32 - Školní časopis GYM

no. 32
01/14
FOODGYM
www.casopisgym.cz
EDITORIAL
Naposled...
3
Jak už je u školních časopisů tradiční, žádné jméno v jejich redakci nevydrží věčně. Ztráta motivace, změna
priorit časového harmonogramu a samozřejmě maturita jsou častými důvody, proč lidé končí na redakčních
postech mnoha časopisů včetně GYMu. Kam tím mířím, je jasné: příští editorial bude psát jiná, mladší a jistě
také svěžejší ruka Martiny Markové. Věřím, že je to ten pravý člověk, který dokáže dát GYMu další impuls a opět
jej posunout někam dál.
Obecnou tradicí je na konci bilancovat. Stále si vzpomínám na můj první editorial, který jsem psal s vědomím,
že do roka odejdou více jak tři čtvrtiny redakce, a já musím rychle sehnat dostatek mladých tváří. Na donekonečna se opakující rozpor pocitů – bezradnost s některými kolegy po nedodržené uzávěrce a následná hrdost na
týmovost a obětavost redakce jako kolektivu, když člověk drží v ruce číslo ještě teplé z tiskárny.
Když se ohlédnu, koho za sebou nechávám, vidím partu sebevědomých lidí, kteří se nebojí kriticky myslet a stojí
si za svým názorem, což mě těší nehledě na to, že zásluhu za to si ani omylem nemohu přičítat. Vidím časopis,
který je názorově nezávislý na učitelích – což při pohledu na kolegy z ostatních redakcí po republice není zdaleka
tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.
Pochopitelně čekáte i nějaké vysvětlení (možná dokonce omluvu) k tématu tohoto čísla. Rozhodli jsme se pro
tentokrát vzít naprosto obyčejný, každodenní předmět rozhovorů a podívat se na něj dvojím způsobem: jednak
přízemně – kdo, kolik, za jak dlouho a proč sní a jednak kriticky a vážně (musím doporučit článek Markéty
Moravcové na stránce 10). Celé téma včetně rozsáhlé studentské ankety a mnoha komentářů najdete na stranách
8 - 11.
Doufám, že Vám poněkud veselejší téma GYMu pomůže začít jaro s jiskrou v životě a hlavně: že Vám GYM i
dlouho po mém odchodu bude i nadále inspirujícím společníkem.
Petr Čížek, šéfredaktor
OBSAH
3
5
6
7
8
Editorial
Posbíráno
Projektárium
Zamotaná etiketa
TÉMA - JÍDLO
Učitelská anketa
9
10
11
12
14
15
17
18
20
21
22
25
26
Zapomenutá místa
Etika
Studentská anketa
Kam to dotáhli
Jazykový koutek
Rozhovor s Naylou Jonte
Hry
Počítače, mobily, internet
Knihy
Filmy
Dekahovor - Martin Krynický
Glosa
Na závěr
Realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko
CZ.1.07/1.1.14/02.0050
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredaktor: Petr Čížek (-chinano-) Redaktoři: Anna Kohoutová (-ako-), Martin Rosocha (-ros-), Vu Thanh
Huyen (-iwish-), Tereza Stehlíková (-TeSt-), Martina Marková (-mar.mar-), Pavel Mráček (-mrak-), Jiří
Novák (-jiri-), Dominik Hořejší (-nick-), Anna Betuštiaková (-betuska-), Anežka Papáčková (-anezkap-),
Markéta Moravcová (-mm-), Marek Čáp (-mar.cap-), Jan Brezovský (-jábr-), Marie Oušková (-ucho-), Anna
Svobodová (-anny-), Eva Klímová (-blacklady-), Filip Otepka (-filipo-)
Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Anežka Papáčková, Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka
Šimáčková, Eva Klímová Foto: Vu Thanh Huyen, Simona Hrušková
Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš
Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected]. Náklad 110 výtisků.
Vydáno 19.03.2014
POSBÍRÁNO
-NICK-
Přesmažené a nedovařené
Do uzávěrky minulého čísla se již Díky mírné zimě a profesorským
nevešly výsledky Vánočního školního turnaje. Gratuluji vítězům a
vítězkám, kteří si tentokrát své výhry skutečně zasloužili, jelikož po
celou dobu turnaje nenašli odpovídající konkurenci. Pevně věřím, že
si svou výhru řádně vychutnali.
Hned první školní den v novém
roce se 4 třídy, které podaly nejlahodnější výkony v předvánoční
soutěži na stránkách časopisu, vydaly do kina na film Atlas mraků.
V záplavě popcornu a chipsů si
pozorný divák mohl vychutnat dle
mého soudu jeden z nejpovedenějších filmů posledního století.
Soudě z informací ze zákulisí se
podobné projekty – filmy pro třídy,
které vyprodukují nějakou (nebo
nejlépe hodnocenou) činnost, budou opakovat. Záleží tak na každé
třídě, jestli místo výuky příjemně
stráví jedno dopoledne v prostorách našeho kina.
Kino ovšem nebylo jediným kul-
turním vyžitím, které vedení naší
školy pro studenty připravilo. 24.
ledna se studenti naší školy účastnili divadelního představení Bílá
nemoc, což je jedno z nejslavnějších dramat Karla Čapka. Celkové
dojmy z představení byly pozitivní,
ačkoli vše bylo ztvárněno jen sedmi herci. Ti, kteří vydrželi sledovat
průběh hry (a na rozdíl ode mě
nesledovali vyrovnané semifinále Australian Open v podání dua
Nadal – Federer) se dočkali nejen
dobrého kulturního zážitku, ale
také zasvěcení do děje jedné z oblíbených maturitních knih.
chutím se rozjeli další vlny exkurzí. Třídy na našem gymnáziu tak v
rámci různých předmětových témat navštěvují různorodá místa po
naší republice. Ti z vás, kteří zatím
nikde nebyli, nemusejí zoufat, v exkurzích se bude pokračovat až do
léta a navíc všechny třídy čeká ještě
třídní výlet. Užívejte si všemožné
krátké i dlouhé cesty, společně s vašimi spolužáky totiž mají jedinečné
kouzlo, které už jinde nezažijete.
2,5/4, ačkoli Tábor do té doby neztratil ani bod.
Dne 21. ledna se na našem gym-
náziu zastavil první porevoluční
předseda české vlády Petr Pithart.
V krátké přednášce a následné
diskuzi hovořil s našimi studenty
o současné situaci našeho státu, o
přechodu z totality k demokracii
a o všech problémech s tím spojených. Šlo tak o jednu z nejvýznamnějších návštěv, které se naší škole
v posledních letech dostalo.
Na konci pololetí se odehrál i Většina z vás si jistě všimla, že
druhý tradiční turnaj, tentokráte
pro chlapce i dívky ve florbale. I
zde se sluší pogratulovat vítězům
a ocenit všechny svedené bitvy,
které byly v mnohých případech
vyrovnanější a napínavější, než ty
vánoční.
Paralelně s olympiádou v Soči
se rozjely i předmětové olympiády pro naše studenty. V tomto
bodě nelze nezmínit, že ve všech
proběhnuvších okresních kolech
předmětových olympiád máme
minimálně jednoho postupujícího do krajských kol. Děkuji všem
zúčastněným a držím palce nám
všem, kteří budeme brzy znovu
svádět své boje, tentokrát již na
krajské úrovni.
Ještě větší úspěch se povedl na-
šemu šachovému týmu, který postoupil z krajského turnaje do celostátního klání, kde se střetne 28
nejlepších středoškolských týmů
ČR. Celý postup získal trochu prazvláštní chuť, když náš tým udržel
druhé postupové místo v posledním kole v duelu s prvním Táborem. Náš tým uhrál potřebných
5
jsme přišli o angličtinářku Zuzanu
Dvořákovou. Myslím, že už je pouze veřejným tajemstvím, které stejně všichni znají, že paní Dvořáková
je na mateřské dovolené a očekává
svůj první přírůstek do rodiny. Přeji jí tak nejen já, ale i celá redakce,
aby v pořádku přestála všechny
útrapy a přidala se k široké skupině
maminek a tatínků, kteří jsou členy
našeho pedagogického sboru. Na
její místo nastoupila zkušená matadorka paní Ježková, která má již
s naší školou mnohaleté zkušenosti
a která je odpovědnou náhradou
za paní Dvořákovou. Přejeme i jí
mnoho štěstí při jejím dalším pobytu u nás na škole.
PROJEKTÁRIUM
-AKO-
Žádnou Ameriku jsme neobjevili
6
Projekt Nové výzvy pro Třeboňsko je v plném proudu a my se
prostředky díky němu získaných
snažíme využívat, jak se dá. Máme
za sebou náročné výběrové řízení
na nákup elektroniky – tabletů,
několika notebooků a potřebného
softwaru.
Všechny čtyři projektové aktivity
jedou podle plánu. Fyzika se seznamuje s tablety a Martin Krynický má hlavou zavařenou z toho, jak
je maximálně efektivně využívat.
Během nekonečných debat jsme
zjistili, kolik škol sice tablety hlasitě používá, ale žádnou Ameriku
tím neobjevuje – najít totiž opravdu efektivní způsob jejich využití
ve výuce není jen tak a my se budeme snažit přijít tomu na kloub.
V učebně fyziky byla instalována
speciální schránka s nabíječkami
na tablety – přesně toto bude jejich
úložiště, žáci je sem budou podle
čísel ukládat, stejně jako si je podle čísel budou půjčovat – každý z
žáků si je bude půjčovat podle svého čísla v třídním výkazu – v případě jakéhokoliv jejich poškození
bude tedy snáze dohádatelné, kdo
je záškodník. V rámci hodin fyziky
se v mnoha třídách pracuje s novými čidly, konečně máme i dostatek
notebooků, pomocí kterých se mohou zpracovávat naměřená data.
V druhé projektové aktivitě – praktické výuce biologie – došlo k personální změně. Externí lektor Václav Bartuška dal výpověď a účastnit
se praktických laboratorních cvičení bude mnohem méně. Jsme
rádi, že přislíbil účast alespoň na
některých z nich. Většinu starostí
o tuto část projektu přebírají naše
vyučující biologie Štěpánka Otepková a Jitka Mašková – postarají se
o organizaci laboratorních cvičení
a odborných exkurzí.
Jak funguje časopis GYM, se právě
můžete přesvědčit – celá redakce
dělá, co je v jejich silách, aby vám
každé dva měsíce předložila smysluplný výsledek své práce. GYM se
opět zapojuje do soutěže o top středoškolský časopis v ČR – i toto je
důležité pro jeho rozvoj. Mapování
konkurence, inspirace, motivace,
růst, rozvoj. Pomalu se začíná loučit část redakce – maturanti z řad
redaktorů předávají své rubriky
mladším. Držte palce, aby se generační obměna povedla – čekáme na
další nové nadšené redaktory. Pokud máte chuť psát, máte nápady
– redakce vás s velkým nadšením
přivítá, stačí přijít jakékoliv pondělí o velké přestávce do redakce
vedle auly!
A co čtvrtá aktivita – šifry? O nich
referuje jejich vedoucí Karel Pazourek: „ Šifrovací soutěž pokračuje ve stálém tempu, každý měsíc se
koná setkání a je připravena nová
sada šifer „na doma“. Na lednovém setkání jsme se zabývali kódy
a kódováním v rekreačním šifrování. Kódováním v tomto případě
rozumíme jiný zápis zprávy než
pomocí běžné abecedy, například
morseovkou, Braillovým písmem
nebo binární abecedou. Kódování
není samo o sobě šifrou, jeho cílem
je naopak usnadnit komunikaci
- morseovka byla vymyšlena pro
telegrafickou komunikaci, Braillovo písmo používají slepci. Únorové setkání se točilo okolo různých
tabulek, mřížek, bludišť a křížovek.
Ukázali jsme si šifry z různých šifrovacích soutěží, jakými jsou Sendvič, Tmou nebo Bedna, které třeba
používají kalendář nebo sudoku. A
další šifry a setkání se už připravují...“
ZAMOTANÁ ETIKETA
Kam za jídlem
Kam za jídlem?
Jídlo. Všichni si určitě představujete dlouhé stoly přeplněné nejrůznějšími pochoutkami a všelijakými dobrotami. A jelikož jsme se
s etiketou stolování seznámili již v
minulém čísle, tentokrát bych vám
ráda objasnila různé situace a příležitosti, kde možná budete muset
„zápasit“ se správným nakládáním
salátu na talíř nebo v jaké ruce držet moučníkový příbor .
Nejprve se ale zeptám. Stalo se
vám někdy, že jste měli před s sebou důležitou událost, týden jste
kvůli tomu měli sevřený žaludek, a
když už bylo konečně po všem, šli
jste na oslavný raut? A co se stalo?
Přepadávalo vám jídlo z talířků a
ostatní lidé neslyšeli ani slovo přes
vaše hlasité hltání? Tak to tedy
neee. To je totiž jedna z největších
-BETUSKA-
chyb, kterých se můžete během
svého společenského života dopustit! Abych ale nebyla tak přísná,
raději se podíváme na ten lákavý
výčet možností „k sežrání“.
BANKET
Dnes spíše známo jako „slavnostní
večeře na počest…“. Je to většinou
hostina pro velké množství osob,
které si mohou být jisté, že budou
přibližně tři hodiny sedět u stolu s
přesným zasedacím pořádkem, nebudou moci vstát nebo odběhnout
si někam jinam a budou stolovat
tím nejvybranějším způsobem.
Brrr. Také z toho máte husí kůži?
Ale dámy pozor, budete velice hýčkány, počínaje privilegiem přijít ke
stolu jako první. Nesmíme se ale
nejdříve představit ostatním spolusedícím, až poté můžeme usednout.
BUFFET LUNCH
Obdobný rautu, avšak s možností
posadit se a chovat se méně formálně. Raut je pořádán většinou
jako doplněk nějaké příležitosti,
buffet lunch je víceméně samostatná akce.
7
RÉVEILLON
Nočními jedlíky velmi oblíbený
způsob pohoštění. Pořádá se po
společenských akcích, končících o
půlnoci, pak teprve začíná hostina.
Tradiční menu réveillon je velmi
hutné, sestává z ústřic, klobásek,
vína, pečené šunky, salátů, ovoce
a sladkostí. Zajímavostí je, že se
nepodávají ryby, sýry ani zelenina.
Bohužel u nás se tradice reveillónu
ještě nerozšířila, populární je ve
Francii, Alsasku nebo v Burgundsku.
RAUT
Tato kulinářská událost je charakteristická svou širokou nabídkou
jídel a nápojů, které jsou vyloženy na bufetových stolech. Hosté
se zpravidla obsluhují sami a
nemusejí čekat na zahájení.
Nabídka, jak jste již určitě
všichni zažili, je uspořádána
podle chodů při stolování:
od studených předkrmů až
k zákuskům. A co se nám při
hodování může stát? Už samotné přendání salátu na talíře může
být „oříšek“. Překládací příbor, složený z vidličky a lžíce, bude v tuhle
chvíli zřejmě váš největší nepřítel.
Žádnou paniku. Zručnost můžete
trénovat i doma . Pozor také na
dobroty, které se těžko jedí ve stoje.
Už se vám zbíhají sliny? Jak asi tušíte, příležitostí s dobrým pohoštěním je nespočet. Nástrah na společenské faux pas, je ale o mnoho
více. Proto je vždy důležité snažit
se chovat co možná nejméně nepřijatelně .
Proto neztrácejte hlavu a dodržujte
etiketu!
TÉMA
JÍDLO
8
Dobré jídlo je sympatickou podmínkou pro spokojeného člověka.
Když je člověk dobře nasycen, snáz
miluje, je pro něj jednodušší dělat
rozhodnutí, usmívání vůbec nebolí
a vůbec - zlost, vztek nebo mrzutost jsou mu cizí. Pro mě osobně
je jídlo prostředkem, jak se trochu
seberealizovat - k tomu patří nakupování zdravého poměru mňamek ku brokolici, vaření s Apetitem
Online nebo Gordonem Ramsayem a také to nejmilejší - posezení
s rodinou, přáteli a těmi nejbližšími
nad čímkoli voňavým. Jídlo bylo a
vždy bude základní fyziologickou
potřebou (tudíž příčka číslo jedna
v Maslowově pyramidě potřeb), ale
UČITELSKÁ ANKETA
i z něčeho tak syrově potřebného lze
vykouzlit jednu z nejkrásnějších a
nejpestřejších součástí života - alespoň pro mě. Své o tom ví i -chinano-, který si pro Vás přichystal
okurkové PC hry, -mar.mar-, která
posbírala moudra Vás všech a ucelila je v parádní studentskou anketu.
Nezahálel ani kulturel (-ucho-) si
pro Vás přichystala dvě knížky - jednu kuchařku a jednoho kritika. To,
co chutná nebo nechutná učitelům
posbíral -ros-, a pokud smím osobní
lahůdku - přečtěte si určitě rubriku
Kam to dotáhli. -ako- se podařilo
zrealizovat velice atraktivní rozhovor s majitelem vyhlášené třeboňské
Šupiny a Šupinky Petrem Müllerem,
pročež jeho odpovědi ohledně gastronomie jsou pro toto šťavnaté číslo
GYMu skutečným přínosem.
Bon apetit!
- IWISH-
A nezapomeňte na Kaloriekagathii
-ROS-
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo,
jaké naopak nesnášíte?
Adéla Holubová
Moje nej jídlo je asi
steak s dijonskou
omáčkou a bytostně
nesnáším dršťkovku!
Yuck!
Anna Kohoutová
Od dětství jsou to
buchtičky s krémem
- přesně takové, jaké
dělají v jídelně. A nesnáším houby.
Jana Havlová
V restauraci si nejraději dávám rybu,
např.
grilovaného
pstruha, v naší školní
jídelně si objednávám
nejčastěji zeleninová jídla - brokolicové placky, špenát… Doma mě
chválí za polévku cibulačku se sýrovými tousty podle kuchařky Dity
P. Pochutnám si na zapečeném
lilku s mozzarellou, lasagních, ze
sladkostí mám nejraději tiramisu.
Vůbec nejsem vybíravá, sním cokoli.
Tereza Maříková
Zdá se to jako jednoduchá otázka, ale jelikož mám jídlo ráda,
stálo mě dost přemýšlení, abych vybrala to
úplně nejoblíbenější. Nakonec zvítězil zralý, vychlazený vodní meloun - to je delikatesa, kvůli které
se už moc těším na léto. K tématu
jídla mě teď ještě napadá taková
pikantérie, kterou právě zažívám a
souvisí s pověstnými „těhotenskými“ chutěmi. Před mateřstvím jsem
byla více než deset let vegetariánka
(polovinu času na gymnáziu a celé
vysokoškolské studium) šlo hlavně
o morální stanovisko, ale maso ve
všech podobách mi nikdy moc neříkalo. Rostoucí potomek má však
evidentně na vegetariánství zcela odlišný názor, což se projevuje
mou obrovskou chutí na uzeniny,
zejména na lovecký salám, o který
bych v dřívějších dobách nezavadila pohledem.
Bytostně nesnáším kvasnicovou
pomazánku, tuto „pochoutku“ podávali v mateřské škole a dodnes,
jakmile ucítím kvasnice, naskakují
mi pupínky.
Jana Psotková
Mé nejoblíbenější jídlo jsou boloňské špagety, nejvíc nesnáším
španělské ptáčky .
ZAPOMENUTÁ MÍSTA
Petr Kopeček
Naďa Krčálová
Mám velmi rád ryby
na všechny možné
způsoby, a také různé
polévky, saláty, čokoládu (čtenáři anglické
knihovny vědí své) a
zmrzlinu. Nějaké vyloženě odporné jídlo mne teď nenapadá, jsem
vděčný strávník.
Já mám ráda jídla, která jsou dobře
ochucena a dají více
práce s přípravou.
Miluji
svíčkovou,
bramborový salát s řízkem a grilovaná masa a játra. Ze sladkých
jídel borůvkové knedlíky. Co vůbec nejím je hrachová kaše a rajská
polévka.
Vilém Roženský
Nejoblíbenější- králík
na křenové omáčce.
Nesnáším- polévka
mlíkovka.
Zdeněk Kučera
Nejraději mám řízek
(na příloze nezáleží).
Naopak, nemám rád
jeden druh těstovin, a
to kolínka (brrr).
9
Karel Pazourek
Mám několik oblíbených jídel, některá
mám spojená s určitým ročním obdobím
(třeba pečenou husu v létě nemusím). Zato segedýnským gulášem
nebo haluškami mě moc nepohostíte.
-BETUSKA-
Pozor! Automaty útočí
Zazvoní na velkou přestávku. Výukou vyhladovělí studenti se po
skupinkách nakupí před barevnými automaty. 5G, 6B, 4A. Stačí
pouze naťukat správnou kombinaci čísla a písmene a už si spokojeně
odnáší rychlou svačinku. Tak jednoduché to je. Jak si ale občerstvení
obstarávali žáci našeho gymnázia
dříve?
Všichni jste jistě na základních
školách zažili maličké bufety, které
se otevíraly vždy o pauzách na svačinu. I u nás byla zřízena místnost,
kde se daly zakoupit například koblihy nebo rohlíky, dovážející se z
Beránku na třeboňském náměstí.
Tento obchůdek fungoval od roku
1994 do roku 2004, kdy volný pro-
dej pečiva vytlačily stávající automaty.
A teď povzbuzující zpráva pro
všechny, kdo jsou již přejedení
brambůrek a Snickersek. Ačkoliv
se jednalo o obnovení prodeje například obložených housek, ovoce,
zeleniny nebo například i sešitů a
propisek (po vzoru našich rakouských sousedů) bohužel se v současnosti nedá zajistit vhodný prostor
pro tuto činnost. Pan školník Liška
ale ujišťuje, že nejnovější projekt na
přestavbu školy obsahuje i místnost právě pro distribuci svačin a
školních pomůcek.
I přes snahu paní ředitelky zlepšit
kvalitu nabízených produktů v automatech a nabídnout i zdravější
Pro zvolení správné bagety je třeba
ze sebe vymáčknout to nejlepší!
varianty ve formě sušenek nebo
cereálií, byznys je zkrátka byznys. Studenti stále raději sáhnout
po čokoládě než po müsli tyčince
ze zdravého sortimentu. A proto také můžete každé ráno potkat
„automatovou paní a pána“, kteří
doplňují zásoby, abychom během
vyučování nestrádali hlady. I přes
to, že vlastně za umístění v přízemí platí škole, prý je pro ně naše
ETIKA
gymnázium skvěle vydělávajícím
místem.
Dojedli jsme svačinu (většinou
bagetu s Cocacolou ) a nyní pospícháme na oběd do nedalekého Roháče. Již za totalitního režimu byla
tato jídelna zřízena prvotně pouze
pro školy, až později se horní patro
proměnilo na tělocvičnu sloužící
zároveň i pro kulturní vyžití.
Také jsme si všichni jistě vědomi
změn, jež nastaly během nového
školního roku, ať už se jedná o
internetový objednávkový systém
nebo o dlooooouhé fronty za štěbetajícími prvňáčky. Každý si myslí své, ale povím vám jedno, můžeme být rádi, že nemusíme přebíhat
přes dva parky až na zámek do
jídelny, jako museli naši dřívější
spolužáci.
-MM-
Chtěla bych být modelka
Vždycky jsem chtěla být modelka.
Jenomže jsem na to neměla dostatečnou postavu. Jednoho dne přede
mě můj velký přítel postavil krabičku s obřími nechutnými červy.
„Co to má znamenat?“ zeptala jsem
se ho.
„To je skvělá věc. Hrozně se po tom
hubne. Žije v břichu a živí se tím,
co sníš, takže přijímáš méně věcí,
než ve skutečnosti sníš, a navíc ani
nebudeš mít hlad,“ bylo mi řečeno.
„A opravdu to funguje?“
„Podle průzkumů to sníží až 5 kilo
za týden,“ řekl mi. A já jsem ihned
snědla toho ošklivého červa, ze
kterého mi bylo špatně.
vyprávět, že mám v břiše červy. To
by nebylo zrovna něco, za co bych
mohla být oceněná.
Opravdu jsem začala hubnout. Jenomže ne dostatečnou rychlostí.
Snědla jsem tedy dalšího červa s
tím, že mi to snad pomůže a nějak
se to zlepší. Přece jenom bych nechtěla zase nabrat všechno zpátky.
Potřebuju se stát úspěšnou modelkou, a to bez nízké váhy prostě
nepůjde…
Začala jsem mít obří bolesti břicha, vypadávají mi vlasy, jsem velice rychle unavená a špatně se mi
sedí… Vůbec netuším, jak se to ve
mně vzalo, ale nedá se to vydržet.
„Pane doktore, bolí mě břicho.“
„A jak dlouho to trvá?“
„Něco okolo měsíce…“
Dotkl se mého břicha. „Zvláštní,
něco vám tam bublá. To jsem nikdy nezažil.“
Po rentgenu mi bylo řečeno, že
mám v břiše červy a že se nemají
čím živit, tak se zakusují do mého
žaludku. Zatraceně…
„Slečno, ty červi musí ven.“
„Ale já bych chtěla být modelka!
Nemůžu si dovolit mít jizvu na
břiše!“
„Je mi líto, ale ty červi vás jinak sní
zaživa.“
„To je mi jedno. Chci být modelka
a taky budu!!“
„Ty jsi hrozně zhubla!!!“ ozývá se
ze všech stran okolo. „Jak jsi to
udělala?“
„Ále, pro krásu se musí trpět,“ odpovídám mlhavě. Nemůžu jen tak
Došla jsem na konkurz. Nechala
jsem se několikrát vyfotit a šla jsem
domů.
Po několika dnech mi přišel dopis.
Otevřela jsem ho, a uvnitř bylo na-
10
psáno:
Vážená slečno, bohužel vám musíme oznámit, že bereme jinou a
vhodnější kandidátku. Na modelku
jste moc nízká.
STUDENTSKÁ ANKETA
-MAR.MAR- & -TEST- & -FILIPO-
Co mají žáci raději
Ač se to z počátku nejeví, jídlo
bezesporu patří k jednomu z nejprobíranějších témat současnosti.
Každý přistupuje k tomu co jí jinak. Někdo počítá každou kalorii,
gram i joule, který se chystá strávit
a někdo naopak spořádá vše, co mu
přijde pod ruku. Druhou variantu
nejspíše praktikují, zejména o Vánocích, studenti 1. ročníku, kteří
se svými 129,5 přibranými kilogramy, skončili ve studentské anketě
na prvním místě před primány,
již o svátcích klidu a míru nabrali neskromných 124,5 kg. Na třetí
místo se dojedla kvinta se 101,29
přibranými kily. Velká pochvala
patří studentům oktávy a 3. ročníku, již nepodléhají vánoční hysterii
a nesní vše, co spatří, protože podle
výsledků jsou po Vánocích oktaváni těžší pouze o 21 a třeťáci o 22
kilogramů.
11
Vzhledem k tomu, že mezi nejoblíbenější česká jídla patří svíčková
s deseti, tak je pochopitelné, že
redakci GYMu zajímalo, jaký je
maximální počet knedlíků, jež jsou
studenti našeho gymnázia schopni
nasoukat do svých žaludků. Nižší
gymnázium nám všem ukázalo,
kdo v této činnosti naprosto jasně
dominuje. Na třetím místě skončila
tercie, na druhém sekunda a první
místo si pohlídala kvarta s 275,5
spořádanými knedlíky.
Poslední otázka vyvolala poměrně
velký rozruch (či vzrušení) téměř
u všech studentů našeho ústavu.
Po rozdání anketních lístků bylo
zajímavé sledovat, jak se studenti při čtení této otázky postupně
červenají. Nemá cenu tuto otázku
zbytečně rozpitvávat, její výsledek
můžete vyčíst z následujícího grafu
a utvořit si na něj názor, jaký sami
uznáte za vhodný.
KAM TO DOTÁHLI
-AKO-
s Petrem Müllerem
zdroj: archiv P. Müllera
12
S hlavním tématem tohoto GYMu
souvisí i výběr člověka do naší rubriky Kam to dotáhli. Bezpochyby
to již hodně daleko dotáhl majitel
dvou nejznámějších třeboňských
rybích restaurací, kterým je náš
bývalý student Petr Müller. Dva
nádherné podniky, krásný penzion, rodinný dům – k tomu cestování, studium, krásná přítelkyně. Na
první pohled by to mohlo vypadat
na krásný naplněný život plný splněných snů. Málokdo ale ví, co za
tím vším je – třeba mnoho starostí,
bolesti, tvrdé práce, odříkání. Říká
se, že co tě nezabije, tě posílí – Petr
Müller je toho zářným příkladem.
Jak vzpomínáš na třeboňské
gymnázium? Na které učitele, spolužáky? Jak na tebe
působila škola?
S odstupem času vzpomínám na
třeboňské gymnázium jako na
jedno z nejlepších období mého
života.
Díky spolužákům a učitelům to
bylo pro mě místo, které jsem rád
navštěvoval a které mi pomohlo
překlenout nejtěžší období mého
života.
Jaký jsi byl student, když se
na sebe podíváš dnešníma
očima?
To by nejlépe zhodnotili moji
spolužáci a bývalí učitelé. Z mého
hlediska jsem se snažil vždy o co
nejlepší výsledek, jen to občas nevyšlo.
Co tě tenkrát nejvíc bavilo,
co ti ve škole chybělo?
Nejvíce mě těšil kontakt s lidmi a
postup kupředu. Nejvíce mě bavily
předměty jako chemická a biologická praktika, kde jsme dělali různé pokusy a zkoumali svět pomocí
mikroskopu. Jinak samozřejmě hudební výchova, tělocvik.
Co tě nejvíc baví? Učíš se
rád?
Rád přiznávám, že má práce je
mým koníčkem. Jsem tak trochu
workoholik, ale to k podobné práci
patří. Baví mě hokej, cvičení v posilovně, zimní sporty, čtení knih,
návštěva kina a divadla.
Myslím, že člověk by se měl vzdělávat celý život a rozhodně to nekončí jen maturitou nebo titulem
na vysoké škole. Snažím se být nejlepší v tom, co dělám a podle toho
si vybírám předmět studia. Učím se
rád věci, u kterých jsem si jistý, že
je využiji v mé profesi.
Říká se, že co tě nezabije, tě
posílí. Dá se takto pojmenovat tvoje nepřenosná zkušenost,
kdy jsi jako student gymnázia přišel při tragické nehodě
o oba rodiče? Jak tě tato zkušenost změnila, jak se to dá
vůbec přežít?
Slovy to lze jen těžko popsat a vyjádřit. Je to podobné jako popisovat chuť „hořké čokolády“ člověku,
který ji nikdy neochutnal.
Výše uvedené rčení je podlé mého
názoru pravdou, ale hodně záleží na jedinci, jak se k dané situaci
dokáže postavit a zpracovat vše tak
daleko, že za tím uvidí převážně
pozitivní stránku věci. Dostal jsem
se na dno, kde jsou jen dvě možnosti, a to pokrok vzhůru nebo
neustálé zabředávání, které vede
naprostému úpadku postiženého
jedince. Naštěstí se mi to povedlo
a vybral jsem první z možností, ale
musím přiznat, že jsem se často pohyboval na hraně.
Věřím, že lidé se v zásadě nemění,
ale musí se přizpůsobovat situacím
a překonávat mnoho překážek, které jim život přináší. Pro mě to bylo
opravdu rychlé, během jedné chvíle se mi změnil život od základu.
Jediné, co zbývalo, bylo přizpůsobení se.
Zřejmě i díky této zkušenosti
ses možná dříve, než si kdo
mohl představit, stal majitelem dvou restaurací. Jak ses
tak mladý dokázal v tomto
oboru zorientovat, udržet
nastavenou laťku, ba dokonce ji zvyšovat?
Rodiče se dokázali obklopit dobrými zaměstnanci, kteří je podporovali v jejich vizích a šli za společnými cíli. Já jsem převzal restaurace v
šestnácti letech. Snažil jsem se navázat na jejich dílo tak, abych udržel úroveň, kterou oni nastolili. Na
jejich místo jsme, po rodinné poradě, dosadili spolehlivého provozního, který zpočátku dokázal udržet
v chodu obě restaurace dle našeho
přání. Bohužel čas a peníze dokážou změnit člověka i se silným charakterem. Zkusil jsem ho vyměnit
za nového provozního, ale bylo to
bez výrazného zlepšení. Koncem
roku 2006 dal v počtu druhý provozní výpověď a já musel nastoupit
osobně na jeho místo.
Firmu jsem dostal na pokraji krachu a s naprosto dezorientovaným
personálem, který už zapomněl,
co je to pracovní morálka a řád.
Naštěstí jsem po maturitě v červnu roku 2005 začal studovat v Rakousku na hotelové škole, jezdil
jsem pravidelně pracovat do Linze
a o letních prázdninách jsem nastoupil na praxi na golfovém hotel
Golfresort Haugschlag, kde jsem
složil 3 měsíční praxi. V Rakousku jsem načerpal velké množství
zkušeností, které mi pomohly vést
restaurace s určitým nadhledem
a jasnou vizí. Z počátku pro mne
byla nejtěžší práce se zaměstnanci,
kteří po době bezvládí nechápali,
co po nich vlastně požaduji.
Gastronomie, stejně jako mnoho
dalších oborů, se neustále vyvíjí a já s kolegy se snažíme držet
tempo a přizpůsobovat se novým
trendům. Pracujeme výhradně s
čerstvými surovinami bez použití
různých druhů konveniencí.
Co pro tebe znamená zdravý
životní styl?
Jsem jeho vyznavačem a samozřejmě se snažím pro své zdraví udělat
maximum. Nalezení rovnováhy
mezi pracovním nasazením a volným časem mi občas dělá problémy, ale snažím se to kompenzovat
vzděláváním, sportem a konzumací kvalitních surovin, které mi poskytují vyvážený obsah živin. Jsem
vděčný za to, že mám velmi dobrý
přístup ke sladkovodním rybám a
jsem přesvědčen o tom, že sladkovodní ryba je jedna z nejkvalitnějších surovin, kterou člověk může
zahrnout do svého jídelníčku.
Žijeme v krásném a zdravém třeboňském prostředí, které nám pomáhá zvyšovat úroveň životního
stylu, je na každém z nás, jak si
uspořádá žebříček hodnot a potřeb.
Šupina a Šupinka jsou dva
nejznámější a nejzavedenější
podniky v Třeboni - jak vnímáš konkurenci? Do jakých
restaurací sám rád chodíš,
jaké máš nároky?
Místní konkurenci raději vůbec nevnímám.
Rád chodím do restaurací, kde je
příjemný a profesionální personál,
výborně tam vaří a celkové ambiente restaurace koresponduje s její
úrovní. Velmi důležité hledisko je
poměr kvality vs. ceny. Musím říct,
že nároky mám vysoké, ale v případě chybiček jsem ochotný hodně
věcí odpustit, protože vím, že se
nemusí občas něco podařit. Hodně
záleží, jak si s tím dotyčný personál
dovede poradit.
Mám oblíbené restaurace v Českých Budějovicích a v Praze.
13
Co nejraději jíš? Které z vašich jídel bys mi doporučil, v
čem jste výjimeční?
Saláty, ryby, těstoviny, ale také
krásně udělaný steak. Rád degustuji regionální suroviny, když mám
možnost někam vycestovat.
Doporučil bych rybí polévku a
kapří hranolky, jejichž recept vzni-
kl právě u nás.
Záleží na jedinci, kterou sladkovodní rybu preferuje. Velmi žádané jsou u nás velké rybí mísy, kde
může zákazník ochutnat až 6 druhů ryb.
Výjimečnost restaurací spočívá
právě v regionální surovině, a to
jsou bezpochyby sladkovodní ryby.
Jsi člověkem minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti? Na co nejraději vzpomínáš, co nejraději děláš v
těchto dnech, jaké máš plány
do budoucna?
Snažím se žít přítomností, ale věřím, že nás ovlivňuje jak minulost,
tak i smýšlení o budoucnosti. S tím
rozdílem, že to, co se událo, již nezměníme, ale to, co se teprve má
stát v našem životě, můžeme do
velké míry ovlivnit.
Nejraději vzpomínám na dětství a
na studium na gymnáziu a v Rakousku. V těchto dnech jsem si
vzal trochu studijního volna, abych
mohl dokončit vysokou školu v
Praze. Věnuji se diplomové práci,
zkouškám a do toho pomáhám
bratrovi, který mě zastupuje v práci.
Plánů do budoucna je mnoho, ale
mým snem je otevřít rybí restaurace i v jiných městech.
14
Jakých hodnot, vlastností si
na lidech nejvíce vážíš? Kdo
je tvůj vzor?
Poctivosti, upřímnosti, pracovi-
JAZYKOVÝ KOUTEK
A Note
Few of you who sometimes like to
enjoy a good-quality show must
have heard of at least once about
Sherlock Holmes by BBC. He had
a point in episode number 3 in se-
Za námi škola, před námi život... a psal se
tosti… prostě opak většiny našich
českých politiků.
Mým vzorem bezpochyby byli a
jsou: rodiče, Jindřich Vaňha, Tomáš Baťa, Nikola Tesla, Albert
Einstein, Arnold Schwarzenegger a
mnoho dalších.
Máš rád Třeboň? Jsi patriot?
Ano, jsem patriot, Třeboň je mým
domovem a jsem za to rád.
Co pro tebe znamená cestování? Máš nějaké koníčky?
Cestuji velmi rád a s velkým nadšením, protože mám možnost poznat
nové kultury, prostředí, kamarády
a je to pro mě jedinečná možnost
zapomenout na pracovní povinnosti.
Na cestách rád objevuji tradice
stravování a gastronomické směry.
Jak jsem již uvedl, mým velkým
koníčkem se stala práce, ale samozřejmě se snažím věnovat sportu,
knihám, cestování.
Co bys vzkázal dnešním studentům?
Jděte hluboko do svého nitra a
snažte se najít smysl svého života,
jen to vás učiní šťastnými.
Uvažujte o tom, kým chcete být.
Když se rozhodnete, jděte tou cestou s maximálním nasazením a
pílí.
Věřím, že ve většině případů se
vám to povede a pokud ne, stanete
se přinejmenším lepším člověkem.
Nestavte vidinu peněz na první
místo, věřte mi, že jsou v našich životech i důležitější hodnoty.
-IWISH-
ason 2. I also like him cannot leave it without a little bit of drama.
when somebody commits suicide,
it should be an obvious ethical matter to leave a note to loved ones -
as I said - drama. The truth is this
is my very last article ever written
here. This one is not meant to cause
a scene, but to leave a message noone will read nor take something
out of it. This was something I
used to love doing, it was a bunch
of people I could belong to and to
create something great with them.
This was a place where I trained
my English, where I could be a bit
useful with my camera, where I got
opportunities to meet new people
and go to places. High school is not
as tough as some might think but it
definitely makes it easier if you do
something that makes sense. GYM
is definitely one of the few I was
fortunate enough to got a chance
to be a part of. You all got it by the
way. But now I am old-ish, so I shall move on now. But this corner will
now be under protective wings of
Honza Brezovský who has a potential but also needs a training (just
as I did when I was a greenish rookie) - so read at least his articles
if mine were too boring because he
might be the right one!
This is a Goodbye, so…bye, and
thanks :-)
-ANAP-
Nayla
Jonte
„Me dan ganas de aprender el idioma ya.“
zdroj: archiv N. Jonte
Ya un mes pudieron ver en la escuela a una nueva estudiante, Nayla
Jonte, de Argentina. Nayla vino
en un intercambio estundiantil y
estará todo el aňo, el cual va a pasar con los Ouškovi y en la escuela
con los estudiantes de septima. En
Argentina la escuela dura solo 12
aňos, asi que para Nalyla este aňo
será un aňo de más.
Porque elegiste República
Checa? Entre cuales paises
elegiste?
Yo siempre quise irme de intercambio, cuando tuve la oportunidad ni
15
lo dude y dije que si, pero no todos
los paises me aceptaban, porque yo
en Argentina ya terminé el colegio,
y muchos paises son estrictos con
eso. Averigué en algunas empresas
y me quedé con YFU, si yo quería
irme en enero, las opciones eran:
Dinamarca, Finlandia, Holanda,
16
República Checa, Hungría, Estonia, Alemania, y Ecuador. Entonces empecé a investigar sobre todos
los paises, sin dudar elegi República Checa, despues de mirar imagenes me gustó mucho, tiene mucha
arquitectura, me gustaria poder
conocer todo.
Cuáles fueron tus primeras
impresiones cuando llegaste?
Lo primero que miré cuando llegué
es lo limpio que son las ciudades o
los pueblos. De la gente, pensé que
eran más serios, y no, son todos
simpaticos.
Ya te estas acostumbrando a
la vida en Republica Checa?
Primero tuve que acostumbrarme
al cambio de horario, despues de
un par de días ya me acostumbré.
La comida no es tan rara para mi,
asi que no tuve problemas con eso
(excepto con la comida dulce). En
general me gusta la vida acá, asi
que sí, ya me estoy acostumbrando
Qué es para ti lo mas difícil
aquí?
Tambien es muy diferente la escuela, en Argentina son 80 minutos
cada clase, entramos a las 7.30 y
salimos a las 13. Y siempre estamos
en una misma aula. Tambien son
diferentes los horarios, acá se cena
muy temprano, en Argentina es común cenar a las 10 ó 11 y dormirse
tarde. La merienda en Argentina es
a las 6 y acá no tienen creo. Igual
prefiero cenar temprano, es mejor
para poder dormir más y descansar
mejor.
probado y fueron muy ricas. Y se
que esto no es comida pero me
gustaron mucho las obleas, son
diferentes a las que venden en Argentina.
Qué esperas de tu estancia
aqui?
Espero poder conocer la mayor cantidad de lugares posibles,
aprender el idioma bien, y mas que
nada conocer mucha gente, hacer
amistades que no olvide nunca.
„Pensé que eran más serios, y no, son todos simpaticos!„
Cuál es la comida tipica de
Argentina? Cuál comida checa te ha gustado más hasta
ahorita?
Hay de todas las comidas, pero una
tradicional es el asado, es carne
de vaca o de cordero a la parrilla,
es muy rico, se hace en reuniones
con amigos o familia. Hay muchas
comidas que me gustaron, Lenka
(Oušková) cocina muy rico, una
vez hizo unas como croquetas de
papa o algo asi que nunca habia
Algunas cosas son un poco dificiles pero yo creo que va a ser uno de
mis mejores aňos!
mini-slovníček:
acostumbrar se - zvyknout si, aklimatizovat se
la parilla - rošt, gril
la amistad - přátelství
el cachete - tvář
sin dudas - beze sporu, bez pochyb
seňas - gesta, posunky
asado - grilované
obleas - oplatky
Sin dudas el idioma, no es tan difícil comunicarme porque con un
poco de seňas, un poco de inglés
y de espaňol puedo hacerlo, pero
cuando estoy con otras personas y
ellos hablan checo es feo no poder
entender ni participar en la conversacion, me dan ganas de aprender
el idioma ya.
Cuáles son las diferencias
más grandes entre Argentina
y Republica Checa que has
registrado hasta ahorita?
La primera diferencia que vi es la
manera de saludar, las primeras
personas que saludé, yo iba directo a un beso en el cachete y ellos
ponian la mano, era chocante, en
Argentina es muy comun dar un
abrazo o un beso en el cachete.
Recept?
Na začátku chtít, pak sebrat odvahu a nakonec překonat 13 703 km.
-MRAK-
Das Essen in Deutschland
In Deutschland ist die Hauptregion, die durch Essen bekannt ist –
Bayern. Dort kümmert man sich
um das Essen (aber auch Trinken)
sehr viel. Ganz bekannt sind zum
Beispiel Leberknödel oder Semmelknödel, Bretzeln und Münchner Weißwurst. Was aber von Bayern noch viel mehr bekannt ist, ist
das Trinken, und in diese Gruppe
gehört natürlich das Bier. Zu die-
HRY
sem Zweck gibt es den Oktoberfest, wo man sehr viel Bier trinkt.
Die Bierhersteller kochen sogar
spezielles Bier zu diesem Fest. Aber
Bayern ist nicht die einzige Region,
wo es die Spezialitäten gibt – viele
sind zum Beispiel auch in Norddeutschland. Dort isst man unter
anderem die Algen am liebsten.
Allgemein kann man deswegen
über Deutschland sagen, dass dort
die Menschen sehr gerne Spezialitäten essen und gutes Bier trinken.
17
mini-slovníček:
Leberknödel – játrový knedlíček,
Münchner Weißwurst – mnichovská bílá klobása
Algen – mořské řasy
Bretzeln – preclíky
Semmelknödel – houskové knedlíky
-CHINANO-
Okurky, nic než okurky
Je to zvláštní rys herní žurnalistiky – a sice že okurkové sezony se
dostavují naprosto pravidelně v
lednu až v březnu, každý rok, stále dokola. Dalo se tedy opět čekat,
že po minulé smršti supertitulů se
tentokráte podíváme na poněkud
skromnější počiny. Inu, pojďme na
to.
Čarovní a mocní> O sérii
Might and Magic asi někdy slyšel
každý, kde čte tuto rubriku (pozor,
nejedná se o akční RPG Heroes).
Tato hra patří mezi jedny z největších průkopníků dungeon her – v
podstatě první převedení RPG her
na obrazovky počítačů. M&M X:
Legacy se snaží navázat tam, kde
naposledy skončil. Žádné velké
ztrácení času vysvětlováním, jak se
co dělá a jak se hra hraje – hráč je
zkrátka vhozen do víru dění a tak
exile. Nemá nic společného s kartičkami MTG, jedná se o (jak už to
u dobrých her bývá) značně návykovou F2P onlinovku. A co, že je
„Herní náplň Sims se mi vždy zdála být
někde mezi Tamagochi a GTA”
nějak se zřejmě očekává, že hrál
předchozí M&M a tím pádem se
všude zorientuje. Navíc už samotné rozhraní je klasické čtverečkové klikání a nostalgie se dostavuje rychlostí blesku. Starými časy
také silně zavání grafika, která sází
mnohem více na přehlednost, než
na krásu, a nemůžu vynechat ani
souboje, které vás nutí (což není v
současných hrách běžné) přemýšlet a taktizovat nad každým tahem.
Takže: milovníci „dungeonů“, probuďte se ze zimního spánku a zavětřete, jinak byste mohli prošvihnout skutečně nádherný zážitek.
Free-tub-lay> Když už jsme
u těch RPG, již před nějakým časem vylezla z bety hra Path of
na ní tak skvělého? Nic moc. Co
přináší nového? Nic moc. Jde totiž
o velmi povedenou kompilaci známých a dobře fungujících prvků,
které se povedlo hezky poslepovat.
Požitek ale až příliš často ruší bugy,
a navíc má člověk pocit déja vu – u
všeho, co ve hře dělá, se mu zdá, že
už to přece někdy hrál. Jste-li blázni do MMO a hledáte alternativu
k vašemu „nej“ miláčkovi, třeba se
tady trefíte. Pro ostatní, běžné hráče se jedná o málo zábavy za hodně
času.
Simáci na měsíci>
Přiznám se, že některé hry jsem má
problém uznat, jako skutečné či
vážně míněné a je pro mě těžké
uvažovat o nich jako o „skuteč-
ných“ či „správných“ videohrách.
„Simulátor života“ plný infantilně vypadajících postaviček, jehož
herní náplň je zhruba někde na půl
cesty mezi Tamagochi a GTA, se do
této skupiny (děvčata prominou) s
přehledem vejde. Přesto jsem si dal
za úkol dát dohromady objektivní
pohled na jedenáctý (WTHack?)
datadisk třetích Sims s podtitulem
„Do budoucnosti“. Jak jste správně
pochopili, určitým způsobem se
přehrává čas a my máme možnost
s našimi Simáky zakusit, co za pár(set) let na planetě zbyde po simáckých pradědech a praprababičkách. Mnoho inovativních nápadů
(mezi nimi výběr 3 různých možností, jak bude budoucnost lidstva
vypadat – ekobudoucnost, technobudoucnost a normální) dávají hře
pozoruhodný lesk a neokoukanost,
18
Jsem ti říkala stokrát, že jde na odpočinek. A po něm přijde mladej a že to
zdroj: thesims.com
bude sekáč!
ačkoli hratelnost je vlastně stále
stejná a vychází ze stejných principů. Otázka tedy nezní, jestli je nový
datadisk nějak revoluční, otázka
zní: chcete to samé v neokoukaném
kabátě, takže budete mít pocit, že
to vlastně není to samé? A pokud
POČÍTAČE, MOBILY, INTERNET..
jste si odpověděli ano, nesmutněte,
nevidím v tom vůbec nic špatného
– „Do budoucnosti“ je pro vás!¨
Milí přátelé, právě jste dočetli poslední šéfredaktorské hry! Z pozice
řadového redaktora se na vás budu
těšit v květnovém čísle!
-MRAK-
Máte hlad? Internet pomůže
Jistě víte, že téma tohoto GYMu je
jídlo. Přemýšlel jsem, jak by s tím
mohly souviset počítače – a brzy
se mi vybavila například populární služba DameJidlo.cz. Jde o jednoduchou službu, která umožní
objednat si jídlo přímo domů několika kliknutími. K tomu využívá
celkem obsáhlou databázi restaurací po celé České republice, kterým
po objednání předá požadavek
strávníka. Ten by pak měl v rámci
podmínek jídlo obdržet zpravidla
do hodiny od objednání. Příjem-
ný je i proces objednávání, jelikož
lze řadit určité jídlo například podle vzdálenosti restaurace (a tedy
i rychlosti dodání), samozřejmě
také ceny a v neposlední řadě také
hodnocení restaurace ostatními.
Třeba na Heuréce a jiných srovnávačích se ukázalo, že pro lidi toto
hodnocení (je-li kladné, samozřejmě) často znamená víc, než cena.
Zajímavé je, že kromě klasických
platebních karet nebo platbou hotově při převzetí lze platit jako v
jedné z mála českých firem dokonce i bitcoiny. Plány však nekončí
jen u doručování jídla z restaurací,
již velmi brzy se plánují služby rozšířit i o obyčejných potravin jako
chleba, jogurtů, ovoce/zeleniny a
tak dále. Něco podobného v současnosti nabízí například iTesco,
DameJidlo však chce mít i tento-
krát výhodu v rychlém doručení
– zde je limit doručení dvě hodiny.
Abych vám už však dále nenaháněl chutě, pojďme se teď podívat
na nějaké novinky z nedávného
veletrhu Mobile World Congress v Barceloně. Jedním z velkých
překvapení tam byla například
prezentace Nokie. Tuto firmu před
velmi krátkou dobou kompletně
převzal Microsoft a tak všichni
očekávali, že v budoucnu budou už
všechny Nokie osazeny jen operačním systémem Windows Phone.
Navzdory tomu byly na prezentaci
Nokie představeny nikoli smartphony s Windows, ale s Androidem. Pravdou je, že na první pohled nelze moc rozeznat, že vůbec
v telefonech Android je. V Nokii
totiž kompletně překopali design
Androidu, který teď velmi nápadně
zdroj: nokia.com
dlaždicemi připomíná právě Windows. Navíc jsou mobily v základu
plné aplikací pro služby Microsoftu, jako je třeba Skype, OneDrive
(dříve SkyDrive) nebo Outlook. Z
dílny Nokie pak může zaujmout
například bezplatná navigace Here
Drive nebo inteligentní rádio MixRadio, které svůj program přizpůsobuje hudebnímu vkusu uživatele.
Konkrétně byly představeny tři telefony se základním názvem Nokia
X, které jsou si velmi podobné. A to
nejen vzhledem, ale i velmi nízkou
cenou (odhaduje se kolem 3000 kč)
a také horší výbavou, která vystačí
spíše méně náročným uživatelům.
Z toho by se tedy mohlo zdát, že
tyto telefony jsou celkem nezajímavé – a přesto kolem nich na
internetu probíhá horlivá diskuze.
Microsoft, pod jehož křídly totiž
Nokia je, by totiž jistě mohl prodej
těchto (Androidových a tedy vybavených konkurenčním systémem)
telefonů jednoduše zarazit anebo je
raději osadit svými Windows. Proč
to tedy neudělal? Jedno z možných
vysvětlení je, že chtěl nechat Nokii
uspokojit část svých zákazníků,
kteří preferovali v mobilu Android,
zároveň však použitím dlaždic
chce donutit lidi, aby si na toto
prostředí zvykli. Jakmile si totiž na
dlaždicový design zvyknou, rázem
jim Windows (Phone) přestane
připadat tak ošklivý a přestanou se
ymu štítit. Toto tvrzení podporuje
i fakt, že je v telefonu „nastrčeno“
mnoho služeb Microsoftu. Takže ačkoli zprvu zněla kombinace
Nokie s Androidem přinejmenším
podivně, najednou to začíná dostávat logiku, ne?
A další novinkou z barcelonského
veletrhu, která mě zaujala, je již
pátý nástupce populárního telefonu Samsung Galaxy S. Byl představen ještě dříve, než se očekávalo,
což pravděpodobně zavinily docela
špatné prodeje jeho předchůdce
– „esčtyřky“. Oproti ní má tento
model trochu změněný design. Zepředu to skoro není vidět, ale například zadní kryt již není z lesklého plastu, nýbrž z gumovějšího
materiálu vzhledem připomínajícího náplast. Mezi největší vychytávky patří hlavně čtečka otisků prstů,
kterou nedávno do světa mobilů
zatáhl Apple se svým iPhonem
a Samsung samozřejmě nechtěl
být pozadu. Stejně jako u Applu,
i zde je čtečka otisků prstů ukryta
v domovském tlačítku. Jako první
možné využití této funkce se snad
každému vybaví odemykání telefonu nebo přihlašování k nějakým
službám – zkrátka jako náhrada
hesla. Co však již jablko nevyužilo
a jeho korejský konkurent ano, je
také placení na internetu. V momentě, kdy by zákazník totiž měl
vložit své platební údaje, namísto
toho přiloží svůj prst na čtečku a
je zaplaceno. Další zajímavý senzor
se nachází na zadní části S5ky – jde
o měřič srdečního tepu. Hned nad
ním se pak rozkládá 16ti megapixelový fotoaparát, jehož specialitou má být vyjma skvělé kvality
snímků také velmi rychlé zaostření. A aby toho nebylo málo, může
se toto pádlo například po vzoru
Sony Xperie Z pyšnit také certifikací IP67, což značí vodotěsnost
mobilu a odolnost proti prachu. A
jinak je hardwarová výbava taktéž
nadstandartní – telefon je osazen
čtyřjádrovým 2,5GHz procesorem,
2GB RAM, výtečným Super Amoled FullHD displejem, který oproti
S4 znovu trochu narostl – na 5,1
palce. Že by se vám něco takového
líbilo? Tak to byste měli začít pořádně šetřit; cena sice ještě úplně
známá není, ale odhaduje se kolem
18 tisíc korun.
To by protentokrát stačilo. Snad
vám při čtení tohoto článku moc
nevyhládlo, a pokud ano, určitě se
podívejte na okolní rubriky, kde
jistě seženete nějakou inspiraci.
Budu se těšit zase příště!
19
zdroj: scene7.com
KNIHY
-UCHO-
Hledá, ale nenachází
20
Asi nejsem jediná, komu se při čtení knih o jídle vybaví jméno Magdaleny Dobromily Rettigové. Proč
se stala její domácí kuchařka tak
slavnou? Rettigová byla průkopnicí
v české ženské literatuře. Poukazovala na pokojný život v rodinném
kruhu, na detaily vytvářející pohodlné domácí zázemí, mezi něž patřila i řádná, kvalitní kuchyně. Ve
své kuchařce nesepisovala jen recepty, ale patřily sem spíše rady pro
mladé hospodyně a začátečnice v
kuchařském umění. Tato kuchařka
se rozhodně nepodobá těm dnešním se strohými údaji a minimem
vět. Naopak, čte se jako pohádka.
Doporučuji každému alespoň nahlédnout. Je volně přístupná na
stránkách books.google.cz. A rozhodně ji můžeme zařadit mezi knihy, které zapůsobí na všechny naše
smysly.
Pochoutka
Muriel Barberyová
Život je krásný. A zvláště život plný
báječně
vypadajícího,
vonícího
i
chutnajícího
jídla.
Život
degustéra
a
nejslavnějšího
zdroj: filmarena.cz
francouzského
g a s t ron om a .
Tím je totiž náš hrdina, králem velkolepých hodokvasů, nejslavnějším kritikem jídla na světě.
„Po desítkách let žranic, po přemíře vína a alkoholu všeho druhu,
po životě plném másla, smetany,
omáček, fritovacího oleje […] se
ctihodná Játra s úslužným Žaludkem nacházejí stále ve výtečné formě, ale zrazuje mne srdce […] Za
čtyřicet hodin umřu – ledaže bych
ovšem už soustavně umíral osmašedesát let a uráčil jsem si toho
všimnout až dnes.“
A přesto jedinou věcí, která teď našeho hrdinu zajímá, je chuť, kterou
si není schopen vybavit, ale která
přesto pulzuje jeho srdcem, chuť
kdesi z dětství či dospívání. Chuť,
kterou hledá, ale nenachází.
Autorka nám následně předkládá
kritikovy retrospektivní pohledy
do dětství. Vzpomínky na rodinu
a jídlo, ve kterých hledá onu chuť
zapomenutého jídla. V každé druhé kapitole dává prostor osobám
kolem tohoto muže, díky nimž
se dozvídáme o komplikovaných
vztazích, které on nevnímá, nebo
ignoruje. A proto se některým
může jevit jako sobecký, namyšlený, sebestředný, a trochu směšný.
Já ho přesto vidím spíše jako politování hodného člověka, který se
žene za podvědomou vzpomínkou.
Přiznávám se, že jsem měla od této
knihy trochu větší očekávání, ale
obdivuji autorčinu schopnost všemožnými přídavnými jmény bravurně popsat jakékoli jídlo.
Pikantní život Charlotte
Lavigneové
Cayennský pepř a javorový pudink
Nathalie Royová
Charlotte se narodila a vyrostla
v Kanadě. Miluje jídlo, vaření a
francouzského velvyslance Maxe.
Pracuje v televizním studiu
o jídle, rostlinách, dekoracích a józe.
Těmito větami
bych
mohla
shrnout první
knihu
čtyřdílné
série
zdroj: jota.cz
francouzské
novinářky
a
režisérky Nathalie Royové.
Autorka se pokusila spojit příběh
o milovnici jídla s románkem. Až
na několik excesů v podobě zamilování se do drogového překupníka
a celodenní cesty na bizoní farmu,
kvůli ryze kanadskému jídlu (když
nakonec svému vyvolenému dá na
talíř obyčejné hovězí) se příběh poměrně drží své linie.
Charlotte ráda pořádá dokonalé
večeře vždy kompletně v jednom
stylu (asijská, kanadská, francouzsko-kanadská), jen aby okouzlila
své hosty. Dokonalost kazí mnoho
vypitých skleniček vína a trocha té
nemotornosti.
Má dva přátele, kamarádku Aišu,
která Charlotte přebírá její lásky a
je maličko psychicky nevyrovnaná
a kamaráda Uga, svého souseda
gaye, který je její oporou. Na oba
dva se může kdykoli spolehnout.
Hledá svou celoživotní lásku a
doufá, že ji našla právě v Maxovi.
Když jí ale cestu zkříží Maxova
„bejvalka“, její příběh se začne trochu zamotávat.
Myslím, že mezi čtenáři této rubriky se najdou dívky (klukům nedoporučuju), které se do této knihy
zanoří a některé dokonce zamilují,
ale já mám trochu kontroverzní
názor. Zaujala mě první třetina
knihy, kdy se příběh pomalu za-
číná rozvíjet a kdy to vypadá, že
zamilovaný román plný plánování
dokonalých večeří na sebe nene-
FILMY
chá dlouho čekat. Ovšem zbytek
trochu pokulhává, díky předem
odhadnutelnému konci, tak kvůli
záporným vlastnostem postav vynořujících se v příběhu. A nejen
proto je mé hodnocení tak nízké.
-BREZOVSKY-
Kde je jídlo, je i Hollywood
Babettina Hostina
Dvě dívky, dva
nápadníci, dvě
lásky,
jeden
striktní kněz
a jeho ovečky. Pokud jste
právě došli k
tomu, že se
bude jednat o
hrůzu naházdroj: csfd.cz
nějící příběh o
sektě končící smrtí všech hlavních
hrdinů, pak se omlouvám, opak je
totiž pravdou. Ve skutečnosti totiž
jde o zcela klidný oddechový film,
u kterého vás bude děsit maximálně tak zlověstný zvuk, pocházející
neznámo odkud, který ale následně rozeznáte jako kručení žaludku.
Chuť okusit pokrmy, pod nimiž se
bude v poslední třetině filmu prohýbat stůl, bude opravdu zkouškou
pro každého anorektika, kromě
jídla bych rozhodně vyzdvihl i
úžasné prostřední. Dánská vesnička, ve které se příběh odehrává,
vypadá opravdu kouzelně, a přirovnání večeře ke zjevení, zaplace-
GLOSA
Nechápu lidi, kteří nesnáší kolínka, ale nevadí jim jiné druhy těstovin. Vždyť je to všechno ze stejného těsta! Dita Pecháčková pronikla
letos v podobě svého deníku s recepty do spousty rodin. Jejich členům to nevadí, vaří skvěle. Když
ného obětí v podobě rozloučení s
výhrou, kterou vyhrává hlavní hrdinka Babetta, za zcela nezištným
účelem – obveselení vesničanů,
potřebujících naději, je dle mého
také naprosto geniálním počinem.
Zkrátka, všechno to moc pěkně
dohromady funguje a vytváří něco
jedinečného. Pokud hledáte klidný zážitek poskytující úkryt před
dnešním uspěchaným životem,
pak je vaše hledání u konce. Pokud
bych měl něco vytknout, tak snad
lehce znuděný dojem, který ve mně
byl zprvu vyvolán, začátek totiž
nijak zvlášť záživný není a o akcí
nabytou podívanou se rozhodně
nejedná. Na něco takového si film
ale opravdu nehraje. Zapomeňte
tedy na rychlý slet událostí typický
pro člověka dneška a vychutnejte si
chvilku uvolněného stylu dánské
vsi konce devatenáctého století.
Soylent green
Soylent green je jedním z vědecko-fantastických filmů, popisujících
katastrofické scénáře, kterých byly
v sedmdesátých
letech
plny
všechny
biografy.
Ukazuje obraz
přelidněného
světa sužovaného podmínkami, v nichž
je
produkce
zdroj: filmarena.cz
pro nás běžného jídla náročná asi jako stavba letadla (někteří
ho mají, ale většina si to dovolit
nemůže), a tak se téměř veškerá
populace stravuje výhradně barevnými „amarouny“, připomínajícími svým vzhledem sušenky
Tuc. Hlavním hrdinou příběhu je
policista, vyšetřující případ vraždy
jednoho z velmi vlivných občanů,
postupně proniká hlouběji a hlouběji, až naráží na tajemství, které by
mnohem raději neznal. Snímek je
celkem poutavý, nevyžaduje nijak
zvlášť velké soustředění, a přestože
se snaží na něco poukázat, je sice
pravda, že gradace koncem filmu je
víceméně zbytečnou snahou, jelikož pointu začínáte tušit už dávno,
ne-li hned na začátku. Přesto se
jedná o celkem slušnou podívanou...
21
-ANEŽKA PITHARTOVÁ-
láska prochází žaludkem, prochází
jim tedy i Dita Pecháčková? Každý má naprosto odlišné chuťové
buňky např: Nekteří se při pomyšlení na segedýn olizují, jiným se
zvedá kufr. Drožďová polévka a
kvasnicová pomazánka. Voní nebo
smrdí? Steak pěkně krvavý. Nevadí vám, že si strkáte do úst napůl
syrové maso ?? Nepřipadá vám, že
žijeme jako v době kamenné když
si neumíme ani opéct maso. Dáváte si často dršťkovou polévku a kam
si ji strkáte do úst nebo do ......?
DEKAHOVOR
-MAR.MAR- -TEST-
Martin Krynický
„Nezdravá jídla dostávají šanci, když Vendula není doma.“
22
Nyní vám přinášíme rozhovor se
všestranným kantorem fyziky a
matematiky. Třídní učitel třetího
ročníku zavzpomíná na učitelská
léta ve Strakonicích, prozradí vám
něco ze své minulosti nebo i to, jak
se doma stravuje.
idiota, ve které se slavní vědci tak
často ocitají - zachraňujete svět a
pak sledujete, jak jste vyrobili nejméně tolik nových problémů, kolik
jste vyřešili.
1.Kdybyste mohl být jakákoli osobnost z dějin fyziky či
matematiky, jaká by to byla?
Na VŠ jsem více tíhnul k fyzice
(jejíž učitelství se podle mě učilo a
pořád učí na matfyzu daleko lépe).
Na svém prvním působišti jsem
učil jenom fyziku a mé hledání
pokus-omyl je spíš fyzikální než
matematické.
Na druhou stranu si myslím, že v
matematice je jednodušší dosáh-
Nenapadá mě žádná osobnost z
dějin matematiky nebo fyziky, kterou bych chtěl být. Asi jsem nikdy
netoužil být vědcem a minimálně
od třinácti let být vědcem vyloženě
nechci. Neláká mě role užitečného
2.Co máte radši – matematiku nebo fyziku?
nout nějakého pokroku nebo dokonce situace, kdy žák má pocit,
že se neučí jen kupu nepochopitelných pravidel, ale že předmětu
rozumí. Asi jsem ještě neučil nikoho, kdo by tápal v matematice
a fyzika mu byla jasná. S třídami,
které mám jenom na matematiku,
jsem vycházel lépe než s těmi, které
jsem měl jenom na fyziku. Ve skutečnosti mě daleko víc zajímá, jak
děti chápou předmět než předmět
samotný, takže matematika je pro
mě trošku důležitější.
3.Vaše manželka je známá
tím, že dodržuje zdravý život-
ní styl a vy se naopak netajíte svou zálibou k Vlašskému
salátu a jiným nepravostem.
Nevedou tyto odlišné stravovací návyky k manželským
rozporům?
Doby, kdy jsem se mohl účastnit
závodů v pojídaní hranolků, jsou
bohužel pryč. Moje zažívání už
nevydrží to, co kdysi, takže mně
zdravá výživa spíš vyhovuje. Větší
rozpory kvůli stravování nemáme
(kvůli oboustranné neústupnosti
máme třecích ploch dostatek i bez
nich).
4.Připravuje vaše žena jen
zdravá jídla? Pokud ano –
chodíte jíst někam tajně?
Moje žena dělá většinu věcí (a
ty, které vezme za své, všechny)
pořádně, takže vaří zdravě (bez
smažení, bez knedlíků...). Tajně se
jinde nestravuji, maximálně si udělám ze vzdoru brambory ve slupce
s mlíkem, solí a máslem. Nezdravá
jídla dostávají šanci, když Vendula
není doma. To si většinou trochu
zasmažíme.
5.Chtěl jste být vždy kantorem?
Ne. Bavilo mě dělat instruktora na
táborech, ale ve chvíli, kdy se podávaly přihlášky na VŠ, jsem nechtěl jít studovat nikam. Nakonec
jsem se nechal přesvědčit k jediné přihlášce (hlavně kvůli tomu,
abych mohl být v Praze). Matfyz to
byl kvůli tomu, že jsem od dětství
poslouchal, že mi to jde, učitelství
jsem si vybral, abych to měl jednodušší. Teprve, když jsem začal
učit na Buďánce, jsem to začal brát
jako reálnou variantu, kterou bych
se chtěl živit. Ale ani dnes to nepovažuji za své poslání nebo jedinou
možnost. Na druhou stranu je to
jedno z potenciálně nejzajímavějších a nejužitečnějších zaměstnání,
které v těch vzácných okamžicích,
kdy vše funguje tak, jak má, přináší
uspokojení, které by se jinde dalo
najít jen těžko.
6.Měl jste k předmětům, které učíte vřelý vztah i v mládí?
Mě ve škole bavilo skoro všechno
(až na výtvarku a psaní). Matika a
fyzika mi šla, občas jsem dělal nějakou olympiádu, ale myslím, že
zajímavé by bylo učit skoro cokoliv.
Obecnou výhodou matematiky a
fyziky je, že si toho člověk nemusí
moc pamatovat. Speciální výhodou pro mě pak skutečnost, že oba
předměty se asi nejvíc vzpírají jednoznačné cestě k ovládnutí (nestačí se to jen naučit nazpaměť nebo
spočítat vybrané příklady), takže je
to pořád zajímavé.
7.Naše gymnázium není první školou, na které učíte. Připomeňte našim čtenářům,
kde jste ještě učil. Na jaké
škole se vám líbilo či líbí více?
Odpovídám s vědomím, že jde o
vražednou otázku a odpověď proti
mně popudí třeboňský patriotismus. Nejdříve jsem učil (v letech
1995-1999) na Buďánce (gymnázium Mensy ČR pro děti s IQ nad
130). Škola byla založena s tím, že
musí být jiná než normální české
školy. Buďánka byla optimalizována pro děti a bylo normální, že v
ní zůstávaly do šesti, sedmi hodin
večer, nebo v ní pořádaly (často
samy) víkendové akce. Atmosféra
tam byla zvláštní a vztahy mezi učiteli a značnou částí dětí naprosto
nesrovnatelné s tím, co jsem potkal
kdekoliv jinde (například u oběda
si sedávali učitelé a děti k jednomu
stolu, aby si mohli povídat). Nikde
jinde jsem se také nesetkal s tím, že
by učitelé mezi sebou na schůzích
do pozdních nočních hodin řešili,
jak vlastně co nejlépe učit. Na druhou stranu ve škole panoval značný
chaos (inspekce padala do mdlob)
a systém se (podle mě) ukázal
dlouhodobě neudržitelný. Ačkoliv
šlo (podle mě) pro většinu žáků
o nejlepší školu (z těch, kde jsem
učil), odnesl jsem si ze své zkušenosti značnou skepsi k tomu, co se
v médiích prezentuje jako všespásná reformní pedagogika. Zajímavé
mě přijde, že ačkoliv všichni žáci
byli vysoce nadprůměrní a polovina v pásmu geniality, netrpěli komplexem vícecennosti jako někteří
osmiletí velikáni z Třeboně.
Z Prahy jsem odešel na gymnázium do Strakonic (kde jsem sám
studoval). Strakonické gymnázium bylo po sérii slabých ředitelů
optimalizováno pro učitele, kteří si
mohli dělat téměř cokoliv a nikdo
na ně nekladl žádné požadavky.
Spoustu věcí, které se v Třeboni
pečlivě dodržují, tam nikdo neřešil.
Na druhou stranu tam někteří kolegové dovedli rezignaci na výuku
do značných extrémů. Pro mě bylo
důležité, že jsem si mohl učit a experimentovat podle svého a i když
jsem každý druhý rok vážně přemýšlel o jiném zaměstnání, vždycky jsem našel nějaké pozitivum
nebo nápad, kvůli kterému stálo za
to zkusit další třídu. Fungoval jsem
tam několik let jako správce sítě,
díky čemuž jsem měl klíče a kódy
skoro od všeho a mohl jsem školu
(s vědomím vedení) využívat pro
své třídy skoro jako na Buďánce.
Oproti Třeboni panovaly značné
rozpory mezi některými učiteli, ale
nikdy jsem si nevšiml nevraživosti
mezi třídami (která není vzácností
tady). Pro mě osobně bylo důležité,
že jsem byl časem asi docela populární. Ve třídách, které jsem učil od
začátku jsme časem měli vztahy,
na které jsem byl zvyklý z Buďánky (bohužel se to týkalo jen našich
vzájemných vztahů ne vztahu ke
škole a já jsem se tak trochu ocitl
ve zvláštní kategorii učitel - neučitel). U posledních dvou tříd, které
už jsem nedovedl k maturitě a se
kterými jsme začali psát učebnice,
jsem dosáhl svého pedagogického
23
vrcholu, kdy jsme spolupracovali,
oni měli pocit, že to má smysl a já
je nemusel do ničeho nutit. Já jsem
byl rád, že učím právě je a oni se těšili, že je přijdu učit právě já (skeptičtější část mého já sice připomíná, že tak vzpomínám jen proto, že
jsme se rozešli dřív, než jsme si to
stihli pokazit, ale té romantičtější
části to nebrání si vyčítat, že jsem
je opustil a neužil si svůj úspěch).
Třeboňské gymnázium bylo pro
mě v popularitě šílený pád. Zdá se
mi opět jiné než ta předchozí - optimalizované tentokrát pro vedení,
inspekci a předpisy. Na jednu stranu je místní gymnázium ze všech
škol dlouhodobě nejfunkčnější a
nedochází tady k takovým excesům, na druhou to podle mě vede
k trochu zbytečné opatrnosti, paranoidnímu očekávání nejhorší varianty a konzervativnosti (například
si myslím, že kdybych do Třeboně
přišel už v roce 2000 po Buďánce a
musel dodržovat vše, co mám, asi
bych už nebyl učitelem). Překvapila mě prudká změna ze strakonické sebehany k třeboňské sebechvále (což je záležitost spíš města
než školy). Určitě se studenti více
identifikují se školou a obecně mají
lepší vztah k učitelům (a horší mezi
sebou). Zvykám si pomalu (ale i za
Strakoňáka jsem se začal považovat
až v roce 2008).
Když to shrnu. Na obě předchozí
školy jsem přicházel s tím, že jednou odejdu jinam. Z obou jsem
odcházel v situaci, kdy se mi odcházet vůbec nechtělo, zároveň
ale v situaci, která (jak se ukázalo
později) nemohla vydržet dlouhodobě. Vracet se teď už bych nechtěl,
protože obě školy se hodně změnily a moje vzpomínky jsou dané
těmi okolnostmi, které pominuly.
Každopádně doufám, že už na žádné další škole učit nebudu. Všechna moje stěhování ukázala, že vzít
sebou si toho člověk může překvapivě málo. Všechny komunikační
24
vymoženosti totiž nedokáží zabránit tomu, že ztratíte pro svůj běžný
život lidi, kteří byli okolo vás (pokud se udržení kontaktu nestane
základním cílem samo o sobě).
8.Jak trávíte svůj volný čas?
Kvůli psaní učebnic pro nižší gymnázium ho moc nemám. Když
nedělám nic do školy, tak v první
řadě podepisuji úkoly a poskytuji
servis svému potomstvu (případně
ho otravuju). Když ani potomstvo
nic nepotřebuje, zahraju si občas
na kytaru, po večerech se učím na
klavír a předpokládám, že dovybavím počítač na nahrávací studio a
konečně si koupím pořádnou elektrickou kytaru. V posledních dvou
letech jsem začal opět víc jezdit na
lyžích a snowboardu, v zimě chodím hrát hobby hokej, v létě
pak opravuju chatku na zahradě. Na jaře se chci začít učit
jezdit na skateboardu, který
jsem dostal od své oktávy ke
čtyřicátým narozeninám. Snažím se číst, alespoň část knížek, které si občas koupím (a
těším se, až jednou budu číst
daleko víc). Večer při čištění
zubů udržuji svou angličtinu
sledování seriálů v původním znění (IT Crowd, TBBT,
Prison Break, Celebrity Deathmatch, ...).
připomenul, jak jsem se svojí oktávou seděl v Českém Krumlově před
Lídlem a učil jsem je jíst vlašák
rohlíkem (dovednosti užitečné pro
praktický život). Vůbec jim to nešlo, pořád jim to padalo, já se tam
lámal smíchy a kolemjdoucí nechápali, co se děje. Šokovali jsme,
když jsme se čtvrťákem zablokovali
na cyklo výletě kruhový objezd v
Jindřichově Hradci. Pikantní taky
bylo, když nás s třeťákem na výletu
ve Strakonicích při dovednostních
soutěžích se záchodovým zvonem
potkal jeden můj bývalý místní
student.
Určitě musím děkovat učitelování
za spoustu okamžiků, kdy jsem se
cítil opravdu dobře a jinde bych je
nezažil.
9.Co si myslíte o vegetariánství?
Nikdy jsem necítil potřebu
zaujímat nějaké stanovisko k
vegetariánství. Někteří lidé nechtějí jíst maso, tak ho nejí. Já
vegetarián nejsem, ale nevím,
jak by to dopadlo, kdybych si
ta zvířata musel zabíjet sám (že
jde o pokrytectví, uznávám).
10. Jaký je váš nejkurióznější zážitek z dosavadních učitelských let?
Ten Vlašský salát v třetí otázce mě
Jedno z lehce pochopitelných pravidel života praví, že
těm, kdo rozumí, se nezajídá...
GLOSA
-IWISH-
Fenomén FoodPorn
25
Lidé mají často potřebu určité
formy seberealizace. Ti, kteří už
neví, co s časem nebo s rukama ví
dobře, co to je Instagram. Chodíte si tam pro lajky s ukňouranými
tagy #likesforlikes a #tagsforlikes,
postujete fotky o svém krásném životě s posláním co nejvíc do světa
trochu infantilně vyřvat co jste si
právě koupili/co jste právě s kým
kde dělali/kolik jste zhubli/kde jste
tancovali popřípadě co jste jedli.
Nejsem tu však abych pranýřovala
mělkost některých sociálních sítí,
pozastavím se tedy u poslední poznámky. Instagram, pinterest a už i
ty hloupé fejsbůky jsou plné fotek
talířů jídla s hashtagem #foodporn.
Lidé, kteří rádi jedí nebo se rádi na
jídlo koukají si vyfotí svůj pokrm a
uploadují ho na svůj profil. A takto
se postupně tvoří obrovské kolekce krásných, chutných, šťavnatých
obrázků v nekvalitním rozlišení.
zdroj: archiv A.M. Volfové
25
Tohle není foodporn, který si pamatuji já. Před tímto obrovským
zmasověním obrázkového jídla byl
foodporn průmysl potravinářskou
prací s uměleckým nádechem. Totiž, rozumějte, jídlo se zdobilo a fotilo pro vizuální média - reklamy,
kuchařky a podobně, nikoliv pro
sebepodporu při hubnutí. Ale jo,
je to občas i hezké, ale ty obrázky
se snídaní, sušenkou a masem s
bramborama jsou tak zbytečné…
zdroj: lidovky.cz
NA ZÁVĚR
Už vás někdy napadlo, kolik energie potřebujete pro své studium?
Řekněme, že je vás ve škole třista
padesát. Jste dospívající, plni energie... tabulky na to myslí tak, že
vám doporučují cca 9200 kJ/den
(mimochodem, věděli jste, že kalorie patří mezi zakázané jednotky?).
Kupecké počty: 9200 * 350 = 3
220 000 kJ. Tak tolik energie denně
zhruba potřebujete... Ve škole jste
zhruba třetinu dne... 3 220 000/3 =
1 073 333. Nu, řekněme milion....
Co se za tímto číslem skrývá? Pojďte si to přepočítat na pár komodit...
např.:
·
2380 rohlíků
·
2159 banánů
·
2990 vajíček
·
2075 krajíců chleba
·
10 638 rajčat
·
6835 kiwi
·
3401 pomerančů
·
3846 jablek
·
526 litrů mléka
·
943 litrů vody se šťávou
·
2674 plátků knedlíku
·
130 balení másla
·
5618 mrkví (100 g)
·
1286 pribináčků
·
452 balení chipsů
-ROS-
Študáci gymnázia v Třeboni potřebují po
dobu výuky zhruba milion kilojoulů...
·
·
·
·
·
·
·
430 porcí smaženého sýra
1258 koblih s marmeládou
565 tabulek čokolády
556 litrů coly
94 kilo vepřového
185 kila hovězího
211 kila kuřecího
A na skutečný závěr číslo pro
fajnšmekry... Abyste byli syti, museli byste spořádat 1150 půlkilových pomel!
Dobrou chuť!
-ROS- & -BLACKLADY-
ANIMAL STORY
FOODRCE
Ochutnej a zvrať.
Nový projekt na naší škole!
Vyzáblý, anorektický a hlady
šilhající!
Entolomologické menu již tento pátek!
Nová česká
pohádka
Roháč
Yez? No!
Hubněte s námi!
Nemáte na to
žaludek? Já ano,
čtyři!
Abyste se měli
čím vypasit!
Milka
Aby vás neklepla,
špenát od Pepka!
U nás se rohlíkem neopijete!
Masné krámy
Prodáme perník.
Zn. Supr matroš.
Neprostřeno!
Africký
gastronomický
pořad
Naučíme vás
hltat.
Otevřel, doplnil,
nasytil.
Česká školní
jídelna
Motto nových
automatů.
S námi to bude
masoš!
Prodám veškeré
zbývající noky.
McHunger!
První hamburger,
co se vám nezají!
Restaurace U
Vegetariána
Slintal, vybral,
přibral.
Neschválené
motto nových
automatů.
Miroslav
Smotlacha
Jeníček &
Mařenka
Každé jídlo,
technicky vzato,
je třeba řádně
osolit!
Polské přísloví
Daruji pět hladových krků.
Koupím houby
platný a jedlý!
Kraus Kodet
Školní automaty
Jean-Jacques
Rousseau
Hledám dobrovolníka, který
si to za mne
vyžere.
Otesánek