90-8181-zrdr-nr.4-2012

Časopis pro svobodný život
J.J. RÁJ
číslo 4 2012
ISSN 1801-0059
Z ráje
do ráje
POKOJ
a
BEZPEČÍ
Úvodník
POKOJ
A
BEZPEČÍ
W. D. Frazee
Toto je první z řady úvah na téma „velké
překvapení“. Jedná se o událost, která již brzy dopadne
na obyvatele tohoto světa. Jak se na tuto událost
můžeme připravit? Náš základní text je 1Te 5,2-6:
„Sami přece dobře víte, že ten den Páně přijde jako
přichází zloděj v noci. Až budou říkat: „Je pokoj,
nic nám nehrozí“, tu je náhle přepadne zhouba jako
bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve
tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy
všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme
noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, ale
bděme a buďme střízliví.“
Povšimněte si slov náhle a jako zloděj
v noci. Den Páně přichází jako velké překvapení pro
obyvatele tohoto světa. Osmý svazek „Svědectví pro
církev“ k tomu na str. 37 dodává: „Obyvatelé tohoto
světa se brzy setkají s velkým překvapením.“ Text na
str. 28 navazuje podobně: „My, kteří známe pravdu,
bychom se měli připravovat na to, co má brzy jako
velké překvapení dopadnout na tento svět.“
Apoštol Pavel však říká: „Vy však, bratří,
nejste ve tmě...“ Boží děti chodí ve světle – a tak
to, co překvapí svět, nemá překvapit nás. My máme
vědět, co přichází, a připravit se na to. Jestliže se ale
nepřipravíme, budeme polapeni do pasti. My víme,
co je před námi, právě z toho důvodu, abychom se na
to dokázali připravit.
V textu, který jsme právě četli, se nachází
jeden velmi zajímavý fakt týkající se doby této
události. „Až budou říkat „Je pokoj, nic nám nehrozí,
tu je náhle přepadne zhouba.“ Některé překlady
uvádějí „pokoj a bezpečí“. To jsou dvě slova, se
kterými se dnes můžeme velmi často setkat i ve
sdělovacích prostředcích. Phillipsův anglický překlad
Bible uvádí: „Jste si dobře vědomi toho, že den Páně
přijde tak nečekaně jako noční vloupání do domu.
Když budou lidé říkat „klid a bezpečí“, zastihne je
katastrofa.“ A v Novém anglickém překladu můžeme
číst: „Když budou hovořit o pokoji a bezpečí, tehdy
na ně náhle přijde pohroma.“ Nejsou snad pokoj a
bezpečí právě tím, o čem se dnes tak často hovoří?
2
Z ráje do ráje
4 2012
Dovolte mi zaměřit vaši pozornost ke dvěma
velkým světovým mocnostem, které stojí (a i nadále
budou stát) u zrodu těchto proklamací o pokoji a
bezpečí. První z nich je římský papež, tou druhou pak
Spojené státy americké. Otevřeme-li Bibli v knize
Zjevení, zjistíme, že celá její 13. kapitola je věnována
představení těchto dvou velkých sil. První část této
kapitoly pojednává o šelmě – a my dobře víme, že tato
šelma v podobě levharta představuje papežství. Ve
verši 3. čteme, že jedna z jejích hlav vypadala jako
smrtelně zraněná, ale rána se zahojila. A co pak? „Celá
země v obdivu šla za tou šelmou.“ Nepochybně jsme
všichni pomysleli na tyto verše, když papež konal
svou historickou cestu na půdu OSN – jako vyslanec
pokoje. Pokoj a mír je přece to, po čem svět touží.
Další část 13. kapitoly knihy Zjevení je
věnována bytosti se dvěma rohy. Co představuje
tato bytost? Jsou to Spojené státy americké – které
jsou v této kapitole zobrazeny, jak podávají ruku
papežství. Právě toto se děje přímo před našima očima.
Nepřehlédněte tyto dva důležité body: papežství se
ujímá iniciativy ve světovém mírovém hnutí a USA
současně hovoří o zajištění světové bezpečnosti – což
je obojí velkou touhou současné generace.
Obě tyto lidské touhy se doplňují a vzájemně
spolu souvisejí. Na co myslí lidé při vyslovení
slova bezpečnost? Přemýšlejí o současném světě, o
materiálním bohatství, o tom, jak o ně bude v nemoci
Z
e
j
rá
do
e
j
rá
Impressum
Nezávislý časopis Z ráje do ráje sleduje
misijní účel. Časopis vychází šestkrát za
rok. Cena jednotlivého výtisku je 30 kč plus
poštovné. Redakce a případní spolupracovníci
pracují bez nároku na odměnu. Rádi bychom
zasílali časopis na sběrné adresy, snížíme
tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu
práce. Máte-li zájem, můžete si časopis
objednat a předplatit na celý rok na adrese
redakce. Pokud se vám časopis líbí, nabídněte
ho sousedům, známým a spolupracovníkům.
Mnozi z nich jistě o radostné zvěsti
evangelia neslyšeli.
Redakce:
Jaroslav Juřica
Jana Schlauer
Adresa redakce:
Vydavatelství a nakladatelství
Juřica Jaroslav - Ráj
Lubenská 630
739 11 Frýdlant n. Ostr.
Tel: 0049 8031-9412291
E-mail: [email protected]
[email protected]
IČ: 87221284
MK ČR E 15637; ISSN 1801-0059
Bankovní spojení:
Komerční banka Frýdek Místek
Číslo účtu: 86-5795310207/0100
IBAN: CZ6601000000865795310207
BIC: KOMBCZPP
OBSAH
2
Pokoj a bezpečí
W.D.Frazee
7
Ideologická práce
satana
E.G.W.
9
Naše jediná ochrana
E.G.W.
10 Probuzení nebo
fanatizmus
11
Klekání při modlitbě
A. Krakolinig
E.G.W.
12 Pravda
O. Vožeh
14 Evangelizační triky
S.K. Pipim
18 Co je smlouva
F. Poslušný
20 Kriterium morálky
S.K. Pipim
21 Démasův princip
W. Busch
22 Dětem - Krkavci
Redakce
24 Nabídka knih
Redakce
„… nemám za to, že bych již dosáhl.
Ale to jedno činím, na ty věci, kteréž
jsou za mnou, zapomínám, k těm pak,
kteréž jsou přede mnou,
usilovně chvátám, k cíli běžím,
k odplatě svrchovaného povolání
Božího v Kristu Ježíši.“
Fil 3,13.14
3
Pokoj a bezpečí
či ve stáří postaráno. Jednoduše řečeno: přemýšlejí
o všem, co přispívá k zajištění jejich života na této
Zemi. A nyní je zde program, který má zajistit
obyvatelům USA nové jméno – právě díky zajištění
bezpečnosti. USA ovšem proklamují, že toto zajištění
bezpečnosti se netýká jenom jejich země, ale platí i
pro všechny ostatní obyvatele tohoto světa – jedná se
tedy o obrovský a ambiciózní celosvětový program.
Třináctá kapitola knihy Zjevení ukazuje
papežství a Spojené státy americké, jak si podávají
ruce ve velkém programu, který má zahrnout celý
svět. „Budou před ní klekat všichni obyvatelé země.“
Před šelmou, tedy před papežstvím. A šelma se dvěma
rohy je právě tím, kdo přiměje celý svět, aby to učinil.
Dvanáctý verš v této kapitole uvádí: „Z pověření té
první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a
její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se
zahojila její smrtelná rána.“ Důvodem, proč se dnes
lidé o tyto dvě velké mocnosti zajímají, je to, že usilují
o zajištění pokoje a bezpečnosti – což posléze vede ke
sjednocování ve všech oblastech života. Podívejme se
např. na společný evropský trh. Na čem je tento trh
založen? Je založen na pokoji a bezpečnosti.
Co je důvodem sjednocování v oblasti práce a
obchodu? Co je základem ekumenického hnutí? Proč
se církve snaží spojovat ve svém úsilí? Kvůli zajištění
míru a bezpečí. A mnozí si opravdu budou myslet,
že své problémy vyřeší právě díky existenci těchto
sdružení. S papežstvím a USA ve vedení si celý svět
(ovšem na velmi krátký čas) bude myslet, že klidu a
bezpečí bylo dosaženo – nebo téměř dosaženo.
4
Z ráje do ráje
4 2012
Nyní si povšimněme, jak na toto všechno
odpovídá v Izaiáši v 8. kapitole Bůh. Je to úžasné! Oči
proroka hledí přes všechna staletí až do naší doby. Izaiáš
8,9: „Běsněte si, národy (Bible kralická uvádí „Puntujtež
se, lidé“, anglický překlad pak „shromažďujte se,
národy“), zděsíte se, naslouchejte, všechny daleké země
(v tom jsou celé Spojené národy), přepásejte se, zděsíte
se, přepásejte se, zděsíte se. (10. v.) Dohodněte se,
dohoda bude zmařena, mluvte si, ani slovo neobstojí,
neboť s námi je Bůh - Immanuel!“ To znamená
s pozůstatkem Božího lidu, s těmi, kdo zachovávají
Boží přikázání a víru v Ježíše.
Povšimněte si nyní, že oni nemají být účastni
v těchto sdruženích – to je právě věc, na kterou chci
upřít vaši pozornost. Izaiáš 8, 11-12: „Toto mi pravil
Hospodin, když mě pevně uchopil svou rukou a varoval
mě, abych nechodil cestou tohoto lidu: Neříkejte
zrada (v anglickém překladu spolek) všemu, čemu
říká zrada tento lid, a čeho se bojí, toho vy se nebojte a
nestrachujte.“ Co ovládá tento lid? STRACH! Strach
z jejich neuspokojených potřeb, strach z války, strach
z mnoha dalších věcí. S papežem a USA v čele musí
dojít ke globálnímu
sjednocování. Církve
i obchodní sdružení,
národy, doslova celý
svět se musí spojit
dohromady.
Boží lid se o tom
všem ovšem dozvěděl
už předem: Iz 8,12-14:
„Neříkejte spuntování,
když lid ten praví spuntování; aniž se jako
oni strachujte, nerci-li,
abyste se děsiti měli. Hospodina zástupů samého
posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš. On vám
bude svatyní a místem bezpečí.“
A tak se v 16. a 17. verši říká: „Zavaž
osvědčení (v ekumenickém překladu svědectví),
zapečeť zákon mezi učedlníky mými.“ Zde jde o
poselství o zapečetění, sobota je znovu v zákoně
zdůrazněna. (17. v.) „Pročež očekávati budu na
Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova;
na něj, pravím, čekati budu.“ Zatímco celý svět vzhlíží
ke sdružením a uniím, které se navzájem spojují,
aby vyřešily problémy lidstva a zajistily pokoj a
bezpečnost, Bůh říká svému lidu „nespolčuj se s nimi,
dívej se vzhůru, pohlédni na Hospodina“. Podívejme
se, jak se to odráží v Izaiáši 45,22: „Obraťte se ke mně
a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a
jiného už není.“ Právě zde máme řešení problému.
Toto je víra, která spasí Boží lid a přenese nás přes
ono „velké překvapení“. Obrácení se k Bohu. Tedy
právě opačný směr než vzhlížení k člověku (které
znemožňuje všem světovým seskupením vyřešit
jejich problémy). Americká společnost, jakkoliv
veliká, nemůže odstranit problémy člověka. Jak říká
Duch proroctví: „Zápasí
zbytečně, aby obchodní
operace upevnili na
bezpečnější
základ.“
(9T 13) Vlády tohoto
světa nemohou vyřešit
materiální
problémy,
budou-li sledovat plány,
které sledují. A ještě méně je možné, aby papežství
vyřešilo duchovní problémy lidí – jsou-li jím lidé
vychováváni k tomu, aby – na místo ke Kristu –
vzhlíželi k člověku.
A tak poselstvím pro dnešek, jak nám je ve
své knize dal Bůh, je: „Pohleď, Tvůj Bůh.“ Všimněte
si, jak to formuluje v Lukášově evangeliu ve 21.
kapitole, kde ukazuje na historické zničení Jeruzaléma
a dobu temna a přechází až k době konce. Ve 25. verši
říká: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách“
– viděli jsme je? Ano, ta znamení se už ukázala. „A
na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít
před řevem valícího se moře. (26. v.) Lidé budou
zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na
celý svět.“ Zde je zmíněn opět STRACH. Ten ovládá
dnešní lidi, ty, kteří by před pár lety ani neuvažovali
o tom, že by naslouchali papeži, ale nyní jsou ochotni
ho následovat. Proč? Bojí se totiž něčeho, o čem se
domnívají, že je to daleko horší než papežství.
Ježíš říká, že lidé v těchto posledních
momentech dějin „budou zmírat strachem a
očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Když se
budeme dívat na to, na co se dívají oni, budeme se bát
jako oni a budeme se spolčovat do výše zmíněných
seskupení. Dostaneme se do situací, kdy si budeme
myslet, že jedinou cestou, jak se dostat z problémů, je
zapojit se nějakým způsobem do těchto společenství.
Co však tady říká Ježíš? Luk 21, 28: „Když se toto
začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše
vykoupení je blízko.“
Brzy, velice brzy, budou všichni lidé
tohoto světa rozděleni pouze do dvou táborů, na ty
vzhlížející k člověku a na ty patřící k Bohu; na ty,
kteří se dívají kolem sebe, a na ty, kteří hledí vzhůru.
Právě zde je ona dělicí čára. Nyní se nabízí otázka.
Zná-li Bůh budoucnost a ví-li, že toto všechno
přichází, jakým způsobem bude vychovávat svůj lid?
Nebude to výchova, která pomůže vzhlížet vzhůru,
vzhlížet k Bohu, místo k člověku? A jak to uskuteční?
Podívejme se společně na tuto otázku.
Když se dostaneme do těžkostí a najdeme
určitý způsob, jak problém vyřešit, a pak se stejný
problém objeví znovu a my opět použijeme stejný
způsob, jak jej vyřešit – nevytváříme si postupně
ZVYK – když takto pokračujeme den po dni?
Nebude složité se změnit? Představte si, že mám
žízeň. Pomyslím si: „Kde asi najdu nějakou vodu?“
Někdo odpoví: „Tam v kuchyni je kohoutek, jen si
posluž!“ Zítra opět dostanu žízeň a znovu si řeknu:
„Kde dostanu nějaký nápoj?“ „Ó, ano, minule jsem
dostal napít v kuchyni.“ A tak tam jdu znovu. A když
už to budu dělat několik dnů po sobě, stane se to
téměř automatickým návykem. Souhlasíte se mnou?
Když si tedy vytvoříme zvyk, že lidé musí
řešit naše problémy, ať se týkají čehokoli, co pak
bude zabudováno do našeho charakteru? Závislost
na kom? Závislost na lidech. A tak, máme-li jakýkoli
problém, drazí přátelé, ať je finanční, zdravotní,
emocionální; ať souvisí s naším občanským, rodinným
či náboženským životem (anebo čímkoli jiným) –
ďábel mobilizuje všechny svoje síly, aby nás v takové
situaci dostal právě na to místo, kde se vyskytne
nějaký člověk nebo skupina lidí, kteří tento náš
problém mohou za nás vyřešit – a to především tehdy,
jsme-li ochotni utratit za to nějaké peníze. A tak jsou
5
Pokoj a bezpečí
plakátovací plochy, novinové stránky, rozhlasová i
televizní vysílání úplně zaplaveny těmito „řešeními“,
která denně působí na oči i uši miliónů lidí. Jedná se
o neustálé „vymývání mozků“, ke kterému v dnešní
době právě dochází.
Boží způsob výuky je však jiný. Když Mu
budeme naslouchat, On nás bude učit něco zcela
jiného. Izaiáš 45, 22: „Obraťte se ke mně a dojdete
spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už
není.“ Toto máme dělat, a to jak ve věcech malých,
tak ve věcech závažných.
Nyní mi dovolte dotknout se jednoho velmi
praktického bodu. V knize Cesta ke zdraví a životní
harmonii se píše: „Máme sklon vzhlížet pro podporu
a pochopení – na místo k Ježíši – k našim přátelům
a známým.“ Ano, naší přirozenou tendencí je hledět
na lidi. Dělá to každé malé dítě – a je to naprosto
v pořádku. Každý z nás si někdy narazil palec a utíkal
s nářkem za maminkou. Je to v pořádku, když to tak
dělá malé dítě. Je ale také spousta dospělých, mí
drazí přátelé, kteří v těžkostech nedokážou přemýšlet
o ničem jiném, než o tom, že se utečou o pomoc
k nějaké jiné lidské bytosti. A všechny jejich „vrby“
nejsou samozřejmě jen v římské církvi. Téměř všichni
členové lidské rodiny se obracejí s prosbou o pomoc
k nějakému jinému člověku, pokud někoho takového
mají. Máme-li však obstát v onom dni „velkého
překvapení“ a nebýt zničeni, budeme se muset naučit
vzhlížet k Bohu, a ne k člověku.
A tak tedy sledujte se mnou, jak nás Bůh
přivádí k této zkušenosti. „Bůh, skrze svou milost
a věrnost, často dovoluje těm, ve které jsme vložili
svou důvěru, aby nás zklamali. Můžeme se tak
naučit, jak zrádné je důvěřovat člověku a činit ho
naší záchranou.“ (MH 486) Jaký je tedy onen jediný
způsob, jakým nás Bůh může tuto lekci naučit? Tím,
že dovolí, aby nás lidé zklamali. Už jste se někdy
v nějakém člověku zklamali? K čemu to všechno
mělo být dobré? Jeremiáš 17,5.7. „Proklet buď muž,
který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem
se odvrací od Hospodina. Požehnán buď muž, který
doufá v Hospodina,
který důvěřuje Hospodinu.“
B r z y , k d y ž
ono velké překvapení
zaplaví svět, když lidé
pochopí, že byli svedeni do záhuby drakem,
6
Z ráje do ráje
4 2012
šelmou a falešným prorokem, právě tím, že oni hovořili o POKOJI A BEZPEČNOSTI – tehdy to pro ně
bude STRAŠLIVÉ PROBUZENÍ. Od východu na
západ se projeví velké zděšení, hrůza se rozšíří od
jednoho pólu k druhému. Celý svět bude v naprostém zmatku. Zemětřesení, krupobití, strašlivé bouře.
Všechny cesty k ničení budou otevřeny. Ale pozor!
Uprostřed všech těch ničivých vlivů můžete slyšet
píseň zůstatku Božího lidu: „Bůh je naše útočiště i
síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto
se nebudeme bát, byť by se i převrátila země.“
Žalm 46,1.2.
Ať se stane cokoli, nespoléhejme se na lidi.
Vlády se rodí a zanikají, naše bezpečnost však na nich
nespočívá. Až bude onen velký náboženský vůdce,
který vedl lidi k přestupování Božího zákona, svržen
a celý svět se bude – jako při Francouzské revoluci –
bortit, naše naděje je v tom ČLOVĚKU ve svatyni,
v Ježíši Kristu, který řekl v Izaiáši 45,22: „Obraťte se
ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země.
Jak už jsem předeslal, On nás na ten den
připravuje. A tak tedy, když vás dnes někdo zklame,
vzpomeňte si, k čemu je to dobré. Pokud se jedná
o velké zklamání, pak jsme dostali velkou lekci,
pokud je malé, pak se nám dostalo alespoň malého
ponaučení. Krok za krokem se učme nestavět na
člověku, ale na Ježíši Kristu. Tím se připravujeme,
abychom mohli obstát, když padne velký Babylon
– jako mlýnský kámen, hozený do moře. Boží děti
budou stát naprosto bezpečně, protože jejich kotva
drží pevně v nebeské svatyni.
Modlitba: „Drahý Otče, moc Ti děkujeme za
to úžasné světlo proroctví, svítící nám na cestu, která
je před námi. My si volíme být těmi, kteří jsou učeni
Bohem. I když celý svět hovoří o pokoji a bezpečnosti,
dej nám ten PRAVÝ pokoj, který přichází jen od
Tebe Jediného. Dej nám to pravé bezpečí, které je
k nalezení jen u Tebe. Ať jsme připraveni na zklamání
tohoto světa – protože naše kotva je v nebi. Pro
Ježíšovu slávu.“
Amen
IDEOLOGICKÁ PRÁCE
SATANA
Zj 12,17
„I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání
Božích a mají svědectví Ježíše Krista.“
„Jak se krátí satanův čas, jeho hněv vzrůstá a jeho
dílo podvodu a zkázy dosáhne svého vrcholu v době
soužení.“ (Maranatha, E. G. Whiteová, 24. ledna;
FLB 289)
„Satan bude ke svým svodům používat i zázraky.
Svod ustaví jako nejvyšší. Může se zdát, že církev
je na pokraji pádu, avšak nepadne. Vytrvá, zatímco
hříšníci na Siónu budou proseti a odděleni – pleva bude
oddělena od vzácného zrna. Je to hrozná zkouška, ale
přesto k ní musí dojít. Jen ti, kdo zvítězili skrze krev
Beránka a skrze slovo Jeho svědectví, budou nalezeni
mezi věrnými a pravdomluvnými, mezi těmi, kteří
jsou bez poskvrny hříchu a lsti ve svých ústech.“
(Maranatha, E. G. W., 24. ledna; 7BC 911)
„Satan si vytkl zvláštní cíl – postrčit padlého
člověka k povstání proti Boží vládě - a hodně se
mu to podařilo. Pokusil se zastřít Boží zákon, jež je
sám o sobě velice jasný. Zvláštní nenávist živí vůči
čtvrtému přikázání Desatera, protože ono hovoří o
živém Bohu, Stvořiteli nebe i země. Nejjasnější Boží
principy jsou zavrhovány a přijímají se nesmyslné
bajky.“ (3SG 94-96)
„Nejvytrvaleji se satan snaží polapit ty, kterým se
dostalo nejvíce světla. Ví, že když se mu podaří je
oklamat, pak pod jeho vedením budou hřích odívat
rouchem spravedlnosti a svedou mnohé.“ (Maranatha,
E. G. W., 20. února; 8T 292-294)
Jedním z nejúspěšnějších satanových klamů je
tvrzení, že není důležité, čemu člověk věří. Satan ví,
že pravda, přijatá z lásky k ní, posvěcuje duši toho,
kdo ji přijímá. Proto se neustále snaží podstrkávat
falešná učení, bajky, jiné evangelium.
„Události spojené se závěrem zkušební lhůty a
dílem přípravy na čas soužení jsou jasně předloženy.
Avšak zástupy již nemají většího povědomí o těchto
důležitých pravdách, než kdyby nebyly nikdy
zjeveny. Satan je na stráži, aby vypudil každý vjem,
který by je učinil moudrými ke spasení, a čas soužení
je zastihne nepřipravené.“ (Maranatha, E. G. W., 1.
června; GC 594)
„Hluboké světské požitkářství bylo satanovo
nejúspěšnější pokušení. Plánoval, aby srdce i myšlení
lidí bylo natolik zaujato světskými záležitostmi, že
by už nezbylo prostoru pro nebeské potřeby. Ovládá
myšlení v jejich světské lásce. Věci pozemské zastiňují
nebeské a vzdalují Pána z dohledu i poznání...“ (1SM
254-255)
„Není-li vynakládáno žádné zvláštní úsilí vzdorovat
jeho moci, panuje-li v církvi a ve světě lhostejnost, je
satan bez starostí. Není totiž nebezpečí, že by ztratil
ty, které vede v zajetí své vůle. Jeli však vzbuzena
pozornost k věčným věcem a duše se táží: „Co mám
dělat, abych byl spasen?“, je okamžitě v pohotovosti,
usiluje o to stavět svou moc proti moci Kristově… Je
přítomen tam, kde se lidé shromažďují, aby uctívali
Boha. Ačkoli skryt lidským zrakům, působí ze všech
sil, aby ovládl mysl věřících.“ (Maranatha, E. G. W.,
2. května; GC 517-518)
„Dnes satan hraje hru o životy lidí mnohem
usilovněji, než kdy předtím, a pokud nebudeme stále
na stráži, upevní v našich srdcích pýchu, sebelásku,
lásku ke světu a mnoho dalších zlých povahových
vlastností. Použije také každého možného způsobu,
aby zviklal naši víru v Boha a v pravdy Jeho slova.
Nebudeme-li mít hlubokou zkušenost ve věcech
Božích, nebudeme-li mít důkladnou znalost Jeho
slova, budeme oklamáni bludy a sofistikou nepřítele
k vlastní zkáze. Falešná učení podkopou základy
mnohých, protože se nenaučili rozeznávat pravdu
od bludu. Naší jedinou záštitou proti satanovým
svodům je studovat pilně Písmo, rozumem pochopit
důvody naší víry a věrně plnit každou známou
povinnost. Holdování jedinému známému hříchu
zapříčiní slabost a temnotu a přivede nás do prudkých
pokušení.“ (Maranatha, E. G. W., 28. března; RH,
19. 11. 1908)
7
Ideologická práce satana
„Rozvojem spiritismu připravuje krok za krokem
cestu pro své mistrovské dílo podvodu.“ (Maranatha,
E. G. W., 7. června; GC 561-562)
Až smrt bude učiněna trestem za znesvěcování
neděle, pak mnozí, kteří nyní patří k těm, kdo
zachovávají přikázání, přejdou na stranu ďábla.
Avšak dříve, než satan přistoupí k těmto krajním
opatřením, pokusí se polapit do svých osidel ty, kteří
ctí pravou Sobotu. Světáctvím, žádostivostí a pýchou
může mnohé oddělit od Krista. Mohou si o sobě
myslet, že jsou v bezpečí, protože věří pravdě, avšak
hovění chuti a nízkým vášním, které zamlží soudnost
a zničí bystrý úsudek, zapříčiní jejich pád.
Lidé jsou rychle uspáváni v osudnou bezstarostnost,
aby byli probuzeni teprve až vylitím hněvu Božího.
Tajemství
satanova zájmu
o hudbu
Jaký má zájem satan o hudbu a odkud získal
její znalosti, se dovíme z citátu E. G. White,
který popisuje satanovo postavení v nebi a také
mimo jiné, jakou tam měl úlohu.
„Nastala hodina naplněná nadšením,
radostným zpěvem ke chvále Boha a jeho
_______________________________________
milovaného Syna. Satan vedl nebeský chór.
Udal první tón, se kterým se sjednotily zástupy
andělů. Po celém nebi se rozléhaly nádherné
Otázky pro děti i dospělé
melodie ke chvále Boha a jeho Syna.“ (Story
of Redensption)
V každém čísle budou tři otázky. Kdo odpoví do
Jestliže se nad tímto citátem správně
vydání dalšího čísla všechny správně, může si vybrat zamyslíme, pak musíme být v otázce hudby
za odměnu jednu knihu z nabídky redakce.
daleko pozornější. Také nám ukazuje, že satan
dobře rozuměl účinku hudby na Boží stvoření, a
1. Jak byla veliká postel krále Oga? Jak se jak můžeme hudbu používat k dobrému, či zlému.
jmenovaly 3 rody obrů?
S tímto věděním, a jako padlý anděl, se také jistě
pokoušel negativním použitím hudby ovlivnit
2. Jak se nazýval Egypt za doby Lota?
lidi. Když tedy čteme o Kainových potomcích,
že začali hrát na citery a píšťaly, (1M 4,21 B21)
3. Kdy začala polygamie?
pak také můžeme přijmout, že na jejich základě
bezbožnosti byli pod satanovým vlivem a našli
hudbu, která nepodporovala duchovní život, ale
mnohem více opak.
Řešení z čísla 3-2012
Závěrem můžeme říci, že právě hudba
„kananitů“, byla zřejmě zneužitá a prohloubila
1. 1M 4,17 Kain
jejich odklon od Boha. Jaká je to paralela ke
dnešní situaci!
2. Jafet (500), Sem (503), Cham ( 506?)
Lk 17,26: „A jakož se dálo za dnů Noé, tak
Verše: 1M 5,32/ 7,11/ 11,10/ 9,22-24/ 10,21/
bude i za dnů Syna člověka.“
Náš svět jde v pohodě ke konci! Můžeme také
3. Enochem 700-900 let. (PP 86)
srovnat náš blahobyt, radovánky, techniku
atd. se světem před potopou? Jistě že ano.
Armin Krakolinig
Jak studujeme Bibli
8
Z ráje do ráje
4 2012
Naše jediná ochrana
Velký spor věků, kapitola 37
GC 593„K zákonu a svědectví! Pakli nechtí,
nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné
záře.“ (Iz 8,20) Pán vede svůj lid k Písmu jako
k ochraně před vlivem falešných učitelů a před
klamnou mocí démonských duchů. Satan se všemi
prostředky snaží lidem zabránit poznat Bibli,
protože její výroky odhalují jeho klamy. Při každém
oživení Božího díla se kníže zla vzchopí k větší
aktivitě; nyní se usilovně připravuje k poslednímu
útoku proti Kristu a jeho následovníkům. Brzy
se před námi rozprostře poslední velký klam.
Antikrist rozvine před našimi zraky úžasné
zázraky. Klam se bude tak podobat pravdě, že jej
bude možné rozeznat jen pomocí Písma. Písmem
musíme prověřovat každé tvrzení a každý zázrak.
Lidé, kteří se budou snažit dodržovat všechna
Boží přikázání, pocítí nepřátelství a výsměch.
Mohou tomu čelit jen v Boží síle. Aby mohli
obstát ve zkoušce, která je čeká, musí poznat
Boží vůli, jak ji zjevuje Boží slovo. Uctívat Boha
mohou, chápou-li správně
Boží charakter, Boží vládu
a její záměry, a jednají-li
podle toho. Pouze lidé, kteří
opevní svou mysl pravdami
Bible, obstojí v posledním
velkém boji. GC 594
snést pomyšlení, že by ten, v něhož skládali všechny
naděje, měl zemřít potupnou smrtí. Slova, která si
měli připomínat, se vytratila z jejich mysli, a když
přišla doba zkoušky, nebyli připraveni. Smrt Pána
Ježíše úplně zničila jejich naděje, jako by je Pán
na to nikdy nepřipravoval. Proroctví nám zjevují
budoucnost stejně jasně jako slova Pána Ježíše
učedníkům. Srozumitelně nám přibližují události
spojené s ukončením doby milosti a s přípravou
na dobu soužení. Mnoho lidí však těmto důležitým
pravdám nerozumí, jako by je Pán nikdy nezjevil.
Satan se snaží zmařit každý vliv, který by je učinil
moudrými ke spasení; doba soužení je zaskočí
nepřipravené.
Když Bůh posílá lidem tak důležitá upozornění,
že je symbolicky ohlašují andělé letící středem
nebe, pak od každé rozumné bytosti vyžaduje, aby
tato poselství brala vážně. Popsané tresty určené
ctitelům šelmy a její sochy (Zj 14,9-11) by měly
vést všechny lidi ke studiu proroctví, aby poznali,
Před svým ukřižováním Spasitel vysvětloval
svým učedníkům, že bude zabit, a znovu vstane z
hrobu. Přítomní andělé se snažili vštípit Kristova
slova do myslí a srdcí učedníků. Učedníci však
očekávali vysvobození z římské poroby a nemohli
co to je cejch (znamení) šelmy a jak se mu vyhnout.
Většina lidí si však zacpává uši, aby neslyšela
pravdu, a raději poslouchá bajky. Apoštol Pavel
o posledních dnech napsal: „Nebo přijde čas, že
zdravého učení nebudou přijímati.“ (2 Tm 4,3)
Každý bude vyzkoušen, zda
poslouchá Boha více než
lidi. Rozhodná chvíle je už
velmi blízko. Stojíme pevně
na skále neměnného Božího
slova? Jsme připraveni stát
pevně na straně Božích
přikázání a víry v Ježíše
Krista?
9
Naše jediná ochrana
GC 595 Tato doba už nastala. Většina lidí nestojí
o Biblickou pravdu, protože tato pravda odporuje
přáním hříšného srdce a lásce ke světu. Satan jim
ochotně poskytuje klamy, které se jim líbí.
Bůh však bude mít na zemi lid, který přijal Bibli
a pouze Bibli za měřítko každého učení a za základ
všech reforem. Názory vzdělanců, vědecké teorie,
vyznání víry a rozhodnutí církevních sněmů, která
jsou tak početná a rozmanitá, jak početné a odlišné
jsou církve, hlas většiny - nic z toho a ani všechno
dohromady nemůžeme pokládat za důkaz pro nebo
proti kterémukoli článku víry. Dříve než přijmeme
nějaké učení nebo zásadu, musíme jako důkaz
požadovat jasný výrok: „Toto praví Panovník
Hospodin.“
Satan se stále snaží upoutat pozornost na
člověka místo na Boha. Vede lidi, aby vzhlíželi
k biskupům, k duchovním, k profesorům teologie
jako ke svým vůdcům, místo toho, aby studovali
Písmo a sami se seznámili se svými povinnostmi.
Když pak ovládne mysl oněch vůdců, může si
s masami dělat, co chce.
Když Pán Ježíš přišel, aby zvěstoval slovo
života, prostí lidé ho rádi poslouchali. Mnozí
v Něho uvěřili a byli mezi nimi i kněží a vládci.
Vedoucí kněží a přední muži národa se rozhodli
Kristovo učení odsoudit a zmařit. I když všechny
jejich snahy najít proti Kristu nějaké obvinění
vyšly naprázdno, i když museli cítit vliv Boží moci
a moudrosti, která provázela jeho slova, přesto
se zatvrzele drželi svých předsudků. Odmítli
nejjasnější důkazy jeho mesiášství, aby se nemuseli
stát jeho učedníky. Tyto odpůrce Pána Ježíše se
ostatní lidé učili od dětství ctít, jejich autoritu
byli zvyklí bezpodmínečně respektovat. Proto se
pak ptali: „Je možné, aby naši vládci a vzdělaní
zákonicí nevěřili v Ježíše, kdyby to byl Mesiáš?“
GC 596 Vliv takových učitelů svedl židovský
národ k tomu, že zavrhl svého Vykupitele.
Stejné pohnutky, které tehdy motivovaly
židovské kněze a vládce, se stále projevují u
mnoha lidí, kteří umí velice krásně mluvit
o zbožnosti. Odmítají studovat texty Písma,
které představují zvláštní pravdy pro tuto
dobu. Připomínají, že je jich mnoho, že jsou
bohatí a oblíbení, a s pohrdáním ukazují na
zastánce pravdy, kterých je málo, jsou chudí,
nepopulární a mají víru, která je izoluje od
světa.
10
Z ráje do ráje
4 2012
Probuzení
fanatizmus nebo
extremizmus
Ohledně této otázky čteme v komentáři EGW
následující: „Když bude země ozářena Boží nádherou,
mnozí nepoznají, co to je a odkud to pochází, protože
špatně porozuměli přijatému Duchu.“ (AB 133)
„Někteří zpochybňují toto dílo, když si zaslouží nejvyšší
uznání. Považují ho za zvláštní druh fanatizmu.“
(AB 143)
„Musíme obzvlášť opatrně a v pokoře chodit před
Bohem, abychom mohli rozlišit s pomocí oční masti
mezi působením Ducha svatého a satanovým
působením, který rozlišuje nevázanost a fanatizmus.“
(AB 143)
Jestliže tedy nechceme poslední probuzení ve
světových dějinách prospat nebo ho nazvat
extremizmem nebo fanatizmem, měli bychom
opravdově začít hledat pravdu, kterou nám pro tuto
dobu zjevil Duch svatý. Pokud budeme mít „dostatek
oleje“, pak také poznáme, zda se jedná o probuzení či
fanatizmus a extremizmus. Také nebudeme riskovat
patřit k těm, kteří se o dostatek oleje, a tím také o
dostatek poznání „pravdy“, začali starat pozdě.
Mám dojem, že mnozí věřící se orientují podle
všeobecného trendu většiny. Když se většina
nezamýšlí nad vážnosti doby, nestuduje Bibli,
zanedbává modlitbu atd., pak proč bych to měl dělat
já? Když většina žije povrchně a není misijně činná,
proč bych to měl dělat já? Když si mnozí dopřávají
pěkný život se vším možným přepychem, proč bych já
měl přinášet oběti? Nevládne zde mnohdy následující
myšlenka: „Takto dí Hospodin zástupů, řka: Lid tento
praví, že nepřišel čas, čas, v němž by dům Hospodinův
staven byl. Pročež stalo se slovo Hospodinovo skrze
Aggea proroka, řkoucí: Jest-liž vám čas, abyste vy
seděli v domech svých táflovaných, a dům tento
pustý stál? Protož nyní takto praví Hospodin zástupů:
Přiložte srdce své k cestám svým.“ (Hag 1,2-5)
Armin Krakolinig
Klekání k modlitbě
při veřejných Bohoslužbách
1 Kr 8,54. Obdržela jsem dopisy, v nichž jsem byla
tázána ohledně správného postoje, jaký by měl být
zaujmout osobou přednášející modlitbu k Vládci vesmíru.
Kde naši bratři přišli na myšlenku, že by měli stát, když se
modlí k Bohu? ...
[Čti: L 22,41; Sk 9,40; 7,59-60; 20,36; Ezd 9,5-6;
Ž 95,6; Ef. 3,14] ...
Při veřejné i soukromé Bohoslužbě, když Bohu
předkládáme naše prosby, je naší povinností před ním
pokleknout. Tento akt svědčí o naší závislosti na Bohu.
...[Čti: 2 Pa 6,1-13] ...
Je to možné, že při veškerém světle, které Bůh dal svému
lidu o prokazování úcty, naši kazatelé, ředitelé, učitelé
všem, kteří zaujímají v našich školách postavení učitelů:
Muži a ženy, nezneucťujte Boha svým nedostatkem úcty
a okázalostí. Nestůjte ve svém farizejství a nepředkládejte
takto své modlitby Bohu. Nedůvěřujte své vlastní síle.
Nespoléhejte na ni, ale často se sklánějte na svých kolenou
před Bohem a klanějte se mu.
Když se shromáždíte, abyste uctívali Boha, určitě před
ním skloňte svá kolena. Nechť tento akt dosvědčuje, že
celá duše, tělo i duch jsou podřízeny Duchu pravdy. Kdo
hledal důkladně v Božím slově příklady a poučení v tomto
ohledu? ...
Člověk musí přijít na skloněných kolenou, jako ten,
kdo se poddává milosti, jako pokorný žadatel u podnože
milosrdenství. ... A protože denně přijímá milosrdenství
z Boží ruky, má vždy uchovávat ve svém srdci
vděčnost a vyjadřovat ji slovy díkůvzdání a chvál za tuto
nezaslouženou přízeň .
Modlitba přednesená Šalomounem během vysvěcení
chrámu nebyla vyslovena, když stál na svých nohou. Král
poklekl v pokorné prosbě jako žadatel.
Zde je poučení pro Boží lid dnes. Naše duchovní síla
a náš vliv se nezvětší přizpůsobením se světskému postoji
zaujatém během modlitby. ... Nechť člověk přijde na
skloněných kolenou, jako ten, kdo se poddává milosti,
jako pokorný žadatel u podnože milosrdenství. Takto
dosvědčuje, že celá duše, tělo i duch jsou podřízeny svému
Stvořiteli. (RH Nov. 30, 1905)
v našich školách, učí mladé lidi slovem i příkladem, aby
při modlitbě stáli vzpřímení, jak to kdysi činili farizeové?
Máme se na to dívat jako na důkaz jejich samolibosti a
nadutosti? Mají se tyto rysy stát viditelnými? ...
Doufáme, že naši bratři nebudou prokazovat méně úcty
a bázně, když se přibližují k jedinému a pravému Bohu, než
prokazují pohané svým modlám, jinak v den konečného
rozhodnutí budou tito lidé našimi soudci. Chtěla bych říci
11
Seriál o pravdě
Seriál o pravdě
14. pokračování
Otakar Vožeh
P
řipomeňme si úvodem slova apoštola
Judy napsaná na adresu bezbožných
bludařů a odpadlíků od víry, kteří se vloudili
do prvotní církve. Juda o nich píše, že „zapírají
jediného Vládce a našeho Pána, Ježíše Krista“
(v.4). Jinými slovy, popírají autoritu Ježíše Krista
v církvi, odmítají se podřídit Jeho vládě, protože
si chtějí vládnout sami, nezávisle na Bohu. Jejich
nezřízenost, chamtivost a bezuzdná touha po
moci stojí u kořene jejich vzpoury proti Kristu a
Jeho vládě v církvi.
T
yto hříchy jsou charakteristické pro
každého falešného učitele všech dob.
Stejně tak příznačné je i to, že se tito lidé snaží
svůj odpor vůči Kristově autoritě zamaskovat
nějakými rádoby duchovními řečmi a projevy.
Už jsme si ukázali, že se takoví lidé vloudili do
prvotní církve nenápadně, nepozorovaně, pod
rouškou křesťanské fasády. Stejně tak se děje
i dnes. Mezi věřícími jsou ti, kdo sice vyznávají
Krista jako svého Pána, ale ve skutečnosti Ho
neznají, nemilují a neposlouchají. Pod maskou
povrchní zbožnosti a srdečnosti skrývají svůj
postoj vzpoury vůči Bohu.
V
posledních letech narostla popularita
určité metody křesťanské práce v církvi,
která se vyznačuje tím, že se program místního
společenství věřících upravuje na přání těch,
kdo údajně „hledají“. Jinými slovy, pryč s biblickým učením, které může nevěřící odradit od
návštěvy shromáždění, a namísto toho připravíme program, který nevěřícím nabídneme jako
program kina nebo divadla. Takový program přitáhne ty, kdo „hledají“, nic je neurazí, budou se
cítit mezi věřícími dobře, a třeba se budou i zajímat o nějaké duchovní věci. Musím podotknout,
že zakladatelé a propagátoři tohoto přístupu ke
službě církve dnes svoje názory přehodnocují, a
12
Z ráje do ráje
4 2012
dokonce - jak jsem uvedl na počátku tohoto seriálu - činí ze svých postojů pokání. Uvědomují si,
že bez zvěsti Božího slova je shromáždění církve
beze smyslu a bez ovoce, a že žádný sebelepší
program nemůže zvěstování Božího slova nahradit. Pamatujme si, že pokaždé, když jakýmkoli
způsobem nebo z jakéhokoli důvodu rozmělníme nebo změkčíme tvrdou pravdu Božího
slova, dopouštíme se tím hříchu vzpoury vůči
Pánu církve, který jediný má svrchovanou autoritu jak nad církví, tak nad svým Slovem.
J
iný příklad toho, jak se dnes v církvi šíří
uplatňování lidských názorů a postojů na
úkor autority Ježíše Krista a Božího slova, je „politická korektnost“ s ohledem na nejrůznější hnutí,
ať už se jedná o feminismus, homosexualitu nebo
umělé přerušení těhotenství. Homosexuální styl
života se už neoznačuje slovem „hřích“, uměle
vyvolaný potrat není vražda, a ženy se dostávají
do vedoucích postavení v církvi. Písmo výslovně
zakazuje ženám, aby vyučovaly ve společenství
církve muže, nebo aby měly nad muži jakoukoli
autoritu v církvi (1Tm.2,12). Mnozí se rozhodli
tento příkaz Písma ignorovat, anebo se jej všelijak snaží vysvětlit jako nějaký osobní názor apoštola Pavla. Jsme dnes svědky toho, jak i biblické
semináře připravují mladé ženy ke službě kazatelek, ženy jsou ordinovány, vykonávají funkce starších ve sborech, vyučují třídy sobotní školy plné
mužů, a podobně. Feminismus byl ještě docela
nedávno odmítán naprostou většinou křesťanských církví, ale dnes se toleruje, aby se vyhovělo názoru, podle kterého je křesťanství dominováno muži, a ženy se v něm nemohou uplatnit.
V čistě politickém zájmu odstranění diskriminace
se i v církvi dnes uplatňují sekulární feministické
postoje - navzdory jasnému učení Bible a ke všeobecné škodě církve.
A
utorita Ježíše Krista, jako Hlavy církve, je
napadána především proto, že se dnes šíří
názor, podle kterého prý Písmo není zase až tak
jasné, aby nám dovolovalo zvěstovat pravdu bez
jakýchkoli pochybností, s naprostým přesvědčením. Evangelikál i adventista dnes sice stále ještě
neřekne, že Bible není Božím slovem, ale pokud
bude stát na tom, že nikdo nemá právo na to,
aby řekl s jistotou, co text Bible znamená,
je to v podstatě totéž. Americký kazatel Brian
McLaren píše v úvodu ke své knize „Nový křesťan“ takto: „Jedu autem a poslouchám křesťanskou rozhlasovou stanici . . . Slyším, jak kazatel za
kazatelem předkládají ty své neomylné výklady .
. . a čím víc poslouchám, tím méně se mi chce být
křesťanem, protože na této straně mikrofónu,
antén a rádia je život daleko komplikovanější,
odpovědi nejsou tak zřejmé a vůbec nic není tak
jisté.“
P
ostmodernistické smýšlení dokázalo proměnit každou pochybnost o každém biblickém textu v jakousi ctnost. Pochybovat znamená být pokorným člověkem. Kdo nepochybuje, nemůže být správný křesťan, je arogantní
a domýšlivý. Ve skutečnosti je popírání jakékoli
jistoty formou nevěry v jasnost Božího zjevení
v Písmu, v Bibli. Pán Ježíš Kristus nejenže přišel na
tuto zem v lidském těle, ale tentýž Kristus je nám
zjevován skrze Písmo, Boží slovo, a to proto, abychom Boží slovo slyšeli, rozuměli mu a poslouchali je. Všimněme si, že Pán Ježíš za svého života
na zemi neustále kritizoval a napomínal a usvědčoval židovské farizeje z překrucování Písma a
z toho, že kladou větší důraz na lidské tradice
než na Boží slovo. Nikdy, ani jednou, neomluvil
tyto židovské vůdce proto, že by jim text Božího
slova, Starého Zákona, nebyl dostatečně jasný!
Znovu a znovu říká svým posluchačům, kteří
nerozumějí Jeho učení: „Nečetli jste ?“ Jinými
slovy, kdybyste četli a kdybyste znali Boží slovo,
rozuměli byste. Problém není v tom, že by Boží
slovo nebylo jasné, nýbrž v tom, že je dostatečně
neznáme a nevěříme mu.
P
rotestantské křesťanství vždycky vyznávalo, že Bůh k člověku mluví přímo svým
slovem v Bibli. Ne všechno je v Bibli stejně snadné
k porozumění, avšak základní pravdy jsou napro-
sto jasné pro každého člověka. Tak dostatečně
jasné, že každý člověk může přjít
k víře
v Ježíše Krista jako Božího Syna a jediného Spasitele pro věčnost. Písmo je rovněž dostatečně
jasné k tomu, abychom se podle něj řídili v každodenním životě, tak aby náš život odpovídal
našemu vyznání víry.
P
o dobu dvou tisíc let je shromažďováno
křesťanské poznání Boží pravdy a v základech je naprostá shoda: Bible je autoritativním
Božím slovem, obsahujícím veškerou duchovní
pravdu potřebnou k poznání Krista, ke spasení,
k odpuštění hříchů a k dosažení věčného života
v Boží přítomnosti. Ježíš Kristus se obětoval,
aby svou smrtí zaplatil za náš hřích a smířil nás
s naším Stvořitelem-Bohem. Záchrany dosahujeme pouhou vírou, nemůžeme si ji nijak
zasloužit. Ježíš Kristus je jedinou cestou k Bohu,
jediným Spasitelem, a bez víry v Něj a v Jeho
oběť není záchrany pro žádného hříšníka. To je
základní poselství evangelia, kterému věříme a
které jako věřící máme nést celému světu, každému člověku.
MISTR JAN HUS
Hledej Pravdu, slyš Pravdu,
uč se Pravdě, miluj Pravdu,
mluv Pravdu, drž se Pravdy,
braň Pravdu až do smrti.
13
Evangelizační triky
Evangelizační triky
Nový způsob hlásání evangelia
Sbory v kavárnách a na diskotékách
Samuel Koranteng-Pipim, Ph.D
Director, Public Campus Ministries,
Michigan Conference
Výběr z článku Máme mlčet?
Lze použít způsoby
světské zábavy k hlásání
evangelia?
Často se doporučuje, že k tomu, abychom mohli hlásat
Boží pravdu, musíme si nejdříve osvojit světské
metody. Tato koncepce je však nepřijatelná ze dvou
důvodů: 1) světské metody poselství bagatelizují,
2) světské metody jsou v rozporu s biblickým učením.
Bagatelizace poselství
Přestože hlásáme věčné evangelium, tím, že do něj
zavádíme metody světské zábavy, bagatelizujeme je
a snižujeme jeho důležitost a váhu. Zábava zůstává
zábavou a lidé ji obecně nepřijímají vážně jako prostředek k hlásání důležitých zpráv. Pokud do hlásání
evangelia zapojíme zábavné prvky jako rockovou
hudbu, divadlo, klauny, loutky a kouzelníky, přestaneme na posluchače klást jakékoliv morální požadavky.
Pokud by rocková hudba v přestrojení za hudební
modlitby či modlitební tanec byla efektivnějším
nástrojem k oslovení současných mladých lidí, proč
také není součástí školní výuky? Proč klaunové a iluzionisté neohlašují politické zprávy?
Selský rozum nám říká, že tyto zábavné metody
nejsou vhodné k hlásání vážných zpráv. Doktor také
neoznamuje znepokojenému pacientovi rakovinu
v klaunském obleku. Jestliže doktor, který chce, aby
jej pacienti brali vážně, nesáhne k takové formě lehkovážnosti, není pošetilé, když při hlásání tak důležitého poselství hynoucímu světu saháme k zábavným
prostředkům?
Ježíš nesáhl během kázání na hoře blahoslavenství
14
Z ráje do ráje
4 2012
k zábavným trikům. Petr nevzal o letnicích do rukou
buben ani nepožádal Marii, aby jim poselství o vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše zatančila. A Pavel
nehlásal evangelium pohanům pomocí varietních
triků.
Klameme sami sebe, pokud věříme tomu, že bubny,
světla diskoték, kostýmy, iluze a velký rámus jsou
schopny důstojně reprezentovat ztracené generaci
nekonečnou Boží svatost a milost. Pokud se uchylujeme k těmto světským metodám, pak jedině z toho
důvodu, že uctíváme jiného boha než první apoštolové.
Apoštol Pavel dává jasně najevo, že vynikající metodou hlásání duchovní pravdy je mluvené slovo. „Bůh
se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní
moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí
ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání… Boží bláznovství je totiž nad lidskou moudrost a Boží slabost je
nad lidskou sílu.“ (1 Kor 1,21.25)
Na rozdíl od Písma
Je chybou si myslet, že svět přijme naše poselství,
když použijeme jeho metody. Nový zákon říká, že
když Kristus přišel na svět, „svět ho nepoznal“(J 1,10),
protože „není z tohoto světa“ (J 8,23). Jak můžeme
věřit, že uspějeme tam, kde Kristus neuspěl?
Sám Ježíš říkal, že křesťané „nepatří světu, jako ani já
nepatřím světu… Prosím za ně. Neprosím za svět, ale
za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji… Dal jsem jim tvé
slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu,
jako ani já nepatřím světu.“ (J 17,16.9.14) Zdůrazňuje, že „skutky tohoto světa jsou zlé“. (J 7,7) Řekl,
že praví věřící nejsou z tohoto světa a prosil o jejich
ochranu před zlým. (J 17,14.15) Protože Duch svatý
stojí proti duchu tohoto světa (1 K 2,12), nemělo by
se evangelium předkládat tímto způsobem a porovnávat se světskými měřítky a zásadami. „Nenechte se
formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat
obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží
vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.“ (Ř 12,2)
Apoštolové také učili, že „přátelství se světem zna-
mená nepřátelství s Bohem“ (Jk 4,4) a že svět znečišťuje věřící (viz Jk 1,27) Proto se křesťanům klade
na srdce: „Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má
v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je
samá touha těla, touha očí, namyšlenost života - nic
z toho není z Otce, to vše je ze světa.“ (1 J 2,15.16)
Pokud si myslíme, že dnešní takzvaný evangelijní
rock, klauni, iluzionisté a další formy zábavy se
mohou legitimně použít k hlásání Božích pravd, jsme
daleko od učení Bible. Písmo jasně říká, že svět je ve
své podstatě „bez naděje a bez Boha.“ (Ef 2,12) Proto
křesťané místo toho, aby si půjčovali k dosažení cíle
světských metod, odešli do světa jako apoštol Pavel
„aby otvírali jejich oči, aby se obrátili od tmy ke
světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne
přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.“
(Sk 26,18)
Evangelizace jako návnada?
Vzhledem k tomu, že většina - zejména mladých - lidí
nechce přijmout evangelium, často se doporučuje,
abychom je „navnadili“ nějakým zábavným programem. Když už je jednou získáme za pomocí metod
současného světa, tak jim nabídneme „návnadu“
evangelia. Tento postup si zdůvodníme slova apoštola Pavla:
„Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi
pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal
ty, kdo jsou pod Zákonem…Pro slabé jsem jako slabý,
abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil.“ (1K 9,20.22) A
tak musíme pro diskuzi použít všechno, co lidé chtějí
slyšet, aby chtěli naslouchat evangeliu.
Ale širší kontext ukazuje, že Pavel mluví o kázání,
(viz v. 16), ne o použití světských metod k evangelizaci. Píše, že při svém kázání a svědectví vždycky
přizpůsobil řeč úrovni chápání svých posluchačů.
Jinými slovy - vždycky mluvil vhodně a přiměřeně.
V uvedeném textu tedy apoštol neříká, že by k evangelizaci používal nějaké „návnady.“ Na druhé straně
vedl lidi k tomu, aby předávali Boží slovo dále jeho
metodami.
Navíc Bůh pověřil církev posledních dní věčným
evangeliem. Toto ustanovení správcovství je nejenom velkou výsadou, ale má v sobě také vážnou zodpovědnost. Protože „od správce se žádá jen jedno aby byl shledán věrným.“ (1 K 4,2) věrnost, k níž byla
církev povolána, nás nutí chránit celistvost poselství
chráněním metod, které používáme k jeho hlásání.
Apoštol Pavel nás proto nenabádá k „lovení“ lidí
zábavnými „návnadami“ a pak je „ulovit“ na evangelium. Píše: „naším kázáním nebyl žádný blud ani
nečisté pohnutky, nebyl to žádný podvod. Naopak!
Bůh nás poctil tím, že nám svěřil evangelium, a tak je
kážeme - ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který
zkoumá naše srdce. Víte, že jsme nikdy neužívali
lichotky ani přetvářku k zakrývání chamtivosti - Bůh
je náš svědek!“ (1 Te 2,3-5)
Povšimněte si následujících dvou bodů z uvedeného
textu:
Zaprvé: Řecké slovo plané přeložené slovem blud
znamená omyl. V konečném významu to také může
být správné. »Evangelium buď je, nebo není pravdivé. V dnešní době máme sklon posuzovat věci
podle špatných měřítek. Často se ptáme: „Funguje
to?“, místo abychom se ptali „Je to pravda?“ Zkouškou pravosti je Boží slovo. Nebezpečí evangelizace
s cílem přitáhnout pozornost posluchačů je nasnadě.
Je zamaskovaná a dosáhne výsledků snadněji než
pravda, kterou je třeba konfrontovat. Prubířským
kamenem každého kázání nebo biblického vyučování
má být otázka: „Je to pravda?“ Pokud je Kristus přítomen pouze jako prostředek k úspěchu, štěstí či čemukoliv jinému, zradili jsme Boží evangelium. Dopustili
jsme se podvodu a klamu, a to i v případě, že se nám
podaří získat následovníky Krista.«1)
Zadruhé: Řecké slovo dolos přeložené slovem
podvod znamená trik, iluzi, návnadu, obratnost,
podvod. V evangeliu není místo pro podvod či manipulaci.
Při hlásání evangelia nesmíme podvádět. Naše hlásání musí určovat metody. Pavel v 1 K 1 říká, že
když Židé chtěli vidět zázraky a Řekové chtěli slyšet
světskou moudrost, odmítl vyhovět jejich přáním a
touhám, protože Bůh mu přikázal hlásat evangelium.
Biblické kázání je úspěšnou metodou evangelizace.
Zapojení mladých
Někdy slýcháme, že tyto současné zábavné metody
jsou jediným způsobem jak zapojit mladé lidi do sborového života. Zastánci tohoto stanoviska tvrdí, že
mladí lidé mají spoustu nádherných talentů a schopností a měli by ve sboru dostat prostor pro jejich
využití – stejně jako tomu bylo u mladých adventních průkopníků. Podle nich v opačném případě ztratí
mladí lidé zájem o sbor.
15
Evangelizační triky
Tento argument není zcela výstižný, a ani biblický.
Je pravdou, že mezi adventními pionýry bylo hodně
mladých lidí. Například James White začal kázat
ve třiadvaceti letech a Ellen Whiteová začala publikovat svá vidění v sedmnácti letech. J. N. Andrews
předstoupil poprvé před evangelizační shromáždění
v jednadvaceti letech a během dalších tří let vydal
35 článků. Uriah Smith se stal redaktorem Review
v třiadvaceti letech. V té době měl napsanou poému
o 35.000 slovech s názvem Varovný hlas doby a proroctví, která vyšla o rok dříve v Review na pokračování. Tito mladí pionýři se liší od mnoha současných
mladých lidí tím, že se obrátili a pilně studovali Bibli.
Tím nepřinesli do Boží služby světské zábavné zvyky.
si plánovat, jak jej budu pozorovat při práci. Přidal
jsem se k davu posluchačů a sedl si doprostřed sálu,
odkud jsem ho mohl dobře vidět i slyšet.
Mnoho současných mladých lidí má mimořádné dary
a schopnosti. Jenže to ještě neznamená, že tyto dary
a schopnosti budou použitelné v Božím díle. To, že
mladý člověk umí hrát na bubny, tančit, předvádět
iluzionistické nebo akrobatické kousky ještě neznamená, že ve sboru potřebujeme při bohoslužbě nebo
evangelizaci pořádat rocková, taneční, kouzelnická
nebo akrobatická vystoupení. Raději bychom měli
vést skutečně obrácené mladé lidi k tomu, aby své
schopnosti využili ve službě pro Pána, než abychom
je vedli do stavu, kdy se ukáže jejich duchovní pýcha
a arogance (viz 1 Tm 3,6)
Obrátil na sebe pozornost všech posluchačů, včetně
mne. Na to jsem nebyl tak docela připraven. V získání pozornosti nemohl selhat. Všechno už měl
zřejmě nacvičené. Na sobě měl čistě bílou vázanku,
bílé ponožky a bílé boty. Dokonce Bible, kterou
držel v ruce, měla bílou vazbu. Paní sedící za mnou
vykřikla: „No není úchvatný?“ a já jsem musel souhlasit. Doopravdy byl. Od prvního okamžiku byl středem pozornosti. Nikdo neslyšel, neviděl ani nemyslel
na nic jiného než na toho „úchvatného“ přednášejícího. Jeho slovům bylo málo rozumět, ale nikdo od
něho neodtrhl pohled a všichni kývali hlavami současně s jeho pohyby v záři reflektorů…
Pošetilé kázání,
ne kázání o pošetilosti
Jasná proklamace Božího slova vždycky byla nejefektivnější metodou hlásání Boží pravdy. Protože
tato metoda byla v protikladu k evangelijním trikům
té doby, označil ji apoštol Pavel za pošetilé kázání.
Adventistický evangelista Carlyle B. Haynes výstižně
ilustroval rozdíl mezi kázáním zaměřeným na Boží
slovo a kázáním zaměřeným na světské metody.
Kazatelna byla dobře osvětlena a ozdobena. Na
stropě nad kazatelnou byly umístěny reflektory, které
na kazatele vrhaly dva světelné kužely.
Byla tam slyšet hudba - instrumentální, vokální,
sborová, sólová, dueta, kvarteta - a dvě trubky hrály
zábavné popěvky, které doprovázel veselý smích
a tleskání. Pak se ozvala impozantní melodie, která
snad měla být známá, ovšem já jsem ji neznal, a po ní
vstoupil na pódium kazatel a sál utichl.
Neposlouchal jsem, jenom jsem se díval. Nemohl
jsem se nedívat. Bylo to úchvatné představení.
Nevím, o čem mluvil, ale pamatuji si, jak se obratně
pohyboval na pódiu…
Evangelizační triky
Když jsem se vrátil do hotelu, snažil jsem si vzpomenout, co měl číst z Bible. Nemohl jsem si vzpomenout, zda vůbec otevřel tu krásnou bílou Bibli.
Přestože jsem si byl jist, že to musel udělat, tak
jsem to nezaregistroval. Poslední věc, na kterou si
mlhavě vzpomínám, než jsem začal dřímat, bylo „Je
úchvatný.“
Dychtil jsem po tom, abych jej mohl vidět na vlastní
oči a poznat zblízka jeho práci. Byl jsem jmenován do
města, kde vedl evangelizační kampaň, a začal jsem
Během několika dalších měsíců jsem při projíždění
země narážel na spoustu bílých obleků a reflektorů.
Šířily se všude jako epidemie. Každá přednáška vypadala stejně a pak zájem o ně opadl - aspoň doufám.
O této události se zmiňuji proto, že ji chci porovnat se
zkušeností, ke které došlo, když jsem byl kazatelem
v New York City. Po několik měsíců jsem četl o britském komentátorovi Georgi Campbellu Morganovi,
kazateli v londýnské Westminster Chapel. Přiletěl do
Spojených států na biblickou konferenci. Neslyšel
jsem ho, ale přečetl jsem všechny jeho knihy.
Jednou jsem navštívil shromáždění, které vedl známý
adventistický kazatel. Měl velkou reputaci a mnoho
mladých kazatelů za ním chodilo pro rady jak zdokonalit svoji práci. Někteří pilně napodobovali způsoby jeho prezentace. Byl jsem pět let na misijní práci
mimo domov. Chodily ke mně zprávy o jeho pracovních úspěších. Jeho inovační metody byly předmětem
mnoha diskuzí.
16
Z ráje do ráje
4 2012
Biblické kázání
Další Haynesovy rady kazatelům:
»Morgan přiletěl do New York City s čtrnáctidenním studijním seminářem, který se konal na Fifth
Avenue Presbyterian Church. Měl jsem z toho
setkání velkou radost a upravil jsem si harmonogram tak, abych se mohl bez přerušení zúčastnit všech jeho přednášek. První přednáška byla
v pondělí večer.
Přišel jsem do sboru půl hodiny před začátkem
přednášky. Kapacita sálu byla 2.500 lidí. Myslel
jsem si, že nebudu mít problém najít si místo
k sezení. Ale mýlil jsem se. Všechna sedadla byla
obsazena. Uvaděč mne zavedl na galerii, kde bylo
naštěstí jedno místo volné. Shlédl jsem dolů do
sálu a s úžasem zjistil, že sál byl plně obsazen.
Kazatel a Dr. Morgan rychle přišli na pódium
a zasedli, shromáždění začalo zpívat a já během
písně sledoval známého kazatele. Ještě nikdy jsem
neviděl za kazatelnou tak neatraktivního člověka.
Byl vysoký a hubený a těžkopádný, až jsem měl
dojem, že pokud nebude v sále hluk, musím při
každém jeho pohybu slyšet chrastění kostí. Na
sobě měl jednobarevný oblek a nebylo na něm nic
nápaditého.
Když se kazatel pomodlil a krátce představil přednášejícího, přišel tento za kazatelnu, otevřel Bibli
- ne bílou - a příjemným hlasem bez dramatických efektů začal číst biblickou pasáž a okamžitě
ji začal vysvětlovat. Byl jsem rád, že jsem si jej
prohlédl ještě před začátkem přednášky, protože
potom jsem k tomu už neměl příležitost. Místo
toho jsem byl zcela upoután a uchvácen způsobem, jakým vynášel poklady z Božího slova. Byly
to jedny z nejvíce vzrušujících hodin mého života.
Nikdy před tím jsem nic takového nezažil. A to se
opakovalo každý večer po celé dva týdny.
Dr. Morgan neměl půvab gestikulace, působivý
přednes ani výřečnost. Nepoužíval mapy, tabule,
obrázky nebo další technické vymoženosti. Ničím
v řeči, gestech ani oblečení neupoutával pozornost
na sebe a neodváděl ji od Bible. Jeho obrovská síla
byla v práci s Božím slovem.
Během pěti minut jsem byl v jiném světě - ne kvůli
jeho výřečnosti - mluvil zcela přirozeně konverzačním tónem. Pasáže z Písma, které měl zkoumat, četl s hlubokou úctou s působivým cítěním.
Nevnímal jsem lidi kolem sebe, zapomněl jsem na
sbor, na mluvčího a na všechno, pouze jsem přemýšlel nad světem, do kterého jsem se ponořil…
Domů jsem přišel omámený uvažováním nad účinností samotné Bible jako zdroje velkého kázání.
Chtěl bych vám vštípit, že takové kázání je zcela
na dosah každému a je tím nejmocnějším, co kdy
člověk může vytvořit. Odložte všechny doplňky,
moderní technické vybavení a nákresy, skoncujte
se show a představeními, přestaňte spoléhat na
zábavu a pompézní displeje a vraťte se zpět k jednoduchému, zřetelnému a mocnému výkladu
Božího slova.
Když jsem se vrátil domů po první přednášce
Dr. Morgana, vytryskla z mého srdce modlitba:
„Bože, učiň ze mne kazatele Tvého dokonalého Slova a nedopusť, abych se někdy spoléhal na něco jiného.“«2)
Ať je to i vaší modlitbou.
Poznámky
1
) Gary W. Demarest, The Communicator’s Commentary Series, svazek 9, 1, 2 Tes 1, 2 Tim, Tit (Waco,
Texas: Word Books, 1984), strana 54
2
) Carlyle B. Haynes, Carlyle B. Haynes Speaks to
Young Ministers (Nashville, Tenn.: Southern Publishing Association, 1968), strany 31-36.
„Mnoho zábav dnešního, i tak zvaného
křesťanského světa, má tentýž cíl, jako
měly kdysi zábavy pohanské. Skutečně
jen málokdo satanovi unikne; tak čeká
na záhubu lidských duší. Používá si po
celé věky divadla, které vzbuzují vášně
a velebí neřest. Satan si používá opery
s okouzlující nádherou a omamnou
hudbou, maškarády, tance, hry v karty,
aby mohl strhávat hradby ctnosti a otevřít
dveře smyslným choutkám. Ve všech
radovánkách, kde vládne pýcha a chuť,
kde člověk zapomíná na Boha a ztrácí ze
zřetele věčné zájmy, zatahuje satan duši
do železných okovů.“ (PP 459-460)
17
Smlouva
„BERIT“ – SMLOUVA
CO JE SMLOUVA?
Abychom se dopátrali uspokojivé odpovědi na
otázku položenou v nadpisu, musíme si nejprve
ujasnit, zda je vůbec třeba nějakých smluv a ujednání.
Slýchávám zajímavou odpověď na otázku, proč se
dělají smlouvy: „Prý proto, aby se porušovaly.“
Zamyslíme-li se nad touto odpovědí, musíme
jí dát do značné míry zapravdu. Všimněme si jen
několika smluv, ať už společenských, vnitrostátních,
mezinárodních, a nevím, které bych ještě vzpomenul.
Jen je smlouva ujednána, vzápětí je porušována.
Proto se dělají smlouvy?
Co je to smlouva
Všeobecný význam
V obecném smyslu je to ujednání dvou nebo i
více stran, buďto písemně nebo dříve i ústně, o určité
věci či záležitosti, o níž se účastníci dohodli. Také je
obvyklé, že účastníci mají stejné podmínky, pokud
ujednání nestanoví jinak. Dnes se téměř vytratilo
ústní uzavírání smluv. Dříve ústně uzavřená smlouva
mezi dvěma subjekty měla stejnou platnost, jako
dnes psaná. (Myšleno v biblických dobách.)
V biblických dobách
Zvláštním znakem starozákonních biblických smluv,
zejména mezi Bohem a člověkem, je její jednostranný
charakter. Už bylo řečeno, že v rovině lidské je
standartní ujednání dvou rovnoprávných subjektů.
Tak tomu ale není v ujednání smlouvy mezi Bohem
a člověkem. Ona zmíněná jednostrannost je patrná
z několika příkladů v Písmu. První zmínka o smlouvě
v Písmu je v 1M 6.18. Přestože člověk padl do hříchu,
jedná s ním Bůh jako s rovným. Ještě výrazněji je to
patrné v jednání s lidmi po potopě, (1M. 9,8-16); a
také s Abrahamem. (1M 15). Je-li rovnost obvyklá mezi
smluvními stranami lidí, mezi Bohem a člověkem není
možné klást rovnítko. Přesto nade vše povznesený
Bůh jakoby se snížil jenom proto, aby mohl s daleko
níže stojícím člověkem jednat na stejné úrovni. Už to
samo o sobě vypovídá cosi o tom, jak mu na člověku
18
Z ráje do ráje
4 2012
záleželo a jak neskonale výhodné podmínky člověku
nabízel. A to ještě nemluvíme o podmínkách. Vše, co
bylo řečeno, si bezpochyby uvědomoval starozákonní
pěvec, který z vlastní zkušenosti znal Boží vznešenost
a šlechetnost. Vyjádřil to otázkou velmi prostou: „Co
jest člověk, že na něho pamatuješ?“ (Ž. 8,5) Také si
to uvědomujeme a občas připomeneme??? Nebo
dáváme najevo svou namyšlenost a ignoraci přesto,
že se snažíme navenek působit dojmem pokory až
zkroušenosti???
Jak je tomu dnes?
Tento jednostranný aspekt Božího jednání s jeho
lidem v minulosti, i dnes, nám chce ukázat stejné a
neměnné Boží jednání, jak tehdy, tak i dnes. Také i
stejné postavení obou smluvních stran, na kterém se
taktéž vůbec nic nezměnilo. Boží smlouva s Izraelem
odpovídá Jeho svrchované vůli a milosti současně.
Právě v tom samém měřítku a poměru je to s Jeho
následovníky, těmi kdo s Ním uzavřeli smlouvu, pro
Pána Boha tak nevýhodnou a pro nás tak neobyčejně
výhodnou. Budeme za to alespoň vděčni, když už
nedokážeme něco více, nebo se budeme ohlížet
po jiných jednotlivcích, či společenstvích, ať už
z vypočítavosti, či z jiných příčin? Stojí nám náš
smluvní partner skutečně za to, abychom jej alespoň
věrně respektovali a nekoketovali s jinými?
Boží smlouva s námi ukazuje, že Bůh se nám
bezvýhradně svěřuje. Očekává proto, že Mu budeme
bezvýhradně patřit a On se s námi nebude dělit
s jinými, ať už se jakkoli jinak náš potenciální partner
jmenuje.
„Budete mým lidem a já budu Vaším Bohem.“
Připomíná prorok a dodává: „Poslouchejte hlasu
mého a konejte všechno tak, jak jsem vám přikázal.“
(Jer. 7,23; 11,4)
„BERIT“ s Abrahámem
Smlouva vznikla velmi zvláštním způsobem. Její
jedinečnost a zvláštnost spočívá v tom, že z ní mají užitek
lidé po několika tisíci letech ještě i dnes. (1M 12,3)
Všechny smlouvy, které Pán Bůh udělal s lidmi,
jak jednotlivci, tak celými skupinami, nebo národem,
neodpovídaly onomu českému významu – smlouva.
My jsme dnes zvyklí rozumět pod pojmem
smlouva tomu tak, že je to ujednání dvou nebo
více subjektů s rovnocennými právy a nároky. Tak
tomu ale nebylo v případech ujednání Boha s lidmi.
To už bylo v začátku pojednání zmíněno. To, co je
míněno oním hebrejským slovem Berit, je ujednání
dvou nerovnoprávných osob. Přesto ale formálně
rovnoprávných. Navzdory tomu je tu ale ještě jedna
neslýchaná zvláštnost. Při sjednaných smlouvách
mezi dvěma stranami jsou dány smluvní podmínky.
Poruší-li některá ze smluvních stran jakoukoli
podmínku, bývá smlouva považována za neplatnou.
Tak tomu ale nebylo v případě smlouvy Berit.
„Berit“ – věčně platná
Ačkoliv se to zdá nepochopitelné a nelogické,
přesto je v Písmu několikrát takové pojetí v pohledu
Boha legitimní a uznávané za platné. Často se o
takové smlouvě hovoří jako o smlouvě věčné, jako o
smlouvě nezrušitelné. (Sd 2,1.2. Iz. 55,3)
Zdá se mi skoro zbytečné se snažit to nějak
vysvětlit tím, že to všechno nějak „přemudrujeme“
z pohledu člověka. Aby si ale někdo nemyslel, že
nějak Pána Boha „doběhne“ tím, že si bude dělat, co
bude chtít a Pán Bůh stejně bude smluvní podmínky
plnit, protože se přece zavázal a slíbil, že je nikdy
nezruší. Takové jednání je zajištěno spolehlivě. Nedá
se nijak obejít. „Protože hned nepřichází rozsudek
pro špatnou věc, domnívá se člověk, že může páchat
zlo.“ (Kaz. 8,11) (volný překlad) Tak je zajištěna
spravedlivá odměna pro všechny a za všechno. I za
to, že by někdo chtěl zneužívat už tak nevídané Boží
dobrotivosti. (Ez 17,15.18.19)
Je celkem zřejmé, že Bůh si přál a dokonce měl
zájem na tom, aby jisté věci, které dovolí, aby se staly
a jisté věci, které byly důsledkem nesprávných činů a
úmyslů, byly zapsány. Bezpochyby proto, aby byli lidé
varováni před důsledky, plynoucími z nesprávného
jednání. To je důkaz toho, že důsledky z nesprávného
a vypočítavého jednání, plynoucí z lehkovážného
smluvního ujednání, nikomu lehce neprojdou. Smluvní
ujednání je přece závazná věc a toho by si měl být každý
plně a zodpovědně vědom, a to jak obyčejný člověk,
tak také vysoce postavený představitel, lhostejno
jakékoli instituce.
František Poslušný
Enochův život v době,
„kdy synové Boží
chodili k dcerám
lidským“
„Enoch byl svatý muž.
srdcem Bohu. Poznal
rodiny a oddělil se
potomků, které káral
zlomyslnost.“ (3SG54)
Sloužil oddaným
zkaženost lidské
od Kainových
za jejich velkou
Podle této výpovědi žil původně Enoch
mezi Kainovými potomky. Je možné,
že jeho pokrevní předchůdci patřili
k těm, kteří se začali stýkat s nevěřícími
Kainovci. Enoch se od nich oddělil, aby
nepodléhal vlivu nevěřících.
„Neohroženě káral hřích. Když lidu
své doby kázal o lásce Boží v Krista
a domlouval jim, aby zanechali
špatností, tepal rozšířenou bezbožnost
a upozorňoval je, že hříšníky zajisté
zasáhne soud. … Bůh vkládá do srdcí
a úst svých poslů odvážné pravdy,
pronikavé jako dvousečný meč.“ (PP 86)
„Zůstal se svojí rodinou tam, kde
mohla být jak jen nejčistší atmosféra.
Někdy chodíval k obyvatelům světa
s poselstvím, které obdržel od Boha.
Každá návštěva se ho bolestivě dotkla…
Po zvěstování bral s sebou domů vždy
některé, kteří slyšeli varovné poselství.
Někteří z nich zvítězili a ještě před
potopou zemřeli“. (MS 42, 1900)
Enoch byl obzvlášť silně věřící muž,
který žil 700-900 let před potopou. Byl to
muž, kterého Bůh podle chronologie v 1M
5. kapitole vzal 667 roků před potopou
do nebe. Bůh ho zde na zemi použil
k přivádění lidí k pokání. Byl to muž víry,
„sedmý po Adamovi“. (Juda 14) Musíme
si uvědomit, že žil v době, kdy lidská
zloba dosahovala téměř vrcholu. Přesto
jeho životní putování v předpotopním
světě bylo příkladné. Enochova životní
dráha znázorňuje život lidí bez hříchu a
ve spravedlnosti těch, kteří budou vzati
ze zkaženého světa do nebe při druhém
příchodu Ježíše Krista.
Armin Krakolinig
19
Kritérium morálky
Kritérium morálky
Môže človek vždy rozlišovať medzi dobrom a zlom?
Biblický text: „Oznámili ti, človeče to, čo je dobré a čo
požaduje Hospodin od teba; iba to, aby si činil súd, miloval milosrdenstvo a chodil pokorne so svojím Bohom.“
(Mich 6,8; paralelne Rim 1,18-20)
1. „Požiadavky predstavené v desatore sú dané ľuďom
na vyučovanie a orientáciu v živote. Je to 10 krátkych,
ale svojou podstatou obsiahlych pravidiel, ktoré upravujú
naše správanie voči Bohu a našim blížnym. Ich podstatou
je láska: ‚Milovať budeš Pána, svojho Boha, z celého svojho
srdca, z celej svojej duše, z celej svojej sily a z celej svojej
mysli a svojho blížneho ako samého seba.’ (Luk 10,27)
Tieto princípy desatora sa vzťahujú na jednotlivé povahové vlastnosti a životné situácie nás ľudí.“ (Patriarchovia
a proroci str. 279)
2. Boží zákon existoval už pred stvorením človeka a riadia
sa ním aj anjeli. Satan padol, lebo prekročil princípy Božej
vlády. Po stvorení oboznámil Boh Adama a Evu s touto
skutočnosťou. V tom čase nebol pád satana zachytení
písomne, Boh ho Adamovi a Eve pripomínal a opakoval...
Aj keď Adam zhrešil a padol, z Božieho zákona nebolo nič
vynechané. Základy desatora existovali dávno pred prvým
hriechom a zodpovedali podmienkam svätého života. Na
týchto princípoch nebolo ani po páde do hriechu nič zmenené, naopak boli rozšírené o pochopenie hriešneho stavu
ľudstva. (Dejiny vykúpenia str. 279)
3. „Po páde Adama, neboli základy zákona zmenené, ale
naopak potvrdené a vyjadrené, aby poúčali padlé ľudstvo.“ (SDA Biblický komentář, str. 1104)
4. „Adam s Evou boli po svojom stvorení oboznámení
s Božím zákonom. Cele dôverovali jeho požiadavkám,
zákon bol vpísaný do ich sŕdc. Keď človek padol do hriechu prestúpením zákona, Boží zákon nebol zmenený, bol
vytvorený plán záchrany pre človeka, ktorý ho mal viesť
späť k poslušnosti.“ (Patriarchovia a proroci, str. 341)
5. „Adam učil svojich potomkov o Božom zákone a vďaka
verným nasledovníkom Pána sa zákon podával z generácie na generáciu. Trvalé pošľapávanie zákona vyvrcholilo
v neodvratnej celosvetovej potope. Zákon sa zachoval
vďaka Noachovi a jeho rodine, ktorých zachránil Boh
pomocou archy, pretože zachovávali Boží zákon. Noach
učil svoje potomstvo desať Božích prikázaní. Od čias
20
Z ráje do ráje
4 2012
Adama Boh ochraňuje svoj ľud, v ktorého srdci je jeho
zákon pevne ukotvený (...zahŕňajúc Abraháma a jeho
potomkov).“ (Dejiny vykúpenia str. 137)
6. „Ak by Boží ľud zachovával Božie prikázania, neboli by
nutné nariadenia predstavené Mojžišom. Mojžiš spísal
všetko do jednej knihy –- povinnosti voči Bohu a blížnym.
Tieto jasné nariadenia, ktoré dal Boh Mojžišovi v súvislosti s povinnosťami Izraelitov medzi sebou i voči cudzím
národom vychádzajú z princípov desiatich Božích prikázaní. Boli predstavené zjednodušenou a jasnejšou formou
preto, aby Boží ľud nebol oklamaný.“ (Dejiny vykúpenia
str. 140)
7. „Boh nám dal svoje sväté prikázania, pretože nás miluje.
Aby nás ochránil pred následkami prestúpenia zákona,
zjavil nám vo svojom zákone princípy spravodlivosti. Zákon
je vyjadrením Božích myšlienok. Keď ho prijmeme v mene
Pána Ježiša, otvorí nám naše srdce. Jeho prikázania nás
pozdvihnú nad moc svetskej ctižiadosti a nad úzkostí
a chránia nás pred hriechom. Bohu záleží na našom blahu.
Dal nám svätý zákon, aby sme v jeho poslušnosti prežívali
radosť.“ (Touha věků str. 296)
8. „Farizeovia vnímali prvé štyri prikázania, ktoré upravujú
vzťah ľudí s Bohom ako významnejšie, než ostatných šesť,
ktoré upravujú správanie sa k svojim blížnym. Prvé štyri
prikázania sa dajú zhrnúť do jedného veľkého nariadenia: Milovať budeš svojho Boha z celého srdca. Ostatných
šesť prikázaní na druhej strane sa dá vyjadriť iným veľkým
nariadením: Milovať budeš svojho blížneho ako seba
samého. Tieto dve nariadenia vyjadrujú podstatu zákona
lásky. Nie je možné pridŕžať sa iba jedného z týchto nariadení a pritom porušovať to druhé... Nakoľko sú všetky
prikázania vyjadrením lásky k Pánu Bohu a k svojím blížnym, vyplýva, že nie je možné pošľapávať čo i len jedno
z týchto prikázaní bez toho, aby sa nenarušila celistvosť
zákona. V tomto duchu učil aj Ježiš svojich poslucháčov, že
Boží zákon nepozostáva z jednotlivých prikázaní, z ktorých
niektoré sú významnejšie ako tie ostatné, ktoré by mohli
byť beztrestne znevažované. Náš Pán predstavil prvé štyri
a posledných šesť prikázaní ako Božský celok, a lásku
k Pánu Bohu možno dokázať len poslušnosťou voči všetkým prikázaniam Desatora.“ (Touha věků str. 606)
S. K. Pipim
Démasův princip
Wilhelm Busch – evangelický farář
úryvek z knihy
„Wird der Schmale Weg verbreitet?“
(Bude úzká cesta rozšířena?)
S bolestí v srdci píše apoštol Pavel o svém bývalém
spolupracovníkovi: „Demas mě opustil a zamiloval
si svět.“ (2Tm 4,10). Kdyby tento Demas žil dnes,
pak by nemusel opustit křesťanskou církev. Zůstal
by, protože by našel pro práci s mládeží obrovské
pole působnosti. Brzy by dosáhl velké cti. Pak by
napsal v mládežnickém časopise (nebo v oddíle pro
mládež) článek, ve kterém by dokázal apoštolu Pavlovi „pietistické“ nebo dokonce „introverzní“ teologii a také, že on, ap. Pavel, je vinen „zákonickou podstatou dosavadní práce v církvi“. V druhém článku
by ap. Pavlovi řekl: „Nesmíme dělat dělicí čáru
mezi světem a církví tak, jak to dělal Jan, když řekl:
Nemilujte svět!“ To nesmíme říkat ani dělat. Demas
by dále řekl: „Sůl patří do polévky a ne vedle hrnce
s polévkou.“ Vidím před sebou sérii Demasových
článků. Píše: Nejde o to říci ne pohanským svátkům.
Musíte s nimi slavit a postarat se, aby to byly pěkné
a milé modlářské svátky pohanského božstva!
Tak podobně by dnes psal Demas.
Mám před sebou leták, který říká: „Příští sobotu
chceme mít slavnost léta. Budeme se těšit, když se
také ty milá slečno, milý mládenče, vaši rodiče a
činovníci sboru budete s námi radovat a zúčastníte
se slavnosti. Pro žaludek a hrdlo jsou maličkosti připraveny. Nemělo by vás to hodně stát. Nechceme jen
jíst a pít, nýbrž také tančit a hrát.“
Kdo by si nevzpomněl na text z 1K 10,7: „Protož
nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno
jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hráli.“
„Také ti starší si přijdou na své. Tedy na viděnou
v sobotu 22. 9… ve 20 hodin v naší církvi. Srdečně
vás zve mládež. Program: polonéza, taneční série
pro všechny, totoloto, taneční série pro začátečníky,
fotbal, národní tanec, čarodějnice atd…“
Ano, tady se může Demas cítit dobře. Koho chceme
touto metodou zasáhnout? Přiznávám, že jsem před
svým obrácením rád tancoval. Když jsem ale začal
následovat Ježíše, skončil jsem s tím.
Nyní si představte, kdyby mi po mém obrácení někdo
navrhl, že můžu dále tančit pod dohledem pastora pro
mládež nebo tajemníka mládeže. Okamžitě bych se smál
a pomyslel bych si: „Jaký to musí být komický taneční
klub, který má odvahu hřešit a zároveň odvahu brát
víru vážně!“ Jsem rád, že Bible mluví proti polovičatosti. Bůh říká: „.. kdybys byl studený nebo teplý!“ Co to
musí být za mládež, kterou chceme získat polovičatostí?!
Bylo mi řečeno, že musíme nejdříve najít cestu
k této mládeži tím, že se tajně s klamem dostaneme
na jejich úroveň a pak vyjde najevo, co skutečně
chceme. Domnívám se, že každý mladý člověk, který
reaguje normálním způsobem, řekne: „Sami nemáte
dost důvěry ve svoji věc, že s ní tak potají zacházíte.“
Vidím, že si zde něco odporuje. Na jedné straně se
snažíme „novou cestou“ získat mládež a na druhé
straně ztrácíme její důvěru tím, že přímo neřekneme,
o co nám jde. Mladý člověk mi bude důvěřovat jen
tehdy, když s ním budu mluvit otevřeně a přímo mu
řeknu: „Chci tě přivést k Ježíši Kristu.“ Když jakýmkoliv způsobem zamlčíme tuto pravdu, pak reakcí
každého mladého člověka bude nedůvěra. Touto
cestou chceme získat důvěru mladých lidí? Jaká to
má být mládež, kterou chceme získat tímto způsobem? Jedno je jisté, že hladovějící duše a hledající
srdce, malomyslní a obtížení nebudou nalezeni. Právě
pro ně je evangelium. Nemáme splnit úkol, který nám
dal samotný Pán?
„Budete mi svědkové“. To je jasný úkol. Jednoduše
řečeno, je to neposlušnost, když křesťané říkají:
„Pane, to neodpovídá naší době. Nemůžeme o Tobě
stále mluvit, musíme pomoci mladým lidem najít
život. Nebo musíme nejdříve najít skutečné vstupní
cesty, než Tě budeme moci poslouchat.“ V mojí Bibli
je napsáno: „Kaž v čas i nevčas!“
2Tm 4,2 - To je jasný návod, ne jak získat úspěch,
ale jak máme splnit svůj úkol. Pán se mě nebude ptát,
zda jsem byl ohlášený, když jsem „vpadl“ do cizího
domu a řekl mladým lidem: „Potřebuješ Ježíše!“
Bude mě soudit, jestli jsem ve své hříšnosti nesplnil
svůj úkol. Dnes přece není žádný: „Nečas.“ Skutečná
nouze, která se projevila v této věci, je to, že nemáme
důvěru ve „skutečné Boží slovo.“
Ubohé křesťanství!
Bůh nám svěřil „dynamit“ v evangeliu, dáváme ho
na stranu a pokoušíme se rozbíjet kameny kladivem.
Ale nyní chci hlasitě volat jménem všech těch, kteří
ještě něco vědí o moci evangelia, jménem všech těch,
kteří si dělají starosti nad tímto zmatkem: „Udělejte
konec tomu, aby Demas vedl naši práci s mládeží.
Chceme, aby tuto práci vedl Pán církve a měla znaky
Jeho nádherných slov.“
21
Dětem
Lana
Krkavci krmí Eliáše
Sotva jsem ukončila předešlou historii, zaslechli
jsme pojednou hlasité volání: „Havrani, havrani.“
Rychle jsme vyskočili ven a skutečně na staré jabloni
seděli černí hosté, kteří v zimě rádi navštěvují okolí
v blízkosti obydlí člověka.
„Teti,“ řekla Liduška, „ty určitě víš nějaký
biblický příběh o krkavcích, prosíme, vyprávěj nám!“
„Ano, ano, vím o tom, jak jednou krkavci
zachránili jednoho věrného Božího proroka od smrti
hladem. Byl to prorok Eliáš. Žil v době, kdy téměř
všichni Izraelité uctívali pohanského boha slunce.
Milující nebeský Otec se rozhodl, že je za to potrestá.
Že jim nebude posílat žádný déšť a že slunce bude
hodně pálit až do té doby, dokud se lidé neodvrátí od
své bezbožnosti a nenavrátí se k Bohu – Stvořiteli
země a nebe.
Prorok Eliáš musel toto Boží rozhodnutí oznámit králi. Bez strachu a s vážností králi oznamoval:
‘Živ jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož obličejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště,
jedině vedle řeči mé.’ A Bůh Eliášovi hned rozkázal,
aby utekl k potoku Karit a skryl se tam od královského hněvu. Eliáš
odešel. Našel tam
ve skalní rozsedlině místo, kde
v noci spal a ve
dne se zdržoval
u potoka. Bůh se
postaral o to, aby
měl
bezpečnou
skrýš a dostatek
vody. Ale odkud
dostane potravu? Nebylo rosy a nepršelo více. Usychala tráva, rostlinstvo, obilí a ani chleba nebylo.
Plynuly dny, týdny a měsíce, a uběhl rok a lid trpěl
hladem a bídou. Také Eliáš, který se stále ještě musel
skrývat, si už nemohl obstarat nic k jídlu. Všechna
tráva i v jeho okolí uschla. Jenom potok, stále čistý a
chladný, tekl a lákal k sobě unavené ptactvo. A přece
Eliáš neměl starost o potravu. On důvěřoval svému
Bohu a věděl, že Bůh ho neopustí.
Když se jednoho dne probudil, poděkoval,
jak to vždycky činil, na modlitbě svému Stvořiteli
za ochranu uplynulé noci. Najednou uviděl zdálky
přilétat ptáky. Zdáli se docela malí. Ale když přiletěli
blíže, Eliáš je poznal. Přiletěli nezvykle blízko k jeho
22
Z ráje do ráje
4 2012
nohám a vůbec se nebáli. A tu uviděl Eliáš, že každý
měl něco ve svém zobáku a měli toho tolik, že měl
docela pěknou a dobrou snídani. Pak krkavci znovu
odletěli.
Eliáš děkoval nebeskému Otci za tak předivně
poskytnutou potravu. A večer, když zase seděl ve
své skrýši a díval se do dálky, uviděl zase přilétající
krkavce. Tak jako ráno i nyní se k němu sletěli a složili
před ním chléb. Každé ráno a každý večer přilétali
ptáci. Nevynechali ani jeden den, aby nepřinesli
Eliášovi potravu.
Eliáš byl samozřejmě rád za tuto jednoduchou
stravu. Kdyby Eliáš nebyl spokojený a přál by si něco
lepšího, Bůh by ho touto cestou přestal živit, ale Eliáš
byl vděčný a spokojený s tím, co dostával. Dostával
to z Božích rukou a byl za to vděčný, proto se o
něho nebeský Otec staral tak dlouho, dokud to bylo
zapotřebí.“
„To bylo moc hezké,“ řekl Pavlíček, když teta
Anna ukončila své vyprávění. „Neznáš ještě nějaký
příběh, ještě o nějakém ptáku?“ prosila Elenka.
„Znám, znám, děti, ale dneska už nebudu
vyprávět,“ smála se teta, „už je čas do postele a spát.
Zítra večer budeme pokračovat.
www.VelkySporVeku.eu
Z dopisů k zasílání Velkého sporu věků zdarma
Děkuji za knihu, přišla v pořádku,…. Touto
knihou se mi dostává do rukou něco, o čem budu
muset dlouho přemýšlet, neboť v mých očích dost
podstatně mění životní zásady, o kterých jsem byl až
doposud pevně přesvědčen že jsou správné. Dokonce
jsem vyhrabal na půdě ještě další dvě knihy od p.
Whiteové, Patriarchové a proroci a Touha věků a
budu je pečlivě studovat. Ještě jednou děkuji. F.K.
Předem Vám chci moc poděkovat za knihy,
které jste mi poslali. Ani neumím popsat pocity,
které mám, když vidím odhodlané Boží služebníky,
ochotné plnit Boží poslání. Chci vás všechny
tímto povzbudit a dodat vám odvahu. Čas, který
máme daný k tomuto úkolu se sice krátí, ale já
jistě vím, že ti, kteří mají být Bohem zachráněni,
zachráněni budou. Z celého srdce se těším na ten
slavný okamžik, kdy budu moci spatřit Beránka,
přicházejícího v oblacích se vší slávou.
Sám úpěnlivě prosím Boha, aby mi ukázal kde
mě chce použít. Chci přispět ke konání velkého
Božího díla. Pán s vámi. J.K.
Dobrý večer, zašlete mi prosím výtisk knížky Velký spor věků, dále Vás prosím o radu ve výběru
církve, zda je pro mě jako prozatím nepokřtěného
vhodná církev bratrská nebo církev adventistů
sedmého dne, nebo jiná církev.
Budoucnost světa a politika církví.
Ještě Vás prosím, pomodlete se za spásu mé duše,
celý život jsem velmi těžce hřešil a všeho velmi lituji,
také se za Vás pomodlím. Děkuji, s pozdravem: J.T.
E. G. White
Dobry den a Buh vam zehnej. Chci se zeptat, je-li
mozne tuto knihu, Velky spor veku zaslat do Skotska
a kdyz ano, jaky asi bude poplatek a jak zaplatit? Ziji
zde jiz 6 let a pral bych si moc tuto knihu obdrzet. Je
to asi 4 mesice, kdy jsem byl zasazen Kristem a jsem
uplne jiny clovek diky Kristu. Nejradeji mam Cirkev
adventistu pro jejich presnost vykladu Bible a
vernosti Bohu, jedineho, praveho a ziveho, stvoritele
nebe a zeme.
Predem dekuji a preji Bozi pozehnani. K.K.
Pozdravuji Vás všechny, kteří sloužíte našemu
Pánu Ježíši Kristu. Touto cestou bych si chtěl
objednat alespoň 15 Ks knihy Velký spor věků,
protože chci dál předávat toto poselství všem,
které mi náš Pán pošle do cesty. Jde o to, že i já sám
jsem ještě před rokem bloudil v bludu římského
katolicizmu a jen díky Boží milosti jsem zaslechl
hlas trojandělského poselství a vyšel z Babylona.
Jsem si vědom, že jsem byl povolán na Pánovu
vinici v hodině dvanácté a tak i prostřednictvím
této knihy chci napomoci mnoha bloudícím
ovečkám k navrácení do ovčince našeho dobrého
pastýře Pána Ježíše Krista.
Děkuji vám všem, a ať vám náš Pán žehná. M.J.
L E N
E.E G.L White
G O U L D
W H I T E
VELKÝ SPOR VĚKŮ
VEĽKÝ SPOR VEKOV
VELKÝ SPOR VĚKŮ nabízí pohled na rozhodující
otázky a uvádí nás do zákulisí světové politiky. Tato kniha
odhaluje vzrušující skutečnosti a také povzbuzující
předpovědi týkající se budoucnosti. Svět se nachází uprostřed
velkého boje. Války zachvacují národy, láska a soucit se
ztrácejí.Existuje východisko?
VEĽKÝ SPOR VEKOV ponúka pohľad na rozhodujúce
otázky a uvádza nás do zákulisia svetovej politiky. Táto kniha
odhaľuje vzrušujúce skutočnosti i povzbudzujúce predpovede,
ktoré sa týkajú budúcnosti. Svet sa nachádza uprostred
veľkého boja. Vojny zachvacujú národy, láska a súcit sa strácajú.
Existuje východisko?
VELKÝ SPOR VĚKŮ odhaluje krok za krokem omezení
VEĽKÝ SPOR VEKOV odhaľuje krok za krokom obme-
naší osobní svobody. To je jeden z nejnebezpečnějších
úkazů dnešní doby. Chcete poznat síly stojící za tímto úsilím?
dzenie našej osobnej slobody. To je jeden z najnebezpečnejších
javov dnešnej doby. Chcete poznať sily stojace za týmto úsilím?
VELKÝ SPOR VĚKŮ objasňuje aktuální situaci ve světě
VEĽKÝ SPOR VEKOV objasňuje aktuálnu situáciu vo
a ukazuje Boží záměr s jeho lidem. Kdo hledá odpověď
na tyto otázky, najde ji s jistotou v této knize!
Mám velkou radost a moc vám děkuji. Co na
to říct... Dostanu zadarmo 20 knih, které mohu
věnovat :) Moc vám chci poděkovat, i když vím, že
církvi se to moc nelíbí. (že někteří lidé se rozhodli
ty knihy rozdávat) Nechápu to: Budu se za vás
modlit, prosím modlete se i vy za náš sbor ve ….,
je to potřeba. Ještě jednou děkuji. Pán vám žehnej.
S pozdravem K.A.
VELKÝ SPOR VĚKŮ je přeložený do více než 78 jazyků
a četly jej milióny lidí. Ve svých rukou máte jednu z nejvýznamnějších knih na světě!
E L L E N
G O U L D
W H I T E
Budúcnosť sveta a politika cirkví
svete a ukazuje Boží zámer s jeho ľudom. Kto hľadá odpoveď
na dané otázky, určite ich nájde v tejto knihe!
VEĽKÝ SPOR VEKOV je preložený do viac než 78
jazykov a čítali ho milióny ľudí. Vo svojich rukách máte jednu
z najvýznamnejších kníh na svete!
•emailem: [email protected]
•poštou na adrese: Velký spor věků, PO BOX č. 23,
Liberec, PSČ 460 14
23
Nabídka knih redakce
Ten, který přichází
Aktuální výklad
7 troubení
Takové je poselství,
které nabízí lidem Bible.
Představuje Ježíše Krista
pověřeného navrátit světu
jeho skutečný úděl. Ohledně
tohoto tématu však panují
jen samá nedorozumění!
Jak divná tvrzení jsou často
přičítána na účet Písma
svatého! A přesto, čteme-li
je správně, poselství Bible
je nádherně srozumitelné,
vyvážené, moudré, .....
Formát A5, 280 stran, cena 99,00 kč + porto
na základě textu Zjevení a
Ducha proroctví.
Armin Krakolinig
Formát A4, 24 stran, cena 10,00 kč + porto
Příběhy Davida Gatese
TAJEMSTVÍ
ZA
SEDMI PEČETĚMI
díl 2.
Dobrodružstvi a nebezpečí
tam, kde je nebe blízko.
Volné pokračování knihy
Misijní pilot
od téhož autora.
Příběhy Davida Gatese
díl 1.
Dobrodružstvi a nebezpečí
tam, kde je nebe blízko.
na základě textu Zjevení a
Ducha proroctví.
Armin Krakolinig
Lana Schlauer
Formát A5, 180 stran, cena 99,00 kč + porto
Aktuální výklad 7 pečetí
Armin Krakolinig
Formát A4, 80 stran, cena 50,00 kč + porto
Aktuální výklad
obrazu šelmy a šelmy
z propasti
na základě textu Zjevení
a Ducha proroctví.
Armin Krakolinig
Formát A5, 180 stran, cena 99,00 kč + porto
Joe Crews
Zakladatel vydavatelství
Amazing Facts
Formát A4, 40 stran, cena 35,00 kč + porto
Studijní jitřenka I
leden-červen
Studijní jitřenka II
...Přemýšlím o tom, co musím
červenec-prosinec
učinit pro ty, kteří patří k církvi
Sestaveno z citátů Ducha
prorockého
ostatků... „a nevíš, že jsi
bídný, a mizerný, i chudý
i slepý, i nahý...“
Formát A5, 50 stran, cena 10,00 kč + porto
Pavel Toman
Tel: 461 722 304;
731 466 485
pro objednání
Formát A5, 520 stran, cena 100,00 kč + porto