Časopis pro svobodný život JJ RÁJ

Časopis pro svobodný život
J.J. RÁJ
číslo 6 2012
ISSN 1801-0059
Z ráje
do ráje
Úvodník
„Připravte se, připravte se,
připravte se!“
Ján Kováčik
Těmito třemi slovy upozornil Boží anděl adventní lid
za života Ellen G.Whiteové. (EW 66) Toto životně
důležité varování se vztahuje právě na naši dobu, na
dobu konce, na nejrůznější situace, kterým budeme
muset čelit. Od tohoto varování (r.1850) uplynulo již
více než 160 let. Jsme připraveni tak, jak bychom být
měli? Jako adventisté věříme, že žijeme v době konce.
Anděl tehdy slavnostně ohlásil, že „Čas je téměř u
konce!“ (doporučuji přečíst v knize Zkušenosti a
vidění, kapitolu „Znamení šelmy“). Nebudeme-li
dokonale, po všech stránkách, připraveni, v boji se
šelmou neobstojíme!
Jen zřídka se stává, že nějaká událost propukne
najednou, nečekaně. Nejdřív se konají plány,
příprava, sledování, odposlech tel. hovorů, a když je
vše podrobně připraveno, uskuteční se zásah a dlouho
sledovaná ryba uvízne v nastavené síti.
Pronásledované skupiny křesťanů
Dějiny zaznamenaly mnohá nařízení, na základě
kterých byli nepřizpůsobiví křesťané určeni
k vyhlazení. Mezi první pronásledovatele bych snad
mohl zařadit císaře Nerona, po kterém byli mnozí
další. To byli ovšem pohanští vládcové, za jejichž
krutovlády zahynuli mnozí křesťané.
Místo slova pronásledování nebo vyhlazování
lze použít výraz holocaust, pocházející z řečtiny,
a znamenající „oběť, obětovat“. V Bibli se často
setkáváme s tímto slovem, kdy zvířátko bylo
obětováno za hřích některého člověka. Už vychytralý
velekněz Kaifáš v obavě o své křeslo nevyššího
kněze ve veleradě prohlásil na adresu Pána Ježíše:
„Jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid,
a ne, aby všechen tento národ zahynul.“ (J 11,50)
Řečeno jinými slovy, aby Ježíš byl obětován na oltář
národa, pro záchranu před Římany. To znamená, že
ukřižováním, tj. obětováním Pána Ježíše římským
prokurátorem Pilátem, byl zahájen římskou mocí
holocaust - pronásledování proti Kristovcům!
2
Z ráje do ráje
6 2012
Jak už jsem se zmínil, pronásledování křesťanů
v římské říši nastartoval Nero a trvalo v silnější nebo
slabší intenzitě, dokud se císařem nestal Konstantin.
Po rozpadu římské železné říše v 5. stol. na 10
samostatných států, vyrostl na jednom z nich, zvaném
Lombardie (dnešní Itálie), podle Danielova vidění,
nový politicko-náboženský útvar, pod biblickým
názvem Malý roh (Da 7,8.20.)
Tímto Malým rohem, vyrostlým z podhoubí římské
říše, nebyl nikdo jiný než římské papežství (5381798), které, když se zmocnilo ve své síle, začalo
pronásledovat a likvidovat ty skupiny křesťanů,
kteří se vzepřeli sklonit svoji hlavu pod jeho vedení
a uznat jeho suverenitu nad sebou. Odhaduje se,
že v době papežské nadvlády padlo za oběť asi 50
milionů křesťanů! Mezi ně patřili Čeští a Moravští
bratři, Husité, Hugenoti, Valdenští a mnozí další.
Papežský dvůr proti nim vedl křižácké výpravy,
které vykonávali fanatičtí katoličtí králové.
O jedné takové akci, namířené proti Hugenotům, jsem
se dočetl v časopisu Zápas o duši (č.112, duben 2012),
ze kterého si dovolím některé myšlenky vypsat: „Psal
se rok 1685, neblaze proslulý zrušením Nantského
ediktu. Tím Ludvík XIV. zbavil francouzské
protestanty veškerých práv, která dříve měli – práva
vlastnit majetek, vydělávat si na živobytí, vychovávat
děti, vlastnit Bibli, uctívat Boha podle svého svědomí
– to vše, pokud nekonvertují k římskému katolicismu.
Přestože původní Edikt nantský vydaný roku 1598
Jindřichem IV. Navarrským protestantům zaručoval
docela slušnou míru náboženské svobody, podlehla
již tehdy Francie vlně pronásledování a náboženských
válek, která trvala déle než 150 let. Následoval trvalý
odliv hugenotských uprchlíků…Počet uprchlíků se
ještě zvýšil, když se pronásledování vystupňovalo
v souvislosti s masakrem o Bartolomějské noci,
24. srpna 1572, kdy bylo v Paříži a dalších městech
vyvražděno na 75.000 protestantů…“
Nezdá se vám to povědomé s Ježíšovým poselstvím,
které ukázal Janovi na ostrově Patmos, o drakovi,
pronásledujícím ženu? (Zj 12,13-16) Autor již
Z
e
j
rá
do
e
j
rá
Impressum
Nezávislý časopis Z ráje do ráje sleduje
misijní účel. Časopis vychází šestkrát za
rok. Cena jednotlivého výtisku je 30 kč plus
poštovné. Redakce a případní spolupracovníci
pracují bez nároku na odměnu. Rádi bychom
zasílali časopis na sběrné adresy, snížíme
tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu
práce. Máte-li zájem, můžete si časopis
objednat a předplatit na celý rok na adrese
redakce. Pokud se vám časopis líbí, nabídněte
ho sousedům, známým a spolupracovníkům.
Mnozi z nich jistě o radostné zvěsti
evangelia neslyšeli.
Redakce:
Jaroslav Juřica
Jana Schlauer
Adresa redakce:
Vydavatelství a nakladatelství
Juřica Jaroslav - Ráj
Lubenská 630
739 11 Frýdlant n. Ostr.
Tel: 0049 8031-9412291
E-mail: [email protected]
[email protected]
IČ: 87221284
MK ČR E 15637; ISSN 1801-0059
Bankovní spojení:
Komerční banka Frýdek Místek
Číslo účtu: 86-5795310207/0100
IBAN: CZ6601000000865795310207
BIC: KOMBCZPP
OBSAH
2
Připravte se...
J. Kováčik
7
Bohač a Lazar
F. Poslušný
11
Serál o pravdě
O. Vožeh
13 Dopisy k VSV
Redakce
15 Neuveriteľná
príležitosť
S. K. Pipim
16 Ukončení doby
milosti
M. Moore
19 Epidemie šílených
lidí
K. Smolka
23 Dětem:
„Přál bych si...“
Redakce
Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa,
ani knížat světa tohoto, jenž hynou.
Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství,
kterážto skryta jest, kterouž Bůh
předuložil před věky k slávě naší,
jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali,
nebyliť by Pána slávy ukřižovali.
1 K 2, 6-8
3
Připravte se...
citovaného článku, když objevil, že má své kořeny
v Hugenotech, pokračuje: „…Vyhrkly mi slzy
nadšení z takového objevu…a soucitu s těmi, kdo
byli připraveni tolik obětovat pro svou víru a postavit
Krista nade vše, co jim tento svět mohl nabídnout.
Byly to také slzy zahanbení, že vlastní oddanost
mému Spasiteli se v porovnání s jejich zdála tak slabá.
Život v pohodlí rychle otevírá dveře lhostejnosti a
spokojenosti se sebou samým. Ta krutá realita mých
předků mě ale donutila k zamyšlení… Jak dlouho asi
v srdcích těch hugenotských uprchlíků hořela ochota
všechno ztratit pro Krista? Zůstávala v nich i potom,
když si budovali své nové domy v relativním pokoji a
pohodlí kentského venkova? Byla vyvýšena známost
Krista, jejich Pána, stále v jejich srdcích na prvním
místě?“
To byla pouze jedna ukázka z mnoha holocaustů
spáchaných na věrných následovnících Ježíše Krista
římským papežstvím! V nebeských knihách jsou o
nich přesné záznamy!
Věrnost prvních křesťanů
„Dějiny rané církve jsou svědectvím toho, že se
slova Spasitele splnila. Mocnosti země a pekla se
spojily proti Kristu a Jeho následovníkům. Pohané
se obávali, že zvítězí-li evangelium, budou jejich
chrámy a oltáře smeteny: proto sebrali síly, aby zničili
křesťanství. Vzplanuly plameny pronásledování.
Křesťané byli zbavováni svých majetků a vyháněni
ze svých domovů. „Přestáli zápas s mnohým
utrpením.“ (Žd 10,32) „Podrobili se kruté zkoušce
výsměchu a bičování, ano i pout a žalářů.“ (Žd 11,36)
Velký počet jich zpečetil své svědectví krví. Urození
i otroci bohatí i chudí, učení i nevědomí, všichni byli
bez milosti ubíjeni… Byli falešně obviněni…že jsou
příčinou velkých pohrom…“ VLB30; GC 39,40
Spřádá se na holocaust
aneb stupně vedoucí k němu
Na Božím lidu – Židech – byly v minulosti uskutečněny
mnohé pogromy: v Egyptě, v době narození Mojžíše
(2M,2), plánovaný ale neuskutečněný v Persii, za
krále Ahasvera nepřítelem Židů Amanem (5. stol.
př. Kr.), krvavé pogromy v Rusku, atd. Nás ovšem
bude zajímat ten poslední holocaust, který se zrodil
v hlavách nacistických vládců v Německu. Podívejme
se, co bylo na počátku jeho zrodu a jaké byly jeho
stupně, kroky.
4
Z ráje do ráje
6 2012
Byl nastartován 30. ledna 1933, kdy byl zvolen za
německého kancléře Adolf Hitler. Církevně-politický
stát Vatikán byl první zemí, která uznala nacistické
Německo. Konkordát byl podepsán mezi Německem
a Svatým stolcem. (viz snímek)
30. červenec 1933
Hlavní osobou na snímku, reprezentující papežství,
byl státní sekretář, kardinál Eugenio Pacelli, (který se
pak v roce 1939 stal papežem Piem XII.)
Represivní zákony nacistické strany, vydávané proti
Židům, osvětlují útlak a brutalitu prováděnou na
nich. Malý výběr těchto zákonů, dekretů a směrnic
má ukázat na škodlivé účinky zákonů, které porušují
každé pravidlo spravedlnosti, práva a nestrannosti.
15. září 1935
Norimberské zákony zbavují Židy německého
občanství a zařazují je do postavení poddaných,
nemohou se vdávat, ženit, případně mít sexuální
vztah s Árijci (nežidy)…
7. březen 1936
Židé jsou zbaveni práva být voleni do Parlamentu.
3. prosinec 1938
Židé musí odevzdat oprávnění k řízení mot.vozidel,
včetně dokladů svých vozidel.
23. září 1939
Všichni Židé musí odevzdat na policii své
radiopřijímače.
29. červenec 1940
Židé nesmí vlastnit telefonické přístroje
1. září 1941
Bez povolení policie Židé nesmí opouštět svá bydliště
26. prosinec 1941
Židé nesmí nadále používat veřejné telefony
10. leden 1942
Židé musí odevzdat všechno vlněné a kožešinové
oblečení, které doposud vlastní.
17. únor 1942
Židé nemohou nadále odebírat noviny a časopisy
24. duben 1942
Židům je zakázáno používat veřejnou dopravu
15. květen 1942
Židům je zakázáno chovat psy, kočky, ptáky atd.
29. květen 1942
Židé nesmí nadále navštěvovat holičství a kadeřnictví
9. červen 1942
Židé musí odevzdat všechno rezervní oblečení
19. červen 1942
Židé musí odevzdat elektrická a optická zařízení a
taktéž psací stroje a jízní kola
17. červenec 1942
Nevidomí a hluší Židé nesmí nadále nosit pásky na
rukávech označujících jejich postižení
18. září 1942
Židé nesmí nadále nakupovat maso, vejce ani mléko
21. duben 1943
Židé, kteří budou usvědčeni z kriminálního deliktu,
budou odvezeni do vyhlazovacího tábora Auschwitz
nebo Lublin.
(Fridrich, pp. 141-148 Hans Peter Richter. Puffun Book, New
York, 1970. Převzato z Remnant Herold May-Jun 2012)
Sledovali jste pozorně, jak se postupně omezovala
svoboda Židů v Říši? A když bylo vše s německou
precizností
připraveno,
Židé
byli
houfně
transportováni do pro ně připravených vyhlazovacích
táborů. HOLOCAUST se rozjel na plné obrátky,
a to za tichého souhlasu vatikánského svatého
otce! Německá vyhlazovací mašinérie nestačila
zlikvidovat – jak měla v plánu – všechny Židy, neboť
svatý nebeský posel dal příkaz strom německého
nacionalismu porazit. (Da.4,20)
U nás na Slovensku – pokud se mi v paměti tyto smutné
události vybavují – protižidovské zákony nebyly tak
kruté, jak v Německu. Vím, že mohli v obchodech
nakupovat nejrůznější potraviny. Obchody byly
ovšem zařazeny do dvou kategorií: na jedněch bylo
uvedeno upozornění, zda se jedná o židovský obchod
a na ostatních, že se jedná o nežidovský obchod.
Dokonce i já jsem každé ráno při roznášce pečiva
z rodinné pekárny přinášel čerstvé pečivo jak do
židovských rodin, tak i do nežidovských. A při jedné
takové roznášce v jedné židovské rodině jsem od
nich obdržel malý fotoaparát, neboť už počítali, že
v několika dnech budou sebráni do táborů. Bylo jim
dovoleno vzít s sebou asi 30 kg oblečení, ale tam jim
bylo vše odebráno!
Ó Izraeli, kolik slz vyronil pro tebe tvůj prorok
Jeremiáš (1,16) a ještě více Tvůj Spasitel Ježíš
Kristus, který tě přišel zachránit, ale… (Mt 23,37).
„Připravte se...“
Výzva, týkající se přípravy, je stále důležitá a
naléhavější, neboť se velice rychle blížíme času, kdy
každý z nás bude muset stát na svých vlastních nohou
víry, „jednou dané svatým“! Neboť drak se rozhněval
na tu ženu, a šel „bojovati s jinými z semene jejího,
kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví
Ježíše Krista.“ Zj 12,17
Tento text obsahuje předpověď o pronásledování,
kterému bude muset čelit určitá skupina křesťanů.
Sice ke křesťanům se hlásí velké množství obyvatel
naší země, seskupených v různých církvích.
Proroctví se ovšem nevztahuje na všechny křesťany!
Týká se pouze té skupiny, která nese rozpoznávající
znamení, která zachovává Boží přikázání a drží
se Ježíšova svědectví! Vztahuje se na malou,
nepatrnou, zbytkovou skupinu. Sice všichni křesťané
se dovolávají toho, že se řídí Desaterem. Jenže není
Desatero jako Desatero! Ne všechny církve mají své
Desatero podle biblického originálu 2M 20.kap. Mají
je upravené podle římskokatolické předlohy, ve které
je slovo SOBOTA nahrazeno slovem NEDĚLE. A zde
jsme u jádra prorocké výpovědi. Moře křesťanů světí
neděli – pohanský den slunce a SOBOTU zachovává
jen malý zlomek, jen ostatky – Adventisté sedmého
dne! A proti této skupině bude křižácké tažení,
namířené v době se blížící!
Satan vždy měl své lidi, které inspiroval do boje proti
těm, kteří se řídili Božím Slovem a kteří se odvážili
jít proti proudu odpadnutí! Otázka zní: do jaké
míry vnímáme duchovním zrakem, že se schyluje
k závěrečnému boji? Pokud to vidíme správně, pak se
budeme na tento boj připravovat! „Jenom duchovně
mrtví lidé nevidí, jak rychlý je sled událostí doby
konce. Situace předpověděná v knize Velké drama
věků už není záležitostí budoucna, ale odehrává
se před našima očima.“, napsal Clifford Goldstein
v knize Narušená rovnováha, str.8.
O čem tak důležitém se mluví ve zmíněné knize, (VLB)
co bychom měli vědět a náležitě se na to připravit?
„Římská církev má vypracované plány a způsoby
působení do daleké budoucnosti. Používá všechny
prostředky k rozšíření svého vlivu a ke zvýšení své
moci. Připravuje se na rozhodný boj a znovunabytí
vlády nad světem, o zavedení nového pronásledování
a o zničení všeho, co vytvořil protestantismus.
Katolicismus dobývá půdu na všech stranách…
Protestanti začali s papežstvím spolupracovat a
nadržovat mu. Uzavírají dohody a činí ústupky, jež
5
Připravte se...
překvapují samotné katolíky…“ VLB 402; GC 565.
Vidíš a vnímáš tuto realitu tak, jak ji popsala
autorka ve zmíněné knize? Případně si namlouváš,
že ze strany katolíků a protestantů nám nehrozí
žádné nebezpečí? Jak by mohlo, když se s nimi na
modlitbách v aliančních chvílích společně modlíme,
jsou k nám tolerantní, rádi nás vidí! Nejsme těmito
sbratřenými křesťany často v opovržení a označováni
za nepřizpůsobivé fanatiky a zákoníky, když lpíme na
své sobotě, případně na židovské sobotě?
Nenechejme se oklamat zdáním, že světitelé neděle
nejsou vůči nám nepřátelští. Zdání je klamné a
můžeš být nepříjemně zaskočen! Písmo se musí
naplnit! Vzplane neúprosný boj ze strany světitelů
neděle proti těm, kteří budou světit SOBOTU
Boží. Budeme obviňováni, že jsme příčinou všech
neštěstí, dopadajících na svět, neboť svojí sobotou
zneucťujeme křesťanskou neděli. A právě v tento čas
všechna ta příjemnost tváře ekumenické a aliančního
tábora se rázem změní v zuřivou, nepřátelskou a
začnou nás pronásledovat!
„Satan …působí i dnes. V neštěstích, pohromách,
ve velkých požárech, v pustošivých vichřicích,
v záplavách. Nakonec původce zla lidem namluví,
že všechno zlo způsobují ti, kdo slouží Bohu. Budou
tvrdit, že nesvěcením neděle lidé urážejí Boha.“ VLB
420; GC 589,590
Satan se bude všemožně skrze odpadlé křesťanstvo
snažit zničit ostatek Božího lidu, který bude
zachovávat svatou sobotu. S tím musíme počítat!
„Bude to doba strašného smrtelného zápasu. Ve dne
v noci budou soužení volat k Bohu za vysvobození…
Když zápasící vysílají své prosby k Bohu, zdá se, že
závoj, který je odděluje od neviditelného světa, je
téměř stržen. Nebe se rozhořívá úsvitem věčného dne
a jako kouzelná píseň andělského sboru znějí slova:
„Buďte pevní ve své věrnosti! Přichází pomoc!“ VLB
448-51; GC 630-633
Nezapomeňme na to, že všichni světitelé neděle
jednu radu mají, mají mocné spojenectví, jsou
zajedno ve svém smýšlení a pak vytáhnou do boje
proti Beránkovi, který má zde svůj lid. Budou nás
nutit, abychom se přizpůsobili většině. Proč z našich
kazatelen nezaznívá naléhavé varování před akutním
nebezpečím, hrozícím ze strany šelmy z moře a jejího
spojence šelmy ze země?
Před časem jeden mladý bratr našeho sboru, když
stál za kazatelnou, smutně řekl: „Proč se ve sborech
nemluví o papežském nebezpečí?“ (Nenarodil se
v adventní rodině!)
6
Z ráje do ráje
6 2012
Proč strážní na hradbách Sióna nevysílají varovné
poselství před nebezpečím, které se blíží? Proč
někdo raději by siónské hradby odstranil a umožnil
tak nepřátelské armádě napochodovat triumfálně
dovnitř? K této otázce mne vedly myšlenky Žalmu
74. Uvádím je v několika překladech:
„Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! Řvali nepřátelé
tvoji uprostřed shromáždění tvých: a na znamení toho
zanechali množství korouhví svých.“(3b,4, Kral.)
„…Všechno ve svatyni zničil nepřítel! Ve tvém
stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali
své korouhve.“ (B 21)
„…Nepřítel ve svatyni kdeco zpustošil. Řev
tvých nepřátel se rozléhal tam, kde tys přicházel.“
(J.Kunický)
Toto jsou velice výmluvná slova! Tak by to vypadalo
uvnitř Siona (církve), pokud by „spřátelená“ vojska
vstoupila za odstraněné hradby!
Závěrečná myšlenka
Milý čtenáři, chci tě ovšem povzbudit, že se vyplatí
zůstat věrným i za cenu utrpení, posměchu a ztráty
všeho, co jsi zde získal, co nám Bůh ve své milosti
požehnal. Náš Spasitel, Pán Ježíš, pro nás opustil
vše – slávu, bohatství, andělské prostředí – a přesto
se rozhodl vstoupit do našeho světa plného bídy a
utrpení, které bude Jeho „odměnou“.
Písmo nás povzbuzuje a ujišťuje mnoha zaslíbeními o
Boží věrnosti, ale i o bohaté odměně, když zůstaneme
věrní až do konce. Apoštol Pavel tuto vysokou
odměnu vyjádřil slovy: „Čeho oko nevídalo, ani
ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co
připravil Bůh těm, kteří jej milují.“ (1K 2,9)
BOHÁČ A LAZAR
František Poslušný
„Tak vidíš, že je to možné“, začal vzrušený
rozhovor. „A co že je možné?“, otázal jsem se ho a
nechápavě hleděl na příval jeho slov. „No, ty jsi přece
říkával, že tento život je neopakovatelnou záležitostí
k tomu, jaká bude naše budoucnost.“ „To jsem říkal a
stále to tvrdím a nevidím důvod na tom něco měnit.“
„Já jsem ale četl v Bibli, že to tak, jak jsi říkal, není.“
„A co tak není, a vůbec, co jsi kde četl v Bibli?“,
nechápavě jsem se snažil vyzvědět, co má na mysli
a kam vlastně míří. „No, ty jsi vždycky tvrdil, že Bible
má pravdu a já už jsem tomu pomalu uvěřil a teď
jsem se v ní dočetl „tohle“ ,… vedl si svou ten člověk.
„Tak už mi, prosím tě, konečně řekni, o co jde.“ „Tak
dobře. Četl jsem takové zvláštní pojednání v Evangeliu
Lukáše 16,19-31.“ „A to čtení snad mělo a má mít
souvislost s tím, že by neměla mít Bible pravdu?“
tázal jsem se. „Jak si to tedy mám vysvětlit a jak
mi to můžeš vysvětlit ty?“, odpověděl mi. „Bible se
většinou vysvětluje sama“, odpověděl jsem mu, „ale
to ty jsi už slyšel mnohokrát; přece jsou ale některá
místa obtížná - jen málo je jich nevysvětlitelných, o
těch se Písmo ale také nezmiňuje; nezbývá člověku,
než že jim buď bude věřit, to bude jen k jeho dobru,
nebo je zavrhne, to bude k jeho škodě. Viz 2Pt 3,16.
Nejprve si to místo ale důkladně musíme přečíst: Lk
16, 19-31. Nikde jinde v Bibli se o tom nepíše.
Musíme si nejprve uvědomit několik skutečností:
Za prvé, je to vyprávění Ježíšovo o fiktivní události,
která se nikdy nestala a má za úkol zdůraznit nějakou
myšlenku, nebo i více myšlenek. Jinde v evangeliích
nacházíme podobné události, ztvárněné v podobenstvích. To je způsob ztvárnění něčeho málo známého,
nebo dokonce neznámého, obrazem lidem běžně
známým. Má to ale určitá pravidla a zásady, a toho si
musíme být neustále vědomi. V praxi to znamená, že
to, co se v textu nebo vyprávění říká, často tak nemusí
být ve skutečnosti. A to je případ našeho problému.
Na tomto světě
Některými protichůdnými podrobnostmi líčí Ježíš
v příběhu o nejmenovaném boháči a jmenovaném
bezdomovci konečný úděl dvou různých typů
majetkových skupin lidí. Jedni mají na to, aby žili
skvostně, co se týká odívání a jídla, druzí jsou sotva
oblečeni a nemají co jíst. První nevědí, co by na sebe
dali; i ta nejnovější móda od DIORA pro ně je málo
atraktivní a honosná, zatímco druzí jsou rádi, když
jim nějaký „dobrák“ dá kus obnošeného oblečení, a
přesto se „cítí“ v tom dobře.
Nejinak je tomu s jejich „potřebami žaludečními“.
Zatímco ostatní hodují skvostně nad běžné poměry,
jiní sotva mají co dát do žaludku. V jednom jsou si ale
naprosto rovni. Někdy také lidé říkají, že v tom je na
světě jediná spravedlnost. Obě skupiny končí stejně.
Jmění a bohatství nic neprospívá multimilionářům,
smrt je neúplatná. Na druhé straně zase smrti nevadí
bída a chudoba; v tom aby k nim byla shovívavá.
Na onom světě
Smrt nedělá rozdíl. Jmění a majetek nezachránily
boháče od údělu všech lidí. Skončil v „pekle“.
Ježíš tím nechtěl říci, že peklo skutečně existuje,
ale vycházel z tehdy obecně mezi lidmi přijímané
skutečnosti, že to tak je. Že to tak ve skutečnosti
není, dosvědčuje Písmo na mnoha jiných místech.
Jedno za všechny je Kazatel 9. kap.
Naproti tomu druhý z podobenství, jakýsi žebrák
jménem Lazar, což znamená cosi ve smyslu Bůh je
pomoc, narozdíl od bezejmenného boháče nesdílel
stejný úděl s boháčem, ale jeho úděl skončil v „lůnu
Abraháma“. (Lůno je často ztotožňováno s náručí).
Tady se ale zprávy Písma svatého rozcházejí, a to
byl hlavní důvod toho, že onen člověk měl jisté
pochybnosti o hodnověrnosti Písma. Jeden jde do
pekla, druhý (v přeneseném slova smyslu) do nebe. Zatímco Kazatel říká, že všichni jsou na tom stejně,
alespoň prozatím, což je správné, říkají lidé, a praxe
to potvrzuje. Důvod, proč to takto Ježíš vypravuje,
byl už zčásti popsán, ještě ale bude. Samo jméno
onoho žebráka by mohlo naznačovat, že jedině Bůh
pomůže tomu, kdo se dovolává marně milosrdenství
u lidí.
7
Boháč a Lazar
Nelogické skutečnosti
Co chtěl tedy Ježíš říci
Muka, kterými trpěl boháč, vynutila touhu po
úlevě. Kde si ale pomoci a jak? V místech, kde by
nebylo nic než trápení. Z toho, co čteme v tomto
podobenství, ale plyne, že člověk po smrti vnímá, co
se děje kolem něho, cítí a dokáže posuzovat, stručně
- ví o sobě. Tady se ale zpráva Písma rozchází s jinou
zprávou Písma: Kazatel 9,5.6. Zde platí ale totéž, co
už bylo řečeno v prvém případě protichůdnosti zpráv
Písma. Odkud by se mu mohlo (boháčovi) dostat
úlevy, než od Lazara, ke kterému se nechoval nejlépe.
Budiž mu ke cti, že nebránil tomu, aby mu přátelé,
(Lazarovi), dá-li se vůbec říci, že nějaké měl, dávali
alespoň zbytky, které z bohatých hostin zbyly, nebo
padaly na zem.
Je to skutečně tak, že každému člověku je
stanoveno určité kvantum dobra a zla, které si musí
v životě vybrat? To nám chce říci toto vyprávění?
Asi sotva. To by byl příliš ukvapený závěr. Před
námi stojí jedno z božských tajemství života, těžko
proniknutelných nebo nějak řešitelných. Nedá se
toto dilematické a problém působící jakoby jednání
Boží jen tak snadno vyřešit třeba tím, že bychom
tyto věci odsunuli třeba na dobu po smrti, jako je
v tomto vyprávění. Jsou situace a neštěstí v životě,
které se vymykají lidskému chápání a zdůvodňování.
Jako například: Proč se tomu či onomu dobře a
šťastně v životě daří, když k Bohu a jeho pravdě se
chová z našeho pohledu nedobře, ba zle? Zčásti na
to dává Písmo odpověď v Žalmu 73. Rozum člověka
na to nestačí a neobsáhne to - verš 16,17. V mnoha
případech je možné napomoci lidskému vnímání
a v praxi přispět k odstranění takových problémů
a zmírnit „peklo“ na zemi tím, že nebudeme pouze
přihlížet, ale máme možnost přispět ke zmírnění
následků.
V tomto podobenství chce Ježíš říci několik
důležitých
skutečností.
Sebevětší
bohatství
nezaručuje život, ani věčnou blaženost. Po poměrně
krátkém blahobytu může (ale také nemusí) nastat
dlouhé utrpení a hoře. Také to může být opačně;
bída a utrpení nemusí být trvalé a vše může být jen
dočasné. Z toho vyplývá: Nezáviďte těm, kterým
se vede dobře, ale také si nezoufejte, nebude-li se
vám dařit tak, jak byste si přáli. Proč Bůh dovoluje,
aby zbožní byli zkoušeni a bezbožníkům se dařilo
dobře? Tím si také „lámal hlavu“ a připravil mnoho
zbytečných bezesných nocí jeden biblický pisatel, až
posléze zjistil, že na to nestačí. Došel k poznání, že
tento život není vše, není hlavní a není konečný. To je
kus starozákonní životní náboženské filosofie, kterou
si jako člověk osvojil také Ježíš a z ní vycházel při
vyprávění tohoto podobenství. Vyhlídkou na budoucí
život se do značné míry vyrovnávají a harmonizují
nesrovnalosti časného života zde na zemi. Ježíšovo
vyprávění tohoto podobenství ani v nejmenším
nezpochybňuje možnost budoucího života, který
je v Bibli nazýván životem věčným. Naopak, počítá
s ním. Co Bible ale odmítá a považuje za blud, je
pokračování života, ať již jakýmkoliv způsobem, hned
po fyzickém skonu, smrti, zde na zemi. Na toto téma je
řada míst v Bibli. Přesto však toto Ježíšovo vyprávění
některé lidi, jako onoho člověka zmíněného v úvodu,
může mást a malomyslnět. Ježíš tehdy prostě jenom
použil představu, na které chtěl ukázat, jak nesprávné
a zkreslené představy lidí běžně přetrvávaly. Bylo by
pošetilé z jednoho fiktivního líčení pomyslné události
odvozovat pravdivost nebo rozporuplnost Bible.
Bylo by ale naopak moudré a užitečné z vypravování
takové události vyvodit poučení, které chtěl Ježíš
demonstrovat lidem, kteří do té doby žili v klamu.
Ježíšovým cílem bylo ukázat lidem pravdu, a ne
tradici, často založenou na nepravdě a bludu.
Nomi S.
Neopakovatelná příležitost
8
Z ráje do ráje
6 2012
Tak bychom mohli pojmenovat život, který zde na
zemi žijeme. V jakém smyslu? Taková příležitost se
už nikdy nebude opakovat. To, jak s touto příležitostí
naložíme teď a tady, bude mít určující vliv na život
věčný, pokud si vůbec děláme nějakou naději.
Příležitost, kterou má člověk v tomto životě,
je sotva docenitelná. Zákon o neopakovatelnosti
života a jediné příležitosti, která je člověku dána
tady na zemi, je nepředstavitelná. Využijeme ji?
Měli bychom - už nikdy se nebude opakovat.
Mezi nebem a „peklem“ není žádné přechodné
území, žádné neutrální pásmo, které by bylo
spravováno někým, koho bychom mohli nějak
uplatit a jehož prosby a přímluvy by nám mohly
zajistit jakousi „protekci“. Život věčný je pro nás
ve víře. Je jistou skutečností, právě tak, jako že
v této pozemskosti zemřeme. Mezi těmito dvěma
krajnostmi je příčinná souvislost. To, jak žijeme zde
a jakým způsobem, odráží to, jak budeme jednou
žít věčně. Věčný život vyrůstá ze současného. Časný
je zase naopak součástí věčného. Zde je jedinečná
příležitost a možnost vírou a činem v Boha a s Ním
a z Něho žít jednou věčně. To je jedním z několika
naučení Ježíšova fiktivního vyprávění.
Stanovené podmínky
K začátku věčného života jsou zde na zemi dány
podmínky a podněty, pocházející od Boha. Pro Žida
bylo všechno dáno v souboru Božského zjevení,
zprostředkovaného Mojžíšem a proroky. Byl v nich
zákon a návod i výstraha, jak se chovat a co nedělat.
Z toho mohl člověk vyvodit, jaká je Boží vůle a také
se jí řídit. To bylo velmi prosté a jednoduché, každý
tomu mohl, pokud chtěl, rozumět. Ježíš nepřišel,
aby na tom cokoliv měnil. Sám jako člověk se s tím
plně ztotožnil. Jeho poslání, kromě jiného, spočívalo
v tom, aby toto jednoduché, všem plně srozumitelné
pravidlo více uvedl v život. Ne vždy se to ale setkalo
s pochopením. Národ žil v zajetí tradic a představ,
které lidu po staletí vštěpovalo kněžstvo. Je to
dnes jiné? Jaké bylo kněžstvo, takový byl lid (až na
malé výjimky). Už ve starozákonní době proti tomu
marně proroci bojovali. Síla vlivu byla silnější než
slovo Hospodinovo. Tradice byla silnější než pravda.
Bůh přesto proti tomu nepoužil svoji moc. Proč
asi? Jednoduše proto, že patří k Jeho vlastnostem
nepřijímat jakkoli vynucenou loajalitu. Buď mi
budeš „sloužit“ dobrovolně z vlastního přesvědčení,
nebo ne. Takové je rozhodnutí živého Boha a nedá
se na něm cokoliv měnit. Bohatý člověk z našeho
příběhu si to neuvědomoval, protože nebyl k tomu
duchovními vůdci své doby veden, a pak také proto,
že jednoduše nechtěl; jeho majetek mu v tom bránil.
Abrahámova role v příběhu
Podivnou roli v tomto příběhu „hraje“ Abrahám,
praotec národa obou hlavních představitelů příběhu.
I když byl už více jak dvacet století mrtev, Židé ho
stále ctili a uznávali, dokonce víc než samého Ježíše
– Mesiáše, na něhož už čekali také více než dvacet
století. Když boháč tohoto příběhu poznal svízelnost
své situace, uvědomil si, že je také příslušníkem
Abrahamova národa, a to ho přimělo k tomu, že se
modlil k Abrahámovi v domnění, že bude mít snad
určitou protekci. Nemodlil se k Bohu, jako Tomu,
který všechno může, ale k patronu svého národa,
byť už více jak dva tisíce let mrtvému. Tím dal velmi
zřetelně najevo svůj poměr k Dárci nejen života, ale
všeho, co v životě užíval. Jak odlišně působí lotr na
kříži. Neděje se dnes něco podobného mezi vyznavači
křesťanství? Nemodlí se místo k Dárci a Opatrovateli
života k různým prostředníkům a přímluvcům, kteří
v takových případech nejen že nemohou slyšet, ale
nejsou schopni ani nijak zasáhnout; protože jsou
rovněž mezi mrtvými a ani žádnou přímluvnou
sílu nemají. V tomto ohledu je námi zkoumané
podobenství a jeho protagonisté srovnatelní
s praktikami mnohých křesťanů dnes, kteří žádají o
pomoc. Kristus chtěl ukázat, jak je beznadějné doufat
v jakoukoli pomoc nejen po smrti, ale i v jakoukoli
pomoc kohokoli jiného kromě samého Boha.
Také svěřené prostředky
mají svůj účel
I když jsou naše, jak mnozí říkají, přesto si má
člověk uvědomovat, že jsme jenom správci, a z toho
plyne povinnost zodpovědně s prostředky nakládat a
je používat. Pán Bůh nemá nic proti tomu, je-li někdo
bohatý. Ale má výhrady proti tomu, je-li bohatství
sobecky a egoisticky užíváno. Co z toho vyplývá pro
nás? Při pozorné četbě a přemýšlení by to každý mohl
a měl poznat. Ale tak markantní rozdíly dnes už mezi
námi nejsou, namítají mnozí. Jsou a nejsou. Začínají
být ale čím dál zřetelnější a častější, navzdory tomu, že
sociální zabezpečení je dnes neporovnatelně lepší, než
v dřívějších dobách.
Tisk a sdělovací prostředky o tom denně přinášejí často
podrobné zprávy, jak exekutorské praktiky vymahačských
organizací „udělají“ během chvíle z lidí chudáky podobné
našemu Lazarovi. Často jde o celé rodiny s malými dětmi.
9
Boháč a Lazar
Bez jakéhokoli soucitu jsou zbaveni téměř všeho, zatímco
samotní vykonavatelé těchto praktik si účtují na vrub
postiženého nestydaté honoráře. To je dnešní podoba
starého biblického vyprávění. Jedni jezdí drahými auty,
zatímco jiní sotva chodí pěšky. Jedni utrácejí za drahé
obědy a večeře tisíce, jiní musí často ubírat svým dětem
a sami sobě to nejnutnější. Jiné je to ale v případě lidí,
kteří by pracovat mohli, ale nechtějí. Zvykli si na to být
podporováni, a povinnost, kterou mají, plnit nechtějí.
Takové podporovat v jejich neodpovědnosti není správné
ani z pohledu Písma.
Potomstvo Abrahámovo
Když Ježíš vyprávěl toto podobenství, bylo v novozákonním Izraeli hodně chudých lidí. Bylo ale také
hodně boháčů, kteří zbohatli podobně jako miliardáři dnes, nezákonným, často kriminálním způsobem;
ačkoli ještě před 20-30 lety neměli, podobně jako většina národa, nic, kromě povinnosti stanovené zákonem - pracovat.
Drtivá většina bohatých, tehdy i dnes, si nechtějí
připustit myšlenku nebo fakt, že všechno dostali od
Boha, který je majitelem všeho. Oni říkají: to všechno
jsem si svou pílí a pracovitostí musel vydobýt, nic
jsem nedostal zadarmo. Snad mohou mít pravdu, to
nechceme analyzovat. Právě tak se nemůžeme pouštět do analýzy, proč ten ano a proč já ne. To je mimo
rámec našich možností. Je to zvláštní tajemství Prozřetelnosti a je dobře, že to tak zůstává; v opačném případě by to způsobilo nepředstavitelné potíže v soužití
lidí ve společnosti.
Ještě několik slov k onomu boháčovi z podobenství
v souvislosti s národem, z něhož pocházel. Onen muž
se těšil neproniknutelnému tajemství Prozřetelnosti,
což je fakt, který se nedá nijak zpochybnit. Zpochybnit
se ale u tohoto člověka dá skutečnost, že se jakýmkoliv
způsobem nechtěl sdílet s jinými, zvláště naléhavě
potřebnými. To je sotva omluvitelné a také se to
objevilo v posudku Božím.
Převedeme-li toto posouzení do roviny národní
a náboženské, potom nemůžeme pominout nápadnou podobnost s duchovním předurčením Židů, jako
zvěstovatele významných Božích pravd okolním společenstvím a národům. Bůh jim dopřál mnohá časná,
hmotná i duchovní privilegia, která jiní neměli, a očekával, že se o ně podělí podle možností s jinými. Počínali si ale podobně jako onen boháč z podobenství.
Uzavřeli se do sebe, stali se egocentrickými, a říkali:
10
Z ráje do ráje
6 2012
„Otce máme Abraháma“. Žili z minulosti a sami zdaleka nedosahovali šlechetnosti a věrnosti Abraháma,
jinak také chybujícího, avšak schopného a ochotného
si mnohý svůj poklesek přiznat a odčinit ho. Několik
staletí před Ježíšovým narozením pak k onomu vzletnému „otce máme Abraháma“ přidali stejně vzletné,
když říkali „chrám Hospodinův, chrám Hospodinův,
chrám Hospodinův jest“. Prorok dále říká, že by bylo
lepší, kdyby polepšili své mezilidské vztahy a ještě před
tím své vztahy s Bohem, po jehož cestách se jim nelíbilo chodit. Říkali: „Nebudeme chodit.“ Jer 6,7, kap.
Pyšně se pokládali za Boží národ, ale Bohu nechtěli
sloužit, tím méně ostatním národům, kterými pohrdali. Ježíš v tomto podobenství nepovažoval samotný
původ za cosi mimořádného, hodného zvláštního
zřetele, byla-li zjevná neochota, dokazující neochotu
služby Bohu.
Navzdory tomu, že žebrák Lazar patřil podle jejich
názoru ke spodině židovské společnosti, Ježíš ho považoval za pravého potomka Abraháma a uznal jej za
hodného přátelství s Abrahámem, přičemž ten, který
se jím cítil být, této cti nedosáhl.
Jak tomu je dnes?
V mnohém se dnes situace v této oblasti podobá
onomu líčení Ježíšova podobenství. Všichni, kteří
se domnívají, že jsou tou pravou a vyvolenou
křesťanskou církví, by si měli uvědomit to, že takoví
mohou být teprve tehdy, budou-li věrně odrážet
obraz svého Pána a Vůdce. Také by neměli, chtějí-li
si činit nárok na tak vznešenou poctu, kolaborovat
s těmi, kteří vůli nebeského Otce nechtějí plnit cele
a mísí ji s ustanoveními, které si sami vymysleli a
posvětili, v domnění, že tím slouží Bohu. V tom
spočívá nebezpečí křesťanských církví, bez rozdílu, jak
se jmenují. Nenápadně, ale o to s větším nasazením,
se mění neměnné principy křesťanských obyčejů,
zakotvených v Písmu, a to dokonce těmi, kteří kdysi
bránili čistotu učení. Říkají, že se doba mění, a proto
se také posouvají hranice toho, co zákon povoluje a
co ne. Neznám ani jedno místo Písma, které by tomu,
byť jen vzdáleně, nasvědčovalo, natož takové závěry
potvrzovalo. Má-li některý z čtenářů povědomost o
takovém místě Písma, prosím o jeho identifikaci. Rád
se s ním seznámím. Nerad bych totiž žil zbytek života
v bludu a církví v tom byl utvrzován, v naději, že je to
pravda, a posléze se ukázalo, že tomu tak nebylo a
bylo to jen ustanovení lidské, nebo snad ustanovení
církve.
Seriál o pravdě
16. pokračování
Otakar Vožeh
"Chci vám však připomenout, třebaže to
všechno již dávno víte . . ."
píše apoštol Juda
v pátém verši svého novozákonního listu. Těším
se z dalšího setkání prostřednictvím rozhlasu,
milí posluchači. V několika relacích tohoto
seriálu se v současné době zamýšlíme nad tím,
v čem spočívá boj za pravdu, a proč má věřící
člověk vůbec o pravdu zápasit.
Jedním z problémů, se kterým dnes v Církvi
zápasíme je ten, že čteme a vykládáme Bibli jako
historickou knihu. Konkrétně, když čteme o
tom, jak prvotní církev zápasila s falešnými
učiteli a bezbožnými odpadlíky, vidíme to jako
záležitost minulosti a nevnímáme, že stejné
nebezpečí hrozí církvi dnes, ve 21. století. Proč
bychom si to měli myslet? Ve skutečnosti žijeme
v době, kdy je církev vystavena přinejmenším
stejným tlakům jako církev prvního století,
jenomže v moderním - nebo postmoderním hávu. Neznalost Písma - Bible - je dnes mezi
věřícími tak evidentní jako snad nikdy, od doby
protestantské Reformace. Příčin je celá řada,
nejvíc se nám líbí výmluva na to, že nemáme
čas, že dnešní doba je příliš rychlá, že na řádné
studium Písma už prostě nezbývá ani čas, ani
energie. Jestli mi nevěříte, zkuste si obstarat
jakékoli kázání evangelikálního kazatele z doby
před koncem devatenáctého století a porovnejte
jeho obsah s kázáním, které jste slyšeli ve svém
kostele nebo modlitebně minulou neděli. Nebo
zkuste porovnat dnešní křesťanskou literaturu
s knihou vydanou před sto lety.
Realita je taková, že dnešní biblické učení,
výklad a zvěstování Božího slova, jsou naprosto
záměrně rozmělňovány a převáděny na
nejmenšího společného jmenovatele tak, aby
lidé s co nejmenší vnímavostí byli uspokojeni.
Taková typická dnešní služba Božím slovem
musí být stručná, nejlépe bodovitá, musí v ní
být hodně zmínek o současných událostech,
neuškodí nějaký žert a hodně ilustrací, a
především - na to kladu důraz - především
musí pojednávat o našich lidských potřebách
a problémech, jako jsou osobní vztahy, zápasy
každodenního života, seberealizace a podobně.
Stále víc schází na kazatelnách Kristocentrické
zvěstování základních biblických pravd, které
bylo tak vlastní apoštolům a tzv. církevním
otcům a kazatelům minulých století.
V protikladu k dnešním zvykům stojí slovo
apoštola Pavla, který popisuje svoji službu mezi
věřícími v Korintě takto:
„I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem
s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám
svědectví Boží. Nebo tak jsem usoudil nic jiného
neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě
toho ukřižovaného. A byl jsem já u vás v mdlobě,
a v bázni, i v strachu mnohém. A řeč má a kázaní
mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech,
ale v dokázání Ducha svatého a moci, aby víra
vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale
v moci Boží.“ (1K 2,1-5).
Pavlovi se jednalo o jediné: zvěstovat Boží
11
Seriál o pravdě
slovo tak, aby bylo každému jasné, že moc měnit
lidský život je ve zvěstovaném slově a nikoli
v lidské dovednosti řečnit. Jak dnes podceňujeme moc evangelia! A myslíme si, že je musíme
nějak vylepšovat a přizpůsobovat době. To je tragický omyl dnešní Církve, a to především v celé
Evropě. Dnešní teologové tvrdí, že evangelium
musí být přizpůsobeno vnějším okolnostem, kultuře a vzdělání a všemu možnému. Zkouší se to
všelijak, ale bezvýsledně. Křesťanství dnes roste
tam, kde se evangelium zvěstuje prostě, čistě,
bez přikrašlování, a ponechává se plná svoboda
projevům jeho moci.
S tím samozřejmě souvisí i výpady proti
neomylnosti a autoritě Písma, proti učení o
jedinečnosti Krista jako Spasitele.
Dějiny by měly být pro nás dostatečným
poučením - i když se říká, že to jediné, čemu se
člověk z dějin naučí je to, že se z nich člověk
nikdy nepoučil. K vlastní škodě. Dějiny všelijakých církevních hnutí a proměn by nás měly
poučit v tom, že jakékoli ústupky od pravdivého,
čistého učení Bible vždycky vedly a stále vedou
ke katastrofám, k úpadku církví a denominací,
k úbytku věřících. Ať už se jedná o liberalismus,
modernismus nebo dnes postmodernismus - kde
církev ustupuje z biblických pozic, vždycky na to
doplatí. Tragickými příklady jsou presbyterní a
episkopální církevní denominace v USA .
Pro křesťanské hnutí je smutné to, že se z dějin
skutečně nepoučilo. Namísto aby se nekompromisně postavilo postmodernistickým trendům,
nechává se jimi silně ovlivňovat. Jsem přesvědčen o tom, že je dnešní církev infiltrována postmoderně smýšlejícími teology, kazateli a učiteli
natolik, že kdysi silné sbory jsou na smrtelné
skluzavce, vedoucí k úpadku a de fakto zániku.
Když hovořím s kazateli a služebníky Božího
12
Z ráje do ráje
6 2012
slova nejrůznějších českých společenství věřících, všichni jen kroutí hlavou a stěžují si, jak
těžké je zvěstovat dnes evangelium, jak málo lidí
reaguje na jejich kázání a svědectví, jak nechápou, proč v jiných částech světa církev tak úžasně
roste a v Evropě a v České Republice nikoli. Jak
to již bývá, vina se svaluje vždycky na někoho
jiného. V tomto případě na okolní prostředí, na
náš sekularizovaný, tržně orientovaný, materialismem zotročený a postmodernisticky smýšlející
svět. Jenomže pravá příčina neutěšeného stavu
církve je v církvi samé. V tom, že se církev dává
postmodernismem ovlivňovat, přestává zápasit o
pravdu, bojí se konfliktů, nevěří v moc Božího
slova-evangelia, a ignoruje svrchované panství
Ježíše Krista nad sebou. Bůh dnes znovu hledá
jedince, kteří by pevně stáli na straně pravdy a
kteří by - slovy apoštola Judy - usilovně „zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu
lidu“ (v.3). Chceš být takovým jedincem ty, milý
čtenáři? Chci jím být já?
MISTR JAN HUS
Křesťanství dnes roste tam,
kde se evangelium zvěstuje prostě,
čistě, bez přikrašlování,
a ponechává se plná svoboda
projevům jeho moci.
Milé dopisy od lidí, ale i zkušenosti vás
„rozsévačů“ knihy Velký spor věků
Chci se podělit o zkušenost z předávání poselství o záchraně našeho Pána. Nedávno jsem se
začal bát, že mi dochází jména kam a ke komu
bych ještě mohl zajít, kdo je ještě schopen přijmout nabídku záchrany a v modlitbě jsem to
svěřil našemu Všemohoucímu Bohu, napadla
mne tři jména. Vyvrcholením toho všeho bylo,
že jsem tyto tři zbloudilé ovečky potkal v jediném dni, doslova se mi připletly do cesty a
to ještě všechny v jediné hodině a mohl jím
předat balíčky, které obsahuji knihu Velký
spor, dále přidávám ještě krásnou knihu Více
než Tesař pak Danielův rozbor dějin a ještě
další dokumenty které si dovoluji tisknout
z vašich e-stránek Znamenicasu.cz. P.
rem a změnou lidským zásahem. Mužů dostat
100 kusů?
Rozdám to rád při KE.
Pán vám žehnej. JK
Chtěla bych vám napsat info pro povzbuzení.
V sobotu si k nám ve sboru přisedla do lavice
jedna paní. Když jsme se pak s ní bavili,
tak nám řekla, že věří v Ježíše, že hledala
cestu z okultních praktik, protože jí v životě
nepomáhaly. A říkala, že jí zaujaly stránky
znamení času a že jí jsou adventisti nejbližší,
tak přišla k nám. Díky Pánu za to. Modlíme se
za ní, jmenuje se R, kéž ji Pán chrání. Ještě
jednou díky.
S pozdravem PS.
Dobrý deň,
už sa na knihu teším a určite sa ozvem ak nebu-
Dobrý den.
dem niečomu rozumieť. Ďakujem veľmi pekne.
V lékárně jsem se dala do diskuse o dění kolem
Prajem veľa Božieho požehnania vo Vašej práci.
nás. Děvčata vč. paní vedoucí horlivě přitakávaly
M.
a konstatovaly, že vnímají, že se k něčemu schyluje. S velkým zájmem si zapsaly web Zn.času,
Velmi mne zaujaly Vaše články na stránkách
aby se podívaly na Obamu a s vděčností a radostí
www.znamenicasu.cz.
si každá vzala Velký spor, aby si pročetly, jakou
Jelikož se dosti
ztotožňuji s uváděnými názory, ráda bych
roli sehraje Amerika a Vatikán v závěru dějin.
také využila vaší nabídky a objednala si knihu
Knihu jsem přinesla i mé kamarádce, která má
„VELKÝ SPOR VĚKŮ“. Velmi zajímavé čtení,
s manželem potíže po duchovní stránce, protože
opravdu. Doposud jsem o existenci podobné
je netolerantní k její víře, a tak nemůže ani chodit
knihy neměla tušení. Stáhla jsem si ji sice
do sboru. Byla jsem překvapená, jaká změna
v mp3 a dá se číst i na počítači, ale není to
u nich nastala. On začíná vnímat, že to co se
jaksi ono, kniha je prostě kniha:-).
děje ve světě a v naší zemi, je to, co mu ona
Moc Vám děkuji a přeji pěkný den. I.K.
kdysi před léty říkala, že se má stát, a tak už
zdaleka není tak odmítavý. Kniha tam zůstala a
Zdravím vás, a píšu s prosbou o kopii Velkého
samozřejmě i web na Znamení času. Vnímám
sporu, mate ještě na rozdávaní? Potřeboval
jako kolportér, silné oživení mezi lidmi. S přijetím
bych několik kusů, třeba 30 a letáky s desate-
knihy lidé nemají žádný problém. ff
13
Milé dopisy rozsévačů
Bratři, rádi bychom se s manželkou a některými
lidmi ze sboru zapojili do projektu distribuce
VSV, ale vůdcové ČSU mlčí, tak nevíme… Lze
u nás sehnat tuto vzácnou knihu pro distribuci
v rámci tohoto projektu? Vy ji nabízíte a za jakých
podmínek?
S přáním pokoje, bb
Vážení a milí v Pánu Ježíši Kristu,
nedávno se mi dostal do rukou letáček s nabídkou Velkého Sporu. Rád bych plnil výzvu GK rozdávat tuto knihu svým blízkým, ale jako důchodce
jsem limitován financemi. Chtěl bych proto využít
vaší nabídky. Je-li to možné, přál bych si několik
výtisků této knihy i s letáčky, které hovoří o
trojandělském poselství atd.
Předem děkuji. Ve víře a naději jm
Mohli by ste mi prosím zaslať aj viac kópii?
Napríklad 6-8 kusov? Mám priateľov katolíkov a chcel by som im túto knihu darovať.
Ďakujem cm
Vážení přátelé, děkuji Vám za odpověď. Se šesti
členy našeho sboru jsme se domluvili, že bychom
potřebovali na rozdávání mezi sousedy, přáteli,
spolužáky atd. celkem 80 knih, tj. 4 balíčky. Pokud
byste je mohli poslat najednou, byli bychom rádi.
Pokud ne, zachovejte Váš standartní postup.
Nedokáži předem odhadnout, kolik budeme
potřebovat letáčků, ale předpokládám, že těch
knih budeme potřebovat určitě ještě více. Toto
byl zatím počáteční odhad, uvidíme, jak poroste další zájem o tuto knihu. S přáním Božího
požehnání K.J.
E. G. White
Dobrý den,
já bych těch knih potřebovala 8, ale nechci Vás
zruinovat. Mám velkou rodinu. Všichni jsou
římskokatolického vyznání. Včetně mě i manžela.
Z manželové strany jsou hoooooooooodně
věřící, nejsem si ale teď jistá, jestli věří Bohu
nebo papeži. Pokud se rozhodnete, že mi knihy
pošlete, prosím, když je budete balit, poproste
Boha, aby se jim otevřely oči. Já se modlím
každý den i za manžela. Kniha je super, i když
některé věci jsou diskutabilní. Dobře se čte.
Ještě jednou chci poděkovat, že jste. Články
na stránce www.znamenicasu.cz mi otevřely
oči. Nevím jakým zázračným způsobem jsem
se k nim dostala, ale děkuji Bohu, že mě tam
dovedl. Od začátku jsem si myslela, že jste
nějaká sekta, dokonce i když jsem objednávala
knihu nebyla jsem si jistá jestli dělám správně,
ale i tak jsem četla články, dívala se na videa,
začala číst Bibli a snažím se světit sobotu i když
ty informace, které mám nejsou ještě postačující,
abych dodržovala vše co bych měla. Snažím se
do toho zapojit celou rodinu, ale jde to pomalu.
pf
„Jestli máte podobné zkušenosti s roznášením
této vzácné knihy, nebo i jiné *, podělte se
a povzbuďte ostatní tím, že je pošlete na
redakci.“ Bůh zaslibuje: Mt 10,32: „Kdožkoli
tedy vyzná mne před lidmi, vyznám i já jej
před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.“
*Např. jako interní příkaz Slovenského sdruženi
CASD, kterým přikazuje kazatelům zabezpečit
tyto knihy tak, aby se s nimi nepracovalo.
E L L EE. NG. White
G O U L D
W H I T E
VELKÝ SPOR VĚKŮ
VEĽKÝ SPOR VEKOV
Budoucnost světa a politika církví.
Budúcnosť sveta a politika cirkví
VELKÝ SPOR VĚKŮ nabízí pohled na rozhodující
otázky a uvádí nás do zákulisí světové politiky. Tato kniha
odhaluje vzrušující skutečnosti a také povzbuzující
předpovědi týkající se budoucnosti. Svět se nachází uprostřed
velkého boje. Války zachvacují národy, láska a soucit se
ztrácejí.Existuje východisko?
VEĽKÝ SPOR VEKOV ponúka pohľad na rozhodujúce
Ráda bych se za vás modlila, aby jste vydrželi
satanovy útoky. Prosím, prozraďte mi aspoň
křesní jména, abych věděla, na koho mám na
svých modlitbách myslet. Ať Vám náš nebeský
Otec žehná ve vaši práci na Božím díle.
VELKÝ SPOR VĚKŮ odhaluje krok za krokem omezení
naší osobní svobody. To je jeden z nejnebezpečnějších
úkazů dnešní doby. Chcete poznat síly stojící za tímto úsilím?
VELKÝ SPOR VĚKŮ objasňuje aktuální situaci ve světě
a ukazuje Boží záměr s jeho lidem. Kdo hledá odpověď
na tyto otázky, najde ji s jistotou v této knize!
VELKÝ SPOR VĚKŮ je přeložený do více než 78 jazyků
a četly jej milióny lidí. Ve svých rukou máte jednu z nejvýznamnějších knih na světě!
14
Objímám vás křesťanskou láskou a duchem
jsem s vámi, spojuje nás láska Kristova :-) ll
Z ráje do ráje
6 2012
otázky a uvádza nás do zákulisia svetovej politiky. Táto kniha
odhaľuje vzrušujúce skutočnosti i povzbudzujúce predpovede,
ktoré sa týkajú budúcnosti. Svet sa nachádza uprostred
veľkého boja. Vojny zachvacujú národy, láska a súcit sa strácajú.
Existuje východisko?
VEĽKÝ SPOR VEKOV odhaľuje krok za krokom obme-
dzenie našej osobnej slobody. To je jeden z najnebezpečnejších
javov dnešnej doby. Chcete poznať sily stojace za týmto úsilím?
VEĽKÝ SPOR VEKOV objasňuje aktuálnu situáciu vo
svete a ukazuje Boží zámer s jeho ľudom. Kto hľadá odpoveď
na dané otázky, určite ich nájde v tejto knihe!
VEĽKÝ SPOR VEKOV je preložený do viac než 78
jazykov a čítali ho milióny ľudí. Vo svojich rukách máte jednu
z najvýznamnejších kníh na svete!
E L L E N
G O U L D
W H I T E
Neuveriteľná príležitosť
Je poslušnosť, ktorá pramení z lásky
v dnešnom hriešnom svete vôbec možná?
Samuel Koranteng-Pipim
Biblický text: „Lebo sa zjavila milosť Božia,
spasiteľná všetkým ľuďom, ktorá nás vyučuje,
aby sme sa odriekli bezbožnosti a svetských
žiadostí a aby sme rozumne a spravodlivo
a pobožne žili na tomto svete.“ (Títovi 2,11-12)
„Všetko čiňte bez reptania a bez pochybovania, aby ste boli bezúhonní a rýdzi, deti Božie
bezvadné prostred pokolenia krivého a prevráteného, medzi ktorými svieťte ako svetlá na
svete.“ (Filipským 2,14-15)
1. Boh nám dal prikázania, ktorým sa
v poslušnosti môžeme podriadiť. (Život pána
Ježiša, str. 188)
2. Byť porušovateľom zákona neznamená, že odmietame celý morálny Boží zákon.
Ak nerešpektujeme čo i len jedno prikázanie, stávame sa porušovateľmi svätého zákona. Ale ak
sa chceme stať naozaj vernými Božiemu zákonu,
musíme dbať na všetky, Bohom predstavené
požiadavky. (4.Test.,str.253)
3. Boh vyžaduje od každého svojho
stvorenia poslušnosť, úplnú poslušnosť voči
všetkým Božím prikázaniam. (6 SDA Bible Commentary, 1072)
4. Kristus svojou poslušnosťou voči
zákonu potvrdil nemennosť svojho charakteru
a dokázal, že prostredníctvom jeho milosti, je
v silách Adamových synov a dcér život v súlade
s Božím zákonom. (Thoughts from the Mount of
Blessing, str. 49)
5. Kristus prišiel, aby nám zjavil
skutočnosť, že ľudstvo – spojené živou vierou
spolu s Božstvom – dokáže dodržať všetky Božie
prikázania. (R+H, Nov.15, str.730)
6. Čokoľvek je Božím zákonom
vyžadované, je Jeho mocou aj naplniteľné.
Všetky Božie prikázania sú spôsobilými. (Christ´
s Object Lessons, str. 333)
7. Ak budeme s Kristom súhlasiť, On sa
stotožní s našimi myšlienkami a cieľmi a zmení
naše srdcia a mysleľ svojou vôľou. Ak sa Mu
podriadime svojou poslušnosťou, stanú sa naše
vlastné zámery skutočnými. (Das Leben Jesu, str.
666)
8. Tí, ktorí majú Kristovo myslenie, budú
nezávisle navzdory ťažkostiam schopní dodržať
všetky Božie prikázania.
9. Boží zákon nájde svoje uplatnenie len
u tých ľudí, ktorí nepochybujú o jeho úplnosti.
Úplnosť v poslušnosti k zákonu a všetkým jeho
požiadavkám. Dodržiavať len polovicu zákonných požiadaviek, a nepreukazovať žiadnu
dôkladnú a úplnú poslušnosť nič neprinesie.
Svetskí ľudia a neveriaci sa budú diviť následkom
a budú o tom skalopevne presvedčení, že Boh
zjaví svoju pravdu na svojom ľude, keď ich skutky
sa budú zhodovať s ich presvedčením.
15
Ukončení doby milosti
Ukončení doby milosti
v knize Zjevení
MARVIN MOORE
Adventisté dodnes chápou verš Zj 22,11 jako
odkaz na konec doby milosti: „Kdo škodí, škodiž
ještě; a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý,
ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě.“
Tento verš se nachází na samotném konci
knihy Zjevení v kolekci veršů, které bychom mohli
nazvat „závěrečnými poznámkami.“ Protože mluví
o konečném rozdělení celého lidského pokolení na
dvě skupiny, je zřejmé, že se vztahují k ukončení
doby milosti. Přesto však jeho umístění mezi
„závěrečné poznámky“ nám umožňuje vztáhnout jej
na jakoukoliv událost v souvislosti s posledními dny.
K tomu musíme prozkoumat další důkazy, které nám
kniha Zjevení poskytuje.
Dvě skupiny lidí. Už dříve jsem poukázal
na to, že z Ježíšových podobenství můžeme vyčíst,
že na konci času dojde k rozdělení všech lidí na dvě
skupiny - na spravedlivé a bezbožné. Kniha Zjevení
nás učí totéž - zde přijímají tyto dvě skupiny lidí buď
Boží pečeť (viz Zj 7,1-4; 14,1-5), anebo znamení
šelmy (viz Zj 13,16-17; 14,9-10).
Mám za to, že většina křesťanů, včetně
Adventistů, rozumí tomu, že sedm posledních pohrom
přijde těsně před druhým Kristovým příchodem a
kniha Zjevení jasně učí, že bezbožní obdrží znamení
šelmy ještě před těmito pohromami (viz Zj 14,9-10;
15,1; 16,2).
Pokud budou na konci času na zemi pouze
dvě skupiny lidí a rány dopadnou pouze na jednu
z nich, pak docházíme k logickému závěru, že obě
skupiny musí být jasně vyhraněny ještě před první
ranou. Proto k ukončení doby milosti - rozdělení lidí
na spravedlivé a bezbožné - musí dojít předtím, než
začne dopadat sedm posledních ran, tedy v krátkém
období před Kristovým druhým příchodem
Ukončení Ježíšovy přímluvné služby. V 15.
kapitole Zjevení najdeme také důkaz toho, že Ježíšova
přímluvná služba skončí ještě před tím, než začne na
zem dopadat sedm posledních pohrom. Chtěl bych se
zastavit u dvou zmínek. První je v 5. verši: „Potom
jsem viděl, jak se otevřela svatyně stánku svědectví
v nebi, a vyšlo sedm andělů přinášejících sedm
16
Z ráje do ráje
6 2012
pohrom.“ Podobný text najdeme ve Zj 11,19: „I
otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla
smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a
hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití
veliké.“ Je jasné, že se díváme na nejsvětější místo
Nebeské svatyně, do Svatyně svatých.
Kdy se otevřela Svatyně svatých u pozemské
svatyně? Bylo to v okamžiku Ježíšovy smrti, kdy se
chrámová opona roztrhla od shora na dva kusy bez
lidské ruky (viz Mt 27,50-51). V tom okamžiku také
skončily obřady v pozemské svatyni.
Věřím tomu, že pohled do nebeské Svatyně
svatých v nebeské svatyni těsně před vylitím
posledních sedmi ran nám má ukázat na konec
Ježíšovy přímluvné služby v nebeské svatyni.
Druhou zmínkou z 15. kapitoly knihy Zjevení
poukazující na to, že Kristova služba v nebeské
svatyni skončí před sedmi pohromami je v 8. verši:
Svatyně byla naplněna oblakem slávy a moci
Boží, takže nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud
se nedokoná sedmero pohrom, které přináší těch
sedm andělů.
Paralelní starozákonní verš hovoří o zasvěcení
Šalamounova chrámu:
Když Šalamoun dokončil svou modlitbu,
sestoupil z nebe oheň a pohltil zápalnou oběť i díly
obětního hodu a dům naplnila Hospodinova sláva.
Kněží nemohli do Hospodinova domu vstoupit,
neboť Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům.
(2Pa 7,1-2)
Povšimněte si toho, že v obou případech
kněží neměli do chrámu přístup, protože v něm
přebývala Boží sláva. Další dva starozákonní příběhy
ze zasvěcení Šalamounova chrámu tuto událost dále
rozvádějí:
Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby
Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně; když
se začalo hrát na pozouny a cymbály a jiné hudební
nástroje, chválili Hospodina, protože je dobrý a že
Jeho milosrdenství je věčné. I naplnil oblak ten dům,
dům Hospodinův, takže kněží kvůli tomu oblaku
nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila
Hospodinova sláva. (2Pa 5,13-14)
Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil
Hospodinův dům oblak, takže kněží kvůli tomu
oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův
dům naplnila Hospodinova sláva. (1Kr 8,10-11)
V obou případech nemohli kněží pokračovat
v prostřednické službě, dokud v chrámě byly oblak a
sláva Boží. Biblický odkaz na Zj 15,8 je jasným důkazem toho, že Kristova přímluvná služba v nebeské
svatyni skončí ještě před vylitím sedmi posledních
pohrom.
Ukončení doby milosti jako proces
Většina Adventistů měla představu o ukončení
doby milosti jako o jednorázové události, která se
objeví v určeném čase. Pečlivým studiem Písma jsem
však dospěl k závěru, že ukončení doby milosti bude
jak jednorázovou událostí, tak i procesem. Dovolte
mi to vysvětlit trochu podrobněji.
Když Adventisté mluví o konci doby milosti, mají
na mysli dvě věci:
1. Ukončení doby milosti bude dobou, kdy lidé na
celém světě učiní rozhodnutí, na kterou stranu se
postaví a tím zapečetí svůj věčný osud.
2. Ukončení doby milosti bude dobou, kdy Ježíš
ukončí svoji přímluvnou službu v nebeské svatyni.
Chtěl bych poukázat na to, že ke každé z těchto
událostí dojde v jiné době. Ježíš ukončí svoji
přímluvnou službu v okamžiku, který obvykle
nazýváme „ukončením doby milosti“, zatímco doba
milosti se pro každého jednotlivce již bude v té době
ukončena.
Dovolte mi, abych to vysvětlil. Víme, že
ukončením doby milosti pro spravedlivé bude Boží
pečeť a pro bezbožné znamení šelmy. Každý člověk
dostane znamení podle toho, na kterou stranu pravdy
se přikloní. Je pochopitelné, že v případě označení
spravedlivých musí Ježíš v době jejich rozhodování
ještě sloužit v nebeské svatyni. Tím ukončení doby
milosti ve smyslu konečného rozhodnutí jednotlivce
pro Boha či proti Němu předchází ukončení Ježíšovy
přímluvné služby v nebeské svatyni. Dokládá to i
následující věta z pera Ellen Gould Whiteové:
V souladu s vytištěnými slovy se ukáže naše
víra, že živí spravedliví přijmou Boží pečeť před
ukončením doby milosti. (Vybraná poselství, svazek
1, strana 66).
„Ale,“ říkáte si, „já jsem si myslel, že v okamžiku,
kdy ukončil svou službu ve svatyni Ježíš pronesl
ona slova ze Zj 22,11: ´Kdo škodí, škodiž ještě;
a kdo smrdí, smrdiž ještě; a kdo jest spravedlivý,
ospravedlniž se ještě; a svatý posvětiž se ještě´“.
To je pravda. Ovšem uvědomme si, že podle slov
samotného Ježíše bezbožní zůstanou nespravedlivými
a spravedliví budou spravedlivými v době, kdy je za
spravedlivé prohlásí. Jeho slova neuzavřou milost
všem naráz.
Případ každého člověka bude již uzavřen podle
toho, jak se postavil k Boží pravdě. Ježíšova slova
můžeme chápat v tom smyslu, že se jedná o volbu
vzhledem k věčnosti a že v budoucnosti již nebude
mít nikdo příležitost přejít na druhou stranu.
Ukončení doby milosti jako časový okamžik
nastane tehdy, když Ježíš ukončí svoji přímluvnou
službu v nebeské Svatyni svatých, zatímco
individuální milost skončí v období konečné krize
ještě předtím, než Ježíš ukončí svoji přímluvnou
službu v nebeské Svatyni svatých.
Takže ukončení doby milosti je procesem stejně
jako časovým okamžikem. Pokud je to pravda, pak
někteří lidé udělají své konečné rozhodnutí dříve
než jiní a Ježíš neukončí svoji velekněžskou službu,
dokud se všichni lidé nerozhodnou. Tak by se konec
doby milosti jevil jako časové období, během něhož
se všichni, spravedliví i bezbožní, učiní konečné
rozhodnutí a ne jako jeden okamžik. Z tohoto pohledu
bude ukončení doby milosti procesem.
Ellen Gould Whiteová jasně podpořila myšlenku,
že někteří lidé učiní své rozhodnutí dříve než jiní:
Doba Božího zničujícího soudu je dobou milosti
pro lidi, kteří neměli příležitost slyšet Pravdu. Bůh
na ně bude něžně pohlížet. Jeho srdce plné soucitu
se nad nimi slituje, Jeho stále rozevřené ruce budou
připravené k záchraně, zatímco se dveře zavřou před
těmi, kdo nevstoupí. (Biblický komentář ASD, svazek
7, strana 979).
Smyslem celé diskuse bylo pochopení toho, že
ukončení doby milosti můžeme chápat jak ve smyslu
časového okamžiku, tak jako časový proces.
Jako časový okamžik nastane ukončení
doby milosti tehdy, když Ježíš opustí svoji službu
Prostředníka v nebeské svatyni. Jako proces k ní
dojde během týdnů a měsíců, kdy lidé budou dostávat
znamení Boha či šelmy.
Boží, nebo naše rozhodnutí?
Adventní učení o tom, že doba milosti bude
ukončena krátce před Ježíšovým druhým příchodem,
znepokojuje mnoho lidí. Obáváme se toho, že bychom
nemuseli být dobří v době, kdy Bůh ukončí dobu
17
Ukončení doby milosti
milosti, anebo že by mohlo dojít k jejímu ukončení
a my bychom pak objevili některý hřích, kterého
bychom si nebyli vědomi.
Jsem přesvědčen, že tyto obavy jsou
bezpředmětné, zvláště z pohledu chápání ukončení
doby milosti jako procesu. Základní otázkou je: Bude
konec doby milosti Božím, nebo naším rozhodnutím?
Odpověď zní: Naším. Ukončení doby milosti okamžik, kdy Ježíš ukončí svoji přímluvnou službu
v nebeské svatyni - bude jednoduše Boží přijetí toho,
že se všichni lidé již rozhodli a nikdo se již nebude
moci rozhodnout pro Ježíše a nikdo již nebude moci
své rozhodnutí změnit. Dokud bude jediný člověk
nerozhodnutý, k ukončení doby milosti nebude moci
dojít. Nemůže se tedy stát, aby jediný člověk, který
se chce připravit na ukončení doby milosti, zůstal
nepřipraven.
Je to fantastická zpráva pro Adventisty, které
vždycky děsila představa, že nebudou na konci doby
milosti „dost dobří“.
V souvislosti s koncem doby milosti si často
představuji, jak se Ježíš obrací k Bohu a říká: „ Otče,
všichni, kdo se ke mně chtěli přiznat, tak učinili a
ostatní mne zavrhli. Z těch, co mají být spaseni, mi
nikdo neunikl, ani z těch, co mají přijmout prospěch
z mé přímluvné služby. Protože již pro nikoho
nemohu udělat nic více, ukončím svoji přímluvnou
službu ve svatyni.“
Tato slova patří jistě k těm nejbolestnějším,
jaká kdy Ježíš pronáší. - dají se přirovnat k době, kdy
naříká nad Jeruzalémem: „Jeruzaléme, Jeruzaléme,
mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, jenž byli
k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit dítky
tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod
křídla, a nechtěli jste. Aj, zanechává se vám dům váš
pustý.“ (Mt 23,37-38).
Ukončení doby milosti nebude vůbec Božím
rozhodnutím. Bude Božím přijetím našeho rozhodnutí
- kolektivního rozhodnutí celého lidského pokolení.
Ježíšova služba zůstane otevřená, dokud poslední
člověk na zemi neučiní své definitivní rozhodnutí a
neuzavře tak svoji vlastní dobu milosti. Ježíš svoji
nebeskou službu neukončí, dokud se poslední člověk
nerozhodne.
Pokud si nepřejeme nic jiného, než prožít
věčnost v nebi s Ježíšem, pokud s Ním udržujeme
spojení a pokud Mu co nejlépe sloužíme, pak si
můžeme být jisti tím, že Ježíš neukončí dobu milosti
dříve, než budeme připraveni.
18
Z ráje do ráje
6 2012
Jak studujeme Bibli
Otázky pro děti i dospělé
V každém čísle budou tři otázky. Kdo odpoví
do vydání dalšího čísla všechny správně, může
si vybrat za odměnu jednu knihu z nabídky
redakce.
1. Kde zaujímá Bible stanovisko vůči
homosexualitě?
2. Kde Bible zakazuje tetování?
3. Jak dlouho věděl Noe, že potopa
nastane za jeho života?
(Jen podle Bible!)
Řešení z čísla 4-2012
1. Jak byla veliká postel krále Oga? Jak
se jmenovaly 3 rody obrů?
5M 3,11; 5M 3,10,11,20,21
Rod: Enakim, Emim, Zamzomim
2. Jak se nazýval Egypt za doby Lota?
1M 13,10 - Zahrada Hospodinova
3. Kdy začala polygamie?
1M 4,19 - S Lámechem
Epidemie šílených lidí
„Celé tvorstvo totiž nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě“ (Ř 8,19).
Všimli jste si, jakou náladu,
rozhovory a obavy mají lidé v současné
době? Všeobecně lidé hledí do budoucnosti
s velkým znepokojením. Před několika dny
jsem přijel do práce, všiml jsem si, že moji
spolupracovníci s velkým znepokojením
o něčem rozmlouvají. Položili mi zvláštní
otázku. Víte, já se již 6 let pokouším vzbudit
v nich zájem o náboženství – spasení,
a vždycky jsem to já, který dává podnět
k rozhovorům. Až tu náhle jsem překvapen
jejich společnou otázkou. Řekli toto: „Kazi,
mluvíme tady o tom, co nás čeká, slyšíme
stále horší zprávy ze světa, slyšeli jsme
o tom, že Giovani předpovídá konec
světa.“
Bratři, dnes na začátku nového
tisíciletí mnoho lidí klade tutéž otázku:
„Co nás čeká? Jaká bude budoucnost
světa?“ A jdou pro odpověď na různá
místa – do novin, k politikům, astrologům,
náboženským vůdcům, sahají po různých
předpovědích. Lidé, kteří dokonce ani
neznají znamení popsaná v Bibli, jsou
přesvědčeni, že svět se blíží ke svému
konci. „Co se stane? Co s námi bude?“
„Opravdu to chcete vědět?“ zeptal jsem
se. „Ano, řekni nám to!“ Řekl jsem jim
tedy, že v Bibli předpověděná znamení se
vyplňují před našima očima, poukazují na
brzký Ježíšův příchod a konec dějin lidstva.
„No ano! Ale co se stane s námi?!“
zeptali se. „Jestliže neuvěříte v Ježíše
a nepřijmete Jeho cestu ke spasení,
zahynete jako většina obyvatel země.“
Položili mi ještě jednu otázku: „Znamená
to snad, že musíme změnit naši víru a
tak jako ty světit sobotu, zachovávat
přikázání, o kterých jsi nám hovořil?“
Odpověděl jsem: „Ano!“ A víte, co řekli?
„Ne, to je nemožné. To je pro nás velmi
těžké. A možná, že to, co hovoříš, není
vůbec pravda.“ Nechtěli už více hovořit.
Pohoršili se.
Dnes mám já na vás dvě otázky. První
je tato: „Věříš, že žijeme v předvečer
Kristova
příchodu?“
Setkávám
se
s různými názory na toto téma. Počínaje
těmi, kteří říkají, že Ježíš přijde ještě
v tomto roce, až k těm, kteří říkají: „Ne, ne
to nebude ještě tak brzo. No možná naši
vnuci se toho dočkají.“ Poslouchejte citát
ze str. 13, z knihy „Události doby konce“
(EGW): „Nejen lidem ze světa, ale i
našim sborům je nutné předložit vážnou
skutečnost, že den Páně přijde náhle a
neočekávaně. Strašné varování proroctví
je určeno každé duši. Ať si nikdo není
jistý, že nemůže být zaskočen.“
Mnoho jiných věcí svědčí o tom,
že začal konec doby konce. Poslouchejte
úryvek z knihy „Události doby konce“, ze
str. 27: „Přestoupení již téměř dosáhlo
svých hranic. Zmatek naplňuje svět a
zakrátko lidstvo překvapí veliká hrůza.
Konec je velice blízko. My, kteří známe
pravdu, bychom se měli připravit na
to, co brzy přijde na svět jako strašné
překvapení.“ A nyní kladu moji druhou
otázku. Ona se týká také mně. Adventisto,
je snad v předvečer Kristova příchodu
něco, co tě pohoršuje v Jeho učení nebo
v poselství, které oznámil skrze své
proroky? Otevřeme evangelium Jana 6,54.
Jednou Pán Ježíš řekl takto svým učedníkům:
„Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný,…
ten ve mně přebývá a já v něm. Kdož mne jí, ten
bude skrze mne žít“ (J 6,54.56.57). Bratři, my
rozumíme těm slovům, alespoň doufám,
ale tenkrát to bylo ještě pro učedníky těžké
k pochopení. A když to uslyšeli, ve verši
60. čteme, že mnoho se jich pohoršilo a v
66: „A z toho mnozí z učedníků jeho odešli zpět, a
nechodili s ním více.“ Kolik je takových v církvi,
kteří se v jistém okamžiku obrátili zpět a už
nechodí s Ježíšem. Kolik je takových, které
pohoršila učení Ježíše nebo Jeho proroků!
Bratři a sestry, dnes je to těžké
19
Epidemie šílených lidí
poselství, proto vás prosím, otevřete své
duše, aby se nikdo nepohoršil nad tím, co
uslyší. Mám zde článek z časopisu „Wprost“
(Přímo, Na rovinu) pod názvem „Epidemie
šílených lidí“. Je to bomba, která v poslední
době zelektrizovala celý svět, a jedno
z posledních znamení, kterým začíná 21.
století. Poslouchejte několik úryvků: „Pokud
se nemoc šílených krav skutečně přenáší
na lidi – a hodně tomu nasvědčuje – čeká
nás tragédie dosahující úrovně AIDS,“
tvrdí Steven Dealer, mikrobiolog ze Severní
Anglie. A další úryvek: „Více než 15 let, a
tedy od té doby, kdy ve Velké Británii
propukla epidemie, lidé snědli více než
700 000 nakažených zvířat. Nakažených
nemocí Creutzfeld-Jacob – odvozeninou
BSE – může být více než 200 milionů
Britů,“ tvrdí Dealer. Totéž se zcela jistě
stane v kontinentální části Evropy. Nemoc
šílených krav a s ní nemoc CreutzfeldJacob přesahují další hranice. Nejprve byla
BSE zjištěna u dobytka ve Velké Británii,
potom v Irsku, Švýcarsku, Portugalsku a
pak rovněž ve Francii, Německu, Španělsku,
Belgii, Holandsku, Polsku atd..
Protože mám přístup k internetu,
přečetl jsem tam zprávy, které se nedostaly
na stránky novin nebo do televize. Stává se
zřejmým, že tato nemoc není zdánlivě jenom
tam, kde se neprováděly odborné výzkumy.
Na této zásadě se ukázalo, že ona je nejenom
v Anglii, ale všude tam, kde byly učiněny
podrobné výzkumy – a tedy v Německu,
Belgii, Holandsku, Francii, Portugalsku,
Španělsku. Vynikající vědci tvrdí, že tato
nemoc pronikla už do většiny států a je již
určitě tam, kde bylo propašováno nakažené
maso; kde se prodává zboží obsahující
komponenty z masa – jako jsou např. léky,
kosmetika, bonbóny, a rovněž tam, kde
byly krmeny a dál se krmí zvířata krmivem
obohaceným masem a kostmi uhynulých
zvířat. Nechci dál rozvíjet toto téma, protože
to není hlavní téma tohoto kázání, ale
můžeme se zeptat: „Co to všechno má
společné s námi a s tím textem Bible,
který jsem přečetl na začátku?“
Dovolte mi, abych přečetl tři
20
Z ráje do ráje
6 2012
proroctví Ellen Whiteové z knihy „Křesťan
a strava“, str. 267: „Podle světla, které
mi bylo dáno, je zřejmé, že za krátkou
dobu se budeme muset vzdát požívání
živočišných pokrmů; dokonce i mléka
se budeme muset vzdát. Nemoci rychle
narůstají, Boží prokletí spočívá na zemi.
Lidské zvyky a obyčeje přivedly zemi do
takového stavu, že lidstvo bude muset
hledat jinou stravu než živočišnou“
(CD 384). A další úryvek: „Zvířata jsou
stále churavější a zanedlouho i mnozí
neadventisté přestanou jíst maso“ (CD
267. 385, 1902; 7T 124). A víte proč? Ze
strachu, protože nemoci vyvolávají priony
bílkovin – ne viry, houby nebo baktérie.
Proto je ona nepozorovatelná – jedna kráva,
která může nakazit tisíce lidí.
Poslouchejte ještě jeden citát ze
vzpomínaného týdeníku „Wprost“: „Je
podezření, že nejenom ovce a krávy,
ale také prasata i drůbež mohou být
nositeli
choroboplodných
prionů.
Dokazují to např. výzkumy publikované
v srpnu britskými vědci. Oni objevili, že
choroboplodné priony mohou nakazit
bez vyvolání příznaků. Názorem vědců je,
že i když zvířata sama nejsou nemocná,
mohou být nositeli prionů.“
Ještě jeden citát z knihy „Křesťan
a strava“, str 255: „Řekněte jim, že brzy
přijde doba, kdy nebude radno jíst vejce,
mléko smetanu či máslo, poněvadž
nemoci zvířat rostou úměrně s lidskou
zkažeností. Blíží se doba, kdy celé
živočišné stvoření bude pro nepravost
padlého lidstva úpět pod zlořečenstvím
nemoci“ (CD 349, 1902; 7T 135).
Bratři a sestry, toto proroctví se dnes
vyplňuje před našima očima. Vidíte to? Před
8 lety, když jsem ještě bydlel u Wroclawi,
jsem mluvil o tom kolegovi, s kterým jsem
pracoval u telekomunikací, a on nemohl
tomu uvěřit. Uplynulo 8 let, kdy jsem se
vystěhoval z Wroclawi a po 8 letech, kdy
propukla panika kvůli nemoci šílených krav,
Slávek nám zavolal a s velkým nadšením
řekl, že tomu věří. Řekl takto: „Mluvil
jsem své ženě, že Kazik měl pravdu,
když nám o tom říkal.“ Vyplnění tohoto
proroctví ho nakonec přesvědčilo k přijetí
adventistického poselství, a řekl, že chce
světit sobotu. Semeno, které jsem před 8
lety zasel, přineslo nyní ovoce. To je pro
ty, kteří jsou znechuceni nedostatkem
viditelných výsledků v hlásání evangelia.
Na začátku mého adventismu jsem se
zamýšlel nad tím, proč Ellen Whiteová píše
tak mnoho na téma „Zdraví“ – co jíst,
co nejíst, přece nejdůležitější je spasení
v Ježíši. Takto jsem přemýšlel, proč ohledně
toho měla tolik vidění na toto téma?
Dnes to vím. Bůh nás chce provést touto
těžkou dobou, která je před námi. Musíme
přece nějak prožít do doby, než nás Ježíš
odsud vezme. Ale je ještě jeden důvod.
Poslouchejte, strana 210: „Neodpovídá-li
chuť a strava člověka jeho vyznání
víry, není obrácen“ (CD 297, 1901). A
ještě jeden citát: „Zdravotní reforma je
součástí trojandělského poselství“ (CD
32; 1T 486).
Bratři a sestry, začal konec dějin světa.
Doufám, že není třeba o tom přesvědčovat
žádného adventistu. Světští lidé si to
uvědomují. Boží prorok píše, že na samém
konci nastane doba tříbení a tímto tříbením
bude buď přijetí, nebo odmítnutí posledních
poselství pro Boží lid. Podle mého názoru
tato doba již začala. A to je jedno z těch
posledních poselství. Poslouchejte, str.
204: „Není na čase, aby se všichni snažili
skoncovat s masitými pokrmy? Jak
mohou ti, kteří se chtějí stát čistými,
ušlechtilými a svatými, aby mohli žít ve
společenství nebeských andělů, nadále
jíst něco, co má tak škodlivý vliv na duši
i tělo?“ (MH 317).
Bratři, vidíme přece, že právě nastal
tento čas – čas k očištění naší duše,
našeho těla, abychom se mohli připravit
na Kristův příchod. A str. 215: „Pán radí
církvi ostatků, aby se ve vlastním zájmu
vyhýbala požívání masa, čaje, kávy
a jiných škodlivin“ (CD 382, 1908). A
poslední. Chvála Bohu, že je to proroctví:
„Ti, kteří čekají na příchod Páně,
nebudou posléze jíst maso; toto nebude
již součástí jejich stravy“ (CD 381, 1890).
Bratři a sestry, Bůh nám dnes předkládá
důkaz
v podobě
prionů,
bílkovin,
vyvolávajících nemoc houbovité degenerace
mozku, abychom pochopili, že nastal čas,
abychom toto poselství konečně přijali.
Když Pán Ježíš řekl svým učedníkům o
nezbytnosti požívání Jeho těla a pití Jeho
krve, jak jsme četli, mnozí od Něho odešli
– pohoršili se. Tehdy se Ježíš zeptal těch,
kteří zůstali, v 67. verši: „I vy chcete odejít?“
Bratři a sestry, mnozí již odešli z církve,
protože je pohoršilo Boží učení, Svědectví
pro církev – nehodilo se jim pro jejich život,
protože nechtěli na něm nic změnit, protože
chtěli být sami pro sebe pány. „I vy chcete
odejít?“, ptá se Ježíš. A víte, co odpověděl
Šimon Petr? 68. verš: „Pane, ke komu půjdeme?
Slova věčného života máš.“ Je mnoho lidí,
kteří pokládají otázky, na které nemají
odpovědi. A hledají ji na různých místech.
Jdou za náboženskými vůdci, hledají ji
v horoskopech, filmech, knihách, někteří
sahají po alkoholu a narkotikách, aby
našli odpověď na své otázky, ale nacházejí
uspokojivou odpověď? Kde najdou odpověď,
pokud se jedná o válku anebo kde najdou
odpověď na zlo, na násilí, které se děje mezi
lidmi? Mnozí se obracejí k vědcům, aby tam
nalezli odpověď. Věda je z mnoha pohledů
nádherná věc. Vynálezy, které nám ulehčují
život, ale pamatujme na to, že ta stejná
věda vynalezla strašlivou zbraň, která může
smést civilizaci z povrchu zemského. A ti,
kteří jsou na tomto světě nejvíce vyděšeni
– jsou právě vědci. Jsou to právě oni, kteří
Lana
21
Epidemie šílených lidí
předpovídají konec naší planety.
Ke komu půjdeme s těmito problémy?
Ke komu půjdeme s osobními problémy?
Na koho se mám obrátit, abych našel cíl
a smysl svého života? Na koho se mám
obrátit, abych se dozvěděl, co mě čeká
v budoucnosti?
Dva z té skupiny mých spolupracovníků
uslyšeli o nemoci BSE a zeptali se mě: „Co
teď máme dělat? Co máme jíst? Ke komu
máme jít s tímto problémem?“ Bible píše:
„K zákonu a svědectví (prorokům)!“ (Iz 8,20). A
ukázal jsem jim ta proroctví, která napsala
Duchem Božím inspirovaná žena před sto
lety. Víte, byli tím velmi pohnuti. „K zákonu a
svědectví (prorokům)!“ – tam je odpověď. A kdo
stojí za zákonem a proroky? Ježíš Kristus.
Je to Ježíš, který je jedinou bytostí, která
nám může ukázat cíl a smysl našeho života
a ukázat nám správnou cestu, povědět nám,
jak máme žít. Ale mnozí se pohoršují a
nechodí již za Ježíšem. Možná ještě
přicházejí do sboru, možná již pouze
na druhou část bohoslužby, ale už Ho
neposlouchají. Ano, ve skutečnosti jdou
svou vlastní cestou.
Jak často je slyšet: „Nelíbí se mi zde
ve sboru to anebo tamto, nebo tady
není láska, tady lidé hřeší.“ Jestliže nás
nepohoršuje učení Bible, tak nás pohoršují
jiní bratři či sestry svými názory, chováním
nebo zevnějškem. Někteří říkají takto: „Já
nechci být zapsán do sborové knihy
jako člen tohoto sboru. Chci chodit na
bohoslužby, ale chci být nezávislý.“ Jiní
jsou blízko odchodu. Táhne je svět. Ale svět
nám nedá odpovědi na naše otázky. Svět
nás zklame a nakonec nás dovede do věčné
záhuby. Ke komu půjdeme? Do světa? Do
jiné církve? K jiné náboženské skupině?
K alkoholu? K narkotikům? Do samoty?
Bratři a sestry, tady je naše místo, protože
to je na zemi jediné místo záchrany pro
nás – pro lidi nemocné hříchem. Ale někdo
může říct: „Tady to smrdí pomluvami,
světáctvím a jinými nečistotami.“ Když
archa Noeho plula po rozbouřených vodách
potopy, tak v ní také smrdělo. Víte proč?
Protože zvířata tam vykonávala svou potřebu.
22
Z ráje do ráje
6 2012
Ale jedině tam byla záchrana. Pracoval jsem
kdysi s chlapcem, který choval holuby.
Jmenoval se Jacek. A když byly trochu
starší, odvážel je v kartónové krabici 40
km od svého domu, a pak je vypouštěl. A
tito mladí holubi vylétávali a dělali takové
kruhy, tak jako by mluvili: „Počkat, počkat, kde
já to jsem; co tu dělám; kde mám letět; není koho se
zeptat.“ A tak kroužili dokola, až najednou si
tito mladí holubi nějakým zázrakem zvolili
směr a letěli přímo domů.
Bratře, sestro, příteli, zvolil sis už ten
správný směr do Otcova domu v nebi? A
možná ještě stále kroužíš a ptáš se: „Kde
mám jít; koho se mám zeptat?“ Když uplynuly
dva roky, Jacek poslal tyto holuby vlakem
za hranice – více než 1000 km. A tam je lidé
z jeho holubářského spolku osvobozovali
a vkládali jim na nožky takové kroužky
s časem vypuštění. A dělo se totéž.
Holubi kroužili, orientovali se, kde je
správný směr, až najednou letěli na západ
– přímo do Polska. Letěli den a noc. Občas
byly bouřky a jiní ptáci je chtěli zabít, občas
na ně stříleli lidé, ale oni letěli, letěli domů.
Oni věděli, odkud vyšli a kam se vracejí.
Víte, odkud jsme vyšli a kam se vracíme?
Bratři a sestry, vyšli jsme z Otcova domu.
Byli jsme stvořeni k Jeho obrazu a podobě.
První člověk byl dokonalý v každém ohledu.
První člověk také nepojídal zvířata, Bůh mu
dal jiný pokrm. Proto Bůh chce před svým
příchodem obnovit v nás tuto podobu.
Vzpomínám si, jak Jacek stál a vyhlížel své
holuby, zda přilétají. Připravil jim nádherný
holubník plný jídla. Když je uviděl, radostí
plakal.
Ó, bratři a sestry, Bůh čeká na nás doma.
Pověděl: „Jdu vám připravit místo, připravit vám
věčný nádherný domov.“ Ke komu my dnes
půjdeme? Pojďme k Ježíši, aby nám ukázal
cestu domů, abychom uměli projít životem
podle pokynů Jeho proroků. Vydejme se na
cestu již dnes, leťme spolu jako tito holubi.
Otec čeká na nás u bran vesmírného města
Jeruzaléma a vyhlíží návrat svých dětí, a
když nás uvidí, bude plakat radostí. AMEN
Kazimierz Smolka
Nejen dětem
"Přál bych si ..."
Bohatý muž v San Antoniu, v Texasu, zaparkoval svoje nové auto na ulici. Po návratu z obchodní
schůzky, uviděl chlapce, jak se zájmem pozoruje a zkoumá jeho auto. Poslechněte si příběh, který
muž vyprávěl o tom, co následovalo:
Když jsem dal klíč do dveří automobilu, malý chlapec se zeptal:
„To je vaše auto, pane?“
Odpověděl jsem: „Jistě.“
„Kolik stálo, pane?“
„Synáčku, nevím, kolik stálo.“
„Chcete říct, že je vaše a nevíte, kolik
stálo?“
„To je pravda, je moje, ale kolik stálo
nevím.“
„Nu pane, nevypadáte jako člověk, který
by ukradl auto. Jak jste k němu přišel?“
„Můj bratr mi ho dal.“
„Tím myslíte, že váš bratr vám ho dal a
nic vás to nestálo?“
„Ano, správně.“
„Já ... přál bych si ...“
Myslel jsem, že vím, co se chystá říci za přání - aby měl bratra takového jako já, ale když dokončil
větu, tak to mnou projelo od hlavy až k patě. „Kéž bych mohl být takový bratr,“ řekl chlapec.
Když jsem se vzpamatoval, zeptal jsem se malého chlapce, jestli se chce se mnou projet v mém autě,
ale chudák kluk řekl: „Zašpinil bych vám auto.“
V duchu jsem si říkal, možná jsou tvé šaty špinavé, ale srdce máš bílé jako sníh.
A tak jsem trval na svém, a když jsme ujeli pár metrů, zeptal se: „Pane, vadilo by vám, kdybyste
zastavil, před naším domem?“
Když jsem zastavil boční ulici, pod schody do domu, chlapec vyskočil, a za pár minut se vrátil zpět
v náručí se svým malým bratříčkem zmrzačeným dětskou obrnou. Láskyplně položil bratříčka na
poslední schod, ukázal mu na auto, řekl: „Podívej se kámo, co mu jeho bratr dal. Jednou ode mne
dostaneš taky takové, a pak uvidíš všechna vyzdobená okna na vlastní oči.“
Řekl jsem s pohnutím, „Kamaráde, uvidíte všechny ještě dnes, pojď a nastup si.“
Vzal jsem zmrzačeného chlapce a posadil na přední sedadlo svého auta spolu s jeho bratrem, a jeli jsme
navštívit největší obchod s hračkami ve městě. Následujících několik hodin, patřilo k nejkrásnějším
v mém životě!
Chceš zakusit předzvěst nebe? Buď velkým bratrem pro někoho, kdo je v nouzi.
23
Nabídka knih redakce
Ten, který přichází
Joe Crews
Takové je poselství,
které nabízí lidem Bible.
Představuje Ježíše Krista
pověřeného navrátit světu
jeho skutečný úděl. Ohledně
tohoto tématu však panují
jen samá nedorozumění!
Jak divná tvrzení jsou často
přičítána na účet Písma
svatého! A přesto, čteme-li
je správně, poselství Bible
je nádherně srozumitelné,
vyvážené, moudré, .....
Formát A5, 280 stran, cena 99,00 kč + porto
Zakladatel vydavatelství
Amazing Facts
...Přemýšlím o tom, co musím
učinit pro ty, kteří patří k církvi
ostatků... „a nevíš, že jsi
bídný, a mizerný, i chudý
i slepý, i nahý...“
Formát A5, 50 stran, cena 10,00 kč + porto
Příběhy Davida Gatese
TAJEMSTVÍ
ZA
SEDMI PEČETĚMI
díl 2.
Dobrodružstvi a nebezpečí
tam, kde je nebe blízko.
Volné pokračování knihy
Misijní pilot
od téhož autora.
Aktuální výklad 7 pečetí
na základě textu Zjevení a
Ducha proroctví.
Lana Schlauer
Armin Krakolinig
Armin Krakolinig
Formát A5, 180 stran, cena 99,00 kč + porto
Formát A4, 80 stran, cena 50,00 kč + porto
Příběhy Davida Gatese
Aktuální výklad
obrazu šelmy a šelmy
z propasti
díl 1.
Dobrodružstvi a nebezpečí
tam, kde je nebe blízko.
na základě textu Zjevení
a Ducha proroctví.
Armin Krakolinig
Formát A5, 180 stran, cena 99,00 kč + porto
Dostává se vám do rukou
knížka, která není velká
svým
rozsahem,
ale
spíše obsahem. Na jejích
stránkách autor dnešním
mladým lidem poutavě
vypráví o tom, co jejich
dědové a otcové museli
často prožít, aby mohli
zůstat věrní svému Bohu
Erich Theodor Laufersweiler
Formát A5, 220 stran, cena 100,00 kč + porto
Formát A4, 40 stran, cena 35,00 kč + porto
Studijní jitřenka I
leden-červen
Studijní jitřenka II
červenec-prosinec
Sestaveno z citátů Ducha
prorockého
Pavel Toman
Tel: 461 722 304;
731 466 485
pro objednání
Formát A5, 520 stran, cena à 100,00 kč + porto