4. ročník / listopad 2013 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

Transkript

Vyneseno
z ředitelny
Klíčování
Osmáci
v nemocnici
Kabáti
v tělocvičně
Rozhovor
Mlsání s...
ve školní
kuchyni
Deník ze
Slovenska
Projekt Dvojčata
Kroužky
Prevence
kriminality
Píšeme a
tvoříme ...
GLOBE
perly
z písemek
na škole
Knižní
a záliby
Nejen
Info
pro kluky
z ekotýmu
Přímo
okénko
Zeptali
jsme se
nejmenších
Anketa
na téma
Prstem
po
mapě
Paranormální
jevy
4. ročník / listopad 2013
ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy1
Evaluace - hodnocení a především zpětná vazba
Pro každou školu je velmi cennou informací její hodnocení ať ze strany žáků, tak i ze strany
rodičů. Odborně se tomu říká evaluace, která je součástí školního vzdělávacího programu každé školy.
Ani naše není výjimkou. Používáme k tomu dotazníky pro žáky a rodiče. Smyslem tohoto
dotazníkového šetření je zjistit, zda práce, kterou děláme, je v očích našich žáků a jejich zákonných
zástupců hodnocena dobře, nebo nám něco podstatného uniká. Každý má právo na svůj názor, který se
snažíme respektovat. To ovšem neznamená, že se budeme podle každého řídit, ale rádi si ho
vyslechneme a popřemýšlíme nad ním. Z 248 odevzdaných žákovských dotazníků jsme se například
dozvěděli, že 82% žáků se ve třídě cítí bezpečně; 71% se většinou nebo někdy těší do školy, což není
vůbec špatné; učitelé se většinou nebo někdy snaží žáky povzbudit 92%; 84% žáků považuje
klasifikaci za spravedlivou; 91% žáků považuje získané vědomosti a dovednosti za dostačující. Z druhé
strany úhlu pohledu je ve škole 13% žáků, kteří mají z někoho obavy (maximálně 1 žák ze třídy);
5% žáků si nemyslí, že je učitelé dostatečně povzbuzují k jejich výkonům; 23% žáků (především
z 2. stupně) se domnívá, že učitele nezajímá, co si myslí o životě, a neberou vážně jejich názor.
Doporučují zařadit do jídelníčku krokety, biftek, hamburgery atd.
Zákonní zástupci nám vyplnili celkem 278 dotazníků. Hodnocena byla výuka, klima
školy, pedagogové, vedení školy, image školy a webové stránky. Naši absolventi mohli s odstupem
času posoudit získané znalosti a dovednosti, kterých využívají v dalším studiu, popřípadě zanechat
vzkaz, na co bychom se mohli více zaměřit. Výsledek byl více než dobrý. Samozřejmě se objevila také
kritika. V počtu téměř 310 žáků školy nemůžeme očekávat, i když bychom rádi , že naši práci ocení
všichni. V demokratické společnosti se potkávají různé názory, to není nic neobvyklého. Pokud
naprostá většina naši práci hodnotí velmi dobře, je to pro nás signál, že v ní budeme pokračovat. To
ovšem neznamená, že si nebudeme kritiky všímat. Vždy je co zlepšovat, my se o to snažíme. Výsledky
za celou školu zpracovala paní učitelka Sirková, vytvořila přehledné koláče, které si můžete
prohlédnout na našich webových stránkách nebo přímo ve škole. Všem děkuji za názory a mnohdy
pozitivní a povzbudivé hodnocení.
Relaxační místnost je
na světě
Díky tomu, že máme téměř v každé třídě
interaktivní tabule a kmenová třída našich
deváťáků se prosklenou plochou oddělila od
laboratoře, přestala se využívat tzv. malá
jazyková učebna na půlené hodiny cizích jazyků.
Proto jsme přemýšleli, jak tento prostor opět
využít. Vynesli jsme lavice, nechali učebnu
vymalovat a paní učitelky Stavělová a
Komůrková ji vyzdobily. Koupili jsme barevné
polštáře, dorazily také objednané molitanové
kostky na sezení a z malé jazykové učebny, kde
nebylo téměř k hnutí, se stala relaxační místnost na aktivní půlené hodiny ať jazyků, čtení, či jiných
školních aktivit. Ještě bychom do ní chtěli do budoucna pořídit interaktivní tabuli a věříme, že jsme
získali další učebnu, která zatraktivní výuku nejen žákům.
2
Zasypáni papírem
Co rozhodně nechci opomenout, je již
tradiční listopadová sběrová akce. V letošním
školním roce jsme ji naplánovali na 15. listopadu.
Tradice je tradice, to je jisté! I letos se zapojila
velká spousta rodin našich žáků a tentokrát také
dětí z mateřské školky. Celou akci koordinovali
paní učitelka Půlkrábková a pan učitel Luňáček.
Usilovně jim pomáhali žáci 7. – 9. třídy, náš pan
školník Petr Břenek a ještě nesmím zapomenout
na hodného tatínka našich žáků, pana Pavla
Křivku, který přidal ruku k dílu, když viděl ty
obrovské kupy papíru. Sběru se nasbíralo
opravdu mnoho. Podle nahlášených hodnot je to 9,7 tuny papíru. Na oficiální výsledky si chvíli
počkáme a samozřejmě je zveřejníme. Pomocníkům moc děkuji. Vám všem, kteří jste přinesli byť 1 kg
papíru, děkuji za podporu. Získané peníze tradičně využijeme na potřebné věci. Za loňské nasbírané
peníze ze sběrových akcí jsme mohli pořídit nové sportovní dresy pro žáky i děti z MŠ, kteří
reprezentují školu na sportovních soutěžích, nebo poslat další příspěvek na vzdělání našeho
adoptivního Petera z Indie.
Alena Vašáková, ředitelka školy
Žáci 2. B se zúčastnili Klíčování. Navázali tak na pasování
na čtenáře, které proběhlo na konci 1. třídy. Rytířka Jitka dětem
předala klíč, a tak mohly Terezky (ten den slavily svátek)
slavnostně symbolicky otevřít dětské oddělení knihovny pro své
spolužáky. Následovalo plnění úkolů, za které děti dostávaly
písmenka. Z nich složily slovo KNIHA. Za odměnu si do třídy
odnesly nejen klíč, ale i obrázek sovy. Té pak za každou
přečtenou knihu vybarví jedno pírko. Vzhledem k tomu, kolik
knížek si děti v knihovně poprvé samy vypůjčily, bude sovička
brzy peříček plná.
Tak ať děti čtení hodně baví!
Paní učitelka Helena Půlkrábková
http://www.zs5.svitavy.cz/
3
Zemské těleso:
zemská kůra +
zem. kabát
Na konci minulého školního roku naše škola již podruhé obhájila
titul EKOŠKOLA. Je to zasloužené ocenění práce členů EKOTÝMU,
učitelů a vlastně vás všech, kteří se chováte k přírodě a životnímu
prostředí šetrně. I nadále dodržujte pravidla, která jste si stanovili
v třídních ekokodexech, zapojujte se do sběrových akcí - Recyklohraní,
sběru papíru, baterií, pomerančové kůry a plodin pro záchrannou
stanici volně žijících živočichů Zelené Vendolí.
Pro nové nápady si v říjnu letošního roku zajely na Krajskou
konferenci EVVO do Pardubic paní učitelky Soňa Vévodová a Marcela
Rusková. Novinky a zajímavosti se jistě brzy objeví v hodinách prvouky,
přírodovědy či globální výchovy.
Za žhavé novinky děkujeme paní učitelce Ruskové
Dne 15. 11. jsme vařily jídlo o 4 chodech. Jako předkrm jsme zvolily „Bramborové chipsy“ a „Stříkané
pěny“. Polévka se nazývala „Bramborový krém s restovanými houbami, chipsem z anglické slaniny a
toastem“. Jako hlavní jídlo jsme ochutnaly „Tvarohové knedlíky plněné malinami s čokoládou“. Náš
oběd jsme zakončily „Minipizzami se zeleninovým salátem“. Snažily jsme se, aby jídlo ladilo jak chuti,
tak i oku. Do konce listopadu můžete hlasovat, které jídlo se vám nejvíce líbí. Foto najdete i na webu
školy. Lísteček s vaším výherním pokrmem odevzdejte paní uč. Macenauerové.
„DÁVALY JSME SI DO NOSU“
Minulý týden jsme si užily netradiční hodinu vaření. Měly jsme za úkol vymyslet, uvařit a slavnostně
prostřít menu pro nevšední událost. Ve skupinkách jsme si zvolily: narozeninovou párty, dívčí
pyžamovou párty, vánoční čas a havajskou noc. Když jsme všechno uvařily a načančaly, tak stůl nebyl
pomalu ani vidět. Měly jsme asi trojitý přípitek (součástí menu byl i drink) a spoustu sladkých i
slaných dobrot. Vaření se nám moc líbilo a všechny jsme s dobrým pocitem a plným břichem
odcházely domů.
Nikča Neumeisterová, 7. třída
4
me
V září zahájil svoji činnost dlouho očekávaný kroužek robotiky, do jejíchž
tajů zasvěcuje naše žáky pan učitel Havel z gymnázia. Vesměs chlapeckou
skupinu z 6. a 7. třídy zdobí pouze Adéla a Tereza z 6. třídy s paní učitelkou
Sirkovou.
OBOTIKA
Od září navštěvujeme kroužek robotiky, kde se učíme
sestavovat a programovat pojízdné roboty. Na 1. schůzce
jsme sestavili podvozek a zprovoznili manuální ovládání
robota. Na dalších schůzkách své znalosti a dovednosti
stále zdokonalujeme – připojili jsme procesor a led diody;
nainstalovali jsme programy pro komunikaci robota
s počítačem; zkoušeli jsme programovat přes počítač,
aby nám blikal čtyř diodový panel, a pak jsme to
zautomatizovali. Pan učitel nám připravuje také různé
soutěže. Na každou další schůzku se moc těšíme.
Max Čuhel (viz foto) a Michal Maljarčík, 6. třída
ŘEZBÁŘSTVÍ
KERAMIKA
Ani tento kroužek pod vedením pana učitele
Luňáčka nezahálí. Pod rukama žáků vznikají
neuvěřitelně krásné výtvory, které vyžadují
mnoho pečlivosti a trpělivosti. Jen pozor! Ať se
nepořežete, protože potřebné nádobíčko je
nebezpečně ostré!
Do tří keramických kroužků, které vede paní učitelka
Škraňková, se přihlásilo 47 dětí. Žáci mohou rozvíjet
své manuální dovednosti a seznámit se s keramickou
hlínou, jakožto hmotou s možností výroby šperků,
sošek, nádobí (mísa, cukřenka,…), květináčů a
dalšího. V říjnu si všichni vyrobili ježečky, někteří i
kočičky, čertíky a ptáčky.
5
o
Všichni jsme v očekávání, zda se Matyášovi
podaří zachránit Denču...
Postup při první pomoci nenechávali náhodě
ani ostatní ...
18. října připravila
Svitavská nemocnice
pro žáky II. stupně zážitkové
dopoledne nesoucí název
„ZÁCHRANA JE MOŽNÁ“,
při němž nemohli naši osmáci
chybět.
V pátek 18. října jsme navštívili
Svitavskou nemocnici. Nejdříve jsme zhlédli
poskytnutí první pomoci při infarktu, kterou
věrohodně sehráli zaměstnanci nemocnice. Po
této ukázce se „nedobrovolnými“ dobrovolníky
stali Matyáš s Denčou, Matyáš v roli zachránce,
Denča v roli zachraňované. Ostatní vše
pozorovali s potutelným úsměvem na tváři (viz
foto nahoře). Pak si každý z nás mohl zkusit, jak
člověku zachránit život, samozřejmě na
figurínách. Zvládli jsme to, tak jsme si všichni
odnesli Diplom pro záchranáře. Na závěr této
části programu nám ještě pustili film o první
pomoci.
Poté jsme se přesunuli ke garážím sanitek, kde jsme se dozvěděli mnoho dalších
zajímavých informací a prohlédli si vnitřní vybavení vozů. Někteří neodolali a usedli na
místo řidiče, ale jeden z žáků se za volant vozidla nevešel, takže si asi bude muset hledat
práci jinde.
Následujícím úkolem bylo co nejrychleji se dostat na oběd, aby před námi nebyla
fronta a také proto, že byla svíčková.
Akce byla velmi zdařilá a všem se nám moc líbila.
Kuba Komínek a spol.
6
Jak už jistě víte, každým rokem my, deváťáci, jezdíme na
výměnný pobyt na Slovensko do Spišského Bystrého,
abychom poznali nové kamarády a navázali „mezinárodní“
kontakty . Neskutečně jsme si to tam užili a chceme se
o naše zážitky podělit s vámi.
Pondělí
Hromadné objetí
V pondělí 7. října jsme v 10:01 vyrazili ze Svitav do České Třebové a potom na strašně dlouhatánskou
cestu vlakem až na Slovensko. Cesta byla dlouhá pro nás všechny, ale nejvíce asi pro naše paní učitelky,
které nás musely neustále chodit kontrolovat. Když jsme po dlouhé cestě vlakem a mikrobusem dojeli na
místo určení, jen jsme si dali na pokoje věci a hned jsme šli společně se Slováky na procházku po jejich
dědině. To jsme se začali pomalu seznamovat. Ještě ten den jsme měli naši první diskotéku, kde jsme se
už začali poznávat a vytvářet nová přátelství.
Tomáš Konůpka, Artur Pohorský, Honza Plíhal a Ondra Beneš
Úterý
Cesta vlakem byla unavující. Anet to vyřešila
jednoduše, dala si šlofíka.
Každý večer jsme měli diskotéky
Náš den začal tím, že nás museli tahat z postelí a
dokopat na snídani. Pro tento den jsme měli
naplánovaný výlet do Vysokých Tater. Jako vždy
jsme se přepravili na začátek túry autobusem. Když
jsme se konečně dostali na místo naší cesty, byli
jsme plní optimismu, ale ten nás brzy přešel. Sotva
jsme zastavili, abychom si trošku odpočinuli, už nás
hnali dál. Říkali: „Běžte, ještě nemůžete být
unavení.“ A tak nám nezbývalo nic jiného, než
pokračovat v cestě. Po cestě jsme fotili každou
blbost, jen abychom stačili nabrat dech. Ale co si
budeme povídat, cesta byla stále stejná. Když jsme
se dostali nahoru, měli jsme se pokochat výhledem
na krajinu, ale někteří už byli tak unavení, že se ani
nepodívali. Po cestě dolů jsme se dostali do
nějakého údolí. Ze tří světových stran jej
obklopovaly hory, dole bylo zamrzlé jezírko a z hor
do něj líně vtékaly, na povrchu zamrzlé, vodopádky.
Byl to nádherný pohled. I přesto, že byl všude led,
bylo tam příjemně teplo. Všichni jsme se šli podívat
na zamrzlé jezírko, a někteří dokonce zkoušeli jeho
pevnost vlastní vahou. Cestou k autobusu nás
málem zajela tlupa cyklistů, kteří jeli šílenou
rychlostí dolů. Asi o hodinku později jsme konečně
seděli v autobuse na cestě „domů“. Večer nás už
čekala naše milovaná diskotéka. I když jsme ušli
25 kilometrů horským terénem, nenechali jsme se
odradit od divokého tancování. Večer měl Lukáš
roupy, tak vlezl Natce do postele, aby jí pořádně
vylekal. Jenže trvalo dlouho, než Natka přišla, a tak
musely ostatní holky krmit sladkostmi Lukáše, který
byl stále zalezlý pod postelí. Nakonec se to ale
povedlo a Natku se mu podařilo pořádně vylekat.
Pak jsme šli samozřejmě všichni spát a byli jsme
hodní až do rána. 
Lukáš Paroubek, Verča Petrová, Pavel Sýs7
Středa
Jako každý den ráno jsme vstali a v 8:00 se nasnídali. Po snídani jsme se nachystali do aquaparku. Některé
dívky nechtěly jet, tak zůstaly na pokoji. Většina z nás si šla koupit pití a sladkosti na cestu do obchůdku,
co jsme měli „za rohem“. Když jsme se vraceli, už na nás čekal autobus, kterým jsme kolem deváté odjeli
do Popradu. Slováci tam na nás už čekali. Když jsme dorazili, byli jsme už natěšení na plavání. Ale pak nám
paní u pokladny řekla, že dovnitř můžeme až v 10:00. Paní učitelky tedy rozhodly, že se půjdeme projít
po městě. Když byl čas jít zpět, šli jsme „zkratkou“ okolo řeky a některé učitelky vtipkovaly, že se budeme
koupat v řece. V aquaparku jsme se převlékli a zamkli si věci do skříněk, což některým jedincům dělalo
problém. Pak nás už jen poučili o tom, jak se máme chovat, a mohli jsme vyrazit za zábavou. Koupali
jsme se, topili se a užívali si to. Některé z nás přepadl hlad, a tak jsme si šli koupit něco k jídlu přímo
v aquaparku. Potom jsme si ještě na chvilku skočili do bazénu a naposled jsme se topili. Nakonec jsme se
šli nachystat k opuštění aquaparku. Slováci odešli dřív, aby se doma stihli připravit na sportovní den.
Když jsme se vrátili, čekal nás oběd. Šli jsme se nachystat do pokoje a připravovat se na různé disciplíny.
Někteří získali i medaile, ale pár dívek se zase mezi nás nezapojilo! Většina z nás hrála volejbal. Bylo to pro
nás dost těžké, protože skoro nikdo z nás volejbal nehraje, ale Slováci v tom byli dobří. Dopadlo to tak, že
jsme všechny sety prohráli, ale rozhodně jsme se pobavili. Unavení jsme se osprchovali a začali se chystat
na večeři a každovečerní diskotéku. Hned jsme zapomněli na únavu a tancovali jako o život. Večery byly
vždycky super. Až skoro v noci jsme lehli do postelí a snažili se usnout a těšili jsme se na další, bohužel,
skoro poslední den.
Aneta Faltysová, Aneta Vedralová, Kája Václavková, Natka Koukalová
Čtvrtek
Čtvrtek začal jako obvykle. Zazvonil budík, ale nikomu se nechtělo vstávat.
Nejradši bychom spali až do oběda, ale to bohužel nešlo, protože jsme
museli na snídani a poté nás zase čekal perný den. Tentokrát jsme jeli na
motokáry. Jako obvykle jsme jeli mikrobusem. Měli jsme ještě čas, a tak
jsme šli do města nakupovat. Někdo šel nakupovat oblečení, někdo se šel
pořádně nacpat a někdo se šel jenom projít. Asi za 1,5 hodiny jsme se sešli
a jeli na motokáry. Na motokárách se střídaly skupinky po čtyřech. Někdo
se bál, a tak ani nejel, ale většina byla odvážná. Všichni si to užili a jeli by
nejradši ještě jednou, ale na to bohužel už nebyl čas, takže jsme vyrazili
zpátky do školy. Převlékli jsme se a šli na večeři. Po večeři byla, jako
každý den, diskotéka. Tentokrát byla delší, protože byla naše poslední. Po
diskotéce jsme se loučili a brečeli jsme, i když jsme věděli, že se se Slováky
nevidíme naposledy. Večer jsme hráli nějaké hry s paními učitelkami a
okolo 23:30 jsme šli pomalu spát.
Libor Zobač, Ondra Šabrňák, Roman Vykoukal, Dominik Starý, Vojta Sajdl
Pátek
Zabavovali jsme se různě,
třeba i focením a děláním
hloupostí … nebo obojím
naráz.
Jako každý den jsme vstávali brzy, abychom šli na snídani. Ke snídani jsme
měli vánočku a kakao a na cestu jsme dostali balíček s jídlem. Když jsme
měli zabaleno, pomáhali jsme odnášet matrace, spacáky, polštáře a postele
do tělocvičny. Po úklidu nám zbývalo jen málo času, a tak jsme si zahráli
poslední vybíjenou se Slováky. Někteří ale jen fotili a fandili. Když jsme
dohráli, tak jsme se rozloučili se slzami v očích a jeli jsme do města, kde
někteří ještě nakupovali dárky pro příbuzné a kamarády. Když jsme měli
nakoupeno, rozloučili jsme se se slovenskou paní ředitelkou a čekala nás
zase dlouhá cesta zpátky domů. Cesta neutíkala moc rychle, stýskalo se nám,
ale zároveň jsme se těšili na své rodiny a postele.
Terka Pekařová, Eliška Valová
Nakonec chci už jen dodat, že jsme si náš pobyt na Slovensku HODNĚ užili. Poznali jsme nové kamarády,
kterým bych chtěla poděkovat za skvělý, pestrý a plně nabitý program, který pro nás vymysleli. Byl to
neuvěřitelný a skvělý zážitek, na který nezapomeneme. Moc se těšíme, až přicestují oni k nám a my jim
to tu ukážeme. A doufám, že si pro ně připravíme alespoň z poloviny tak zajímavý program, jaký
připravili oni pro nás.
Za celou deváťáckou bandu Lucka Mrázová
8
Tělocvičnou zazněly tóny
Smetanovy Vltavy, Malá
dáma skupiny Kabát a
mnoho dalšího...
Julie Neumeisterová, 5. A
Díky cimbálové skupině RÉVA ze Zlína,
která 7. 11. navštívila naši školu, jsme se
mohli přesvědčit, že se s hudebními
nástroji, jako jsou cimbál, housle, viola,
basa a klarinet, dají dělat divy. Kromě
lidových písniček jsme slyšeli i melodii
z filmu Vinetou, tóny Smetanovy Vltavy,
„hororovou“ písničku Jožin z bažin,
zaposlouchali jsme se do legendárních
Beatles a nakonec se s námi kapela Réva
rozloučila Malou dámou od skupiny Kabát.
Ta většinu z nás zvedla ze žíněnek, takže
závěr patřil našim v rytmu tance
zmítajícím se tělům.
Během celého programu jsme se dozvídali
mnoho nových věcí. Víte např., že cimbál
pochází z Mezopotámie, má 133 strun,
4 nohy, 100 kilo a 2 dřevěné paličky, z toho
jednu obalenou vatou?
Kačka Horáková, 5. A
Já jsem hrozný
Jožin z bažin a
hraju na kufr...
Kristýnka Kratěnová, 5. A
Sára Pešková a
Sofie Brýdlová, 5. A
9
Určitě jste zvědaví, jak dopadla anketa
o znečištění vody v šesté a deváté třídě.
Tady je. 
6. A
Problémy vody, na které přišli příbuzní
6. A
a kamarádi:
Problémy vody, na které přišli žáci:
9. A
Problémy vody, na které přišli příbuzní
a kamarádi:
9. A
Problémy vody, na které přišli žáci:
Z naší ankety vyplývá, že nejčastějšími problémy vody ve Svitavách jsou podle lidí zapáchající Svitava,
znečištěná Svitava a znečištěná Rosnička. V GLOBE se budeme těmito problémy zabývat více do hloubky a
provedeme kvalitativní měření vody, jako jsou např. pH, obsah dusičnanů. I ty se můžeš zapojit do projektu
„Problémy vody“. Ale to už jsme tě lákali v říjnovém vydání Sokolovského koktejlu. Tak neváhej a přijď
mezi nás!
10
Paní učitelka Jitka Macenauerová
Za domácí úkol z chemie dostali osmáci napsat příběh kapky
vody. Pro ty méně zdatné pisálky byla možnost, že mohou
pouze nakreslit obrázek se stejným tématem. Několik
výtvorů je tu pro vás na ukázku.
Byla jedna
kapka, která
jednoho dne musela
spadnout na zem se svými
kamarádkami. Jak tak padaly na zem, tak
si řekly, co se z nich pak stane, až
dopadnou. Jedna kapka pak navrhla: „Co
kdybychom spadly všechny na jedno
místo a udělaly tak louži?“ Jak řekla, tak
se stalo. Sto kapek padlo na jedno místo a
vznikla louže. A pak jsem šel ze školy a
skočil jsem do ní. Ty kapky pak zjistily, že
se jedna po druhé vypařují do nebe. A tak
to končí.
Ondřej Daněk
Fotosyntéza:
kytky přetváří
kysličník na
kyslík
Jednoho
večera vypukla
strašlivá bouře,
při které se ohýbaly i
ty největší stromy. Na
nebi se blýskalo a padaly
kroupy. Jedna kroupa se zachytila
o list mateřídoušky, když ráno
začalo svítit slunce. I ke kroupě se pár
slunečních paprsků dostalo a ta se rozpustila
na kapku vody. Kapka se vsákla do listu.
Odkud putovala až ke kořenům. Díky jedné
kapce vody dostala rostlina novou výživu.
Leontýna Kučerová
Potravní řetězec:
rostlinu sní
býložravec, toho
sní moucha
Jednou,
když
hodně pršelo,
snášela se dolů
jedna třpytivá kapka.
Docela obyčejná, ale přece
jiná. Byla to kapka, která nechtěla
jen tak zmizet v hlíně, v kaluži nebo tak
někde. Ona chtěla poznat krajinu, a tak se
rozhodla zachytit se na listě. Pomalu z listu stékala
a obdivovala krásy světa. Viděla děti hrající si v kalužích,
šneky vylézající z ulit, dešťovky v trávě ... prostě svět radující
se z deště. Nakonec si vzpomněla na svoje kamarádky dešťové
kapky. Ty si padaly dolů jen tak, bez zájmu o okolní svět. A tak se jim
divila: „Vy jste tak hloupé, proč si neprohlížíte krajinu jako já?“
Za chvilku vysvitlo slunce a kapku vysušilo, ale i za tak krátkou
dobu stihla prožít nejkrásnější a nejzajímavější věci.
Karolina Nespěšná
11
Od tohoto měsíce jsme pro vás připravili novou rubriku, kterou budeme věnovat našim
školním dvojčatům. Jestli jsme počítali dobře, měli bychom jich mít ve škole devatero. Jako
první vám představíme naše dvojčátka z 1. třídy od paní učitelky Ptáčkové
Jolanku a Kryštůfka Křivkovi
Narodili se 7. září 2006; Kryštof se podíval na
svět o 6 minut dříve než Jolanka. V 6. třídě mají
bratra Filipa, ale ten nám na své sourozence
nic „nepráskl“.
Oblíbená barva
Kryštof: bílá
Jolana: modrá
Oblíbené jídlo
Kryštof: rohlík s nutellou Jolana: koprovka
Oblíbený předmět
Kryštof: matematika
Jolana: tělocvik
Koníčky, záliby
Kryštof: zálesák
Jolana: gymnastika
Co prásknu na druhého
Kryštof: zlobí
Jolana: otravuje
Slovo paní učitelky třídní
S dvojčaty Jolankou a Kryštofem jsem
spokojená. Jsou velmi šikovní, hodní
a kamarádští.
Slíbený rozhovor s druhou paní učitelkou prvňáčků
Kateřinou
Procházkovou je tady. Položily jsme jí stejné otázky, jako paní
učitelce Ptáčkové. Odpovědi jsou plnohodnotné, vtipné a myslím, že
spousta z vás se o paní učitelce dozví pár nových věci. Tak hurá do
čtení.
Paní učitelka jako maturantka
Řeknete nám něco o své rodině?
Jsem vdaná pět let, předtím jsem se jmenovala Pechrová, určitě si na to
jméno ještě vzpomenete . Manžel se jmenuje Marek a máme spolu
čtyřletou dceru Julinku.
Jak byste se charakterizovala?
Společenská, přátelská, hodná (někdy až moc), ochotná všem pomoci, ale
také puntičkářka, milující pořádek (což doma neradi slyší), občas
náladová…víc se dozvíte z mého okolí.
Cestujete, jezdíte do zahraničí?
Každoročně jezdíme na „válecí“ dovolenou do Chorvatska, a pokud to čas
dovolí, navštěvujeme zajímavá místa v ČR (ZOO, hrady, skanzeny, ale
také aquaparky).
12
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
Rozhodně UČITELKOU! A to ze dvou důvodů: chtěla jsem psát na
tabuli a opravovat sešity.
Do čeho nebo do jaké barvy se nejraději oblékáte?
Do školy něco pohodlného, nejlépe rifle, tričko, svetr. Mým
nejčastějším doplňkem jsou šátky a šály různých barev – to je moje
taková malá neřest, mám jich doma docela hodně a stále přibývají.
Máte doma domácí mazlíčky?
Dva, dceru a manžela.
Byla jste v mládí vzorná studentka nebo rebelka?
Do šesté třídy to byly jenom samé jedničky. Po odchodu na
gymnázium se to malinko „zvrtlo“, opravdu jenom malinko! Ale na
vysoké škole opět vzorná studentka.
Jakou knihu jste přečetla jako prvňáček?
Byla jsem velkou čtenářkou, každý týden v knihovně. Určitě to byla
Honzíkova cesta od Bohumila Říhy.
Sportujete?
Pravidelně ne, ale v létě rádi podnikáme výlety na kole, přes zimu
hlavně plavání.
Svatební foto paní učitelky
Dva domácí mazlíčci paní učitelky
Prozradíte nám o sobě nějaké neřesti?
Jsem velká „čajařka“. Mám ráda hlavně zelený. A čemu ještě neodolám? Hořké čokoládě, léku na
všechna trápení.
Co děláte nejraději ve volném čase?
Věnuji se své rodině. Rádi vyrážíme na výlety, ať už pěšky, na kole, autem…To je pro mě nejlépe
strávený čas.
BLESKOVÝ VÝSLECH
Změnila byste nějaké své rozhodnutí?
Naštěstí mě nic nenapadá.
MODRÁ, nebo ČERVENÁ - MODRÁ
Učíte na odloučené budově, je vám smutno
po té naší?
MOŘE, nebo HORY - MOŘR
Je to velká změna. Ale když se mi zasteskne,
KNIHY, nebo TELEVIZE - KNIHY
sednu na kolo od paní Šárky a jsem u vás
rychlostí blesku, takže na smutnění není čas.
NÁKUPY, nebo ODPOČINEK - ODPOČINEK
Jaké je vaše životní motto?
ČEŠTINA, nebo MATEMATIKA - ČEŠTINA
Život se musí PROŽÍT, ne PŘEŽÍT.
KINO, nebo DIVADLO - DIVADLO
Paní učitelce děkujeme za rozhovor
a přejeme jí, aby svůj život prožívala šťastně a co nejlépe!
Kíťa Kösslerová a Kája Nespěšná z osmičky
13
... se ve dnech 25. 10. - 9. 11. v naší obci Opatovec uskutečnila výstava historických map „Koruny
české“. Vystaveno bylo více než 100 map z období 16. – 20. století. Mezi nejzajímavější exponáty
patřila nejstarší dochovaná mapa Českých zemí „Klaudyánova mapa
Čech“ z roku 1518. Tato mapa je zajímavá svou obrácenou orientací, kdy
jih je zobrazen nahoře a sever dole, a také bohatou výzdobou tvořenou
královskými a šlechtickými erby. Největším exponátem výstavy byla
Müllerova mapa Čech z roku 1720, složená z 25 mapových listů
o rozměru 2,5 x 2,5m. Dále bylo na výstavě možné zhlédnout mapy Jana
Ámose Komenského, mapy Čech, Moravy, Slezska a Lužice, lesnické
mapy z počátku 19. století, vojenské mapy z 18. a 19. století, školní
zeměpisné atlasy z počátku 20. století a mapy významného
českého kartografa Karla Kořistky, rodáka z Březové nad Svitavou. Výstava byla velmi zajímavá
a poučná. Je obdivuhodné, že naši předkové dokázali vytvořit velmi přesné mapy i bez pomoci
moderních měřických přístrojů.
Adéla Smetanová, 6. A
Když jsem přemýšlela, jakou knihu tentokrát doporučit, řekla jsem si, že by to
chtělo nějaký krásný, napínavý román. Venku už je brzy tma, večery jsou delší,
prostě vhodná doba na pěknou knížku. Vzpomněla jsem si na román polského
spisovatele Henryka Sienkiewicze Pouští a pralesem. Četla jsem
ho v mládí a s chutí jsem si ho přečetla i nedávno. Krásná knížka. Sám autor řekl, že
ho k napsání inspirovaly vzpomínky z cest a láska k dětem. Něco o knize i autorovi
si můžete přečíst teď.
Henryk Sienkiewicz byl autor převážně
historických románů, ale jak sám řekl, každý
spisovatel by měl alespoň jednou vytvořit něco
pro děti. Román vyšel před více než 100 lety a
Sienkiewicz chtěl, aby to bylo čtení nejen
napínavé, ale i poučné po stránce faktografické
a samozřejmě hodnotné umělecky.
Děj se odehrává v Africe, v prostředí,
které spisovatel dobře znal. V roce 1890 se
vydal do severní a střední Afriky, prožil měsíc
v Káhiře, navštívil pyramidy, odjel do Zanzibaru,
seznámil se s misionáři a účastnil se lovů. Jeho
pobyt v Africe však ukončila nemoc.
Kniha je plná napínavých dobrodružství.
Hrdiny románu jsou dvě děti, čtrnáctiletý Polák
Staš Tarkowski a osmiletá anglická dívenka
Nela, děti inženýrů pracujících na správě
Suezského průplavu, jehož stavba byla
ukončena v roce 1869. Sienkiewicz román
zasadil do roku 1885, kdy v Súdánu vrcholilo
protibritské povstání vedené Mahdím. Toho
také Sienkiewicz zakomponoval do románu.
Děti byly uneseny mahdisty a měly být
dopraveny k arabskému vůdci Smajnovi, který
je chce vyměnit za svoji rodinu
uvězněnou v Egyptě. Na dlouhé cestě zažijí
neuvěřitelná dobrodružství, setkají se s dravou
zvěří, tropickými nemocemi, ale také se zlými
lidmi. Odmítnou přijmout islám a putují
s karavanou africkým pralesem ke svému únosci.
Společně se dvěma černými otroky Meou a Kalim
se jim podaří uprchnout a cestou přes poušť
k Indickému oceánu málem umřou žízní.
Nakonec je zachrání náhodné setkání s výpravou
dvou Angličanů, kteří měli za úkol prozkoumat
krajinu v okolí hory Kilimandžáro. V závěru
knihy se dozvíme, že Staš vystuduje a Nela
vyroste v krásnou mladou slečnu, vezmou se a
procestují spolu ještě jednou kus Afriky, než se
natrvalo vrátí do Evropy a usadí se v Polsku.
Kniha je napínavá, těžko se od ní
odtrhnete, je nabita dějem. I když byla napsána
před více než stoletím, je humánní, na záchraně
spolupracují děti bílé i černé, což nebylo v této
době běžné. Koloniální národy se většinou
povyšovaly nad černé domorodce, což
u Sienkiewicze není zřejmé. Tento polský
spisovatel obdržel za svoje dílo v roce 1905
Nobelovu cenu za literaturu.
14
V měsíci listopadu nás napadla otázka týkající
se svátku Všech svatých. Co jsou podle našich
nejmladších DUŠIČKY, si můžete nyní přečíst.
Denča, 2. A
Kytka.
Petr, 1. A
Zalévá se hrob, aby
nebyl špinavý.
Verča, 1. B
Jsou to nějaké
dámy.
Davídek, 2. A
Dušičky jsou duchové.
Ondra, 1. B
Je to nějaká duše
někoho.
Filip, 2. A
Je to vzpomínka na
mrtvé lidi.
Jakub, 1. A
Poctívání lidí, kteří
nejsou v Česku.
Jirka, 1. B
Je to nějaká duše
člověka.
Terezie, 1. A
Dávají se na hrob
koše s květinami.
Dominik, 2. A
Když umřeme, tak
z nás vyletí dušička.
Patricie, 1. A
Dávají se svíčky
na hrob.
Terka, 1. B
Je to svátek mrtvých.
Monika, 2. A
Lidi, co spí navždy.
Madlenka, 2. A
Dušičky jsou od mrtvých, kteří už mezi námi nejsou,
a když někdo umře, tak ty dušičky vyletí do mraků.
Tomáš Otruba, 5. B
1. Dobrý.
2. Otravování gympláků.
3. Chutná krabí salát..
Co jsou dušičky?
Míra, 1. B
Je to halloween.
Štěpán, 1. A
Zapalují se svíčky a vzpomíná se na lidi, co tu nejsou.
Marek, 2. A
To je, že prostě chodíš po domech a zvoníš na
zvonek a řekneš „koleda je tu“.
Otázky:
1. Jak ti chutná ve školní jídelně?
2. Co bys tam změnil (a)?
Vojta Nespěšný, 5. A
3. Co ti tam chutná a co ne?
1. Jak kdy.
Jakub Komínek, 8. A
1. Spíš ne.
2. Nic.
3. Nejlepší je pizza.
Štěpán Bouška, 3. A
1. Dobře.
2. Všechno.
3. Nechutná mi ryba.
Honza Černohous, 4. A
1. Hrozný.
2. Častěji smažený sýr.
3. Všechno nechutná.
Klára Melicherová, 5. A
1. Nic moc.
2. Větší výběr pití..
3. Chutná řízek, nechutnají ryby.
Honza Kočvara, 3. A
1. Většinou chutná.
2. Všechno.
3. Chutnají řízky, nechutnají ryby.
Julie Neumeisterová, 5. A
1. Dobře.
2. Nic.
3. Nechutnají mi houby.
Mikuláš Ingr, 2. B
1. Jo, dobrý
2. Častěji krupičnou kaši.
3. Chutná mi krupičná kaše.
2. Víc masa.
3. Chutná mi řízek.
Sára Hajli, 6. A
1. Moc nechutná.
2. Nic.
3. Chutná mák, nechutná játra.
Martin Sekanina, 4. A
1. Jak kdy.
2. Nic.
3. Chutná mi krupičná kaše.
Nikola Neumeisterová, 7. A
1. Jde to.
2. Všechno.
3. Chutná rizoto a šunka,
nechutná ryba.
Anketu připravili
Ivo a Filip z šestky
15
Něco pro zasmání... I když ... není to spíš k pláči?
Jednoduché vysvětlení literárních pojmů dává některým žákům pořádně zabrat. Možná se nad
odpověďmi na otázky z písemných prací pobavíte, možná se spíš zamyslíte. Autoři citovaných
odpovědí zůstanou raději v utajení, ale určitě se každý v té své najde.
POVĚST?
PRÓZA?
Vyprávění, které má pravdivé jádro
doplněné autorovou fantazií. Váže se
k nějakému místu, osobě apod.
Neveršovaná literární tvorba; souvislý text psaný
ve větách, které tvoří odstavce a pak celé kapitoly.
„Je napůl sci-fi a říkají ji rodiče dětím nebo
také na táboře.“
„Něco se stalo, ale s vymyšlenýma slovama.“
„Má pravdivé jádro, ale obal je nepravdivý.“
„Něco, co bylo dávno, ale nesmí to být
pravdivé.“
„Smyšlený příběh s poučným koncem.“
„Můžeme ji vidět v divadle nebo ve filmech.“
„Básnička, když se vypráví před lidmi.“
„Je podobná jako báje, ale je to něco jiného.“
POLEDNICE?
Balada ze sbírky Kytice Karla Jaromíra
Erbena.
„Je to postava v pohádce, kde se do ní
zamiluje princ a její bratři si vezmou za ženy
jeho sestry.“ (Zde měl autor pravděpodobně
na mysli Večernici, pozn. red.)
„Pohádka o zlé hlídací paní.“
BAJKA?
Vyprávění o zvířatech s lidskými vlastnostmi;
plyne z ní poučení; Ezop, La Fontaine, Krylov.
FIMFÁRUM?
Kniha moderních pohádek Jana
Wericha, např. Lakomá Barka.
„Sbírka balad Jana Wericha.“
„Hororové pohádky se smyšlenými
postavami.“
BIBLE?
Cenná literární památka; poučuje o historii
křesťanského náboženství, o životě, skutcích a
učení Ježíše Krista; obsahuje předpisy a mravní
zákony; dvě části – Starý zákon a Nový zákon,...
„Má dvě části – Starý řád a Nový řád.“
„Příběh v podání básně.“
„Je to pomůcka pro věřící lidi, co mají dělat.“
„Vymyšlená kniha různých vymyšlených
„Poučení, horor.“
postav.“
„Nazýváme ji Říše svatá, Boží vůle.“
„Veselá povídka psaná v odstavcích.“
„Kniha, kterou používají muslimové.“
„Napsal ji Jaroslav Petiška.“
„Básně Karla Jaromíra Erbena.“
CITÁT?
„Příběh o bozích.“
Doslovně uvedený cizí výrok, myšlenka,
DRAMA?
moudro; píše se do uvozovek a uvádí se
Literární dílo určené pro
autor.
předvádění na jevišti; divadelní
hra - komedie, tragédie,...
„Milostní psaní.“
„Je to něco akčního.“
„Báseň utržená z nějakého listu.“
U rybníka
„Jde o vytváření strachu.“
bydlí hmyzy.
Personifikace?
Poezie?
Veršovaný text, často rýmovaný; verš, sloka, rým.
„Většinou je ladná, hodná, bez strastí, ale není to
vždy.“
Zosobnění; připisování lidských vlastností
neživým věcem – „stromy šeptají“
„Překlad Bible do latiny.“
„Krabice od mléka bude živá.“
„Zlidštění knih.“
16
Venku padá listí,
začíná chlad.
Jen já můžu dýni vydlabat.
Traktory na poli,
prohání brambory.
Fanda pouští dráčka,
Verča honí ptáčka.
Čas se mění
o hoďku zpět,
je z toho ospalý
celý svět.
Letos jsou kaštany
jako dva banány.
Jablka červená
jak růže šípková.
Na poli traktory
sklízejí brambory.
Na nebi lítá mrak,
letí tam i drak.
Babičko, upleť mi ponožky,
je mi zima na nožky.
17
Sedmáci vytvářeli v hodinách výchovy k občanství plakáty na témata týkající se prevence
kriminality. Jelikož je toto téma velmi důležité, myslíme si, že by mělo být přimícháno i do našeho
koktejlu. Proto budeme do každého čísla přidávat jeden z plakátů. Plakát, který jsme vybrali
tentokrát je přímo o kriminalitě. Zpracovaly ho Markéta Šauerová a Zdeňka Kladivová.
18
Už je to tady!
Listopadové vydání našeho časopisu napovídá, že se blíží poslední měsíc roku 2013 a s ním přichází
nápady, kterými se můžete inspirovat při vánoční výzdobě. Šárka Kovářová z 3. třídy nám do
redakce poslala tip na velmi jednoduchý, ale velmi vkusný vánoční stromek. A my jí za to moc
děkujeme a připisujeme bodíky.
Postup:
1. Podle šablony vyřízněte z tvrdého papíru nebo dýhy stromek.
Pomůcka ke
zkoumání:
kaspel (místo
skalpel)
2. Pak zasuňte otvory do sebe.
3. Nakonec můžete přidat mašli.
19
Tentokrát se můj ukazováček zastavil
v mapě u města Lázně Bělohrad,
jenž má 3 740 obyvatel. Při návštěvě
tohoto nádherného města můžeme
navštívit mnoho zajímavých míst. Tak
se nechte inspirovat a vytáhněte své
rodiče třeba na víkendový výlet. Je to
hlavně pro ty co mají rádi přírodu.
Bezvadným tipem na výlet je Barokní zámek. Na místě původní tvrze
postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem
přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Zámek je v současné
době využíván jako internát pro odborné učiliště a není široké veřejnosti přístupný. Za zámkem je
park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník Karla
Václava Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérii je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních
mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při nároží zámku
roste památný strom –
Bělohradský
dub
Výška: 28 m (2002),
neboli Erbenův dub je
28 m (2009, AOPK)
Obvod: 626 cm (2002),
památný strom, který roste
641 cm (2009, AOPK)
u Lázní Bělohrad. Na
Věk: 400 let (2002)
hřbitově nedaleko dubu
údajně došlo k událostem,
Dub je v dobrém zdravotním stavu,
které inspirovaly Karla
pravidelně kvete a plodí. Široce
Jaromíra Erbena při psaní
rozvětvená koruna dosahuje výšky 25
sbírky Kytice.
metrů a šířky 22 metrů (údaje k roku
2009).
Když si budete chtít zarybařit, tak si zajděte k rybníku
Pardoubek - rybník, jehož název byl odvozen od pár
doubků, které byly vysazeny na hrázi. Původním majitelem byla Anna z Asseburgu, později hrabě
Merweld, který po 1. světové válce zde zřídil plovárnu, kabinky a zajistil stálou službu plavčíka.
V době socialistické vlády Československa byl zřízen betonový okraj, provedena parková úprava,
ale nebyly prováděny údržbové práce, proto koupaliště a blízké
okolí velice zchátralo a v současné době je rybník využíván jen
k rybářským účelům.
Když si budete chtít chvíli oddychnout někde
v tichu, tak to budou Bažantnice – lázeňský
park s hudebním pavilonkem. Tato přírodní
památka zahrnuje louky pod parkem a park
v obci Lázních Bělohradě v okrese Jičín.
Oblíbené lázeňské místo pro procházky. V centru parku je hudební pavilonek,
kde se konají každou neděli promenádní koncerty. V roce 2002 je zde
vybudovaný vrt s pítkem a příjemným posezením. Poblíž jsou umístěny tenisové
kurty a fotbalové hřiště. Podél hlavní cesty jsou rozložena malá jezírka a na konci
parku je umístěn původní Annamarijánský pramen z roku 1901, kde léčivý
pramen prýští z hlavy lva.
I pro nás děti může být toto místo místem poznání.
Míša Drápela, 5. B
20
Dlouho jsem přemýšlela, čím bych mohla, jako členka
redakční rady, přispívat do našeho časopisu. A už jsem na
to přišla. Mému srdci jsou blízcí chundelatí mazlíčci, takže
vám každý měsíc představím nějakou psí rasu. Začnu
stafordširským bullteriérem, bez kterého by naše rodina
nebyla úplná.
Jde o středně velké, krátkosrsté psí plemeno původem
z Anglie, jehož příbuznými jsou americký stafordširský teriér.
Chov v České republice se datuje od roku 1989, kdy byla
dovezena první fena. Plemeno bylo vytvořeno horníky
a dělníky z anglického Staffordshiru, a to spojením buldoka a
anglického teriéra.
Povaha
Je velmi statečný, nebojácný, dobře vyvážený, houževnatý a obětavý pes.
Je spolehlivý a velice milý společník. Svou rodinu miluje, rád si hraje,
zejména velice miluje děti – v zemi původu je přezdíván jako „Baby dog“.
Jakýkoli náznak agresivního chovaní k lidem je důvod k okamžitému
vyloučení z chovu. Ve smečce se chová podobně jako jakýkoli jiný pes.
Chování dvou samců se příliš nedoporučuje, ale nemusí to znamenat, že
by se spolu jen prali. Může se ve vzácnějších případech stát , že spolu i
dva samci budou vycházet výborně. Není ale dobrý hlídač.
Tělo
Na svou velikost jsou tito bullteriéři velmi silní psi. Jsou aktivní a
pohybliví. Hlava je krátká s dobře vyvinutými lícními svaly, přednost mají
tmavé oči. Středně velké uši jsou polo překlopené, ale častěji složené do
růžičky. Úplně spadené nebo postavené ucho je krajně nežádoucí. Má
široký a hluboký hrudník, krk svalnatý, poměrně krátký s jasnými obrysy směrem k ramenům se
rozšiřující. Tlapy jsou sevřené v pěst. Linie hřbetu je rovná. Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se
ke špičce sužuje a je nesený poměrně nízko. Barva krátké a hladké srsti je od bílé, červené a rezavé
přes tzv. modrou až po černou. Jsou možné i kombinace těchto barev. Kterákoliv z uvedených barev
může být kombinována s bílou. Možné je i žíhané zbarvení nebo žíhané s bílými znaky. Zbarvení
černo-červené (trikolorní typické pro dobrmana) nebo játrově hnědé je krajně nežádoucí.
Základní péče
Stafordširský bullteriér nepotřebuje žádnou zvláštní
péči. Důležité je, abyste byli s ním co nejvíc. Tento pes
miluje děti a vyžaduje každodenní kontakt s lidmi. Při
výchově tohoto plemene je třeba být důsledný a
laskavý. Velmi dobře snáší jízdu autem, někdy ji
dokonce vyžaduje. Je dobrý plavec a vášnivý aportér.
Výstavy
Abyste mohli vystavovat, musíte si koupit pejska
s „papíry“. Většinou ho vystavují dospělí, jelikož tento
pejsek je takový svalovec. Na výstavu se dostanete na
základě podání přihlášky. Náš pejsek se jmenuje
Ilumine souf of Eilatan, ale doma mu říkáme Monty.
Druhá část jeho jména označuje chovnou stanici, ze které náš pejsek pochází. U nás v České republice
je velká konkurence, proto získat jakýkoliv titul je velmi obtížné.
Tak zase příště s Bárou Bouškovou z 6. třídy a jejími mazlíčky.
Obrázek do pozadí nakreslila Kíťa Kösslerová z osmičky.
21
21
Další hodnocení počítačových her aneb nejen pro kluky
nepřipravil nikdo jiný než Ivo Teplý z šestky.
Tak co, zkusíte je?
Assassin’s Creed 4: Black Flag
Začnu hned tou největší inovací, kterou čtvrtý
díl nabízí, a to je Karibik, v němž se tentokrát
vše odehrává. Ačkoliv předchozí díly se
odehrávaly svým způsobem v otevřeném
světě, volnost byla značně omezena, takže vše
ve výsledku nepůsobilo tak svobodně, jak by
mělo. Ubisoft se s každým dílem snažil hráče
zavést do nové doby, která obsahovala úplně
nového zabijáka. Čtvrtý díl samozřejmě není
výjimkou, jen by asi nikoho před pár lety ani
ve snu nenapadlo, že se vše může odehrávat
v Karibiku 18. století. Hlavním hrdinou je nyní
Edward Kenway, který je dědečkem Connora
ze třetího dílu. Na rozdíl od něj je daleko
sympatičtější a charizmatičtější, takže je
snadné se do jeho role vžít a prožívat jeho ne
zrovna snadnou a vždy úplně radostnou cestu
za slávou. Assassin’s Creed 4: Black Flag je
vynikající akční záležitost, která ti vydrží
minimálně na třicet hodin, spíše v ní strávíš
několik týdnů, protože než vše vysbíráš, bude
to trvat opravdu dlouho.
Za mě 8/10.
http://foto.dama.cz/img/529/529502.jpg
Call Of Duty: Ghosts
Za rodinu, za vlast a za psa.
K singleplayeru Call of Duty neodmyslitelně
patří příběh, válečný příběh. Zapomeňte však
na 3. světovou z Modern Warfare, zapomeňte i
na futuristickou bojovku z Black Ops 2.
Ghosts se sice odehrává v budoucnosti,
ale v poněkud bezútěšné. V budoucnosti, kdy
nám známé USA de facto neexistuje, protože ho
zlikvidovala jistá Federace zformovaná v Jižní
Americe. Všemi milované Spojené státy jsou
tedy v troskách. Ty jako hráč se přitom
dostaneš do role muže jménem Logan Walker,
který se stane členem elitní jednotky Ghosts,
operující za nepřátelskými liniemi a snažící se
zasadit Federaci smrtící úder. Osobně však za
největší problém příběhu považuju postavy.
Během tvé honby za Rorkeho skalpem nijak
velký počet postav nepotkáš. Ačkoliv se občas
dostaneš do role jiných vojáků, hra se
maximálním způsobem drží Loganových
zážitků, a tak se kolem tebe většinou pohybují
jen ostatní členové Ghosts. Člověk by tak čekal,
že když je postav málo, dají si snad na nich
záležet. Ale nedali. Je to dobrá hra, ale vystačíš
si i se staršími díly, protože je to pořád to samé.
Za mě 6/10.
22
Další článek v této rubrice je o paranormálních jevech. Věříte v ně? Myslíte si, že tzv. Ness
existuje? Nebo je to podle vás hloupost? Pár obecných informací o červu s názvem Olgoj
chorchoj a o Lochnesce připravil Ivo Teplý a Filip Vykopal z šestky.
Olgoj chorchoj
Lochneska
je mytický písečný červ, jehož výskyt
se často situuje do jižní části asijské poušti
Gobi. Zda tvor skutečně existuje, je ovšem
velmi pochybné. Žádný z vědců tohoto
mytického tvora nikdy neviděl, ale víra v něj
je mezi Mongoly silná a někteří jsou
přesvědčeni, že se nejedná o zvíře, ale o
nadpřirozenou bytost, a tak se bojí jeho
jméno jen vyslovit. Svědectví jsou údajně
téměř shodná, tudíž nelze možnost existence
zcela jednoznačně popřít.
je záhadný živočich, který se údajně
vyskytuje ve skotském jezeře LOCH NESS.
Místní obyvatelé nazývají příšeru NESSIE
nebo NESS popřípadě NISEAG. Podle
pozorovatelů by měla být 15 - 20 m dlouhá asi
s třímetrovým krkem a výrůstkem v podobě
rohu na hlavě. Pověsti o životě Ness a jiných
vodních živočichů v tomto HIGHLANDSKÉM
jezeře jsou známé již několik staletí.
Vůbec nejstarší dochovaná zmínka
pochází z 6. století z díla O sv. Kolumbovi. Ten
měl v roce 565 zachránit jednoho z Piktů,
který byl napaden příšerou, a to kdesi u řeky
Ness, tedy nikoli u jezera. Velkou vlnu zájmu
o Lochnesku rozpoutal v roce 1871 článek
D. Mackenzieho a od 80. let 19. století
po 30. léta 20. století byly hlášeny stovky
pozorování jezerního živočicha.
Údajně jsou známy situace, kde
pastevci vyprávějí o svém setkání s olgojem.
Jeden takový příběh popisuje muže, který
jednou vstoupil do jurty a viděl tam na zemi
ležet olgoje, tak rychle popadl ocelový kotlík
na čaj, který se nachází ve většině jurt, olgoje
jím přikryl a rychle vytáhl ven před jurtu.
Kotlík ovšem téměř okamžitě zežloutl a jevil
známky jako po leptání kyselinou. Ostatně
údajně všechny věci, které přišly do přímého
kontaktu s olgojem, žloutnou díky působení
silného jedu, který je pravděpodobně
takového složení, že dokáže leptat i kov. Díky
tomuto jevu se v mnoha textech o olgoji
objevují informace o tom, že jej přitahuje
žlutá barva, ale je to jenom domněnka.
Někteří zoologové si myslí, že by se
mohlo jednat o jeden z druhů z čeledi
scinkovitých – někteří z nich jsou jen málo
podobní plazům, např. australský scink
uťatý, jehož hlava i ocas jsou jen málo
rozeznatelné od těla. Ovšem scinci mají bez
výjimky nožky, zatímco všechna svědectví o
olgojovi poukazují na tělo bez končetin.
Patrně nejtěsnější kontakt s živočichem byl
ohlášen v roce 1933, když manželé
projíždějící autem po pobřeží jezera museli
zastavit, protože přes cestu se plazilo tmavé,
tlusté tělo a nakonec zmizelo ve vodě. Patrně
nejčastěji uváděná teorie, která předpokládá,
že živočich skutečně existuje, tvrdí, že jde
o přežívající druh nějakého druhohorního
plaza, patrně plesiosaura. Jezero je poměrně
velké a hluboké (38 km x 3 km, hloubka až
230 m), je spojeno i s dalšími menšími jezery
a nelze proto se stoprocentní jistotou vyloučit,
že by i tak velký živočich mohl dlouhodobě
unikat pokusům o ulovení. Vzhledem ke
zmíněnému nasazení techniky s negativním
výsledkem je to však velmi nepravděpodobné.
23
Pátek – víčkový den pro Nelinku
Chcete mít dobrý pocit, že jste pomohli dobré věci? Neváhejte a využijte pátečních dnů, během
kterých se budou sbírat plastová víčka pro Nelinku.
Nelinka je 2,5letá holčička, která má od narození hypotonický syndrom, bez objasnění příčiny. Jedná
se o neurologickou poruchu, která má za následek zhoršenou hybnost těla a opožďování
psychomotorického vývoje. Navzdory těžkému osudu se
snažíme Nelince zajistit plnohodnotný život pro její rozvoj a
zařadit ji do běžného života. To se neobejde bez speciálních
pomůcek a rehabilitací. Každý pokrok, který Nelinka udělá, je
pro ni velká šance se osamostatnit a prožít lepší život.
Péče o Nelinku je finančně náročná, a proto jsme se rozhodli
zkusit získat finance pomocí sbírání víček - 1kg víček = 6 Kč.
Výdělek z víček by měl být použit na kompenzační pomůcky a
rehabilitace, které nehradí zdravotní pojišťovna.
Sbírat můžete víčka, která se dělí do tří skupin:
Skupina 1 (označení 2, nebo HDPE,PE-HD) víčka od PET lahví,
džusů, sirupů, od sudů limonád, mléka a mléčných zákysů.
Skupina 2 (označení 5, nebo PP) víčka od kávy bez papírové
vložky, sodastream sirupů, aviváže, tekutého pracího gelu,
šlehačky ve spreji, sava, nutridrinku, nutrilonu, plastová
odměrka na umělé mléko pro děti, plastový obal Kinder vejce.
Skupina 3 (označení 6, nebo PS) víčko od sudu piva.
Nesbírejte prosím víčka od oleje a dětských pitíček, protože tato víčka jsou z více materiálů.
Pokud budou víčka roztříděna, zaplatí firma HOTTECH v Brně víc peněz, ale můžete dávat všechna
dohromady. V případě dotazů volejte na 736732257.
Všem, kdo se zapojí do této akce, moc děkujeme.
Nelinka Popelková Vendolí
Na listopadovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli:
Šéfredaktorka: Karolína Hynková
Členové redakční rady: Denisa Nováková, Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Martina Drápelová a
Vendula Ambrožová z 8. třídy, Barbora Boušková, Adéla Smetanová, Ivo Teplý a Filip Vykopal z 6. třídy,
Michal Drápela z 5. B
Přispěvatelé z venku: Alena Vašáková, Helena Půlkrábková, Marcela Rusková, Jitka Macenauerová,
Nikola Neumeisterová, Jakub Komínek a spol., Lucie Mrázová a spol., Monika Škraňková, Marta Chybová,
Max Čuhel a Michal Maljarčík, Šárka Kovářová
Moc děkujeme!
Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová
Tisk zajistila: Jiřina Sirková
24

4. ročník / listopad 2013 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

Transkript

Podobné dokumenty