číslo 2 - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

číslo 2 - Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Ročník I
Číslo 2
Leden 2014
SZŠ 5. května 51
Milí čtenáři,
s příchodem nového roku vychází i další číslo Drobků, kterému můžeme říkat plesové. Maturitní ples - největší společenská událost naší školy
- se totiž stal hlavním tématem čísla. O průběhu akce se můžete dočíst v rubrice Akce "na jedničku". Plesání jako takovému pak věnujeme
ještě i středovou dvoustranu, kde se můžete stát porotci jednoho netradičního klání, a sice soutěže v plesovém líčení. Ovšem pokud dáváte
přednost raději sportovním utkáním, tak vás zajisté zaujme rozhovor na str. 4, který se věnuje úspěchu našeho futsalového mužstva. Nejproduktivnější redaktorkou tohoto čísla je Kristýna Veinlichová, která se s námi podělila o své zkušenosti s projektem BTE, díky kterému se
podívala do Amsterodamu (str. 2) a poznala zajímavé lidi (str. 3). Kristýna se postarala také o obsah nové rubriky Učitelé ve škamnách, která
se bude nepravidelně střídat s rubrikou Celebrity ve škamnách. Zajímavých drobků ze školního dění najdete na našich stránkách mnohem
více. Stačí si vybrat dle své chuti. A mně nezbývá než vám popřát příjemné čtení a povzbudit vás, abyste se i vy stali redaktory školního časopisu. Pojďte drobit s námi!
Pavlína Vočková
Schola Pragensis 2013
Ve dnech 21. – 23. 11. 2013 se konal již 18. ročník výstavy středních
škol, která je určena zejména žákům devátých tříd, jejich rodičům a
ostatním zájemcům o studium na středních školách všech typů.
Zúčastnila se i naše škola. Každý obor reprezentovalo několik studentů, kteří podávali přesné informace o daném oboru spolu s
praktickou ukázkou anebo vzorkem produktu ze svého oboru. Byly
zde k vidění všechny studijní obory nejen střední školy: Zdravotnický asistent, Zdravotnické lyceum, Nutriční asistent, Kosmetické
služby, Masér sportovní a rekondiční, Bezpečnostně právní činnost,
ale také z vyšší školy: Diplomovaný nutriční terapeut a Diplomovaný zdravotnický záchranář.
Náš obor (Nutriční asistent) jsme reprezentovali ve třech u stanoviště, kde bylo vystaveno pět druhů cukroví, které mohli všichni
ochutnávat. Kdokoliv si mohl vzít recept právě na ten druh, který
jej nejvíce zaujal. Možná vám mohlo připadat zvláštní, když jste šli
kolem stanoviště, které má přivádět nové zájemce o studium na
odborníka ohledně výživy, a najednou jste uviděli talíře plné cukroví, za kterými seděli usměvaví studenti, kteří tvrdili, že to je „zdravé
cukroví“. Většině se zdá, že je to naprostá lež, až do té doby, než se podívají na složení potravin. Je šetrné a v rozumných poměrech. Někteří
se k nám přišli třeba jen najíst nebo se zvážit na čtyřbodové váze či si změřit cholesterol. Ale někteří lidé, aniž by přistoupili a informovali se,
tak kritizovali. Třeba jako jeden milý pán, který rozzuřeně řval ze vzdálenosti dvou metrů od stánku: „Prej nutriční, kdyby tohle viděl Pohlreich, fuj!“ I tací se našli. Tento den byl pro nás velkou zkušeností a můžeme říct i plný milých a vtipných zážitků.
Cecílie Vačkářová a Renáta Sturmová, 3.NA
Vzděláváme předškoláky aneb Učení hrou
Již po několikáté jsme společně s naší skupinou ze třídy 3.LB vyrazili do mateřské školky. K této práci, při které jezdíme za dětmi do školek,
jsme se dostali minulý rok na Dni ke zdraví, kde měl veliký úspěch náš program zabývající se lidským tělem.
S dětmi v mateřských školkách hrajeme hry, které jim mají sloužit
jako přínos vědomostí, a to právě o lidském těle. Používáme vlastnoručně vyrobené rekvizity, což jsou povětšinou lidské orgány, ale také
obrázky jídla, které prospívají či neprospívají našim orgánům. Na
výrobě rekvizit se podílela celá naše skupina. Rekvizity jsme měli
namalované na barevných papírech, které jsme pak společně se
skupinou vystřihovali.
Společně s dětmi zpíváme písničku, kterou jsme složili, a také je učíme taneček. Písnička se samozřejmě týká lidského těla. Většinou nám
program pro jednu skupinu dětí trvá zhruba 45 minut. Při jedné návštěvě program obvykle zopakujeme pro tři až čtyři skupiny dětí.
Naše poslední návštěva se konala 14. listopadu 2013 v mateřské
školce Velké Přílepy, kde byly s průběhem akce velmi spokojeny
nejen děti, ale také my. Největší úspěch mělo jako vždy zpívání písničky, při které se děti náramně bavily. Na konci dostalo každé dítě
sladkou odměnu a tímto sladkým způsobem jsme se s nimi rozloučili.
Lucie Bartoušková, 3.LB
1
Zprávy „z domova“
větru a dešti dosti obtížné. Proto jsme byli všichni vděční, když
jsme dosedli do vyhřáté kavárny. Večer jsme se nemohli dočkat
večeře na uvítanou. Připraveny pro nás byly čtyři chody a všechny
byly hotovým zážitkem pro naše chuťové buňky.
Příležitost jako žádná jiná
Komu se v životě poštěstí, že může letět do cizí země, neplatí
stravu, ubytování ani cestu, dostane kapesné a ještě se toho
spoustu naučí? Mně se přesně tohle stalo!
Většina z vás z minulého čísla Drobků zná BTE projekt, který u nás
na škole běží již třetí rok. Nejen že nás má připravit na vysokou
školu či na zaměstnání, ale také pár šťastlivcům nabízí zúčastnit
se výročního setkání zúčastněných zemí. Letošní setkání neboli
ABTS (Alliance Building & Training Session) se odehrávalo v holandském Leidenu a já jsem si ho náramně užila!
V pondělí začala „pořádná“ práce. V neděli nám byl zadán úkol,
na kterém jsme pracovali v týmech. Měli jsme vymyslet typy, jak
by měl být projekt zlepšen, aby byl pro další studenty ještě efektivnější. Dále nás čekala prezentace našich domácích úkolů. Se
svojí kolegyní z Kladna jsme prezentovaly jakýsi trailer k našemu
BTE projektu. Když všechny země odprezentovaly, měli se všichni
účastníci ABTS rozhodnout, co se jim nejvíce líbilo a jít na desetiminutovou prezentaci své země. Mezi posluchači byli lidé z firmy
Johnson a Johnson, koordinátoři BTE projektů a další. Vše samozřejmě probíhalo v angličtině. Odpoledne nás čekala prohlídka
Leidenu a večer projížďka po holandských kanálech. Obloha byla
plná hvězd. Osvícené domy a houpání loďky vykouzlily krásnou
atmosféru, takže většina přítomných přehlédla, kolik je vlastně
venku stupňů.
Kristýně (uprostřed) deštivé počasí výlet nezkazilo
Odlet byl 12. října 2013 z Letiště Václava Havla Praha. Byl to můj
první let vůbec a nervy odváděly skvělou práci. Když jsme však
někdy kolem poledne přistáli v Amsterdamu, odkud jsme dále
pokračovali vlakem, byla jsem sice ještě trochu nervózní (v tuto
chvíli hlavně z toho, jak zvládnu komunikaci v angličtině), ale
moje natěšení nakonec všechen stres odbouralo.
Hotel se nacházel asi pět minut chůze od nádraží. Cestou jsme
míjeli stojany na kola, které byly doslova nacpané k prasknutí. V
Holandsku je dokonce prý více kol než obyvatel. Po rychlém ubytování nás čekala procházka městem, oběd a nákupy. Odpoledne
následovalo první setkání s hlavními pořadatelkami BTE projektů.
Znali jsme je již z našich seminářů, vždycky byly velmi chápavé a
shovívavé k naší angličtině.
Hlavní program však začal až druhý den, jelikož ABTS se účastní
studenti z celého světa a některým trvala cesta mnohem déle než
nám. Byli zde studenti z USA, JAR, Holandska, Panamy a samozřejmě jsme nechyběli my z České republiky. Nejdříve přišlo na
řadu uvítání a každý o sobě něco řekl, abychom se poznali. Odpoledne jsme si i přes velmi deštivé počasí prohlédli nedaleké město
Haag. Město bylo sice krásné, ale většina z nás se více soustředila
na to, jak zůstat co nejdéle v suchu, což bylo vzhledem k silnému
Úterní dopoledne jsme strávili na DaVinci college v Leidenu.
Holandští kamarádi nás provedli po své škole, která představuje
pro studenty nespočet možností. Svůj obor tu mají kadeřnice,
vědci, umělci, kuchaři i zdravotní sestry. Po prohlídce jsme všem
představili náš týmový úkol a poté už následovala závěrečná
slova, rozdání certifikátů o účasti, cesta na hotel, poslední nákupy
a let domů. Celé odpoledne proběhlo ve velmi přátelském duchu,
většina z nás „měla na krajíčku“ z představy, že se tak brzy musíme rozloučit s novými přáteli. Ještě že existuje facebook, a tak
můžeme i nadále zůstat v kontaktu i přes tu nekonečnou vzdálenost.
Kristýna Veinlichová 4.LB
2
Osobnost pod mikroskopem: Lucie Petráková
Chtěla jsem udělat rozhovor s nějakou zajímavou osobností, která je úzce spjata s projektem Bridge to Employment. Dlouho jsem nemusela přemýšlet nad tím, kdo by tím člověkem měl být. S Lucií jsem se poprvé setkala na Letišti Václava Havla v Praze, kde začínal náš
společný výlet za holandskými tulipány. Na první pohled mi padla do oka. V předchozích dnech jsme spolu byly v úzkém kontaktu, ať už
přes facebook nebo telefonicky. Již tam mi bylo jasné, že je přesně mojí krevní skupinou. Sálá z ní energie a její úsměv vás nikdy neomrzí. O kom že je to tedy řeč? O mladé a velmi pracovně vytížené koordinátorce BTE projektu a moderátorce Fajn rádia Lucii Petrákové.
Tak se vrhněte do čtení, protože ani vy se s Lucií nudit rozhodně nebudete.
Lucie, co přesně je tvým úkolem v BTE projektu?
V projektu funguji jako koordinátor, tzn. musím zajistit, aby vše
probíhalo podle naplánovaného programu. Od dopravy na místo
konání, přes komunikaci s přednášejícími, hladký průběh jako
takový až po to, co budete na semináři papat. (Smích.)
Jak jsi se k BTE projektu dostala?
Po odchodu kolegy Michala z Junior Achievement (JA) mi bylo
nabídnuto, abych projekt převzala po něm. Skočila jsem po tom
prakticky hned, protože mi BTE přijde jako úžasná zkušenost,
která má rozhodně smysl – a to pro všechny zúčastněné: studenty, učitele, ambasadory i mě osobně.
Co přesně BTE projekt studentům nabízí? A co je jeho cílem?
Myslím, že všechny benefity, které vám BTE přineslo, doceníte až
s odstupem času. Když si vzpomenu na sebe na střední škole,
neměla jsem absolutně ponětí, co chci dělat, jaké možnosti se mi
vlastně nabízejí. Tohle BTE splňuje dokonale. Navíc potkáte
spoustu zajímavých lidí, nezřídka kapacity ve svém oboru, se
kterými by se vaše cesty střetly jen velmi obtížně a určitě ne ve
vašem věku. A cíl je jasný už z názvu. Pokud se realizujete
v oboru, který vás bude naplňovat, stanete se zároveň i přínosem
pro celou společnost a to, jakkoli to může znít jako klišé, bude
zároveň největší odměnou za naši práci.
Jaké jsou přípravy na jednotlivé semináře?
Různé. Většinu času spolkne mailová či telefonická komunikace se
všemi zúčastněnými. Přiznám se ale, že dost časově náročná pro
mě byla příprava zdravotnického Risku, kterého se většina z vás
zúčastnila na prosincovém semináři. Moje znalosti zdravotnické
problematiky nebyly totiž zrovna hluboké. Na druhou stranu teď
mohu ohromovat okolí novými poznatky.
servis, ve kterém se ode mě dozvíte, co podniknout večer ve
vašem městě. A občas vezmu samozřejmě směnu za kolegy, když
jsou na mě tedy dostatečně hodní.
Jaké jsou předpoklady pro to, aby mohl člověk pracovat v rádiu?
To je hrozně individuální. Pokud někdo bude super vtipná a jedinečná osobnost, může se klidně vymykat běžnému profilu. Obecně ale platí, že je fajn mít příjemný hlas bez vad řeči, všeobecný
přehled, empatii, smysl pro humor… Za sebe osobně dodávám
hlavně nadšení, lásku až vášeň k té práci jako takové. A nadhled.
Nebrat se moc vážně, neulítnout si na tom, kolik lidí vás poslouchá a že zrovna teď se vám něco strašně povedlo. Důležitá je
pokora.
Jak jsi se do rádia dostala?
Náhoda. Po třeťáku jsem hledala brigádu na prázdniny, dostal se
ke mně inzerát z rádia, tak jsem naklusala. Myslela jsem, že budu
chodit s poštou a tak, takže jsem se nijak extra nesnažila zapůsobit a následoval tak nejhorší pohovor v dějinách přijímacích řízení.
Tam jsem úplně v klidu odvykládala, že to „jejich“ rádio neposlouchám, že spíš Evropu 2 (což je naše největší konkurence) a
prakticky nemám ponětí, jaký mají program, natož moderátory.
To mého nastávajícího šéfa ovšem neodradilo (patrně rozklíčoval
mou genialitu hned na první pohled), vzal mě na hlasové testy a
za dva týdny jsem už předtáčela rubriku o celebritách. Z dnešního
pohledu to bylo fakt štěstí, protože v současné době je prakticky
nemožné dostat se na celoplošnou stanici bez jakýchkoli předchozích zkušeností.
Jak probíhá tvůj běžný pracovní den?
Kafe. Hodně kafe. Jeho spotřeba stoupá úměrně tomu, jak moc se
blíží další seminář BTE. (Smích.) Jinak nejsem moc rutinní člověk.
Ráno vstávám cca v 9 a hádejte co, dám si kafe. Během dne mám
většinou home office, kdy se věnuji práci pro JA, potom jdu do
rádia předtáčet, následuje vysílání a domu se dostávám kolem půl
desáté. Pokud mě tedy někdo vyloženě nepřemluví na drink po
práci nebo karaoke. (Smích.)
Jaký máš ráda styl hudby? Posloucháš to, co hraješ?
Ani ne. Ale je to pochopitelné, když jste v tom pořád několik let,
rádi si pustíte doma něco jiného. Pro mě je bůh David Bowie, Elvis
Presley, Beatles, Queen, Pink Floyd, Janis Joplin. Z poslední doby
objev Baseballs – kluci přezpívávají současné hity do soundu jako
z 50. let, velké doporučení! Mám ráda ale i vážnou hudbu, ráda si
zajdu na operu a z muzikálů podle mě nikdy nic nepřekoná Jesus
Christ Superstar a Hair – což jsou opět záležitosti ze 60. let a tam
jsem se dost našla. (Smích.)
Jaké máš koníčky?
Hodně čtu – nejradši na pláži nebo ve vaně, prostě u vody.
(Smích.) Miluju karaoke, chodím na něj alespoň jednou týdně. A
deskové hry! Activity vedou, i když fakt neumím kreslit (všechna
moje zvířata vypadají stejně), dále pak ty vědomostní – Česko,
Evropa apod. Strašně ráda šmejdím po sekáčích a hledám skryté
poklady, miluju kavárny a intelektuální rozhovory o naprosto
nepodstatných věcech. Nekorektní humor. A jakmile spatřím
jukebox, je ze mě gambler par excellence.
Jakou radu na závěr bys dala studentům, kteří jsou zapojeni do
BTE projektu?
Využijte všeho, co se vám nabízí. Nestyďte se, klaďte otázky.
Neexistuje hloupý dotaz, jen hloupá odpověď. Jděte za tím, co
doopravdy chcete, ale zároveň nepočítejte s tím, že plnění vašich
snů bude jednoduché. Cesta je cíl, tak si ji pořádně užijte.
Přihlásila by ses do BTE projektu, když jsi studovala?
Rozhodně! Dá se říct, že vám všem závidím, že jste do projektu
zapojeni jako studenti, já sama bych takovou zkušenost na střední
škole stoprocentně uvítala. A nejsem sama – nedávno jsem konzultovala průběh příštího semináře s kamarádkou - zdravotní
sestrou, která se pokoušela vymyslet různé pokoutné cesty, jak se
infiltrovat do vašeho kolektivu.
Máš ještě jiné zaměstnání?
Ano, pro Junior Achievement zastávám pozici PR managera a také
už sedmým rokem vysílám na Fajn radiu. Jsem prostě pracovité
děvče.
Jak často vysíláš?
Každý všední den od 19.00 do 21.00. Jedná se o pořad Je to Tvoje,
což jsou prakticky písničky na přání. Předtáčím také tzv. kulturní
Kristýna Veinlichová, 4.LB
3
Zprávy „z domova“
Ano, s trenérem jsme si dokonale sedli, sice nám zprvu vůbec
nevěřil, ale my mu dokázali, že na to máme.
Většině fanoušků jistě neunikla velice nezvyklá oslava gólů ve
finálovém utkání.
Po vyhraném finále byla v žilách euforie, proto přišla ta show pro
fanoušky, tím jsem jim chtěl poděkovat za úžasnou podporu.
Myslíte na nějaký větší úspěch?
Myslím si, že už tohle je veliký úspěch, ale pokusíme se pokračovat dál a dál. Rád bych tímto rozhovorem poděkoval klukům z
týmu, fanouškům a chtěl bych poprosit o další podporu tříd,
abychom podávali lepší a lepší výkony.
Matěj Řehoř, 4.MA
Nečekaný úspěch čutálistů
Aby se dokázalo, že je naše škola nejlepší, sestavil Karel Bříza –
učitel tělocviku – na začátku prosince mužstvo fotbalistů a začátkem prosince s nimi čelil středoškolské futsalové lize. Tým
tvořila masérská elita Matěj Vondrka, Radim Jindrák, Martin
Vávra, Tomáš Lipan, Ondřej Máca a nejlepší hráč zápasu Tomáš
Vobořil. Přestože já sám jsem svědkem zápasu nebyl, dostalo se
mi té cti vést rozhovor s brankářem týmu Matějem Vondrkou.
Naše škola vyhrála už 2. kolo malého fotbalu a ty jsi byl u toho.
Můžeš nám akci popsat?
Samozřejmě. Je to turnaj středních škol v malém fotbale neboli
futsal. První kolo jsme hráli v areálu školy Aloise Klára pod širým
nebem. Druhé kolo se hrálo v hale na Pražského povstání. Díky
tomu, že to bylo blíž naší škole, tak nás přišla podpořit hrstka
studentů.
Taková podpora vám určitě udělala radost?
První třída, která tam byla, nebyla vůbec slyšet. Asi by se radši
učili. Druhá třída byla o poznání lepší, ta byla slyšet na celou halu,
a to bylo fantastické! Finálové utkání, k tomu výborná atmosféra,
bylo to až neskutečné. Fanouškové nás hnali dopředu a mně
velice pomohli po psychické stránce.
Konverzační soutěž v německém jazyce
Dne 20. listopadu 2013 se konal 2. ročník konverzační soutěže v
německém jazyce. Soutěž proběhla v příjemné atmosféře za
účasti zástupkyně ředitelky školy Mgr. Renáty Volfové a učitelek
německého jazyka. Soutěže se zúčastnilo celkem sedm žáků:
Bjalončíková Barbora, Hrabinová Alžběta, Juhaňáková Jana, Kopecká Kristýna, Kovshova Anastasia, Nguyen Yan Thu Hong a
Smetana Otakar.
První místo obsadila Jana Juhaňáková (2.BA), která obhájila loňské prvenství a opět tak dokázala, že si vítězství opravdu zaslouží.
Líbil se nám také výkon Nguyen Yan Thu Hong (2.LB), která se
soutěže zúčastnila poprvé a rovněž předvedla vynikající práci, za
kterou si zasloužila druhé místo. Jako třetí se umístila Alžběta
Hrabinová (4.LA), která loni skončila druhá. Gratulujeme všem
výherkyním a děkujeme účastníkům za vzornou reprezentaci
svých tříd a výbornou přípravu.
Simona Horníková
Vyhovovali ti kluci, se kterými jsi nastupoval?
Sestava byla skvělá, bylo nás méně, než nás mělo být, ale kluci to
zvládli skvěle.
Od finálového soupeře jsme zaslechli, že nebýt tebe, tak by to
byl vyrovnaný zápas. Ty to také tak cítíš?
Takhle opravdu ne, první dva zápasy jsem nechytil ani taxík. Ve
finále se mi možná něco povedlo, ale zásluhu na výhře a postupu
mají moji spoluhráči.
Zas tak hrozný výkon jsi určitě nepodal, slyšel jsem, že se ti
podařil i jeden gól.
Snad jediná věc, co se mi povedla. Bylo to obrovské štěstí, že se
moje střela uchytila, velmi nám to pomohlo.
Předvedl jsi pár dobrých reflexních zákroků. Který byl pro tebe
nejtěžší?
V hale je těžký každý zákrok, ale jednu situaci si pamatuji hodně
dobře. Byla to tečovaná střela, kterou jsem musel chytat pravou
rukou, ve chvíli kdy tělo šlo opačným směrem. Doteď mě bolí v
rameni.
Tak snad z toho nebudou žádné trvalejší následky. Plánujete pro
postup do novoročního kola posílit tým?
Radost z postupu je obrovská, ani nevím, jestli někdy v historii
byla naše škola v podobném sportu tak vysoko. Tým je silný,
přibereme akorát dva hráče navíc, abychom byli silní i v závěru
našich utkání, kdy nám docházely síly.
Spoluhráči určitě rádi uslyší takovou chválu. Měli jste prý s
trenérem velice vřelý, až kamarádský vztah.
Výzva jménem Enersol
20. listopadu 2013 jsem společně s Lucií Honetschlagerovou
(3.LB) a Lucií Valáškovou (3.LA) navštívila SŠ Technickohospodářskou v Libni, a to za účelem školení Enersol. Jak již můžete vědět z
předešlého roku, Enersol je soutěž týkající se energie u obnovitelných zdrojů. Školení bylo určeno všem, kteří se chtějí soutěže
letos zúčastnit. Trvalo necelé dvě hodiny a bylo doprovázeno
velmi příjemnou prohlídkou školy.
Do soutěže jsem se přihlásila, protože mám výborné zkušenosti z
minulého roku a ráda bych nasbírala i další. Letos se tedy soutěže
určitě zúčastním. Tento rok jsem na svém tématu začala pracovat
již v srpnu, kdy jsem se byla podívat na Zemi živitelce v Českých
Budějovicích. Postupně shromažďuji veškeré informace, které
poté na základě konzultací s paní profesorkou Marešovou dám
dohromady a vypracuji seminární práci. Mým tématem pro letošní rok je bioplynová stanice.
Lucie Bartoušková, 3.LB
4
Akce „na jedničku“
Kdo byl 11. ledna 2014 v pražské Lucerně, nelitoval. V tento den se konal maturitní ples VOSŽ a SZŠ 5. května. Dívky dorazily v krásných
róbách, které pečlivě několik týdnů i měsíců vybíraly, a chlapci přišli v oblecích. Mnozí z nich měli košile či kravaty sladěné se šaty svých
partnerek. Jako první na řadu přišli imatrikulanti, kteří byli oficiálně přivítáni na naši školu. Poté jsme již slavnostně nastoupili my, maturanti a naši třídní a dekorující profesoři. Mezi námi se pohybovali fotografové, kteří nás po šerpování vybídli ke společnému focení.
Jakmile bylo dokončeno fotografování, rozprostřeli jsme plachty a z balkónů začaly ‚‚pršet‘‘ peníze. Následně nás pozval moderátor
ke známému ptačímu tanci, čehož mohli využít i profesoři. Dále přišli na řadu rodiče, kteří byli vyzváni k tanci svými ‚‚ratolestmi‘‘. Následovaly tance, které patří ke každému plesu jako například polka či valčík. Na jedenáctou hodinu už byli maturanti převlečeni na půlnoční
představení. Viděli jsme spartakiádu, baletky a další tematická vystoupení umocněná známými písněmi z filmu Rocky a Hříšný tanec. Po
půlnoci nastal čas na after party v p.m. clubu, kam se následně všichni maturanti a jejich kamarádi odebrali pokračovat v rozjeté zábavě.
Eliška Rybenská, 4.NA
Na plese se objevili také bývalí maturanti, z nichž se nám podařilo vyzpovídat Vojtu Strejce, loňského absolventa oboru Masér.
Zeptali jsme se ho, jak se mu na plese líbí a proč sem zavítal i
letos. „Z plesu jsem moc nadšený a vážně si to tady užívám, protože jsou tu i moji bývalí spolužáci a spolužačky. Ale také tu je i
moje přítelkyně Tereza Kreibichová, která tento rok maturuje,“
řekl nám Vojta a dodal, že se mu velmi líbilo hodně povedené
půlnoční překvapení 4.LA. Dále Vojta zhodnotil, že plesy jsou si
podobné, jen je zvědavý na místo, kde se bude konat afterparty,
protože vloni si většina účastníků stěžovala na málo prostoru.
Podle ohlasů mělo největší úspěch půlnoční překvapení třídy
4.LA, která do něj zapojila svého třídního Bc. Tomáše Hadravu,
který dostal roli režiséra, a Mgr. Adélu Kerclovou, která se
z profesorky biologie na chvilku stala klapkou u filmu. Tento
zdařilý nápad poskytnul rámec pro jednotlivé výstupy, které
autorky scénáře, Alice Břízová a Eliška Trtková, pojaly jako parodii
scén z filmů se známými melodiemi. Čerpaly jak z české produkce
(Trhák, Pelíšky, Básníci), tak i z té světové (James Bond, Moulin
Rouge, Hříšný tanec, Policejní akademie, Pomáda). Na výběru
filmů a tvorbě scénáře pracovaly obě dívky během září a října.
V listopadu začala celá třída zkoušet jednotlivé výstupy. „Nejtěžší
na tom všem bylo přesvědčit třídu, že naše půlnoční překvapení
uspěje,“ přiznává Alice a vzápětí dodává, že teprve teď spolužáci
ocenili jejich nápad. K pasážím, které se dočkaly největšího potlesku, patřila určitě „zvedačka“ z Hříšného tance, protože zamilovaný pár ztvárnili Alex Kosoverov a Vasyl Bilous. Díky nim bylo
celé vystoupení okořeněno nadsázkou, bez které se žádná parodie neobejde. Kromě hudby a choreografie byly pro výsledný
efekt důležité také kostýmy. „Na těch jsme pracovali všichni a
většinou jsme si je šili ve škole o přestávkách. A výjimečně také
v hodině,“ se smíchem přiznává Eliška. Úspěch vystoupení byl pro
dívky a celou třídu odměnou za několikaměsíční práci, která však
byla i skvělou zábavou a vhodným způsobem, jak stmelit třídní
kolektiv. Díky Alici a Elišce mají jejich spolužáci i my diváci na co
vzpomínat.
Na tanečním parketu jsme mohli kromě rozmanitých rób maturantek obdivovat také poměrně netradiční plesové oblečení.
Mému udivenému zraku neunikl jeden muž ve skotském kiltu,
další v japonském kimonu a jako doprovod jedné z maturantek se
zde objevil i švédský oficír (na fotografii vpravo). Ricky Valentin
Lindh byl dle slov své přítelkyně Anny-Marii Bartels (4.LB)
z maturitního plesu překvapený, protože ve Švédsku je tradiční
tříchodová večeře s přípitky, proslovy a diskotékou na závěr.
Věříme, že se mu navzdory těmto rozdílům náš ples líbil, stejně
jako ostatním zahraničním návštěvníkům, jejichž oděv prozrazoval, že do Lucerny zavítali z daleka.
Pavlína Vočková
5
Téma čísla: Maturitní ples
U příležitosti maturitního plesu jsme rubriku Téma čísla rozšířili na dvoustranu. Můžete se podívat na proměnu dvou studentek oboru
Nutriční asistent, o jejichž změnu vizáže se postaraly maturantky ze 4.KA. Zbytek dvoustrany je věnován plesové módě, ale nezapomínáme ani na zdraví. Takže komu se stýská po plese, tak hurá do čtení!
Plesová proměna
V době praktického výcviku se odehrálo vizážistické klání, kterého se zúčastnily studentky oboru Kosmetické služby Lucie Lavičková a
Andrea Šlárová. Jejich modelkami byly dívky, se kterými se setkaly poprvé, a proto se na proměnu nemohly připravit předem. Jednalo se
o studentky prvního ročníku oboru Nutriční asistent. Josefína i Radka jsou obě letní typ, takže jsme byli zvědaví, jak se kosmetičky
v proměně shodnou a v čem se naopak budou lišit. Líčení probíhalo ve dvou učebnách, takže si „soupeřky“ mohly vzájemně ohodnotit
práci až po skončení akce. A vy tu šanci máte právě teď!
Josefína
Radka
Každému odbornému líčení
předchází barevná typologie,
díky které Lucie vybrala ty
nejvhodnější barvy. „Josefína
je letní typ. Určující jsou
světle blonďaté vlasy, šedomodré oči a světlá pleť bez
pih,“ vysvětlila nám Lucie a
dodala, že takovému typu
sluší studené barvy a stříbrné
šperky. Nevhodné jsou křiklavé barvy, jako je např. ostře
fialová. Místo nich se doporučuje starorůžová, studená
modrá a šedivá.
Make-up zvolila Lucie světlý a nanesla pod něj podkladovou bázi,
která prodlužuje jeho trvání, takže i po celodenním shonu můžete
vypadat jako čerstvě nalíčená. Také bylo nutné zkorigovat nedostatky Josefíniny pleti v T-zóně a vhodně upravit obočí.
Modelka má sice menší oči, ale velký prostor nad očním víčkem,
díky kterému si Lucie mohla vyhrát s barvami. Ovšem pozor, ne
každá dívka má to štěstí, že si může oči namalovat tak výrazně. „U
někoho jiného by takové líčení mohlo vypadat přehnaně. Dělalo
by to vyjevený dojem,“ řekla Lucie a podotkla, že módní dekadentní líčení se musí přizpůsobit danému typu, protože ne každá
dívka či žena si může dovolit jakýkoliv módní trend.
Pro večerní vizáž Lucie zvolila
černou, šedivou a stříbrnou
barvu na bílém podkladu.
Snažila se Josefínu nalíčit tak,
aby docílila pronikavého pohledu a zároveň svěžího
vzhledu. Na dolní vnitřní koutek obou očí použila bílou
tužku, čímž oči opticky zvětšila. Rty zvýraznila rtěnkou
lososové barvy a leskem. Na
závěr Lucie přetřela obě tváře
lehkým bronzérem a Josefína
se konečně mohla seznámit
s výsledkem zdařilé proměny.
Také Andrea začala proměnu
barevnou
typologií.
I
v případě druhé účastnice
proměny se jedná o letní typ.
„K Radce se hodí romantické
líčení i účes, protože má
krásné dlouhé vlasy a jemné
rysy v obličeji,“ řekla nám na
úvod Andrea. Dozvěděli jsme
se, že Radka obvykle nosí
brýle a těm bychom podle
Andreiných rad měly podřídit
i své líčení: „Určitě je vhodné
udělat linku na horní víčko a
mírnit se s tmavými odstíny,
aby oči úplně nezapadly.“
Po barevné typologii si Andrea pro svou modelku vybrala plesové
doplňky – ozdobu do vlasů a šál. Této barevné kombinace se pak
držela při volbě očních stínů. Na otázku, zda jí nevadí, že je teď při
líčení omezena tyrkysovou barvou, Andrea odpověděla, že je
naopak ráda. Vyhovuje jí totiž, když jsou základní barvy zvoleny
předem, např. výběrem zákaznice, a pak si s nimi může Andrea
„kouzlit“ dle své fantazie.
Než se pak pustila do líčení očí, musela se vypořádat s nedostatky
pleti, a to zejména v oblasti T-zóny. Korekce pleti je zkrátka krok,
který nelze při líčení opomenout. „Každá práce kosmetičky má
směřovat k tomu, aby měl obličej oválný tvar,“ vysvětlila nám
Andrea a dodala, že tmavé odstíny korektorů se používají pro
partie, které je potřeba potlačit, zatímco světlé barvy nanášíme
na místa, která chceme zdůraznit. Tím se řídila i při korekci Radčina kulatého obličeje. Kosmetička se věnovala také modelčině obočí, které bylo jemné a
řídké, proto ho musela dokreslit. Ale jak jsme se dozvěděli, jsou i trvalejší řešení jako
například tetování, díky kterému obočí opticky zhoustne.
Na líčení očí si Andrea vybrala
pět barev ve škále od stříbrné
až po tmavě tyrkysovou. Stíny
použila také na spodní víčko
jako náhradu za oční tužku,
kterou neměla k dispozici
v tom správném odstínu. Řasy
nalíčila černou řasenkou. Pak
už jen zbývalo nanést jemný odstín rtěnky a víla byla na světě.
A jakou večerní róbu by Lucie Josefíně doporučila?
„Tmavě modré šaty jednoduššího střihu, rozhodně nic košatého.“
SOUTĚŽ
Která proměna se podle vás více povedla?
Lísteček se jménem modelky, jejíž proměna se vám líbí víc, vhazujte do schránky umístěné u naší nástěnky, tj. vedle učebny A210.
Kromě odpovědi nezapomeňte napsat své jméno, třídu a emailovu adresu. Drobnou odměnu získá i jeden z vás, ale hlavní
cena je určena jedné ze dvou kosmetiček, které se klání zúčastnily.
Uzávěrka je 14. února.
A jakou večerní róbu by Andrea Radce doporučila?
„Vzhledem k Radčině štíhlé postavě bych volila dlouhé splývavé
šaty. Líbila by se mi na ní stříbrná nebo sněhově bílá barva.“
Pavlína Vočková
6
Téma čísla: Maturitní ples
být bolestivost nohou. Horší je ale možný vznik tzv. vbočených
palců.
Když už mladé slečny chtějí chodit na vysokých podpatcích,
jakých zásad by se při vybírání nových lodiček měly držet?
Výběr boty na podpatku podléhá módním trendům. Majitelka
nových krásných lodiček by neměla zapomínat, že krása není vše.
Potřebuje mít pohodlí, materiály by měly být prodyšné, aby se
noha v botě moc nepotila. Obuv by neměla nikde dřít, aby nevznikaly otlaky a oděrky. Na podpatcích by si měly být slečny při
chůzi jisté, vyhnou se tak podvrtnutí.
Jaký druh podpatku je vůbec nejhorší pro naše zdraví? Jaká je
maximální snesitelná výška podpatku, která se dá tolerovat?
Vysoké podpatky by se měly nosit co nejkratší a nejnutnější dobu,
není to rozhodně vhodné na celý den. Lodičky by neměly určitě
tlačit, vhodnější je nižší podpatek. Ideálem je podpatek nižší než
4cm. Vyšší podpatky dávají ženám krásu, ale pro zdraví jsou
téměř katastrofou. Přetěžuje se nejen noha, ale také celá dolní
končetina, přeneseně celá páteř. Jednoduše je pak dámské tělo
vystaveno změněnému držení těla a musí se s tím vyrovnat a
přetěžuje se. Krásná bota na nižším podpatku udělá jistě lepší
službu nežli bota na vysoké jehle.
Když už se slečny svých botiček nechtějí vzdát, jak by měly pečovat o své nožky?
Měly by jim věnovat i jinou péči než jen nalakování nehtíků. Jistě
bude pro nožku krásným odpočinkem koupel, masáž, ale i chůze
naboso někde v přírodě. K tomuto účelu byla totiž stvořena a v
tomto prostředí se cítí "jako doma". A proto po chůzi na podpatcích zkuste své nožce dopřát odpočinek a umožněte jí i jiný kontakt než ten s ponožkou a vložkou do boty.
Tereza Bartušková, 4.MA
Módní je jednoduchost
Vždy bylo pro každou dívku nejdůležitější, aby na svém maturitním plese vypadala krásně a byla za nejokouzlivější princeznu
večera. Maturantky většinou volily korzetové šaty s nabíranou
velkou sukní a obručí držící objem šatů, avšak v posledních dvou
letech tomu tak není. Dívky volí spíše šaty antického stylu, ale
samozřejmě záleží také na postavě, výšce a vkusu každé slečny.
V poslední době jsou v oblibě dlouhé šaty přiléhající na tělo, které
tak zdůrazňují křivky postavy, ale zároveň působí jemně a elegantně. Výběr střihů pro horní část šatů je rozmanitý. Můžeme
zvolit nenápadná ramínka, žádná ramínka, nebo naopak nějaká
extravagantnější – za krk, do kříže. Také si můžeme vybrat šaty,
které mají záda odhalená. Výhoda výběru takových druhů šatů je
ta, že se dívky nemusejí bát výraznějšího líčení či extravagantnějšího účesu. Vše dokonale vynikne a nepůsobí „přeplácaně“.
Andrea Veselá, 3.NA
Autorka článku se oblékla do šatů, které odpovídají jejímu vkusu i
současným módním trendům
Mít, či nemít?
Ke každé společenské róbě patří i boty na podpatku. Maturitní
ples se řadí mezi slavnostní akce, na které si rády obujeme boty,
jež nám přidají několik centimetrů. Ovšem mělo by se jednat jen
o příležitostné nošení, protože ze zdravotního hlediska nejsou
lodičky na jehlách tou nejvhodnější obuví. Chtěli jsme znát
názor odborníka, a proto jsme požádali o krátký rozhovor
MUDr. Jana Buzka, který se profesně věnuje ortopedii.
Na téma vysokých podpatků zapózoval MUDr. Jan Buzek v duchu
jednoho slavného díla. Zatímco my po přečtení článku zvažujeme,
zda mít, či nemít podpatek, hlavní hrdina Shakespearova dramatu
si kladl otázku: Být, či nebýt? Víte, o jaké dílo se jedná?
Jaké problémy způsobuje nošení nadměrně vysokých podpatků?
Při nošení vysokých podpatků je zvýšeně namáhána nožní klenba
a největší tlak je na prstce, proto nepříjemným dopadem může
7
Přidejte se!
Akce pořádané školou
Tipy pro volný čas
Fotografická soutěž
HUDBA
Od podzimu probíhá fotografická soutěž, jejímž cílem je zdokumentovat život na naší škole v tom nejširším kontextu. Vítězné
fotografie vyzdobí schodiště budovy A. Termín uzávěrky byl prodloužen do 30. ledna 2014. Lákavé jsou nejen ceny, ale i možnost,
že vaše fotografie si budou prohlížet současní i budoucí studenti a
učitelé. Máte-li ve svém archivu zajímavé fotky z prostředí školy,
odborné praxe či např. maturitního plesu, pak neváhejte a zašlete
je na e-mail [email protected]. Bližší informace se
můžete dočíst na plakátech (např. vedle nástěnky s rozpisem
suplování).
Chinaski – 20 let v síti
Přátelé české a kvalitní hudby zajisté již vědí, že kapela Chinaski
letos slaví 20 let své existence a určitě tak nebudou chybět na
jejich výročním koncertě. Své dvacáté narozeniny kapela oslaví
velkým koncertem 6. února v pražské O2 Areně. Chinaski vydali u
příležitosti svého významného jubilea i Best Of CD – 20 let v síti,
které je průřezem celé jejich dosavadní kariéry a nechybějí na
něm jak staré osvědčené hity, tak i dvě zbrusu nové písničky:
Stížnost, která je v této době v rádiích hraná nejčastěji, a Hlavolam. Pokud tedy ještě lístky na tento unikátní koncert nemáte,
neváhejte je zakoupit a rozhodně se tam spolu setkáme.
Tereza Brychcínová
Francouzský jazyk připravuje
Nejen studenti, kteří si jako druhý jazyk vybrali francouzštinu, se
mohou v roce 2014 těšit na čtyři rozmanité akce, které chystá
Mgr. Karolína Borská.
SPORT
Současní čeští tenisté jsou již v tuto dobu dvojnásobní vítězové
Davisova poháru. Máme tu začátek roku 2014 a pro naše tenisty
to znamená nový boj o salátovou mísu. První kolo se bude konat
proti Nizozemsku a spoustu tuzemských fanoušků potěší, že se
toto klání uskuteční v České republice, konkrétně v ostravské ČEZ
Aréně. Tenisté budou mít těžký víkend, ale všichni ve vítězství
Čechů pevně věří. Další dobrou zprávou pro české fanoušky je, že
tým opět povede kapitán Jaroslav Navrátil, který se vrátil po
zotavení z plicní embolie. Třídenní permanentka se pohybuje
v cenovém rozmezí od 590 do 790 Kč. Na jednotlivé dny je to pak
250 – 350 Kč. Utkání se budou konat v pátek 31. ledna od 15
hodin, v sobotu 1. února od 14 hodin a v neděli 2. února od 13
hodin. Proto si včas zarezervujte místa v ostravských hotelech a
vyrazte fandit našemu tenisovému týmu!
Eliška Rybenská, 4.NA
DIVADLO
Pokud jste sportovní nadšenci, a přesto byste rádi občas vyrazili
za kulturou, máme pro vás tip na příjemně strávený čas. V Divadle
Radka Brzobohatého měla na konci loňského roku premiéru hra
„Postaven(i)í mimo hru“. Jedná se o komedii z fotbalového prostředí, která se odehrává v šatně rozhodčích, kteří mají – stejně
jako my všichni – své problémy a starosti, jež se promítají i do
jejich vzájemných vztahů. Maďarský dramatik Egressy napsal
vtipné dialogy, které jsou platné i pro naše fotbalové prostředí.
Pokud byste chtěli vidět, jak Jan Révai skvěle paroduje přežvýkavého Řepku, můžete se do divadla vydat v sobotu 8. února, kdy se
inscenace hraje již od 15.00. Pokud se stihnete přihlásit do 26.
ledna na mé e-mailové adrese ([email protected]),
můžete mít lístky za speciální třetinovou cenu.
Pavlína Vočková
Soutěž ve francouzské konverzaci (1., 2., 3. ročníky)
duben 2014
výběr z několika témat, max. 10 soutěžících
Zájezd do Paříže (4 – 5 dní)
květen – říjen 2014
letecký zájezd pro max. 25 studentů
Paříž a Versailles
Journée de la Francophonie
červen 2014
příprava a ochutnání francouzských pokrmů
forma workshopu
Návštěva Francouzského institutu
červen 2014
pro 1. ročník
Pokud vás nabídka zaujala, dozvíte se více informací na nástěnce
ve 4. patře budovy A nebo přímo u Mgr. Karolíny Borské (A405).
8
Jazyková infúze
Wir reisen in die deutschsprachigen Länder
recht Dürer Museum sind wir wieder auf den Weih-
Unsere Deutschlehrerinnen organisieren jedes Jahr Weih-
nachtsmarkt gegangen.
nachtsausflüge in die deutschsprachigen Länder. Wir ha-
Bewertung: Prof. Horníková/Prof. Moudrá/M. Řehoř 4.MA
ben in den Jahren 2011 Wien, 2012 Dresden und 2013
Nürnberg besucht.
Alle Ausflüge waren sehr interessant. In Wien haben wir
eine U-Bahn- Fahrt probiert und viele Sehenswürdigkeiten
besichtigt. Zum Beispiel: der Rathausplatz, die Hofburg, der
Stephansdom, der Graben und der Karlsplatz. Auf dem
Weg nach Dresden, haben wir Moritzburg (Schloss des
Märchens: Drei Haselnüsse für Aschenbrödel) besucht,
dann haben wir eine Exkursion ins Hygienische Museum
unternommen und natürlich fehlen nicht die Weihnachtsmärkte. Diesjähriges Programm in Nürnberg war lockerer,
nach einer Besichtigung der Altstadt, Kaiserburg und Alb-
Wien
Dresden
Nürnberg
Preis
8/- / 10
10/ 10 /10
9/ 9 /10
Programm
10/- /10
10/ 10 / 9
8/ 7 / 8
Stadt
10/- / 10
10/ 9 / 10
9/ 10 / 10
Weihnachtspunsch
10/- /10
9/ 10 / 10
9/ 9 / 10
Einkaufen
5/- / 8
8/ 9 / 6
10/ 9 / 7
Spaß ist auch beim Reisen (Die Reise nach Wien oder Nürnberg dauert 5 Stunden).Wettbewerbe, lustige Sprachkurse, viele
interessante Informationen, Filme – tschechisch und deutsch (Keine Angst – alles verständlich). Auch wertvolle Preise bekommen die besten Studenten, zum Beispiel: Süßigkeiten, Bücher, Wörterbücher, DVDs.
Haben Sie Vorschläge oder Wünsche für das nächste Jahr?
Informieren Sie Frau Prof. Horníková oder Moudrá.
Simona Horníková a Matěj Řehoř
Competition for book!
Do you want to improve your English and enjoy learning it at the same time? If so, we offer you an English book. The only
thing you should do to win it is to decode the song. We have used the Google Translator to translate the famous Czech song
known by nearly everybody.
“Mosquitoes marrying, marrying bzum bzum
drop of wine had not bzum bzum
Mosquitoes marrying, marrying a drop of wine had not
Mosquitoes marrying, marrying a drop of wine had not
He had come to them Nightingale Nightingale bzum bzum
Bring wine žejdlíček bzum bzum žejdlíček
Nightingale flew them to bring wine žejdlíček
Nightingale flew them to bring wine žejdlíček.”
Please, you can drop your answers (the name of the song) into our DROP BOX placed near the classroom A210. Do not forget
to write your name, your class, your e-mail. The deadline is 30th January 2014! The name of the winner will be on the notice
board near the room A210. In the last issue it was Skákal pes přes oves The winner is Tereza Barotová, 4.NA.
9
SZŠ má talent
Tanečnice Eva Nováková
Máme na škole spoustu více či méně talentovaných sportovců.
Pozornost si zaslouží i dívka oplývající jak nezměrnou krásou a
intelektem, tak i neuvěřitelným tanečním nadáním, jež rozvíjí
přes jedenáct let.
Talent Evy Novákové (1.LB) odhalila již trenérka ve školce při
náboru do tanečního kroužku. Dlouhé roky tvrdě dřela a před pěti
lety se dostala do velice uznávaného a všemi možnými cenami
ověnčeného studia AT Domino. Od svého vzniku roku 1999 získalo Domino nesčetné množství ocenění ve všech věkových kategoriích od regionálních soutěží přes taneční skupinu roku, mistrovství republiky, Evropy až k prvnímu místu na mistrovství světa.
Soutěže se dělí do tří kategorií: sólo, duo a malá skupinka (cca 7
členů). Každá tato kategorie se dále dělí na děti (6 – 11), juniory
(11 – 15) a dospělé (15 a výš).
Ve studiu, které se řídí heslem “Dance is life, life is dance“ se učí
styly disko a street dance. Street se začal objevovat v 70. letech
ve Spojených státech a jak název napovídá, vznikal mimo taneční
studia na ulicích, školních dvorech a v tanečních klubech. Do AT
Domina chodila trénovat i Andrea Košťálová, současná moderátorka TV Prima.
Choreografie se odvíjí od tématu, které je danému vystoupení
přiřazeno. Jako vzory se vybírají všem známé příběhy jako například Piráti z Karibiku nebo Asterix a Obelix a tanečníci tyto příběhy skrze tanec vypráví.
Eva usilovně trénuje dvě hodiny čtyřikrát týdně. Při každém tréninku ze sebe dostává maximum, takže se není čemu divit, že je
považována za jednu z nejlepších tanečnic celého týmu. Díky
svým vlohám i píli se mohla zúčastnit mnoha zahraničních soutěží
a podívat se tak například do Německa, Francie, Dánska nebo
Norska. Přes všechny skupinové úspěchy je Eviným největším
cílem stát se mistryní světa v sólo kategorii. Pokud bude dále
tvrdě trénovat a půjde za svým cílem, tak ji brzy všichni uvidíme
na stupni vítězů.
Matěj Řehoř, 4.MA
Učitelé ve škamnách
Ptáme se učitelů, jak vzpomínají na svá školní léta.
Martina Cettlová, 42, učitelka biologie a somatologie
„Na základní školu si vzpomenu pokaždé, když v televizi dávají seriál „My všichni školou povinní“.
Točil se totiž na ZŠ Petřiny Sever, kde jsem se učila základním vědomostem. V době, kdy tam
točili tento seriál, se ovšem nikdo učit nechtěl. S důležitostí žádaných komparsistů jsme utíkali z
hodin fyziky i chemie. Měla jsem růžové šaty a procházela jsem okolo kamery, co nejvíc to šlo.
Hrozně jsem chtěla být herečkou. Nakonec jsem z celého týdne natáčení byla na obrazovce maximálně tři vteřiny a ke všemu zezadu. No prostě mne vystřihli. Tak jsem pro jistotu místo konzervatoře zvolila studium na Gymnáziu Nad Alejí. Byla to pohoda, bavilo mne to. Za celé čtyři
roky jsem pouze jedinkrát přišla pozdě. A to jenom proto, že ten den pršelo a já jsem musela jít
pomalu, abych si nezacákala nové kalhoty. Takže jsem za to vlastně vůbec nemohla. Tuhle omluvu mi naše třídní kupodivu vzala. Z gymplu si pamatuji třeba také to, že vedle tělocvičny měla
ordinaci zubařka, takže jsme při cvičení měli husí kůži ze zvuku vrtačky. Pak se v tělocvičně propadla střecha a my měli TV venku i v zimě, ale ordinace bohužel vydržela.“
Martina Cettlová
narodila se 17. 3. 1971 v Praze
po základní škole studovala čtyřleté Gymnázium Nad Alejí v Praze 6
tři roky chodila na 2.LF Univerzity Karlovy, ale rozhodla se pro změnu a přešla na Pedagogickou
fakultu UK
od roku 1999 učí na VOZŠ a SZŠ 5. května.
Poznámka redakce: Paní profesorka si nakonec splnila svůj herecký sen, když hrála v anglickém
seriálu Scarlet Pimpernel (Červený Bedrník). Můžete ji zde vidět v postelové scéně s Martinem
Shaw nebo jako mrtvou jeptišku.
Kristýna Veinlichová, 4.LB
10
Kdo si píše, nezlobí
Po předchozích číslech, ve kterých jsme vám nabídli hlavně poezii a dva krátké dramatické texty, vám konečně přinášíme
také prozaický kus. Jedná se o povídku kolegy Tomáše Hadravy, kterého jsem před Vánocemi požádala, aby se kreativně
„zamyslel“ nad tématem drobků ve školním prostředí. Vznikl příspěvek, který se na malé ploše naší rubriky věnuje velkému tématu: studentským osudům. Pokud byste chtěli na text reagovat vlastní tvorbou, nabízíme vám prostor v dalším čísle
Drobků.
Pavlína Vočková
Nadrobené příběhy
„To je ale svinčík,“ povzdychne si pan uklízeč, když vstoupí do třídy. Otře si čelo do obřího kapesníku a vyhrne si rukávy šedivé
mikiny. Nakouknu za ním dovnitř a přejedu pohledem mastnou podlahu téhle obyčejné učebny po obyčejném dni. Papírky,
zmačkaná plechovka od energy drinku, rozkousané brčko, malý sešit rozcupovaný jako po útoku papírového predátora, zahnědlá banánová slupka, kus mandarinky, blýskavá kulička alobalu. Jen nepořádek, odpadky. Drobky.
„To je nádhera, co?“ pronese pán ironicky, pohlédne na mě a otočí oči v sloup. Vyrazí ze třídy a na chodbě doznívají jeho
kroky. Vzduch v učebně je těžký, vůně jako plastový zvěřinec. Vejdu dovnitř, chci otevřít okno, ale zastavím se u tabule. Na
zemi zůstala fialová čepice. Zimní, vlněná, dámská. Sehnu se níž a beru ji do ruky, je umazaná, ale vypadá nově. Odkud je,
z jakého obchodu? Kam chodí parádivé holky ze třetího ročníku nakupovat? A kam by naopak nikdy nešly? Byl to kámo nechutně nudnej dárek od rodičů pod stromeček, nebo jéé ty seš božskej překvapení od kluka, se kterým začala chodit na podzim?
Přendávám čepici z dlaně do dlaně. V jednotlivých vláknech vlny jako by byly vetkány otázky. Emoce. Pocity.
Zvedám se a čepici beru s sebou s úmyslem nechat ji u zástupkyň v krabici Ztráty a nálezy. Zastavím se ale u propisky o půl
metru dále.
Vypadá nepoškozeně a najednou je mi jí líto. Zvednu ji, zvědavě sundám víčko a vida – je to psací pero. Poněkud staromódní
záležitost, klasická, krásná. Takovým jsem už do písanky nepsal ani já. Zlatavým hrotem zkusmo přejedu po bříšku palce. Zanechá za sebou jemnou čáru; inkoust ještě nestihl vyschnout. Kdo na téhle škole píše inkoustovým perem? Držely ho štíhlé
dívčí prsty jako památeční záležitost po babičce, nebo silná ruka nějakého kluka, který se tímhle způsobem naučil psát na
základní škole a jako klasik si prostě nezvykl na nic jiného?
Rozhlížím se dál a nestačím se divit. Připadám si jako agent v kožené bundě na místě činu v nějaké Kriminálce 5. května.
Předmětů se tu válí překvapivě dost, stačí se jen trochu sehnout, zaujmout jinou perspektivu. Očím se tak otevře svět na
podlaze. Každý z těch ležících pozůstatků má co říct, každý z těch drobků vypráví příběh.
Růžový korálek ze skla. Z náušnice, z náramku nebo jako přívěsek na telefonu?
Papírek s velkým Šíleně Tě miluju, nápis obkroužený rozmáchlou fixou. Vyznání, vtip, ironie nebo výčitka? Ona jemu, on jí,
nebo dokonce ještě něco jiného?
Detektivka na podlaze. Záhady na linoleu.
Záložka do knihy s infantilním motivem tučňáků se zmrzlinami. Omlácená placka s ostře řezaným Punx not dead.
Tolik věcí po studentech.
Jsou to drobky, které po nich zůstávají. Věci, které zapomenou. Věci, které utrousí.
Slyším blížící se kroky, uklízeč se asi vrací s koštětem, aby ze všeho udělal úhlednou hromádku a jedním pohybem ji pak poslal
do černé díry odpadkového koše. Naposledy se rozhlédnu a odcházím.
Říká se: Ukaž mi, co čteš, a já Ti řeknu, jaký jsi.
Usměju se, když se ve dveřích s pánem míjím, a hlavou mi běží všechny ty příběhy. Ano, svým způsobem to opravdu nádhera
je.
Já říkám: Ukaž mi, co necháš za sebou, a já Ti řeknu, jaký jsi.
Co po sobě chcete nechat vy?
Tom Hadrava
11
Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt
Na učitelský vánoční večírek se podařilo proniknout i naší bulvární
části redakce pod jmény smyšlených externích učitelů: Horáčková
a Pažoutová. Využili jsme velikosti školy a počtu zaměstnanců,
kteří se mezi sebou vzájemně neznají, a opravdu jsme se dostali
dovnitř. Vše se odehrálo v restauraci Kozička na Starém Městě.
Zprvu to vypadalo na klasické vánoční pohoštění. Od první chvíle
nám ale bylo jasné, že ty nejlepší bulvární úlovky se nám budou
nabízet až s příchodem zavírací doby.
První dvě sklenky alkoholu pomohly učitelskému sboru přenést se
přes proslovy několika výřečných kolegů, kteří se potřebovali
vypovídat, protože během výuky je nikdo neposlouchá. Nečekaně
se k nim přidal i hrdý majitel restaurace, jejíž barman nám mimo
diktafon prozradil: „Není to zas tak malá událost, zdravotnické
školy Ruská a 5. května se navzájem předhánějí, který večírek
bude honosnější a to nám hraje do karet.“ Shodou okolností měl
vzdělávací rival svůj večírek kousek odsud na Staroměstském
náměstí. Obsluha přidala další pikantní informace. „Často se vše
táhne až do ranních hodin, obvykle vypadá sestava následovně –
angličtináři, tělocvikáři a někdo z pracovníků THP, většinou školník,“ objasnil nám večírkové jádro zmiňovaný barman.
Překvapivě jsme napočítali malé procento kuřáků, kteří co půl
hodiny vykuřovali cigarety na dlažbě Staroměstského náměstí a
v pozdních hodinách dělali nemístné posunky na pokuřující kolegy
z Ruské, dále si převazovali hlavu šálami à la burka, což byla zcela
jasná narážka na medializovanou kauzu. To už ovšem bylo
nejméně po šesti cigaretách, blížila se půlnoc a v restauraci se vše
schylovalo k zavírání.
Náhoda tomu chtěla, aby se ve stejný čas blížila ke konci také
vánoční oslava Ruské. To zřejmě rozhodlo, kam se bude ubírat
další dění. Přesná příčina není dosud známa, ale po krátkém
čekání na taxi a loučení kolegů se najednou přiblížila skupinka
učitelů z konkurenční vzdělávací instituce. „Pak to přišlo, výkřiky a
tahání za vlasy, obviňování z podvržených maturit, údery kabelkami a trhání kožichů,“ líčila redaktorka, která jako Pažoutová
schytala několik úderů dámským střevíčkem do zad, když z místa
prchala. Druhá členka redakce utekla z chumlu hašteřících se a
útočících učitelů zpět do restaurace. „Za chvíli přijela policie,
viděla jsem, jak vedou profesorky Horníkovou a Synkovou
v poutech do antonu. Nevěřila jsem svým očím,“ pobouřeně
konstatovala redaktorka a s obavami se na redakční radě přiznala,
že v chumlu dupajících učitelů zůstal i fotoaparát s veškerou
fotodokumentací. Celou událost jsme pro vás tedy museli zrekonstruovat pouze na základě vzpomínek dvou našich žurnalistek,
jejichž paměť byla bohužel zastřena emocemi i alkoholem. Zkuste
se tedy zeptat samotných učitelů, jak akce v Kozičce probíhala a
zda někdo z nich nemá náš fotoaparát, v jehož záchranu celá
redakce stále doufá.
Mr T. Shirt
Anketa
Strip
I učitelé mají své dny...
V hodině anglického jazyka byla udělána anketa samozřejmě v
anglickém jazyce, byla zodpovězena anonymně, odpovídali
studenti vyššího studia N2.A – budoucí nutriční terapeuti.
Jaký je váš názor na čínské/vietnamské restaurace z hlediska
kvality jídla, obsluhy a chodíte vy sami do těchto restaurací?
Student/ka 1: Osobně si myslím, že kvalita je relativně dobrá,
obsluha je rychlá a lidé jsou přátelští, někdy si dám Sečuánské
kuře, cena je dobrá a dávají velké porce.
Student/ka 2: Jejich jídlo je dobré, někdy cítím příliš soli, obsluha
je rychlá… ano, chodím tam.
Student/ka 3: V restauracích je rozdíl, většinou jde ovšem o tvrdě
pracující personál, jedinou chybičkou je zápach těchto restaurací.
Soutěž o lístky do kina!
Student/ka 4: Moc toho ke kvalitě nemohu říct, nenávidím takové
jídlo, je příliš slané a nesnáším jejich omáčky.
Přinášíme vám vítězný strip z minulého čísla, jehož autorkou je
Anna-Maria Bartels ze 4.LB. I tentokrát je vaším úkolem doplnit
strip.
Úkol: Doplňte co nejvtipnější text do bublin.
Své návrhy vhazujte napsané na lístečcích do schránky umístěné u
naší nástěnky, tj. vedle učebny A210. Kromě odpovědi nezapomeňte napsat své jméno, třídu a e-mailovu adresu. Uzávěrka je
30. ledna 2014 a jména vítězů budou viset na nástěnce. O předání
výhry budou vítězové informováni e-mailem.
Patří nám část nástěnky vedle učebny A210!
Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi
na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky.
Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu: [email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte!
Student/ka 5: Je to ňami ňami, ryba a dobrá rýže, jasně, že tam
chodím.
Student/ka 6: Myslím, že nedokážeme posoudit kvalitu především
masa, nevíme, kde se vzalo, nevíme, jak bylo zpracováno. Myslím,
že tito lidé se snaží být takoví, jakými je chceme mít my, mám
rád/a nové chutě, takže tam také zajdu.
Student/ka 7: Myslím, že pokulhává především hygiena. Personál
je vlídný, ale já osobně preferuji sushi.
Tomáš Niederhafner
Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – druhé číslo – leden 2014 – počet
výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová, Tomáš Hadrava, Simona Horníková, Tomáš Niederhafner, Pavlína
Vočková (senioři) a Lucie Bartoušková, Tereza Bartušková, Eliška Rybenská, Matěj Řehoř, Renáta Sturmová, Cecílie Vačkářová, Kristýna Veinlichová a Andrea
Veselá (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner.
12