Exkurze – Praha – Vyšehrad

Exkurze – Praha – Vyšehrad
Doprava:
autobus – Louny – Praha, v Praze metro C – Vyšehrad
Vyšehrad
Historie Vyšehradu:
- vznikl později než Pražský hrad – na konci 9. století
- 1. kronikářský záznam – z roku 1002 – sídlo knížete Jaromíra
- Libuše tam vůbec nesídlila. Podle pověstí ženy vybudovaly Děvín, muži Vyšehrad – mezi těmito hrady
vypukla „Dívčí válka“, která skončila vítězstvím mužů
Literární památky:
- byl zde sepsán VYŠEHRADSKÝ KODEX – dar při korunovaci krále Vratislava II., uchováván na
Vyšehradě
- Kanovník Vyšehradský – navázal na zápisy Kosmovy kroniky v letech 1125 – 1144
Psali o něm:
- Karel Hynek Mácha – Vyšehrad měla být jedna ze skladeb cyklu KAT
- Josef Kajetán Tyl – JAN HUS
- Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer,...
Památky:
Táborská brána
Vstupní brána do pevnosti z Pankráce. Byla postavena v letech 1655-1656, brzy po začátku stavby
vyšehradské citadely v r. 1653. Vznik barokní citadely Vyšehrad souvisel se stavbou
pražského opevnění (v letech 1653-1727), které nahradilo dosavadní zastaralý středověký obranný
systém. Opevňovací práce na Vyšehradě začínaly, citadela byla v základě na konci 70. let 17. století
hotova. K menším úpravám a zdokonalením docházelo až do poloviny 19. století. Brána se nachází
uprostřed kurtiny rohové hradby, předsunutého opevnění, střežícího jihovýchodní přístupovou cestu,
nejohroženější místo citadely. V prostoru nad průjezdem jsou tři místnosti. Z jedné vedou střílny kryjící
prostor před bránou, další místnost sloužila jako kancelář a poslední jako strážnice
Jedličkův ústav
V letech 1912-1913 byla zásluhou chirurga dr. Rudolfa Jedličky přestavěna klasicistní budova(čp. 13) na
sanatorium a školu pro tělesně postižené děti. Další tři budovy současného Jedličkova ústavu a škol hl.
města Prahy leží vně hradeb v blízkosti Vyšehradu na Pankráci. Jedličkův ústav a školy je dnes moderní
centrum ucelené rehabilitace určené mladým lidem s tělesným postižením z celé České republiky.
Dům Popelky Biliánové
Spisovatelka a vlastenka Popelka Biliánová (vlastním jménem Marie Popelková, provdaná Biliánová,
narozena 12. ledna 1862, zemřela 7, března 1941). Autorka populárních próz z denního života se stala
známou díky sbírce legend "Z tajů pražských pověstí" (vyšla 1904 a 1905). Nejvíce místa věnuje
spisovatelka pověstem z Vyšehradu, jejichž sbírání a sepisování se věnovala velmi aktivně po většinu
svého života. Vyšehradské pověsti se pro svou popularitu dočkaly později samostatného vydání. Z
Popelky Biliánové se stala vyšehradská patriotka s mírně podivínskými rysy, pečující i o hroby
českých velikánů pohřbených na vyšehradském hřbitově.
Leopoldova brána
- je nejkrásnější dochovanou barokní branou z vyšehradského resp. pražského opevnění. Byla postavena
mezi léty 1653 až 1672 zřejmě podle návrhu významného architekta Carla Luraga. Brána má centrální
průjezd a postranní fortny pro pěší. Kolem roku 1840 byla upravena k provozu a zřejmě z této doby
pochází vrata a celý mechanismus s kladkami. Brána je zdobena pilastry a štítem se znaky, jejichž
autorem je Giovanni Battista Allio.
Cesta vlevo – Soběslavova ulice
Raně Románská Bazilika Sv. Vavřince a základy předrománské stavby
Zatím neznáme spolehlivě původní funkci baziliky sv. Vavřince z 11. 12. st., i když šlo zřejmě o farní kostel. Byl
pravděpodobně zničen v roce 1420 v době husitského revolučního hnutí a později byl v průběhu 15. století
přebudován na kanovnický dům, který sloužil postupně i za děkanství.
Bazilika měla původní vstupní portál na západní straně, ale byl patrně odlámán v době devastace a jeho vzhled
nebyl zjištěn. Dnešní portál je novodobý a je dílem architekta A. Bauma. Jako výzdobných motivů je zde použito
stylizací vyšehradského korunovačního evangelistáře prvého českého krále Vratislava (1061 - 1092), který učinil z
Vyšehradu své trvalé sídlo a prvé místo přemyslovského státu.
Staré Purkrabství
Staré purkrabství je situováno v prostoru tzv. královského okrsku v bezprostřední blízkosti barokní
hradební fortifikace. Jedná se o původně palácový objekt obdélného tvaru jehož počátky nalézáme ve
14.století v období velkorysé přestavby Vyšehradu Karlem IV. Dnešní hmotu se sedlovou střechou získal
objekt v souvislosti s přestavbou na barokní citadelu. Poslední větší zásah do organismu budovy byl již
novodobý. Při něm došlo k přepatrování interiéru a dělení, které barokní podobu interiéru v podstatě
degradovalo. Objekt byl v minulosti využíván pro sportovní účely (Sokol a Slavoj Vyšehrad) a bylo zde
umístěno pohostinské zařízení. St. purkrabství prošlo významnou obnovou v letech 2003-2005. Vše
nepodstatné a nehodnotné bylo odstraněno, podle vítězného projektu Ing.arch Ludmily Šolcové a Ing.
arch. Vladimíra Faktora, až zbyla vlastní gotická stavba s vloženou barokní klenbou. K této vyčištěné
konstrukci byla šetrně připojena novodobá přístavba s provozním zázemím a do vlastního sálu byla
vložena důvtipně řešená konstrukce ukrývající nezbytné vybavení pro provoz kulturního sálu (pro cca 8090 diváků) a kavárny. V průběhu stavby došlo při odtěžování zeminy k významnému archeologickému
nálezu, při kterém byla obnažena fortifikační zeď s pilíři. To vedlo ke změnám v projektu rekonstrukce a
vznikla další paralelní hradební chodba, kde je zachován, konzervován a prezentován původní hradební
systém.
Gotický sklep a stálá expozice Historické podoby Vyšehradu
Gotický sklep (významná historická a současně technická památka z období barokní citadely) je
provozně propojený se St. purkrabstvím. V jeho obvodových konstrukcích jsou zachovány fragmenty
zdiva středověkých palácových budov, cenné jsou i mladší stavební zásahy z 18. a 19. stol., které
dokumentují vývoj provozního zařízení vojenské stavby. Gotický sklep byl zrekonstruován pro stálou
expozici Historické podoby Vyšehradu. Národní kulturní památka Vyšehrad ji připravila ve spolupráci s
Muzeem hl.m.Prahy, exponáty zapůjčil Archeologický ústav AV ČR a Královská kolegiátní kapitula sv.
Petra a Pavla na Vyšehradě.
Nová stálá expozice Historické podoby Vyšehradu představuje pražský Vyšehrad v jeho různých
historických podobách. Půvabná lokalita na jižním okraji historických pražských měst si dodnes uchovala
osobitý genius loci. Skála nad Vltavou s romantickou zříceninou Libušiny lázně a monumentálním
dvojvěžím novogotického kostela láká k návštěvě Pražana i návštěvníka hlavního města. Po vynucené
přestávce bude mít návštěvník možnost dozvědět se přímo na místě více informací o proměnách této
lokality, jejího určení a pochopení v čase.
Na výstavě návštěvník uvidí doklady pobytu a činnosti lidí na Vyšehradě získané archeologickou
činností, z nichž k nejvýznamnějším patří sarkofág získaný při průzkumu okolí kostela sv. Petra a Pavla
na Vyšehradě, dále předměty dokládající osídlení Vyšehradu ve čtvrtém a třetím tisíciletí před Kristem,
předměty spjaté s činností vyšehradské kapituly od 11. do 20. století, insignie připomínající přeměnu
samostatného Vyšehradu v součást Prahy, památky na působení některých vyšehradských cechů; k
ceněným památkám patří i drobný křížek z 11. století nalezený již na konci 19. století na vyšehradském
hřbitově v místech hrobu Bedřicha Smetany či medailon z mastku zhruba z téhož období nalezený pod
vyšehradskou skálou.
Libušina lázeň
Vyšehradská skála s tzv. Libušinou lázní nám připomíná staré české pověsti, bájný mýtický cyklus
spjatý s nejstarší českou panovnickou dynastií a dějinami českého státu. Na vrcholku skály stála podle
představ našich národních obrozenců bájná kněžna Libuše, když zakládala město Prahu a věštila její
slávu. Libušina lázeň je zřejmě pozůstatkem středověkého pevnostního objektu.
Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla
Chrám sv. Petra a Pavla, dnes Bazilika minor sv. Petra a Pavla, prožil od svého založení (kolem r. 1070)
knížetem Vratislavem II. mnoho přestaveb. Poslední podoba je novogotická, prováděl jí od roku
1885 architekt Josef Mocker, věže kostela projektoval architekt František Mikš, který také úpravu
kostela v roce 1903 dokončil. J. Mocker navrhl i většinu vnitřního zařízení kostela. Na výzdobě vnitřku
kostela se ovšem podíleli přední malíři a umělečtí řemeslníci. Jmenujme Antonína Krisana, Marii
Urbanovou, Františka Urbana, Karla Jobsta, Štěpána Zálešáka. Generální oprava kostela se uskutečnila v
letech 1979-1994.
Sousoší - J. V. Myslbek
J. V. Myslbek, čtyři sousoší ve vyšehradském parku, původně vytvořena pro Palackého most v
letech1889 - 1897. Po náletu v r.1945 přenesena na Vyšehrad .




Ctirad a Šárka
Libuše a Přemysl
Lumír a Píseň
Záboj a Slavoj
Slavín
- první nápad – vlastenec V. Štulc a František Palacký
- Slavín dokončen v roce 1893
- v čele hřbitova je krypta s postavou Génia vlasti, po stranách sochy Vlasti vítěznou a Vlasti truchlící
- první uložen v r. 1901 Julius Zeyer
- o hroby pečovala do r. 1941 spisovatelka Popelka Biliánová
- zatím posledním pohřbem bylo uložení ostatků skladatele Oskara Nedbala (zemř. 1930), přenesených ze
hřbitova v chorvatském Záhřebu (2006).
Vyšehradský hřbitov
Myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště vznikla ve II. pol. 19. stol. z podnětu probošta Václava
Štulce na místě starého farního hřbitova. Nově vzniklý spolek českých spisovatelů Svatobor se této idee
ujal a začal pořádat sbírky na zřizování hrobů českých spisovatelů.Národní pohřebiště bylo založeno v
místě, kde se pohřbívalo již ve středověku. 28. září roku 1863 byl slavnostně odhalen pomník na místě
posledního odpočinku předního českého slavisty a vlastence Václava Hanky. Postupně zde začali být
pohřbíváni další představitelé českého národního života. Archeolog Václav Krolmus, spisovatelka
Božena Němcová, lékař a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, básník Vítězslav Hálek. V roce 1869 byl
hřbitov rozšířen směrem na sever a v 70. letech 19. století došlo k úpravám hřbitova a k návrhu na
výstavbu otevřených arkád, která se nakonec uskutečnila podle plánů Antonína Barvitia. Většinu arkád
pak projektoval po dalším rozšíření hřbitova v letech 1889-1908 architekt Antonín Wiehl. K poslednímu
rozšíření hřbitova došlo v roce 1905 a následně byly postaveny podle návrhu architekta Josefa Sakaře
další arkády na severní a západní straně hřbitova.
Kamenná socha sv. Ludmily
Kamenná socha sv. Ludmily, se znakem staroměstského radního Marka Joanelliho. Vznikla v rodinné
dílně Brokoffově, v první čtvrtině 18. století. Získána 1880 Václavem Štulcem ze Společenské zahrady
Na Slupi. Novorománská kaplička vysvěcena 27. 6. 1880.
Sv. Václava od - J. J. Bendla
Kopie jezdecké sochy sv. Václava od J. J. Bendla, z let 1678-1680, původně umístěna na Václavském
náměstí (do r. 1848 Koňském trhu). Originál, dnes vystavený v Lapidáriu Národního muzea, získal
vyšehradský probošt V. Štulc v roce 1879. Kopie od akad. sochaře J. Nováka byla do parku osazena roku
1959.
Letní scéna
Letní scéna Vyšehrad - amfiteatr uprostřed hradeb je v provozu od 90. let 20.stol. Nachází se v
nejsevernější a zároveň nejmladší části opevnění - redanu. Ten byl vybudován v letech 1849 - 1850. Z
tohoto opevňovacího místa by bylo možné, s nasazením dělostřelectva, ostřelovat Podskalí, Vltavu a
část Nového Města, při případných nepokojích obyvatelstva. Pro zamýšlený účel nebyl redan nikdy
využit.
Cihelná brána
Empírová Cihelná brána, zvaná též Nová. Dal postavit pražský místodržící Karel Chotek v souvislosti s
vybudováním nové komunikace v letech 1841-2.
Stálá historická expozice Pevnost Vyšehrad v dějinách pražského opevněnív Cihelné bráně si klade za
cíl prezentovat vývoj pevnosti Vyšehrad v kontextu historie pražského opevňovacího systému. Byla
otevřena v r. l993 a připravila ji Národní kulturní památka ve spolupráci s Muzeem hl. města Prahy a
Historickým ústavem ČA - Vojenským muzeem. Koncepčně je výstava členěna do tří linií, řazených
v jedné chronologické posloupnosti:
1. Historie pevnosti Vyšehrad
2. Historie pražského opevnění
3. Exkursy do některých historických souvislostí
Grafické odlišení daných témat na panelech s plošnými exponáty, obrazovým a textovým dobovým
materiálem usnadňuje návštěvníkům orientaci. Historický výklad ilustrují, zejména v novodobějších
oddílech trojrozměrné exponáty převážně vojenského charakteru ( kopie výzbroje, uniforma
atp.).Jednotlivé texty na panelech a popisky mají vedle české též anglickou verzi. K expozici byl vydán
několikajazyčný leták obsahující stručnou historii pražského a vyšehradského opevnění.V expozici je
přítomen průvodce pro vstup do vyšehradských kasemat a unikátního sálu Gorlice, kde se nacházejí
originální barokní sochy z Karlova mostu.
Vyšehradské Kasematy
Naučný slovník vysvětluje, že kasematy jsou chodby v pevnostních valech, sloužící k soustředění vojska
a jeho nepozorovatelnému přesunu. Vyšehradská pevnost se začala stavět. 1654 na základě rozhodnutí
císaře Ferdinanda III., které znamenalo definitivní zánik Vyšehradu jako města. Plány na vybudování
vyšehradské citadely byly velkolepé a neměly se omezit pouze na obvod vlastního hradiště. K realizaci
záměru a tím ke katastrofálnímu rozrušení Nového Města naštěstí nedošlo. Do roku 1678 získalo
obvodové opevnění pevnosti zhruba dnešnípodobu. První zkouškou citadely byl příchod okupačních
francouzských vojsk v r. 1742 pod vedením generála de Berdiquiera, který vydal rozkaz, aby vojáci
upravovali náspy, postavili ravelin k Novému Městu a vybudovali kasematy. Zpomalený postup dostavby
vyšehradské pevnosti předbíhal vývoj vojenské techniky, a tak její další historie představuje především
postupné dílčí zdokonalování systému směřující ke zvýšení obranyschopnosti. Stejně jako všechny ostatní
nově budované barokní pevnosti v Čechách se vyšehradská citadela nikdy vojensky neuplatnila a
neovlivnila rozhodujícím způsobem válečné střety v 18. a 19. stol. Po zániku převážné části pražské
barokní fortifikace zůstal Vyšehrad uceleným a významným dokladem vývoje pevnostního stavitelství v
Praze po třicetileté válce.
Vyšehradské kasematy a celý Vyšehrad unikl totálnímu zničení na konci pruské války v listopadu 1744.
Prusové tehdy vložili do kasemat 133 sudů se střelným prachem, které měl odpálit doutnáky poslední
voják. Třem odvážným Podskalákům se podařilo doutnáky včas odstranit a zažehnat zkázu Vyšehradu.
Vchod do kasemat je z Cihelné brány. Kasematy se nacházejí po obou stranách brány, pravá část chodeb
ústí do podzemního sálu zvaného Gorlice, který měl sloužit jako shromazdište vojáku, sklad potravin a
munice. Délka obou křídel kasemat je necelý 1 km. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a l,5 m široké.
Kasematy i Gorlice jsou od roku 1971 ve správě Národní kulturní památky Vyšehrad
Vstupné: Kasematy (s průvodcem) 30 Kč, zlevněné 20 Kč, děti do 6 let zdarma, rodinné vstupné (2
dospělí a 2 děti) 60 Kč.
Gorlice
Monumentální podzemní sál Gorlice ve vyšehradských kasematech se nachází v bastionu č. XXXIII., má
plochu cca 330 m2 a výšku 13 m. Místnost sloužila jako shromaždiště vojska, sklad potravin a
munice. Plnila také úlohu případného protileteckého krytu a skladiště brambor a zeleniny. Prostor byl
vyklizen, zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti teprve v 90. letech 20. století. Sál je součástí prohlídky
kasemat a je zde umístěno 6 originálních soch z Karlova mostu: sousoší sv. Bernard s Madonou od M. V.
Jackla (1709), sousoší sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského od J. B. Kohla (1708), socha sv.
Vojtěcha od F. M. Brokoffa (1709), Sv. Anna od M. V. Jackla (1707) a sousoší sv. Ludmily s malým
Václavem od M. B. Brauna (1720-1724). V jarních a letních měsících je Gorlice využívána
pro netradiční výstavní a divadelní projekty.
Podskalí
-
čtvrť obchodníků se dřevem, solí, oblilím
žili zde: na Výtoni č. 7 – básník K. Biebl
o lidech z Podskalí psali Ignát Hermann, Vítězslav Hálek (Poldík Rumař)
písně o Podskalácích – Karel Hašler
Palackého náměstí, č.p. 76
- zde bydlel J. Vrchlický s manželkou Ludmilou, tchyní spisovatelkou Sofií Podlipskou a dětmi
Emauzský klášter
Emauzský klášter neboli klášter benediktinů u chrámu P. Marie a slovanských patronů, zvaný Na
Slovanech či Emauzy, byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV.
Lucemburským pro řád slovanských benediktinů
Ke klášteru Karel založil v roce 1371 kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským
věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Zasvěcení chrámu a
kláštera vykonal o velikonocích 29. března 1372 pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za účasti dvou
říšských kurfiřtů a několika biskupů, samotného Karla IV. a jeho syna Václava IV
Karel IV. se rozhodl oživit slovanskou liturgii hlásící se k cyrilometodějské tradici a vytvořit středisko
slovanské církevní vzdělanosti, odkud by se věrouka ve slovanském jazyce šířila mezi Čechy i ostatní
Slovany. Pozval proto do Prahy benediktinské řeholníky z oblasti dnešního Chorvatska, tzv. hlaholáše,
znalé církevní slovanštiny.
Klášter fungoval i v době husitské, kdy unikl vyplenění. Husité jej v roce 1419 převzali a jako v
jediném českém klášteře se zde praktikovalo přijímání podobojí, a to až do roku 1589. V té době v
klášteře působili anglický husitský bohoslovec Petr Payne a bratr Řehoř, pozdější zakladatel Jednoty
bratrské. Začátkem 17. století, za vlády Rudolfa II., byl klášter obnoven jako katolický.
V roce 1920 se benediktini vrátili a obnovili slovanskou liturgii. V roce 1942 gestapo mnichy
vyhnalo a klášter sloužil jako vojenský lazaret.
Při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945 byla poničena budova kostela a klenby klášterní
budovy, opravy proběhly v 1. polovině 50. let. V roce 1950 byl klášter zestátněn a v 50. letech připadl
Československé akademii věd. Část řeholníků tehdy odešla do Itálie. Po roce 1989 získalo zpět budovy
kláštera i kostel Benediktinské opatství v Emauzích. V roce 1995 byla ukončena jedna etapa rekonstrukce
kláštera. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela, posvěcen nový oltář a první mše se konala
symbolicky na velikonoční pondělí 21. dubna 2003.
Hlavní vstup do areálu je z Vyšehradské ulice, cca 50m dolů směrem z Karlova náměstí
Prostory kláštera přístupné návštěvníkům:
Křížová chodba s malířskou výzdobou ze 14. století
Barokní refektář
Císařská kaple (v beoronském stylu)
Kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů
Otevírací doba
Letní období (květen až září)
pondělí - sobota: 11:00 -17:00
Vstupné
Dospělí 50,- Kč
Děti a studenti 30,- Kč
Karlovo náměstí
-
tento název od r. 1848
dříve se jmenovalo Dobytčí trh díky trhu s dobytkem
největší náměstí od založení Nového Města
bylo velmi neupravené (centrum dění se odehrávalo kolem Staroměstského nám.), uprostřed
náměstí křoví, boudy pro bezdomovce,…
sochy E. Krásnohorské, K. Světlé, V. Hálka, J. E. Turkyně, botanika B. Rozela,
Novoměstská radnice
- z roku 1367
- v roce 1419 první pražská defenestrace (začátek husitské revoluce, připomíná ji pomník Jana
Želivského
- od 17. st. – věznice, byl zde vězněn Jan Sladký Kozina, S.K.Neumann
-
na V straně – do r. 1937 zde stál dům č.p.34, kde měli své krupařství a bydlela rodina K. H.
Máchy. On zde napsal Máj.
Faustův dům
- J část, č. 40
- původně renesanční , barokně upravená budova
- na konci 16. st. Dům patřil anglickému alchymistovi Edwardu Kelleymu
- A. Jirásek celou pověst zachytil ve svých Starých pověstech českých
- dnes součástí fakultní nemocnice (lékárna)
Resslova ulice – Jiráskovo nám. č.p. 1
-
zde žil a zemřel A. Jirásek (střídavě zde a v Hronově)
Václavské náměstí
-
vzniklo v roce 1348
v hodní části – trh s koňmi - Koňský trh – tento název až do r. 1848, pak Karel Havlíček Borovský
navrhl, aby se jmenovalo Václavské – ujalo se
od r. 1680 zde stála uprostřed náměstí socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla
v letech 1912 – 13 byla vyměněna za novou sochu od J. V. Myslbeka – světci kolem_ sv.
Ludmila, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Prokop
uprostřed stálo první divadlo Bouda (mezi Jindřišskou a Vodičkovou(
na místě dnešního ND stálo dřevěné divadlo Aréna na hradbách – hráli komedie, zbořeno v roce
1875
na tomto místě vybudováno v letech 1885 – 1890 Národní muzeum