květen 2011 - Farnost.cz

od sv. Františka
 občasník choceňské farnosti 
květen 2011
Váţení přátelé,
bylo nám dopřáno společně oslavit
další Velikonoce našeho ţivota.
Nově a snad i hlouběji jsme
se setkali s Ukřiţovaným
a Vzkříšeným Pánem. Ať nás
tento velikonoční přechod
("pascha") ze stínu smrti do
světla nového ţivota naplní
nezměrnou radostí a vděčností. Radujme se z toho, ţe
patříme Kristu, a nebojme se
o tento poklad podělit
s druhými.
To Vám ze srdce přeji
a k tomu Vám ţehnám
o. Jiří
Ze ţivota farnosti
Modrý bál
Letošní ročník benefičního Modrého bálu nám přinesl opět něco jiného,
ale zároveň si ponechal své speciality. Tento rok jsme mohli své střevíce
protančit jiţ 26. února a to v Panském domě v Chocni. Organizaci tohoto
plesu si i letos vzala na starost mládeţ z choceňské farnosti.
Nálada
byla
opravdu
veselá
a atmosféra
příjemná.
Kaţdý
z účastníků
u vstupu dostal malý
dárek
v podobě
kvetoucího čaje pro dámy
a vlaječky Sluneční školy
do klopy pro pány a také
sklenku vína. Velký dík
patří cukrárně U Antonů,
díky které jsme se mohli
osvěţit a zchladit jejich jedinečnou zmrzlinou. Návštěvníci se mohli posilnit
jak domácími laskominami, tak preclíky či koláčky, za které vděčíme
pekařství U Lifků. Dalším sponzorem nám byl Grantis, tisk z Ústí nad Orlicí.
Za podporu jsme dále vděčni mnoha menším dárcům a všem lidem, kteří
přišli – letos nás bylo 430.
Na začátku plesu jsme zhlédli krátkou prezentaci o Sluneční škole, kam
letos poputuje výtěţek, který činí 60 000,- a jeţ nadace Divoké husy navíc
ještě zdvojnásobí. V průběhu nás čekaly ještě dva výstupy – pěknou
choreografii předvedl soubor PROZATÍM z Chocně a před půlnocí prozářila
choceňské náměstí ohnivá show.
K tanci hrála nám jiţ známá
hudební skupina The five band.
Doufáme, ţe i vám se ples
líbil a byl dobrým kulturním
obohacením. Těšíme se zase příští
rok.
Anna Kašparová
2
Postní duchovní obnova – 12. 3. 2011
Duchovní obnovy vedené P. Kolovratníkem jsou hluboce lidské
a dotýkají se toho, co proţíváme. Tentokrát jsme se zabývali pojmy
pravdivost, posuzování, pokání…
Často se zamýšlíme nad pravdou a chceme podle ní ţít. Ale co je
pravda?
Obecně platí, ţe pravda je shoda poznání rozumu se skutečností
kolem nás. Do rozumu se však poznání dostává přes smysly. Zde je úskalí –
naše smysly nás „neinformují“ přesně (kdyţ si zapomeneme brýle, špatně
vidíme; kdyţ jsme roztrţití, přeslechneme; kdyţ jsme zranění, špatně
vnímáme). Někdy také odezíráme druhé podle toho, jak to máme v srdci
poskládáno: „Podle sebe soudím tebe.“ I kdyţ se nám věci nějak jeví,
je třeba nespěchat se soudem, dát si na čas… Přibliţovat se k druhým
lidem s pokorou. Nikdy nemohu říci: „Toho člověka znám!“
Objektivní posuzování skutečnosti je těţké, vyţaduje úsilí, námahu
a dobrou vůli. Nesmíme se řídit svými sympatiemi (líbí se mi to) ani antipatií
(to je mi protivné, to se mi nechce). Jediný správný postoj je empatie.
Nerozhodnout se podle toho, co se mi chce nebo nechce, co se mi líbí nebo
nelíbí, ale podle toho, co je třeba.
Takovýto postoj předpokládá vyzrálost, odstup od věcí a uzdravené
srdce. (Kdyţ něco proţijeme, jsme na to citliví, to je dobře, ale je třeba se
s tím srovnat, nechat to Kristem uzdravit.)
Pravda nemusí být to, co tvrdí většina. Je třeba přemýšlet a pracovat
na svém poznání. Kvalita našeho ţivota závisí na poznání Boha. Čím větší
máme poznání Boha a boţích věcí, tím kvalitněji můţeme ţít.
I poctivý člověk, kdyţ nemá správné poznání, můţe ţít špatně.
Je třeba se modlit a prosit Boha, aby nám ukázal pravdu o nás, co máme
změnit. Bůh nám odpovídá skrze Písmo svaté, různé situace, posílá nám
do cesty jiné lidi. Odloţme tedy zklamání a s odstupem přemýšlejme o tom,
co nám druzí řekli. Na sebe nevidíme, potřebujeme oči ostatních. Nechme se
vést Duchem Svatým. Přes různé někdy i těţké situace nás očistí, uzdraví
a uvede do pravdy.
Z našeho poznání pak vyroste touha něco změnit. Něco poznáme,
pochopíme a pak konáme jinak – lépe. A to je pokání. Vyjít znovu a konat
lépe.
Dáša Filipová
3
P. Josef Bartoloměj Kulhavý OP a jeho kulaté narozeniny
Ţe není Knířov vesnice jen tak ledajaká, věděli jsme od školních let.
Na tamější faře sídlil totiţ pan vikář, který nás kaţdoročně přijel přezkoušet
z náboţenství, ale i patřičně poučit o jejich historickém kostelíku, který
z malého vršku obhlíţí celý širý kraj.
Kdyţ jsem se provdala do mlynářského rodu Syrových, získala jsem
nové příbuzenstvo ve Viznarově. Švarný mlynář Václav a jeho usměvavá
Libuška pocházející z Brtče měli rok před námi, také za války, svatbu právě
v Knířově. Na knířovský kostel nedali dopustit. Jeho obraz namalovaný
Václavem Peřinou zdobil parádní světnici ve mlýně po celá léta jejich
manţelství.
Nadšení pro Knířov sdílel i páter Kulhavý. Zasadil si tam na farní
zahradě pár ovocných stromů, aby mu rodily, aţ se tam jednou vrátí na
výměnek. Tak nám to vyprávěl po svém nástupu v Chocni.
Bylo – nebylo, fakt je, ţe já jsem v Knířově nikdy nebyla. Aţ letos,
v pátek 25. března při knířovské pouti a oslavě 90. narozenin P. Kulhavého,
pozdě, ale přece, s náručí plnou proseb i díků jsem tam doputovala i já.
Pepíček, jak jsme mu v Chocni vţdycky říkávali a jak si to téţ
dovolím v této vzpomínce, nás u hřbitovní branky přivítal radostným: „Aţ
z Chocně jste za mnou přijeli,“ a pak
hned, jen tak v lehoučkém sáčku,
sviţně zaběhl do kostela, aby se
společně s farníky pomodlil růţenec.
Kostelík
z
13.
století
zasvěcený Zvěstování Panny Marie je
půvabný a intimně osvětlený obraz
Knířovské Madony vhání slzy do očí
...
Za zpěvu písně Budiţ věčně
velebena ... doputovalo poutní
procesí, motorizovaní ordináři, okolní
spolubratři, světlí i tmaví ministranti.
Teprve potom do chrámu
vešel slavnostní průvod vedený
biskupem
Josefem
Kajnekem,
ozbrojeným
biskupskou
berlou
a vystrojeným slavnostní mitrou, aby
si přivedl k oltáři uţ rovněţ
4
vystrojeného oslavence.
Pod obrazem vlídné Madony obklopili všichni ti církevní velikáni
skromného Pepíčka, aby mu byly předány dary, květiny i díky farníků
okolních obcí.
Pan biskup ve své promluvě propojil svátek Zvěstování a jeho kredo
"Staň se mi podle Slova Tvého" s celoţivotním Pepíčkovým údělem. Studie
na vysokomýtském gymnasiu, skauting, seminář, svátost kněţství, odebrání
státního souhlasu, práce ve fabrice, po částečném uvolnění znovu sluţba
církvi. Knířov, Vysoké Mýto, Choceň - kde se stal největší zázrak jeho
ţivota. Poznámka pro mladé, kteří nepamatují:
Tenkrát, bylo to večer o svatodušních svátcích, přepadli Pepíčka na
choceňské faře lupiči. Svázali jej telefonní šňůrou, připoutali k noze stolu
a s odcizenou kostelní pokladničkou zmizeli. Jak málo chybělo k tomu, aby jej
stihl osud pátera Kubíčka, Vrbíka a dalších.
Potom zmínil pan biskup léta devadesátá a následné Pepíčkovo
odvolání do zdevastovaných severozápadních Čech. Svou emotivní promluvu
ukončil pak upřímným přáním, aby se oslavenec šťastně doţil další
devadesátky. Na to mu Pepíček s humorem vesele odpověděl: „Ale, ale, otče
biskupe, přátelům by se nemělo přát nic zlého.“
Pokračovala slavnostní mše, díky, prosby i závěrečné poţehnání.
Ale to ještě zdaleka nebyl konec! Veselilo se na faře i před farou, kde
se roznášely tácy s četnými dobrotami slanými i sladkými. Já sáhla
samozřejmě profesně po koláčích a mohu potvrdit, malé i velké byly
výborné!
Milý otče Bartoloměji, ještě jednou přejeme přízeň a pomoc Boţí do
dalších let. I kdyţ svá výměnkářská léta trávíte od Knířova daleko, máme
Vás i v okolí všichni rádi a nezapomínáme na Vás!
Anna Syrová
Horské klubání ve Špindlerově Mlýně
8. – 10. 4. 2011
V pátek 8. dubna jsme měli sraz na nádraţí v 10:45. Paní učitelka
Krsková nám koupila jízdenky a vyrazili jsme. Jeli jsme do Hradce Králové,
kde jsme měli přestoupit na autobus do Špindlerova Mlýna, ale strašně
dlouho jsme čekali, protoţe autobus měl kousek před Hradcem nehodu.
Takţe jsme do Špindlu dorazili později. Další autobus nás zavezl aţ na
Erlebachovu boudu, kde jsme dostali klíčky od chaty David a šli jsme se
ubytovat. V šest hodin jsme šli na večeři, měli jsme výbornou polévku
5
a blbouny. Potom se představovala jednotlivá misijní klubka a povídala
o sobě. To trvalo strašně dlouho, takţe pak uţ jsme šli spát. Ráno jsme
v 7 hodin vstávali, pak jsme měli hezkou a rychlou mši svatou a po ní snídani
formou švédských stolů.
Po ní byly různé
skupinky činností. My
jsme měli kontinentální
soutěţe,
např.
jsme
přenášeli
zraněného,
skákali se svázanýma
nohama,
přenášeli
čínskýma hůlkama nebo
brčkem... Po soutěţích
jsme šli na oběd a pak
nás P. Šlégr vyslal na
hon odpadků. Našli jsme
při něm skleněnou láhev
s červenou
tekutinou,
která vypadala jako barva. Odpoledne jsme šli na výlet do přírody.
Po večeři říkali dobrovolníci křešťanské a misijní vtipy a předváděli
scénky.
V neděli po mši svaté jsme se šli uţ balit a po obědě jsme vyrazili
domů, kde skončil náš výlet. Nejvíc se mi líbily snídaně a kázání P. Šlégra
při sobotní mši.
Klárka Šimková
Setkání dětí na faře 16. 4.
Jako kaţdý rok jsme se
s dětmi z naší farnosti sešli na
předvelikonoční program na
faře. Vyráběli jsme ozdobné
květináče a jiné drobnosti, které
se pak prodávali na Květnou
neděli. Přitom jsme si povídali
o velikonočních událostech,
zamýšleli
se nad
jejich
smyslem. A poté přišlo to, na
co se kaţdý těšil - velikonoční
6
večeře. Kaţdým rokem se nám daří více se přiblíţit pravé ţidovské
pesachové večeři, takţe jiţ podruhé jsme měli opravdového pečeného berana
(toho sladkého z piškotů taky - mňam). Nekvašené chleby a víno (pro děti
nealkoholické) jsou pro nás jiţ samozřejmostí, letos přibyl i charosset
(namletá jablka s ořechy, rozinkami a medem - moc dobré) a vařená vejce.
Nové vybavení a uspořádání horních prostor fary nám umoţnilo proţít tento
obřad skoro jako učedníci s Pánem Jeţíšem, tudíţ téměř vleţe. P. Jiří seděl
uprostřed nás jako otec v ţidovské rodině a připadali jsme si jako jeho děti.
Bylo to hezké, velmi příjemné a pak posilněni jak duševně, tak fyzicky jsme
se vypravili na úklid kostela.
Magda Málková
Pašijové hry pohledem z mlčícího davu
Kdyţ si čtete nějaký příběh a chcete se dostat víc do jeho děje,
představujete si, ţe jste jeho účastníkem. S blíţící se postní dobou přišla
nabídka od DS Jirásek zúčastnit se divadelního ztvárnění Jeţíšova příběhu
jako „mlčící“ dav.
Po nabídce u mě přišlo váhání, jestli se „upsat“. Informace, ţe půjde
tak o jednu nebo dvě zkoušky, u mě rozhodla. Realita četnosti nácviků byla
nakonec kapku jiná. Do jistého neklidu mě přiváděl i fakt, ţe domluvený čas
začátku zkoušek se „tak nějak nehrotil“. Pak uţ jsem taky měla tendenci
začátky „tak nějak nehrotit“, coţ mě přivádělo do neklidu ještě většího.
Zajímavě na mě působilo např. obsazení rolí. Předesílám, ţe skoro
nikoho z herců neznám osobně, takţe na mě mohl zapůsobit jen klamavý
první dojem. A kdyţ reţisér určoval role a přicházeli k němu Jeţíš s „čírem“
na hlavě a apoštolové vousatí, zarostlí, dlouhovlasí...přírodní typy, jen jsem si
řekla TÝÝÝJÓÓÓ.. Ale kdo jste viděl výsledek, tak spolu se mnou musíte
uznat, ţe ve finále byli báječní! Třeba příchod Jeţíše s učedníky k našemu
„mlčícímu“ davu působil neobyčejně.
Přestoţe to tentokrát bylo uţ „jen“ divadlo, vyprávělo o reálné hrozné
události. A ačkoli jsem byla blízko jen divadelnímu Jeţíšovi, kterému důtky
netrhaly záda, Jeţíšovi, na kterého postupně přistříkávali divadelní krev,
Jeţíšovi, který nesl jen divadelní kříţ a trpěl jen jako, působilo na mě
všechno mnohem silněji, neţ kdyţ o těchto událostech slyším nebo vidím
obrazy v kostele na zdi.
7
Vím, ţe kdo z vás sledoval tohle představení jako divák, neměl
moţnost vidět všechno z dostatečné blízkosti. Doufám ale, ţe i vy jste aspoň
v částečné míře mohli proţít něco podobně důleţitého jako já.
Ví.
Měli jsme si vybrat, do které skupiny budeme patřit. Budeme chválit
Jeţíše nebo volat „Ukřiţuj!...“
Jak bych se byla rozhodla tehdy? Copak bych se byla opravdu přidala
k těm zlým? Nebylo volání po nespravedlnosti jen výsledkem všech
kompromisů v ţivotě těch, kteří zradili?
Zvolila jsem si druhou skupinu, abych si uvědomila, ţe vţdy…
 Kdyţ jsem nedůsledná, volám: „ Ukřiţuj pravou lásku“
 Kdyţ chci být na prvním místě, volám: „Ukřiţuj…
 Kdyţ se nerozhoduji zodpovědně, volám: „Ukřiţuj…
 Kdyţ si volím pohodlnější cestu, volám: „Ukřiţuj..
 Kdyţ ….
 Kdyţ…
 Kdyţ…
Marie Carbová
Probuďte se, kosti suché
Tato slova mě neustále pronásledovala během celé postní doby.
Při promluvách otce Jiřího, při jeho středečních výkladech evangelia i při
všech jeho aktivitách, které připravoval po celou postní dobu.
Moţná, ţe těmito slovy, hlavně nadpisem, rozčilím své vrstevníky,
ale nebudete-li souhlasit, pak mě můţete opět zkritizovat, je to moje
subjektivní poznání, které chci a musím napsat.
V době postní otec Jiří připravoval různé akce, nejen pro děti,
ale i pro dospělé. Zajímavý byl i večer, kdy nás seznámil s internetovou
stránkou naší farnosti, s bohosluţbami ve farnosti i ve filiálkách.
Vrcholem celé postní přípravy byly „Pašijové hry“. Děkuji a obdivuji
všechny účinkující, kteří museli věnovat mnoho svého volného času, několik
nedělních odpolední, aţ vše vyvrcholilo na Květnou neděli. Záţitek byl
úchvatný a strhující, aţ šel mráz po zádech. Vše bylo velmi dobře
zreţírováno a nádherně provedeno. I výběr hudby zapadal do strhujícího děje.
Ještě jednou všem patří velké díky.
8
Doba postní skončila velikonočním triduem, od konce bohosluţeb na
Zelený čtvrtek do začátku velikonoční vigilie jsme se střídali v adoraci před
svatostánkem trpícího, umučeného a nyní ţivého, vzkříšeného Krista. Tyto
tiché chvíle jsou velmi obohacující pro kaţdou duši.
Vyvrcholením celé postní doby i tridua byl velikonoční vigilie. Opět
zapůsobilo výtvarné cítění otce Jiřího, který přinesl nové zpestření,
bohosluţbu doprovázela projekce obrazů na plátně před hlavním oltářem,
která doprovázela příchod věřících se světly do chrámu i při dalším čtení ze
Starého zákona, byla úchvatná.
Čas bohosluţby, ačkoliv byl dosti dlouhý, ale ne nudný, opět jsme
odcházeli naplněni bohatými proţitky, s velkým obohacením, přijetím
a pochopením velké Kristovy lásky.
Nyní se připravuji péct nekvašené chleby, které budou slouţit při další
aktivitě otce Jiřího a Martiny K., při poznávání ţivota izraelského národa
a křesťanů (jako malá doplňující pomůcka pro ţáky základních škol).
Zdravím vás, děkuji za pozornost a vše dobré do dalších dnů
a poslouchejme a vnímejme.
Eva Sládková
Nové internetové stránky farnosti
Ano, dočkali jste se. Nové internetové stránky farnosti jsou jiţ
v provozu. Kdo za nimi stojí, co je na nich zvláštního a jak fungují?
Jiţ na podzim jsem podnikl jednání s brněnskou internetovou
agenturou webProgress o moţnosti sponzorského vytvoření nových stránek
naší farnosti. V následujících měsících jsme se několikrát setkali v dialogu
nad jejich designem a strukturou. Svými návrhy přispěli i někteří mladí
farníci. V předjaří se přátelům z webProgressu podařilo vyšetřit čas a energii
na nekomerční produkt pro nás. Byl doladěn definitivní návrh designu
i struktury a začaly týdny práce na realizaci formy i obsahu. Firma pracovala
na redakčním systému šitému na naši míru, Martina Krsková a já jsme
zapracovali na obsahovém naplnění webu. V sobotu 2. dubna 2011 byla
internetová stránka spuštěna do ostrého provozu, i kdyţ jsme ještě
v následujících dnech vychytávali její nedostatky.
Nové stránky jsou vytvořeny ve stylu nejnovějších tendencí vývoje
světového internetu. Vsadili jsme na moderní pojetí designu (např. nové logo
farnosti), výrazné barvy (červená, bílá, černá), "čistý" aţ minimalistický
vzhled, velká písmena, poněkud retro font (Georgia) a korektní internetovou
syntaxi (interaktivní odkazy důsledně podtrţené). Orientaci na stránce
usnadňuje jednoduché menu v hlavičce (v podstatě jde o 5 šuplíků, které
9
obsahují budoucnost, minulost, informace kancelářského typu, vše o ţivotě
farnosti a obligátní kontakt). Kdo se nechce příliš zanořovat do struktury
stránky, má moţnost vyuţít v současnosti velmi oblíbený prvek: spodní
patičku, která nabízí shrnutí nejdůleţitější nabídky (zájemce o křest si klikne
na poloţku "Křest", turista se dostane okamţitě třeba na "Hemţe" a farník na
"přípravu na neděli" či na "poslední fotogalerii"). Pouhé zobrazení úvodní
stránky poskytne návštěvníkovi během několika sekund základní představu
o aktuálním ţivotě farnosti, ať jiţ prostřednictvím poutavé "reklamy"
zaloţené na síle obrazu (viz úvodní flashová prezentace), tak díky několika
aktuálním novinkám, které jsou prezentovány velmi jednoduše a synteticky.
Stránka je fyzicky umístěna na serveru webProgressu v Brně a její ovládání
je poměrně snadné díky sofistikovanému redakčnímu systému.
Co od této stránky čekáme a co čeká nás? Na prvním místě je třeba
zaplnit dluhy: vybrat, upravit a nahrát nejlepší fotografie z podzimních
a zimních farních akcí, doplnit solidním obsahem nové sekce (např. svátosti,
předchůdci, kapličky, kronika), zprovoznit funkci inzerce apod. Vytvoření
stránek nebylo snadné, ale jejich dlouhodobé a flexibilní obnovování nebude
o moc snadnější. Hledáme tedy nové spolupracovníky, kteří by nám pomohli
s průběţným udrţováním určitých sekcí (rubrik) stránek.
Celý projekt můţe mít
blahodárný dopad na ţivot
a poslání
nás
jako
společenství
křesťanů
v Chocni: informace mezi
námi budou moci kolovat
lépe a rychleji; lidé mimo
kostel budou mít usnadněný
kontakt s námi a budou moci
srozumitelněji zachytit naše
svědectví;
budeme
ekonomičtější a ekologičtější
- náklad papírových vydání Drobečků bude klesat a důleţitost kostelních
nástěnek bude stále menší. V neposlední řadě si od "daru" těchto stránek
slibuji zlepšení našeho aktivního zapojení do ţivota farnosti, jakoţ i kultivaci
našeho smyslu pro mediální rozměr naší činnosti a povzbuzení starší
generace k odvaze vyuţívat moderní technologie.
Nezbývá neţ poděkovat za velkorysé sponzorství internetové agentuře
webProgress, s. r. o. a odkázat na jiţ známou adresu: www.chocen.farnost.cz
P. Jiří Pešek
10
Okénko pro děti
Ahoj kluci a holky!!  Dneska je první den měsíce května. Víte,
kterému svatému je zasvěcen? A jakou modlitbu se k němu modlíme?
Odpověď zkuste najít v tajence.
nádobka na svěcenou vodu
procesí jinak
po smrti následuje … věčný
pozlacený podtácek
místo, odkud kněz káţe
proměněná hostie
věţ se zvony
Liduš Luxová
Okénko pro mládeţ
Diecézní setkání mládeţe
V sobotu před Květnou nedělí, letos to bylo 16. dubna, se v Hradci
Králové kaţdoročně koná Diecézní setkání mládeţe. Tímto způsobem se
slaví Světový den mládeţe, který připadá na Květnou neděli. Já jsem se
tohoto setkání zúčastnil jiţ poněkolikáté. V dopoledním programu jsme
dostali zajímavé podněty pro ţivot jako např. pravidelná ranní čtvrthodinová
modlitba, jeţ nám pomůţe proţít celý den s Bohem. Poté jsme byli
povzbuzeni svědectvími ze školního i farního prostředí. Odpoledne jsme ve
skupinkách plnili úkoly na různých stanovištích v centru Hradce a výsledkem
této hry byla společná stavba
papírové katedrály v parku. Kaţdá
skupinka musela získat cihlu.
Kdyby byť jediná cihla chyběla,
katedrála
by
nemohla
být
postavena. Byl to krásný příklad
toho, ţe záleţí na kaţdém
jednotlivci, ale jedině společně
můţeme něco vytvořit. Poté
následovala krásná mše v katedrále
11
Svatého Ducha, kterou vedl otec biskup Josef. Po mši se ve vedlejším kostele
hrály „Moravské pašije“. Celé setkání se mi velmi líbilo a dokázalo mě
znovu nastartovat. Velmi mě obohatilo a povzbudilo také setkání s mnoha
mladými lidmi z různých koutů naší diecéze. Díky tomu si člověk nepřipadá
sám.
Fanda Filip
Kulturní okénko
Osobnost-vlast-hodnoty
Váţení přátelé,
ve středu 23. března 2011 jsem se účastnila konference, kterou
pořádala Pedagogická fakulta UHK ve spolupráci s Diecézním teologickým
institutem u příleţitosti 800. výročí narození sv. Aneţky České.
Tématem konference bylo: Osobnost-vlast-hodnoty
Přednášeli: prof. Petr Piťha, prof. Jan Sokol, Mons. Dominik Duka
OP, prof. Rudolf Zahradník, literární historik Jaroslav Med a novinář Karel
Tejkal.
Všichni tito muţové se zamýšleli nad důleţitou potřebou (resp.
nutností) člověka (hlavně mladého, dospívajícího) mít dobré vzory v jiných
lidech.
Jakmile přijdeme na svět, lidé nás obklopí a nutně, ať vědomě
či nevědomě, nás ovlivňují tím, jak se chovají, co po nás chtějí, jaké hodnoty
vyznávají atd.. Nejdříve jsou to rodiče a nejbliţší příbuzní, od kterých se
učíme mateřskou řeč, hygienické a stravovací návyky,… Později do našeho
obzoru vstupují hrdinové z pohádek, románů, filmů, ale i historické osobnosti
nejen našeho národa. Velmi důleţitou postavou v ţivotě kaţdého člověka
v naší západní civilizaci je právě učitel či učitelé, se kterými se v ţivotě nutně
setkává a kteří mohou velmi radikálně poznamenat jeho ţivot. Tato
skutečnost byla na přednášce zvláště vypíchnuta, jelikoţ posluchači byli
povětšinou budoucí pedagogové. Dva z příspěvků přednášejících byly právě
osobní vzpomínky na výrazné osobnosti učitelů.
Bohuţel bylo konstatováno, ţe v dnešní době je pozitivních, dobrých
kvalitních osobnostních vzorů zoufale málo.
A otázka zní: Co můţe udělat kaţdý z nás, aby se situace změnila?
Na sympoziu v Hradci se shodli na tom, ţe učitelem je vlastně kaţdý z nás.
Nemusí stát zrovna za katedrou, můţe stát za kuchyňským stolem,
12
za přepáţkou na úřadě či za pokladnou v obchodě. Lidé se s tím, jak se
k sobě chovají, jak myslí, nutně navzájem ovlivňují a spoluvytvářejí tak své
hodnoty a ţivoty. Kaţdý z nás, ať chce nebo nechce, je pro druhé vzorem.
Teď jen na kaţdém z nás záleţí, jakým vzorem bude, zda přitahujícím,
hodným následování (jako sv. Aneţka), či odstrašujícím, odpudivým. Je to
opravdu závaţný úkol pro kaţdého z nás. Nemyslíte?
Kateřina Pascucci
FESTIVAL JEDEN SVĚT
Přátelé,
v rámci mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských
právech JEDEN SVĚT jsem zhlédla film s názvem BEZ MÍSTA.
„Celý rok sledovala autorka snímku čtveřici postav snaţících se
zapomenout na válečné utrpení a doufajících v moţnost začít nový ţivot.
Všichni nuceně opustili Čečensko, neboť většině z nich hrozilo nebezpečí
fyzické likvidace. Zoufale se proto snaţí uchytit v zemích západně od
ruských hranic, kam se jim podařilo dostat a kde se však musejí při ţádosti
o azyl podrobit poniţujícímu procesu - v Polsku stejně jako v Rakousku.
Musejí dokázat, ţe jsou tím, za koho se vydávají, a ţe - kdyby neutekli ze své
země - hrozila by jim smrt. Jak to ale mají udělat? A uvěří jim vůbec
někdo?“... Takto přibliţuje obsah dokumentu komentář na propagačním
letáku výše zmíněného festivalu.
Jednalo se o čtyři rodiny, které se snaţí dostat azyl tady u nás
v Evropě (dvě v Rakousku, jedna v Polsku a jedna na Ukrajině). Jen jedné
z nich se to ve filmu podařilo.
Rusko v čele s Vladimírem Putinem se snaţí Čečence jednoduše
zlikvidovat. Za války byly rozbombardovány skládky radioaktivního odpadu.
Tisíce dětí trpí rakovinou krve, jiné přišly o končetiny. Lékařská péče je
nedostupná, v zemi je víc neţ 70% nezaměstnanost uměle udrţovaná.
Po zhlédnutí filmu následovala debata. Byl přítomný také jeden
manţelský pár uprchlíků z Čečenska, který dostal po dlouhých letech u nás
v Česku povolení k pobytu. S Ruskem si to nikdo nechce rozházet, proto se
kaţdý bojí dát těmto lidem politický azyl. Pan Putin nechává beztrestně
zavraţdit novináře, kteří mají odvahu napsat pravdu (např. Anna
Politkovská). I naše novinářka Petra Procházková byla z Ruska vyhoštěna.
Ta paní z Čečenska (která mimochodem mluvila velmi dobře česky),
si udělala kurs na zdravotní sestru, ale v Pardubicích nemůţe najít
zaměstnání...
13
Proč tohle všechno píšu? Protoţe si myslím, ţe je naší povinností
zajímat se o dění kolem nás, abychom dokázali správně reagovat, aţ to od
nás bude ţivot vyţadovat. Měli bychom se také učit rozlišovat závaţnost
a důleţitost informací. Jsem ráda, ţe jsem člověk a iniciativa jako festival
JEDEN SVĚT, který kaţdoročně probíhá v naší republice, mě utvrzuje
v přesvědčení, ţe lidí, kteří na své lidskosti pracují, je víc, neţ si myslíme!
Kateřina Pascucci
LEHCE HUMORNÉ VELIKONOČNÍ ZAMYŠLENÍ
Aţ příště budeš mít pocit, ţe s tebou Bůh nic nesvede, vzpomeň si, ţe…
 Abraham byl příliš starý
 Jeţíš v pubertě utekl rodičům
a ještě se divil, co mají za problém
 Sára byla neplodná

Učedníci usínali při modlitbě
 Izák byl přehnaně důvěřivý
 Petr se vytahoval, a pak zapřel
 Jákob byl úskočný
Krista
 Lea byla ošklivá
 Marta byla tak trochu
 Josef Egyptský proţil těţkou
workoholička
šikanu

Její sestra Marie zas nebyla zrovna
 Mojţíš měl zráňo z dětství a byl
akční
agresivní

Marie Magdaléna byla prostitutka,
 Gedeon měl strach a chtěl utéct
a ještě k tomu posedlá
 Rachab byla prostitutka

 Jeremiáš a Timotej byli příliš mladí Samařská ţena byla několikrát
rozvedena a ţila „na hromádce"
 David měl na kontě cizoloţství
 Zacheus byl malý
a úkladnou vraţdu
a zakomplexovaný a ţivil se
 Jonáš utekl před Hospodinem
daňovými podvody
 Noe se občas opil do němoty
 Pavel byl cholerik a občas si
 Noemi byla vdova
neviděl do úst
 Jób přišel o rodinu, o majetek

Timotej míval ţaludeční potíţe
a propadl depresi
 První svatořečený byl lotr po
 Jan Křtitel byl bezdomovec
pravici
a pojídal hmyz
 Panna Maria místy nechápala, jak
to Pán Bůh myslel
…TAK SE NELEKNI, KDYBY PÁN POČÍTAL I S TEBOU!
I KVŮLI TOBĚ VSTAL Z MRTVÝCH!
Zdroj: Internet
14
Okénko do světa
Velikonoce v Dominikánské republice
Je to aţ neuvěřitelné, ţe právě před rokem jsem byla na praxi
v Dominikánské republice. Vzpomínám si, ţe se mi odjíţdělo těţko. Přece
jenom se mi to uţ tak nelíbilo, ţe budu pět měsíců daleko od svých – od
rodičů, od bratra, od mého milovaného Michala… A uţ to šlo jako na
drátkách: cesta do Frankfurtu, poslední objetí, ještě policejní kontrola, jestli
náhodou nepřeváţím v pouzdře na housle drogy, a uţ sedím v letadle do
Madridu, tam zběsilý úprk do dalšího letadla (za pomoci jednoho mladého
páru), téměř nekonečná cesta přes oceán (cca 8 hodin) a konečně přistání.
Přivítalo mě šílené vedro a uvítací výbor (řádová sestra, řidič a dvě děvčata),
a i kdyţ byla uţ tma, měla jsem oči na stopkách a hltala okolí hrbolatou
cestou do vesnice La Victoria.
Teď posuneme čas o něco dopředu, přesněji o měsíc a pár dní –
k Velikonocům.
26. března 2010 (pátek před Květnou nedělí)
Poprvé jsem zaţila to, co je v České republice téměř rarita – kříţovou cestu
dlouhou asi 6,5 kilometru zakončenou mší svatou. Bylo to zvláštní a zároveň
krásné. Po cestě se k nám na jednotlivých zastaveních přidávaly osady
a vesničky – kaţdá s kříţem. Ohromná masa lidí šla po prašné cestě v plném
slunečním ţáru. Lidé do sebe naráţeli, povídali si. Šla jsem mlčky na kraji
ještě s jednou kamarádkou. Začalo se zpívat. Po první sloce jsem rozeznala
melodii a začala jsem taky, ale česky: „Můj Pane, dnes i na mne se díváš…“.
Jednu chvíli mě někdo postrčil dopředu a já jsem se ocitla v první řadě
s kříţem z kostela z La Victoria. Cítila jsem se nesmírně poctěná…
Po návratu na pokoj jsem si sundala sandály a… vypadalo to skoro, ţe mám
nohy dohněda opálené, ale byl to prach z cesty. S vodou prach odplaval
stejně jako při zpovědi hříchy… Hm, zajímavé přirovnání…
28. března 2010 (Květná neděle)
Mše svatá začne na benzínce. Coţe? Nevěřila jsem vlastním uším. Průvod
s opravdovými palmovými ratolestmi začal na místní benzínce pár metrů od
15
kostela za ohromné účasti věřících. Kostel doslova praskal ve švech.
A opravdu se slavilo. Krásu tomu dodávaly i ty palmové listy – mnohdy
spletené do podivuhodných uměleckých děl. A na lidech bylo vidět nadšení,
víra a naděje. Jdu zpátky s radostným srdcem a napadá mě další myšlenka:
Lidé tady opravdu víru ţijí a proţívají. Napadá mě, jestli nás, Evropany, moc
nezatěţuje to vnější pozlátko. Kdybychom se dokázali od tohoto oprostit, pak
bychom mohli víru opravdu proţít a oslavit s nadšením největší křesťanský
svátek.
1. dubna 2010 (Zelený čtvrtek)
Příštích pár dní bude v Casa María, kde bydlím, ţivo. Pár dní se ještě
s dalšími 14 děvčaty budeme zamýšlet nad povoláním – být řádová sestra
nebo matka několika dětí? To je téma, které mě uţ pár dní také zneklidňuje.
Spolu procházíme kříţovou cestu kolem kapličky a večer, pod dohledem
dvou sester, odcházíme spořádaně do kostela. Mše svatá se nijak neliší od
toho, jak to probíhá u nás. Akorát adorace v Getsemanské zahradě trvá jenom
do půlnoci. Chtěla bych se po náročném dni ztišit a proţít alespoň pět minut
v tichu
s Jeţíšem,
ale
bohuţel moje přání není
vyplněno. Celý kostel je
zaplněný
hudbou
a mikrofonem zesíleným
hlasem muţe, který se po
chvíli mění spíše na
„pořvávání“, jak je Jeţíš
dobrý a chvályhodný a …
Chci odejít. Tohle není pro
mě. Já chci ticho. Ale
musím čekat na ostatní. Po
cestě se snaţím vysvětlit
sestře, proč jsem chtěla jít pryč uţ tak brzy. Rozuměla jsem, ţe mě chápe.
Ale je to malá útěcha. Vnitřní boj pokračuje a ticho v zahradě jsem nenalezla.
2. dubna 2010 (Velký pátek)
Na rozdíl od minulých dnů je v kostele sotva polovina lidí. Taky se není co
divit, obřady jsou ve tři odpoledne a to je většina lidí ještě v práci. Dneska
zpívají sestry. Při kázání se opět tleská a zpívá. Kdyţ jsem to zaţila na první
16
nedělní mši svaté, říkala jsem si, ţe ti lidi asi nejsou normální, ale zvykla
jsem si. Prostě to k nim patří. Jednou ze zajímavých věcí je, ţe při uctívání
kříţe lidé nepoklekají, ale kříţ políbí. Jak je tady zvykem, dnes jsme k jídlu
dostali i „habichuela con dulce“ – sladká, krémová „polévka“ z fazolí
(někteří z vás měli moţnost ji ochutnat).
3. dubna 2010 (Velikonoční vigilie)
Celá ta sláva začala v deset hodin večer. Byla tma, svítilo pár hvězd a oheň
u kapličky. Vypadalo to nádherně a ve vzduchu viselo napětí a očekávání.
Mihotavé světlo svíček se ztratilo ve světle z kostela. Mládeţ zpívala, co jim
hrdla stačila. Před jedenáctou začali lidé více či méně nápadně nafukovat
balónky a s úderem jedenácté je propichovali. Na oslavu, ţe Jeţíš vstal
z mrtvých. Sestra mi později vysvětlila, ţe v jejich tradici, Pán Jeţíš vstal
v 11 hodin v noci. Bylo by zajímavé, vyzkoušet to u nás. Ale asi by se to
setkalo spíš s pohoršením, neţ s kladnou odezvou. Po vigilii jdou sestry ještě
do kapličky a zpívají. Je to zpěv, který
se nese k Bohu a děkuje mu za vše, co
nám dal.
4. dubna 2010 (Boţí hod Velikonoční)
Dnes všechno slaví. I to počasí je
krásné. Lidé přichází do kostela
s rozzářenými tvářemi i mládeţ se činí
a zpívá s takovým nadšením, které jsem
u naší scholy ještě neslyšela. To je
jeden z největších rozdílů – u nás jsou
všichni moc váţní, i kdyţ jde o oslavu
vzkříšení Krista. Tam celý kostel zpívá
a tleská do písniček. I do mě se přelévá
ta spontánní radost, která je nádherným svědectvím všem ostatním lidem.
Odpoledne mě jedna ze sester překvapila, kdyţ jsem od ní dostala balíček
sladkostí – „zajíčka“, jak říkáme doma. Asi to sem přinesly sestry, které
strávily nějaký čas v Německu. Aţ se zase v úterý otevře Centrum, bude
přichystaný zajíček i pro těch 40 dětí, o které se spolu s dalšími lidmi starám.
Pokračování moţná příště …
Anežka Janečková
17
Okénko do historie
Kostel sv. Františka
Serafínského v Chocni
Historie kostela:
První
zmínky
o choceňském
kostelu
pocházejí z poloviny 14.
století. Konkrétně je
kostel uváděn jako farní
k roku 1350 v popisu
praţské
diecéze.
Z původního dřevěného
kostela se nic nedochovalo, protoţe v průběhu času třikrát vyhořel (v letech
1602, 1659 a 1725).
Nynější kostel byl postaven v rozmezí let 1728-1733 ze jmění kostelů
filiálních a z příspěvků dobrodinců, zejména hraběte Štěpána Viléma
Kinského a praţského arcibiskupa hraběte Ferdinanda Khuenburga, který
věnoval ze solné kasy 1500 zlatých.
V letech 1728-1729 byla postavena loď, 1730-1731 presbyterium;
roku 1733 byl kostel dokončen, jak hlásá letopočet (An./no/ Ch./risti/
MDCCXXXIII), vytesaný v kamenném obloţení hlavního vchodu,
poloţeném k západu. Průčelí hledí k východu k ulici „Záměstí“ a umístěn na
něm nad sakristií spojený znak Kinských a Dietrichštejnů (manţelkou
hraběte Štěpána Viléma
Kinského byla Marie
Josefa
Antonína
Rozárie
hraběnka
Dietrichštejnová).
Nahoře nika se sochou
Krista a na postranních
hranolech sochy sv.
Petra a Pavla.
Od
poţáru
kostela v roce 1725 se
slouţily
bohosluţby
v zámecké kapli, neţ
18
byl znovu opraven. Kněţí tak provizorně bydleli na zámku, protoţe se znovu
stavěla i shořelá fara. Do roku 1895 stála blízko hlavního vchodu do kostela
kostnice. Jednalo se o přízemní, trojdílnou budovu z roku 1736, kam byly
ukládány kosti neboţtíků, protoţe starý hřbitov svoji kapacitou uţ
nedostačoval. U kostela se přestalo pohřbívat v roce 1848 a bylo vytyčeno
nové místo pro hřbitov „Na Skalách“. Do dnešních dob se z původní kostnice
dochoval pouze nápis v kamenném ostění: „Smilujte se nade mnou aspoň vy,
přátelé moji: Job, kap. 19.1736“, který je nyní umístěn nade dveřmi zvonice.
Michal Hofman
Informace
Odpověď Ekonomické rady farnosti na dotaz Lýdie Eliášové
ohledně topení v kostele
1. Systém obecně: Současná varianta topení instalovaného v kostele
sv. Františka Serafínského byla vyhodnocena jako jediná přijatelná jak pro
udrţení cenného památkového vybavení (přílišné změny teplot jej ničí), tak
pro návštěvníky bohosluţeb (máme na mysli poměr náklady/výkon).
Od tohoto systému není moţné očekávat teplo jako v obývacím pokoji. Můţe
jít o zvýšení pocitové teploty nanejvýš o několik stupňů a to zvláště od
nohou, které v chladném prostředí zpravidla trpí nejvíce.
2. Fungování systému v této sezóně: V období před Vánocemi došlo třikrát
k náhlému výpadku fungování plynového kotle, obvykle v tu nejméně
vhodnou dobu, takţe se několik sobot a nedělí prostě netopilo. Jinak systém
fungoval tak, ţe se topná tělesa začala roztápět vţdy 3 hodiny před
bohosluţbami. Celkové náklady na odběr plynu v kostele za minulý rok
dosáhly 18.000 Kč. V neděli se topilo v celém kostele, ve všedních dnech
pouze v přední části.
3. Návrhy pro optimalizaci v příští topné sezóně: Na počátku sezóny
proběhne odborné měření výkonu topení a od něj bude odvozen ideální čas
začátku topení před bohosluţbami. Jakmile se vyskytne porucha topení, je
třeba ji neprodleně nahlásit panu Černému, který zprostředkuje specialistu na
opravu. Účastníci bohosluţeb budou moci přispět k teplotnímu komfortu
v kostelním prostoru důsledným zavíráním vchodových dveří a téţ
příspěvkem do zvláštní sbírky na topení v kostele.
Podle podnětů ze schůzky ERF dne 14. 3. 2011 sepsal P. Jiří Pešek
19
OBVAZY PRO MALOMOCNÉ
„Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných nemocných bratří,
mně jste učinili.“ (Mt 25,40)
Jiţ několik let probíhá na mnoha místech České republiky ruční pletení
obvazů pro malomocné. V mnoha městech se utvořila skupinka pletařek,
které s láskou vytvářejí jednoduché obvazy, slouţící v nejrůznějších částech
světa jako vrchní krycí materiál při léčbě lepry. V mnoha leprosáriích se
zdravotníci potýkají s nedostatkem vody, tudíţ jsou nuceni tento materiál po
kaţdém převazu pálit (někde je naštěstí moţno i vyváření).
Ráda bych touto cestou navrhla utvoření choceňské pletařské skupinky.
Členem se můţe stát kaţdý, kdo umí plést hladce. Je třeba pouţít jehlice síly
2,5 a plést úzké obvazy (25 ok) či široké obvazy (30 ok) o délce 100 – 120
cm. Při spolupráci s občanským sdruţení Omega plus z Kyjova budeme moci
kupovat velká kluba světlé bavlněné příze za 70 korun, přičemţ z kaţdého se
pořídí 15 - 17 obvazů = zhruba 4,- za jeden kus. (Pro porovnání: pletení z bílé
„Sněhurky“ vyjde na 30,- za jeden obvaz.) Najdou-li se sponzoři (1 krabice
s 20 klubky = 1400,- Kč), naše investice bude pouze poštovné za hotové
obvazy do Kyjova.
Na závěr trocha statistiky občanského sdruţení Omega plus: v roce 2010 bylo
na 18 adres leprosárií v Africe, Indii a Nepálu zasláno 69 balíků obsahujících
22 080 kusů obvazů (tj. 812 kg příze).
Domnívám se, ţe takovéto smysluplné vyuţití volného času, kterým pomoc
nemocným jistě je, nám jednou bude připočteno k dobru!
Na zájemce se těší a případné dotazy zodpoví Anežka Víchová
Texty na nedělní liturgii
Texty z příští neděle jsou k dispozici na obětním stolku. Kdyţ se
symbolicky připojujeme k přípravě obětního chleba poloţením hostie na
patenu, vezmeme si texty, které se budou číst příští neděli. Vyuţijte této
nabídky.
Marie Carbová
20
POZVÁNKY
Filmy, které stojí za zhlédnutí v kině Máj v Chocni
v měsíci květnu
ODCHÁZENÍ, film podle divadelní hry Václava Havla. Ten se také ujal
reţie. V. Havel se nebral váţně ani v roli prezidenta, alespoň toto se z jeho
filmového počinu vyrozumí a ocení.
OPRAVDOVÁ KURÁŢ, výborný western trochu jinak...
KRÁLOVA ŘEČ, film oceněný čtyřmi Oscary. I král potřebuje důvěrného
přítele, natoţ kdyţ koktá. Kdo má rád anglický humor, přijde si na své...
Doporučuje K. Pascucci
15. května při mši sv. v 9 hod.
v kostele sv. Františka Serafínského v Chocni
zazní
Klaus Heizmann - Velikonoční kantáta
zpívá Chrámový sbor sv. Mikuláše z Nekoře
hraje doprovodný orchestr pod vedením Mgr. Bronislavy Halbrštátové
V pátek 27. května 2011 probíhá v celé České republice
NOC KOSTELŮ
Letos se do této akce poprvé zapojí i Choceň otevřením kostela sv. Františka
Serafínského široké veřejnosti.
Program:
18.00 Bohosluţba s kytarovým doprovodem
19.00 Koncert váţné hudby (účinkují učitelé a ţáci ZUŠ Choceň)
20.00 Výklad o historii kostela (Mgr. Michal Hofman)
21.00 Hra pro děti (kaţdý ať si donese baterku)
22.00 Výklad o smyslu symbolů v kostele (P. Jiří Pešek)
23.00 Chvíle ztišení a meditace (nejen) pro mládeţ
24.00 Zakončení
Bliţší informace najdete na internetové stránce římskokatolické farnosti:
www.chocen.farnost.cz
Buďte vítáni!
21
FARNÍ TÁBOR
Milí táborníci, i letos se uţ můţete začít těšit na týden
v krásné přírodě u Prorubek, kde se tentokrát usídlí
mírumilovný indiánský kmen.
Zvuk tamtamů se rozezní jiţ 30. července.
Váš náčelník
Mše svaté na Hemţích
neděle 1. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na děti
neděle 8. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na mládeţ
neděle 15. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na rodiny
neděle 22. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na seniory
neděle 29. 5. ve 14.30 hod. – zaměřeno na všechny
generace
KALENDÁŘ
NEJDŮLEŢITĚJŠÍCH PLÁNOVANÝCH AKCÍ
sobota 14. 5. v Hradci Králové
neděle 15. 5. při mši svaté
neděle 15. 5. po mši svaté
sobota 21. 5.
pátek 27. 5. od 18 hod.
sobota 28. 5.
neděle 5. 6. v 9 hod.
neděle 12. 6. od 14. 30
17. – 19. 6.
neděle 26. 6. od 9 hod.
sobota 2. 7.
sobota 9. 7. v 15.30
30. 7. – 6. 8.
22
intronizace nového biskupa, nebude
večerní mše svatá
Velikonoční kantáta
diskuze o konkrétním návrhu farní
zahrady
pouť dětí do Chrasti u Chrudimi
Noc kostelů
pěší pouť na Homol
slavnost 1. svatého přijímání
Prázdniny nanečisto
víkendový pobyt dětí ve Vápenném
Podole
slavnost Boţího Těla s eucharistickým
průvodem
svěcení Ludvíka Grundmana
primiční mše svatá Ludvíka Grundmana
farní tábor
23
Toto číslo sponzoruje:
Kadeřnický salon
HANES
Jan Roušar
Pardubická 2
Choceň
Tel.: 731 604 631
Internetové stránky farnosti
www.chocen.farnost.cz
Uzávěrka dalšího čísla Drobečků je 12. 6. 2011. Příspěvky prosím doručte
na adresu [email protected], Zuzaně Siegelové,
Martině Krskové nebo panu faráři. Díky!
Výrobní náklady na jeden výtisk po odečtení sponzorského daru činí 12 Kč.
Příspěvek prosím vhoďte do kasičky v kostele.
Zodpovědné za jednotlivé rubriky: Lída Luxová (děti),
Zuzana Ropková (mládeţ).
Drobečky připravili: Josef a Zuzana Siegelovi, Jiří a Martina Krskovi.
24