomto smyslu chápány ve spojení se
smysluplným využíváním času a s plněním povinností, které děti v tomto věku
mají. Tato kategorie souvisí s potřebou sebeuplatnění. Mladý člověk v období
dospívání začíná s hledáním své pozice ve společnosti a do značné míry
rozhoduje o tom, jak využije svůj potenciál v dalším vývoji a rozhodování o své
194
budoucnosti. Níže uvedený diagram uvádí rozdíly v tom, jak se sledované
skupiny mládeže v tomto směru realizují.
11,9
11,4
10,9
10,4
9,9
9,4
8,9
DD
UL
Praha
Obr. 3 Produktivita, výkonnost
Z uvedeného diagramu vyplývá statisticky významný rozdíl mezi klienty
dětských domovů se školou a ostatními skupinami. U klientů dětských domovů se
školou je nižší úroveň seberealizace očekávaným výsledkem. Děti pocházející
z vrstev s nižší úrovní vzdělání neměly v době svého vývoje dostatek příležitostí
setkat se s úspěchem. Vzhledem k častějšímu výskytu negativního chování
v rodinách, ve kterých tyto děti vyrůstaly, si neměly možnost osvojit pracovní
návyky a jejich úroveň aspirací byla ovlivněna nedostatkem pozitivní odezvy ze
strany rodičů a okolí. Tyto děti mají do jisté míry narušené vnímání tradičních
hodnot ceněných ve společnosti, jako jsou práce, dosahování dobrých
výsledků ve škole, či úspěchu při vykonávání zájmových aktivit apod. a nejsou
dostatečně motivováni k dosahování těchto cílů. Narozdíl od této skupiny
mládeže svědčí míra produktivity ostatních dětí o tom, že si uvědomují důležitost
svých povinností a jejich plnění.
Osobní vztahy
Osobními vztahy jsou zde chápány především vztahy dětí s rodiči a dalšími
rodinnými příslušníky a také přátelské vztahy s nejbližšími lidmi. Kvalita vazby
s rodiči v raném dětství a později i s širší rodinou, je klíčovým činitelem
osobnostního vývoje jedince (Matoušek, Kroftová, 2003). V období pubescence
dochází k modifikaci vztahu dětí k rodičům, jejichž role je v této době oslabena.
195
Proces individuace s sebou nese určitá rizika konfliktů mezi dětmi a jejich rodiči.
Nezřídka děti z rodin s nepříliš pozitivní odezvou a nedostatkem zájmu, hledají
pocit uspokojení a naplnění v různých partách, které mohou být potenciálem
vzniku sociálně patologických jevů. Pro dospívající mládež je velmi důležité
zázemí vstřícných a chápajících rodičů, ale také v této době získávají na
intenzitě blízké přátelské vztahy. V níže uvedeném diagramu lze pozorovat
hodnoty těchto osobních vztahů u zvolených skupin mládeže.
13
12,8
12,6
12,4
12,2
12
11,8
DD
UL
Praha
Obr. 4 Osobní vztahy
Diagram ukazuje, že úroveň osobních vztahů nevykazuje žádné statisticky
významné rozdíly u žádné ze sledovaných skupin. Nejnižší zjištěnou hodnotu lze
pozorovat u žáků pražských škol. Ve velkoměstě je obecně kladen větší důraz na
pracovní nasazení a produktivitu práce lidí. Pokud jde o osobní vztahy klientů
dětských domovů se školou, je jejich hodnota na stejné úrovni jako u žáků
městských základních škol v oblasti Ústeckého kraje a žáků pražských škol.
Vzhledem k tomu, že do kategorie osobních vztahů pro účely této studie spadají
i přátelské vztahy, je pravděpodobné, že pro klienty dětských domovů se školou
jsou přátelské vztahy do určité míry substitucí za nedostačující rodinné zázemí.
Pocit bezpečí
Pocit bezpečí je multidimenzionální aspekt kvality života, s nímž souvisejí
různé faktory života jedince, jako jsou sociálně-ekonomické podmínky, bydlení,
pracovní a životní prostředí, ale i sociální vztahy. Individuální pocit bezpečí
u daných skupin mládeže je graficky znázorněn v níže uvedeném diagramu.
196
11,7
11,4
11,1
10,8
10,5
10,2
9,9
DD
UL
Praha
Obr. 5 Pocit bezpečí
Na diagramu můžeme pozorovat statisticky významný rozdíl mezi skupinou
dětí z dětských domovů se školou a dalšími dvěma skupinami respondentů.
Příčiny nižší míry pocitu bezpečí u klientů dětských domovů se školou lze hledat
v rizikovém prostředí, z kterého většina těchto dětí pochází. Toto prostředí se
vyznačuje zvýšenou mírou kriminality a větším výskytem sociálně patologických
jevů. To jsou hlavní faktory přispívající ke snížení pocitu bezpečí v běžném životě
dětí vyrůstajících v tomto prostředí. Nejvyšší hodnotu posuzovaného pocitu
bezpečí vykazují žáci základních škol v oblasti Ústeckého kraje, před žáky
pražských základních škol. Také prostředí velkoměsta může být chápáno jako
prostředí s mnoha rizikovými faktory projevujícími se na vnímaném pocitu
bezpečí.
Společenský život, komunita
Období
dospívání
je
vnímáno
jako
určitý
mezník,
kdy
se
dítě
osamostatňuje, a uvolňují se vazby na rodinu. V tomto důležitém období sílí vliv
vrstevníků a přátelských vztahů, prostřednictvím kterých se mladý člověk
vymezuje vůči rodině a okolí, hledá své místo ve společnosti a utváří si vlastní
identitu. Pro dospívajícího člověka je v této době považována za velmi
důležitou společná činnost s kamarády či vrstevníky realizovaná mimo domov.
Zároveň je dospívání spojeno s vyšším rizikem vzniku sociálně patologických jevů,
které často souvisejí s nedůslednou výchovou, nedostatkem času či zájmu
rodičů, nevhodným vyplněním volného času dětí nebo s pouhou nudou, která
se dostavuje u mládeže s nevyhraněnými zájmy či u dětí z rodin s nízkým
197
socioekonomickým
statutem.
Následující
diagram
ukazuje,
nakolik
je
u jednotlivých skupin mládeže věnován čas aktivitám mimo domov v komunitě
kamarádů či vrstevníků.
9,2
8,8
8,4
8
7,6
7,2
6,8
DD
UL
Praha
Obr. 6 Společenský život, komunita
Na výsledcích je opět patrný statisticky významný nižší podíl na těchto
aktivitách u klientů dětských domovů se školou oproti žákům základních škol
z oblasti Šluknovského výběžku v Ústeckém kraji i pražským dětem, mezi kterými
není zaznamenán statisticky významný rozdíl. Tento fakt je možné přičíst tomu, že
děti z prostředí, které neposkytuje dostatek podnětů, se méně zapojují do
různých činností či volnočasových aktivit a častěji je jejich život vyplněn
nesmysluplným trávením času a nudou. Z výsledků lze vysledovat, že klienti
dětských domovů se školou posuzovali svůj čas z hlediska svého rodinného
prostředí, které považují za svůj stálý domov, ne z perspektivy dočasného
pobytu ve výchovném zařízení, kde mají dostatek příležitostí trávit svůj čas
aktivně podílením se na různorodých činnostech v rámci kolektivu. Mezi žáky
základních škol v Ústeckém kraji a žáky základních škol pražských nebyl
pozorován statisticky významný rozdíl v podílení se na společných aktivitách
mezi kamarády.
Emoční pohoda
Pojem emoční pohoda v tomto pojetí zahrnuje pocit štěstí, který je
determinován mnoha různorodými faktory, např. zdravotním stavem, kvalitou
mezilidských vztahů, uspokojujícím sebeuplatněním ve společnosti, smysluplnou
náplní volného času, úspěchy dosaženými v osobním životě atd. Tato hodnota
198
je tedy velmi individuální a odráží se v ní celkový postoj k životu. Zkoumaná
úroveň emoční pohody je znázorněna v níže uvedeném grafu.
8,9
8,6
8,3
8
7,7
7,4
7,1
DD
UL
Praha
Obr. 7 Emoční pohoda
V hodnocení pocitu emoční pohody se jako statisticky významný jeví rozdíl
mezi skupinou žáků pražských základních škol a skupinou žáků městských
základních škol v oblasti Šluknovského výběžku. Mezi ostatními skupinami nebyly
zaznamenány statisticky významné rozdíly. Nízko posuzovaná emoční pohoda
pražských dospívajících dětí může být chápána jako nenaplnění vytýčených
cílů či tužeb, které nebyly uspokojeny nebo jako určitá frustrace z požadavků,
které jsou na tyto děti kladeny jejich rodiči, školou či okolím. Prostředí velkoměsta
může působit na mládež jako svět různých lákadel, po kterých tito lidé touží
a nemohou je získat. Zároveň je život v tomto prostředí náročnější na uplatnění
se v konkurenci silných, vzdělaných či jinak vynikajících jedinců, což může na
některé děti, které nejsou tolik úspěšné působit poněkud deprimujícím dojmem.
Z výše uvedeného porovnávání objektivní části kvality života na úrovni
jednotlivých domén, je patrné, že v mnoha ohledech jsou výsledky hodnocení
na nejnižších hodnotách u klientů dětských domovů se školou. Tento výsledek je
v souladu s předpokladem s ohledem na podmínky a prostředí, v kterých tyto
děti často vyrůstaly a žily. Nízká socioekonomická úroveň spolu s rizikovým
prostředím a nezájmem nebo nedůsledností některých rodičů klientů dětských
domovů se školou, se odráží v sebepojetí a v hodnocení různých oblastí života
této skupiny mládeže. Tyto faktory mají vliv na jejich vztahy s ostatními lidmi a na
výběr aktivit ve volném čase. Negativně se tento stav projevuje také na snížení
199
pocitu bezpečí a na celkové úrovni sebehodnocení dospívajících klientů
dětských domovů se školou.
Následující tabulka obsahuje výčet dílčích otázek či položek na úrovni
jednotlivých domén, u kterých nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl
mezi sledovanými skupinami respondentů.
Tab. 1 Přehled položek bez statisticky významného rozdílu mezi všemi skupinami
Položka
Návštěva lékaře
Kamarádství
Sledování TV
Kvalita spánku
Vztahy s rodinou a přáteli
Pocit bezpečí
Svěřování se blízkým
Členství v zájmovém útvaru
V další tabulce je uveden výčet položek, u kterých byly zaznamenány nejnižší
hodnoty u klientů dětských domovů se školou.
Tab. 2 Přehled položek s nejnižšími hodnotami u klientů dětských domovů se
školou
Položka
Úroveň bydlení
Aktivity mimo domov
Vlastnictví věcí
Vztahy s rodinou a přáteli
Příjmy rodiny
Kvalita spánku
Návštěva lékaře
Pocit bezpečí
Pro názornost jsou zde uvedeny také graficky znázorněné výsledky
dotazovaných položek, u kterých jsou patrné statisticky významné rozdíly mezi
sledovanými skupinami mládeže.
200
Úroveň bydlení
4,1
3,7
3,3
2,9
2,5
DD
UL
Praha
Obr. 8 Úroveň bydlení
Statisticky významně nižší hodnota je pozorována mezi klienty dětských
domovů se školou a zbývajícími dvěma skupinami. Mezi žáky městských
základních škol v Ústeckém kraji a žáky pražských základních škol nebyl
zaznamenán statisticky významný rozdíl. Nejvyšší úroveň bydlení žáků základních
škol
v oblasti
Ústeckého
kraje
poněkud
nekoresponduje
s informacemi
o poměrně nízké ekonomické úrovni obyvatel této oblasti, která má také vysoké
procento nezaměstnanosti. Tento paradox lze vysvětlit tím, že poměrně velká
část obyvatel Šluknovského výběžku žije ve vlastních rodinných domech, což
bylo v daném nástroji měření ohodnoceno nejvyšším počtem bodů. Naopak
velká část pražských děti bydlí v bytě panelákového nebo činžovního domu,
což je v rámci dotazníku hodnoceno nižším počtem bodů než bydlení ve
vlastním domě.
201
Vlastnictví věcí
3,5
3,3
3,1
2,9
2,7
2,5
DD
UL
Praha
Obr. 9 Vlastnictví věcí
Pokud jde o úroveň vlastnictví věcí mládeže z různých sociokulturních
prostředí, opět je zde patrný jejich statisticky významně nižší podíl mezi klienty
dětských domovů se školou ve srovnání s dalšími skupinami respondentů. Tento
výsledek je v souladu s předpokladem o nižší socioekonomické úrovni rodin
klientů dětských domovů se školou. Mezi zbývajícími skupinami sledované
mládeže nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl v úrovni věcí, které
respondenti vlastní. Absence rozdílů v úrovni vlastnictví věcí mezi pražskými
dětmi a dětmi z oblasti Šluknovského výběžku může být dána tím, že velká část
rozpočtu pražských rodin je vynaložena na náklady spojené se životem,
především na bydlení. Navzdory vyšší ekonomické síle tohoto regionu je úroveň
vlastnictví věcí pražských dětí srovnatelná s úrovní vlastnictví věcí u dětí z oblasti
Šluknovska.
Nuda
3,8
3,6
3,4
3,2
3
2,8
DD
UL
Praha
Obr. 10 Nuda
202
Z uvedeného diagramu vyplývá, že je u klientů dětských domovů se školou
statisticky významně nižší podíl nevyužitého času, kdy se mládež nudí ve srovnání
se skupinami žáků základních škol v oblasti Ústeckého kraje a s žáky pražských
základních škol, mezi kterými nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl.
Tento výsledek značí, že klienti dětských domovů se školou často nevědí, jak
naložit se svým volným časem. Vzhledem k tomu, že v rámci zařízení, do kterého
byly tyto děti umístěny, probíhá trávení volného času organizovaně a volné
chvíle klientů jsou naplněny různými činnostmi a zájmovými aktivitami, je
pravděpodobné, že respondenti z této sledované skupiny hodnotili využití svého
volného času probíhajícího v rodinném prostředí, z kterého pocházejí a který
považují za svůj stálý domov. Tento nevyužitý volný čas se pak stává příležitostí
pro vznik sociálně patologických jevů, jejichž dlouhodobější trvání je důvodem
k umístění dětí do podobných typů zařízení, jako je domov se školou. Mezi
zájmové aktivity, které jsou pro klienty dětských domovů se školou organizovány,
patří především různé sportovní aktivity, pohybové hry či turnaje, které jsou mezi
klienty oblíbené a účastní se jich většinou z vlastní iniciativy (fotbal, tenis, stolní
tenis, floorbal, hokej, plavání, cyklistika, aerobic, lyžařské pobyty atd.). Klienti
mají také příležitost realizovat se a vyjadřovat své pocity v rámci arteterapie
prostřednictvím rozmanitých výtvarných aktivit a technik, které jsou také
důležitou složkou výchovného působení na klienty (malba a kresba na různé
materiály, koláže, používání přírodních materiálů, výroba keramiky, batikování
apod.) Další možností trávení volného času pro klienty dětských domovů se
školou jsou hudební aktivity (hra na hudební nástroje, poslech hudebních
skladeb, sólový a sborový zpěv, hudebně-pohybové hry a tanec). Talentovaní
klienti se ochotně účastní různých soutěží a vystoupení probíhajících mezi
jednotlivými zařízeními stejného typu.
203
Obavy a úzkost
3,8
3,6
3,4
3,2
3
2,8
2,6
DD
UL
Praha
Obr. 11 Výskyt obav a úzkostných pocitů
V rámci sledované kategorie je patrná statisticky významně nižší hodnota,
která v tomto případě znamená častější výskyt obav a úzkosti pociťovaných
klienty dětských domovů se školou v porovnání se žáky základních škol oblasti
Šluknovského
výběžku.
V rámci
této
položky
odpovídá,
na
rozdíl
od
předcházejících položek výzkumného nástroje, nižší hodnota nejvyššímu výskytu
pozorovaného jevu, tedy obav a úzkostných pocitů. Mezi žáky základních škol
Ústeckého kraje a žáky pražských škol nebyl zaznamenán statisticky významný
rozdíl. Častější výskyt obav a úzkosti u klientů dětských domovů se školou může
souviset s jejich odloučeností od blízkých osob a rodinného prostředí či určitou
izolovaností od světa a nemožností realizovat své individuální cíle. Obavy se
mohou týkat také poněkud nejisté budoucnosti těchto dětí, která je spojena
s návratem do původního problémového prostředí. Zdrojem obav a úzkosti
klientů dětských domovů může být obecně nižší úroveň sociálních vztahů těchto
dětí.
ZÁVĚR
V současné době, která se velmi rychle a dynamicky mění a vyvíjí, získává
téma kvalita života jedince velmi důležitou pozici ve všech oblastech života.
Navzdory určité konzumnosti a přetechnizovanosti tohoto období, které
vyzdvihuje
a
oslavuje
jedince
výkonného,
společnosti
prospěšného
a perspektivního, je stále větší důraz kladen také na vnitřní potenciál člověka,
204
jeho vyrovnanost a na to, aby se život tohoto jedince stával čím dál kvalitnějším
ve všech jeho rozměrech. Hodnoty materialismu jsou tak doplňovány
zaměřením se na člověka samostatného a na kvalitu jeho života jako celku.
Lidský život je komplexní a spokojenost s různými aspekty kvality života se
přirozeně odráží také v ostatních oblastech a v celkovém životě člověka. Dnešní
mladí lidé se dostávají do situací zcela nových, ve kterých jsou nuceni se
orientovat a samostatně rozhodovat. V současném moderním světě mají mladí
lidé k dispozici mnoho možností a příležitostí vybrat si životní styl, který je jim blízký
a stanovovat si určité cíle, ke kterým mohou směřovat a jimiž mohou svůj život
naplňovat. I přes první neúspěchy, se kterými se dospívající na své cestě životem
potýkají, je jejich subjektivní hodnocení kvality života výrazně vyšší než u lidí po
třicátém roce života (Pichler, 2006). Mladí lidé jsou plni ideálů a snů, v jejichž
naplnění věří. Jsou také odolnější vůči stresovým situacím a oplývají vysokou
mírou životního optimismu. Tato skutečnost sebou však nese i své stinné stránky.
Zejména mládež pocházející z rizikových skupin obyvatelstva je vystavena
velkému množství problémů, které ovlivňují zdravý vývoj těchto dětí a do jisté
míry je tak předurčují k dalším problémům v jejich budoucím životě. Právě těmto
skupinám mládeže je nutné věnovat dostatečnou pozornost a snažit se
částečně kompenzovat negativní vlivy rodinného prostředí, z kterého tito jedinci
pocházejí. Tito mladí lidé by měli být vedeni k získání pracovních návyků, které je
hlavním předpokladem uplatnění se ve společnosti jako pracující člověk.
Náležitou péči je třeba věnovat také systematickému vzdělávání dětí ze
zhoršeného socioekonomického prostředí, které je vstupní branou k budoucímu
profesnímu uplatnění na trhu práce. Tyto a další aspekty jsou důležitými faktory
ovlivňujícími nejen materiálně ekonomické zajištění života, ale také úroveň
sebehodnocení a celkovou kvalitu života jedinců.
LITERATURA
ALBER, J. - FAHEY, T. 2004. Perceptions of living conditions in an enlarged Europe.
Euro-pean Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions.
Luxembourg : Office for Official Publications of the European Communities,
2004.
205
CAMAILLE, J. 2000. The role of the family in establishing the social and political link.
The double defamilialisation. In CAVANNA, H. (ed.) The new citizenship of the
family. Comparative perspectives. Aldershot : Ashgate, 2000. 230 s. ISBN 07546-1222-8.
CASAS, F. - BUXAIRRAIS, M., R. - FIGUR, C. - GONZÁLEZ, M. - TEY, A. - NOGUE-RA, E. RODRIGUEZ, J. - M. 2005. Values and their influence on the life satisfaction of
adolescentns age 12 to 16: A study of some correlates. Psychology in Spain,
2005, vol 9, n. 1, p. 21-33. ISSN 1137-9685.
CUMMINS, R. A. 1997. Comprehensive quality of life scale – school version.
Melbourne: School of psychology, Deakin university, 1997. ISBN 0-7300-2726-0
[online]
Dostupné:
[cit. 21. 6. 2007]
DŽUKA, J. 2007. Kvalita života a subjektívna pohoda – teórie a modely,
podobnosť
a
rozdiely.
[online]
Dostupné
:
ttp://www.pulib.sk/elpub/FF/Dzuka3/05.pdf [cit. 16. 11. 2007].
FAHEY, T. - MAÎTRE, B. - WHELAN. C. 2004. Quality of life in Europe. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2004. 117 s. ISBN 92897-0260-5.
GIDDENS, A. 1999. Sociologie. Praha : Argo, 1999. s. 596. ISBN 80-7203-124-4.
MASLOW, A., H. 1970. Motivation and personality. Second ed. New York,
Evanston, London : Harper and Row Publishers, 1970.
MATOUŠEK, O. - KROFTOVÁ, A. 2003. Mládež a delikvence. Praha : Portál, 2003. s.
340. ISBN 80-7178-771-X.
PÁVKOVÁ, J. - HÁJEK, B. - HOFBAUER, B. 2002. Pedagogika volného času. Praha :
Portál, 2002. ISBN 80-7178-711-6.
PICHLER, F. 2006. Subjective quality of life of young Europeans. Feeling happy but
who knows why? Social indicators research, 2006, vol. 75, no. 3, p. 419 – 444.
ISSN 0303-8300.
VAĎUROVÁ, H. - MÜHLPACHR, P. 2005. Kvalita života: teoretická a metodologická
východiska. Brno : MU, 2005. ISBN 80-210-3754-7.
VYMĚTAL, J. 2003. Lékařská psychologie. Praha : Portál, 2003. s. 198 – 201. ISBN 807178-740-X.
206
SOUHRN
V článku jsou popsány výsledky realizované výzkumné studie zaměřené na
posouzení vybraných objektivních parametrů kvality života u zvolených skupin
mládeže ve věku 14 – 16 let. Jedná se o skupiny mládeže z odlišného
sociokulturního prostředí – klienty dětských domovů se školou, žáky městských
a vesnických škol příhraničních oblastí Ústeckého kraje a žáky pražských
sídlištních škol. Výzkumné studie se zúčastnilo celkem 277 respondentů. Pro sběr
dat byl použit český překlad standardizovaného dotazníku ComQol – S5.
Sledovány jsou následující objektivní parametry kvality života: materiální
zabezpečení, zdraví, produktivita a výkonnost, osobní vztahy, pocit bezpečí,
společenský život a emoční pohoda. V článku jsou diskutovány dosažené
výsledky a jejich vazba k sociokulturnímu kontextu sledovaných skupin mládeže.
SUMMARY
There are described the results of realized research study focused on
examination of objective quality of life characteristics by the groups of youth at
the age of 14 – 16 years in the entry. It does about the groups of youth from
different social-cultural environs – clients of children’s home with school, pupils of
city and village schools from the area of Usti nad Labem region and Prague. The
research study involved 277 of respondents. The standardized questionnaire
„ComQol-S5“ (czech translation) was used in this research. These quality of life
characteristics were watched: material situation, health, productivity, personal
relations, sense of safeness, social life and wellbeing. The results and their
connections to social-cultural context of watched goups of youth are discussed
in the entry.
207
ŠKOLSKÝ SYSTÉM - SKÚSENOSTI A POZNATKY Z PRACOVNO –
ŠTÚDIJNÉHO POBYTU V NÓRSKU
MILAN TOMKA
Banská Bystrica
Kľúčové slová: Školský systém, Nórsko, šport, telesná výchova
ÚVOD
Nórske kráľovstvo sa rozprestiera na rozlohe 323 900 km², t.z., že je 6,5x
väčšie
ako
Slovensko.
V povojnovom
období
bolo
Nórsko
jednou
z najchudobnejších krajín Európy. To však neplatí dnes. Vďaka rope, ktorej ťažba
sa začala v 70. rokoch minulého storočia je Nórsko dnes na čele krajín
zdužených v OECD. 4,5 miliónový národ si už tradične volí do svojho zastúpenia
politikov so silnou sociálnou orientáciou a 2x v referende odmietol vstup do
európskej únie.
Hospodársky rast krajiny sa neustále dynamicky rozvíja a sociálnoekonomická situácia zabezpečuje vysokú životnú úroveň obyvateľov a kvalitu
v sektore školstva. Školský systém a šport je téma, ktorú sme sa rozhodli
monitorovať a prezentovať získané poznatky.
PROBLÉM
Pod pojmom školský systém, alebo školská sústava chápeme sústavu škôl
a zariadení od materských škôl až po vysoké školy, ktoré v danej krajine existujú
podľa jej zákonov a zabezpečujú príslušné stupne vzdelania. Školská sústava
každej krajiny je výsledkom jej dlhodobého historického vývoja ako aj
208
novodobej transformácie národných a štátnych špecifík (Obdržálek, Z. 1996.)
Svoje štátne a národné špecifiká má aj školská sústava v Nórsku.
Charakteristickým znakom školskej sústavy v Nórsku je uplatnenie princípu
integrácie, ktorý viedol k vytvoreniu jednotnej desaťročnej základnej školy, ktorá
zahrňuje všetku školopovinnú mládež. Na túto školu nadväzuje gymnaziálna
škola, ktorá má podobu gymnázia alebo odbornej školy pripravujúcej na
povolanie.
Predprimárne vzdelanie – pozostáva z inštitúcií verejného a súkromného
charakteru. Stará sa o deti od narodenia do 5 rokov. Dochádzka do materskej
školy je dobrovoľná.
Povinné vzdelanie sa realizuje na takzvanej Grunnskole. Tá sa vnútorne člení
na tri stupne:
-
Barnetrinnet
(základný
stupeň)
–
pre
deti
vo
veku
6-9
rokov,
- Mellomtrinnet (stupeň pre pokročilých)- pre deti vo veku od 10-12 rokov,
- Ungdomstrinnet (nižšia sekundárna úroveň)- pre vekovú kategóriu 13-16
rokov.
Stredoškolskej úrovni zodpovedá Videregående skole (vyššia stredná škola)
pre mládež vo veku 16-19 rokov. Táto úroveň vzdelania zahŕňa všeobecnú
teoretickú časť (gymnázium) a praktickú časť (odborné školy).
Vysoké školstvo tvorí v Nórsku šesť univerzít, 6 špecializovaných univerzitných
inštitúcií, 25 fakúlt, 2 fakulty umenia a 32 súkromných vyšších vzdelávacích
inštitúcií, ktoré realizujú terciárne vzdelávanie.
Severná časť Nórska, Nordland má 20 gymnázií, z toho 5 je športových. Pre
náš výskum sme si vybrali Gymnázium, Vesvågøy videregående skole v Leknes.
"Sport gymnasium“ nie je typ osemročného športového gymnázia, ale má
charakter gymnázia s rozšíreným vyučovaním telesnej výchovy.
Momentálne tu študuje 620 študentov, ktorí absolvujú trojročné štúdium.
Dosiahnuté vzdelanie má podobný charakter ako na Slovensku, pripravuje
študentov na ďalšie štúdium (vysokoškolské štúdium, nadstavbové štúdium).
Uchádzači o štúdium neabsolvujú prijímací pohovor, teoretické skúšky ani testy
všeobecnej pohybovej výkonnosti do športovej sekcie. Študenti sú selektovaní
na základe dosiahnutých výsledkov na základnej škole. Pre úplnosť informácií
treba doplniť, že z desaťročnej povinnej školskej dochádzky na základných
209
školách sú žiaci známkovaní v posledných troch ročníkoch a to "prevrátenou"
stupnicou od 1 – 6 (1 – nedostatočne, 6 – výborne). Prvých sedem ročníkov
podliehajú žiaci ústnemu hodnoteniu zo strany pedagógov a táto informácia je
podávaná rodičom štyrikrát do roka.
CIEĽ
Cieľom práce je priniesť poznatky a skúsenosti z Nórskeho školského systému
so zameraním na školskú telesnú výchovu a šport.
METODIKA
V práci sme použili metódu pozorovania. Pri získavaní faktov sme sa opierali
o metódu neštandardizovaného rozhovoru s riaditeľom a učiteľmi telesnej
výchovy na vybratej škole "Sport gymnasium" v severnej časti Nórska – Nordland.
VÝSLEDKY
Pri pravidelných návštevách a rozhovoroch s pedagógmi a riaditeľom
gymnázia sme sa dopracovali k týmto konkrétnym výsledkom.
V športovej sekcii sa v každom ročníku nachádza 20 – 30 študentov–
športovcov. Títo absolvujú všetky druhy športov a všeobecno – vzdelávacie
predmety v rozsahu určenom učebnými osnovami a plánmi. Na zisťovanie
úrovne pohybových schopností nie sú stanovené oficiálne štandardy (normy)
a preto ich školy ani nerealizujú. Avšak, jedenkrát do roka, v septembri, je
organizovaný Idretts dag, športový deň pre celú školu. Študenti absolvujú test
pohybovej výkonnosti, ktorý nie je možné komparovať s bežne používanými
testovými batériami všeobecnej pohybovej výkonnosti školskej mládeže u nás
ako napr. Eurofit, Unifit, a.i. Skladá sa z týchto disciplín: skok do diaľky, beh na
60m, 200m, 3000m a vrh guľou. Výsledky sú zaznamenané, zverejnené a študenti
majú možnosť sa navzájom porovnať.
Každý študent v športovej sekcii si môže ako voliteľný predmet zvoliť jeden
šport, ktorému sa bude venovať v rozšírenom vyučovaní. Sám si musí vytvoriť
tréningový plán a zvoliť si cieľ, ktorý chce dosiahnuť. Vyučujúci plán skontroluje,
zhodnotí objem, obsah, intenzitu, zaťaženie a prípadne upozorní na nedostatky.
Zaujímavé je sledovať aký cieľ si zvolí študent a podľa akých kritérií sa bude
210
porovnávať, keď v Nórsku nie sú vytvorené normy na zisťovanie všeobecnej
pohybovej výkonnosti. Väčšina študentov má svoj športový vzor a sleduje jeho
kariéru prostredníctvom médií (tlač, televízia, internet). Práve internet zohráva
dôležitú úlohu nielen v informovanosti ale aj v rámci plnenia si tréningových
povinností. Každý väčší nórsky športový klub má na svojich webových stránkach
zverejnené výsledky testových batérií a fyziologických ukazovateľov svojich
športovcov (beh na 60 metrov, VO2
max.,
a pod.). Študent sa snaží čo najviac
priblížiť svojmu vzoru.
Forma vyučovania telesnej výchovy a vyučovacie metódy sú podobné
našim podmienkam. Vyučovacia hodina v Nórsku má 45 minút a organizačná
štruktúra má podobný charakter ako u nás. Úvodná a prípravná časť má 10
minút a slúži na oboznámenie s obsahom hodiny a zahriatie organizmu.
V hlavnej časti trvajúcej 25 – 30 minút sa venujú nácviku a zdokonaľovaniu
vybraných cvičení. V záverečnej časti hodiny, v rozsahu 5 – 10 min., sa
nehodnotí výsledok nácviku preberaných činností, ale sa vykonávajú zábavné
hry a štafetové cvičenia.
V roku 2007 sa menila štruktúra a obsah vyučovania v Nórsku z nariadenia
vlády. Z hľadiska inovácie v oblasti školskej telesnej výchovy ale aj v oblasti
športu sa v hlavnej časti tréningovej jednotky alebo vyučovacej hodiny venuje
30% nácviku (driblovým cvičeniam) a 70% riadenej a voľnej hre. Do riadenej hry
zasahuje učiteľ (tréner), ktorý hru preruší a komentuje. Pri nácviku nových
herných zručností sa prispôsobujú pravidlá hry a prostredie danému nácviku
(napr. pri nácviku hry 1:1 je menšie ihrisko, pri nácviku streľby je menej hráčov,
a pod.).
Vedomosti
zo
všeobecno-vzdelávacích
predmetov
sú
kontrolované
testami, vydávané ministerstvom školstva, jedenkrát do roka v januári. Január je
mesiac, kedy sa začína druhý polrok (semester) a vyučujúci môže touto formou
zistiť prípadné nedostatky vo vedomostiach študentov. Ak sú vedomosti
nedostačujúce má stále dosť času vykonať potrebné opatrenia a dosiahnuť
nápravu do konca školského roka.
Študenti absolvujú každoročne výcvikový kurz v prírode. Prváci strávia
v lone prírody 1 noc, druháci 2 noci, tretiaci 3 noci. Obsahom a cieľom kurzu je
naučiť sa prežiť v prostredí voľnej prírody, spoznávať ju a získavať z nej potravu.
211
Jeden krát do roka absolvujú jednodňový výcvik bežeckého lyžovania.
Zaujímavosťou však je, že vymeškané vyučovanie počas kurzu nie je
ospravedlnené a študenti si ho musia samoštúdiom doplniť.
Na škole existujú dva kluby, hádzanársky a futbalový. Pred niekoľkými rokmi
sa nórska vláda snažila spopulárniť basketbal, avšak bez väčšieho ohlasu
a úspechu. Každoročne sa medzi strednými školami usporadúvajú „lile olympisk
spill“ (malé olympijské hry). Je to hádzanársky a futbalový turnaj medzi školami.
Kvalifikácia sa odohráva podobne ako u nás, najprv v rámci kommune
(okresov) a potom sa hrá záverečný turnaj v rámci fylke (kraja). Vzhľadom na
rozlohu krajiny a obrovské vzdialenosti medzi väčšími mestami sa víťazi krajov už
nestretávajú v celonárodnom turnaji o víťaza Nórska medzi strednými školami.
Študenti sú vedení k samostatnosti nielen v rámci školy ale aj v bežnom
živote o čom svedčí fakt, že stredné školy nemajú k dispozícií pre svojich
študentov internátne ani iné ubytovacie priestory. Bývajú v podnájmoch. Škola
zabezpečuje každému študentovi štipendium vo výške závislom od príjmu
rodičov.
Z pohľadu nórskych pedagógov je školský systém v Nórsku dobrý, aj keď
trochu
kritiky
sa
znieslo
na
hlavu
štátnych
orgánov
zabezpečujúcich
financovanie. Nórske školstvo je financované ministerstvom školstva a výnosmi
z lotérií. Balík peňazí je z Osla zasielaný do fylke (krajov) a tie prerozdeľujú
financie podľa požiadaviek jednotlivých kommune (okresov). Zaujímavosťou je,
že tieto prostriedky sú použité len na vybavenie učební a vybavenie telocviční
(náradie a náčinie). V prípade poškodenia budovy (napr. zatekajúca strecha)
principal (riaditeľ) školy požiada kommune o nápravu. Kommune sa postará
o všetky náležitosti spojené s problémom. Zabezpečí financie, firmu a opravu,
a pod.
ZÁVER
V priebehu nášho dlhodobého pobytu v Nórsku sme sa stretli s mnohými
odlišnosťami v spoločenskom živote, ktoré sme hodnotili kladne ale aj s javmi,
ktoré sa nám zdali prinajlepšom nekonvenčné. Treba si uvedomiť, že väčšinu
územia severnej časti Nórska - Nordland, pokrývajú lesy, kopce a fjordy. Hustota
212
zaľudnenia je minimálna a vidiecky život sa podobá našim samotám na Orave
a Kysuciach.
Na základe vlastných skúseností z ročného pobytu v Nórskom kráľovstve by
som rád vyzdvihol snahu spoločnosti viesť mladých ľudí k samostatnosti
a nezávislosti.
V oblasti telesnej výchovy na Sport Gymnasium si mladí ľudia sami vyberajú
šport, ktorému sa budú primárne venovať počas štúdia. Aj keď nedisponujú
danosťami vynikať vo vybranom športovom odvetví, učiteľ ich plnou mierou
podporuje a motivuje. Nie vždy je prioritou víťazstvo a pocit výnimočnosti
z najlepšieho výkonu. Veď šport by mal prinášať radosť z pohybu, slobodu mysle,
pocit vnútornej nekonečnosti a mal by mladých ľudí emočne napĺňať
a uspokojovať.
LITERATÚRA
OBDRŽÁLEK, Z. 1996. Škola, školský systém ich organizácia a riadenie. Bratislava :
UK, 1996
http://en.wikipedia.org/wiki/Education_in_Norway
http://www.euroeducation.net/prof/norco.htm
ZHRNUTIE
Príspevok
prezentuje
názory
a skúsenosti
na
základe
dlhodobého
pôsobenia v Nórsku v oblasti školskej telesnej výchovy a športu. Výsledky sú
prezentované popisnou formou pre lepšiu ilustráciu socialno – spoločenského
života a systému vzdelávania.
SUMMARY
EDUCATION SYSTEM – EXPERIENCE AND KNOWLEDGE FROM WORK AND STUDY
PROGRAM FROM NORWAY.
The text deals about author view in problematic of education system in
Norway. Priority is giving to physical education and sport at all. Results are
presented in describing form for better point of view.
Key words: School system, Norway, sport, physical education
213
214
ÚVAHA NAD KVALITOU ŽIVOTA V RÁMCI PENITENCIÁRNÍ PRAXE
SLAVOMIL FISCHER - DOMINIKA PYŠNÁ
Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Kvalita života, vězení
ÚVOD
Východisko pro vymezení kvality života bývá v naší sociokulturní normě
spojováno
z humanistickou
psychologií.
Využívána
je
například
teorie
hierarchické koncepce potřeb A. Maslowa (1968). Kvalita života, tedy
přeneseně životní spokojenost, souvisí s uspokojováním základních potřeb
(nasycení, spánek, sexuální potřeba), potřeb bezpečí a jistoty, potřeby někomu
náležet (láska) a také potřeby být uznáván, společensky oceňován. Další
koncepcí, se kterou se lze v naší sociokulturní normě setkat je koncepce „Flow“,
optimálního fungování a prožitku. Jejím představitelem je americký psycholog
M. Csikszentmihalyi (1990). Kvalita života je spojována s dosahováním pocitu
takové spokojenosti, pociťované individuálně jako příjemný tok (flow). Existuje
celá řada dalších přístupů. U všech můžeme zaznamenat tu analogii, že kvalita
života je popisem biopsychosociálních aspektů života konkrétního člověka.
Celková kvalita života je individuálně podmíněnou reflexí jejich interakce. To
souvisí s celou řadou faktorů, mj. s fyzickým a duševním zdravím, s pohlavím
a věkem, rodinným zázemím, s preferencí hodnot utvářených v průběhu vývoje
a
socializace
(Kratochvílová,
2007,
s.92-97),
s dosaženým
vzděláním,
s religiozitou, atd.
Vymezit přesněji kvalitu života jako pojem je vzhledem k řadě výše
uvedených aspektů obtížné. S nejvýstižnějším vymezením se můžeme setkat při
hodnocení
dopadu
různých
onemocnění
jedince
na
jeho
somatický
a psychický stav. Jaký vliv toto onemocnění může pak mít pro způsob života
a související životní spokojenost. Posuzování kvality života však souvisí s celou
řadou jiných problémů a životních situací. Týká se například mj. i osob, které se
dopouštějí společensky nepřijatelného chování (delikvence), v jehož důsledku
následná sankce souvisí s odnětím svobody a uvězněním. Práci s takovými
215
jedinci označujeme jako penitenciární proces. Zhodnotit zda a proč má význam
u osob v situaci uvěznění, tj. v rámci penitenciární praxe o kvalitě života hovořit,
nebo pro kvalitní způsob života vytvářet podmínky je hlavním záměrem našeho
příspěvku.
ŘEŠENÝ PROBLÉM
V současné době probíhají diskuse o smyslu trestu a sním souvisejícím
obsahu penitenciární péče, jejích poslání a cílů. Tyto diskuse mají velmi úzkou
souvislost s kvalitou života ve vězeňských zařízeních. Na tento fenomén lze
z hlediska výkonu trestu a uvěznění pohlížet z různých hledisek. Rádi bychom
poukázali na některé z nich, které pokládáme za významné. Jedná se
v podstatě o oscilaci dvou extrémních přístupů: trestat a nevěnovat se, trestat
a snažit se o sociálně adaptivní korekci chování.
První hledisko, patřící k nepodstatnějším, je otázka trestu, jeho společenské
úlohy a účinnosti. V popředí stojí dvě základní koncepce. Jedná se o teorii
odplaty a teorii prevence. Uvedené koncepční přístupy nejsou ničím novým.
Teorii odplaty zastávali již například Aristotelés, Tomáš Akvinský, Kant i Hegel
(Anzenbacher, 2004, s. 263). Vycházeli z přesvědčení, že člověk je osoba s vnitřní
svobodou, díky níž je schopen určovat odpovědnost za své jednání. Tyto teorie
chápaly jedince zásadně jako příčetného, který za to co koná, nese
odpovědnost. Nepopíraly existenci psychicky nemocných osob, ty jsou
považovány za výjimku. Porušování zákonných norem zasluhuje trest, trest se
neukládá pro nemorální charakter jednání, ale pouze pro jeho nezákonnost.
Spravedlnost je spatřována v tom, že je odplatou vyrovnáváno bezpráví
a znovu obnovena spravedlnost.
Teorie prevence (teorie předcházení) vidí smysl trestu v ochraně společnosti
a v polepšení zločince. Trest je pojímán jako terapie vedoucí k zabránění
případného budoucího delikventního jednání. Tyto teorie pracují s otázkou
provinění, a to tak, že jej chápou jako psychosociálně podmíněné chování,
tedy v podstatě jako nemoc. Namísto imperativu „Vina vyžaduje trest“
nastupuje jiný imperativ „Nemoc vyžaduje léčení“ (Anzenbacher, 2004, s. 264).
216
Charakter penitenciární péče vychází z filozofie a účelu trestu, a představ
většinové společnosti o tom, jakým způsobem se má s pachateli kriminálního
jednání zacházet. Výše uvedená původní filozofie trestu starověké společnosti
spočívala v zastrašení pachatelů a v odplatě za spáchaný trestný čin, „oko za
oko, zub za zub“. Trest musel přinášet podstatnou újmu pachateli na životě,
zdraví, majetku, či cti.. Takové pojetí pro naší dnešní sociokulturní normu
nepřichází v úvahu. V stávajícím pojetí trestu je transparentní etopedický základ.
Trest je spojen se snahou o změnu pachatele a jeho napravení, spočívajícím
zejména v projevení lítosti nad spáchaným činem, což se odráží v pojmu
„paenitentia“ (Fischer, 2006, s.79-80).
Zkušenost s pouhou odplatnou funkcí trestu ukázaly na jeho neúčinnost
z hlediska ochrany společnosti. Proto je účel trestu doplňován o funkci
regulativní, která by měla tuto účinnost podstatně zvýšit. Ochrana společnosti je
zajišťována prostřednictvím izolace pachatele, jeho odstrašením a změnou ve
vzorcích
chování,
charakteristik.
respektive
Regulační
osobnostních
funkce
se
díky
vlastností
rozvoji
a
psychických
pedagogických
a psychologických věd, včetně etopedie, posouvá na ose od primitivního
odstrašování (deterrence aproach) (Blackburn, 1993). na pokud možnou trvalou
změnu v budoucím chování konkrétního jednotlivce ve smyslu korekce jeho
životního způsobu do společensky žádaných nebo alespoň přijatelných forem.
Kritériem účinnosti trestu, který plní regulativní funkci je míra eliminace
společensky nebezpečného jednání a jeho případné recidivy. To lze vyjádřit tak,
že účinný je takový minimální trest, který zamezí opakování kriminálního chování.
V současných odborných přístupech k funkcím trestu dochází k schizmatickému
rozporu, spočívajícímu v dlouhodobém řešení zdánlivě protikladných hledisek
„trestu versus zacházení“ (punishment vs. treatment) (Smith, Berlin, 1988). Řešení
tohoto rozporu lze nalézt v efektivitě trestu z hlediska přístupu a požadavků
konkrétní společnosti. Zkušenosti s trestem, omezeným na pouhou izolaci
a odstrašení ukazují, že nejúčinnější je přístup postupného prodlužování izolace
a zostřování sankce, vedoucí v extrémních případech až k absolutnímu trestu.
Tento přístup je z hlediska stávajících společenských trendů, a rovněž z hlediska
poslání etopedie neschůdný. Zmíněným trendem i etopedickým východiskem je
217
otázka humanity. Je nezbytné se tedy orientovat na dosažení změn v osobnosti
delikventů, a to pokud možná trvalou, jak jsme již uvedli výše.
V souvislosti s tímto trendem a cílem pak nutně vyvstává otázka kvality
života vězňů. Tu můžeme koncentrovat zejména do následujících oblastí, které
vycházejí z principů minimálních standardů zacházení s vězni (EPR, 2006). Jejich
aplikace, tedy vytváření podmínek pro zlepšování kvality života ve věznicích, je
spojována s vyšší účinností při dosahování požadovaných osobnostních změn.
Velká pozornost je soustředěna na problém tzv. špatného zacházení s vězni
ze strany personálu. Špatné zacházení může mít různé formy. Nemusí být vždy
úmyslné, může se jednat spíše o důsledek organizačních nedostatků nebo
nedostatečných prostředků. Celková kvalita života ve vězeňských zařízeních je
tedy podmíněna technicky, materiálně a personálně. Rozvoj a podpora
konstruktivních vztahů oproti vztahům konfrontačním mezi vězni a personálem
vede k eliminaci napětí. To je sice přirozenou součástí každého vězeňského
prostředí. Eliminace významně snižuje pravděpodobnost výskytu násilných
událostí a s nimi spojeného špatného zacházení.
Do velké míry závisí kvalita života vězňů na aktivitách, které jsou jim
nabízeny. Ty mají pro dosažení změn klíčový význam. Program aktivit
(zaměstnání, vzdělávání, sport atd.) by měl být pestrý. To platí nejen pro výkon
trestu ale i pro zařízení pro vyšetřovací vazbu je aktivit uvedeného druhu velmi
málo. Organizace aktivit v rámci režimu vyšetřovací vazby není jednoduchá.
Není zde samozřejmě možné uskutečňovat individuální programy, stejně jako
v zařízeních pro odsouzené. Není však účelné ponechat vězně, aby strádali
uzavřeni v celách.
Pro vězně je významně důležité aby si udrželi funkční či přijatelný kontakt
s venkovním světem. Vězni musí být poskytnuta možnost uchovat si vztah
s rodinou a blízkými přáteli. Jednou z hlavních zásad práce s vězni je podpora
kontaktu s vnějším světem. Jakákoliv omezení tohoto kontaktu by měla být
zdůvodněna výlučně bezpečnostními hledisky závažného významu anebo
nedostatkem možností. Zlepšení kvality života z tohoto pohledu může spočívat
v pružnosti při aplikaci pravidel pro návštěvy, korespondenci a telefonní
rozhovory u vězňů, jejichž rodiny žijí ve velké vzdálenosti (což ztěžuje pravidelné
návštěvy). Těmto vězňům by se například mohlo povolit akumulovat dobu
218
vyhrazenou pro návštěvy anebo by jim mohly být nabídnuty lepší možnosti
telefonního kontaktu s jejich rodinami.
Pozornost je dále nutné věnovat i specifickým problémům, které se vyskytují
u specifických skupin vězňů, např. žen, mladistvých a cizinců. Velký význam pro
kvalitu
života
ve
věznicích
má
vzdělávání
zaměstnanců.
K
základním
požadavkům pro přijímání nových zaměstnanců pro orgány činné v trestním
řízení by měla patřit schopnost mezilidské komunikace. Dále by pak měl být
v průběhu výcviku a praxe kladen značný důraz na rozvoj dovedností v oblasti
interpersonální komunikace založené na respektování lidských práv (CPT, 1992).
Ovládání takových dovedností často vězeňskému dozorci pomáhá zklidnit
situace, které by jinak vyústily v násilnosti. Obecně řečeno vedou k zmírnění
napětí a zlepšení kvality života ve vězeňských zařízeních, a to ku prospěchu
všech, jichž se týkají.
ZÁVĚR
Humanizace výkonu trestu je jedním z pilířů českého penitenciárního
procesu, pro jehož reformu se náš stát po roce 1989 rozhodl s cílem vyrovnat se
standardu zemí Evropské unie. Je otázkou, do jaké míry lze z hlediska
humanizace dojít, aby ještě trest zůstal trestem. Humanizace trestu nemůže
snižovat účinnost trestu, trest musí stále obsahovat určitou míru újmy pro
jednotlivce. Humánní trest je tedy trestem nezbytně nutné újmy po nezbytně
nutnou dobu, doplněným takovým zacházením s provinilcem, aby plnil
regulativní
funkci,
spočívající
jak
v ochraně
společnosti,
tak
rovněž
v osobnostních změnách (EPR, 2006).
Dospět k prosociálnímu chování je vysoký charakterový rys a pokud zde
hovoříme o působení na delikventní populaci, jedná se o cíl, jehož dosažení má
obecně nižší míru pravděpodobnosti. Přesto by měl jedním ze sledovaných cílů
zůstat. K tomu nepochybně přispívá i otázka kvality života ve vězení. Podstatný
význam má celkový stav vztahů mezi vězni a personálem. Dále pak smysluplný
způsob práce (zacházení) s vězněnými osobami.
LITERATURA
ANZENBACHER, A. 2004. Úvod do filozofie. Praha : Portál, 2004.
219
BLACKBURN, R. 1993. The psychology of criminal conduct: theory, research and
practice. Chichester : Wiley & Sons, 1993.
CSIKSZENTMIHALYI, M. 1990. Flow: The Psychology of Optimal Experience. New York:
Harper and Row, 1990.
EUROPEAN PRISON RULES. Recommendation Rec. 2006. 2 of the Committee of
Ministers to member states.
FISCHER, S. 2006. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem : Univerzita J.E.
Purkyně, 2006.
INCIARDI, J.A. 1998. Criminal Justice. Orlando : Harcourt Publishers Inc., 1998.
KRATOCHVÍLOVÁ, I. 2007. Kvalita života mládeže a jejich hodnotová orientace. In:
KOL. AUT. Kvalita života I. Ústí nad Labem : Ústav zdravotnických studií UJEP,
2007.
KŘIVOHLAVÝ,J. 2004. Pozitivní psychologie. Praha : Portál, 2004.
MASLOW, A. 1968. Toward a Psychology of Being. John Wiley & Sons, 1968.
SMITH, A.B. - BERLIN, L. 1988. Treating the Criminal Offender. Heidelberg: Springer,
1988.
The 2nd general report on the CPT's activities covering the period 1 January to
31 December 1991. European Committee for the Prevention of Torture and
Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT) Strasbourg: Council of
Europe, 1992.
SOUHRN
Cílem článku je zhodnocení současných trendů a východisek, které
souvisejí s problematikou kvality života v rámci penitenciární praxe. Pozornost je
věnována humanizaci zacházení s vězněnými osobami. Tento trend se do
kvality života ve vězení promítá v různých oblastech. Ty mají význam pro
dosažení změn v chování do sociálně přijatelných struktur.
RESUME
The Article deals with contemporary trends and points of view connected
with quality of life in the sphere of penitentiary practice. Humanisation of
treatment to offenders is main topic of paper. This tendency could be observed
in the various aspect of quality of life in imprisonment. These aspects observe the
directing of the offenders’ personality to adaptive social structures.
220
KVALITA ŽIVOTA V PODMÍNKÁCH CHUDOBY A SOCIÁLNÍ EXKLUZE
MIROSLAV HAJER - JANA PYŠNÁ - JANA MILLEROVÁ - DOMINIKA PYŠNÁ LENKA HAJEROVÁ – MILLEROVÁ - JIŘÍ ŠKODA - PAVEL DOULÍK
Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Klíčová slova: Kvalita života, sociální izolace
ÚVOD
Podle Z. Baumana (1995) chudoba se sociální exkluzí nepochybně úzce
souvisí jakožto vyloučení ze standardu života a životních šancí, konzumních
aspirací, ze zdravotní péče a vzdělání. Dnes „znamená chudoba rovněž
omezení či absenci spotřebitelské volby“, a ta je v konzumní společnosti
považována za jednu z forem svobody. Přesto by bylo omylem považovat
koncept sociální exkluze jen za synonymum chudoby. Ne všichni chudí musí být
vyloučenými, ale ani všichni vyloučení nemusí být chudými. Chudoba také
pravděpodobně není ani nutnou, ani postačující podmínkou sociální exkluze.
Přechod od chudoby k vyloučení je snazší tam, kde je chudoba koncentrována
a kde roztržka mezi životními zkušenostmi chudých a těch ostatních nabývá
extrémních rozměrů. Výhodou konceptu sociální exkluze oproti konceptu
chudoby (mnohdy chápané jednodimenzionálně jako chudoby příjmové) je
především jeho komplexnost a dynamický charakter, stejně jako zahrnutí nejen
chudoby, ale i jevů chudobou vyvolaných. Hovoří-li se o multidimenzionalitě
sociální exkluze.
Kvalita života sociálně exkludovaných a chudých je způsobem života,
předávaným z generace na generaci. Děti v procesu socializace přijímají
hodnotový systém, postoje, nízké aspirace. To je handicapuje při vyhledávání a
využívání životních šancí. Kvalita života sociálně exkludovaných a chudých se
jeví jako „morální status“, jehož obsahem je závislost.
Přitom podle P. Mareše (1999) se koncem 70. a začátkem 80. let obecně
předpokládalo, že chudoba v evropském prostoru neexistuje. Předpokládalo se,
že ekonomický růst umožňoval větší redistribuci prostřednictvím welfare state a
chudobu tak trvale odstranil. Aktivity welfare state mají však i nezamýšlený
221
důsledek: čím více se snaží chudým pomoci, tím více jich produkuje (podpory
svobodných matek umožňují nárůst svobodných matek, které si tuto možnost
vybraly jako životní strategii).
Chudoba a vyloučení jsou dány více vnějšími okolnostmi (jejich odstranění
předpokládá změnu prostředí) nebo způsobem myšlení lidí, které postihují (jejich
odstranění předpokládá změnu postojů postižených)? Jde tedy o nedostatek
příležitostí (jako názor myšlenkové levice), nebo spíše o neschopnost, nedostatek
píle a iniciativy využít těch příležitostí, které existují (jako názor myšlenkové
pravice)? J. Berghman (1997) konstatuje, že sociální exkluze se dnes chápe spíše
jako důsledek selhání společnosti než selhání jedince, a to selhání jejich čtyř
základních složek:
•
demokracie a práva (podporují občanskou integraci),
•
trhu práce (podporuje ekonomickou integraci),
•
sociálního státu (podporuje sociální integraci),
•
rodiny spolu s komunitou (podporují interpersonální integraci).
Toto selhání pak vede k ohrožení kvality života chudobou, prostorovému,
ekonomickému a kulturnímu vyloučení.
OHROŽENÍ KVALITY ŽIVOTA CHUDOBOU
Nejvíce je člověk ohrožen chudobou ve 3 fázích života: dětství, založení
rodiny, stáří.
Nejzranitelnější
a
nejpočetnější
je
skupina
starých.
Je
způsobena
vyloučením z trhu práce. Je zvýšená potřeba platit za zdravotní a osobní péči,
schopnost platit za ně je však nižší.
Chudoba dětí je spojována se statusem jejich rodičů ve společnosti. Čím je
větší počet dětí v rodině, tím je větší jejich ohrožení chudobou. S každým
dítětem přichází pokles životní úrovně. Kvalitativní předěl přichází se třetím
dítětem. Znamená disproporční nárůst nákladů a pokles životní úrovně rodiny.
Neznamená jen větší rozsah potřeb, ale i bariéru pro účast matky na trhu práce.
Chudoba se často dotýká i mladých lidí, kteří se ocitají na sekundárním trhu
práce. Děti v neúplných rodinách často sdílejí handicap i feminizace chudoby.
Prodlužuje se délka závislosti na rodičích a následně na sociálním státu. Ti se
stávají chronickými klienty. Rostoucí počet těhotenství mladistvých jako
222
alternativní strategie, jak dosáhnout status dospělé osoby a získat tak příjem ze
sociálních dávek. Chudoba svobodných žen, osamělých matek, ale i chudoba
žen uvnitř rodin. Vše je dáno postavením žen na trhu práce – obecně vyšší míra
nezaměstnanosti žen, směřování do méně placené práce na sekundárním trhu
práce, často zaměstnání sezónního charakteru, mzdová diskriminace ve
srovnání s muži ve stejných pracovních pozicích, propouštění žen v první linii při
ekonomické depresi, nejvíce jsou postižené neúplné rodiny, díky nerovné
redistribuci finančních prostředků v rodině, může být žena chudá i v nechudé
rodině, neplacená práce v domácnosti, ztráta času žen představuje jistou
bariéru v uplatnění na trhu práce. Rovněž některé handicapy tělesné, duševní
jsou překážkou vstupu na trh práce, nebo alespoň důvodem diskriminace osob.
Nejvíce problematická je tzv. skrytá chudoba, která je problémem
chudých, kteří neuplatňují nárok na dávky sociální pomoci (neznalost práv,
strach ze stigmatizace ve společnosti, hrdost, nezájem o pomoc).
KVALITA ŽIVOTA V PROSTOROVÉM VYLOUČENÍ
Jednou z dnešních forem absolutního vyloučení je bezdomovectví, druhou
je existence ghett vznikajících nejen sestěhováním vyloučených, ale i
odchodem majoritní populace z určitých komunit. To vede nejen k redukci
pracovních příležitostí a sociální vybavenosti (odcházejí například i drobní
obchodníci, pro něž unikající střední třída představovala podstatnou část
zákazníků), ale i k izolování setrvávajících obyvatel od hlavního proudu
společnosti. Ti, co zůstávají, se pohybují v prostoru bez placené práce na
legálním pracovním trhu, v prostoru rostoucího násilí a zhoršujících se životních
podmínek. Objevují se zde symptomy extrémní chudoby, jako jsou anomie,
závislost na sociálních podporách jakožto na jediném zdroji příjmů, vysoký
stupeň nesezdaného soužití, těhotenství nezletilých a osamělých žen, rozvodů,
delikvence, nízká úroveň aspirací, kriminalita, šíření drog, násilí, destabilizace
rodiny a další. Konsekvencemi koncentrace vyloučených pro komunitu je
úpadek společenské a občanské aktivity, ale i redukce a ochuzení sociálních sítí
jejich obyvatel. R. Dahrendorf (1991) konstatuje, že ti, kdo zůstali v ghettech, se
ocitli ve stavu společenské izolace a koncentrační efekt zdůraznil a upevnil
hranice mezi nimi a ostatními.
223
K sociální exkluzi paradoxně mnohdy přispívá i sociální politika svou
tendencí
koncentrovat chudé (sociální bydlení, rekvalifikační kursy pro
nezaměstnané ap.) a vytvářet tak homogenní prostředí, v němž absentují lidé
schopní být příkladem životních strategií čelících vyloučení. I komunální politika
ve snaze řešit některé problémy, volí často mechanismy exkluze, aniž si
uvědomuje, že tím generuje nové a možná i závažnější problémy. To je i případ
soustřeďování neplatičů nájemného do tzv. holobytů, které volí české obce v
naději, že se vypořádají s finančním únikem. Vytváří tím ovšem homogenní
prostředí vyloučených s mnoha nezamýšlenými sociálními důsledky (efekt
ghetta). Hranice ghett – k jejichž existenci často dala přímý impuls – ne vždy
vymezuje majoritní společnost, v mnoha případech je vymezují právě vyloučení.
Z. Bauman (1996) konstatuje, že obyvatelé ghett používají svérázné zátarasy
jako pečeť vlastnictví svého území – rituály, typické oblečení, porušování
předpisů, fyzické napadání cizinců, dožadování se práv a spravedlnosti.
KVALITA ŽIVOTA V EKONOMICKÉM VYLOUČENÍ
Mezi faktory motivující sociálně vyloučené jedince orientovat se na
neoficiální (ilegální) pracovní trh spíše než na oficiální pracovní trh patří dle R.
Steinera (2004) zejména:
1. Vysoká zadluženost – značná část sociálně vyloučených rodin je zatížena
vysokými dluhy. Nejčastěji se jedná o následující typy dluhů:
• Dluhy na nájemném.
• Dluhy na platbách za služby spojené s bydlením – za elektřinu a plyn.
• Dluhy na zdravotním pojištění (zejména v souvislosti s migrací).
• Dluhy za neuhrazené pokuty zejména za městskou hromadnou dopravu.
Chudí a zadlužení lidé se často uchylují k takovým strategiím získání finančních
prostředků, které jsou přínosné pouze z krátkodobého hlediska a které jsou
rizikové až zhoubné z hlediska dlouhodobého.
Mezi tyto strategie s potenciálně negativním ekonomickým dopadem patří
zejména:
• Využívání platebních karet s možností kontokorentu.
• Nakupování předmětů (zejména spotřební elektroniky) na splátky a následné
zastavování těchto předmětů v zastavárnách.
224
• Zastavování rodinného majetku.
• Lichva, resp. úžera je fenoménem, který klade de-facto nepřekonatelné
ekonomické břemeno, neboť na ně uvaluje z půjčené částky obvykle 50% až
100% úrok za měsíc.
S problematikou vysokého zadlužení úzce souvisí problematika racionální
preference práce na černo. Pokud jsou jedinci zatíženi tak vysokými dluhy, že
je mimo jejich reálné možnosti tyto dluhy splácet, ztrácejí takto postižení lidé
jakoukoli motivaci pro vstup na legální pracovní trh. Příjmy získané na černém
trhu práce jsou neoficiální, a proto je nelze zabavit či snížit za účelem
umoření stávajících dluhů.
2. Nízká mobilita – míněna je tzv. mobilita horizontální (prostorová), nikoli
vertikální (sociální). Problém nízké mobility sociálně vyloučených souvisí dle R.
Steinera (2004) s orientací na rodinné sítě. Tyto (rodinné solidární) sítě
„zamezují“ jejich členům emancipovat se a odstěhovat se např. za prací.
Dále může mít nízká mobilita souvislost s nízkým ekonomickým kapitálem.
Nízký ekonomický kapitál znemožňuje cestovat daleko za prací a stěhovat se
v rámci deregulovaného trhu s byty. Nízká mobilita souvisí se skutečností, že
řada sociálně vyloučených lokalit se nachází v prostorovém segregovaném
a izolovaném prostředí, do kterého je špatná dopravní obslužnost nejen
prostřednictvím veřejné hromadné dopravy.
3. Nízký
vzdělanostní
status,
který
odkazuje
jeho
nositele
pro
výkon
nekvalifikované, nízko ohodnocované práce - nejproblematičtější skupinou
uchazečů o zaměstnání
jsou pomocní
a nekvalifikovaní
pracovníci.
Současné požadavky trhu práce téměř vyřazují nekvalifikovanou pracovní
sílu ze soutěže. Jako řešení nezaměstnanosti nabízí ÚP žadatelům o
zaměstnání poradenskou službu, motivační kurzy, rekvalifikační kurzy a job
cluby. Job cluby otevírají pro nekvalifikované uchazeče o práci větší prostor.
Jsou zaměřeny na cílovou skupinu „dlouhodobě nezaměstnaní“, a to
s různým stupněm dosaženého vzdělání. Jejich cílem je navýšit sociální a
pracovní kompetence uchazečů o zaměstnání (sestavování životopisu,
poskytnutí informací o veškerých službách samotného ÚP, vlastní vyhledávání
vhodných pracovních příležitostí na PC). Obyvatelé sociálně vyloučené
lokality se po příchodu k potencionálnímu zaměstnavateli prokazují nejen
225
stigmatizující adresou, ale i „etnicitou“, která je v rámci laického diskurzu také
významným
stigmatizujícím
faktorem.
Problematiku
(ne)zaměstnanosti
obyvatel sociálně vyloučených lokalit je nutné konceptualizovat především
ekonomicky a sociálně, nikoli „etnicky“.
Souhrn těchto momentů motivuje sociálně vyloučené jednotlivce i rodiny k
ekonomické orientaci na šedou sféru ekonomiky proto, že je to pro ně
obecně ekonomicky „výhodnější“. Jedinci se vzhledem k relativně štědré
finanční podpoře od státu – vzhledem k vysoké čisté míře náhrady – často
vyplatí občas pracovat na černo „na brigádách“ a zároveň pobírat sociální
dávky.
KVALITA ŽIVOTA V KULTURNÍM VYLOUČENÍ
Kulturní vyloučení se projevuje zejména nízkou úrovní dosaženého vzdělání
vyloučených populací, resp. vyloučením z přístupu ke vzdělání. Nízký kulturní
kapitál (čili nízká úroveň dosaženého vzdělání) má vztah ke vzdělanostním
aspiracím potomků, neboť vzdělanostní status rodičů tíhne k sebereprodukci v
následující generaci. Významnou roli při sociální reprodukci společnosti podle P.
Bourdieua (1993) hraje školský systém, resp. institut formálního vzdělání tím, že
zachovává a případně posiluje stávající nerovnosti mezi lidmi. J. Steiner (2004)
uvádí, že
jedním z nejvýznamnějších
faktorů, které
vedou
k nízkému
vzdělanostnímu statusu je skutečnost, že děti nemají dostatečné pobídky a
motivace pro to být úspěšní ve škole. Rodiče, kteří např. sami vychodili základní
školu a nepociťují to jako nedostatek, nebudou dostatečně silně motivovat své
děti k dalšímu studiu. Někteří sociálně vyloučení státním institucím, včetně
institucí vzdělávacích, obecně nedůvěřují, chápou je jako represivní orgány,
které mají za primární úkol disciplinovat a trestat. Nepřátelské postoje vůči
orgánům státní správy a školním institucím, které jsou sdíleny v nějaké skupině, se
samozřejmě prostřednictvím výchovy přenášejí i na děti v této skupině
vyrůstající. Konceptualizace školy jako represivní instituce vede k obtížné
komunikaci mezi školou a rodiči, neboť rodiče se snaží osobní kontakty se školou
minimalizovat. Sociálně vyloučeným s nízkým vzdělanostním statusem chybí
nejen motivace, ale často i dostatečné znalosti na to se doma se svými dětmi
učit. K adaptaci na školní prostředí by měly sloužit tzv. „přípravné třídy pro děti ze
226
sociokulturně znevýhodněného prostředí“. Dalšími významnými faktory, které
sociálně vyloučené predisponují k nízkému vzdělanostnímu statusu, jsou tzv.
„faktory kulturní“ a diskriminace. Mezi kulturní faktory bývá zařazována
skutečnost, že v kulturní a historické zkušenosti vyloučených skupin často
neexistuje kauzální vztah mezi úrovní dosaženého vzdělání a následnou
úspěšností na legálním trhu práce. Lidé dlouhodobě nezaměstnaní nemají proto
ze svého pohledu ani důvod motivovat své děti k dalšímu vzdělání. Mezi faktory
spadající do kategorie diskriminace lze zařadit zejména očekávání budoucí
„rasové“ diskriminace na trhu práce bez ohledu na eventuální dosažené
vzdělání. S „rasovou“ diskriminací má negativní přímou osobní zkušenost řada
osob ze sociálně vyloučených lokalit. I tato negativní zkušenost je odrazuje od
prosazování relativně nákladného studia pro jejich děti.
O. Lewis (1966) vysvětluje koncept kultury bídy jako vznik subkultury
s deviantními hodnotami a kulturními cíli. Na základě této kultury vzniká
underclass, tvořená osobami, které uvázly trvale v pasti chudoby. Podle W. G.
Runcimana (1996) jsou to lidé zcela vyloučení z trhu práce – bez ohledu na to,
proč – stávající se dlouhodobě nezaměstnanými a závislými na sociálním státu.
BOJ PROTI SOCIÁLNÍ EXKLUZI
Co se týče nástrojů v boji proti sociální exkluzi nebo nástrojů pro zmírňování
jejích
důsledků,
existují
dvě
sady
nástrojů,
které
mají
potenciál
se
komplementárně doplňovat. Jedna sada těchto nástrojů existuje na úrovni
místní samosprávy (či státní správy), druhá sada je na úrovni neziskového
sektoru.
Uplatnění možností boje na úrovni místní samosprávy často selhává. Znalosti
o struktuře a fungování sociálně vyloučených lokalit nejsou v rámci jednotlivých
složek místní samosprávy a lokálního neziskového sektoru systematicky sdíleny a
jsou často z důvodu tzv. sekundární prezentace zkresleny. „Řešení“ dílčích
problémů jsou předkládána ad hoc, bez znalosti širších souvislostí. Tato „řešení“
navíc navrhují často lidé nekompetentní, resp. lidé bez znalostí, vzdělání a
zkušeností, které by mohly vést k sociálně citlivějšímu a efektivnějšímu řešení.
Navíc nejsou plně využívány všechny dostupné prostředky, které jsou k dispozici,
227
zejména jde o nevyužívání institutu zvláštního příjemce, nedostatečně je
využíván i nástroj terénní sociální práce.
Na úrovni neziskového sektoru působí několik organizací, které poskytují
sociální služby osobám a rodinám ohroženým sociální exkluzí. Služby, které tyto
organizace nabízejí, je možné rozdělit do následujících kategorií:
- Terénní sociální práce.
- Vzdělávací činnost.
- Pracovní poradenství.
- Volnočasové aktivity zaměřené zejména na mládež.
ZÁVĚR
V oblasti boje proti prostorové exkluzi, na státní úrovni je zejména nutné
formulovat a uplatňovat jasnou koncepci sociálního bydlení. Stát by měl
motivovat (nebo sankcionovat) obce, aby nevytvářely další sociálně vyloučené
lokality.
V rámci boje proti ekonomickému vyloučení by se měl stát snažit pomocí
svých výkonných složek kontrolovat ekonomické aktivity namířené proti zájmům
a potřebám sociálně vyloučených osob a domácností. Zejména by se měl stát
zasadit o účinnější boj proti lichvě a proti spekulaci na trhu s byty.
Podpora vzdělanosti sociálně vyloučených jedinců, zejména pak dětí,
např. pomocí různých stipendií, úzce souvisí i s bojem proti kulturnímu vyloučení,
které se ukázalo být s ostatními dimenzemi sociální exkluze jako nedílně spojené.
Politiku boje proti sociální exkluzi je nutné formulovat nejprve centrálně a
závazně na státní úrovni a poté z pozice moci motivovat obce, aby tuto politiku
přijaly a prakticky uplatňovaly. Je nutné odstranit příčiny, zejména je nutné
věnovat pozornost navrhování a uplatnění takových změn na úrovni organizace
praxe místní samosprávy. Způsob jejího fungování by poté neměl umožňovat
vytvářet (etnicky) segregované sociálně vyloučené lokality a stávající sociálně
vyloučené lokality umožnit sociálně citlivým způsobem odstraňovat. Úroveň
místní samosprávy se dosud ukazuje jako neschopná se o tento cíl zasadit sama.
B. Jordan (1996) konstatuje, že se v současnosti drolí základy sociální
solidarity. Chudí byli ponecháni sami sobě a mají menší motivaci pro participaci
v širší společnosti. Hovoří se o dezintegraci morální solidarity nechudých s
228
chudými a o měnících se příležitostech a hrozbách, s nimiž jsou chudí
konfrontováni. Současně s tím se zhoršuje i kvalita života chudých jedinců i
chudých komunit ve společnosti.
Současná společnost rozvinutých zemí je typická individualizací osudu
člověka. Dnes se lidé musejí spoléhat sami na sebe, bez opory širší sociální
skupiny. Jedinec sám se stává reprodukční jednotkou sociálního bytí. Vzniká
kapitalismus bez tříd s individualizovanými sociálními nerovnostmi. Vztahy
nerovnosti
přetrvávají,
jsou
však
redefinovány
v diskursu
individualizace
sociálního rizika (úzkost, konflikt, neuróza, pocit viny…). Užití bohatství (příjmu) je
spojeno se sociální, ekonomickou a politickou mocí a vlivem, ale také s životní
úrovní a životním stylem. Nerovnost ve spotřebě spočívá v tom, že chudí mají
přístup k těmto statkům nebo službám ztížen nebo zcela odepřen.
LITERATURA
BAUMAN, Z. 1995. Úvahy o postmoderní době. Praha : SLON, 1995.
BAUMAN, Z. 1996. Myslet sociologicky. Praha : SLON, 1996.
BERGHMAN, J. 1997. Social Exclusion in Europe: Policy Context and Analytical
Framework. In Beyond the Threshold: The Measurement and Analysis of Social
Exclusion, ed. by G. Room. Bristol : The Policy Press University Bristol, 1997, p. 1028.
BOURDIEU, P. 1993. Teorie jednání. Praha : Karolinum, 1993.
DAHRENDORF, R. 1991. Moderný sociálny konflikt. Bratislava : Archa, 1991.
JORDAN, B. A 1996. Theory of Poverty and Social Exclusion. Oxford: Polity Press,
1996.
LEWIS, O. 1966. The Culture of Poverty. Scientific American, 1966, vol. 215/4.
MAREŠ, P. 2002. Marginalizace, sociální vyloučení. In SIROVÁTKA, T. (ed) Menšiny
a marginalizované skupiny v České republice. Brno : Masarykova univerzita,
2002.
MAREŠ, P. 2000. Chudoba, marginalizace, sociální vyloučení. Sociologický
časopis, 2000, Vol. 36, No. 3: 285-297.
MAREŠ, P. 1999. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha : Slon, 1999.
MATOUŠEK, O. 1993. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha : Slon, 1993.
229
RUNCIMAN, W. G. 1996. How Many Classes are there in Contemporary British
Society?“ Sociology 24, 1996, p. 377-396.
STEINER, J. 2004. Ekonomie sociálního vyloučení. In JAKOUBEK, M., HIRT, T., (ed)
Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2004.
http://portal.mpsv.cz/sz/loca/pm_info/stat/trh_prace_pk.pdf.
SOUHRN
Sociální vyloučení má charakter sociální izolace. Pak je provázeno
koncentrací chudoby v určitých oblastech. To vede ke sdílení nejistého osudu.
Současně s tím se zhoršuje i kvalita života chudých jedinců i chudých komunit ve
společnosti.
RESUME
The social exclusion has a character of a social isolation. It is followed by
cumulation of poverty in a certain regions. This situation leads to sharing of an
uncertain fate. At the same time there is deterioration of a poor community‘s
and a poor individuals‘quality of life.
230
EXERCITATIO CORPOLIS – MOTUS – SOLUS 2008
Náklad:
Rozsah:
Vydanie:
Formát:
Vydavateľ:
50 ks
231 strán
štvrté
A4
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Fakulta humanitných vied
ISBN 978-80-8083-541-5
EAN 9788080835415
231

Banská Bystrica 2008 - Filozofická fakulta Univerzita Mateja Bela v

Transkript

Podobné dokumenty

UWAGA NA ZDRADLIWE SŁOWA! POZOR NA ZRÁDNÁ SLOVA

projevte svůj talent!

Úvod do managementu kvality a jeho nástrojů

(na příkladu programu Bon appetit: Radost z jídla)

POLITIKA KVALITY