Nová města a staří lidé. - Ústav populačních studií

Nová města a staří lidé. - Ústav populačních studií

Nová msta a staí lidé1
New cities and old people1
Lucie Vidoviová, Eva Gregorová
ABSTRACT
This article presents an overview of recent discussions on dynamic development in
modern cities, namely revitalisation, gentrification and the regeneration of the built environment and its
impact on the quality of life of older people living in these areas. We argue that these processes are highly
normative and present themselves as primarily youthful phenomena. As such they may be considered
a manifestation of age discrimination or even ageism, since older people seem to be more disadvantaged by
urban revitalization and are at a higher risk of displacement. However, we need to gain more understanding
of the mutual influence between ageing and environmental/urban change in general in order to pursue the
building of an (age) inclusive society.
KEY WORDS
ageing, gentrification, older people, revitalisation, social exclusion
Úvod
Populaní stárnutí a urbanizace jsou dva globální trendy, které pedstavují nejvýznamnjší síly formující 21. století (Global... 2007). Zejména v eském kontextu byla ovšem
doposud vnována jen minimální pozornost vzájemným souvislostem tchto dvou fenomén
– tedy problematice starších lidí v mstském prostoru a naopak významu mstského prostoru
pro konstrukci zkušenosti stárnutí.
V R žije ve mstech 73 % populace, v pípad senior je míra urbanizace dokonce ješt
o nco vyšší – ve mstech žije 75 % všech osob starších 60 let. (Zdroj: SÚ: 401908ri02).
Mžeme se domnívat, že oba tyto podíly se budou do budoucna ješt zvyšovat s tím, jak se
bude eská spolenost pibližovat demografickým a sociáln-geografickým profilm EU-15.
Významnou roli zde hraje fakt, že eská populace obecn se vyznauje relativn malou prostorovou mobilitou (Mikeszová, n.a.). Ta se ve vyšším vku ješt dále snižuje s tím, jak mizí
tradiní dvody pro zmnu bydlišt (Sochrková 2006; Sunega 2001). Podle dostupných
Sociální studia. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, 3/2010. S. 81–93. ISSN 1214-813X.
1
Autorky dkují dvma anonymním recenzentm a editorskému týmu za jejich významné pipomínky, jež pisply k celkovému pepracování textu. Text vznikl s podporou Institutu pro
výzkum reprodukce a integrace spolenosti Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
(MSM0021622408) a projektu „Stáí v prostoru: regenerace, gentrikace a sociální exkluze jako
nové problémy environmentální gerontologie“ (GAR, . grantu P404/10/1555). K projektu viz
též http://starnuti.fss.muni.cz.
81
SOCIÁLNÍ STUDIA 3/2010
šetení bydlí eští senioi nad 60 let ve svých bytech v prmru 30 let (modus 40 let), a o pesthování v blízké budoucnosti neuvažuje 79 % z dotázaných senior (Kuchaová 2002).
Navíc vtšinu svého asu, zahraniní studie odhadují 70 až 90 procent (Baltes, Baltes 1990),
senioi tráví v bezprostední blízkosti svého bydlišt. Na základ tchto zjištní mžeme tvrdit, že vtšina lidí (ze)stárne v míst, kde prožila velký díl svého produktivního života, a pro
vtšinu eských senior proto je a bude tímto „místem“ prostor urbanizovaný – msto.
Budeme-li chtít hovoit o vzájemných souvislostech populaního stárnutí a životní zkušenosti žité ve mst, jak bychom si mohli urbánnost pedbžn „operacionalizovat“ pro náš
kontext, musíme podtrhnout multidimenzionálnost obou tchto jev. Senioi patí k nejvíce
heterogenním sociáln definovatelným skupinám populace. Odhlédneme-li od základních
dvou kategorií, tj. pohlaví a vkového rozptylu 40 až 45 let v závislosti na zvolené administrativn-statistické hranici stáí, jsou senioi velmi rzní, v rzném stupni funkního zdraví,
s rzným socio-ekonomickým statusem, s rznými potebami a preferencemi, což se odráží
i do forem jejich bydlení a užívání fyzického prostoru. Na druhé stran máme obecn chápaný mstský prostor, jehož význam mže variovat podle lidnatosti a velikosti místa našeho
zájmu (celek, mstské ásti, domovní bloky apod.), jeho geografické polohy i sociáln-kulturních a demografických charakteristik. Oba dva koncepty jsou pitom ze své podstaty dynamické a ve svém obsahu sociáln konstruovatelné. A práv interference mezi tmito dvma,
do jisté míry fluidními koncepty se stala výchozím bodem našeho zájmu.
Jednání a chování lidí je prakticky neoddlitelné od jejich prostedí i místního kontextu
(Wapner 1987). Prakticky vše, co se dje, se dje „nkde“, a místo a as variují podle trvání,
pravidelnosti a frekvence takového jednání. I na obecné rovin tedy máme co doinní s reciproní konstrukcí (symbolického) významu prostoru. „Jedinci, kteí vstoupí do nového prostedí anebo modifikují prostedí existující, nevyhnuteln zmní (pidají, opustí nebo upraví)
své každodenní rutiny a aktivity“ (Golant 2003: 644). Jinými slovy, prostedí a jeho zmna
má velký potenciál pro ovlivnní každodennosti a naopak „výkon každodennosti“ ovlivuje
životní prostedí aktéra. Tento vztah se zdá platit ješt silnji ve vyšším vku, kdy akní
rádius aktéra má tendenci se prakticky i symbolicky smršovat a pibližovat se k jádru tvoenému intimním prostorem stárnoucího jedince (Sýkorová 2008). Hovoíme-li zde o jádru,
vycházíme z ilustrace životních prostedí jako modelu složeného ze soustavy soustedných
kružnic kolem jednice, poínajících na mikro rovin prostoru pokoje a bytu, pokraující pes
sousedství, msto/obec, regiony až na makro úrove národních stát a nadnárodních celk.
Jak ukazuje napíklad šetení European Value Study 1991 – 2008, existuje souvislost mezi
vkem respondenta a velikostí geografického celku, ke kterému cítí respondent nejvyšší
sounáležitost. I když mezi sledovanými lety roste odklon od pocitu sounáležitosti s vtšími
celky ve prospch menších geografických celk obecn, je pocit náležitosti k obci (místu,
kde žije) tím silnjší, ím je respondent starší (Gregorová, Vidovi
ová, Karcháková 2010).2
Máme tedy za to, že pípadné zmny na této mezo úrovni jsou pinejmenším stejn závažného
2
82
Píslušnost k místu, obci, kde žije, v roce 2008 vyjádilo 55 % respondent do 30 let, ale již tém
67 % respondent starších 60 let. Naopak píslušnost k eské republice vyjádilo více mladých
(28 %) než senior (20%). Obdobn v pípad varianty „sounáležitost ke svtu jako celku“ byl podíl
junior oproti seniorm dvojnásobný (4% vs. 2%) (Gregorová, Vidovi
ová, Karcháková 2010).
Lucie Vidoviová, Eva Gregorová: Nová msta a staí lidé
charakteru pro tvorbu zkušenosti stárnutí, jako již dobe dokumentované souvislosti mezi
kvalitou života ve stáí a mikro prostedím.3 V eské gerontosociologii však této vyšší úrovni,
tedy životnímu prostedí definovanému jako sousedství a/nebo msto/obec, kde senior žije,
bylo doposud vnováno jen minimum pozornosti. Pitom práv tato geografická i teritoriální
úrove je jednou z nejvýznamnjších a nejilustrativnjších platforem dynamických zmn
(post)moderních spoleností (Giddens 1999).
Smith (2009) se ve své publikaci „Ageing in Urban Neighbourhoods“ (Stárnutí v mstském prostedí) snažila shrnout základní charakteristiky mst, a zejména jejich centrálních
ástí,4 které mohou vytváet specifické životní podmínky pro jejich stárnoucí obyvatele a tím,
a už pímo nebo nepímo, ovlivovat jejich kvalitu života. Pestože, anebo práv proto že
mstské prostedí je ze své podstaty hodnoceno ambivalentn (pro základní pehled diskuse
viz nap. již výše citovaný Giddens 1999), lze i jeho charakteristiky rozdlit na „pro-seniorské“, tedy podporující dobré stárnutí („ageing well“)5, a charakteristiky, které naopak kvalitu
života ve vyšším vku ohrožují, snižují.
Mezi znaky podporující dobré stárnutí Smith (2009) zaadila vyšší hustotu obyvatelstva
a lepší dostupnost služeb a obchod, které pomáhají uspokojit základní poteby každodenního života. V dsledku toho, tvrdí autorka, je posilován i pocit sounáležitosti k místu i vyšší
obanská angažovanost v místní komunit. Služby jsou navíc v mstských centrech obvykle
dostupné ve vtší variabilit a mohou tak podporovat rznorodost heterogenních životních
styl senior. Nezídka je ovšem paleta služeb filtrována ekonomickými podmínkami senior
a jejich dostupnost tak mže být (paradoxn) omezena pro seniory ohrožené sociální exkluzí
(Scharf, Phillipson, Smith 2005). Podobn ambivalentní dopad na mstská prostedí a seniory
v nich má i globalizace. Phillipson (2007) hovoí o diverzit sociálních, kulturních a ekonomických mstských sfér, které globalizace vytváí, a které pak slouží jako podloží pro vytváení nových typ „hnutí“ ve vyšším vku.6 Pozitivní dopady tchto zmn ale sledujeme spíše
jen u tch, jak dodává zmiovaný autor, kteí jsou, zejména díky svému zdraví a finanním
možnostem, schopni se pizpsobit a na zmny nesené globalizací adekvátn reagovat. Pro ty
ostatní, kteí nedokážou nebo nemohou „zúroit“ globalizaní zmny, spíše než maximalizaci
3
4
5
6
Hojn citovaným píkladem je nap. studie „Living and Dying at Murray Manor“ (Gubrium 1997),
která prokazuje, že prostor (tj. pokoje, podlaží, kanceláe) zásadním zpsobem uruje svty interakce klient a personálu, a tím formuje svty význam žití jedinc. Pro další píklady viz Levy
(2003), Bell et al. (2001), Oswald (2007) aj. V eském prostedí a kontextu autonomie se tématem
pionýrsky zabývala Sýkorová (2007, 2008).
Také v eské republice patí centrální ásti mst k tm populan nejstarším. Na píkladu Prahy to
detailn ilustrovala nap. Dvoáková (2008), na píkladu Brna a Ostravy Vaishar et al. (2009).
Svj specický pístup k denici vku-pátelských mst má Svtová zdravotnická organizace. Ta
denovala osm kategorií, na základ kterých by mlo být možné msta hodnotit. Kategorie denované v tomto konceptu jsou relativn široké a jejich detailní operacionalizace pedstavuje tém
neešitelný úkol. Na druhou stranu jsou ale dobrým ukazatelem komplexity charakteristik mstského prostedí, které mají pímý vliv na dobré stárnutí. Patí sem bydlení, sociální participace,
respekt a sociální inkluze, obanská angažovanost a zamstnání, komunikace a informace, komunitní podpora a zdravotní služby, venkovní prostedí a budovy, a konen doprava (Global ... 2007).
Gilleard a Higgs (2000) hovoí o nových kulturách, i tídách. K diskusi o nových vkových tídách též v eské spolenosti viz Vidovi
ová (2008).
83
SOCIÁLNÍ STUDIA 3/2010
blahobytu, pedstavují globalizaní zmny nárst rizik a destabilizaci. Globalizace tak produkuje nové sociální nerovnosti mezi tmi, „kteí si mohou vybrat místo bydlišt v souladu se
svými biografiemi a životními historiemi, a tmi, kteí ve svém prostedí zakoušejí odmítnutí
a marginalizaci“ (Phillipson 2007: 321).
Revitalizaní zmny jako možné zdroje exkluze ve stáí
Taková rizika pro dobré stárnutí v mstském prostedí však zdaleka neplynou jen z globalizaních trend. ada ohrožení má naopak velmi konkrétní, asto až fyzickou podobu. Smith
(2009) vyjmenovává nap. problém pelidnní, hluk, zneištní, dopravní zácpy, nekvalitní
povrchy pro pší, nedostatek odpoinkových míst i veejných toalet, obavy z kriminality,
vyšší výskyt sociáln patologického chování, (ne)dostupnost služeb vyšší kvality nebo celková (ne)estetinost prostoru. Všechny tyto faktory se aktivn podílejí na konstrukci životní
zkušenosti stárnutí vázané na fyzický prostor. Jedná se ovšem o charakteristiky, které jsou již
z velké vtšiny produktem uritých, sociáln-ekonomicko-kulturních a environmentálních
zmn, které mají ve svém dsledku také zptný dopad na demografii jednotlivých území i
geografických celk.7 Tyto zdrojové zmny prostedí mohou nabývat rzných forem, mohou
mít rzné píiny a dsledky (které asto mohou vzájemn splývat), odlišné hybatele, „vítze“
a „poražené“. V daném rozsahu tohoto textu není možné tyto systémy komplexn vysvtlit,
ba dokonce ani popsat. Zvolili jsme proto jen jeden píklad dynamické a komplexní promny
fyzického prostedí, který lze považovat za charakteristického zástupce (post)moderních
zmn v souasných mstech s pímým dopadem na seniorskou populaci. Jedná se o revitalizaci a zejména její specifické sub-formáty: regeneraci a gentrifikaci. Regeneraci a gentrifikaci lze považovat za zdroj promny fyzického prostedí, který ve svém dsledku mní nejen
prostedí „neživotné“, ale i okolí „životné“, sociální. V následujícím oddíle se proto zamíme na význam tchto revitalizaních a gentrifikaních zmn pro seniorskou populaci žijící
ve mstech. Vzhledem k tomu, že zatím nemáme k dispozici odpovídající data pro eskou
republiku, reprodukujeme zde pedevším argumenty nkolika málo zahraniních výzkum,
které byly tomuto tématu vnovány. Nejdíve si ovšem tyto základní pojmy definujme.
Šilhánková (2000: 3) rozlišuje šest rzných typ proces revitalizace fyzického prostedí: modernizaci, gentrifikaci, regeneraci, dostavbu, pestavbu a asanaci. Zatímco všechny
tyto typy souvisí s prostorovou (fyzickou) pemnou lokality, ekonomickou a sociální
„obnovu“ v sob zahrnuje pedevším regenerace a gentrifikace.8 Regenerace je u stejné
7
8
84
Z logiky našeho uvažování o duální konstrukci tchto fenomén platí, že demogracké charakteristiky také zptn ovlivují environmentální celky. Vyslovujeme hypotézu, že populan starší
území, bez ohledu jak pojem území denujeme, se od tch mladších budou, pinejmenším do
budoucna, lišit v takových oblastech, jako je nap. organizace zajištní sociální pée, typ bytové
zástavby, denované politické priority apod. Již dnes bychom mohli takové rozdíly oekávat nap.
mezi centry mst (nap. index stáí M Praha 1 = 149) a výrazn mladšími suburbánními oblastmi
(nap. Praha-západ má index stáí o více než polovinu nižší, tj.71; Zdroj: SÚ).
Podle denice bychom do této podskupiny mohli zaadit i asanaci, tj. extrémní pípad totální
výmny jak fyzického, tak i sociálního prostedí. Pro ilustraci našeho zájmu se však omezíme
pouze na regeneraci a gentrikaci.
Lucie Vidoviová, Eva Gregorová: Nová msta a staí lidé
autorky definována jako „obnova a údržba existujících struktur stavebního fondu, která si
klade za cíl dosažení soudobých standard …ve starší zástavb …[a] je spojena s oištním
struktury od nevhodných souástí a nevhodných zpsob využití a nalezení vhodného soudobého funkního využití.“ (ibid.) Obdobn se gentrifikací9 rozumí proces, „pi nmž dochází
k rehabilitaci obytného prostedí nkterých tvrtí a postupnému vytlaování a nahrazování
pvodního obyvatelstva píjmov silnjšími vrstvami. Pi tomto procesu dochází ke zmn
sociálního charakteru a zlepšení sociálního fyzického stavu lokality“ (Šilhánková 2000: 3,
kurzíva v obou citacích LV, EG). Gentrifikaci, ale v zásad i dsledky regenerace, mžeme
podrobnji popsat tmito vzájemn provázanými kroky: v uritém asov omezeném období
a fyzicky vymezitelném prostoru jedna skupina obyvatel s vyšším sociálním statusem nahradí
jinou skupinu pvodního obyvatelstva; mní se bytový fond, dochází k celkové estetizaci
prostedí (vetn veejných prostranství) a rozšiuje se a zvyšuje se kvalita služeb; dochází
ke koncentraci obyvatel, u nichž lze pedpokládat shodné kulturní vzorce a životní styl,
popípad alespo píbuzné konzumní preference; dochází k ekonomické obnov a zhodnocení majetku a souasn k rozšíení soukromého vlastnictví v systému bytového fondu
(Burjanek 1995); komunita pvodních obyvatel se rozpadá; ást pvodního obyvatelstva je
vytlaena vysokými náklady na bydlení z lokality pry, ást zstává a snaží se nové situaci
pizpsobit. U obou tchto skupin pvodního obyvatelstva se zvyšuje riziko jejich sociálního
vylouení. Z logiky definice jsou regeneraní a zejména pak gentrifikaní promny projevem
tídní nerovnosti. V pvodním významu pojmu se jedná pedevším o procesy tídního následnictví v oblastech pvodn osídlených „pracujícími“ a nižšími sociálními tídami (Smith,
Williams 1986; Zukin 1987; Butler 2005; Sýkora 2005). Pozdji jsou tyto pojmy používány
obecnji pro popis infiltrace vyšší kultury (tídy) do oblasti pvodn specifické pro kulturu
(tídu) nižší (Thompson 1999, ABZ Slovník... n.a.). V tomto rozšíeném pojetí pak mžeme
hovoit i o tzv. tídách vkových (Chudacoff 1989; Vidovi
ová 2008), a o pronikání mladých
lidí do prostoru (tradin) „osídleného“ staršími lidmi.10
Tato rétorika tídní nerovnosti odráží fakt, že skupina nov píchozích obyvatel je relativn homogenní: jedná se pedevším o lidi mladší, s vyšším vzdláním a socioekonomickým
statusem. Oproti tomu bývá vykreslený obrázek pvodního obyvatelstva mnohem barvitjší
a mén jednoznaný. A to zejména tehdy, je-li snahou popsat osoby nejvíce negativn postižené revitalizací, tj. osoby z pvodních oblastí vysídlené (angl. displaced).11 Uvádí se, že
9
10
11
Název tohoto fenoménu je odvozen od angl. „gentry“, tedy „panstvo“. Poprvé byl pojmenován
Glass (1964), která hovoila o invazivní výmn obyvatelstva v Londýnské tvrti East End v šedesátých letech 20. století.
Na píkladu sthování mladých lidí do komercionalizovaných oblastí s vysokým podílem seniorské populace v rámci vnitní Prahy to v eském kontextu ukázala již citovaná Dvoáková (2008).
K promnám fyzického prostoru viz Temelová (2006).
Informace o vymístných osobách se v severoamerických studiích obvykle opírají o kvantitativní
rozdíly ve složení populace daného území mezi jednotlivými cenzy. Atkinson (2000: 163) pirovnává tyto pokusy k „mení neviditelného“, protože je velice obtížné zjistit osudy vymístných a tím
de facto potvrdit jejich status vymístných oproti nap. pirozené mn. Newman a Wyly (2006: 31)
ale argumentují, že nelze na tyto snahy rezignovat, nebo „i když se vymístní týká velmi malého
podílu domácností, nemže být považováno za nevýznamné. Deset tisíc vymístných každý rok
85
SOCIÁLNÍ STUDIA 3/2010
mezi vymístnými jsou obvykle nadreprezentováni cizinci (resp. etnické minority), domácnosti, jejichž pednostou je žena, domácnosti pod hranicí chudoby, jednolenné domácnosti,
a ty ze starších vkových skupin (Henig 1981; Singelakis 1990; Newman, Wyly 2006; Chui
2008). V kontrastu k nov pisthovaným tak tvoí relativn heterogenní skupinu. Navíc ada
zde vyjmenovaných charakteristik má tendenci se vyskytovat spolen, vzájemn tak posilovat marginální status jedince, a vystavovat jej kombinovaným rizikm sociálního vylouení.
Na revitalizaci je proto nutné nahlížet také jako na ambivalentní proces prostorové a sociální
diferenciace, která nerovnomrn zasahuje rzné sociální skupiny a která produkuje i dále
prohlubuje ohrožení sociální exkluzí.
Newman a Wyly (2006) shrnují, že vymístní vyskytující se v pímé souvislosti s gentrifikací a regenerací (resp. obecn revitalizací) mže nastat v dsledku demolice dom,
zmny vlastník obytných/nájemních jednotek, zvýšených náklad na bydlení (nájm a daní
z nemovitostí), obtžování ze strany nových nájemc/vlastník a výpovdi z bytu. Spolu
s vymístnými osobami mizí i dležité komunitní sít a kultura místa obecn, což pedstavuje
znevýhodnní i pro ty jedince, kterým se jinak podailo „ustát“ tyto pímé tlaky a participovat
na výhodách plynoucích ze zlepšeného životního prostedí v sousedství. Neyden et al (2006)
rozšiují seznam negativní dsledk specifických revitalizaních promn na pvodní obyvatele o rst životních náklad, nemožnost dovolit si nakupovat v nových exkluzivních obchodech a využívat nové služby, o obtžující tlak realitních maklé, nesdílení nových kulturních
a životních vzorc, ztrátu koen a již zmiovanou ztrátu pvodního charakteru místa.12
Tyto negativní prvodní jevy obnovy fyzického prostedí jsou obzvlášt závažné pro
osoby ve vyšším vku. Ty jsou obvykle na své (dlouhodobé) bydlišt více vázáni než lidé
mladší (Steinführer 2003), a pípadná nutnost vysthování pro n pedstavuje vyšší finanní,
sociální i emoní náklady (Fokkema et al. 1996; Henig 1981). Hluboké a zásadní promny,
jež jsou zpravidla dlouhodobjšího charakteru a jsou vi rezidentm vnjší, nemá senior
možnost aktivn ovlivnit ani co do jejich podoby, ani co do jejich smru i trvání. Dochází
tak k ohrožení tzv. „environmentální proaktivity“, tj. schopnosti starších osob uspoádat svoji
(bytovou) situaci v souladu se svými potebami a cíly (Lawton 1989, Oswald et al. 2003).
V koneném dsledku tak mže dojít k vymístní i bez faktického opuštní fyzického místa.
Pro zkušenost tohoto typu vymístní, která s sebou nese velká psychická i sociální rizika, je
dostaující ztráta dvrn známého prostedí bytu, domu, sousedství a vcí, které staí lidé
potebují, jež definuji jejich osobnost a iní život smysluplným (Douglas 1991). Nkteí
senioi své sebe-pojetí odvozují od své minulosti, minulých zkušeností a chování, od svých
12
86
by nemlo být ignorováno, dokonce ani v osmimilionovém mst.“ Podle jejich výpot vymístní v rámci msta New York pedstavuje 6 až 10 % všech sthování v nájemních bytech ron.
Zárove ale stejní autoi upozorují i na možné pozitivní dsledky gentrikace, ze kterých mohou
tžit i pvodní obyvatelé ze sociáln vylouených skupin. Jsou to napíklad estetizace prostedí,
nová veejná prostranství, více zelen, vtší možnosti pro podnikání, tj. zvýšení zamstnanosti
v oblasti, vtší nabídka služeb, vtší bezpenost (menší kriminalita), istota a poádek. Jiní ale
oponují, že napíklad otázka snížení kriminality v gentrikovaných oblastech není jednoznan
vyešena. McDonald (1986) zjistil, že úleva od kriminality v gentrikovaných oblastech mže být
pouze doasná, a míry majetkové kriminality dokonce nebyly v jím zkoumaných oblastech nijak
významn doteny.
Lucie Vidoviová, Eva Gregorová: Nová msta a staí lidé
koen. V takovém pípad mže být zážitek pesthování obzvlášt traumatizující, a to bez
ohledu na objektivní kvality nového prostedí. V novém míst se totiž takový senior cítí jako
cizinec bez historie, což mže vést k pocitm stresu, obav a ztráty kontroly nad svým životem a/nebo prostedím (Golant 2003). Zážitek vysthování ale není nutn v siln heterogenní
skupin senior zážitkem s univerzální náplní. Napíklad Redfoot (1987) na vzorku tyiceti žen z rzných sociálních tíd zjistil, že ženy z nižších sociálních tíd se ve svém život
asto sthovaly a s velkou pravdpodobností nebyly vlastníkem svého bydlení. Proto braly
každé další sthování, v tomto píklad do instituce pro seniory, jako další v ad, a jiné
pouze v tom, že bylo provázeno vtším pohodlím a bezpeím. Oproti tomu ženy z vyšších
sociálních tíd, které byly astji vlastnicemi svých dom i byt a žily v nich velmi dlouho,
mly velmi silný pocit sounáležitosti s místem, které opouštly. V institucionálním bydlení
pak mly tendenci vytváet jakási muzea svých život a byly nuceny hledat další adaptivní
mechanismy na tuto environmentální zmnu.
Oekávání, že senioi trpí vymístním v dsledku gentrifikace více než jiné vkové skupiny, je založeno na pedpokladu, že starší lidé jsou více závislí na stabilním a pedvídatelném prostedí a tento pedpoklad staví na tech argumentech – fyzickém, sociálním a ekonomickém (Henig 1981). Prvním argumentem jsou fyzi(ologi)cké zmny provázející stárnutí,
jako mže být zhoršující se zrak a sluch nebo prodlužující se reakní doba. Tato fyzická omezení mohou zhoršovat schopnost pizpsobit se zmnám v okolí, snížit kapacitu pro adaptaci
a vyrovnat se se stresem. Neschopnost dostatené adaptace na nové prostedí mže být myln
považována za projev demence a vést k neúmrné stigmatizaci i medikaci, apod. Druhá
množina argument se týká sociálních náklad vymístní. Pátelé a sousedé jsou souástí
podprného systému, na který ada senior spoléhá pi vykonávání každodenních inností,
jako jsou nákupy a další drobné služby.13 Vymístní pochopiteln tyto vazby ohrožuje a sociální izolace, do které se senior mže v novém bydlišti dostat, pak mže být zdrojem ady
patologií, od depresí po zvýšenou míru sebevražednosti ve vysokém vku.14 Nezanedbatelné
jsou do tetice i náklady finanní, poínaje od náklad na sthování a agendu se zmnou
adresy, až po velmi pravdpodobné zvýšení nájmu oproti (pvodnímu) nájemnému v bývalém bydlišti. Mezi náklady mžeme pitom adit i ohrožení zdraví a blahobytu senior. Jak
ukazují nkteré studie, které se ovšem zamovaly pedevším na problematiku pesídlení
13
14
Podporu od soused a pátel pi zajištní svého života ve stáí oekává 29 % senior nad 60 let,
což tuto skupinu staví na druhou pozici za vlastními dtmi a ped dalšími píbuznými a dokonce
ped pomocí institucionální (Kuchaová 2002:7). Sousedé jsou také zdrojem oekávané pomoci pi
péi v nemoci a poteb výpomoci s domácími pracemi pro zhruba 7 % respondent starších 50 let
(Survey 50+, Nešporová et al. 2008).
Stárnutí v míst a rezidenní kontinuita jsou obecn považovány za velmi prospšné a žádoucí.
Existují nicmén i píklady, kdy je naopak uritá environmentální zmna ve svých dopadech
žádoucí a pozitivní. Taková zmna je obvykle charakterizována vlastní iniciativou seniora, je jím
„kontrolována“ a je jím samotným vnímána jako cesta k zajištní lepší budoucnosti (Golant 2003).
Typickým píkladem je nástup výrazné disability, kdy senior mže uvítat a iniciovat pesun do
prostedí, které bude lépe vyhovovat jeho omezeným funkním schopnostem a zajistí tak jeho vtší
bezpeí a lepší péi. Pesthování mže v nkterých pípadech seniory také ochránit od abuzivních
a agresivních osob a vztah v okolí.
87
SOCIÁLNÍ STUDIA 3/2010
z domova do rezidenní pée (Redfoot 1987 aj.), zmna bydlišt ve vyšším vku mže negativn ovlivnit úrove fyzického i duševního zdraví, životní spokojenost a dokonce i mortalitu, a to zejména – jako je tomu práv asto v pípad gentrifikace – je-li podnt k pesthování mimo jedincovu plnou kontrolu (Henig 1981).
Nyden et al. (2006) však upozorují, že vk samotný je nedostatenou podmínkou pro
riziko vymístní, protože mezi novými obyvateli luxusních byt a kondominií v gentrifikovaných oblastech jsou nezídka i osoby starší 65 let. Problémem jsou spíše tzv. zdvojená i
vícenásobná rizika (Vidovi
ová 2008), tedy kombinace (vyššího) vku a dalších znevýhodujících faktor, typicky pohlaví, etnicity, nižšího socioekonomického statusu i disability.
Newman a Wyly (2006) testovali regresní model zahrnující charakteristiky vymístných
v New Yorku a zjistili, že vedle oekávatelných socio-demograficko-ekonomických charakteristik hrály dležitou roli i kontextuální promnné, jako je cena bydlení v lokalit a jeho
kvalita. Nájemníci žijící v levnjších, mén kvalitních a významn pelidnných domech
a bytech mli vtší riziko vymístní, stejn jako lidé mén spokojení s kvalitou bytového
fondu v sousedství. Charakteristiky, které je možné shrnout pod název „špatná vs. dobrá
adresa“ pitom hrály statisticky nejvýznamnjší roli, ale explananí síla zmiovaných charakteristik mezi jednotlivými lety zkoumání variovala. V této citované studii Newman a Wylyho
(2006) pouze jeden z patnácti sociáln slabších nájemc v dané oblasti bydlel v byt s tržním
nájemným. Má se za to, že regulované nájemné do urité míry zmíruje tlak na vymístní
a mže pispívat k pozitivnjšímu hodnocení revitalizaních proces. Oproti tomu proces
deregulace nájemného, jak jsme ho svdky v souasné dob, slouží jako další rizikový faktor pro vymístní senior (Mikeszová, Lux, Morisseau 2009). Vedle individuálních charakteristik seniorské populace tak musíme pi hodnocení proces, nkde nazývaných jako nová
kolonizace (Atkinson, Bridge 2005), uvažovat o kontextuálních souvislostech a relevantních
politikách a jejich specifickém dopadu na seniorskou populaci.
Lidé zachycení v procesu gentrifikace a regenerace mají k dispozici nkolik strategií,
které jim umožují v tchto oblastech zstat. Regulované nájemné, spolu se sociálním bydlením, obecními byty, chránným bydlením a rznými formami sociální pomoci pedstavují
nejbžnjší formy institucionální ochrany. Mezi individuální strategie se pak adí smíení se
s nižší kvalitou bydlení, zvládání zátže vysokých náklad na bydlení nebo sdílení bydlení
s dalšími osobami, sesthování se s dtmi, píbuznými, páteli apod.15 Existují také komunitní
hodnoty a soudržnost, které tlaky trhu zmírují. Napíklad dlouhodobí nájemci mohou mít se
svým majitelem natolik dobré vztahy, že ten se pak neídí striktní logikou trhu a nájmy svým
nájemníkm zvedá v únosné míe. To jsou ovšem velice chabé pojistky, které také nezídka
selhávají, a to zejména v pípadech, kdy je až píliš velký rozdíl mezi tržním nájemným
v okolí, majitel domu zeme nebo dm prodá apod. Za nejspolehlivjší ochranu ped dopady
gentrifikace je proto obvykle považováno vlastnické bydlení. Ani to však není univerzální
15
88
Sdílené bydlení je ale považováno za nejmén žádoucí formu bydlení ve vyšším vku (Vidovi
ová,
Rabušic 2003; Nešporová et al. 2008). Mžeme tedy vyslovit hypotézu, že strategie uvedené
v tomto výtu nevedou k zachování pvodní kvality života. Podobn jako v pípad vymístní,
stejn i pi setrvání v gentrikovaných oblastech se pedpokládá aktivace silných adaptivních
mechanism, což, jak jsme uvedli i výše, má v pípad staršího lovk svoji, obvykle nemalou cenu.
Lucie Vidoviová, Eva Gregorová: Nová msta a staí lidé
ochrana. S tím, jak rostou ceny nemovitostí, rostou také dan z nich odvádné, což mže být
problém pedevším pro starší vlastníky, kteí jsou závislí na fixních píjmech z dchodového
systému (Newman, Wyly 2006). A takových je v eském prostedí vtšina. Na dchodové
dávce ze sociálního systému jako jediném zdroji píjmu je závislých tém 96 % populace
starší 60 let (Kuchaová 2002). Pitom tém 73 % eské populace starší 50 let jsou vlastníky dom (48 %) nebo byt (25 %), ve kterých bydlí (Bydlení 2008), a musí z tchto omezených píjm vykrýt zvyšující se pímé i nepímé náklady na vlastnické bydlení. Již dnes
jsou výdaje na bydlení v seniorských domácnostech vyjádené jako podíl na píjmech oproti
domácnostem až dvojnásobné. Podle dat ze Statistiky rodinných út (SÚ 2008) vydá seniorská domácnost až tetinu své spoteby práv na bydlení a s ním spojené náklady na údržbu
a vybavení. S rostoucím vkem a rizikem ovdovní (tj. u jednolenných domácností) navíc
také klesá schopnost si nap. údržbu zajistit svépomocí. U senior v nájemním bydlení, kterých je asi 15 % (10 % v obecních/státních a 5 % v soukromých bytech), je hlavní finanní
zátž koncentrována do samotného nájmu. Obavy z jeho zvyšování mají ti tvrtiny nájemník u soukromých vlastník, a dokonce 85 % nájemník v bytech obecních, státních i
podnikových (Bydlení 2008, vlastní výpoty). Rozhodn i spíše dostatek finanních prostedk na bydlení tak deklaruje pouze 57 % senior nad 60 let (Kuchaová 2002). Mžeme
se proto domnívat, že další zvýšení náklad na bydlení v dsledku, by snad dobe mínné,
revitalizace jejich životního prostedí, mže pro adu senior pedstavovat významnou zátž
i v eském kontextu. Jak uvádí Newman a Wyly (2006), starousedlíci totiž intenzivn vnímají
onu inherentní ambivalentnost celého procesu revitalizace a hovoí o „nejasném požehnání“
(angl. mixed blessing). Žijí v regenerovaných i gentrifikovaných sousedstvích se smsicí
dobrých pocit ze zlepšení adresy a vnímají pitom, že jako nezamýšlený dsledek možná
jejich vlastní snahy o zlepšení okolí se tyto kvality nakonec stanou pro n samotné finann
nedostupnými, že oni sami pro n pestávají být „dost dobí“ (Neyden et al 2006).
Shrnutí
V tomto píspvku jsme se snažily nabídnout struný úvod k diskusi o stárnutí v urbanizovaném prostoru. Argumentovaly jsme, že i když vtšina senior žije ve mstech, nejsou
msta vždy tím vku-nejpátelštjším prostedím. Významnou roli pitom hraje snaha vnést
do mstského prostoru dynamické, oživující prvky, které jsou ale z vlastní definice a priori ageistické a nesou v sob tídn konfliktní podtext. Jestliže hovoíme o revitalizaci jako
procesu „obnovy“ a „oištní“, musíme se ptát, kdo, co, pro koho a jak sociáln konstruuje,
co je poteba oistit, jaké funkce jsou považovány za vhodné a jaké ne, co znamená dualita
„nevhodné a starší“ vs. „soudobé a funkní“ a jaké jsou další souvislosti tohoto implicitn
normativního pístupu k prostoru a jeho „zlepšování“. Na tyto otázky musíme hledat odpov vždy, když se zajímáme obecnji o problematiku sociální inkluze, vkové diskriminace
a ageismu. Prostedí sousedství, mstské ásti i celého msta/obce, ve kterém senior žije,
v tomto zkoumání nabývá na velké dležitosti (Hagestad, Uhlenberg 2005). Veejný prostor
asto obsahuje adu bariér pro realizaci aktivního životního stylu a tyto bariéry, stejn jako
samotný prostor, mohou mít jak formu fyzickou (schody bez zábradlí, nedostatek odpoinkových míst/laviek, špatná údržba v zimním období, nevyhovující povrchy, bariéry zpsobené
89
SOCIÁLNÍ STUDIA 3/2010
parkujícími auty nebo nedostupnost veejných záchodk), tak i formu symbolickou, jejímž
typickými a zdokumentovanými píklady jsou nap. obava z noního vycházení z domu
kvli (subjektivnímu) riziku viktimizace, obtžování vlastníky nebo potenciálními kupci
apod. (Kuchaová 2002; Vidovi
ová, Gregorová 2008). Domníváme se proto, že je nutné
v pípad (nejen) staršího obyvatelstva vnovat pozornost rizikovým faktorm vzniku bariér
a sociální exkluze, jejímiž zdroji mže být úpadek a ztráty pedevším obytných funkcí nkterých území, v post-socialistických zemích typicky soustedných do centrálních ástí mst
(Haase, Steinführer 2009; Novotná 2008) anebo práv dynamické zmny fyzického prostedí
v dsledku relativn rychlé a pekotné revitalizace tamtéž. Jak víme, další a hlubší porozumní vzájemným souvislostem tvorby prožitku stárnutí a prožitku prostoru pispje významnou
mrou k formování vku-pátelských mst, ale i celých spoleností „pro všechny generace“.
Literatura
Bydlení senioru-syndikovaná studie. Ministerstvo pro místní rozvoj R. (Zpráva z výzkumu). Praha :
Factum Invenio, 2008.
ABZ Slovník cizích slov. Heslo gentrikace [online]. [cit 2009-04-25]. Dostupné na www: <http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/gentrikace> .
ATKINSON, Rowland ; BRIDGE, Gary (eds.) Gentrication in a Global Context. Oxon : Routledge,
2005. 320 s. ISBN 0-41532-951-5.
ATKINSON, Rowland. Measuring gentrication and displacement in Greater London. Urban Studies,
2000, ro. 37, . 1, s. 149 – 165. ISSN 0042-0980.
BALTES, Paul B. ; BALTES, Margret M. Successful aging : Perspectives from the behavioral sciences.
Cambridge : Cambridge University Press, 1990. 416 s. ISBN 0-52143-582-X.
BELL, Paul ; GREENE, Thomas ; FISHER, Jeffery ; BAUM, Andrew. Environmental Psychology.
5. vyd. Oralndo,FL : Hartcourt College Publishers, 2001. 654 s. ISBN 0-80586-088-6.
BURJANEK, Aleš. Problémy bydlení optikou sociologie msta. Brno : FF MU, 1995.
BUTLER, Tim. Gentrication. In BUCK, N.H., GORDON, I., HARDING, A., TUROK, I. (eds.). Changing Cities : Rethinking Urban Competitiveness, Cohesion, and Governance. Basingstoke : Palgrave, Macmillan, 2005. s. 172 – 187.
DOUGLAS, Mary. The Idea of a Home : A kind of Space. Social Research, 1991, ro. 58, . 1, s. 287 – 307.
ISSN 0037-783X.
DVOÁKOVÁ, Nina. Senioi v centru Prahy. Praha : UK, Pírodovdecká fakulta, Katedra sociální
geograe a regionálního rozvoje, 2008. 120 s. [Diplomová práce].
FOKKEMA, Tinekke ; GIERVELD, Jenny ; NIJKAMP, Peter. Big Cities, Big Problems : Reason for
Elderly to Move? Urban Studies, 1996, ro. 43, . 1, s. 353 – 377. ISSN 0042-0980.
GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-72031-24-4.
GILLEARD, Chris ; HIGGS, Paul. The Cultures of Ageing : Self, Citizen and the Body. 1. vyd. Essen :
Perason Education, 2000. 219 s. ISBN 0582356415.
GLASS, Ruth. London : Aspects of Change. London : MacGibbon & Kee, 1964. 342 s.
Global age friendly cities. A Guide. [online]. 2007. [cit. 2010-06-07].Dostupné na www. <www.who.int/
ageing/.../Global_age_friendly_cities_Guide_English.pdf>.
GOLANT, Stephen M. Conceptualizing Time and Behaviour in Environmental Gerontology : A Pair
of Old Issues Deserving New Thought. The Gerontologist, 2003, ro. 43, . 5, s. 638 – 648. ISSN
0016-9013.
90
Lucie Vidoviová, Eva Gregorová: Nová msta a staí lidé
GREGOROVÁ, Eva ; VIDOVIOVÁ, Lucie ; KARCHÁKOVÁ, Kateina. Regionální a teritoriální
diferencovanost stárnutí v environmentáln-gerontologickém pohledu. 40. konference eské demogracké spolenosti „Dvacet let sociodemogracké transformace.“ Brno, 27 – 28. kvten 2010.
GUBRIUM, Jay, F. Living and Dying at Murray Manor. Charlottesville : University Press of Virginia,
1997. 221 s. ISBN 0-81391-777-8.
HAASE, Annegret ; STEINFÜHRER, Annett. New Life in Old Houses. Silent Residential Change in the
Postsocialist Inner City. [online]. 2009. [cit. 2010-06-07]. Dostupné na www: <http://www.evropskemesto.cz/cms/index.php?option=com_content&task=view&id=580&Itemid=32>.
HAGESTAD, Gunhilde ; UHLENBERG, Perer. Social separation of Old and Young. Journal of Social
Isuess, 2005, ro. 61, . 2, s. 343 – 360. ISSN 0022-4537.
HENIG, Jeffrey R. Gentrication and Displacement of the Elderly : An Empirical Analysis. The Gerontologist, 1981, ro. 21, . 1, s. 67 – 75. ISSN 0016-9013.
CHUDACOFF, Howard P. How Old are You? Age Consciousness in American Culture. Princeton, NJ :
Princeton UP, 1989. 232 s. ISBN 0-69104-768-5.
Chui, Ernest. Ageing in Place in Hong Kong-Challenges and Opportunities in a Capitalist Chinese City.
Ageing International, 2008, ro. 32, . 3, s. 167 – 182. ISSN 0163-5158.
KUCHAOVÁ, Vra. Život ve stáí. Zpráva o výsledcích empirického šetení. Praha : SOCIOKLUB-VÚPSV. 2002. 89 s.
LAWTON, Powell M. Environmental Proactivity and Affect in Older People. In SPACAPAN, A.,
OSKAMP, S. (eds.). Social Psychology of Aging. Newbury Park, CA : Sage, 1989, s. 135 – 164.
LEVY, Becca R. Mind Matters : Cognitive and Physical Effects of Ageing Self-Stereotypes. Journal
of Gerontology: Psychological science, 2003, ro. 58, série B, s. 203 – 211. ISSN 1079-5014.
McDONALD, Scott. Does Gentrication Affect Crime Rates? Crime and Justice, 1986, ro. 8, . 1,
s. 163 – 201. ISSN 0192-3234.
MIKESZOVÁ, Martina. Jak se lidé sthují v rámci eské republiky aneb vnitní migrace v eské republice ve srovnání s jinými evropskými zemmi. Socioweb [online]. 2006. [cit. 2010-06-07]. Dostupné na www: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=231&lst=106>.
MIKESZOVÁ, Martina ; LUX, Martin ; MORRISSEAU, Anne. Potenciální nanní nedostupnost
nájemního bydlení po deregulaci nájemního-regionální perspektiva. Sociologický asopis/Czech
Sociological Review, 2009, ro. 45, . 2
, s. 315 – 343. ISSN 0038-0288.
NEŠPOROVÁ, Olga ; SVOBODOVÁ, Kamila ; VIDOVIOVÁ, Lucie. Zajištní poteb senior s drazem na roli nestátního sektoru [on-line]. 2008. [cit. 2010-04-02]. Dostupné z www: <http://praha.
vupsv.cz/Fulltext/vz_260.pdf>.
NEWMAN, Kathe ; WYLY, Elvin. The Right to Stay Put, Revisited : Gentrication and Resistance to
Displacement in New York City. Urban Studies, 2006, ro. 43, . 1, s. 23 – 57. ISSN 0042-0980.
NOVOTNÁ, Hana. Faktorová ekologie Brna v roce 2001. Zmny ve vnitní socioekonomické diferencicaci msta mezi censy 1991 a 2001. Brno : Masarykova univerzita. Pírodovdecká fakulta, 2008.
[Rigorózní práce].
NYDEN, Philip ; EDLYNN, Emily ; DAVIS, JulieThe Differential Impact Of Gentrication On Communities In Chicago [on-line]. 2006. [cit. 2010-04-02]. Dostupné na www: <http://www.luc.edu/curl/
pdfs/HRC_Report.pdf>.
OSWALD, Frank ; WAHL, Hans-Werner ; SCHILLING, Oliver ; NYGREN, Carita ; FÄNGE, Agneta ;
SIXSMITH, Andrew ; SIXSMITH, Judith ; SZÉMAN, Zsuzsa ; TOMSONE, Signe ; IWARSSON,
Susanne. Realationships Between Housing and Healthy Aging in Very Old Age. The Gerontologist,
2007, ro. 47, . 1, s. 96 – 107. ISSN 0016-9013.
OSWALD, Frank ; WAHL, Hans-Werner ; MARTIN, Mike ; MOLLENKOPF, Heidrun. Toward Measuring Proactivity in Person-Environment Transactions in Late Adulthood : The Housing-Related
91
SOCIÁLNÍ STUDIA 3/2010
Control Beliefs Questionnaire. Journal of Housing for the Elderly, 2003, ro. 17, . 1–2, s. 135 – 152.
ISSN 0276-3893.
PHILLIPSON, Chris. The „Elected“ and the „Excluded“ : Sociological Perspectives on the Experience of Place and Community in Old Age. Ageing and Society, 2007, ro. 27, . 3, s. 321 – 342.
ISSN 0144-686X.
REDFOOT, Donald. On the Separatin´Place : Social Class and Relocation Among Older Women. Social
Forces, 1987,
ro. 66, . 2, s. 486 – 500. ISSN 0037-7732.
SCHARF, Thomas ; PHILLIPSON, Chris ; SMITH, Allison. Multiple Exclusion and Quality of Life
amongst Excluded Older People in Disadvataged Neighbourhoods. London : Ofce of the Deputy
Prime Minister, 2005. 47 s.
SINGELAKIS, Andrew T. Real Estate Market Trends and the Displacement of the Aged : Examinaion of
the Linkages in Manhattan. The Gerontologist, 1990, ro. 30, . 5, s. 658 – 666. ISSN 0016-9013.
SMITH, Allison, E. Ageing in Urban Neighbourhoods. Place Attachment and Social Exclusion. Bristol :
The Policy Press, 2009. 242 s. ISBN 978-1-84742-270-5.
SMITH, Neil ; WILLIAMS, Peter (eds.). Gentrication of the City. Boston : Alen and Unwin, 1986.
160 s. ISBN 0-04301-202-7.
SOCHRKOVÁ, Iva. Migrace obyvatelstva v Jihomoravském kraji s drazem na období po roce 1989.
Brno : Pírodovdecká fakulta MU, Geogracký ústav, 2006. [Bakaláská práce].
STEINFÜHRER, Annett. Sociáln prostorové struktury mezi setrvalostí a zmnou. Historický a souasný pohled na Brno. Sociologický asopis, 2003, ro. 39, . 2, s. 169 – 192. ISSN 0038-0288.
SUNEGA, Petr. Pedstavy o budoucím sthování, ideálním bydlení. [online]. 2001. [cit. 2010-04-02]. Dostupné na www: <http://seb.soc.cas.cz/postoje2001/prezentace/seb_sunega_idealnibydleni.pdf>.
SÝKORA, Ludk. Gentrication in post-communist cities. In ATKINSON, R., BRIDGE, G. (eds.) Gentrication in a Global Context. Oxon : Routledge, 2005, s. 91 – 106. ISBN 0-41532-951-5.
SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáí. Kapitoly z gerontosociologie. 1. vyd. Praha : Sociologické
nakladatelství, 2007. 284 s. ISBN 978-80-86429-62-5.
SÝKOROVÁ, Dana. Prostor a vci v kontextu stáí. Sociologický asopis/Czech Sociological Review,
2008, ro. 44, . 2, s. 401 – 421. ISSN 0038-0288.
ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra. Revitalizace centrálních ástí mst. Urbanismus a územní rozvoj, 2000,
ro. 3, . 3, s. 2 – 6. ISSN 1212-0855.
TEMELOVÁ, Jana. Jak architektura kompletn zmnila obraz Andla. Stavební fórum [online]. 2006.
[cit. 2009-23-4]. Dostupné na www: <http://www.stavebni-forum.cz/data/cms/7334/pdf/1-jak-architektura-kompletne-zmenila-obraz-andela-iii.pdf>.
THOMPSON, Michael. The Gentrication of the Labor Party. Sydney : Pluto Press, 1999. 118 s.
ISBN 1-86403-073-9.
VAISHAR, Antonín a kol. Souasný vývoj vnitních ástí Brna a Ostravy. Ústav Geoniky, AV R, 2009.
136 s. ISBN 978-80-86407-69-2.
VIDOVIOVÁ, Lucie ; GREGOROVÁ, Eva. „My jsme si stáí nezavinili, to eká každýho“...
Povaha a prevence diskriminace senior v eské republice. Praha : Život 90, 2008. 91 s.
ISBN 978-80-254-3808-4.
VIDOVIOVÁ, Lucie. Stárnutí, vk a diskriminace : nové souvislosti. 1. vyd. Brno : Masrykova univerzita, 2008. 233 s. ISBN 978-80-210-4627-6.
VIDOVIOVÁ, Lucie ; RABUŠIC, Ladislav. Senioi a sociální opatení v oblasti stárnutí v pohledu
eské veejnosti. Zpráva z empirického výzkumu. Praha : VÚPSV, 2003. 67 s.
WAPNER, Seymour. A Holistic, Developmental, System-Oriented Environmental Psychology : Some
Beginings. In STOKOLS, D., ALTMAN, I. (eds.) Handbook of environmnetal psychology. New
York : Wiley, 1987, s. 1433 – 1465. ISBN 0-47163-017-9.
92
Lucie Vidoviová, Eva Gregorová: Nová msta a staí lidé
ZUKIN, Sharon. Gentrication : Culture and Captial in the Urban Core. Annual Review of Sociology,
1987, ro. 13, s. 129 – 147. ISSN 0360-0572.
Autorky
Lucie Vidovi
ová je absolventkou FSS MU, kde pracuje jako socioložka a výzkumná pracovnice. Vnuje se sociologii stárnutí, vkové diskriminaci, postojm ví stárnutí, otázkám
aktivního stárnutí a vkovému mainstreamingu.
Kontakt: [email protected]
Eva Gregorová je absolventkou oboru sociologie FSS MU se specializací na sociáln-urbanistická studia. V minulosti spolupracovala na projektu VÚPSV týkajícím se vkového mainstreamingu a jako výzkumná pracovnice FSS MU spolupracovala na projektu o vkové diskriminaci a ageismu. V souasné dob pracuje jako socioložka na Magistrátu msta Brna
v Kancelái strategie msta, kde koordinuje a usmruje odborné práce v oblasti sociologie
a spolupracuje na tvorb jednotlivých rozvojových a koncepních dokument msta.
Kontakt: [email protected]
93