Výstup projektu (ZDE

Základní umělecká škola, Potštát 36
projekty - výstup
Toulky s loveckou hudbou II.
a
Hudba nezná hranic 2005 - 2011
Potštát,12.11.2009
Toulky s českou loveckou
hudbou II.
Toulky s českou loveckou hudbou
II.
Dovolte nám, abychom vám přiblížili náš projekt,
nazvaný: „Toulky s českou loveckou hudbou II.“
Pokusíme se vám přiblížit, co je to vlastně lovecká
hudba, jaká byla její historie, jaké bylo její
uplatnění a jaké je nyní. Nedílnou součástí je
vývoj nástroje, tedy loveckého a lesního rohu a
samozřejmě
také
představení
našich
i
zahraničních předních skladatelů a hráčů lovecké
hudby. V druhé části projektu vás seznámíme s
tím, kde všude se můžete s loveckou hudbou
setkat, kde se jí můžete naučit, nebo aspoň kde se
jí učíme my.
Kde všude troubíme…
• Hubertské mše in B, in Es ladění
• Plesy, pohřby
• Při výkonu práva myslivosti (hony, samostatné lovy,
zkoušky psů z výkonu….)
• Slavnostní příležitosti (oslavy, výročí…)
• Koncerty a myslivecké sešlosti
• Letní kurz trubačů v Chlumu u Třeboně
• Soutěže trubačů v ČR, na Slovensku a v jiných zemích EU.
• Dny svatého Huberta, Svatohubertské slavnosti
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Vývoj lovecké hudby
Hudba a samozřejmě také lovecká hudba, provází náš život po dlouhá staletí.Dokladů a pramenů o
tom, jaká hudba se hrála v historických obdobích a jaké se používaly hudební nástroje, se dochovalo
velmi málo.Přes uvedenou skutečnost se řada hudebních teoretiků a vědců zabývá historickým
vývojem hudby a neustále zdokonaluje výsledky svého bádání.
Lovecká hudba v období baroka
Období baroka bývá v hudbě vymezeno přibližně roky 1600 až 1750.Vymezení jednotlivých
období je spíše orientační a přibližné, protože přes svou hranici nelze stanovit.Jednotlivá období se
částečně překrývala a také v různých regionech Evropy se vyvíjela různě.Tato zásada překrývání platí
pro všechna historická období.
Období baroka bývá členěno na rané, střední a vrcholné baroko.Rané baroko je spojováno
s počátky opery.Vrcholné Baroko bývá spojováno s hudebními velikány – Johan Sebastian Bach,
Georg Fridrich Händel a Antonio Vivaldi.
Mezi uznávané a významné skladatele středního baroka v Čechách patří Pavel Josef
Vejvanovský, který působil na Ostravsku a Olomoucku. Byl vynikajícím skladatelem a
trubačem.Komponoval skladby především pro dechové nástroje, zejména pro trubku.
O něco dříve než Vejvanovský se narodil v Jindřichově Hradci Adam Michna z Otradovic.
Michna bývá řazen k ranému baroku.Vynikal jako básník, skladatel a varhaník.Mezi jeho nejznámější
díla patří Česká mariánská muzika a Loutna česká.Michna složil i řadu písní, které následovně
zlidověly a dnes mnozí netuší, že se třeba jedná i o píseň – koledu Chtíc aby spal.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Velkým mezníkem bývá v lovecké hudbě označován přelom roku 1680 – 1681.Tato doba je
spojována s osobou hraběte Františka Antonína Šporka, který cestoval po různých zemích Evropy a
učil se na šlechtických panstvích správně hospodařit, získával cenné informace a kontakty.Z
dnešního pohledu je velmi překvapivé, že se to dělo v době, kdy byl Špork velmi mladý, ve věku 17ti
let.Na uvedených cestách zaujaly ve Francii Šporka parforsní hony.Tento typ honů a hlavně troubení
při nich, se Šporkovi zalíbilo natolik, že neprodleně poslal do Francie dva své myslivecké mládence,
aby se zde naučili troubit na parforsní rohy, naučili se organizaci parforsních honů a také příslušné
lovecké signály.Byli to Petr Röhlig a Václav Svída. K poctě těchto dvou trubačů byla na zámku v Lysé
nad Labem odhalena pamětní deska.
A tak začala slavné éra české lovecké hudby. Röhlig a Svída přivezli do Čech první nástroje –
parforsní rohy, první fanfáry k parforsním honům a zavedli v Čechách organizaci parforsních honů
dle francouzského způsobu.Postupně vychovali další trubače a po několika generacích se vytvořila
známá česká hornová škola, která sklízí úspěchy po celém světě dodnes.
Lovecké fanfáry se předávaly ústní tradicí, hráči se je od sebe učili navzájem, zpravidla neznali ani
noty,takže přesné znění skladby není známé.Navíc jak bývalo v baroku zvykem,skladbu si každý
trubač upravil podle svého a nikomu to nevadilo.Autoři skladeb na své dílo nebyli tak citlivý, jak je
tomu dnes.Lovecké fanfáry také často vznikaly z lidových písní, zkrátka pokud se píseň trubači líbila,
upravil si její znění a pokud to bylo zapotřebí, změnil i text.Důkazem toho je slavnostní halali, které
se dnes troubí.(Francie).
Lovecká hudba – vznik a vývoj
František Antonín Špork (9. března 1662, Lysá nad Labem – 30. března 1738)
Hrabě Špork vystupoval jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek náboženské
tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své soukromé tiskárně. Právě kvůli těmto knihám se
dostal do konfliktu s oficiálními kruhy, který skončil konfiskací knihovny a obžalobou z kacířství.
Špork pak proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře Matyáše
Bernarda Brauna) a jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním Kuksu a areálu zámku v Lysé nad
Labem. Kromě toho podpořil vydání kancionálu Slavíček Rajský (1719), který sestavil Jan Josef
Božan.
Pavel Josef Vejvanovský (1639 nebo 1640, patrně Hlučín - 24. července 1693, Kroměříž) byl
významný český hudební skladatel středního období baroka. Spolu s Adamem Michnou z
Otradovic je považován za nejvýznamnější české hudebníky 17. století.
Přesné datum skladatelova narození není známo, pouze nepřímo (díky záznamu soudního sporu,
kde Vejvanovský uvedl svůj věk) je odvozován rok 1639. Jeho rodiče žili postupně v Hlučíně,
Moravské Ostravě a Hukvaldech, jejich bydliště je doloženo však jen ve třetím ze sídel, a navíc až v
roce 1644, kdy zde otec Pavla Josefa působil jako kaprál hradní stráže. V letech 1656 –1660 studoval
Pavel Josef Vejvanovský na jezuitském gymnáziu v Opavě, kde se seznámil se skladateli Heinrichem
Biberem a Philippem Rittlerem, kteří na jeho hudební vývoj měli prokazatelný vliv. Po skončení
studií vstoupil Vejvanovský do služeb olomouckého biskupa Karla Lichtensteina jako člen orchestru,
působícího v Kroměříži. Po odchodu skladatele Bibera do Salzburgu byl v roce 1664 Vejvanovský
jmenován jeho nástupcem jako dvorní trumpetista kroměřížského zámku a dómský kapelník
chrámu svatého Mořice v Olomouci. V té době začíná jeho skladatelská dráha - první dochovaná
kompozice pochází právě z tohoto roku.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
V roce 1666 se Vejvanovský oženil. Z manželství s dcerou kroměřížského primátora, jejíž rodina
pocházela ze švýcarského města Lugano, se narodilo osm dětí. Roku 1670 převzal Vejvanovský též
roli představeného biskupské kapely a stal se jedním z nejlépe placených dvorních zaměstnanců.
Vlastnil řadu nemovitostí a byl váženým městským občanem i umělcem. Po roce 1690 spolupracoval
též na hudebním programu olomoucké katedrály sv. Václava. Vejvanovský zemřel 24. července
1693. V záznamu o pohřbu je uveden věk 60 let.
V roce 1949 byla v Kroměříži založena „Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského“, poskytující střední
a vyšší hudební vzdělání.
Pavel Josef Vejvanovský své partitury podepisoval se jako „polní trubač“. Vytvořil obsáhlé, převážně
orchestrální dílo, nejčastěji s bohatým obsazením dechových nástrojů. Skládal jak světskou (sonáty,
serenády, balety), tak chrámovou hudbu (sonáty, mše, žalmy, litanie, atd.). Celkový počet
Vejvanovského děl se odhaduje přibližně na 120 opusů. Skladatel současně vlastnil rozsáhlou sbírku
hudební literatury, v níž mnohé skladby nejsou signovány a přes výzkumy odborníků zůstává celá
řada z nich stále předmětem sporů o autorství. Za skladatelova života nebyly jeho práce příliš
rozšířeny, z dobových hudebních inventářů se objevuje pouze na několika místech (Slaný,
Kremsmünster, Pruské na Slovensku a Tovačov). V současné době je celé dílo Pavla Josefa
Vejvanovského uchováno v kroměřížském hudebním archivu.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Adam Václav Michna z Otradovic (asi 1600 – 1676) byl český raně barokní básník, skladatel a
varhaník.
Pocházel ze staré rodiny vladycké a byl dlouhá léta varhaníkem ve svém rodišti, Jindřichově
Hradci, kde měl i dům a obchod s vínem. Úpadek všeho národního života po Bitvě na Bíle hoře a
zvláště také pokleslost umění hudebního dotýkaly se bolestně Michny a povzbudily ho k napsání
jeho nejslavnějších děl. Roku 1673 také učinil značnější odkaz ve prospěch hudebníků studujících v
semináři u sv. Víta. Zemřel někdy na sklonku 17. stol., ježto připomíná se jeho píseň o sv. Mikuláši,
složená r. 1688.
Nejslavnější částí Michnova díla jsou tři kancionály, sbírky náboženských písní, k nimž
zkomponoval text i hudbu.
Česká mariánská muzika (1647)
Svatoroční muzika, aneb sváteční kancionál (1661)
Loutna česká
Mnohé jeho písně byly přejímány do dalších kancionálů, některé (např. Vánoční noc, známá také
pod názvem Chtíc, aby spal) časem zlidověly. Michnovo básnické i hudební dílo patří přes svou
lidovost a jistou naivitu – či snad právě pro ni – k tomu nejlepšímu, co nám v této oblasti české
baroko zanechalo.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Lovecká hudba v klasicismu
Období baroka bývá v hudbě vymezeno přibližně roky 1750 až 1800.Toto období trvalo
samozřejmě o řadu roků déle, protože klasicismus nevznikl, ani nezanikl ze dne na den.Zlatá
éra klasicismu, tj. vrcholná díla skladatelů z období klasicismu, skutečně patří do druhé
poloviny 18.století.
Klasicismus patří mezi nejznámější a nejoblíbenější období, a tak často můžeme slyšet
označení, že soubor hraje např. tzv.“klasickou hudbu“ nebo že hráli „klasiku“ apod. V těchto
případech se jedná o pojmy spojené s klasicismem.Tyto pojmy se však používají v praxi
poněkud volněji, v širším slova smyslu tak, že je míněna hudba jak z období klasicismu, tak ale
i z období baroka nebo romantismu.
Mezi vrcholné skladatele klasicismu patří např. Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a
Ludwig van Beethoven. Tyto skladatele znají i lidé, kteří se hudbě vůbec nevěnují.Uvedení
skladatelé nevyrostli jen tak sami, bez historických souvislostí.Obrovskou zásluhu na vývoji
hudby v období klasicismu mají čeští hudební skladatelé.Češi měli v té době obrovské
množství skladatelů a samozřejmě interpretů.Tito hudebníci byli většinou kantoři, pocházeli
zpravidla s chudých poměrů, řídili kostelní sbory a byli velmi dobře hudebně vzděláni.Přes
uvedenou kvalifikaci nemohli najít v Čechách práci, nemohli uživit rodiny a tak odcházeli hrát
a samozřejmě také komponovat hudbu, do nejrůznějších částí Evropy. V této souvislosti se
mluví v dějinách hudby o tzv. české hudební emigraci.
Čeští hudební emigranti zaplavili celou Evropu a měli obrovský vliv na skladatele jiných zemí,
kteří se od nich učili.K té době se vztahují rčení „Co Čech, to muzikant“ nebo „Praha
konzervatoř Evropy“.Čeští skladatelé – Stamic, Vaňhal, Briti, Bendové, Koželuhové, Šejchové.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Z hlediska kompozičního s hudba
klasicismu oprati hudbě barokní velmi
zjednodušila.Zpravidla byla komponována pěkná, ale jednoduchá melodie, která byla
podložena jednoduchým akordickým doprovodem.
Lovecká hudba bývá v období klasicismu označována jako zlatá éra parforsních honů.Na
parforsní hon chodilo panstvo nádherně oblékané, jezdilo v kočárech, bavilo se v altáncích a
věnovalo se především společenské zábavě a konverzaci.Samotný hon byl spíš záminkou pro
setkání význačných osobností.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Leopold Koželuh (rodným jménem Jan Antonín Koželuh) (26. červen 1747 Velvary – 7. květen
1818 Vídeň) byl český hudební skladatel a učitel hudby
Narodil se ve Velvarech se jménem Jan Antonín v rodině ševce Antonína Bartoloměje Koželuha.
Skladatel Jan Antonín Koželuh byl jeho bratranec a po nějakou dobu ho vyučoval hudbě. Jeho
dcerou byla Kateřina Koželuhová, která se později stala pianistkou. Roku 1774, aby zabránil
nedorozuměním a záměnám se svým bratrancem, si změnil křestní jméno na Leopold; toto jméno si
vybral podle císaře Leopolda II., k jehož korunovaci českým králem v katedrále sv. Víta 6. září 1791
Koželuh složil slavnostní kantátu. K jeho učitelům hudby v 70. létech 18. století patřil i František
Xaver Dušek který jej učil kompozici.
Jeho prvním opusem je baletní hudba z roku 1771 která byla provedena v Praze. Podobných skladeb
v následujících letech složil 25. Roku 1778 se odstěhoval do Vídně; zde byl pravděpodobně krátce
jeho učitelem Johann Georg Albrechtsberger. Od roku 1784 Koželuh ve Vídni provozoval vlastní
hudební nakladatelství.
Ve Vídni se Koželuh zařadil mezi nejznámější pianisty a na císařském dvoře se mu podařilo získat
místo učitele hudby arcivévodkyně Marie Alžběty, dcery Marie Terezie. V roce 1781 se uvolnilo
místo v Salzburku po odchodu W. A. Mozarta a Koželuh dostal nabídku toto místo převzít avšak
odmítl. Podobně jako Mozart, vstoupil Koželuh okolo roku 1790 ve Vídni do zednářské lóže. Roku
1792, když Mozart zemřel, přijal Koželuh nabídku stát se po něm dvorním skladatelem v Praze.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Koželuhovo dílo se setkalo s ohlasem po celé Evropě již během jeho života; v posledních letech
života se však ani on nevyhnul kritice. Bylo mu vytýkáno, že tvoří příliš mnoho, k jeho kritikům se
přiřadili i Mozart a Beethoven. Řada jeho skladeb nese znaky hudebního romantismu, některá díla
však jsou záměrně konzervativní, což dokládá například označení „triová sonáta“ které Koželuh
používal pro klavírní tria.
Koželuhovým nástupcem ve Vídni se stal František Vincenc Kramář.
Do dnešní doby se dochovaly asi čtyři stovky Koželuhových skladeb. Patří k nim mj. asi třicet
symfonií a 22 klavírních koncertů včetně jednoho koncertu pro čtyřruční klavír, nesporně jednoho z
nejlepších děl tohoto poměrně vzácného druhu. Komorní hudbu zastupují dva koncerty pro klarinet,
24 houslových sonát, 63 klavírní tria a šest smyčcových kvartetů. Z dalších skladeb jsou známa dvě
oratoria (Mojžíš v Egyptě), devět kantát a rozmanitá církevní díla, opery (Gustav Wasa - okolo r.
1792), baletní hudba a lovecké fanfáry.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Ondřej Anton, Andreas (Ondřej), trubač a skladatel, zemřel před 5. 4. 1831, Český Krumlov.
Byl trubačem ve službách Schwarzenberků. Komponoval příležitostně písně a lovecké
skladby, z nichž se některé dochovaly v zámecké hudební sbírce v Českém Krumlově.
Lovecké fanfáry jsou spíše hudbou užitkovou, nikoli hudbou koncertní.TO je jeden z důvodů,
proč se nám dochovalo tak málo skladeb z této doby.Fanfára se předávala zpravidla od trubače
k trubači, kteří se je naučili zpaměti a notový zápis se zřizoval zcela výjimečně. Bývalo však zvykem,
že každý šlechtic měl své fanfáry a nechával si je zkomponovat.Nikde v Evropě se nedochovalo
v období klasicismu tolik loveckých fanfár jako v Čechách a tak je možno slyšet Rakousku, nebo
Německu české lovecké fanfáry od výše uvedených autorů.
Jednou z významných českých skladatelů, který odešel do emigrace byl rodák z CHotěboře
Jan Antonín Mareš (1719 – 1794).Mareš hrál na lesní roh a violoncello.Do Ruska přišel kolem roku
1748.Nejdřív působil jako hráč v kapele hraběte Rjumina, následně pak u hraběte Naryškina.Právě
pro hraběte Naryškina vytvořil první „rohovou hudbu“.Vytvořil orchestr loveckých rohů, kde každý
hráč skutečně vyluzoval je jeden tón.Tím, že hráč hrál jen jeden tón, nebylo hraní pro trubače vůbec
složité a nacvičování skladeb šlo velmi rychle.Každý trubač sledoval pouze rytmus a střídáním
jednotlivých tónů různými trubači v různém rytmu se dosáhlo obrovského zvuku a efektu.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Mareš, Johann Anton (též Maresch), virtuos na lesní roh, zakladatel ruské rohové hudby (rogovaja
muzyka), narozen 1719, Chotěboř, zemřel 11. 6. 1794, St. Petersburg
Žák drážďanského virtuosa na lesní roh Antona Josepha Hampela. Byl také vynikajícím houslistou a
violoncellistou. Na popud hraběte Bestuževa odešel v roce 1748 do Petrohradu, kde se stal na dvoře
carevny Alžběty, později carevny Kateřiny II., dvorním muzikantem. Dvorní maršálek a carský vrchní
lovčí Naryškin pověřil Mareše vylepšením dvorské lovecké kapely lesních rohů. Mareš zjistil, že s
nevolnickými muzikanty, které měl k dispozici to nebude možné. Dal proto popud k sestrojení
souboru 38 rovných, mosazných, silně kónických rohů, z nichž každý byl naladěn pouze na jeden
tón. V praxi se užíval 2. stupeň přirozené tónové řady, protože ten lze nejsnáze na roh vyloudit. Rohy
byly stavěny od největších (3,6 m) s tónem A, po půltónech až po nejkratší (O,3 m) s tónem d3.
Některé nástroje byly opatřeny velkými čtvercovými klapkami, umístěnými až na nejširším konci
nástroje a ovládané dlouhým táhlem od nátrubku, které zkracovaly délku vzduchového sloupce,
takže základní ladění bylo možné zvýšit o půl tónu. Nejdelší rohy byly obaleny kůží, která
zabraňovala nežádoucím rezonancím. Rohy byly při hře drženy kolmo vzhůru, nejdelší byly položeny
na speciálních stojanech. Z těchto rohů sestavil Mareš soubor nejprve s 38, později až s 8O hráči, z
nichž každý hrál jen jeden nebo dva tóny. Přísná kázeň, soustavný výcvik a hra, umožňovaly podle
jednoduchých značek (tabulatur) zahrát i poměrně složité skladby (ouvertury, symfonie, fugy),
přičemž každý hráč „obsluhoval“ jen svůj jeden nebo dva tóny. Poprvé předvedl Mareš tuto rohovou
hudbu v roce 1751. Obdržel titul „kapelník dvorní lovecké hudby“ a v této funkci zůstal až do roku
1779. Ze strany ruské šlechty byla snaha považovat tuto rohovou hudbu za typický národní projev. S
Marešovými rohy bylo možné se již od šedesátých let 18. století setkat po celém území tehdejší
ruské říše včetně dnešních pobaltských států. Dokonce kolem roku 1832 byla v Německu v
Thüringenu zřízena ruská rohová hudba. Ruská rohová hudba zanikla v letech 1860-1870 s
příchodem žesťových nástrojů se strojivem. Celé soubory Marešových rohů jsou dodnes uloženy v
řadě muzeí.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Lovecká hudba v romantismu
Začátek 19.století je poznamenán určitým bojem mezi klasicismem a romantismem.Romantická
hudba je zcela jiná než klasická.Je uvolněná, nespoutaná, emocionální, bouřlivá a zvukově
bohatá.Líčí přírodu, navozuje atmosféru, znázorňuje fantazie a popisuje také různé děje.
Bohatost a různorodost romantické hudby spočívá například v tom, že můžeme slyšet drobné,
jemné skladby (např. písňových cyklech), ale také rozsáhlé symfonické básně, např. cyklus
symfonických básní Má vlast. Vznikají tzv. národní hudební školy.Českou školu zastupují významní,
světově uznávaní skladatelé, např. Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. Dvořákova 9.symfonie
„Novosvětská“ je v současné době dokonce nejhranější skladbou na světě.V Rusku komponuje Petr
Ilji Čajkovskij, v Německu Johanes Brahms, Richard Wagner, v Polsku Fryderyk Chopin. A lesní roh se
stává v době romantismu zcela rovnoprávným nástrojem.Je opatřen klapkami (strojivem) a má
ladítko.V orchestru jsou mu svěřovány nejnáročnější pasáže.Jakmile skladatel líčí přírodní krásy,
hned využije lesní roh.Nehrají se však jen lovecké scény, ale především nádherné kantilény.A lesní
roh tak zcela mění svůj zvuk a charakter.Ze signálního nástroje se stává nástroj melodický a stále
více se oceňuje zvuková krása tohoto nástroje.Toto se samozřejmě odráží i v sólových koncertech
pro tento nástroj.Jestli se na lesní roh hrály dlouho fanfáry, nyní jsou to v období romantismu
především pomalé, zpěvné, zvukově malebné melodie.Nastává tak revoluce ve vývoji lesního rohu.
V lovecké hudbě nadále přetrvává obliba parforsních honů, hrají se fanfáry od Leopolda Koželuha a
Ondřeje Antona. Parforsní hony jsou ale nákladnou záležitostí a panstvu činí stále větší potíže tyto
hony pořádat.A tak nastává ve 20 a 30 letech 19.století postupný útlum těchto honů a v polovině
století se parforsní hony téměř nepořádají.Lovecká hudba se dostává na velký rozcestník a hledá si
svoji novou budoucí podobu.
Lovecká hudba – vznik a vývoj
Lovecká hudba v období romantismu začíná plnit funkci výhradně ozdobnou,tzv. lovecké
fanfáry se nepoužívají k udílení povelů a pokynů, ale využívá se krásy a půvabu nástrojového zvuku a
působivosti jednotlivých skladeb.Vzniká celá řada nových skladeb určených k poslechu a ne
k lovu.Skladby navozují loveckou atmosféru, ale při lovu se nepoužívají.Jedná se z cela výhradně o
hudbu pro nástroje v ladění Es, nikoliv B, tj. jedná se o tzv. velkou loveckou hudbu.
Jedním z autorů nových skladeb v období romantismu byl Josef Schantel (1842 – 1902).Josef
Schantel byl především vynikající rakouský hornista, který byl označován za buditele rakouské
lovecké hudby.Nejednalo se tak v daném případě o myslivecké trubače,jak bylo doposud zvykem,
ale šlo o hráče na lesní roh,který hrál v různých orchestrech v Rakousku a hudba byla jeho
povoláním.Hrál dokonce ve Vídeňské dvorní opeře a ve Vídeňské filharmonii, věnoval se též sólové
hře na lesní roh.Pocházel z významné rodiny hornistů )děda, strýcové, otec hornisté).
Josef Schantel založil hornový kvartet – členové Emil Wipperich (etudy), Anton Wunderer,
Franz Pilcher.
Dne 27.4.1879 byl pořádán ve Vídni slavnostní průvod u příležitosti stříbrné svatby císaře
Františka Josefa I a jeho manželky.Sám císař si Schantla vyžádal, aby napsal slavnostní fanfáry.
Lovecká hudba začala opět kvést.Ve Vídni byla založena Schantlem Dvorní lovecká
hudba.Schantel se tak stává vůdčí osobností jak lovecké hudby, tak hráčů na lesní roh ve Vídni.Již
v této době můžeme vysledovat základy tzv. vídeňského stylu hry, který se dodnes dochoval jak
v lovecké hudbě tak i v symfonické hudbě a je celosvětově oceňován jako určitá zvláštnost u
Vídeňských filharmoniků.Ta pravá užitková hudba se však také velmi změnila.
Vývoj lesního a loveckého rohu.
Lovecké signály byly od pradávna důležitým dorozumívacím prostředkem lovců. Obraz
bohyně Diany s rohem je znám již z období antiky. Teprve o mnoho staletí později však lze od
jednotlivých zvuků oddělit melodické linky, z nichž vznikaly lovecké signály. Za nimi později
následovaly celé skladby. Tento vývoj by nebyl možný bez zdokonalování nástroje, který člověk ke
hře používal. Zcela jistě jím byl nejdříve zvířecí roh a až potom nějaký jednoduchý kovový nástroj.
Některé z těch nejstarších dochovaných pocházejí ze Starého Říma. Primitivní zatočené lovecké rohy
se postupně zdokonalovaly, vznikly první lovecké rohy, přibývalo tónů a skladeb. Rané francouzské
rohy byly daleko jednodušší než dnešní nástroje, které se skládají z komplikovaného souboru
kovových trubic a mechaniky, od 3 do 5 ventilů. Jejími předchůdci byly lovecké rohy, , které se
používaly hlavně při parforsních honech,při jízdě na koni.avšak jedinou možností, jak hrát na tyto
rohy, bylo využití přirozené harmonické škály tónů, která vycházela z délky nástroje. Později lesní
rohy zaujaly skladatele, kteří je začali uplatňovat, ve svých skladbách jako symbol zachycení přírody
a symbol zachycení atmosféry lovu. Ještě v dobách W.A.Mozarta byly lesní rohy stále velmi
jednoduchými nástroji. Hráči však měli drobná vylepšení. Nosili sebou sadu výměnných cuků –
různě dlouhých a zakřivených trubic, které tak měnili tón. Druhou významnou změnou bylo nové
držení nástroje, oběma rukama, levou rukou kousek pod nátrubkem, pravou začali dávat do
korpusu. Tím, že se ruka uvnitř korpusu stala jakousi pohyblivou částí, daly se na ni vyluzovat další
tóny, tzv. „kryté tóny“ , ač nebyly tak čisté, jako tóny bez techniky krytí. Někteří z velkých skladatelů
začali psát koncerty pro tento nový nástroj. Například Mozartovy hornové koncerty jsou psané
všechny pro přirozený lesní roh. Okolo roku 1815došlo k další podstatné změně, která vedla
k vytvoření nástroje, velmi podobnému dnešním lesním rohům, byla totiž vynalezena pístová
mechanika a rotační válce, které umožňovaly okamžitou změnu délky nástroje, bez ručního
přeměňování cuků. V té samé době vznikl standardní lesní roh v ladění F, který byl osazen třemi
válci a umožňoval hráči zahrát všechny tóny v rozsahu nástroje.
Významní představitelé lovecké
hudby
Dragutin (František) Pokorný byl český dirigent, hornista a folklorista. Narodil
se 10. října 1867 v Čermákovicích u Znojma a zemřel 21. října 1956 v Bělehradě.
Základy hudebního vzdělání získal u svého otce a poté šest let studoval hru na lesní
roh na Vídeňské konzervatoři. Po svých studiích byl pro svůj velký talent přijat na
místo hornisty a korepetitora do vídeňského Karlstheatru. Záhy však odešel do
Srbska, kde v Bělehradu se stal na dvanáct let dirigentem Srbského národního
divadla, kde nastudoval i několik operních představení. Za první světové války odešel
s armádou do Albánie, odkud byl evakuován do severní Afriky, kde organizoval
symfonický orchestr a uspořádal několik koncertů. Po návratu do Bělehradu se stal
na osmnáct let kapelníkem Srbské královské gardy, která byla až do založení
Bělehradské filharmonie jediným srbským symfonickým tělesem a měla velký
význam ve veřejném hudebním životě. Založil též hudební školu ve Vršci s
kapelnickým kursem,odkud vyšla řada dobrých hudebníků. Dragutin Pokorný
pořádal symfonické koncerty, na nichž propagoval zejména českou hudbu a
umožňoval vystoupení předních umělců.
Významní představitelé lovecké
hudby
Zdeněk Tylšar
Narodil se 29.dubna 1945 ve Vrahovicích. V osmi letech
začal hrát na housle, později na prostějovské hudební
škole na trubku. Na lesní roh se učil od svých dvanácti let.
Již dva roky nato, v roce 1958 byl přijat na Hudební a
dramatickou konzervatoř v Brně, kde studoval u pana
profesora Františka Šolce. Později po dokončení
konzervatoře studoval na JAMU v Brně taktéž u pana
profesora Šolce a zároveň se stal členem České
filharmonie. Od roku 1968 je v České filharmonii prvním
hornistou. Z jeho cen a ocenění stojí za zmínku 3.cena z
Pražského jara 1962, zvláštní cena za nejmladšího
účastníka v Mnichově roku 1969 a první cena a titul
laureát, obě z Pražského jara 1968. Zdeněk Tylšar hrál s
mnoha slavnými orchestry a dirigenty, ale hraje také
sólově. Vydal několik desítek desek, v podstatě všechny
významné skladby pro lesní roh. Věnuje se také
pedagogické činnosti u nás i Japonsku, kam je každoročně
zván. Vyučuje na AMU v Praze a na univerzitě v Toyamě.
Významní představitelé lovecké
hudby
Miroslav Štefek (7. března 1916 Líně u Plzně - 13. dubna 1969 Praha) byl významný
český hornista. V letech 1933-36 studoval na Hudební škole v Plzni u Antonína
Hlaváčka, poté na pražské konzervatoři (1936-40) a na AMU (1949-51) u Emanuela
Kauckého. V roce 1939 byl členem orchestru Zemského divadla v Brně. Od roku
1942 až do své smrti působil jako 1.hornista v České filharmonii. Svými
mimořádnými interpretačními výkony získával vždy obdiv dirigentů i odborné
kritiky, patří k legendám české dechové školy.Od r.1940 vystupoval také jako sólista.
Na festivalu Pražské jaro a přehlídkách koncertního umění provedl koncerty W.A.
Mozarta, F.A.Rösslera - Rosettiho, J. V. Sticha, Richarda Strausse, ale i řadu premiér
soudobých českých skladatelů (např. J. Pauera, I. Hurníka).Stejně všestranný byl
jako komorní hráč. Od r. 1946 byl členem Českého dechového kvinteta
filharmoniků, působil v Pražském dechovém kvintetu a v Komorním sdružení
profesorů konzervatoře. Významná je i jeho spolupráce se souborem Ars rediviva:
podílel se např. na první československé souborné nahrávce Bachových
Braniborských koncertů (koprodukce Supraphon/Columbia 1965).Jako sólista a
komorní hráč uskutečnil řadu nahrávek pro gramofonové společnosti a rozhlas, z
nichž mnohé získaly prestižní ocenění. Souborné nastudování Rejchových Trií pro
lesní roh, na němž se spolu s Miroslavem Štefkem podíleli i další hornisté České
filharmonie Vladimír Kubát a Alexandr Cír, bylo v rámci edice Musica Antiqua
Bohemica v r.1961 vyznamenáno cenou Akademie Charlese Crose. V letech 194957 vyučoval Miroslav Štefek externě na pražské konzervatoři.
Významní představitelé lovecké
hudby
Radek Baborák se narodil 11. března 1976 v Pardubicích, v
rodině s bohatou muzikantskou tradicí. Již od svých osmi let
se intenzivně věnoval studiu hudby a hře na lesní roh, pod
vedením profesora Karla Křenka. První úspěchy na sebe
nenechaly dlouho čekat. Za krátký čas se stal vítězem
prakticky všech národních soutěží, absolutním vítězem
rozhlasové soutěže Concertino Praga (ve 12 letech) a o tři
roky později i vítězem Pražského jara.
Od čtrnácti let studoval na Pražské konzervatoři ve třídě
profesora Bedřicha Tylšara. V této době se také s úspěchem
zúčastnil mnoha mezinárodních soutěží a obdržel mnohá
ocenění. Do současného výčtu úspěchů tak patří:
–
–
–
–
–
–
–
–
Pražské jaro 1991 (III. cena),
Mezinárodní rozhlasová soutěž UNESCO (1993),
Ženevská soutěž 1993 (II. cena, první neudělena),
Soutěž ARD v Mnichově 1994 (I. cena),
Markneukirchen 1994 (I. cena),
Ocenění Grammy Classic pro Českou republiku 1995,
Cena Davidoff 2001,
Mostly Classic Award 2002.
Významní představitelé lovecké
hudby
Bedřich Tylšar se narodil 9.července roku 1939, ve Vrahovicích. Začínal na Prostějovské hudební
škole na housle, později přešel na lesní roh. Hru na tento hudební nástroj studoval nejprve na
konzervatoři v Kroměříži v letech 1953-1958 a poté na JAMU v Brně u pana profesora Šolce v letech
1962-1967. Později působil jako sólohornmistr ve Státním symfonickém orchestru Gottwaldov,
Symfonickém orchestru FOK a Mnichovské filharmonii. Od roku 1972 je členem České filharmonie.
Je vedoucím dechového oddělení a profesorem lesního rohu na Pražské konzervatoři. Vystupoval s
mnoha významnými našimi i zahraničními orchestry, sólově nebo s bratrem Zdeňkem.
Své hudební vzdělání získal v roce 1958 na kroměřížské konzervatoři, od roku 1962 dále studoval na
JAMU. Od ukončení konzervatoře hrál jako orchestrální hráč v gottwaldovské filharmonii (dnešní
Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín), zde působil až do roku 1963. Během studií na JAMU dále hrál
se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, kde působil až do roku 1968. Poté se stal
členem Mnichovské filharmonie, od roku 1973 až do roku 2001 byl členem České filharmonie.
Kromě své orchestrální hry vystupoval také jako sólista doma i v zahraničí. Několikrát hrál sólově i na
festivalu Pražské jaro. Vystupoval za doprovodu téměř všech českých symfonických orchestrů.
Během této své úspěšné profesní dráhy natočil asi 20 gramofonových desek či CD disků zejména
pro domácí vydavatelství Supraphon, Panton a slovenský Opus. Existuje také poměrně velké
množství nahrávek pořízených jak pro Československý rozhlas resp. Český rozhlas tak i pro Českou
televizi. Kromě toho také působil jako člen mezinárodních porot na různých hudebních soutěžích. V
současné době působí jako pedagog na pražské konzervatoři (učí zde od roku 1972) v oddělení
žesťových hudebních nástrojů
Významní představitelé lovecké
hudby
Ondřej Vrabec (1979) se narodil ve Vysokém Mýtě. Hudební základy
získal na ZUŠ v Sezimově Ústí pod vedením učitelů Rudolfa Čermáka
(žáka legendárního hornového virtuosa Emanuela Kauckého) a Šárky
Práškové - Kvičínské. V letech 1993 - 2001 studoval na Pražské
konzervatoři nejprve obor lesní roh (prof. Bedřich Tylšar), následně
též dirigování (profesoři Hynek Farkač, Miroslav Košler, Jan Kasal,
Miriam Němcová a Vladimír Válek). Již v průběhu studia se
pravidelně zúčastňoval hudebních kurzů (Hornclass Nové Strašecí,
Francouzská akademie v Telči, Mezinárodní akademie Sándora Végha
- později B. Martinů), velmi intenzivně se věnoval komorní hře v
mnoha školních i profesionálních souborech (mimo jiné v
mezinárodně obsazeném Maurice Bourgue Ensemble), získával
cenné orchestrální zkušenosti (patřil např. k zakládajícím členům
komorního orchestru Berg) a dostal i řadu příležitostí recitalových
(Cyklus mladých České filharmonie, Hornclass, Prague Horn Festival
aj.) a sólistických (Pražský studentský orchestr, Collegium Antonína
Dvořáka Zlín, Pražská komorní filharmonie aj.). Je držitelem titulu
absolutního vítěze soutěže Konzervatoří v Ostravě, několik dalších
cen obdržel jako komorní hráč (Concertino Praga, Chomutov, soutěž
Mozartovy obce v Praze aj.). Ve svých 17 letech začal spolupracovat s
Českou filharmonií, v červnu roku 1999 byl v průběhu svého
absolventského koncertu definitivně jmenován sólohornistou tohoto
tělesa. Na sklonku téhož roku přednesl během závěrečného koncertu
japonského turné České filharmonie v yokohamské Minato Mirai Hall
Straussův Koncert č.1 (dirigent Vladimir Ashkenazy).
Studium dirigování na Pražské konzervatoři uzavřel spolu se Symfonickým orchestrem Českého
rozhlasu koncertem v pražském Rudolfinu. V letech 2002 a 2004 získal stipendia pro London
Masterclasses, kde pod vedením amerického dirigenta Benjamina Zandera pracoval s orchestrem
London Soloists Chamber Orchestra. Do dnešního dne dostal příležitost řídit ještě Symfonický
orchestr Pražské konzervatoře, Český studentský symfonický orchestr, Orchestr Akademie Sv.
Václava, Pražský filharmonický sbor, Pražskou komorní filharmonii, Jihočeskou komorní filharmonii
České Budějovice, Komorní filharmonii Pardubice, Filharmonii Hradec Králové, Plzeňskou
filharmonii a Filharmonii Bohuslava Martinů Zlín. Trvaleji spolupracoval s Jindřichohradeckým
symfonickým orchestrem a Collegiem Českých filharmoniků. S posledně jmenovaným tělesem
realizoval také dva gramofonové tituly : DVD "Proměny" ze společného turné se skupinou Čechomor
(Universal music) a v nedávné době pak CD koncertantní tvorby Karla Stamitze pro housle a violu s
Gabrielou Demeterovou (Supraphon). V současné době je posluchačem 4. ročníku dirigentské
katedry na Akademii múzických umění (profesoři Radomil Eliška, Jiří Bělohlávek, Tomáš Koutník,
František Vajnar, Oliver Dohnányi, dříve Leoš Svárovský, Josef Kuchinka, Jiří Chvála, Lubomír Mátl a
Pavel Pokorný ). Vedle časově náročného studia a působení v ČF své umělecké úsilí soustředí
především na aktivity komorní (Brahms Trio Prague, Juventus Quintet), sólistické (většina domácích
orchestrů včetně České filharmonie, dále např. Pressburger Philharmoniker, Státní filharmonie
Košice, Sólistes Européenes Luxembourg aj.) a nově též pedagogické (ve spolupráci s japonskou
společnosti And Vision Inc. Tokio). Pravidelně nahrává pro Český rozhlas. V květnu letošního roku si
odbyl svou operní premiéru - v opeře v Ústí nad Labem připravil nové nastudování Figarovy svatby
W. A. Mozarta.
Významní představitelé lovecké
hudby
Jiří Havlík(1956) studoval hru na lesní roh a kompozici
na konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.
Získal několik ocenění v mezinárodních hudebních
soutěžích (mj. Concertino Praga, Pražské jaro) a na
soutěži Ministerstva Kultury ČSR Zvláštní cenu za
kompozici a interpretaci Koncertu pro lesní roh. Od r.
1979 je členem České filharmonie, kde hraje 2. lesní
roh. Aktivně se věnuje sólové a komorní hře (mj. v
rámci souborů Pražské trio lesních rohů a česká
dechová harmonie), kompozici (z dalších skladeb např.
3 fugy pro 3 lesní rohy a klavír, Mileniana pro hornový
oktet, Úrovně pro žestě), dirigování a působí
pedagogicky. Od r. 1997 se podílí na organizaci
hudebního festivalu "Lesní roh - Praha", v posledních
šesti letech úzce spolupracuje s mezinárodním
hudebním festivalem a kurzy komorní hry "Ameropa".
Významní představitelé lovecké
hudby
Jindřich Petráš
Narozen 1961, studoval hru na lesní roh na
brněnské konzervatoři a JAMU ve třídě
profesora Františka Šolce. Již během studií
se stal členem a sólohornistou orchestru
Státní filharmonie Brno. Od roku 1985
působil jako sólohornista České filharmonie.
Je vítězem mezinárodních soutěží v
Mnichově, Markneukirchen, Ženevě a
Praze. Jako sólista pravidelně vystupuje s
řadou předních českých i zahraničních
orchestrů a na samostatných recitálech s
klavírem. Od roku 1996 je docentem na
Janáčkově akademii múzických umění v
Brně. Člen komorních souborů Pražské trio
lesních rohů a Česká dechová harmonie
Významní představitelé lovecké
hudby
Petr Hernych
Narozen v roce 1963. Hru na lesní roh studoval na
konzervatoři v Pardubicích u prof. O. Tvrdého ( 1978 1984) a na hudební fakultě Akademie múzických
umění ve třídě prof. Z. Tylšara (1984 - 1988 ). Od roku
1984 působí jako sólohornista Symfonického
orchestru hl.m. Prahy FOK. Jako komorní hráč
účinkuje například v dechovém kvintetu "Musica per
cinque", v "Českém dechovém sextetu" a dalších
souborech. V mezinárodní interpretační soutěži
Pražské jaro získal v roce 1987 třetí cenu, titul
laureáta a zvláštní cenu Českého hudebního fondu.
Od roku 2002 vyučuje hru na lesní roh na
konzervatoři v Praze.
V sólovém repertoáru má zahrnuta díla významných
komponistů, kteří se ve svých dílech lesnímu rohu
věnovali - Ch. Förstera, W. A. Mozarta, J. V. Sticha Punta,
J. Haydna, F. A. Rösslera - Rosettiho, R. Strausse, G.
Ph. Telemanna, A. Vivaldiho
Významní představitelé lovecké
hudby
Prof. František Šolc
Narodil se 25.6.1920 v Přerově. Vyrůstal v hudebním
prostředí – otec byl kapelníkem městské hudby. V roce 1935 se
přihlásil jako dobrovolník do Vojenské hudební školy v Praze, v roce
1939 byl přijat na konzervatoř v Brně, kde studoval obor hra na
lesní roh u prof. Kohouta. Působil jako sólohornista v Symfonickém
orchestru kraje brněnského. V téže době se stal zakládajícím
členem Brněnského dechového kvinteta. Janáčkovu akademii
múzických umění absolvoval v roce 1951. Do roku 1964 působil
jako interní pedagog na brněnské konzervatoři od roku 1964 se stal
interním pedagogem Janáčkovy akademie múzických umění v
Brně.
František Šolc povznesl brněnskou hornovou školu na světovou úroveň. Jeho žáci obsazovali první
místa na mezinárodních soutěžích a uplatnili se v nejlepších českých orchestrech. Byl výborným
pedagogem, o jeho výuku v Mezinárodních interpretačních kurzech, jejichž ředitelem byl několik
let, projevila zájem řada hornistů z celého světa. Externě vyučoval také na AMU v Praze a VŠMU v
Bratislavě. Byl pravidelným členem porot mezinárodních soutěží.
Po smrti prof. Františka Kudláčka byl od 27.8.1972 do 1.9. 1973 zastupujícím rektorem JAMU.
Rektorem JAMU byl od 1.9. 1976 a ve funkci setrval až do 31.8.1987
Významní představitelé lovecké
hudby
Zdeněk Divoký
Narozen v roce 1954, studoval hru na
lesní roh na brněnské konzervatoři a
JAMU u prof. Františka Šolce. Od roku
1973 působil jako 1. hornista ve Státní
filharmonii v Brně a od roku 1979 je
členem České filharmonie. Je laureátem
soutěží v Mnichově, Markneukirchenu a
Praze. Působí pedagogicky na pražské
konzervatoři a je členem různých
komorních souborů (dříve Foerstrovo
dechové kvinteto a Pražské žesťové trio,
nyní Pražské trio lesních rohů a Česká
dechová harmonie). Spolupracoval s
řadou nahrávacích společností jako je
Supraphon, Hänssler, Pony Canyon a
Naxos. Za doprovodu Českého komorního
orchestru natočil sólové CD Koncerty pro
lesní roh Antonia Rosettiho.
Významní představitelé lovecké
hudby
Stefan Dohr studoval na vysoké škole v Essenu u profesora Wolfganga Wilhelmiho a v Kolíně nad
Rýnem u Ericha Penzela.
Jeho první místo solohornisty bylo v opeře ve Frankfurtu. Na stejné pozici působil i v Orchestre
Philharmonique de Nice, v Deutschen Sinfonie Orchester Berlin, u Bayreuther Festspielen a v
Claudiem Abbadem založením Luzerner Festival Orchester; od roku 1993 je solohornistou v Berlínské
filharmonii. Je členem Ensembel Wien-Berlin. Sólově hrál s dirigenty jako je Claudio Abbado, Daniel
Barenboim, Elliot Gardiner, Roger Norrington, Christian Thielemann, Daniel Harding nebo Jeffrey
Tate.
Vedl kursy na Accademii Chiagana a na Conservatoire National v Paříži. Vyučoval na Hochschule der
Kunste v Berlíně, na Karajan-Akademii a byl hostujícím profesorem na Hochschule fur Musik "Hanns
Eisler" v Berlíně.
Pro Campanella Music nahrál skladby pro lesní roh a klavír od Franze a Richarda Strausse.
Žije v Berlíně, kde 25., 26. a 27.5. 2006 se svým domovským orchestrem (dir. Bernard Haitink) zahraje
Koncert W.A. Mozarta KV 495 (č.4).
Významní představitelé lovecké
hudby
Mgr. Tomáš Kopecký – absolvent
brněnské konzervatoře a JAMU (prof.
Psota, Kopecký a Šolc). Je laureáem
několika soutěží. Hrál 1. hornu v:
Gustav Mahler Jugend Orchester,
Mezinárodní filharmonii mládeže,
Libanonském národním symfonickém
orchestru. Spolupracuje s Filharmonií
Brno a Městským divadlem Brno. V
současné době hraje první lesní roh v
orchestru NDB. Je členem komorních
souborů Brno Brass Quintet, Brněnské
dechové kvinteto, Master Brass
Quintett aj.
Jako pedagog nyní působí na : JAMU,
Konzervatoř Brno, Státní libanonská
konzervatoř Bejrút.
Významní představitelé lovecké
hudby
Milan
Mrazík
absolvent
brněnské
konzervatoře a JAMU (prof. Psota, Kopecký a
Šolc). Účastnil se a je laureátem řady národních
i mezinárodních soutěží např. Pražské jaro
(1987), Markneukirchen (1989), Mezinárodní
soutěž v Gdaňsku (1990 – 1. místo/. Byl členem
Mezinárodní filharmonie mládeže Praha a
orchestru ND v Brně, v roce1988 hrál 1. hornu v
Gustav Mahler Jugendorchester. Od téhož roku
je sólohornistou Státní filharmonie Brno,
spolupracuje s dalšími orchestry (např. Czech
virtuosi) a je vyhledávaným komorním hráčem od roku 1987 kvarteto lesních rohů Hornfon,
Brněnští hornisté, dechové kvinteto Q Moravi,
dechové
kvinteto
Phoenix,
Harmonie
brněnských filharmoniků aj.
Upozornil na sebe i řadou sólových výkonů s
orchestrem. Spolupracuje s Českým rozhlasem
a televizí. Na brněnské konzervatoři učí od r.
1998
Významní představitelé lovecké
hudby
Jindřich Kolář vystudoval konzervatoř v Plzni ve třídě Jiřího Žurka a na AMU v Praze
u doc. Zdeňka Tylšara. Po vystudování obsadil na soutěži žesťových dechových
nástrojů Kraslice 1982 - 3. místo, a na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro
1982 - účast ve finále. V roce 2009 se také podílel jako lektor na LKT v Chlumu u
Třeboně.
Aktivity v oboru
do r. 1987 sólohornista Plzeňského
rozhlasového orchestru, do r. 1999
sólohornista Národního divadla Praha, v
současné době člen České filharmonie,
sólové nahrávky na CD, pro Český rozhlas,
jako sólista vystoupil mimo jiné v USA a
Japonsku, umělecký vedoucí souboru
Kvarteto Giovanni (propagace děl pro lesní
roh a smyčcové kvarteto).
Významní představitelé lovecké
hudby
Karel Šimek
Narozen 16. 5. 1961 v Karlových Varech,
studium na Konzervatoři v Plzni u prof. Jiřího
Žurka v letech 1976 - 1982 a na AMU v Praze u
doc. Zdeňka Tylšara 1982 - 1986. Působení ve
Filmovém
symfonickém
orchestru
a
v Orchestru činohry Národního divadla.
V současné době člen komorního orchestru
Virtuosi di Praga a spolupracuje s Českým
národním symfonickým orchestrem. Člen
Českého hornového kvarteta a žesťového
souboru Universal Brass Prague. Na plzeňské
konzervatoři vyučuje od r. 2003.
Lovecká hudba v Německu
Lovecká hudba má v Německu dlouholetou tradici, jednotlivé problémy řešilo
několik generací odborníků a logicky tak došlo postupně i k určité specializaci. V ČR
se s takovýmto stavem prozatím nesetkáváme, i když dříve nebo později patrně i u
nás obdobným stav také nastane. Při výběru německých představitelů byla
kritériem určitá univerzálnost a také dlouhodobost práce v oblasti lovecké hudby.
Prof. Uwe Bartels je bezesporu jednou z nejvýznamnějších a nejuniverzálnějších
osobností německé lovecké hudby. Narodil se roku 1934 v Cuxhavenu. V mládí
studoval hru na klavír a na lesní roh. Po dokončení základní školní docházky
studoval na střední škole obor lesnictví. Poté se však opět vrátil k hudbě a
vystudoval obor pedagogika se zaměřením na hudbu a fonetiku. Po dokončení
školy pracoval jako hlasový, řečový a hudební terapeut.
V roce 1960 založil společně s již zemřelým legendárním Reinholdem Stiefem
soubor trubačů s názvem Parforcehorn - Blaserkeis
Nordheide. Tento soubor
trubačů se stal velmi proslulým a dlouhá určoval směr vývoje lovecké hudby
v oblasti severního Německa. Soubor natočil několik CD nahrávek a podílel se na
vydávání a úpravách skladeb lovecké hudby.
Velkou zálibou prof. Bartelse byla historie a zejména pak historie lovecké hudby.
Velmi pečlivě a dlouhou dobu se vzdělával v oboru „staré hornové hudby a
pořídil se také sbírku historických hudebních nástrojů zaměřenou na historický
vývoj rohů. Uvedená sbírka byla opakovaně prezentována na několika výstavách.
Lovecká hudba v Německu
Dalším z významných osobností Německé hudby je Reinhold Stieff. S jeho jménem
se setkáváme na každém rohu. Byl velkým znalcem mysliveckých zvyků a tradic ,
aktivním trubačem a organizátorem různých akcí, byl lektorem, porotcem,
komponoval loveckou hudbu a řadu roků zastával významné funkce. Angažoval se
velkým úsilím při akcích a záležitostech celoněmeckých. V roce 1967 byla
jmenována komise pro složení německých signálů, jejímž členem byl R. Stieff
jmenován. V rámci revize došlo k provedení výběru stávajících skladeb a upravení
do vícehlasu. Jednalo se o významný počin, revize not byla přijata Německým
mysliveckým svazem. Z této revize vychází již všechny úpravy německých loveckých
signálů. Jednalo se však o skladby pouze pro lesnice a borlice in B. Později však
Stieff napsal devět sešitů lovecké hudby pro nástroje in Es. Zavedl něco jako
kategorizaci trubačů, která již funguje i u nás, avšak na trošku jiném principu.
V roce 1991 mu byla udělena německým mysliveckým svazem kulturní cena, za
zásluhy pro německou loveckou hudbu.
Lovecká hudba na Slovensku
Významnou osobností slovenské lovecké hudby je
bezesporu Ing. Edmund Hatiar.
V roce 1990 začal studovat Střední lesnickou školu a na
této škole ihned začal také hrát na borlici. Ve studiu
pokračoval na lesnické fakultě Technické univerzity ve
Zvolenu. Zpočátku znal pouze Slovenské lovecké signály
od Andrašovana, ale postupně si rozšiřoval repertoár
zejména o signály německé a české.
Během studia ve Zvolenu hrál se spolužáky v trubačském
souboru , mimo jiné s Ing. Olosem. Soubor na univerzitě
vedl Ing. Robert Marušák, tehdejší proděkan lesnické
fakulty, který též pedagogicky působí na ČZU v Praze. Na
univerzitě ve Zvolenu byly k dispozici tři lesnice in B zn.
Amati Kraslice, a tak Ing. Hatiar začal také hrát na lesnici.
S uvedeným souborem natočili trubači první CD s názvem
Slovenské polovnické signály.
Po ukončení studia a nástupu do zaměstnání se Ing.
Hatiar začal věnovat také pedagogické činnosti.
Lovecká hudba na Slovensku
Nejdříve vyučoval loveckou hudbu žáky ve Vavrišove a od roku 2000 na Střední lesnické škole
v Liptovském Hrádku, kde působí v současné době jako zástupce ředitele pro pedagogickou
činnost. Každým školním rokem je ne uvedené škole vzděláváno asi 15 nových trubačů. Kromě
pedagogické činnosti se Ing. Hatiar věnuje také kompoziční práci (např. skladba s názvem
Jozefovi Dekretovi Matejovie), psaní textů k loveckým skladbám jiných autorů (např. skladby
Ing. Olose) a organizátorské práci (např. pořádání trubačských soutěží). Udržuje čilé styky
s českými trubači, zejména se soubory OMS Přerov a ZUŠ Potštát. Navázal přátelské vztahy
např. s dřívějším předsedou Klubu trubačů Ing. Sekerou. A byl to právě Ing. Sekera, který mu
doporučil účast na Letních kurzech trubačů v Chlumu u Třeboně.
V roce 2007 se zúčastnil na základě pozvání Národní soutěže trubačů v Horce nad Moravou a
navázal kontakt s trubači z Potštátu a s ředitelkou potštátské ZUŠ Janou Kozubíkovou. Tak
vznikla nová spolupráce v oblasti práce s mládeží. Ing. Hatiar aktivně spolupracuje s Klubem
trubačů, v lednu roku 2008 se zúčastnil pracovního semináře o lovecké hudbě v Třeboni,
přednesl zde velmi zajímavý referát o slovenské lovecké hudbě.
Ing. Edmund Hatiar patří mezi nejvýznamnější představitele slovenské lovecké hudby. Svojí
pilnou a obětavou prací ovlivňuje dlouhé roky velký počet slovenských trubačů, zaměřuje se
zejména na výchovu mladé trubačské generace. Velmi významná je také jeho činnost
organizátorská, a to také v oblasti mezinárodní spolupráce. Je pro nás velkou ctí, že můžeme
s tak kvalitní a významnou osobností spolupracovat.
Lovecká hudba na Slovensku
Další významnou osobností slovenské lovecké hudby je
Ing. Michal Olos. V roce 1990-1994 studoval Střední
lesnickou školu v Liptovském Hrádku . V letech 1994-1999
studoval na Lesnické fakultě Technické univerzity ve
Zvolenu . Po absolvování základní vojenské služby pracoval
u Lesů SR,s.p., poté na Technické univerzitě ve Zvolenu
v Lesoprojektu ve Zvolenu. Od roku 2005 pracuje jako
učitel Střední lesnické školy v Liptovském Hrádku.
Již v mládí získal Ing. Olos hudební vzdělání. Nejdříve se
věnoval asi tři roky hře na klavír, od deseti roků studoval
v Lidové školy umění v Ružomberoku hru na trubku. Po
nástupu na střední lesnickou školu začal hrát na lesnici a
na borlici . V současné době vede na SLŠ kroužek
pokročilých trubačů (lesničiarov). V roce 2006 se zúčastnil
letního kurzu trubačů v Chlumu u Třeboně ve hře na
lesnici. Kromě popsané pedagogické činnosti vystupuje též
aktivně jako trubač a účastní se soutěží trubačů
pořádaných Slovenským poľovnickým zväzom.
Lovecká hudba na Slovensku
Hudební vzdělání a talent pro hudbu se projevují u Ing. Olose v kompoziční
činnosti. Z řady skladeb jmenujeme např. Divočáka, Lišku a Sojku, které vznikly
v roce 1998. uvedené skladby byly nahrány na první CD věnované lovecké hudbě
v SROV. Z podnětu Mikoláše Komanického vytvořil v roce 2002 signál Bažanta a
svým přátelům v zaměstnání věnoval signál s názvem Taxátorům. V roce 2005 složil
signály Jelen a Srnec, ke kterým napsal text Ing. Edmund Hatiar. Na letních kurzech
trubačů v Chlumu u Třeboně se seznámil s českou Hubertskou mší B dur, kterou
zavedl do trubačské praxe v SR. K uvedené mši přikomponoval Vstup a upravil texty
dalších částí tak, aby je bylo možno liturgicky zařadit do mše svaté a aby je bylo
možné zpívat ve slovenštině. Kromě lovecké hudby se také věnoval dechové
hudbě, kde hrál na trubku.
Ing. Olos je velmi talentovaným hudebníkem, který svoji tvůrčí činností výrazně
ovlivňuje novou mladou generaci slovenských mysliveckých trubačů.
Lovecká hudba v Rakousku
Dolní Rakousko (Niederösterreich) a Horní Rakousko (Oberösterreich) jsou tradičními centry
mysliveckého troubení. Loveckou hudbu zde po organizační stránce řídí tzv. Landesobmann
für Jagdhornblasen. V Dolním Rakousku, které se stalo v průběhu času přirozenou a
respektovanou autoritou pro území celého Rakouska, vykonává uvedenou funkci Prof.
Dir.Franz Stättner.
Prof. Stättner se od mládí věnoval hudbě. Svá hudební vzdělání započal studiem hry na
klarinet a v dospělosti se začal věnovat hře na lovecký roh. V současné době hraje na lovecký
roh v ladění B a také Es. Působí dosud jako aktivní trubač. Kromě lovecké hudby se věnoval ve
velkém rozsahu hudbě dechové., sborovému zpěvu a dirigování. Po celý svůj život byl
pedagogicky činný. Působil jako středoškolský učitel, ředitel středních škol, vyučoval trubače a
účastnil se jako lektor řady vzdělávacích kurzů. Vyvíjí také skladatelskou činnost a příležitostně
upravuje skladby pro svůj soubor. Je velkým znalcem mysliveckých zvyků a tradic, v této
oblasti bohatě publikoval.
Podle názoru předsedy KT při ČMMJ JUDr. Petra Vacka, spočívá největší význam Prof.
Stättnera v organizační práci a v určování dalšího směru vývoje lovecké hudby v Rakousku, a
troufám si říci, i v okolních státech. Prof. Stättner je vždy rozhodující osobností pokud jde
např. o zpracování soutěžních řádů, o způsob hodnocení trubačů na soutěžích, zpracování
ekonomických směrnic podpory mysliveckého troubení ze strany mysliveckého svazu,
způsobu vedení a obsahu odborných seminářů pro trubače a také pořádání koncertů lovecké
hudby. Význam takovéto činnosti je veliký a ostatní trubači to uznávají, včetně
„Landesobmanů“ z jiných zemí, kteří zpravidla pouze uvedené dokumenty aplikují na
konkrétní podmínky v jejich zemi.
Lovecká hudba v Rakousku
Prof. Stättner se věnuje velmi aktivně mezinárodní spolupráci, působí dlouhé roky jako
porotce na národních a mezinárodních soutěžích, přednáší na odborných seminářích o
lovecké hudbě a pravidelně spolupracuje s našimi trubači. Je třeba také ocenit jeho snahu
podpořit i začínající trubače ať již radou nebo poskytnutím možnosti účastnit se vybraných
akcí.
Každoročně v lednu organizačně garantuje a zajišťuje Prof. Stättner asi dvouhodinový koncert
lovecké hudby v hlavním městě Dolního Rakouska- v St. Pölten. Uvedeného koncertu se
účastní přibližně 1000 posluchačů z celého Rakouska, program je každým rokem zcela jiný a je
vždy zaměřený k určitému tématu, resp. myšlence. Koncert v letošním roce byl například
zaměřen na propojení lovecké a vojenské hudby. Předchozí rok byl věnován spojení lovecké
hudby se sborovým zpěvem. V dalších letech byl koncert např. věnován zcela novým
skladbám lovecké hudby a na koncertě byly vyhlášeny výsledky skladatelské soutěže. Ostatně
pořádání skladatelských soutěží patří také k hlavním projektům, kterým se Prof. Stättner
věnuje a které podporuje.
Lovecká hudba ve Slovinsku
Slovinsko je poměrně malá země, přesto má řadu výborných trubačů a podílí se
poměrně aktivně na mezinárodní spolupráci mysliveckých trubačů. Řada
slovinských trubačů mluví velmi dobře německy , a tak není větší problém se
domluvit, ostatně slovinskému jazyku čeští trubači částečně rozumí. Občas se
naskytne možnost setkat se trubačem ve slovinském souboru, který má původ
v Čechách a mluví velmi pěknou češtinou.
V oblasti mezinárodní spolupráce se velmi angažuje výrazná osobnost slovinských
trubačů - Gregor Otmar Rettinger. Narodil se 10. 11. 1939 v Celju, v současné
době žije v Domažle. Pan Rettinger nezapře své prapředky v České republice a je
možno se s ním o běžných záležitostech domlouvat česky. Rád Českou republiku
navštěvuje, pobývá zde (obvykle v jižních Čechách) minimálně 1x ročně po několik
dnů, občas navštěvuje také Svatohubertské slavnosti pořádané v říjnu Řádem
svatého Huberta na Kuksu.
Pan Rettinger působí jako aktivní trubač, hraje na parforsní roh in B a také in Es.
Aktivně se věnuje organizační činnosti, pomáhá při vydávání nových notových
materiálů a propagačních materiálů slovinských trubačů, bývá účasten jako porotce
na mezinárodních soutěžích.
Letní kurz trubačů
Chlum u Třeboně 2009
Ihned po příjezdu
Ihned po příjezdu do Chlumu u Třeboně
nás přivítal hráč České filharmonie Mgr.
Petr Duda, a předseda klubu trubačů při
ČMMJ Praha, JUDr. Petr Vacek. Záhy za
nimi se ukázali naši přátelé a přítelkyně
ze Slovenska ze SOŠ lesnická Liptovský
Hrádok, se kterými jsme se rovněž
přivítali. To nám rozehřálo naše
trubačská srdíčka a ihned jsme se začali
těšit na ten zajisté překrásný týden,
který zde strávíme.
První den na LKT
V sobotu 1.8.2009 jsme se jeli
zapsat do kurzu, kde nám byla
předána skripta a pomocná CD pro
výuku. O půl jedenácté zazněla
chlumecká fanfára v podání lektorů
kurzu. Odpoledne jsme již začali s
prvními lekcemi.
První lekce pro nás byly opravdová
muka, ale všichni z nás to nakonec
dobře zvládli. O půl páté jsme
začali nacvičovat skladby na
nedělní koncert. Po nácviku se
konal velký seznamovací večírek,
kde nemohlo chybět dobré jídlo,
pití, ale především dobrá nálada a
chuť do práce.
Druhý den a náš první koncert na
Třeboňském náměstí
V nedělní ráno, ihned po probuzení to
v našem ubytování vypadalo jak v
mraveništi. Ani přes celý den se na
tom nic nezměnilo. Dopoledne jsme
strávili ve výuce. Odpoledne jsme
mohli navštívit další konzultace s
určenými lektory pro daný den. O půl
páté jsme však již začali nacvičovat na
první koncert, který se konal v
Třeboni na náměstí.
Zaznělo zde trubačské desatero od prof.
Antonína Dyka a skladby, které se vyučují
na LKT. Zpestřením programu byla ukázka
pasování na lovce jelení zvěře. Po tomhle
programu jsme však usínali cestou
autobusem, možná proto, že předchozí
noc se toho moc nenaspalo…
Třetí den a koncert v lázních Aurora
Ráno od 8 hodin jsme opět začali pilně cvičit. Někdy se stalo,
že jsme chodívali dívat i do hodin někoho od nás, a většinou
jsme potom slyšeli, že si máme vytáhnout lesnice taky , a že
si zahrajeme trojhlas. Takže se stalo, že po půldnu troubení
jsme měli pusy „nadranc“. Po čtvrté hodině odpolední
následovala ukázka mysliveckých ceremoniálů v podání Petra
Votavy. Ihned po ní následoval nácvik na koncert , který
tentokrát proběhl v lázních Aurora v Třeboni. Večer byl
důvod k malé oslavě, jelikož nejmladší člen našeho souboru,
Honzík, slavil svoje narozeniny. Po sfouknutí svíček z dortu ho
sám rozkrájel a rozdal. Poté jsme si dali trochu ugrilovaných
ryb a odebrali se ke spánku, abychom byli na další den svěží.
Fotky z třetího dne
Fotky z třetího dne
Čtvrtý den a další z koncertů
Úterní den byl jiný. Probudili jsme
se do sychravého rána, taky tak
vypadala naše nálada. Avšak stačil
jeden povel paní ředitelky a
kmitali jsme zas jako pilné včeličky.
Ráno následovaly opět lekce a
hudební teorie. Odpoledne nás
ceremoniálem Hubertské mše
provedl Matěj Vacek, lektor kurzu
LKT a student konzervatoře ve hře
na lesní roh. Tradiční nácvik na
koncert tentokrát probíhal od pěti
hodin. V sedm hodin se již
rozeznívají tóny lesnic a borlic na
koncertu v Rapšachu. Hodinový
koncert provázela ukázka pasování
na lovce srnčí zvěře a ukázka
vábení jelenů.
Foto z Rapšachu
Pátý den a koncert v Litschau
Dopolední vyučování se odehrávalo na
více etap. Pořád jsme přebíhali mezi
svými hodinami a mezi hodinami, které
vyučovala paní ředitelka Kozubíková,
pomáhat a něco se přiučit při
souborovém hraní.
Odpoledne probíhaly myslivecké
ceremoniály v podání Kamila
Štípka a zpěv písní s mysliveckou
tématikou. V podvečer probíhal
koncert v Rakousku, pro který
však byla podmínka pěkné
počasí. Proto jsme se od rána
modlili aby nám vyšlo. Naše
modlitby byly vyslyšeny a tak
jsme si zahráli i mimo hranice
České republiky, v Rakouském
Litschau.
Dva říjní daňci …
Paní učitelka s paní ředitelkou při sólu ve skladbě Daněk od Josefa Selementa.
Holky zjistily, že se můžou
„namalovat“ …
Šestý den a koncert
v Plané nad Lužnicí
Dnešní ráno bylo v duchu souboje. Těžce se
nám bojovalo proti únavě, jelikož partička
karetní hry, zvané žolík se zvrtla až do jedné
hodiny ranní. Nicméně povinnost je povinnost
a tak jsme se donutili jít do hodin a tak jsme se
celé dopoledne vzdělávali. Od čtyř do pěti
hodin proběhla beseda s ing. Karlem
Bartoškem na téma čeští skladatelé lovecké
hudby. Poté jsme se rozjeli na koncerty. Jeden
autobus do Plané nad Lužnicí, zahrát pro
účastníky soutěže Zlatá srnčí trofej, pořádané
ČMMJ. I zde předvedl své umění vábič Tomáš
Třeský, student fakulty lesnické a dřevařské
České zemědělské univerzity v Praze. Druhý
autobus odjel na koncert do Staňkova. Poté nás
čelní představitelé lovecké hudby pozvali na
chalupu, kde jsme prožili krásný, společenský
večer s písničkářem Jožkou Šmukařem, který se
na tomto kurzu učí hrát taky na lesnici.
Fotky z Plané nad Lužnicí.
Tomáš
Třeský
Sedmý den
Sedmý den se nesl v duchu ponuré nálady.
Bylo to tím, že ten krásný týden, naplněný
učením, prací, ale i zábavou, pomalu, ale jistě
končí. Ve 12:00 proběhl ceremoniál, při
kterém byly předány poslední účastnické listy.
Náš soubor ZUŠ Potštát měl tu čest, že tento
slavnostní akt slavnostně doprovázel stejně
jako po celý týden slavnostními fanfárami. Po
tomto ceremoniálu se s námi bohužel museli
rozloučit naši přátelé ze Slovenska, kteří měli
ještě trubačské povinnosti a tak se vydali na
cestu k domovu. Od páté hodiny odpolední
měli možnost účastníci kurzu poslechnout si
vystoupení jednoho z nejlepších souborů v ČR,
Trubačů OMS Přerov. My jsme však využili
odpoledního volna a jeli jsme se podívat na
zámek Červená Lhota, kde jsem prožili krásné
odpoledne. Večer jsme si udělali takový
rozlučkový večírek, zapívali si u kytary písničky
a přislíbili si, že za rok se tu všichni sejdeme…
„Pilujeme“ slovenské signály a hlaholy …
Předávání účastnických listů
Naši přátelé ze Slovenska před
odjezdem…
Na zámku v
Červené Lhotě
Rozlučkový večer
Den poslední
A je to tady. Poslední chvilky v
Chlumu. Poté, co jsme se sbalili
a předali byt domácímu, jsme
se vydali vstříc poslednímu
koncertu, na náměstí Chlumu, u
kostela.Ten trval asi hodinu a
byl jednoznačně nejlepší ze
všech. Ještě dlouho po dohrání
bylo slyšet potlesk nadšeného
davu. Ještě před odjezdem jsme
si šli naposledy sednout do
restaurace
na
oběd…
Naposledy??? Jistě že NE!!!
Přece za rok se tu znova
sejdeme…
tak
tedy
31.
července 2010, naviděnou
Chlume…
Foto z posledního dne
Celou dobu jsme se vozili
Mercedesem…
Naše Esa cvičí…
Beny
Honzík
odpadl…
Lektor kurzu,
Matěj Vacek
Jaká matka,
taková dcéra…
A ještě pár fotek …
Jako dirigent si to
vyzkoušel i MVDr.
Erich Valehrach ...
Do hodiny přišel JUDr. Vacek a slyšeli
jsme klasickou větu : „Je to dobré, ale
zahrajte to jinak…“
A nakonec i naše paní
ředitelka byla po zásluze
„odměněna“ …
Našimi lektory na LKT byli:
Petra Čermáková
Alois Čoček
Petr Duda
Petr Hernych
Tomáš Kirschner
Jindřich Kolář
Jana Kozubíková
Šárka Kvičínská
Karel Šmejkal
Kamil Štípek
Otakar Švec
Robert Tauer
Matěj Vacek
Petr Vacek
Kristýna Vacková
Dana Vajcová
Petr Votava
Josef Zettl
Vzpomínka na LKT Chlum u
Třeboně 2008
Koncert v Cepu
Další aktivity
Další z akcí,se kterými se s vámi chceme podělit, a také ze kterých máme
fotografický materiál jsou soutěže (NSMT Horka nad Moravou - 2007, MSMT
Hluboká nad Vltavou - 2008, NSMT Křivoklát – 2009) ,soubor ZUŠ Potštát se
pravidelně účastní studentské soutěže ve hře na lesnici, konané v Kostelci nad
Černými lesy, dále se zúčastňujeme troubení v oborách (Lány a Hukvaldy),troubení
na Slovensku, ve spolupráci se SOŠ lesnická Liptovský Hrádok (Dni Svätého Huberta
ve Svätem Antonu a Slovenské trubačské soutěže Izra 2008 a Čadca – 2009, kam
jsme byli pozváni, jako čestní hosté.) Pravidelně jezdíváme troubit na Hubertskou
pouť do Valašských Klobouků. V loňském roce jsme se účastnili též slavnosti 60 let
založení podniku VLS, na zámečku Štiřín. Vystoupení na Pražském hradu ve
Španělském sále, při příležitosti devadesáti let od založení kanceláře prezidenta
republiky. Měli jsme možnost setkat se a hovořit s prezidentem a první dámou. Náš
soubor také každoročně zahajuje Výstavu trofejí honitby VLS ČR s.p. divize Lipník
nad Bečvou a honitby školního polesí ve Valšovicích na Střední lesnické škole v
Hranicích. Další mezník je i datum 6.10 2008, to jsme jeli na náš první koncert do
Liptovského Hrádku, kam se v letošním roce chystáme opět. Důležitým datem je
den 3.4. 2009, kdy proběhl koncert lovecké hudby na potštátském zámku a tak
jsme oslavili 10. výročí vzniku souboru lesnic. Hosty byli trubači SOŠ lesnická LH, se
svými profesory Ing. Edmundem Hatiarem a Ing. Michalem Olosem.
Pár slov k historii souborů Potštátské trio a
souboru VLS ČR. s.p. divize Lipník nad Bečvou
Něco z historie obou souborů: V 70. letech XX. století bývalý ředitel Vojenských lesů a statků
národní podnik Lipník nad Bečvou Ing. Karel Chyba zorganizoval pořádání trubačských kurzů
pro pracovníky z lesních správ. Tyto kurzy vedl po odborné stránce pan Doubrava z Lesního
závodu Litovel. Tato snaha z velké míry nedošla svého naplnění, protože z personálu, jenž se
těchto kurzů účastnil, pokračovali v troubení základních loveckých signálů pouze lesníci pan
Jiří Švarc a pan Václav Kotačka z LS Velký Újezd, kde tato tradice s přibývajícími lety trubačů
zanikla a u LS Potštát ji stačili předat nástupcům o generaci mladší pan Lubomír Schuster a
pan Jan Oprštěný. V 90. letech minulého století troubili v rámci Vojenských lesů a statků s. p.
Praha, odštěpného závodu Lipník nad Bečvou pouze tři lesní z LS Potštát – pan Jan Kelnar ml.,
pan Vlastimil Hon a pan Miloš Nakládal, kteří byli zváni jako trubači i do bažantnice Bochoř LS
Velký Újezd k zabezpečení zdárného a tradičního průběhu honů. V roce 1996 po úrazu oprášil
své zapomenuté znalosti ze hry na pozoun Ing. Jan Jeniš, polesný z LS Velký Újezd, a společně
se svým spolupracovníkem téže správy panem Antonínem Zedkem začali nesměle
jednohlasně nacvičovat lovecké signály a hlaholy od prof. Antonína Dyka. V roce 1997 již tato
dvojice odtroubila průběh všech honů v bažantnici Bochoř. V lednu 1998 nastoupil Ing. Jan
Jeniš na funkci vedoucího lesnického oddělení ředitelství divize VLS Lipník nad Bečvou a
navázal kontakt s trubači LS Potštát.
V trojici Ing. Jan Jeniš, Jan Kelnar a Vlastimil Hon se přihlásili jako Soubor trubačů VLS ČR, s.
p., divize Lipník nad Bečvou, na Národní soutěž mysliveckých trubačů konanou v září 1999 v
Rožnově pod Radhoštěm. Přes počáteční zděšení z kvality ostatních souborů a nutkání k
okamžitému odjezdu, vystoupili jako soubor poprvé veřejně a obsadili pěkné šesté místo. Z
Rožnova odjížděli s přesvědčením a nadějí, že příště to bude určitě ještě lepší. Ten první a
důležitý krok byl učiněn a další následovaly. V tomto roce připravovala na Potštátské slavnosti
trubače z LS Potštát ředitelka místní Základní umělecké školy – paní Jana Kozubíková, která po
ústní dohodě si Soubor trubačů VLS ČR, s. p., divize Lipník nad Bečvou převzala pod svá
„křídla“ a vedla je po odborné stránce ke zdokonalení se ve hře na lovecký roh. Po zjištění, že
další hornistkou na ZUŠ Potštát je paní učitelka Monika Čočková, která se souboru věnovala
se stejnou vervou, jako paní ředitelka a s nimi začali hrát tři kluci ve věku 11 –13 let , kteří se v
ZUŠ učili hře na lesní roh. Počet členů souboru se v letech 1999 – 2001 ustálil na 9 (Ing. Jan
Jeniš, Jana Kozubíková, Monika Čočková, Jan Kelnar, Vlastimil Hon, Pavel Machala, Jan Kelnar
nejml., Miloš Hynčica, Jan Jeniš ml.), který se rozrostl během dalších let na současný stav
složení od nejstarších až po nejmladší s cílem získání mladé generace, což se velmi dobře daří.
Některé trubače znám osobně již řadu let a prožil jsem s nimi velmi krásné chvíle. Nesmíme
opomenout výborné výsledky ze soutěží jako je třeba třetí místo z Mezinárodní soutěže
trubačů v zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou,třetí místo z mezinárodní soutěže pořádané
Rakouským mysliveckým svazem, první místo z národní soutěž Českých trubačů v Teplicích
nad Bečvou a také z loňské národní soutěže konané na Helfštýně a mnoha dalších úspěchů.
Soutěžíme…
Mezi posledními akcemi v roce 2008 bylo vystoupení trubačů vojenských lesů na slavnostním
zasedání zaměstnanců kanceláře presidenta republiky s presidentem Václavem Klausem a
jeho chotí Livií, konané při příležitosti 90. výročí od založení této instituce. Jedním z hlavních
účelů lovecké hudby je dodržování staletých tradic při lovech. Nádherně zní tóny ve volné
přírodě s vracející se ozvěnou při troubení nad úspěšně ulovenou zvěří, které lovce vede k
zamyšlení nad posledním loveckým zážitkem a vzdání pocty ulovené zvěři.
Soubor lesnic Potštátské trio vzniklo roku 1999 jako tzv. odnož velkého souboru lesnic VLS ČR.
Členové tria jsou především hráči velkého souboru VLS ČR a zakládajícími členy byli Jana
Kozubíková, Monika Čočková a Jan Kelnar ml. Byl to především ryze pracovní „problém“ –
výuky komorní hry na škole. Po sehrátí měli první vystoupení na národní soutěži v roce 2001 v
Přerově. Zde se umístili na 3.místě a v kategorii sólistů vyhráli. V té době hráli hlavně na
lesnice v ladění B. Po natáčení CD Lovecká hudba a jeho křtu se začali věnovat hře na
parforsní rohy ladění Es. Nyní hrají ve složení: Jana Kozubíková , Libor Nevtípil, Monika
Čočková, Jan Jeniš ml.a Jan Kelnar ml.( jako host ). Vystupují na svatohubertských mších B a Es
dur, koncertech vážné hudby, lovecké účelové hudby, slavnostech, ve výukovém programu –
Toulky s loveckou hudbou I. a II.(enviromentální vzdělávání) a v ES ladění hlavně na soutěžích.
Horka nad Moravou 2007
Česká lovecká hudba u nás patří neodmyslitelně ke svatohubertské tradici a v naší zemi má
pevné kořeny. Jsme vděčni, že se tuto překrásnou tradici daří udržet a dále rozšiřovat. Stalo
se dobrým zvykem, že se myslivečtí trubači každým rokem scházejí na semináři, při kterém
se řeší nejen problematika soutěžních skladeb, ale i počáteční krůčky ve hře a pomoc
trubačům – začátečníkům.Na soutěži pak ukáží trubači svůj um i odvahu vystoupit.V roce
2007 se seminář i soutěž uskutečnily na Moravě pod taktovkou souboru lesnice ZUŠ Potštát
a souboru VLS ČR. Městečko Potštát uvítalo na základní umělecké škole 31.3. a 1.4. zájemce
o seminář. Do chráněné oblasti litovelského Pomoraví přijeli 9. a 10.června na Loveckou
chatu do Horky nad Moravou všichni soutěžící. Veškeré propozice jsme umístili na
web.stránky KT při ČMMJ a školy. Soutěž je vypsána pro kategorie – ladění B a Es pro
soubory i sólisty. Stanoveny byly dvě povinné soutěžní skladby a jedna tzv. volná.
Samotná soutěž začala Slavnostní intrádou skladatele Tomáše Kirschnera v podání
našich souborů, přítomné za pořadatele uvítal Ing. Jan Jeniš. Zvuk loveckých rohů se rozléhal
po okolí do pozdních odpoledních hodin. Po celou dobu porota pečlivě hodnotila a
zapisovala výkony trubačů. Jak se na podiu střídaly jednotlivé soubory a pak jednotlivci,
sluníčko se nachýlilo k obzoru a přiblížilo se vyhlášení výsledků. Slova se ujel opět Ing. Jeniš,
aby trubače seznámil s výsledky soutěže. Tečkou za prvním soutěžním dnem bylo
Konopišťské halali pod vedením Mgr. Petra Dudy, člena České filharmonie. Druhý den,
v neděli dopoledne proběhlo společné vystoupení trubačů a pak následovala pod širým
nebem Hubertská mše Es dur pod vedením jejího autora JUDr. Petra Vacka. Následovalo
slavnostní vysvěcení „Zvonu života“, který nechal ulít pan Vlastimil Sedláček ve zvonařské
dílně v Brodku u Přerova na památku svých přátel a kamarádů Hubertova cechu, kteří již
nejsou mezi námi, ale zůstanou navždy v našich srdcích. Po poledni se všichni účastníci
rozloučili a rozjeli do svých domovů.
Horka nad Moravou 2007
Svěcení zvonu.
Poslední zkouška před
soutěží…
Horka nad Moravou 2007
Hluboká nad Vltavou - 2008
A je o tady, rok se s rokem sešel a je zde opět trubačská soutěž, konající
se tentokrát na překrásném zámku Hluboká nad Vltavou. V roce 2008 se
jednalo o soutěž mezinárodní a tak jsme se tady mimo českých trubačů
setkali se soubory s Rakouska, nebo třeba Polska. Počasí od rána
vycházelo na jedničku a tak ani naše nálada nebyla špatná. Soutěžili jsme
v kategorii soubory jako velký soubor VLS, malý soubor VLS a poté jako
soubor ZUŠ Potštát, kde byli žáci ZUŠ. Jako velký soubor jsme se v silné
konkurenci umístili na krásném 13 místě. Ve výkonu ostatních souborů se
objevily nějaké chybičky, takže nakonec jsme obsadili třinácté ,sedmnácté
a osmnácté místo. Litujeme, že jsme ihned po odtroubení museli
odjíždět, protože jsme měli hudebně doprovázet výročí založení podniku
Vojenské lesy a statky, s.p. a nemohli jsme se zúčastnit společenského
večera a povyprávět si tak se svými přáteli trubači z jiných souborů.
Hluboká nad Vltavou - 2008
Hluboká
nad
Vltavou
2008
Křivoklát 2009
A je to opět tady. Opět po roce pilně cvičíme na národní soutěž trubačů. V letošním
roce byla obzvlášť silná konkurence a tak jsme od začátku věděli, že to nebude
jednoduché. Ihned po příjezdu na ubytovnu tedy následovala velmi dlouhá
zkouška. Najednou se nám začalo zdát, že děláme nějak moc chyb, že nám to
netroubí, no prostě začali jsme být nervózní. Po příjezdu k hradu Křivoklát, kde se
soutěž konala, nás skladbou „Křivoklátská“ přivítal Mgr. Petr Duda, člen České
filharmonie. Chvíli nato už ale nastupujeme na podium, dostáváme pokyn a
hrajeme. Po odehrání třech skladeb se na sebe díváme tak všelijak a máme pocit,
že to bylo totální fiasko. Následovalo krátké volno, které jsme využili různě. Někteří
šli na prohlídku hradu,někteří se šli podívat do přírody okolo a jiní si prostě zašli na
pivo. A už tu je vyhlášení. Jaké je však milé překvapení, když se dozvídáme, že
porotcům se to jako fiasko nezdálo, naopak v konkurenci 24 souborů jsme se
umístili na nádherném 4. místě. Chybělo jen velmi, velmi málo a bronz „tam byl“.
Ovšem kategorie sólistů přinesla velikou radost do našich řad. Naše radost byla
obrovská, když jsme se dozvěděli, že paní ředitelka Kozubíková a paní učitelka
Čočková obsadily první místo v kategoriích sólisté. Ovšem doslova jako bomba
zapůsobila zpráva, že Honzík Oprštěný, nejmladší z trubačů na soutěži, obsadil ve
stejné kategorii místo třetí a překonal tak řadu trubačů, třeba i s hudebním
vzděláním. Úspěch na této soutěži byl nevídaný a tudíž večer bylo co slavit... Ráno
se nám moc vstávat nechtělo, nicméně jsme se sbalili a ukončili tak zas jeden
krásný víkend, strávený v ještě krásnějším prostředí.
Křivoklát 2009
Paní učitelka Čočková, Kozubíková,
vítězkyně kategorie soli a uprostřed
Honzík Oprštěný, který se umístil na 3.
místě !!!
Na soutěži nás přivítal hráč
České filharmonie Mgr. Petr
Duda
Křivoklát
2009
Lánská obora 2008
Na začátku ledna 2008 zazvonil paní ředitelce telefon a objevilo se neznámé tel.číslo.A tak vše
začalo a má pokračování.
Ozvala se totiž Kancelář presidenta republiky a následně Ing. Josef Šmondrk, vedoucí Lánské
obory s prosbou o užití díla – našeho CD s loveckou hudbou pro účely DVD Lánská obora,
fotografie obory a pod nimi hudba našeho souboru. Nejdříve úlek ředitelky, přemýšlení,
protože je to určitá forma pocty. Malá škola, a telefon z Hradu. Vše se vyřešilo ke
spokojenosti obou stran. Práce na DVD byly ukončeny, dílko bylo na světě a premiéru mělo na
Mezinárodním veletrhu v německém Dortmundu.
Vše se vším souvisí, to již zaznělo. DVD ředitelka školy převzala od pracovnice v Lánské oboře
31.5.2008, kam jsme byli pozváni zahrát při výstavě shozů. Po několika vstupech hraní během
dopoledne jsme v tomto pátečním dni v pravé poledne přivítali loveckými fanfárami první
dámu české republiky paní Lívii Klausovou. Po shlédnutí výstavy, přišla za námi s pozdravem,
jak jsme si nejdříve mysleli prohodit několik zdvořilostních frází, ale pak se rozvinula z toho
všeho řeč a báječné popovídání. Je fantastická a velmi příjemná. Po rozloučení s první dámou
jsme ještě měli možnost hrát pro významné hosty lánské obory v bažantnici Amálie,
shlédnout výstavu shozů s výkladem pracovníka obory. A co jsme se nedozvěděli od něj, řekl
nám na zpáteční cestě Ing. Jan Jeniš.
Vše má svůj začátek, ale i konec.My zatím ten konec nevíme a hlavně, nevíme kdy přijde.
Víme, ale že to tak brzy nebude. A to proto, že na konci roku 2008, jsme dostali možnost hrát
ve Španělském sále Pražského hradu při příležitosti oslav 90. výročí vzniku Kanceláře
presidenta republiky. V letošním roce jsme zavítali do lánské obory znovu a možná do roka a
do dne budeme opět účinkovat na Pražském hradu.
Lánská obora 2008
Lánská obora 2009
Jak jsem již psal i v roce 2009 jsme měli tu čest a dostali pozvání, abychom hrou na
lesnice doprovázeli přehlídku shozů a trofejí z lánské obory. Jelikož jsme 28. května
troubili na mezinárodní výstavě myslivosti, rybářství a včelařství, Natura Viva
2009,která se každoročně koná v Lysé nad Labem, neměli jsme to do Lán tak
daleko. A tak 29. května lánskou oborou opět zní překrásné tóny, které zapadají do
krajiny. Jediné, co v tomto roce moc nevyšlo, bylo počasí. Od našeho příjezdu
začalo mrholit a mrholení se přeměnilo v hustý déšť. Nakonec se však i příroda
umoudřila, zastavila déšť, a tak kratičký koncert, který jsme v oboře měli, se mohl
hrát pod širým nebem. V letošním roce jsme v oboře také zahráli s Pražským
trubačským sborem a trubačským půlkruhem FLD ČZU Praha. Doufáme , že za rok ,
opět budeme mít tu možnost hrát v tak krásném prostředí, kterým je Lánská obora.
Lánská obora 2009
Zjevné nadšení paní
ředitelky z právě
začínajícího
deště…
Nakonec se ale
počasí
umoudřilo…
Trubači VLS ČR s.p. , divize Lipník nad Bečvou a
soubor trubačů ZUŠ Potštát.
Obora Hukvaldy 2008
Hukvaldská obora,nádherné místo na severní Moravě, kam se v
loňském roce na konci května sjelo široké okolí, aby tady měli
příležitost, zúčastnit se Hubertské mše, která je sloužená přímo v
oboře. V neděli se otevřely brány obory všem návštěvníkům a v 1
hodinu odpoledne započal program, jehož součástí byla Mše svatá,
vystoupení našeho souboru VLS ČR s.p., divize Lipník nad Bečvou,
dále také vystoupení mažoretek a folklórních tanečních souborů.
Počasí nám také přálo a tak jsme si po odehrání koncertu mohli v
klidu při dobrém obědě užívat jejich umění.
Obora Hukvaldy 2008
Obora Hukvaldy 2008
Obora Hukvaldy 2009
V letošním roce nás v Hukvaldech vítalo krásné slunečné počasí, ačkoliv
ráno tomu bylo jinak. Nicméně celé hubertské slavnosti proběhly krásně.
Na místo jsme dojeli ve dvou skupinách. Jedna skupina, my, co jsme právě
přijeli ze slovenské národní trubačské soutěže konané v Čadci a potom
druhé auto, co přijelo z Potštátu. Přivítali jsme se, a začali jsme se
rozehrávat. Hubertská mše in B, jíž jsme troubili a také samozřejmě zpívali
společně s trubači SLŠ Hranice, zněla krásně Hukvaldskou oborou. Poté
následoval koncert našeho souboru, kterému nadšeně přihlíželo plné
hlediště lidí. Opět byl ke shlédnutí doprovodný program, v podání aerobik
teamu, mažoretek, cimbálové muziky a jiných. Celou částí obory se stejně
jako v loňském roce nesla vůně zvěřinových specialit, jimž opět neodolaly
naše mlsné jazýčky…
Obora
Hukvaldy
2009
Svätý Anton
Dni sv. Huberta 2008, svätohubertské slavnosti, organizované pod
záštitou Ministerstva pôdohospodarstva Slovenskej republiky. To
bylo první, co jsme slyšeli po telefonátu našich kolegů ze SOŠ
lesnická LH. Byli jsme pozváni, abychom tuto akci trubačsky
doprovázeli, jako soubor z české republiky společně s trubači ze
Slovenska. To byla pozvánka, která se neodmítá. Po příjezdu se nás
ochotně ujal Ing. Edmund Hatiar a provedl nás po zámku v Antonu a
později arboretem SLŠ a také historickým centrem nedaleké Banskej
Štiavnice. Druhý den se odehrála velkolepá slavnost, na které
nechyběli ani přední slovenští politikové a jiné významné osobnosti.
V programu byla ukázka vábení zvěře, ukázka společnej poľovačky,
neboli honu, a samozřejmě také trubačský koncert našeho souboru,
Potštátského tria. Na závěr jsme se Slováky „spojili síly“ a vytvořili
velký česko- slovenský soubor . Nadšenému davu jsme zahráli od
Leopolda Koželuha Terziánskou a Křepelčí fanfáru, a od JUDr. Petra
Vacka Finále z Hubertské mše in B. Moc se nám to líbilo a doufáme,
že Svätý Anton neslyšel tóny Potštátského tria naposledy.
Přijíždíme k zámku…
Slavnosti
Svätý Anton
Slavnostní nástup
Svätý Anton
Náměstíčko Banskej Štiavnice…
Slovenští kolegové při
ceremoniálu
Naše paní
ředitelka…
Izra
Izra, co to je, kde to je, co tam bude, to jsme věděli – soutěž slovenských trubačů.
Tak – co to je, nádherné jezero uprostřed slovenských lesů, ležící 40km od města
Košice na státních hranicích s Maďarskem.
Dojeli jsme na pozvání našich přátel ze slovenského poľovnického zväzu a na pozvání
Ing. Edmunda Hatiara, profesora SOŠ lesnické v Liptovském Hrádku a ředitele této
soutěže.
Tato soutěž se v mnohém podobá naši české soutěži trubačů, můžeme říci, že ji
v mnohém kopíruje a některé věci přejímá.
Na Izru jeli jen čtyři trubači – paní uč. Jana Kozubíková, Monika Čočková, člen
souboru Potštátské trio Libor Nevtípil a Jan Jeniš ml., a to z toho důvodu, že v té
době hráli a ovládali hru na parforsní rohy jen oni čtyři.Totiž během soutěže o
přestávkách mezi jednotlivými kategoriemi hráli a představovali českou loveckou
hudbu.No a do poroty zasedla i Jana Kozubíková.
Od jezera Izra přijeli všichni unaveni, ale spokojeni. Podařilo se totiž navázat další
kontakty a spolupráci. Díky tomu jsme pak na podzim hráli při návratu z Ukrajiny na
koncertu v Liptovském Hrádku. Prostě, vše se vším souvisí.
Slavnostne lesnice…
Izra
Paní ředitelka v porotě.
A bude se hrát…
Izra
Michaela
Bobriková,
studentka
TU Zvolen,
v kategorii
Sólisté.
Ing.Edmund Hatiar – zástupce
ředitele SOŠL Liptovský Hrádok a
Jana Kozubíková – ředitelka ZUŠ
Potštát.
Čadca
Ihned po telefonátu ze Slovenska se na nás začala paní ředitelka usmívat a
oznámila nám, že jsme jako čestní hosté pozváni na soutěž slovenských
trubačů v malebném městečku, nedaleko českých hranic, zvaném Čadca.
Bohužel však paní ředitelka stihla ochořet a tak jsme se vydali v „oslabené
sestavě“. Soutěž probíhala na překrásném, čtyřhvězdičkovém hotelu
Husárik, ukrytého v zalesněných kopcích nad městem. My jsme
doprovázeli celý program soutěže skladbami ze staré české lovecké hudby.
Našim přátelům z Liptovského Hrádku se dařilo a tak si odnesli 5 z 12
pohárů. Po soutěži se konal koncert na náměstí v Čadci, kde byly
představeny Slovenské poľovnické signály, ale také slovenské lidové písně,
které pro lesnice upravil Ing. Michal Olos ze SOŠ lesnická LH. O koncertu
sami Slováci napsali : „Vrcholným bodom programu bolo vystúpenie
kvarteta Trubačov ZUŠ Potštát pod vedením Libora Nevtípila z ČR, ktorí
predstavili súčasnú aj starú loveckú hudbu v ČR.“ Myslím, že nebudu
mluvit sám za sebe, když řeknu, že povinná soutěžní skladba KYSUCA nám
bude ještě dlouho znít v našich uších, nejen pro svůj text ale hlavně pro
velice krásnou a chytlavou melodii.
Čadca
Hotel Husárik ****
hrajeme Begrüssung
Katarína Máliková, trubačka SOŠ
lesnická Liptovský Hrádok, 3. místo
kategorie Soli do 20-ti let.
Čadca
Naši trubačští kolegové –
SOŠ lesnická Liptovský Hrádok
Valašské Klobouky
Valašské klobouky, krásné místo v Beskydech, kde se
rádi vracíme, už jen pro ten nádherný pohled do té
překrásné přírody. Nicméně kvůli tomu tady nejedeme
a tak teda nezbývá než vysednout z aut a jít se
rozehrát, jelikož nastávající Svatohubertské slavnosti
zahajujeme Hubertskou mší, kterou napsal Josef
Selement a JUDr. Petr Vacek. Po zaznění všech tónů
mše, kterou sloužil otec Jan Kornek, mimo jiné také
vášnivý myslivec, naše soubory měly asi hodinový
koncert, kde zazněla stará lovecká hudba. Vrcholem
bylo vystoupení Potštátského tria s nástroji v ladění Es,
které sklidilo bouřlivý potlesk.
Potštátské trio
Valašské
klobouky
Otec Jan Kornek
Štiřín
Ihned po odtroubení na mezinárodní soutěži trubačů v Hluboké
nad Vltavou jsme se vydali na zámeček Ministerstva vnitra České
republiky, pojmenovaný Štiřín. Tam probíhala oslava šedesáti let
od založení státního podniku Vojenské lesy a statky. Zahajovali
jsme v šest hodin odpoledne a doprovázeli jsme celý obřad. Poté
následovala módní přehlídka, kterou moderoval Petr Svoboda.
Potom následoval společenský večer kde nechybělo spousta
dobrého jídla, pití a hlavně, spousta dobré zábavy, kterou nám
zpříjemňovala dechová kapela z jižní Moravy.
Štiřín
Koncert v Liptovském Hrádku 2008
V minulém roce při zpáteční cestě ze
Zakarpatí
jsme
se
zastavili
v Liptovském Hrádku, abychom zde
společně se Slováky realizovali
koncert lovecké hudby . Konal se
v kulturním domě – kinosále města.
Vše připravené, zorganizované.
Koncert byl úspěšný jak po
stránce hudební, tak i přátelské.
Naplněný kinosál, a to ať už žáky
lesnické školy, či občany a čelními
představiteli města více jak
hodinu přihlížel naší trubačské
dovednosti. Na konci nás
odměnili bouřlivým potleskem.
Ing. Edmund
Hatiar, zástupce
ředitele pro
pedagogickou
činnost, při
úvodním slovu k
projektu.
My jako trubači jsme si vyměnili mnoho
zkušeností, hlavně naši pedagogové, co
se týká lovecké hudby. Hlavně Ti totiž
nikdy nezůstávají u jednoho díla a plánu
a jakmile je jeden úkol splněn, už na nás
šijí další a další. Ráno, po probuzení nás
ing. Hatiar mile překvapil, když nám
oznámil, že pro nás má překvapení.
Ředitel SOŠL LH ing.
Viliam Prukner při
úvodním slovu.
Dojeli jsme do nedaleké Pribyliny a
navštívili muzeum, ve kterém například
režisér Juraj Jakubisko natáčel film
Bathory. Potom jsme ještě vystoupali na
vyhlídku, která nám umožnila se
rozloučit s Liptovským hrádkem. Takže
Hrádku, doufám že se brzo setkáme,
nashle…..vlastně, dovidenia .
Pribylina a výhled
na LH
Liptovský Hrádok
Muzeum v Pribyline
Na vyhlídce
Koncert na Potštátě 2009
Potštátským zámkem zněly tóny lovecké hudby slavnostního koncertu při příležitosti 10. výročí
založení obou souborů. Koncertem provázeli Ing. Jan Jeniš s paní Janou Kozubíkovou a tato při
zahájení řekla: „Příroda a hudba patří neodmyslitelně k sobě. Nic na světě nedokáže lépe vytvořit
vůni a barvy svěží přírody – klepání, čekání, kodrcání, tlukot, zpěv ptáků a všechny tóny lesa. A snad
proto, že nám v dnešním uspěchaném světě techniky chybí trochu klidného šumného lesa, slaví
lovecká hudba úspěchy. K její cestě na výsluní kultury přispívají i naše soubory. Proto si zaslouží,
abychom se s jejich činností mohli podělit každý den, aby až nám bude smutno jsme mohli otevřít
dveře lesu“.
Mezi přítomnými bylo mnoho význačných hostů, kteří přišli oběma souborům pogratulovat i
poděkovat za propagaci lovecké hudby, popřát do dalších let mnoho úspěchů v jejich činnosti a
poslechnout si koncert lovecké hudby
se zahraniční účastí.
V podání souboru trubačů VLS ČR, divize
Lipník nad Bečvou jsme se zaposlouchali
do tónů lesnic, které nás lákaly na
procházku hvozdy Moravské brány a
Oderských vrchů ve skladbách: Začátek
honu, Fanfára č.14 a Zvěř směřuje k vodě
autora Ondřeje Antona, Tereziánská
fanfára od Antonína Koželuha a Josefa
Selementa Jelen, Daněk, Srnec a Černá.
Od trubačů Potštátského tria zazněly
skladby od Josefa Selementa Znělka
ČMMJ, Lovecká znělka a od anonymů
skladby Fanfára č.6, Švarcenberské halali
a Bukvojova Fanfára.
Paní ředitelka při úvodním
slovu
Průřez slovenskou poľovnickou
hudbou a loveckými signály zazněl v
podání hostů z lesnické školy
Liptovský Hrádok. K tomu Jana
Kozubíková sdělila: „Naši přátelé
poprvé za námi dojeli na pozvání do
Horky nad Moravou, kde probíhala
soutěž mysliveckých trubačů. A jak
to už bývá, začaly vznikat první
nápady, vzlétly první vlaštovky a my
věděli,
že
spolupráce
bude
harmonická, že vše bude znít ve
veselé durové tónině. Setkali jsme
se nicméně i jako soupeři na
několika soutěžích.
Díky prozíravosti pracovníků odboru školství a vrcholnému
managementu Olomouckého kraje se mohla i naše škola
zapojit do programu environmentálního vzdělávání. Proto se
setkáváme i jako partneři při projektu - Toulky s českou
loveckou hudbou. Projekt žije druhým rokem a tak, jak ing.
Hatiar pravil na podzim při koncertu u přátel na Slovensku,
snad se nám povede vydat společné CD i se zpěvníčkem
nádherných nejen slovenských, ale i moravských a českých
písní upravených pro lesní rohy a lesnice se zpěvem.
Koncert na Potštátě
2009
V letošním roce jsme se společně zúčastnili
akademické soutěže v Kostelci nad Černými
lesy a jedno velké pracovní setkání je
domluveno na srpen v Chlumu u Třeboně,
kde probíhají kurzy lovecké hudby pod
vedením JUDr.Petra Vacka a Mgr.Petra Dudy.
A protože hudba nezná hranic, což je náš
druhý projekt, který sahá až na Zakarpatí, si
nyní v podání našich souborů vyslechnete
soutěžní skladby pro akademickou soutěž“.
Ve společné vystoupení všech souborů
zazněly skladby od Petra Vacka Francouzský
pochod, Petra Dudy Akademická fanfára,
od Ivy Šimkové Křivoklátská, Dykovo Halali
a Finale z B dur mše Petra Vacka – Josefa
Selementa
.
Ing. Jan Jeniš provedl na tomto slavnostním
koncertu ve smyslu mysliveckých tradic
pasování absolventa mysliveckých zkoušek
Martina Poláka (člena souboru trubačů VLS
ČR, divize Lipník nad Bečvou) za myslivce a
přijetí do cechu mysliveckého.
HUDBA NEZNÁ
HRANIC
2005 - 2011
Hudba nezná hranic 2005 - 2011
Nejen na konci kalendářního roku by měla proběhnout rekapitulace a zamyšlení
nad tím co se povedlo, podařilo dotáhlo do konce, ale i to, co uděláme. V tomto
vydání potštátských listů Vás seznámím jak probíhá spolupráce s hudební školou
v Užhorodě. Velmi ráda se s Vámi podělím o zážitky, vzpomínky i radosti z cest po
malebné zemi – Zakarpatské oblasti Ukrajiny.Tak jako říká náš přední český fotograf
Ing.Rudolf Štursa: „Tato zem je Bohem zapomenutá, ale nádherná.“ Díky skvělým a
obětavým lidem, jakými jsou pan Dr. Ivan Latka a paní Olga Buksar se podařila
v roce 2005 skvělá věc – byla navázána spolupráce mezi dvěma subjekty, ZUŠ
Potštát a Dětskou školou umění Užhorod. Díky skvělým a obětavým lidem tuto
zemi poznáváme.První z cest se uskutečnila v květnu roku 2005 a naši školu jel
reprezentovat a zastupovat DPS Sluníčko pod vedením paní učitelky Marie
Moštěkové. Vše proběhlo podle plánu a našich představ. V roce 2006 přijeli na
pozvání v měsíci dubnu naši přátelé a kolegové z užhorodské školy za námi na
Potštát a nezůstalo jenom u koncertů, ale své přátele jsme provedli po našem
malebném okolí. A letos? Jak jinak, než že jsme v započaté práci
pokračovali.Dvanáctý červen byl dnem, kdy jsme opět na bázi smlouvy odjeli
koncertovat směr Zakarpatí. Smlouva o spolupráci byla opět stvrzena podpisem
obou ředitelek škol dne 13.června 2007 v Užhorodě.
Od tohoto data do 18.června se představily a koncertovaly na Zakarpatí Soubor
lesnic VLS ČR,s.p. divize Lipník nad Bečvou a Potštátské trio.Úmysl proniknout
s českou loveckou hudbou do tohoto kouta Evropy se zdařil.Hrálo se v koncertním
sále dětské školy umění Užhorod, na Institutu lesnictví v Chustu, ale i v nádherné
přírodě Siněvirského národního parku, pod jezerem Siněvir. Česká lovecká hudba
bude uchována v korunách vzrostlých smrků.Zaznělo mnoho chvály.Neuběhly ani
čtyři měsíce a my se ocitli v Užhorodě opět.Tentokrát jsme zůstali „jen“ v Užhorodě
na hudební škole a věnovali se vystoupením a setkáním se studenty .Školu
tentokrát jelo reprezentovat žesťové duo a skupina Převážně nevážně /rocková
hudba – styl SKA/ - ve skupině hrají absolventi 1.stupně základního studia školy,
kteří pokračují v základním studiu druhého stupně. Dalším přínosem z této cesty
se stala pro ZUŠ Potštát smlouva o spolupráci s Kyjevskou slovanskou univerzitou –
pobočka Užhorod a to opět jak po stránce pedagogické, tak i umělecké. Učitelé
dechového a kytarového oddělení i žáci školy získaly další z cenných poznatků –
poznání kultury a život na východ od naší země. Nyní po třech letech můžeme
konstatovat – škola se vydala správným směrem po lince dlouhodobé spolupráce a
tudíž se učitelé i žáci mohou vracet k započaté práci.
Jana Kozubíková , ředitelka ZUŠ Potštát
Hudba nezná Hranic 2005 – 2011
Název:
Základní umělecká škola, Potštát 36
Adresa:
753 62 Potštát 36
Koordinátor projektu ve škole:
Jana Kozubíková, ředitelka ZUŠ Potštát
Název projektu
Hudba nezná hranic Potštát - Užhorod 2005 - 2012
Partneři projektu
Užhorodská dětská škola umění Užhorod
Základní umělecká škola Prešov
/ v rámci smluv regionu Karpaty/
Kyjevská slovanská univerzita, pobočka Užhorod
Dětská škola umění Teresva
Koordinátoři projektu na Ukrajině: Ludmila Nesuch, ředitelka Kyjevské slovanské univerzity pobočka Užhorod
Natalia Petrova, pedagog ČJ na univerzitě
Natalia Hromova, ředitelka DŠU Užhorod
Délka projektu
podložena smlouvami na roky 2005 – 2012 ve dvojjazyčné mutaci
Podpora:
Ukrajinský konzulát Brno
Klub J.A.Komenského a T.G.Masaryka v Užhorodě
Ruský dům ve Lvově
Český konzulát Kyjev
Cíl projektu výměny na bázi dohody o umělecko-pedagogické spolupráci
koncertní činnost žáků a učitelů
slovanské národy jdoucí po staletí pospolu
Zdroje financování
KRPŠ při ZUŠ Potštát
ZUŠ Potštát
KU Olomouc
sponzoři ZUŠ Potštát
Uskutečněno:
rok 2005
Slovanské slavnosti Užhorod 24. – 31.5.2005
Slovensko, přizváni Maďarsko a Rumunsko
/ státy Českárepublika, Polsko,
DPS Sluníčko - koncerty a zahájení vernisáže předního českého
fotografa Ing,Rudolfa Štursy v městech Užhorod a Mukačevo
rok 2006
učitelé DŠU Užhorod – duben 2007 účastníky akce ZUŠ Potštát
- Potštátský hudební klíč pro výuku HN a provedení koncertů
rok 2007
učitelé ZUŠ Potštát
- červen 2007 koncerty pro žáky DŠU Užhorod,
Kyjevská univerzita -
lesnický institut Chust, amfiteátr v areálu Siněvirského národního parku
žáci ZUŠ Potštát a DŠU Užhorod – říjen 2007 koncerty pro veřejnost
v Užhorodě, pedagogové praxe výuky v dechovém odd. a výuka kytary
rok 2008
Slovanské evropské dny v Užhorodě
květen 2008 – koncerty Užhorod,Mukačevo, Chrust, Tjačiv, Rachiv
/ státy Česká republika,
Polsko,Slovensko, přizváni Maďarsko a Rumunsko/
Hlavním organizátorem slovanských evropských dnů je Kyjevská slovanská univerzita pobočka
Užhorod , dále se na tomto projektu podílí Klub T.G.Masaryka pod vedením Dr.Ivana Latka.
Potštátské slavnosti 2008 - 690 let od založení města Potštát
19.6. – 23.6.2008 - koncerty Teplice nad Bečvou a Potštát
pedagogická výměna
Potštátské trio a soubor lesnic ZUŠ Potštát 3. – 5.10.2008 Užhorod,
na základě písemného pozvání Klubu T.G.Masaryka a J.A.Komenského Užhorod
– oslavy 90.výročí vzniku Československého státu
/podpora ambasády ČR v Kyjevě a konzulátu ve Lvově/
žáci a učitelé škol –
20. říjen 2008 koncert k příležitosti oslav 90.Výročí vzniku
Československého státu – Potštát zámek
- soubor Sudaruška, žáci a učitelé školy
rok 2009
12.10. – 18.10.2009
koncerty na uměleckých školách v Užhorodě a Teresvě
koncert lovecké hudby na SOŠ lesnické v Liptovském Hrádku
pedagogové praxe výuky v dechovém, klavírním a smyčcovém odd.
dále pro další léta – výhledově,škola se bude snažit zapojit do projektů EU,v jednání
s koordinátorem Mikroregionu Hranicko
ZUŠ Potštát je účastníkem v E-Twinning
Byla podaná žádost na dotaci přes UPS ČR Praha na MŠMT v rámci mezinárodní spolupráce a
výměnných pobytů
do konce ledna 2010 bude vypracována žádost na projekt příhraniční spolupráce s Polskem(lovecká
hudba) a Slovenskem (ZUŠ Povážská Bystrica).
vypracovala:Jana Kozubíková, ředitelka ZUŠ Potštát
Potštát dne 24.10.2009
Ukrajina 2005
U busty T.G.Masaryka
v Užhorodě
Dětský pěvecký
sbor sluníčko
Ukrajina
2
0
0
5
Ukrajina 2007
Ukázka z koncertu
V Palnoku
Koncert v Liptovském Hrádku 2009
Tak jako v loňském roce, nás
opět s otevřenou náručí přivítali
naši přátelé z podhůří Tater,
Liptovského Hrádku.
Po
příjezdu
nás
slovenským
polovnickým signálem Uvítání
přijal na SOŠ lesnická ing.
Edmund Hatiar.
Následovalo ubytování a pozval na
oběd. Ihned po obědě jsme však začali
pilně nacvičovat na koncert. Vzhledem
k tomu, že 12. října se při SOŠL
otvíralo jejich arboretum, měli jsme
kratičkou možnost, shlédnout toto
slavnostní otevření, v doprovodu
trubačů z Hrádku. V 14:00 se
společenským
sálem
na
škole
rozeznívají tóny lesnic.
Koncert v Liptovském Hrádku 2009
Po krátkém úvodním slovu následovalo vystoupení
slovenských kolegů, a poté jsme se nástrojů také chopili
my. V programu také zazněly tři skladby hudby v podání
žáků ZUŠ Potštát. Na závěr programu jsme vytvořili
společný soubor a zahráli a zazpívali některé skladby,
mimo jiné, také Lesnickou hymnu, slovenskou lidovou
píseň, kterou pro lesnice upravil ing. Michal Olos.
Po náročném koncertu pro nás ve
škole připravili malé pohoštění. Byli
jsme rádi, že si můžeme opět po
dlouhé době popovídat a podělit se
se svými zážitky. Druhý den ráno
následovalo vždy tak nepříjemné
loučení a potom jsme už vyrazili vstříc
Ukrajině, její Zakarpaské oblasti.
Po kterém následovalo
večerní veselí…
Krátké
pohoštění
Ukrajina 2009
Den první
Po dlouhé cestě se před námi objevila
Ukrajinská hranice a to byl signál, že se
blížíme do cíle, do města Užhorod. Hned
po příjezdu náš přivítala Olga Buksar,
předsedkyně klubu J. A. Komenského. V
programu prvního dne byla návštěva výuky
ve místní dětské umělecké škole. Měli jsme
možnost nahlédnout do výuky dechových,
smyčcových nástrojů. Zjistili jsme , že
některé děti mají neuvěřitelný hudební
talent avšak ne všechny ho dovedou
zúročit. Je škoda, že zdejší politika
nedovoluje nejnadanějším hudebníkům
proniknout více na světovou hudební
scénu. Jelikož jsme byli z dlouhého
cestování velmi unavení, zamířili jsme na
ubytovnu. Dobrou noc …
Nadějný žák,
hráč na klarinet
z užhorodské
školy
Den druhý
Budíček o půl sedmé, to není nic pro nás. Nicméně jsme se překonali a vstali.
Následovala tradiční ukrajinská snídaně, nechyběla vajíčka a chléb. Od desáté
hodiny jsme v hudební škole v Užhorodě nacvičovali na odpolední koncert, jež
začínal v 17:00. Na tomto koncertu se představili žáci umělecké školy Užhorod ,
hrající na dechové, smyčcové a strunné nástroje a my, žáci ZUŠ Potštát, hrající na
nástroje dechové. Také se tam s námi přivítal Dr. Ivan Latka, předseda klubu T. G.
Masaryka. Po koncertu následovalo setkání se studentkami Kyjevské slovanské
univerzity Kyjev, z katedry slovanských jazyků, to znamená, že jejich studijním
předmětem je i jazyk český.
Vlevo sedící Dr. Ivan Latka, předseda klubu T. G. Masaryka, uprostřed
sedící Olga Buksar, předsedkyně klubu J. A. Komenského
Den třetí
Třetí den ráno jsme se sbalili a vydali do
Podobovce – Pilipce, kde jsme měli připravený
nocleh. Cestou jsme se stavili v Hrušově,
podívat se do pravoslavného kostela, kde nás
přivítal zdejší báťuška (pravoslavný kněz). Po
kratičké pauze, jsme dojeli do Teresvy, kde nás
čekal další koncert v hudební škole. Zhruba
hodinové vystoupení bylo odměněno velkým
potleskem a hromadou růžiček, od zdejších
dětí.
Pro paní ředitelku byla šokující zpráva, že na
koncertu budeme hrát pouze my a koncert si
bude uvádět sama, ovšem v jejich jazyce
(divočák se opravdu neřekne parasionok, nýbrž
kaban, paní ředitelko !!! )... Následovalo
posezení a povídání s učitelkami zdejší školy.
Před odjezdem si pro nás připravili malé
překvapení v podobě pěveckého vystoupení, kdy
nám překrásně zazpívaly ukrajinské lidové písně.
Čas však rychle kvapil a my
se museli vydat na cestu do
Podobovce. Majitel hotelu
Leonid a jeho žena Natálka
nám připravili vřelé přivítání.
Takto to vypadalo u Leonida, když jsme dojeli na místo…
Den čtvrtý
Zasloužený odpočinek, v tomto duchu se neslo motto celého dne. Již minulý večer začal
padat sníh a ráno nás tak přivítala bezmála půlmetrová sněhová pokrývka. Řidič si dal
ranní rozcvičku v podobě prohazování příjezdové cesty k autobusu, my jsme mezitím v
klidu posnídali a tak nic nebránilo našemu výletu do Mižgirje. Prošli jsme se po místních
trzích, navštívili kavárnu, shlédli architekturu města a vydali se na cestu zpět. Po příjezdu
následovala pochopitelně koulovačka.
Řekli jsme si, že když máme
volno, můžeme si zahrát pro
radost, ať nevyjdeme ze cviku
a tak následovala hodinová
zkouška. Po ní byl vyhlášen
souboj ve stavění sněhuláků
učitelé versus děti, který
učitelé zbaběle vzdali bez
boje. Zato my, děti, jsme se
pustili do práce a výsledek byl
oceněn smíchem, bouřlivým
potleskem a uznáním učitelů,
i pana inspektora ,že tohle by
prostě stejně vyhrát nemohli,
no posuďte sami dle fota na
další straně…
Řidič si dal ranní rozcvičku…
Pavlínka má „ideální
míry“…
Naše sněhulajda
Pavlínka…
Všichni se s ní
chtěli vyfotit …
Den pátý
A je to tady. Konec tohoto krásného výletu se pomalu ale jistě blížil.
Ráno jsme si sbalili kufry, rozloučili se s Leonidem a Natálkou a
vydali se na cestu k domovu. Zastávkou bylo město Mukačevo, kde
jsme prošli historickou část města a také proslulé trhy, kde jsme
nakoupili suvenýry domů. Poslední zastávkou na naší cestě byl opět
Užhorod, kde nás Ivan Latka provedl městem. Procházeli jsme částí
Malé Galago, ve které jsou postaveny budovy, které byly navrženy
českými architekty a následně postavené Čechy. Byly postaveny za
1. republiky, když byla Podkarpatská Rus součástí Československa.
Prošli jsme i lipovou alejí podél řeky Uže až k bustě T.G.Masaryka,
kde jsme položili květiny. Potom už následovalo rozloučení s Olgou
a Ivanem a dali jsme se definitivně na cestu k domovu. Cestou jsme
se zdrželi jako vždy na ukrajinsko – slovenské hranici, kde jsme
strávili 3 hodiny čekáním na odbavení. Kolem šesté hodiny ranní nás
již vítá město Hranice, které ukončuje naši cestu po Zakarpatí.
Při odjezdu z Podobovce
Mukačevo
Tři mudrci….
Kouzlo
okamžiku
Mgr.Libor Buchta, Dr.Ivan Latka a Mgr.Leopold Andrejčuk
Paní
ředitelka Kozubíková
s učitelkami z
Užhorodu.
Vlastimil Hon, člen Souboru
lesnic VLS ČR s.p. , divize
Lipník nad Bečvou .
Projekty ZUŠ Potštát
Toulky s loveckou hudbou a Hudba nezná hranic 2005 – 2011
podpořili
• Olomoucký kraj
• ZUŠ Potštát
• VLS ČR, s.p. divize
Lipník nad Bečvou
Loveckou hudbu našich souborů
podporují
navázání spolupráce - leden 2008 Lesní správa Lány
Loveckou hudbu našich souborů
podporují
VLS ČR s.p.divize Lipník nad Bečvou
LOVECKÁ CHATA Horka nad
Moravou
BENEKOVterm s.r.o.Horní Benešov
Českomoravská olejářská k.s. Horní
Vltavice
DOUBRAVAN car s.r.o. Orlová Lutyně
Grapp CZ s.r.o.Hranice
JC STAV s.r.o. Kroměříž
Kornet music – lovecká hudba
Evžen Wratislav - WRATISLAV
OS MORAVAINVEST s.r.o. Přerov
OLOMOUCKÝ KRAJ
OPAVSKÁ LESNÍ a.s. Opava
Mgr.Roman DĚRDA Poděbrady
RAMOS s.r.o. Choryně
REKUMAT ČR spol.s.r.o. Štramberk
REMARK reality marketing s.r.o.
Opava
SENZA,spol.s.r.o.Valašské Meziříčí
TONDACH Česká republika s.r.o.
Ing.Miroslav Pernický Valašské Meziříčí
Výroba koženého zboží Michal Zubíček
Ratiboř u Vsetína
Pavel Zeť – PASO Rožnov pod
Radhoštěm
AZAS Invest s.r.o. Opava
Eva Sedláčková,Horka nad Moravou
Josef Hanák Vyškov
HYDRAULIKSERVIS I.s.r.o.Bohuňovice
Karel Holoubek a.s. – Trade group
Pavel Zeť – PASO Rožnov pod Radhoštěm
LG.Philips Display ČR
TOP Centrum Car s.r.o.Kyjov
Obecní úřad Potštát
Obecní úřad Olšovec
Obecní úřad Střítež nad Ludinou
Obecní úřad Partutovice
Tato práce by nikdy nevznikla, kdybychom se těchto projektů
nemohli zúčastnit. Proto patří dík všem sponzorům, kteří chod
našich souborů zabezpečují ať materiálně či finančně. Lovecká
hudba je věc duševní záležitosti a my jsme rádi, že Vy, výše
jmenovaní, nám umožňujete rozvoj této činnosti.
Další z osobností, kterým bych také rád poděkoval jsou JUDr.
Petr Vacek a Mgr. Petr Duda, jejichž články, týkající se lovecké hudby
jsme si dovolili použít. Je třeba říct, že některé články vycházejí z
časopisů (Myslivost – Stráž myslivosti, Svět myslivosti) a knih, jakou
je například kniha : „Osudy a cesty lesního rohu“.
Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří přiložili ruku k dílu při
výrobě této prezentace, učitelům a žákům ZUŠ Potštát.
Za celý soubor lesnic VLS ČR s.p. divize Lipník nad
Bečvou, soubor lesnic ZUŠ Potštát a Potštátské Trio
František Havran, žák ZUŠ Potštát.
Prezentace projektů bude umístěna na www.zuspotstat.cz - projekty školy.