J. Buben-Všeobecná gymnastika - Inovace Kombinovaného Studia

IKS-VŠEOBECNÁ GYMNASTIKA
Předkládaná distanční opora je věnována základním východiskům a možnostem využití
obsahu všeobecné gymnastiky v hodinách tělesné výchovy i ve volnočasových aktivitách.
Jednotlivé kapitoly zahrnují základní informace o historii, vývoji a současném pojetí obsahu
všeobecné gymnastiky. Konkrétně rozebírají jednotlivé akce všeobecné gymnastiky a také
základní prostředky využívané k harmonickému rozvoji participujících jedinců.
Úvod
Ikona2
Daný text je určen především pro studenty studijních oboru TV a sport. Cílem textu je
seznámit s obsahem a pojetím všeobecné gymnastiky a předložit podněty a podklady pro
praktickou realizaci obsahu všeobecné gymnastiky, jak v hodinách školní tělesné výchovy,
tak ve sportovním tréninku.
Ikona1a
Čas potřebný ke studiu: 3 hodiny
Ikona1
Po přečtení a porozumění textu bude student schopen:
Vlastními slovy definovat všeobecnou gymnastiku.
Uvést základní fakta o vzniku, historickém vývoji a současném pojetí obsahu všeobecné
gymnastiky.
Vysvětlit a uvést příklady základních prostředků tvořící obsah všeobecné gymnastiky.
Ikona1
Cílem textu je poskytnout ucelené teoretické a metodické informace o oblasti všeobecné
gymnastiky, které jsou nezbytné k vytvoření představy o možnostech přiměřeného a
vhodného cvičení naší populace, která je vedle mnoha civilizačních problémů ohrožena mimo
jiné nedostatkem adekvátní pohybové aktivity (Zítko et al., 2000).
Změny, kterými prochází současná společnost, se odráží nejen v pojetí gymnastiky pobíhající
ve volném čase, ale i v rámci školní tělesné výchovy. Přinášejí vedle svobodnější volby
obsahu, cílů a větší míry svobody v rozhodování i zhoršující se pohybovou zdatnost a
zdravotní stav participujících jedinců. Rovněž materiální podmínky pro výuku gymnastiky ve
většině tělocvičen nejsou zrovna dostačující (Rychecký & Fialová, 2002).
I přesto se domnívám, že v pohybovém obsahu gymnastiky lze nalézt pro většinu jedinců
adekvátní fyzickou, tak i psychickou zátěž. Pohybový obsah gymnastiky díky své bohatosti a
různorodosti, tak představuje, podle mého názoru, ideální možnost dostatečného fyzického i
emocionálního vyžití pro jedince všech věkových skupin. Zejména zdravotní a kondiční
účinky pohybového obsahu provázené dosahováním postupných úrovní výkonnosti jsou
v gymnastice snadno dostupné a velmi konkrétní.
Při vhodném využití všech jejích možností může výrazně zvýhodnit participující jedince
v mnoha oblastech. Používá množství stimulů, které přispívají k rozvoji jedince nejen po
stránce fyzické, ale i psychické a sociální. Výrazně napomáhá ke zlepšení řízení a kontroly
pohybů těla, podporuje především uvědomělé provádění pohybů celého těla a jeho částí,
rozvoj vnímavosti jednotlivých pohybů, poloh, okolního prostoru, pohybu těla v prostoru a
koordinovaný a estetický pohybový projev. Řízeným zatěžováním ovlivňuje funkční přípravu
hybného systému jedince, kterou postupně vztahuje k výkonově nebo zdravotně orientované
zdatnosti. Navíc zlepšuje poznávací a emocionální rozvoj v oblastech řešení problémů tělesné
mechaniky a estetiky pohybu (Skopová & Zítko 2005; Werner, 2004).
Všeobecná gymnastika
Historický vývoj
Všeobecná gymnastika je historicky a kulturně spojená zejména s počátky Mezinárodní
gymnastické federace (F.I.G.), která tuto oblast pohybových činností označuje jako
„Gymnastics for All (GfA) nebo „Gymnastique pour Tous“. Na jejím zrodu se podílel Nicolas
J. Cuperus (BEL), zakladatel a prezident FIG, který 23. 7. 1881 představil svou vizi
gymnastiky sdružující jedince všech věkových kategorií, bez rozdílu pohlaví, kulturního a
sociálního původu a odmítající soutěžení. Vlivem většinového názoru a okolních událostí se
však gymnastika a FIG od nesoutěžního pojetí postupně odklonila a v roce 1903 bylo
uspořádáno první mistrovství světa v Antverpách v Belgii. Cuperusův odkaz však nebyl
ztracen a je významným faktorem i v současném pojetí gymnastiky (FIG, 2012b).
Vnímání a využití obsahu gymnastiky se stále vyvíjí a prochází mnoha proměnami
souvisejícími s úrovní poznání, ekonomickými, historickými, politickými a kulturními
událostmi v průběhu vývoje lidské společnosti. Za počátky lze označit „gymnastické“
systémy starověké Číny a Indie. Výchovu v starověkém Řecku a Římě kladoucí důraz na
harmonický a vyrovnaný rozvoj těla a duše (kalokagathia), zdravotní prevenci a účelné
využití volného času. Základy novodobého pojetí gymnastiky vznikaly v období renesance,
která byla po období středověku návratem k ideálům antické kultury. Koncem 18. století
začaly vznikat široce pojaté gymnastické systémy ovlivňující nejen fyzický rozvoj jedince, ale
v mnohých případech i národní a politické sebevědomí obyvatelstva. V Německu působil J.
Ch. Guts-Muths (1759 - 1839), který mimo jiné vytvořil základy nářaďové gymnastiky, kde
pro svůj cvičební systém sestrojil a využíval zvláštní jednoduchá nářadí, jejichž podstatou
byly různě silné a různě umístěné tyče a kladiny. Ve Švýcarsku J. H. Pestalozzi (1746 - 1827)
rozpracoval své pojetí tzv. kloubových cvičení (Gelenksübungen), základu moderních
prostných, které dělí na pohyby hlavy, trupu, paží a nohou.
Začátkem 19. století vznikal v Německu nový systém tělesných cvičení, jehož zakladateli byli
F. L. Jahn (1778 - 1852) a E. W. B. Eiselen (1792 - 1846). Bylo to v době, kdy Německo bylo
politicky rozdrobeno a jeho velká část, zejména Prusko, byla okupována francouzskými
napoleonskými vojsky. Vypjaté nacionální hnutí si vytklo za cíl vyhnat francouzské okupanty
a sjednotit Německo. Jahn začal roku 1811 organizovat veřejná cvičení pro mládež bez
rozdílu tříd a stavu v Hasenheide u Berlína. Někdy až pro 500 cvičenců současně. Cvičili ve
skupinách podle stáří a vyspělosti. Základem systému byla cvičení vhodná pro hromadný
výcvik jako chůze, běh, skoky, šplh, hody, střelba a zápas. Významnou roli při provádění
těchto cvičení hrálo různé nářadí a náčiní. Zřejmý je vliv GutsMuthsova pojetí. Z
GutsMuthsovy jednoduché klády vznikla hrazda, jím používaný kůň k voltižování byl dále
zjednodušován a nakonec z něho prodloužením, zvýšením madel a postupným odstraněním
těla mezi madly vzniklo nové nářadí - bradla, byly zavedeny kruhy, kolovadla a žebříky
Ve Švédsku P. H. Ling (1776 -1839) ve svém systému tělesné výchovy uplatňuje cviky,
jejichž účinek na tělo je podložen poznatky z anatomie a fyziologie člověka. Zdůrazňoval
jednoduchost, harmoničnost a důsledné procvičování celého těla. Velkou pozornost věnoval
správnému držení těla. Při tvorbě svého systému rozdělil tělo na 11 částí, které pak v každé
hodině soustavně procvičoval. Každý cvik se snažil zdůvodnit. Nářadí a náčiní nepoužíval
samoúčelné, jak tomu bylo často u německého systému, ale především ke zvýšení účinnosti
cvičení. Zaváděl jednoduchá a levná nářadí a náčiní. Zavedl ribstol, boom, lavičky, kladiny,
lana, stůl, bednu a žebříky. Využíval také hry a prostná, při nichž kladl důraz na dechová
cvičení. Tělesná cvičení měla formovat lidské tělo a činnost jeho orgánů. Prosazoval, aby se v
tělocvičné hodině postupně zaměstnaly svalové skupiny a vnitřní orgány. Správně vedený
tělocvik měl podle jeho názoru rozvíjet člověka nejen tělesně, ale i duševně, citově a
charakterově. (Skopová & Zítko, 2005; Štumbauer, 2002, Zítko et al., 2000).
Také v českých zemích byl v druhé polovině 19. století vytvořen tělovýchovný systém, jehož
hlavní osobností byl dr. Miroslav Tyrš (1832-1884). Při jeho tvorbě byl inspirován právě
antickým Řeckem, jehož vztah k tělu a tělesné kultuře se stal pro Tyrše vzorem nejen pro
tělesný a duševní harmonický rozvoj, ale ve smyslu širokého společenského uplatnění.
Nejednalo se však pouze o naplnění všestranného antického ideálu kalokagathie, ale o tvorbu
specifického životního stylu, způsobu života, prostřednictvím kterého lidé ve svém životě
jednají a konají (Černek, 2008).
Tyrš tělesná cvičení dělí do čtyř skupin:
1. cvičení bez nářadí a bez pomoci nebo odporu jiných,
2. cvičení nářaďová,
3. cvičení toliko pomocí jiných proveditelná (skupinová),
4. cvičení úpolová (odpory, zápas, rohování, šerm).
Ostatní cvičení do své soustavy až na výjimky nezařadil, výčet tělesných cvičení však
neuzavřel, ale naopak vybízel k jejich obohacování. Pod jeho vedením se vytvořily i základy
sportovní gymnastiky, atletiky, turistiky a některých branných činností. Někteří Tyršovi
následovníci však sport odmítli a zvláště od osmdesátých let 19. století se většina sportovních
odvětví začala rozvíjet mimo sokolskou organizaci (Štumbauer, 2002). Ani Tyrš nebyl
zastáncem výkonově pojatého sportu, který podle něj člověka odosobňuje. Nicméně sport a
sportovní zápolení zcela neodmítal, jen upozorňoval na možná negativa jednostranného
sportovního zaměření. Pro Tyrše bylo praktické vyjádření harmonie a sebeinterpretace
člověka realizováno do podoby všesokolských sletů. Ty vnímal jako vyvrcholení tělesné
kultury, výchovný ideál, největší svátek a oslavu lidství (Černek, 2008).
První slet byl uspořádán k 20. výročí založení Sokola v roce 1882 v Praze na Střeleckém
ostrově, kde před návštěvou 2500 diváků zacvičilo 696 cvičenců svou gymnastickou sestavu
(Kozáková, 1994).
Další všesokolské slety byly pořádány ve více méně pravidelných intervalech přerušované
pouze válkami a změnami politických režimů. Nicméně v roce 2012, jako vyvrcholení oslav
150. výročí založení Sokola, se konal v Praze XV. všesokolský slet, který kromě tradičního
průvodu a hromadných cvičení nabídl také různé společenské akce jako například mši v
chrámu sv. Víta, průvod na Petřín, pódiové skladby, divadelní představení či sportovní
soutěže.
Také FIG v roce 1953 obnovila myšlenku svého zakladatele a uspořádala gymnastickou
exhibici jako 1. Světovou gymnaestrádu v Rotrdamu. Ovšem teprve v 70 letech se začala
vážně zabývat návrhy na znovu obnovení gymnastiky pro všechny. FIG však nebyla
připravena a nejprve reagovala zřízením pracovní skupiny , jejíž činnost vedla k vytvoření
první komise „Gymnastics for All Committee“, která byla zvolena na kongresu FIG v roce
1984 v Los Angeles . V současnosti, více než kdy jindy, je myšlenka a obsahová náplň
gymnastiky pro všechny pevným základem všech sportů. Vytváří základ pyramidy
umožňující směřování k vrcholným výkonům elitních sportovců stejně jako ke zdravému
plnohodnotnému životnímu stylu běžné populace (FIG, 2012a; FIG, 2012b)
Pod vedením FIG Gymnastics for All jsou organizovány dvě celosvětové akce. První z nich je
od roku 1953 každé čtyři roky se opakující Světová gymnaestráda. Probíhá jako nesoutěžní
týdenní setkání okolo 20 tisíc gymnastů z celého světa.
Druhou akcí je od roku 2009, rovněž s frekvencí každé čtyři roky, World Gym for Life
Challenge vždy v období mezi světovými gymnaestrádami. Jedná se o mezinárodní soutěž
gymnastických skupin, přičemž prvního setkání se zúčastnilo 2 tisíce gymnastů (FIG, 2012a).
Světové gymnaestrády
Světová gymnaestráda je celosvětová, nesoutěžní akce pořádaná FIG –GfA každé 4 roky,
oslovující a sdružující největší počet aktivních účastníku ze všech událostí, které FIG
zajišťuje. Účast na této akci je možný pro každého, bez ohledu na pohlaví, věk, rasu,
náboženské vyznání, kulturu, schopnosti nebo sociální postavení. Pořádající členská federace
FIG, zvolená radou FIG, vystupuje jako hlavní organizátor, vytvářející si vlastní organizační
strukturu zastoupenou místním organizační výbor (Local Organising Committee). Pořádání
akce je uskutečňováno na základě předem daných pravidel a předpisů (World Gymnaestrada
Regulations a Organisational Directives), které spolu s formální dohodou podepsali jednotlivé
členské federace FIG (FIG, 2013).
FIG také jasně stanovuje cíle a program této akce.
Hlavními cíly světových gymnaestrád jsou:
 podpora hodnot a rozmanitosti gymnastiky,
 povzbuzení rozvoje a růstu gymnastiky pro všechny po celém světě,
 poskytnutí pobídek pro smysluplnou práci v rámci členských federací FIG,
 nabídka inspirujících požitků při cvičení a podpora osobní činnosti;
 ukázka neomezených možností různých přístupů a myšlenek gymnastiky pro všechny,
 prezentace nejnovějších poznatků a vývoje v gymnastice pro všechny;
 pomoc ve vzdělání trenérů,
 propojení gymnastů všech kontinentů jako příspěvek přátelství mezi národy,
 prezentace rozmanitosti gymnastiky širší veřejnosti.
Program gymnaestrády se skládá z následujících částí:
 zahajovací a závěrečný ceremoniál,
 skupinová vystoupení,
 hromadná vystoupení,
 národní večery,
 FIG Gala,
 vzdělávací fóra.
První Světová gymnaestráda proběhla v roce 1953 v Rotterdamu, a to zejména díky úsilí
Johanenese Heinricha Francoise Sommera (NED). Účastnilo se jí 5 tisíc gymnastů.
Později, v 70. letech, Evropa a její kontinentální unie podpořila myšlenku světové organizace
o obnovení a udržení filosofie gymnastiky pro všechny v souladu s FIG. Tato myšlenka se
udržela až do dnešních dnů a je živá možná mnohem více než kdy jindy. To dokládá i zatím
poslední XIV. Světová gymnaestráda, která proběhla v roce 2011 ve švýcarském Lausanne.
Účastnilo se jí přes 20 tisíc cvičících z 55 zemí světa, včetně více než 900 cvičenek a
cvičenců z České republiky (FIG, 2012b).
World Gym for Life Challenge
World Gym for Life Challenge představuje nový koncept GfA, který je v současnosti rozvíjen
a podporován FIG. Jedná se o celosvětovou soutěžní akci pro skupiny, složené ze cvičících
bez ohledu na věk a pohlaví. Soutěžní skupiny mohou v 5 minutové skladbě zařadit jakýkoli
gymnastický prvek s nebo bez využití nářadí včetně možnosti hudebního doprovodu.
Jejich vystoupení je hodnoceno na základě míry zábavy, celkového dojmu, inovace,
originality, rozmanitosti a techniky (kvality a bezpečnosti cvičení). Hodnocení je prováděno
pomocí panelu odborníků. Všem skupinám, které se účastní soutěže, je na základě
předvedeného výkonu uděleno buď zlaté, stříbrné nebo bronzové umístění. Skupiny, které
dosáhnou na zlato v soutěži, se následně podílejí na vystoupení Gym for Life Gala. Tam je
následně rozhodnuto, která skupina bude vítězem a další čtyři roky držitelem ceny Bruno
Grandi Trophy. (Gym for Life, 2013).
Současné pojetí všeobecné gymnastiky
Všeobecná gymnastika představuje otevřený výchovně vzdělávací systém gymnastických,
cvičení pro všechny, bez ohledu na pohlaví, věk, schopnosti, kulturní či sociální původ.
Nabízí pohybové programy umožňující pohybovou seberealizaci vedoucí k rozvoji
celoživotního zájmu cvičenců o pohybovou aktivitu. Přispívá k upevnění zdraví, rozvoji
zdatnosti, podpoře fyzické, sociální, mentální a psychické pohody. Využívané aktivity by
měly být zábavné, rozvíjet pohybovou zdatnost, budovat pohybové základy, přispívat ke
vzniku přátelství a vycházet z národních a kulturních tradic a zájmů jednotlivých zemí (FIG,
2012a; Zítko et al., 2000).
Nabízené pohybové programy by měly být hodnotnou náplní volného času zaměřené
především na harmonický rozvoj osobnosti, od zdravotních účinků přes kultivaci pohybového
projevu až k rozvoji kondice, tvořivosti, estetického cítění či získání pozitivního sebevědomí
zlepšující společenské uplatnění. Ve vhodných případech je přínosné doplnění pohybových
aktivit o hudební doprovod, který podněcuje pozitivní emoce, pomáhá organizovat a řídit
pohyb či zvyšovat účinek cvičení. Cvičení jsou převážně realizována ve skupinách podle
společného zájmu nebo zaměření. Je však možné vytvářet a realizovat i individuální cvičební
programy. V kategoriích mládeže lze doporučit i formu soutěžení, nicméně i přes snahu podat
individuálně maximální výkon by měla být upřednostňováno a oceňováno získávání nových
zážitků a prožitků z pohybové činnosti (Zítko et al., 2000).
Prostředky všeobecné gymnastiky
Pohybový obsah všeobecné gymnastiky tvoří především systémy základní, kondiční a
zdravotní gymnastiky
Základními prostředky jsou tedy:
 všestranně rozvíjející a kondiční cvičení,
 cvičení s náčiním,


cvičení na nářadí,
akrobatická příprava a taneční průprava.
Tyto prostředky mohou být obsahem i jiných druhů gymnastiky, které se navzájem prolínají a
vzájemně ovlivňují. Z tohoto důvodů nelze jednoznačně charakterizovat a zařadit jednotlivá
gymnastická cvičení (Zítko et al., 2000).
Nyní si přiblížíme některé z uvedených prostředků všeobecné gymnastiky.
Všestranně rozvíjející a kondiční cvičení
Jedná se o cvičení, která jsou tzv. pohybovým základem. Jejich hlavní funkcí je napomáhat
celkovému rozvoji cvičence. Cílem je rozvoj širokého základu pohybových dovedností,
kondičních a koordinačních schopností, na který později navazuje rozvoj speciálních
schopností a dovedností. Zaměřují se na celkový rozvoj svalstva, podporu srdečně oběhového
a dýchacího systému, ale i volních vlastností. Mohou mít také roli zdravotní či kompenzační.
Využívají se zejména základní druhy pohybů a poloh těla či doprovodné polohy a pohyby
jeho částí. Řadíme mezi ně:
Postoje
Kleky
Sedy
Lehy
Podpory
Samozřejmostí jsou různé druhy chůze, běhů, skoků, obratů, ale i házení, lezení, šplhání,
překonávání překážek či nošení břemen (Dovalil et al, 2002, Lehnert, Novosad , & Neuls,
2001; Skopová & Zítko, 2005).
Tato cvičení představují jakýsi koncept, umožňující cvičencům objevit a seznámit se se
základními pohybovými možnostmi lidského těla. Tato fáze objevování a poznávání
pohybových možností svého těla je velmi významná pro úspěšnost či zrychlení následného
nácviku obtížnějších pohybových dovedností a i případnou pozdější sportovní specializaci.
Rozvoj vnímání svého těla pomocí objevování a poznávání jeho jednotlivých částí, jejich
pohybů a poloh je prvním krokem k osvojení základních poloh, které vymezují obtížnější
gymnastické cvičební tvary.
Cvičenec si musí uvědomovat pozici jednotlivých části svého těla a vědět jak je ovládat
samostatně i v součinnosti s ostatními částmi těla. Musí se naučit pocitově vnímat zapojené
svaly a vědomě kontrolovat svalové skupiny zabezpečující provedení poloh nebo pohybů
v jednotlivých kloubních spojeních.
V následujících tabulkách je uvedeno jedno z možných rozdělení pohybových činností, které
vytváří požadovanou pohybovou zkušenost. Uvedené aktivity také seznamují cvičence
s mnoha specifickými gymnastickými pojmy, jejichž znalost rovněž usnadňuje proces
motorického učení.
Prostorové vnímání
s
l
o
u
č
it
sloučit
Směry
Prostory
Způsoby
pohybu
Úrovně Vzdálenosti
Rozsahy
Roviny
Vpřed
Dolů
Obecný
Přímo
Vysoká
Blízko
Velký
Sagitální
Vzad
Diagonálně
Osobní
Po křivce
Střední
Daleko
Střední
Frontální
Vlevo
Vertikálně
Klikatě
Nízká
Těsně u
Malý
Transverzální
Vpravo
Horizontálně
Nahoru
sloučit
Tělesné
vnímání
sloučit
sloučit
Části
těla (sloučit)
Tvar těla
Poloha těla
Strana těla
Hlava
Zápěstí
Malý
Postoje
Přední
Oči
Prsty na rukou
Velký
Kleky
Zadní
Brada
Dolní končetiny Široký
Sedy
Boční
Krk
Stehna
Úzký
Lehy
Horní
Záda
Kolena
Dlouhý
Podpory
Spodní
Hrudník Bérce
Krátký
Visy
Břicho
Kotníky
Přímý
Polohy letícího těla
Boky
Chodidla
Vysazený
Hýždě
Paty
Prohnutý
Trup
Prsty na nohou
Natočený
Paže
Symetrický
Ramena
Asymetrický
Lokty
Základní
pohybové
struktury
Nelokomoční
Lokomoční
Ostatní
Tělo nebo jeho části
mohou…
Chůze
Zvedání
Kroužit/valit se
(rolovat)/točit se
Běh
Pokládání
Pokrčit se/skrčit se
Poskoky snožmo/z 1 na 2/z 1
na 1
Přitahování
Propnout se/ohnout se/zkřížit
Klouzání
Odtlačování
Zpevnit se/uvolnit
se/protáhnout se
Lokomoce ve smíšených
podporech
Házení
Zaujmout polohu
Lezení po čtyřech
vpřed/vzad/stranou/s obraty
Chytání
Hmitat
Lezení po čtyřech břichem
vzhůru vpřed/vzad/stranou/s
obraty
Odbití
Uchopovat/pouštět se
Lezení po třech
Kopnutí
Komíhat/houpat se
Poskoky ruce nohy, souruč –
snožmo
Balancovat na 1,2,3,4
částech těla
Lezení po čtyřech souručstřídnonož/střídnoručsnožmo
Přímé skoky snožmo ze
dřepu do dřepu/z podřepu do
podřepu/vpřed/vzad
Plazení
Převaly
Ručkování ve visu/smíšeném
visu
Ručkování v prostých
podporech
Vzájemné vztahy
Části těla,
spolucvičenci, náčiní,
nářadí, směry
Nahoru/dolů
Uvnitř/mezi/venku
Obklopující
Přes/pod
Vpředu/vzadu
Dohromady/samostatně
Dovnitř/ven
Vedle/napříč
Blízko/daleko
Vysoko/nízko
Směrem k/směrem od
Nad/pod
Spojení/rozdělení
Horizontálně/vertikálně
Okolo/skrz
Okolo/přes
Otevřený/zavřený
Úsilí
sl
ouč
it
Proud
Čas
Síla
Prostor
Vyrovnané/nevyrovnané Rychlé/pomalé
Jisté/čisté
Přímé/nepřímé
Volné/vázané
Stálé/nepravidelné
Silné/slabé
Stabilní/měnící se
Stabilní/měnící se
Zrychlující/zpomalující Těžké/lehké
Jemné/hrubé
Náhlé/nepřetržité
Plynulé/nepravidelné
Během objevující a poznávací fáze, kde se cvičenci seznamují s pohybovými možnostmi
svého těla, začínáme postupně využívat přesných terminologických pojmů. V instrukcích
používáme specifické pojmy a dbáme na správné provedení pojmenovaných pohybů a poloh.
To následně umožňuje cvičencům lépe porozumět pokynům učitele při osvojování nových
dovedností. Na příklad jakmile cvičenci umí provést a správně pojmenovat vámi požadované
polohy, vyžadujte po nich cvičení, při kterém vyslovujete názvy jednotlivých poloh a cvičenci
je musí co nejrychleji zaujímat: sed skrčmo – dřep – leh na břiše – sed roznožmo – atd.
Základy odborné terminologie dávají učitelům a žákům (cvičencům) společný jazyk, který
mohou využívat k popisu gymnastických pohybových dovedností. Zrychluje se učební proces
i schopnosti cvičenců kombinovat jednotlivé dovednosti, protože jsou okamžitě schopni
asociovat požadovaný pohyb, polohu či směr s jeho názvem.
Kondiční cvičení jsou náročnější než cvičení využívaná v rozcvičení. V naší literatuře se mezi
kondiční cvičení řadí především cvičení zaměřená na rozvoj síly, rychlosti či vytrvalosti.
V anglosaských zemích se často pod pojmem „conditioning“ skrývá i rozvoj pohyblivosti.
Je to z důvodu, že vyváženost mezi rozvojem kloubní pohyblivosti a svalové síly je velmi
významným faktorem ovlivňující odolnost kloubů vůči podstupovanému zatížení. Zatímco
oslabené svalové skupiny obklopující kloubní spojení mohou vést k jejich nestabilitě,
zkrácené svalové skupiny (s vysokým svalovým tonem) zpravidla způsobují omezení jejich
hybnosti. Oba popsané případy mohou vést k výrazným zdravotním problémům omezující
možnost aktivního provozování jakékoli pohybové činnosti.
Z kondičních cvičení se zaměříme na cvičení posilovací.
V rámci všeobecné gymnastiky jsou posilovací cvičení zaměřena zejména na rozvoj všech
svalových oblastí bez ohledu na případnou sportovní specializaci.
Cílem je zvýšit funkční zdatnost svalů se zaměřením na:
 správné držení těla,
 prevence svalové atrofie,
 zlepšení nitrosvalové a mezisvalové koordinace,
 upravení tonické nerovnováhy v jednotlivých pohybových segmentech,
 zlepšení stability a pevnosti kloubních struktur.
Teprve později můžeme zařazovat speciální silovou přípravu zaměřenou například na rozvoj
těch svalových oblastí, které jsou významné pro jednotlivé činnosti či specializace (pro
cvičení na nářadí, apod.)
Při výběru posilovacích cvičený bychom měli znát a dodržovat všeobecné zásady posilování:
 volit všestranná pestrá cvičení,
 upřednostňovat dynamická a vedená cvičení před cvičením statickým,
 nezadržovat dech – „do síly“ při svalové kontrakci dochází k výdechu, při uvolnění,
svalové relaxaci k nádechu,
 nadměrně zatěžovat klouby a páteř (vodně volit polohy těla, při jednotlivých cvicích
vzhledem k velikosti zátěže),
 provádět cvičení v maximálním možném rozsahu,
 postupně zatěžovat protilehlé svalové skupiny (svaly břicha, zad, mezi lopatkové,
prsní, atd.),
 provádět posilovací cvičení alespoň 3x týdně (aby došlo k rozvoji úrovně svalové síly)
Pro děti a začátečníky má nezastupitelný význam tzv. přirozené posilování. Jedná se o
využívání dynamických i statických cvičení z oblasti gymnastiky, atletiky a úpolů, kde jako
zátěž využíváme tělo cvičence nebo jeho části či silové působení partnera. Statická cvičení
využíváme zejména pro zlepšení kvality pohybů a ke zvládnutí či zlepšení držení těla ve
využívaných polohách a pohybech.
Gymnastické posilovací programy by neměly být zaměřovány na rozvoj a zvětšení svalové
hmoty jedince. Měly by poskytovat strukturální a funkční vývoj (progresi) svalových skupin
bez zvýšení tělesné hmotnosti.
Manipulace s velikostí zatížení spočívá v možnosti ovlivňovat míru mechanické výhody,
kterou lidské tělo má během provádění zvoleného cvičení. To může efektivně zvyšovat sílu,
kterou musí svaly vyvinout k dosažení zvolené polohy nebo pohybu.
Jednou z možností zmenšení této mechanické výhody je změna polohy těla během cvičení.
Progresivní zvýšení obtížnosti cvičení pomocí změny polohy těla je založeno na oddalování
jednotlivých segmentů od středu těla (těžiště), čímž se cvičení stává obtížněji zvládnutelným a
to díky pákovým mechanismům.
nebo
nebo
Vzhledem k tomu, že stejně jako u rychlosti či koordinace jsou jednotlivé silové schopnosti
jakoby samostatné, je nezbyté rozlišovat, jakou sílu chceme rozvíjet. Na základě toho
určujeme a využíváme jednotlivé metody silové přípravy.
O tom, který druh síly budete rozvíjet, rozhodují 3 parametry (tzv. metodotvorní činitelé):
5. velikost odporu (hmotnost, kterou překonáváme nebo opakovací maximum),
6. počet opakování (délka výdrže),
7. rychlost pohybu.
Metody silové přípravy
Mezi nejvíce využívané metody rozvoje svalové síly patří v gymnastice metoda:
 opakovaných úsilí,
 izometrická,
 vytrvalostní.
Tyto metody by spolu s metodou rychlostní měly tvořit základ pro posilování mládeže a
začátečníků. Ostatní metody by Fejtka (1987) měly být do gymnastického tréninku
zařazovány později s ohledem na věk a trénovanost cvičenců (Fejtek, 1987; Perič, 2004). Dále
uvádí, že jejich předčasné použití sice může vést dočasně k rychlejšímu nárůstu svalové síly,
ale současně dochází k přivyknutí mladého organismu na tyto podněty a ten v pozdějších
letech již nemá na co reagovat, neboť nelze do nekonečna zvyšovat objemy zatížení. Tím se
značně sníží možnost rozvinutí potenciálu vloh cvičenců.
Pro popis jednotlivých metod odkazujeme na literaturu: Choutka a Dovalil (1991); Fejtek
(1987); Krištofič (2000).
Obecně se však lze řídit následujícími doporučeními:
 vysoký počet opakování (20 a více) – vede k rozvoji svalové vytrvalosti,
 střední počet opakování (6-12) – dochází k hypertrofii, zvýšení síly a zlepšení
nervosvalové koordinace,
 malý počet opakování (1-6) – zvyšuje maximální svalovou sílu a vede k mírné
hypertrofii.
Prostředky silové přípravy:
Prostředky rozvoje síly tvoří především cvičení založená na překonávání vnějšího odporu a
zjednodušeně se označují jako silová cvičení.
Jsou to cvičení, která umožňují zatěžovat jak celý svalový systém, tak výběrově některé
svalové skupiny.
Pro účely všeobecné gymnastiky jsou vhodné zejména:
 pro pletenec ramenní a svalstvo paží – jakékoli pohyby při kterých je hmotnost těla
podpírána pažemi, kliky, vrhy, hody, cvičení s malými činkami nebo gumovým
expanderem, ručkování a poskoky ve smíšených podporech, shyby v nadhmatu i
podhmatu (ve smíšených i prostých visech), modifikované kliky, kliky na bradlech,
šplh s přírazem (i několikrát po sobě bez opuštění lana či tyče),



břišní a bedrokyčlostehenní svaly – leh-sed, klek-náklon vzad, výmyky, překoty ve
visu, opakované sedy-lehy na šikmé lavičce, přednožování v lehu na šikmé ploše či ve
visu na žebřinách i se zátěží, přednos ve visu a ve vzporu,
svalstvo dolních končetin – odrazy a skoky do dálky a výšky, dřepy, skoky ze dřepu a
do dřepu, poskoky, výpony, chůze a běh s odporem (do kopce, do schodů), opakované
dřepy u žebřin, dřepy jednonož, výpony jednonož
pohybové hry zaměřené na rozvoj svalové síly – úpolové hry
Velmi vhodným prostředkem nejen pro rozvoj síly jsou různé způsoby lezení, šplhání,
ručkování a stoupání. Tyto činnosti mají velký význam i pro praktický život. Je to činnost
přirozená vedoucí k osvojování mnoha dovedností, k zvýšení obratnosti, sebedůvěry a
odvahy. Lezení spolu s různými způsoby ručkování ve visech smíšených i prostých je
průpravou a předpokladem pro šplhání a zdolávání rozmanitých překážek a překážkových
drah. Jedná se o komplexní posilování, neboť při lezení se pohybu účastní současně paže i
nohy. Přispívá k utváření klenby nožní, k posílení svalstva dolních končetin, paží i trupu.
Lezení lze provádět ve visech nebo podporech. Zahrnuje vylézání, slézání, prolézání,
přelézání a v neposlední řadě i plazení.
Celá skupina posilovacích cvičení vyžaduje poměrně hodně času, a proto je vhodné využívat
hromadnou formu cvičení. To však předpokládá větší množství vhodného nářadí, které je
v tělocvičně k dispozici. Volíme vždy takovou formu střídání cvičenců, která vylučuje
ztrátové časy. Střídáme například cvičence v proudech, vylézáme po jednom a slézáme po
druhém nářadí apod. Teprve v případě dostatečného zvládnutí daného cvičení lze zařadit herní
či závodivou formu. Využíváme nejen žebřin, ale i žebříků, průlezek a kombinace různého
nářadí.
Cvičení s náčiním
Cvičení s náčiním má v rámci všeobecné gymnastiky široké uplatnění. Přispívá k pestrosti
pohybového obsahu, rozvoji manipulace s předměty, podněcování pohybové tvořivosti a
v neposlední řadě k rozvoji koordinace zejména ves smyslu prostorové orientace těla a
zrakové orientace s odhadem vzdálenosti. Využívá rozmanitých cvičení, jak s netypizovaným,
tak i typizovaným náčiním. Soulad pohybu těla cvičence s pohybem náčiní, případně i
s hudebním doprovodem umožňuje pohybovou seberealizaci cvičenců všech věkových stupňů
i výkonnostních kategorií.
Základní metodický postup při nácviku techniky náčiní je podle Zítka et al. (2000)
následující:







vysvětlení držení či úchopu náčiní,
pohyby náčiní po přímkách, křivkách, obloucích,
předávání náčiní,
kruhy, osmy,
vyhazování a chytání,
specifické činnosti pro jednotlivé druhy náčiní,
cvičení s náčiním ve dvojicích či skupině.
Využíváme zejména malé míčky, míče, gymbally, švihadla, gymnastické tyče, následně
obruč, stuhu či kužele.
Cvičení na nářadí
Jsou to pohybové činnosti, při nichž se na speciálních konstrukcích překonává vnitřními
silami hmotnost vlastního těla.
Využití nářadí a výběr cvičebního obsahu se uskutečňuje zejména na základě účinnosti, účelu,
přiměřenosti, dostupnosti, věku, zdatnosti a tělesné konstituce cvičenců.
Lze využívat lavičky, žebřiny, žebříky, šplhadla, švédské bedny, malé trampolíny, hrazdy či
kladiny a to zejména v různých kombinacích a s různým zaměřením:
 pro nácvik gymnastických dovedností,
 pro kondiční přípravu.
 jako překážky.
Kromě základního nácviku volíme zejména formu pohybových úkolů či pohybových her.
Jednou z vhodných forem využití nářadí v rámci všeobecné gymnastiky jsou překážkové
dráhy.
Představují systematické uspořádání tělocvičného nářadí do dráhy, kterou cvičenci
zdolávají na základě předem stanovených pokynů či pravidel.
Překonávání nářadí přeměněných v překážky představuje pro cvičence dovednosti, jejichž
úspěšné osvojení a využívání by mělo spadat do základního pohybového fondu každého
jedince. Vedle pohybového rozvoje dochází při plnění pohybových úkolů i ke změnám
v psychické oblasti a to zejména v oblasti sebehodnocení, hodnotové orientaci, sebedůvěry či
prožití vlastní důležitosti atd.
Překážkové dráhy mohou být monotematické, zaměřené na rozvoj určité schopnosti či
dovednosti, nebo polytematické (smíšené), ve kterých dochází ke kombinaci více činností
s různým zaměřením.
Překážky v rámci překážkové dráhy mohou být zaměřeny na:
 rozvoj rovnováhy (využívají se lavičky, kladinky, kruhy apod.)

rozvoj síly dolních končetin (např. odrazy či doskoky) spojený s překonáváním nejen
přeskokového nářadí nebo pomocí opakovaných odrazů v kombinaci s nářadím

využití akrobatických cvičebních tvarů při zdolávání prostoru mezi jednotlivými
překážkami (kotouly, přemety stranou, apod.)
Možnosti organizace pohybu na překážkové dráze
Individuální zdolávání překážkové dráhy
Dráhu zdolává pouze jeden cvičenec, učitel (cvičitel) měří čas. Tento způsob lze využít
zejména pro opakované měření stejné překážkové dráhy a dlouhodobější sledování cvičenců.
Není příliš vhodný do hodin Tv, protože zaměstnává pouze jednoho cvičence, čímž snižuje
efektivitu využití pedagogického času.
Hromadné zdolávání překážkové dráhy
Překážkovou dráhu prochází všichni jedinci. U nových či neobvyklých překážkových drah
nebo u malých cvičenců je při jejich překonávání kladen důraz zejména na radost z pohybu a
prožitek. Tempo překonávání překážek si řídí cvičenci sami. Mohou být začleněny prvky
spolupráce, vzájemné dopomoci nebo si cvičenci mohou sami volit způsob překonání
jednotlivých překážek. Při větším počtu cvičenců je vhodné je rozdělit a zahájit činnost
současně v různých částech překážkové dráhy nebo zdvojit jednotlivá stanoviště překážkové
dráhy.
U vyspělejších cvičenců lze zvolit i soutěživou formu dvojic či družstev s cílem co
nejrychlejšího zdolání překážkové dráhy (čas). Nebo i formu stíhacího závodu, kde je cílem
dohonit jedince (např. družstvo), které startuje na začátku druhé poloviny dráhy.
Podněty pro tvorbu překážkových drah
 Dbejte na bezpečnost
 Využívejte různých druhů pohybů
 Zmenšujte plochy kontaktu těla s nářadím (bedny, lavičky, kladinky, lano,…)




Postupujte od stabilních podložek k nestabilním, od horizontálních překonávání
k vertikálnímu, od nízkého nářadí k vysokému
Využívejte nářadí k překonání jiného nářadí nebo vzdálenosti od jednoho nářadí
k druhému (zhoupnutí na laně nebo na kruzích, přelézání z nářadí na nářadí)
Měňte podmínky překonávání překážek (rychle – pomalu, se zavřenýma očima, ve
vázané dvojici, s přenášení předmětů, apod.)
Překonávejte překážky ve skupinách
Cvičení akrobatická
Akrobatická cvičení jsou chápana jako cvičení, která svou obtížností a technikou provedení
přesahují obsah cvičení prostných, zejména v požadavcích na úroveň pohybových schopností
– síly, pohyblivosti a obratnosti. Akrobatická cvičení, přenesená do gymnastiky z původní
profesionální artistiky, představují podstatnou část pohybového obsahu gymnastických sportů.
Vedle toho mohou a jsou využívány jako jeden ze základních prostředků sloužících
k všestrannému pohybovému rozvoji nejen v rámci školní tělesné výchovy. Pohybový obsah
akrobatických cvičení je uspořádán do dvou součástí - pohyby a polohy.
Mezi pohyby řadíme:
Pády
Jsou pohyby celého těla, jejichž hlavním znakem je přechod z vyšších poloh do nižších
uskutečňovaný působením tíhy těla. Podle směru je dělíme na pády vpřed, vzad, stranou.
Mety
V akrobacii chápeme mety jako pohyby celého těla, jejichž hlavním znakem je přechod
nohama na d základnou přes myšlenou spojnici rukou spočívajících na základně. Jsou
uskutečňovány švihovým pohybem dolních končetin, a to buď odrazem od základny, nebo
krouživým pohybem nad základnou.
Převraty
Jsou pohyby celého těla, při kterých dochází k jeho převrácení kolem pravo-levé nebo předozadní osy.
Akrobatické skoky
Jedná se o pohyby celého těla vyznačující se dočasným oddálením těla od základny. V letové
fázi nedochází k převrácení těla a je doprovázena pohyby paží, nohou a trupu zpravidla
s velkým rozpětím a rozsahem pohybu.
Mezi polohy patří:
Rovnovážné postoje a kleky
Statické polohy těla prováděné nejčastěji na jedné noze, přičemž poloha volné nohy, trupu a
paží dotváří celkovou polohu těla.
Akrobatická cvičení v sedu a lehu
Polohy celého těla, při nichž tělo spočívá na základně hýžděmi, vnitřní nebo zadní stranou
stehen a je vyžadována zvláštní dovednost nebo značný rozsah pohybu v kyčelních kloubech.
Akrobatická cvičení v podporu
Jsou to zejména prosté podpory, při nichž tělo spočívá na základně rukama nebo částmi paží,
nebo obtížnější smíšené podpory, při nichž tělo spočívá na základně částmi paží a ještě jinou
částí těla (stoj na hlavě).
Akrobatická (pohybová, motoricko-funkční) příprava
Předpokladem pro úspěšné zvládnutí širokého obsahu gymnastiky je zvládnutí
charakteristických pohybových činností, které zabezpečují perspektivní zvyšování obtížnosti.
To umožňuje akrobatická příprava, kterou rozumíme cílenou přípravu pohybového aparátu
směrující k získávání základních pohybových návyků s důrazem na specifické držení těla,
nezbytných pro gymnastický výkon nejen z hlediska estetiky a elegance, ale především jako
základní předpoklad technického zvládnutí gymnastických dovedností bez zdravotního
poškození jedince.
Úzce souvisí s funkční přípravou a přispívá k rychlejšímu a technicky správnému nácviku
cvičebních tvarů.
V systému sportovní přípravy je chápána jako část propojující jak kondiční, tak i technickou
složku.
Řadíme do ní nejjednodušší pohybové návyky, jejichž osvojením začíná technická příprava
gymnasty:
 návyk gymnastického držení těla (hlava, trup, paže nohy) v základních polohách a
jednoduchých pohybech
 nácvik základních poloh a pohybů na jednotlivých nářadích
 zpevňovací příprava
 odrazová příprava
 doskoková příprava
 rotační příprava
 podporová příprava
Gymnastické držení těla
Zvládnutí zásad gymnastického držení těla podmiňuje rozvoj dalších pohybových vzorců.
Vychází z obecných zásad držení hlavy, ramen, páteře, pánve, kolen a špiček nohou, ale
odlišuje se požadavkem, aby držení těla nebo jeho částí vždy odpovídalo mechanickým
zákonům působících v příslušném cvičebním tvaru.
Gymnastické držení těla se vyznačuje:
 zpevněním těla a jeho segmentů a celkovým zvýšením svalového napětí
 častým vyloučením pohybu v kloubu loketním, kyčelním a kolenním
 propnutím nártů a špiček
Zpevňovací příprava
Jde o nácvik specifického gymnastického držení těla, které má význam v rámci zdravotní a
úrazové prevence, v oblasti techniky cvičení a v neposlední řadě i estetiky pohybového
projevu. Je zaměřena na rozvoj dovednosti udržet zpevněné tělo v obtížných polohách a
pohybech pomocí cílené svalové aktivity a zamezit tím nežádoucím souhybům mezi
tělesnými segmenty. Konkrétně jde o zpevnění celého těla s omezením pohybu především
v oblasti páteře, kloubů loketních, kyčelních a kolenních. Dále se jedná o zvládnutí jemné
motoriky statického a dynamického držení středu těla a jeho periferních částí, které mají
eminentní význam pro pohybové provedení všech dynamických i statických prvků. Jejich
dokonalé ovládání je totiž důležitým předpokladem pro výsledný gymnastický výkon.
Gymnastické držení těla a jeho částí se musí, stejně jako cvičební tvary, samostatně
nacvičovat (držení paží, zad, dolních končetin, špiček, prstů, apod.)
Statické zpevnění těla
Praktické zkušenosti ukazují, že k rozvoji ovládání těla je nutné vyžadovat cvičení s vysokou
koncentrací na sebe a své tělo. Základem pro to je cílené svalové řízení, zvláště pak izolace
těla a jednotlivých kloubních oblastí. Proces uvědomělého zpevňování probíhá vždy od
hmotného středu těla směrem k okrajovým částem (končetinám). Tréninková cvičení použitá
s ohledem na tyto aspekty působí významně na ekonomické a energetické nasazení, včetně
rozvoje schopnosti rychlého a přesného pohybového provedení. Právě z tohoto důvodu se ze
začátku zařazují cviky prováděné s jednoduchým statickým napětím a uvolněním, tedy
cvičení výrazně využívající izometrické svalové činnosti. Provádí se nejprve v leže, posléze
v sedu, kleku, stoji a s přidáváním pomalých uvědomělých pohybů. Následně se pohybový
úkol provádí rychleji a silněji nebo se polohy těla udržují proti zesíleným vnějším silám
Požadavky na vlastní kinestetickou kontrolu a tím i na svalovou citlivost, dodržování
rovnováhy a prostorovou orientaci se zvyšují, pokud je třeba udržet protažené tělo při
cvicích pouze s malou opornou plochou.
K nejzákladnějším prvkům rozvíjející rovnováhu, orientaci a přímé držení těla v gymnastice
patří stoj na rukou. Jeho dokonalé zvládnutí v nejrůznějších podmínkách uchopení a způsobů
opory je pro další výkonnostní růst nezbytné.
Dynamické zpevnění těla
V dynamickém režimu se působení vnějších sil v každém okamžiku mění. Znamená to, že
musí být postupně zapojovány, často ve velmi krátkém časovém úseku, různé svalové skupiny
a cvičenec musí regulovat jejich napětí (tonus). Aby se však mohly provádět potřebné
cvičební techniky, je třeba u hraničních poloh (předklony, úklony a záklony) velkých změn ve
tvaru páteře a poloh sousedních kloubů. Jestliže u statického držení těla zůstával trup ve
stabilním držení a ve všech případech provokoval (způsoboval) rozdílné vnější odpory a různé
podmínky rovnováhy a orientace, tak v tomto případě se využívá především k usměrnění
pohybu. Cílem je dosáhnout časově a prostorově diferencovaného napětí a uvolnění svalstva,
při velké kloubní pohyblivosti, vysokém pohybovém tempu a komplikovaném pohybovém
úkolu.
Skupinou cviků, které výrazně rozvíjí tělesnou a svalovou citlivost jsou například vlny tělem.
Jejich pomocí se přenáší pohybový impuls do mnohých gymnastických technik přes
jednotlivé části těla. Pro jejich správné provedení je důležitá postupnost, návaznost vysazení a
prohnutí a především dokonalá koordinace zpevnění a uvolnění. To tvoří v konečné podobě
pohybovou harmonii a rytmus.
Prostředky:
Vlny tělem:
1. od rukou k nohám nebo opačně
2. stranou
3. na zemi (vyžadují největší koordinaci a sílu)
4. kolébky v lehu, lehu na břiše a lehu na boku
5. obraty v lehu
Odrazová příprava
Cílem odrazové přípravy je zvýšení úrovně kondiční způsobilosti nohou a paží a zkvalitnění
techniky gymnastického odrazu ve smyslu koordinace činností jednotlivých segmentů a
svalových skupin.
Odrazová příprava dolních končetin
Odraz nelze chápat jen jako pouhé odpoutání těla od podložky, ale jako sled pohybových akcí
určujících výšku, délku a rotaci skoku. Odraz je koordinačně složitý proces, který je
výsledkem extenze v kyčelních, kolenních a hlezenních kloubech, jehož účinnost se zvětšuje
koordinovaným doprovodným pohybem paží.
Veškerá svalová činnost se v okamžiku odrazu odehrává v rozmezí 0,08-0,16 sec na přeskoku
a 0,04-0,1 sec. u akrobatických skoků, což klade vysoké nároky na svalovou připravenost,
svalovou koordinaci, rychlost reakce, řídící činnost a orientaci v prostoru a čase.
V gymnastice se používá 2 zákl. způsobů odrazu:
 úderný (úderový) – po náskoku na špičky dochází ke zpevnění kloubních spojení
dolních končetin, stlačení podložky (můstek, akrobatická podlaha) a výbušnému
odrazu při využití odrazových vlastností podložky (odraz z můstku, odraz v akrobacii
při saltech po převodových tvarech – rondát salto, apod.)
 ztlumený – odraz probíhá:
a) přes špičku, z celého chodidla, přes různě velký podřep (salto vzad z místa, odraz na
přemet vzad po rondátu)
b) „zhoupnutím“ z paty na špičku (odraz na „šprajcku“, „araba“ apod.)
Z biomechanického pohledu je každý odraz složen ze 3 fází:
 amortizační – těžiště těla se pohybuje dolů, nohy se pokrčují
 přechodové – upravuje se postavení článků těla vzhledem ke struktuře skoku
 akční – charakteristická dopnutím nohou v kolenních, kyčelních i hlezenních kloubech
a energickým pohybem paží do žádané polohy
U všech cvičení dbáme na správnou techniku odrazu a práci paží se snahou o zdokonalení
dílčích pohybů. Tzn. přirozený švih paží ze zapažení do předpažení vzhůru, propnuté špičky a
kolena a přímé držení těla.
Prostředky:
běh, cval stranou, skiping, liftting, odpichy, zakopávání, koleso, poskoky snožmo, poskoky
z podřepu do podřepu, poskoky snožmo se skrčováním dolních končetin v letové fázi, skiping
na měkké podložce (duchně), výpony na žebřinách s výdrží ve výponu (na dvou nebo na
jedné noze), píďalky (posunování se po podložce ve stoji spojném jen pomocí pohybu prstů,
běh ve vodě,….
Odrazová příprava horních končetin
Je zaměřena na rozvoj explozivní síly paží a pletence ramenního.
Prostředky:
1. kliky ve vzporu ležmo s odrazem
2. kliky na stálkách ve vzporu ležmo vysazeně, nohy jsou opřeny o bednu, úhel paže – trup
je přímý (180°)
3. odrazy rukama ve vzpažení od stěny ze stoje ve vzdálenosti 1m od ní
4. odrazy ve vzporu ležmo (různé směry a obraty)
5. poskoky souruč ve vzporu ležmo
6. poskoky souruč ve stoji na rukou
Doskoková příprava
Nácvik doskoků je nutnou podmínkou bezpečného absolvování základní gymnastické
přípravy. Doskokem rozumíme změnu směru pohybujícího se hmotného tělesa ve smyslu
zmenšení kinetické energie až k nulové hodnotě. Jedná se tedy o dovednost ztlumit kinetickou
energii letícího těla umožňující zvládnutí přesných doskoků různého typu. S ohledem na
charakter dráhy těžiště a rotace těla kolem různých os je počet typů doskoků značný.
Hlavními předpoklady pro úspěšné zvládnutí doskoku jsou síla dolních končetin (tzn, síla a
pružnost v oblasti kloubu hlezenního, kolenního a kyčelního v součinnosti se svaly zádovými
a břišními), orientace v prostoru (včasná a dostatečná orientace v letové fázi před
uskutečněním doskoku) a rovnovážné schopnosti (zisk stability přiblížením těžiště těla
(snížením) k místu plochy opory (dopadu)).
Amortizační fáze doskoků je časově, prostorově i co se týká potřebného svalového úsilí velmi
rozdílná, neboť pohybový obsah gymnastiky v sobě zahrnuje různé pohybové struktury
(přeskoky, akrobacie, seskoky z nářadí, apod.) a tím i různou velikost kinetické energie těla
cvičence, v závislosti na rychlosti rozběhu, velikosti odrazu, výšce a činnosti v letové fázi,
složitosti pohybu apod.
Z tohoto důvodu musí specializovaná technická příprava pro doskoky tuto širokou variabilitu
doskoků brát v úvahu včetně doprovodných situací ztráty a obnovy rovnováhy. Začíná od
nejjednodušších doskoků a končí nejsložitějšími případy, kdy se kombinuje rychlá rotace těla
s různými formami přemísťování s cílem pružného a přesného doskoku. Využívaná průpravná
cvičení se musí postupně stále více přibližovat skutečným podmínkám doskoků z nářadí či
podmínkám cvičení v akrobacii a doskokům při přeskoku.
Hlavní zásady doskoku jsou:
 doskok na obě nohy
 doskok přes špičky na celé chodidlo do podřepu
 paralelní postavení nohou v šíři boků (ne chodidla u sebe)
 podřep – kolena nad špičky
 hlava mírně skloněná
 záda zakulacena
 doskok tlumíme silou svalů všech kloubů dolních končetin
 paže – upažit dolů – balancování polohy
Čím je doskok prudší, z větší výšky, tím vyžaduje vyvinutí většího svalového úsilí provázené
větším snížením těžiště těla i větším spuštěním paží. Úhel mezi stehnem a bércem by však
neměl být menší než 90°.
Prostředky:
8. opakované skoky na místě s doskokem po každém skoku
9. skoky na místě s přesně určeným počtem či velikostí obratu
10. seskoky z vyšší podložky na nižší (doskok s výdrží v podřepu na celých chodidlech)
11. seskoky z vyšší podložky na nižší s pohybem nohou, obraty
12. z rozběhu skok do přesného doskoku (i s obraty, pohyby nohou, přes překážku)
13. doskok na různé druhy podložek
Rotační příprava
Převážná část gymnastických pohybových struktur je doprovázena rotací okolo některé z os:
pravo-levé (např. kotoul, salto), předo-zadní (např. přemet stranou), vertikální (podélné,
výškové) (např. skok s obratem o 360°) nebo jejich kombinací. Účelem této přípravy je
především naučit cvičence roztáčet tělo v prostoru kolem jednotlivých os otáčení.
Identifikovat směr točivosti, který je pro daného cvičence přirozenější (testy pohybové
laterality). Rozvinout orientaci v prostoru, která je pro vícenásobné rotace a současné rotace
kolem více os limitujícím faktorem. Stimulovat kinestetickou diferenciaci, která umožňuje
vnímat rychlost otáčení těla nebo jeho částí kolem jednotlivých os a naučit udržet
nejvýhodnější postavení těla při rotaci na nářadí i v bezoporovém stavu.
Prostředky:
Jako prostředky zařazujeme především všechny typy skoků, převalů, kotoulů, salt a jejich
kombinací.
cvičení provázená izotonickou svalovou kontrakcí
1. běh s obraty na místě
14. běh vpřed (vzad) s obraty
15. piruety
16. série skoků na místě s přesně určeným stupněm obratů (v připažení, upažení,
vzpažení)
17. obraty v lehu na zemi i na šikmé ploše (měníme rychlost)
18. opakované kotouly vpřed a vzad
19. kombinace kotoulů a skoků s obraty
20. opakované přemety stanou vpravo i vlevo
21. obraty ve stoji na rukou
22. převaly přes švédskou bednu
23. skoky na velké trampolíně (vícenásobné opakování stejných nebo kombinace různých
cviků)
24. skoky z malé trampolíny
25. cvičení na nářadí (vícenásobné opakování stejných nebo kombinace různých cviků,
např. obraty ve svisu na hrazdě, průvleky a toče na hrazdě, apod.)
cvičení provázená izometrickou svalovou kontrakcí
1. výdrže v polohách hlavou dolů (svis vznesmo, svis střemhlav v hupu na kruzích)
26. cvičení na pomocných nářadích (trenažery – rotace ve svisu nebo svisu střemhlav na
kruzích, apod.)
27. pronášením v rukou trenéra
Podporová příprava
Tato příprava slouží k vytvoření dostatečné opory v oblasti pletence ramenního, zpevnění
ramenní osy (funkci svalů pletence ramenního), k přípravě pletence pro odraz paží a ke
zlepšení fixace polohy paží a nohou vůči trupu bez změny velikosti bederní lordózy.
Nedostatečná připravenost svalů pletence ramenního a svalů horních končetin je často
limitujícím faktorem pro úspěšné zvládnutí některých základních cvičebních tvarů nejen
v akrobacii, ale zejména na nářadí, neboť lokomoční systém „paže-trup“ je oproti dolním
končetinám značně znevýhodněn. Lokomoční užití paží ztěžují poměrně slabé, velmi
pohyblivé a od sebe dosti vzdálené kosti pletence ramenního, které nejsou přímo spojeny
s páteří. Tím jsou na svalstvo této oblasti kladeny velmi vysoké nároky, neboť musí
izometrickou činností znehybnit a fixovat lopatky, klíční kosti a hrudní koš k páteři tak, aby
mohlo dojít k lokomočním funkcím svalstva paží a ramenních pletenců (Libra J. & Libra
M.,1980). V úvahu musíme vzít také skutečnost, že při lokomoci pomocí horních končetin,
které se převážně užívá ve sportovní gymnastice mužů, se jedná o lokomoci speciální.
Nejedná se o lokomoci srovnatelnou s pohybem nohou, protože styk těla s nářadím (úchop) se
prostorově mění jen nepatrně a tělo cvičence se přemisťuje v poměrně malém prostoru ve
směru nebo proti směru gravitace. Pohybová specifita cvičebních tvarů určuje způsob
zapojení jednotlivých svalů při pohybu jak z hlediska času, tak jeho intenzity. Specifický
charakter pohybových aktivit stanoví přesná a trvalá místa v zapojení svalů, čímž mezi svaly
vytváří funkční vztahy. Proto není možné posilování omezit jen na svaly zajišťující pohyb a
svalové skupiny neutralizační, stabilizační a balanční zanedbávat, neboť i tyto svaly mají
z hlediska zajištění specifického pohybu své místo. Jsou ve funkčním vztahu se svalovými
agonisty, a i když mají antagonistickou funkci, uplatňují se s nimi v rámci daného pohybu
jako synergisté (Kolář et al., 1988). Z hlediska lokomoce na pažích je podle Libry J. a Libry
M. (1980) nejdůležitější pro zajištění statických nároků prováděného pohybu v oporné části
trupu fixující spolupráce rombických a pilovitých svalů. Tyto svalové skupiny vytváří kolem
hrudního koše mohutný svalový pás fixující lopatky, což umožňuje nejen držet jakoukoli
vzporovou polohu, ale i izotonický zásah dalších lokomočních svalových akcí.
Prostředky:
Oblast pletence ramenního a paží nejprve zatěžujeme ve smíšených podporech, teprve později
volíme náročnější polohy a pohyby. Postup je obdobný jako u přípravy zpevňovací. Výdrže
v základních polohách, střídání těchto poloh, převaly, obraty, ručkování, vychylování, zvýšení
vnějšího odporu, využití nářadí (stálky, kůň na šíř s madly, bradla, hrazda, apod.)
Základními polohami podporové přípravy jsou:
 podpor ležmo (klečmo) na předloktích
 vzpor ležmo, vzpor vzadu ležmo
 stoj na rukou
 vzpor
Referenční seznam
Dovalil, J. et al. (1992). Sportovní trénink /Lexikon základních pojmů/. Praha: Karolinum.
Alter, M. J. (1999). Strečink 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. Praha: Grada.
Appelt, K., Horáková, D., & Novotný, L. (1989). Názvosloví pro cvičitele. Praha: Olympia.
Černek, M. (2008). Sokolství a olympismus. Tělesná kultura 31(1), 48-56.
Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.
Fejtek, J. (1987). Metody posilování. Sportovní-moderní gymnastika, 37(9),14-15.
FIG (2012a). About Gymnastic for All. Retriewed 25. 6. 2012 from the World Wide Web:
http://www.fig-gymnastics.com/vsite/vnavsite/page/directory/0,10853,5187-188386-205608nav-list,00.html
FIG (2012b). History of Gymnastics For All. Retriewed 25. 6. 2012 from the World Wide
Web: http://figlive.sportcentric.com/vsite/vcontent/page/custom/0,8510,5187-203971221194-48950-312048-custom-item,00.html
FIG (2013). Definition of the FIG World Gymnaestrada. Retriewed 28.1. 2013 from the
World Wide Web: http://www.fig-gymnastics.com/vsite/vcontent/page/custom/0,8510,5187188389-205611-44670-282839-custom-item,00.html
Gym for Life (2013). About the World Gym for Life Challenge. Retriewed 10.1 2013 from thr
World Wide Web:.http://www.gymforlife.co.za/about-us/about-gym-for-life-world-challenge
(2013)
Hercing, S.;Havránek, L. et al. (1996). Repetitorium gymnastiky [Učební texty].Plzeň: ZČU.
Choutka, M. & Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink (2nd ed.).Praha: Olympia,Karolinum.
Kolář, P. et al. (1988). Fyziologie hybnosti, relaxace a kompenzační cvičení ve sportovní
gymnastice [Metodický dopis]. Praha: ÚV ČSTV Sportpropag.
Kopřiva, Z., & Pavlík, J. (1985). Základní programový materiál pro vrcholovou sportovní
gymnastiku mužů [Metodický dopis]. Praha: ČO ČSTV Sport propag.
Kozáková, Z. (1994). Sokolské slety. Praha: Orbis.
Krištofič, J. (2000). Gymnastika pro kondiční účely.Praha: ISV nakladatelství.
Krištofič, J. (2004). Gymnastická průprava sportovce. Praha: Grada.
Kubička, J. et al. (1993).Vybrané kapitoly z teorie gymnastiky [Učební texty].Praha:
Univerzita Karlova.
Lehnert, M., Novosad, J., & Neuls, F. (2001). Základy sportovního tréninku I. Olomouc:
Hanex.
Libra, J., & Libra, M. (1980). Vybrané kapitoly z teorie tréninku sportovní gymnastiky
[Metodický dopis].Praha: TZ Sportpropag.
Low, S. (2011). Overcomming Gravity: A Systematic Approach to Gymnastics and
Bodyweight Strength. Lexington, KY
Mitchell, D., Davis, B., & Lopez, R. (2002).Teaching Fundamental Gymnastics Skills.
Champaign, IL: Human Kinetics.
Nitka, J. (1993). Pohybová příprava pro sportovní gymnastiku [Učební texty]. Olomouc:
Univerzita Palackého.
Rychtecký, A., & Fialová, L. (2002). Didaktika školní tělesné výchovy [Učební texty]. Praha:
Karolinum.
Skopová, M., & Zítko, M. (2005). Základní gymnastika. Praha: Univerzita Karlova.
Strešková, E. (2003). Gymnastika akrobacia a preskoky. Bratislava: Peter Mačura-PEEM.
Štumbauer, J. (2002). Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Retrieved 17. 6. 2012 from the
World Wide Web:
http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_obsah.php?kod_kurzu=kat_tv_9025
Tůma, Z. et al. (1980). Sportovní gymnastika pro trenéry III. a II. třídy (Vol.1) [Učební texty].
Praha: Olympia.
Weber, R. & Gruhl, M. (1992). Training der Leistungsvoraussetzungen [Lehrvideo].Gema.
Werner, P. H. (2004). Teaching Children Gymnastics (2nd ed.). Champaign, IL: Human
Kinetics.
Zítko, M. (1988). Akrobacie. Praha: ČASPV.
Zítko, M. et al. (2000). Všeobecná gymnastika. Praha: ČASPV.
Zítko, M., Vacková, R., et al. (1982). Program sportovní přípravy žactva v oddílech TJ
Sportovní gymnastika [Metodický dopis]. Praha: ČÚV ČSTV.