Prosinec 2015 - Základní škola POLNÁ
Transkript
Prosinec 2015 - Základní škola POLNÁ
Duben 2015 Ledová pohádka Za sedmero horami a sedmero řekami bylo jedno ledové království. Žila v něm malá holčička jménem Rampulka. Princezna byla stále veselá a hravá. Rampulka si ze všeho nejraději hrála se svým bílým koťátkem. Jenže koťátko si moc rádo chodilo hrát ven na sníh, a tak bylo smutné, protože princezna ven jít nechtěla. Proč? Protože sníh neměla ráda. Je přece tak studený, brrr! Král s královnou samozřejmě nadšeni nebyli, že si Rampulka nechodí hrát ven na vzduch, ale co mohli dělat? Král často říkával: „Kdyby šel sníh ohřát, to by se naší dcerunce určitě líbilo.“ Rampulka každý den z okna pozorovala, jak se vločky snášejí z nebe na zem. Takhle z tepla pokoje jí připadaly nádherné. Takové měkoučké, jako malá peříčka. Najednou v dáli zahlédla skupinku lidí, jak se blížila k hradu. Byla zvědavá, kdo to je, protože do ledového království nikdo moc často na návštěvu nechodil. Hned je běžela přivítat. U brány však zůstala stát s otevřenou pusou. Ti lidé vypadali jako z čokolády, byli celí hnědí. U slavnostní večeře se dozvěděla, že tito lidé přicházejí z velké dálky, ze země plné slunce, tepla a květin. To Rampulku zaujalo. Celou noc se jí o té krásné, barevné zemi zdálo. Ráno, když se vzbudila, šla se za králem zeptat, zda by se mohli přestěhovat. Král samozřejmě odmítl. Měl svoji zemi rád. Ale napadlo ho, že napíše Slunci dopis, ve kterém je pozve na návštěvu do svého království. Pak poprosil „čokoládové lidi“, ať dopis Slunci předají. Každý den Rampulka nedočkavě vyhlížela z okna, jestli už Slunce nejde. Bylo to zvláštní, ale když se tak pořád dívala, všimla si, že sněhu jako by pomalu ubývalo. Každý den ho bylo míň a míň, až po něm nakonec nebylo ani památky. Ze země začaly vykukovat bílé květinky, po nich i žluté a fialové a vše se začalo zelenat. Rampulka si čím dál víc hrála venku a byla šťastná. Jednoho dne někdo zaklepal na bránu. Království navštívilo Slunce. Rampulka byla radostí bez sebe. Když král s královnou viděli Rampulku tak šťastnou, poprosili Slunce, aby chodilo do jejich země na návštěvu každý rok. A protože u nich bylo Slunci dobře, s radostí to slíbilo. A od té doby se v ledovém království střídají čtyři roční období. Klára Rychtecká, 6. C 2 Lyžák A bylo to tady!! Dlouho očekávaný lyžařský výcvikový kurz! Už od října jsme řešili, co tam budeme dělat, jak se ubytujeme atd. Ten týden utekl jako voda. Přinášíme vám pár ukázek z prací našich spolužáků, abyste věděli, jací jsme retardi :D Terka Mikší: Poslední večer jsme seděli na chodbě a mně a Markétce se vybily mobily. Tak jsem šla do kuchyňky, kde byla rozdvojka, ale v té rozdvojce byla zapojená wifina a já jsem ji odpojila. Pak jsem přišla a všechny jsem obviňovala, kdo ji odpojil a proč nejde. No a nakonec přišel instruktor Prdík a ptal se, kdo ji odpojil. Nakonec se zjistilo, že jsem to byla já! Katrin Šturcová a Terka Pham Thi: První den jsme se zabydleli na pokojích. K večeru jsme šli na dloouhou procházku k polským hranicím. První noc byla strašná, protože nám vrzalo okno a pak se samo otevřelo v šest hodin ráno. Někdy, když jsme ráno vstaly, vyplavalo nám H***O ze záchoda!!! 3x!!! Vařili nám mooc dobře, i když jsme někdy nevěděli, co to je, např. ŠPECLE? Hodně lidí odjelo a onemocnělo. Někdy večer jsme všichni hráli hry. Velmi nás bavily. K večeru k nám na chatku chodili Šimon a Kuba za holkama nad naším pokojem. Dominik Mikší: Nejlepší, co bylo na horách, byly wi-fi párty, kde jsme se smáli, vyprávěli různé příběhy a posílaly snapy. Wi-fi párty se konala na chodbě, kde jsme seděli 3 v křeslech a na židlích či na zemi. Jedli jsme sladkosti a smáli se. Ale až teď jsme zjistili, že 7. B JE SUPER TŘÍDA!!! <3 Kája Perničková: Nebyla tam televize, proto jsem si myslela: „A sakra, neuvidím Doktory z Počátků.‘‘ Když jsme si po dlouhé době konečně vybalili, šli jsme na procházku k polským hranicím a učitel nám říkal: „Nelezte přes ty hranice, nemáte pas!‘‘ Pak se mi začalo špatně dýchat a holky to řekly paní učitelce. Když jsme došli do penzionu, šla se mnou učitelka na pokoj a změřila mi teplotu. Měla jsem 38 a bolelo mě v krku. Paní učitelka mi udělala zábal a já si šla lehnout. Ráno jsem nešla na snídani a odpoledne si pro mě rodiče přijeli. Šimon Šejstal: Těch opravdových zážitků, na které budu vzpomínat, je pár. První byl asi ten, kdy jsme byli lyžovat a Matěje trefila poma do oka. Přijel za námi s modrým okem a říká: „Popral jsem se s pomou.‘‘ Ještě ten samý den byla sranda, protože jsme si asi o hodinu prodloužili večerku. Ten večer jsme se všichni váleli po zemi smíchy. Další den, to byla středa, před námi stála holka a Dominik se podíval na mobil a ona začala vyšilovat, že ji natáčíme. To jsme byli vysmátí až moc. Po obědě jsme šli s Kubou na vedlejší chatu za holkama a dělali tam bordel. Jednu holku jsme zavřeli do sprchy a ona si pustila nechtěně vodu. Přišel Prdík a vysprchoval nás v oblečení. Na tohle asi budu nejvíce vzpomínat. Od té doby nás Prdík neměl rád a pořád na nás nadával a my jsme mu pořád dělali nějaké kulišárny. A asi nejhorší věc byla vidět Romanu polonahou!!! :D Anička Vytlačilová a Barča Vlková Byl to nejlepší týden, který jsme s naší třídou i se 7. A (se kterými jsme se nikdy neměli rádi) prožili. Každý večer i některá odpoledne jsme na naší chatce měli wi-fi párty. Vždy jsme si u toho užili mnoho zábavy. Náš největší zážitek byl, když jsme si s holkama na pokoji povídaly a Peťa řekla, že by chtěla být sestřičkou. Slyšel to pan učitel Dvořák a řekl Pétě: „Ty s tou tvou drzostí bys mohla pracovat leda tak na patologii, aspoň by sis mohla pokecat s těma lebkama!!!!“ :D 4 Skoro každý večer jsme hráli hry, při kterých jsme se hodně nasmáli, přestože některé byly i docela trapné. Nejvíce zábavy bylo při hře, kde jsme museli z kluka a holky udělat zamilovaný pár a oni potom to, co jsme udělali z nich, dělali z nás. A že jsme byli někdy hodně úchylní. Na tyhle zážitky nikdy nezapomeneme a jsme rádi, že jsme to prožili právě s nimi. Jak vidíte, všichni si to náramně užili, našli si tam nové kamarády a někteří i lásku. :* Z prací žáků 7. ročníků sestavila Barča Vlková a Anička Vytlačilová Foto Barča Vlková 5 Devítky v rytmu hudby Otázky „na tělo“: 1. S kým nejradši tančíš? 2. Šlapou vám kluci na nohy? (pro holky) Která holka má nejhezčí šaty? (pro kluky) 3. Jaký tanec tančíš nejradši? Náťa Melicharová: 1. S Tondou. 2. Joo, strašně. 3. Nevím, moc jsme jich zatím netančili. Renča Oberreiterová: 1. S Tondou. 2. No, spíš já jim. 3. Sex Bomb. Tonda Matoušek: 1. S Náťou – nejvíc super. 2. Ana Bačkovská. 3. Valčík. Lucka Coufalová: 1. S Tondou a Jirkou Dvorským. 2. Dnes jsem málem hodila držku, páč mi dal Aleš nožku! 3. Jive a polku. Aleš Pečenka: 1. S Verčou Žwakovou. 2. Eva Litavská. 3. Jive. Vojta Voráček: 1. S Jitkou Jarošovou. 2. Moje ségra. 3. Valčík. Áňa Trnovská: 1. S Lukášem Horským. 2. Občas. 3. Waltz. Šimon Bruknar: 1. S Kristýnou Oberreiterovou. 2. Kristýna Oberreiterová. 3. Waltz. 6 Vojta Pospíšil: 1. S Leou Svěrákovou. 2. Áďa Sobotková. 3. Frigo. Instruktoři Málkovi: Kolik let učíte tanec? - 20 let. Jaké je vaše povolání? - Učitel a vedoucí na úřadu práce. Od kdy tančíte? – Od roku 1974. Odkud jste? - Jsme z Jihlavy. Vzkaz od Málkových: Strašně se nám v Polné líbí, skvělé děti a skvělá vedoucí Dana Kuníková. Ptaly se: Evča, Áňa, Barča, Kačka Foto: Kačka Kuníková, 8. B 7 Někdo to rád horké V úterý 24. března se žáci 5. – 8. ročníku vypravili do Horáckého divadla Jihlava a zasedli v prvních třech řadách, aby zhlédli muzikál Někdo to rád horké. Podle názvu jsme čekali drama (asi jsme paní učitelku moc pozorně neposlouchali, když nás do divadla zvala). Naštěstí zdání klamalo, smíchem jsme se za břicho popadali a legračnější scénky jsme snad ještě neviděli. Byla to vlastně romantická komedie. Dva muži, Joe a Jerry, nemohli najít práci, navíc se museli skrývat před gangstery, proto se převlékli do ženských šatů. Staly se z nich Josefína a Dafné, nastoupili do dívčí skupiny Jazz Hot Holky a odjeli s ní hrát na Floridu. Hráli svou roli tak věrohodně, že nám chvílemi přišlo, že předstírají spíš muže než ženy. Oba okouzlila zpěvačka skupiny Sugar, která doufala, že zde najde milionáře, za kterého by se mohla provdat. Nakonec ji však získal Joe, který se za milionáře převlékl. Sympatickou postavou byl i starý milionář Osgood Fielding, který se zamiloval do „Dafné“ a na konci jí řekl: „Mně nevadí, že jsi chlap. Nikdo není dokonalý.“ Taky se nám moc líbil Lift Boy/ Beach Boy/ Wellness Boy Ondřej Šípek. Kdykoli byl na scéně, pobavil nás svými grimasami. A nesmíme zapomenout, že hrály i dvě čivavy! Co dodat pro ty, kteří pozvání do divadla nepřijali, nebo jet nemohli? Jestli se chcete od srdce zasmát, nebo brečet smíchem, tuhle hru vám můžeme doporučit. My se už teď těšíme, co nám Horácké divadlo nabídne příště. Žáci 8. C Foto: http://www.jihlavadnes.cz/akce-4248-nekdo-to-rad-horke-divadlo-jihlava-jihlava 8 Odpoledne a Noc s Andersenem Všichni třeťáci se 19. března sešli na 2. st. ZŠ, kde právě probíhalo Odpoledne s pohádkou, kterého se zúčastnilo mimo jiných dětí i 26 třeťáků, které mimo zábavného odpoledne čekala ještě Noc s pohádkou. Ve škole se jim nejvíce líbilo stanoviště s mimoněm. Poté, co si zasoutěžili na různých stanovištích, přemístili se do loutkového divadla, kde si mohli vyzkoušet vodit loutky. Následovaly hry a testy v Husově knihovně, zaměřené na české ilustrátory. Pak se přesunuli na půdu, kde měli skauti připravené různé soutěže. Třešničkou na dortu byla „stezka odvahy“ ve sklepení. Noc prožili ve školní družině, kde si ještě stihli zahrát spoustu her. Co vás nejvíce bavilo v budově knihovny? K. Říha, M. Havlíček, K. Havlíčková, D. Sobotková - chůze po žebříku s míčem v ruce M. Pernička, K. Marek - psaní zrcadlového písma L. Jirásková, K. Marek - vázání uzlů M. Pernička, M. Vomela, M. Fila - sklepení A. Babínková, D. Sobotková - divadlo V kolik hodin jste šli spát a kdy jste vstávali? Šli jsme spát ve 22:00 hod. Vstávali jsme v 6:00. 9 Jak se vám spalo? p. uč. Kalábková - Spali dobře. M. Havlíček - Spalo se mi blbě, protože mi Mach dával nohy na hlavu, všichni se vrtěli a chrápali. Jakou jste si přinesli knížku? T. Koudelová - Kvak a Žbluňk K. Marek - Kapibara, která chtěla létat M. Havlíček – O letadélku Káněti. P. Venkovský - Ohnivé znamení V. Fialová - Šíleně smutná princezna K. Havlíčková - Ráj koníků L. Jirásková - Křemílek a Vochomůrka D. Sobotková - Čarodějky z kouzelné stáje Jak celou noc s Andersenem hodnotí paní učitelka? Bylo hlučno, nestihli jsme si povídat o knížkách, ale užili jsme si hraní her. Lucka s Kačkou mají velmi dobrou paměť a Ondřej s Evou byly výborní kapitáni. Děti se uklidnily při čtení pohádky o Barborce a cucavých bonbónech. Evča Boháčková a Áňa Havlíčková Foto Jarmila Kalábková 10 Den naruby očima 8. C V pátek 27. března jsme ve škole měli Den naruby. Po roce se opět z žáků stali učitelé a z učitelů žáci. Byla legrace, poznali jsme učitele jinak a také jsme si mohli uvědomit, jak to mají učitelé těžké, že zkrátka není vše tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, Anežka Trnovská Přijde nám, že takový den je užitečný jak pro učitele, tak pro žáky. My si můžeme vyzkoušet, jaké to je učit plnou třídu, mluvit před více lidmi. Někdo možná dokonce zjistí, že by ho takové povolání jednou bavilo, i když příprava na hodinu vůbec není jednoduchá. Michal Šedivý, Ondřej Zdarsa Takový den utíká rozhodně rychleji. Je zajímavé vidět spolužáky učit a pozorovat učitele, jak sedí v lavicích a koukají stejně jako my. Aspoň se všichni pobaví, učitelé omládnou a vzpomenou si na ty časy, kdy i oni sedávali ve školních lavicích, vzpomenou si, jaké to dřív bylo, a mohou srovnávat. Monika Valová Možná by si někdo řekl, že takový den vůbec nemá smysl. Ovšem polenští žáci i učitelé to vidí jinak. Každý si může zkusit roli toho druhého. Učitelé si odpočinou od složitého vysvětlování a možná si uvědomí, že není vždy lehké udržet pozornost. Žáci zjistí, jak dlouho trvá vyučujícímu příprava na hodinu a jak je těžké udržet pozornost žáků a zaujmout je. Ondřej Ulak, Tomáš Suchý Rozhovor s kuchařem Zbyňkem Diatkou z Olešova Víte, proč byla v pondělí 24. 3. na jídelníčku polévka podle Zbyňka? V naší školní jídelně se totiž na jeden den objevil kuchař. Vaří už 16 let, 6 let jezdí po školách a pracuje pod záštitou firem Podravka a Lagris. Nejradši vaří to, co chutná. I když cestuje, většinou spí doma, ale teď spal v Brodě. 11 Proč navštívil Polnou? - Přijel na pozvání vedoucí jídelny, se kterou sestavil jídelníček obsahující jídla, která se v jídelně moc nevaří. Základní potraviny: pohanka, kuskus, jáhly, hrách. Chody: Polévka: zeleninová s pohankou 1. hlavní chod - šoulet se slaninou (hrách, kroupy, česnek, cibule, majoránka, slanina) a kuřetem 2. hlavní chod - kuskusový salát Dezert - jáhlový dezert s malinami (jáhly, tvaroh, zakysaná smetana, vanilkový cukr, maliny) Ve středu jel navštívit Luhačovice, kde vařil konfitované kachní prso, gratinovaný bulgur s pohankou a zdemiglas (omáčka). A co na závěr? - Zde v Polné se mu líbilo, protože v kuchyni bylo čisto, a hlavně ho zaujaly kuchařky, poněvadž když přišel do kuchyně, divil se, že kuchařky se usmívaly a byly veselé. Text a foto Jakub Koumar 12 Život Fortune Troye v otázkách a odpovědích Přišel k nám do školy a rozhodně se nedá říct, že by nebudil pozornost. Někteří ho znají z hodin angličtiny, a protože s ním konverzují anglicky, nebudou pro ně následující informace novinkou. Těm, kteří tu příležitost zatím neměli, patří další rozhovor. Můžeš nám říci něco z tvého dětství? Narodil jsem se v Zambii, a když se moji rodiče rozvedli, tak se moje maminka odstěhovala do JAR (Jihoafrická republika). Takže jsem neustále cestoval mezi JAR a Zambií, kde jsem žil s otcem, bratrem a sestrou. Kdy a proč ses přestěhoval do ČR? Asi před rokem, protože mi Česko přišlo jako zajímavá země, jsou zde pěkné holky a dobré pivo. Jak bys popsal sám sebe? Jsem opravdu velmi šťastný člověk, milující hudbu a fotbal. (Mým velkým snem je hrát v Chelsea v Londýně.) Co ty a vzdělání? Základní a střední školu jsem vystudoval v Africe a nyní navštěvuji vysokou školu Finance Management v Jihlavě, kde momentálně bydlím. 13 Chodíš ještě učit někam jinam než k nám? Jasně, ve středu do Měřína. Co rád děláš ve volném čase? Moc volného času nemám, ale často hraju FIFU, rád chodím s kámošema pařit a pít pivo a dost času trávím se svojí přítelkyní. Jaká je tvá oblíbená skupina? Nickelback. Chutnají ti česká jídla? Ne (kromě řízků), protože jsou velmi odlišná a „divná“, proto si vařím sám své oblíbené africké pochoutky. Jaký druh filmu máš nejraději? Miluji komedie, jeden z mých nejoblíbenějších pořadů jsou Přátelé. Nesnáším horory, protože se nerad bojím! Fascinují tě rychlé „káry“? Ne, protože jsem jednu takovou „káru“ tátovi naboural. Mé nejoblíbenější auto je Mercedes Benz. Áňa Havlíčková, Barča Bradáčová, Evča Boháčková Co se tak asi jí v Zambii, napadlo nás. Zeptali jsme se přítele Googla. Zambijské pokrmy obsahují složky jako arašídy a chilli papričky. Fufu, nshima – kukuřičné kaše podávané s grilovaným masem a omáčkami. Bambura – kaše z rýže, cukru a arašídového másla, Na ulici si můžete koupit fritas (smažené koblížkové těsto bez náplně), samoosu (smažené trojhránky z tenkého těsta plněné bramborami, rýží, zeleninou nebo masem). K dostání jsou také pečené myši (prý výborné) a housenky (už ne tak dobré). Pro ty slabší v zeměpise přidáváme mapu, kde se Zambie nachází. 14 Piknik v parku (Abyste věděli, že i my v Polné dokážeme být světoví) Z výletu do Londýna máme spoustu zážitků a krásných vzpomínek. Jednou z nich je i piknik, který v Londýně provozoval skoro každý člověk. Jde o to vzít partu příjemných lidí, nakoupit jídlo a pití a spokojeně odejít do parku, kde si příjemně lehnete či sednete, spokojeně rozbalíte deku, rozložíte jídlo a s přáteli krafáte až do večerních hodin. Tuto zkušenost z Londýna jsme chtěly převést i sem k nám do Polné. Věděly jsme, že nakráčet do parku s dekou a taškami plnými jídla bude pro kolemjdoucí pohled k popukání, ale nám to i za očekávané trapasy stálo! V úterý 24. 3. 2015 jsme se ráno vzbudily s pocitem, že dneska by to šlo. Rozhodly jsme se pro tento čin velmi rychle a bez váhání. Ve škole jsme si vše ujasnily a poté šlo už jen o zajištění deky a hromady jídla. 15 Měly jsme sraz o půl čtvrté přímo na místě uskutečnění - v polenském parku. Áňa Havlíčková, Evča Boháčková, Kačka Kuníková a Kačka Čermáková přišly přesně o půl čtvrté. Barča Bradáčová přišla až po čtvrté hodině, již z povzdálí na holky mávala a přímo přivolávala pozornost kolemjdoucích svým hlasitým pozdravem „Nazdáár, kempařky!“ Barča se přivalila jako velká voda a hned chtěla vědět, co se tady odehrálo za tu půl hodinu, co s námi nebyla. Řekly jsme jí, že se na náš účel pobavily děti, které zrovna jely na výlet do divadla na představení Někdo to rád horké. Prý autobus zastavil přímo před místem našeho „pikniku“ a celý autobus se smál a povídal si, co je to za hňupy na té dece. :D Tak jsme si pěkně seděly na pohodlné, ale velmi malé dece a karimatkách. Obávaly jsme se, že své kempování ukončíme již po půl hodině, že nesneseme ten tlak kolemjdoucích lidí a jejich předstíraných, milých úsměvů. Naše obavy však byly zbytečné, v parku jsme pobyly dvě hodiny a náramně jsme si je užily. :) Tím to však nekončilo, přišlo sklízení a rozdělování věcí. To nám také chvíli zabralo. Když byly karimatky poskládané, deka srovnaná, obaly od jídla v koši (i na zemi), musely jsme se rozejít. Kačka Kuníková mířila domů za důležitější a očividně i zábavnější prací, tj. učením na zítřejší písemku z angličtiny. Rozmlouvaly jsme jí to, ale nedala si říct! Tak jsme se rozloučily. Já, druhá Kačka, Áňa a Evča jsme šly vyzpovídat deváťáky na taneční. Byl to skvělý den a už se těšíme, až si tento „londýnský piknik na polenský způsob“ zopakujeme. :D Áňa, Kačka Č., Kačka K., Evča a Barča Zážitky z cest Jeden ze zážitků se mi stal, když jsme byli na ledovci jménem Kaprun. Začalo to tím, že jsme se ubytovali a po poradě s trenéry se šlo spát. Druhý den jsme jeli lyžovat. Branky byly postaveny od půli sjezdovky a nám se nechtělo vyjíždět až nahoru, tak jsme si to zkrátili. Vedoucímu ski areálu se to nelíbilo a málem nás ze sjezdovky vyhodil. Trenéři nám dali za trest pár desítek dřepů a kliků. Třetí den jsme vyrazili do bazénu, kde jsme naštěstí nic závažného neprovedli. Poslední den jsem zakončila velkým trapasem. Probudila jsem se o půl dvanácté večer. Jelikož jsme měli zabavené tablety a mobily, nevěděla jsem, kolik je hodin. Kompletně jsem se sbalila, a přestože nebyla ani půlnoc, přišla jsem za taťkou pro klíčky od auta. Všichni dospělí se mi vysmáli a měli mě za blázna. Dodnes to vyprávíme jako veselou příhodu. Daniela Jozlová, 6. A 16 Olomouc Rok v létě jsme vyrazili na dvoudenní výlet do Olomouce a vzali jsme i babičku. Olomouc jsme si prohlédli a nakonec ještě zašli do cukrárny, kde jsme si objednali krásné dortíky. Protože jsme seděli venku, pořád nás obtěžovaly vosy. Když si jedna sedla na můj dort, taťka se rozhodl, že ji odpinkne. Vosa sice odlétla, ale kousek mého dortu přistál babičce na čele! Taťka se hned začal omlouvat a my jsme dostali záchvat smíchu. Touto příhodou jsme se bavili až do konce výletu, který jsme si moc užili. Kateřina Gregarová, 6. A Cestování s Emilem Emil je starý mládenec otrávený životem, a protože nemá důvod žít, rozhodl se cestovat a ochutnávat cizí jídla (a necpat se hamburgery z Mekáče). My ho budeme následovat na jeho cestách po různých koutech světa. Jeho první výprava vedla do Egypta. Zde je ukázka z jeho cestopisu: Jsem velmi překvapen! Ke snídani mi na stůl donesli fazole, vajíčka a džem. Dlouho jsem pochyboval o této kombinaci, ale když jsem ochutnal, byl jsem mile překvapen. Pak jsem se šel pokochat krásou Egypta. Je opravdu úchvatný! Zaplatil jsem si prohlídku pyramid. Už byl čas oběda, a tak jsem se rozhodl zajít do nedaleké restaurace. Nabídli mi několik druhů polévek. Nejvíce se mi zamlouvala zeleninová. Dále jsem si objednal grilované kuře a rýži, která se u nich nazývá arúz. Po vydatném obědě jsem si byl trochu zaplavat ve Středozemním Voda byla velice teplá. 17 moři. Zjistil jsem, že je čas večeře. Uviděl jsem malou restauraci na rohu. Překvapilo mě, že tato malá restaurace je obohacená i o pokrmy osmanské a britské kuchyně. Zkusil jsem si dát kebab. Ten se od našeho českého v mnohém liší. Dostal jsem chuť na něco sladkého. Zaujal mne moučník s názvem paspusa. Bylo v něm hodně ořechů, rozinek a čokolády. Jdu spát do hotelu Černá hvězda (v překladu). Příští zastávka bude v Thajsku! Barča Vlková, Anička Vytlačilová, 7. B Nebojte se, my tady jen strašíme Na našem zámku v Polné, Když půjdete velmi tiše ten jistě nepřehlédnete, a pohlédnete výše, bydlí spousta strašidel. spatříte na stěně hlavu. Bílá paní chodí tiše Nesplete si ji v davu, každou noc po hradní střeše. ona totiž mluví! Ve dne spí a v noci bdí. Ještě se příliš nebojíte? Zato náš skřítek v podhradí, Už vás nepřekvapím? Myslíte? ten se za dne ven vypraví. Ještě však podotknout mohu, Schovává se ve křoví. že na každičkém rohu Možná proto, že se nás bojí, kdo ví. čekají na vás brnění. Bezhlavý rytíř na svém koni Prázdná sice, bez lidí, zakopl o kámen vloni. ale to jim vůbec nevadí. Natloukl si nos Chodí, mluví, straší, a od té doby z komnaty i když nemají nohy, ústa, nebo uši. nikdy nevystrčí paty. A nakonec sklepení, Za každého úplňku hladomorna a vězení. vychází ven na louku Tam vás taky k smrti vystraší. spousta malých bludiček. Duchové? Ne! Spousta myší! Je jich tam vždycky hodně moc To je od nás ze zámku vše. a protančí celou noc. Jestli máte odvahu, Když se vám poštěstí, zaťukejte u našeho prahu zašustí za vámi klestí a určitě se ozve: a vy spatříte stoletý „Už se těšíme! starý strom, však zakletý. Nebojte se, pojďte dál, MY TADY JEN STRAŠÍME!“ Eliška SPILKOVÁ, 9. A, 3. místo v okresním kole Olympiády z ČJ 18 Básničky o povolání Voják Vzorný voják, ten se má, výložky má s peckama, přes rameno samopal přísně střeží autopark. Starý voják, ten se má, výložky má s hvězdama, s kolegama klábosí, do stráže už nemusí. Vysloužilý voják má plný kufr medailí. A pak už se na mou duši Veterinář na výsluhu vřele těší. Tomáš Kašík, 6. B Morče, pejsek, kočička, to je pěkná partička. Přijde za mou páníček, že stůně jeho mazlíček. Já zvířátko proklepu a předepíšu dietu. Copak je tam za háček? Je překrmen váš miláček! Chce to více pohybu, méně jídla k obědu. Když to budeš dodržovat, už nebude pejsek stonat. Sabina Růžičková, 19 Povolání Lékař léčí v nemocnici Řidič jezdí s autobusem, pacienta s tasemnicí. z kopce jede rychle šusem. Prodavačka v obchodě Zubař nám vždy spraví chrup, za zboží nám účtuje. prohlédne nám každý zub. Každý má své povolání, Pekař dobré housky peče, ve kterém je výjimečný. horník rube uhlí vkleče. Někdy také k nepoznání Kuchař vaří k obědu jako v masce herečky. krkovičku na medu. Nikola Paříková, 6. B Prodavačka Povolání prodavačka Tělo z lásky k tradici není prostě žádná hračka. udržuje v kondici. Od rána až do večera Bedny tam a bedny zpátky, běhá krámem jako střela. koblihy do jedné řádky. Párky, šunku, klobásy Večer, když jí skončí směna, po ránu hned vyndá sil. padne pěkně unavená. Jak se počne obchod plnit, Aby pak hezky po ránu, za pultem se začne vlnit. mazala zase do krámu. Aleš Matějíček, 6. B Lidí jsou tu dlouhé řady, povolání – žádné klady. Práce je to celodenní, peněz za to však moc není 20 Soutěžte, pokud chcete! Výherci – malování: Luštění: Ladislav Vytlačil 1. B Rychlý – 4. A Dominik Doležal 1. B Míša Kuncová – 2. B Áňa Matějíčková – 1. B Eliška Koumarová – 5. A Malvína Marková – 1. B Daniela Jozlová – 6. A Kateřina Gragarová – 6. A K O B Y L A B Z O U V E V N E Ě H Í Ř L E D R N O V C E P U A H U Ř A S Ř L N E T Ň A Z O K T J A Ů ;) E S A R P A K I D R A S N NÁPOVĚDA: ANDULKA, BERAN, JEHNĚ, KOBYLA, KOHOUT, KOZA, KUŘE, KŮŇ, OVCE, PRASE, SARDINKA, SELE, VEPŘ TAJENKA: ......................................................................................... S obrázky i osmisměrkou můžete vyhrát, stačí je jen odevzdat! 21 Malování zahání nudu Obrázky od Katrin Šturcové 22 Kouzelné předměty Kdo z nás by předmět?! Hůlku, docela „obyčejné“. originálních nápadů, nechtěl mít nějaký kouzelný prsten, ubrousek… Ty jsou V 7. B měli spoustu dalších, třeba…. Kouzelná propiska Kouzelná propiska by mi určitě usnadnila život. Psala by za mě domácí úkoly, písemky, zápisy a další. Nikdy bych do ní nemusel dávat žádnou náplň. Věděla by odpověď na každou otázku. Kdyby udělala chybu, sama by ji opravila. Kdyby mě někdo naštval, hned by ho vygumovala. Jan Rouča Čelenka Můj kouzelný předmět by byla čelenka, která by mi umožnila být někde daleko od domova. Třeba bych letěla do Afriky a mohla bych vidět slona, žirafu, lva a zebru v jejich přirozeném prostředí. Nebo na návštěvu do Londýna za mojí sestřenicí. Obletět celý svět za jeden den. Byla by to nádhera. Zuzana Vacková Kouzelné umyvadlo Kouzelné umyvadlo vynaleznou lidé asi za 100 let. Je to klasické umyvadlo, avšak místo vody teče to, co si přejete. Dostali jste chuť na fantu a nechce se vám pro ni do obchodu? Pak je toto umyvadlo určené právě pro vás. Pouze tlesknete, otočíte kohoutkem a hned máte fantu v ruce. Pozor! Není určené pro děti do 10 let. Má klasický tvar umyvadla a dva kohoutky, na vodu teplou a studenou. Je k dostání ve všech barvách. Barbora Vlková Obr.: Pham Thi Houng Trang 23 Jarní Sluníčko hřeje víc a víc, jaro odkrývá svá tajemství, a tak mizí zimní království. Led a mráz je už minulostí. První sněženky vystrčily bradičky, petrklíče si hladí tvářičky. Na trávníku před domem batolí se žlutá housata, v kurníku se zase líhnou kuřata. Všude je to samý květ. Kos si vesele prozpěvuje a sluníčko se jenom směje. Sabina Štohanzlová, 7. B Krásné jarní dny vám přeje: Anička Vytlačilová Kačka Čermáková Barča Vlková Áďa Havlíčková Sabina Štohanzlová Evča Boháčková Barča Bradáčová Kuba Koumar Všechny obrázky nakreslila Katrin Šturcová Vydáno 14. 4. 2015 na ZŠ Polná Jazyková kontrola: Z. Bužgová, J. Kalábková 24