Untitled - Trinity Pictures

1
Prohlašuji, že předkládanou práci na téma SCI-FI SVĚTY
V KINEMATOGRAFII jsem zpracoval samostatně, na základě prostudované
literatury a případně dalších informačních zdrojů, jejichž úplný výčet uvádím
v kapitole „Použitá literatura a informační zdroje“, podle odborných připomínek a
po dohodě se svým konzultantem.
Prohlašuji rovněž, že v textu mé práce jsou veškeré citace (tedy názory, s nimiž
jsem se ztotožnil nebo i ty, s nimiž polemizuji, výňatky ze studií jiných autorů či
rozhovorů publikovaných v médiích klasických či elektronických) zřetelně
označena, včetně označení zdroje či pramene, ze kterého jsem čerpal.
V Písku dne 1.5.2007
Jakub Hussar
3. ročník Filmové akademie MO v Písku – tvorba AV díla
2
SLOVO ÚVODEM…
Člověk postmoderní.
Jaký vlastně je?
Těží energii z nitra planety, chodí vzpřímeně po jejím povrchu, brázdí
svými stroji její vzduchový obal, kumuluje, ničí, renovuje, množí se, zkoumá,
válčí, vyjednává a u toho všeho jen tak mimoděk občas uniká svým pátravým
zrakem vstříc bezednému prostoru nad sebou - kosmu.
Člověk postmoderní již povětšinou sebekriticky vnímá svou nicotnost
v porovnání s celistvým a majestátním vesmírem. Pociťuje i jakousi malost a
regionální bezvýznamnost svého mateřského světa a její životodárné hvězdy.
Člověk postmoderní stále dýchá, cítí, slyší, ochutnává a vidí okolí svými
smysly. Nyní Také však disponuje dalšími, aditivními způsoby vnímání. Dýchá
skrze kondenzované stopy leteckých motorů, které jej přenášejí v krátkých
časových horizontech kamkoliv po domovském světě. Cítí skrze
nanotechnologie a fullereny, které brzy natrvalo zachvátí civilizaci a vzdálí jí
netušeným způsobem od starověkých civilizací a jejich způsobu žití. Slyší
pomocí sonarů, radarů, mikrofonů, seismografů, Skype, optických kabelů,
satelitů či kardiografů. Ochutnává nová a netušená zákoutí vědy a bouřlivě
vznikající disciplíny opírající se o poznatky moderní doby.
Vidí pomocí obřích zrcadových teleskopů umístěných v horách, observatořích
i na oběžných drahách okolo Země, mlčky namířených vstříc rannému
vesmíru.
Člověk postmoderní si uvědomuje a přemítá nad Velkými otázkami.
Kam namíří lidstvo po absolutním vyčerpání potenciálu Země?
Lze vůbec lidmi efektivně osídlit další světy v galaxii?
Existuje extraterresiální život odlišný svým prazákladem od toho
našeho?
Člověk postmoderní již cítí vážnost těchto otázek navzdory tomu, že
nutnost jejich řešení leží mnoho generací před ním, někdy i celé eony.
Prozatím si vystačí s bezbřehou imaginací a touhou po variacích, nahozených
možnostech, příznivých i katastrofických scénářích, spekulacích,
ekvivalentech a alternativách.
Existuje dvojsloví, které postmodernímu člověku není cizí, navzdory
tomu, že dozajista vzniklo v korunách stromů nebo šerých jeskyních za
úsvitu věku lidstva.
Slova, která nenechají takřka nikoho chladným, vzrušují a nutí k zamyšlení,
diskusi.
Dvě slova:
Co kdyby?
Pojďme si o nich říci něco víc…
3
SVĚT MÝTU
MÝTU A ALTERNATIV
Alternativa existuje prakticky ke všemu. Přestože jsme pevně
zakořeněni v naší realitě, jakýkoliv neuskutečněný čin vytváří pomyslný, avšak
zcela nový a mnohdy nečekaný řetězec událostí. Tato vzrušující představa
vybízí k imaginaci.
Moderní západní civilizace stojí na odkazu starověkého Říma, křesťanskožidovského učení a přirozeném vývoji. Stačilo by málo a náš svět mohl
vypadat úplně jinak. Lidé rádi vytvářejí alternativy v ohledu na minulost či
současnost (Jak by svět vypadal, kdyby se nenarodil Adolf Hitler? Co kdyby
Brutus a jeho věrní do Julia Caesara bodli méněkrát, přežil by? Apod.).
A co teprve budoucnost? V dobách minulých máme pevně kodifikované
události a můžeme se pouze ptát – co kdyby se nestala událost A a místo
toho se stala událost B? Budoucnost však nemá žádné skutkové zakotvení, o
všem můžeme pouze spekulovat.
Proto je žánr science fiction tolik zajímavý pro nemalý počet lidí. Svou
obsažností připomíná bezbřehý oceán myšlenek, mnohotvárný a pro každou
tvořivou mysl zcela jedinečný. Čirá substance kreativity a fantazie. Je to žánr
zrozen z touhy srdce, je variabilní, proměnlivý, zrcadlící dobu, ve které
vzniká. Vychází z empirického poznání a vědeckého světonázoru, přesto
může hladce uniknout jakýmkoliv exaktním, fyzikálním i civilizačním
zákonitostem.
Science fiction se projektuje do všech aspektů lidské tvořivosti. Své
kořeny má v literatuře, dnes na nás však imaginativní vjemy útočí v jakékoliv
objektivně vnímatelné podobě. Film, knihy, comicsy, hudba, obrazy, sochy,
architektura, televize, média, internet, vojenství, průmysl, astronomie…
všude najdete stopové prvky vědecko-fantastického žánru.
Alternativa nemusí být vždy křiklavá a
přemíru fantaskní
4
VE VÍRU TECHNOLOGIÍ
Sci-fi má svou vytyčenou historii, která však nesahá daleko do minulosti
protože se bouřlivě rozvinula až s vlivem průmyslové revoluce a příchodem
moderních technologií a vynálezů. Mezi žánry patří k nejmladším, přesto však
nelze přesně definovat dobu jejího příchodu na svět. Stačí se podívat na
jeskynní malby prastarých kultur s muži nosícími podivné mosazné přilby
„zdobené“ složitými spletenci kabelů až nápadně připomínající helmy
astrounautů. Lze také otevřít bibli a přečíst si pasáž o příletu svítícího
nebeského kočáru z prapodivného kovu dštícího při přistání ohnivé jazyky.
Sci-fi prostě neodmyslitelně patří k lidské kultuře jako takové.
Tato práce nemá za úkol popsat historii science fiction, proto buďme
v popisu jejího vývoje struční.
Jak jsme se již zmínili, poprvé se sci-fi objevuje v literatuře. Za
zakladatele žánru bývají považováni dva autoři – Jules Verne (pokud jde o
technickou sci-fi plnou fantaskních strojů a technologií) a H. G. Wells, který se
věnoval spíše vlivu technologií
na člověka. H. G. Wells ve svém
díle nastolil mnoho témat, z
nichž vychází i současná sci-fi
(například kontakt s
mimozemskými civilizacemi,
cesty časem, biotechnologie
atd.)
Pokud jde o kořeny
fantaskního žánru, sahají až k
eposu o Gilgamešovi, Plátónovu
Ideálnímu státu a podobným
dílům; řada českých fanoušků
(kteří se sdružují ve Fandomu)
za fantaskní dílo považuje
dokonce Komenského Labyrint
světa a ráj srdce.
JULES VERNE
H.G.WELLS
Pozn. - základ české sci-fi položil na sklonku 19. století Karel Pleskač v
románu Život na Měsíci (Bellmann 1881). Velký vliv na vývoj české i světové
sci-fi měla díla Karla Čapka R.U.R., Válka s mloky, Krakatit.
Za skutečný základ sci-fi lze považovat až americký časopis Astounding
Stories of Super Science (Ohromující příběhy o supervědě), založený roku
1930, který sehrál klíčovou roli při rozvoji sci-fi. Koncem 30. let převzal jeho
řízení John Wood Campbell, který jej přeměnil na Astounding Science Fiction.
Tento americký spisovatel je pro sci-fi velmi důležitý. Přeměnil nejen ráz
5
časopisu, ale ovlivnil i vývoj celého sci-fi - lze o něm tvrdit, že mu dal rámec.
Od té doby se objevují sci-fi autoři jako houby po dešti. Úroveň takové
záplavy jednotlivých děl je značně kolísavá, ale tak už tomu bývá u celé
literatury jako takové – braková díla doprovázejí sci-fi až do součastnosti a
často jí nedobrovolně utváří vizitku pokleslého žánru, což je interpretace dosti
povrchní a nepřesná.
MNOHOTVÁRNOST FANTAZIÍ
Science fiction není jenom jeden univerzální pojem, obecné zaklínadlo
označující vše, co si fantazírující člověk vymyslel. V dnešní době jde o žánr
natolik komplexní a složitý, že se musela vytvořit celá škála sub-žánrů, aby se
celá problematika zpřehlednila. Zmiňme si nyní jen ty nejdůležitější.
Antiutopie
( také dystopie ) je myšlenka fiktivní společnosti,
která se vyznačuje jednak zdánlivou, původně zamýšlenou rovností všech
členů, ale především totalitní formou vlády. Je protikladem utopie. Jako
antiutopii lze označit také literární žánr, který se zabývá fiktivní společností
takovéhoto druhu. V české literatuře psal antiutopie např. Karel Čapek (román
Válka s mloky, kdy se ještěři vzbouří proti lidstvu a zlikvidují všechny
pevniny, či hra R.U.R, kdy lidstvo vyhladí roboti). Ve světové literatuře je
typickým příkladem literární antiutopie román 1984 George Orwella.
Vesmírná opera
( Space opera ) je žánr fantastiky úzce
spojený se science fiction. Dílo spadající do této kategorie obvykle zahrnuje
romantické dobrodružství, mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy a příběh
točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat. Vesmírná opera
byl původně hanlivý termín (variace na „koňskou“ a „mýdlovou operu“)
zavedený roku 1941 americkým spisovatelem sci-fi Wilsonem Tuckerem pro
odlišení tohoto žánru od „vážné“ science fiction zaměřující se na důsledky
vědeckého bádání. Pojem se však vzápětí posunul a sloužil k označení všech
dobrodružných sci-fi románů z kosmu, popisujících meziplanetární konflikt.
Mezi „vážnou“ a „nevážnou“ sci-fi však ve skutečnosti je (pokud vůbec) velmi
tenká hranice a mnoho autorů úspěšně kombinuje dobrodružný příběh
s vědeckými elementy.
Za zlatý věk původní space opery jsou považována třicátá léta
dvacáteho století. Typickou ukázkou vesmírné opery z této doby je novela
R. Cummingse Piráti na Měsíci, z doby pozdější román Loď Jacka
Williamsona. Nelze opomenout ani série Skylark a Lensman E. E. Smithe a
díla autorů jako Edmond Hamilton, John W. Campbell a později Leigh
Brackett.
6
V poslední době došlo k oživení tohoto žánru za vzniku nové space
opery. Pro tu je typická kombinace prvků původní vesmírné opery s prvky
hard science fiction – tento nový podžánr tedy více dbá na technologickou
správnost. Věrnost vědeckým poznatkům se v tomto žánru liší doslova případ
od případu. V některých případech je jediným porušením známých fyzikálních
zákonů možnost cestovat rychleji než světlo. Jiné příběhy se ovšem od reality
odklánějí podstatně více. V některých existují mystické síly schopné zničit
celé planety a vyhladit celé civilizace. Například Star Wars se svou mystickou
silou a Hvězdou smrti, jsou bližší pohádce než science fiction.
Oblíbeným rysem vesmírných oper jsou vesmírné bitvy s futuristickými
zbraněmi, vojenskou doktrínou a taktikou. Za vesmírné opery jsou
považovány také mnohé z oblíbených seriálů – Battlestar Galacticou počínaje
a Star Trekem nekonče. Jako snad každý žánr literatury i v tomto se časem
objevila mnohá klišé. Právě tato klišé úspěšně parodovali autoři jako Harry
Harrison a Douglas Adams. V roce 1965 napsal Jack Vance příběh Space
Opera, který tento žánr paroduje popisováním intergalaktické operní
společnosti přinášející kulturu opuštěným světům.
Kyberpunk ( cyberpunk
) je odnož science fiction zaměřená na
informační technologie, počítače a umělou inteligenci zejména. Obvykle kráčí
o činnost hackerů v undergroundovém prostředí v nepříznivém
kybernetickém světě, ve kterém vládnou drogy, mafie a zbohatlické vrstvy
zastoupeny mamutími společnostmi. Kyberpunk často charakterizuje
nihilistický nádech s dotekem japonské kultury a kromobyčejný hrdina s
neotesaným pohledem na přetechnizovaný svět, většinou s kyberimplantáty
po těle a čas od času ponořený v kyberprostoru. Kyberpunková literatura na
rozdíl od klasické hardcore science fiction často uplatňuje zápletku v
detektivním duchu, a typickým rysem je i textový záznam zběsilých akčních
scén v duchu hollywoodské filmové produkce.
Slovo kyberpunk vymyslel spisovatel
Bruce Bethke, který napsal stejnojmenný
příběh. Kyberpunk je odvozený od slov
kybernetika (věda zaměřující se na
nahrazování lidských možností a
působností soběstačnými - počítačově
řízenými chody) a punk (hlučná alternativní
hudba, někdy zvukově nevyladěná a
záměrně kakofonní, někdy naopak výrazně
melodická, doprovázející nihilistický módní
Cyberpunk v celé své kráse
a životní styl). Význam slova se však už
objevil v porůzných pracích autorů čtyřicátých a padesátých let, kteří se
zabývali strukturalizací technologické fikce a odcizením jedince v hi-tech
vykonstruovaných megalopolích, jmenujme např. Samuel R. Delanyho. Mezi
předchůdce kyperpunku nepochybně patří také autoři literárního
undergroundu - například William Burroughs. Ovšem až William Gibson a jeho
7
dílo Neuromancer specifikovali hnutí a dali kyberpunkové kultuře
nezaměnitelný ráz. Dalším neopominutelným základním kamenem
kyberpunku je román Bruce Sterlinga Schismatrix.Kyperpunk trvale změnil
tvář mainstreamové science fiction literatury a přispěl tomu, že zhruba od
90.let 20. století se kyberpunkové postupy a související témata jako
nanotechnologie a technologická singularita staly její běžnou součástí.
Hard science fiction
- nebo Hard SF - je podžánr
science fiction charakteristický svým zaměřením na vědeckou správnost a
přesnost.
Termín hard SF byl poprvé použit Peterem Schuylerem Millerem v roce 1957.
Původně se používal pro označení čisté science fiction ze zlatého věku science
fiction, později se začal používat pro veškerou klasickou SF literaturu, která
se opírá o poznatky tzv. tvrdých (hard)
věd. Mezi tyto vědy se počítá: fyzika,
astrofyzika, astronomie a podobné
disciplíny. Nejtypičtějším příkladem hard
SF je román Hala Clementa Těžká
expedice. Později se definice rozšířila a
jako hard SF se označuje sci-fi postavená
na jakékoli přírodní vědě.
Autoři hard science fiction se soustřeďují
na popis nových technologií, fyzikálních
Hard sci-fi čiší imaginací
a astronomických jevů a jejich
případných dopadů na okolní svět. Tak mohou méně ortodoxní autoři použít
například cestování nadsvětelnými rychlostmi a popsat, jak by vypadal svět
v němž by cesta mezi hvězdami trvala pouhé měsíce. Autoři se snaží
o konzistentnost svého díla se soudobými vědeckými poznatky. Dokonce i
v alternativním vesmíru s odlišnými přírodními zákony se autor tohoto žánru
literatury bude snažit o věrohodnost takového vesmíru.
Soft science fiction
fiction
nebo Soft SF je podžánr science
fiction charakterizovaný svým zaměřením na „měkčí“ vědecké disciplíny, jako
je biologie, psychologie, sociologie, ekologie, antropologie, lingvistika a jim
podobné. Termín soft SF se tak vymezuje jako protiklad k pojmu hard
science fiction. Zároveň se někdy používá pro hnutí „Nová vlna“, které vzniklo
v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století. Někdy se dokonce
používá v pejorativním významu pro popis science-fiction, která je z
vědeckého pohledu nepřesná, či zcela nevědecká.
Na rozdíl od svého „hard“ protějšku se tento žánr definuje mnohem hůře.
Jeho příznivci však tvrdí, že jejich oblíbené knihy poskytují podrobnější obraz
společnosti, lépe vykreslené osobnosti hrdinů a důkladněji prokreslené
zápletky.
8
Příkladem autora soft SF je Ray Bradbury. Ve svých pracích, jako je R jako
raketa a Marťanská kronika, sice používá „hard“ prvky, jako je raketa a
kolonizace Marsu, ale soustřeďuje se spíše na pocity účastníků popisovaných
událostí.
Vhledem k problematickému vymezení „tvrdých“ a „měkkých“ věd a protože je
termín „soft SF“ vnímán spíše jako negativní, se označení „soft science fiction“
dnes již prakticky nepoužívá.
Military science fiction
je podžánr science fiction,
kde je pozadím příběhu meziplanetární konflikt a jeho vojenské řešení.
Hlavními postavami tohoto žánru jsou vojáci, žoldnéři a jiné osoby zařazené
do posloupnosti velení nějaké vojenské organizace. Běžně jde o nevyhnutelný
konflikt (lidé proti broukům, demokraté proti diktátorům, apod.) o potřebě
jehož vojenského řešení není žádných pochyb. Jsou zdůrazňovány tradiční
vojenské ctnosti (disciplína, odvaha, věrnost). Samotná akce je popisována z
pohledu běžného vojáka nebo důstojníka. Pokročilá technologie je vždy
popisována do nejmenších podrobností. V některých příbězích je kladen
důraz právě na techniku, většinou však je vítězství dosaženo nikoli
technologickou převahou a logistikou, ale vůlí, odvahou a vojenským
uměním.
Apokalyptická a Postost-apokalyptická scisci-fi je
speciálním podžánrem sci-fi, který operuje s
katastrofou, která postihne lidstvo. V případě,
že se děj odehrává během této katastrofy či
krátce po ní, ocitají se hrdinové žánru v
mezních situacích, v nichž je těžké, nemožné,
popřípadě krajně nevhodné (z hlediska přežití)
dodržovat zvyky a morální zásady, kterými je
vybavila civilizovaná společnost. Pokud se děj
odehrává delší dobu po katastrofě, je v postapokalyptické sci-fi popisovaná společnost na
nižší technologické úrovni než společnost
před katastrofou, která je buďto zapomenuta
Vše obvykle začíná tímto výjevem
či nějakým způsobem mýtizována.
Autoři se často soustředí na jimi předpokládané proměny civilizovaného
chování v chování odpovídající drsnější situaci, odhaduji důsledky a dopady
katastrofy na uspořádání společnosti a modelují (často i odlišné) strategie a
taktiky jak se s nimi vypořádat.
Za zakladatelku je považována Mary Shelley (1797 – 1851) svým románem
Last Man, který bývá chybně překládán jako Poslední člověk, ve skutečnosti to
znamená Poslední muž.
Za jednu ze základních ikon žánru je považován román Johna Wyndhama Den
Trifidů (posléze doplněný o víceméně volné pokračování Simona Clarcka Noc
9
Trifidů). V první knize je líčena katastrofa, během níž je většina lidstva stižena
slepotou, čehož využijí inteligentní a smrtelně nebezpečné rostliny
vyšlechtěné a pěstované člověkem, trifidi, ke vzpouře a ovládnutí většiny
země. Sledujeme zoufalou snahu několika jedinců o přežití a vytvoření
životaschopných komunit. V Noci trifidů pak je líčeno uspořádání a přežívání
nově vzniklých společností, které se snaží pomalu navázat na minulost a
obnovit vládu lidstva nad světem a boje mezi nimi.
Xenická scisci-fi je relativně nový pojem, jehož vysvětlení je
velmi jednoduché – jde o subžánr, ve kterém se nevyskytují lidé, planeta
Země, sluneční soustava a mnohdy ani galaxie Mléčná dráha. Děj xenické scifi (odvozené od řeckého slova xenos - cizí) se odehrává v cizích, mnohdy
velmi cizorodých světech. Výhodou xenické sci-fi je velký tvůrčí prostor,
charakteristika světa, jeho historie, background hlavních postav, mluva a
kultura je od počátku smyšlená, protože nemá pražádnou oporu ani
souvislost s naším světem.
Xenická sci-fi je jen charakterizační pojem, na tento druh subžánru lze
aplikovat prakticky všechny pojmy výše zmíněné (např. exaktně vzato jsou
Star Wars xenickou space operou apod.)
10
CIZORODÝ SVĚT – JAK A ZA KOLIK?
KOLIK?
Film byl vždy příznivě nakloněn obrazové imaginaci a „zvláštním efektům“, na
rozdíl od televize či rozhlasu, které začínaly jako média pro přímý přenos
informací, film byl od samého počátku zasvěcen fantazii. Již první filmoví
tvůrci se nechávali unášet magickými účinky střihu a dvojí expozice (viz. G.
Méliés). Používáním široké škály banálních filmových triků tvůrci posilovali
představu filmu coby „Továrny na sny“. Obzvláště v éře němého filmu byly
tyto triky natolik očividné, že film skutečně zůstával médiem ryze snovým.
Teprve s příchodem zvuku a barevného obrazu tento názor pozvolna
ustupoval.
Filmová i literární science fiction se svými motivy i metodami liší od
hororu či fantasy, i když se s nimi často prolíná (existuje SF horor stejně jako
science fantasy). Jedno mají ale často všechny žánry společné – děj se často
odehrává v jiném světě, ať už je to pohádková říše, nebo sci-fi svět stovky
světelných let vzdálený od toho našeho. Kde ale takový svět vzít, chceme-li
do něj vtáhnout nejenom čtenáře, ale i obrazuchtivého diváka?
Filmový průmysl je odjakživa mašinérií, živenou výhradně penězi. Sci-fi
nejprve musela pevně zakotvit v tomto dynamickém a proměnlivém odvětví
zábavy, aby veliká studia uvolnila patřičné prostředky pro bouřlivou fantazii
autorů. V knize je vše o moc snazší, spisovatel napíše: Bylo nebylo v jedné
zemi zvané Aldebaran… a po pár řádkách popisu rázu tohoto světa a jeho
krajů čtenář ihned „přepne“ své vnímání a cítí se býti jinde. Filmoví tvůrci mají
práci o to těžší, že oni nepopisují, oni musí daný svět pro diváka vytvořit.
Představme si, že jsme filmoví tvůrci a chceme natočit film odehrávající
se právě ve zmíněné smyšlené zemi Aldebaran. Máme vícero možností, jak
toho dosáhnout, každá se realizačně i finančně diametrálně odlišuje od té
předchozí.
11
Na příběhu filmu nám nyní vpravdě nezáleží, stačí si říci, že film se odehrává
v exteriérech, interiérech, hlavním městě i přírodě. Pojďme si ukázat několik
postupů, jak vizi cizorodého světa naplnit.
I. EXTERIÉR - REÁL
Finanční náročnost: Vysoká
Věrohodnost filmu: Velmi vysoká
Obtížnost realizace: Vysoká
Jako ideální se jeví prostě dané natáčecí lokace najít a přesunout do
nich celý štáb. Jako cizorodý svět mnohdy vypadá i obyčejná marocká poušť
(viz. Star Wars VI – A New Hope) či pěkný kus pralesa či lesostepi, v každém
podnebném pásu lze nalézt nějaké
vhodné prostředí v závislosti na jeho
charakteristice. Stačí trocha práce
architekta scény a do prostředí lze vnést
fiktivní flóru (ať už živou či neživou),
popř. zavést do krajiny určité
architektonické prvky.
Legrace končí společně s tvorbou
města. Stavět na louce někde v přírodě
rozsáhlé dekorace spolyká neuvěřitelné
Skutečná loď na skutečné
louce (natáčení filmu Doom 2004)
množství peněz, v tomto případě je
skutečně lepší uchýlit se k výstavbě
v ateliérech.
Zajímavé Interiéry lze najít na mnoha místech světa, málokdy však
přesně odpovídají parametrům filmu a je třeba je předělávat, což stojí další
prostředky.
Klíčovými výdaji pro tento typ zvolené realizace jsou velké výdaje za
přesuny štábu, techniky a dekorací, vize cizího světa umně
zakomponovaného do existujícího zajímavého prostředí se zdá býti
nejvhodnější, avšak také skutečně nejdražší a personálně nejnáročnější.
Mohou si jí dovolit jenom ta nejbohatší studia s velkými projekty (např. Star
Wars,The Chronicles of Riddick, Potomci lidí, Jurský park, atd. )
II. EXTERIÉR – ATELIÉR
Finanční náročnost: Vysoká
Věrohodnost filmu: Vysoká
Obtížnost realizace: Vysoká
12
Exteriérové dekorace vytvářené na půdě pozemku vlastněného studiem
vybaveného potřebným zázemím jsou jedním z charakteristických rysů pro
hollywoodské opusy. Exteriérové ateliéry např. ve slunné Kalifornii s jedním
z nejstabilnějších počasí na světě nabízejí filmařům značné úspory i klid při
práci. V poslední době se exteriérové ateliéry rozmohly také v Evropě (Anglie,
ČR, nově i Maďarsko a Slovensko), kde se finanční náročnost pohybuje
mnohdy na polovině americké ceny a vyplatí se sem přestěhovat celý štáb i
s technikou a velkými dekoracemi.
Cizorodý svět a jeho přírodní krásy lze vymodelovat v ateliéru, v tomto
případě ale cena nebude o tolik nižší než v případě natáčení ve volné přírodě.
Skutečná úspora přijde s budováním architektury hlavního města. Exteriérové
ateliéry se pro výstavbu jeví jako zcela ideální. Nemluvě o interiérech.
Míra věrohodnosti záleží na investovaných sumách a zdatnosti týmu
filmového architekta. Lze zde dosáhnout veliké míry uvěřitelnosti (např.
Metropolis, Vodní svět, ) stejně jako papundeklové umělosti (Nexus, Strážci
vesmíru, apod.).
III. INTERIÉR – ATELIÉR
Finanční náročnost: Středně vysoká
Věrohodnost filmu: Středně vysoká
Obtížnost realizace: Vysoká
Natočit celý snímek z cizího světa v krytém ateliéru se jeví jako
bezpečné (imunita vůči vlivu počasí a lokálním podmínkám), avšak z hlediska
skutečně výpravného filmu poněkud nedostačující (s výjimkou dokonale
klaustrofobního Vetřelce či stylizovaného Brazilu). Kryté ateliéry nedosahují
takových velikostí jako otevřené, přesto není problém pod střechou vytvořit
celou ulici města, travnatý kopec, vodopády, jeskynní komplex stejně jako
chodby kosmického křižníku. Problém je však se skutečně velikými exteriéry,
v tomto případě je nutné popřemýšlet o 3D
postprodukci či přesunu štábu do
exteriérových reálií. Věrohodnost se odvíjí
od parametrů dekorace, ale je třeba zmínit,
že kryté ateliéry alespoň na část obrazů
využívá drtivá většina realizačně
náročnějších projektů. Na modelu interiér –
ateliér také stojí drtivá většina oblíbených
sci-fi seriálů, odehrávajících se na
cizorodých světech (Star Trek, Star Gate,
Battlestar Galactica, Babylon 5, aj.)
V ateliéru lze s dostatkem
prostředků vytvořit cokoliv
(dekorace filmu Alien vs.
Predator - 2003)
13
IV. EXTERIÉR/INTERIÉR + 3D ANIMACE
Finanční náročnost: Nízká – středně vysoká
Věrohodnost filmu: Kolísavá
Obtížnost realizace: Středně vysoká
Tento poměrně nový model je doménou jak velikých projektů tak sci-fi
béčkových snímků s nízkými výrobními náklady. I v tomto případě se kvalita
výsledku odvíjí od míry investovaných peněz, popř. úrovně 3D trikového
studia, které vstoupí s producentem do spolupráce. Klíč tkví ve vhodné
kombinaci skutečných reálií, popř. dekorací vytvořených v ateliérech s 3D
grafikou generovanou počítači. Někdy je výsledek až mrazivě realistický
(především ve statických obrazech a v případě velikých a komplexních
architektur), jindy až nechtěně směšný (3D dvojníci herců v akčních scénách,
digitální monstra všech druhů a velikostí). Odvětví 3D SFX (3D zvláštní efekty)
je stále v bouřlivém vývoji a ať chceme či ne, bude nadále velmi významnou
součástí moderní kinematografie. Právě díky těmto technologiím můžeme
často celý exteriér natočit (s trochou nadsázky) na první louce, která nám
přijde pod ruku pak v počítači domodelovat na pozadí cizorodou planetární
faunu a flóru, či titánské dominanty hlavního města, mlžící se ve fialovém
oparu… prostor pro imaginaci tvůrců je zde největší stejně jako riziko, že film
bude vypadat uměle a nevěrohodně – asi jako televizní filmy z produkce
Hallmarku na přelomu tisíciletí, ze kterých jsou cítit polygony a render na
míle daleko.
Počítejme s tím, že v budoucnu se bude 3D grafika svou věrohodností
společně s příchodem dokonalejšího hardwaru nadále posunovat blíže realitě
a výrobní náklady na její tvorbu se ruku v ruce s tímto faktem budou
snižovat!
V. BLUE SCREEN / GREEN SCREEN
Finanční náročnost: Nízká – středně vysoká (i ty nejdražší projekty typu Sin
City dosahují 25% rozpočtů největších blockbusterů)
Věrohodnost filmu: Zatím nízká
Obtížnost realizace: Malá
Sežeňte nějaké herce, zavřete je
společně se štábem do hangáru kompletně
pokrytého vrstvami modré či zelené barvy,
pak půl roku renderujte grafiku na stovce
počítačů a gratulujeme - máte biják prakticky
jakéhokoliv žánru, zaměření a výpravy.
Takhle vizionářsky vidí příznivci screeningu
tento bouřlivě se rozvíjející filmařský postup.
Na jeho skutečnou věrohodnost ji ještě
nějaký ten pátek počkáme, už nyní je ale
14
…A můžete cokoliv.
jasné, že jde o velký posun k tvůrčí volnosti pro malá a středně velká studia.
Za relativně málo peněz můžete pomocí počítačů vytvořit jakékoliv prostředí
libovolných parametrů. Herci, jejichž pohyby a herectví vznikly na
unifikovaném pozadí, poté prostě přenesete do tohoto digitálně vytvořeného
světa. Dnes tímto postupem vzniklo několik úspěšných snímků jako například
Sin City, 300, Sky Captain and the World of Tomorrow, apod. Jejich úspěch
však tkví v záměrné stylizaci, která příběhu neubírá na věrohodnosti,
obzvláště když jde ve většině případů o comicsové adaptace, kde se s určitou
stylizací počítá. Na skutečně realistický film vytvořený před blue screenem si
ještě nějaký ten rok počkáme…
VI. 3D ANIMACE + MOTION PERFORMANCE
Finanční náročnost: Velmi vysoká (zatím)
Věrohodnost filmu: Kolísavá
Obtížnost realizace: Vysoká
Film vzniká obdobně jako film vytvořený pomocí 3D grafiky s tím
rozdílem, že se pomocí nové a v lecčems revoluční metody do výsledného
snímku přenese pouze herectví každé postavy. Více vysvětluje následující
popis:
Herec svůj part nejprve odehraje navlečený do přiléhavé kombinézy
pokryté šedesáti reflexními body, díky nimž se jeho pohyby kopírují na
počítačový model. Až potud je vše stejné jako při klasickém motion
capturingu, pak ale přijde to hlavní: hercova tvář je během dvouhodinového
procesu pokryta dalšími sto padesáti body, a kdy ž herec znovu začne hrát
tutéž scénu, putují do počítače údaje o veškerém dění v jeho tváři, o každé
grimase, každém mrknutí i letmém nadzvednutí obočí.
Údaje o pohybu těla a tváře jsou ve finální fázi spojeny do jediného
digitálního hereckého výkonu, který pak mohou grafici obléknout do libovolné
virtuální 'kůže'
Zdroj: časopis Premiere 12/2004
Tento postup se rok od roku vyvíjí a zdokonaluje a v budoucnu se
můžeme těšit na skutečné divy. Obzvláště v oblasti science fiction má motion
performance veliký potenciál – renomovaný herec může hrát kyborga stejně
jako čtyřmetrové monstrum. Mantinely dané konstitucí jednotlivých aktérů
padají. Potrvá však ještě poměrně dlouho než bude výsledek oproštěn od
pohádkové umělosti (viz. První film tohoto druhu – Polar Express od Roberta
Zemeckise) a získá punc realističnosti.
15
VII
VII. KOMPLETNÍ 3D ANIMACE
Finanční náročnost: Nízká - Velmi vysoká
Věrohodnost filmu: Závisí na míře stylizace
Obtížnost realizace: Vysoká
Skutečnou revoluci přineslo studio Pixar na počátku devadesátých let se
svým celovečerním a prvním kompletně počítači generovaným snímkem Toy
Story. Od té doby se na nás ze všech stran valí „3D animáky“ ze všech stran a
jejich kvalita je velmi kolísavá – s vyjímkou projektů z dílen zmiňovaného
Pixaru a studia DreamWorks.
Sci-fi z cizího světa by dnes nebyl problém vytvořit kompletně ve 3D.
Vzpomeňme na sci-fi snímky jako Final Fantasy:Esence života, Final Fantasy
VII nebo Kaena:Proroctví. 3D rendering však přidá filmu jakousi
pohádkovost, animace stále ještě nedosahuje zcela realistické úrovně. O to
více ale lze vsadit na určitou stylizaci postav a dekorací, které však nutně
posunou snímek k pohádkovosti.
Každé políčko 3D animovaného filmu se rodí
v počítačovém softwaru
16
V
SCI-FI SVETY
DRUHY SCI-FI SVĚTŮ VE FILMECH A JEJICH PODOBA
17
Budoucnost na Zemi
MILIARDY ALTERNATIV
BLÍZKÁ BUDOUCNOST
ALTERNATIVNÍ DĚJINY
UTOPIE
DALEKÁ BUDOUCNOST
VIRTUÁLNÍ SVĚTY
POSTAPOKALYPSA
DALEKÁ BUDOUCNOST
KOLONIZOVANÉ SVĚTY
18
I planetu Zemi můžeme terminologicky vzato považovat ve sci-fi filmu
za tzv. sci-fi svět a měli bychom se jí v našem výkladu důkladně věnovat.
Interpretace vize budoucnosti se u každého autora mnohdy až zásadně liší.
Ve chvíli, kdy stvořitel světa deklaruje určité zákonitosti své verze toho, jak
se život na Zemi bude ubírat dál, vznikne další z mnohotvárných obrazů věcí
nadcházejících. Co na tom, že jde mnohdy o vize utopické nebo až absurdní.
Tvořivosti nelze bránit a pokud je to v rámci filmového díla ku prospěchu
děje, můžeme autorovi určitou nadpřirozenost nebo nepřesnost tolerovat.
Podívejme se na představy snílků z počátku 20. století. Létáme snad dnes
v obřích vzducholodích a stavíme po celém světě parou poháněnou nadzemní
dráhu? Naivita není od věci. Jules Verne by vám o tom řekl své.
Pojďme si planetu Zemi a její budoucnost dále katalogizovat. Verzí se
totiž nabízí tolik! Stále musíme mít na pamětí, že i když je science fiction ve
své podstatě žánrem opírajícím se o pokročilé technologie a bádání napříč
cizorodými zákoutími vesmírného prostoru, stále se většina filmové sci-fi
odehrává na naší domovské planetě.
BLÍZKÁ BUDOUCNOST COBY VAROVÁNÍ I URČENÍ TRENDU
Bavíme se o budoucnosti vzdálené až 20 let.
Zdá se vám to za chvíli? Pro autory je také takto blízký časový horizont
mnohdy tvrdším oříškem, než imaginativní utopie z roku 2300. Divák má
totiž názory zakotvené v přítomnosti a je schopen do určité míry předvídat
vývoj některých událostí a technologií. Mnoho věrohodnosti své verzi světa
roku 2015 nepřidáte, když budete tvrdošíjně divákovi tvrdit, že USA zanikly
roku 2013 a o rok později čínský kosmonaut Liu-ťi Ťao přistál se svou
jednomístnou lodí na Titanu. Divák není hloupý a ví, že některé věci od
dnešního dne do blízké budoucnosti prostě nelze stihnout. Někdy se ale
autoři pohybují na hraně – a diváci to respektují v případě, že jde o kvalitní
filmové dílo. Podle Terminatora bychom měli být již několik let pod
nadvládou SkyNetu a robotů. Demolition Man udává, že před pár léty měl
v Americe zavládnout policejní stát s pokutami za nadávání. Podle mnohých
snímků ze 70. let se dnes nacházíme pod tunami radioaktivního spadu
(Chlapec a jeho pes) či stavíme základnu na
Měsíci (2001:Vesmírná odyssea). Dokonce i
v jiných ohledech pseudorealistický Star Trek
se mýlil: např. roku 1993 měly začít tzv.
eugenické války vedené geneticky
vylepšenými lidmi, ve kterých mělo zemřít
přes 30 000 000 lidí.
Existují však i jiné, vizionářské filmy,
které do jisté míry předpověděly budoucnost,
nebo dokonce vytvořily obecně známý trend,
který samotnou budoucnost ovlivnil. Steven
Spielberg ve svém poměrně novém snímku
19
Lidstvo pod nadvládou strojů
Terminátor (1984)
odehrávajícím se v blízké budoucnosti Minority Report přišel s rukavicemi,
kterými pomocí udání směru či stisknutí pěsti nositel koriguje pohyb napříč
elektronickými databázemi či internetem. Dnes již takový vynález úspěšně
testují japonští vědci, přímo inspirováni tímto filmem. Neviditelný plášť
Predatora ze stejnojmenného filmu také poměrně úspěšně zrealizovali asijští
vědci coby soustavu kamer, které na speciální povrch oděvu promítají okolní
prostor. Je to paradox, ale laické vize budoucnosti a technologií s tím
spjatých ovlivňují mnohdy současnou skutečnost.
Filmy z blízké budoucnosti můžeme
generalizovat do dvou druhů – dobré a
špatné vyhlídky. Nutno podotknout, že
v drtivém případě převládá ta druhá verze.
Vzkvétající společnost, ve které se všichni
milují a každý prosperuje, nezavdává
k nějakému nosnému dramatickému oblouku.
Přesto takové světy existují, mají však
povětšinou až pohádkový nádech (jako
například Spielbergova A.I. – Umělá
inteligence) anebo se k pořádnému průšvihu
teprve schyluje (12 opic, Já,Robot, Den
Střet civilizací
Den nezávislosti (1996)
nezávislosti). Svět blízké budoucnosti je
povětšinou buďto přísně hierarchizovaný
(Gattaca, Equilibrium), militaristický (Judge Dredd) nebo vystavený
globálnímu problému jakéhokoliv charakteru, ať již antropologického
(Potomci lidí), genetického (Akira), environmentálního (The Core) v podobě
choroby (28 dní poté), zjevení nového smrtícího druhu (draci v Království
ohně ad.), globální katastrofy (Den poté), či hrozby z vesmíru (Věc, The
Immortal, Den trifidů, Mars útočí ad.).
ALTERNATIVNÍ DĚJINY, UTOPIE
V takovém druhu sci-fi není směrodatný čas, ale události. Často se film
ani nemusí odehrávat v budoucnosti, ale v minulosti (pohyby např. pomocí
cestování časem a jiné paradoxy) nebo prostě v součastném světě, který však
vypadá zcela jinak. Ptáte se proč? Stačí zaměnit jednu významnou událost
v minulosti (nechat Hitlera vyhrát druhou světovou válku nebo nenechat
zastřelit J.F.Kennedyho) a svět jak jej známe nemůže existovat. Tyto variace
již mnohokráte sváděly a stále svádí autory ke spekulacím a tvorbě světů
pomocí již zpočátku zmiňovaného zaklínadla co kdyby…?
Časovým rozporem se zabývá již Stroj času inspirovaný autorem
literární předlohy, H.G.Wellsem. Český ekvivalent nacházíme v oblíbené
komedii Zítra ráno vstanu a opařím se čajem. V modernější kinematografii
pak vyčnívá obzláště brilantní Sengoku Džieitai (též Síly sebeobrany či
G.I.Samurai), který nechá jednotku moderně vybavených vojáků i s patřičnou
technikou přenést do feudálního Japonska 15. století. Vzpomeňme také na
vlasteneckou nótou prodchnutou Tajemnou září nad Pacifikem, která si
20
zahrává s myšlenkou, co kdyby Japonci
nezničili Pearl Harbor? A bylo by toho
více.
Utopií naopak nazýváme v
nejobecnějším pozitivním smyslu lidskou
snahu o vybudování lepší, možná i
dokonalé společnosti. Vzpomeňme
například Loganův útěk, THX 1138,
vynikající Mechanický pomeranč, Brazil
nebo kultovní 1984. Pokaždé však pokus
Dokonalá utopie
o dokonalou lidskou společnost skončí
Brazil (1985)
krachem, jako tomu bylo paralelně i ve
skutečných lidských dějinách (jak dopadl Platón, učení Karla Marxe, apod.).
Vždy se najdou nedokonalosti, které systém přináší a na druhé straně hrdina,
který se všem zdrcujícím regulím postaví – a zvítězí.
VIRTUÁLNÍ SVĚTY
Pojďme si povídat i o světech, které hmotně nikdy neexistovaly a přesto
v nich dochází k velkým věcem. Příchod pokročilé výpočetní techniky často
svádí autory k tvorbám virtuálních světu a zahrávání si s myšlenkou, co je
vlastně skutečnost a co umělou inteligencí interpretovaná realita? Špičku
v tomto oboru bezpochyby prezentuje film Matrix od bratrů Wachovských.
Uvědomění si, že vše okolo mne není jak se zdá být a veškerá realita je ve
skutečnosti virtuální pochází již od
Lewise Carolla a jeho Alenky v říši divů,
dodnes tento mýtus účinně funguje
(Matrix také toto dílo často cituje – viz.
narážky na bílého králíka, svět za
zrcadlem, apod.). Obzvláště silným
argumentem tohoto snímku je fakt, že
si nikdo z nás nemůže být nikdy jistý,
zda to či ono není skutečná pravda.
Analogické pojítko vlastních prožitků
se sci-fi filmem je pro autora výrazným
kíčem k úspěchu, znamená to, že divák
Svět za zrcadlem
přistoupil na regule prezentovaného
Matrix (1999)
díla.
Matrix není jediným moderním dílem opírající se o kyberprostor nebo
virtuální realitu. Cronnenbergova eXiStenZ výborně vybízí k zamyšlením nad
hraním her odehrávajících se ve virtuální realitě. Jeho hrdinové jsou
opakovaně podrobeni zkoušce, zda toto již je skutečný svět, nebo jsem ještě
ve hře. Ono obtížné rozlišení dvou světů, jednoho opravdového a druhého
imaginativního, přináší zamyšlení které lze uplatnit na celou řadu
21
součastných aktuálních problémů. O to horší je, když se aktéři virtuální hry
nakonec pozabíjí…
Děsivé a depresivní mohou být také světy snové (viz. horor Noční můra
z Elm Street), vizualizovaná zákoutí mysli šílence (obrazově úchvatný film
Cela), halucinační vize těžce zkoušeného jedince (Solaris od Tarkovského),
světy ve světě (Zóna ve Stalkerovi opět od Tarkovského) nebo světy
kompletně umělé (geniální Dark City do češtiny nepřesně překládané jako
Smrtihlav nebo computerový opus Tron).
APOKALYPSA, POSTPOST-APOKALYPSA
O tomto žánru sci-fi jsme se již zmiňovali na začátku, proto rovnou
přejděme do praxe. V kinematografii je nejčastěji prezentována apokalypsa
pomocí jednoho či více jaderných výbuchů. Proč? Odpověď je nasnadě –
kinematografie zažila největší rozmach v dobách objevení a účinného
nasazení atomových zbraní, nesmíme také zapomenout na všudypřítomného
strašáka v podobě jaderného úderu proti civilistům hrozící v případě konfliktu
USA vs. SSSR během studené války.
Také je to popravdě řečeno jeden
z mála skutečně účinných způsobů jak
vyhladit civilizaci rukou člověka a
připravit si tím hrací prostor pro děj
post-apokalyptického snímku.
Samotná případná apokalypsa
může být mnohdy námětem pro celý
film. Neůze opomenout takřka němý
evropský skvost Poslední boj od Luca
Bessona (kde se mimo jiné objevuje v jedné
ze svých prvních rolí Jean Reno).
Jen drsní přežijí
Apokalypsa ztělesněná v podobě totální
Mad Max (1979)
destrukce lidské společnosti a jejích
tradičních hodnot je zde více než markantní.
Hrozbu jaderné války bravurně rozebírá již Kubrickův Dr. Strangelove
(Dr.Divnoláska), naopak moderní filmy opřené o vědecké poznatky často
hrozí pomocí zkázy z vesmíru – meteoritů (Meteor, Drtivý dopad), komety
(Armageddon) nebo prostě „jen“ globální katastrofy (Den poté).
Časové horizonty post-apokalyptických děl se liší. Kultovní Mad Max se
například odehrává ve velmi blízké budoucnosti, zatímco Vodní svět, nebo
Chlapec a jeho pes rozehrávají příběh v neurčité budoucnosti odehrávající se
delší dobu po katastrofě. Lidé se většinou v takovémto bizarním a poničeném
světě krutě baví. Buďto pořádají brutální automobilové závody (Deathrace
2000), brázdí krajinu v tanku (Tank Girl) nebo se zabíjejí v zamřížované
zrezlé aréně (Mad Max Beyond Thunderdome).
Postapokalyptických filmů je ve světové kinematografii jako šafránu –
asi právě proto, že svým tématem svádí k určitému archetypu drsné,
zdevastované společnosti, ve které přežijí jen ti nejdrsnější.
22
DALEKÁ BUDOUCNOST
V dobách dávno budoucích může
autor skutečně popustit uzdu fantazie a
ukázat své imaginativní schopnosti. Čím
více jsme vzdáleni od současnosti, o které
jsme přesvědčeni že ji a její zákonitosti
známe, tím více nitek pravděpodobnosti a
možností co kdyby splétáme. Za 100 let se
přece může stát tolik… porovnejme
analogicky léta 1907 a 2007.
Neporovnatelné. Ve všem. A Moorovy
23.století
zákony káží, že každé dva roky se výkony
th
5 Element (1997)
počítačů zdvojnásobí. Co teprve, až přijdou
kvantové počítače? DNA počítače? Holografické disky? Média o velikostech
terabajtů. Posun bude viditelný úplně ve všem. I v míře lidskosti v každém
z nás. Tím myslím jak vnitřní, tak vnější.
Rok 2100 bude vypadat u každého autora diametrálně odlišně. Rok
2300 už můžeme považovat za hard sci-fi. Pojďme se jenom v kostce podívat
na pár verzí vize našeho světa v kinematografii v průběhu doby, věrným
průvodcem nám při tom bude profesor Rozumák. Posun během 20.století
v názorech na dalekou budoucnost bude více než markantní.
Ikarie XB 1 (1963)
– Píše se rok 2163.
Čtyřčlenná posádka míří na palubě kosmické lodi k Alfě Centauri. Navazují se
přátelství, vznikají lásky. Astrounauti se dostanou do problémů ve chvíli kdy
objeví nedaleko lodi přítomnost Temné hvězdy, způsobujících útlum
biochemických pochodů v lidských organismech
prof. Rozumák: Podle mnohých názorů je Ikarie XB 1 nejlepším českým sci-fi
filmem všech dob. Je pravda, že film svými tématy nezastarává a jeho
technologické gró dodnes dýchá uvěřitelností. Vize budoucnosti je zde civilní,
jde o film nápaditý a překvapivě lidský.
Barbarella (1967)
(1967)
– Píše se rok 40 000.
Agentka Země Barbarella (Jane Fonda) dostává za úkol vypátrat šíleného
vědce Durand-Duranda, který chce pomocí tajné zbraně ovládnout vesmír.
prof. Rozumák: Nádherná naivistická utopie, o realističnosti zde nemůže být
ani řeč, veškrerý prim v tomto filmu hrají vnady Jane Fondové.
Zardoz (1973)
– Píše se rok 2293.
Po válkách a epidemiích se lidská civilizace rozpadla. Oddíly barbarských
exterminátorů ve jménu boha Zardoze masově vyhlazují zbytky zbídačené
populace. Pod neprodyšným příkrovem několika silových polí však přežívá
bývalá společenská smetánka…
prof. Rozumák: Imaginativní, přesto nepravděpodobné. Ale o realističnost
v Zardozovi nejde… příběh je veskrze akční a svět, v němž přežívají jen ti
nejsilnější s myšlenkami o tom, že společnost bez násilí a krvelačnosti
směřuje k úpadku, ve své době notně rozčílil filmové kritiky.
23
Loganův útěk
út k (1976)
– Je konec 23. století.
Lidstvo je po ekologických i válečných katastrofách uzavřené v městské
aglomeraci, jejíž chod řídí všemožný počítač. Aby nedošlo k přelidnění, musí
se každý, kdo dosáhne věku třiceti let, zúčastnit teorie, v níž je hlavní výhrou
další život…
prof. Rozumák: Jde o tradiční sci-fi v níž hraje dominantní úlohu obraz
města. Ani dnes nápady a vize světa budoucnosti nijak nezastarává – tedy po
ideové stránce. Technologicky by 23. stoeltí vypadalo dazajista zcela jinak…
Battlestar Galactica (1978)
– Okolo roku 3000.
Po tisícileté válce s roboty jsou představitelé lidstva pod záminkou mírových
jednání vlákáni do léčky. Roboti zaútočí, rozpráší lidskou flotilu i jejich
domovskou planetu. Zbývá jediná loď s názvem Galactica…
prof. Rozumák: Vykrádačka Star Wars v mnoha ohledech (eskapády
vesmírných pilotů, podobné postavy) – průměrné dílo s naivním pohledem na
budoucnost, které však slavilo nemalý divácký úspěch. Vize světa je unylá a
nezajímavá.
Duna (1984)
– Píše se rok 10 191.
Lidmi obývaný vesmír je sjednocen do imperiální říše. Existence impéria
závisí na koření z planety Arrakis, které propůjčuje gildě kosmických
navigátorů schopnost orientace při nadsvětelných rychlostech.
prof. Rozumák: To už zní lépe. Monumentální literární předloha spisovatele
Franka Herberta oplývá fantaskností a dobře napsanými postavami. David
Lynch přenesl do filmu svým osobitým režijním rukopisem jenom určitý
fragment tohoto pocitu, přesto jde o dílo poměrně kvalitní. Vize světa Franka
Herberta je ojedinělá a překypující fantaskními nápady
Total Recall (1990)
– Píše se rok 2081
Stavební dělník se ve snech stále vrací na Mars, na kterém přitom nikdy
nebyl.Navštíví firmu Mnemotechna, která umožňuje pomocí vzpomínek
cestovat, hlavní hrdina ale při napojení a přístroje dostane záchvat a
pracovníci firmy zjistí, že už má jednou vzpomínky upravené…
prof. Rozumák: Total Recall je sci-fi s určitým sociálním podtextem
s odkazem na život nižších vrstev. Vize života na Marsu na sklonku 21.století
je vykreslena technologicky poněkud naivně, je však do detailu propracovaná
a nápaditá.
24
KOLONIZOVANÉ SVĚTY
Vraťme se k otázkám, které jsme si položili hned v úvodu:
Kam namíří lidstvo po absolutním vyčerpání potenciálu Země?
Lze vůbec lidmi efektivně osídlit další světy v galaxii?
Existuje extrateresiální život odlišný svým prazákladem od toho našeho?
Odpovědí budiž budoucnost. Autoři ale pasivně nečekají na průběh událostí a
snaží se předestřít své verze směru, jakým se bude lidstvo ubírat. Mnohdy
nebohé pozemšťany nenechají ani vydechnout a rovnou je z domovské
planety vyženou (Stopařův průvodce po galaxii). Situace by se ale mohla mít
třeba takto:
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
rok 2072 - Lidstvo vynalezne účinný pohon pro
kosmické lodě, který mu umožní vydat se k nejbližším
hvězdám
rok 2079 - Pomocí nejmodernější diagnostiky a
pokročilých optických soustav vyberou přední odborníci
nepříliš vzdálený svět maximálně podobný svými
podmínkami (tj. primárně rozměry, teplotami, gravitací a
možností vytvořit atmosféru) planetě Zemi. Vhodným
kandidátem se stává oranžový obr a jeho čtvrtá planeta
vzdálené 162 světelných let od Slunce.
rok 2094 - Vstříc vytipované hvězdě vyrazí roboty
ovládaná flotila plavidel, která po přistání na vhodné
planetě započnou s terraformací (tj. umělým vytvářením
pozemských podmínek na cizím vesmírném tělesu) –
pomocí obřích zrcadel vytavených z planetárního
křemíku zahřívají povrch, „napouštějí“ atmosféru
kyslíkem a sází kolonie geneticky modifikovaných řas,
určených pro tvorbu oxidu uhličitého.
rok 2158 – Země dostává signál o úspěšně dokončené
terraformaci planetky, přejmenované mezitím
nedočkavými lidmi na Arda (prastaré slovo, původně
označující Zemi)
rok 2161 – vše se dlouhá léta připravovalo, směrem
k Ardě vzlétá z vyčerpané a přelidněné Země další flotila
lodí, na palubě se nachází miliony nedočkavých
„osadníků“, průmysloví roboti, geneticky čistá pozemská
fauna a flóra a mnoho dalších atributů potřebných
k životu. Včetně několikrát zálohované holo-krychle o
velikosti několika centimetrů obsahujících veškeré dějiny
lidstva. Na předky se nezapomíná.
rok 2226 – noha člověka narozeného na kosmické lodi
spočine na jeho novém, domovském světě… Na Ardě se
píše rok 0.
25
Myšlenka kolonizace cizích světů autory sci-fi odjakživa fascinovala. Nové,
neprobádané končiny s mnohdy bizarním životním prostředím a specifickými
podmínkami k životu mohou mít nepřeberné množství variací. Mějme na
paměti, že sci-fi pojem kolonizované světy odvozujeme od toho, že jsou
osídlené druhem homo sapiens pocházejícího původem ze Země, film Duna
se tedy odehrává v kolonizovaných světech, zatímco v případě Star Wars jde
čistě o xenickou sci-fi. Nelze také opomenout poměrně výrazný myšlenkový
rozměr faktu, že se kdesi ve vesmíru rodí druhá (nebo řetězově další a další)
kolébka lidstva, jejíž obyvatelé žijí se vzpomínkami na místo svého původu.
Mohou zapomenout? Nebo navždy odvrátit od své matičky Země (kterou
samozřejmě nelze spatřit na večerní obloze) tvář? Záleží na okolnostech.
Nutno podotknout, že kvůlu odlišným podmínkám panujícím na jiném světě
lidé přirozenou evolucí změní svou fyziologii, biologické hodiny, denní režim,
apod. S trochou nadsázky lze říct, že z kolonistů může být po pár stoletích
nový antropologický druh. Co svět, to diferentní směr vývoje.
Ve filmech i literatuře se věci mají často tak, že světy fungují na základě
vzájemné konektivity (povětšinou díky přítomnosti hyperprostoru
umožňujícímu bleskové přesuny mezi jednotlivými planetami, jindy zase díky
soustavě hvězdných bran – viz. Stargate). Situace pak zadělává na dokonalou
space operu: světy mohou být zformované například ve federaci planet (Star
Trek), republiku či císařství (Flash Gordon), mohou spolu válčit (Star Gate) či
vzájemně intrikovat (Duna). Díky větší četnosti světů může vzniknout
multivesmír, tj. soubor mnoha a mnoha světů v rámci jedné galaxie
(Drakeova rovnice pravděpodobnosti výskytu života ve vesmíru udává, že
jenom v naší galaxii může existovat až 10 000 světů vhodných svými
podmínkami pro život – a to se bavíme pouze o životě založeném na uhlíkové
bázi, tak jak jej známe!). Do tvorby transplanetární sci-fi odehrávající se
napříč galaxiemi se odváží jenom ti největší odvážlivci z odvětví hard SF.
Vzdálenosti mezi jednotlivými galaxiemi jsou natolik propastné, že popírají
jakýkoliv racionální důvod opustit „zabydlenou“ domovskou Mléčnou dráhu.
Kolonizovaný svět může za pár set let
připomínat Zemi
26
STAR TREK
Bezpočet seriálových řad a nemalý počet
celovečerních filmů utvořily ze Star Treku mýtus
kosmického věku. Jeho stvořitel Gene Roddenberry
šel v myšlence kolonizovaných světů nejdál a
během několika desetiletí utvořil komplexní
multivesmír odehrávající se napříč celou naší
galaxií rozdělenou pro přehled na čtyři části (alfakvadrant, kde žijí lidé coby Federace a hrstka dalších ras, beta-kvadrant,
gama-kvadrant coby zóna výskytu obávaných Borgů – unifikovaných
zotročitelů všeho živého – a konečně deltakvadrant coby neprobádané
galaktické končiny postupně odhalované teprve v sérii Star Trek – Voyager
hrdinou kapitánkou Janewayovou).
Děj a osudy postav z mnoha posádek jednotlivých kosmických lodí se
odehrává většinou ve 23.století, kdy je lidská civilizace na velmi vyspělé
technologické úrovni. V galaxii jsou osídleny stovky a stovky světů, jednotlivé
rasy mezi sebou uzavírají dohody a spojenectví, jiné spolu otevřeně válčí a
Borgové chtějí pro jistotu vyhladit všechny. Výhoda Star Treku je jeho
obrovská rozšířenost, skalní fanouškovská základna a obrovský,
faktograficky bohatý background – kromě filmů a seriálů existuje bezpočet
knih, comicsů a dokonce i „ilegální“ fanouškovský seriál Star Trek: Hidden
Frontier.
Na druhou stranu nelze Star Treku upřít jistou dávku utopie a naivity.
Lidská civilizace je až podezřele disciplinovaná, jídlo a vybavení se replikuje
v replikátorech (tj. přístrojích, které materializují takřka vše, nač si
vzpomenete), platidla neexistují a volný čas se tráví v simulátoru, který vám
vytvoří prostředí a postavy dle vašeho přání. Také poněkud zaráží fakt, že 95%
ras a národů rozesetých po galaxii je humanoidního původu a dorozumívá se
s příslušníky lidské rasy na hlasové bázi. Před tyto vady na kráse zůstává Star
Trek ojedinělým a nápaditým sci-fi fenoménem své doby.
27
KLASIFIKACE PLANET VE
STAR TREKU
Když autoři Star Treku vymýšleli základní kostru pro své příběhy, věděli, že
bez cizích světů se neobejdou. A přišlo jim poněkud neohrabané, aby hlavní
hrdinové měli pokaždé, když uvidí na senzorech planetu, zdlouhavě
vyjmenovávat všemožné charakteristiky, jen aby si divák udělal obraz, jak to
tam venku vlastně vypadá. Sáhli proto k planetární klasifikaci, která každému
typu planety s určitými parametry přiřazuje jedno písmeno abecedy.
A tak začala dlouhá historie hlášení vědeckých důstojníků, kteří informovali
kapitána vesmírné lodi Enterprise víceméně: "Před přídí Enterprise se nachází
planeta XY." Kapitánům Enterprise tato prostá věta řekla vše, ovšem divákům
hlavně zpočátku poskytla maximálně procvičení v abecedě. V následujícím
přehledu proto naleznete kompletní seznam planetárních tříd spolu s kritérii,
podle kterých jsou planety do těchto tříd řazeny, a také s příklady některých
planet.
TŘÍDA A – GEOTERMÁLNÍ
Věk: 0-2 miliardy let
Průměr: 1,000 - 10,000 km
Poloha: Ekosféra / Studená zóna
Povrch: částečně roztavený, možný výskyt sopek
Atmosféra: hlavně sloučeniny vodíku
Vývoj: ochlazením se stane třídou C
Životní formy: žádné
Příklad: Gothos
TŘÍDA B - GEOLOGICKY MRTVÁ
Věk: 0-10 miliard let
Průměr: 1,000 - 10,000 km
Poloha: Horká zóna
Povrch: částečně roztavený, vysoká povrchová teplota
Atmosféra: extrémně tenká, několik chemicky aktivních plynů
Životní formy: žádné
Příklad: Merkur (Sol I)
TŘÍDA C - GEOLOGICKY INAKTIVNÍ
Věk: 2-10 miliard let
Průměr: 1,000 - 10,000 km
Poloha: Ekosféra / studená zóna
Povrch: nízké povrchové teploty
28
Atmosféra: zmrzlá
Životní formy: žádné
Příklad: Pluto (Sol IX), Psi2000
TŘÍDA D - ASTEROID/MĚSÍC
Věk: 2-10 miliard let
Průměr: 100 - 1000 km
Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna, nalézají se
hlavně na orbitech větších planet či v pásech asteroidů
Povrch: pustý, kráterový
Atmosféra: žádná nebo velice tenká
Životní formy: žádné
Příklad: Měsíc (Sol IIIa), Lunar V (Bajor VIIe)
TŘÍDA E - GEOPLASTICKÁ
Věk: 0-2 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: roztavený, vysoké povrchové teploty
Atmosféra: sloučeniny vodíku a reaktivní plyny
Vývoj: ochlazením se stane třídou F
Životní formy: na bázi řetězců uhlíku
Příklad: Excalbia
TŘÍDA F - GEOMETALICKÁ
Věk: 1-3 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: časté sopečné exploze kvůli roztavenému jádru
Atmosféra: sloučeniny vodíku
Vývoj: ochlazením se stane třídou G
Životní formy: na bázi siliconu (např. Horta)
Příklad: Janos IV
TŘÍDA G - GEOKRYSTALICKÁ
Věk: 3 - 4 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: stále se utváří
Atmosféra: Oxid uhličitý, některé toxické plyny
Vývoj: ochlazením se stane třídou K, L, M, N, O nebo P
Životní formy: primitivní jednobuněčné organismy
Příklad: Delta Vega
29
TŘÍDA H - POUŠTNÍ
Věk: 4-10 miliard let
Průměr: 8,000 - 15,000 km
Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna
Povrch: horký a suchý, žádná nebo málo povrchové vody
Atmosféra: může obsahovat těžké plyny a kovové výpary
Životní formy: rostliny odolné na sucho a radiaci, zvířata
Příklad: Rigel XII, Tau Cygni V
TŘÍDA I - PLYNOVÝ SUPEROBR
Věk: 2 - 10 miliard let
Průměr: 140,000 - 10,000,000 km
Poloha: Studená zóna
Povrch: tenký, složený z plynného vodíku a vodíkových sloučenin;
vyzařuje teplo
Atmosféra: vrstvy se liší teplotou, tlakem a složením; možný výskyt
vodních par
Životní formy: neznámé
Příklad: Q'tahL
TŘÍDA J - PLYNOVÝ OBR
Věk: 2 - 10 miliard let
Průměr: 50,000 - 140,000 km
Poloha: Studená zóna
Povrch: tenký, složený z plynného vodíku a
vodíkových sloučenin; vyzařuje teplo
Atmosféra: vrstvy se liší teplotou, tlakem a složením
Životní formy: na uhlovodíkové bázi (Jovian)
Příklad: Jupiter, Saturn
TŘÍDA K - ADAPTABILNÍ
Věk: 4 - 10 miliard let
Průměr: 5,000 - 10,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: pustý, žádná nebo málo povrchové vody
Atmosféra: tenká, hlavně oxid uhličitý
Životní formy: primitivní jednobuněčné organismy; možnost adaptace na lidské
osídlení s využitím přetlakových dómů
Příklad: Mars, Mudd
TŘÍDA L - MEZNÍ
Věk: 4 - 10 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
30
Povrch: skalnatý a pustý, málo povrchové vody
Atmosféra: kyslíko-argonová, vysoká koncentrace oxidu uhličitého
Životní formy: omezené na rostlinný život; vhodné pro lidské osídlení
Příklad: Indri VIII
TŘÍDA M - TERESTRICKÁ (TŘÍDA MINSHARA)
Věk: 3 - 10 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: povrch bohatě zavodněný; pokrývá-li voda či led více než
80% povrchu, je planeta považováná za třídu O nebo P
Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky
Životní formy: rozsáhlá vegetace, zvířata, humanoidé
Příklad: Země, Vulkan, Cardassia I
TŘÍDA N - REDUKUJÍCÍ
Věk: 3 - 10 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: vysoké povrchové teploty v důsledku skleníkového efektu;
voda existuje pouze ve formě páry
Atmosféra: extrémně tlustá, oxid uhličitý a sulfidy
Životní formy: neznámé
Příklad: Venuše
TŘÍDA O - OCEÁNICKÁ
Věk: 3 - 10 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: voda v tekutém stavu pokrývá více než 80% povrchu
Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky
Životní formy: vodní vegetace, zvířata, humanoidé
Příklad: Argo
TŘÍDA P - ZLEDOVATĚLÁ
Věk: 3 - 10 miliard let
Průměr: 10,000 - 15,000 km
Poloha: Ekosféra
Povrch: voda ve zmrzlém stavu pokrývá více než 80% povrchu
Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky
Životní formy: vytrvalá vegetace, zvířata, humanoidé
Příklad: Exo III, domovský svět Breenů
31
TŘÍDA Q - PROMĚNLIVÁ
Věk: 2 - 10 miliard let
Průměr: 4,000 - 15,000 km
Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna
Povrch: od rozteklého po vodní a/nebo uhlíkový led v důsledku
ekcentrické orbitální dráhy nebo výkonu hvězdy
Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky
Životní formy: od tenké po velmi silnou
Příklad: Genesis
TŘÍDA R - TULÁCKÁ
Věk: 2 - 10 miliard let
Průměr: 4,000 - 15,000 km
Poloha: mezihvězdný prostor, kometární shluky
Povrch: může být teplý díky geotermálním plynům
Atmosféra: hlavně vulkanické výpary
Životní formy: rostliny bez fotosyntézy, zvířata
Příklad: Dakala
TŘÍDA S/T - TÉMĚŘ HVĚZDA
Věk: 2 - 10 miliard let
Průměr: 10 - 50 mil km (třída S); 50 - 120 mil km (třída T)
Poloha: Studená zóna
Povrch: tenký, složený z plynného vodíku a vodíkových
sloučenin; vyzařuje značné teplo
Atmosféra: vrstvy se liší v teplotě, tlaku a složení; možný
výskyt vodních par
Životní formy: neznámé
TŘÍDA Y - DÉMON
Věk: 2 - 10 miliard let
Průměr: 10,000 - 50,000 km
Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna
Povrch: teplota může přesáhnout 500°K
Atmosféra: turbulentní, nasycená toxickými chemikáliemi a
termionickou radiací
Životní formy: mimetická forma života
Příklad: Dakala
32
XENICKÉ SVETY
V
KLÍČ K BEZBŘEHÉ IMAGINACI
33
Xenická science fiction nabízí největší prostor pro nové tvůrčí postupy a
bezbřehé imaginace, přesto je v kinematografii zastoupena pomálu. Cizorodé
světy ve vzdálených planetárních systémech, na které nikdy nevstoupila noha
člověka, odjakživa fascinovaly svou podivuhodností a mnohdy i diametrálně
odlišným způsobem civilizační existence.
To, že se autoři do tvorby tohoto druhu sci-fi masově nepouštějí,
zapříčiňuje hned několik faktorů. Je zapotřebí dobrého a chytlavého scénáře
s určitým tématickým přesahem, protože divák nemá při sledování děje
odehrávajícího se mezi zástupci cizích ras v cizích prostředích mnoho
pocitových konektivit, tj. těžko ho donutíme fandit chobotnatci
z Grash´Taaku, pokud bude celý film pouze vyměšovat a upadat do
regeneračního procesu. Lidé mají tendenci soucítit s jinými lidmi. Pokud jim
přestavíme zástupce zcela jiných civilizací s jejich tužbami, prožitky a
motivacemi, diváci mohou celý film prostě odzívat a autorem vytvořený mýtus
prostě a jednoduše nepřijmout. Je snadné při tvorbě xenické sci-fi spadnout
do archetypu nepochopitelnosti. Výsledek musí být určitým kompromisem
pro obě strany (jak diváka, tak autora) – v normálním filmu může zaznít věta
„Cesta autem po dálnici nám zabere deset minut“, která by analogicky
převedená na cizorodý svět mohla znít jako „Cesta Bha´donem po Ralevaaku
nám zabere šestipůl Denoraku “. Doslovně interpretované scénáře by pak
mohly být divákům zcela nesrozumitelné bez použití odborného slovníčku
terminologie zdarma přidávanému ke každému lístku do kina. Proto se (jinak
zcela nepochopitelně) často používají termíny pocházející z latiny nebo
řečtiny i na cizích světech, na planetě Ugnorr můžeme měřit v metrické
soustavě a soustava Sedmi svatých světů může mít za vladaře Robo-papeže.
Jak jsme si již řekli, xenické sci-fi je v kinematografii jako šafránu a
bylo by nejlepší povědět si něco více o té nejlepší a nejpropracovanější ze
všech. O skutečném fenoménu, který zachvacuje svět bezmála třicet let.
Kdysi dávno v jedné vzdálené galaxii…
34
Multivesmír Star Wars je v mnoha ohledech geniální. Star Wars
nejsou jenom šesticí filmů (Epizoda I – Skrytá hrozba, Epizoda II – Klony útočí,
Epizoda III – Pomsta Sithů, Epizoda IV – Nová naděje, Epizoda V – Impérium
vrací úder, Epizoda VI – Návrat Jediho), je to také nepřeberné množství
doprovodných předmětů, kreseb, materiálů, encyklopedií, novel, comicsů a
literárních ság na pokračování. V budoucnu se máme dočkat i stohodinového
(!!!) seriálu… je vidět, že Star Wars lidi baví. V čem tkví jejich úspěch?
První Hvězdné války byly jedinečné díky svým speciálním efektům a do
té doby nevídaným filmařským nápadům. Režisér George Lucas díky nim
založil zcela novou trikařskou společnost,
Industrial Light and Magic. První díl Nová
naděje (dnes se kategorizuje jako čtvrtý) byl
natočen sice s nízkými náklady (6 mil.
dolarů), odezva od diváků však byla ohromná.
Další dva díly – pátý a šestý tak už mohly být
natočeny s vyššími náklady a ještě lepšími
efekty. V roce 1997 nechal Lucas první tři
staré díly digitálně remasterovat a přidal do
nich i dříve nepoužité scény. Díky tomuto
remasteringu vypadá celá série ještě lépe a
byly odstraněny i některé nedostatky
Darth Vader
způsobené starou trikovou technikou.
Nezapomenutelná ikona Star Wars
Po remasteringu se Lucas rozhodl, že natočí další sérii Hvězdných
válek. Dějově je však zařadil před předchozí tři díly. První film Skrytá hrozba
byl promítán v kinech v červnu roku 1999 a sklidil velký úspěch - i když
kritika poukazovala na značnou dětinskost filmu. Díky počítačové technice
jsou všechny nové efekty naprosto realistické. Poslední z filmů – Pomsta Sithů
přišel do kin v červnu (2005). Veškerá prostředí a krajiny v tomto filmu jsou
vytvořeny počítačovou grafikou. Celá nová série byla natočena speciální
digitální kamerou.
Star Wars však jdou ve svém mýtu ještě dál. Možná právě díky
neuvěřitelně propracovaným dějinám, výčtům jednotlivých světů, ras, kultur,
technologií i politicko-sociálního backgroundu mají Hvězdné války světově
nejmasovější fanouškovskou základnu, hltající každou možnou informaci o
tomto jedinečném multivesmíru. Notnou mírou tomu také přičinil masivní
merchandising, který je od počátku pevně v rukou Lucasova impéria - studia
Lucasovi na začátku nevěřila a bála se, že budou Star Wars propadákem,
proto ve snaze alespoň něco ušetřit poskytla režisérovi za slevu z honoráře
kompletní práva k produktům spjatých s filmy. Od kasovního úspěchu Nové
35
naděje uplynulo mnoho vody a dodnes Lucasovo impérium díky těmto
právům vydělává miliardy dolarů.
Pomiňme nyní klasické rozbory této šestidílné xenické space opery a
zaměřme se spíše na to, co nás zajímá v kontextu s naším vyprávěním –
jednotlivé světy.
STAR WARS
MAPA GALAXIE
Z mapy Galaxie vyplývá, že to tvůrci myslí s mytologií Star Wars
skutečně vážně. Každý zdokumentovaný svět obývá specifická kultura,
jednotlivé národy se mísí, cestují po Galaxii, vedou spolu spory nebo prostě
jen vzájemně koexistují. Zasedání v galaktickém Senátu centrálního světa
republiky Corruscantu vzbuzuje určitou analogii se zasedáním OSN. Pokud si
člověk odmyslí všechny ty cizokrajné tvory různých barev, jazyků a velikostí,
v jádru jde opět jenom o politiku, moc, peníze a vlastní zájmy jednotlivých
36
světů (v případě OSN států). Tímto Star Wars ukazují, že ani vizuální dojem
neznamená vše. Funkční sci-fi mýtus na takovéto úrovni musí mít
společensko-ekonomicko-politické podhoubí uvěřitelnosti kombinované
s pokročilými antropologickými poznatky o jednotlivých rasách a jejich
domovských světech. Naivita a prvoplánovost musí jít v tomto případě
stranou.
Zajímavým (byť trochu alibistickým) postupem je stavět vedle sebe
lidsky vypadající humanoidy společně se širokou paletou nejroztodivněji
vypadajících tvorů. Lucas se o těchto tvorech nezmiňuje jako o lidech
(mezihvězdný pašerák Han Solo je Corellian, apod.), přesto vytvářejí společně
se svými xenickými přáteli pestré kontrasty.
Je až absurdní jak neexistující multivesmír ovlivnil naši společnost. Není
to tak dávno, co americký prezident Reagan vyhlásil program s názvem Star
Wars, citace z filmů pronikly do všeobecného povědomí a masy anglických
občanů při sčítání lidu lobovaly za to, aby bylo možné do kolonky
náboženského vyznání napsat rytíř řádu Jedi.
Můžeme mít proti Star Wars výhrady, napadat jejich občasnou
patetičnost a scénáristickou plochost, nahlouplé monology a absurdní
situace. Jsou však modelovou situací, kdy sci-fi světy v kinematografii fungují
a fluktuují od čiré fantasmagorie po všeobecně uznávanou realitu. Byl to
okamžik, kdy se zrodil moderní mýtus, který společnost přijala za svůj. A to
je pro jeho autora tou největší poctou.
Svět Star Wars je skutečně zdokumentovaný
do nejmenšího detailu
37
A naše povídání o sci-fi světech v kinematografii snad nelze zakončit
lépe jinde než právě zde…
Protože - co skýtá budoucnost? Lepší úroveň zobrazení, dokonalejší
počítačovou grafiku a s tím i drastické zlevnění filmových triků… to ano, ale
mějme na paměti, že už antičtí autoři vytvářeli mýty, které překonaly války,
stěhování národů i celé etapy historie lidstva.
A oni ke svým příběhům nic z výše zmíněného nepotřebovali.
I science fiction, byť vizuálně náročná, je především o příběhu. A dobrý
mýtus se nerodí každý den… člověk postmoderní už brzy přestane chodit do
kina kvůli zvláštním efektům, protože na něj budou vykukovat každý den
z elektronických novin, billboardů i krabic od kukuřičných lupínků.
Bude chtít pocítit silný příběh.
Tak, jako tomu bylo už od pradávných dob, kdy se lidé za úsvitu lidstva
choulili ve vlhkých jeskyních a pouhopouhá představivost unášela jejich
vědomí do předalekých a divotvorných krajů…
38
BONUSY
PLANETA CORAAB • REJSTŘÍK PLANET • MATERIÁLY • OBSAH
39
V rámci komplexního obsáhnutí tématu k této práci přikládám stručnou
historii modelového sci-fi světa, do jehož exotického prostředí jsem
několikrát během posledních let zasadil děj svých krátkých filmů.
Planeta Coraab je mýtus, vytvořený lidmi z tvůrčí skupiny Trinity Pictures.
CORAAB
Tato planeta není v galaktickém měřítku nijak
výjimečná, to je nutné podotknout hned zpočátku
našeho vyprávění. Jde o periferní těleso třídy Gath 9 umístěné v západním spirálovitém rameni
prastaré galaxie. Coraab vůbec odjakživa stál
stranou jakéhokoliv výraznějšího dění, minulo ho
období Velké Nu´Khnuzuukovy Tmy, války Sedmi
svatých světů i Obrod Z´tran.
Coraab je první planetou solárního systému
utvořeného v pradávných dobách okolo hvězdy
velikosti oranžového obra který čítá celkem šest
dalších větších těles a několik pásů asteroidů. Je
zhruba o třetinu větší než Země a také vzdálenější,
teploty na povrchu se pohybují mezi -90°C a 65°C,
podíl prvků v atmosféře je velmi podobný naší
planetě, což umožňuje existenci velkého počtu
PLANETA CORAAB
xenických ras.
Ty zde ale v minulosti nebyly, dokonce se o
této planetě dlouho nevědělo – tedy v rámci
vyspělých galaktických kultur. Planeta procházela
svou vlastní pomalou evolucí napříč miliony let,
kometami zanesený život se tu spokojeně rozrůstal a přetvářel. Událo se
mnoho věcí, než planeta získala dnešní kosmopolitní ráz a stala se alespoň
v rámci sektoru klíčovým civilizačním místem.
Abychom se v coraabské historii dokázali vůbec zorientovat, budeme
považovat za orientační bod absolventský film Skeletoni, který se odehrává
prakticky v „součastnosti“ této planety. Jelikož Coraab nemá nějaké
dominantní náboženství, simplicitní zkratka př.Sk neznamená nic jiného než
před Skeletony a slouží nám pouze coby orientační bod.
do 40 000 let př.Sk – na Coraabu existuje již několik tisíciletí poměrně
vyvinutá kultura původních obyvatel, po kterých planeta později získala své
jméno. Říkají si Coraabiané a svůj domovský svět nazývají Or´A (povznesená
40
zahrada). Coraabiané mají fyziologii podobnou pozemským dinousaurům
rodu Compsognatus avšak oproti nim tvoří díky větší kapacitě mozku
hierarchizovaná společenství. Jejich poklidnou existenci naruší brzy zásah
zvenčí. Jednoho dne se z nebes snese obří loď a rozsáhlé území zamoří
miliony tun odpadků a šrotu. A objeví se další.
A další. Křehký ekosystém planety se hroutí a
Coraabiané nejsou schopni se přizpůsobit. Celá
kultura v důsledku zamoření ovzduší
cizorodými toxickými látkami ze vzdálených
světů vymírá. Tato událost je v coraabské
historii známá jako příchod Skládkařů. Planeta
se po další tisíciletí stane jedním obřím
vrakovištěm, páchnoucím smetištěm odpadků
galaktických kultur. Ani dnešní archeologické
Coraabian
nálezy nejsou schopny identifikovat původ
Původní obyvatel Coraabu
mnoha technologií – civilizací využívajících
služeb Skládkařů musely být desítky.
období Ranné Skládky - 40 000 let př.Sk. – 37 000 let př.Sk.
.Sk
(přesné letopočty nejsou známy) – stovky skládkařských lodí ročně přisypávají
na Coraab další a další odpady a podle posledních výzkumů bylo
neuvěřitelných 70% povrchu pokryto místy až stovky metrů silnou vrstvou
skládky. Dalo se zde nalézt prakticky cokoliv co hypervyspělé kultury
nepotřebovaly – vraky menších hvězdných lodí i transplanetárních křižníků,
vyhaslé a zarezlé jaderné reaktory, šrot, hnijící pozůstatky substituovaných
houbovitých atmosfér z mykoidních světů, hmota Dun´g, anorganický i
organický odpad všeho druhu. Atmosféra je na dlouhá staletí zamořena
jedovatými látkami, 97% Coraabské fauny a flóry v důsledku toho vymírá.
Trvá neuvěřitelných 3 000 let než příliv odpadních lodí z civilizovaných světů
nadobro ustane. Než se tak stane, poslední dekády tyto lodi prokazatelně
porušily dávné protokoly o exportu zamořeného odpadu do cizích solárních
systémů – skládkařská ekonomika se hroutila a zřejmě se šetřilo, kde to jen
šlo – poslední desítky miliard tun šrotu tak skončily přímo v otevřeném
kosmickém prostoru ve vnějších oblastech coraabského systému a daly tak
za vznik dodnes existujícímu útvaru – Vnějšímu prstencovému pásu,
tvořeném směsicí megalitických vraků a nesčetného množství asteroidů.
období Střední Skládky – 37 000 let př.Sk – 6 200 let př.Sk –
toto dlouhé údobí znamenalo pro planetu řadu velkých změn. Skládka se již
nerozrůstá, ale v jejích útrobách se děje mnoho podivných věcí. Nemůžeme
totiž opomenout fakt, že kromě všemožných odpadků, toxických nebo
radioaktivních vraků byly vyspělými rasami na Coraab přivezeny i organické
zbytky civilizace – přebytečné mrtvoly klonů, otroků nebo biokyborgů
z dávných válek, zmutovaná těla z utajených vládních či korporačních
pokusů, jednotlivé části těl nebo obří kontajnery, ve kterých se mrtvol
mačkalo třeba i několik tisíc najednou. Takový organický chaos dohromady
s různorodými druhy záření a jedovatými oblaky plnými nepředvídatelných
chemických reakcí musel notně dát za vznik zcela unikátním anomáliím. A
41
tak po staletí, nebo spíše tisíciletí trvajícím přirozeném výběru brázdila
plesnivějící a reznoucí planetární skládku nová rasa – nemrtví. Ani oni však
nebyli jedinými obyvateli zdevastovaného a pokřiveného ekosystému – stále
mezi troskami a šrotem existovalo nemálo funkčních robotů a androidních
bytostí, kteří na dlouhou dobu ovládali dokonce celou severní polokouli
planety, kde díky několika glaciálům teploty klesaly hluboko pob bod mrazu.
Života i neživota přibývalo. Evoluce zařídila své stejně jako zdokonalující se
opravářské a konstrukční schopnosti mechanických kultur. Ale i skládka
samotná se měnila. Ještě více rezla, vše biologické uhnilo a těžké radioaktivní
či toxické mraky prozářily první paprsky domovské hvězdy. Nastal nový věk.
15 000 let př.Sk – v okolí rovníku skládka degeneruje za pomoci tenké
ozonosféry a vysokých teplot nejrychleji. Vznikají tzv. Rezavé duny, což je
smíšená poušť tvořená převážně zoxidovaným železem a pískem. A právě zde
se v těchto dávných dobách objevují první Divoké kostry. Jejich původ je
dodnes neznámý, teorie ale potvrzují to, co se dlouho tušilo – tento
tajemstvími opředený a agresivní národ se nevyvinul na Coraabu. Kostry zde
zakládají své první monumentální svatyně a zároveň expandují do zbytku
světa – některé se setkávají s nemrtvými a pomáhají jim v jejich věčných
frakčních válkách.
8 000 let př.Sk – na východě planety se objevují tzv. Lovci součástek – hrdý
národ živých (!) humanoidů, kteří se živí tím, co skládka dá. Kde se vzali,
nikdo dodnes netuší.
okolo 6 300 let př.Sk – okolo tohoto letopočtu se odehrává příběh filmu
Metal Grave.
Období Svrchní Skládky
– 6 200 let př.Sk – 4 255 let př.Sk –
Skládka již několik tisíc let vytrvale zarůstá.
Zdaleka ne všude probíhá tento proces
rovnoměrně, ale je zřejmé, že Coraabská
příroda nabrala druhý dech. Zamoření mizí a
z megalitických kovových plání vyčnívá bujná
vegetace šířící se zběsilým tempem. I civilizace
dostává změn, po celé planetě zuří války
nemrtvých – frakce proti frakci, klan proti
Divoká kostra
klanu, etnické skupiny se mezi sebou liší
Prapředek Skeletonů
jazykem i zvyky. Jednotlivé skupiny střídavě
uzavírají spojenectví s roboty, Divokými kostrami i dalšími formami života či
neživota utvořeném pradávnou Skládkou. Objevují se Atomové zombie,
potomci prazombií od radioaktivního jezera Wat-Pagae, Gangsterské zombie
(tento název dostaly až později od coraabských historiků, protože původní
označení frakce se nezachovalo), na jihu vzniká pětisetletá říše zvaná
Patriarchát Kruhu, ostrovy Drenu ovládá fanatická kasta uctívačů Biomasy
Xog´gt. Tvoří se rozsáhlé lesy, řeky se prodírají nově utvořenými koryty,
jejichž dna jsou stále kovová. Skládka se na mnoha místech noří pod tuny
42
hlíny a její dutiny zaplavuje spodní voda. Civilizace nemrtvých dosahuje
svého vrcholu. Lovci součástek, po tisíciletí jediní „plnohodnotně“ živí
obyvatelé Coraabu se stahují na sever planety a nakonec záhadně mizí.
5050 př.Sk – šéf nepočetného klanu Atomových zombií z rodu Snarrg
nachází kladivo Věků. Při jednom z pokusů o
zvládnutí moci, která doslova prýští z tohoto
cizího a tajemného artefaktu ochrne od pasu
dolů. O pár let později v jedné ze šarvátek i
s kladivem padá do jezera (viz. film
ZombieWrestling vol. MAX). Po několika
dnech se jeho zmokvalé staré tělo
reinkarnuje. Z jezera vylézá zcela nová
bytost. Společně s artefaktem, který je nyní
absolutním zdrojem jeho moci si podmaňuje
Šéf Atomových zombií
na několik desetiletí celý kontinent. Atomové
Nemrtvý
zombie nikdy nebyly silnější. Ale každá říše
jednou padne a Divoké kostry, již tradiční krvelační spojenci nemrtvých, ruší
svou dohodu a staví se na stranu nepřátel Atomových zombií.
5022 př.Sk – nastává událost známá jako Atomová genocida. Hranice
Atomové říše překročí obrovská síla složená z hord nepočetných frakcí
nemrtvých, oddílů Divokých koster a tisíců robotů. Miliony Atomových zombií
jsou během dvou let zcela vyhlazeny. Přeživší hrstky možná šílenému
masakru unikly, ale dnes už o nich nenacházíme žádné další zmínky. Na další
staletí se planetou rozprostírají nové a nové státní útvary a éra nemrtvých
válek pomalu odeznívá.
4255 př.Sk – tento rok je pro moderní historii Coraabu nejzásadnějším
zlomem. Je spjat s příchodem civilizace, kterou dnes nikdo nenazve jinak než
Těžaři. Probíhají spekulace, odkud vlastně tito živí nevelcí humanoidé přilétli.
Každopádně disponovali technologiemi o kterých se místním nemrtvým ani
nesnilo. Možná i to bylo důvodem prvních rozbrojů, Těžaři byli místními
obyvateli systematicky a vytrvale napadáni což u nich vyvolalo nepřátelskou
reakci. Za použití vodíkových bomb a následném vyhlazení několika
nemrtvých států obě strany docházejí k vzájemné avšak křehké dohodě.
Těžaři nepřekonávali mezihvězdnou vzdálenost jen tak – fascinuje je Skládka,
nyní ležící a rozpadající se pod coraabskou půdou. Obsahuje totiž
neuvěřitelné množství vzácných kovů a látek, které se možná zdály starým
hypervyspělým civilizacím nepotřebné, ale pro Těžaře znamenají
nevyčíslitelné bohatství. Zlacené difůzní komory mezihvězdných křižníků,
náklady kazových syntetických diamantů, uran z vyhaslých reaktorů,
kontajnery s hmotou Dun´g, to vše přinutilo Těžaře na Coraabu zřídit veliké
těžební stanice a doky pro nákladní kosmické koráby. Jako levnou pracovní
sílu začínají ve veliké míře používat nemrtvé, kteří mnohdy ve skládkových
dolech nacházejí druhou smrt – masy rzi a korodujících slitin bortící se pod
vlastní vahou nebo zapečetěné toxické kontajnery, které při nechtěném
proražení během těžby zamořují široké okolí, to vše stojí tisíce a tisíce dělníků
43
jejich neživoty. Skládka znovu po tisících létech na mnoha místech otevírá své
útroby a rozsévá smrt.
3 600 př.Sk. – v této době obří kolonie Těžařů prosperují a na Coraabu
existují hned čtyři, rozmístěné po planetě. Většina nemrtvých je pod hrozbou
vyhlazení zbraněmi hromadného ničení prakticky zotročena. Objevují se sice
rebelující hnutí, avšak ty jsou surově potlačována. Divoké kostry si nadále
udržují neutralitu (haldy rzi a písku okolo rovníku nemají Těžařům prakticky
co nabídnout) a odvracejí se od dřívějšího způsobu života plného válek a
krvavé řeže. Přeorientovávají se na výzkum nových technologií, po čase
dokonce dojdou tak daleko, že dokáží v některých aspektech výzkumu
předběhnout i Těžaře.
3150
př.Sk – Těžařům se přestává dolování cenností z útrob země vyplácet,
naleziště jsou čím dál menší a těžba na mnoha místech stagnuje. Drahý
provoz velikých kolonií a péče o miliony nemrtvých dělníků, kteří za tu dobu
získali o něco lepší status ve společnosti a nejedná se s nimi jako se zvířaty,
spolyká denně obrovské sumy.
3044
př.Sk – mezi Těžaři v koloniích vypukne rozpor – mnozí požadují
opuštění Coraabu, bojí se definitivního krachu své ekonomiky, argumentují
tím, že Skládka dala co měla a je čas přesunout se jinam. Ale staletí udělají
své a generace mladších, kteří se na Coraabu už narodili, nechtějí svůj nový
domov opustit. Nakonec po několika šarvátkách a vzpourách v koloniích
odlétá zhruba třetina těžařské populace v obřích lodích pryč. Zbytek se
okamžitě shodne v jedné věci – je-li třeba na této planetě přežít a vyvarovat se
vzpoury nemrtvých, musí jim být poskytnuta honorovaná práce a všichni
Těžaři se musí sjednotit ve svých názorech. Pomocí nejrůznějších
meteorologických, tektonických a geologických analýz je vybrána vhodná
rozsáhlá plošina na jihovýchodě planety. Začíná budování coraabského
Centrálního města.
3039 př.Sk – miliony nemrtvých začínají budovat
ZNAK CORAAB
CITY
Tak jak jej známe
po tři tisíciletí
největší megapoli na stovky světelných let daleko. Už po
několika desetiletích má Coraabské Centrální město
(nazývané také později Coraabia či Periferní město)
rozlohu několik set kilometrů čtverečních. Přesídlují se
sem prakticky všichni Těžaři, kteří opouštějí kolonie a
s tím spjatou těžbu. Domov zde také nachází také
většina z nespočtu nemrtvých dělníků, kteří se na
výstavbě podíleli. Ti však osídlují vnitřní Okruhy
(nazývané také později Sektory), kde vznikají rozsáhlá
ghetta.
2 900 – 1 600 let př.Sk – Coraab se mění. Nastává
období všeobecné prosperity. Vznikající lokální konflikty jsou vždy rychle
potlačeny. Civilizace se již nesoustředí jenom do původního megalitického
Centrálního města, jehož vnitřní Okruhy chátrají a na mnoha místech
44
obyvatelé trpí existenciálními sociálními problémy. Vznikají nové skládky
coby produkt civilizace, ale žádná z nich se nevyrovná té staré, která je
prakticky všudypřítomná, avšak tiše spící pod povrchem.
1588 př.Sk – planetou proběhne vlna derobotizace,
která zanechá značné následky. Nově vzniklé
antitechnologické náboženství rozpoltí společnost.
Trvá to desetiletí, než se vše vrátí do původních kolejí.
Centrální město má již dvaatřicet Okruhů, které
dohromady čítají bezmála šedesát milionů obyvatel.
1410 př.Sk – na Coraab doráží další xenická rasa,
která svými poznatky a technologií pozvedne
DEROBOTIZACE
stagnující coraabskou ekonomiku. Zároveň s jejím
Obyvatelé Coraabu
příchodem (jde o rasu Nnul Dae, Hvězdné poutníky)
vyhladili 98% všech
robotů na planetě
vyvstává v planetární společnosti otázka zda by se
nevyplatilo rozhýbat obchody s jinými světy a otevřít
se vnějšku galaxie, o jejíchž obydlení již nyní nebylo s poznatky příchozích
cestovatelů pochyb. Investují se obrovské sumy do rozvoje astrologických
disciplín, začíná éra coraabských kosmických programů (nutno podotknout,
že zbylí Těžaři během staletí svoji technologii mezihvězdných letů dávno
zapomněli, na planetě nebyla k dispozici jediná funkční loď)
1397 př.Sk. – na cestu do hlubin kosmu se vydává první coraabská obchodní
loď.
1224 př.Sk – do Centrálního města přichází zcela neočekávaná delegace.
Mnozí obyvatelé už ani nevěřili, že něco takového kdy uvidí. Jsou to Divoké
kostry, avšak na technologické úrovni, která ve své době bere dech. Tento
hrdý národ se totiž celou dobu vyvíjel stranou nesčíslně převratů, rozbrojů a
revolucí které cloumaly zbytkem planety a dále zdokonaloval své vědomosti.
Následují dlouhá vyjednávání o spolupráci a nemalý počet těchto tajemných
bytostí zůstává v Centrálním městě.
1205 př.Sk – Divoké kostry jsou známým Caorským paktem plnohodnotně
včleněny do společnosti. Zbytkem civilizace jsou nazývány poněkud
kultivovanějším názvem Skeletoni a oficiálně vstupují do politiky a
bezpečnostních složek planety, což například nemrtví stále nemůžou.
1182 př.Sk – otevírá se první interplanetární obchodní stezka. Po bezmála
dvou stech letech se navrací potomci coraabských průkopníků vesmíru a
s nimi i úředníci a technokraté ze vzdálených Kosmopolitních světů. Shledají
Coraab periferní planetou třídy Gath-9 a přidělí jí status styčného hyperbodu
třetí třídy. Pro planetu je to obrovská událost – během pár let po zprovoznění
galaktické struny linoucí se po okraji coraabského solárního systému na
planetu dorážejí zástupci dalších xenických ras, nechybí mezi nimi
společenství Daf´Werdion nebo androgynní rasa Searth. Pro Coraab nastávají
zlaté časy.
45
820 př.Sk – téměř 300 let relativního poklidu a čilého galaktického obchodu
vyústilo v krvavou rasistickou a xenofobní občanskou válku. Zdegenerovaní
potomci Těžařů, kteří dávno ztratili v kosmopolitní společnosti své výhradní
postavení, vyprovokovali krvavý puč, který měl za cíl vypudit xenické
obyvatele z Coraabu, a uvrhnout planetu do naprosté izolace. Výsledkem byl
pouze kolaps planetární ekonomiky a mnoho mrtvých na obou stranách
(Těžařům se totiž postavilo dobře zorganizované a početné Hnutí Za Práva
Nemrtvých, kteří po staletí tiše snášeli útlak ze strany svých ziskuchtivých
pánů a tento xenický konflikt pojali jako záminku na krvavé vyřízení účtů).
805 – 754 př.Sk. – po létech nepokojů nastává období
tzv. Padesátiletého Skeletátu, kdy krvavé a nekonečné
rozbroje mezi těžařskými pučisty a nemrtvými tvrdě
rozhodli Skeletoni, kteří pomocí špinavých bomb
rozbombardovali prvních sedm Okruhů Centrálního
města a tím v podstatě odstranili ze hry vedoucí
představitele obou znesvářených frakcí. Do budoucna jde
zdaleka o nejkrvavější čin potomků Divokých koster,
kteří do té doby vyjadřovali své přesvědčení zásadně
formou diplomacie a tímto činem doslova šokovali celou
planetu. Vlády se ujímá Nejvyšší Skelethor Ulthaao a
železnou rukou navrací roztříštěný Coraab k poslušnosti.
Za jeho padesátileté období vlády vskutku společnost
nabrala druhý dech. Snad jeho nejvýznamnějším
SKELETHOR
ULTHAAO
počinem vůbec bylo definitivní zrovnoprávnění
nemrtvých se živými tzv. Velkou coraabskou deklarací
Stylizované
ztvárnění
v roce 757 př.Sk. Po smrti Skelethora Ulthaaa byl Skeletát
radou ostatních Nejvyšších Skelethorů oficiálně rozpuštěn.
701 př.Sk – na planetární orbitě je vybudováno nejslavnější místo
vzdělanosti - velká coraabská Orbitální univerzita. Je zde umožněno studovat
prakticky každému, kdo má postačující studijní předpoklady (nároky kladené
na adepty k přijetí však nejsou malé, jde o nejnáročnější školu na Coraabu).
387
př.Sk – na Coraabu již působí bezmála sto osmdesát xenických ras,
avšak jedna nově příchozí je jiná a v budoucnu způsobí ostatním nemalé
problémy. Robotí mor šířící se solárními systémy. Rudé velení. To je jen
střípek pojmů, které coraabští obyvatelé takřka bez rozdílu na Rudých
Robotech nenávidí. Jednoho dne prostě přišli a porušili Coraabský pakt o
intrasolární kolonizaci tím, že na třetí planetě soustavy, která je svými
podmínkami pro většinu normálních obyvatel galaktických světů prakticky
neobyvatelná, přistáli a započali s budováním Satelitního světa. Coraab už
dlouho věděl o existenci těchto unifikovaných synchronizovaných válečníků,
kteří jsou pod diktátem Rudého velení sjednoceni jako pod standartou
nepersonifikovaného ideologického boha a jednají pouze v souladu s totalitní
ideologií šířící se z Centrálního Rudého Světa jako mor napříč galaxií. Ale
nikdo nečekal, že by tak rychle a efektivně mohli obsadit planetu uvnitř jejich
46
vlastního solárního systému, jejíž teploty na povrchu se pohybují okolo minus
sta stupňů Celsia.
386 př.Sk – Coraab opouští flotila lodí vyzbrojených
jadernými hlavicemi. Chtějí Rudé Roboty zastavit za
každou cenu. Ale ti jsou již připraveni a na měsících
obíhajících planetu mají rozmístěná obří taktická
meteoritická děla. Ztráty jsou na obou stranách
obrovské, avšak několik vybuchlých jaderných hlavic
nad povrchem třetí planety (které od té doby nikdo
nenazve jinak než planeta Rudých Robotů) způsobí
vychýlení planetární osy. Roboti však zničení nejsou,
srdce jejich Satelitního leží zavrtané kilometry pod
TŘETÍ PLANETA
skalnatým povrchem. Ubrání se. Seismické poruchy
CORAABSKÉ SOUSTAVY
planety způsobené jadernými výbuchy však rozdrtí
všechny Ideologické koráby, ve kterých Rudí Roboti přepravují milióny svých
válečníků napříč světy. Celou invazní armádu pohltila zem a byla rozdrcena
kilometrovými masivy hornin. Coraab získal čas k dobru.
360 př.Sk – Rudí Roboti se již dlouho chystali ke vpádu na Coraab a
zpravodajské služby potvrdily, že právě tento rok vše vypukne. Problém byl,
že na stranu Rudého velení se nechala zlákat i celá řada živých i nemrtvých
obyvatel Coraabu, kteří Rudým Robotům podávali klíčové informace. Nově
založený Intergalaktický sbor (který se zabýval výhradně problematikou
Rudých Robotů) však všemu včas zamezil, když se jeho agentům podařilo
implantovat do okruhů Rudého velení transideologický virus, který zcela
rozvrátil zatím dobře fungující kybernetickou mašinérii a Rudé Roboty
nadlouho uvrhl do chaosu a destabilizace. Následný jaderný útok
hloubkovými střelami těžce poškodil samotné Rudé velení tohoto Satelitního
světa a nadlouho to vypadalo, že se z toho Rudí tentokrát nevzpamatují.
105 př.Sk – dlouhé roky obávaná domněnka se stala skutečností – Rudí
Roboti samozřejmě v podzemních komplexech přežili a s nimi i nejvýše
postavený živý Ideolog v solárním systému – fanatický generál Tiamar.
Zbrojení začalo nanovo, zdálo se však, že Rudé velení je nadále zavirováno.
Na narychlo uspořádanou planetární konferenci totiž dorazil sám Tiamar
v početném doprovodu a nabídl Coraabu příměří. Nikomu se nechtělo věřit, že
by Rudí Roboti dokázali garantovat mír, když to je v rozporu s jejich
podstatou, avšak jakmile si coraabští představitelé prohlédli nově pořízené
infrasnímky z povrchu třetí planety a zjistili, že za Tiamarem stojí zcela nově
rozvinutá válečná mašinérie, jejíž sílu není radno podceňovat, souhlasili.
Vratké příměří trvá dodnes, avšak každý ví, že je to pouze oddechový čas
k rozhodujícímu konfliktu, na který Coraab sbírá síly jak jen to jde.
76 př.Sk – Tento rok se krvavě zapsal do moderní Coraabské historie a
málem se přerodil v další interplanetární válku, mnozí kritici ovšem dodnes
říkají, že bylo od politiků naprosto zbabělé neodpovědět na krvavou událost
tvrdým protiúderem. V ranních hodinách šestého Gulu se nad severní
47
polokoulí Coraabu přiblížila „chladná“ loď (loď nezachytitelná standardně
používanými termálními senzory) a okamžitě zahájila útok na prastarou
Orbitální univerzitu (toto místo vynikalo největší koncentrací mozků široko
daleko, planetární odborníci všech ras čekali mnohdy i desítky let, než jim
byly zpřístupněny hypermoderní univerzitní laboratoře, které umožňovaly
provádět jinde nerealizovatelné experimenty). Výsadkové komando Rudých
Robotů prorazilo trup a tím rázem odčerpalo přívod vzduchu z celé třetiny
univerzitních prostor. Následující hodiny se zvrhly v krvavý masakr, studenti
a univerzitní profesoři neměli sebemenší šanci ubránit se těžce vyzbrojenému
oddílu Rudých PCAA-3. Celková bilance čítala přes 17.000 mrtvých studentů a
profesorů a dalších 5.000 vzdělanců a odborníků eskortovaných do
podzemních vězeňských komplexů na některý
z měsíců třetí planety. Pro celou planetu to
byl naprostý šok, univerzita se z této události
nevzpamatovala dodnes. Zajímavostí může
být, že během této akce byl eskortován do
věznice i profesor náboženství, kterého jsme
mohli vidět ve filmu Prisoners of Red Robots.
Tento masakr bez úhony přežilo jen několik
desítek osob – a mezi nimi také nebyl nikdo
jiný než mimořádně nadaný mladý student
K´REL MOSTAK
K´rel Mostak, který se objevuje ve filmu
Příslušník Úřadu pro
Extrémní Případy (UEP)
Skeletoni – Vražda v Sektoru 6 a o kterém
ještě dozajista v budoucnu uslyšíme.
0 př.Sk – součastný Coraab je místo, kde by asi nechtěl žít každý. Jde přeci
jenom o trochu odsunutou periferní planetu, která obíhá hvězdu společně
s dřímající Rudou hrozbou obývající útroby třetí planety. Taktéž Centrální
město, kdysi klenot planety, nyní spíše chátrá než vzkvétá, centrální Okruhy
jsou od dob Padesátiletého Skeletátu stále stejně zdevastované coby
vzpomínka na vnitřní nepokoje, které cloumaly planetou. Město se rozrůstá
spíše ven a platí pravidlo čím dál od středu, tím lépe. Počet obyvatel už
přesáhl sto padesát miliónů, což z něj činí největší megapoli v celém sektoru.
Smutné prvenství, když vezmeme v potaz, že každý třetí nemrtvý v Centrálním
městě je nezaměstnaný a zločinnost v ulicích přerůstá únosnou mez. Právě
proto je také dnes Coraab planetou zatíženou obrovskou byrokracií se
složitým spletencem bezpečnostních úřadů a organizací. Nikde jinde
v sektoru nenajdete tolik policejních, detektivních a bezpečnostních složek
jako zde, mnoho z nich je extraplanetární, stále ještě ve vzduchu visí hrozba
ze strany Rudých a na masakr, kdy byla vyvražděna nebo pozatýkána elitní
inteligence planety, se také nezapomíná.
Přesto Coraab přitahuje planetární odborníky široko daleko. Možná pro
svou pestrou a krvavou minulost, možná proto, že zdejší obyvatelé v podstatě
žijí celá tisíciletí těsně nad megalitickou a tajuplnou Skládkou coby odkazem
z dob dávno minulých, ba přímo prehistorických…kdo ví…
48
REJSTŘÍK NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH
SCISCI-FI SVĚTŮ V KINEMATOGRAFII
A
●
●
●
●
Anthea – The Man, Who Fell to Earth (GB/USA, 1976), režie: Nicholas Roeg
Alderaan – Star Wars – Episode IV (USA, 1977), režie: George Lucas
Altair – Forbidden Planet (USA, 1956), režie: Fred McLeod Wilcox
Arrakis – Dune (USA, 1984), režie: David Lynch
B
● Bespin – Star Wars – Episode V (USA, 1980), režie: Irvin Kershner
C
●
●
●
●
Carilla – Battlestar Galactica (USA, 1978), režie: Richard A. Colla
Cinro – V prachu hvězd (NDR, 1975), režie: Gottfried Kolditz
Coraab – Skeletoni (ČR, 2007), režie: Jakub Hussar
Coruscant – Star Wars – Episode I (USA, 1999), režie: George Lucas
D
● Dagobah – Star Wars – Episode V (USA, 1980), režie: Irvin Kershner
● Druidie – Spaceballs (USA, 1987), režie: Mel Brooks
E
● Evur – Podzemí čarodějnic (SSSR, 1990), režie: Jurij Moroz
● Endor – Star Wars – Episode VI (USA, 1983), režie: Richard Marquand
F
● Fiorina 161 – Alien 3 (USA, 1992), režie: David Fincher
● Firin IV – Enemy Mine (USA/GER, 1985), režie: Wolfgang Petersen
G
● Genesis – Star Trek II – The Wrath of Khan (USA, 1982), režie: Nicholas
Meyer
● Geonosis – Star Wars – Episode II (USA, 2002), režie: George Lucas
H
● Hermes CP-407 – Android (USA, 1982), režie: Aaron Lipstadt
49
PLANETA NABOO
● Hoth – Star Wars – Episode V (USA, 1980), režie: Irvin Kershner
K
● Krull – Planet Krull (GB 1983), režie: Peter Yates
● Krypton – Superman (USA, 1978), režie: Richard Donner
M
●
●
●
●
Metaluna – This Island Earth (USA, 1955), režie: Joseph M. Newman
Mongo – Flash Gordon (USA, 1980), režie: Michael Hodges
Moon 44 – Moon 44 (SRN, 1989), režie Roland Emmerich
Mustafar – Star Wars – Episode III (USA, 2005), režie: George Lucas
N
● Naboo – Star Wars – Episode I (USA, 1999), režie: George Lucas
R
● Rylos – Last Starfighter (USA, 1984), režie: Nick Castle
S
● Solaris – Solaris (SSSR, 1972), režie: Andrej Tarkovskij
T
● Tatooine – Star Wars – Episode IV (USA, 1977), režie: George Lucas
● Tem 4 – V prachu hvězd (NDR, 1975), režie: Gottfried Kolditz
● Terra 11 – Spacehunter:Adventures in Forbidden Zone (USA/CAN, 1983),
režie: Lamont Johnson
Y
● Yavin 4 – Star Wars – Episode IV (USA, 1977), režie: George Lucas
● Ygam – Fantastic Planet (FRA/ČSSR, 1973), režie: René Laloux
MUSTAFAR
TATOOINE
HOTH
YAVIN 4
50
MUSTAFAR
POUŽITÁ LITERATURA
pozn. autora: k této problematice nebyla dosud v České republice vydána
žádná publikace, jedná se tedy o dílo autorské včetně myšlenek a učiněných
závěrů.
Sci-fi tituly coby názorné příklady:
● FANTASY – Encyklopedie fantastických světů – editor David Pringle,
nakladatelství Albatros, 2002
● Encyklopedie fantastického filmu – editor Ivan Adamovič a kolektiv –
vydalo nakladatelství Cinema Praha, 1994
Informace o planetách Star Wars:
● STAR WARS – Nový průvodce postavami – Daniel Wallace, nakladatelství
Egmont ČR, 2002
● STAR WARS – Nový průvodce vozidly a plavidly – W. Haden Blackman,
nakladatelství Egmont ČR, 2003
www.trekkies.cz – zdroj informací o planetách Star Treku
ilustrace
www.conceptart.org
www.scifidesktop.org
esamultimedia.esa.int
www.barrandov.cz – fotky ateliérů
Front page design & graphical concepts made by Jakub Hussar
2007
51
OBSAH
• Slovo úvodem
• Svět mýtu a alternativ
• Ve víru technologií
2
3
4
• Mnohotvárnost fantazií
• Cizorodý svět – jak a za kolik?
5
SCI- FI SVĚTY
10
15
Druhy sci-fi světů ve filmech a jejich podoba
• Budoucnost na Zemi – miliardy alternativ
•
•
•
•
•
•
Blízká budoucnost coby varování i určení trendu
Alternativní dějiny, utopie
Virtuální světy
Apokalypsa, Post-Apokalypsa
Daleká budoucnost
Kolonizované světy
• Star Trek
16
18
19
20
21
22
24
26
• Xenické světy – klíč k bezbřehé imaginaci
• Star Wars
32
34
BONUSY
38
• Coraab –modelový sci-fi svět
• Rejstřík sci-fi světů
• Použitá literatura
52
39
48
50
PŘÍLOHA 1: Rozmístění sil Rebelů a Impéria
na jednotlivých světech Star Wars
53
PŘÍLOHA 2: Podrobnější galaktická mapa
Star Wars
54
55