3 / 2007 - Mohelno

Komentáře

Transkript

3 / 2007 - Mohelno
ZPRAVODAJ MĚSTYSE
MOHELNO
www.mohelno-obec.cz
www.mohelno-obec.cz
2007
13 // 2007
Cena 5,- Kč
Cena 5,- Kc
Dnes si přečtěte:
Lékařská pohotovost
od 1. 1. 2008
Naučná stezka na stepi
Oranžová učebna
Řemeslníci
v minulém století
Diplomka o „mohelštině“
Trampská historie
J. Lysáka
Slavnostní otevření naučné stezky
na Mohelenské hadcové stepi (5. 10. 2007).
VÁŽENÍ SPOLUOBČANÉ
V těchto dnech se v domácnostech rozsvítily vánoční stromky a dům provoněl
vánočním cukrovím. Nastává také chvíle rozjímání a bilancování uběhlého roku.
Chtěl bych Vám popřát poklidné a příjemné dny na sklonku roku 2007 a hodně zdraví
a štěstí v novém roce 2008.
Jiří Kostelník
starosta
ZPRÁVY Z RADNICE
VÍTE, ŽE…
.
Do jara bude sběrný dvůr v Kozí hoře otevřen pouze každou sobotu od 8.00
do 13.00 hodin
.
Silvestrovský půlnoční ohňostroj na náměstí bude stát 10.000,- Kč a bude pod
odborným vedením zkušeného pyrotechnika. Zveme všechny občany!
.
Kosmetický salon se z náměstí bude stěhovat do objektu zdravotního
střediska
.
Pozemky pro výstavbu rodinných domů v Kozí hoře mají již své majitele...
NAUČNÁ STEZKA
Za přítomnosti novinářů, zástupců Skupiny ČEZ, Agentury ochrany přírody
a krajiny ČR, Správy CHKO Žďárské vrchy,Ekoškoly Mohelno a Městyse Mohelno byla
dne 5. 10. 2007 slavnostně otevřena nová naučná stezka na hadcové stepi s deseti
stanovišti. Celá akce
byla uskutečněna za finanční podpory Skupiny
Č EZ, která p ř isp ě la
100 000,- Kč. Při této
příležitosti vydal Městys
Mohelno na své náklady
novou publikaci pro
turisty „Hadcová step
u Mohelna“. Poděkování
patří panu Jaroslavu
Knotkovi, který zdarma
vytvořil textovou část na
odborné výši. Brožura je
nyní k prodeji u správce
rezervace, nebo na
radnici.
1
NOVÁ ALEJ
Za č átkem m ě síce
listopadu se podařilo
provést výsadbu nové
aleje „Na dlouhých“, na
kterou zajistil starosta
státní dotaci z Ministerstva životního prostředí,
z Programu péče o krajinu ve výši 100 % celkových nákladů. Je zde
vysazena celá směsice
stromů jako moruše,
oskeruše, višeň, jeřáb
atd. Jenom doufáme, že
vandalové se nebudou
snažit dílo jiného zničit,
byla by to škoda.
ORANŽOVÁ UČEBNA
Vedení radnice
se podařilo na poslední chvíli sehnat
dotaci od Skupiny
ČEZ pro naši školu,
na projekt „Oranžová učebna“. Celková cena projektu
je ve výši 500.000,Kč. První učebna
s interaktivní tabulí
byla otevřena
v předváno čním týdnu a další s počítačovou sítí se
v současné době
dokončuje.
Bude to velký přínos pro zkvalitnění výuky v naší škole za
podpory moderního vybavení počítači a další technikou.
Poděkování patří Skupině ČEZ, která má zájem podporovat
základní školní vzdělávání ve svém nejbližším okolí.
2
UVÍTACÍ TABULE
Další čerstvou novinkou ke sklonku roku je, že se podařilo za pomoci JE Dukovany
zajistit zhotovení čtyř nových uvítacích tabulí se znakem Mohelna a textem „VÍTÁ VÁS
MĚSTYS MOHELNO“. Tyto tabule jsou umístěny u všech vjezdů do Mohelna na
viditelném místě s dodatkovou tabulí, že ČEZ, a.s. je trvalý partner našeho městyse.
Náklady na zhotovení od firmy HICOM Brno a osazení dosáhly 80.000,- Kč a jsou plně
hrazeny partnerem - Skupinou ČEZ.
ORANŽOVÉ HŘIŠTĚ
Kdo prochází ulicí
Růžovou, může si
všimnout, že se dokonč uje projekt „D ě tské
Oranžové hřiště“. Vznikl
za podpory Skupiny
ČEZ a má hodnotu přes
jeden milion korun.
Jenom hrací prvky
dodala firma DŘEVOARTIKL za 440.000 Kč
i s montáží. Ostatní
náklady spolykají stavební práce a sadové
úpravy.
Slavnostní otevření
se plánuje na „Mezinárodní den dětí“
- 1. června 2008. Potom už jenom záleží na rodičích jak budou hřiště využívat. Bude
zde i odpočinkový koutek pro maminky a chemické WC. Areál bude přes noc uzamčen,
aby byl ochráněn před vandaly.
ZASE TY ODPADY
Někomu se zdá, že třídění odpadu je omletá písnička. Ale pravda je, že je to věc
nadmíru aktuální a potřebná. Znovu opakujeme, že v každé popelnici musí skončit jen
takový odpad, který nejde vytřídit.
Co se vytřídí a dá do označených kontejnerů, za to městys nic neplatí, jak za odvoz
tak za likvidaci. Divíme se, že stále to dost občanů nechápe, nebo jsou lenošní pro
třídění něco udělat.
Tito lidé Vám všem zdražují popelnice. Cenu máme všichni v rukách a můžeme ji
svým kladným přístupen ovlivnit. Přesná čísla, jak jsme třídili a kolik stál svoz odpadu,
se dozvíme v lednu. Potom bude rozhodnuto zda se zdraží popelnice nebo zda cena
zůstane.
3
ALEJ TUJÍ NA HŘBITOVĚ
Jaký bude další osud staré aleje mohutných tují okolo cesty na hřbitově? Je třeba
na toto téma vyvolat diskusi a říct si, co dál. Množí se kritiky, zejména majitelé hrobů
pod nimi požadují vykácení. Další početná část občanů si přeje ponechat alej celistvou
a pouze provést odborný řez. Dejte nám svoje podněty a návrhy, abychom se rozhodli
správně.
CZECH POINT NA NAŠEM ÚŘADU
Potřebujete výpis z Katastru nemovitostí, Obchodního rejstříku, Živnostenského
rejstříku, nebo z Rejstříku trestů? Dodnes platilo, že jste museli všechny tyto úřady
navštívit. Od února 2008 už nebudete běhat Vy, ale budou „obíhat “ data. Za správní
poplatek 50,- Kč / strana Vám na počkání na radnici vydáme ověřený výpis z těchto
institucí. Úřad městyse Mohelno se zapojil do projektu Ministerstva vnitra ČR
– CZECH POINT, který má ulehčit občanům komunikaci se státní správou.
ŽIVOTNÍ JUBILEUM
28. prosince oslaví vzácné životní výročí osmdesáti roků duchovní správce
mohelenské farnosti pan farář Jan Kabátek. Do dalších let života mu přejí hodně
pevného zdraví rada městyse a zastupitelstvo s pracovníky úřadu.
ZPRÁVY Z MATRIKY
Stav obyvatel k 10. 12. 2007 :
Celkem:
1 394
Děti do 15-ti let:
172
Chlapci
88
Dívky
84
Dospělí nad 15 let : 1 222
Muži
598
Ženy
624
věk 41,68
věk 7,22
věk 7,45
věk 44,69
věk 48,25
Od 1.1. 2007 do 10.12. 2007 se do našeho městyse přistěhovalo 24 osob. Za
stejné období se odstěhovalo 11 občanů.
V letošním roce zemřeli tito občané:
Brázdová Ludmila
Jiránek Lubomír
Čech Vladimír
Padrtová Ludmila
Malá Anna
Kerndlová Marie
Studená Marie
Sysel Zbyněk
4
Šidlová Marie
Cabejšková Marcela
Suchánek Josef
Brázdová Aloisie
Staňková Božena
Šidlová Anna
Soukupová Marie
Knotek František
Kolesa Ladislav
Kříž Josef ml.
Ještě jednou všem pozůstalým vyslovujeme upřímnou soustrast.
V letošním roce se narodily tyto děti:
Jakub Jiří
Zedníčková Marie
Ostatková Aneta
Vochyán Vojtěch
Macková Lenka
Od 1.1. 2007 do 10.12. 2007 se uskutečnilo celkem 17 obřadů:
11x uzavření manželství
2 x vítání občánků
1 x ukončení škol. docházky
2 x zlatá svatba manželů
1x sraz jubilantů – 50tníků
K uvedenému dni bylo celkem vyřízeno 95 žádostí o výpis z rejstříku trestů a 180
žádostí o vydání nových občanských průkazů.
Hana Staňková
ZMĚNA NA POHOTOVOSTI
Oznamujeme Vám, že Lékařská služba první pomoci
Náměšť nad
Oslavou bude od 1. ledna 2008 ordinovat takto:
Pátek
14:00 - 17:00
Sobota, neděle, svátek
9:00 - 18:00
Lékařská pohotovost ve všech krajských nemocnicích
Každému, kdo potřebuje lékaře mimo běžné ordinační hodiny, se v našem kraji
dostane i nadále pohotovostní péče.
O pacienty se v naléhavých případech postarají profesionální záchranáři, běžnější
ošetření s odborným zázemím pak lidé najdou v nemocnicích. Od 1. ledna 2008 bude
lékařská pohotovost (Lékařská služba první pomoci, LSPP) na území kraje Vysočina
občanům k dispozici ve všech krajských nemocnicích, a to v rozšířených ordinačních
hodinách.
Provozní doba pohotovostí v Nemocnici Třebíč:
Pracovní dny
17:00 – 22:00 dospělí, děti a dorost
Víkendy a svátky
9:00 – 22:00 dospělí
8:00 – 21:00 děti a dorost
5
Stejná provozní
doba platí i pro
lékařskou pohotovost v Nemocnici
Havlíčkův Brod, Nemocnici Pelhřimov,
Nemocnici Jihlava
a Nemocnici Nové
Město na Moravě.
Lékařskou pohotovost bude zajištěna prostřednictvím
Zdravotnické záchranné služby kraje
Vysočina i ve Velkém
Meziříčí (budova ZZS
kraje Vysočina, ulice
Nad Gymnáziem č.
17, vchod z ulice
Čechova) ve všední
dny od 18:00 do
20:00 hod., v sobotu,
v neděli a ve svátky
od 8:00 do 14:00 hod.
Telefonní spojení na
pohotovost ve
Velkém Meziříčí je
566 523 971.
Mimo provozní
dobu pohotovosti
jsou k dispozici v obvyklých dopoledních
a odpoledních časech praktičtí lékaři
ve svých ordinacích a
ve večerních a nočních hodinách pak
dále i nemocniční
ambulance.
Jitka Svatošová,
tisková mluvčí
Krajského úřadu
kraje Vysočina
6
VÁNOCE VE ŠKOLCE
I v letošním roce je v naší škole předvánoční čas nejhezčím obdobím roku. Zahájili
jsme ho v pondělí 26. 11. společně s dětmi i rodiči odpoledním tvořením vánoční
keramiky. Další týden jsme očekávali příchod Mikuláše. V úterý 5. 12. dopoledne
k nám přišel Mikuláš s andělem. Pro čerta nakreslily děti svá zlobení a daly Mikulášovi
slib, že už se zlobení opakovat nebude.
Vánoční přípravy vrcholí. Sluníčka (děti II. třídy) připravují bílo-zlaté Vánoce
a Květinky (děti I. třídy) Vánoce z přírodních materiálů. Vyrábíme ozdoby na vánoční
stromeček , zdobíme chodbu, šatny, třídy, pečeme vánoční cukroví, vyrábíme vánoční
přání a počítáme na adventním kalendáři kolik dní chybí do Vánoc. Ty naše – školkové
začínají dříve . Už v pondělí 17.12. byl Štědrý den s vánočními zvyky a nadílkou, v úterý
18.12. nás čekaly vánoční pohádky v Ivančicích a ve čtvrtek 20.12. příjemně prožité
vánoční odpoledne - vystoupení dětí v krojích s pásmem vánočních veršů a koled,
nechybí ani vánoční zvyky, společné zpívání u stromečku, občerstvení a to na co se
nejvíce děti těší – společné hraní s mámou a tátou s hračkami, které děti dostaly ve
školce pod stromeček.
Přeji Vám za děti i zaměstnance naší školy abyste závěr letošního roku prožili
stejně tak, jako celý rok 2008 - v klidu, zdraví, pohodě, lásce a porozumění.
Alena Bártková
POHLÉDNUTÍ NA ŠKOLNÍ ROK 2007/2008
V pondělí 3. 9. 2007 se otevřely prostory školy pro 207 žáků, kteří v tomto školním
roce navštěvují naši základní školu. 87žáků se vzdělává na prvním stupni školy,
120 žáků na druhém stupni školy.Z celkového počtu žáků je 90 dívek a 117chlapců.
Škola má celkem 11 tříd, pět na prvním stupni a šest na druhém stupni,součástí školy
je i jedno oddělení školní družiny. Ve škole pracuje 19 pedagogických a 8 nepedagogických pracovníků. Od 1. 1. 2008 předpokládáme dvě personální změny na
úseku nepedagogických pracovníků školy - školní stravovací zařízení a správní
zaměstnanci.
Hlavním a jediným cílem školy je poskytnout všem žákům základy moderního
vzdělání a vybavit je znalostmi, dovednostmi, zkušenostmi a zásadami potřebnými pro
další rozvoj jejich osobnosti. Škola je a chce být dynamickou, komunikující institucí,
posilující rozvoj zdravého sebevědomí žáků školy. Institucí účinně spolupracující
s rodiči žáků, s širokou veřejností, se všemi kompetentními orgány a partnery školy,
a proto, ač nejsme spokojeni se stavem našeho školství, zůstaly dveře naší školy
4.12.2007 otevřené. Je nyní pouze na příslušných vládních činitelích, aby si školství
zasloužilo takovou pozornost a podmínky, které mu právem náleží a aby v dalším
období k žádným nátlakovým akcím a k uzavírání dveří škol, včetně naší školy,
nedocházelo.
Vzdělávací proces na naší škole je zpestřován mnoha aktivitami, z nichž bych si,
alespoň některé, které již byly a nebo do 21.12.2007 budou realizovány, dovolil
připomenout :
7
-
-
-
-
-
-
-
sběr: starého papíru (9,5 t) v rámci projektu „Třídílek“ organizovaného
společností ESKO T Třebíč, plastových lahví, šípků(1100 kg), kaštanů
činnost celoškolského žákovského parlamentu na škole a jeho slavnostní
zasedání spojené s ukázkami práce členů parlamentu a žáků školy
výstava prací žáků školy „Krása darů a plodů podzimu a darů Země“ ve
vstupních prostorách radnice Městyse Mohelno a s ní spojená beseda
o včelařství
exkurze: Praha - Národní muzeum, Mořský svět a další místa hlavního města
ČR, Třebíč - pracoviště a zařízení ESKO-T, Didacta 2007 (volba budoucího
studia a zaměstnání), Vídeň - den muzeí a historie
zájezd žáků prvního stupně školy na kulturní představení (písničky J. Uhlíře) do
Třebíče
realizace plaveckého výcviku žáků prvního stupně v Nové Vsi u Oslavan za
podstatně méně náročných finančních podmínek pro školu i pro rodiče žáků
účast a úspěšná reprezentace školy v okrskových a okresních kolech různých
sportovních soutěží – přehazovaná, florbal, vybíjená, malá kopaná, halová
kopaná (Náměšť, Hrotovice,Třebíč) -první a druhá místa, Čtyřboj (Třebíč) - dva
žáci školy postupují do krajského kola v Havlíčkově Brodě, dopravní soutěž
žáků prvního stupně
výtvarná soutěž „Ježíšek učí děti, jak pomáhat druhým“
olympiády: chemická, fyzikální, dějepisná, astronomická (za přítomnosti
zástupce České astronomické společnosti a zástupce regionálního tisku).
Příprava na olympiádu z českého a cizího jazyka a na zeměpisnou a matematickou olympiádu
zajištění vědomostních testů a testů osobních studijních předpokladů ve
spolupráci se vzdělávací společností Scio, srovnávací testování žáků
9. ročníku ve spolupráci se vzdělávací společností Cermat
příprava LVVZ pro žáky druhého stupně v Orlických horách
projekt „Vánoce nejen na Štědrý den“
projekt „Vánoční hvězda“, jehož výtěžek je věnován na léčbu onkologických
nemocí a na výzkum účinné léčby těchto chorob
zaslání částky 18192 Kč - výtěžek z projektu „Květinový den“- na dětské
hematologicko-onkologické oddělení fakultní nemocnice v Olomouci na
pořízení polohovacího lůžka pro pacienty tohoto oddělení
koncert hudební skupiny MARBO pro žáky naší školy
vánoční turnaj žáků II. stupně ve florbalu v Rouchovanech - 20.12.
Významnou akcí, týkající se vzdělávacího procesu školy je úspěšné zapojení školy
do projektu „ORANŽOVÁ UČEBNA“.Díky tomuto úspěšnému projektu bude moci
škola využívat pracovnu vybavenou patřičnou počítačovou a audiovizuální technikou.
Náklady v celkové výši 500 000,- Kč uhradila Skupina ČEZ, které tak patří velké
poděkování a uznání za podporu věnovanou naší škole. Poděkování patří i zřizovateli
školy, městysi Mohelno, za účinnou pomoc a úsilí při zajištění a realizaci tohoto
projektu. Slavnostní otevření ORANŽOVÉ UČEBNY se uskutečnilo 19. 12. 2007.
Součástí slavnostního dne bylo i vystoupení žáků školy u „Vánočního stromu“ před
budovou prvního stupně školy.
8
Další kulturní a společenskou akcí bude šestý, společenský ples SRPDŠ
a Základní školy Mohelno, s předtančením žáků naší školy, který se bude konat 18. 1.
2008, ve 20:00 hodin, v místní sokolovně, na který si Vás tímto dovoluji také co
nejsrdečněji pozvat.
Zejména pro budoucí prvňáčky a jejich rodiče, pak bude významným dnem zápis
do prvního ročníku školního roku 2008/2009, který se uskuteční 7. 2. 2008 , od 14:00
- 17:00 hodin v budově prvního stupně školy. Touto cestou bych chtěl všem budoucím
prvňáčkům a jejich rodičům sdělit, že zápis není prověřováním znalostí, nýbrž
kamarádským setkáním pracovníků školy s jejich budoucími žáky a jejich rodiči.
Pokud se týká kratičkého pohledu do roku 2008, je prioritou školy úspěšné
zvládnutí všech úkolů, a aktivit daných plánem práce na školní rok 2007/2008, včetně
jednodenních tuzemských lyžařských zájezdů pro žáky školy (Harusův Kopec, Nutrie,
Karasín atd.), zahraničních lyžařských zájezdů jednodenních (rakouské Alpy)
a vícedenních (italské Alpy) nejen pro žáky a pracovníky školy, ale i pro širokou
veřejnost. Zasedání CŽP za účasti veřejnosti,divadelního představení žáků školy pro
rodiče, dne otevřených dveří, poznávacího zájezdu pro nejlepší sběrače a žáky školy,
sportovních dnů a přeborů školy, oslavy Dne dětí ve spolupráci s třebíčským
stacionářem Barevný svět, ozdravného pobytu u moře pro žáky školy na kouzelném
italském poloostrově Gargano-letovisko Viesta, ozdravného pobytu u moře
(Chorvatsko - Malý Lošinj) pro širokou veřejnost, slavnostní zakončení školního roku
2007/2008 a rozloučení s vycházejícími žáky, potřebné aktualizace a inovace
vzdělávacích programů školy a splnění všech úkolů k zahájení a zabezpečení
školního roku 2008/2009 včetně personalistiky vzhledem k předpokládanému úbytku
žáků a třídy.
I přes nárůst počtu žáků v tomto školním roce zůstává problémem předpokládaný
úbytek žáků a tříd v následujících školních rocích. Ve školním roce 2008/2009
předpokládáme úbytek jedné třídy na druhém stupni, tentýž úbytek pak i ve školním
roce 2009/2010.Významnou roli zde hraje počet žáků ze Základní školy z Dukovan
a Hartvíkovic, kteří nastoupí do 6.ročníku naší školy. Tady se jeví velikým úskalím
četnost i finanční náročnost dopravní obslužnosti Mohelno - Dukovany a Mohelno
- Hartvíkovice, takže rodiče žáků z Dukovan pak dávají přednost Moravskému
Krumlovu a rodiče žáků z Hartvíkovic Vladislavi. Navíc, po uplynutí těchto dvou
školních roků,budeme mít dva školní roky za sebou, velice nízký počet žáků v pátém
ročníku naší školy.Úbytek žáků a tříd je problémem nejen kraje Vysočina, ale
problémem celorepublikovým.
Dále budeme pokračovat v inovaci, opravách a udržovacích pracích jak na
budovách a okolí školy, tak v interiéru. Veškeré plánované úkoly jsou závislé na
finančních možnostech školy a zřizovatele školy, proto nemusí dojít k jejich
kompletnímu splnění.
V samotném závěru tohoto předvánočního pohlédnutí mi dovolte poděkovat za
spolupráci a popřát, všem žákům a pracovníkům školy, rodičům žáků, představitelům
a občanům městyse Mohelno, čtenářům Zpravodaje Mohelna, všem sponzorům
a přátelům naší školy, představitelům a občanům obcí, jejichž žáci navštěvují naši
školu, příjemné a kouzelné prožití vánočních svátků a vánočního období a jen pevným
zdravím, pohodou a radostí, naplněný rok 2008.
Mgr. Raimund Urban
ředitel školy
9
DUCHOVNÍ SLOVO
Stříbrné rolničky radostně zvoní,
země si před světlem oči své cloní.
Pospíchá k Betlému, k jesličkám běží,
ve chlévě na seně děťátko leží.
Všimli jste si už, že ta největší tajemství křesťanské víry slavíme v noci? Ve vánoční
noci slavíme narození Božího Syna, našeho Spasitele Ježíše Krista. V noci před jeho
utrpením a smrtí slavíme Poslední večeři. Při umírání Pána na kříži se slunce zatmělo
a den se proměnil v noc. V noci před velikonočním úsvitem slavíme Vzkříšení Páně.
Bůh přichází nenápadně. Když přicházejí mocní páni světa na státnické návštěvy,
děje se tak s velkou a hlučnou slávou. – Bůh, Pán všemohoucí, přichází tiše,
nenápadně, skromně. Mocní světa o jeho příchodu nic nevědí.
I dnes je to tak. Je hluk předvánoční reklamy, ale není v tom Bůh – a shánliví lidé
prohlašují : Není Bůh, není vůbec žádný Bůh! A když není Bůh, proč mít ohled ne
druhé? A žijí bezohledně. Když není Bůh, není před kým se zodpovídat za své činy.
A žijí nezodpovědně. Když není Bůh, není v koho doufat, že nám odpustí naše viny
– a žijí v zoufalství a sahají si na život.
O vánocích bývá nejvíc sebevražd, protože lidé ve Svaté noci stojí víc než kdy
jindy, zející prázdnotě tváří v tvář, tam, kde měl býti Bůh.
Ale Bůh je a přichází, v noci, tiše a nenápadně a jeho příchod je možno zaspat.
Bůh, věčný poutník v betlémském Dítěti, klepe na dvířka všech lidských srdcí,
i tvého. Pustíš ho letos, přijmeš ho, přivítáš ho? Bůh přichází v noci, ale tam, kde je
přijat, tam proměňuje temnoty v jas, dřímoty v jásavou radost.
Nejsem na životní zmatky sám,. Můj přítel přichází. Nemusím se se svými nezdary
a vinami vláčet životem. Můj Osvoboditel přichází. Nemusím hledět do budoucnosti se
strachem a nejistotou. Můj Ochránce přichází.
A tak právě zve všechny lidi otevřeného srdce vánoční koleda: „Radujme se,
veselme se, spasení dnes stalo se.“
Šťastné, požehnané a milostiplné svátky vánoční, nejkrásnější svátky církevního
roku, vám přeje a na vás všechny v modlitbě před jesličkami bude pamatovat
Váš duchovní pastýř
Pane můj nejdražší, maličkým jsoucí,
slyším tvé srdéčko láskou k nám tlouci.
Ať to tvé srdéčko ke všem se sklání,
ať české poutníčky od zlého chrání.
10
VZPOMÍNKY NEVZPOMÍNKY
Nejen o hudbě, ale i o lidech, kteří už neodmyslitelně patří
k novodobým dějinám Mohelna
Kdo v zlaté struny zahrát zná, jej ctěte víc než sebe / Neboť vás Bůh tak miloval, že
seslal vám ho s nebe /. Hrozné, když Bůh neúrodou a morem trestá přísně./ Však ze
všech trestů největší, když národ nemá písně.
(Vítězslav Hálek)
Ne že bychom písniček neměli. Máme jich až moc, nikdy jsme jich tolik neměli. Ale
vezměme to raději od počátku. Před takovými šedesáti lety zpíval kdekdo. Zpívalo se
při práci, zpívalo se před svatbou, zpívali regruti, kteří se loučili se svobodou. Zpívaly
děvečky, pamatuji, bylo to tuším u Přibylů, jak jejich děvečka zpívala u studny, měla
překrásný alt, bylo to slyšet až k nám za poštu. Zpívalo se v kostele, nebyla nouze
o zpěvačky. Zpívalo se při každé příležitosti. A co dnes?. Přijíždí auto a už z dálky slyšíš
rytmické bum, bum, bum, bum! Člověk dnes za den slyší tolik muziky a tolik zpěvu,
kolik jí dříve neslyšel po celý život, a to ještě takové, že zvěř před ní prchá z lesů. Je
vinna technika, zvuk uvězněný na magnetofonovém pásku? Ale vždyť i dnešní člověk
je ve své podstatě stejný, stejně cítí potřebu hudby a zpěvu, ta je mu od samých kořenů
bytí vrozena. Dnešní člověk něco dělá a pustí si k tomu rádio. Může poslouchat svoje
oblíbené melodie a vůbec všechno, co zábavní průmysl vyprodukuje, až do omrzení.
V hospodách, v obchodních domech, na tržišti…
S úpadkem mravního povědomí společnosti souvisí i úpadek zpěvnosti. Žákyně
třetího ročníku pociťuje Hašlerovy písně jako „kostelní“. Svéráznou ukázkou nové
lidové tvořivosti se představí i žáček prvňáček: „Já nevím, já nevím, koho dneska
zastřelím. Zastřelím já šerifa, ať se do nás nemíchá“. (Že by budoucí superstar?).
Za války, kdy taneční zábavy byly zakázány a vůbec projev jakéhokoli veselí,
zejména po atentátu na Heydricha, byli lidé za trochu muziky vděčni. Obcházelo se to
tak, že se pořádaly „koncerty“ – prostě se hrálo, k poslechu a bez tance. Pro zpestření
programu lidé nechávali zahrát určitou skladbu svým známým, kamarádům, milým.
Nakonec se muzicírovalo a tančilo nejenom na svatbách, ale i při draní peří. A pak se
hrálo a tančilo v lesích, jak se fronta blížila, byla občas slyšet i dělostřelecká kanonáda.
Německé pancéřové vozy objížděly po kraji lesa a občas vystřelily dávku do jeho
hloubi. Ale tam se hrálo a zpívalo. I partyzáni se těchto zábav, při nichž šlo jejich
pořadatelům a účastníkům opravdu o krk, zúčastňovali.
Po osvobození lidé jako by si chtěli dobu hudebního půstu vynahradit na
nejrůznějších oslavách, které se bez tancovaček neobešly. Nejoblíbenějším
hudebním nástrojem po válce byla kytara. Hráli jsme a zpívali, v módě byly všelijaké ty
kovbojské písně, ono se to tak pěkně neslo za teplého letního večera. „Chceš píseň
severu znát“ či „Končita pláče, Pedro se dneska žení, proč právě ona po jeho boku
není. Caramba“! Načež se otevřelo okno a rozespalý sedlák zařval česky: „Himlhergot!
Dite s tó vašó Kunčitó tam, co to nikdo neslyši! Já chco spat!“ Tak se šlo o dům dál.
Přednesový repertoár pak zpestřovalo vystoupení pana Antonína Němce, který
hrával na pilu. Pila je hudební nástroj, je to sice v podstatě opravdu pila z prvotřídní
švédské oceli, hraje se na ni smyčcem a dají se s ní vyluzovat překvapivě emocionální
11
zvuky. V květnu ji předváděl ohromenému sovětčíkovi. Popíjela se „řepovice“, což byl
líh s mentolovou alpou či nějakou aromatickou příchutí. Byl vypuštěn z lihovaru před
příchodem Rudé armády. Opice z toho byla strašlivá. Rus se díval na muzicírujícího
jako u vidění, lomil rukama, popíjel další stakán řepovice a neustále drmolil: „Vot i užas!
Vsjo možno. Piliť drova i igráť možno!“ „No, zkus to sám!“ vybídl hosta hostitel. Téměř
s posvátnou úctou vzal vojáček nástroj do ruky, všelijak to zkoušel, všelijak to držel,
smyčcem všelijak jezdil, ale nějak mu to nešlo. Jeho hostitel si odskočil, aby ulevil
svým útrobám, host se mezitím vytratil a pojechal, jednotka pojechala, celý trend
pojechal a pan Němec se sháněl po pile, že bude v produkci alespoň sám pro sebe
pokračovat. Pila nebyla. Jat neblahým tušením zaúpěl a rozeběhl se za vozatajem.
Chytil ho ještě v Mohelně, hned ho poznal a na něj: „Halé, kamaráde, já sem ti to pilo
jenom pučil, abe ses jo vezkóšel a né abes s ňó hoháněl k matičce Moskvě.“ Sběratel
suvenýrů sáhl jenom pod sedadlo a pilu mu vrátil. Snad se mu i slza v oku objevila.
Tisíce verst, tisíce hodin nepředstavitelných hrůz, utrpení a on se vrací ke své rodině,
má-li jakou, ke svým dětem, má-li jaké; mohl jim ukázat vzácnost nevídanou, div české
techniky. To bylo docela něco jiného než Vasilova garmoška. Hrát i polena řezat, vsjo
možno.
Kluci zednického mistra Havla, inspirováni znamenitým filmem Můj koníček, si
oblíbili benžo, takže bylo co poslouchat. Dnes mnozí věřící v kostele ani kancionál
neotevřou. Kostelní hudba a zpěv dosáhly svého vrcholu za faráře Jana Nohy, který
říkall: Kdo zpívá, dvakrát se modlí. Při tehdejších obřadech bylo času dost, farář
nemusel spěchat do jiných vesnic, a tak se i varhaník mohl, v tom dobrém smyslu
slova, „vyřádit“. „Nevím, proč by měla krásná melodie urážet Boha,“ říkal farář Noha.
Když se mu zpěv či hudba líbily, s obřadem posečkal a poslouchal. Často lid učil nové
písni přímo z kazatelny a nic ho tak nevynervovalo, jako když kdokoliv z hudebníků
neodvedl svou muzikantskou práci podle jeho gusta, to dal velmi demonstrativně
najevo.
Jeho náročnost byla příslovečná. Pohřebních zpěvaček nebylo mnoho, zato
zezpívané a podporoval je nádherný mocný bas slepého pana Jana Pálenského. Co
mu příroda na jednom smyslu odepřela, bohatě mu vynahradila na jiném. Skvělým
sopránem vládla Míla Kočová, nyní paní Horká, altem Jarka Hošková – Horká. Oporou
byly zkušené starší pěvkyně paní Papoušková a paní Němcová. Někdy se na hřbitově
přidal i pan farář, sám byl také výtečným zpěvákem i hudebníkem. Lidé vůbec zpívali
rádi, hudba a zpěv prostě prožívaly, jak by řeklo dnešní dítě, v angličtině zběhlé, svůj
„boom“. Lidé jako by si chtěli vynahradit, oč za války přišli.
Ještě jednou se nám hudba a zpěv vrátily, to v roce osmašedesátém. Šli trempíci
a zpívali, televize byla plna písní, jedny hezčí než druhé – ještě dnes se k nim vracíme
jako k evergreenům, věčně zeleným. Ti dnešní trampové mně připadají nějak schlíplí,
beze zpěvu a bez kytar, asi na ně nemají, anebo necítí potřebu zpěvu. Ve třicátých
letech minulého století se v údolí Jihlavy rozléhaly trampské písně, často jsme je
poslouchali. Na plácku pod Čertovým ocasem měli svou osadu trempové, z Královopolské. Jejich stanové městečko bylo přímo vzorové. Pokaždé na konci prázdnin
nám na rozloučenou v sokolovně předváděli besídku, na kterou jsme se velice těšili. Ta
vystoupení měla velice dobrou úroveň.
Ještě dnes si vzpomínám na létající ohňové kresby či scénky z Voskovcovy
a Werichovy West Pocket Revue. To nebyli kovbojíčci, jež nebaví je výlet, když není po
12
čem střílet, ale normální slušní občané, lidé práce, kteří zaměnili vyprahlou dlažbu
velkoměsta za pobyt v přírodě.
Brňáci vůbec Mohelno hodně znají, ještě za války, kdy byla bída a v Mohelně se
vždycky dalo něco sehnat. Vždycky se tu „minuli “, jak se říká po našem. Mohelno
mělo přirozený spád k Brnu, hodně našich lidí v Brně pracovalo. Sám jsem se mohl
přesvědčit, kolik Brňáků Mohelno znalo a mělo na ně dobré vzpomínky.
Doma nikdo prorokem. Kdybys dosáhl mistrovství nejmistrovatějšího. Rubem této
prastaré zkušenosti je, že lidé, kteří k nám přišli odjinud, se zapsali do našich dějin v
pravém smyslu písmem zlatým.
Jaký to byl pro nás děcka rozdíl, když nás začal učit farář Jan Noha! Jaký to byl
rozdíl pro nerudnému faráři Pleskalovi, který nás, ( proč to neříci ?), i bez příčiny bil
rákoskou přes prsty! Za Nohy nám biblická zvěst nebyla „nakomandována“, z jeho úst
zněla poutavě a zajímavě. Na jeho hodiny ve škole jsme se těšili, připravovali si na ně
otázky a on je rád zodpovídal. Nejraději ovšem vykládal o svém autu, hranaté tatrovce
se záclonkami v okně. To pak před námi ve svém výkladu rozebíral doslova do
posledního šroubku. Byl velice univerzální, o všem něco věděl a o všem dovedl
vyprávět.
Tak jsme se dovídali o novinkách z vědy a techniky, možnosti života na jiných
planetách, kdy asi člověk poletí na Měsíc. „Ano, člověk poletí na Měsíc a první se tam
dostanou Američané,“ říkal přesvědčivě. I o pokroku v lékařské vědě jsme se dozvídali,
to měl hlavně od svého spolužáka na třebíčském gymnáziu, doktora Oulehly. Ani
nedopověděl a hodina byla u konce. Nevěřícně se podíval na hodinky. „To už
zvonilo....? Honem se ještě pomodleme alespoň Zdrávas Maria..“ A jak byl tolerantní!
Když jsme se posmívali spolužáku jiného náboženského vyznání, naprosto nesmlouvavě zakročil. „To není neznaboh, milí žáci, věří v Boha tak jako my, jen trochu jinak, tak
je to. Už ať nic neuslyším,!“
Při pohřbu jednoho občana československého vyznání jsme byli zvědavi, co
podnikne. Stál opodál a tiše se modlil z otevřeného breviáře. Jako ostatní se rozloučil
s mrtvým. A kněze nekatolíka pozval na oběd. Byl i velikým příznivcem divadla. Jeho
zásluhou se hrávala divadla v Orlovně a byla velmi navštěvovaná. Sám si také zahrál,
byl dobrým hercem a co málo o něm známo, byl dobrým imitátorem zvuků. Kdysi mělo
před hájenkou, samozřejmě za kulisami, zastavit auto. V divadelní knížce stálo
doslova „s nevypnutým motorem“. Ale kde vzít zvuk auta s nevypnutým motorem,
magnetofony ještě nebyly a auto za Orlovnou nebylo také dobře možné.
A tu pan farář, divadelní knížku v ruce, začal podupávat, mručel... ono vám to bylo
docela jako spuštěný motor auta, však se také lidi potom ptali, kde jste měli to auto, za
kulisy byste s ním nemohli a venku taky nebylo? Opravdu, žádný kohout tak nádherně
nedovedl zakokrhat, jako náš pan farář. V divadle v Orlovně hrávali například pan
Tupa, pan Mutl ze Lhánic a další a další ochotníci, bez nichž jsme si divadlo ani
nedovedli představit. Jakkoli byla mezi divadelníky Sokoly a Orly jistá konkurence, po
osvobození Sokoli pozvali herce z Orlovny k vystoupení v Sokolovně a ti rádi pozvání
přijali. Nebylo to gesto, ale krásný výraz pospolitosti. Za války měli sousedé, kteří
odvěky na sebe nevražili, díru v plotě, aby mohli k tomu druhému do krytu. A když bylo
po válce, první, co udělali, že tu díru zadělali.
Bohuslav Knotek
13
PRO DĚTI
Otázky
Mami, tati,
Kdo sluníčko zlatí ?
A měsíček kulatý
bývá někdy cípatý.
A proč sbohem nedává,
Když se za les schovává ?
Zima
Jak se nemám zimy bát,
když mi leze pod kabát ?
Povídali naši
že na Valích straší.
Podivné to strašidýlko,
nemá bradu, nemá čílko.
Vůbec lidskou tvář,
místo bříška divná zář.
Ale chytrá naše Stázi,
přišla na to celkem hladce.
Že tam večer dolů schází
Honza Metelka,
kterému pak v kalhot kapse
svítí baterka.
Ukradli mi pokladničku
už je pryč.
Ať se děje, co se děje,
vyzrála jsem na zloděje.
Já mám od ní klíč !
Bohuslav Knotek
Omluva vydavatelství:
Pro vážnou technickou závadu, na jejíž odstranění bylo třeba dodat součástku ze
zahraničí, se část vydávaných zpravodajů dostala ke svým odběratelům s několikadenním zpožděním v průběhu vánočních svátků nebo krátce po nich. Vydavatelům, přispěvatelům i čtenářům se tímto omlouvám.
Petr Večeřa, vydavatelství
14
JAK SE ŽILO V MOHELNĚ?
– OPSÁNO Z LEXIKONU Z ROKU 1930
MOHELNO – MĚSTYS
1 600 obyvatel
Okr. úřad Třebíč
Okr. soud Náměšť n/Osl.
Krajs. soud Jihlava
Pošta
Četnická stanice
Sbor dobrovolných hasičů
1 katolic. kostel
Železnice – 10 km – Kralice
Autobus – Mohelno – Kralice
Lékaři : MUDr. Svoboda Jaroslav
Zvěrolékaři : Schinzel František
Autodoprava : Maděričová Františka, Sázavský František
Bednáři : Chytka Bedřich, Kerndl Antonín, Kerndl Jindřich, Kerndl Vilém, Pelán
František
Biografy : Bio „ Orel “
Cement. zboží : výroba – Kašpar Antonín
Cihelny : Wurštová Františka
Dobytek : ( obch.) Hadraba František
Fotoateliéry : Ulman Štěpán
Hodináři : Paseka František, Polák Jaroslav
Holiči : Lipecký Jaroslav, Lipecký Josef, Šikula J.
Hostince : Hadrabová Marie, Kopeček Alois, Staněk Josef, Žalud Josef
Kamnáři : Janáček Josef, Klein František
Kapelníci : Kysela František, Němec Josef
Kartáčníci a Štětkáři : Jelínek Leopold
Klempíři : Klimánek J.
Koláři : Hošek, Kotrsal, Švec, Zdražil
Kováři : Franěk Jan, Franěk Josef, Holý Josef, Mazánek V.
Krejčí pro dámy : Zajíc Ludvík
Krejčí pro pány : Dvořák, Khün, Papoušek Stanislav, Povolný Josef, Staněk Karel
Lihovary : Rolnický lihovar, z.sp. s.r.o.
Lomy na minerály (nerosty): Blimsritter Bedřich
Malíři pokojů : Šidla Josef, Ulman Stanislav
Mléko : Mohelský Hubert
Mlýny : Tkaný Josef
Mlýny na nerosty : Blimsritter Bedřich
Obuvníci : Hubatka Josef, Janáček Jan, Kabela Václav, Nováček Eduard, Pokorný
František, Staněk František, Šišula Antonín
Ovoce a zelenina : Konečný Quido
Pekaři : Kafka J., Outulný F
Pily : Kašpar Antonín
Pivo lahvové ( obchody) : Horáková Marie, Němec Josef
Pletárny : Tomková Marcela
15
NOVÝ PŘÍRŮSTEK V KNIHOVNĚ
ANEB KDO JE TO INFORMÁTOR
Mohelenští občané si určitě všimli, že od zimy do léta minulého roku se v jejich
obci dělo něco podivného. Kdosi s velkou černou taškou, která obsahovala notebook,
a s diktafonem v ruce obcházel celou vesnici téměř od domu k domu, dožadoval se
pozornosti, drze lezl do dvorů, zahrad, dílen, ba i kuchyní, navíc v jakoukoli denní
dobu, ráno i navečer, ve všední den i ve svátek.
Tím ale jeho drzost nekončila. V domácnostech a zahradách ukazoval na všechny
předměty kolem a ptal se místních na jejich názvy, jako by je viděl poprvé v životě. Při
otázkách typu „Co je tohle“ nebo „Jak tomu říkáte“ možná ještě dnes obracejí někteří
Mohelenští oči v sloup. Aby toho nebylo dost, své hostitele nazýval informátory, nutil je
popisovat nejrůznější obrázky a nahrával si veškeré odpovědi.
Ačkoliv by se to mohlo zdát, nespadl ale z višně ani z jahody (z čeho se vlastně
padá v Mohelně?) a jeho nekončící otázky i „vybavení“ měly svůj důvod. Takto totiž
vypadá dialektolog a jeho práce. Dialektolog je člověk, který se zabývá studiem nářečí
určitého jazyka. Zjišťuje tedy, jak se na určitém území nebo v určité obci mluví a jaká je
tamní slovní zásoba, tzn. jaká slova lidé používají při označování předmětů
každodenní reality, ať už v domácnosti, na poli, v práci nebo mezi sebou. Jeho úkolem
je tedy proniknout mezi místní obyvatelstvo, navázat cenné kontakty a pak už jen
otravovat ochotné(?) informátory neustálým vyptáváním. Označení informátor je ale v
dialektologii běžné a neznamená nic jiného, než že dotyčný dialektologovi při jeho
práci velmi pomáhal.
Nahráváním a chozením „na besedo“ dialektologovo bádání zdaleka nekončí.
Zachycenou slovní zásobu je třeba sepsat do určité podoby, aby se s ní dalo dále
pracovat. Jednou z možností je sestavit diferenční nářeční slovník. Jedná se o slovník,
který obsahuje zachycenou slovní zásobu, a to pouze takovou, která se liší od
spisovného jazyka. A aby toho ještě nebylo málo – do takovéhoto slovníku se
nezaznamenávají slova, která se od spisovné podoby liší pouze určitou změnou, zde
hanáckou, typickou pro celou oblast. Taková slova jako mlén, dlóhé, mliko nebo
mravenišče se do slovníku nedostanou jednoduše proto, že taková změna, jako např.
é namísto ý nebo, ó namísto ou, i namísto é nebo -šče místo –ště, se netýká pouze
dané obce, ale téměř celé hanácké oblasti. Zato slova jako hocampané, škaprcétla,
hóhrabečák, nágl, praščák, šrékmos, uskřidlé, konópek, vescálek, zhóvitkovat, žochla
nebo keďola ano. Většinou se týkají pouze dané obce a už za prvním kopcem takové
slovo neuslyšíte. A proč?
Vzpomeňme si, jak vypadal život na moravském i českém venkově před asi sto
lety. Těžká práce v hospodářství vázala člověka k jednomu místu, málokdy se dostal
do většího města, jiného okresu, nebo dokonce kraje. Jednou z mála možností byla
např. pouť nebo potřeba jednání s úřady. Televize neexistovala, vlastnění automobilu
a tím možnost snadného a rychlého cestování také ne. Kontakt se světem udržovaly
snad jen noviny.
Nemusíme nostalgicky vzpomínat na staré dobré časy. Život tehdy byl jednoduše
jiný. Teď se sice pomocí auta dostaneme všude, kam chceme, můžeme sledovat
televizi, na dovolenou dokonce zaletět opravdu daleko. Vzdálenosti jsou ale relativní.
Ty velké se zkracují, ale možná ty menší, třeba mezi mnou a nejbližším sousedem, se
prodlužují. Stačí jen porovnat nové fotografie se starými. Kam se třeba poděly lavičky,
na kterých se na zápraží tak dobře sedělo a povídalo?
Současný život je obohacen o mnoho nových, snáze dosažitelných zážitků, ale
třeba právě řeč a její slovní zásoba se mění, ztrácí se její tradiční nářeční složka.
Student vysoké školy běžně pracuje s noťasem, k obědu zhltne hot-dog, hodí na sebe
16
rejoisy, zajde si na jungle a mezitím objíždí konference s postery, přičemž mu neustále
hrozí deadliny. Možná už ale neví, že jeho prarodiče běžně pracovali s koseřikem,
grackó a hóhrabečákem, k obědu si uvařili kondrfále, meteličke a péchavico, oblékli si
cajkáče, mantl nebo škrbále a zašli si na besedo. Mezitím objížděli roli s voračkó nebo
pobřislákem a v zimě jim hrozila klizavina a rosplóti.
Měnící se reálie jsou příčinou vznikání nových i zanikání starých slov. Určité věci
tak nemizí z našeho života jenom fyzicky. Mizí i ve vzpomínkách jednoduše proto, že je
nedokážeme pojmenovat.
V naší rodině se traduje veselá historka. Když otec poprvé přivezl představit svou
nastávající rodičům, vše probíhalo tak, jak má. Když ale má babička chtěla po své
budoucí snaše, aby jí pomohla, ta jednoduše zůstala s údivem a bezradně stát,
protože své nastávající tchyni nerozuměla. Otec si ji totiž „přivezl“ z východních Čech.
Mohlo by se to stát i dnes? A pokud ne, je to dobře, nebo špatně?
Při vzpomínce na tuto drobnou nehodu jsem se jednoduše rozhodla, že se těm
Mohelenským podívám na zoubek. Pro studentku českého jazyka se zájmem
o dialektologii to byla snadná, a nyní už můžu říct šťastná volba.
Většinou se za svou mluvu, která nás hned prozradí, stydíme. Hledáme vhodná
slova, nejrůzněji je kroutíme a ohýbáme do spisovnější podoby. Přirozená řeč je ale ta,
ve které jsme vyrostli, kterou jsme každý den slyšeli a ve které máme naše vzpomínky
třeba právě na své babičky a dědečky, kteří občas používali záhadná a nesrozumitelná
slovíčka. Pokud se mi podařilo podnítit zájem Mohelenských o jejich jazyk, byla práce
přínosem. Ještě jednou všem, kteří mi byli ochotni pomoci a kteří mě zvali dál a do
úmoru popisovali náčiní v kuchyni a nářadí ve stodole, velmi děkuji. Přes 1 400
sesbíraných slov je výsledkem i jejich práce a jsou od nynějška k dispozici v knihovně.
Doufám jen, že na naši společnou práci nebude sedat prach a že ji naopak využijí třeba
učitelé místní školy se studenty nebo všichni mí „informátoři“, kterým bude pomáhat
vracet vzpomínky a třeba i další pozapomenutá slova.
Mgr. Kateřina Hošková
MOHELENSKÝ RYBÁŘSKÝ SPOLEK
Naše organizace má v současné době 350 členů. Z řad dětí a mládeže je 24 členů.
Činnost našeho spolku je soustředěna na pěstování ryb a jejich vysazování do našeho
revíru. Samozřejmě se zabývá i jejich lovením.
Od roku 2001 do roku 2006 klesl počet docházek k vodě o 730. V roce 2001 ulovili
naši členové 8479kg ryb, v roce už to bylo jen 7788kg ryb, ovšem vzhledem ke
snížení počtu docházek je tento úbytek úměrný. Letošní docházky a sumarizaci se
dozvíme až v příštím roce.
Na jaře naši členové vysekali a vyčistili břehy a okolí rybníka Suchánek. Jako
každý rok, tak i letos zde byly pro naše členy zorganizovány rybářské závody
o hodnotné ceny. 20.10.2007 proběhl výlov rybníka Chobot. Celkově se vylovilo
7607kg ryb. Z tohoto množství bylo do rybníka vráceno na další dopěstování 2637kg
ryb. Jedná se o kapra, lína, štiku a amura. 4970kg ryb bylo vysazeno do našeho revíru.
Je nutné zdůraznit, že výlov proběhl v pořádku i přes nepříjemné počasí a studený vítr.
6.7.2007 byl na rybníku Chobot uspořádán tradiční rybářský výlet. Hrála skupina
Profil pod vedením Fr.Staňka. Opět se prodávali smažení kapři a byla i bohatá
tombola. Touhle cestou chceme všem našim sponzorům poděkovat.
Pokud se zadaří, dojde za podpory úřadu městyse k vybagrování rybníka Chobot.
Mohelenský rybářský spolek přeje všem občanům šťastný nový rok.
B. Knotek ml.
17
ZPRÁVY ZE SOKOLA MOHELNO
Jak jste si již mnozí z vás všimli, na budově sokolovny v Mohelně probíhaly
v posledním období opravy většího rozsahu.
Jelikož se dostal stav oken a dveří do havarijního stavu a přizvaný revizní technik
elektro zhodnotil stav elektroinstalace v budově jako životu nebezpečný, nařídil
okamžité odpojení objektu od rozvodné sítě, vyvstala otázka, co s tím. Vzhledem
k blížícím se hodům a dále pak plesům v novém roce nám nezbývalo nic jiného, než
tento stav urychleně řešit. Investiční záměr byl vyčíslen na cca. 570.000,- Kč a úkolem
TJ Mohelno bylo tyto prostředky zajistit.
Požádali jsme v první řadě o pomoc ČOS. Zástupcům TJ Mohelno se po
zdlouhavém vyjednávání podařilo tuto sumu obhájit s tím, že z ČOS Praha a Župy
Jihlava bude poskytnuto 340.000,-Kč, zbytek musí TJ Mohelno zajistit z vlastních
zdrojů. Úkolem bylo tedy sehnat cca 230.000,-Kč, což pro nás představuje nemalý
obnos. Jen pro srovnání - na roční provoz sokolovny obdržíme cca. 30.000,- Kč,
výtěžek z hodů pro Sokol je 10.000,- Kč a roční faktura za elektřinu představuje částku
asi 22.000,- Kč.
Toto riziko jsme vzhledem ke stavu sokolovny přesto podstoupili a oslovili instituce
jako JE Dukovany, Kraj Vysočina, Městys Mohelno a další firmy s žádostí o pomoc.
Vstříc nám vyšel Městys Mohelno a poskytl dar v částce 40.000,-Kč, z podnikatelské
sféry nám nejvýznamněji pomohlo Stolařství - Miroslav Šuler, Mohelno. Za to patří
oběma dík.
Jen pro informaci uvádíme zaokrouhleně nejvýznamnější položky rozpočtu:
Okna
Dveře (vchodové+velké boční)
Hromosvod
Světla (zářivky+nouzová)
Oprava el. instalace
Atd.
-
260.000,-Kč
85.000,- Kč
43.000,- Kč
30.000,- Kč
25.000,- Kč
Každému, kdo nám jakkoliv pomohl, ještě jednou děkujeme.
TJ Sokol Mohelno
18
MISTŘI STOLAŘSKÉHO ŘEMESLA Z MOHELNA
Stolařské řemeslo má v Mohelně staletou tradici. Prvním historicky doloženým
stolařem byl po roce 1750 Václav Hubáček, uváděný v r. 1781 jako Tischlermeister. Na
něho navazovaly na přelomu 18. a 19. století, stolařské rodiny Nováčků – Burianů
a Karla Sýkory ze Lhánic, Škodů a Povolného z Bučovic, který si vzal vdovu po Janu
Škodovi a dílny Vincence Beránka, původem od Pardubic, Jana Novotného a Jana
Dvořáka z Jindřichova Dvora, Jana Vopálenského z Rychnova a domácích Jana
Hanzlíka a Matyáše Macka.
V té době, po patentu Josefa II., r. 1781, který odstranil nevolnictví a poddaní
přestali podléhat vrchnosti v záležitosti sňatků, stěhování, prodávání svých statků, ale
zejména mohli svobodně dávat své děti na řemeslo nebo na studie, vzniká v Mohelně
bohatý život řemeslný. Byli to zejména hrnčíři, tkalci, jircháři, kováři, koláři, kamnáři
Kleini – proslulí výrobou kachlů, ševci, krejčí, tesaři, zedníci, bednáři a další.
Kolem roku 1800 se začalo dařit výrobě nábytku v Mohelně. Byl o něj zájem,
zejména pro jeho výtvarné zdobení. Vyhovoval vkusu obyvatel Jižní Moravy, dobře se
prodával. S příchodem dalších stolařských mistrů do Mohelna se jeho výroba
rozšiřovala.
Věhlasu v řemeslné zručnosti se dostalo malovanému nábytku Johanna Buriana
(1813-1889), jeho otci a bratrům, Karlu Sýkorovi ze Lhánic ( 1807 - ), který se u Burianů
vyučil a do rodiny se přiženil. V jeho dílně pracovali i jeho synové.
Mohelenští stolaři vyráběli především truhle, poličky, dlouhé závěsné police na
nádobí, postele i s nebesy, lavice i rohové s opěradly, rohové – koutní almárky, stoly,
židle, méně již skříně.
Téměř všechny svoje výrobky zdobili malovaným dekorem umístěným do
obdélníkových polí nebo čtverců.
Podíváme-li se dnes na barevnou reprodukci dekoru Burianovy lavice, datované
rokem 1850, pozorujeme modré pole, lemované bílou linkou. Základem pestrých
květů, vyplňujících celé pole, je romantická váza. Ve vrcholu je symbol slunce. Do
stylizovaných jablíček umístil svůj monogram J. B. Signoval jen práce, které sám
maloval. Své výrobky také vlastnoručně podepisoval. Zejména na spodní části víka
truhel najdeme olůvkem ( stolařskou tužkou) napsáno: „Johan Burian, Maistr stolařsky
z Mohelna. Léta Páně 18....“.
19
Celé pojetí kresby je dle mého soudu symbolické. Modrá ultramarínová,
kobaltová nebo indigová je vnímána jako voda, vzduch a nebe. Jablíčka, květy růží,
tulipánů a kopretin znamenají život. A slunce, životodárnou sílu.
Burianovy práce vynikají bohatým ornamentálním pojetím a pestrostí barev. Jeho
výrobky jsou na první pohled nápadné a poznatelné. Jsou jedinečné a hovoří
o práci mistra. Malovalo se ručně bez předlohy. Jasných barev dosahovali snad
pomocí makového oleje. Při rozšíření výroby se základní obrysy kompozice přenášely
na podklad pomocí prášku, tzv. havraního stříbra, ze vzoru propíchaného na tvrdém
papíře. V některých dílnách malovaly za plat i ženy.
Také Karel Sýkora, který postupně založil dílnu, ve které pracovalo několik
tovaryšů a učedníků vyráběl a maloval nábytek. Jeho pojetí barevné malby je však
střízlivější. Bývá umístěno u truhel do čtvercových polí, dvojitě široce lemovaných,
s iniciálami K. S. Stejně i další mohelenští mistři své malované výrobky signovali
a nacházíme na nich jejich zkratky. Nedosahovali však úrovně a kvality dekoru
Burianů.
Pamětníci uvádějí, že z Mohelna jezdilo až deset povozů s nábytkem na jarmarky
do Ivančic, Miroslavi, Hostěradic, Hustopeče ( kde měli Buriani i sklad), Kyjova,
Bzence, Uherského Ostrohu, Uherského Hradiště, Velkého Meziříčí, na Hanou a do
řady dalších míst.
Práce Burianů, Karla Sýkory, Vincence Beránka, Franze Povolného i dalších
najdeme dnes deponované v muzeích, např. v Národopisném muzeu v Praze
a Brně, v muzeích Hodoníně, Kloboukách u Brna ( z pozůstalosti Viléma Mrštíka),
Uherském Hradišti, Vyškově, Znojmě, Velkém Meziříčí a jinde.
Poprvé zaznamenal a popsal mohelenské stolařské mistrovství Vratislav Bělík,
národopisný pracovník, působící v letech 1939 – 1945 v Mohelně, který čerpal údaje
od pamětníků.
Truhláři lidového nábytku z Mohelna patří k tvůrcům lidového umění, které
obohatilo naši národní kulturu.
Dr. Jiří Lysák
MOHELENŠTÍ MYSLIVCI
Myslivecké sdružení se v letošním roce zaměřilo na rozšíření vzájemné
spolupráce s novými uživateli zemědělských pozemků v katastru městyse Mohelno.
Od této spolupráce si slibujeme zlepšení životního prostředí a ochranu zvěře při
různých polních pracích, aby ztráty, které při této zemědělské činnosti vznikají, byly co
nejmenší. Jedná se o mnoho opatření, počínaje osevními plány, ve kterých by se
nemělo zapomínat na rozložení druhové skladby o menších výměrách, dále pak do
osevních plánů zařazovat meziplodiny a konče oséváním atraktivních plodin
v sousedství lesních porostů způsobem, který umožní lov černé zvěře a zabrání
případným vyšším škodám na těchto plodinách. Naší velkou snahou je prosadit
pěstování tzv. biopásů ( jedná se o osetí pásů širokých 6 až 12 m ), podél cest tak, aby
nebylo narušeno obdělávání vedlejšího pozemku a zvěř měla dostatek krytu
a potravy, i po provedené sklizni, většiny zemědělských plodin. Protože tato činnost je
brána velmi vážně, je ze strany státu dotována částkou kolem 5 000,-Kč / ha.
Státní dotace jsou poskytovány i na další činnosti vedoucí ke zlepšení životního
prostředí, pro všechny živočišné druhy, vyskytující se v naší přírodě. Podařilo se nám
20
získat dotace na výstavbu dvou umělých nor v částce 5 000,- Kč, na zasetí zvěřního
políčka 2 600,- Kč, na pořízení a umístění nových přenosných přístřešků pro koroptve
2 500,- Kč, na výrobu a instalaci nových hnízdních budek pro vodní ptactvo 7 000,- Kč.
Celková výše přiznaného finančního příspěvku činila 17 100,- Kč.
Během zimního a jarního období jsme odpracovali na likvidaci porostů v prostoru
nově budované retenční nádrže 519 brigádnických hodin. Pro uživatele zemědělských
pozemků v katastru městyse jsme zajistili jednu brigádu na sběr kamene, kterého se
zúčastnilo 14 našich členů. Byla provedena oprava poškozených krmných zařízení
a honitba byla doplněna o 13 ks samokrmítek pro drobnou zvěř.
Od měsíce října intenzivně přikrmujeme drobnou spárkatou zvěř, aby byla
dostatečně připravena na nastupující zimní období. V současné době probíhá lovecká
sezona, ve které se nám již podařilo ulovit 30 kusů černé zvěře. Lovecká sezona bude
občanům Mohelna přiblížena již tradiční poslední lečí, která se bude konat dne
25.12.2007 v pohostinství U Staňků s bohatou zvěřinovou tombolou, na kterou Vás
srdečně zveme.
Myslivosti zdar !
Hospodář MS - Josef Holas
21
STŘEDISKA TRAMPINGU
V POOSLAVÍ A POJIHLAVÍ
Kolébkou trampingu na řece Oslavě se stalo romantické údolí pod Ketkovickým
hradem a říčkou Chvojnicí, všeobecně nazývané Ketkovákem.
Údolí řeky Oslavy s přilehlými svahy a lesy od Zňátek po středoškolský tábor
Skřipina bylo tak zvanou panskou oborou a stanování zde nebylo povoleno. Výjimky
na určitou dobu zde povoloval náměšťský Haugwitzův velkostatek.
V roce 1931 a 1938 obdržel povolení uspořádat zde letní tábor oddíl oslavanského
Junáka. První tábor měl na loučce pod skaliskem Jinošovnice a v roce 1938 na
nedaleké Kančí louce pod Glorietem. Na čtyřdenní táboření pod Lamberkem jsme
dostali povolení v roce 1941 s Vladimírem Kadaňkou i pro dva další kamarády.
Pod Ketkovák jezdili trampové z Brna, Rosic, Zastávky, Zbýšova, Tetčic, Kratochvílky, Padochova, Oslavan a dalších míst.
Příznivější podmínky byly na řece Jihlavě. Táboření umožňovalo okolí Templštýna,
Skryjského mlýna a zejména údolí od Hartvíkovic po Jirkasův mlýn s dominujícím
prostorem Molova mlýna.
Na Templštýn ( Templák) chodili trampové i skauti převážně z Ivančic, Moravského
Krumlova i Brna. Z Ivančic to byla TO Blesk a TO Yukon ( šerif Josef Musil), která jezdila
i na Ketkovák a také bratři Růžičkové, Luboš Skála, Fr. Bůček, J. Kubán a další, kteří
v roce 1939 postavili chalupu pod Templštýnem na levém břehu řeky Jihlavky u lávky,
dnes brodu. Hynek Růžička byl v roce 1942 v Kounicových kolejích popraven
zastřelením. Chata 1.1.1954 vyhořela a byla znovu postavena jako zděná.
22
Z Moravského Krumlova to byli Junáci – Miroslav Kaufman se sestrou Boženou,
Milián Gottfried – Fakir, Emanuel Pešina – Emi, Karel Libra, Vlastimil Rémiš, Karel
Široký, Miloslav Stratil, František Pekárek – Peky, Otto Holátko a řada dalších.
Z trampů to byli převážně členové Svazu mladých Josef Vejplach, Vilém Živna,
František Čudan, Rudolf Bezunk, František Leonov, Vilém Rozmarin a další, ale
i členky Svazu. Často zde tábořili a přespávali v rozvalinách hradu a také pod převisy
skalisek, které byly pojmenovány Blesk a druhá Bouře, nazývaná také Pod Yukonem
podle ivančické trampské osady. Ta měla větší převis chránící před deštěm a spávalo
se zde na slámě. Moravskokrumlovský skautský oddíl měl jen dva stany, které šetřil
a pro krátkodobé pobyty nepůjčoval.
Na louce nazývané Na ostrově měl po řadu roků letní tábor Sokol Brno III. Sokol
Brno Královo pole konal tábory pod Kramolínem.
Trampové z Třebíče, Brna a z dalších míst měli svá oblíbená místa v údolí řeky
Jihlavy od Hartvíkovic po Jirkasův mlýn. Vzniklo zde ve třicátých letech 20. století
několik trampských chat. První nazývaná Rio de Plata byla postavena v roce 1931.
Trampskou historii řeky Jihlavky popsal Jiří Procházka, alias Jura Cancák. Byla
publikována v roce 1996.
Trampskou historii řeky Oslavy napsal Jiří Skurovec, alias Lucan v roce 2004, se
zaměřením na poválečnou dobu trampingu.
Obě publikace vydala redakce Oslavské boudy, adresa : Igor Kučera – Drobek,
Padochov 153, 664 12 Oslavany, tel. 546 423 608, 721 382 360.
Rozvoj trampingu ovlivnila v říjnu 1938 německá okupace Československého
pohraničí po tzv. Mnichovském diktátu ( 30.9.1938), kdy po ztrátě jedné třetiny území
byla výrazně omezena možnost letních pobytů a turistiky. Mnichovská smlouva byla
tehdejšími generacemi chápána jako zrada spojenců Francie a Anglie.
Následný vznik Slovenského štátu a německá okupace ( 15.3.1939) se vznikem
Protektorátu Čechy a Morava byla spojená s germanizací, zákazem Junáka, Sokola
a dalších spolků a uskupení. A tak se část mládeže sdružovala v trampských osadách,
fotbalových klubech a Sborech dobrovolných hasičů, které nebyly zakázány.
V roce 1942 vyšlo nařízení, že všechny spolky včetně tělovýchovných se musí do
1. září 1942 přihlásit ke spolupráci s Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na
Moravě ( kolaborantská organizace), jinak nesmějí činnost s mládeží provozovat.
Trampské osady, které nebyly nikde registrovány, byly tohoto opatření ušetřeny.
Starým přátelům
Míla Kotrbatý
Stárneme spolu tuláci přírody,
vrásky nám v tváře čas žití vryl,
vzpomínky z radosti i z nepohody
podzim našeho žití přizdobil.
Když zpívá vítr v korunách stromů,
do starých cest volá nás zpátky,
k sosnovým lesům i k břízkám tam dolů,
a nám zbývá čas už příliš krátký.
23
Kde je ta parta věčných tuláků
na březích řek či ve stínu skal
co usínali mnohdy k ránu u táboráku,
jak s námi všemi osud zamotal.
I když už dneska kopce neslézáme,
vzpomínky nelze přece vymazat.
Kdo měl rád lesy i rozkvetlé stráně,
ten musí věčně, věčně vzpomínat.
(Úryvek z knihy Jiřího Lysáka
-Trampská vzpomínání)
Černé skládky – nešvar současnosti
O černých skládkách v okolí Mohelna informujeme donekonečna ale není zřejmě nic
platné.V nedávné době obec pracně zlikvidovala černou skládku pod hřbitovem
u bývalého zahradnictví.Další skládka odpadu ze hřbitova byla na mezi za hřbitovní
zdí, rovněž tu pracovníci obce vyčistili.Vrásky nám dělá velká skládka odpadu za
bývalou cihelnou v Cenklově.Vyklizení této skládky bude stát obec značné prostředky,
které by mohly být použity jinde, přitom sběrný dvůr je nedaleko.
24
Vánoční atmosféra nechyběla na výstavě dětí z MŠ
ani při otvírání „Oranžové učebny“ na ZŠ.
ZPRAVODAJ MĚSTYSE
MOHELNO
Vydává Městys Mohelno, IČ: 289922, 675 75 Mohelno,
čtvrtletník. Ev. č. MK ČR E 15927.
Místo a datum vydání: Mohelno, 27. 12. 2007; 350 výtisků
EČEŘA
Redakce: Markéta Divišová, Jiří Kostelník
Realizace: Petr Večeřa, vydavatelství, Bačice, [email protected]
V
YDAVATELSTVÍ

Podobné dokumenty