pdf6,0 MB - Eknihyzdarma.cz

Zn ní tohoto textu vychází z díla
Národníbáchorkyapov sti(svazek1)
tak, jak bylo vydáno ve Státním
nakladatelství
krásné
literatury,
hudby a um ní v roce 1956
(N MCOVÁ,Bo ena.Národníbáchorky
a pov sti. Svazek 1. K vydání p ipravili
Zde ka Havránková a Rudolf Havel.
2. vyd. Praha : SNKLHU, 1956. 345 s.
Národníknihovna,sv.46).
Elektronické publikování díla Bo eny
N mcové je spole ným projektem
M stské
knihovny
v
Praze
awww.digiBooks.cz.
Autorem portrétu Bo eny N mcové
naobálcee-knihyjeJanVilímek.
Textdíla(Bo enaN mcová:Národníbáchorkya
pov stiI),publikovanéhoM stskouknihovnouv
Praze,nenívázánautorskýmiprávy.
Cita nízáznamtétoe-knihy:
N MCOVÁ, Bo ena.Národní báchorky
a pov sti I [online]. V MKP 1. vyd.
Praha : M stská knihovna v Praze,
2012 [aktuální datum citace e-knihy –
p . cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z
WWW:
<http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34
Vydání(obálka,grafickáúprava),jeho autoremje
M stskáknihovnavPraze,podléhálicenciCreative
CommonsUve teautora-Nevyu ívejtedílo
komer n -Zachovejtelicenci3.0 esko.
Verze1.1z30.8.2012.
Milép ítelkynisvé
paníBohuslav elákové
p ipisujetytopamátkynárodní
Bo enaN mcová
Ozlatémkolovrátku
Jedna chudá vdova m la dv dcery,
dvoj ata. Byly si v tvá i tak podobny,
e je nebylo mo ná rozeznati. Tím
rozdíln jší byly ale jejich povahy.
Dobrunka byla d v e poslušné,
pracovité, p ív tivé a rozumné,
zkrátka d v e nadoby ej dobré.
Zlobohanaprotitomubylazlá,mstivá,
neposlušná, lenivá a hrdá, ba m la
všecky nectnosti, které jen vedle sebe
býti mohou. A matka p ece jen
Zlobohurádam la,akdejenmohla,jí
nadleh ovala. Bydlely v lese v malé
chaloupce, kam lov k málokdy
zabloudil, a koli to nedaleko m sta
bylo.AbyseZlobohan emunau ila,
dovedla ji matka do m sta do jedné
slu by, kde se jí dosti dob e vedlo.
Dobrunka musela zatím doma malé
hospodárství spravovat. Kdy ráno
kozu nakrmila, skromné, ale chutné
jídlo p istrojila, sedni ku a kuchy ku
ist vymetla a uspo ádala, musela
ješt ,nem la-lipráv pot ebn jšípráci
p edrukama,kekolovrátkuzasednout
a piln p ísti. Tenounké její p edivo
matka potom v m st prodala a
za asté z výd lku Zloboze na šaty
koupila; ubohá Dobrunka ale z toho
nikdyanizavlasnedostala.Protovšak
p ece matku milovala, a a od ní za
celý den ani vlídného oka nevid la,
ani dobrého slova neslyšela, p ece ji
v dyckybezškared níabezodmluvy
poslouchala, tak e ani Pánb h od ní
reptavéhoslovaneslyšel.
Jednou odešla matka do m sta. „To
ti povídám, a nezahálíš, co budu
pry !“ p ikazovala Dobrunce, která jí
kus cesty za chaloupku uzlí ek s
p edivemvynášela.
„Víte, mati ko, e se nedám k práci
nutit,tedytakédnes,a sipouklidím,
piln p ísti budu, abyste se mnou
spokojenabyla.”
Kdy matce uzlík podala, vrátila se
zpátky do chaloupky. Tu jakmile po
síni, kuchy ce a sedni ce uklidila,
zasedlasikekolovrátkuaza alap íst.
Byl to její oby ej, e kdy byla sama
doma, u p ádla zpívala; proto i
tenkráte, sotva e se usadila, za ala
jemným hláskem všecky písn , které
um la, jednu po druhé zpívati. Vtom
slyší venku ko ský dupot. I myslí si:
Kdopak to asi k nám zabloudil?
Musím se podívat. Vstane tedy od
kolovrátku a malým okénkem
pokukuje na dvorek, kde to vidí
mladého mu e s bujného vraníka
slízat. Tot krásný pán, šeptá
Dobrunka sama pro sebe, po ád u
oknastojíc.Ajakmutenko enýšata
epice s tím bílým pérem na t ch
erných vlasech dob e sluší! Te
uvazuje kon a jde k nám; musím se
podívat,co ádá.
Vtom kro il mladý pán do dve í;
nebo tenkráte nebyly ješt ádné
závory a zámky, a p ece se ádnému
nic neztratilo. – „Pozdrav t B h,
d v e!“ eklkDobrunce.„Ivás,pane!“
odpov d la Dobrunka. „Co se vám
líbí?“– „Prosil bych t o trochu vody,
mám velkou íze .“ –“Hned vám
poslou ím;zatímseposa te.“
B ela,vzala bánek,akdy jej ist
vymyla, nabrala u studánky vody a
pánovi donesla. „Ráda bych vám
n ím lepším poslou ila, ale nemám
nic jiného.“ – „Hle , jak mi to
chutnalo,“ odpov d l pán, prázdný
bánekjívraceje.Dobrunkahozasena
místo dala, ani pak pozorovala, e jí
mladý pán zatím m šec plný pen z
potají do postele str il. – „Nyní ti
d kuji za ob erstvení, a jestli dovolíš,
p ijduzítrazase.“
„Je-li vám to k pot šení, p ij te.“
NatopodalDobrunceruku,avyšedna
dvorek,vyšvihnulsenakon aují d l
pry . Dobrunka zasedla zase ke
kolovrátku,aleobrazmladíkaz staljí
po ád na mysli. Ješt nikdy se jí nitka
tak astoneutrhlajakotenkráte.
Ve er
p išla
matka
dom ,
vypravovala mnoho, co všecko
Zlobohaumíajakseznídenn hez í
d v e d lá. Kone n se ptala
Dobrunky: „Co pak jsi nic neslyšela,
bylprýzdevelkýhon?“
„Ach,ano,zapomn lajsemvám íci,
esetun jakýpánzastavil;prosilm
o trochu vody, kterou jsem mu hned
dala; byl p kn ustrojen v ko eném
šat .Víte,jakjsemtojednousvámive
m st byla, vid ly jsme tam také tak
ustrojené pány, v takovém ko eném
šat ,malouchlupatou epi kusbílým
pérem na hlav ; na plecech m l kuši,
bezpochyby etobyljedenzmyslivc .
Kdy se napil, sedl na vraníka a jel
op t dále.“ To však Dobrunka
zaml ela, ejíp iodchodurukustiskl
aslíbil, edruhýdenzasep ijde.
Ve er, kdy Dobrunka matce lo e
chystala,vypadlzpostelet kým šec
s pen zi. S podivením ho Dobrunka
zdvihlaamatcepodala.–„Kdotitolik
pen zdal?“–“Mn nikdo.Alesnadje
tenpánsemstr il,jinaknevím,kdeby
se tu byly vzaly.“ Matka vysypala
penízenastolek.Bylotosamézlato.„I
propánaboha, tolik pen z!“ divila se
stará; „to musí býti bohatý pán; vid l
snad, e to u nás chud vypadá, a
u inilmilosrdnýskutek;B hmuzato
št stí pop ej.“ Nato peníze shrnula a
dotruhlyschovala.
Jindy, kdy si Dobrunka lehla, po
denní práci celá utrmácena brzy
usnula; té noci ale nemohla ivou
mocí usnouti; po ád a po ád m la
obraz mladého jezdce p ed sebou, a
teprv pozd na noc spánku v náru
klesla. Tu se jí zdálo, e je ve velkém
zámku a chotí mocného pána, pán
však ejejezdec,kteréhov eravid la.
Dávají se velké hody, p i kterých je
mnoho host ; tu vstane se svým
man elem od stolu a jde s ním do
jiného pokoje; on ovine ruku kolem
jejího pasu a chce ji obejmout; vtom
sko í mezi n erná ko ka a zatne
Dobrunceostrédrápydosrdcetak, e
jí krev b lostný šat hrkem post íká;
Dobrunkavyk ikneavtomseprobudí.
„To byl podivný sen,“ pravila sama k
sob . „Co to asi bude? Tak hezky se
za al, ale ta ukrutná ko ka ho
pokazila;toneznamenánicdobrého.“
S takovým výkladem podivného snu
vstala Dobrunka a za ala se strojit.
Jindy nepot ebovala k tomu mnoho
asu,tenkrátealenemohlanasob nic
dosthezkyvyhladitaurovnat.Vlasysi
upletla a
ervenými pentlemi
protkala,co jenomvesvátekd lávala;
sukni m la jen z cajku, ale istou a
pentlíobroubenou,ktomušn rova ku
z damašku a košilku bílou jako sníh.
Kdy setakp istrojila,bylomílosena
nipodívat.Potomšlaposvépráci.
Kdy se blí ila polední hodina,
nem la u kolovrátku ádného pokoje;
po ád si hledala po venku n jaké
šukání, ale to jen proto, aby mohla
mladého jezdce vyhlí et. Ten nedal
dlouho na sebe ekat. Dobrunka ale
jak ho zdáli spat ila, b ela honem ke
kolovrátku, aby ji nevid l a si
nepomyslil, e ho vyhlí ela. Kdy
p ijelnadvorek,sko ilrychleskon a
vešed do sedni ky uctiv ji pozdravil.
Dobruncep itomsrdé kotlouklo, ejí
div zpod šn rova ky nevysko ilo.
Matkasbíralavlesed íví,aDobrunka
byla tedy s ním sama. Kdy ho
pozdravila a aby si sedl pobídla, šla
op tkekolovrátku.„Jakjsisevyspala,
Dobrunko?“ ptal se mladík za ruku ji
bera. „Dob e, pane.“ „Copak se ti
zdálo?“ „Ach, já m la podivný sen.“
„Pov zpakmiho,jáumímsnydob e
vykládat.“ „Vám to práv pov d t
nemohu.“ – „Pro ?“ –“Inu, proto e to
bylo o vás.“ „Práv proto mi to
pov d tmusíš.“–Taksespoluhádali,
a muDobrunkasenp ecepov d la.
„Hle , a na tu ko ku,“ pravil
cizinec, „m e sen tv j se vyjevit.“
„Jak by se to mohlo státi, abych
takovou paní byla?“ „Nechceš býti
mou enou?“ „Pane, v dy já ertu
rozumím.“„Nikoli,Dobrunko,tonení
ádný ert, já to myslím opravdu a
dnesjsemschváln proodpov p ijel,
chceš-limirukupodati?“
Dobrunka se zamyslila a s lehkým
uzard ním jezdci pak ruku podala.
Vtom vstoupila matka do dve í.
Mladíkjipozdravilahnedbezevšech
okolk vyznal, e Dobrunku miluje,
ona e ho také ráda má, tak e jim k
ouplné bla enosti jen mat ino svolení
schází. „Mám sv j d m,“ dolo il, „a
mohuse enoudob e ivbýti;taképro
vás,mati ko,mámmístadostivdom
austolusvého.“Tokdy staráslyšela,
nezdráhala se dlouho dáti jim své
po ehnání. Nato ekl k Dobrunce:
„P e jen, má milá, rozmilá, a
nap edeš na svatební košili, p ijdu si
pro tebe.“ A políbiv ji podal matce
ruku,vyšvihnulsenavraníkaarychle
odjí d l.
Od té chvíle zacházela matka s
Dobrunkou mnohem vlídn ji. Za ty
peníze, co od mladého pána m ly,
koupila stará také Dobrunce ledacos
pot ebného, a koliv z nich p ece jen
Zloboha nejvíce dostala. Dobrunka si
toho ale málem ani nevšímala, její
radost byla, kdy jen mohla u
kolovrátku sed t, piln p íst a na
svéhomilencemyslit.
Tak jí as rychle ubíhal, a d íve ne
se nadála, bylo na košili nap edeno.
Její milý musel to míti dob e
vypo teno, nebo p ijel v ten samý
den, jak byl p islíbil. Dobrunka
vyb hla mu naproti a on ji up ímn k
srdci p ivinul. „Máš up edeno na
košili?“ ptal se jí ertuje. „Mám.“
„M eštedytuchvílisemnoujeti?“–
„Pro tak nakvap?“ „Nemohu jinak,
má drahá; zítra ji musím do boje, a
protobychrád,abysimnezatímdoma
zastávala,akdy sevrátím,comá ena
op t p ivítala.“ – „Copak tomu ale
ekne matka?“ „Ta musí být
spokojena.“ Šli tedy k matce do
sedni ky, kde jí enich ádost svou
p ednesl. Ta se ovšem zamra ila,
nebo byl v hlav její docela jiný plán
ulo en. Ale co m la d lat? Musela se
do v le bohatého enicha vzdáti. –
Kdy je po ehnala, ekl jí tento:
„Seberte své v ci a p ij te k mé
Dobrunce, by se jí nestejskalo. A
m sta dojdete, ptejte se jen ve
kní ecím zámku na Dobromila, lidé
vámuká ou,kammátejít.“Natopojal
uslzenouDobrunkuzaruku,posadilji
p ed sebe na k a uhán l k svému
domovu.
Ve kní ecím zámku bylo mno ství
lidu pohromad , všecko se k boji
chystalo.N kte íznichalestáliuvrat,
i zdálo se, e n koho o ekávají. Tu se
enejezdeckzámku,majep edsebou
na koni pannu co den krásnou. „Ji
jede!“ k i eli všickni, e se to po
zámku rozléhalo; ka dý nechal práci
le et a kvapil ke vrat m. Kdy
Dobromil s Dobrunkou a do dvora
p iklusal, shrnuli se všickni, kde kdo
byl, a jako by si byli ekli, po ali
jedním hlasem volat: „Zdráva bu
kn na naše, zdráv bu kní e náš!“
Dobrunka byla jako u vid ní a
nev d la,cootommyslitmá.„Co pak
jsi,Dobromile,kní e?“tázalasehledíc
v jasnou tvá jeho. „Ano, a není ti to
milé?“„Mn jetovšejedno,a bysbyl
ímkoliv, ale ekni, pro jsi m tak
obelhal?“„Ját neobelhal,v dy jsem
ti slíbil, e se ti sen tv j vyplní, jestli
mnezamu evezmeš.“
Tenkráte nebylo ješt pot ebí tolik
p ípravkstavuman elskému;kdy se
dva m li rádi a rodi ové svolili, bylo
povšem;aproto DobromilDobrunku
svým poddaným hned co svou enu
p edstavil, na e se všickni do
hodovní sín odebrali, kde (krom
kní eteakn ny)a pozd nanocjedli
a pili. Druhý den rozlou il se mladý
man el s drahou Dobrunkou a odejel
doboje.
Jako bludná ovce chodila mladá
kn na po skvostném zámku, a byla
byserad jipolesetoulalaavosam lé
chaloupce návrat man ela o ekávala
ne li zde, kde se jí jako v cizin
zastesklo.Tovšaknetrvalodlouho;za
p l dne naklonila si ka dé srdce svou
p irozenou dobrotivosti a up ímností.
Druhýdenposlalaprosvoumatku;ta
p išlaap ineslajítakékolovrátek.Te
byla dlouhá chvíle ta tam. Dobrunka
myslila, e to bude pro matku milé
p ekvapení, kdy uslyší, ím se její
dcera stala; ta však škared na to
hled la, nebo si tajn v srdci p ála,
aby to št stí rad ji Zlobohu bylo
potkalo. To ji hn tlo. Kdy takto
n kolik dní uplynulo, ekla k
Dobrunce: „Vím, dcero milá, e ti tvá
sestra mnohdy k ivdu inila, ale ona
toho ted lituje; pro e jí odpus a
vezmi ji k sob .“ –“Byla bych to od
srdce ráda hned u inila, kdybych se
bylanadála, ebykemn šla.Chceteli, p jdem pro ni tu chvíli.“ – „Ano,
u i tak.“
Kn na poru ila, aby se do vozu
zap áhlo; pak si do n ho s matkou
sedly a jely k lesu. Kdy p ijely a po
kraj, slezly ob . Dobrunka rozkázala
sluhovi, aby tam na n po kal, a šla s
matkou k chaloupce, kde ji sestra
o ekávala. A kdy p icházely k
chaloupce, vyb hla jim Zloboha
naprotialíbalaš astnousestru,p ejíc,
by se jí v dy tak dob e vedlo. Odtud
vedlyjitypodvodnicedosedni ky.Tu
ale sotva kdy p es práh kro ila,
popadly ji ob a Zloboha p ichystaný
n donívrazila.Natojíu ezalyruce
a nohy, o i vyloupaly a t lo tak
zohavené do lesa zanesly, o i však,
nohyarucedob eschovanésseboudo
zámkuvzaly,jsoucetohodomn ní, e
by je kní e tak rád nem l, kdyby
nebylon coodp edešlé enyvdom .
Zloboha oblekla Dobrun iny šaty a s
matkou z chaloupky odešla. Za lesem
sedlydoko áruajelydom .
V zámku nikdo nepozoroval, e to
není pravá paní; slou ícím zdálo se
toliko, e byla paní jejich první dny
mnohemlepší,ne jete .
Zatím ale ubohá Dobrunka nebyla
mrtva, ona se po n kolika hodinách
probudila, a tu cítila, e ji teplá ruka
potírá a do úst hojivé kapky pouští.
Nevid la ovšem, kdo to je, proto e
o i nem la. Kdy se poznenáhla na
všecko upamatovala, za ala si na íkat
na nep irozenou matku a ukrutnou
sestru. „Ml a nena íkej,“ ozval se
temný hlas vedle ní, „všecko se dob e
skon í.“ – „Ach, jak by se to mohlo
stát, v dy nemám o i, ani nohy ani
ruce; já ji nikdy více nespat ím to
jasné slunce a ten zelený háj, nikdy
více neobejmu mého Dobromila, ani
mukdynakošilep ístibudu.Cojsem
provinila, ty zlá matko a mnohem
horšísestro, ejstem takzkazily?“
Mezitím vyšel starec, jen prve k ní
mluvil, z jeskyn ven a t ikráte
zavolal. Tu p ib hl k n mu chlapec a
ptal se, co chce? On mu poru il, aby
se kal, a se vrátí. Po malé chvíli
p inesl zlatý kolovrátek a pravil: „S
tímtokolovrátkemp jdešdom stado
kní ecího zámku. Tam se s ním
posadíš, a bude-li se t kdo ptáti, za
je, ekneš: za o i; a také ho ádnému
nedáš, kdo by ti dv o i za n j
nep inesl.“ S takovým rozkazem
chlapce odeslav, sám se op t k
Dobruncevrátil.
Chlapec krá el zatím k m stu a
p ímo do zámku, kde to se u vrat s
kolovrátkem usadil, práv kdy se
Zloboha s matkou z procházky
vracela.
„Ipodívejtese,matko,“zvolala,„co
to za skvostný kolovrátek; na tom
bychmohlasamap ísti;po kejte,jáse
zeptám,je-linaprodej.“Šlatedyblí e
k chlapci a ptala se ho, za je? – „Za
o i, paní.“ „Za o i?“ – „Ano.“ „Tot
divná v c. Pro práv za o i?“ „Já
nevím, otec mi tak poru il, a tedy ho
nesmímzapenízeprodat.“Zlobohasi
kolovrátekpo ádprohlí ela,a ímvíce
na n j hled la, tím více se jí líbil;
najednousivzpomn lanaDobrun iny
o i. „Maminko, hle te, jako kn na
musím míti p ece n co, co ka dý
nemá; a p ijede kní e dom , bude
chtít, abych p edla, a pomyslete jen,
jakátobudekrása,kdy budup ístna
zlatém
kolovrátku;
máme
ty
Dobrun iny o i schované, dejme je za
n j, v dy nám z stanou ješt nohy a
ruce.“
Matka, lehkomyslná tak jako dcera,
svolila;Zlobohap ineslao isest inya
zakolovrátekjedala.
Chlapec pospíchal s o ima k lesu.
Kdy p išel k jeskyni, odevzdal je
starci a odešel. Tento šel s nima k
Dobrunce a zlehounka jí je do d lk
vtla il.Tanáhleprohlídla.Vid lap ed
sebou starce, jemu bílé vousy a p es
prsa splývaly. Šedý šat pokrýval
vysokou jeho postavu od hlavy a k
patám.Poslednípaprskyzacházejícího
slunce padaly ouzkým vchodem
jeskyn na jeho vá nou a p ív tivou
tvá a polily ji rum nou zá í. Nejinak
bylo Dobrunce, ne jako by p ed ní
n jaký b h stál. „Jak se tob ,“ pravila,
„ty svatý mu i, za tvou lásku
odm ním?Ach,ký bychmálajentvé
ruce zlíbat!“ „Bu ticha,“ p etrhl
starec e její, „a o ekávej všecko
pokojn .“ Nato op t odešed, p inesl
Dobrunce na d ev ném talí i chutné
ovoce a postavil je na její, z vonného
listíamechuustlanélo e;pakvybíral
ervené jahody a jako starostlivá máti
drahé d cko, tak on Dobrunku krmil;
potom jí z d ev ného koflíku dával
zapíjet.
Druhý den asn ráno stál op t
starec p ed jeskyní a volal na chlapce.
Kdy p ib hl, dal mu zlatou p eslici a
ekl: „S tou p eslicí p jdeš zase do
kní ecího zámku a posadíš se s ní u
vrat; bude-li se t kdo ptát, za je,
odpov z: za nohy, a d íve ji ádnému
nedávej,dokudtob dv nohynedá.“
Chlapec s p eslicí odešel a starec se
vrátildojeskyn .Zlobohastálauokna
a dívala se na dv r, práv kdy se
chlapec s p eslicí u vrat usazoval.
Hned b ela k matce a ekla jí to.
„Poj tesejenpodívat,uvratsedízase
tenchlapecamáp ekrásnoup eslici.“
Šly tedy k n mu. „Za je ta p eslice?“
ptalasechlapce.„Zanohy,paní.“„Za
nohy?“ „Ano.“ „ ekni mi, co s tím
otec tv j d lá?“ „To vám nemohu
pov d t, nebo se nikdy otce neptám,
pro se to neb ono státi má; co mi
poru í, to vykonám, a proto vám za
nicjinéhop eslicitudátinemohu,le
za nohy.“ – „Poslechn te, mati ko;
kdy ten kolovrátek mám, bylo by
p íslušné, abych k n mu i p eslici
m la; máme ty Dobrun iny nohy
schované; co kdybych mu je dala?
V dy nám ješt ruce z stanou.“ –
„D lej jak chceš,“ odpov d la matka.
Zlobohap ineslatedyzaobalenénohy
a chlapci je za p eslici dala. Nato s
radostí do svých pokoj odešla a
chlapecpospíchalklesu.
Kdy p išel k jeskyni, odevzdal je
starciaodešel.Tentobralsesnimado
jeskyn ,vzalmast,namazalDobrunce
rányanohyjízasep id lal.Onacht la
vysko it z lo e, ale starec jí nedal.
„Nyní z sta tiše le et, a budeš
docela zdráva, pak ti dovolím, abysi
vstala.“ Musela se spokojit, co také
ráda u inila, nebo byla p esv d ena,
ejístarecniczléhoneradí.
T etíhodneránozavolalpoustevník
chlapce, dal mu zlatý ku el a ekl:
„Dones ho zase do kní ecího zámku
naprodej;bude-liset n kdoptát,za
je, ekni: za ruce; a kdo ti dá ruce,
tomudejku el.“
Kdy p išel chlapec s ku elem do
zámku a u vrat se s ním postavil,
p ib hla k n mu Zloboha, která se
práv s matkou po dvo e procházela.
„Za pak je ten ku el, chlap e?“ ptala
se. „Za ruce, paní.“ „To je ale divná
v c, e nic za peníze neprodáváš.“
„Vzácnápaní,jánemohujinakjednat,
ne jak mn od otce p ikázáno.“ Te
byla Zloboha v rozpacích. Ku el byl
roztomilý, a ona by ho byla tuze ráda
kekolovratukoupila,abysem la ím
pochlubit. To však ji mrzelo, e by
muselazan jrucedát,nebo byjípak
nic od Dobrunky nebylo z stalo.
„ ekn te mi p ece, matko, musím-li
n co od Dobrunky mít, aby m kní e
takjakojimiloval?“„Inu,“odpov d la
matka, „lépe bylo by p ece, kdybys si
je nechala; já alespo astokráte
slýchala, e je to dobrý prost edek k
zachování domácí lásky. Pro mne si
aled lejjakchceš.“Zlobohasechvilku
rozmejšlela, potom ale d v rou ve
svou krásu a marnomyslností
zavedena, b ela pro ruce a chlapci je
dala. Ku el, na n m se len nad
hedbáví jemn jší a ervenou pentlí
oto ený lesknul, byl z ryzího zlata.
Pot šena nad tak skvostným ná adím,
šlajeulo itkekolovrátkuakp eslici;
matka ale vrt la hlavou a mrzela se
naddce inouzpozdilostí.
Chlapec byl zatím ji zase zpátky.
Kdy rucestarciodevzdal,zmizel.Ten
šel s nima k Dobrunce, a namazav jí
rány jako den p edtím, k t lu je
p id lal. Sotva e Dobrunka rukama
pohybovat mohla, nedala se více na
lo i dr et. Vysko ila, a padnouc starci
k nohoum, líbala ruce, které jí tak
mnoho dobrého ud laly. „Tisíceré
díky tob , dobrodin e m j!“ zvolala
radostí slzy prolévajíc. „Odm nit se
tob nikdy nemohu, to vím, ale ádej
cokoliv,akdybytosebet šíbylo,játo
milerádaprotebeu iním.“–
„Já od tebe ni eho ne ádám,“
odpov d l starec a zvolna ji
pozdvihnul. „Co jsem pro tebe u inil,
u inil bych pro ka dého jiného; to je
má povinnost. Nyní z sta zde tak
dlouho, dokud n kdo pro tebe
nep ijde; o jídlo se nestarej, to ti
pošlu.“ Ješt mu cht la Dobrunka
ledacos íci, ale on se jí p ed o ima
ztratil, ani ho více spat ila. Te
vyb hla Dobrunka z jeskyn , by se
zase jednou na ten bo í sv t podívat
mohla. Nyní teprv znala cenu svého
zdraví.
Ivrhlasebounazemalíbalaji,brzy
tancovala a objímala štíhlé jedle, brzy
zase láskou roztou ená s plá em ruce
protim sturozpínala.Bylabysesnad
i také do m sta rozb hla, kdyby ji
nebyly slova starcova na místo
poutaly.
Zatím se v zámku divné v ci dály.
Cestující toti p inesli zprávu, e se
kní e z boje vrací. Ka dý se t šil na
dobrého pána, nebo nebyli s paní
tuze spokojeni. Zloboha a matka se
všakp ecetrochustrachovaly,jaktoas
vypadne.Zan kolikdníkní ep ijel;s
radostnou tvá í b ela mu Zloboha
vst íc a on ji vroucn k srdci p itiskl.
Nem latedyji ádnéhostrachu, eji
pozná.
Strojily se hody, nebo bylo mnoho
host skní etemp ijelo,kte ísiun ho
odpo inout a v rozkoši zotavit cht li.
Zloboha, je po stran Dobromilov
sed la, nemohla se na n ho dosti
vynadívat; zalíbil se jí statný kní e, a
onabylaráda, esejimtotakdob ese
sestroupoda ilo.
Kdy bylo po hostin , ptal se
Dobromil své domn lé eny: „Co jsi
d lala pov dy, má drahá Dobrunko?
Zajisté ejsipo ádp edla?“
„Máte pravdu, drahý man ele,“
odpov d la oulisn Zloboha; „ale m j
starýkolovráteksemipokazil,ip išel
sem jakýsi chlapec a prodával
p ekrásnýzlatýkolovrátek,tenjsemsi
místoonohokoupila.“
„Ten mi musíš hned ukázat,“ ekl
kní e, a pojav Zlobohu pod pa í, vedl
ji ze sín . Šla s ním do pokoje, kde
kolovrátek schovaný m la, a tam mu
ho ukazovala. Dobromilovi se
kolovrátek náramn líbil. „Sedni si,
Dobrunko,“ promluvil k en , „a
zap ed na n j, já bych t ji zase
jednou rád u p eslice vid l.“ – Ta se
nedala dlouho pobízet a honem ke
kolovrátku zasedla. Dává nohu na
podno ku, by kole kem zato ila, tu
za ne n co v kolovrátku zpívat:
„Nev , pane, nev jí, ona tebe ošidí;
tvou enounikdynebyla, enutvouti
zabila.“
Zloboha z stala jako omrá ena;
kní etem to ale trhlo a s podivením
p elítlojehookocelýpokoj,odkudasi
zp v p ichází; kdy ale nikde nic
nevid l, poru il Zloboze, aby dále
p edla. Celá se t esouc uposlechla.
Sotva ale po druhé p íst za ala, ozval
seznovahlásek:„Nev ,pane,nev jí,
ona tebe ošidí; vlastní sestru zabila, v
lesejipochovala.“
Celá bez sebe, cht la Zloboha od
kolovrátkuodb hnout,alekní e,který
náhle v její strachem zohyzd né tvá i
poznal, e to není jeho jemná
Dobrunka, chopil ji za ruku, a mocí k
sedátku p inutiv, poru il p ísným
hlasem, aby dále p edla. Ješt jednou
neš astným kole kem zato ila, a tu se
ozvalpot etíhlásek:„Sedni,pane,na
vraníka, posp š, pojed do lesíka, v
jeskyni Dobrunka sedí, s touhou ti
naprotihledí.“
Na ta slova Dobromil Zlobohu
pustil, a vylet v z pokoje na dv r,
poru il, by mu v okam ení toho
nejrychlejšího kon osedlali. Chasa
polekaná nad strašným pohledem
pána svého, b ela co clech sta il, aby
rozkaz jeho vyplnila. V okam ení stál
osedlaný k p ed Dobromilem, a
ledva ucítil vraník ostrohu pána,
uhán l s ním p es hory a doly, e se
podk vkyanizem nedotýkaly.
Jakp ijelkní edolesa,nev d l,kde
má jeskyni hledat. Nam il tedy
rovnou cestou. Kdy kousek ujel,
p eb hne mu najednou bílá la p es
cestu; k se jí lekne, hodí sebou na
pravou stranu a uhání s pánem p es
k oví a houští, a z stane pod jednou
skalou státi. Dobromil s n ho sko í a
uvá e ho k stromu, maje na mysli, e
se p šky v lese po Dobrunce ohlídne.
Vyleze tedy nejd íve na skálu; tu vidí
mezi stromy n co se b let; ádostiv
zv d ti,cobytoasibylo,lezedál,atu
se octne najednou p ed jeskyní. Ale
jaká to radost pro n ho, kdy do ní
vstoupí a svou Dobrunku tu spat í! I
padnejíokolokrku,objímájialíbá,a
dlouhosedojejíp vabnétvá edívaje,
praví: „Kde jsem jen o i m l, e jsem
tebe,tyand le,odtvé ábelskésestry
hnednerozeznal?“
„Covíšomésest e?Kdotico ekl?“
ptalaseDobrunka,kteráokolovrátku
aoni emaninejmenšíhonev d la.Tu
jíteprvkní evšeckovypravovalaona
natoop tjemupovídala,cosesnípo
odchodujehoudálo.
„Od té doby,” dokon ila své
vypravování, „co starce zmizel, nosí
mn ka dýdenmalýchlapecjídlo.“
Nato se posadili spolu na trávu a
ona mu p inesla na d ev ném talí i
ovoce k ob erstvení. Kdy pojedli a
trochu si ješt pohovo ili, vzali
d ev ný talí a koflík s sebou na
památku a krá eli se skály dol .
Dobromil posadil svou pravou enu
p ed sebe na kon a uhán l s ní k
domovu.
Domácí ho ji o ekávali, by mu
pov d li, co se v jeho nep ítomnosti
stalo; ale jeden na druhého koukal
jakovpomatení,kdy vid li, esipán
tusamupaníveze,kterourarachp ed
nedávnem i s matkou p ed jejich
o imavpov t íodnesl.Kní e,kterýto
na nich pozoroval, co jim asi mozek
mate, vkrátce všem p íb h své eny
vypravoval. Tu jednohlasn všickni
bezbo nésest ezaslou enýtrestp áli.
Zlatý kolovrátek byl ten tam,
Dobrunkasialevyhledalasv jstarýa
piln p edla na košile pro svého
milého mu e. ádný v celé zemi
nem l tak tenké košile a nebyl tak
š astnýjakokní eDobromil.
O ernéprincezn
V jedné zemi bydlel na b ehu
mo ském velmi chudý rybá . Malá
chaloupka,lo ka,n koliksítíbylocelé
jeho jm ní. Ne zdor své chudob il
sesvou enoupokojn asvorn .Jediné
jehop áníbylo,abymuB hjednodít
dátirá il,co sealeposudnevyplnilo.
Jednou poru il mu král – nebo
musilkrálovskoukuchynipot ebnými
rybami zásobovat –, by co nejrychleji
mo ná hojnost ryb nalovil, a sice t ch
nejv tších, e bude míti mnoho host .
P islíbenmubylvýd lek,jestlijebrzo
p inese, pakli ale ne, p ísný trest.
Znal rybá krále, e ve všech
p ípadnostech slovo dr ívá, a proto
nemeškaje,vzalsít ,sko ildolo kya
pustil se na mo e. Ploul ji n kolik
hodin, ale sí ješt ani jednou plnou
nevytáhl. N co málo malých rybi ek,
tobylovšecko, ehosedopídil.Mrzut
jimidomo ehodiv,necht ljeanipro
sebe k ve e i podr et. Ji dostával
strach; ve er se schyloval, a on ani
jednuvelkourybunem l,ap ece,jako
bymutozdord laly,mno stvísejich
okolo n ho hem ilo; roztáhl-li pak sí
na n , byly ty tam, a zase všecky na
druhéstran vyplouly.
„To jste všecky o arovány,“ ekl
skoro s plá em, kdy op t prázdnou
sí vytáhnul.„Lovímji hezkáléta,ale
to se mn ješt nikdy nestalo. Co si
po nu?Doufaljsem, en covyd lám,
alejakvidím,buduspíšepotrestán.“
„Snadná pomoc, p íteli,“ ekl n kdo
zaním,akdy secelýpod šenohlídl,
vid l za sebou státi lov ka celého
erného.Dechsevn mzatajilamráz
mu p ejel t lo, kdy se na mu e
podíval,kterýsenalo ceoctnul,jako
bysnebebylspadl.
„Pro se m bojíš?“ ekl tento,
leknutírybá ovozpozorovav;„játinic
neud lám.P išeljsem,bychtipomohl,
ale jen pod tou výminkou, jestli i ty
ádostmouvyplníš.“
Rybá jsa rád, e je zlý duch, za
n ho nového hosta dr el, v tak
dobrém rozmaru, p islíbil, e všecko,
co bude v moci jeho, ud lá, kdy mu
pom e.
„Dob e,“ odpov d l
erný, „v
okam ení
budeš
míti
t ch
nejchutn jšíchanejv tšíchryb,coseti
jich clo lo ky vejde, dáš-li mi, o em
domanevíš.“
„I to vám rád dám,“ ekl bez
p emejšlení rybá , nebo m l velmi
málo ná adí a tedy lehko o všem
v d timohl.
„Já si tedy za dvakrát sedm let pro
top ijdu.“
Natovzal ernýpánsí ,asotvajido
mo epustil,ji jiplnout chnejlepších
ryb vytáhl. Tak to t ikrát ud lal a
zmizel.
Rybá pot šen, e tak lehce z nouze
vyvázl,radovalsezdobréhovýd lkua
pospíchalkdomovu.
ena ho ji o ekávala, a jakmile
zdáli lo ku uvid la, p ichystala
chutnou ve e i, by se man el její po
práciposilnil.„Tobylpo ehnanýlov,“
ekla,kdy rybá kb ehup irazilaona
mu ryby vyndavat pomáhala. „Však
jsem m la dost strachu, jak pochodíš;
nebo dvakrát ji poslal se král ptáti,
kdyp ijdeš.“
„Bylomikrušno,milá eno;myslím
však, e bude král spokojen.“ Nato si
všeckoza ídil,akdy senave e el,lehl
na lo e, cht je asn ráno s rybami ke
dvoru jíti. – Král, ‚který se ji obával,
e se mu nejlepšího jídla k hostin
nedostane,m lvelkouradost,kdy se
rybá ráno s tak p knými rybami
p ihnal, a propustil ho s dobrým
výd lkem. Rybá pak cht je en své
takéjednouradostud lat,koupiljína
p knou sukni, s kterou ji nemálo
p ekvapil.
„ e jsi na mne tak laskav
pamatoval, musím i já t n ím
pot šit,“
ekla
rybá ka,
sukni
prohlí ejíc, na e mu i vyjevila, e se
dávnoleté p ání její vyplnilo. Ale
nezaradoval se rybá nad tím tak, jak
se ena jeho domnívala; vzpomn li si
nav erejšídenapoznalteprvnyní,co
erný na n m vymámil. By však
nebohou matku nezarmoutil, necht l
se ani slovem o tom zmíniti, a
p emáhajese,smutekvsrdciukryl.
Vkrátce ub hl ur ený as a rybá ka
porodila syna. Klu ík byl tak
roztomilý, e se i rybá nad ním
zaradoval a na sv j smutek pon kud
zapomn l. I netrvalo to dlouho,
výr stek chodil s otcem k mo i a
sbírával p kné mušle, které na b ehu
le ely. Kdy byl v tší, pomáhal plést
sít , a ji se mu i kolikráte pošt stilo,
e sám ve e i matce obstaral. Tak
ub hlodvakrátsedmlet,arybá toani
nepozoroval. V samé radosti nad
iperným synem pozapomn l na
erného hosta. Však ten naproti tomu
nebyltakzapomn nlivý.
Jednou ráno volala rybá ka syna k
snídani, ale darmo. Myslí, e se pustil
na lov, i ptá se otce; ne ten také o
n mneví.Vyb hnetedyven,bysepo
n mohlídla,dalekoširokovšaknenío
n m ani zmínky. Tu teprv p ipadne
otci na mysl erný; ten b duje a sám
sob vinu dává, e lepší pozor na
hocha nedal, a s bolestí velikou
vypravuje en smutnou p íhodu.
Ubozí rodi ové vedou ná ek, ale syna
se více nedovolají, za n j jim erný
velký pytel zlata do chaloupky
Nepohrdliním,a v d li, ebytobyla
špatnánáhradazamilenédít .
Daleko a daleko od rybá ské
chaloupky byl pod zemí zlatý zámek,
v n m zaklená princezna bydlela.
Ona byla nadmíru krásná, ale erná
jako uhel. Jedenkráte prý ji spat il
jedenmocný arod jník,kterýsedoní
zamiloval: ona ho ale odbyla, za e ji
tento zaklel, by se v mou enínku
prom nila a tou tak dlouho z stala,
dokudbysijimladíktaknezamiloval,
aby z lásky k ní domov opustil a
všelijaké nesnáze strp l. To by ješt
nebylobývalotakt ké,jenkdybyjii
s jinými lidmi do podzemního kraje
nebyl zaklel. Co si tam m la po íti?
Kdojim ltamodtudvysvobodit?
Jednoho dne chodila po zahrad a
plakala; tu se k ní p italoupí malý
trpaslík a ptá se jí, pro plá e?
Princeznasezastavilaahled laup en
napodivnéhomu í ka; esejíaletak
p ív tiv ptal, pov d la mu svou
nehodu.
„Jen si proto tak nena íkej,“ pravil,
kdy všecko vyslechl. „Jedná-li se tu
jen o mladíka, o toho se ti sám
postarám. Co ale, nebudeš-li se mu
líbit,aontunebudechtítz stat?“
„Pakmn nebude ádnépomociajá
se upokojím.“ –“Aj, pak si vezmeš
mne?“
„Tebe?“ eklaprincezna,úsm šn na
mu í kadol hledíc.
„Nu,co pakjsemtitakksmíchu?“
Princezna bojíc se, by si trpaslíka
nerozhn vala a tak jedinkou nad ji
svého
vysvobození
od
sebe
neodstr ila, vlídn mu odpov d la:
„Jestli sem mladíka p ivedeš a nikdy
sekemn dotírav chovatnebudeš,a
si d lám co chci, tedy ti slibuji,
nebude-lichtítmladíktadyz statani
m milovat, e si tebe pak vezmu.“
Trpaslík takto udob en, všecko
princezn p islíbilapakodešel.
I byl to ten erný lov k, co rybá e
omámil.Vímetedy,jakdlouhomusela
princezna ekat. Jí se to ale nezdálo
tak dlouho: pod zemí léta rychleji
ubíhaly,aonaz stalav dymladá.
Jednoho dne zjevil se op t trpaslík,
p ípov svou vyplnil a mladíka jí
p ivedl. On ho nevzal mocí, ale lákal
ho tak dlouho, a s ním hoch
dobrovoln odešel.Radovidovi(takse
jmenoval rybá v syn, proto e ho
rodi e rádi vid li) se to v zlatém
zámku líbilo. Bylo tu všecko tak jako
na zemi; jediné mo e mu chyb lo.
Zámek byl z ryzího zlata, krásn
okrášlen, tak e kdy sluné ko (které
takétamvycházelo,jen ekdy bylana
zemi noc, tam byl den a tak naopak)
nadnímsvítilo, ádnýnan jproblesk
anipohlídnoutnemohl.Kolemzámku
byla zahrada, v ní kvítka, jakých
nikdy nebyl vid l, milostn se
houpaly, ptáci pestrobarevného pe í
poletovalipovonnýchstromech,jich
v tve se tí í lahodného ovoce k zemi
sklán ly. Kam jen pohlídl, bylo vše
krásné; d lat nemusel nic: cht l-li co,
hnedsemutoud lalo.Co divutedy,
e po domovu netou il. Vzpomn l si
ovšem asto na matku i na otce; ale
sotva e to na n m princezna, která
v dy okolo n ho byla, zpozorovala,
hned se všemo n p i inila, by jej
vyrazila. Ona mu zpívala libé písn ,
ona ho vodila po zahrad , povídala
mu všelijaké p íb hy, tak e se s ním
ani matka tak neobírala, ani ho více
ne ona milovati mohla. Avšak i
Radovid ji navzdor její ernot velice
miloval. Tak mu tedy o samé rozkoši
léta ušly, e ani nev d l, kam se
pod ly. Jedin to cítil, e princeznu
v dyvíceavícemilujeabezní ivbýti
nem e. A tak míjeli dnové v samé
radosti.
Jednou pozorovala princezna na
milencov tvá itemnémrá ky;iptala
seho,cotoznamená?Aonjí ekl:„Ty
víš, jak t miluji, a proto mn prosbu
mouodpustíš.Jedinýsynmýchrodi ,
byl jsem od nich nadmíru milován; já
si nikdy nep edlo il, co to pro n za
ztrátu býti muselo, kdy jsem se od
nich vzdálil. Nyní ale, p icházeje k
rozumu, teprv nahlí ím a tuze m to
bolí, e jsem o n málo dbal a jim té
nejmenší zprávy o sob nedal. Proto
dovol, bych se k nim zase jednou
podíval. Potom se nav dy k tob
vrátím,“ – Nemilé bylo princezn to
slyšeti, ale nemohla prosbu jeho
oslyšeti, cht la-li, by se všecky
výminkyjejíhovysvobozenívyplnily.
„Nu e svolím tedy; musíš mn však
n co slíbiti, v em tvé i moje št stí
anebnešt stízále etibude.“
Iu inilRadovid,jak ádala.
Nato ekla k n mu: „Nesmíš
ádnému,a jekdokoliv,anislovemse
zmíniti, kde jsi ten as byl, nesmíš
ádnému íci, e máš enu, ale také
ádné jiné lásku slíbiti. Dostojíš-li
slovu,
budeme
š astni;
jestli
nedostojíš,budešneš astenamnepak
nikdy snad více neuhlídáš, jeliko i já
všecku nad ji na vysvobození
ztratím.“
Nato zatroubila t ikrát na st íbrnou
trubku, a trpaslík stál p ed nimi.
„Doprovod Radovida, odkud jsi ho
p ivedl.“ – Políbivši ješt jednou
Radovida, dala mu st íbrnou trubku a
ekla: „Pamatuj na má slova; a se ti
bude stýskat, zatrub na tuto trubku, a
trpaslík t ke mn p ivede.“ Nato
odešla do svých zlatých pokoj a
Radovid s trpaslíkem ubíral se do
pozemských kraj . Na cest byl tak
zamyšlen, e ani nepozoroval, kudy
ho trpaslík vede, a d íve ne se z
myšlének probral, byli u mo e, kde
n kdy rybárská chaloupka stála. Tam
hojehoprovoditelopustil.
Vchaloupceptalseporybá i.„Milý
mláden e, ten je ji kolik let odtud
pry a z stává v m st v krásném
dom a má mnoho pen z; jak jich ale
nabyl,toposud ádnýneví.“Taktomu
ekli v chaloupce. Ubíral se tedy
Radovid k m stu a tam mu ukázali
skvostnýd m,jen bývalémurybá ovi
– Tenkráte nebyl ješt jako nyní
ka dýcht icetkrok hostinec,tenkráte
byl cizinec rád, kdy kdekoliv
pohostinsku p ijat byl, a sm le i k
nejchudšímu vešel, nebo v d l, e
nikde, by by se i dlu it musel, hosta
hladového nepropustí. Bez dlouhého
rozmejšlení vešel Radovid do
otcovského domu a prosil o nocleh.
Starýrybá ,nyníbohatýpán,p ijalho
vlídn a ke stolu pozval. Radovid byl
hladový a pozvání p išlo mu vhod.
Kdy kro il do sín , vid l tam svou
matku a mladou enštinu, s ní jako s
dcerou zacházela. U stolu sed li
všickni
pohromad ,
jedli
a
rozmlouvali; ale e to tehdá zp sob
nebyl, by se hosta na jméno, stav a
zam stnání vyptávali, nev d l posud
ádný,jaksecizinecjmenuje.
„Je to vaše dít ?“ ptal se Radovid
matky,ukazujenadceru.
„Ano, ale ne vlastní; my m li jen
jediného syna, kterého jsme však v
trnáctémroceztratili.“
„Ajaksetostalo?“
„Necht jteto,pane,aniv d ti,jeto
smutná v c.“ „Jestlipak byste ho
poznali, kdyby k vám p išel?“ „Ba
nepoznali, musil by ji hezky vzrostlý
být,asitakjakovy.“
„Uhodlasto,mati ko,nebo tv jsyn
jsemjá!“
Rodi ovévzk ikliapadlisynuokolo
krku a líbali jeho ušlechtilé tvá e.
Schovankazatímrozneslatopodom ,
ataksevokam enívšicknidomácído
sín p ihnali, chtíce syna svých
dobrých pán vid ti. Radosti nebylo
anikonce.Kdy setovšeckopon kud
utišilo, ptali se rodi e syna, kde byl a
co se s ním d lo. Ale Radovid m l
dob e v pam ti slova milen ina a
ni eho rodi m nevyzradil, prose je,
bysespokojilitím, eseknimvrátil.
Dokud stará matka syna za
ztraceného
pokládala,
byla
spokojen jší. Sotva však e se krásný
mladík co syn její zjevil, ji jí tisícero
myšlének hlavu lámalo – jak by ho
nejlépeo enila.Kone n seusneslana
tom, e mu dá schovanku, neohlí ejíc
se na to, zdali on ji bude také chtíti;
nebo sjistotoumyslila, esemusímu
zalíbit. Bylo to ale d v e, jako
jablo ový kv t; kdo ji vid l, tomu se
líbila.Radoviduznalsicetakésli nost
její, proto ale na svou ernou krásku
nezapomn l.
Jednoho dne cht je návrat syna
svéhoslavit,sezvalstarýrybá mnoho
host k hlu ným radovánkám. Bylt
on bohatý soused a p ív tivý hostitel,
k tomu všemu m l hezkého syna a
ješt hez í schovanku – co divu, e
ka dý s radostí jeho pozvání p ijal?
Bylo tedy host plno. Jedli, pili a
tancovali celý bo í den. Radovid byl
vesel a choval se k enským velmi
uctiv , nejvíc se však bavil s krásnou
schovankou. K ve eru vyšel s ní do
zahrady a tam ohnivým nápojem
rozeh át, slíbil více, ne slíbiti m l;
sotva však nep edlo ené slovo z úst
vypustil, ji ho smyslové opustili a on
padl na zem. Tu mu bylo, jako by
erná princezna p ed ním stála; v její,
n kdy tak usm vavé tvá i le el
hluboký smutek, planoucí erné o i
bylyslzamizakalené.„Cojsitou inil,
Radovide?“pravilahlasembolestným.
„Nyní nesmíš ke mn , le bysi sám a
sám na cestu se odvá il a v mém
zlatémzámkumneop tnalezl;musel
bys ale tyto elezné škorn s sebou
vzíti.Máš-litolikláskykemn ,všeto
podstoupit, tedy mne vysvobodíš a
budemebla en jšíne kdyjindy;jinak
ale z staneš
ebrákem nav dy.“
Radovidseprobudilabylbytovšecko
zapouhýsenm l,kdybyškorn usebe
nebyl vid l a sám sebe v oškubaném
šat daleko od m sta. Byla to strašná
zm na za t ch n kolik hodin; tu byl
ct n co n jaký kní e, bavil se s
rodi emi a s krásným d v etem, a
nyní pro t ch n kolik sloví ek musel
tak p ísný trest podstoupit. Kdy si
všecko rozmyslil, proklínal sám sebe,
e se škodného nápoje nechránil. Od
tédoby,cosvoumilenkuvesnuvid l,
p išly mu na pam všecky ty blahé
chvíle, které s ní pro il, i pevn si
umínil, ejivynajde,kdybykrajsv ta
byla. Sebral se tedy a elezné škorn ,
kterénanohouunéstinemohl,uvázal
ksob ,hodiljep esramenoapustilse
dosv ta.
Zatímubozírodi ovénev d li,cose
to se synem stalo, e se ze zahrady
ztratil, schovanka však netajila, co jí
ekl a jak najednou od její strany
zmizel. I ekali vespolek, e se snad
vrátí,onsealeanidruhýanit etíden
nevrátil.Kone n mysleli, ejen jaký
duchvpodob synašálila etoanion
nebyl.Tímseupokojilia ilijakoprve.
Ztrápený Radovid zatím chodil se
svým t kým b emenem od m sta k
m stu,odevsikevsi,p eshoryadoly,
a p išel k ernému mo i. Tam se dal
p evézt na druhou stranu; i ptá se
p evozníka, zdali neslyšel nikdy o
zlatémzámku?
„Nikdy,“ odpov d l tento, „ale na
druhé stran na ostrov je obr a ten
mnoho ví, mo ná e vám také to
pov d t m e.“ Radovid p istana k
ostrovuhledalobraatakéhovskutku
našel.Ptásehotedy,zdalionozlatém
zámkuví?
„Ba nevím, lov e, a pov d t ti o
n m nemohu; ale a p jdeš sedmkrát
sedmdníanocí,p ijdeškjedného ea
tam z stává m j bratr, ten ti to snad
poví.“
„Ach, já nebohý, co ješt zkusím,
d íve ne tam p ijdu; ale dob e tak na
mne,pro jsemneposlechl.“
S takovým ná kem krá el Radovid
dále; cesta ho vedla ut šenými
krajinami, p es krásné ostrovy; nikde
však nevábil ho trávnatý koberec k
pohovení,
nikde
netou il
po
š avnatém ovoci, aby se ob erstvil,
anebv nírozli nýchkv tinsenapojil;
touha po erné milence pohán la ho
v dy dále a dále a nedop ála mu
oddechu. Kdy pak sedmkrát sedm
dní a nocí šel, p išel k jedné ho e, na
které mocný král zem sv j stan m l.
Šelkn muaptáseho,zdaliozlatém
zámkuví?
„Jánevím,“zn laodpov ,„aletoti
nejlépepovím jbratr,kterýjekrálem
ptactva a daleko široko své posly
rozesílá,snad en kterýznichon m
tob zprávu dá. A p jdeš ješt
sedmkrát sedm dní, p ijdeš k
zelenémumo i,zanímjeveliký erný
les,vn m bratrkraluje.“
Radovid pod koval obrovi a odešel.
– Opravdu p išel za sedmkráte sedm
dní k zelenému mo i, p es n se
p evéztidal.Potomsp chalk ernému
lesu a hledal v n m krále ptactva.
Kdy ho našel, vy ídil pozdravení od
bratrakrálovaaprosil,bymupov d l
o zlatém zámku. Král svolal hned
všeckysvépoddanéaptalsejich,zdali
bykdoznichotakovémzámkuv d l.
Chvilku ptá kové p emejšleli, pak
vylítla
ze
shromá d ní
jedna
vlaš ovi ka a ku králi p istoupivši
šveholila:„Já,králi,on mvím.“
„Kudyjsitamlet la?“
„Vsedmero ekáchjsemsekoupala,
v sedmero lesích se houpala, ze
sedmero hor se koukala, pak jsem
p išla k zlatému zámku, kde erná
princeznap ebývá.“
To kdy Radovid uslyšel, králi
pod kovalaop tsenacestuvydal.Co
nesnázízkusil,d ívene t chsedm ek
p eplaval, sedm les p ešel a sedmero
hor p elezl, nedá se ani vypsati, a
p ece mu to všecko nebylo za t ko.
Maje eleznéškorn nazádech,bralse
neúnavn svoucestoudále.
Kdy to kone n všecko p etrp l,
uvid l jednoho dne zdaleka zlatý
zámek.Ach,jakBohud koval, ejeu
cíle své tak trpké cesty! Unaven,
hladem a ízní zemdlen, p išel a do
zahrady, tam sedl pod strom a usnul.
Práv v tu dobu procházela se erná
princezna po zahrad a p išla a k
tomu stromu, kde Radovid spal. S
podivenímsezastavilaahled la,coto
tam za lov ka le í; ale jak se
zaradovala, kdy poznala, e je to
Radovid! Vid la na té osmahlé tvá i,
na tom oškubaném šat , na vyschlém
t le, e musel mnoho p etrp t.
Nemohla se zdr et, aby ho
nevzbudila. Ten pak kdy procitna
svoumilenkuusebespat il,hnedjiza
odpušt ní prosil a v rnou lásku a do
smrtisliboval.Onamurádaodpustila.
Obasenasmí enívroucn políbili.Ale
sotva se ústa úst dotkly, po ala její
erná tvá b let a v malém okam ení
stálap ednímtanejkrásn jšíbílápaní
s ernýma o ima. Avšak, kdyby i
ernoubylaz stala,onbyjibylstejn
miloval.
Tu najednou zjevil se p ed nimi
trpaslík a pravil k milenc m: „Já jsem
onen arod jník, jen t zaklel.
Radovid všecky výminky vyplnil, a já
od tebe ni eho více po adovati
nemohu;a bycht bylrádošidilaza
man elku dostal. Nyní vol, chceš-li
zde z stati, aneb se zase na zem
vrátit?“ Ale princezn se to od té
chvíle, co se Radovid zase vrátil, pod
zemízalíbilo,aonavolilatamz stati;i
Radovidovisesv tzoškliviltak, eoba
odlou eni od sv ta v zlatém zámku
svorn aspokojen ivibyli,ani sido
smrtisv tskýchrozkošíp áli.
OJozovi
Švec Marek m l dva syny, Jozu a
Janka.Jozabyltakéševcem;alehrdýa
urputnývesvémjednání,nesrovnával
se s nikým a proto jej také nikdo
nemiloval. Janek nebyl ni ím; ale
všecko,covid l,um lhnedud lat,jen
kdy chuti nabyl. Byl dobromyslný,
chytrý,slu ebnýap itomvelmihezký
chasník, jen e se necht l ni emu
po ádnému u it, a proto mu bratr,
kterýhovnenávistim l,hloupýJanek
íkal. Otec ale navzdor tomu Janka
p eceradšim l.
Jednou ekl Joza k otci: „Milý
tatí ku, já umím sice dost, ale p ece
bych se mohl ješt n emu jinému ve
sv t nau it, nechte m tedy jít do
sv ta.“
„Inu, kdy chceš, nebudu ti
zbra ovat.“ A tak se odebral Joza do
sv ta.
Kdy šelji t etíden,p išelnamez,
tam si sedl, a maje z domova ješt
kousek chleba, za al jísti. Tu se okolo
n hoobsypalytisícemravenc ;všickni
po n m lezli, jako by ho o kousek
prosili.Onjealezlostn sesebesmítal
aanidrobe kujimnedop ál.
„Po kej, po kej, my ti také
nepom em,“ k i ely na n ho ty
p i inlivé zví átka. On si toho ale
nevšimnulašeldále.
T etí den op t p išel na zelenou
louku,atamsedva ertiprali.„Poj a
pomozmi,Jozo,“k i eljedennan ho.
Aleonseobrátila eklmrzut :„Comi
dotebe,promneset ebazabíte,coje
dovás!“
„Jdi,jdi,“k i elizase erti,„všakmy
titakénepom em.“Onsealevícepo
nichneohlídlašeldále.
P išel k jezeru, a tu vid l na kraji
le et velikého kapra, an sebou na
suchu sem tam hází a do vody si
pomocinem e.„Prosímt ,Jozo,hod
m do jezera,“ prosil kapr, kdy k
n mušvecp išel.
„I dejte mi všickni svatý pokoj a
pomoztesika dýsám,“prohodiltento
anechalkapravblát .
„Však já ti také nepomohu,“ k i el
zanímkapr,Onsemualevysmálašel
dále.
Chodildlouhoposv t ,nedostalale
ádné práce a všude se mu zle vedlo.
Muselsetedyzasedom vrátit.
„To jdeš brzy dom , Jozo,“ ekl
Janek, kdy bratra spat il, „a myslím,
emnohonep inášíš!“
„Po kej,“ odsekl tento, „te p jdeš
ty, a uvidíme, o mnoho-li chyt ejší se
vrátíšacosseboup ineseš.“
„I to se ví e p jdu, pro bych
nešel?“ odpov d l Janek opravdov .
Mrzel se na to, e ho Joza za tak
hloupéhodr í,icht ltedydokázat, e
neníbezhlavy,a ekltootci.
„I copak ti to napadlo, Janku,“
podivilsestarýMarek,„ echcešjítdo
sv ta? Z sta rad ji doma a u se
n emu; copak myslíš, e ti budou
jindepe eníptácidohubylítat?“
„To já všecko vím, od bratra si ale
nenechám déle hlupák p ezdívati,“
eklrozhorlenýJanek.
„Inu jdi si, kdy jinak nechceš, ale
jensen emuvesv t nau .“Atakse
milýJaneknacestup ichystal.
Nave er p ed tím dnem, kde m l z
domu jíti, vzal ho Marek za ruku a
vedldosklepa,kterýbyln kolikkrok
za chalupou. Kdy do n ho vešli,
odvalil švec v kout kámen a vytáhl
mali kou lahvi ku, která n jakou
vodou napln na byla. „Vidíš, Janku,“
eklsynovi,„tuhlevodi kujsemdostal
na památku od jednoho velmi
u eného mu e, kterému jsem z
nešt stí pomohl. Je prý pro ka dou
zlou nemoc. Kdo jí patnácte kapek
vyu ívá,hnedseuzdraví.Takmi ekl.
Já jí nepot eboval, a z stala tedy
schována. Tvému bratru jsem ji proto
nedal, pon vad vím, e by ádnému
nepomohl. Tob ji ale sv ím, mo ná
etobudektvémušt stí.Jenjidob e
opatruj.“
Janeksilahvi kuschovalaobašlize
sklepaven.
Druhý den se rozlou il s dobrým
otcem a se zlým bratrem a krá el pak
tou samou cestou jako prve Joza. I
muselp ijítitakénatumez,kded íve
bratrjehosiodpo inul.Sednasinani,
vytáhl z kapsy kousek chleba a za al
jíst. Tu se hned obsypalo okolo n ho
mravenc a erno. „I vy ubohé
zví átka,máteasihlad? ádnývámtu
nicnedá;po kejte,jávámdám,cosám
mám.“ Tu jim celý kus chleba na
drobe ky rozd lil a po zemi nasypal.
Mravenci chudinky sbírali a jedli.
Janeksinatochvilkuposed lapakse
ubíraldále.
„A budeš n co pot ebovat,
pom emti,“k i elizanímmravenci.
„Vy mn toho asi pom ete,
ubo átka,“pomyslilsiJanek.
Druhý den p išel na zelenou louku.
Tu vid l dva erty spolu se prát. „To
jsou blázni, jak se rvou,“ pravil,
„musímjerozehnat.“Ihnedsedonich
pustilaskute n jesmí il.
„Kdy budeš, Janku, od nás n co
pot ebovat, jen p ij , my ti v dy
pom em,“ ekli erti,kdy odcházeli.
„V dy jedob e,“odpov d lJaneka
šelsvoucestou.
T etí den p išel k jezeru. Tu vid l,
jaksevelikánskýkaprvblát házíaz
n hosinijakdovodypomocinem e.
„Ty bys chudá ku se tady utloukl,“
ekldobromyslnýJanek,apojavkapra
zbláta,dojezerahospustil.„Tak,te
sipohovíš.“
„Kdykoli co ode mne pot ebovati
budeš, jen na mne zavolej,“ ekl kapr,
hlavi kuzvodypovystr iv.
„Dob e, dob e; v dy já to rád
ud lal.“
Od jezera p išel p ímo do jednoho
velikého m sta. Kdy vešel do
hospody,ptalse,conového?
„Nic jiného, ne li e s naší
princeznoujepo ádh ah e.“
„Copakjenemocna?“ptalseJanek.
„Musítebýtzciziny, etonevíte;ji
tomukoliklet,ate jejíh ,anikdojí
pomoci nem e, a král oznámil, e
ten, kdo ji uzdraví, od n ho za
man elkujidostane.“
„Je-lipakhezká?“
„To si myslím,“ ekl hospodský,
„jakoobrázek,t ebanemocná;jedinká
jejíchybaje, ejehrdá.“
„To se napraví,“ pomyslil si Janek.
Zaplatil hospodskému a šel ku králi.
Kdy k n mu p išel a za léka e se
ohlásit dal, byl hned p edvolán a s
radostí od krále uvítán. Tu prosil, by
jej k princezn dovedl, co král s
ochotnostíu inil.Janeksejínavšecko
ptal, jako b hvíjak u ený doktor;
všecko ale jen proto, by s ní mluviti
mohl, neb se mu náramn zalíbila;
potomvytáhllahvi kuadaljín kolik
kapek zázra né vody. Kdy odcházel,
p islíbil, e druhý den zase p ijde
podívatse,jakýou inektykapkymíti
budou.Nespalalestrachemcelounoc,
obávaje se, aby nebylo nemocné ješt
h e.
Druhýdenbylji asn ránoukrále
anemálosezaradoval,kdy uslyšel, e
je princezn mnohem lépe. Hned jí
ostatní do patnácti chybící kapky dal.
T etídenbylaprinceznazdrávaajeho
nev stou. On m l velikou radost, ona
však nikoli: nebo se jí Janek hrub
nelíbil. Byl sice hezký chasník, to
musel ka dý íci, ale v tom ošum lém
šatu vypadal p ece proti ní tuze
sprost .Ktomup išloješt , esepráv
v tom samém obleku s ní zasnoubiti
cht l, co tu hrdou dámu bolestn
urazilo.Ale co d lat; otec to cht l mít
a dcera vid la, e se musí svému
osudupoddat.Ud lalasialevýminky,
myslíc, e n jak s chytrou enichovi
uklouzne. eklatedyJankovi, esiho
d íve nevezme, dokud t i v ci, které
onaodn ho ádatbude,nevyplní.–Z
lásky k ní co by byl Janek neud lal?
Slib:1jítedyvšecko.Tumurozkázala:
echcezmo eperlu,aletakvelkoua
krásnou, jaké posud na sv t nikdo
nemá.Zasedmdníasedmnocícht la
ji míti. Tu bylo s Jankem zle. „Jakpak
bych se mohl do hlubiny mo ské
pustit jako ryba?“ pomyslil si, ale
vtom si vzpomn l na kapra. „V dy
mn p islíbil, e mi pom e, a budu
od n ho n eho pot ebovat; p jdu,
tedykn mu.“
Rozlou il se s nev stou a s králem,
který dceru plísnil, Zle se svým
dobrodincem takové hry provádí, ale
on mu to sám vymlouval, ka, e to
všecko rád u iní. V duchu si však
umínil, esenamilencepomstí.Nato
odešelkjezeru.
Cestu v d l dob e, a tak tam lehko
p išel. Sedl si na pokraj a hled l na
istou hladinu jezerní. Tisíc rybi ek v
n m plavalo, ale velikého kapra
nevid latakénev d l,jakmánan ho
zavolat. „I a je to jak chce,“ pomyslil
si a za al volati: „Kap í ku, kap í ku,
já jsem to, abys vyplnil, cos mi
p ipov d l.“
A sotva jeho hlas dozn l, za alo se
jezerovdálilehcevinitiatišep iploul
král jeho s tisícerými rybami, svými
dvo eníny.
„Co ádáš, dobrý Janku?“ ptal se
kapr.
TumuJaneksvou ádostp ednesl.
„O to není zle, já ti hned pomohu,
jen zde chvilku po kej.“ Nato zmizel.
Netrvalotodlouho,kaprop ttaktiše
jak odploul, zase p iploul, jako by byl
pro vyra ení po jezeru vesloval. Kdy
p išel a k Jankovi, vyvrhl krásnou
perlu k jeho nohoum, ka: „Zde máš
nejkrásn jší a nejv tší perlu, která na
hlubin mo ské le ela. Vezmi ji a
dones princezn ,“ a pak se svou
dru inouzasepodvodouzmizel.
Janek s radostí klenot vzal a k
domovuseobrátil.Šeldneminocí,by
se jen v ur itý as vrátil, co se mu
také pošt stilo. Na cest si ale n co
vymyslil, ím by hrdou milenku
potrestal. Znal bylinu, která zelen
barvila, ale zase lehko set íti se dala.
Tu si v lese vyhledal, a rozet ev ji,
vlasynísinamazal.
Sedmý den ráno, kdy šel s
po ádaným klenotem k princezn ,
myslil ka dý, kdo jej potkal a neznal,
e je to vodník. A co se teprv
princezna lekla, kdy spat ila
zelenovlasého enicha, an jí perlu
p ináší!
„Kdo pak ti tak ohavn vlasy
obarvil?“ptalaseJanka.
„Tomn ud lalyvodnípanny,kdy
jsem jim z mo e klenot kradl. Ale to
nicned lá,protosetibudup ecelíbit,
v dy jsemu inil,cojsisamacht la.“
Nelíbil-li se jí d íve, nelíbil se jí te
docela, pro e si po ád vymýšlela,
kam by ho po druhé poslala, by jí
p inésti nemohl, co by cht la, a ona
jeho zprošt na byla. Kone n si
vymyslila, e ho pošle do pekla,
netušíc, etammádobréhoznámého.
„Nyní,“ ekla Jankovi, „p ineseš mi
z pekla zlatou r i, ale musí být tak
krásnájakonejkrásn jšísamorostlá.“
To byla zase t ká úloha pro Janka,
ale na št stí vzpomn l si na erty,
kterým naloucepomohlksmí ení.
Králsezasetuzenadcerurozzlobil,
e ubohého enicha tak trýzní a sama
sebe hyzdí. Ale Janek mu to všecko
zasevymluvil.
Druhý den odešel, by se mohl za
sedmdníanocízpeklavrátit.Nejh e
bylo, enev d lkudytam.Šeltedyna
louku, kde se erti prali; kdy tam
p išel, dal se tou cestou, kterou je
tenkráte odcházet vid l. Kdy šel celý
denacelounoc,p išelvelkýmlesemk
jednomu vrchu a tam vid l elezné
dvé e.Klepalnan ,dlouhoale ádný
nešel otvírat; kone n se n kdo ptal,
kdo to klepá a co kdo v pekle hledá?
Tu byl Janek rád, e je na konci své
cesty, a hned se prohlásil, kdo je. Za
chvilkup išel ertaotev elmudvé e,
i poznal Janka a Janek erta. ekl mu
hned, pro p išel, a ert mu s
ochotností r i p islíbil. „Musíš jen
trochu po kat, Janku, a p inesu od
panaLuciferaklí eodpokladnice,pak
sim ešvybrat,cobudešchtít.“
TobyloJankovivhod.Zachvilkuse
ert s klí em p irachotil a vedl Janka
do pokladnice. Museli kolikerými
dve mi krá et, ne tam p išli. Ale jak
poslední dvé e otev el, z stal Janek
jako oslepen. Tu bylo v kádích zlata,
st íbra a jiných klenot taková síla, e
kdyby se klenoty z pokladnic celého
sv ta na jedno místo snesly, tolik by
jich nebylo jako v té Luciferov
pokladnici. Janek byl tak omámen, e
ani nev d l, co má vzít, a tam mezi
jinými vzácnostmi také zlatou r i
uvid l. Tu si teprv vzpomn l, co má
p inést.Vybralsitedytur i,kní mu
ert ješt všelijaké jiné skvostnosti na
památku p idal. Nato s tím Janek z
pekla pospíchal, by v as doma byl, a
také vskutku š astn sedmou noc
dom sedostal.
Tusiud lal ernoumasti kuaráno,
kdy m ljítsr íknev st ,pot elsiní
tvá e. Princezna leknutím vyk ikla,
kdy Janka spat ila, neb myslila, e
sám ertpronijde.Onjivšakupokojil
a zlatou r i podal. M la ovšem z
toho klenotu radost, ale p ece ješt
v tší starost, e si ji bude muset
erného enichavzít.
„Jakpak jste p išel k té erné tvá i?“
ptalasemalomysln princeznaJanka.
„Kdy jsem z pekla r i odnášel,
pustili se erti za mnou, aby mn ji
vzali, ale já jsem jim p ece tak rychle
uklouzl, e ádnémocikemn nem li.
Zlostí tedy nadchnuli tvá mou
pekelným dechem, a ta mi zlým
pov t ím celá z ernala. Z toho si ale
pranicned lámv da, emnetímradši
mítibudeš.“
KráltuJankasrde n litovalap ísn
dce i zakázal, aby enicha nikam ji
neposílala a do nebezpe enství
neuvád la.
Ta ale m la pro n j ji n co jiného
p ichystáno. Nave er p inesly Jankovi
princezniny slu ebnice pytel popele a
pytelmáku,vysypalytonapodlahuv
jeho sv tnici a dohromady smíchaly.
Pak p išla k n mu sama nev sta a
p ikázala, by to do rána zase ist ,
ka dézvláš ,dopytlep ebral,chce-li,
abysihovzala.
Kdy odešla,nev d lsiJanek ádné
rady. To bylo pravé ukrutenství!
Jakpak to mohl do rána p ebrat? I
vzpomn lsinamravene ky.Alejakse
knimdostati,v dy todoránamábýt
p ebráno. Jak se tak smutn na tu
míchanicidívá,vidí, esetopohybuje,
evtomn cob há.Díváseblí e,atu
vidítisícemravenc .
„I vy dobré zví átka, jakpak jste m
slyšely?“
„V dy jsme ti povídaly, e máš jen
zavolat, e ti p ijdem na pomoc.“ A
tak ti pracovití d lníci snášeli mák z
popele na jednu hromádku; a kdy se
schylovalokránu,bylahohromada,a
ráno plný pytel a istého popele té
tolik. Janek jim tisíckrát pod koval a
onizaseutíkalinamez.
asné ráno byla princezna u Janka,
by se podívala, daleko-li je s
p ebíráním.Jakaleu asla,kdy všecko
p ebránovid la!Ji nebylopomoci,to
v d la, a proto se také déle
nezdráhala.
Otec s radostí hned všecko k svatb
chystatiporu il,nebo m lasehlu n
a skvostn slaviti. Janek však nebyl
docelapot šen;v d l, ehoprincezna
nemiluje,atojejtuzemrzelo.Snadby
se jí byl zalíbil, kdyby se byl p ece
po ádn p istrojil, k tomu ale nem l
chuti, cht je marnost a hrdost její
potrestati.Iz stalp isvéhlav .
Denp edsvatboušelknev st a ekl
jí: „Já ti, drahá nev sto, mnoho k v li
ud lal,baa p ílišmnoho;asnadbych
se ti byl p ece zalíbil v p edešlé
postav své, ale te ti to sám za zlé
nemám, e mne ráda nemáš, neb
vidím, e jsem p íliš škaredý; stalo se
ale, jak jsem ekl, všecko jen tob k
v li.Nyníaleitymn takén cokv li
ud lej. Neslušelo by to, kdybych se já
v t chto šatech krásn a skvostn
p istrojené
královské
nev st
zasliboval; proto se i ty zejt ejšího
dneustrojdosprostésukn bezevšeho
šperku. Mo ná, e se bohové udob í,
kte í t snad za tvou hrdost mou
zpotvo enoutvá nostípotrestali.“
Princezna, kdy si jeho slova
rozvá ila, vid la, e má pravdu, e
v dy hrdá byla a obzvlášt nebohému
enichovi k ivdu d lala. Nemohla mu
jeho skromnou, jí však dosti mrzutou
prosbuodep íti.Spokojenavsrdcisní
smí enodešelJanekodní.
Druhý den byla svatba; všecko bylo
skvostnéap kné;jen enichanev sta
vypadali jako ebráci; enich ve svém
oškubaném šat , s rozcuchanou,
zelenou hlavou a s ernou tvá í;
nev stavesprostéšedivésuknici,jako
chudá d ve ka. Ka dý jí to p ál, e za
svouhrdosttrestudošla.
P i stole bylo ale dobrosrde nému
Janku p ece krušno, kdy nev stu tak
smutn vedlesebesed tivid l.Cht lji
ovšemješt trochupoškádliti,jejílítost
ho ale udob ila; a také by byl rád
laskavé oko u nev sty vid l. Šel tedy
do svého obydlí a dal si p inést šaty,
které mu král k svatb poslal. Kdy si
vlasy a tvá o istil a nádherný šat
oblékl, byl tak hezký, e se mohla
ka dá princezna, by sebehez í byla,
do n ho zamilovati. P istrojen šel k
princezn , která ve svém pokoji
sed la.Ipodivilase,odkudtakkrásný
mladíkkníp ichází,acht lasehoji
ptát,kdojeacouníchce;aleslovojí
na rtech vázlo, kdy Jek mluviti za al
a ona v n m svého zelenovlasého
enicha poznala. Musela se na ádost
svého man ela té ve svatební šat
p istrojit a oba šli pak spolu do
hodovnísín .
S plesem a radostí vítali hosté
krásný párek. Nato trvaly radovánky
celých osm dní. Po osmi dnech jel
mladý král pro svého otce. Starému
Markovi práce z rukou vypadla, kdy
se tvero koní a nádherný v z, v
n m to zlatem p iod ný pán sed l, u
jeho charouzny zastavil. Ale radostí
ztrnul,kdy pánvysko il,dosedni ky
vstoupil, starému Markovi okolo krku
padl a on v n m svého milého Janka
poznal. Tu p išel také bratr, který ani
svým o ím v it necht l, e by to
hloupý Janek byl. Za n kolik dní se
nav dyschaloupkouzaserozlou ilas
otcem i bratrem do své zem odejel.
Kdy starý král um el, stal se Janek
plnomocným pánem v zemi té a
panoval dlouhá léta v lásce a bázni
bo í.
Olabuti
Vjednézemipanovalkrál,kterým l
velmi sli ného a dobrého syna; jej
nade všecko miloval; tím více ale
nenávid lahokrálovna,jehomacecha.
Ona nem la sice ádných vlastních
d tí, pro které by mu snad byla
p ednost závid la; ona jej toliko proto
nenávid la, e sama panovat cht la, v
em jí on jedinou byl p eká kou,
pon vad otec pro velikou lásku svou
v brzkém ase vládu mu odevzdati
cht l. K tomu však necht la ona
dokoncep ivoliti.V d la dob e, eby
jí ani lest, ani jakákoli chytrost, v
které toukrálevelmizb hlábyla,nic
nepomohla, hledala tedy pomoci v
jiném prost edku, který byl mnohem
hrozn jší; její erné srdce bylo ale
všehoschopno.
N kolik mil od hlavního m sta
bydlela v lese stará arod jnice, která
daleko široko pro své áry a tajné
um ní rozhlášená byla. K ní se
královnauchýlila.
P estrojena šla do lesa, v kterém
stará bydlela. Kdy p išla a na
vykázané místo, spat ila jeskyni, u
jejího vchodudvadracihlídali.Tijak
královnuspat ili,hnedzetlamazo í
ohe na ni sršeli, ona se toho ale
nelekla a silným hlasem na starou do
jeskyn volala. Za malou chvíli vyšla
tatoazanídv ko ky,dv sovyajiné
podivné
netvory.
„Co
ádáš,
královno?“ptalasejí arod jnice.
Královna podivíc se, e ji ena
poznala, ekla k ní: „Velmi mnoho
slyšela jsem o tob i o tvém um ní, a
protobychrádaopomoct prosilave
v ci, na které mi mnoho zále í a za
kteroubychtikrálovskyodm nila.“
„Jestli to, co ádáš, stojí v mé moci,
chci ti být po v li,“ odpov d la stará,
slíbené odm ny nemohouc se ani
do kati.
„Poznala jsem,“ pravila královna,
„ e máš nejtajn jších v cí známost, a
protoskorozbyte nébylobypovídati
tob , e mám syna neoby ejné krásy,
kterého nenávidím a jeho bych se
ráda zprostila, proto e mi cestu k
tr nu zamezuje. Jestli tob mo no
prom niti jej v jakékoli zví e a ode
dvora vypudit, dám ti, co sama chtíti
budeš.“
„Tot arcit káv c,“odpov d lapo
dlouhémrozmejšlení arod jnice,„ale
pokusím se o to. Zejtra o polednách
p ijduktvémudvoru.“
Spokojena slovy t mito odešla
královna z lesa. Druhý den v poledne
p išla arod jnice všem ostatním
neviditelná ke královn , která v
komnat plna netrp livosti ekala.
arod jná ena, podpírajíc se o
hadovit to enouh l,promluvilakní:
„P edevším musím míti od prince
n kolikvlas .“
„To bude ovšem v c t ká,“ pravila
královna,procházejícsevmyšlénkách
po komnat ; za chvilku ale odešla do
zahrady, kde se princ poledního asu
oby ejn zdr ovalakdenáhodoutaké
tenkrátepodstromemlíb spal.Jakho
spat ila, byla ráda, e tak brzy a tak
lehkokvlas mp ijde.Ib elatostaré
pov d t, která bez meškání spícímu
princovi ostrými n kami opatrn
n kolikvlas ust ihla.
Bylt aleprinctentakkrásný, ehoi
tomu zatvrzelému srdci arod jnému
líto bylo; pro e umínila si, e ho
nechce na v ky zkazit, jak královna
byla na ídila. Kdy op t do zámku
p išla,uzav elasevjednompokojiatu
árysvéprovád la.Princspalpokojn .
Izdálosemu, esekn mublí ístará
škaredá ena, která ernou holí se ho
dotýkajícpraví:„Prom sevkrásnou
bílou labu , s citem však lov ím;
zp vtv jbu taklíbezný, ekdotebe
uslyší,ka dýsit zamiluje.Získáš-lisi
v té podob srdce nejkrásn jší
princezny, aby tob k v li mocným
princem pohrdla a tebe za man ela
pojala, budeš vysvobozen, ta však, je
p í inoujesttvéhozaklení,vtuchvíli
veškaredéhopavoukaseprom ní.
Pod šen tímto ukrutným snem,
mnulsiprinco i,abyzespaníprocitl;
co kdy se mu poda ilo, lekl se
náramn , nebo vid l, e je v labu
prom n na epojezeruplyne.Ipo al
na íkat zp vem tak bolestným, e se
všickni z celého zámku sb hli a tu
labu poslouchali. Sám král p išel a
slyšel s bolným citem zp v ten labutí.
Ubohý nem l ani zdání, e je to jeho
vlastnímilovanýsyn.
Zaklený princ lou il se s ot inou a
plavaldále;nev d l ,kammájít,ani
cht l v domovu z stat. Král se zatím
shán l po synovi, avšak nadarmo;
nikde ho nenalezl. I byl ná ek a plá
pocelémkrálovství.Umínilsob tedy
král, eseoptástaré arod jnice,zdali
by ona v d la, kam jeho syn se pod l.
Tato mu pov d la pravdu, a koli
ne ekla, e ona a královna jsou toho
p í inou. I na íkal král a smutek ani
odlo iti necht l, dokud by syn
vysvobozennebyl.
Tento plaval po ád dále a dále, a
p išelzjezeradoveliké eky,kdevid l
mnoho, p emnoho pták , kte í si
povídali, kde byli a co vid li; tu si
vzpomn l, e mu baba ekla, najde-li
princeznu, která si ho zamiluje a za
man elavezme, ebudevysvobozen.I
umínil si hledati pannu, která by
nejkrásn jšíbylanacelémsv t .
P imísil se tedy mezi ptáky a
vyptával se jich, zdali by n který z
nich o takové princezn v d l. Ale
ádný mu zprávu jistou dáti nemohl.
V d li sice o krásných princeznách,
ale ádná z nich nebyla by mohla
nejkrásn jšíslouti.Plavaltedydále,a
p išel k mo i, kde mno ství
vlaš ovi eklítalo.Iptalsejedné,zdali
byonaotakovépann v d la?
„Slyšela jsem o jedné pann ,“
zašt betala tato, „která je nejkrásn jší
na celém sv t , ale nevím, kde se
zdr uje.“
„To já ti povím, a chceš-li, také t
tam dovedu,“ zavrkal divoký holub,
jen poslední slova jejich zaslechl. „Já
vímotékrásnéprincezn ,bývámtam
n kdy a v dy z její ruky nejlepších
jídel dostávám. Jsi-li spokojen, uká u
tiknícestu.“
Labu byla radosti plna, e se
dov d la o pann , která by ji
vysvobodit mohla. Sivý holoubek se
do pov t í vznesl a s labutí v dáli
odlet l. Dlouho let li, d íve ne onu
zem, kde ta krásná princezna s otcem
p ebývala,uhlídali.
Jednoho dne zrána ale holoubek
radostík ídlomazat epal,kdy zámek
královskýspat il.„Zdejetotedyatam
v té zahrad je rybník, kde se vodní
ptactvo zdr uje, a na t ch krásných
stromech zase my si poletujem;
odpoledne p ijde princezna a p inese
nám.. b lounkých rukou hojnost
potravy. Spus me se tedy do té
zahradyatamjio ekávejme.“
Jak ekl,taku inil.Kdy pohladin
krystalového rybníku královská labu
plavala, po ala zpívat. Dcera králova,
jmenem Lída, dívala se práv z okna.
„Co to za lib bolestný hlas?“ pravila
sama k sob , „kdo to tak p ekrásn
zpívá?“
Tu p ilítl k oknu holoubek a
zaklubalzamyšlenépann narameno.
„Hle ,hle ,kdepaktyjsisetuzase
vzal? Chce se ti jíst?“ I podávala mu
jídlo, holub ale poletoval dál a dále a
vábil princeznu za sebou po zahrad ,
a k rybníku p išla. „Ach tot
p ekrásná labu ,“ vzk ikla, a na
holoubkazapomenuvši,klabutib ela
a sladké zrna jí podávala. Princ u asl
nadkrásouté enyacítil,jakmusrdce
pod sn hobílým pe ím bije. Nebyl
arcinatakovoustravuzvyklý,alezjejí
rukybylbyvšeckovzal.
„Zpívej, krásná labuti, ješt jednou
zazpívej,“prosilaLída.
I nedala se k tomu dlouho pobízet.
P ív tiv své krásné oko k ní
pozdvihši, po ala tak líbezn p ti, e
Líd divn okolosrdcebylo.Nemohla
ani uv it, e by to hlas pta í byl. Tu
p išel i sám král a té se tomu
krásnému zp vu podivil. Od té chvíle
princeznanejrad jiurybníkasedalaa
s labutí se bavila, a ta rozumná a
zamilovaná labu se také nikomu
jinému hladit nedala ne li jí a také
ádnému nezazpívala ne li jí.A kdy
z vody ven vyšla a princezn k
nohoum, ba i na klín le ela,
erveným zobákem její bílé ruce a
r ová ústa líbajíc, p ála si Lída, aby
labutínebyla.
Dlouhý as ji trávil princ na
krásném ostrov . Tu p išla jednoho
dne Lída k n mu a po ala si tuze
na íkat. „Zpívej, drahá, zpívej, by si
ten bol ze srdce mého zahnala; ach
pomyslijen,mámsivzítprince,jeho
milovatnemohu!“
Tuseuleklprincveliceavtesklivém
zp vu sv j bol pronášel. Nedlouho za
Lídou p išel její enich, krásný to a
bohatýprinc.Jakmilejejzaklenálabu
spat ila, za ala tak divn a zoufale
k i eti, e tento si uši zacpav ihned
utéci musel. Lída jí však srde n
pod kovala.
U ve er sed la princezna u okna a
rozmejšlela, jak by se nemilého
enicha zprostila; neb druhý den ji
m la s ním bu to zasnoubena, aneb
nav dy otcovského domu zbavena
býti. Tu ji vytrhl z jejího rozmejšlení
sivý holoubek silným do ramena
klubnutím.
„Játidámdobrouradu,“pravilkní,
„zejtra zvol bílou tvou labu za
man ela, ud láš dob e a vysvobodíš
krásnéhoprince.“Natoulet l.
Princeznanemohlaseanizpodivení
vybrati. Tu slyšela zase bolestný zp v
labutí a pocítila v srdci svém, e to
nem e pouhý nerozumný pták býti.
Upokojenaulehlanalo e.
Labuti však plavala a na íkala celou
noc; nebo p išla doba, kde se její
vysvobození rozsouditi m lo. Zvolí-li
princezna prince, umínila sob , e
smrtízahyne,jeliko bezníavtakové
podob byl jí ivot hrozný. Jak se
rozednívalo, nastal velký shon a hluk
po celém zámku, hosté p ijí d li a
všude se p ípravy k zasnoubení
strojily.Jenprinceznanatonemyslila.
Kdy se p iblí ila hodina a ona ji v
bílémšatudrahýmikamenyaperlami
ozdobena a p ichystána ekala, p išel
otec a enich, té v samém zlat a
st íb e ustrojený, pro ni, aby ji do
velkésín vedli.„Nikolizde,“pravila,
kdy tamp išli,„krybníkupoj te,tam
vámrozsudeksv jvyjevím.“
Šli tedy do zahrady a k rybníku.
Uleklaselabu amyslila, eseji Lída
s ní rozlou iti p ichází. Tato však
pravila: „Nemohu si, ot e, vzíti
enicha, kterého jsi mi ustanovil, a
rad jiseodtebeodlou ím,budeš-lina
svém státi; dovol ale, bych do svého
zajetí tuto labu vzíti a s ní se
zasnoubitism la.“
Král ji myslil, e dcera rozumu
pozbyla. Ta však zp vce k sob
zavolala a do náru í ho tiskla. „Ty jsi
m j enichanastávajícíman el.“
Sotva to do ekla, p ivinul ji k srdci
krásný jinoch a místo erveného
labutina zobáku líbaly ji r ové jeho
rety.Všickniustrnuli;Lídavšakvsrdci
vroucn holoubku za dobrou radu
d kovala.Kdy seprinczjejíhonáru í
vyvinul, p istoupil ku králi a všecko
mu ekl, jak se to s ním stalo. Král
tomu však v iti necht l; ale kdy
dcera prositi po ala a princ se sám v
rukojemství dával, cht l-li by král k
jehootciposlati,tukone n svolil.
Odbytý enich nemeškal déle, ale
hnedodejel.
Zasnoubení milenc slavilo se
hlu n a skvostn . V noci, kdy princ
do své lo nice p išel, vid l holoubka
na okn sed t. „Ty dobrý ptá ku,“
pravil k n mu princ, „tob jedin za
všecko d kuji, pov z mi, kdo jsi, vím,
e nejsi všední pták, a rád bych se ti
odslou il.“
„Já jsem byl u tvého d de ka ve
slu b ,“ eklholoubek,„akdy um el,
p išel jsem k jednomu arod jníku,
kterýmn svoudceruzaman elkudal
aum nítomunau il.Nemohljsemna
tv j rod zapomenout, a proto jsem po
jeho smrti aspo blí e m sta, kde tv j
otecp ebývá,seusadil.Vídávaljsemt
asto a mnoho nešt stí od tebe
odvrátil. Poslední však jsem nemohl
odstranit, proto e to v mé moci
nebylo. Kdy však stará arod jnice
tvou krásou obm k ena výminku p i
tvém zaklení u inila, p edsevzal jsem
si, e ji vyplním, co se mi také
pošt stilo. Tvá matka se v pavouka
prom nila, a jakmile tebe na tr n
uhlídá,zlostípukne.Otcejsemovšem
zpravil,aji jenacest tob vst íc.Bu
š astný a vzpome si n kdy na mne.
Nemám ádného a o samot dlouho
iv nebudu, a proto odm ny
ne ádám.“ D íve ne se princ
vzpamatovati mohl, byl staroušek
pry .
Druhý den se mladí man elé s
otcemrozlou iliajelikotciprincovu.
Vpoloucest sesnímsetkali;ivítalis
velkou radostí syna i dceru. Kdy
p ijeli dom , byl princ hned za krále
zvolen.Jakholoubek ekl,taksestalo;
v pokoji královny nebylo po zm n
princov nikohovid tine liškaredého
pavouka, který se p i zvolení nového
krále rozpukl. Mladý král poslal
slavnéposelstvíprootceman el ina,a
kdy p ijel,hlu néaradostnéhodyse
slavily, p i em král na ídil, e se v
celé jeho zemi ádný holub zabíti
nesmí, na v nou památku jeho
vysvobození.Vkrálovskémrybníkuse
mnoho a mnoho labutí na památku
chovalo, které královna sama
krmívala; ale ádná neum la tak
krásn zpívatijakotenzaklenýprinc.
JakJaromilkšt stíp išel
P ed dávnými a dávnými asy stála
v malém údolí skromná chaloupka, v
ní bydleluhlí se enouasedmiletým
syná kem. Od bo ího rána a do
samého ve era pálil v lese uhlí, které
pak, kdy ho m l hodnou zásobu, po
d dinách rozvá el. To bylo jeho
ivobytí. ena zatím doma p edla a
malý Jaromil (tak se jmenoval jejich
syn)páslskorocelýdenn kolikkoza
ovcí po lesnatých vrchách, jimi údolí
kolem dokola ohra eno bylo. Uhlí ka
nebylaJaromilovavlastnímatka,tuon
ji vn némstá íztratil;aleotecjeho
prýjenjemukv lidruhou enupojal,
která však ubohému dít ti pravou
macechou byla. On se nem l nikdy
dob e, le kdy nastala zima, a otec
nemoha pálit, doma z stati musel.
Po alovat si otci nesm l, nebo kdy
jej macecha vybila, po ka dé mu
íkávala: „Povíš-li to, kluku, tátovi,
dostaneš zejtra ješt víc!“ Chudák
ml el, ale navzdor tomu p ece
málokterýdenbitíušel.
Proto byl také nejveselejší, kdy
ráno kousek suchého chleba do kapsy
str il a ovce na pastvu hnáti sm l.
P ijda s nimi a na tu nou lu inu,
nechal je voln se pást a sám bloudil
po lese. Tam mu bylo jako ptáku v
pov t í; bu to zpíval s ním o závod,
ezal z proutk píš alky, anebo sbíral
chutné jahody, aby m l p íkusek k
suchému chlebu; jeho nejmilejší
vyra ení ale bylo hledat kvítka.
Nebylo mu za t ko vylézti pro n na
vrcholskály,anebosp íkréhovrchuv
dolinu se pustit. Ty nejkrásn jší ale se
zemívyryladosvézahrádkyp esadil,
kterou si u paty jednoho vršku ze
samých lesních kvítk ud lal. Z
pot ku, který se jako st ibrošedá
pentle zeleným údolím vinul, si je
zalíval,unichnejv tší ástdnetrávila
N, jejich rozmanitosti nalézal jediné
pot šení svoje. S nimi hovo il, jim si
po aloval a s nimi se t šíval; bylo mu
v dy, jako by n né hlavinky k n mu
klonily a jemu odpovídaly. Bohá i,
kte í astokráte za drahý peníz
vyhlášené kv tiny z ciziny si p ivézti
dávají,sklenédomypron stavíalidi
k tomu draze platí, trápívají se
nedo kavostívednevnocia kjejich
úplnémuvýkv tu,abykone n vid li,
coby astokrásn jivevlastinamezích
byli našli. A p ece nemohou v tší
radost nad takovými kv tinami míti,
jako m l Jaromil, kdy jedno z jeho
kvítk nové poup dostalo. Kolem
okolozahradym lud lanýhustýplot
znízkýchstromk ;vprost edkubyloz
drnu sedátko pro jeho pohodlí. K
ve eru vzal píš alku a zapískal na své
stádo. Tu se p ihnaly kozy a ovce k
známému místu a postavily se okolo
plotu.Kozat elamlsnoubraduoplot,
ovce zase up ímným okem d v rn
nahoru pohlí ela, ale ádná se
neosm lila do zahrádky k svému
pastý i vkro it, dokud z ní nevyšel;
pak se okolo n ho obsypaly a tiše za
nímkchaloupcekrá ely.
Takový ivot vedl Jaromil v lét .
Kdy ale zem sv j kv toucí šat
svlékla,zpívaliJaromilpoh ebnípíse
svým kv tinám, a kdy poslední
pochoval,zakryllistímachvojemhrob
její, pak nastaly pro n ho smutné
doby; musel doma sed t a matce neb
otcivdomácíprácipomáhat.Tenkráte
nevládla ješt sv tem móda, lidé sami
na šat p edli, sami si ho také utkali a
ušili. To byla jejich zimní práce, kdy
venkucod latnem li.Aproto musil
Jaromilpomáhatbu matcesoukat,ba
asto i p íst, aneb musil pro otce z
tvrdék eškorn šít.
Ve er, kdy bylo po práci, sedli
okolo krbu, a tu jim starý uhlí
vypravoval všelijaké p íb hy, aneb
n co z as , kdy ve m st slou íval.
Jednoukdy takétaksed li, ekluhlí
k Jaromilu: „Ale hochu, ty rosteš jako
d íví v lese, a my jsme si ješt ani
nerozmyslili, co z tebe p ece má být;
ni emu se neu íš, jen po lese s t mi
ovcemi chodíš a ty léta tak protouláš;
to nejde, eno, já ho musím n kam
zavést,abyzn hop ecen cobylo.“
„Všakonojenan jješt asudost,“
odpov d lauhlí ka.
„Tosetob zdá,jáaletaknemyslím.
Poslechni, Jaromile, ímpak bys cht l
být?“
„Jábychnejrad jibylzahradníkem.“
„To není hole ku nic, tím si chleba
nevyd láš; vzpome si na n co
jiného.“
„Jájinaknechci.“
„Pro ?“tázalseotec.
„Proto e m to net ší celý den v
sednicizav enbýtau emeslased t;já
jsem nejrad ji venku na zdravém
pov t í.“
„Bu tedy uhlí em, aspo ti to více
vynese, a budeš také na zdravém
pov t í.“
„Ne, ne, táto, vy ty krásné stromy
porá íte, pálíte, a já je chci p stit a
rozmno ovat.“
„Tybloude,u ehobyspakseoh ál,
kdybychomnepálilid íví?“
„V dy máte v lese dost starých
pa ez a špatných strom a nemusel
bystetyzdravéstromykazit;kdybych
já byl takhle králem, to by nesm l
nikdo v mých lesích d íví porá et a v
mýchzahradáchkvítítrhat.“
„Proto e jsi hloupý; pak bys teprv
vid l, jak daleko bys p i takovém
po ádkup išel.“
Tak se kon ívaly jejich rozprávky,
kdy seotecJaromilaptával, ímchce
být; dlouho to trvalo, ne li ho otec
p esv d il, e se to všecko ve sv t
takto státi musí; to ale p ece na n m
nevymohl, aby ho strany u ení na
jinou myšlénku byl p ivedl; on z stal
p i svém, e nebude ni ím jiným ne
zahradníkem.
Kone n uhlí
neodpíral, uhlí ka ale íkávala: „Co
bych se s tím klukem zlobil? ím ty
chceš,tímmusíbýt.“
Já ale nechci; aby na m jednou
na íkal,“
byla
v dy
odpov d
dobromyslnéhouhlí e.
Sotva za ali ptáci vzk íšení zem
vesele slavit, sotva se vršiny
zazelenaly, ji pospíchal Jaromil k své
zahrádce.Ale všecky kv tinky, krom
ranní chudobky, m ly o ka zav ena.
Tak chodíval k nim ka dý den, kdy
jentrochupochvílim l,a bylyvšecky
rozkvetly, a on stádo pásaje, celý den
u nich sed ti mohl. Jednoho dne
chodil po lese, zpíval si a koukal po
stromech; tu vidí p ekrásného ptá ka
na jednom stromu sed t. M li
chocholatou hlavi ku jako zlato, b ich
a záda od nejtmav jšího a do
nejsv tlejšíhomodra,k idélkahn dáa
ocásek tmavo ervený. Chvilku se na
n j Jaromil díval jako zjevený. Kdy
ale vid l, e ptá ek v dy ní e a ní e
poletujeakone n isv tvi ekletíapo
zemiposkakuje,myslilsi:„Po kej,te
ho chytnu,“ a honem bere epi ku a
po prstech se krade blí e k n mu, by
hopodnílapnul.Aleptá eknebyltak
hloupý;– epi kapadne–aptá ekletí
dále. Jaromil se ale pustil za ním,
mysle, e ho musí dostat. Ten ale
kousek ulet l a zase sedl, a kdy se k
n muJaromilblí il,vzchopilseazase
kusodlet l,takjakobyschváln hocha
za sebou lákal. Ten byl ji celý
upacht n, ale p ece si pokoje nedal a
neustále ptáka pronásledoval; v
horlivosti si ale nevšimnul, e se ji
hezky daleko od domova vzdálil a e
jevpracizíkrajin .
Kdy hoji kolikhodintakhonil,tu
se mu pták p ed o ima ztratil. Ohlí í
se po n m, ale pták byl ten tam; i tu
teprv vid l, e se zab hl. Chce se
zpátky vrátit, ale tím více bloudí;
najednou se octne v údolí, z n ho
nevíkudykam.Hladovýab hemcelý
unaven sedne na zem a za ne plakat.
„Ach ejsemsedaltakdalekozavést!
Jakpaksete dom dostanu?Co ekne
otecamati ka?“
Vtakovémna íkánízaslechneveselý
zp vnadsebou,ajaksekouká,kdoto,
vidítohosaméhoptákanaskálesed t,
který ho tak daleko odlákal. „Po kej,
šibale, tob to splatím,“ pomyslí si
Jaromil a honem se zem vysko í a
hledákámen,byptákazabil.Aletensi
z toho nic ned lal a ani se nehnul.
Otvíral tmavý zobá ek a tak líbezn
zpíval, e i rozzlobený Jaromil na
mstu zapomn l a zp vce poslouchal.
Najednouumlknaslítldol aveskále
zmizel.
Jaromil,kterýhoanisokanespustil,
vid ldob e,kdeseztratil,ašelblí eke
skále. Tu vidí p ed sebou uzounký
otvor, tak e by se tam velký lov k
sotva byl protáhnouti mohl. Nebyl
bojácný a sm le do skály vlezl. Asi
dvacet krok se tak šoupal a byl zase
venku; ješt krok a z stal jako
omrá ený stát s rukama p ed sebou
sepjatýma. Jak daleko oko vid lo, tak
daleko byla jedna zahrada, jeden ráj;
uprost ed stál zámek ze slonové kosti
drahým kamením um le vykládaný;
okolo sloup , jimi sem tam ozdoben
byl, vinul se b e tan a k zlatému
krovu; na sta kv tin, jakých oko
lidské ani nevid lo, skv lo se na
zeleném
trávníku,
který
jako
aksamitový koberec celou zahradu
pokrýval. Na stromech, které tam
jednak plny ovoce, jednak plny kv t
stály, houpali se všelikobarevní ptáci.
Mezitímvšímalehem ilosemno ství
malinkýchlidí.Mu ícibylivšedivých,
enskévbílýchšatech.
Jaromil nev d l, kam a na se má
d íve koukat; tu p ib hlo k n mu
n kolik malých d v átek a jedna z
nich ekla: „Pro zde stojíš a nejdeš
mezi nás? Poj rad ji a pomoz nám
zalívat tamty kv tiny, budeme potom
stebouhrát.“
Nebyl Jaromil tak nevlídný hoch,
aby se byl tak hezkým d v at m
dvakrát dal pobízet; proto ihned s
nimi šel. Vedly ho po zahrad , a
skoro k samému zámku, kde z
pot ku, který se jako hád travou
plí il,kvítkazalívaly.„Chvilkusnámi
zalívejapaktiuká emeješt krásn jší
kv tinyadámetisladkéhoovoce.“To
se Jaromilovi líbilo. I nabíraly do
malých mušlí vody a lily na kv tiny.
Jaromil jim ale mnoho nepomohl; za
jednosedívalnakvítkyazadruhéna
hezounképanenky,jaksepotráv jen
vznášely,tvá inkyjimho elyao kav
hlav jenhrály.
„Jakpak se jmenuješ?“ ptal se
Jaromil té nejv tší, a mu sotva po
kolenadosahovala.
„Já se jmenuju Narciska; tamhle
moje sestra, ta se jmenuje Lilie a ta
druhá Jacinta;“ tak mu vyjmenovala
p knáNarciskacelou adurozkošných
jmen svých sester. Kdy byly s prací
hotovy, vzala Narciska Jaromila za
ruku a vodila ho po zahrad . „Utrhni
siovoce,jakéchceš,ajez.“
To si nedal Jaromil dvakrát íkat,
nebo cítil ji trochu hladu; natrhal si
chutnéhoovoceadosytasenajedl.
Nebyly tam ale jen ty d v átka, s
kterými chodil, ono jich tam bylo
ka dýchdesetkrok hromada,jen ese
mu zdála Narciska p ece mezi všemi
býti ta nejkrásn jší. Vid l také, e
mu íci sem a tam b hají, n kte í e
jsou v strakatý, jiní jen v šedivý šat
p istrojeni, t ch si ale d v ata
nevšímaly.
„Copakjetozalidi,Narcisko?“ptal
seJaromilsvépr vodkyn .
„Jedni, a sice v tom šedivém šat ,
pracují v kopcích, ti v tom strakatém
zasevzahrad an kte íposluhujítaké
králi,kterýsesvoupaní,našímatkou,
vtomslonovémzámkuz stává.Uvás
naho e prý je ti velcí lidé jmenují
pídimu íci.“
Jaromiljínatoneposv d il,nemoha
se upamatovat, e by o nich kdy byl
slyšel.
„Chceš-li,“ ekla zase švítorná
Narciska,„dovedut kukráli.“
„Pro ne,poj .“
Poslalatedysestrynap edasamašla
s Jaromilem zvolna za nimi. Tyto ji
zatímohlásilyap išlyjimzasenaproti
avedlyjekekráliakrálovn .
Ve velké síni na tr n , který
erveným damaškem, zlatem a
diamanty draze vyšitým pokryt byl,
sed l král pídimu ík s královnou,
p ív tivou a krásnou paní; po obou
stranách sed lo a chodilo mnoho
mladýchpaníapanen.
„Koho to vedeš, má sli ná dcero?“
ekl král k Narcisce, kdy Jaromila k
tr nup ivedla.
„Zabloudil sem jeden ze syn
sv tského
krále
nad
námi,“
odpov d la tato. „Dovol tedy, bych
munaši íšiokázalaakrátký asmezi
námipobýtidop ála.“
„Ty jsi opatrná a moudrá, proto ti
prosbu tvou neodepru; jdi a d lej dle
svélibosti.“
Nato p isko ila Narciska k otci a k
matce,obana elopolíbíc.
„Chovej se tak, jak ti Narciska
poru í, chceš-li zde z stati,“ ekl král
Jaromilovi,kdy sNarciskouodcházel.
Podivil seJaromilkráseanádhe ev
síních; podlahy byly kamením
všelikých barev, na nich koberce
um le utkané le ely, vykládané;
st íbrných nádob, jako i rozli ných
hra ek ze zlata stálo plno na stolích a
ve schránkách, které z drahého d íví
p kn vy ezané byly. Lenošky byly
pota ené erveným damaškem a
zlatým t epením ozdobené. „Ach vy
tu máte krásn jako v nebi,“ ekl
Jaromil k Narcisce; „dovol, bych si do
té jedné lenošky sedl, abych p ece
v d l, jak si páni hovit um jí,“ a
polo iv hlavu na m kký lenoch,
libovalsituvelice.
„Cht l-lipakbysbýtikrálem?“ptala
sehoNarciska.
„To v ím, je to hezká v c, míti
všeho dost a bez starosti iv býti.
Kdybych se stal králem, byl bych ním
jen proto rád, e bych mohl mít
mnoho krásných zahrad, o ostatek
bychsenestaral.”
„To bys byl správným králem. Král
musíocelouzempe ovat,jakooteco
své d ti, a má tedy více starostí ne
kterýkoli jiný lov k; náš král chová
násvšeckyjakosvévlastníd ti, ádný
neplatí více ani mén ; jak mluví se
mnou,takmluvíska dýmpoddaným,
který celý den po kopcích pracuje; co
chce on, to cht jí všickni, a co oni
cht jí,toonrádvyplní.Amyslíš, eto
všeckopat íkráli,cozdevidíš?Nikoli,
onsiktomuv tšíhoprávaneberene
ka dý jiný; zde si m e ka dý tak
pohovitjakoon,tenzámekjepronás
všecky, u jeho stolu jíme všickni. i
myslíš, ebyt tvojipoddanímilovali,
kdyby na tebe pracovat museli a pak
vídali, jak ty jejich pracn vyd lané
peníze v rozkoších prohej íš, a za to
všecko jim sotva k jejich prosbám
milostiv ucha nakloníš? M j milý
hochu,tobyztebebylšpatnýkrál.“
„Nahlí ím,“ ekl Jaromil z lenošky
vstanakNarcisce,kteráp ednímjako
kazatel stála, „ e jsi mnohem
moud ejší ve všem ne já, a chci tebe
poslušen býti; nebudu ovšem nikdy
králem, ale tvé ponau ení si budu
protop ecepamatovat.Te alepoj se
mnou zase do zahrady.“ Kdy tak
mezit mikv tinamiastromychodili,
ptal se Jaromil Narcisky: „Ale pov z
mi p ece, ím to je, e u vás zde ty
kvítky tak krásné jsou a bez
poskvrny?“
„Poslechni, Jaromile,“ odpov d la
pr vodkyn , „s t mito kv tinami a
stromy, co jich zde vidíš, jsme my
srostly; to je náš zákon: vyhyne-li ta
zahrada, vyhyne i naše íše; my se
tedy nestaráme jen o jednotlivé
kv tiny, nýbr o zachování celé
zahrady. Proto opatrujem ka dý
str mek, ka dé kvítko a p stíme a
istímejeodškodnéhohmyzu.Jsou i
také byliny, které se závistn okolo
kv tin plazí, dokonalého vzr stu a
krásného kv tu jim nep ejíce; ty
vypleníme. Máš zde ale také mnoho
kv tin, které, a mén dokonalé jsou
ne li r e a lilie a jiných více, p ece
mezi n také pat í, proto e mají té
dobré vlastnosti, které se ale, opatruj
je jak chceš, p ece neda í; ty jsou
nemocné, a ty máme tamhle
ve.zvláštním odd lení. Jsou ale také
n které p íliš slabé, by se vzh ru
pnuly, jako na p íklad b e tan; ty
vsadíme ke strom m, by m ly
podporu. Jiné zase milují chlad a
vodu; vysa je na slune ní paprsky, a
v okam ení zvadnou; pro ty se vine
zde pot ek. ádnou nezavrhnem,
ka dou chceme zdokonalit, by se
všecky krásou skv ly a naše zahrada
rájemsestala.“
Takto pou ovala Narciska Jaromila
po zahrad s ním chodíc; kdy všecko
prošli, ekla k n mu: „Poj nyní,
povedu t n kam jinam.“ Vzala ho za
ruku a vedla ho cestou, kudy šediv
oble ení pídimu íci chodili. Ze
zahrady šli tmavými chodbami jako
pod zemí, a p išli do jedné sín , kde
mnoho a mnoho takových malých
mu ík se hem ilo; jedni p ebírali
zlaté rudy, ti vybírali zase drahé
kamenynebojejiníješt d lalizezlata
všelijaké krásné hra ky, jakých
Jaromil mnoho v zámku vid l; nejvýš
u stolu sed l starý mu ík a dával
leskné diamanty, granáty a rubíny do
zlatých sk ínek. Mrzut mrštil po
Jaromiloviokem.
Narciska ale k n mu p istoupila a
scvrklé ruce mu pohladivši ekla:
„Nehn vej se, staroušku, král mi
dovolil,bychsemhochap ivedla.“
Na ta slova starce Narcisce dovolil,
by si všecko prohlídli. Kdy celou sí
p ešli a na ty krásné v ci se podívali,
které kolem zdí v p ihrádkách
sestaveny byly, pod kovali starci a šli
ven.
Ztésín vedlaNarciskaJaromilapo
n kolika stupních dol na zelenou
louku.Prost edkemvinulsepotok,na
jeho vinách se zelenovlasé víly
houpaly.Bílépr hlednéroucho,jakoz
pavu inutkané,splývaloa pokolena,
v hlav m ly z vodních lilií v nce.
Maléd v átka,jakandílkové,houpaly
se na korálových stromkách, jiné zase
plavaly o závod v perlových mušlích,
aneb si vespolek hrály. Narciska
sko ilasJaromilemdomalé,z erného
d evap kn ud lanéast íbremum le
vykládané lo ky a zlatým veslem
hravé viny rozhrnovala. Kdy
p iplouli mezi víly, ty hned Narcisku
obstoupilyavítaly.Nejkrásn jšívšakz
nich vkro ila k ní do lo ky. Místo
liliového v nce m la na hlav závoj
perlami vyšitý; bylo vid t, e je paní
naddruhými.„Kdojetenhezkýhoch,
Narcisko?“šeptalavíla.
„Zabloudil do naší zahrady, i líbí se
miachcimu,dokudunász statismí,
naši íšiokázati.“
„Akráltitodovolil?“
„Bez jeho v domí bych to zajisté
bylaneu inila.“„Alepov zmi,krásná
paní, kam ty vody plynou?“ ptal se
Jaromilvíly.
„Znichnapájejísebylinyastromy,“
odpov d la ona, „jimi se zem vaše
zdobí.“
I podivil se Jaromil kráse všeliké.
Lehkonohé víly kolem obskakovaly a
na sli ného hocha se usmívaly,
nejkrásn jšíalepohrou ilasedovody
avokam enízasevyploulaaJaromilu
perlovou mušli podala s t mi slovy:
„Tu mušli schovej si ode mne na
památku. Kdyby se stalo, e bys
pomoci mé pot eboval, rozloupni
mušli a perlu ho na zem, tím m
m eš
p ivolat.“
Jaromil
víle
pod koval a mušli si schoval. Nato se
rozlou iliašlidále.
Te p išli k paláci, který byl celý z
bílého mramoru. Vešli dovnit . Byla
tam jedna krásná velká sí plná ohn .
Za loutlé a modravé plameny se v
obloucíchproplítalyanebpohladkých
st nách vinuly. Vprost ed ale byla
velkáhv zdajakoslunce,taset pytila
bledo lutou zá í a miliony jisker z
jejích paprsk pršely. Mezi tím
tancovaly d ti, malé, ale hezounké
postavy;zdálose, ejsouznej istšího
krystalu utvo ené, nebo byly tak
pr hledné, e bylo vid t, jak jim
radostí srdé ka poskakujou. „Ale e
pak ty d ti v tom ohni nesho í?“ ekl
JaromilkNarcisce.
„Tak jak ty iješ na zemi, víly ve
vod , tak ijou tyto v ohni, bez n ho
ivybýtinemohou.“
„Akamjdetenohe apro jetady?“
„Jak je pot eba všemu, co roste,
vody, tak je pot eba i také ohn .
Myslíš, e by bylo vaše víno tak
ohnivé,kdybyteplazdenenabylo?“
Jak tak mluvili, vyb hlo z ohn
jedno z malých d v átek a pravilo:
„Kdy tisestramojedalanapamátku,
vezmi také n co ode mne.“ I podala
Jaromilovi malinkou krystalovou
lahvi ku, v ní se n co ohnivého
blýskalo. „Dob e to opatruj; budeš-li
n co ode mne pot ebovat, otev i jen
lahvi ku, a já p ijdu; jinak jí ale
neotvírej.“
Jaromil pod koval ho ící dívce a
lahvi ku k mušli schoval. Nato se
odebralinazpátek.
„Nyní,“ ekla Narciska, kdy p išli
do zahrady, „m eš ješt jednou jít se
mnoukekráli,alepaksemusíšodnás
rozlou it.“
„A pro m vyháníš? Mn se tu u
váslíbí;cht lbychtunav dyz stat.“
„Tonem ebýt,milýhochu,myzde
nesmíme ádného z vás podr et; vy
lidé nejste tak svorni a spokojeni jako
my, a proto se mezi nás nehodíte.A
myslíš, e by se ti zde v dy líbilo? Ty
bys nez stal tak skromný – ím v tší
bysbyl,tímvícetou ilbyspomarném
sv t , a naše zahrada zdála by se tob
malá;snad,a sv tpoznáš, astosina
náš ivot vzpomeneš.“ Mezi tou e í
p išli k slonovému paláci a vešli do
sín ,kdekrálakrálovnabyli.
„Jak se ti u nás líbí, hochu?” ptal se
král Jaromila. „Tak dob e, pane králi,
ebychtuv n uvász staticht l.“
„To bys musel být tím, ím tyto
jsou,“ap itomukázalnalehkorouché
malé tvory. „Tak ale se musíš zase
nazpátekvrátit.“
„Ješt chvíli, ot e, jej mezi námi
nech, pak ho sama doprovodím,“
prosila Narciska krále. Ten jí to
dovolil. Nyní si sedla s Jaromilem na
odpo ívadlo a okolo nich shrnula se
drobná eládka s královnou v ele, a
Jaromil musel povídat, jak to je na
sv t ajaktamlidé ijou.Alenikdose
tomu nepodivil, naopak všickni se
smáli.PotomdaliJaromilovichutného
ovoce. Kdy se najedl, pod koval
sli né královn a králi, rozlou il se s
ostatními a ubíral se s Narciskou ze
skvostnéhozámku.Kdy zn hovyšli,
byl by Jaromil lítostí plakal, e musí
krásnou zahradu opustit; smutn se
ohlí el po rozkošných kv tinách i
zdálosemu,jakobyseka dákn mu
klonilaasnímselou ila.Tušliokolo
ke e, na n m se mnoho r í skv lo. I
nahne jednu v tev k sob , by si
naposledy v té lahodné v ni tvá
zkoupal; ale v tev mu z ruky
vyklouzne, ke se zat ese a tisíc
r ových list se na n ho sesype. I
naberejichdohrstiadádokapsy.„Ty
si nechám na památku z vaší
zahrady,“ eknekNarcisce.
„Jen si je dob e schovej,“ odpoví
tato.Pochvilcep išlikuskále,kterou
se Jaromil do zahrady dostal. „Nyní,“
ekla Narciska, „se musíme rozlou it,
ty p jdeš do sv ta, já z stanu zde. Tu
máš zlatou pecku; budu-li ti moci být
n kdy v n em nápomocna, tedy ji
rozloupni a jadýrko ho na zem; tím
mne zavoláš. A do té doby ji m j
schovanou. Pamatuj si ale, e do své
smrti ádnémupov d tnesmíš,kdejsi
byl, sice bys nás i sebe ud lal
neš astnými.“
„Neboj se, Narcisko, ode mne se
nikdoovásnedoví.“
Nato mu podala Narciska pravou
ruku a levou se dotkla skály. Skála se
otev e, Narciska zmizí, a on stojí
samojedinývširémpoli.Nebylotuani
lesu,aniskály,kudytamvešel,at ko
bylo mu najít cestu k domovu. I vid l
nedaleko p ed sebou pásti se dobytek
aješt dálen kolikchaloupek,kousek
poleazahrádku,kdelidépracovali.K
t mtedyJaromilzam il,bysejichna
cestu k domovu poptal. Kdy p išel k
prvnímu lov ku, který na poli plel,
zeptal se ho: „Prosím vás, nem ete
mi pov d t, na které stran je erný
lesajakdalekokn mu?“
„ erný les, ten je tamhle na té
stran ,alejakdalekokn mu,továm,
mladíku, nemohu íci; bude to asi
hezkýkuscesty,nebo kdy semuhlí
Mat juhlívozíval,trvalotodensema
dentam.“
Kdy slyšel Jaromil jméno svého
otce, byl rád a ptal se dále: „Copak
vámhoji nevozí?“
„A jak by vozil, kdy ho tam více
není? P ed desíti lety se mu ztratil
sedmiletý chlapec, jeho jediná radost;
asi za rok, kdy hocha nikde nalézt
nemohli, prodal Mat j chalupu a šel
do jednoho m sta; jak se jmenuje, to
jsem u zapomn l. Povídal, e se tam
také vy iví a e snad spíše syna tam
najde.“
S podivením poslouchal Jaromil a
pozoroval, evysokorostlémumu ia
po ramena dosahuje. „Deset let tedy
byl jsem tam,“ pomyslil si, „a mn se
tozdájenn kolikhodin.“
„Vy jste snad starého Mat je znal?“
vytrhlsedlákJaromilazp emejšlení.
„Ano;jájsemjehobratrasynap išel
jsem ho navštívit, a te se mi radost
zkazí.“
„Icopakbystesitakna íkal?Není-li
zde,jejinde,konecsv tajist nebude.
Zde tou cestou jel do m sta; jd te za
ním a také tam p ijdete. Kdo ví, jestli
sesnímn kdeneshledáte.Dnesaleje
ji pozd ; Chcete-li, z sta te u mne
p es noc a asn ráno vás kus cesty
vyprovodím.“
S radostí p ijal Jaromil návrh
poctivého sedláka a šel s ním do jeho
chaloupky. ena a dv d ti jim
vyb hly naproti a Jaromila p ivítaly.
Mezitím co selka ve e i chystala a
sedlák.ydom dohlí el,z stalJaromil
s d tmi sám v malé sedni ce. Z
po átku si jich Jaromil nevšímal,
proto e po ád ješt sám s sebou co
d latm l;zachvilkualeohlídnasepo
sednici, vid l d ti v malém koute ku
stát a bázliv na sebe hled t; i zavolal
je k sob . Kdy se osm lily, p istoupil
hoch k Jaromilovi a sedl mu na klín.
Tu n co v kapse zacinkalo, a Jaromil
vytáhl plnou hrst zlatých pen z. „I
proboha, kdo mi ty peníze dal?“
pomyslilsiJaromil,aletusivzpomn l,
esidotékapsytyr ovélistystr ila
e je snad dobrotivé víly v peníze
prom nily, by nemusel na cest nouzi
trp t.Ivzaldvaznichadaljed tem.
Plnyradostib elytytokmatceadar
ukazovaly.„ eno,“ ekljísedlák,kdy
peníze vid l, „to je jist n jaký pán a
jen tak za sedláka p estrojen; koukni
se,jetoryzízlato;a mudobrouve e i
ustrojíš a m kce usteleš.“ Nato šel k
Jaromilovi,abymupod koval;tenale
pravil: „Chcete-li mi n jakou slu bu
prokázat, zaopat te mi jiné šaty, já
vám je dob e zaplatím.“ M li Jaromil
šaty,jakbylzdomuvyb hl,amuselv
nichovšemtuzed tinskyvypadat.
„I s radostí,“ ekl ochotný sedlák a
odešel.
Netrvalotodlouho,ne sesod vem
vrátil.Kdy seJaromiloblékl,bylomu
to jak by ulil. S radostí zaplatil
sedlákovidvojnásobn ,pove e elašel
spat. Ráno za svítání vydal se Jaromil
na cestu. Za n kolik dní p išel do
jednoho m ste ka, kde se dov d l, e
odtuddohlavníhom stanenídaleko.
Byl tomu rád, nebo ho ji ch ze
mrzela.Jakmiledom stavkro il,vešel
hneddojednéhospody,bysipohovil.
Bylo tam plno lidu; Jaromil si sedl do
koutka a poslouchal, co se povídalo.
Tu slyšel, e má král jedinou dceru,
kterájen má,slepáacelánedu iváji
ji nikdo pomoci nem e. „U to s ní
trvá sedm let; vypravoval jeden, „ze
všechkon insv tabylituléka ové,ale
ádnýjineuzdravil.Lo skéhorokubyl
králutohovyhlášenéhopoustevníkav
erných lesích a ten mu n co poradil,
aletoprýneníkdostání.“
Jaromil dával na e dobrý pozor.
„To by bylo n co pro mne,“ myslil si;
„co kdybych šel ku králi a ádal aby
m za zahradníka do slu by p ijal?“ S
tou myšlénkou odebral se Jaromil na
lo e; a opravdu se mu,zdálo, e je
královským zahradníkem, jak si byl
p ál.
Ráno
vstal,
zaplatil
hospodskému,zeptalsehonacestuke
královskémuzámkuapaktamschutí
krá el. Bylo to nádherné stavení, s
jedné strany cele zahradou ohra ené.
Nebylo tam hluku a b hu, jak to
oby ejn p idvo íchbývá.Všudebyly
koberce prost eny, aby se kro eje po
klenutých síních nerozléhaly, i po
dvo e le elo erné sukno, aby nebylo
dusotko arachotvoz slyšet. ern
byli všickni slou ící ustrojeni, kte í
jako duchové po dvo e chodili, okna
byla ješt zast ena. Kdy Jaromil do
zámku vešel, bylo asn , ádný si ho
nevšimnul a on se také ádného ptát
necht l, proto se zatím na lavi ku
nedalekozahradníchdve íusadil.
Nesed l dlouho, tu p išel sta i ký
mu s lopatou okolo n ho k
zahradním dve ím, které si klí kem
otev elaop tzasebouzav el.Jaromil
vid l skrze skulinu, jak se stare ek po
záhon hmo dí a jak perná mu ta
prácep ichází;zaklepaltedynadvé e
a zvolal: „Odpus te, já vidím, e jste
natuprácituzesešlý,dovolte,bychto
za vás ud lal; já jsem také zahradník,
dlouho jsem ale byl na cestách a své
um ní zanedbal, tuším však, e to
p ece p jde. Kdybyste snad pozd ji
n jakého pomocníka pot eboval, šel
bychrádkvámdoslu by.“
Stare ek se na n ho p ív tiv
podíval a odpov d l: „Mám to rád,
kdy se lov k sám práce chápe, ani
hoknínutitt eba;kdybytopouzena
mn zále elo, vzal bych t hned do
práce, ale já musím d íve s králem
mluvitatomásvéobtí e.“
„Ajaké?“tázalseJaromil.
„Neslyšel jsi nikdy o nemocné dce i
našehokrále?“
„Slyšel jsem o ní v era ve er v
hospod ,“ odpov d l Jaromil, „a také,
e král se svým zármutkem o samot
hodinytráví.“
„Tak jest. Srdce m bolí,“ pravil
starec, „pomyslím-li, e ani chodit
nem e, n kdy jen trochu v sesli sedí,
aneb se do zahrady snésti dá. Já jí
asto trhával kvítka, kdy ješt co
zdravéd ckokolemm obskakovala,a
proto se te ani bez bolesti na ni
podívat nemohu. Rád bych konec
sv ta šel, kdybych v d l, e to najdu,
cobyjípomohlo.“
„Acopaktoje?“ptalseJaromil.
„Totiješt pov d tnemohu,a jestli
sekrálizalíbíšadoslu byp ijatbudeš.
Dokud nebyla princezna nemocna,
pracovalojichzdevíce,nyníalenesmí
krom m ádný do zahrady kro it.
Po kejtedy,a jakkrálrozhodne.“
Stare ek odešel. Jaromil vzal lopatu
a ryl místo n ho. Netrvalo to dlouho,
ne sezahradníkvrátil.„Nesudobrou
zprávu;mášjíthnedsemnoukukráli,
snadt namoup ímluvupodr í.“
Kdy p ešlidlouhousv tlouchodbu
a n kolik pokoj , vešli do královské
lo nice, kde se zármutkem sklí ený
otec procházel. Kdy Jaromil se
zahradníkem vešel, pokynul král, aby
blí e p istoupili, a hled dlouho na
Jaromilaodhlavya kpat hom ila
pak se ho na jeho ivot vyptával.
Neohro en odpovídalmuJaromil.Co
se však týkalo podzemního zámku, to
ovšemzaml el.
Spokojen jsa král ekl kone n : „Nu
dob e, já si t podr ím; musíš ale celý
den sám a sám v zahrad pracovat,
nesmíš nikam chodit, le ke starému
Boršovi,anikomupovídat,couvidíša
uslyšíš.“
„Tobychbylud lal,kdybystemito,
pane, ani nebyl poru il; myslím, e
budete se mnou spokojen.“ Nato se
králipoklonilasBoršemodešel.
„Te , stare ku, bu te tak dobrý a
uka te mi, co mám d lat.“ Šel tedy
starý Boreš s Jaromilem po zahrad a,
kdy ho všude provedl a všecko mu
pov d l a ukázal, ekl ješt : „Te ti to
odevzdávám; budeš-li ode mne co
pot ebovat, p ij jen, já z stávám
tamhleuvratvtomzelenémdomku.“
Jaromilstarcizavšeckopod koval,a
kdy odešel, vzal své zahradnické
ná adí a šel po své práci. Bylo k
poledni;tuseotev elyzámeckédvé e,
které z princezniných pokoj do
zahrady vedly, a n kolik enských
neslo v sesli m kce vycpané nebohou
nemocnou. Jaromil byl nablízku a
kv tiny okopával; ale jak enské
spat il, nechal všeho být a zašel dále
do zahrady, ani se d íve okázal,
dokavadneslyšel, esevzdálily.Kdy
setokrálovnaakráldov d li,líbilose
jim to velice, i po ali Jaromilovi ji
docela d v ovati; asto volala jej pak
královna k sob , i kdy dcera v
zahrad byla, a on musel princezn
kv tiny nosit a sesli nimi krášlit. Tu
vid l tedy Jaromil, e její pravidelná
tvá byla zohyzd na, o i zav eny, jen
kdy ústaotev ela,b lelysevnichdv
ady perli ek. Bylo Jaromilovi líto té
mladinké kv tinky, tak e ji neustále
m l p ed o ima. „Ale,“ pomyslil si
jednohodne,„v dy starýBorešví,co
byjípomohlo,aonmip islíbil, emi
topoví;to sehoconejd ívezeptám.“
Atakékdy sesnímsešel,bylatojeho
nejprvn jšíotázka.
„Te u ti to mohu pov d t.
Nedalekoodtudjeles,kterýsedaleko
podzemtáhne,tomu íkají ernýles.
V tom bydlí velmi u ený a ji starý
mu , k n mu z daleka široka lidé na
poradu chodí; jednou jsem se o n m
té králizmínilaprohodil,kdybysnad
takéstranuprinceznysnímseporadil,
a on uposlechl. Musel jsem se vyptat
na cestu. Kdy jsme k n mu p išli,
z stal s králem samoten, a jak mi
potom král vypravoval, vyptal se na
všeckoodce iaodešel;zachvílip išel
zase zpátky a provád l všelijaké áry;
tu se prý ukázala p ed nimi krásná
paní, jí se starý poustevník ptal, ím
je mo ná dceru královu uzdravit, a ta
dala za odpov di ,Ze st íbrného
potoka nabude istoty t la, ze ivého
ohn nabude zraku a z jablka
mluvícího stromu nabude e i. Posu
sám, jestli je n co takového na sv t ?
Co se král ji naptal, ale všecko
nadarmo. Kdo jí pom e, tomu chce
dátp lkrálovstvíat ebasidceru,tak
mi ekl.“
Jaromilnicneodpovídal,aledob esi
slovazahradníkovapamatovalapo ád
vduchup e íkával,a sivzpomn lna
ty památky z íše pídimu ík , které
v dy u sebe nosil. „Voda tedy, ohe a
mluvící strom jí mohou pomoci? Co
kdybych poprosil ty dobré víly, aby ji
uzdravily?Onyp stíkvítkastakovou
pé í, jist e se i nad tou ubohou
smilují.“ Na té myšlence se tedy
ustanovil a s pevnou d v rou
p istoupildruhýdenkekráli.
„Co ádáš, Jaromile?“ ptal se král,
kdy kn muvešel.
„Panem j,jestlitolikd v rykemn
máte, byste mi princeznu sv il, já
vámjiuzdravím.“
„Ty ebysjiuzdravil?“ptalsekráls
podivením. „Pro jsi to ji dávno
ne ekl?“
„Proto e jsem nev d l, co jí
pom e.“
„Anynítovíš?“
„Vím; starý Boreš mi to pov d l.
Chcete-lijizdravouvid t,musítemiji
nat idnisv it,anesmítezkoumat,co
se díti bude, sice by to všecko nic
platnonebylo.“
„Dob e, Jaromile; vezmi si ji na
starost, a jestli ji uzdravíš, dám ti, co
budeš ádat, a je to t eba celé moje
království.“
Jaromilodešelakrálšelkekrálovn ,
by ji tou radostnou zprávou pot šil.
Jak o tom královna slyšela, lama k
Jaromilovi b ela a cht la, by s ní do
zámkušelavzahrad vícenepracoval;
ale on jí pod koval, vymlouvaje se, e
si musí v zahrad práv všecko
p ipravit. Opravdu také ohradil si
jedno místo stranou, by tam ádný
hled tinemohl.
Druhý den p ijal od královny
nemocnou dceru, která o tom nic
nev d la, nebo tiše spala. Jaromil ji
vzallehouncedonáru íadonesljido
zahrady;tamjipolo ildotrávy.Nyní
vytáhl z kapsy mušli, a kdy ji
rozloupl, vyndal velkou krásnou
perlu. Srdce mu strachem tlouklo,,
kdy ji na zem hodil. Chvilku z stala
perlavtráv le eti,paksealepomalu
tratila, a kone n zmizela. Tu
vyhrknenatommíst pramen,vysoko
sevzpínáavobloukutisícerýchperel
natrávupadá,–alenenítoji tráva,je
to hlubina jediné velké mušle, do
které p nivým hrkotem perly padají.
Tu vyplyne ze st íbrop nných proud
bledápaní,vinysdivouradostíokolo
ní se shluknou a líbají sn hové rám
její. Slunce barví duhovit padající
proud,kterývšeckysvéperlykrálovn
k nohoum sype a mokré její kade e
krášlí. – Jaromil poznal v bledé paní
královnu víl a dárkyni mušle; i
p istoupilblí ekníapravil:„Tysbyla
milostnaa eklasmi,kdybychpomoci
tvé jedenkráte pot eboval, bych tebe
perlí, kterous mi dala, zavolal; nyní
p išel as, ne pro mne, ale pro tuto
ubohou:máseprývst íbrnémpotoce
koupat, by istoty t la nabyla. Vypl
tedyslibsv japomozjí.“
„Nu e,“ odpov d la síla, „podej mi
semprinceznu.“
Jaromil vzal Boleslavu a do vody ji
polo il. Víla ji vzala a do svého
p nivého lo e pod perlový splav s ní
zmizela.Rucemajesepjaté,t lokvod
naklon né, stál Jaromil a neodvratn
do kotliny se díval, brzo-li víla s
Boleslavou vyplyne. Netrvalo to
dlouho a bledá víla se op t zjevila s
p ekrásnou pannou. Jaromil pln
radosti p istoupí ke kraji mušlové
kotliny a na vlnách se p ihoupá
královnakn mu,pannumudonáru í
vlo í a praví: „Zde máš svou nev stu;
bu zdráv, o mn však poml a do
smrti.“
Jaromil cht l dobré víle d kovat, ta
však po t ch slovech se ztratila, a po
krásném vodopádu nez stalo jiné
památkyne tisícekr p jí,jimi bujné
viny zelený trávník pokropily. Snad
bytobylJaromilvšeckozapouhýsen
m l,kdybynebylBoleslavutakkrásn
zm n nouvrukoudr el.Ješt spala,a
proto ji polo il zase tiše na trávu a
b el do zámku pro sesli a pro jídlo,
které mu pro ni do pokoje uchystati
m li.Kdy sestímvrátil,probudilase
princezna,acítícseneduhuzprošt na,
nedalasituzeslou it,alepojavširuku
Jaromilovu, pobízela ho k procházce.
Ochotn vodil ji po zahrad , kde jako
d cko po jeho boku poskakovala a
laskaváslovaposlouchala,jimi jit šil
abrzkéuzdraveníp isliboval.
Tak ušel první den. S jakou radostí
Jaromil druhý den vstával, snadno si
pomyslit m eme, nebo m l jistou
nad ji, e uzdraví dívku, která mu
nade všecko drahou býti po ínala.
Druhého dne tedy asn ráno, kdy
ješt spala, snesl ji op t Jaromil do
zahrady, vytáhl lahvi ku a s mnohem
v tší d v rou ji otev el. Sotva e
st íbrnou zátku od al, prom ní se
lahvi ka v ohnivou kouli, která tisíc a
tisíc jisker kolem dokola hází;
plameny modrojasné, ervené a luté
z ní vypryskují a co skvoucí fábory v
krásnýchpaprscíchseproplítají.Ji se
po íná planoucí koule rychleji a
rychleji to it, a Jaromil spat í v ní
dívku, která mu lahvi ku dala. I
p istoupíkníblí eapraví:„Nehn vej
se, ejsemtvéhodarutakbrzypou il;
hle ,tauboházdejeslepáam eprý
jen ivým ohn m zraku nabýt;
vzpomn l jsem si hned na tebe a
doufal, ejípom eš.“
P ív tiv usmála se dívka na jeho
prosbu, a prstí kem mu zahrozíc,
vysko ila z koule, sklouzla po
paprskáchkespícíBoleslav ,zlehkase
k ní naklonila a r ov pr hledným
prstem dotkla se o í dív iných. Ta
náhle proz ela; ale ani ho ící pannu
ani ohnivou kouli ji nespat ila. Dv
však z t ch tisíc jisker z staly v
Boleslaviných
erných o ích a
roznítily plamen v Jaromilovu srdci.
Udivena, plna radosti vysko ila
Boleslava a první pohled padl na
Jaromila; jednu ruku polo ila na ústa,
jako by mu ukázati cht la, e by mu
ráda slovy d kovala, kdyby mluvit
mohla, druhou vzala jeho ruku a
cht lajilíbat.
„Nikoli;krásnápanno,“ eklJaromil,
rychle ruku od.= táhna, „já toho
nezasluhuji; jsem dosti odm n n
pohledem na tvou and lskou tvá .
Nyní jen poj , abych ti zahradu
okázal, kde uvidíš, jak stromky
vyrostly, které jsi co d cko se starým
Boršem sázela.“ S libým úsm vem
poslouchalahoBoleslavaaprocházela
se s ním po zahrad . Tu k r i klekla,
vroucn ji líbala a kráse její se
obdivovala;tuz stalastáturybníkaa
koukala se na malé zlatoušky, tam
zase sedla pod košatou jablo a
Jaromiltrhaljíaházeldoklínachutné
jablka.
Tak jim ušel druhý den. Ve er šla
Boleslava do svých pokoj a on z stal
v zahrad . Nemohl však usnout;
neustálem lobrazsli néprinceznyna
mysli. „Ach, co mi to platno, e ji
miluji, ona p ece mou nikdy nebude;
ovšem e král ekl, kdo ji uzdraví,
tomu e dá, co bude ádat, t eba ji
samu; ale kdo ví, zdr í-li slovo?“
Takové
myšlénky
trápily
zamilovaného Jaromila. O strom
podep en stál tu a díval se do oken,
kde milenka odpo ívala, a po al
zpívat. Zvu n , vábn rozléhala se
píse jeho po zahrad , zaznívala
nahorudookenap ilákalaBoleslavuk
p vci. Ukazovala mu, e nechce v
zámku být a e rad ji v zahrad
z stane. Se všech strom a ke sebral
tedy Jaromil vonné lupení, aby
milence m kké lo e pod kv toucí
jabloní ustlal. Kdy ulehla, p ikryli ji
v térkové r ovým kv tem z jablon ,
slavík ji ukolíbal a láska ji st e ila.
Sladceusnula.
„Te ,“pomyslilsiJaromil,„zavolám
ješt Narcisku.Boleslavaspí,jsemtedy
jist, e ji neuhlídá.“ Slavík umlkl,
v térkové ulehli, m síc se schoval, jen
hv zdy na temnošerém nebi se
t epetaly. Jaromil popošel trochu dále
odBoleslavy,vyndalpecku,rozlouplji
ajádrozníhodilnazem.Tuseosv tlí
jasnou r ovou zá í tmavý háj a na
míst , kam jádro padlo, vypu í ze
zem zelenáratolest,výšeavýšeroste,
a p ed Jaromilem stojí tu strom plný
kv t , na jeho vršku spat í krásnou
Narcisku. Na ka dém listu, v ka dém
kv tu houpají se zlatovlasí b kové,
všickni potichu mezi sebou šepotají,
v térkovésebudí,hájemvanoualíbají
r ovétvá inkyjejich.
„Co ode mne ádáš?“ ptala se
jemným hláskem Narciska Jaromila,
kterýtuvn mémú asustál.
„O tys p edobrá, Narcisko,“ ekl
Jaromil,„ajist mouprosbuneoslyšíš.
Hle , to krásné d v e, co zde spí, je
n mé a d íve nepromluví, dokud z
mluvícího stromu jablko nesní; smiluj
seauzdravji!“
Na prosbu Jaromilovu utrhla
Narciskasestromupoup ,dechlana
jednou, ono se rozvilo, dechla po
druhé, kv t opadal, dechla po t etí, a
ji dr elavrucejablkotakp kné,jako
by je vymaloval. To pak pustila se
stromudol a ekla:„Zdemáš ádané
jablko, uzdrav ním svou milenku: o
nás však, chceš-li v št stí setrvat, do
smrti nemluv.“ Po t ch slovech
rozlívalo se po háji arovné jasno,
tak e Jaromil do r ového plamene
pat itinemoha,o isizakrýtmusel.Tu
slyší v dáli libý zp v, poslouchá,
odkryje o i, – ale ani zá e, ani stromu
více nevidí; v dy jemn ji, v dy
tou ebn ji zaznívá zp v, a kone n
jako poslední tón harfy dozní. Je zase
ticho; jen v tru vání šumí zahradou;
budí zesnulá kvítka a šeptá jim báji o
arovnémstromu.
Jaromilmajekouzelnéjablkovruce,
sedí nedaleko Boleslavy, láskou a
nad jí opojen. Tu padne lístek na
pod imujícího slaví ka, ten zvedne
hlavinku a po ne klokotným hlasem
zpívat, a Boleslavu, probudí. Jaromil,
p istoupiv blí e k procitlé pann ,
pravil: „Ten as, co jsi spala, nalezl
jsem nejkrásn jší jablko z celé
zahrady.“ABoleslav jablkopodávaje
pravil, aby je sn dla. „Je to snad
poslední chvíle,“ pravil smutn ,
„kterou spolu trávíme, nebo
uzdravená sli ná princezna nebude
více se sprostým zahradníkem tak
d v rn smítzacházetjakod íve.“
Vtom Boleslava vyk ikla a p etrhla
jehodalší e .„Cosetosemnoustalo?
Já mohu mluvit; o jist , tys m tím
divotvorným
jablkem
uzdravil!
Jaromile, dobrodin e m j, jak se tob
odm ním? Tys práv nyní takovou
myšlénku projevil, která mne bolela.
Co si o mn myslíš? Aneb se snad
m eš domnívat, e by m j otec byl
tak nespravedlivý a se tob za tu
nesplatitelnou slu bu tak špatn
odm nil?“ Tak mluvila roz ilená
princezna,zaob ruceJaromiladr íc.
„Mohu prý za tvé zdraví celé
království ádat, ekl tv j otec, já ale
ne ádám jeho poklad ; to, co by m
u inilo na v ky š astným, toho
po ádatnemohu.“
„A co by to bylo?“ ptala se tiše
Boleslava a krev jí tvá e polila, nebo
tušilajehoodpov .
„Tebe, krásná panno, bych si od
krále vy ádal a nic jiného bych na
sv t necht l.“
Její odpov p ehlu ela píse
slavíkova, ale Jaromil to tiché „ano“
p ecezaslechl.
Pobyliješt blahouchvílivzahrad ,
a pak Boleslava do zámku odešla.
Jaromilz stalvzahrad apolo ilsena
to místo, kde milenka spala. Skrývaje
tvá do vonných list , opakoval si
ka déslovo,cosníbylmluvil,avtom
milémp emejšleníusnul.
Tu se mu zdálo, e stojí v nádherné
velké síni, do polou samými v nci z
nejkrásn jších kv tin ozdobené, od
polou ale nebylo nic vid t pro samou
mlhu, která jako r ová záclona po
sínirozprost enabyla.Najednouseale
vyjasnila, a on spat il zlatý tr n, na
kterém sed la panna neoby ejné
krásy drahým šatem p iod ná. I
p ikro í blí e a pozná v ní Boleslavu,
kterámukyne,abysevedleníposadil.
Tu se na jedné stran rozstoupí ze a
mezi tyrmi zlatými oblouky je vid t
arokrásnouzahradu,kdevprost edku
slonový zámek stojí. Jako u vid ní
hledí Boleslava do ní, ale Jaromil ji
brzypoznal.Bylatotasama,vní mu
deset let tak rychle uprchlo. Tu se
vyhrne ze zámku mno ství b at s
v ncemi a kvítím, v ele krá í
Narciska a vedle ní nesou dv vily na
hedvábných polštá ích dv koruny.
Všickni se blí í k tr nu, kde milenci
sedí, a p i libém zp vu kvítím ho
v n í. Narciska bere první korunu z
r í a lilií, blí í se k Boleslav , a na
erné kade e ji kladouc, praví: „Lépe
ne zlatá sluší tob koruna z t chto
kvítk , jsou obraz tvé duše. Dej
pozor, by nikdy neuvadly.“ Nato
p ikro ídruhéb eapodáváNarcisce
korunu zlatou. Tu kladouc na hlavu
Jaromilovu, ekne jemu: „Nyní jsi,
Jaromile, králem; z sta však dobrého
srdce a spravedlivé v le, asto sob
p ipome slova, která jsem tob ve
slonovém zámku p i posledním
rozchodu ekla, pak budeš š astný.“
Po t ch slovech mu vdechla políbení
na elo,aonseprobudil.Myslilale, e
po ád ješt sní, kdy svou královnu
p edseboustátivid l.
„Jsem tu ji chvíli,“ ekla Boleslava,
„a ekám,a seprobudíš,bychomšlik
rodi m.“
„Ach, já m l krásný sen,“ pravil
Jaromil a po al vypravovati, co ve
spanívid l.
„O tot dobré znamení,“ ekla
Boleslava, kdy jí pon kud sen
pov d l, a pobízela, by šli rychle k
rodi m.
Ale Jaromil spletl d íve v nec z r í
a lilií, a teprv kdy milenku ním
ozdobil, vedl ji uzdravenou ke králi a
královn . S tou ebností o ekávali
rodi e t etí ráno a dvo enínové stáli
kolem v královských síních v hojném
po tu, by uzdravenou dceru svého
krále vid li. Tu se otevrou dvé e z
princezniných pokoj a jimi vstoupí
Jaromil s Boleslavou. Všickni ustrnuli
nad krásou panny tak, e Jaromil s ní
a k samému králi a královn
p istoupil a nikdo ani hlasu
nepozdvihl. „Zde, králi m j, je tvá
dcera,“pravilJaromil.
Boleslava padla rodi m v náru í, a
tuteprvstrhloseradostnéjásání,a se
topocelémzámkurozléhalo.
„ ádej, co chceš,“ ekl bla ený otec,
„akdybytocelémojekrálovstvíbylo,
dámtije.“
„Co by mi prosp lo království a
všecky poklady, kdy by m srdce
bolelo? Dejte mi vaši dceru, a já vám
buduclosmrtid kovati.“
Králsenachvilkuodml el,alekdy
vid l, eiBoleslavakn muakmatce
prosebn hledí, necht l ji zarmoutit, a
pojav ji za ruku, k Jaromilovi ji vedl,
ka:„Vezmitedym jnejdra šípoklad
a bu mým nástupcem.“ Dvo ané
plesali a lid jásal. Tu p išel k mladým
zasnoubenc m starý Boreš a plakal
radostí, tak e ani jediného slova
vy knoutinemohl.Zatímporu ilstarý
král, by se slavné hody p istrojily, ku
kterým tomno stvíhost sezval.Celý
den chodili se lidé na uzdravenou
nev stu dívat. Kdy sed la u stolu,
p išeltakéstarýmu atla ilsekp edu,
by svého nastávajícího krále vid l, o
n m to šla pov st, e je uhlí v syn a
e jako malý chlapec z domu ušel.
Kone n prodral se a k mladému
králiapo almluviti:„Odpus te,pane
m j, e k vám s prosbou p icházím;
lidé praví, e jste syn uhlí v, pov zte
mipak,zdalitopravda?“
„Ovšem e jsem; uhlí Mat j z
ernéholesajem jotec.“
„Atenjsemjá!“vzk iklstarec,pustil
h l, o kterou se podepíral, z rukou a
padlsynudonáru í.
„A kde je matka?“ ptal se Jaromil,
kdy seotecpon kudvzpamatoval.
„Tajemrtva;dosmrtitoholitovala,
e t tak šidila, a jsi pro ni z domu
utekl.“
Jaromil ml el a nechal otce p i tom,
nebo nesm l beztoho nikdy vyjevit,
kde ten as strávil. Nato posadil otce
mezi sebe a nev stu, která ho té i s
rodi emi up ímn p ivítala. Den se
vesele skon il a na druhý slavila se
svatba.
Kdy mladého
krále
korunovali, m l on korunu zlatou,
Boleslavavšakonuzr íalilií,abyse
mu sen vyjevil. Panoval spravedliv ,
mírn a rozumn , a slova Narcis ina
nikdy z pam ti nepustil. S up ímným
srdcem p ál mu lid jeho dlouhé
panování, nebo byl on více otcem
ne likrálem.
Ot echzaklenýchpsích
Byl jeden sedlák, ten m l dv d ti,
syna a dceru. Ka dý myslil, e je
bohatý, ale mejlili se: nebo kdy
synovi t iadvacet a dce i dvacet let
bylo a otec jim um el, nez stalo po
n m nic více ne t i ovce a trocha
dluh . Matka jim hned z mládí
zem ela. Co nyní po ít? Pen z nebylo
ajístsecht lo.
„Musím, do sv ta,“ ekl bratr k
sest e, „t ch n kolik groš , co mám,
dám ti na p edivo, abys mohla p íst,
nechceš-li jít k strejci polesnému do
slu by; ty t i ovce ale vezmu pro sebe
avnejbli šímm st jeprodám,abych
m l p ece n co na cestu.“ Druhý den
seroz ehnalsesvousestrouaodešel.
Bylo ji pod ve er, kdy p icházel k
jednomum ste ku.Cítil, emáhlad,i
cht l si trochu odpo inout. Ovce se
zatím pásly a on okusoval k rku,
kterousiránodokapsystr il.Tup išel
kn mu ezníkset emipsy.
„Kampak jdete, mláden e, s t mi
ovcemi?“ptalsep ív tiv ezník.
„I jdu do sv ta,“ odpov d l Vítek
(taksejmenovaltenchasník),„bychsi
št stíhledal;pootcinemámnicne ty
t i ovce, které chci ve m ste ku
prodat,abychm ln conacestu.“
„To je jiná,“ ekl ezník, „ale
kdybystenecht lpráv penízevrukou
mít,tobychvámn cojinéhoporadil.“
„Nujenmitopov zte;pro bychn co
lepšíhonevzal?Copaktoje?“
„Abystemidaltyovceajávámdám
typsy.”
„Nu,tobychsipomohl!Copakbych
st mi routyd lal?“
„Jenpomalu,brachu,v dy aniješt
nevíte,cotipsium jí.Hle te–tenhle
erný se jmenuje Lámej; pro ho
pošlete, to vám p inese, elezo
rozláme a padesát mu v okam ení
roztrhá. Ten zrzavý se jmenuje Trhej;
elezo ovšem neláme, ale všecko vám
také p inese a sto mu roztrhá jako
hra ku. Ten bílý se jmenuje Pozor a
rozumí všemu, co mu eknete, na
všecko dá pozor a všeho si všimne.
Nikdy vás jeden ani druhý neopustí,
le bystejeposlalp eshranice,odkud
se d íve vrátit nemohou, a na tuhle
píš alku zapískáte; potom jsou tu ale
hned.“
„Tot všeckodob e,“ eklVítek,„ale
kdy mají takové vlastnosti, pro si je
rad jisámnenecháte?“
„Já je m l potud, pokud jsem je
pot eboval.Tosezm nilo,atakjechci
vám dop át, proto e se mi zdáte býti
poctivý chlapík. Abyste mi ale uv il,
zkuste to a pošlete erného pro
dobrouve e i.“
Vítek uposlechl, a Lámej let l.
Netrvalo to ani co by padesát
napo etl, kdy se s dobrou ve e í
vrátil.Obasisedlinamez.D ívevšak,
ne se do jídla dali, hodil ezník
ka dému psu kus masa a p ikázal
Vítkovi, by od ka dého jídla jim
nejd íve dal. Po ve e i odevzdal Vítek
ezníkovi t i ovce a dostal od n ho
píš aluat ipsy.Natoserozešli,Vítek
kdomovu, ezníkkm stu.
Druhého dne, kdy p išel Vítek
dom , z stala sestra jako omrá ena,
vidouc ho s takovými velikány do
dve ívcházeti.„Copaks,brat e,rozum
pozbyl?Kampakjsidalovce?Snadjsi
nekoupilzan tydarmo routy?“
„Ml , sest i ko, ml !“ chlácholil ji
bratr, „však oni nebudou darmo rát;
hnedle uvidíš, co to je za hodné
zví átka.“Natoporu il ernému,byse
omouku,azrzavému,byseodobrou
zv inu postaral. Sestra pak musela
ohe rozd lat, a prve ne se rozho el,
byli tu ji zajíci, ptáci a mouka. Tu
teprv sestra vid la, e bratrovi k ivdu
d lala. Bylo po nouzi. Jíst a pít m li
dost, ale kní ecí obora se prázdnila,
nejkrásn jší zv mizela, a kní e
p ikázal p ísn všem myslivc m, aby
šk dce toho vypátrali. Usnesli se tedy
mezi sebou, e budou piln pozor
dávat, kdo tu škodu d lá. Ale nic to
neprosp lo: dávali pozor, a zv se
p ece ztrácela. Tu jim jeden mládenec
poradil, aby vylezli na stromy, tak e
budounejlépevšeckovid t.Toud lali.
Nesed li dlouho; tu jako vítr p ihnal
se erný pes, uchvátil jelena za krk,
uškrtil ho a pry odvlekl d íve, ne se
myslivci vzpamatovat mohli, kte í
jinaknemysleli,ne etosámzlýduch
byl. Kdy však pook áli, styd li se za
toaumínilisob , ebudou,druhýden
lepšípozordávat.
Ne však v chalup jelena sn dli,
ub hlo n kolik dní; ale myslivci p ece
hlídat nep estali. Tu p ib hne
najednou zrzavý; jak ho myslivci
spat í, po nou po n m házet a st ílet,
ale nastojte, jemu to neublí í, kulky s
n hopadajíjakohráchsest ny.Bylale
mezi myslivci jeden z nejsrdnat jších,
tensidodalsm lostiab elzaním,by
se dov d l, komu nále í. I vid l, e
b í do chalupy, kde Vítek se sestrou
bydlel, a hned to pov d l polesnému.
Ten nemeškal dlouho, nýbr hned k
Vítkovi pospíšil a jemu domlouval, e
se pán pro tu kradenou zv tuze
hn vá, e te p jde zrovna k n mu a
emutovšeckopoví;„apak,“dolo il
starec, „nevím, Vítku, jak to s tebou
vypadne! Rad j vezmi nohy na
ramenaautecodtudisesestrou.“
Vítek ho poslechl. Sebrali tedy, co
kdem li,atáhlidosv ta.
Chodili dlouho; chodili po m stech,
pohoráchapolesích;nikdesejimzle
nevedlo, proto e se psi všude o n
starali. Jednou ale p išli do lesa, kde
aniptá kanebylo.
Bloudili kolik dní a konce
nenacházeli. I bylo jim ouzko, nebo
se museli od samých ko ínk ivit, a
t ebas by jim byli psi n co p inesli,
nem li to kde uva it. Byla to bída;
sestra ledva nohy vlékla a sám Vítek
byl umdlen. Tu p išli k vysokému
kopci, a kdy ho obešli, vid li tu
sklen né dví ka, které p ímo do n ho
vedly. Vítek je otev el a oba skrze n
vešli. Tu se spat ili jako v n jakém
zámku, a proti nim vyšla ena a ptala
se jich, co tu cht jí, jak sem p išli, aby
se rad ji hned vrátili, sic e bude po
nich veta, nebo tu e není ádného
odpušt ní.
V té rozhodné chvíli sko il po ní
Vítek, rychle ji popadl a hrozil, e ji
uškrtí, jestli mu nepoví, kdo to v tom
zámku s ní z stává. A kdy ena
vid la, e tu jde opravdu o ivot,
nechala výhr ek a za ala se
p iznávat. „Já vám všecko up ímn
povím, jen m nechte p i ivobytí,“
prosila stará. „Zde v tom kopci se
zdr ujep ldruhéhostamu ajsouto
samíloupe níci,atennejprvn jšímezi
nimiumí arovat;tomunem enikdo
nicud lat,onaleka déhousmrtí,kdo
semzabloudí.“
„Vícjichneníne p ldruhéhosta?“
ptalseVítek.
„Neníjichvíce.Ach,jakbychmohla
lhát, v dy vidím smrt p ed sebou.“
Nato musela stará s ním všudy po
zámkuchoditavšeckomuukázat.Tu
bylo zlata, st íbra, klenot a zbran
všelikého druhu. I vybral si Vítek
slušný a hezký šat a dobrou zbra ;
sestrusPozoremnechalustaré,asám
šelnaprotiloupe ník m.
Kus cesty za kopcem se schoval se
svými psy a ekal v houští. Nesed l
tam dlouho; tu zaslechl n jaký h mot;
i p ikázal ps m, by pozor dávali a
dob e se dr eli. Kdy rota asi dvacet
krok od nich byla, pustili se milí psi
donich.Av rubylatopodívaná!Jako
iví erti po ali hafani trhati. Kdo
mohl, dal se na út k. Koho docela
neroztrhali,tohoVítekdorazil.
Kdy sevšímhotovibyli,tusiteprv
oddechli a Vítek stokrát v duchu
ezníkovi pod koval. Nato šel dom a
starámuselajimdátve e i,kteroupro
své lidi p istrojenou m la. I umínil
sob , e ješt n kolik dní v kopci
pobude a pak e p jde zase dále. A
proto v dy ráno své psy s sebou do
lesabrával,abyn jakoupe enip inesl,
a pak aby se ohlídl, jak by nejlépe z
lesa vyjíti mohl. Chudák ale toho se
nenadál, e mu za zády zrada v zí.
Nebo stalo se, e psi loupe nického
ná elníka neroztrhali, který pomocí
kouzel, jak Vítek se psy odešel, tak
dalece si pomohl, e do houští vlezl a
tam se schoval. Tamodtud dával
pozor,a Vítekzezámkuvyšel,apak
se za ním p ikradl. Stará se ho ovšem
lekla, ale byla plna radosti, nebo
myslela, e on jist toho nezvaného
hosta vypudí. Se sestrou jí bylo lehko
jednat, tu ji m la tak napolo k
své,stran . Nebylo to však tak lehce,
jaksedomejšlela.
„Te m jen n kde schovej,“ ekl
loupe ník, „by mne nevid l, a dom
p ijde, nebo by m jeho chrti zajisté
roztrhali.Musíšhoktomup ivést,aby
ty psy n kam daleko poslal, a kdy
pakbudesám,teprvhomohuzabít.“
„Ale jak jste se mohl tak rychle
pozdravit, milý pane?“ ptala se
kone n stará.
„Asistokrok odtudnapravéstran
stojí jedle a pod ní je zakopán zlatý
kalich, v tom je taková mast, kdo se
tou nama e, t eba m l celé t lo
rozsekané, hned mu zase všecko
sroste;toujsemsejátakénamazal.“
Cosiobatakspolupovídali,to ilse
Pozor po ád okolo nich a všecko
vyslechl,d ívene sihobylipovšimli.
Pak skryla baba svého pána a jídlem
ho zaopat ila, potom se k sest e
Vítkov lichotn chovala a v dy jen
litovala, emusísbratrempry odejít.
„Co ty ješt všecko zkusíš s tvým
podivným
bratrem!“
tak
jí
domlouvala, „nic za to nedám, e t
ješt ty potvory naposled také
roztrhají.
Znám já takové obludy, v dy jsem
to od mého pána astokráte slýchala.
Co se toho tý e, ani nev ím, e ho ti
psi roztrhali, on si jist pomohl a
najednou bude tu, a pak se vám zle
povede. Proto bych ti radila, bys mne
poslechla. Vidíš, kdy bratra k tomu
p ivedeš, aby ty psy n kam daleko
odtud poslal (t eba a n kam
zab hnou a více nep ijdou), pak t
bratrtakéssebounevezmearad jzde
nechá a snad i sám tu z stane, jeliko
se bez nich nem e na takovou cestu
vydat. Zde máš, co jen rá íš, byla bys
sama proti sob , kdybys mne
neposlechla.Ud láš-litak,jakpravím,
nicseanitob ,anibratrovinestane,ba
tenkráte se vám teprv u mého pána
dob epovede.“
Nebohá ješt nezkušená dívka
uv ila, dala se p emluvit a všecko jí
p ipov d la. Kdy p išel bratr dom ,
tu se hned sestra k n mu p ív tiv
chovala, a brzy o to prosila, brzy o
ono, a e to tu a ono tam nemá.
„Na pak máš ty psy?“ dolo ila,
„m ešjeprotoposlat.“
„Oni se ji dnes mnoho nab hali,
nechjea zejtra.“
Druhý den tedy poslal nejd íve
Lámejepry ;darmoPozorokolon ho
obskakoval a k u el, on si toho ani
nevšimnul. Kdy ale erný dlouho
nešel, bylo mu to divné, a poslal pro
n jzrzavého,tensevšaktakénevrátil.
„To jsou lenoši! Co je do m sta tak
daleko? i snad odpo ívají? B jim
naproti,Pozore!“
Com lPozord lat?Museljít.Ib el
comohl;š astn p išela khranicema
vid l, jak tam Lámej a Trhej smutn
sedí, ejepántakdalekoposlal.
„Ach zle je, zle!“ k i el ji zdaleka
na n , „našeho pána cht jí o ivot
p ipravit,amymunem emepomoci,
jestli nás nezavolá.“ Tu jim za al
všecko vypravovat, co byl v kopci
slyšel.
Vítek, kdy poslal všecky t i pry ,
sedl za st l a dal si p inést jídlo. Tu
vstoupí do dve í skvostn oble ený
ná elníkloupe ník .
„Te t mám, ty vrahu mých lidí,
p ichystej se, tvá poslední hodinka
odbila!“ Vítek, kdy tato slova slyšel,
náramn se lekl a píchlo ho u srdce
tak, e si rychle na tu stranu rukou
sáhl; i ucítil tu na šnurce zav šenou
píš alku.„Jednoumn ,podruhétob ,“
ekl, „kdo m e za nehodu? Ale
ka dému odsouzenci je p ed smrtí
jedna milost pop ána, a tak i vy mn
n copop ejte.“
„Jenkdy tonebudedlouhotrvat.“
„Kdy jsemješt domapásával,“ ekl
Vítek a vytáhl si píš alku, „pískával
jsem si na tuto píš alku, a tak si chci
ješt p ed smrtí na ni posledn
zapískat.“ P ikro il ke dví kám a siln
t ikrát zapískal, a v uších zalehalo; a
d íve ne se záke ník zbran chopil,
bylipsitu,avokam eníhoroztrhalia
po n m také babu. Na sestru se ale
bratr tuze rozzlobil, nebo se
domníval, pon vad ho k tomu m la,
aby psy poslal pry , e s babou
srozum nabyla.„Kdy jsitakup ímná
ke mn ,“ ekl jí, „m eš zde z stati, a
já p jdu dále.“ Darmo prosila sestra,
darmo slibovala, e nechce nikdy více
takfalešn jednat:onsenedaluprosit.
Zaopat iljivším,cok ivobytínacelý
rok pot ebovala, pak ji tam zav el a
odešeldosv ta.
Kdy dlouho ji chodil, p išel a za
erné mo e do p tasedmdesátého
krajeavtomdojednohom sta,které
od brány a k druhé a po všech
domech erným suknem pota eno
bylo; podivil se tomu velice, a hned
jak do hospody vešel, ptal se
hospodského,cotoznamená.
„Ach, milý pane,“ ekl tento, „je to
smutná v c. Ji tomu dlouhý as, co
sem, b hví odkud, velký drak ili zlá
sa p ilítla; z po átku dávil jen
dobytek,potomalemutammohldát,
cokdocht l,onsini ehonevšimnul,a
takový puch ze sebe vydával, e se
všicknilidéztohoroznemohli. ádný
hoodtudvypuditnemohl.Tušelsám
král k jednomu velmi rozhlášenému
arod ji a ptal se ho, jaká by tu byla
pomoc? Ale eho se tu musel ubohý
otec dov d t! Dokud prý král svou
jedinou dceru draku nedá se rati,
dotud e nebude v zemi jinak, a
všicknilidépomrou.Ovšemdlouhose
ktomunemohlodhodlat;tusealelid
po al bou iti, a kone n princezna
samatuukrutnousmrtsob p i knula,
aby neš astnou zem té obludy
zprostila. Král dal rozhlásit: komu se
to pošt stí, by ji od té ohavné smrti
vysvobodil,tomu ejidázaman elku
a k tomu p l království. Ale ádný
nep išel; a proto má dnes té oblud
vydána býti. Kdybyste ji znal, vid l
byste, ejetopravýand l,ate musí
takovýmzp sobemsesv tasejít!“
„Kdepakjetaobluda?“ptalseVítek.
„Chci se tam také podívat, ale d íve
bychrád,abysemojipsinajedli.“
Kdy se to stalo, vzal na se Vítek
krásný šat, p ipjal si po stran ostrý
me –nebo sitobylvšeckozezámku
sseboup inesl–ašelsesvýmipsyna
to místo, kde m la princezna draku
být p edhozena. Ne ekal dlouho, a ji
vid lprinceznup ijí d t,matkaaotec
ji vyprovázeli a nes íslné mno ství
lidušlosnimi.Kdy p išlinatomísto,
všicknisesního ce ehnaliavrátilise
nazp t.Onaješt kuscestyprotikopci
popojela,pakslezlasko áruaposlala
hoté zpátky.
Tu p istoupil k ní Vítek a pravil:
„Nebojte se nic, vzácná panno, já s
mými psy vás od jisté smrti
vysvobodím; jd te stranou, byste mi
nep eká ela.“
Ubohá princezna radostí div mu
nohy nezlíbala, on ji ale vzal a kus
cesty od vrchu ji odvedl. Tu se ale
za al vrch t ásti, ukrutné i ení, vání
asy eníbylozevnit slyšeti,najednou
se otev el a zlá sa vystr ila hlavu.
Bylatohr zaaVítkovivlasynahlav
vstávaly; ale ješt více se lekl, kdy
ješt jedna, pak dv , t i, a dev t hlav
vylezlo, o i se v nich jako ohnivé
koule válely, jazyky jako ho ící me e
vyšlehovaly, a se ta ukrutná netvora
celá ven vyvalila. Rad ji by se byl
Víteksdv mastymu potýkalne lis
takovoupekelnouobludou;alecobylo
d lat, princezn to p islíbil, a musel
slovo zdr et. Poštval tedy psy a ti se
pustili do ní, ale jak jednu hlavu
utrhli, sápaly se druhé ješt více; ji
byli psi celí umdleni, a ješt bylo šest
hlav;tujimšelVíteknapomoc,vytáhl
sv jširokýme ,po aldonísekati,psi
trhali, a tím zp sobem p ece tu sa
zabili; ovšem byli po t le popáleni a
jedempost íkáni,aletosedalovšecko
napravit. Potom u ízl Vítek ze všech
hlav jazyky, a kdy si je schoval, šel k
princezn , která skoro bez sebe pod
stromemsed la.
Kdy te bílýzávojstvá eodhalila,
byl by p ísahal, e tak krásnou tvá
ješt nikdynevid l,inelitovaltoho,co
byl pro ni ud lal. M li sice právo ji
svou nev stou nazvati, on ale necht l
toho práva pou íti; jedinkým
laskavým pohledem byl dosti
odm n n.
„Ach, jak vám mám d kovat, m j
vysvoboditeli! Jak se vám mohu
odm nit?“
„Ne ádámodvásni eho,ne abyste
na mne nezapomn la a n co na
památkumidala.“
„Pro na památku?“ ptala se
uleknutá princezna, nebo se jí byl
sli ný mladík zalíbil a ona hned na
otcovu odm nu pomyslila. „Pro na
památku, co nez stanete u nás? Ne,
ne, vy musíte k otci, by on se vám
odm nitimohl.“
„Já nemohu s vámi jíti, krásná
panno,“ ekl mladík smutn , „mne
vá eslib,kterýzrušitnesmím,a bych
s radostí p ipov zenou odm nu, vaši
toti ruku, p ijal; ale jestli jste
svobodna a mohla-li byste m
milovati, tedy na mne ekejte rok a
den. Nep ijdu-li do toho asu, jste
slova svého prosta; dejte mi na
památku polovici svého závoje, a kdo
vám ji jednou ode mne p inese, tomu
v te,a jeonkdokoliv.“
S okem uslzeným a rukou dáním
kn na všecko mu p islíbila; potom
závojshlavys ala,vedvíhoroztrhla,
p lsob nechalaap ldalajemu.Nato
se oba rozlou ili. Skoro Vítek litoval,
ebyltakhrdýa esmilenkounešel;
jehonevázal ádnýslib,onjennecht l
tak jak byl p ed krále p edstoupit.
Cht l d íve n co ve sv t zkusit,
n emu se nau it, co by mu jako
nastávajícímu králi prosp šno býti
mohlo. Jak p išel do m sta, ne ekl
ádnémuanislova,šelkhospodskému
a po ádal ho, by mu ty v ci, které si
bylzkopcevzal,schoval, esizaroka
za den pro n p ijde. Ten mu to
p islíbil,aVítekmusvév ciodevzdal
aodešelzm stapry .
Ubohéprincezn sezatímzlevedlo.
Kdy odn hoodešla,muselajítlesem,
a tu vid la, e tam stojí ješt v z, v
kterém byla p ijela. Ko í toti , velmi
všete ný, byl by rád v d l, jak to s ní
vypadne; nedal se ádným hr zám
odstrašit,nebo myslil,kdy budezle,
e ujede. Tu vid l tedy Vítka, jak
kn nu vysvobodil, vid l také, e se s
princeznou rozlou il a ona e se vrací
samotna; nev d l si to nijak vysv tlit.
Šel své panovnici vst íc a s radostí jí
ruce líbal, p itom se ptaje, pro její
vysvoboditelsnínejde.
„Ach, milý Borši, u inil prý slib,
který nesmí zrušit; on nem e k
našemu dvoru jíti,“ a p itom jí hned
zaseslzelí kapolily.
Tu Boršovi ert n co do ucha
pošeptal a on hned rady jeho
uposlechl. Vytáhna n , chopil se
princezny a ekl k ní: „P isahej, e
ka dému ekneš, e jsem já t
vysvobodilaholídrakautloukl,sicet
vtuchvílizabiju.“
Princezna z stala leknutím celá bez
sebe;kdy sealetrochuvzpamatovala,
myslila si: „Jednou jsi smrti tak
zázra n vyvázla, a máš se tu nechat
zabít? To neud láš, snad to p ece k
tomunep ijde,abyssihomuselavzít,“
aproto sezap isáhla, evšecko ekne,
jak ten ni emník ádat bude. Nato ji
posadildovozuaklusalkm stu.
Tu bylo radosti! Zdaleka bylo ji
slyšet k ik a plesání, e je mladá
kn na iva. Rodi e její p išli jim
daleko naproti a hned se ptali, kdo ji
od smrti zachránil.A ona jim ukázala
ko ího. Ovšem
e ka dý jaksi
ned v iv na n ho hled l, ale
princeznatak ekla,aonimuseliv it.
Proto jej otec ihned za jejího enicha
aspolupanovníkaprohlásil.
Jak nebohé bylo, m e si ka dý
pomyslit. Ale co m la d lat? Vítka tu
nebylo, a tak musela ml et. To jedin
sivyprosila,abysvatbateprvzaroka
za den se slavila. Rodi e byli rádi,
nebobylaješt p ílišmlada. enichby
si to byl ovšem rád zapov d l, kdyby
byl o její smlouv s Vítkem v d l.
Prozatím ale t šil se z toho, e tak
lehkoksláv p išel,arad jiml el.Na
pána si um l dob e hrát, jen e se tím
brzy ka dému zprotivil, tak e nebylo
loví kavcelémm st ,kterýbynebyl
kn nu litoval, e se takovému
nadutému spros áku dostati má. Ona
se však ka di ké p íle itosti varovala,
kde by se s ním sejíti musila, a rad j
tišeaosamot ila.
Zatím chodil Vítek daleko a široko
po sv t . Tu pomohl tomu, tu zas
onomu,tak ekamkolip išel,všudeho
rádivid li,a sejménojehorozhlásilo.
Nejvíce však pomáhal se svými psy
král m a kní at m proti nep átel m
bojovat;tímzískalsivelikébohatstvía
stavšlechtický.Pro e myslil, ejete
as, aby se k své drahé kn n co
dostojný enichvrátil.Alebyldaleko,
bakoliksetmilodnívzdálen,arokse
skorokukoncischyloval.Sedltedyna
koráb a p es mo e na cestu se vydal.
Nebylji sámsesvýmipsy,alebr m l
mnoholidíav cíusebe,aprotobyla
cesta jeho také obtí n jší. Jedenkráte
p istáli k jednomu ostrovu, Vítek se
svými
v rnými
spolucestovníky
vystoupilzkorábunazemaprocházel
se po ostrov . I zahlídl na strom
krásnoubílouholubi ku.
„Aj, aj, kdepaks ty se tu vzala, má
krajanko?“ ekl p ekvapený Vítek, a
holubi ka slítla se stromu a sedla mu
na rameno a oulisn mu do tvá e
zobá kemzobala.„Kdybysmn rad ji
pov d la, co je v t ch našich krajích
novéhoacomojemiláasid lá.“
„Bude mít za t i dny svatbu, a tebe
tou ebn o ekává,“
zašeptala
holubi ka.
Zara en nad podivnou holubi kou
z stal Vítek stát, brzy se ale
vzpamatovalazeptalsejí,kohosimá
vzít? Holubi ka mu všecko pov d la,
coseskn noustalo.
Tu teprv Vítek zpozdilosti své
litoval.„Ach,jakjinynívysvobodím?“
na íkal, „kdyby koráb let l, p ece by
tamzat idnynedolet l.“
„Co kdyby se svatba ješt o t i dny
odlo ila?“ eklaholubi ka.
„A kdo by jí to ekl?“ Tu se
p ikroutil Pozor a lichotiv se okolo
pánových nohou to il. „Ba hle , na
tebe byl bych málem zapomn l,“ ekl
radostn Vítek,avytáhnap lzávojez
náprsí, oto il jej v rnému Pozorovi
okolokrku.„Komujejodevzdatimáš,
to ti nemusím teprv p ikazovat; ale
jestlip ecet etídensvatbabude,tedy
enicha roztrhej a z sta tam, a
p ijdu.“
Sotvatopándo ekl,let lPozorp es
hory a doly. Vítek se ohlí el po
holubi ce, ale ona byla ji ta tam.
Vrátil se tedy rychle na koráb a slíbil
plavc m mnoho pen z, jestli ho šestý
den a tam, kde jeho milenka bydlí,
doplaví. Vítr byl p íznivý, a tedy
š astn plouli.
Podívejme se te zase k princezn .
Kdy bylrokpomaluukonce,usiloval
enich o to, by se svatba odbyla. Král
se také za n j p imlouval, a e si byla
princezna sama rok a den ustanovila,
musilanyníbezd kysvoliti.
Zvali se tedy hosté, va ilo se v
kuchyníchji kolikdní,jako seitisíc
jiných radovánek chystalo na všech
koncích. V den svatební ráno, kdy se
kn na ji k zasnoubení strojit m la,
p ilítl do její komnaty bílý pes a
zrovnaknohoumsepolo il.Leknutím
cht la na slu ebnictvo zavolat, ale tu
spat ila, e má pes okolo krku závoj,
který byla p ed rokem Vítkovi dala; i
vzpomn la si hned na jeho slova, by
v ila tomu, kdo jí tu památku op t
p inese.
„Ach, snad je mrtev!“ na íkala
kn na; ale Pozor se to il v dy okolo
ní a hlavou kroutil, a si toho
princeznapovšimla.
„Není mrtev, e hlavou kroutíš, ty
dobrézví e?Jesnadzde?“
Pozorzasekroutilhlavou.
„Alep ijdesnad?“
Turadostn nanivyskakoval.
„Kdy p ijede? Ach, ký to vím!
Nu e, bu jak bu , s atek musí být
odlo en.“ I zavolala hned na
komornici, by jí došla pro léka e, a
ekla, e je nemocna a e se nem e
svatbaslavit.Natosilehladopostele.
Léka , mu starý a s t lem i s duší
všecekjíoddaný,pozorovalji dávno,
e si enicha nerada bere; pro e
nedivil se tomu, kdy ho nev sta
prosila, by ekl, e po t i dny alespo
lo e opustit nesmí. Jak matka p išla,
kladl jí to na srdce, by se zasnoubení
aspo na t etí den odlo ilo, e je
princezna tuze slaba a e by to snad
mohla být její smrt, kdyby ji nutili.
Má plnastarostib elahnedkukráli,
abytodalve ejn oznámit.
Touto lstí si kn na ješt té krátké
lh ty dobyla. Pozor se od ní ani
nehnul.Kdy seudvoradivili,odkud
ten pes p išel, vzal to léka na sebe,
ka, e ho princezn darem p inesl.
Rychlevšakuplynulytakétytot idni,
a Vítka tu ješt nebylo. Ji po druhé
p istrojena stála nev sta ekajíc, a
bude musit ke stolu odejíti, neb m la
se p ed zasnoubením velká hostina
dr eti. Ouzkostí puzena vyslala
Pozora, by se podíval, zdali pán jeho
nep ichází. Pozor b el nejd íve do
hospody, a jedním skokem visel
pánovisvémuokolokrku,kterýpráv
sesvoudru inoustálp edhospodoua
kedvorusechystal.
„Ivítámt ,tydobrézví e,cod láš?”
tázal se Vítek, „jak jsi se m l? Co d lá
mojekn na?“
A Pozor jako by na všecko
odpovídal, tak rozumn na pána
hled lapo ádjenobskakoval,jakoby
ho za sebou volal. I vydal se Vítek na
cestu ke dvoru. Bylo a mílo se na
n ho podívat, jak p kn mu ten
skvostný šat slušel. U vrat stál
osedlaný k a n kolik slu ebník ,
kte íhoknev st doprovoditm li.
V zámku ji sed li u stolu a
hodovali; jen nev sta nic nejedla a
strachem neustále ke dve m hled la,
jestli milenec nep ichází. Tu vejde
slou ící ku králi a oznamuje, e p ijel
kedvoruhostzdalekýchkrajin,který
byrádskrálempromluvil.
„Je mi vítán, a vejde a s námi
postoluje,“odpov d lkrál.
Slou ící odešel a za chvilku
neznámému dvé e otev el. Snad by
byla princezna Vítka v tom
nádhernémšat aninepoznala,kdyby
jeho psi u n ho nebyli. Král hosta
vlídn p ivítal a vedle sebe a nev sty
ho posadil; za e mu oba dva milenci
vsrdcid kovali.
Ka dý se nyní Vítka vyptával, co
nese za noviny?A on jsa jazyka dosti
obratnéhoivtipubystrého,bavilcelou
spole nost.Kukonciobrátilsekukráli
a ekl:„Jetomurok,cosevjednézemi
neoby ejná
událost
p ihodila,
kterou to bych ale nerad zde ve ejn
vypravoval, a jestli se Vaší královské
Milostilíbí–“
„Jen povídejte, nech to cokoliv,“
pobízelkrál.
„Jedná to o jednom slu ebníku,
kterým lusvéhopánaúplnoup íze
a lásku, ale hanebn jej i jeho rodinu
oklamal. Lestným podvodem cht l
všecky na v ky neš astnými u initi,
kdyby ruka Pán nebyla p ekazila.
D ívevšak,ne za nu,ptámseve ejn ,
kdyby se to jednomu z vás bylo stalo,
cobystetakovému lov kuud lali?“
„Kdybych já takového ni emníka u
sebe choval, který by se takých
hanebností dopustil, dal bych ho v tu
chvíli tyrmi voly roztrhati,“ ekl
enich.
„Sám sob 's ortel smrti vy knul!“
zvolal Vítek a vstal. „Ty jsi ten
ni emník,
který
se
takových
nepravostí dopustil a na v ky
královskou rodinu neš astnou u initi
cht l.“ Na ta slova všickni od stolu se
zdvihli a ádali Vítka o vysv tlení,
enich ale ubledlý na celém t le se
t ásl.A kolivVítkaneznal,proto eho
v tvá i nevid l, kdy se s kn nou
lou il, p ece tenkráte ty psy zahlídl,
jich to si te samou radostí byl ani
nevšimnul, a kdy se k pánu
p iplazili.Tuteprvtušil,kdojeasiten
cizinec.
Vítekza alvšeckovypravovat,jakse
tobyloudálo,akdy dokon il,vytáhl
p l závoje (který mu kn na po
Pozorovi nazp t poslala) a dev t
jazyk z devíti hlav líté san . „A
p inese princezna p l svého závoje,“
eklVítek,„abysteseopravd e imé
p esv d ili.“
Princezna
nemeškajíc
p inesla
druhoupoloviciakjehojip im ila,i
byly navlas stejné. Potom poru il
Vítek, aby podali mu t ch dev t hlav,
které král té schované m l. Kdy je
p inesli, nem la ani jedna jazyk,
pro e po ínal ka dý v it,
e
opová livý ko í podvodem vinen jest.
Aby všecko se vysv tlilo, za ala
princezna povídat o hanebném
jednánípacholkov ,atuteprvvšickni
se na rozzlobili. Král ihned rozkázal,
by tyrmivolybylroztrhán,abyzašel
smrtí, jakou si byl sám p i knul.
Podvodník prosil, plakal, a sama
princezna se p imlouvala, ale král se
nedal obm k it. Musel vinník smrtí
tousesv tasejíti,jakbylzaslou il.
DruhýdenslavilVíteksprinceznou
svatbu tak skvostnou, e co m sto
m stemstálo, ádnýtakovounádheru
posud nespat il. Byli š astni. Král a
královna Vítka velmi milovali a
poddaníhoctili,nebo bylp ív tivýa
dobrý.
Po nedlouhém ase, kdy se jednou
v zahrad procházel, vid l zase
holubi ku,kterámutenkrátezprávuo
kn n naostrovp inesla.„Ihle me,“
ekl Vítek a šel blí e ke stromu,
„odkudp icházíšakdejsibyla?“
„U tvé sestry, králi,“ odpov d la
holubi ka, „ona je nemocna a brzy
snadum e,aletybysjimohluzdravit,
kdybys ji šel navštívit.“ Po t ch
slovechholubi kazmizela.
Král Vítek asto na svou sestru
vzpomínal, p ece ale nemohl
zapomenouti, esekn mutakfalešn
chovala.Nyníale,uslyšeojejínemoci,
na všecko zapomn l a umínil sob , e
pro ni co nejd íve pojede. Šel tedy k
své choti a ekl jí, e sestra jeho je
nemocna. Ona ho kárala, e ji dávno
k ní nešel a ubohou tak dlouho v
trápení nechal. P ikázala mu, aby co
nejrychleji pospíšil, by ji ješt p i
ivobytízastihl.
Král vzal tedy své psy a n které ze
slu ebnictva,sedlnak ajelksest e.
Š astn tam p ijeli a sestru ješt ivou
našli, která s nevýslovnou radostí
bratra uvítala, kdy slyšela, e jí
odpouštíakedvoruvzítichce.Nemoc
ji opustila a p ípravy na cestu byly
krátké. Co mohli pobrat z klenot a
drahých v cí, to vzali, ostatní tam
museli nechat. Král kopec zamknul a
všickniodjeli.
Královna sestru man elovu vlídn
p ivítala a vedla ji do skvostných
pokoj ,je toproniuchystatidala,aby
se po cest zotavila. Ona však
nemyslila v srdci tak, jak se stav la, i
nemohla zapomenout, e ji bratr tak
nelidsky od sebe odstr il. K tomu
nebyla tak dobrého srdce jako Vítek,
nýbr tuze mstivá a závistivá, a proto
umínila si, e se na bratru pomstít
musí. M la k ruce slu ebnici, kterou
pen zi k tomu ú elu na svou stranu
dostala.Jednalosejenoto,jakousmrtí
by ho se sv ta sprovodila, aby to
najevo nep išlo. Kone n ustanovila,
e dá ud lat dlouhý n , kterým pak
lo e prorazí, aby se bratr, kdy do
postelebudelehati,našpicinabodnul.
Pozor, ten v rný všudybyl, slyšel a
vid l, co sestra nastrojila, a hned to
svým tyrnohým bratr m oznámil.
„Tenkráte je zle s naším pánem,“
pravil k nim; „kdybychom ho jenom
varovati mohli! Ale jak? Nedáme mu
lehnout, anebo vytáhneme n z
postele, jestli nám v tom p eká et
nebude.“
Nebyloalenicplatno;druhýdenbyl
velký lov a oni museli všickni t í s
pánem, odkud teprv pozd na noc
p išli. Po ve e i, kdy se Vítek do
lo nice odebral, aby si pospal, za ali
hopsitrhatiatahati,byjendopostele
nelehal. I nev d l, co to znamená:
„Co pak jste se zbláznili? Jsem celý
umdlen, a kdy si chci odpo inout,
nechcete m do postele pustit.“
Kone n všecek rozzloben rychle do
postele sko il, a více ani nedechnul;
n mu prorazil ebra. Ubozí psi
nev d lisob radyana íkali, ejepán
d íve necht l poslechnout. Co d lat?
Vzali ho lehounce z postele, polo ili
na m kké koberce a Lámej n zlostí
na kousky rozdrolil. Ale tím pánu
nepomohl. Tu zase ukázal Pozor svou
moudrost.
„Vím ji ,jakmupom eme,brat i,
te mi to napadlo. Pamatujete se, jak
se ná elník t ch loupe ník , jeho jste
tenkráteroztrhali,op tvyhojil?Jápro
tumastpob hnu,Lámejz stanezdea
Trhej p jde se mnou.“ To ekl a oba
hned odb hli. Kdy k místu, kde
vysoká jedle byla, p ib hli, musil ji
Trhejvytrhnout,potomvyhrabalipod
nízlatýkalichautíkalisnímcomohli
nazp t. S ouzkostí je Lámej o ekával.
Tup ilítli,koflíkotev eli,nap edkrev
z rány jazykem vy istili a pak mastí
namazali. V okam ení po al král
dýchati a za chvíli vstal. S podivením
hled l okolo sebe; tu le el rozlámaný
n , zlatý koflík s mastí, tu lo e plné
krve a roztrhané. Zponenáhla mu
všeckonapadlo,jaksetoudálo,atudy
snadno uhodl, e se o jeho ivot
jednalo.Kdovšakbylvinen?Musilito
psi v d ti, proto e ho varovali. „Víte,
kdomitolo ep ichystal?“ptalsejich.
Pozor hned k pánovi p isko il a
hlavoujakobysv d il.
„Tedy Lámej s Trhejem jd te a
roztrhejteho,a jetokdokoliv.“
Tito radostn odb hli, a kdy se
kolikerými dve mi prodrali, p išli a
do lo nice pánovy sestry a její
d v rnice. Byla podívaná, s jakou
chutí je psi popadli, ven vytáhli a na
kusyroztrhali.
Ráno, kdy se Vítek probudil,
p ib hli k n mu lidé a ekli, jaké
nešt stísestalosjehosestrou.Uleklse
ovšem, ale v d l, e se jí k ivda
nestala,aprotoml el.
Zamyšlenvešeldozahradyazaním
všickni t i psi. Byli smutni a po ád se
okolo n ho otá eli, jako by mu n co
povídali.
„Copakchcete?“ptalsejichkrál.
„Milý pane,“ ekl Pozor ku králi,
který t mito slovy celý byl omámen.
„Mnoho dobrého jsme tob u inili,
jako i tys nám v dy dobrým pánem
byl, ale ješt jednu slu bu nám musíš
prokázat, bude to poslední a tou nás
vysvobodíš.“
„Cotomábýti?“
„Musíšnámvšemt emhlavystíti.“
„Ne,ne,tohone ádejteodemne,jak
bychtomohlud lat?“
„Tedynásnechcešvysvobodit?“
„Co setonem ejinakstáti?“
„Nikoli! My jsme t i brat í z
kní ecího rodu; tito dva byli velmi
silni, já pak u ený a moudrý, ale e
jsme t chto ctností k zlému u ívali a
lid trýznili, dotkla se nás ruka
spravedlnostiamynáhleum eli,naše
duše ale vešly do zví ecích t l. To, co
nám p íroda jako lidem dala, m lo
nám i co nerozumným zví at m
z stati, ale v dy jen ku prosp chu
lidstva obráceno býti. Proto jsou oni
dva silni, já rozumný. My m li t em
dobrým osobám pomoci, troje zlé na
sv t shladit, nám pak ten, komu
nejvíce
dobrodiní
prouká eme,
kone n hlavy stíti. Ona holubi ka
byla naše sestra, která k našemu
vysvobození p ispívala. Ty jsi t etí,
kterémujsmepomáhaliaslou ili,tob
jsme nejvíce dobrodiní prokázali, ty
námtedyu i posledníslu bu.“
Na ta slova nemohl se král déle
zdráhati, a dosti nerad dobrodruhy
své ztratil. Vytáhl tedy me a všem
t em hlavy s al. Tu vylítla z ka dého
krásná bílá holubice. Kdy t ikráte
královu hlavu oblet ly, zmizely v
oblacích. Smuten odešel král do
zámku, kde královna krásného
syná ka porodila. Radostí na všecko
brzy zapomn l a il spokojen a
š astn , ani kdy víc pomoci ps si
p átimusel.
Vodnípaní
Vjednézemipanovalkrál,kterýbyl
nesmírn bohatý. Zlatem a st íbrem
byly st ny a podlahy v královských
komnatách vykládány, po hedvábí a
damašku se chodilo, a kdy se král se
svou krásnou man elkou po zahrad
procházel, nemohl nikdo pro lesk
drahých kamen , jimi roucha jejich
ozdobenabyla,o íknimpovznésti.Ji
n kolik let il se svou man elkou
velmi spokojen , jen to jediné srdce
jehotrápilo, e ádnýchd tínem l.
Jednohodnesed lispoluvzahrad ,
tu p ijde slu ebník ku králi a
oznamuje, e p iploul koráb z cizích
zemí, jeho editel ádá s králem
mluviti.Iodešelhnedkráldozámkua
cizince zavolati dal; tento p ijda
poklonil se, políbil zlatem protkané
roucho a pak vy ídil prosbu svého
pána, který byl král v nejmilejší
p ítelasna n prosil,bymup isp lku
pomoci proti nep átel m, kte í ho ze
všechstranobkli ujíajim seubrániti
nelze.Nemohakrálprosbutuoslyšeti,
ekl editelovi, by u dvora po kal, a
sv jlidsebereakorábyspo ádá.Nato
mubylavykázánaskvostnákomnatak
pohovení a dáno jídla a pití veliká
hojnost.
Králrozeslalposlypocelézemi,aby
svolali všecky mladé a silné mu e k
jehodvoru.Královnavšak,kdy otom
uslyšela, plakala a na íkala ho ce,
p eho ce. Za n kolik dní, kdy se lid
shromá dil a všecko k odplutí
p ichystánobylo,dalkrálprovšechen
lid velkou hostinu p istrojiti. Nejd íve
ob tovalo se boh m (nebo tenkráte
nebylo ješt k es an ), pak se jedlo,
piloazpívalo.Kdy bylopohodování,
vybralsikráltynejstatn jší,ostatníale
obdarované poslal dom . Nato
odevzdal ízení zem své man elce, a
roz ehnav se s ní, odplul se vším
zástupem.
Královn bylo ouzko v t ch
nádherných komnatách. Dala si tedy
vystav t malé obydlí nedaleko b ehu,
kde man ela o ekávat cht la. N kolik
dnípojehoodchoduprocházelasepo
zahrad , a pak umdlena sedla pod
košatý strom a usnula. Tu se jí zdálo,
e stojí p ed ní paní vysoké postavy,
smutné, bledé, ale nadmíru sli né
tvá e. T lo p ikrýval zelenav
pr hlednýšataodhlavya kpat vlál
bílýzávoj,celýperlamiposetý.Ulekla
sekrálovnatétonadpozemskébytosti.
Ta se ale k ní sklonila a hlasem
jemnýmpromluvila:„Nelekejsemne,
královno, já p icházím, bych t
pot šila. Jsem vodní paní a p íbuzná
tvéhorodu.Vím, esip eješ,abysjen
jedinké dít m la; proto poslyš, co
pravím. A se probudíš, spat íš nad
sebou na strom jablko; to vezmi a
sn z, a tvé p ání se vyplní. A budeš
mítisyna,pakm op tuhlídáš.“
Zmizela – a královna se probudila.
Rychle si mnula o i a koukala na
strom, zdali tam osudné jablko uvidí.
Viselojízrovnanadhlavou,anadním
ptá ek,tenslet lnav tvi ku,ajablko
upadlo královn na klín. Bylo tak
krásné, e by ho malí p kn ji nebyl
vymaloval.
„V ru, tak dobrého a lahodného
ovocejsemjakt ivaneokusila,“ ekla,
kdy jablkosn dla.
Natošladozámku,ale ádnémuani
slova ne ekla, nebo si ned v ovala,
zdalitop ecejakénásledkymítibude.
Ne brzy cítila, e vodní paní mluvila
pravdu, a v srdci jí za to d kovala.
Kdy vypršelur itý as,porodilasyna.
Tu bylo radování po celé zemi;
dvo ané její cht li králi o tom hned
zprávudáti,alekrálovnanecht la,aby
man elasamap ekvapitmohla.
Zatím o ekávala královna s
tou ebnostínávšt vuvíly.Ve er,kdy
královna usnula, otev ely se dve e a
do lo nice vstoupila vodní paní,
rozhrnulat kéopony,jimi královské
lo e zakryto bylo, a p istoupila k
mladématce.
„Díky tob !“ zvolala královna, z
rukou jí d átko podávajíc. „Pohle ,
jakkrásnéhosynamám.“
Víla vzala ho do náru í, a dlouho
truchliv v tvá mu hledíc, op t ho
matcepodalaapravila:„Tvojep áníse
vyplnilo; nebudeš se však dlouho s
d ckemt šiti.“
„Co e pravíš?“ ptala se uleknutá
královna.„Cosestanesmýmdít tem,
mámjezaseztratit?“
„Nezoufej a doufej,“ ekla mírn
víla. „Osud ti syna asem svým z
náru í vyrve. Mnoho nešt stí na n ho
eká,alejednav choodevšehozlého
zachráníaš astn vrátíseop tktob .
Na vod nemá se ni eho báti, tam já
budu jeho ochránkyní. Tento prsten,“
p itom s ala s ruky zlatý krou ek s
rubínem jako kapka krve a dala ho
matce, „zav s synu na krk, on jej od
mnohého zlého uchrání. Dá-li ho ale
kdy komu z lásky, stane se onen na
místomnejehoochráncem.V z, eho
ji jedenztvéhorodunosil.“
„Akdo?“ptalasezv dav královna.
„Neslyšela jsi nikdy o neš astném
strýcitvéhoman ela?“
„Ach ano, ano; ubo ák prý se
zamiloval do víly, jí to se potom stal
nev rným; z bázn p ed ní odploul
p ed dv ma léty do cizích zemí, ale
ona prý ho p ece ze msty kdesi pod
vodouuškrtila.“
„Tomu není tak,“ pravila t esoucím
sehlasemvodnípaní,„v z, ejájsem
tavíla.Nevýslovn jsemjejmilovalaa
onmité vroucíláskousplácel.Jedno
dít bylo plod naší lásky; m j
nemilosrdný osud však mi zbra uje
míti je u sebe, a proto jsem hned po
porodu dít s velkou bolestí otci
odevzdati musela. Ale ani on nesm l
tusnímz stati;aproto odpluldocizí
zem , by je svobodn vychovávati
mohl. Tu se jedné noci strhla bou e a
koráb rozkotala. Milenec m j utonul,
ani jsem mu ivot zachránit mohla.
Dít ale z stalo na iv , viny je
vyhodily na ostrov, kde je lidé našli a
k sob vzali. Já k n mu nyní ádné
moci nemám. T lo mého milá ka le í
v mém podzemním palácu mezi
samým kvítím. Tak m láska k tvému
rodu ví e a pokoje nemám, kdy
n komuzvásnešt stíhrozí.Spojí-lise
ale tvá krev s mou, bude tv j rod
nav dy š asten a z stane dlouho p i
slavném panování. Potom i já pokoj
najdu. Pamatuj si moje slova, ale
nikomu je neprozrazuj. Mne více
neuhlídáš.“
Dv slze jako perle padly na tvá
dít te, kdy je víla posledn na elo
políbila. O mnohé v ci cht la se jí
královna ješt ptáti, ona však byla ji
zmizela. Nev d la královna, má-li se
nad d ckem radovati aneb plakati.
Ne za n kolik dní se mysl její tak
dalece usadila, e se sama t šiti a
pon kudiobveselitimohla.
„Však ona dobrá bytost,“ pravila
samaksob ,„jist nadnímbdítibude;
v dy sama ekla, e její pokoj v jeho
št stízále í.“
Bydlícsdít temnedalekovody,bála
se jen dost málo kam od n ho odejít.
Chlape ek sotva e b hat za al, ji se
ve vod šplíchal, ba i do eky, na
jejím to b ehu rád hrával, ast ji
padal, ale viny jej tak lehounce na
b ehpolo ily,jakokdybyhomatkana
lo ekladla.
Ji bylo sem a tam od pocestných
slyšeti, e se král zase navrátí, an prý
válka skon ena. S radostí o ekávala
královna zprávu o jeho p íjezdu. Ne
ubohému králi vedlo se zatím dosti
zle. Kdy p íteli svému pomohl a
dom se vracel, dal mu tento ješt
jeden lehký koráb, na který mnoho
dar a ko isti nalo il. ím více se k
domovu blí il, tím více po n m srdce
tou ilo, tak sice, e se ji ani do kati
nemohl. Dal tedy z lehkého korábu
zbo ínavelkýp enéstasámdoonoho
s n kolika lidmi sedl, by erstv ji
plouti mohl. Druhou noc strhla se
bou eakorábseoskálurozkotal,král
vesmrtelnéouzkostiuchopilseprkna,
sním hovinynaostrovvyhodily.Ji
svítalo, kdy se ze mdlob probudil.
Hr za jej obešla, an vid l, e je sám a
sámnapustémostrov .„Ach, ejsem
rad ji neutonul v mo i, ne abych se
zde hladem umo il; nikdy více
nespat ím drahou choti ani svou
milouvlast.“
„Pro bysjiop tnespat il?“ozvalse
zanímhlas.
S podivením ohlídna se král, spat il
za sebou lov ka v mysliveckém
od vu.
„Kdy by to nebylo nemo no,“
pravil, „tedy pov z, lov e, jakou
cestou se to státi m e, a ádáš-li
odm nu,dámtizlataast íbra,coseti
líbitibude.“
„Já ne ádám zlata ani st íbra; mámli ti odtud pomoci, musíš mi n co
jiného dáti,“ odpov d l myslivec.
„Všecko,cojenchceš.“
„Tedymidej,o emdomanevíš.“
„Copak by to tak znamenitého
mohlo býti, o em bych nev d l?“
odpov d l král a p eb hl v mysli celý
sv j d m a všecko, co znamenitého
m l. „Musí to býti n jaká mali kost, a
ne ádáš-li nic více, rád tvou ádost
vyplním.“
„Tedy se mn svou krví na tento
lístek zapiš;“ p itom vytáhl myslivec
pergamenový lístek a králi ho podal.
Tento se píchl do malí ku a vlastní
krvízapsal.
„Za jedenácte let si pro to p ijdu.“
Nato podal králi lahvi ku s jakousi
vodou, po ní král, kdy se jí napil,
tvrd usnul. Ale jak se podivil, kdy
procitnale elnavrškunedalekosvého
hlavníhom sta!Myslil, etovšeckoje
pouhýsen,ab elsradostíkdomovu.
Dvo ané jeho hned jej poznali, a bylo
k ikuaplesánítolik, etokrálovnaa
dosvýchkomnatslyšela.Nev d la,co
se to stalo, a v ouzkosti popadla
Milostína (tak se chlapec jmenoval) a
vyb hla ven; ale jaké to bylo
p ekvapeníproni,kdy králespat ila!
„ ítomášdít ?“ptalsekrálvida, e
královnachlape kazrukounedává.
„Raduj se, man ele m j, bohové
p ánínaševyslyšeli,jetonašedít .“
Ale král stál tu jako hromem
omrá ený. Vzpomn l si, na se byl
krví zapsal, a po al ho ce plakati.
Královn , která p íhodu jeho neznala,
bylo divno, e si král tak po íná, a
proto se ostýchav ptala, pro plá e.
Alekjehošt stípo alsenajednouod
p ístavurozléhatihlukak ikaslou ící
p ib hli a povídali, e vále ný koráb
král v p iploul. Král jsa rád, e se tak
nemilé odpov di zprostil, pobízel
královnu, aby s ním šla ku b ehu.
Necht li ubohou matku zarmoutit, a
rad jisámbolesttunésti.Všemo n se
tedy p i i oval, aby královn to první
setkánívymluvil,co semuipon kud
poda ilo. S jásáním vítal lid krále.
Natoserozdávalydary,hodovalosea
napod kovánítakéboh mob tovalo.
Od té chvíle ale nespat il nikdo u
krále veselého oka. Jediný pohled na
své milované dít ji ho k slzím
donutil.
Královnu to velice trápilo, e jí
man elsv jbolsv itinechce,isna ila
sevšelijak,abysep í inydopátrala.A
kdo by mohl milované en eho
odep íti? Kone n i náš milý král
hrozné tajemství en sv il. Byla to
rána pro matku, kdy se o nešt stí,
jaké dít ti hrozilo, dov d la. Ale v tu
chvíli vzpomn la si na slova vodní
paní, by se toti s dít tem u vody
dr ela, tam e je od pádu zachrání.
Vímesice, esenem la ádnémustím
sv it; ale jak se mohla zdr et, an
v d la, et min kolikaslovynasmrt
zarmouceného man ela pot ší? A
proto mu jen tolik sd lila, co mu k
út še stranu dít te slou iti mohlo.
Nato umínili sob man elé, e budou
dít co nejbedliv ji st e iti, a zvlášt v
osudném roce e se s ním nikdy od
vody nebudou vzdalovati. Ale kdo
osuduujde!
Chlapec rostl, léta ubíhaly a tak
nastal i onen od rodi teskn
o ekávanýrok.Jednohodnenáhodou,
nev da jeden o druhém, oba se od
prince odstranili a Milostín pustil se
do zahrady a do zámku, kam jen
málokdy p icházel. Ale sotva do
zahradyvb hl,spustilsesoblakvelký
orel, a popadna chlapce do svých
dráp , v pov t í s ním zmizel. Tu
nastal plá a ná ek ubohých rodi ,
kdy dít nenašli; posléze se
domnívali, e je snad vodní paní
uschovala, aby je ochránila. A to je
pot šilo.
Orelzatímunášelprincep eshorya
doly, a s ním p ilet l k vysoké skále,
nakteréstálhradapodní bylanízká
chaloupka.UténechalMilostínastáti
asámkhraduodlet l.
Princ nev d l, co se to s ním stalo,
ani co se dále s ním díti bude. Po al
bolestn plakati. Tu vyšla z chy ky
stará babi ka, v jedné ruce mléko, v
druhé ovoce nesouc. „Nepla , hochu,
nepla a rad ji jez, co ti zde p ináším.
A seob erstvíš,paktin copovím.“
P ív tivá e babi ky a zlý hlad
donutily Milostína k jídlu. Kdy se
nasytil, sedla si sta ena vedle n ho na
lavi kuad v rn kn mupromluvila:
„Poslechni,m jholoubku;tamnaté
skálestojíhradavtomhraduz stává
moje dcera, která t unésti dala; orel
ten byl její man el. Ona má t i dcery.
Nejstarší jmenuje se Dr na, proto e jí
celýdenhubajedejakomlejnskékolo;
druhá se jmenuje Treperenda, ta
sklepá a prot ese celý hrad a nad lá
samých mrzutostí. Ta t etí, m j
milá ek,jmenujeseKráska,proto eje
nejkrásn jší na sv t , a k tomu
rozumnáadobrá.Matkajetuzezlá,a
chceš-li,abysetidob evedlo,musíšse
k ní jako i k starším dv ma dcerám
velmi lichotit; ale Kráska ti neuškodí.
V tuto hodinu chodí se vnu ky
koupat,jdijenzamouchaloupku,tam
uhlídáš pozdálí rybník; nedaleko
b ehu se v houští skryj a o ekávej, a
d v átka p ijdou. Dej si pozor, kam
Kráska šaty polo í, a a bude v
rybníku, zlehka se p ikra a rychle je
odnes. A se bude po nich shán t,
nedávejjíjebezvým ny.Nynívíš,co
mášd lat,atedyjdi.“
Milostín uposlechl rady dobré
babi ky a šel. Skute n spat il, kdy
p išel za chaloupku, široký rybník
kolem dokola hustým vrbovím
obrostlý,idošela kb ehuatamsev
houští skryl. Netrvalo to dlouho, tu
slyšel šepot a hovor d v at. Vystr il
tedy hlavu, by vid l, kam ta
nejkrásn jší z nich šaty klade; a kdy
to v d l, zase honem se schoval, aby
ho nevid ly. D v ata se vykoupaly a
šlysestrojit.Dr naiTreperendanašly
svéšaty,aleKráskahledalanadarmo,i
divilysetomu,kdobyjebylodnesl.
„To s tebou n kdo erty tropí a
naposled ti je vodník p eschoval. Nu,
my na t ekat nebudem, hledej si je
sama.“To eklyaodešly.
Kráskachodilak ovíodk oví,po ád
šaty hledajíc; najednou zaslechla
šustot, a jako st ela byla ve vod . Tu
vystoupilMilostínzhouštíašelp ímo
kmístu,kdeKráskastála.Podivila se,
odkudtenšvarnýmládenecp icházía
kde vzal její šaty, které v rukou nesl.
„Poslyš, mládene ku, to jsou moje
šaty, prosím t , dej mi je nazp t!“
volalaKráskanaMilostína.
„Sradostí,“odpov d ltento,„aleco
mizan dáš?Zadarmojenedostaneš.“
„Nemám nic jiného ne li tuto
šn rku perlí,“ ekla Kráska a ukázala
nakrk,kterýnadperlebylb lejší.„Ty
bych ale nerada opustila, proto e jsou
minejdra šípamátkou.“
„Od kohopak je máš, e ti jsou tak
drahé?“
„Je tomu patnáct let, co m našli
nyn jší rodi e po jedné bou né noci
mezi všelijakým ná adím, je viny z
rozkotanéhokorábunab ehvyhodily;
bylajsemd ckoasrokstaré,vtenkých
plenkách zaobalené, a m la jsem tyto
perlenakrku,aproto musejímibýti
nejmilejšípamátkou.“
„Anedášmije,anikdy ti eknu, e
m semtvábabi kaposlala?“
„Mádobrábabi ka?Akdojsity?“
Nato, kdy jí Milostín všecko
pov d l, s ala perle s krku a podala
mu je. On pak nato svlékl na zlaté
šn rcenaprsouzav šenýprstenadal
ho Krásce, která ho na to místo
pov sila,kded íveperlem la.Pakses
ní laskav rozlou iv odešel do
chaloupky.
Co Krásku spat il, nestýskalo se mu
ji anipolovictakjakod íve.Sveselou
tvá í vešel k babi ce do chaloupky.
„Nu,jakjsipo ídil?“ptalasehotato.
„Dob e, babi ko, dob e,“ odpov d l
Milostín,perlejíukazuje.
„Ty jsi š astný hoch; nyní m eš
sm ledozámkujíti,neboKráskabude
tvou ochránkyní. Budete-li v n em
mé pomoci pot ebovat, víte, kde
jsem.“
Sotva to do ekla, p išly pro
Milostína starší dv dcery a odvedly
ho k arod jnici. Ani zlata ani st íbra
zdenespat iljakovotcovskémzámku;
erným mramorem bylo všecko
vykládáno
a
místo
etného
slu ebnictva stálo tam por znu jen
n kolikvelkohlavýchtrpaslík .Uvnit
p išla jim naproti stará, sehnutá,
škaredá ena. „Ach, jakpak mám tu
babu milovat!“ pomyslil si Milostín.
Tu se p ito ila Kráska a o kem mu
pokynula, by se nemra il. Rychle tvá
vyjasniv, p istoupil k bab a vlídn ji
pozdravil.
Ona m íc ho od hlavy a dol
pravila: „Jen hezky poslouchej a
nebudeš se tu zle míti. A si
odpo ineš,dámtipráci.“
Po takovém laskavém p ivítání
odešla zase baba, provázena velkým
erným kocourem. Bylo našemu
Milostínovi ouzko v tom tmavém
zámku; i vzpomn l si na svou dobrou
matkuinasvéholaskavéhootceaslze
mu po tvá ích padaly jako zrna
hrachu.
Kráska myslíc sob , pro teskní,
nechala ho plakat a po chvíli teprv k
n mup istoupilapravíc:„Vidíš,drahý
Milostíne, kdy budeš plakat a si
stýskat, bude tu pro t mnohem h e;
bu vesel,zapome navšecko,jábudu
s tebou spokojena a budu t vyrá et,
jakjenmo ná.“
Milostín si dal íci a ji za n kolik
dní miloval ka dý v zámku dobrého,
veselého a p ív tivého mládence.
Kráskamupomáhalapracovat,onajej
vyrá ela v prázdných hodinách, tak e
ani nepozoroval, jak dni, m síce, ba i
léta utíkaly. Jsouc v um ní
ernokni nickém od babi ky dob e
vycvi ena,nikdyseztohotaknet šila
jako nyní, an tím princovi mnohé
blahé chvíle zp sobiti mohla. V d la
dob e, e stará nic dobrého s
Milostínem nezamejšlí, ale posud se
ješt tajemství toho nedopídila.
Jednohodnešlakbabi ceaptalasejí
mezi jiným také, co se s princem státi
má?
„Inu, zlatá d ve ko,“ odpov d la
tato, „osud jeho je smutný, povím ti
to,alenesmíšnicvyzradit.Znášdob e
svou p stounku, jak je zlá, skoupá a
zlatachtivá.Dlouhý aszkoumala,jak
by to bylo mo ná, aby smrti ušla.
Kone n vyzkoumala
pomocí
mocných duch , e musí dobrovoln
dostati nevinného, dvacetiletého
mládence, a ten e musí býti z
královského rodu. Tomu musí po t i
dny práci ukládat. Kdy ji vykoná,
ztratíonavšeckumocaprávokn mu;
paklialene,máonat etídenop lnoci
devatero kvítí nasbírat a uva it,
mládence zabít a jeho teplou krev a
srdcesko enímsmíchataztohonápoj
nesmrtelnosti uva it. Aby ale jista
byla, e má nevinného mládence,
hled la prince v n ném stá í se
zmocnit, co se jí u otce Milostínova
lestn poda ilo.Dalatedyprincemocí
unésti, aby ho zde dochovala. To jí
všaknicnebudeplatno,mysemusíme
všemo n p i init, by ho se sv ta
neshladila. Ty jediná m eš ho
vysvobodit.“
„Ach, já bych to ráda u inila, jen
kdybychv d lajak.“
„Po kejjen,a budev as.“
Milostín nem l ani nejmenšího
zdání, co s ním stará baba obmejšlí, a
v dy se vlídn k ní choval, jako i ke
všem ostatním.
ím více však
p icházel do let, tím více se mu
p ebývání
v
erném
zámku
zprotivovalo, jen Kráska ho tam
poutala, kterou v dy více a více
miloval. Navzdor jeho nechuti
plynuly léta tak rychle, e mu do
dvacetijent idnischázely.Ji nastala
ta doba, kterou Kráska s hr zou
o ekávala.Šlatedykbabi ce,bysesní
poradila,comád lati.
„Prom se dnes ve er v myšku a
zalez pod postel p stounky, tam
uslyšíš, co bude d lat.“ To také ve er
Kráskau inila.
„Copak jen zítra Milostínu dám za
práci, kterou by nevykonal?“ ptala se
stará svého mu e a dolo ila po
krátkém rozmejšlení: „Pošlu ho na
d íví.“
Myška ráda, e ví, co na milá ka
eká,vykradlasezasepry apospíšila
k n mu. „A t zejtra stará pošle do
lesa, ned lej si z toho nic, já ti p ijdu
napomoc.“
Kdy ráno Milostín vstal, vešla k
n mu arod jnice a ekla: „Te p jdeš
se mnou do lesa a tam ti práci
vyká u.“ Nato mu kázala dát
d ev nou sekeru, pilu a motyku a on
šel za ní. Kdy p išli hezký kus cesty
za zámek, baba se zastavila a pravila:
„Jakdalekozdetenkuslesavidíš,tak
daleko jej do ve era musíš porazit,
d eva rozštípat a do sáh urovnat;
jestli to nebude hotovo, zle bude s
tebou.“ Zkamen lý z stal Milostín
státi, kdy ty slova od arod jnice
slyšel; ona se však po n m ani
neohlídla a rychle odešla. Co m l s
d ev ným ná adím d lat? Sedl si tedy
natrávníkao ekávalKrásku.
Kdy slunce nejvýše stálo, p ilítla
bílá holubi ka a posadila se vedle
n ho. On ji cht l vzít do ruky, ale
vtom objímal Krásku. „Te m pus ,“
pravilaona,„az sta sed t,a zatebe
práciud lám.“
Asi za minutu za aly se stoleté
stromy kácet, neviditelné ruce d eva
ezaly,štípalyavsáhyrovnaly,ad íve
ne Milostín poob dval, bylo všecko
vykonáno.
Kráska
zapov d vši
milenci, aby o tom nikomu ani slova
ne íkal, v podob holubi ky zase
ulet la.Ipodivilasestarávelice,kdy
uve erproprincep išlaavid la, es
prací je hotov. Ne ekla ale nic. Doma
se vyptávala, kdo u Milostína byl,
ádný ale o ni em nev d l. Musila
ml et.
U ve er let la od chaloupky k
zámku malá muška a zrovna do
kom rky, kde stará spala. „Kampak
zejtra toho kluka pošlu?“ ekla mu i
arod jnice.
„Tojátinepovím,“odpov d lonen.
„P jde na lov,“ pravila po chvíli
stará.
Muška nato odlítla k Milostínu, by
hop ipravilaanadruhýdenpot šila.
Ránop išlazasebabakMilostínovia
poru ila mu, aby šel s ní; dala mu
d ev nou motyku, ry a lopatu. P išli
a k jednomu rybníku, u n ho se
zastavili. „Zde,“ ekla stará a ukázala
na velkou louku vedle rybníka,
„vykopášjámuarybníkdonístáhneš,
v n m pak zlatou a st íbrnou rybu
ulovitimusíš.“
Milostín se ale, jak baba zašla, bez
starosti na zem posadil a myslil na
Krásku. Byl by bláznil, aby se s
d ev nýmná adímdo ehopoušt l.V
polednep ilítlazaseholubi kaaprinc
se pot šil. „Nic se neboj, všecko za
tebe ud lám.“ Nato své
áry
provád la. Jako by tisíc krtk v zemi
rylo, po aly se kolem dokola na louce
jamky d lati, tak dlouho, a na míst
louky hluboká jáma byla, ješt pr tok
k rybníku, a jedním návalem tekla
voda do jámy; netrvalo to dlouho a
byla plna. Nato roztáhla Kráska sí , a
v tu chvíli se v ní jedna zlatá a druhá
st íbrnárybaházela.Dalajeprincovia
p ikázalazase,byjineprozrazoval.
Divila-li se první ve er baba,
podivila se druhý ješt více, kdy
všecko v po ádku vid la. Ji nev d la,
co si má myslit. Kdy se doma
poptávala, nev d l ádný, kdo by byl
princovipomáhal.
Vnocinatomuškaop tposlouchala.
„Bu to rozumí ar m, co však ani
mo nánení,anebomášotka,kterýmu
pomáhá,“ pravila stará; „ale zejtra
musíjezdit,atusotvavyhraje.“
Jakmile Kráska e její vyslechla,
pospíchalakbabi cenaraduaodník
svému milá ku. „Zejtra musíš jezdit,“
eklamu,„alenestrachujse,prvník
bude Dr na, druhý Treperenda. Aby
se s tebou vysoko vznésti nemohly,
oto okolosebetenhle ervenýšátek,a
budešjakolovot ký.A snichslezeš,
odsko najednou, a kdy na tebe
budou ohe házeti, máchni tímto
bílým šátkem t ikráte po sob a nic ti
neuškodí. Ten t etí k budu já; tu
odho šátky za sebe, proto e já tob
neuškodím.“Natoodešla.
Druhýden asn ránozavolalastará
Milostína do dvora a kázala vyvésti
bílého kon . „Na tom koni musíš v
pov t í m j zámek sedmkrát objeti,“
pravilakprincovi.
„Milerád,“ odpov d l tento, „jen
jestlitovydr í.“
Maje šátek kolem sebe ovitý, chut
na b louše vysko il; ale ten se sotva s
ním z místa hnouti mohl, a kdy
kousekzaklusal,padlkzemi.Milostín
odsko í, a kdy k po ne zlostí po
n m kopat a ohn m plivat, máchne
t ikráte bílým šátkem a ohe zhasne.
„Tot špatnýk ,“ ekl,„jestlinemáte
rychlejšího, bude to s jízdou špatn
dopadat.“
Tu p ivedli hn dého. Ale bylo to
jakosprvním; arod jnicebylaji celá
rozvzteklena, a dala kone n vraníka
p ivést. Princ zatím hodil šátky za
sebe, vymrštil se na kon a ten se s
nímdopov t ívznesljakopták.Kdy
sedmkrát zámek objel, spustil se zas
do dvora. „To je koní ek,“ pravil, s
n ho se shoupnuv, „na tom je jízda
jako na perutích.“ Baba b hala po
dvo e co zlá sa ; kdy vid la, e její
nad je zma ena, zav ela Milostína do
sklepa a dala mu za strá Dr nu a
Treperendu. Kráska byla by ho ráda
vysvobodila,alebálaseprozrazení,an
nebyla dosti mocna se starou vejít v
zápas. Šla se tedy s babi kou poradit;
ale v myšlénkách p išla místo k
chaloupcekrybníku.Tualecht losejí
najednouspát,jakobytonanihodil,i
sedla pod stromek a š astn usnula.
Sotva o i zav ela, vid la p ed sebou
státi paní v zelenav pr hledném
závoji. „Já jsem tvoje matka,“ ekla
tatojemnýmhlasemaknísesklonila;
„chci tebe a Milostína odtud
vysvobodit. P i i se, abys jej p ed
p lnocí ze zámku sem p ivedla; tu
potomsmo teprstenaperlevevod a
uká esevámlo ka,doní sko íte.A
se kolem vás d je cokoliv, nebojte se
ni eho; jak p irazí lo ke b ehu, pak
vysko te a jd te pokojn svou cestou,
nebo arod jnice nebude ji ádné
moci k vám míti.“ Nato jí vdechla
políbenínatvá azmizela.
Kráskaseprobudila.Nev d la ,byllitosen ilipravda,šlaalekbabi cea
prosilaji,byjíporadila,comád lat.
„Jdi jen dom ,“ radila tato, „a n jak
oši Dr nu a Treperendu, by se
vzdálily;codáled latmáš,tobeztoho
víš.“
Tu teprv uv ila Kráska, e to byl
opravdový sen. Slzíc t ce se s
babi kou roz ehnala, která jí vlastní
matkou byla, a odešla nav dycky z
chaloupky. Na cest , kdy tak
p emýšlela, jak by asi strá né od
Milostínaodvrátila,napadlojí, ejsou
tuze mlsné, a toho také hned pou ila.
„Ach hol i ky,“ ekla, kdy k nim
vešla, „te jsem byla u babi ky a
strojila ve e i; tak dobré jídélko jste
opravduješt nejedly.“
„Co námtopravíš,kdy ztohonic
neu ijem?“ „Pro ne, babi ka vám
ob ma nejlepší kousek schovala,
m etesipron jjít.“
„Co ti napadá? V dy víš, kdo tady
zav enakohohlídáme.“
„Však on vám neute e, a pro tu
chvilku nebude tak zle, já se ho snad
takédohlídám.“
M lyovšemstrachp edmatkou,ale
mlsnost zvít zila; odevzdavše v zn
Krásce, rychle odb hly. Jakmile tato
jista byla, e se nevrátí, otev ela
Milostínovi dve e, a ani mu na jeho
otázky neodpovídajíc, pospíchala s
ním k rybníku. Kdy p išli k b ehu,
smo ila prsten a on perle, a v
okam ení houpala se p ed nima
ozdobná lo ka. Oba rychle do ní
sko ili a pod vodou zmizeli. Tu bylo
ryb a vodních zví átek kolem lo ky,
jen se to hem ilo, ale ádné jim
neuškodilo. Kolik hodin tak pod
vodou plouli, ne lo ka op t na
povrch vyšla, to se neví. Najednou
vid li se na mo i; ale hr za Krásku
obešla,kdy seohlídlaadruhoulo ku
za sebou spat ila, v ní jeduplná
arod jnice sed la. Jako šíp let li po
hladin mo ské,alebabicejimu byla
v patách. Tu se strhl náramný vítr,
mo e burácelo a viny jako domy p es
lo ky se válely. Najednou bylo vše
ticho, oni p istáli k b ehu, hbit
vysko ili a lo ka v okam ení zmizela.
Koukali se po mo i, kam se stará
pod la, ale nevid li jiného nic, ne li
t ísky rozkotané lo ky. Nepochybn
e ji víly roztrhaly. Milostín a Kráska
d kovaliboh m, eztakovéhonešt stí
vyvázli,aputovalidále.
Dlouho a dlouho museli chodit, ne
m sto našli, kde byl princ domovem;
kone n ale se tam dostali. Mezi
královským m stem a zámkem byla
eka, p es ni byl most, n kolik set
krok od mostu stál mlejn a u toho
mlejna z stala Kráska s princem stát.
„Ty mi dej nyní,“ pravila k n mu,
„perle a já tob dám prsten; musíš ho
mít,abyt rodi epoznali.“
„A ty se mnou nep jdeš, Krásko?“
ptalseprinczarmoucen .
„Ne, já nep jdu s tebou, a pro m
vzká eš. Jedno mn však p ipov z, e
dvakrát dvanácte hodin matku svou
nepolíbíš. Ud láš-li to, bude s tebou
dob e, a brzy se uhlídáme; pakli ne,
budeš neš astný a b hví kdy se
shledáme.“
T ko sice, ale up ímn slíbil to
vysvoboditelkyni své, a koli nev d l,
co matce ekne. Nato se rozlou ili.
Princ šel k zámku, Kráska ke mlejnu.
Práv obcházel mlyná kolem, by
napravil, kde co schází, kdy k n mu
Kráska p istoupila. „Pane ot e,
nepot ebovalbysted ve ku?“
„Pro septáte,mladá?“
„ e bych k vám šla do slu by,
kdybystem cht l.“
„Vy zajisto nejste odtud, e u mne
chceteslou it?“
„Máte pravdu, já p icházím z
daleka;m lajsemzdetetku;kdy mn
matka a otec um eli, umínila jsem si,
e k ní p jdu, aby mi n jakou slu bu
zaopat ila; ale na nešt stí je i ona
mrtva; já se nemohu zpátky vrátit, a
musímsitedysamaslu buhledat.“
„Jemn váslíto,panenko,aleabych
vámtoup ímn ekl,moje enajetuze
zlá,amálokterád ve kauní trnácte
dnívydr í.“
„Jestlinicjinéhovcest není,tedyse
nebojím,jáumímvšeckod lat,lehkou
it koupráci,ajist sepanímlyná ce
zachovám.“
„Poj tetedysemnou.“
Kdy p išli do sín , p ikolíbala se
naprotinimmlyná ka.
„Cositovedešzafiflenu?”vítalaje
ne tuze líbezným hlasem. „No, jen
zvolna, dokavad nevíš, o se jedná,“
odsekl mlyná . „To je tvá nová
d ve ka; beztoho jsi ráno jednu
vyhnala,ataktisnadp ijdevhod.“
Mlyná ka
našpoulila
hubu,
podep ela ruce o masité boky a
prohlí ela Krásku od hlavy a k pat .
„Tobuden cosprávného,jakvidím.“
„Jen si m podr te a uhlídáte, e
toho nebudete litovat,“ odpov d la
Kráska.
Amlyná ka,kterávsrdcirádabyla,
e holku dostala, dlouho se prosit
nedala. A vskutku byla spokojena.
Sotva co poru ila, ji to bylo hotovo;
sotva ji kam poslala, ji byla op t
zpátky.Všeckojípov lid lalatak, e
senemohlanikdynanirozzlobit.Ale
nejenmlyná ka,aleka dý,kdojivid l,
musel ji milovat, proto e byla v dy
vesela a p ív tiva ku ka dému, koho
vid la. – Ne tak dob e vedlo se
princovi. Kdy odešel od Krásky, šel
dozámkuadalseusvéhootceohlásit.
Starý král z stal radostí celý bez sebe,
kdy mu Milostín prsten ukázal a jej
p esv d il, ejeopravdujehosyn.Oba
b eli k matce. Ta jej ovšem cht la
líbati,onsealeodvrátilaprosil,bymu
to odpustila, e ji nesmí políbit, a
dvakrát dvanáct hodin mine, proto e
ho slib vá e. Zarmoutilo to královnu,
e vlastního syna, pro n ho tolik slzí
vylila, po tolika letech ani políbit
nesmí; ale jeho slib byl jí svatý.
Utrmácen po cest p ál si trochu
odpo inout a rodi e jej hned na lo e
odvedli, ani se ho mnoho vyptávali.
Kdy usnul,nedalotokrálovn ,abyse
nešla na syna podívat, který byl tak
krásný, enan mo inechatmohla.I
nutilo ji to a lákalo tak dlouho, a
nemohouc se déle zdr eti, zlehka ho
políbila.Myslila , etonebudeškodit,
jenkdy onsámotomnicneví.Avšak
to p ece škodilo; kdy se princ
probudil,nev d loni em,cosesním
bylo kdy p ihodilo. Tu teprv shledala
matka, ezle inila.Milostínchodilpo
zámkujakotupémysli,nicjejnet šilo,
nicnemrzelo.
Tak to s ním trvalo skoro celý rok.
Otec se tím trápil, ptal se, radil se u
zkušených lidí, ale ádný nev d l
rady. Kone n mu napadlo, e ho
o ení. Sám mu tedy krásnou
princeznu vyhlídl a všecko umluvil.
Milostína to ale pranic net šilo, ani
kdy o tom slyšel, ani kdy princezna
p ijela.Starýkrálseskoroobával, ese
nev staodradí;aletébylovíceoto,by
sekrálovnoustala,atedysiztohonic
ned lala.T idnip edsvatbouat idni
posvatb m lysevelkéhodyavšeliké
radovánkyslaviti.
Den p ed svatbou byl ur en hon, k
n mu se host sjí d lo, jak by plátno
táhl. Král, Milostín a nev sta jeli na
koních nap ed. Museli skrze m sto, a
tedy d íve p es most. Kdy p ijeli
doprost ed,nemohlidále;kon z stali
jako p imrazené, a kdyby je byli
utloukli, nemohli se z místa hnout.
Starý král sko il s kon a cht l p šky
mostp ejít,aletotakénešlo.Inev d l,
co si má o tom myslit. Nikde nebylo
vid t lov ka, toliko pod mostem
máchalamlyná ovad ve kaprádlo.
„Hej, d v e,“ k i el na ni král,
„copak se to stalo, e nem em p es
most?“
„Kdybystem pozvalidnesktabuli,
pomohlabychvám.“
„Kdopak jsi?“ ptal se s podivením
král.
„Mlyná ova d ve ka,“ odpov d la
Kráska.
„Jestli to doká eš, máš mé slovo, e
dnessnámihodovatibudeš.“
NatoseKráskadotklamostu,akon
klusalidále.Královitoalepo ádle elo
v hlav , co to za podivnou holku.
Poptával se sem tam, ale ka di ký ji
chválil. Jakmile p išel dom z honu,
ekl to královn , a ta byla ješt
ádostiv jší tu neoby ejnou d ve ku
spat iti. Vzkázali pro ni. Ji sed li
všickni hosté u stolu, jen vedle
Milostína bylo prázdné místo pro
mlyná ovic d ve ku p ipravené. Tu
otev e slou ící dvé e a do nich vkro í
paní ve skvostném a nádherném šat ,
atakkrásná, enanívšechzrakyjako
uvyjeveníutkv ly.
„Milostivý králi, já p icházím, bych
vás na dané slovo upamatovala. Já
jsem mlyná ova d ve ka,“ ekla ku
králip istoupíc.
Král, jako i druzí, necht li ani
smysl m v iti, e by to slu ka byla;
p ece ale vstali a ochotn na místo jí
ponechané dovedli. Ale Milostín si jí
ani nevšímal a hled l si jen dobrého
jídla.Kdy bylopotabuli,poru ilkrál,
aby ka dý n co povídal aneb zpíval.
Nebylo tu, kdo by s ochotností návrh
nebylp ijal;všickniseji vypo ádali,a
p išlo te na Milostína a na Krásku,
aby mysl spole nosti obveselila. I
u inila jim dle v le, ale ani písní, ani
pohádkou,nýbr vzalajádrozjablkaa
vstoupiladoprost edsín .Tamud lala
kolo a hodila jádro do n ho. Za
chvilku vypu ela ze zem zelená
ratolest, rostla v dy výše a výše, a to
byl str mek; tu se na n m ud lalo
poupátko, z n ho , kdy se rozpuklo,
usmívalo se jablko jako krev ervené.
Kráska je utrhla, a vezmouc n , ve
dví roz ízla; p l si nechala, p l dala
Milostínovi.Tenjilhostejn odnívzal
a sn dl.Ale sotva se to stalo, vysko il
princvzh ruapadlKrásceokolokrku.
Hosté mysleli, e je kouzelným
jablkemo arován;alekdy poprvním
výlevu radostného shledání princ s
Kráskou k rodi m p istoupil a slovo
od slova všecko povídal, co se s ním
kdybylostalo,tuteprvvid li, ejep i
úplnémrozumu.Rodi enemohlijinak
u init,ne s atkujejichpo ehnat.
Kdy první jeho nev sta mrzut
dom odjela,nastoupilaKráskanajejí
místo a druhý den slavila se svatba
skvostn a hlu n . Mlyná a mlyná ka
bylitaképozváni.–Uve eršlaKráska
dozahradyadošlavmyšlénkácha k
vod . Myslila na matku; ráda byla by
tumilostnoutvá ješt jednouspat ila.
I napadlo jí, e by se jí snad zjevit
mohla, kdyby perle ve vod smo ila;
ud lala tak. Tu se voda rozd lila a
Kráska spat ila matku, která na ni
kývala. I sešla do vody a padla matce
do náru í.Ale jak tam v hlubin bylo
krásn ! Kdy p išly a dol , vedla ji
vodní paní do svého krystalového
palácu.St íbrnýazlatýpísekpokrýval
stezky, po nich se zelenokade avé
víly vznášely. Kdy stoupila Kráska
dovnit , spat ila uprost ed chladné
sín na zeleném koberci, liliemi a
r emi kolem posetém, krásného
mu e le eti. Byl mrtev. „To je tv j
otec,“ pravila smutným hlasem vodní
paní,kdy kn muKráskap istoupila,
a celý p íb h své lásky jí vypravovala.
Kráskasplá emposlouchala.
„Ty jsi š astna,“ dokon ila vodní
paní svou e . „Rod tv j bude dlouho
panovati v sláv a št stí. Já vám budu
v dynablízku,bychvásmocísvouod
zléhochránila.“
Ješt jednou políbila Kráska matku,
pohlédla na bledé tvá e otcovy a od
vodní paní provázena ubírala se z
krystalového
palácu.
Zeleným
proutkem rozd lila matka op t vody,
aby Kráska za sucha nahoru vyšla.
Kdy sevrátiladom ,povídalasvému
man elu,kterýseji všudeponíptal,
kde byla, a všickni dobré paní tiché
díky vzdávali. Druhý den trvaly
radovánky a do noci, a kone n se
takénalodkáchpovod plavalo;tuse
p ihrnula veliká vina a polo ila
mladým man el m, kte í na pokraji
lod stáli, sk ínku k nohoum. S
podivením ji otev eli, i byla plna
klenot .Bylotov nomladékrálovny,
které za více stálo ne celé království.
Oba panovali dlouhá léta slavn a
š astn , a po nich d ti jejich, tak jak
jimtovodnípaníbylap edpov d la.
OPopelce
Za starých as bydlel v jednom
m st chudýmu ,kterým lt idcery.
Nebylyješt vzrostlé,alebylonanich
vid t, aspo na t ch dvou starších, e
budou hezké d v átka. Ta nejmladší
byla celý den v kuchyni p i hrubé
práci, tak e jí v dy jen Popelka íkali,
nebo pro samý popel nebylo ani
mo ná poznati, je-li hezká nebo ne.
Staršídv ,KasalaiAdlina,bylysicev
enských um ních vyu eny, ale
ned laly nic a zanechaly pé i o
ivobytí docela svým rodi m, tak e
tito,nemohoucetojinakzmoci,kdeco
m li na vý ivu utratili. Jich známí a
sousedé, a obzvlášt jedna tetka,
rozšafná a pová livá to ena, tuze jim
to za zlé pokládali, e je nikam mezi
lidi nedají. Ale co, kdy se holkám
necht lo? Ony chodily celý den se
zalo enýma rukama, Popelka jim
všecko k hub p inést musela, za e ji
ješt neustáletrýznily.
Jednou v noci ekl mu k své en :
„Milá eno, s t mi d v aty to tak
z stat nem e, nechceme-li co
nejd íve na ebrotu p ijíti. Zde do
slu by jít necht jí, tedy se musím
odhodlatalstíjen kamzavést,odkud
by cesty dom nenašly.“ en se to
ovšem zdálo býti divné, ale nouze je
zlá; a tak v poctivost mu ovu
d v ujíc, svolila, by dcery druhý den
odvedl. Popelka, která u krbu spala, a
jak se co hnulo, hned všeho si všimla,
slyšelatakéturozmluvurodi .Sotva
se rozb esklo, vstala tiše a pospíšila k
tetcenaporadu.
„Já ti sice poradím, ale pod tou
výminkou,abyssvézlopov stnésestry
s sebou zpátky nebrala.“ Nato dala
Popelce klubko nití a ekla: „Z sta
pozaduauva konecn kdeublízkého
stromu, klubko dej do kapsy, a tak
potáhneš nit za sebou a po ní zase
cestudom najdeš.“
Popelkad kovaladobrétetceašlas
klubkemdom .
asn ráno, kdy otec vstal a holky
vzbudil, ekl k nim: „Mám dnes tuze
mnoho práce v lese, tak e sám ani
nesta ím, proto musíte všecky t i se
mnou.“
Nechutnalo to rozmarným dívkám,
jen Popelka m la ji snídani dávno
p ichystanou, kdy ony ješt ani
ustrojeny nebyly. Kdy se najedly, šly
s otcem. Popelka m la klubí ko v
kapse a nitku po ád za sebou táhla.
Otec vodil je k í em po lese, a p išel
do houštiny, kde jim kázal pose kat,
a si místo vyhlídne, kde by nejlépe
bylod ívíklestit.Nanicnepomyslíce,
ekaly holky, jak jim bylo veleno, jen
Popelka v d la, kam to bije; a kdy
otecpohodnéchvílinep icházel, ekla
jim: „Mn se všecko zdá, e nás tady
otecnechá,aproto p jdemehoradši
dolesahledat.“
„Tymoudráv dyn covíš.“
„Inu,nechcete-li,p jdusama.“
Toholkytakénecht ly,atedyšlyza
ní. Popelka byla dobrého srdce, a
nemohla to sestrám ud lat, by je
samotné v lese nechala. Po nitce,
kterou zase do klubí ka svíjela, p išly
š astn , a pozd ve er dom . Mrzut
jim otec otev el, kdy na dvé e
klepaly; vymlouval se ale, e v lese
zabloudil, a kdy pozd teprv z n ho
vyšel, e šel rad ji dom , mysle s
jistotou, eonyzanímp ijdou.
Ale v noci to slyšela Popelka dob e,
jak k en pravil: „V ru nevím, jak ty
d v ata z lesa cestu našly. Nu to nic
ned lá, zejtra je zavedu ješt dále, by
snadn ji do zámku p išly, kam je chci
doslu bydát“
Ješt aninesvítalo,aPopelkaji byla
u tetky; ale musila jí p islíbit, e
nikterak sestry více zpátky nep ivede.
Nato jí ekla, by si nabrala popele,
kam jen m e, a za sebou ho po cest
trousila,tak ecestuzpátkynajde.
Ta pod kovala a šla dom . Zase
vzbudil otec dcery, aby honem vstaly
a se ustrojily, e p jdou s ním do lesa
našišky.
Kdy se nasnídaly, vzala si Popelka
koší ek, navrch dala do n ho šátek a
kousekchleba,dospodalesamýpopel,
jako i do kapes. Jak šly, v dycky
trochuutrousila,a natomísto,kamje
otec zavedl a kde mno ství šišek
le elo. Tu jim ekl otec: „Vy sbírejte
zde a já p jdu tam v tu stranu; a
budete mít plné loktuše, pak na mne
zavolejte.“
Kdy m ly holky loktuše plné,
k i elynaotce,aleotecbyltentam.
„Te musíme jít samy dom , milé
sestry,“ eklaPopelka,„otecsnadzase
zabloudil.“Tenkráteuposlechlysestry
bez odmluvy a šly s ní dom . Š astn
se tam po zpopelené cest dostaly.
Všecko ji spalo, kdy k chaloupce
p išly.
„Vy jste nám utekl, tatínku?“ ptaly
seholky.
„I vy bláhové, jakpak bych vám byl
utekl?jájsemšeldáledolesaazabral
se tak do své práce, e jsem na vás
docela zapomn l, a kdy jsem pak se
cht l pro vás vrátit, byly jste ji pry ;
co jsem m l d lati? Šel jsem tedy
bli šímistezkamikdomovu.“
Kasala a Adlina tomu uv ily, ale
Popelka v d la, co v tom v zí. V noci
zase ekl otec: „Zejtra se mi zajisté
nevrát jí!“
Matkahoprosila,byodtohoupustil
a nikam více je nevodil, ale on
dokonce jinak u initi necht l. Ješt se
ani nerozše ilo, kdy Popelka zase u
tetky byla a všecko jí povídala; ale
tenkráte se na ni tetka opravdu
rozhn vala, e sestry zase zpátky
p ivedla. A ze zlosti dala jí naschvál
hrachu, co jen unést mohla, by ho za
sebou trousila. Po slunce východu
vzbudil otec dcery, ka, aby s ním šly
na chvojí. Nasnídaly se a šly. Popelka
z stávala pozadu a po ád hrách za
sebou trousila. Tatík je tenkráte ješt
dále zavedl, a okázav jim, kde mají
chvojílámat,odešeljinam.
Slunce stálo ji hodn vysoko, kdy
hromadu chvojí nalámaného majíce,
pootciseshán ly.Volaly,hledaly,ale
všedarmo.TujimPopelkanabídla, e
p jdou zase samy dom ; koukala na
cest po hrachu, ale hrachu nikde
nebylo.Vid lahejnadivokýchholub ,
kte í na cest sed li, a tudy si lehko
pomyslila, ti e ten hrách sesbírali.
Bylo zle; te teprv sestrám pov d la,
co otec zamýšlel. Co m ly d lat?
Ud lalysizchvojeazmechulo eao
hladu si pod šíré nebe lehly. Ráno
vstaly a nasbíraly si jahod k snídani a
chodily pak jako bludné ovce po lese.
TujimPopelkadalaradu.
„Já vám povím, holky, co ud láme;
já vylezu na strom, a kde uhlídáme
n jaké stavení, v tu stranu p jdem.“
Nato vylezla jako veverka na borovici
a dívala se na všecky strany, kde by
n jaké obydlí lidské uhlídala. A
opravdu vid la v dáli velký zámek.
Pamatovala si dob e, v kterou stranu
to bylo, pak slezla dol , ekla to
sestrámavšeckykrá elybrzycestouk
zámku.
Byl ji soumrak, kdy p išly na
zelenoulouku,kdezámekstál.T ikrát
ho kolem dokola obešly, ale nebylo
tam ani ivé duše vid t. Osm lily se
tedy a klepaly na vrata. Tu se jim
zjevila baba, tak škaredá, e se jí
náramn ulekly. Hlavu m la jako
opálku, o i vypoulené, vlasy je até a
t lo tak tlusté, e by ji všecky t i
nebylymohlyobsáhnout.
„Co tu hledáte?“ k ikla na n , a se
jimsrdcestrachemzat áslo.
„Ach, zlatá babi ko,“ odpov d la
Popelka,„mybychomvásprosilyjeno
n co málo k jídlu, máme ukrutný
hlad.“
„Kli tesetuchvíliodtud,nechceteli,abyvásm jmu sn dl.“
„Ach co si po neme, kdy vy nás
pod st echu nep ijmete? Noc je na
krku, nevíme kam jít, a naposled by
nás ješt váš mu potkal a sn dl;
smilujte se nad námi a n kam nás
schovejte;myvámvšeckoud láme.“
„Ach ano, ano!“ k i ely jedním
hlasemKasalaaAdlina.
„Já vám budu šít šaty, vyšívat
st evíceavšelijakéšperkystrojit.“
„Já vás budu hladit a esat, abyste
bylahez í.“
„A já,“ ekla Popelka, „budu vám
va it ty nejlepší jídla a všecko vám
spo ádám, abyste nemusela pranic
d lat.“
Baba, slovy t mi uchlácholena, dala
si íci a vedla je do zámku. Dala jim
syrové maso a ovoce. Kdy se toho
ovoce dosyta najedly, šly s babou do
sklepa;stáltamvelkýprázdnýsud,do
toho je tedy všecky t i schovala a
odešla nahoru. Tu klepal mu její na
vrata.Plnastrachušlamuotev ít.
Lidojed, který do dve í vkro il, byl
t ikrát tak velký jako baba. Sotva se v
sednici oto il, zvolal h motným
hlasem,a sevšeckot áslo,tak etodo
sklepa slyšet bylo: „ ichám tady
lov inu; eno,kohotumáš?“
„Ikohopakbychtum la,mu í ku?“
Natomup inesladobrouve e i,byho
upokojila.
Za chvíli se jí ale zase ptal: „Pov z,
babo,kohotumáš?“
„Ipaná ku, ádného.“
Po chvíli, kdy se najedl, za al zase:
„Musíštadyn kohomíti;pov z.“
Vidouc ena, e by ho delším
zapíránímrozzlobila, eklamuvšecko
adokon ila:„Alejábychmyslila,abys
jenechalna iv ;a setomuvšemuod
nich nau ím, co um jí, pak, budeš-li
chtít,m ešjeteprvzabít.“
Kdy sitolidojedrozlo il,u iniljíto
k v li. Nato ho vedla baba do sklepa.
Ubohé d v ata myslily, e je po nich
veta, e ji jde pro n , aby je se ral.
Sotva ho tedy zahlídly, padly na
kolenaao ivobytíprosily.
„Já vás nechám p i ivobytí, ale
musíte všecko d lat tak, jak jste ekly,
sicebudesvámizle.“
Rády to p islíbily. asn ráno byla
Popelka ji na nohou a p ipravovala
snídani; ale sestry jí musely pomáhat,
proto e lidojed s lidojedkou za t icet
osobsn dli.Jakvstali,bylasnídan u
na stole. To se jim líbilo, obzvláštn
panílidojedce,kdy jíKasalaaAdlina
h ívy u esaly a spletly a p kn ji
ustrojily. Starý p ipov d l, e jim
všeho nanosí, co budou pot ebovat,
abyjen ekly.Prozatímalejimni eho
nescházelo.Ka dásihled lasvépráce,
atakjim asutíkal. ímdálevšak,tím
více je to tam omrzovalo; ale nebylo
ádnépomoci, ádnéhovykoupení.
Usnesly se jednou vespolek, kdyby
to n jak mo ná bylo, e by své pány
zabily. Ale jak? To byla ta otázka, o
kterédneminocíp emýšlely.Ikšt stí
se jim nahodilo, e se lidojed od
Popelky cht l chléb u it péct. Té
p íle itosti cht ly pou ít, domnívajíce
se, e to se starou snadn ji p jde. Ten
den zrána Popelka v peci podpálila,
která, pon vad se tuze mnoho
bochník peklo,takéhodn velkábyla.
Lidojed usadil se u pece a po ád
koukal,a ohe sho í,abyhomohlpak
rozhrabat a chléb vsadit. Horkem tím
však celý umdlen lehl si na zem a
usnul. To bylo, co si holky p ály.
Jakmile ho uslyšely chrápat, p inesly
velkéhráze,op elyjeon j,avšísilou
najednou do ohn ho svalily. V
okam ení byl z lidojeda škvarek.
Jednoho m ly tedy s krku; jak ale s
druhou?
Kdy baba vstala, p ihrnuly se k ní
holky a povídaly, aby se dala honem
strojit, esemu jejízlesabrzyvrátía
e by se tuze rozhn val, kdyby ji tak
dlouho rozcuchanou spat il. Baba si
tedyusedlanastoliciaholkyjiza aly
esat.
„Shejbn te, babi ko, hlavu, abych
vám mohla vlasy vzadu hezky
uhladit,“ eklaKasala.
BabahlavushýblaaKasalajíhodila
vlasy p es o i, vzala velkou sekeru,
kterou jí Popelka podala, a jedním
rázem hlavu jí u ala. Potom všecko
vy istily a t lo zakopaly. Jsouce te
plnomocnými
paními
zámku,
prohledalyvšecko,kdecole í,anašly
mnoho drahých a skvostných v cí,
které se jim všecky dob e hodily. Ale
ubohé Popelce nastali krušní dnové.
Jako d íve, kdy ješt doma byla,
musela všecko d lat, uklízet, prát,
va it, co zatím sle ny sestry po ád se
jenfintilyatit rnýmipracemiobíraly.
Popelka byla tomu sice zvyklá a
nebylo by jí to p icházelo odporné,
kdyby ji byly sestry alespo jen
nesu ovaly; tak ale nebylo jim nic
vhod, co ud lala, za ka dé dílo, za
ka dou posluhu notn jí vy inily.Ale
co jim bylo platno všecko to fint ní,
kdy tam ádnéhonebylo,komubyse
byly zalíbily? To jim také nejvíce
mozky vrtalo. Umínily si tedy, e se
jedenkráte podívají do toho m sta,
kam lidojed pro potravu chodíval.
Jednohodnevskutkutaku inilyašly
dom sta,kteréanitakdalekonebylo,
jak se domnívaly. Tam si nakoupily
všelijakýchšperk ajinýchpot ebných
v cí,paksizjednalykon av z,najaly
slou ící, aby budoucn jen tak po
sprostu do m sta chodit nemusely.
Popelce p ibylo práce; v dom bylo
sice te více lidí, proto jí ale p ece
nikdonepomohl,pon vad všicknijen
se sle nama co d lat m li. Kdy tyto
po druhé do m sta jely, slyšely, e
bude tam jší princ velikou hostinu
dávat,kukteréprýka dýp ístupmíti
bude. To bylo n co pro ty ješitné
sestry. Hned si nakoupily šat ,aby se
mohly co nejskvostn ji p istrojit. Tu
bylo rad ní a povídání, kdy dom
p ijely, jako by na nich celý sv t stál.
Popelkaaninev d laprosaméb hání,
kdejíhlavastojí.Rádabysebylataké
jednou do takových šat p istrojila a
n kam podívala, ale bála se v dy
sestrám o tom se zmíniti. Ne kdy
vid latakovép ipravováníapo ádjen
o krásném princovi povídati slyšela,
osm lila se a poprosila sestry, aby ji s
sebouvzaly.
„Tebe?“osopilysenaniob ;„nu,to
bychomsikrásnéctidobyly.“
„Dejte mn jen n které z vašich
obnošených šat a uvidíte, kdy se
ist ustrojím, ebudulépevypadat.“
„CositaPopeliceosob myslí!Snad
ne docela, e bude hez í ne my? Z
tohonebudenic.Z sta tyjendomaa
hlídej hospodá ství, za to ti pak
povíme,cosevem st dálo.“
Popelka ml ky odešla, ale o i se jí
slzami zalily pro tu nelaskavost
hrdých sester. Na den k slavnosti
ur ený vstaly sestry asn ráno. Tu
bylo k iku a porou ení; všickni, kde
kdo byl, m li práce plné ruce, a
odjely. Kdy si Popelka trochu
oddechla,vzalakošt ašladosednice,
abyzametlaauklidila.Tujakseshýbá
adívá,abynikdeanipráškunez stalo,
spat í v jednom kout n co
blýskavého.Izvednetoavidí, ejeto
zlatý klí ek. Od eho je asi ten klí ek,
pomyslísob ajdehonemhledat,kam
by pat il. Ale nebylo ádné sk ín ,
ádných dve í, ádné truhly, ku které
by se byl klí ek hodil. Kdy naho e
všecko prohlídla, vzala sv tlo a šla do
sklepa. Tu vid la v kout dví ka, u
kterých byl malý zámek p iv šen. K
tomupat ilzlatýklí ek.Otev elaanic
senebála,nýbr schutívešladotmavé
chodby, kterou p ed sebou vid la.
N kolik krok dále byly zase dvé e,
které se tím samým klí kem otev íti
daly. Ale jak se ulekla, kdy vejdouc
do sín , vid la sv tlo tisícerým
bleskem o st ny se odrá eti! Tu byly
na podlaze hromady st íbra a
uprost ed stál z ryzího st íbra um le
d lanýst lanan mst íbrnátruhli ka.
Z první sín bylo otev eným
obloukem vid ti do druhé. Ta byla ze
zlata a uprost ed byl zlatý st l a na
n m zlatá truhli ka. •Z té šlo se do
t etí. Ob prvn jší nebyly však nic
proti této; tu byly st ny samým
drahým kamením posázeny, tak jako
kdy je nebe nejhust ji hv zdami
poseto; vprost ed stál elezný st l, na
n m elezná truhli ka. Kdy si
Popelkasín ješt jednouprošlaadosti
se nakoukala, šla a otev ela nejd íve
eleznou
truhli ku.
Jak
víko
pozdvihla, vid la zlatými slovy na
n mpsáno:„Kdosemponejprvvkro í
a eleznou truhli ku otev e, tomu
pat í,covevšecht echnalezne,jako i
všecko,cozdestojí.V eletétosín je
nejv tší kámen, kdo na ten zatla í,
tomu se ze otev e. Tam se pase bílý
koník,kdona vsedne,musí íci:,Mha
za mnou, mha p ede mnou,‘ a koník
ho donese, kam se mu zlíbí. Ale
všecko to bohatství jen t ikráte a
jenom dobrému k št stí pom e,
špatnémuvšakknešt stí.“
Kdy to Popelka p e tla, koukla, co
jevícevesk íni,atuvytáhlabíléšaty,
kolem a kolem zlatem vyšívané a
drahými kameny ozdobené. Všecko,
coknádhernémuústrojipat ilo,le elo
pod šatami; kone n vytáhla také
roztomilé zlaté pantoflí ky. Popelka
nebyla sice marná, ale ten skvostný
oblek ji p ece tak mocn lákal, e se
kone n do n ho ustrojit musela.
B ela tedy rychle zpátky, a svlékši
zapopelené šaty, ist se umyla a
pospíšila zase do sklepa. Tam vzala
šatyzesk ín adonichseoblékla.Od
hlavy a k noze s malinkým
pantoflí kem, vše jí tak dob e padlo,
jako by to ulil. „A te ,“ ekla se
zalíbením se prohlí ejíc, „sednu na
koníka a podívám se také na tu
slavnostanatohokrásnéhoprince. e
mne sestry nepoznají, tím jsem jista;
nebo by se snáze smrti nadály, ne li
e v takovém šat ušpin ná Popelka
v zí.“ Šla tedy, zatla ila na kámen,
jen bylnejv tšíavpr elíset pytil,a
vyšla na zelenou louku. Opravdu se
tampáslkoníkjakosníhbílý.Vzalaho
zauzduasm lesenan jvyšvihnouc,
ekla: „Dones m , koní ku, do m sta;
mha za mnou, mha p ede mnou!“ A
jako vítr let l s ní poslušný koník k
m stu. Za chvíli byli v kní ecím
zámku. Popelka slezla, p ivázala
b louše ke sloupu a šla nahoru clo
hodovnísín .Všicknihled lisú asem
na krásnou pannu. Princ, který to
práv s Kasalou a Adlinou se bavil,
rychle je zanechav, zv dav k
neznámé pann p istoupil. „Kdo jsi,
krásná panno,“ tázal se jí, „je
p icházíš,
abys
hostinu
svou
p ítomnostíokrášlila?“
„Jestli vám to milé, abych se zde
chvilku pozdr ela, necht jte moje
jménov d ti.“
Na ta slova se jí princ více neptal,
alekestolujivedl.Bálasesicetrochu,
abyjisestrynepoznaly,aletyto,a sní
oka nespustily, p ece na Popelku ani
nepomyslily. Po tabuli se tancovalo;
ale princ nem l ji pro nic jiného ani
o ianimysl,ne prokrásnoucizinku.
On se neobdivoval krásnému šatu,
skv lým diamant m, on vid l jen její
krásu, naslouchal jen milým zvuk m,
kteréjítaklíb sert splývaly.Popelka
sealeopravdusamasob divila,kdese
tovnívzalo.Cosejíprincptal,atoho
bylo hezky mnoho, na všecko mu tak
rozumn , tak vtipn a pová n
odpovídala, jako by na vysokých
školách cvi ena byla. Co na sebe
královskýšatoblékla,bylacelájiná.
U se hodn p ipozdívalo, kdy si
teprv vzpomn la, e musí dom .
Nemohlasevšakprincenijakzbavitia
musela s ním jíti dol , tam se mu ale
vysmeklazruky,arychlenakoníkase
vyhoupnouc, byla ta tam. Darmo
uhán l princ na svém nejrychlejším
konizaní,cht jejidohonit,–Popelku
nebylo více vid ti. Kdy p ijela dom ,
svlékla se sebe šaty a dala je zase do
truhli ky, pak vzala na sebe
zapopelenousukniapospíšilanahoru,
aby bylo všecko p ichystáno, a sestry
p ijedou. Nešlo jí to však tenkráte
dohromady, tak e m la ješt mnoho
co d lat, kdy se ob sestry vrátily.
Tyto ale si tenkráte takových
mali kostíaninevšimly,proto esamy
sseboudostcod latm ly.
„Takmn p ecepovídejte,jakjstese
tamm lyazdalisevámtolíbilo?“
„Dob e jsme se m ly, to si m eš
pomyslit;alíbilosenámtotak, etam
zejtrazasep jdeme.“
„Ach, to mne p ece vezmete s
sebou.“
„Na to si ani nepomejšlej; ty se
nehodíš do takové spole nosti, kam
vznešenéprinceznychodí.“
„Copak tam bylo za princeznu?
V dy mn toaspo m etepov dít.“
„Ba,toseanipov dítnedá;takovou
krásujsmenikdyješt nevid ly.Ajaké
m la šaty! Však to jenom jí d kovati
musíme, e bude zejtra zase taková
hostina. Princ se do ní zamiloval, a
ona mu ujela; te neví, jak by se s ní
shledal, a myslí, e zejtra jist zase k
hostin p ijde.“
Popelce ty slova celou noc hlavu
mátly.Ráno,sotvabylysestryzdomu,
b ela do sklepa, by se do druhé
truhli ky podívala. Tam le ely šaty
r ové barvy, st íbrem t ce vyšité,
jako i všecko ostatní k slušnému
ustrojení pot ebné; jediné pantoflí ky
musela z prvn jší truhli ky vzíti.
Líbila se sama sob , kdy v lesklé
st íbrné st n na sebe pohlí ela. Pak
šla k svému koníkovi, který ji vbrzce
dom stadonesl.
Princ sed l u stolu jako na trní;
kdykoliv se dvé e otev ely, myslil, e
to o ekávaná neznámá. Kone n se
dvé e rozlítly, hedvábný šat v nich
zašustil a bla ený pohled princ v
dosv d il,kdop ichází.
„Achjakjstem v eratakkvapným
odjezdem zarmoutila!“ ekl princ,
kdy sníbylsamoten.
„Nemohu
jinak,“
odpov d la
Popelka, „a chcete-li,abych vás ješt
jedenkráte navštívila, nesmíte m zde
zdr ovat.“
„Vy nevíte, jak t ká je to pro mne
úloha; ale podrobím se v li vaší s tou
výminkou, e zejtra zase p ijdete.“
„Zajistédanéslovovyplním.“
A tedy, kdy byl as, aby se zpátky
vrátila, princ ji déle nezdr oval, koje
senad jí, ejizejtrazaseuhlídá.Kdy
p ijela dom , rychle se svlékla a k své
práci odešla; sotva s ní byla hotova,
p išlyob sestry.
„Jakpak jste se dnes m ly?“ ptala se
jich Popelka. „Byla tam zase ta
princezna?“
„Ovšem ebyla,akrásn jine v era
ustrojena; zejtra bude zase hostina, a
tutaklehcenevyklouzne.M jbo e,co
ten princ jen na ní vidí? Ovšem e je
hezká, ale v dy je také ješt jiných
hezkých d v at na sv t dosti, a
nemuselsepráv donítakzbláznit.“
„Kdybyjínebylo,kdoví,jestlibyste
senebylykn namistaly?“ eklanato
Popelka.
„Acotysedotakových e ípleteš?
Hle si své práce a nestarej se o nás,“
odbylaAdlina sestru Popelku. Ta tiše
odešla a pomyslila si v srdci: Vy
bloudi,jábychp ecesvéšt stízavaše
nesm nila!
T etídenránoodjelysestryskvostn
nastrojeny, a Popelka, sotva e trochu
uklidila, pospíchala op t do sklepa.
Tenkráte otev ela st íbrnou truhli ku.
Tam byly modré šaty, st íbrem a
perlami vyšité. Kdy se oblékla,
t pytily se jí diamanty na krku a na
hlav . Tak p istrojena jela po t etí na
koníkudozámku.Princdalrozkaz,a
vrátný uhlídá princeznu (za ni ji
všickni dr eli), aby mu to p išel
oznámit.Nesed ldlouhoustolu,kdy
vrátný p ib hna jemu oznamoval, e
vidí zdaleka n koho na b louši
p ijí d t. Princ let l dol , ale Popelka
mu ji p išla vst íc. Byl spokojen a
vesel, neb se s jistotou domníval, e
mu tenkráte neujde. Ka dý byl
dychtivdov d tise,jaktoasdopadne.
Princjineustáleprosil,byneodjí d la,
aby mu pov d la, kdo je, a jeho
man elkousestala.
Ale na všecky vroucí prosby dostal
zaodpov :„Ne ádejtetohoodemne,
nebo je mo ná, e by vám to ani
nebylo milé. Upokojte se tím, e jsem
zdevámkv li.“
„Alejakdlouhochcetepobýt?Akde
vásmámpotomhledat?“
„Otoa seosudpostará.“
Tak nebohého prince odbývala.
Kone n p išel as, by op t dom
odjela. Jakmile kní e pozoroval, e se
chystá k odjezdu, dal jednomu
slou ícímu tajné znamení, a ten
odb hl. Za chvíli doprovázel Popelku
dol a po ád ji ješt prosil a zdr oval.
Ona ale rychle od n ho odešla a k
svému b louši pospíšila. Tu ale
najednou cítila, e jí nohy na zemi
váznou. I koukla se co to, a vid la, e
jezemkolemdokolajakousiprysky icí
namazána. Ješt si po ád z toho
pomáhala; kdy ale najednou prince
zasebouzahlídla,trhlaseboua erstv
na kon vysko ila; tento hbit všecko
p esko il, a ji ho ádný nevid l. V
kolomazi z stal však v zástav zlatý
pantoflí ek.Kní e elel, esemujeho
lestnepošt stila;t šilohotoalep ece,
e aspo n co má, podle eho by
neznámoumilenkunaléztimohl.
Nemén boleloté srdé koPopelku.
Ješt jí, co se pamatovala, nikdo tak
libýchamilostnýchjmennedal,nikdo
s ní tak vlídn a tak laskav
nezacházel, slovem nikdo ji ješt tak
nemiloval, jako práv onen krásný
princ. Co divu, kdy si ode všech
opovr enáPopelkap ála,abysnímdo
smrti iva býti mohla. Smutn se s
koní kemrozlou ila;smutn skvostný
šatdotruhli kykladla.„Ach,jakmne
B h za mou marnost potrestal,“
pravila, kdy jedinký pantoflí ek
ukládala. „Te jsem ztratila srdce a
pantoflí ek; mohla bych ovšem býti
š astna, ale mohu-li pak tomu všemu
v it?Zdalipaktonenín jakékouzlo?
A naposled budu ješt za svou
všete nost a ztrátu pantoflí ku
potrestána!“
Takna íkajícšlazasenahoruposvé
práci. Sestry p ijely dom , ale ona se
jich tenkráte o nic neptala. Ne t mto
jelyhubybezevšechotázek.
„Tomup ejeme,“ eklaKasala,kdy
jim Popelka lo e chystala. „Pro se
zbláznil do takové arod jnice a
nez stal rad ji p i nás! Te m e líbat
pantoflí ek.“
„Co víš,“odpov d laAdlina,„jestli
sezejtranep ihlásí?“
„Tobytambylaji dnesz stala.“
„Kdopak se bude o to p íti;
pojedeme tam, a hodí-li se nám na
nohu, stanem se jedna neb druhá
kn nou.“ „Copak je to s tím
pantoflí kem?“ ptala se Popelka. „Ty
chceštakévšeckov d t;nualepov dít
ti to mohu. V era tedy p išla ta
princeznaop tkedvoru;kní esicelý
den ádného ani nevšimnul a jenom
po ádsníseobíral.Kdy m laodjeti,
daltomísto,kdek jejístál,kolomazí
pot ít,abytamuvázla.Aleonanebyla
tak hloupá a šikovn vyklouzla, jen e
tam pantoflí ek nechala. Kní e dal
hnedohlásit, esezejtrazceléhookolí
všecky panny a paní v jeho zámku
sejíti mají, a která z nich pantoflí ek
obuje,ta,bude-lisvobodna, esejeho
man elkou stane. On myslí, e je
neznámá z jeho zem a e ádná
nem e míti tak malou no ku jako
ona. Mo ná ale, e se v tom omejlí a
sámsebezklamá.“
„V dy vy samy také máte malé
no ky, mo ná dost, e pantoflí ek
obujete,“ eklanatoPopelka.
„Uhlídáme,a jakzejtrabude.“
Ráno, d íve ne odjely, stáhla si
ka dá nohy, a jí slze bolestí po tvá i
tekly, jen aby do pantoflí ku vlézti
mohla.
Ubohá Popelka nev d la, co má
d lat: má-li za nima jíti, anebo z stat
doma. Láska však zvít zila nad
strachem. Šla do sklepa, oblékla na se
modré šaty a pantoflí ek zaobalila do
šátku. Pak hodila navrch své všední
šaty, a tak se s Pánembohem na cestu
vydala. Š astn p išla za p l dne do
m sta. Šla rovnou cestou do zámku.
Tam se však sotva protla it mohla,
nebol se bylo sešlo enských veliké
mno ství.Naka détvá ibylo ístibu
nad ji a d v ru, bu alost nebo zlost
zklamaného srdce. Ta se t šila, jestli
pantoflí ek obuje, ona se zase mrzela,
e jí byl malý. Kdy vešla a do sálu,
vid la v jednom výklenku také své
sestry sed t. Vypadaly jako kyselé
jablka, z eho soudila, e se do
pantoflí ku nedostaly. Ta malinká,
hezounká
p í ina
všeobecného
pobou ení enského pohlaví le ela na
skvostném koberci uprost ed sín .
Princ sed l na tr n a hled l smutn
na to hem ení; nedíval se na nohy,
nýbr jen na tvá e, ale nenašel potud,
co hledal. Jedna z nejposledn jších
bylaPopelka.
„Adlinko,jense,prosímt ,podívej,
nenítotamhletanašePopelice?“
„Bamášpravdu, eje.“
„Cotadyd lá?Poj ,p jdemeproni.
Taa set ší!Nechávšeckodomaajde
semnapodívanou.“
Cht ly ješt více íci a výhr ky
hned vyplnit; ale slova jim z stala v
ústech,kdy vid ly, eiPopelkaseke
koberciblí íapantoflí ekobouvá.
„To je snad ona!“ k i ely všecky
jedním hlasem, kdy vid ly, e
Popelka do pantoflí ku vklouzla jako
nic.
Princ, který zamyšlen posledního
výjevu ani si nevšimnul, na to
vyk iknutíjakost elastr nuslet lak
Popelce p istoupil, aby se p esv d il,
e je jí pantoflí ek práv dost. Tu
shodila se sebe sv j všední šat a
ukázalaidruhýpantoflí ek.
„Tys to, moje kráso?“ divil se princ.
„Ach netrap m déle,“ prosil p ed ní
kle e. „Vyslyš prosby mé, bu mou
man elkou.“
„Nu e chci tob po v li býti,“ ekla
Popelka, „jestli sprosté d v e za svou
man elku p ijmouti se neostýcháš.“
„A jsikdokoliv,tybudešmouchotí.“
Nato ji posadil vedle sebe na tr n a
zakn nujiprohlásil.Sestrydivzlostí
nepukly. Ona ale nebyla tak zlá a
nestyd la se za n , jako ony za ni.
ekla tedy všecko svému enichovi a
šla jim naproti. Kdy vid ly, e jim ta
zlost nic není platna, stav ly se jí do
o í jako and lé, by se jim také trochu
slávy dostalo. Bla ený kní e vystrojil
skvostnousvatbu,naní senev staco
nejjasn jší hv zda t pytila. Kdy byli
mladí man elé sami, sv ila Popelka
svému choti tajemství velkého
bohatství a prosila ho, by tam s ní
dojel. Uposlechna princ podivil se
kráse a nádhernosti t ch podzemních
síní. Nato si vzali, co jen oba nabrat
mohli, tak e nalo ili na v z desetkrát
tolik, co celá zem stála. To ud lali
t ikráte.
Kasala a Adlina, které te neustále
okolo kn ny byly, nev d ly posud,
jakktomusestrap išla.P i i ovalyse
tedyvšemo n ,abysetohodopátraly.
Kn na,u in nátodobrota,myslíc, e
ta jejich up ímnost je opravdivá, také
jim to jednou sv ila. Od té chvíle
nem ly v m st ádného stání a záhy
dosvéhozámkuseodebraly.Bylojim
jen o to, by se té do tajného pokladu
podívaly.Kdy tedydom p ijely,byla
první jejich práce dví ka ve sklep
hledati;apošt stilosejim, ejenašly.
e však klí ek nem ly, musely dve e
mocí otev ít. Jak tu tolik bohatství
vid ly,z stalyjakoomámenyaza aly
do zást r, do kapes, a kam jen která
mohla, st íbro, zlato a drahé kameny
bráti. Kdy m ly dost, šly nahoru, by
to vysypaly. Zdálo se jim toho však
ješt málo,šlytedyješt jednou;tojim
ale p išlo draze. Jak p istoupily ke
dve ím, vysko ily na n dv veliké
erné ko ky, pov sily se jim na krk, a
kde je popadly, tam je ostrými drápy
škrábaly, a ob bez sebe na zem
upadly. Kdy op t smysl nabyly,
vylezly s nesmírnou bolestí ze sklepa
nahoru. Jaké ale bylo jejich leknutí,
kdy se na sebe podívaly a vid ly, e
majíhladkétvá enav dyzohyzd néa
rozdrápané! Tu si vzpomn ly, e
nechaly ty klenoty v pokoji le et, a
honemtampospíšily.Alemístozlata,
st íbra a drahých kamen nebylo tam
nic jiného ne hromádka oblátkových
kamen . To byly rány! Krása pry ,
bohatství pry ! Vlasy z hlavy si
škubaly, kdykoliv na to pomyslily, a
kone n z toho do t ké nemoci
upadly, z které jen p i in ním mladé
kn nyvyvázly.
Kdy bylyzdrávy,jelyvšeckyt ido
m sta pro své rodi e. Ubohé byli ji
sta i kéamusilise ebrotou ivit.Co
divu, e se radostí skoro zbláznili,
kdy taková vznešená paní pro n
p ijela,vní svoudcerupoznali.Vzala
si je s sebou. Jednou šla zase Popelka
se svým man elem do sklepa se
podívat, ale nemohla nikde dví ka
najíti;všeckobylonav dyzmizelo.Tu
setomupodivila,baanisitovysv tlit
nemohla, a se jí jedenkráte sestry
p iznaly, co ud laly a jak je duchové
za jich lakomost potrestali. Popelka
však v d la lépe, za jakou vinu trestu
došly. Nebylo toho ale mladým
man el m tuze líto, an m li bohatství
dost a dost. ili spokojen a š astn ,
poddaným inili dob e, a nebesa jim
zatopo ehnávaly.
Ot echbrat ích
Byl jeden král, ten m l t i syny.
A koliv bohatstvím oplýval a všeho
m l hojnost, p ece nebyl spokojen a
nic ho na sv t net šilo, proto e ji
kolik let churav l. Mnoho léka se o
to pokusilo, by mu zdraví navráceno
bylo, ale ádnému se to nepošt stilo.
Tup išeltakéjednoujedenstarýapro
svou moudrost daleko rozhlášený
mu ,kterýmudaltutoradu:abynašel
lov ka, který by se na cestu vydal a
vyhledal zámek, v n m je pták,
jemu to z huby p i zp vu krev kape.
Té krve jestli t i kapky vypije, e tu
chvílizdrávbude.
Kdy synovékukrálip išli,oznámil
jimslovastarcovaaspoluna ídil,byse
o takového lov ka postarali. „I pro
bychom to cizímu na starost dali, co
ka dý z nás rád ud lá? My sami tob
tohoptákap ineseme;dejnámpeníze
a my se co nejd íve na cestu vydáme;
nejmladší a z stane u tebe.“ Král
syny své ovšem nerad od sebe pustil,
proto e nev d l, co se s nimi státi
m e; ale kdy necht li jinak, tedy
svolil. Za n kolik dní odjeli. Trvalo to
dlouhý as, a o princech nebylo ani
sluchu. asto král s nejmladším
princem o nich mluvil, kde asi jsou a
jestli se kdy vrátí, –tento jej ale v dy
t šíval,a sámtuzepochyboval, eby
brat í ptáka p inesli. Kone n však
vid l, e se otec trápí, a tak se
odhodlal, erad jisámdosv tapron
p jde. ekl to králi; ten ale necht l o
tom ani slyšet; nebo miloval jej
nejvícezevšecharad jibybyltydva,
ne lijehoztratil.Princupustiltedyod
svého p edsevzetí; kdy ale ím dále
tím h e s otcem bylo, a brat í ješt
nep icházeli, nedal se déle dr et a
prosil tak dlouho, a na otci svolení
vymámil.
Po ehnání otcovské v srdci a n co
pen z v kapse, vydal se dle vlastní
ádostisamojedinýnacestu.Dlouhoa
dlouho chodil, ani posud v d l, kam
se obrátit má; tu p išel na zelenou
louku, která lesem jako obroubena
byla. Ohlí el se, kde by jaká stezka
byla, a na ádné stran nebylo ani
stopy. Práv si cht l odpo inout, tu
spat í uprost ed louky mrtvé t lo. I
m jbo e,myslísi,tohochudákavrány
roznesou; kdy ho ádný nezakopá,
zakopám já ho. Jak ekl, tak ud lal.
Kdy bylspracíhotov,lehlsinanový
hrob a usnul. Tu se mu zdálo, e u
n ho stojí velký sta i ký mu v
dlouhém šatu a prstem na la ku
ukazuje praví: „Na pod kování, e jsi
mé t lo do zem zakopal, dovede t
tato la ka k cíli tvé cesty. Kdyby mn
tobylitvojibrat íud lali,bylbychjim
cestuukázal,onim alenechalile eta
protoptákanenašli.“
Nato stare ek zmizel, ale la ka tu
z stala. Princ si mnul o i, nebo
myslil, e po ád ješt sní; la ka se ani
nehýbala, o kama tak p ív tiv na
n ho hled la, a se osm lil a k ní
p istoupil. Tu za ala p ed ním
poskakovat,jakoby ícicht la,abyšel
za ní, co on, vzpomenuv si na sv j
sen, také u inil. Kdy p išli do lesa,
v d lala katakdob evšeckycesti ky,
eprincaniv tverozd lávatinemusil,
aby pohodln jíti mohl. Tu se však
za ínalo stmívati, a oni šli po ád ješt
lesem.Pomyslilusebeprinc:Jakpakto
asi v noci bude, já ji nebudu p ed
sebou vid t a n kam zabloudím? Ale
sotva e si to pomyslil, tu vid l
sv týlko p ed sebou se míhati.
Nev d l co to s la kou to stálo, s
la kou zase šlo; p ihlédl blí e, a tu
uz el, e špi ky r k jejích svítí.
Všechenstrachjehominulasd v rou
krá el,kamhota ivásv týlkavedla,a
zajist se s dobrou potázal; nebo
p ijdadojeskyn nanocleh,našeltam
správnoumechovoupostel,pakmléka
aovocedosytosti.
Ráno to šlo zase dále a tak n kolik
dní po sob , a v dy se la ka o všecko
postarala. Jednoho dne p išli k jedné
ho e, na ní stál vysoký hrad; tu mu
náhle la ka zmizela. Princ se ohlí el,
ale nikde jí nebylo; myslil, e snad
p ijde, ale ona více nep išla. Byl tedy
jist, ecílsvécestynašel,achut sedo
hradupustil. ádnýalenajehovolání
nep icházel,abyhodozámkupustil;a
cht l-li tam vejíti, musil se o to
pokusit,jakbysámsivrataotev el.
Nedalo mu to ale pra ádné práce;
jaknan sáhl,samyseotev ely.Vejda
dovnit nevid lanivrozsáhlémdvo e,
ani na chodbách, ani v pokojích ivé
duši ky. Šel tedy po ád dál a dále. V
otcovském zámku to nebylo také jen
ledabylo, ale taková skvostnost tam
p ecenepanovala.Jakovzrcadlevid l
se ve st íbrných a zlatých st nách,
které drahými kameny vykládány
byly,
m kkých
odpo ivadel,
skvostného
ná adí,
všelijakých
drobností a drahých pletek stálo po
pokojích v r zném po ádku. Kdy
p išel a do nejposledn jšího pokoje,
spat iluoknavezlatéklecihledaného
ptáka. Ten kdykoli zpíval, vypustil
v dycky z úst kr p j krve jako
rubínek. Ji ho cht l brát dol , tu mu
napadlo, aby se po pokoji ohlídl.
Ú asem ruka Inu sklesla. Na ervené
aksamitové pohovce le í paní krásná
co bohyn ; zdá se, e tvrd spí. Jednu
rukumále etvedlesebe,druhoupod
hlavou; dlouhé havraní kade e
splývají p es b lostné rám a ke
zlatému t epení, jím odpo ivadlo
kolemjeobroubeno.Bílérouchokrylo
zlehka lahodné t lo, pod ním jen
no ka do m kkých polštá vtla ená
vykukovala. Princ nev d l, má-li ji
vzbudit ili ne. – Ani ilka se v ní
nehýbala, a p ece nebyla mrtva.
„Kdybyjenjedenkráteo iotev ela,jen
jediné slovo promluvila!“ p ál si
zamilovanýprinc,kterýji plnét idni
u ní sed l a procitnutí o ekával. Ale
toho se nedo kal. Kone n mu bylo u
ní ouzko, a vzpomenuv si na otce,
umínilsob , etuchvíliodejde.
Kdy ptákasklecísundal,p išlomu
namysl,abysiodnín conapamátku
vzal.Iohlí íse,cobytubylo,aspat í
nastolkuuodpo ívadlame ,lahvicis
vínemachléb.Naprvnímbylopsáno:
„Tento me má takovou vlastnost, e
kdo ním t ikráte v pov t í máchne a
ekne: Všem hlavy dol !, v tom
okam ení všem hlavy slítnou.“ Na
vín stálo:„Kdosetohovínanapije,a
mánemocjakoukoli,hnedseuzdraví,
ani pak vína kdy ubude.“ Na chleb
zase:„By bynastalidíodn hojedlo,
nikdynebudemenší.“
„To jsou výborné v ci,“ pomyslil si
princ. „Ta jich zde beztoho
nepot ebuje, a mn budou k dobrému
prosp chu.Aby však v d la, kdo u ní
byl, napíšu jí moje jméno.“ I napsal
naspod stolku, kde ty v ci stály, své
jméno, odkud je a kdy v zámku byl.
Potom políbil spící paní, vzal ptáka,
me , víno a chléb a odebíral se z
hradu. V nejbli ším míst si koupil
kon ajelsdarydále.
Dlouho a dlouho jel, a p ijel do
jednohom sta,kdebylvelkýzmateka
sb h všeho lidu. I ptá se princ po
p í in a slyší, e táhne nep ítel s
etným vojskem proti m stu, král e
nem e nakvap tolik lidu sebrati, aby
se proti n mu postavil, a tudy e
povstal ten b h a hluk. I vzpomn l si
princnasv jme ahnedseukráledal
ohlásit. Král ho s radostí p ijal, ale
necht l jaksi v it, e by mu princ
samojedinýpomocimohl.Isebraltedy
p ece, kde koho mohl, a táhl proti
nep íteli. Kdy byli blízko n ho,
vytáhl princ sv j divotvorný me ,
máchnul ním t ikráte v pov t í a
zvolal:„Všemnep átel mhlavydol !“
a hle, v okam ení se všecky
nep átelské hlavy po zemi kotálely. S
ú asem a podivením hled l ka dý na
prince a král ho s velkou úctou a
vd nostídozámkuvedl,kdesejemu
ke cti skvostné hody slavily. N kolik
dnítamješt pobyl,pakalebohat od
krále obdarován a vším pot ebným
zaopat en,jelop tdále.
Me ale nechal králi na památku.
Zase jel n kolik dní, a p ijel do
jednoho m sta, kde byly brány
zav eny. I nevid l ani lov ka a
dlouhok i elaklepal,ne hostrá níci
uslyšeli.Spodivenímptalsejich,coto
znamená, a ti mu ekli, e panuje v
m st ukrutná nemoc, kterou ka dý,
kdotamp ijde,nevyhnuteln dostane;
e to ji trvá dlouhý as, ani jaká
nad je k osvobození svitá. Všickni
obyvatelé m sta, král s celou rodinou
ejsounemocni,aproto etamrad ji
ádnéhonepoušt jí.
„Jen mne tam pus te, já vám všem
pomohu,“ ekl princ s d v rou a
strá nícisradostíu inili,jak ádal.
Jel zrovna ku králi a dal se ohlásit.
Všickni vypadali tak bídn , e sotva
nohy vlekli. Kdy p ed krále p išel,
ekl, e má proti zlé nemoci dobrý
prost edek a e mu zajisté pom e.
Králjejhnedvlídn vítalamnohomu
p islíbil, jestli ho vskutku uzdraví. Tu
semudalprincvínanapíti,asotvaje
král okusil, byl zdráv. I p išla také
královna se svými d tmi, aby té
uzdravenabyla.Akone n kdy todal
králohlásit,p icházelilidéhoufemdo
zámku a ka dý zdráv odešel. Byli by
ho pen zi zasypali, kdyby nebyl ekl,
e je sám princ královský a e ni eho
nepot ebuje. Kdy ale odejel, musil
p ece mno ství klenot od krále na
památku p ijmouti, za e mu tam na
pod kovanoudivotvornévínonechal.
M l tedy, u jen ptáka a chléb. Tu
p ijelzasedojednohom sta,akdy se
ptalvhospod pojídle,nem lini eho,
krom trochu ovoce a ryb, a vedli
ná ek, e tam lidé hladem mrou. U té
p íle itostiodbyltedyzaseukrálesv j
chléb, jím tento hladové m sto brzy
pod lil, a p ece ho neubylo. Zase byl
št d e obdarován; kdy ale odjí d l,
nechal tam chléb pro pot ebu a byl
rád, e nic více nemá ne li ptáka.
Domníval se, e snad u nebude tak
dalekooddomova.
Tu p ijel jednoho dne k m ste ku a
vid l p ed sebou vystavené lešení. „I
kohopak tu asi budou odpravovat?“
pomyslil si kní e a schváln zajel do
m ste ka, aby se poptal. Na otázku
jeho pravili mu, e tam ji asi p ed
rokem p ijeli dva princové, kte í
mnoho pen z m li, ale všecky je tam
prohráli a ješt od lidí se vyp j ili;
kone n kdy hodn k iku a r znit
nad lali, e cht li v noci prchnout,
byvše ale chyceni, e mají te pro
výstrahuutracenibýti.
Princ se ulekl, nebo s jistotou skoro
domníval se, e jsou to jeho brat í.
Prosil tedy m stské pány, aby ho k
odsouzeným dovedli, a tu opravdu
seznal, e se nemýlil. Brat í jej ale
nepoznali. Ptal se pán , jestli by
mo ná bylo pen zi to spraviti, e jim
dá,cobudouchtíti.Pán mnatomnic
nezále elo,baješt milejšíjimtobylo,
kdy peníze dostali; tedy po ádali
znamenitou sumu, kterou princ
vyplatil, a pak s propušt nými bratry
odejel. Ale jakmile tito v d li, kdo je
vyplatil a jak š astn se bratr z cesty
navrací, po alo je to mrzet a myslili
po ád na to, jak by p ekazili, aby se s
nimi dom nevrátil. Ji se k
otcovskému m stu p ibli ovali, a ješt
se jim ádná p íle itost nenaskytla,
abyhosesv tashladitmohli.Tup išli
do lesa, o kterém dob e v d li, e je
tamhlubokávl íjáma.Lstiv ubohého
bratra k ní p ilákali, a ne se nadál,
ptáka mu z ruky vytrhli a jeho do
jámy hodili. Nato jeli dom a otci
ekli, e oni ptáka našli. Král se
nemálo ulekl, kdy se ni eho o svém
zamilovaném synu nedov d l. Sám
tou ebn o ekávaný pták nemohl jej
pot šit, nebo celý den ani zobá ek
neotev el, ne ku-li aby byl zpíval;
nebylototedyvšeckonicplatno.
Zatím princ ve vl í jám hladem a
zimou celý na smrt umdlený div si
nezoufal. Jak n co zašustlo, k i el co
hrdla m l, ale nic platno; t etí den
teprv šel sedlák kolem a zpíval si
veselou notu. Jak to princ uslyšel,
volal na n j, a k št stí sedlák k ik
zaslechl.P ikro ilkjám ,akdy vid l,
e je to lov k, byl hned povolen a
starostliv, jak by mu tam odtud
pomohl. Snesl hole a provazy, a kdy
jenavázal,spustiljedol ,aprincsepo
nichnahoruvyšoupal.
„Itymilýbo í ku,jakpakjstesetam
dostal?“
„Neptejse,p íteli,arad jim doved
n kam, kde bych se oh ál a najedl,
jsemji celét idnyvtédí e.“
S ochotností ho sedlák do svého
p íbytku odvedl, který byl nedaleko
od té jámy, a tam ho vším zaopat il.
Teprvkdy senasytilavyspal,pov d l
sedlákoviosvémnešt stí.
„To jsou bohaprázdní lot i, ti vaši
brat í,“ ekldobrýsedlák,kdy všecko
vyslechl;„ajaksevášubohýotecbude
rmoutit, kde jste asi z stal! Nejlépe
ud láte, jak se jen trochu zotavíte,
kdy p jdetedom sta.“
To také u inil, a sedlák šel s ním.
Jakou tu m l otec radost, kdy svého
milá ka spat il! Vypravoval mu hned,
e mu syni ptáka sice p inesli, ale e
nechce zpívat; princ ne ekl ani slova,
cosesnímstaloacomubrat iud lali,
také tomu sedláku zapov d l, aby o
ni emanizmínkyne inil.Nato ádal,
by mu ptáka ukázali, a kdy mu klec
p inesli, zavolal na ptá ka, který jak
známýhlasuslyšel,radostn poletoval
a zpíval, emu se všickni podivili,
vidouce, eptá kovi ivákrevzústek
kape. Princ chytil krvavé kapky do
zlaté nádoby a donesl je otci. Ten
sotva jich n kolik u il, byl hned
mnohem zdrav jší, a kone n docela
zdráv. Tu ehnali lidé dobrého syna,
aledruhýmdv manikdonicdobrého
nep ál. Oni sami m li dost strachu, e
se na nich bratr pomstí, ale toho on
neud lal; ani slovem se jim o ni em
nezmínil, a koli m l právo jakkoli je
potrestat.Alecop išeldom ,bylv dy
smuten, nejrad ji sedával ve svém
pokoji a bavil se s ptá kem, anebo
chodil na lov. Nicmén nemohl na
svou krásnou princeznu zapomenout;
asto si p ával otec, aby se o enil, on
ale necht l, a kone n si umínil, e se
nikdynezasnoubí.
Krásná princezna, kdy kní e ptáka
odnesl, probudila se; nebo s tím
ptá kem byla kletba od ní vzata, ale
nev d lanicotom,cosesnístalo,ani
kdo u ní byl. Spolu s ní probudili se i
její v zámku zaklení lidé. Kdy se
poohlídla, bylo jí to divné, kam se ty
t i v ci, me , chléb a víno, pod ly a
kdo ptáka odnesl. Pozd ji m nil se
také stav její, a ona nev d la, co jí
schází. Tak jí s t mi myšlénkami a s
tím divením utekl as, a syna
porodila.
Bylo to ale roztomilé d cko a rostlo
jako konop . Co nevid t po alo b hat
a vatlat a matka m la s ním tisíc a
tisíc radostí. Tenkráte ješt málokdo
um l ístapsát.Královéjenomavelcí
páni dr eli si u ené mu e, kte í jejich
d ti vyu ovali. A tak se i naší
princezn , nebo byla královská
dcerka, toho št stí dostalo.A jak jí to
p išlo vhod! Mohla nyní svého syna
samavyu ovati,co mileráda inila.
Ji hezky sloví ka od íkával, kdy
musedmýrokdocházel.Jednohodne
sedí s ním matinka na odpo ivadle u
toho samého stolku a v té samé
sednici, kde p ed sedmi lety le ela;
chlape ek sko í dol a proskakuje po
sednici;kdy jicelouzrejdí,vlezetaké
pod st l a dívá se nahoru. Tu vidí
podspodnapsanáslova.
„Hle ,hle ,mati ko,copakjetoza
slova?“
Matkaserychleshýblaa etlajméno
princovo, kdy tam byl a pro ; nyní
v d la, kdo je otcem syna jejího. Tu
chvíli si také umínila, e jej vyhledá.
Poru ila svým lidem, by všecko na
cestu p ipravili. Za n kolik dní bylo
všeckopohotov aonaodjelasesvým
synem; správu zámku sv ila n kolika
v rnýmslu ebník m.
První m sto, kam p išla, bylo, kde
princme nechal.Jaktamp ijela,tují
hned o tom divotvorném me i
vypravovali. I byla ráda, e p išla na
stopu,adalaseukráleohlásit, ádajíc
jej, esejíme zezámkuztratil,abyjí
ho vrátil. Kdy to král uslyšel,
nemeškal dlouho, ale hned princezn
me dátikázal.Pot šenaodjeladále.V
druhémm st ,dokteréhop išla,našla
vínoavt etímchléb,aobojejakome
nazpátekdostala.
Kone n p ijela a do toho m sta,
kde hledaný princ bydlel. I poslala
hned ku králi s ádostí, aby k ní
odeslalsyna,kterýptákazezakleného
zámku odnesl. Ona nev d la, e má
král t i syny, a král nev d l, e
nejmladší syn ptáka odnesl. ekl to
tedy dv ma starším. Tito myslíce, e
snaduprinceznymilostidojdou,ba e
sijednohoznichzaman elavyvolí,šli
k ní bez meškání. Avšak toho pykali.
Jakkprincezn p išli,podivilaseona,
e jdou dva; ale jak se za ala na me ,
víno a chléb vyptávat a oni o ni em
nev d li, poznala, e jsou šibalové, a
trestem jim zahrozila. Tu teprv
vyzradili, e nikoliv oni, ale bratr
jejichptákap inesl.
Princezna dala je zatím svými
slu ebníky st e it a poslala pro toho
nejmladšího. Rád a nerad byl jí tento
pov li.Rádproto, ejimiloval,nerad
proto,abyotcit késrdceneud lal,an
nev d l,jestliseprinceznamstítibude
nebne.Siln musrdcetlouklo,kdy k
ní vešel a ona mnohem krásn jší ne
prve se svým synem mu vst íc vyšla.
Klekna p ed ní, ádal o odpušt ní.
P edsedmiletyp álsislyšetiodníjen
jedinkého slova, a nyní se toho
prvníhobál.Alenebylop ísné;nebse
princezn krásný jinoch zalíbil, a byla
ráda, e ji posud miluje a v ren jí
z stal. Odpustila mu všecko, a on jí
pak vypravoval, jak se všecko událo.
Tu teprv poznala ni emnost bratr
jeho. Ani slova nemluvíc nechala
prince se synem ve sv tnici, a
vezmouc me s sebou, šla ke druhým
princ m. Jak tam vešla, t ikráte
me emnadhlavoumáchnula,t ikráte
sejíústapohnuly,adv t labezhlavy
le ely jí u nohou. Slu ebník m
poru ila, by t la odklidili, pak se
vrátila zase k svému enichu, ale nic
muobrat íchne ekla.
Nato šli oba i se synem k starému
králi. Tento nev da, co se s jeho
milá kembyloudálo,svelikouradostí
syna,nev stuavnukap ijal.Kdy mu
princezna všecko vypráv la, ustrnul
nad nezbedností druhých syn a byl
hnut dobrotou nejmladšího, a rád
s atekjehopo ehnal.Cosesdruhými
syny stalo, nebylo známo, nebo
princezna ekla, e utekli. Za n kolik
dní se slavila svatba mladých
zasnoubenc . Nebylo v celé zemi ani
jednoho
lov ka, který by byl
dobrémuprincovišt stínep ál.Ataké
se mu a do smrti s krásnou
man elkoudob evedlo.
OSlune níku,M sí níkua
V trníku
Byljednoujedenkrálatenm lsyna
at idcery.Jedenkrátestalose, ejels
královnou na t i dni ze zámku;
odevzdal tedy zámek a dcery synu a
p ikázal p ísn , by ádných mrzutostí
netropil, nebo v d l, e se rád se
sestramiškádlí.
Sotva král však ze zámku paty
vytáhl, zavejskl si princ Silomil a k
sestrámpospíchal.Našeljevzahrad .
„Milé holky!“ k i el na n ji zdaleka,
„te m eme po t i dni hrát, jak
dlouho budeme jen chtít. Já jsem
králemavym musíteposlouchat.“
„Ikdobystebouhrál,“ozvalysena
to jeho sestry, sli né to dívky, jako
r ové poupátka. „Ty nám ubli uješ a
nászlobíš,nechnásrad jsamotny;my
t poslouchatnebudem.“
„Kdy m nebudete poslouchat,
nedostaneteanijístanipít,adámvás
zav ít do vašich pokoj , kde musíte
z stat,a serodi evrátí.“
„I po kej, ty ukrutníku!“ vzk ikly
d v ata,„všakmyt potrestáme.“
Nalámalyv tví,natrhalykv tinana
bratra je házely; ten utíkal a op t je
honil,atakseškádlili,n kterouchvíli
iopravduhn valia dove era.
„Co se lov k s t mi d v aty
nazlobí!“ eklmladýmístokrál,kdy si
nalo elehal.Tuseotev etišeokénko
a kdosi zašeptá: „Abysi se nemusel
zítrast emizlobit,dejjednumn .“
„I to se m e snadno stát; kdo pak
jsi?” ptá se princ, který myslel, e s
nímn kdo ertyprovádí.
„Já jsem král slunce a chci si tvou
sestruzakrálovnuvzít.“
„Tedypo kejchvilku,játijip inesu.
Bude to pro ni velká est, kdy se tak
mocnou královnou stane.“ I b el do
lo nice, kde nejstarší princezna spala,
vzal ji do náru í, odnesl do svého
pokoje a oknem ven ji polo il.
Princezna ale nepadla na zem.
Slune ník, její enich, vzal ji na své
planoucíramenaapozlatémmost do
slune níhopalácuodnesl.
Ráno,kdy sestryvstaly,vypravoval
jimSilomil,cosesjejichsestrouudálo.
Tu nastalo k iku a výhru ek, e
princovi a ouzko p i tom bylo; celý
den s ním ani nepromluvily, jen kdy
podve er do svých pokoj odcházely,
p ito ila se starší sestra k bratrovi a
šeptala mu: Jestli p ijde k tob v noci
zase enich,neodbu hozprázdna.“
„Hle me!“ pomyslil Silomil, „ani
bych nebyl ekl, e budou sestrám
enichové tak po chuti; ráno d laly,
jako by na mne do smrti promluvit
necht ly,ate ješt samyprosí.“
Vejda do svého pokoje lehl sice, ale
usnout nemohl, nebo o ekával
nového enicha. K p lnoci zaklepal
zase n kdo na okno a Silomil se hned
ozval:„Kdoje?“
„Jsem král m síce a ádám tvou
sestruzaman elku.“
„Po kej,po kej,hnedpronidojdu.“
Aodb hnaprosestru,snesljidol aza
okno polo il. M sí ník ji vzal do
náru í a po st íbrných oblacích do
svéhom sí néhopalácujidonesl.
Ráno,kdy Silomilvstal,vypravoval
toopušt nésest e;taplakalaahrozila
mu hn vem otcovým.Ale kdy p išel
ve er, prosila také ona, by jí enicha
zaopat il. Kdy tedy princ op t ulehl,
zaklepal zase n kdo siln na okno.
„Jdete také pro jednu sestru?“ ptal se
hnedprinc.„Jdu,jestlimn jidáš.“
„Akdojsity?“
„Jájsemkrálv tr .“
„Nu to budu mít po ádné švagry,“
pomyslil u sebe Silomil a b el pro tu
nejmladší sestru. Kdy ji za okno
polo il,vzaljiv trníkdonáru íasedl
s ní do modrooblakového vozu, p i
n m to tyry bujné kon zap a eny
byly.Jakkrálsnev stoudon hosedl,
vzneslysesnimidopov t í.
Druhýden,kdy sekrálskrálovnou
zcestyvrátil,b elmuprincnaproti;i
divil se král, pro nejdou s ním
princezny,aptalseSilomila,kdejsou?
„Milý ot e,“ odpov d l ten, „já je
všecky t i provdal.“ „Co to povídáš!“
vyk iklirodi e.
„Pravdu; jedna je nyní královnou
slunce,druhákrálovnoum síceat etí
královnou v tr .“ Tu za al princ
povídat,jaksevšeudálo.
Kdy uslyšeli rodi e o velkém št stí
svých dcer, zmírnili hn v na syna a
jedin tomup edstírali, ene ekal,a
oni p ijdou. Princovi se ale brzy po
sestrách zastesklo; umínil si, e p jde
do sv ta a e si také enu vyhledá.
Dlouho mu otec necht l dovolit, kdy
se ale také královna za n ho
p imlouvala, nechal ho jít. Silomil si.
nabral pen z, sedl na kon a pustil se
dosv ta.
Jednou, kdy kolik dní u jezdil,
p ijel na zelenou louku, kde mno ství
mrtvýcht lle elo.Imyslilsi,coseto
tamasistalo,zdalitamjakábitvabyla,
anebocojiného?Jeldáleatuspat ilza
malouhorounádhernýzámek.Tomu
byla vítaná v c. S chutí tedy k n mu
hned zamí il. U otev ených vrat sed l
stare ek,který,kdy Silomila kn mu
p ijel,taktopravil:„Paná ku,vyjedete
takschutídotohozámku;co nevíte,
etamnavássmrt eká?“
„Pro ?Kdobydlívtomzámku?”
„Bydlí tam krásná princezna, která
je tak silná, e celé vojsko p em e;
teprv ty dni se potýkala s jedním
p emocnýmkrálem,kterýsijibu po
dobrém aneb po zlém za man elku
vzíti cht l - ona ho ale jen pod tou
výminkou za man ela p ijmouti
svolila, jestli ji p em e. Co to bylo
všecko platno, e se král i s celým
vojskemprotinípostavil?Onajep ece
všeckyp emohla.Jakbystevytedyse
jíubránil?“
„Nu a je jakkoliv, zkusím to,“
odpov d lSilomilapustilsedohradu.
Ve dvo e slezl s kon a bez p eká ky
vešel do zámku. V jednom pokoji,
který byl nadmíru skvostný, vid l na
st n me ,ansámzpošvyvyskakoval.
„Tyt musíš hrozn rád sekat,“ ekl
Silomil, „a to se k sob hodíme, poj
jen ke mn .“ To do ekl, vytáhl
nepokojnýme zpošvyastr ilsv jna
jehomísto.
Sotva to ud lal, vyšla z vedlejšího
pokojep ekrásnápanna,avidouctam
neznámého,pravilahrd kn mu:„Jak
se m eš opová it do mého zámku
vkro it?Víš etismrthrozí?“
Silomil zarazil se nad krásou její,
ani v d l, co mu byla ekla, teprv
kdy slova svá opakovala, odpov d l
jí: „A pro by mn smrt hrozila? Co
bysty,krásnápanno,takukrutnábýti
mohla, ebysm zabítcht la?“
„Zabít t nechci, ale ty se musíš se
mnou potýkat; vyhraješ-li, jsem já
tvým v zn m a tvé bude vše, co zde
vidíš;pakline,musíšum ít.“
„Jsem spokojen,“ odpov d l princ,
„vezmitedyme .“
Princeznap isko ilakezdiavytasíc
me z pošvy v horlivosti si ani
nepovšimla, e to není její vlastní.
Sotvasealedotklame eprincova,byl
jejívedvíazrukyjívypadl.
„O b da!“ vzk ikla princezna, „nyní
jsemtvýmv zn m.“
„Nikoli,“ ekl Silomil, „ty jsi
vít zkou a já tvým otrokem; i se
mnou jak chceš, jen m odtud
nevyhán j.“
„Toneud lám;tystunynípánem,a
ját buduposlouchat.“
„Kdybych ti porou et mohl, v d l
bych,jakérozkazytob dáti.“
„A jaké?“ ptala se princezna, a
dob ev d la,codostanezaodpov .
,,Abys m milovala a za man ela
pojala.“
„Ráda tvé poru ení vyplním,“ ekla
princezna a ruku mu podala, „nebo
se mi líbíš; silného a udatného mu e
jsem si v dy p ála, a tys mi dal d kaz
udatenství.“
Pln radosti vysko il Silomil a
princezn ruce líbal; ta však pravila:
„D ívene svatbabude,musíšdovolit,
abychnasedmdnízezámkuodjela.“
„Akamp jdeš?“
„To nesmím ádnému vyjevit. Zde
máš klí e ode všech pokoj a sklad ,
co jich je v zámku; jen jedinou
komoru, ku které tento zlatý klí ek
pat í, nesmíš otev ít, chceš-li m za
enumíti.“
Silomil vzal klí e a slíbil, e se do
komory nepodívá; nato se s
princeznou rozlou il a ona odešla.
První den chodil princ po zániku,
prohlí el zahrady, rozmlouval se
sluhami a bavil se, a mu první den
ušel.Druhýdensemuji vícestýskalo
a z dlouhé chvíle nemyslil na nic
jiného ne na milen in zákaz. „Snad
m cht la jen zkoušet,“ Mluvil sám k
sob azlatýklí ekpo ádvruceotá el.
„Co by tam také mohlo být, abych to
jako to nastávající man el vid ti
nesm l? A v dy to ani nepozná,
t ebas se tam podíval.“ Tak si to
všete ný Silomil vymlouval, a
kone n klí ek odvázal a do komory
šel. Kdy otev el, spat il tu
rozpáleným
et zem
ke
zdi
p ikovaného lov ka.
„Kdo jsi a co zde d láš?“ ptal se
princ.
„Ach, prosím t , pomoz mi odtud.
Jsem král ohn ; p emo en v bitv s
mocnou princeznou, ji to jsem si
zamiloval, musel jsem se dát na út k,
kdy všickni lidé moji pobiti byli; ona
m však dohonila a zajatého tu
p ikovala.”
Silomilu nezdálo se býti radno
ukovaného krále odvázat, e ale tak
sna n prosil, aby mu jen na chvilku
odleh il, smiloval se nad ním a et z
me em p e al. Král jsa na svobod ,
ihned z pokoje zmizel. Tu se teprv
Silomilulekl;b elhonemdodvoraa
díval se, jestli by ho n kde nespat il,
alenadarmo.
S velikým strachem o ekával nyní
nev stu, ale ta nep icházela. Ji
minulo dvakrát sedm dní, a jí tu ješt
nebylo! Tu vid l arci, e je zle a e se
slova milen ina vyplní; na íkal a
b doval bez p estání, ale nebylo nic
platno.Ivzpomn lsinasvéšvagry, e
snad oni budou v d t, kde se octnula,
a e mu k ní dopomohou. Hned tedy
rozkázal, aby mu nejrychlejšího kon
osedlali,avyšvihnasenan juhán lze
zámku. Nejd íve p išel ke slune níku,
a byv s radostí od sestry a od švagra
uvítán, ptal se p edevším, zdali ví o
silnéprincezn ?
„Milý brachu, to nevím. Mo ná
však, e ví o ní druhý švagr tv j,
m sí ník; chceš-li, doprovodím t k
n mu.“ Ochotn p ijal Silomil ten
návrh a slune ník ho na zlatých
perutíchkešvagrum sí níkudonesl.
„I vítáme t , švag í ku; jakpak jsi
semzabloudil?“
„Ach, milý švag e, ztratila se mi
nev sta a já nevím, kde ji hledat,
p icházím tedy k tob na poradu.
Slune ník mi nemohl dát zprávy, i
myslímtedy, esnadtyonívíš?“
„Milý hochu,“ odpov d l švagr po
krátkém rozmýšlení; „já o ní také
nevím,alešvagrv trníkznázajistéjejí
stopu,nebo tenzafouknedoka dého
kouta.Chceš-li,donesut kn mu.“
„Chceš-libýttaklaskav,budutomu
rád.“
Zastavili se také u sestry, která
Silomilasradostíobjímalaanatisíceré
v ci se ho vyptávati po ala. On ale
pospíchal, nemaje stání, a švagra k
odchodu pobízel. Zatím se slune ník
zase dom vrátil a m sí ník Silomila
na st íbrných oblacích k v trníku
donesl. Práv stálo tvero bujných
koní u modrooblakového vozu
zap a eno, ekajícnasvéhopána,kdy
seSilomilkv trníkov palácup ihnal.
„Ihle,hle,to ješvagr;copaktebek
nám vede?“ Tak se s podivením tázal
v trníkana enuzavolal,která bratra
svelikouradostíp ivítala.
„Milý švag e, já bych t prosil,
kdybys mi o mé nev st , té silné
princezn , pov d l; ona se mi ztratila,
atyprýjist v d tibudeš,kdeje.“
„Ovšem evím,“odpov d lv trník,
„ale co je ti to platno, kdy ji
tamodtudnedostaneš?“
„Akdeje?“
„Hluboko pod zemí v jednom
ohnivém zámku p ikována; mu ten,
kterého jsi z et z odvázal, byl král,
jeho ona p emohla; ten jsa na
svobod pustil se za ní, a kdy ji
dohonil, vzal ji s sebou do svého
ohnivého zámku a ze msty ji tam
p ikoval. V , e by se ji dávno byla
upekla,kdybychjineochlazoval.“
„O tím trápením je moje
neposlušnost jenom vinna!“ na íkal
ubohý princ. „Co není ádných
prost edk , jak bych ji tamodtud
vysvobodil?“
„Ano, jen jediný; poslechni, já ti o
n m povím. Ohnivý král má bystrého
kon , který, kdybys i sto mil nap ed
byl, p ece t dohoní. Nebylo by tedy
nicplatno,kdybysinanej erstv jšího
kon zasedlanev stutamodtudunésti
cht l. Král sko í na svého bystráka,
zvedne se do pov t í a v okam ení t
dostihne. e by se vám pak ješt h e
vedlo,nenípochybnosti.–Musíštedy
mít kon , který je rychlejší kon
králova.“
„Akdetakovéhodostanu?”
„Takového
kon má
jedna
arod jnice. Je však tuze zlá a mnoho
lidí, kte í od ní n co ádali, o ivot ji
p ipravila. Nicmén m eš se o to
pokusit;ját dojejíhohradudonesu,a
prve se ješt se slune níkem a
m sí níkem stran tebe poradím.
Z sta zatímumé eny.“
„Poj , brat í ku, poj , trochu se
jídlem na cestu posilníš a p itom mn
povíš, co d lá otec a matka,“ pravila
sestraavedlaSilomiladopalácu.
V trník sedl do oblakového vozu,
kon zat ásli lesklou h ívou, hrd se
vzpjali a letem pána svého odnášeli.
Ješt Silomil sv j celý p íb h sest e
nedopov d l, a ji byl v trník zase
zpátky.
„S jakou jdeš?“ ptal se princ
dychtiv .
„Sdobrou;zdemášh lkup lzlatou,
p l st íbrnou, tu si schovej od nás na
památku. Kdykoliv bys naší pomoci
pot eboval,zastr jipolovicdozem ,a
my ti pom em. V a sm le na nás
spolehni,mytinedámezahynout.“
Rychle vzchopil se Silomil a se
sestrouroz ehnavsekukrálidovozu
vstoupil. T i dni a t i noci jeli bez
ustání, d íve ne p ijeli k údolí, kde
arod jnice bydlela. Tam se spustili
dol a král se švagrem se rozlou il.
Bujní,posudneunavenívrancizafrkali
aji bylizaseprincoviso í.
Zmu ile krá el tento k hradu, který
stál mezi ernými skalami. Místo
zahrad byly okolo n ho bahna a
suchopáry, kde ani bodlák nerostl;
místo zdí byl tu erný plot, na n m
kolem dokola cosi nastrkáno bylo. Jak
sealezhrozilSilomil,kdy p ijdablí e
spat il, e jsou to .samé lov í lebky!
Tu se otevrou vrata a naproti n mu
vyjde arod jnice; místo vlas se jí
to ily po skráních samé há ata, v
o ích jí sed ly bazilišky, a kdy
otev ela vpadlé bezzubé ústa,
vykukovalo z nich hadí íhadlo; nos
m la jako orli í zobák, tvá e
skrabacené a bradu, která jako
pahrbek
vy nívala,
obrostlou
zrzavými vláskami. Na shrbeném t le
visel šedivý rubáš, okolo n ho na
míst pasuhadseotá el.
„Co zde hledáš?“ ptala se sípavým
hlasem Silomila. „Chci k tob clo
slu by,“odpov d l,aduši kasevn m
t ásla,comuasitaohyzdaodpoví.
„Doslu by,hni!Zdalipakvíš,jakáje
u mne slu ba?“ „To nevím, ale
myslím, eutebevydr ím.“
„U mne trvá slu ba jen t i dni a t i
noci; kdo však mé rozkazy nevyplní,
tomusevedejakot m,jich lebkyzde
vidíš.“ P itom ukázala po strašlivém
plotukostnatýmprstem,un ho m la
nehet na t i coule dlouhý. „A jakou
mzdu ádáš?“
„Nic jiného ne toho koníka,
kteréhomášschovaného.“
„Kdy to vykonáš, co ti poru ím,
mášhomít,“ eklastaráabaziliškyjív
o ích radostí poskakovaly, e zase
jedendotenatveb hl.
První den vedla ho do stáje, kde
dvanáct elezných h ebc stálo, a
pravilakn mu:„Tyh ebceve enešdo
ohrady zde za zámkem, a bude-li
ve erjenjedinýscházet,ztratíš ivot.“
Nato šlehla ka dého kon bi íkem a
oni odb hli sami do ohrady. Byla to
však krutá práce pro nového sluhu,
nebo semuh ebcirozutíkali,sotva e
ze vrat vyšli, a on by se jich zajisté
nebyldovolal,kdybymušvag inebyli
p isp li. Na ty si v nejv tší ouzkosti
vzpomn l a h lku honem do zem
str il. V tom okam ení za alo slunce
tak náramn krom ohrady pálit, e
h ebci ješt , rádi do chladné ohrady
pospíchali. Ve er, kdy baba pro n
p išla, divila se velice, e jsou všickni
pohromad ; ne ekla ale Silomilovi ani
slova.
Druhýdendovedlahozasedostáje,
kde stálo tyryadvacet h ebc . „Ty
h ebce ve eneš op t do té ohrady, a
bude-live erjenjedinýscházet,ztratíš
ivot.“ Tak ekla arod jnice k
princovi; potom šlehla ka dého
bi íkem a oni utíkali jako vzteklí do
ohrady. Ale tenkráte byl Silomil
chyt ejší. Aby se mu nerozutíkali,
vrazil h lku hned do zem . Tu za ala
taková vich ice fu et, e se jí kon
ubránit nemohli a v ohrad z stat
museli. Ve er, kdy je baba všecky
našla, poru ila sluhovi, by je do stáje
vehnal; ale v srdci ji to náramn
zlobilo.Ip emýšlela,cobymuulo ila
na t etí den, by mu to nebylo mo ná
vykonati.
Ve er pozd vyšel si princ z hradu
ven. Tu ho potkal m síc a ekl jemu:
„Zítra budeš mít kousek perné práce,
musíšpodojitdvanáctdivokýchkrava
z toho mléka láze pro arod jnici
p istrojit.Onatiporu í,abysprvesám
sevykoupal;u i tobezbázn .Te jdi
za hrad, a kde nejvíce zá e moje svítí,
tam najdeš zlatý bi , ten vykopej,
dob eschovej,akdy budešmítkrávy
dojit, ka dou ním šlehni a uvidíš, e
budou stát jako beránci; a pak odtud
na koníku pojedeš, vykoupej ho v
nejbli ším rybníce a potom je pro
svounev stu.“
Silomilpod kovallaskavémušvagru
a šel hned pro bi . Nedaleko za
zámkem svítil m síc nejjasn ji na
jednomísto,kdevysokálípastála,tam
tedy po al kopati a našel opravdu
zlatýbi .Ischovalhodob eašelspat.
asn ráno vzbudila ho arod jnice a
vedla na dv r do chléva, kde bylo
dvanáct krav, které jako divoké po
chlév st e kovalyahrozn valy.
„Ty krávy musíš podojit a z toho
mléka pro mne láze ud lat,“ pravila
babaaodešla.
Silomilvzalbi aka doukrávuním,
šlehl.Všeckystályhnedjakoberáncia
nechalysedojit.Kdy mlékodo beru
vlil,bylotakhorké, esedivneva ilo.
Potom šel pro arod jnici; ta se zlostí
celá t ásla a vyb hla na dv r, aby se
p esv d ila, je-li to pravda, nebo
nemyslila, e by byl Silomil v stavu
divoké krávy udr et. Tam ale vid la,
eu inil,jakmubylap ikázala.Str ila
tedy prst do horkého mléka a pak
eklakprincovi:„Nynísevtommusíš
vykoupat,“myslíc, esebudebát.
„Pro bychsenekoupal?D ívevšak,
ne do lázn vlezu, p ive mi sem
toho koníka, bych se p esv d il, zdali
hotakéopravdumáš.“
Baba šla a za chvilku kon p ivedla;
byl ale tak umazaný a vyzáblý, e
princ ani v it necht l, e by ten k
mohl býti nejrychlejší na sv t . Vzal
hozauzdu,uvázalksloupuavlezldo
lázn . Tu zavanul v t ík a mléko
zchladil, tak e se Silomil sm le
koupati mohl. Kdy se vykoupal, byl
sedmkráte krásn jší ne d íve, e se i
ta zatvrzelá duše do n ho zamilovala.
I pomyslila si: Po kej, te já do té
lázn vlezu, a budu také sedmkráte
krásn jší a pak si toho hocha zde
nechám. ekla tedy Silomilovi: „Kdy
jsi to všecko tak dob e vyvedl, tedy si
toho koníka vezmi, ale d íve odtud
neodcházej,a jásevykoupám.“Kdy
do lázn vlezla, po alo slunce tak
náramn pálit, e se mléko v tu chvíli
jednímklokotemva ilo,babak i elaa
cht la ven, ale nemohla pro slunce,
které své paprsky tak mocn na ni
opíralo, e se zdálo, jako by proudy
plamen ze všech stran pršely. I
uva ila se dopola a dopola se upekla.
Silomilnebylaletakhloupý,abyjíbyl
pomohl; jakmile do koupele vlezla,
sedlnakon aúprkemzhraduuhán l.
Kdy p ijel k nejbli šímu rybníku,
slezl dol a kon v n m vykoupal. A
hle, jaká to zm na - ten špinavý
vyzáblýk bylbílýjakosníhahladký
jako aksamit; h íva a ocas byly ze
samých st íbrných nitek, které se jen
leskly, nohy m l jako strunky a
podk vkyzryzíhozlata,ušimast íhal
ahlavoupyšn házel, emuh ívajako
st íbrné
t epení
kolem
krku
poletovala. Tu teprv Silomil s radostí
na n j sko il a dolinou uhán l, a
jiskryzanímpršely.
Netrvalo to dlouho a Silomil octnul
se v hrad ohnivého krále, kde svou
nev stu p ikovanou vid l. Jak ho
spat ila, prosila, aby rychle utekl, sice
ehokrálusmrtí;onalevytáhname ,
et zp e al,milenkuvzaldonáru í,a
vsednasnínakon ,ují d lpry .Král
se díval práv z okna, kdy se mu
st íbroh ívek p es cestu zakmitl; i
poznal na n m prince s osvobozenou
princeznou.Vztekemcelýbezsebeletí
na dv r, vsedne na svého rychlého
kon achcejedohonit.Aletenkrátese
zmýlil!St íbroh ívekbylji takdaleko
p ed ním, e ho jen jako bílou
holubi ku vid ti bylo; dámo král
svého rychlouna bodal, ten nemohl z
místa, nebo ješt k tomu všemu
slunce tak pálilo, e se pot z n ho jen
lil. Král mu ale p ece oddechu p áti
necht l.Tusenajednoustrhnetakový
vicher, e krále i s kon m do pov t í
vznese, ním zato í a nazpátek k
ohnivému zámku jej ene, kde ho
utrmácenéhobezdechusrazí.Iza ekl
sekrál, edosvésmrtisilnéprincezn
škoditnechce.
Zatím donesl st íbroh ívek pána a
paní a do jejich zámku. S radostí je
ele p ivítala. Silomil tam ale
nez stal; druhý den sedl zase s
milenkou na st íbroh ívka a ten je
donesl k jeho rodi m. Ubozí mysleli,
e je syn jejich dávno mrtev, nebo o
n m ani sluchu nebylo. Jaké bylo
pot šení jejich, kdy svého jediná ka
mnohem krásn jšího a s tak sli nou
nev stou zase spat ili, to si ka dý
snadno pomyslit m e. Na svatbu,
kterou hlu n a skvostn slavili, p išli
také v trník, slune ník a m sí ník se
svými enami,kterýmSilomilzajejich
slu by srde n d koval. Po svatb jeli
mladíman elézasenazpátekdosvého
zámku, kde spokojen ivi byli.
St íbroh ívek se m l dob e, a ješt
vnuci krále Silomila si jeho st íbrnou
h ívourádizahrávalianan mjezdili.
OMarišce
Lukeš byl zámo ný sedlák, ale rád
hej il. Proto nebylo divu, kdy mu za
n kolik let z celého jm ní nez stalo
nic více ne rozdrchaná chalupa. Tu
teprv nabyl rozumu. Te by byl
hospoda il, kdyby byl m l s ím.
Dokud byl v dobrém stavu, p ál si
asto míti jen jedno dít , a B h ho
nevyslyšel;alekdy sihonep ál,kdy
nem l sám pro sebe co jíst, porodila
mu ena d v átko. Škrábal se arci za
ušima nad tím nemilým po ehnáním,
ale co bylo d lat. Šel tedy k jedné
chudé známé a ádal ji, aby jeho en
p i k tu poslou ila; ale ta se necht la
zadarmo ani hnout. Mrzut nad
nevd ností lidskou vrátil se k en a
povídaljíto.
„Vidíš, Lukši,“ pravila tato, „jak to
je, kdy lov k nehospoda í; dokud
jsme byli bohati, sám rychtá nám
všecko k v li ud lal, a te mi ani ta
nejmizern jší
nájemnice
nechce
poslou it. Ubohé dít , jak se t ese;
v dy nemám ani chatrné plenky,
bych je zaobalila; na holé slám musí
le et!OBo e,smilujsenadnámi!“
Tak ho ekovala a b dovala ubohá
ena a nahé nemluvn slzami kropila.
Ne najednou ut ela slzy a na mu e,
kterýzamyšlensezalo enýmarukama
unístál,radostn sepodívala, kouck
n mu: „Prosím t , Lukši, jdi k bývalé
sousedce, ona je zámo ná a já jsem
byla jejím d tem za kmotru, jdi a
popros ji, aby ona te mému dít ti
poslou ila.“
„Nevím, milá eno, nevím, jestli se
nemýlíš, mn se zdá, e zprázdna
po ídím.“
St kýmsrdcemkrá elLukešokolo
svého bývalého statku k staré
sousedce.
„Pozdrav Pánb h, milá kmotra!“
ekl vejda do sv tnice. „Má ena
vzkazujevámpozdravení,apon vad
nás B h dceruškou obda il, prosí vás,
abystejíp ik tusvatémposlou ila.“
„Milý Lukši,“
ekla sousedka
ušt pa n , „já bych ráda šla, ale asy
jsou zlé, lov k pot ebuje ka dý
krejcar, a takovým ebrák m, jako vy
jste,musímnohozalo it;pro nejdete
kjinému,pro práv kemn ?“
„Proto evám enataképoslou ila.“
„Aha, tak to má být jako p j ka za
oplátku, a já mám dát tolik vám, jako
vymn ?Kdybychbylatakšt drá,jako
vy jste byli, p išla bych také tak
daleko.Jd te,jd te,nep jduanikrok.“
Lukeš zatvrzelé en ani slova
neodpovídaje odešel s plá em dom .
„Vidíš, milá stará,“ ekl, kdy dom
p išel,„játonap edv d l,jakpo ídím;
ale ned lej si z toho nic, však B h
nikohodocelaneopustí.Dejmidít ,já
je sám ke k tu donesu a za kmotru
vezmu,kohonejd ívepotkám.“
ena zaobalila d v átko do kouska
staré sukn a mu i je slzíc do lokt
vlo ila.ImuselLukešp espole,nebo
stála kaple hezký kousek za vesnicí;
asi sto krok zdáli, kde se cesty
k i ovaly, potkal Lukeš starou
babi ku; jak ji spat il, hned si umínil,
e ji poprosí, aby dít ti za kmotru
stála.
„Milá babi ko, já bych vás o malou
slu bu prosil. Jsem zde z té vesnice
chudý chalupník; dnes mn ena
porodila d v e, i šel jsem tedy k
sousedkám prosit, by nám n která
poslou ila za kmotru, ale e jsme
chudí, necht la ádná jít; vzal jsem
tedy dít sám a umínil si, kterou
nejd íve potkám, tu e vezmu za
kmotru.Vásjsemnejd ívepotkal,tedy
vás prosím, abyste dít ti byla
kmotrovstvím.“
„Itovámmohuud lat;dejtesemto
robátkoapoj te.“
Lukešjídaldít ašlikekapli.Práv
cht l pan páter odcházet, tu p ijde
kostelník a oznamuje mu, e jdou
k tiny.
„Kdo je to?“ ptá se nevrle
kostelníka.
„I je to ten darebák Lukeš; v dy
nemásám,cobydohubystr il.“
Vtom vešel Lukeš s kmotrou.
Babi ka mrštila okem po kostelníkovi
a pozorovala, jak se na ni mra í a e
ádných skvostných p íprav ke
k tinám ned lá; to ji zamrzelo, sáhla
do kapsy, vytáhla lesklý, velký dukát,
ap istoupivšikukn zi,dorukymuho
vtla ila. Pan páter se s podivením na
tu ošum lou babi ku ohlídl, pak se
podíval na dukát, schoval ho a šeptal
kostelníkovi do ucha, aby mu dal
pluviál, a pok til dít chudého Lukše
takslavn jakonejbohatšímum š anu.
D v e dostalo jméno Mariška. Po k tu
vyprovodil pan páter kmotru a ke
dve makostelníka zadvé e,kdese
mutaképropitnéhodostalo.
Kdy p išla babi ka s Lukšem na
rozcestí, kde se byli potkali, podala
mu dít , sáhla do kapsy, vytáhla op t
dukát,kterýzaplenustr ila,apravila:
„Z toho dukátu, co dít ti zakládám,
budeš mít tolik, abys je dal dob e
vychovat; a bude holce dvanácte let,
p ive jisemnatomísto,ajásijipak
vezmu k sob na n kolik let, to jest,
bude-liona,tyatvoje enachtít.Abys
alepoznaltomísto,nebo vedvanácti
letech se mnoho zm ní a jen zde
m eš mne najíti, tedy ti ud lám
znamení.“ Vytáhla ze zá ad í zelený
proutek a dotkla se ním zem ; tu
vyrostlkrásnýr ovýke plnýpoupat,
babi ka ale zmizela. Lukeš plný
podivení ohlí el se po babi ce, ale
nadarmo. Nev d l opravdu, co se s
nímstalo,abylbytamsnada dodnes
stál, kdyby se Mariška nebyla dala do
plá e a tak ho na domov nebyla
upamatovala.
Zatím ekala ena s nedo kavostí.
Hlad, íze a t lesné bolesti ji trápily;
v dom nebylo ani sousta chleba, ani
krejcaru pen z. Tu vešel Lukeš do
sednice.
„ eno,nepla ,nena íkej;and lPán
nám pomohl. Zde máš svou Marišku;
d íve však, ne dít políbíš, vyndej
závinek, abys vid la, jak vzácnou
kmotrum lo.“
enaplnapodivenísáhlazaplenu,a
vytáhla ne jeden – ale hrst dukát .
„Panebo e!“ vyk ikla a leknutím
dukátyzrukypustila, esepochatrné
h niashniléslám rozkoulely.„Mu i,
kdotidaltolikpen z?Jensepodívej!“
„Já koukal d ív ne ty a podivil se
více ne ty. Ale jen poslechni, povím
ti,odkohojemám.“Natovypravoval
en , jak se s ním u k tu bylo dálo, a
dolo il kone n : „Kdy jsem babi ku
více nespat il, krá el jsem dom ; na
cest mi to ale nedalo, i vytáhnu
závinek,amístojednohodukátumám
jichplnouhrst.Ovšem ejsemseulekl
jako ty, ale já je pustil místo na zem
zpátky do plenky, mysle sob : Po kej,
ne ekneš en nic, a si vytáhne ty
zlatékoní kysama,tabudekoukat.A
protojsemtitakénicne ekl.“
„Te ale, staroušku, nech divení,
pod kujzato,conámPánb hnad lil,
a pomoz mi ty zlatoušky sbírat. Mohl
by sem p ece n koho kozel p inést a
na takové zbo í se nesmí lakomý
lov kdívat.“
Za alisbírat;alenovýdiv!Kdele el
jedendukát,tamjichnašlideset;kdy
je všecky shrnuli, bylo jich hezká
hromada.
„Panebo e!“pravila ena,starostliv
na hromadu zlata hledíc, „jestlipak
nám ty peníze budou po ehnány?
Kdopak ví, nebyla-li ta babi ka zlý
duch, který t mi pen zi naše duše
chcezakoupit?“
„Ale ekni mi jen, eno, jak m eš
být tak zpozdilá? Copak myslíš, e by
zlý duch se mnou šel do kostela,
nechalsekropitsv cenouvodou,ba e
by i k í d lal? Jenom si to rozva . e
by to oby ejná enská byla, to nedím;
ale byl to dobrý duch, kterého nám
B h co osvoboditele seslal, a já
myslím, e m eme ty peníze s
pokojným sv domím podr et. Nejvíce
seotojedná,kambychomjeschovali,
aby nám n kdo na n nep išel.
Prozatímjedámdotruhly,alezítrav
noci je zakopám pod hrušku, a to ti
povídám, a ádnému ani slova
ne ekneš.Jedendukátvezmu,p jduk
rychtá ceaprom nímho;pakkoupím
mléka,vajec,chleba,moukyap ivedu
sem enu, která by dobrou ve e i
p istrojila. Zítra se vydám do m sta,
nakoupím šatstva a pe in, a pak –
hádej,stará,coješt koupím?“
„Inunejlépe,abyskoupilbývalýnáš
statek, pole a dobytek a rozumn ji s
tímhospoda ilne prve.“
„ eno, to první jsi uhodla, a o to
druhé se pranic nestarej; já budu jist
dob e hospoda it, nebo mám pro
koho,abídajedobrýmkantorem.“
Kdy Lukešpenízedotruhlyulo ila
zanikl, vzal jeden z dukát a šel
nakoupit. enaošet ovalazatímdít a
kochala se v blahých snech, #Q jich
uskute n nínepochybovala.Zamalou
hodinku otevrou se dvé e a do nich
vkro í rázná, buclatá d ve ka, nesouc
v obou rukou velikánský krajá s
celým dojením, za ní šel Lukeš, v
jedné ruce košík plný vajec, na nich
dv cihlové buchty le ely, a v druhé
douzlusvázanépe iny.
„Po ehnej Pánb h!“ ekla d ve ka
postavivši
krajá na
lavici.
„Hospodyn vás pozdravuje a posílá
vámtrochumlékanakaši;akdybyste
n copot ebovala,mátejenvzkázat, e
vám ve všem poslou í.“ Nato odešla,
ne ekajíc na pod kování udivené
eny.
„Vidíš, co neud lal jediný dukát;
kdyby v d li, co jich máme, na rukou
by nás nosili. Rychtá ka nás vším
zaopat ila, i pe iny nám dozejt í p j í
astaroup adlenukposluzepošle.Jájí
ekl, e naše dít závinkem hrstku
dukát dostalo. A tedy víš, kdyby
semp išla,jaksechovatmáš.“
Po té e i rozd lal Lukeš ohe , a
kdy p išla stará Veruna, byla za
malou chvíli dobrá polívka uva ena.
Zajisté e i to nejdra ší jídlo z panské
kuchyn vznešenému aludku tak
dob e nechutnalo, jako hladká an ka
(tak nazývají v n kterých krajích
mlékovou polívku) od staré Veruny
p ichystaná vyhladov lému Lukši a
jeho en .
Druhý den po snídani vypravil se
Lukeš do m sta. Rychtá ka té chvíle
pou ila a b ela Lukšovu enu
navštívit, zvlášt proto, aby se
dov d la, jak to asi s t mi pen zi
vypadá.„Milásousedko,“za ala,kdy
se na její zdraví vyptala. „Do vašeho
domu p išlo s d v átkem bo í
po ehnání!“
„V dy to není tak valné; hrstka
dukát sebrzyrozkoulí.B htozapla
té dobrotivé en , naší kmot e! Te si
m emezasestatekisná adímkoupit
apo ádný ivotvésti.“
„Toud látenejlépe.“
Nato šla rychtá ka pry , ale d íve
ne došla dom , zastavila se u
n kolika kmoter a teti ek, aby jim
úplnou zprávu dala o Lukšov
bohatství. Ne bylo poledne, v d l
ka dý kluk ve vesnici, e dostali u
Lukš v rtel dukát . Ve er se š astný
Lukešzm stavrátilap ivezlplnýv z
domácího nábytku, šatstva, pe in a
va iva. Druhý den nato koupil sv j
bývalý statek, pole a dobytek. Nyní
m la nouze konec; Lukeš za al
hospoda it a stal se teprva po ádným
lov kem.
Nejv tší jejich radost ale byla malá
Mariška, d v átko tak milé a
hezounké, ejemuselka dýrádmíti.
„O milá kmotra,“ íkávaly staré
babi ky,„taholkavámnevyroste,taje
na své stá í p íliš moudrá.“ Ale
navzdortomuproroctvírostlaMariška
jakozvody.Kdy jíbylodesetlet, ekl
pan kantor, e ji rodi e nemusejí více
doškolyposílat,proto eu tolikumí,
co on sám. Dali Marišku tedy na dv
léta do m sta, kde se i enské práci
u ila. Kdy docházel druhý rok, jel
Lukeš zase pro Marišku, proto e se
blí ila doba, kde ji babi ce odevzdat
cht li. S radostí a chloubou objímala
matka dceru, nebo se p ihnalo
mnoho známých na násep a všickni
obdivovali se kráse d v ete, co
rodi m nemálo lichotilo. Mati ky,
kterým syni dor stali, myslely, e by
to nebylo špatné, do takového
hospodá ství se p i enit. Nejv tší
právo si ale bral k Marišce rychtá v
Jirka a vypo ítával ji na prstech, za
kolik let by se mohla asi vdávat. Ale
proMariškukvetlošt stíjinde!
Za n kolik dní bylo práv dvanáct
let,cobylak t na.Splá emtedy,kdy
i ty uplynuly, rozlou ila se matka s
Mariškou a otec ji vedl k r ovému
ke i,jsaténad je, etamtakéjejíšt stí
zkvete. Stál tu arod jný ke posud
plný poupat, jako by ho teprv v tom
okam ení babi ka ze zem byla
vykouzlila.Nikdosezacelýchdvanáct
let neopová il rukou na n j sáhnout,
nebo si vypravovaly staré sousedky,
ejetonovérejdišt divých en,akdo
byr izke etohoutrhl,ten epadne
vmocjejich.JedinýLukešmohlty e i
vyvrátit, ale ten se s tím nikomu
nesv il. Kdy došli místa, dotkl se
Lukeš jednoho poup te, a v tu chvíli
stálamístoke epaníkmotrap edním.
Vprvnímokam eníuleklaseMariška
té nenadálé zm ny, ale kdy pohledla
do tvá e sta enky, opustila ji všecka
báze .
„Chcešjítisemnou,Mariško?“ptala
sed v etekmot inka.
„D v e p jde rádo, paní kmotra,“
odpov d lzaniLukeš.
„To m t ší; jd te tedy dom ,
kmot e, a nestarejte se více o svou
dceru; jí se povede dob e a já vám ji
brzykrásn jšíaš astn jšízasep ivedu.
By se vám ale po d v eti nezastesklo,
vezm te tohle zrcadlo; kdykoliv do
n ho kouknete, uhlídáte v n m
Marišku jako ivou. Nyní jd te dom ;
aleneohlí ejteseanivlevoanivpravo
ani nazad, sice by se vám mohlo n co
zléhop ihodit.“
Lukešrozlou ivsesdcerou,vzalod
kmot inkyzrcadloaubíralsezrovnak
vesnici. Babi ka ale vytáhla zelený
proutek, a pojavši Marišku za ruku,
ekla: „Poj , má dceruško, p jdem
také.“ P itom se dotkla proutkem
zem ,taserozev ela,aonyseoctnuly
uprost ed krásné zahrady nedaleko
p knéhozámku.Velkou,prostrannou,
do okrouhla zalo enou zahradu
ohra oval nepr hledný samorostlý
plot. Stezky zlatým pískem posypané
proplítaly se k í na k í mechovým
trávníkem, na n m bu v záhonech
rozsázené, bu v malebných ke ích
rostoucí kv tiny se skv ly. V n
tisícerých kalich , háj a k ovin, zp v
krásného ptactva, vše to opanovalo
smysly Mariš iny tak, e se ani
vzpamatovat nemohla. Po chvíli
up ela zraky na ladný zámek, jen
uprost edstál.Kolemdokolapnulyse
sloupy z bílého mramoru, ovité
r emi, jerichem a b e tanem. Z malé
p edsín šlo se do šesti dve í; p t jich
bylo z bílé slonové kosti se zlatými
zámky, šesté byly z erného ebenu;
sloupy p ed ernými dve mi byly té
erné a obto ené cyprisem a
rozmarýnou.
„V tom zámku,“ ekla babi ka k
Marišce, „budeš bydlet. Všude m eš
chodit, všude se podívat, jen do toho
šestéhopokojenecho ,sicebudezles
tebou.Tuhlemáššestzlatýchklí ode
všechdve í,jdiapodívejsetam.“
K tomu se nenechala Mariška
dlouho pobízet; vzala klí e a otev ela
první dvé e. Byla to lo nice. Po
podlaze le ely koberce z hermelínu;
na slonové, st íbrem a zlatem draze
vykládané posteli dýchaly m kké
podušky.
Bílé, hedvábné, od stropu a na
koberec visící nebesa byly st íbrnými
hv zdami posety, takové byly té
záclonyuoken.
„A v tom krásném pokoji na t ch
m kkých poduškách mám já spát?“
ptalaseMariškababi ky.
„V dy jsem ti to ji ekla, e je to
všecko jen pro tebe, budeš-li poslušna
toho,cotip iká u.“
„Všecko vám, drahá babi ko,
ud lám, a na ten šestý pokoj ani
nepomyslím.“
V druhém pokoji bylo kupadlo. V
leskné podlaze byla zasazená
krystalová ká , do ní st íbrnou
trubkou voda se poušt la. T etí byla
oblekárna, kde stály
erveným
damaškem pota ené a perlovinou
um le vykládané lenošky. Uprost ed
stál st íbrný stolek a na n m klenoty,
jakých sv tnevid l.
„Z t ch si m eš ka dý den vzít, co
setibudelíbit,“ eklababi ka,vedouc
d v eblí ekstolku.
„Obo e,tojelesk,tojekrása;ajáto
nosit mám? o ký to mohu matce a
otciokázat.“
„Kdy budešhodná,uhlídajít také
jednou v tom od vu.“ Potom šla,
odhrnula záclonu a otev ela u asnuté
Marišcešatnici,natla enouskvostným
prádlemašatstvem.Kdybystolet iva
byla, nebyla by to všecko obnosila. Z
toho pokoje šly do jídelny a odtud do
pátého pokoje, který byl ku práci
uchystán. Na p kném stolku le ely
za até práce enské a podál stála
drahýmkamenímvykládanáharfa.
„Jakpak se ti to zde líbí?“ ptala se
babi ka.
„Jedno více ne druhé; ale pov zte
mi, kdo bude na tu krásnou harfu
hráti?“
„Kdo jiný ne ty, a se hrát
nau íš?“
Potom, kdy se Mariška vykoupala,
ustrojila ji babi ka do p kných šat a
vedlakob du.Neviditelnérucenosily
nast ljídla,jich nakolikerobylo.„A
pro vy se mnou nejíte?“ ptala se
Mariška babi ky, kdy vid la, e
opodálstolusedá.
„Jenom jez, dceruško, jez; já jídám
samaasamatakéspím.“
Po ob d , který Marišce jak nále í
dob e chutnal, šla s babi kou do
zahrady. U malého rybníka se
zastavily a babi ka hodila hrst drobt
do vody. Tu se shluklo mno ství
lesklých rybi ek a hltalo a pralo se o
hozené drobty, co Marišce nemalé
pot šení
inilo, jeliko jak iva
takových ryb nevid la. Potom chodily
dále po zahrad ; babi ka ukazovala a
jmenovala
Marišce
jména
nejp kn jšíchkv tin,pakjezvyra ení
trochu zalívaly, a kdy byly umdleny,
natrhaly si chutného ovoce, sedly do
n kterébesídkyanebpodstinnýstrom
a jedly. Tak jim ušel deh; po ve e i
dovedla babi ka Marišku do lo nice,
dala jí dobrou noc a odešla. Kdy se
Mariška odstrojila a pomodlila,
zahrabalasedohebounkýchpodušek,
p ikryla hedvábným p ikryvadlem a
spala,jakobyjidovodyhodil.
Slunce bylo ji hezky vysoko, kdy
se probudila. Babi ka stála u ní a
pravila: „T ší m , e jsi se tak do
ervenavyspala.“
Mariška p ivítala babi ku, vysko ila
z postele a šla se strojit. I zdálo se jí,
jako by jí p i všem, co d lala, krom
babi iných rukou ješt jiné, které
však nevid la, nápomocny byly.
Necht la se ale ptát. Kdy byla
p istrojena, oto ila jí babi ka ješt dv
šn ryperel,velkýchjakozrnahrachu,
okolo krku a rukou a pak ji obrátila k
zrcadlu.
„Zlatá babi ko, to mn to sluší!“
eklaMariškasut šenoutvá í,kdy se
n kolikrát p ed zrcadlem oto ila.
„Kdybym te mami kavid la,anebo
mojekamarádky,tybykoukaly!“
„Jensespokoj,takétojednoubude.“
Vjídeln nastolkustálap ichystána
snídan .Nakrystalové,zelenýmlistím
oblo ené misce le ely vonné jahody a
té v takovém koflíku dobré mléko,
vedletohost íbrnýtalí al i ka.Kdy
si Mariška na dobré snídani
pochutnala, vedla ji babi ka do
pracovního pokoje. Nejd íve ji u ila
šít, potom íst a písmeny na
pergamen malovat. Zatím p išlo
poledne. Mariška usedla k ob du a
babi ka odešla. Po ob d p išla op t,
dovedla ji do zahrady a jmenovala
zase p kné ptáky, stromy a rozli né
byliny. Babi ka m la ptactvo tak
krotké, e jak na malou píš alku
zapískla, všickni hned k ní p ilet li.
Kdy vid la, esetoMarišcelíbí,dala
jí tu píš alku. Po takovém vyra ení
musela Mariška zase k práci.
Odpoledne vyšívala všelijaké drahé
v ciapotomseu ilanaharfuhrát.Na
tosenejvícet šila,aprotojítotakéze
všeho u ení nejlépe do hlavy šlo. Po
u ení vzala babi ka sama harfu, sedla
k oknu a poru ila Marišce, by si k ní
sedla, e jí zazpívá. Mariška myslila v
duchu: To bude asi hezký zp v; moje
mami kaneníješt takstará,anebylo
to k ni emu, kdy se dala do zp vu;
jakpak ta stará babi ka! Brzy se však
divila! Kdy n kolikrát scvrklými
prsty st íbrné struny p ejela, za ala
zpívat. Nikdy neplynul dojemn jší a
pln jšíhlaszhrdlalidského,jakouté
staré p vkyn . Jak za ala zpívat,
umlkloptactvo,p estalšumotvhájích
avšebyloticho;jenv t íkodhoupával
zlehounka sladké tóny. Mariška majíc
chrpové oko na babi ku up ené, ruce
sepjaté, ani dechnout se neopová ila;
teprv kdy tato zpívat p estala,
popadlajizaruku,azplnéhosrdcesi
vzdychnouc,pravila:„Achbabi ko,vy
umítekrásn zpívat!“
„To je také moje jediné pot šení,
dokudtymn v tšínezp sobíš.“
„ ímpak vám mohu pot šení
zp sobit?“
„Jenposlušenstvím.“
„Já vám jist splním, co jsem
p islíbila,anikdyvásnezarmoutím.”
„Tys dobré dít ,“ ekla sta ena a
Mariškunab lounké elopolíbila.
Tak minul den za dnem, doba za
dobou, a z Marišky stala se rozšafná,
moudrá a velmi krásná panna. Ji po
pátéjablo p edoknemodkvetla,coji
babi ka z domu odvedla. Posud se jí
ale ješt nezastesklo, an jí as v samé
rozkoši a p i zábavné práci ubíhal a
babi ka krom jídla a noci nikdy ji
neopustila.Tenpátýrokjednou asn
zrána vstoupila babi ka do lo nice a
pravila k Marišce: „Milá Mariško,
musím t na n kolik dní opustit;
neradaodcházím,alenemohusijinak
pomoct. Nezapome tedy na moje
slova a nestýskej si; co nejd íve p ijdu
zasezpátky.“Natoodešla.
Mariškabylate sama;dopolednejí
ledajak ub hlo, le odpoledne za ala
ji tesknit. Nakrmila ryby i ptáky,
natrhala ovoce a šla vyšívat; bylo jí
všakbrzytakéutépráceouzkoaona
b ela zase do zahrady. Zamyšlená
chodila po blysknavých stezkách a po
m kkém trávníku, a i náhodou u
ernýchdve ístátiz stala.Zacelý as
svého pobytí u babi ky nevzpomn la
na šestý pokoj; a do té chvíle ji
zv davost netrápila. „Pro mn asi
zapov d la babi ka do toho pokoje se
podívat?“ myslila nyní Mariška sama
u sebe. „Co tam m e asi býti, e by
takzleproniipromnebylo,kdybych
tam vešla?“ Ji ji se cht la pro klí ek
rozb hnout, tu jí napadlo p ísné
napomenutí,aonaustanoucvrátilase
zase do zámku, vzala harfu, hrála a
zpívala, emu . se byla od sta enky
velmi dokonale nau ila. Potom šla
spat; celou noc se jí však jen o šestém
pokoji zdálo, v n m to všelikeré divy
spat ila; první myšlénka, kdy se
probudila,bylno nísen,kterýjia do
samého poledne pronásledoval. Nic ji
net šilo, nic jí nechutnalo, nikde
nem la
stání,
a kone n
odpoledne,nemohouc odolati vábné
moci, klí ky s h ebíku sundala a
zmu ile k šestému pokoji krá ela.
Hr zou zkamen lá z stala však na
prahu státi, kdy dvé e otev ela a v
pokoji erným aksamitem pota eném
spat ila ernou umrl í truhlu, v ní
kostlivec sed l a neustále hlavou
kýval. Bouchla dve mi, zamkla a celá
ustrašena
pospíchala
nazpátek.
Litovala nyní velice, e se nechala
všete ností zavést; aby ale babi ce
t késrdceneud lala,zap isáhlase, e
jí pro ivého Boha o svém p estupku
anislovane ekne.
T etídensebabi kavrátila.Práv si
Mariška zlatým h ebenem dlouhé
kaštanovévlasyroz esávala,kdy kní
vstoupila.
„Cotischází, ejsitakbledá?“ptala
se,kdy jiMariškap ivítala.
„Nic,babi ko,nic,mn sejenpovás
stýskalo,“ odpov d la Mariška, a krev
jítvá polila,proto epoprvévesvém
ivobytílhala.
„D v e,pov zmi,cotischází?“
„Opravdu,
babi ko,
nic
mi
neschází.“
„Mariško,tysbylavšestémpokoji,a
te se mne bojíš; p iznej se! Povíš-li,
cos tam vid la, bude dob e pro tebe i
promne;nepovíš-li,budezlepromne
iprotebe.“
„V ru,babi ko,játamnebyla.“
„Nu dob e, já ti dám na
rozmyšlenou, pamatuj ale dob e na
mojeslova.“
„Ne, ne,“ pravila Mariška sama k
sob , kdy babi ka odešla, „já se
nep iznám, a se stane co stane; snad
m babi ka jen tak zkouší, a kdy se
nep iznám,uv íkone n , ejsemtam
nebyla,aop tseudob í.“
Stará se zase vrátila a z stala u ní
celý den, ale o šestém pokoji se ani
nezmínila. Druhý den ráno p išla k
Marišce, vzala ji za ruku a vedla do
zahrady. „Nyní mn pov z,“ ptala se,
kdy p išly a doprost ed, „co jsi
vid lavšestémpokoji.“
„Játamnebyla.”
„P iznej se, bude dob e pro mne i
protebe.“
„Jánebylavšestémpokoji.“
Tu máchnula babi ka kol sebe
erným proutkem, a krásná zahrada
prom nila se v divokou pouš , po ní
se ukrutné vání divoké zv e
rozléhalo. Tu cenil zuby hladový vlk,
tam se prodírala houštím hlava
divokého kance, onde zase íhal
ukrutný tygr, za ka dým stromem
bylan jakánetvoraavtráv seplazily
kotou e had . S hr zou si zakryla
Mariška tvá a k babi ce se p itulila.
„Pov z,Mariško,cojsivid lavšestém
pokoji?Nepovíš-li,nechámt zde.“
„Achbabi ko,tone i te,jánebylav
šestémpokoji.“
„Dob e tedy, rozmysli se do rána.“
Tu máchnula proutkem, a pouš se
prom nilaop tvzahradu.
Druhý den ráno p išla babi ka k
Marišceaptalasejílaskav :„Jakjsise
rozmyslila,mád ve ko?“
„Jávámjinakodpov d tnemohu.“
„Vidíš,Mariško,jestlimitonepovíš,
musíme se rozlou it a s tebou bude
tuze zle. Zavedu t do tmavého lesa,
odkud si sama pomoci musíš; budeš
n máanikdyúplnéhošt stínedojdeš,
a koho nejradši míti budeš, ten t
usmrtí. P iznáš-li se, z staneš ješt
déle u mne, pak se vrátíš k rodi m a
budeš do své smrti š astna. Nyní
vyvol.“
„D lejte se mnou co chcete, já
nebylavšestémpokoji.“
„Tedy se octni v erném lese a bu
n má!“ zvolala stará a dotkla se
proutkem ubledlé Marišky, která tím
okouzlená k zemi klesla. Zatím ji
nechmele etapodívejmesejinam.
erný
les
nále el
jednomu
mocnému králi, který m l jedinkého
syna,jménemMilboj.Kdy sechlapec
narodil,povolalkrálkedvoruv štcea
ptal se ho na budoucnost dít te.A tu
sedov d l: evyrosteMilbojcokrásný
princ, e bude v um ních cvi ený a
velký milovník boje a lovu. Nechce-li
se však otec na n m velkého trápení
do kati, aby ho a do zletilosti na lov
nepoušt l.Co divutedy, eprinc,od
rodi nade všecko milován, se všech
stran byl st e en. Kdy p icházel do
let,bylojehonejmilejšívyra ení,kdy
mohl šermovat a ve zbrani se cvi it;
ni ím mu nikdo v tšího pot šení
nezp sobil,ne kdy muvypravovalo
boji a lovu; tu hned celý ho el.Avšak
jaksna n rodi eprosil,tihop ecena
lov pustit necht li. Bylo mu ji
bezmáladvacetrok ,aješt nicjiného
nezast elil krom n kolik pták v
zahrad , a s nikým se nepotýkal le s
domácímipsy.
Jednohodnezránavstoupíkvapn k
matcedopokojeassepjatýmarukama
jiprosíop ímluvuuotce,abysm ljít
na lov. „Milá mati ko, mn se dnes v
noci zdálo, e jsem zast elil krásnou
la , já si nemohu pomoci, a kouknu
kam kouknu, a d lám co d lám,
všudemámtula kup edsebou.“
„Takové myšlénky, syná ku, zapu ;
šálí t zlý duch. Kdybys dnes na lov
šel, v , e by se ti n jaké nešt stí
p ihodilo.“
Milboj uposlechl mat iny rady, ale
celý den chodil smuten a zamyšlen,
ani ho kdo pot šit mohl. Druhý den
byl ješt asn ji u matky, ka, e m l
tensamýsenjakop edešlounoca ez
hradu ute e, jestli ho otec na lov
nepustí.
„M j rozum, Milboji,“ pravila
matka; „já s otcem promluvím, tuším
ale, etobudenadarmo.“
„U i to, mati ko, v dy ti otec
všecko k v li ud lá. S tím proroctvím
je to pravá hloupost. Já umím
loveckou zbraní dob e zacházet, na
koni sedím jak by m p ibil. Jaké
strachytedy?“
„Ty pospícháš jist k nešt stí,“ ekla
královna,aprstemmilá kovizahrozíc,
ubíralasekukráli.
Zachvílizasp išlaakrálsní.Hrozil
synu hn vem, jestli od svého úmyslu
neupustí. Milboj byl poslušný a nikdy
otci na vzdor nejednal, co iv byl,
nep išlo mu to ale tak za t ko jako
tenkráte. Ješt smutn jší ne p edešlý
den chodil po hrad a ádný s ním
vydr etnemohl.
T etí den, královna le ela ješt v
posteli,p išelMilbojkníanakolenou
ji op t o p ímluvu prosil. „Já musím,
matinko,nalov,musímtup ekrásnou
la kudostat,sicesámtouhouzajdu.“
„Prosím t , synu, pus mimo sebe
bludný šal ten; kdyby se ti n co
p ihodilo, svezl by se otc v ná ek na
mouhlavu.“
„Bojíš-lisetoho,matko,p jdusámk
otci.“ To do ekl a kvapn ku králi
pospíchal. Dlouho mu to otec po
dobrém i po zlém vymlouval, ale nic
platno nebylo, Milboj neupustil.
Kone n ,kdy ikrálovnakmilá kov
stran se p idala, nechal se prosbami
obm k it a pustil syna na lov. Dvacet
rozumných a zkušených myslivc
muselosprincem,kterým tokrálpod
ztrátou ivotap ikázal,abynadsynem
bd li.
Jakobujnýk ,kdy muuzdupustí,
hnal se Milboj z hradu se svým
komonstvem. Ji se schylovalo k
ve eru, mnoho zv e bylo post íleno,
aleMilbojnespat ilposudbíloula ku,
o které se mu po t i noci zdálo. Jezdil
k í na k í a v zápalu ani
nezpozoroval, e se od své dru iny
uchýlil. Tu vjede do malého výseku,
kde uprost ed n kolik ke stálo. Zdá
se mu, e se tam n co b lá, honem
bere kuši a myslí: „Po kej, to jist ta
la ka, tu musím zast elit.“ Ji mí í, tu
vysko ízke epannap ekrásná,padne
p ed Milbojem na kolena a sepjaté
ruce k n mu zdvihá. Byla to Mariška.
Kdy se z mdloby, do které ji
arod jný proutek babi in uvrhl,
probudila, spat ila se v lese na tráv
le eti. Tu chvíli slyšela troubení a
dusot ko , ukryla se tedy za ke em,
odkud ji však brzy strach p ed
napnutoukušívyhnal.
„Jak jsi sem zabloudila, panno
krásná?“ ptal se Milboj a zdvihal
Marišku se zem . Místo odpov di
polo ila ona prst na ústa a smutn
hlavouzakroutila,nad kaz, emluvit
nem e.
„Tys n má? Ach škoda, p eškoda!“
zvolalMilbojaoutrpn jídokrásných
o í hled l, a mu u levého boku jaksi
divn býtipo alo.Vzalrohazatroubil
myslivc mnaznamení;tisepochvíli
teprv se všech stran sjí d li, nebo ho
ji n kte í poh ešili a po lese hledali.
„Mn sezdá, enášprincmístola ky
lesní enku ulovil,“ šeptal jeden starý
myslivec druhému. Milboj vida, e
všicknizv dav naMariškuhledí, ekl
jim: „Tato panna jest královská
princezna, od jednoho arod jníka
unešená. Divnou náhodou mu ale
vyklouzla a p išla a sem, kde moci k
nívícenemá.Jist m tedyvyššímock
lovu pohán la, nebo by ubohá zde
hladem byla um ela.“ V d l Milboj
dob e, jaký ú inek vymyšlená
pohádkauslu ebník mítibude;sotva
domluvil, slezli všickni s ko a úctu
pann vzdávali. P ív tivým usmáním
apokynutímhlavyd kovalaonaatím
srdce jejich k sob naklonila. Na cest
k domovu p ikazoval Milboj p ísn
všem, aby o dívce ml eli, dokud by
jimtonedovolil.
Se strachem o ekávali král a
královna princ v návrat. Ji bylo
hezky pozd na noc, kdy slou ící
zprávup inesli, eprincdom jede.V
hluku a b hu nezpozoroval nikdo, e
Milboj Marišku do svého pokoje
odvedlatamjizamkl.Zdravéhop ijal
král od myslivc syna svého; e má v
srdci hlubokou ránu, o tom nikdo
nev d l.
„Nu, jestlipak jsi tu la ku, po ní jsi
tak tou il, opravdu ulovil?“ ptal se
králMilboje.
„Ovšem, ot e, po ve e i vám ji
oká u.“ Kdy jedli, vzal Milboj od
nejchutn jšíchjídelnazlatýtalí anesl
Marišce.Kdy sehomatkaptala,kam
tonese,odpov d l, ela ce.
„To musí být divná la ka,“ ekla
královna.„Tubychrádavid la.“
„Hnedle ji p ivedu,“ odpov d l
princapospíchaldosvéhopokoje,kde
m l tak vzácnou ko ist schovanou.
Kdy do dve í vkro il, vid l, e dr í
Mariškaknihuvruce,iptalsejí,jestli
umí íst?Mariškaposv d ila.
„Asnadtaképsát?“
Onazaseposv d ila.
„To je vyhráno; tedy mn m eš
napsat,kdojsi,jaksejmenuješacoses
teboustalo?“
TunapsalaMariška,jaksejmenujea
ejeztéatévesnicesedlákovadcera,
p t let ji od rodi vzdálena; kde po
ten celý as byla, to e do smrti
ádnému pov d t nesmí. Chce-li jí
tedyprincdobrodiníprokázat,abyjik
jejímrodi mdovedl.
„Ne,ne,“ eklMilbojavzald v eza
ruku, „ty nesmíš více odtud; já si t
zamilovalachcit za enupojmout.“
Mariška smutn hlavou to íc vzala
listanamalovala:„Budešneš astný!“
„Jak bych mohl být s tebou
neš astný? eknijen, em mášráda,
a p jdem k rodi m, aby nás
po ehnali,otoostatnísenestarej.“
Kdy jinak necht l, podala tedy
Milbojovi ruku a oba šli k rodi m. S
ú asem hled li tito na syna, kdy
místola kytakkrásnoupannudosín
p ivedl, avšak ješt více podivili se,
kdy jim ekl, e ta panna jeho enou
býti má. Zprvu necht l král o s atku
anislyšet;kdy sealekrálovnazasyna
p imlouvala a ten sám s milenkou
p edotcemklekl,nechalseprosbamia
více ješt krásou Mariš inou pon kud
uchlácholit. Úplné svolení ale dal
teprvt etíden,nebo mutobylop ece
proti mysli, e si jediný syn a d dic
velkéhokrálovstvíbered v en mé,o
kterémvlastn ádnýnev d l,kdojea
odkud pochází. Svatba slavila se
nádhern a skvostn , jak se na
královského syna sluší a pat í. Ale co
tu host bylo, nade všemi skv la se
jakosluncemladákrálovna.
V lásce a rozkoši ili mladí man elé
a posud nevzpomn la Mariška na
babi inukletbu.Ji se ekalabrzydo
kouta,tup ijdoujednohodneposlové,
etáhnevelkénep átelskévojskoproti
králi. Nastal ná ek veliký. Milboj
roz ehnav se s rodi i, poceloval ješt
naposled uslzenou tvá své man elky,
a pak vsedna na bujného vrance,
ují d lv elevojín zhradu.
Nyní nastali Marišce teskní dnové.
A sekrálikrálovnavšemo n sna ili,
aby ji vyrazili, ona p ece na nic
nedbala a nejrad ji o samot as
trávila. Kone n dostala zprávu, e
Milboji št stí p eje. Kdy as vypršel,
porodila Mariška krásného syna. Bylo
velképot šeníuceléhodvora,nejv tší
všakm lkrálakrálovna.Hneddruhý
denm lbýtiposelkprincoviodeslán,
by mu radostnou zprávu donesl. Tu
samu noc p išlo na eny, co u
šestined lky hlídaly, takové spaní, e
se mu ádná ubránit nemohla. Tu se
najednou rozhrnou záclony u postele,
a p ed Mariškou stojí p ív tivá tvá
babi ina.
„O má zlatá babi ko,“ zvolala
pot šená Mariška, která tu chvíli op t
e i nabyla. „Jak se vám mohu
odslou it, e jste mi takové št stí
p ipravila! Podívejte se na to
novoroze átko!“
„Chceš-liz statš astna,pov z,cojsi
vid lavšestémpokoji?“
„Babi ko,játamnebyla.“
„Pov z,budezlestebou.“
„Játamnebyla.“
Tupopadlababi kadít ,ad ívene
jí matka zabránit mohla, roztrhla je
vejp lky, a krev sn hobílé podušky a
tvá mat inu post íkla. Ubohá matka
vyk ikla, pak ale polomrtva nazp t
klesla.Hlída kyzespaníseprobravše
nahlídly, co as paní d lá, a tu vid ly
kolébku prázdnou, postel a všecko
kolemplnokrveamatkupolomrtvou.
I pustily se všecky do náramného
k ikuab elykukrálovn .Tasivlasy
z hlavy škubala, kdy to hrozné
divadlo spat ila. Marišky se ptát
nemohla, za jedno byla n má, za
druhézemdlobaninevycházela.
„Ó e jsem tomu p ipustil,“ na íkal
ubohýkrál,„abysijiMilbojvzal;jási
to v dy myslil, e z toho nevzejde
po ehnání. Nyní je patrno, e to lesní
enka; ty prý své d ti sn dí. O
neš astnýosud!“Takb dovalneustále
starýkrál.
Druhý den poslali k princovi, aby
zv d loneš astnéudálosti, kouce, e
by nejlépe bylo zlopov stnou matku
dát upálit. Oni nev d li, jak tuze ji
Milbojmiluje.Jehoodpov zn la,aby
všeckonechalijakoprveasMariškou
tak nakládali jako a posud. Stalo se
dle jeho rozkazu. Za n kolik ned l
vrátil se co vít z z boje. Ubledlá,
utrápená Mariška šla mu naproti a s
plá em mu okolo krku padla. On
p ivinul k srdci milenou cho a
laskavými slovy ji t šil, by ho e její
pon kud ukojil. Jak mu za to v srdci
Mariška d kovala, ka dý lehce uv í;
nebo nemyslela jiná e, ne e ji
man el dá usmrtit. Kdy byli o
samot , hn val se král na Milboje, e
se enou p ísn ji nenakládal. Milboj
byl ale rozumný a odpov d l:
„Nermu mne, ot e, já vím, e to
Mariška neu inila; ona je však pod
zlou mocí a ta se nad ní mstí. Kdyby
m labýtpodruhématkou,budusám
hlídatajist setonestane.“
Alebohu el!Mariškabylapodruhé
matkou, a krátce p edtím musel
Milboj zase do boje. S t kým srdcem
se s ní rozlou il. P ed odchodem ješt
prosil rodi e a na ídil všem, nech se
stane jakkoli, aby ádný Marišce
neubli oval.
Op t
porodila
roztomilého chlapce. Jak se setm lo,
p išlo na hlída ky spaní, tak e v
okam ení všecky usnuly. Tu se
rozhrne záclona a u postele stojí
babi ka.„Jaksemáš,Mariško?“ptáse
uleknutématky.
„Zle a dob e; pro jste mn ud lala
takt késrdce,babi ko?“
„Pov z,cojsivid lavšestémpokoji,
abudevšeckozasedob e.“
„Játamnebyla.“
„Pov z,budezlestebou.“
„Játamnebyla.“
Ji sahalamatkasestrachemprosv j
drahý klenot, tu jí ho však babi ka
vytrhne, a rychleji ne vyk iknout
mohla, byla postel krví zbarvena.
Kdy se hlída ky probudily, ud laly
povyk,všeckosesb hlo,aspat ivšeto
hrozné divadlo, odvrátily se s
ošklivostí od ukrutné matky. Jen
p ísný rozkaz princ v ochránil
Marišku, e ji na hranici nehodili.
Avšak ubohá trp la nejvíce; ale
navzdortomup ecesiumínila,kdyby
se to ješt jednou státi m lo, e slib
sv jnezruší.
Milboj p ijel dom , a a ho ztráta
dít te velice trápila, p ece bolest svou
Marišce znáti nedal a v dycky jen ji
t šil a proti rozzlobeným rodi m
zastával.Pot etíbylaMariškamatkou.
Tenkráte z stal Milboj doma, aby
šestined lku sám hlídat mohl. M la
zasechlapce;jaksenarodil,nehnulse
Milboj více od kolébky. P išla noc;
nep emo itelná tí e po ala mu ví ka
svírati,onsebránil,alekone n p ece
podlehl a usnul. To okam ení okázala
se babi ka. „Jak se máš, Mariško?“
ptala se matky, která ouzkostn dít
donáru ísev ela.
„Dost zle jsem se m la, nyní je op t
lépe; ale smilujte se, babi ko, neberte
mn mojedít !“
„Pov z, co jsi vid la v šestém
pokoji?“
„Játamnebyla;achsmilujtese,bude
tomásmrt.“
„Bude,bude,itvéhodít te,nepovíšli,cojsivid lavšestémpokoji.”
„Játamnebyla.“
Tu jí vytrhla babi ka dít z náru í a
proud horké krve post íkl studenou
tvá mat inu. Milboj se probudil, a
kdy vid l, edít zmizelo,Mariška e
mátvá plnoukrveaonsám ejekrví
zbrocen, tu na íkal a zoufale vlasy z
hlavysitrhal.P ib hlirodi e,sb hlse
lidajednohlasn všicknivolali:„Upal,
králi, upal tu arod jnici, nechceš-li
ješt nešt stí na celou zem uvalit.“
Otec i matka dorá eli na ubohého
syna,abyMariškuupálitikázal,sice e
se lid vzbou í. Dlouho nemohl Milboj
takové ukrutnosti p ivolit, kdy ale
vid l, eselidopravdubou í,vydalji
nasmrt.
Ubohá Mariška kdy zaslechla, e
mábýtdruhýdenupálena,bylabyse
ráda s man elem rozlou ila, ale on k
ní nešel. S oddaností smrt o ekávala,
nebo ji na sv t nic více net šilo, co
man el na ni zanev el. Nesmírné
mno stvílidstvastálodruhýden asn
ráno na popravišti a ekalo, a
Marišku vyvedou. K poledni p ijel
erný v z se tyrmi ko mi a na n m
sed la Mariška ern p istrojena. Celý
dv r,králikrálovnap ijelinapopravu
sepodívat.Uhranicejissadilisvozua
cht li ji na hranici polo it, vtom jí
zaklepe n kdo na rameno, a kdy se
ohlídne, vidí babi ku p ed sebou stát.
„Jak se ti vede, Mariško?“ ptá se jí
svýmp íjemnýmhlasem.
„Ajaksemnem eteješt ptáti?“
„Pov z, co jsi vid la v šestém
pokoji?“
„Játamnebyla.“
„Pov z,budevšeckodob e,pom eš
sob imn .“„játamnebyla.“
Babi ka zmizela, ani ji kdo vid l.
Katané p isko ili, vzali Marišku a
vlekli ji na hranici. Mnozí reptali, ale
nejv tší díl litoval mladou a krásnou
paní. Ji cht li hranici zapálit, tu se
strhne radostný k ik: „Nepalte,
nepalte, ona je nevinna!“ Lid se
rozstoupil, a tu spat il král tvero
bílých
koní,
zlatým
ná iním
ozdobených, zdáli p ijí d t. Nad nimi
vlálbílýpraporec.
S podivením hled l ka dý, kdo to
p ichází. Kon se zastavili, prapor
sklesl a se zlatého, drahým kamením
vykládanéhovozusestupujep ekrásná
vysokorostlá paní, v rukou nesouc
d átko, zaobalené v hedvábné plen .
Zanísko ídvémalýchpacholátek,té
skvostn oble ených.
„Mariško,
Mariško, sejdi dol !“ zvolala paní,
kdy p išla a k samé hranici. Sotva
zaslechla odsouzená Mariška babi in
hlas,vysko ilavzh rua ádnoubolest,
ádnou slabost více necítila. Kdy
sešla s hranice a na míst babi ky
krásnou paní s t emi d tmi spat ila,
to ilasejíradostíhlavakolemanohy
podníklesaly.
„Mariško,“ ekla paní, „zde máš
svoje d ti! Já jsem ta stará babi ka, já
jsemtenkostlivec,kteréhojsivšestém
pokojivid la.Kdybysbylasep iznala,
nebylabysm nikdyvysvobodilaana
v ky neš astnou z stala. e jsi dostála
slovu,vysvobodilajsimne,asebeisvé
d ti do smrti š astnými jsi u inila. Já
jsem jednoho mocného krále jediná
dcera. Ohyzdný arod jník si m
zamiloval a p estrojen za bohatého
prince o mou ruku ádal. Já ho však
brzy prohlídla a ruku jemu odep ela.
Za to m zaklel v škaredou babici a
ka dou dvanáctou hodinu v kostlivce
prom nil. Co m vysvobodit mohlo,
tys to všecko p estála. Ješt jednou ti
d kuji; bu š astna a nezapome
nikdy na starou babi ku.“ To do ekla,
políbilaMariškuad tina elo,aji tu
nebylo po ní ani památky. Od hradu
však let l na í ném koni Milboj,
kterému babi ka znamení dala. Sko il
s kon , a p ed Mariškou klekna, o
odpušt ní ádal.
„Mileráda všem odpouštím,“ ekla
MariškaMilbojirukupodavši,„vyjste
nemohliv d t, ejsemnevinna.“
I zlíbal Milboj matku a roztomilé
d ti, které se k rodi m tulily. Král a
královna také Marišku o odpušt ní
ádali,aonavšemodpustila.Sradostí,
od jásavého lidu provázena, navrátila
se do hradu. Tam bylo nové
p ekvapení. Všecky Mariš iny pokoje
byly tak ozdobeny jako v letohrádku,
v n m Mariška s babi kou bydlela.
Tenšestýbylalecelýzlatemvylo ena
na míst truhly s kostlivcem stála
truhla plná drahých kamen , za které
si Mariška patero království koupit
mohla. Druhý den poslal Milboj pro
starého Lukše a jeho enu. I rozdali
bla ení rodi e kde co m li chudým a
odebrali se k š astné dce i, kde
spokojen pohromad ili a asto na
staroubabi kuvzpomínali.
Šternberk
Byljedenrybá ,tenm lmnohod tí
abyltuzechudý.Jednouzránavyšelsi
nalov.Dlouhoji sed lsudicívruce,
a ješt ani rybi ky neulovil. Tu vidí
najednou
z
blízkého
rákosí
velikánskéhoptákalet tavpov t íse
vznášet. Honem zato í lo kou k
rákosí, mysle, e tam hnízdo najde.
Kdy tak sem tam hledá, slyší nad
sebou volat: „Najdeš, ale nekaz!“ S
podivením obrátí se po hlasu a vidí
ptáka,kterýk ídlomat epáadáleletí.
Hledátedydále,a najdehnízdoplné
velikých vajec. Bez pr tahu vezme
jedno po druhém a polo í do lo ky.
Bylo jich dev t. Rád by byl také ješt
n kolik ryb ulovil, ale vejce zaujímaly
skoro celou lo ku, tak e v ní sotva
státi mohl; obrátil se tedy dom . D ti
jeho stály na b ehu; kdy lo ku
zahlídly, k i ely na mámu, e veze
tatí ek ve e i. Jak se však d ti i s
mámou podivily, kdy tatík ku b ehu
p irazil a místo ryb vejce z lo ky
vyndával.„Ipropánaboha,kdepakjsi
ty vejce ulovil, tatíku?“ ptala se
rybá ka mu e. Tu jí rybá povídal o
p íhod s velikánským ptákem. Z
ve e enebylonicavejceseulo ilyza
kamnanapec.
Druhý den si rybá p ivstal a vyjel
nalov,byvynahradil,codenp edtím
zameškal. Kdy p ijde na místo, vidí
tohosaméhoptákazrákosívylítnouta
volat:„Najdeš,alenekaz!“Izajededo
rákosí a najde v tém hnízd op t
dev t vajec. Nalo í je na lo ku a jede
dom . Rybá ku to ji mrzelo, e mu
místo lovení pta í hnízda vybírá; ze
zlosti vzala vejce a ka dým za kamna
notn práskla, a koliv jí rybá na ídil,
aby s nimi zvolna zacházela. Ale ku
podivu; vejcím se ani dost málo
nestalo.
T etí den jel rybá zase na lov, a
nev daanijak,octnulseop turákosí.
Tuvylítnetý ptákavolá:„Najdeš,ale
nekaz, a budeš š astný.“ I jde k
známémuji místuanajdezasedev t
vajec.Vezmeityajededom .Pocest
simyslí,coseznichasivylíhne.Tuho
ale ena divn p ivítala; kdyby je
nebyl sám na pec zanesl, byla by je
zlostí o zem roztloukla. Co m l d lat,
aby ji op t udob il? Den nato vyjel si
ješt jednou, a vrátiv se za n kolik
hodin, p ivezl plnou lo ku ryb. Tu se
na domácím nebi vyjasnilo, jako kdy
sluncevzejde.
První aschodilisep estuchvílina
vejce dívat, brzo ale na n zapomn li,
jakobyjichvsednicianinebylo.
Jednohodnesed lrybá aopravoval
sít ,rybá kachodilapodomácíprácia
d tisivenkuhrály.Tun cozakamny
praskne, jak by vyst elil, a ne rybá
vysko il, aby se podíval, co se kde
stalo, shoupnul se s pece roztomilý
klu ina.Sú asemhledírybá nahosta,
který,jaksemuaspo zdálo,v ihled
p ednímrostl;tutoprasknepodruhé,
po t etí, po
tvrté, a tak
sedmadvacetkrát po sob ; po ka dém
bouchnutí sko í s pece kluk jako buk.
Rybá spínalrucenadhlavou,kdy tu
chasu okolo sebe obskakovat a jako
h ibyr stivid l.„Tojetozpropadené
št stí, co mi ten pták p islíbil?“
zab doval ubohý tatík. „M l jsem to
v d t,covt chvejcíchv zí,o ebych
jebylvšeckydovodyvházel.“
„To bys nebyl moud e ud lal,
tatí ku!“
ozval
se
jeden
z
nej ipern jších, „my ti p ece št stí
p inesem. Jdi do m sta, dej se u krále
ohlásit a ekni mu, e p ijdeme k
n mu, aby nám jen poslal šat a jídla
dostapotomn jakoupráciuchystal.“
„A kdy to p kn vy ídím, dá mne
králzedve ívyhodit?“
„O to se nestarej; jdi jenom a vy i
to,cojsem ekl.“
Rybá se oblekl a šel. Venku stála
rybá ka s d tmi celá ustrašená;
boucháníapraskánívesv tnicinedalo
jítamvejíti.Kdy jímu vypravovalo
bo ím nad lení, za ala sice trochu
hubovat, ale šla p ece na ty nezvané
synysepodívat.Rybá sebralkm stu.
Kdy p išeldozámku,dalseukrále
ohlásit a byl hned p edpušt n. „Co
ádáš?“ptalsekrál.
„Milostivý králi! Mám sedmadvacet
syn , ti m k vám posílají, abyste jim
dal šaty a stravu a práci pro n
uchystal, ep ijdoukvámdodíla.“
„Apro tyseon nestaráš?“
„Já mám svých vlastních p t a
nemám jim dát co jíst, t ch
sedmadvacet jsem teprv dnes dostal.“
Tu za al králi celou p íhodu
vypravovat,který tosetomunáramn
podivil a hned poru il, aby
sedmadvacaterošat ahojnostjídlana
v z se nalo ilo a do rybá ovy chalupy
dovezlo. Rybá i však p ikázal, by k
n mu syny hned poslal, co onen
milerádp islíbil.
Kdy se hoši oblekli a jídla s
královské tabule na stole vid li,
zavolali rodinu rybá ovu, by s nimi
pojedla. U stolu ptal se rybá :
„Kterýpakzvásjenejmladší?“
„Já,“ozvalsetennejhez íanejv tší
zevšech.
„Tystedym poslalkukráli?“
„Ano,tojsemu inil.“
„Za to budete všickni nejmladšího
poslouchat,“dolo ilrybá ,„av dydle
slovjehose ídit,nebo vidím, eonz
vásvšechmánejbyst ejšírozum.“
Ten p íkaz se bratr m tuze nelíbil,
ne p ece z poslušnosti synovské
tatíkovip islíbili, ev dynejmladšího
poslouchatbudou.Natoserozlou ilia
do královského zámku odešli. Druhý
denvykázaljimkrálvelkoulouku,by
ji pokosili, seno usušili a do kup
urovnali. Hoši vzali kosy a šli. Kdy
sedmadvacet tak hbitých seká se e,
jde to rychle od ruky; a proto byla
takédove eraloukapose ena.Byjim
však n jaký šk dce na seno nep išel,
z stali na louce p es noc a nejmladší
poru il,abyjedenznichhlídal.
Tenalemístohlídáníspal,adorána
bylo seno po celé louce rozházeno a
rozdupáno, e m li celý den co d lat,
ne je op t do kup urovnali. Ve er
poru ilnejmladší,aby ty ihlídali,ale
aby se spaním p emoci nedali, nýbr
dobrý pozor na to m li, kdo jim seno
rozhazuje. Ne kdy se blí ilo k
p lnoci, p išla na n d ímota, a v
malém okam ení chrápali jako druzí.
Do rána bylo seno op t po celé louce
rozcuchánoarozdupáno.Tusevšickni
mrzeli na šk dce, který jim tak
zbyte nou práci iní, nejmladší ale
ješt vícemrzelsenahlída e,aproto
kdy p išel ve er, poslal je všechny
spat, ka, e bude sám hlídat, a také
š astn a do p lnoci od spaní se
zdr el. Tu se p ihnalo celé stádo
vranýchko aza aloposen dupata
nakopytáchpoloucejeroznášet.Ne
ale k bratr m dob hl, by je vzbudil,
p ito il se k n mu hubený malý
b loušek a lidským hlasem k n mu
promluvil: „Vítám t , Šternberku,
dlouhojsemji natebe ekal.“
„Jaké jméno mn to dáváš? Jak m
znášakdojsi?“
“Játvojejménodob eznám,akdojá
jsem, to ti pov d t nesmím. Chceš-li
však mé rady uposlechnout, budu
tvýmochráncem.“
„Budeš-li mi dob e radit, pro bych
neposlechl.“
„Hle , tam b há šestadvacet
bujných
vraných
ko ;
já
sedmadvacátý mezi nimi jsem b louš,
malý a vyzáblý. Vzbu bratry své a
ekni,a sika dýjednohokon vezme,
ty si ale podr mne a neboj se, e
budeš ošizen.“ Kdy to b loušek
domluvil,veb hlmezistádo.
Šternberk (tak ho budeme nyní
jmenovat) šel k bratr m, vzbudil je a
poru il, aby si ka dý jednoho kon
vybral. Vyzáblého b louše necht l
ádný, a on z stal tedy Šternberkovi.
Ránosrovnaliseno,aproto eusušeno
bylo,vrátilisekukráli,kon všakp ed
m stem uschovali. Král jim dal hojn
pen z a prozatím je dom poslal,
emu onituzerádinebyli.
Zam stemsedlizasenakon ajelik
rybá i.Tensejichzpo átkulekl,kdy
mu ale ka dý hrst zlatých pen z do
klínavsypal,bylspokojen.Vnocikdy
vid li brat i, e Šternberk tvrd spí,
vykradli se všickni ven a tam se
umluvili, e mu ujedou, nebo se jim
nelíbilo rozkazy nejmladšího bratra
déleposlouchati.Jak ekli,takud lali;
sedli na kon , a ne slunce vyšlo, byli
daleko od chalupy vzdáleni. Kdy se
Šternberk probudil, myslil, e jsou
brat i ji vzh ru a kon si chystají, i
vyb hl ven, ale b loušek tam stál sám
a sám a bratr tu nebylo. „Kde jsou
mojibrat i?“ptalseb louše.
„Ujeli ti, milý pane, a budou u
hezkydaleko.“
„O ti falešníci!“ zvolal Šternberk
hn viv .
„Nicsiztohoned lej,najezseapak
sedninamne,všakmyjedohoníme.“
Po snídaní rozlou il se Šternberk
nav dysdobrýmrybá em,asednana
kon ,pustilsesnímdosv ta.
V jednom velkém lese sed li brat i
natráv aob dvali,povídajícesplným
smíchem,coasibratr ekl,kdy vstala
herku samotnou tu státi vid l.
Najednou za ehtají pasoucí se kon a
b í všickni na jedno místo. A koho
vid li brat í od té strany p ijí d t?
Vyzáblého b louška a na n m bratra
Šternberka. Plni strachu vyšli proti
n muazaodpušt níhoprosili, eho
kdy dosáhli, jeli svorn dále. Ji
urazili hodný kus cesty, tu spat ili u
stromu p ivázaného a hladem
zmo eného chrta. „Jdi n kdo z vás a
odva toho psa,“ ekl Šternberk
bratr m.
„Ikdopakbypsaodvazoval,nechho
být,kdo ví,pro jeuvázán?“
Sko il tedy Šternberk sám s kon a
chrta z vazby vysvobodil. „A ti bude
nejh , vzpome si na mne,“ ekl chrt
a v houšti zmizel. V duchu podivil se
Šternberk neoby ejnému zví eti,
bratr maleotomaninecekl.
Zase ujeli hodný kus cesty, tu
spat ili za nohu p ivázaného orla s
hlavou svislou a s k ídlama
schlípenýma.„Jdin kdozvásaodva
tohoorla,abyhlademnepošel.“
„Icopakjenámdotohodravce,jsi-li
takdobrýblázen,odva hosám.“
A Šternberk sko il dol a orla
odvázal.„A tibudenejh e,vzpome
sinamne,“ eklorelazmizelvhoušti.
Podivil se Šternberk nadoby ejnému
ptáku,bratr malenicne ekl.Kdy se
z lesa dostali, p ijeli k rybníku; tu
vid li velikánského kapra, an sebou v
blát semtamhází.Isko ilŠternberks
kon , vzal kapra a pustil ho do vody.
„A ti bude nejh e, vzpome si na
mne,“zašeptalkaprahbit odplul.
„Tojsoudivnézví átka,“pomyslilu
sebeŠternberk.Zasejelidále,a p ijeli
k velikému m stu, kde to slyšeli, e
král: proti nep íteli potáhne. „Tomu
budesedmadvacettakstatnýchvoják
vítaná pomoc,“ ekl Šternberk k
bratr m, „a proto bych myslil,
abychom se dali u n ho ohlásit.“
Bratr m
se
rada
líbila,
a
uposlechnouce, jeli za bratrem do
zámku a u krále se ohlásit dali.
Jakmile král tu adu mladých, jako
jedle urostlých hoch p ehlídl, s
radostíjedoslu byp ijal.Šternberkse
mu ale nejvíce zalíbil, a proto ho
ihnedd stojníkemjmenoval.Bratryto
tuze mrzelo, ale co m li Šternberkovi
íci, kdy vid li, e on se k té
d stojnosti nijak nenabízel; i umluvili
setedy, esenakrálipomstí.
Druhýdentáhlidopole;kdy p išlo
k bitv , vyhrávala nejvíce strana, kde
Šternberk na svém b loušku bojoval;
kde brat í stáli, tam se prohrávalo.
Král zpozorovav jich nedbalost,
p ihnal se k Šternberkovi a vedl
stí nost. P edob e znal tento bratry
své, by si p í inu nebyl vysv tlil, a
proto králi odpov d l: „Milostivý
pane, kdyby oni byli d stojníky jako
já,jist byslepšíchutíbojovali.“
„Myslíšopravdu,jakpravíš?“
„Jen to u i te a seznáte, e jsem
pravdumluvil.“
Král
odejel
k
bratr m
Šternberkovým a ekl jim, e je ud lá
všeckyd stojníky,jestlibudouudatn
bojovat. Ta slova jim dodala chuti a
onivyhrávalitak, esejichp i in ním
válka š astn skon ila. I d koval král
Šternberkovi, a cht je ho u dvora
zadr eti, ud lal ho nejvyšším
dvo enínem a také bratry na prosbu
Šternberkovu k d stojnostem povýšil.
Ne to p ece mnoho platno nebylo,
onimušt stíjehozávid liajenomna
p íle itost ekali, jak by se ho zprostit
mohli. Ta se jim záhy vyskytla. Král
m l p ekrásnou obrazárnu, kterou
brat i posud nevid li; poprosil tedy
Šternberk krále, by jim ji okázal, co
ten milerád u inil. Mezi obrazy byl
také jeden, p edstavující pannu co
and l krásnou. I ptal se Šternberk
krále, í to obraz jest? „To je dcera
jednoho mocného krále; já si ji cht l
vzít za man elku, avšak p ed svatbou
seztratilaa ádnýneví,kamsepod la,
a koliv jsem hory doly sliboval tomu,
kdo by ji vynašel, ale ka dý s
nepo ízenousenavrátil.“
„Kdyby se o to Šternberk pokusil,
jist by ji vynašel,“ ekl jeden z bratr
adruzímup isv d ili.
„P l ivobytí dal bych za to,
kdybych se o nev st dov d l, ale
proto bych Šternberka p ece nerad
ztratil.“
„Milostivý králi, a je tvá nev sta
t ebakrajsv ta,zdemášmouruku, e
ti ji p ivedu nazp t, a by by to m j
ivot stálo.“ Tak ekl Šternberk králi,
necht senechatp edbratryzahanbit,
a v d l, jak p i tom návrhu srdce
jejichcítilo.Králvzdoroval,alenad je,
e krásnou pannu op t spat í,
p emohla náklonnost i p átelství a on
svolilkodjezduŠternberkovu.
D ívevšak,ne seŠternberknacestu
p ichystal, šel se poradit se svým
nejlepším p ítelem a rádcem, s
vyzáblým b louškem, který a stál v
krásnéstájiajídlaodstolupánasvého
dostával, p ece nebyl o nic tlustší ne
d íve.
„Milý pane,“ ekl b louš, kdy mu
Šternberkd v rn sesv il,„mnohojsi
nalo il na svá ramena, ne neboj se
ni eho,pomocímouvšeckovykonáša
tibezbo níbrat itrestuneujdou.D íve
všakdejud latzlatýpantoflí ekaten
vezmissebou.Nacest tipovím,kde
princezna bydlí.“ Kdy si Šternberk
zlatý pantoflí ek zaopat il, dostal od
krále peníze a vydal se s b loušem na
cestu. V da, e terno nejlépe uhodne,
kamseobrátitmá,nechalhojítpodle
libosti. Kolik dní jezdili k í na k í
p es hory a doly, a p ijeli k jednomu
velkému neprohlednému jezeru. Tam
se b loušek zastavil. „Nyní slez,“ ekl
k Šternberkovi, „a ekej, princezna se
bude po jezeru projí d t, a kdy tu
lov kauvidí,p iplujea sem.Bude-li
se t ptát, co zde hledáš, ekni, e jsi
kupec z cizích zemí a e vezeš
všelijakédrahéklenoty,mezijiným e
máš také zlatý pantoflí ek. Ona ho
budechtítvid t,tyjíhouka ,akdy si
ho bude oblibovat, uchop ji v náru ,
sedninamneajávásunesu.“
Šternberk posadil se na b eh, a
b louš se pozdále í pásl. Za malou
chvíli vid l lo ku po jezeru plouti. V
n kolikaminutáchp irazilaksamému
b ehu, a krásná panna vysko ila na
pokraj, v ní Šternberk v prvním
okam ení tu krásnou and lskou tvá
poznal,ji tobylvkrálovskéobrazárn
spat il.Vstalhnedap istoupilkní.
„Cotuvtépustin hledáš, lov e?“
ptalaseholibýmhlasem.
„Jsem kupec z cizích zemí a cestuji
u dlouhý as po sv t . Dnes jsem s
mým b louškem zbloudil z cesty a
p ijeda a sem cht l jsem trochu
odpo inout.“
„Acomášvtomuzlíku?“
„Drahéklenoty,krásnápanno,mezi
jiným ale nade všecko krásn
pracovanýzlatýpantoflí ek.“
„Nemohlbysmihoukázat?“
„Milerád;nemámvšakjenjeden.“
„Já nepot ebuji ne jeden, proto e
jsemjedenztratila,jenjestlihoobuji.“
„M eš si ho p im it, krásná paní,“
ekl Šternberk, a vyndav sk íni s
pantoflí kem,podaljiprincezn .Cosi
ho obouvala, p išoural se b loušek
blí e, a Šternberk vezma náhle
princeznukolemt la,posadiljinan j;
bezpohodnutíují d lsnimib loušek
jakbyprášil.Princeznasenezlobila, e
jihezkýkupecunáší;ale arod jnice,u
kterézav enabylaakterátovid la,ta
zu ilaavšeckyhr zyzanimiposílala.
Uleknutá princezna obejmula pevn
Šternberka a tvá na jeho prsou
schovala, kdy najednou p ed nimi
modré blesky k í em šlehati za aly,
hromem rozt íšt né stromy padaly a
ukrutné potvory ze všech stran hlavy
vystrkovaly a je pronásledovaly. Ale
Šternberk se nebál; t sn p ivinul k
srdci drahou svou ko ist a d v oval
ve svého p ítele. A b loušek ho
neošidil!Skrzevšeckyhr zyješ astn
p enesl a teprv daleko za arod jným
lesemsiodpo inul.
Na cest k domovu povídal
Šternberk princezn Velence, od koho
byl pro ni poslán a kam ji veze.
Velenka ne ekla nic; v srdci ji to ale
hn tlo, an bývalého enicha v p ílišné
láscenem la,tímvícealeŠternberkasi
zamilovala.
Kdy p ijeli
do
královského m sta, byli od krále s
velkou slávou a radostí p ijati. Od té
chvíle byl Šternberk jeho nejlepší
p ítel a spoluvládce. To bylo bratr m
tuze proti mysli; ti ve dne v noci
vymýšleli, jak by se na n m pomstili,
avšaktonijaknešlo.Jednouvejdekrál
se Šternberkem do Velen iných
pokoj , v kterých co nastávající
královnabydlela.Smutn sed latatou
okna a zpívala. Král usedna k ní, ptal
se po chvilce, kdy se bude jich svatba
slavit? Šternberka u levého boku
bodlo,souzkostí ekalnaodpov .
„Já nemohu d íve svatbu slavit,
dokud zde truhlu se svatebním šatem
mítinebudu,atajet istamildále,ne
já jsem byla, u jedné arod jnice
schována!“
Bolestn hled l král na Šternberka,
jako by jej o pomoc prosil, a ten
pohledurozum l!
„Já p jdu pro truhlu, paní moje!“
eklkVelencep istoupiv.
„Ne, ne, králi, neposílej Šternberka,
onzahyne!“prosilaprincezna.
Ale co zále elo králi na tom, e
p íteli nebezpe enství ivota hrozí,
v dy mu to všecko zlatem a slávou
cht lodm nit!
Vesel, e Velence n ím poslou iti
m e,b elŠternberkkub louškovia
ptalseoradu.
„Budeš-li moudrý a opatrný,“ ekl
b louš,„š astn všeckovykonáš.Jense
brzo chystej na cestu a pojedem.“
Šternberk si nabral pen z, a rozlou iv
se s králem a s krásnou Velenkou,
opustil m sto ješt toho dne. Dlouho
jeli,ne t istamilujeli;kone n z stal
b louš nedaleko jednoho erného
zámku státi a ekl Šternberkovi: „Zde
je ten zámek, kde ta arod jnice
z stává, která truhlu princezninu
chová. Jdi tam a po ádej ji, a ti ji
vydá. Ona to nebude chtít u init,
dokud na t ech koních nepojezdíš. Ti
t ikon budoujejídcery.Nicseneboj
a bu opatrný. A toho t etího k ní
p ivedeš,uvidíš, emávruceproutek,
kterým t bude chtít švihnout, tomu
alenedopus .Hbit seuhni,proutekjí
odejmi a rychle ji švihni, pak uchop
truhluaposp škemn .“
Pot šen slovy zkušeného rádce, šel
Šternberk do zámku. Kdy na vrata
zaklepal, otev ela stará baba vrata a
ptala se, co tam chce? – „Princezna
Velenka, nev sta mého krále, má zde
truhlu se svatebním rouchem a posílá
m proni,“odpov d lŠternberk.
„Tojepravda, etumátruhlu,játiji
však d íve nevydám, dokud na t ech
koníchnepojezdíš.“
„Jenp inesd ívetruhluapakp ive
ty kon .“ Za malou chvíli p inesla
arod jnicenadv rozdobnoutruhlici
a pak se štrachala do stáje. První k
bylryzák.Kdy nan jŠternberksedl,
za al a hr za vyhazovat a kopat.
Šternberk ho ale dob e sebral a nedal
se shodit, ani kdy s ním ze zámku
vylet lapopolijakzb silýsevztekal.
Náhle však pod ním ryzák zmizí a v
podob zajícep eshonyutíká.„Ký tu
mám chrta!“ zavzdychne uleknutý
jezdec, a sotva to slovo z úst vypustí,
ene se za b hounem chrt rychlý jako
vítr,lapnehozah bet,
zpátky s ním utíkaje, polo í ho
Šternberkovi k nohoum ka: „To máš
zato, ejsimnevleseodvázal.“Nato
zmizí. Šternberk popadl potm šilého
ryzáka za sluchy a donesl ho škaredé
bab nazp t.Tacelározzlobenášlado
stájeavyvedlahn dého.D lal-liprvní
zle,d laldruhýješt h .Šternberkbyl
ale ji chyt ejší; kdy se k s ním po
poli prohnal a najednou pod ním
zmizel a v podob krkavce do pov t í
se vznesl, pomyslil rychle na orla. V
tom okam ení ene se hejno orl jako
mra no za krkavcem; nejv tší z nich
popadne ho do drápu a donese ho k
Šternberkovi, ka:„Tomášzato, ejsi
mne v lese odvázal.“ Nato zmizel.
Babamohlavztekempuknout,kdy jí
Šternberk krkavce pod nohy hodil; i
b í a p ivede vraného. To byl ten
nejhorší; jako zlá sa vylet l s
Šternberkem ze zámku, soptil a zu il,
hrabal a kopal, a hroudy na t i sáhy
lítaly,akone n ublízkéhorybníkado
vodysko il.Šternberkvzpomn lsina
rybu, a v malé chvíli vyploul kapr a
vyhodil v rybu prom n ného vraníka,
ka: „To máš za to, e jsi m nenechal
zahynout.“ Šternberk vzal rybu a
vrátilsekbab .
S jisk ícíma o ima vyb hla mu tato
vst íc a pravila: „Pus rybu a vezmi si
truhlu!“
Šternberk zahlídl ale proutek, který
arod jnice zastrkovala. Jak se shýbá,
by truhlici zdvihl, chce baba p isko it
a proutkem ho šlehnout. On se ale
rychleuhneaproutekjívytrhnanotn
ji šlehne. Baba zkamen la; Šternberk
ale proutek schoval a popadna truhlu
b el k b louškovi, který ji u vrat
ekal a pána radostn p ivítal. Oba se
š astn bezevšínehodydom dostali.
„Milý Šternberku!“ ekla Velenka,
kdy jí truhlici dával, „co mi je
truhlice platna, kdy k ní nemám
klí e?“
„A kde je ten klí ?“ ptal se král,
novoup eká koucelýrozmrzen.
„Ten klí je ješt t i sta mil dále v
jednom zámku.“ –Král se bál
Šternberkovi co íci, ten se ale sám
nabídl, eproklí ekpojede,z ehose
králaješt vícebrat inemáloradovali.
Zase šel Šternberk k b louši na
poradu.
„Milýpane,jenseuchystej,ját tam
donesu,
proutek
ale
doma
nezapome .“
Druhýdenkdy siŠternberktrochu
odpo inul,sedlnamiléhob loušeajel
pro klí . Zase p išli, kdy t i sta mil
ujeli,kjednomuhradu.„Uvratspat íš
tyry spící lvy, postav se hezky
šikovn , bys je všecky tyry jedním
rázem p es o i proutkem šlehnul, oni
zkamení, a ty m eš sm le dovnit
vejíti. Vprost ed dvo e spat íš jen
jediného lva, ale ten je siln jší ne ti
první ty ivespolek,tenmáklí odté
truhlice v tlam . On bude také spáti,
p ito se zvolna a proutkem p es o i
ho šlehni; kdy zkamení, vezmi klí z
tlamyap ij kemn .Dejalepozor,a
se ádný neprobudí, sice je po tob
veta.“
Šternberkvzalproutekašel.P ijdak
vrat m,spat iltam tyryukrutnéspící
lvy, kte í jednou ranou zkamen li.
Potom šel Šternberk do dvora.
Vprost edku le el veliký lev, jemu z
tlamy zlatý klí ek ouhal. On si ho
zlehou ka obešel a náhle p es o i ho
mrštil.Levzkamen laklí muztlamy
vypadl.ŠternberkhozdvihlaPospíšil
kb loušovi.M laletaké as,nebo se
strhla ukrutná bou e a blesky mu
okolo o í šlehaly jako ohnivé šípky.
B louš uhán l a brzo byli za
arod jnouhranicí,kdeseni ehovíce
obávati nemuseli. Za n kolik dní
p ijeli dom . Kdy Šternberk Velence
klí odevzdával, vzala ho a poru ila
mu,abyskrálemzaníkrá el.Vejdouc
do pokoje, kde truhlice stála, otev ela
ji zlatým klí kem, ale na míst šatu
vytáhla z ní široký me . „Nyní
klekn te,“ pravila k u asnutým
mu m, „já vám ob ma hlavy netnu;
který je krve šlechetné, ten zas
ob ivneatohosivezmu.“
Šternberk nem l co ztratit a proto
také bez rozmyslu p ed Velenkou
klekl; král ale s velkou nechutí na
kolena klesal a jen sm lá d v ra v
šlechetnoukrevjehobylasto,abyho
ktomupohnula.Avšaknastojte,cose
stalo! Šternberk ob ivl a král z stal
mrtev.
ZachvílivedlaVelenkaŠternberkaz
pokoje ven a tam ho lidu co svého
man ela a nastávajícího krále
prohlásila. V celé zemi bylo jen
šestadvacetsrdcí,kteréseneradovaly,
atobylibrat iŠternberkovi.Nesmírná
záš proti š astnému bratru se v nich
uhnízdila; i p ísahali mezi sebou, e
pokoje nedají, dokud bratra nezkazí.
Aby ho zabili, k tomu nem li dost
srdce.Brzysealenašlo, ehosi ádali;
slyšeli toti , e n kolik hodin cesty
arod jná baba z stává. K té došli a o
pomoc ji ádali, mnoho pen z jí
p ipovídajíce. Ta se nenechala dlouho
prositapomocsvoujimp islíbila.
Nedlouho nato vylákali brat i
Šternberka na lov. Škoda e tenkráte
b louškadomanechal,nebo jejnerad
zbyte n su oval, ano pro samé
sp chání ani se s ním nerozlou il, co
v dyjindyd lával.Chybilivelice!
Ve er p išli lovci, jak se zdálo, t ce
zarmouceni nazpátek. Šternberka
meziniminebylo.„Ztratilprýse,“tak
bohaprázdní
brat i
královn
vypravovali,aa hoskoroceli kýden
hledali, p ece prý po n m stopy
naléztinemohli.Tubyloná kuaplá e
odevšechdvo enín .Nejv tšíaleho e
m la Velenka. Ta rozeslala posly na
všecky strany, by se po milá kovi
poptávali a jej hledali, ale všickni se
vrátili s nepo ízenou. Brat i mysleli,
kdy Šternberka odstraní, e budou
mocid lat,cosejimurá í,alevtomse
zmejlili. Velenka nenávidíc je,
pra ádnémocijimnenechala.
Jednoho dne vyjde na dv r celá
zarmoucená a tu vidí b louška a
jednohozbratr ,kterýporou í,abytu
herku ze zámku vyhnali, e plodí v
stáji jenom ostudu. A Velenka
nev d la, jak mnoho dobrého b louš
Šternberkovi prokázal, m la ho ji
proto ráda, e milá ka z tolika
nebezpe enství
š astn odnesl.
Rozhn vaná pokárala bratra za ten
nevlídnýrozkazasluhoviporu ila,by
b loušezpátkydostájeodvedl.Potom
sevrátivšidozámku,nabralasladkých
pamlsk , šla do konírny a polo ila je
b louši do istého labu. Ale koník
ne ral; smutn se na Velenku ohlídl a
pravil:„D kujiti,panímoje, ejsimne
nedalazezámkuvyhnat.Dlouhojsem
na tebe ekal, ale tys nep išla a v
zármutkunamnejsizapomn la.Mám
timnohoco íci.“
Velenka se trochu podivila, kdy k
níb loušpromluvil,vokam eníseale
vzpamatovala a ekla: „Ovšem, milý
b loušku, e jsem dlouho ji u tebe
nebyla, ale v dy víš, e od té
neš astné chvíle, co se Šternberk
ztratil, zármutkem ani nevím, co
d lám.“
„V ím ti, milá paní, v ím, mn se
také stýská, a proto jsem po tob
tou il,abychompron hojetimohli.“
„Copravíš?–Pron hojeti!–Tyvíš,
kde je? O poj rychle a dones mne k
n mu!“
„Upokoj se a se kej a do noci. Ve
dnebynásbrat ijehovid liastíhajíce
nás mohli by všecko pokaziti. A se
setmí, p ika slu kám, aby ádnému
nezjevily, edomanejsi,pakp ij sem
apojedem.“Pot šenavyšlaVelenkaze
stáje,abysekve erníjízd p ichystala.
Jakmile noc erné roucho rozest ela,
poru ila v rným slu kám, by ji
ka dému zap ely, a pospíšila k
b louškovi.Tišehovyvedlazezámku,
sedlanan jaji vjednomletutmavou
nocí uhán li. Kdy svítalo, byli u
jednoho lesa, kde se b louš zastavil a
Velence pravil: „Co t v tom lese
nejd ívepot ší,tosivezmi.Donocit
donesu k jedné studánce, tam slezeš,
p jdeš k ní a to, co si z lesa vezmeš,
t ikrátevodoupost íkneš.Nech vidíš
cokoliv,nanicseneohlí ejap edtími
potom ani jediného slova z úst
nevypoušt j. Potom p ij ke mn a
ujedem.“
Kdy Velenka do lesa vešla a pod
stromem odpo ívala, zaslechla nad
sebou smutný, ale velmi lahodný
zp v. Hluboko do srdce loudily se
touhyplné zvuky, a bylo jí, jako by
slyšela sladký hlas Šternberk v.
Pot šenaohlí ísepop vciaspat ínad
sebou slavíka, který byl tak krotký, e
se dal lehce chytit, a oulisn ruku
Velen inu zobaje, tako ka za to
d koval. Pam tna slov b loušových,
vzala ho Velenka s sebou. Jeli a do
pozdnínoci,ne kstudáncep ijeli.
Najednouz stalb loušstát,Velenka
slezla,šlaasistokrok ap išlakmalé
studánce. Bylo jasn jako ve dne; jak
ale do vody sáhne a slavíka po prvé
post íkne, za ne blýskat a h mít a
vicherdivoceburácet;onasivšaknicz
tohoned láasm lepodruhédovody
sáhne; tu se na ni ze studánky šklebí
ukrutná dra í tlama a ohe plivá. Bez
bázn Velenkaalevodypot etínabere
a slavíka ní post íkne. Náhle se
vyjasní, slavík zmizí a p ed ní stojí
Šternberk. Málem byla by radostí
vyk ikla, ale vzpomenouc na slova
b louškova,polo íprstnaústa,vezme
Šternberka za ruku a ml ky bez
ohlídnutí pospíchá s ním k n nému
koníku. Vpravo vlevo pronásledovaly
jeošklivépotvory,alebla eníman elé
tohonedbajíce,sedlinab louše,který
se s nimi druhého dne š astn do
královstvívrátil.
Bezbo ní brat í se zatím o všem
dov d li; e však snadno souditi
mohli,jaksejimpovede,m lizato, e
bude nejlépe, kdy se s Va kem
poradí. D íve ješt ne se král
Šternberk do svého zámku vrátil, byli
všickni za horami. I tázal se b louše,
zdali by je dohonil, a kdy ten
p isv d il,vzalsv j arod jnýproutek,
sedl op t na kon a za uprchlými se
pustil. Zastihl je na jedné louce, kde
umdleni kolem velkého ohn sed li.
Kdy je t ikrát objel, vzal proutek a
ka dého ním švihnul, a v okam ení
sed lotušestadvacetkamennýchsoch.
arod jný proutek hodil pak do
praskajícího ohn , a tu chvíli vyrostla
z n ho vysoká skála a p ikryla
nevd nébratry.
Kdy se nazpátek vracel a ku
královské residenci p ibli oval, pravil
k n mu b louš: „Nyní slez, milý
Šternberku,au i ,o t ádatbudu.“
„Tys m j dobrodinec, a proto
milerád ádosttvouvyplním.“
„Od té chvíle nebudeš mne více
pot ebovat, vezmi tedy me sv j a za
všecka dobrodiní, co jsem ti prokázal,
utnimihlavu.“
„Jak m eš n co tak ukrutného ode
mne ádat?“ „Jestli mi to neud láš,
musím se op t sto let trápit, ne li
novéhovysvoboditelenajdu.“
I vzal tedy Šternberk sv j me a s
plá em b louškovi hlavu s al. Z
mrtvého t la vylet la bílá holubi ka,
t ikráte nad hlavou Šternberkovou
k ídloma zat epetala a do modré
oblohysevznesla.
Smuten krá el dom . Radostné
jásání lidu a laskavé objetí drahé
milenky vyjasnilo ale brzy smutnou
jeho tvá . On panoval dlouhá léta
moud e a spravedliv , ode všech jsa
milován. A kdy co starý d de ek
vnou átka na kolenou houpal, tu jim
nejrad ji
povídávalo
up ímném
b louškovi.
SpravedlivýBohumil
Nádeník, který si pracn ka dý
kousek chleba vyd lati musí, mívá
n kdy více d tí ne bohá , který v
hedvábí chodí a zlato na tvrtce m í.
Taksestaloivjednomvelkémm st ,
kdem lslouhašest,králaleanijediné
dít . Tisíce rozházel jenom za samé
rady jak u ených léka , tak starých
bab, ale to všecko nic platno nebylo.
Také královna se nad tím trápila a
denn do všech kostel na modlení
dávala,ale ádnýjíd dicenevymodlil.
Rozho eni pravil jedenkráte král:
„Kdy nemámmítdít zv leBoha,a
je mám z v le erta!“ Nato mu za
krátký as královna zjevila, e se jich
nejvroucn jší tu by vyplnily, p i em
on na svá rouhavá slova ani
nepomyslil.
Kdy ušlo n kolik m síc , porodila
královnadceru.Zdalekaširoka ekalo
host plný zámek, je to byl bla ený
král na k tiny pozval. Celých osm dní
nebylo po m st nic jiného slyšet ne
hudbu a zp v, nic jiného vid t ne
tanecaveseléhry.
P i k tu dostala princezna jmeno
Lidumila. Od rodi co nejdra ší
klenot chována, vzr stala dceruška v
samé rozkoši. Kdy jí bylo sedmnácte
let, povídalo se, e je nejkrásn jší
panna v celém království. Mnohý by
se byl rád do hlubiny mo ské odvá il,
kdyby byl v d l, e drahou tu perlu
uloví. Ale krásná Lidumila posud na
ádného nepomyslila, a jenom rodi e
zticha o tom rokovali: který by z t ch
vznešených princ nejlépe pro ni se
hodil.
Jednoho dne sedí Lidunka celá
smutnásrodi iustolu,tusejímatka
ptá,cojíschází?
„Ach, drahá mati ko,“ odpoví
princezna, „já nevím, pro mi je celý
den tak teskno, jako bych se s vámi
rozlou itimusela.“
Matkacht ladcerupokárat, esitak
truchlivé myšlénky p ipouští, ta však
náhle jako uhel z erná a bez sebe s
lenošky na zem padne. Královna
omdlela, král si vlasy s hlavy trhal,
dvo enínové hned plný pokoj léka
svolali,ale ádnámocnebylasto,aby
nebohou princeznu vzk ísila. Ustrojili
jidoskvostnýchšat ,polo ilidozlaté
truhly a v rodinné hrobce královské
pochovali; král poru il, by ve dne v
nocivojenskástrá unístála.Celázem
truchlila pro dobrou princeznu,
nejvíce ale na íkali ubozí rodi e,
kterým tak záhy všecka radost
zmizela.
V noci kdy p išla strá vojáka od
jedenácté do dvanácté u rakve
stojícího st ídati, našla ho na kolik
kus roztrhaného. S hr zou se jeden
na druhého díval, ádný si ale
vysv tlit nemohl, jak se to stalo.
Sebrali zohavené t lo a ráno to králi
ohlásili. Král se ulekl a hned
d stojník m
poru il,
aby
nejsrdnat jšího mu e na strá poslali,
by se vypátralo, kdo vojáka roztrhal.
Ale druhý den bylo to samé; a tak po
všechny následující dny: strá od
jedenácté do dvanácté byla po ka dé
mrtva a na kusy roztrhána. Vojáci
reptali, e je král z pouhé lib stky na
smrt posílá, a mezi lidem trousila se
pov st, e nebo ka princezna straší.
Tak to trvalo dlouhý as, a ve vojšt
králov nebylo ji srdnatého vojáka;
brali tedy napo ád, a byl jakýkoliv.
Ka dýt áslsejakoosika,kdy nan ho
ada p išla, ale subordinace je p ísná
metla, cht j neb necht j musíš jít a
ivotnasadit.
Za n jaký as p išlo také na
Bohumila, jednoho ze šesti syn
slouhových. Byl to švarný veselý
jonák, jeho ka dý, kdo ho znal, od
srdcemiloval.Kdybyhobylkrálproti
nep íteliposlal,nebylbysestrachoval,
ale strá vedla k hanebné smrti; ádal
tedy, aby sm l jíti k rodi m, e se s
nimi rozlou í. Na cest se mu to v
hlav rozešloaonsipomyslil:Pro pak
bych já se pro nic a za nic b hvíjaké
potvo e roztrhat nechal? Lépe bude,
kdy prchnu. Po pomysliv uhnul se
hnedzcestyazam ildošíréhopole.
Ji ub hl hezký kus, tu vidí pod
stromem sed t shrbeného stare ka,
který m l hlavu šedivou a dlouhé
vousy,jakomlékobílé.
„Prosím vás, vojá ku, pomozte mi
na nohy,“ promluvil k okolojdoucímu
Bohumilu.
„I s radostí,“ odpov d l on, „a
chcete-li, také vás doprovodím, toti
nejdete-lidom sta.“
„Do m sta byste tedy se mnou
nešel?“
„Pánb h chra , tam se nechci tak
brzyvrátit.“
„Ne eklbystemipro ?“
„I co bych ne ekl, v dy m snad
neprozradíte.“ Tu za al Bohumil
stare kovicelouhistoriioneš astných
vojácích vypravovat, dokládaje, e se
dalnaút k,abytakohavnésmrtiušel.
„Poslechni trochu, já ti n co
poradím,“ ekl starec, kdy Bohumil
dokon il.„Tostrašidlo,covojákytrhá,
je zem elá princezna Lidumila, která
za vinu otcovu trpí. Král se protivil
bo ímu ízenía ádaldít zv le erta,
ubohájenynízlýmduchemposedláa
eká na vysvobození. Jestli rady mé
uposlechneš, vysvobodíš princeznu a
budešš astný.“
„Poslechnu, d de ku, poslechnu;
beztoho m to mrzí, e jsem jako
n jakýšpatný lov kodvojskautekl.“
„Vra se tedy zpátky, a kdy bude
as, jdi jen s chutí na strá .A p ijdeš
dohrobky,pokropsesv cenouvodou,
ud lej ru nicí kolo a z sta v n m
státi.A sed jecochce,nanicnedbej
a z kola nevykro uj; bát se však
nesmíš, sice bude s tebou zle. Zejtra
mn p ij pov d t,jakjsipo ídil.“
Bohumil pod koval starci a vrátil se
do m sta. Kamarádi mysleli, e bude
smuten,aleonsesmálazpíval,akdy
se blí ila jedenáctá hodina, vzal
ru nici a vesele do kostela krá el.
„Pánb h ti dej dobrou noc p e kat,
kdybychom se více nevid li,“ pravili
druhové,kte íhovyprovázeli.
„Ijádoufám,“sko iljimBohumildo
e i, „ e se shledáme, dám si lepší
pozor ne li ti druzí, a uvidíte, e to
vypátrám.“ Nato se s nimi rozlou il a
krá el tmavým kostelem do osv tlené
hrobky královské. Tu vzal jeden ze
tyradvaceti svícn , na kterých sví ky
kolemrakveho ely,asvítilsidovšech
kout , jestli kde co uhlídá; ale nikde
nic. I postavil se tedy doprost ed
hrobky, ud lal ru nicí kolo, do n ho
vstoupil,potomp itisklzbra ksob a
o ekával, co se bude dít. Kdy mu
za alo být ouzko, p ed íkal si slova
starcova, a bylo po strachu. Jedenáctá
dobila; tu se otev e zlaté víko u rakve
princezniny a ona celá erná z ní
vysko íajakozlása za nepohrobce
lítat.Rádabysebyladovojákapustila,
alekolop ekro itnesm la;vzu ivosti
tedy za ala víka z rakví odhazovat a
zpráchniv lé umrlce v nich trhat, a
všecko prašt lo. Tak se vztekala a do
dvanácté hodiny, potom sko ila zase
do své postele, víko se zav elo a bylo
ticho. A to všecko Bohumil dosti
zmu ile p estál, p ece byl rád, kdy
kroky p icházející strá e zaslechl.
Vojácisenemálopodiviliazaradovali,
vidouce kamaráda ivého a zdravého;
ptali se ihned, jak se mu vedlo a co
vid l.
„Cojsemvid l,tojsemvid l,vámto
nepovím,“ odpov d l Bohumil, nebo
mu starec byl p ikázal, aby o tom s
nikýmnemluvil.
Ráno se to ohlásilo, a král si dal
Bohumilap edvolat,ptajeseho,cose
muvnocip ihodilo?
„Milostivý
králi,“
odpov d l
Bohumil,„jávámtopov d tnemohu,
atakésitohoanine ádejte.“
Kdy vid l král, e je marné všecko
dotírání, ádal Bohumila, aby šel ješt
jednunocdohrobkynastrá , ehoza
to bohat odm ní. Bohumil to králi
p islíbil. Odpoledne šel za m sto k
stare kovi.
„Nu jak se ti vedlo? Dob e-lis
pochodil?“ptalsehostarec,kterýzase
podtímsamýmstromemsed l.
„I dob e; a mnohokráte vám za vaši
radu d kuji,“
ekl Bohumil a
vypravoval,jaksevšeckobyloudálo.
„Dob e tedy,“ ekl starec. „Jdi dnes
zasenastrá aud lejvevšemtakjako
v era;uhlídášsnadješt horšív ci,ale
jen se neboj a zejtra mne op t
navštiv.“
Bohumil pod koval starci a šel
dom . Kdy se p iblí ila jedenáctá
hodina,vzalru niciachut dohrobky
pospíchal. Jako p edešlou noc ud lal
kolo, postavil se do n ho a o ekával,
co se bude horšího díti. Jakmile
jedenáctáodbila,otev esevíko, erná
princezna vysko í a jakoby na
znamení vyvalují se ze všech kout
ukrutné potvory s ohnivýma o ima,
bezedné
tlamy
na
Bohumila
rozvírajíce. Hnusní netopý i a sovy
lítají mu okolo hlavy a princezna
burácí po hrobce, sem a tam ská e,
mrtvoly trhá a na Bohumila se šklebí.
Neohro en o zbra op en stál tento
na strá i a díval se na ty vyvrhele
pekla; tu bila dvanáctá a všecko
zmizelo.
Ráno se zase král vyptával, co
Bohumilvhrobcevid l,aleonml ela
anislovemseneprozradil.
Odpolednešelzasekstarciavšecko
muvypravoval.
„Ješt jednu noc a princezna bude
odzléhoduchavysvobozena,“ eklmu
starec; „ale chceš-li, bych ti i po t etí
poradil, musíš mi dát polovici od
všeho,coodm noudostaneš.“
„Dám,stare ku,jenmiješt pot etí
pora te,comámd lat.“
„Jdi tedy op t do hrobky na strá , a
a princeznazrakvevysko í,posp ša
lehni do ní a nad hlavou ud lej kolo.
A se bude p lnoc blí it, bude t
princeznavyhán t,prositap ipovídat,
bys ji do rakve pustil, ale to ned lej,
sicebudestebouzle.Cosedálestane,
uhlídáš.”
Bohumil p islíbil, e všecko tak
ud lá, jak mu stare ek poradil, a
roz ehnavsesním,pospíšildom sta.
Jak jedenáctá bila, stál ji Bohumil
na svém míst , a kdy princezna z
rakve vysko ila, hbit se p ito il a do
prázdnérakvelehl,ud lavnadhlavou
ru nicí kolo. Op t se za alo divných
potvorokolorakveto it,alep eskolo
nesm lonicp ekro it;princezna ádila
h e ne kdy jindy, potom ale za ala
Bohumila vyhán t; kdy však vid la,
eseaninehýbá,zu iladivoceašatna
sob trhala. Potom zase klekla a tak
úp nliv prosila pro všecko na sv t ,
by ji do rakve pustil, dokud hodina
neuprchne; ale on d lal jako by
neslyšel. Vidouc, e i to nepomáhá,
za alamup islibovat, emudázlataa
st íbratolik, esibudemocit ebacelé
království koupit. Avšak i na to
Bohumilneodpovídal.Tusenajednou
za nehrobkat ást,všech tyryadvacet
sví ek zhasne a ze všech kout
vyšlehují modré plameny. Rakve se
otvírají, kostlivci z nich vstávají a do
kruhu kolem rakve se staví. Ruku v
ruceza alinynídivocetancovataholé
dásn naBohuceniti.Studenýpotmu
na ele vyvstal, kdy tu hroznou
spole nostspat il;alepomyslivnasv j
úkol, odevzdal se do v le bo í, zav el
o i a le el, jak by sám mrtev byl.
Najednou se zase všecko ot ese,
p lnocbije,akdy Bohumilo iotev e,
vidí všecko ve svém po ádku, jen
vedle rakve kle í, vroucn se modlíc,
princezna Lidumila, tak krásná, ba
ješt krásn jší,ne kdyd ívebyla.
Dlouho se Bohumil se zalíbením na
nidívalaješt délebylbyvrakvile et
z stal a o i s modlící se princezny
nespustil, kdyby kroky p icházející
strá enebylzaslechl.Tišetedyvstal,a
Lidumila o i pozvednouc, p istoupila
k n mu a pravila svým lahodným
hlasem: „Jak se ti odm ním, zmu ilý
vysvoboditeli, es mne pekelných
poutzprostil?“
Bohumilpojalml kyrukujejí,vtiskl
vroucí políbení do r ových d lk .
Vtom ale slyšeli zdaleka hluk, a
ud šená princezna plna strachu
p ivinula se t sn k svému
vysvoboditeli. Vojáci, co Bohumila
vyst ídat p icházeli, nakukovali d íve
škulinou ve dve ích, zdali radno do
hrobky vejíti; tu zahlídli Lidumilu
sv tlem ozá enou. I myslili nejiná e,
ne li etoand l,aproto seobrátilia
jedenp esdruhéhozkostelautíkali;to
byltenhluk,jeho seprinceznaulekla.
Kdy p ib hli
dom ,
hned
d stojník m oznámili, e Bohumil v
hrobce s and lem mluví; odtud
doneslo se to králi, který hned s nimi
do kostela pospíšil, by se o pravd
p esv d il. Jak kostel otev eli, spat il
král Bohumila kle et u oltá e se svou
dcerou
Lidumilou.
Ješt si
ned v oval, je-li to vskutku ona,
anebo jen duch její; teprv kdy se
Lidunka obrátila a s radostným
vyk iknutímdonáru íotcovasevrhla,
p itiskl ji pevn k srdci a plakal.
Královnapráv vstávala,kdy sekráls
dcerouaBohumilemdohraduvrátil.
Jak nevýslovná musela být radost
mat ina, kdy oplakávanou dceru na
iv avúplnékráseop tspat ila!Nyní
teprv vypravovala Lidumila, co trp la
ajakjiBohumil,vysvobodil.Id kovali
mu rodi e, a král vyjda z pokoje,
p ineslmuplným šecdukát .
„Ne, milostivý králi,“ odpov d l
Bohumil a peníze stranou polo il, „co
jsemu inil,nestalosekv liodm n ,a
proto penízep ijmoutinemohu.“
Tu vzala Lidumila krále za ruku a
ekla: „Milý ot e, on mne vysvobodil;
jáhomilujitakjakoonmne,aproto
jej nejvíce odm níš, kdy ho za syna
p ijmeš.“ Král se chvilku zamyslil, ale
kdy i královna prosebn k n mu
vzhlí ela, dal se obm k it a svolil k
blahému s atku. Bohumil byl jako ve
snuasámtomuaniuv itnemohl, e
mábýtman elemkrásnéLidumily.
Král cht l, by se svatba hned slavila
a pak aby Bohumil království p ijal.
Ale enich se bál, e by tak t kému
um nínerozum l,aprotokráleprosil,
abyhodald ívevevšemvyu it,coby
mu jako to panovníku t eba bylo
v d ti. Král svolil a od té chvíle bylo
Bohumila všude plno. V krátkém ase
poznal všecky pot eby lidu svého a
vyzkoumal všecky prost edky, jak by
se jim vyhov t dalo, tak e brzy více
v d l ne sám král. Potom slavila se
svatba a po ní byl Bohumil za krále
korunován. P i svatb nezapomn l
mladý král na své rodi e a bratry, ale
usadil slouhu vedle krále. Ovšem e
nemusel více stádo vyhán t, avšak
krom pohodlného výminku v
královském zámku nedostal ádného
bohatství od syna ani titule a z stal
starým Vojtou jako d íve. Bratr m dal
ka dému jeden statek; a byli z nich
hodní sedláci, kte í nezávid li bratru
korunuzlatousice,aletakéobtí nou.
Ji byl Bohumil n jaký as se svou
drahouLidumilouaobasev dyvícea
vícemilovali,protoalenev te, epro
samou rozkoš na starce zapomn l,
jemu své št stí d koval. astokráte
myslil na n j a ledakde ji po n m
pátral, ale po starci nebylo nikde
památky.
JedenkrátesivyjedekrálBohumilse
svouchotízm stanaprocházku,tuse
najednouumostukon zastavía ivou
mocí dále klusat necht jí. I k i í král
nako ího,abysepodíval,cosestaloa
jim p eká í. Ko í ale odpoví, e sedí
vedlebránystarýd de ekakromtoho
ejinéhonicnevidí.Tuslezekrálsám
s vozu, a kdy zahlídne starce, pozná
ihned svého rádce. S radostí jde k
n mu a praví: „Ale ekn te mi pak,
kde jste tak dlouhý as chodil, já se
všude po vás poptával, ale nikdo mi
zprávudátinemohl?“
„Kdy jsisepoptával,tedyjsinasv j
slibnezapomn l?“
„A jak bych mohl zapomenouti?
Ode všeho, co jsem dostal, nále í
polovice tob , poj jen honem se
mnou, abych t choti své ukázat
mohl!“
„Práv o ni se jedná; víš-li pak,
brachu, ejeprávemjenpolovictvá!“
Zara enz stalBohumilstáti,jakoby
mu krev byla v t le vystydla. Na to si
nebylvzpomn l.
„Abych vid l, e ve všem a v dy
slovu dostojíš a spravedliv jednati
budeš,tedymidejprvníd kaz.Vezmi
sv jme ,p etni enuvp liasemnou
serozd l.“
Bohumilem to trhlo a t esoucím
hlasem pravil: „Ne ádej ode mne
takového ukrutenství, rad ji ti dám
celékrálovství.“
„Já nechci celé,“ odpov d l
tvrdošíjný starec; „já chci jen p l
království a p l eny; a to smím
spravedliv ádati. Chceš-li i ty
spravedliv jednat,tedysenezdráheja
ob tuj, co ti je nejdra ší, abys uznal,
jakého h íchu se dopouští král, kdy
danéslovozruší.“
Izmu ilseBohumil,abydokázal, e
iotrhanému ebrákuvslibudostojí,a
p ikro iv ke ko áru, vyjevil drahé
man elcet kýsv jzávazek.Lidumila
byla takového mu e hodna; aby mu
srdce neztí ila, vysko ila bez dalších
slov z ko áru a k s(arci p istoupila. I
myslil král, e mu samému tak
krásného stvo ení líto bude, ale ten
stáljakozeskály.Posledn seman elé
obejmuli, král vytáhl me , rozp áhl se
a–
„Nesekej!“zak iklhostarec,„bylato
jen zkouška, zdali spravedliv
panovatibudešav n slovudostojíš.
Nyní vidím, e jsem se v tob
nezmýlil; z sta do své smrti tak a
nebe ti po ehná.“ Ne se král a
královna vzpamatovali, zmizel jim
starceso í;nikdyalesmysli.
Bohumil panoval a do smrti
spravedliv a vlídn , a lid m l zlaté
asy.
Neohro enyMikeš
Mikeš byl syn ková v. Kdy mu
bylo osmnáct let, teprv ho matka
odstavila a otec ho za al u it emeslo.
Jak dostal za vyu enou, tu déle doma
z stati necht l a ekl otci: „Táto, dejte
mi eleza,jásiud lámnacestuh l.“
Táta mu dal p tadvacet liber eleza
nah l.
„Ale táto,“ ekl Mikeš, „copak bych
d lal s takovou t tinou, dejte mi
alespo sedmcent eleza.“
„I pro pána krále, v dy takový
sochoranineuneseš?“
„Uvidíte, jak se budu ohán t,“
odpov d l silný Mikeš, a kdy si h l
ukoval, dokázal tátovi, e pravdu
mluvil.
Táta dal peníze, máma mu upekla
výra kových kolá a Mikeš se s tím
vydalnacestu.
Jednohodnep ijdekemlýnuavidí,
jak mládek ok esaný mlýnský kámen
naramen domlejnicenese,imyslísi,
to je silný chlapík, kdyby cht l jít se
mnou, m l bych radost; i po kal, a
mládekop tvenvyšel.Za alhohned
p emlouvat, aby s ním šel do sv ta;
ten, nenechav se dlouho pobízet,
vypov d lslu buašel.Vlesedohonili
vandrovního. „Kam jdeš?“ ptal se ho
Mikeš.
„Dosv tanazkušenou.“
„Jakého emesla?“
„Truhlá .“
„Máš-lipaksílu?“
„Tov ím,“praviltruhlá ,auchopiv
jedli,isko enemjivytrhl.
„Tyschlapík,“ eklMikeš.„Jakpakse
jmenuješ?“„Bobeš.“
„Necht l bys jít s námi, Bobši? Co
utratíme, zaplatím já, dokud peníze
sta í, a vylítají, postaráme se o jiné!“
„Acojstevyza ?“ptalseBobeš.
„Jájsemková ajmenujiseMikeš,a
tuhle m j kamarád je mlyná ský a
jmenuje se Kuba, oba jsme silni jako
ty,ne-lisiln jší.“
„P jdu tedy s vámi,“ ekl Bobeš a
podalnovýmkamarád mruku.
Chodilisv tem,dob ejedli,piliana
pány si hráli. Co divu tedy, e p išel
Mikeškapsenadno?
„Hoši!“ ekl jednoho dne, kdy
p icházeli blí e velkého m sta, „mám
u jenom t i rýnské, ale verv to neš ,
kdy prasklo oko, a praskne zub,
p jdem do m sta a dáme si za n
dobrou ve e i ustrojit, snad se potom
Pánb honásdálepostará.“
Hošimup isv d iliaveselekm stu
krá eli. „Pane hospodský, bán vína
ka dému a dobrou ve e i, ale hezky
zhurta, máme hlad.“ Tak si porou eli,
p ijdouce do hospody, jako by m li
plné kapsy pen z. Hospodský snášel,
kdecobylo,ahošipiliajedli,cohrdlo
rá ilo.
„A co tu máte nového, pane
hospodský?“ ptal se Mikeš, který se
rádovšemdov d l.
„Dobrého nemnoho, vzácní pánové.
Neslyšeli jste nikde o našem králi a
jehoneš astnýchdcerách?“
„Ani slova! My p icházíme z
dalekýchkrajin.“
„Tedyvámmusímotompov d t.–
Náš král m l t i krásné dcery, v dy o
rok starší jednu ne li druhou. Kdy
bylo nejstarší osmnáct let, ztratila se
ze zámku, a nikdo nev d l kam. Tu
byloná kuab dováníarodi eho em
div se neutrápili; ale pova te, co se
dále stalo. Za rok nato bylo mladší
princezn osmnáctletatensamýden
se také ona ztratila, a nikdo ji více
nespat il. Od té chvíle stály strá e na
všech koncích zámku a nejmladší
princezna se ani z pokoje hnouti
nesm la.Všaknastojte!Tutydni,kdy
se i ta osmnáctého roku do kala, byla
ve er hostina, a do rána byla t etí
princeznatatam.Králp islíbil,kdoby
vypátral, kam se dcery jeho pod ly, a
ivé mu je p ivedl, e jednu z nich za
enudostaneaktomup lkrálovství.“
„Hoši,“
pravil
Mikeš,
kdy
hospodský dokon il, „ne ekl jsem na
cest , eseonásPánb hpostará,tuto
máte.“ „Jakpak se postaral?“ ptal se
Kuba.
„Tob aby všecko na opálku vylo il;
jámyslím,dá-linámkrálnacestudost
pen z, ep jdemprinceznyhledat.“
„Tot jen o slovo, ale kam?“
prohodilBobeš.
„Inup jdem,kamnáso ipovedou,“
zasmál se Mikeš, „kdy obejdem celý
sv t, p ece je n kde najdem, a
kdybychomsepron dopeklaodvá it
m li. Jen jd te, pane hospodský, dejte
nás u krále ohlásit a ekn te, e
chceme princezny hledat, dá-li nám
na cestu dost pen z.“ Tak poru il
Mikeš a hospodský s radostí ku králi
pospíchal. Za malou chvíli p ib hl
slou ící clo hospody s poselstvím, aby
ti t i vandrovní do zámku p išli.
Sebrali se tedy a šli. Král se jich na
všecko vyptal a pak poru il, by se jim
dalo pen z, mnoho-li ádat budou.
Hoši králi pod kovali a bez meškání
nacestusevydali.
Mnoho ned l u chodili, kdy p išli
jednohodnedolesa,zn ho nev d li
kudy kam. „To nejde, hoši!“ pravil
Mikeš,jako tohlavasilnétrojice,„co
budeme po ád do kole ka chodit, a
konce zpropadeného lesa p ece
nedojdem.Zdezastr ímh laka dýz
nás p jde na jednu stranu, a se bud
na konec lesa, aneb k n jakému
stavení dostane. Kdo nejd íve n co
najde,tena sevrátízpátkyktéholia
na píš alu, co zde visí, a zapíská; tak
seop tshledáme.“
Hoši s tím byli spokojeni a ka dý
odešel na jednu stranu. Netrvalo to
dlouhoaBobešzapískl.
„Nu,cosnašel?“ptalseMikeš,kdy
sesešli.
„Jen poj te za mnou, našel jsem
ve e ip ichystanou,jakoprokní ata.“
„Mn se všecko zdá, Kubo, e nás
máBobešzablázny,“ eklMikešaoba
jaksi ned v iv za milým Bobšem
krá eli.Ale Bobeš je nem l za blázny.
Kdy kus cesty ušli, spat ili jeskyni.
Všedše do ní vid li na stolku dobrou
ve e i, t i bány vína a pro t i ustlané
lo e.Tosehoch mlíbilo,sedlizast l,
jedliapili.Kdy senašupali,za alise
pojeskyniohlí et;ale eseji stmívalo
aonisv tlanem li,nevid li,zdaliješt
n jaké dvé e ze sluje vedou aneb ne.
Umdleni jsouce, nechali tedy všeho
hledáníacht lisika dýnajednolo e
ulehnout;tu eklMikeš:„Poslechn te,
hoši, mn se všecko zdá, e to zde
loupe nickádíra;p ijde-lirotadom a
ve e i nenajde, bude s námi zle. Já se
sice ani t iceti chlap nebojím, ale
opatrnosti nikdy nezbývá; proto bych
myslil,abychomsineulehlijakodoma
na pec, ale jeden aby se postavil na
strá .Dnesa hlídáBobeš.“
„Tys po ertu chytrý, pro pak sám
hlídatnechceš?“
„Ml jenahlídej,v dy namnetaké
dojde!“
Bobešsvolil,adruzídvašlispat.Ale
brzy se mu za aly o i svírat a t ká
hlavanaprsasklesla.Tumudaln kdo
takovou facku, a se mu v o ích
zajisk ilo,akdy vysko il,spat ilp ed
sebou mu íka, který mu ledva po
kolena dosahoval. erné vousy mu
viselya naprsaanat lem l ervený
pláští ek. Bobeš se cht l do mu íka
pustit, ale jak se s erným pal ivým
okemjehosetkal,nemohlanislovaze
sebe vyrazit a studený pot mu
ouzkostí na ele vyvstával. Chvilku
hled l mu ík na Bobše, potom se
obrátil, šel k spícím, h n s nich
odhodil a odešel pry . Ráno, kdy se
kamarádiprobudili,za alisesBobšem
hádat, pro je odkryl; ale ten zapíral,
ka, e o ni em neví, a nep iznal se,
kdo u n ho v noci byl, aby se mu
Mikešvysmátnemohl.
„Jestlipak nám zase n kdo snídaní
p inese?“prohodilKuba.
„To je pravda,“ ekl Mikeš,
„Kubí kovi se v dy jen o zaslíbené
zemi zdá, kde pe ení holubi do huby
lítají; ale kdo se nep i iní, ten nemá,
íkával m j táta, proto bych myslil,
abychom nez stali leniv sed t, ale
dáleposlujisepodívali.“
Hledalitedyanašlivjednomkout
dvé e; které násilím otev eli. Byla to
druhá jeskyn , ale menší. Uprost ed
bylkrbanan mstálykotlíky,mísya
jiné kuchy ské ná adí; o potrav
nebylovšakanipamátky.
„Vidíte, hoši,“ dí Mikeš, „povídal
jsemvám, esetadyloupe nickásp e
zdr ujeanebozdr ovala.Snadjin kdo
od dobré ve e e, kterou jsme v era
našli, náhle zaplašil. A je tomu jak
chce, te jsme my zde páni a
hospodá i. Nejd íve p jdeme na lov;
jedenmusíalez statdoma,abyud lal
ohe a všecko p ichystal. Bobši, tys
dnesvnocimálospal,z sta tedyzde,
a kdy to všecko p ipravíš, m eš si
d ímnout.“
„Imn senechceanitrochuspát,a
tadyKubaz stane.“
„Snadsenebojíš,Bobši?Kdybychto
v d l,dosmrtibychset od ekl.“
Bobeš se zastyd l, ml el a z stal
doma. Mikeš a Kuba šli na lov. Kdy
vycházeli ze sluje, spat il Mikeš p ed
sebou na zemi list popsaného
pergamenu. Stálo na n m, e kdo ty
slovanadumrlcemp e te,vokam ení
ho vzk ísí. Mikeš str il ten list do
kapsyaobašlidále.
Zatím si p inesl Bobeš vody, umyl
všeckonádobíarozd lalohe .Tuvidí
p ed sebou mu íka v erveném
pláští ku.
“Copak budeš dobrého va it?“ ptal
se mu ík Bobše. „Já sám nevím, a co
kamarádip inesou.“
„Ne ekej na n , koukni do komína,
co tam uzeného masa visí; vylez jen
nahoru,vezmisikuspleceauva ji.“
„Ale jakpak vylezu tak vysoko?“
ptal se Bobeš, který trochu ok ál, co
mu íkatakp ív tiv mluvitslyšel.
„Tuhle máš eb ík, p istav si ho ke
komínuajáhozadr ím.“
Bobeš si dal íci, p istavil eb ík a
lezl nahoru. Kdy byl na posledních
p í káchaji pomasesáhal,tu mu ík
náhle eb ík podtrhl, a Bobeš spadl
dol azabilse.
„Proklatý nedbalec!“ rozk ikl se
Mikeš, kdy vejda do sluje, ohe
vyhaslýaBobšezakrbemle etivid l.
„Tu si pochrapuje a ve e i nechá
vystydnout. – Bobši, vstávej!“ Ale
Bobeš nevstával, a ním t ásli jako
ešetem.
„Snad není mrtev?“ prohodil Kuba,
kdy hoji dlouhonadarmobudili.
„Je-limrtev,brzymupomohu,“ ekl
Mikeš, a vytáhna z kapsy pergamen,
dal se do tení. V polovici za al se
Bobeš pamatovat, a ne byl Mikeš s
listemukonce,stálji nanohou.
„Co se ti stalo?“ ptali se ho
kamarádi.
„I p išly na mne mdloby,“
odpov d lBobeš,kterýsezatostyd l,
e se mu íkovi svésti dal. Druzí tomu
uv iliabezdalšírozprávkyuchystali
ve e i,najedliseašlispat.
Kdy ráno vstali, m li p ikryvadla
daleko odhozená, i nev d li, co se
stalo, a s podivením hled l jeden na
druhého. Bobeš jim to mohl vysv tlit,
aleonsimyslil:Kdy jázkusil,zkuste
také, a ml el. Druhý den hlídal Kuba.
Kdy rozd lal ohe a vodu p istavil,
spat il p ed sebou nepov domého
mu íkav ervenémpláštíku.
„Kde jsi se tu vzal? Co tu hledáš?“
ptalseKubapon kudzara en .
„Jdu se podívat, co va íš dobrého k
ob du,”aup eldv ernéo inaKubu.
„Nevím! – A co kamarádi
p inesou.“
„Aj, co budeš na n ekat; tamhle
visí maso, vylez nahoru, vezmi a
uva .“
„Tojenamnevysoko!“
„Tu máš eb ík, já ti ho dole
zadr ím.“
Kuba šel také na lep! Kdy byl
naho e, mu ík náhle podrazil eb ík,
Kubaslítlazabilse.
„To jste jako vrtohlavé ovce,“ ekl
Mikeš, kdy se z lovu vrátil a Kubu
mrtvého spat il. K ísili ho, ale Kuba
d íve nevstal, a nad ním Mikeš etl.
Boje se posm chu Mikšova, vymluvil
seté namdlobu.
T etí ráno došlo na Mikše. Kdy
odcházeli, cht l Kuba, aby mu dal
Mikeš pergamen, jím by mu v as
nebezpe enstvípomocimohl.
„Nebojte se, já nejsem tak slabého
ducha jako vy,“ odpov d l Mikeš a
chut seprácechápal.
Kdy rozd lával ohe , p išel op t
mu íkv ervenémplášti,aleMikešse
ho pranic nelekl, a hned si pomyslil,
pro asikamarádiomdleli.
„Cotuchceš,malýkrtku?“obo ilse
zostranapídimu íka.
„I já se jdu jen podívat, co va íš
dobréhokob du!“„Acotidotoho?“
„Proto e ekáš na kamarády, co ti
p inesou,anevidíš, evkomín uzené
masovisí.“
„Aha, však já ti rozumím, ty malé
škyr átko; jestli se v tu chvíli odtud
neodklidíš, pov sím t za vousy a
nechám t v komín udit, abys lidí
více nepodvád l.“ Mu í ek se ale k
tomunem lanaMikšeseobo il.
„Ihle mekr asa,snadbysenecht l
do mne pustit. Po kej, krtku, uhlídáš,
za toholoket!“
Avysko ivzezákrbí,popadlmu íka
zavousy,taknerázn jímoze smýkl,
emucelábradavrucez stala.Vtom
okam ení prom nil se mu ík v
ošklivou babu a Mikšovi zahroziv ze
slujezmizel.
„Promnesem ešprom nitt ebav
Antichrista, já se t p ece nebojím,“
eklMikešastr ilvousydokapsy.
Kdy p išlikamarádidom ,velmise
divili, e je Mikeš na iv . Ale ten se
do nich pustil. „Vy falešníci, vy baby!
Pro jste neotev eli huby? – Máte
proto silné hnáty, abyste si je nechali
odtakovéhocvr karozdrtit?–V ru,s
chutí bych vás zde nechal a sám do
sv taodešel.“
„To ned lej, brat e, a nezlob se. My
za to nem eme. Jak se na nás ten
zpropadený kluk podíval, nebylo
jinak, ne jako by nám byl ud lal. My
ho museli bezd ky poslouchat. Ale
pro pakjsihonezabil?“
„Ana bychhobylzabil?Jámudal
jen na pam tnou, aby budoucn se
mnou ertynetropil.–Znáteje?“tázal
se kamarád , ukazuje na vousy, které
jednou rukou dr el a druhou
srovnával a hladil. Vtom se p ed ním
zjeví baba a sna n prosí, by vousy
nehladil, e jí to nesmírné bolesti
p sobí. Chytrý Mikeš ale umínil si, e
toho k svému prosp chu pou ije.
„N co za n co, nic za nic,“ ekl bab ,
„pamatuj si to, babice, nechceš-li,
abych t trápil, musíš mi ud lat, co
buduchtít.“
„Covmémoci,všeckotiud lám.“
„P edn a nejprve musíš nám p i
ve e i poslou it a potom ti povím, co
dáleodtebe ádám.“
Hoši zasedli ke stolu a baba jim
posluhovala. Kdy se najedli, ekl
,Mikeš: „Takové arod jnice, jako jsi
ty, v dí beztoho, co se v celém sv t
d je.Tybudeštedynepochybn v d t,
kam se pod ly dcery krále, jen nad
sousednízemípanuje.“
„Tonevím,zlatýpaná ku!“
„Však ty povíš,“ ekl Mikeš a sáhal
do kapsy pro vousy. ,Ach netrap
mne,“ prosila baba, pozorujíc hnutí
jeho.
„Dcerysousedníhokráleunesljeden
drakaukryljezdepodtouslují.”
„Ajakseknimmo nádostati?“
„Poj te, já vám cestu uká u,“ ekla
babaakrá eladve miven.
Kuba a Bobeš z stali pozadu. – Za
dve mi byla ukrutná díra a tou vedla
cestadol .
„Copak myslíš, ty babo jedu, e
umím do d r lézti jako sysel? Zaopat
mi provaz, abych se po n m spustit
mohl.“
Baba vlezla do díry a v okam ení
bylazpátkysprovazem.
„Poj te, vy velbloudi,“ k ikl nyní
Mikeš na hochy, „kdy se k ni emu
jinémunehodíte,takmiaspo pod te
provaz,bychsepon mdol svezl.“
Aby se ale lépe p esv d il, jestli
d rou,vkterébylotmajakovpytli,na
pevnou p du p ijde, hodil svou h l
nap ed, a teprv kdy ji slyšel
dopadnout, pustil se dol , p ikázav
prve kamarád m, a zatáhne
provazem, aby ho nahoru vytáhli.
Potom se chytil provazu a chut se a
na dno sesoukal; ale jak se podivil,
kdy kolem dokola vid l všude sv tlo
a spat il krásnou zahradu, v ní
skvostný zámek stál. I ptal se baby,
kdovtomzámkup ebývá?
„Tam jsou ty dv dcery královské,“
odpov d la baba; „jen škoda, e se k
nimd ívenedostaneš,dokudnezabiješ
dva lvy a dv san , které u vrat
hlídají.“
„Otonebudetakzle!“
„Nemysli si to, hole ku, e je to
lehká práce, dokud je neoslepíš, také
jim ani holí neuškodíš. Zde máš ale
sví ku,jdiadejpozor,a tinezhasne,
a p ijdeš k samým zví at m, ekni:
,Ho ,sv týlko,ho ,zléo iumo !`Oni
oslepnou a pak je teprv budeš moci
tvou holí zabít. Potom vyve
princezny, ale hezky zticha, nebo
nedaleko odtud spí drak; kdyby t
uslyšel,bylobyvetaponás.“
Mikuláš vzal „od baby sví ku a šel.
P ijda a k samému zámku, kde dva
lviadv ukrutnésan le ely,jim zo í
ohe šlehal, ekl: „Ho , sv týlko, ho ,
zléo iumo !“avokam enízav elyse
o i krve íznivých hlída a on je
sedmicentovouholíubil.Bezp eká ky
šelnynídovnit zámku.Všeckypokoje
byly
skvostné,
ale
v
tom
nejskvostn jším sed ly na hedvábné
lenošce dv dívky a dr ely se okolo
krku, jako kdy se r e k r i sklání.
Vidouce vcházeti do pokoje lov ka
tak hezkého, nemyslily jiná e, ne e
todobrýduch,apadlynakolena.
„I ned lejte takových okolk se
mnou,“ ekl tiše Mikeš, „a poj te
rychle, ale zticha za mnou, a odtud
vyváznem.“ Ty slova zn ly dívkám
jako nejsladší hudba, a bez dalšího
ptání
krá ely
za
svým
vysvoboditelem. Kdy p išly k
provazu, ekljimMikeš:„Te polezete
jedna za druhou nahoru, já z stanu
naposled; naho e jsou moji kamarádi,
nebojte se jich, a k vám p ijdu,
ute emevšicknikvašimrodi m.“Tu
zaškubnul provazem, první panna se
hochytilaahošijivytáhli;taktošlois
druhou; ale kdy se cht l Mikeš
provazu chytit, vezme ho baba za
ruku a praví: „P jdeš-li nahoru, bude
to tvá smrt; tvoji kamarádi cht jí t s
výšky pustit, abys hlavu srazil; jestli
mn nev íš, uva na provaz h l a
p esv d íš se hned, e jsem pravdu
mluvila.“
Mikeš uposlechna rady té, p ivázal
h lnaprovaz,která,kdy ji skorona
kraj došla, najednou s ukrutným
bouchnutím dol na kamení padla.
Mikešvid l, estaránelhalaa ebysi
byl kosti rozdrtil, kdyby se byl dal od
podvodných
kamarád nahoru
vytáhnout. Více ne ztráta svobody
mrzelo ho zpronev ení druh ,
kterým tolik dobrého ud lal a ke
všemu tomu ješt dv tak hezké
d v átka k ivota rozkoši vysvobodil.
„Jestli se k vám ješt jednou dostanu,
vy falešníci, odm ním se vám mincí,
za ni by se ani sám
ábel
nepod koval.“ Tak k ikl a hroze p stí
nahoruzlostisvéuleh oval;paksiale
vzpomn l na babu a zhurta se na ni
obo il: „Pov z mi nyní, jak se odtud
dostanu?“
„Odtud není vykoupení, jestli také
mne vysvobodit nechceš. Já jsem
nejmladší sestra dvou dívek, jim jsi
nedávnoodtudpomohl.“
„Apro jsid ívenicne ekla?“
„Proto e jsem nesm la. Mne a moje
sestryzakleljeden arod j;provelikou
všaknenávistud lalzemneošklivého
mu íka, dokud by se n kdo nenašel,
kdo by mi vousy vytrhl. Tomu pak e
mohu být nápomocna k vysvobození
sester.; já zde ale musím z stati v
podob staré baby, dokud by onen
lov k draka, co tamhle spí, v mo i
neutopil. To by se bylo nikdy
nevyplnilo, kdybys nyní náhodou zde
z stati nemusel. Smiluj se tedy nade
mnouavysvobo takémne!“
„Alejakpakmohutakovéhodrakav
mo iutopit?“
„Já ti povím; jdi do zámku, tam
najdeš blí e dve í sud masa, ten si
pov s na ramena, vezmi h l a sví ku
do ruky, pak se schovej a ekej. A
drak vyleze, p ito se k n mu a sko
mu na h bet; on se s tebou vznese do
pov t íabude vát,tymudejzesudu
kus masa, aby se utišil, a to d lej tak
dlouho, a uhlídáš zdáli mo e. Kdy
budeteji nadním, ekni, etiupadlo
rádlo dol , vytáhni sví ku a íkej
známá slova; drak slítne dol , ty ho
ude dohlavy,abyomrá envmo ise
utopil. Jak zahyne, nabudu já zas
p edešlé podoby a všecky poklady, co
zd v zámku schovány jsou, budou
moje, nebo arod j ji ádné moci ke
mn míti nebude. Abys mne poznal,
a se vrátíš, vezmi tento prsten,
p elomhovedv p lky,jednunechu
sebe a druhou dej mn . Jen kdo mi
onup lkup inese,tomubuduv it.–
Nyníjdiad lej,jakjsemti ekla.“
Mikešvzalp lprstenu,roz ehnavse
s babi kou, šel do zámku pro sud,
který si na záda p ivázal. Do jedné
ruky vzal h l, do druhé sví ku a tak
o ekával za sloupem p íchod draka. –
Netrvalotodlouhoadraksep iplazil
s ukrutným ch estem a vaním, a jak
sep ibli ovalksloupu,vysko ilMikeš
a sedl mu na h bet. Tu se po al
vzpouzet, a kdy se jezdec shodit
nedal, vznesl se s ním do pov t í.
Mikeš mu dal kus masa a tak ho
neustále krmil, a byl sud ji skoro
prázdný. Vtom spat il Mikeš pod
sebou mo e a prázdný sud do n ho
pustil. Od íkávaje slova: „Ho ,
sv týlko, ho , zlé o i umo !“ pobízel
draka, aby se dol spustil, e mu
rádlo tam spadlo. Hltavý, arovným
sv tlemoslepenýdraklet ldovodya
Mikeš ho t kou holí tak nerázn do
hlavy ude il, a omrá en utonul. V tu
chvílistálatulo ka,Mikešdonísko il
a ku b ehu p iploul. Jak stoupil na
zem, zmizela lo ka a on krá el tou
cestou, kudy s ním drak let l. Šel
m stem, lesem, p es pole a hory, ale
slujazámekvícenenašel.
Nechme ho chodit a podívejme se,
jak Kuba a Bobeš s princeznama
nakládali.Kdy vytáhliprvní,hnedse
jí na všecko vyptávali, a co zatím
druhou vytahovali, umluvili se, jak
Mikše zabijou a princeznám e smrtí
zahrozí, jestli ne eknou rodi m, e
oni jsou jejich vysvoboditeli. Jak ekli,
tak ud lali; e to ale Mikeš tak chyt e
vyvedl, to nev d li a za mrtvého jej
dr eli. Princezny by byly desetkrát
radšiMikševid lyne nehezké,hrubé
jeho tovaryše, ale kdy jim smrtí
hrozili, jestli jen ceknou, ml ely jako
p ny. Drahé kameny, jimi princezny
ozdobenybyly,nacest prodaliabeze
všínehodya kjichrodi msedostali;
co neutratili, to si nechali. Král m l
nevýslovnou radost, kdy dcery
spat il, a hned jejich vysvoboditele za
své syny prohlásil. Kdy se ptal na
Mikše, ekli, e se na cest od nich
odlou il a e snad t etí princeznu, o
které ádný nev d l, hledati šel. Král
cht l, aby se svatba brzy slavila, ale
dcery nep ivolily d íve, a za rok a za
den, a na jich v li se to také
ustanovilo.
Co rok míjel, ušel Mikeš hezký kus
sv ta. Jednoho dne p ijde do krajiny,
která se mu pov doma býti zdála.
Utrmácenvstoupildohospody,akdy
senajedlanapil,ptalsedleoby eje,co
nového?
„To je tu nového,“ odpov d l
hospodský, „ e v našem zámku ji
nestraší.“
„A kde je ten zámek, co v n m
strašilo?“
„Asi p l hodiny odtud. Co v n m
strašilo, to nevíme, ale po dlouhá léta
nesm l ádný do n ho vejít, sice to
byla jeho smrt, a proto se ka dý
zdaleka ji vyhýbal, tak e po ase
kolem zámku všecko zpustlo. P ed
nedlouhou dobou vznesla se zpráva,
e tam bydlí krásná paní, ku které
ka dý p istoupit m e; jak se to stalo,
ádnýneví.Odtéchvílescházísetam
ka dý den lidu dosti, ale paní je v dy
smutná a t komyslná a nikam nejde;
kolik enich tam ji bylo, ona je
všeckyodbyla.“
„ e mne neodbude,“ ekl Mikeš,
kterýsihnedpomyslil,kdotapaníje,
a vezma p l prstenu, jej od babi ky
dostal, hodil ho do koflíku, dolil
vínem a hospodskému ho podal ka:
„Donestovínodozámkukrásnépaní
a ekni, aby je vypila na zdraví svého
vysvoboditele; kdy to všecko vy ídíš,
dostanešpropitného.“
Hospodský nemeškal, vzal koflík a
šeldozámku;ne hodinaminula,stál
nádhernýv zp edhospodouazn ho
vysko ila velmi sli ná paní. Byla to
ona stará babi ka a sestra obou
vysvobozených dívek; na dn koflíku,
který jí hospodský p inesl, našla p l
prstenu a plna radosti pospíšila, by se
dov d la o svém milá kovi, na n ho
tak dlouho ji ekala. Ale jak se
zaradovala,kdy vejdoucdohospody,
jeho samého poznala. Mikšovi se
radostí hlava kolem to ila; kdy ho
krásná panna laskav pozdravila,
ehnal v duchu zlomyslnost svých
spolucestovník a samou veselostí byl
by málem hospodskému okolo krku
padl.
Druhý den byly veselé hody a t etí
den svatba, ku které také hospodský
pozván byl; po svatb jel Mikeš s
drahou svou man elkou k jejím
rodi m, nebo byli oba starostí
sklí eni, co se s dívkami stalo.A m li
as! Kdy p ijeli do hlavního m sta,
kde otec panoval, slyšeli po ulicích
radostné jásání, hudba hrála a celý
zámek byl kv tinami ozdoben a
erveným suknem pota en. Ptali se
lidu,cotoznamená,atijimpov d li,
e bude s atek obou dcer královských
sdv matovaryši,kte íjevysvobodili.I
pospíšili novoman elé do zámku, by
nemilému s atku p ekazili. Jak
rodi ové a bledé nev sty radostí, tak
enichové leknutím div neomdleli,
kdy za slu ebníkem, který je králi
opovídal,
Mikeš
s
nejmladší
princeznoudodve ívstoupil.
„To je m j vysvoboditel a man el,“
pravila princezna, kdy se z náru í
rodi asestervyvinula.
„On je i náš vysvoboditel, nikoliv
tito podvodníci,” k i ely nyní druhé
dv princezny, p ítomností Mikšovou
sm lostisidodavše.Všickniseohlídli,
ale enichové byli ti tam. V prvním
okam ení nepochybovali, jak by to s
nimi dopadnouti mohlo; proto sedli
na rychlé kon a upláchli. ádný jim
nebránil, ádný je nehonil, ani
nelitoval.Prozatímseslavilyjenhody,
ale za n jaký as také s atky obou
princezen, které enichy sob rovné
našly.
Potom si jel Mikeš pro své rodi e a
vrátil se s nimi a s man elkou do
svého zámku, kde spokojen iv byl.
Prvníhosynamuselakojnátakdlouho
kojit,
dokud
nepozdvihl
sedmicentovou h l, která v královské
zbrojnicinapamátkuchovánabyla.
Divotvornýme
Vávrovi um ela ena. Pro pot šení
nechal mu Pánb h malého Vojt cha,
prostomilého chlapce. Kdy vyrostl,
byl z n ho ádný sedlák, jako táta,
jen e byl cvi en jší a ohraban jší.
Jedenkráte zaseli hrách, a kdy kvetl,
chodili jej hlídat, aby se jim na n m
škodanestala.
Prvnídenhlídaltáta.Op lnocizdá
se mu, e vidí prost ed pole bílého
kon se pást; z stane celý u vid ní,
mysle sob , jak se tam asi ten k
dostal; i pustí se po n m, aby ho
odehnal. Kdy se ale k n mu p iblí il,
utekl k na druhou stranu, a tak
ubohého Vávru šálil a do hodiny s
p lnoci; potom najednou zmizel.
Vávra nev d l, co si má o tom
pomyslit,avypravovaltoránosynovi.
Vojt ch ne ekl ani slova, ale myslil
si, e se táta bezpochyby u kmotra
rychtá e zhluboka do sklenky podíval
a e se mu potom ledacos zdálo.Aby
se tedy sám p esv d il, šel na pole; tu
všaknebyloanilístkemhnuto,ne kulicopošlapáno.Cotátavid l,bylteda
nepochybn jenpouhýsen.
Druhý den p išla ada na n j. Kdy
sesmrklo,vzalru nicinaramenoašel
hlídat. Dlouho ji obcházel pole, ale
posud ani nejmenšího nespat il, co by
podez ení jeho vzbuditi mohlo;
najednouvyjdem síczemra en,ana
prot jším konci vykra uje p es hrách
k , bílý jako padlý sníh. Zostra dívá
se Vojt ch, zdali jej oko neklame; pak
zalo í ru nici a chce st elit, tu na
koník volá: „Nest ílej, bylo by to k
tvému nešt stí!“ Po t ch slovech
p iblí il se lehkým krokem a k
samému Vojt chovi a pravil dále: „Já
jsem tvoje matka a zde je m j o istec;
chceš-li m vysvobodit a sám sebe
š astným u init, sedni na mne, já t
odtudodnesu.“
„Milerádbychtou inil,kdybychjen
mohl otci d íve o tom íci, aby se pro
mnenetrápil.“
„Tosepráv nesmístáti.“
TubylVojt chchvilkunarozpacích,
potom si ale pomyslil: ,;Co je z toho!
Trochu se táta arci bude trápit, ale a
se op t vrátím a eknu mu, e jsem
ubohou matku z o istce vysvobodil,
vím nap ed, e mi odpustí.“ To prav
vyšvihl se na bílého kon a ten se s
ním do pov t í vznesl. Let li celou
noc, celý den a op t noc a den a ješt
nebyli konec cesty; t etího dne teprva
p išli do jedné zem , kde bylo velmi
krásn ,atamsespustilkoníkdol .
„Touhle cestou,“ ekla matka k
Vojt chovi, „p ijdeš k zámku, kde
z stávákn na arod jnice;dejsekní
do slu by, ale chra se, abys ne inil,
jak ti p iká e.A vyslou íš, p ij zase
natohlemístoaját donesudále.“
Vojt ch uposlechl a krá el tou
cestou, a p išel ku p knému zámku.
Práv vyjí dí z n ho v z, v n m to
sedí paní svodné krásy; jak Vojt cha
zhlídne,hnednan hovoláaptáse,co
vzámkupohledává?
„Milostivá kn no, hledám n jakou
slu bu,by bysebemenšíbyla.“
„Nechceš-li slou it u koní – musíš
zprázdnaodejít.“
„To neu iním, já beztoho rád s
ko mizacházím.“
„Poj tedy,“ ekla kn na, sko ila s
vozu a šla p es celý dv r a do jedné
konírny, kde stáli t i kon . „Tuhle ty
dva,“ ekla,ukazujícnakrásnévrance,
„budešdob ekrmitajichsihled t;ale
tomu t etímu dáš jednou za den n co
málodo labu,zatomualeka dýden
t ikrát elezným sochorem vymlátíš.
Kdybys toho neu inil, byl by p íliš
bujný, a já bych na n m nemohla
jezdit. Bu poslušen p íkazu mého, a
nebudeštohonikdypykat.“Todo ekši
zkonírnyodešla.„Tychudá ku!“ ekl
Vojt ch a p istoupil k t etímu koni,
„mám t hladem mo it, elezným
sochorem mlátit, a tys beztoho suchý
jako lou ; matka m la dob e, abych té
arod jniceneposlechl.“
Kdy p išel as ke krmení, vlo il
vychudlému koni za jesle tolik co
druhýmaanisehoprstemnedotknul.
Smutn sice, ale s výrazem vd nosti
hled l na n ho koník a oulisn se k
n mu t el, jako by mu d koval. Ve er
p inesl Vojt ch od své vlastní ve e e
kus bílého chleba a koníkovi ho
p istr il, ten se ale k n mu obrátil a
promluvil hlasem lidským: „D kuji ti,
Vojt chu, es mne vysvobodil. Co jich
u m slou ilo, ka dý uposlechl
arod jnice,nevlastnímématky,která
m ze zlosti v kon prom nila a na
v né asy zkaziti cht la. Ty jediný
m ljsioutrpnostnademnouazatose
ti chci odm nit. Vyzdvihni tento lab;
pod ním le í divotvorný me , o
kterémmimomne ivádušeneví;ten
vezmi a dob e ho schovej, zejtra pak
popros arod jnici, aby ti dovolila na
mne si sednout a trochu se projeti.
Ona to u iní, bude se ale p itom z
okna dívati a ani oka s tebe nespustí.
Ty však vytáhni me a ekni: ,Té báb
hlavadol !‘Hlavajíslítne,acosepak
stane,uvidíš.“
Vojt chu inil,jakmukoníkporadil.
Kdy vyzdvihl lab, vid l pod ním
nevelkýme z istéhoocele,sezlatou
rukojetí; vzal jej a schoval pod postel.
Ráno kdy dal ko m rát, šel kn nu
prositodovoleníkjízd .Teprvakdy
ekl, ebudekon trýznit,svolilaona.
Šel tedy Vojt ch do konírny, schoval
me pod šat, sedl na kon a za al ho
po dvo e prohán t. Kn na chtíc se
p esv d iti, zdali pacholek také
opravdu kon bije a trýzní, vlo í se v
okno, ale v tom okam ení zableskne
me v ruce Vojt chov , a hlava
kn nina letí dol . Koník p isko í,
proudící krev ho post íkne, a on se tu
chvíli prom ní v krásného mládence.
Vojt ch z stal jako zmámený, kdy k
n mu mladý kní e p istoupil a za
vysvobození vroucn d koval. Zatím
se sb hli slou ící a poznavše pána
svéhosvelikouradostíhovítali.Kní e
prosil Vojt cha, aby u n ho z stal, ale
ten dokonce necht l; i dal mu teda
princ ušít šaty zlatem a drahým
kamenímhojn vykládané,je toonis
divotvorným me em na v nou
památkuchovatimusel.Potomseoba
roz ehnali a Vojt ch šel ke svému
milovanémub louškovi.
Zdaleka ji kýval mu koník naproti.
„Tak syná ku, tak!“ pravila matka,
vidouc ho v nádherném obleku; „v
takových šatech a s tímto me em
cht la jsem t spat it, nebo jen takto
št stídojítim eš.Sedninamneaját
donesudojinékrajiny.“
Zase let li kolik dní a nocí, a
p ilet li blí e velkého m sta; tam se
spustilamatkadol avedlaVojt chak
jedné skále. T ikrát dupla na zem, a
skálaseotev ela,ibylovid tizahradu,
krásnou jako ráj. Vonných kv tin,
zp vného ptactva a sladkého ovoce
bylo tam hojnost a uprost ed
vyhrkoval do studánky pramen vody
jakokrystal isté.
Kdy se Vojt ch trochu ohlídl a
chutného ovoce pojedl, ekla matka:
„Nyní poj a smo hlavu svou v této
studánce.“Vojt chšel,hlavusmo il,a
kdy ji vytáhl, byly bývalé kaštanové
vlasy jeho celé zlaté. V ú asu stál tu
jinoch a nev d l, co se to s ním stalo.
Alematkahobrzozmyšlénekvytrhla,
pravíc:
„Nyní
poslechni,
m j
zlatohlávku, co ti povím: V tom
velkém m st , od n ho daleko
nejsme, bydlí král, který má jedinou
p ekrásnou dceru. Proto, e ji stár
jest, nutí dceru neustále, aby si z
mnoha princ , kte í se o její ruku
ucházejí, man ela i budoucího krále
zvolila.Alerozmarnádívkanechceto
oby ejným zp sobem u initi. Z té
p í iny ustanovila na dnešní den
veliký sjezd. Doprost ed ohra eného
velkéhokruhudalapostavitihrázana
ní vyv sit sv j bílý závoj; kdo by sed
nakonivprudkémjezduzávojvpolo
p e al, ten e bude jejím enichem.
Vezmi tedy me sv j, sedni na mne a
pokus se o nev stu; dej si ale dobrý
pozor,a závojp etneš.Potomsevšak
rychle obra , abys odejel, nebo tam
z statinesmíš.“
Vojt ch si p i esal zlaté kade e,
urovnal na sob skvostný šat, sedl na
kon aodejel.
Blí e m sta, v ohra eném kole,
sed lo mno ství divák a ekalo
zv dav , kdo asi ze všech tu
shromá d ných princ a kní at závoj
p etne. Na nejskvostn jším lešení
zjevila se princezna Milada; šat její
zlatem tí il a ve tmavých kade ích
t pytily se diamanty jako hv zdy na
nebi. Sotva e jízda po ala, pohlí elo v
ouzkosti temné její oko dol k
zápasník m a jen v tu chvíli vyjasnila
semilostnátvá ,kdy jezdecp elet la
závoj nep e atý v pov t í vesele vlál.
Trápilojitovelice, enenímezivšemi
anijednoho,jej bysrdcejejíbylorádo
zvolilo.Ji sevšicknivypo ádali,závoj
bylposudcelý,aMiladavsrdcijásala,
e je svobodna. Tu letí mladík na
bílém koni, hlava jeho skví se jako
slunce, letí skokem, závoj me em
p etne,apoklonivseprincezn ,zmizí
jakov truvání.
Tu se hned všecko vzbou í a jezdce
hledá,alepotomjakobysezembyla
slehla. Velice mrzelo to Miladu, e
hrdýpanicrukujejíopovrhuje;abyse
ale p esv d ila, jestli ješt jednou
p ijede,oznámilahned, ebudedruhý
den op t veliký sjezd dr án. Kdo na
š e zav šený prsten p etne, toho e
zaman elavezme.
Vojt chsed lveskalnízahrádcecelý
zamyšlen. Temné oko Miladino mu
u arovalo; tu p istoupí k n mu matka
a vypravuje, co princezna op t
oznámila, a dolo ila kone n : „Sedni
na mne, synu m j, vezmi me a
pojedem tam také!“ To byla voda na
Vojt ch v mlýn; ani okam ení
nemeškalazan kolikminutlet liji k
m stu.
Op t sed la Milada vedle otce, ale
o i její toulaly se po cest , kudy
v erejší den zlatovlasý mladík p ijel.
Nespat ilyvšaktou ebn o ekávaného
d íve, ne se všickni námluvníci
vypo ádali. – Poslední teprva letí
zlatohlávek, vytáhne me , prsten
p etne,pokloníseprincezn azmizí.
Všicknisehn vali, emladíkpannu
opovrhuje, ji co bohyni ctili; ale
nejvíce to ovšem mrzelo Miladu. I
pomyslilasi:dot eticevšehodobrého;
pro e ihned prohlásila, aby se op t
druhý den všickni shromá dili, a kdo
zelenýv necvpolop etne, esestane
jejímman elem.
„Mati ko,“prosilVojt chdruhýden
ráno,kdy sekjízd dom stachystal,
„pop ej jen, abych u té p ekrásné
panny malou chvilku prodlel a jenom
n kolik slov s ní promluvil, aby
nemyslela, e ji mám v nenávisti; bez
odporu s tebou pak p jdu, kamkoli
mnepovedeš.“
„Milý Vojt chu! Ne ádej toho ode
mne. Kdyby jsi s princeznou mluvil,
musel bys mne prozradit, a to nesmíš
u init; – poslechni, ne el a nena íkej;
št stít nemine.“
Ml ky a s truchlivým srdcem sedl
Vojt ch na kon a jel do m sta, by se
pot etíosvéšt stípokusil.
Aby Milada nev d la, postavil král
na tu stranu, kudy Vojt ch po
dvakráte ujel, silnou strá a p ísn
voják m poru il, jestli bude rytí
ují d t,abypokonist íleli.
Vojt ch p ijel, zelený v nec ve dví
p e al,alenemohajiná ,zastavilsena
okam ení pod lešením, kde Milada
sed la, a svévoln naka livý ohe z
jejích o í do sebe sál. Ji to všecko
vstávalo,k i eloaMiladaradostíbrzo
se ervenala, brzo bledla; nebo
myslela, e tenkráte zlatý jezdec u ní
z stane. Ale náhle sebou bílý koník
trhne, obrátí se v tu stranu, kterou
p ijel,aji honenívid t.
Lid se hn val, král hrozil trestem;
jen Milada se smála, a teprva kdy o
samot byla, plakala. Vojt chovi se
zatím nevedlo lépe. Sed v zahrad
jako bez sebe, ani slova nepromluvil,
nejedlanespal.Druhýdenp istoupík
n mu matka a praví: „Nyní, synu
milý, musíme se na krátký as
rozlou iti. Nech zde skvostný šat a
me a oblékni na sebe selský od v.
Nedalekoodtudpasouseovce,chy si
jehn ,tozabij,k istáhniahlavusido
ní zaobal, aby ádný nevid l, e máš
zlatévlasy.Potomjdiahledejvm st
slu bu. Kdy mne pot ebovat budeš,
víš, kde jsem. Nikde se však
neprozrazuj, dokud ti to nedovolím.“
Vojt ch všecko u inil, jak mu matka
bylaporu ila,arozlou ivsesníodešel
dom sta.
Práv sed la Milada v zahrad ; tu
slyší venku k ik a vádu mezi
slou ícími a cizincem: i nahlídne
sama,cosed je,atuspat íshrbeného,
ošum lého lov ka,kterýmánahlav
k iajednookozavázané.
„Co chce ten lov k?“ ptala se
slou ícího.
„Hledá zde slu bu, milostivá
princezno!“ odpov d l slou ící, „jako
by zde pro takové ebráky slu ba
byla.“
„Má dob e, e zde slu bu hledá;
nebo my mu ji nejspíše zaopat it
m eme.Copakjsiza ?“
„Ach, nejmilostiv jší princezno!“
odpov d l cizinec, líbaje roucho její,
„jájsemubohýchudý lov k,rádbych
d lal, ale jsem mrzák, a lidé mne
necht jí do práce vzít pravice, e se
mne štítí, e mám tak ošklivou tvá a
hlavu ohyzdnou, ji to ko í p ikrytou
mítimusím.Slyšeljsemotvédobrot ,
pannokrásná,aproto jsemsiumínil,
e p jdu k tob , abych milost tvou o
sebemenšíslu bi kupoprosil.“
„Nechci d v ru tvou zklamati. Jak
sejmenuješ?“„Vojt ch.“
„Kdybys rozum l zahradnictví,
podr elabycht vesvézahrad ,abych
dokázala lidem, e nemají lov kem
neš astnýmopovrhovat.“
„O, tomu já dob e rozumím,
milostivá princezno!“ odpov d l
Vojt ch.
„Dob e, tedy poj hned se mnou.
Nejhlavn jší práce tvá bude, abys
ka dého rána do mého pokoje
erstvýchkv tinnanesl.“
„To bude
moje
nejmilejší
povinnost,“ ekl nový zahradník a s
hlavou sklopenou a týlem shrbeným
krá el za svou paní boje se, aby ho
nepoznala. Ale Milada mu ukázala
zahradu a ostatn si ho tuze
neprohlí ela.
Nyní nastali Vojt chovi dnové plní
zábavné práce a milých radostí.
Všecko, co d lal, bylo pro tu, ji
ka dodenn více a více miloval; a
protomutošloodruky,jakbyhrál,a
všecko se mu da ilo, jako by se tomu
t i léta byl u il. Milada se nemohla
nového zahradníka dosti nachválit a
pro ivý sv t nebyla by na n ho dala
co zlého dopustit. Jak se ráno
probudila, cítila vonný zápach
ladných kv tin, které v p ekrásných
nádobáchnastolkustály.Ataktobylo
ve všech pokojích, v ka dém dýchala
jiná, v dy líb jší v n . Kdy vešla do
zahrady, šla jako po hedvábí a den
jako den n co nového našla: tu nové
sedátko – tu ke – tu záhon atd.
Nejkrásn ji však byl okrášlen
letohrádek, kde Milada nejv tší ást
dne
sedávala.
Pletence
z
nejvzácn jších kv tin vinuly se po
st nách a na stolku stálo na
krystalových miskách p ichystané
chutnéovoce.
„Já ani nevím, ím to je,“ íkávala
Milada, „pod tvýma rukama to samo
sebouroste.“
„Všakbynerostlo,kdybymoupráci
milostivý pohled váš ne ehnal,“
odpov d lVojt chapolíbilrukujemu
súsm vempodanou.
Jednou ptala se také princezna
up ímného zahradníka, zdali byl ve
m st , kdy se všickni princové po t i
dni sjí d li, a vid l-li toho
zlatoskvoucíhojezdce?
„Nevid ljsemhosice,aleslyšeljsem
on m.Alekdybybylcelýzdiamant ,
jep ecejennezdvo ilý: et ikrátujel.“
„Kdo ví pro ,” ekla princezna a
ukryla líce své v ke i, aby Vojt ch
nevid l slzy, které jí co rosní kr p je
po tvá ích tekly.Ale Vojt ch to p ece
vid l a radostí byl by jí k nohoum
padl, kdyby si nebyl na matku
vzpomn l.Honemsklopilohnivýzrak
k zemi, za al pracovat a d lal jakoby
nic.
ast jip icházeltakékrálkdce ido
zahrady
a
rozmlouval
se
zahradníkem; ale Vojt ch si dával
dobrýpozor,bysevni emnepod ekl.
Dlouhý as byl ji v zámku a ka dý
dobrosrde nostjehoctilamiloval.
Jedenkráte nese Vojt ch asn ráno
jak oby ejn koš uvitých kv tin do
pokoj princezniných, a kdy do
prvního pokoje vstoupí, kde jindy
komorná na n ho ekávala, vidí na
míst ní princeznu ern oble enou a
celouuplakanou.
„Odnes, Vojt chu, tyto kv tiny
radosti a uvij mi kytku smutkovou,“
pravilaku aslémuzahradníku.
„Ach, nejmilostiv jší princezno, co
se vám tak truchlivého p ihodilo?
V dy jsemo ádnénehod neslyšel!“
„V ím ti; nebo pozd ve er p išel
posel a p inesl otci zprávu, e se
nesmírnémno stvínep átelprotinaší
zemi ene! Kde máme nyní tolik
vojska sebrati, abychom takové síle
odolali?Zokolníchsoused sotvanám
který pom e, nebo je pojala zlost a
nenávist, e jsem ádného z nich za
man elanezvolila.“
„Jen d v ujte v Boha, on vám jist
vysvoboditele sešle,“ t šil shrbený
Vojta a šoural se pomalu s kv tinami
zpátky.
Druhý den nato sehnalo se do
zámku mno ství zbrojného lidu a ti
pak táhli do pole, majíce v ele svého
králeajehohrdinskoudceru.Necht la
Milada jiná e, ne e potáhne se
starým otcem. Kdy nemohla
udatenstvím, cht la mu aspo pé í
synaanebzet vynahradit.P iodjezdu
lou ilasesVojt chemaprosilaho,by
na všecko pilný pozor dával a
obzvláštn ojejízamilovanouzahradu
pe oval.Tenjítop islíbil,alevduchu
myslil jinak. Ji druhý den ztratil se
Vojt ch ze zámku a nechal krom
zahrady všecko stát a le et. Jen
zahrada byla zamknuta a ádný se do
nídostatinemohl.
Zatím kdy p itáhl král blí e
nep ítele, rozlo ili v poli stany a
chystalisekboji–kjistésmrti;nebo
vid li p ed sebou daleko široko
rozprost ené zástupy nep átel, jich
desetkráte tolik býti mohlo. Ji stojí
vojska proti sob a ekají znamení k
bitv .Miladahledístrachemset esouc
ze svého stanu, tu jede na bílém koni
zlatovlasýmladík,šatsenan mt pytí
anamodré,diamantyobsazené apce
houpá se bílé péro; v jedné ruce dr í
zlatou uzdu svého b louška, ve druhé
malýocelovýme .
Kdy ho Milada spat ila, za alo jí
srdce pod st íbrným premováním
radostí klepat a tvá e se jí rd ly jako
jarní r e; ji necítila ádnou ouzkost,
ádnýstrach.Mladíksepostavív elo
pluk otcových,vytáhneme ak ikne:
„Všem nep átel m hlavy dol !“ A
ernáhejnanep átelklesajíbezhlavs
ko .Alevmalémokam enístojíjich
tam zase jako kobylek. Po druhé
vytáhnemladíkme ,ahlavyklesají;a
tak i po t etí, a nez stal ani jeden na
iv .Ale sotva e poslední nep átelská
hlava padla, obrátil jezdec kon a
uhán l, odkud p ijel. Milad bylo p i
tom, jako by ji postavil z ráje do holé
pustiny, a hluboký smutek se jí po
sli nétvá irozlo il.
Obohaceno
ko istí,
ji to
ve
skvostných stanech nep átelských
vydrancovalo, vracelo se vojsko
královské zpátky. Zatím se ji také
Vojt ch byl vrátil, a ne Milada s
otcem p ijela, byl zámek jedna
zahrada. Nejp kn ji byly pokoje
princezninyvystrojeny.
„Ale Vojt chu!“ ekla Milada, kdy
do zámku vkro ila a to nesmírné
mno ství kv tin spat ila. „Kdepak jsi
nabral t ch krásných kv tin? – To jsi
všeckyzahradyoloupil!“
„Milostivá princezno, komu by
p icházelozat ko,vámradostud lat!
Lidé by mne byli kv tinami zanesli,
tak ejsemnemuselznašízahradyani
jediného kvítku utrhnouti.” Ale
nebylotopravda;nebo sibylVojt ch
sám p inesl t ch nejkrásn jších kv tin
zeskalnízahrady,bymilencepot šení
zp sobil. Tato však, co p ijela, byla
smutna; ádnýnespat ilúsm vunajejí
jindy tak jasné tvá i a asto pozoroval
Vojt ch, e p ed ním uplakané o i
skrývá; – to ho bolelo; umínil si tedy,
ep jdekmatcea ejipoprosí,bymu
ji dovolilaprincezn sezjeviti.
Milada zpozorovavši, e otec víc a
více slábne a e by mu poslední
hodinku uleh ila, kdyby se vdala,
necht la déle jeho prosbám odpírat, i
p islíbila tedy, e si jednoho z t ch
statných kní at, jich se mnoho o její
rukuucházelo,vyvolí.
Pot šen nad tím, sezval král mnoho
host , mezi nimi bylo dosti
p íslušných enich .
Kucha i a kucha ky nev d li celých
osm dní nap ed, kde jim hlava stojí;
krej íašvadlenyztratilivšecekrozum
samým p emejšlením: na jaké módy
by to mno ství svatebních šat
princezn ušíti m li. Po celém m st
bylo chystání a shán ní, e se íkaje
všecko na ruby obrátilo. –Jen Milada
chodila jako bludná ovce a potají
vzdychala a plakala. Ko áry se
sjí d ly, tabule byly p ichystány,
muzikahrála;jennev stased laposud
neoble ena ve svém pokoji a smutn
do zahrady se dívala. Vojt ch práv
chodil po zahrad a vybíral kvítí na
kytku, kterou si princezna k tabuli
objednala. Potom jde, sedne pod
strom, polo í kv tiny do klína a
sundává s hlavy k i. Miladou to
trhne, kdy vidí, e starému Vojt chu
pod berán í ko í zlaté vlasy kolem
tvá e splývají. Vojt ch vytrhne si t i
zlaté vlasy, kytku nimi svá e a hned
zasehlavup ikryje.AleMiladav d la
ji dost! S tvá í usm vavou, s okem
jasným zavolala komornou a dala se
co nejskvostn ji p istrojit. Kdy vešla
do sín , kde všickni na ni ekali,
ustrnuli nad její krásou; a mladí
kní ata byli by ji rádi v d li, komu z
nichsekrásnákytkadobyl.
„Nu e tedy, dcero milá,“ ekl otec,
kdy m liktabulisedat,„vezmikytku
a podej ji tomu, koho jsi za svého
man elazvolila.“
Tu vzala Milada osudnou kytici a
pravila: „Toho, co kytku vázal, miluji;
ajentohozaman elapojmu.“
„Dcero milá, jen se vzpamatuj, co
pravíš.–V dy tijivázalVojt ch,tv j
ošklivýzahradník!“
„Já vím, milý ot e! A práv onen
ošklivý zahradník bude mým
man elem,“ odpov d la Milada a
poslala slou ícího, aby zahradníka
nahoru p ivedl. Ale slou ící to
Vojt chovivybleptal,zjakép í inyho
princezna volá; a proto poslal Vojt ch
slou ícího nap ed se vzkázáním, e v
tu chvíli p ijde; netrvá to vskutku ani
desetminut,aVojt chvkro ídodve í
vcelésvékráse!–Bla enánev stamu
b ívst ícacosvéhoman elajejvšem
p edstaví. „Ji se nehn váš, ot e, e
jsem ošklivého Vojt cha zvolila?“
ptala se ustrnutého otce. Ale ten s
radostnoutvá íob marucepodalase
spokojeným srdcem je po ehnal.
Potomzasedlikestoluavenkuza ala
st elba, a se okna t ásly. Ale o tom
mladí zasnoubenci nev d li a
neslyšeli; nebo si m li mnoho a
mnohopovídat.
Tu teprva se Vojt ch dov d l, pro
ho tak najednou Milada za man ela
zvolila.Alea nan mtatodostichyt e
vyzvídala,pro sejítakdlouhostranil,
on jí to p ece nepov d l. Druhý den
nato byla svatba a korunování
Vojt chaaMilady.
Kdy bylovšeckovnejv tšímveselí,
ztratil se od nikoho nepozorován
mladý král, sedl na kon a v
nejrychlejším letu pospíchal ku skále,
kdehomatkao ekávala.
„Ach jak ti d kuju, mati ko moje,”
ekl,kdy doskályvstoupilapohladil
b lostné její hrdlo. „Jak dob e jsem
ud lal, e jsem t ve všem poslechl. –
Ty jsi m u inila nejš astn jším
lov kemnasv t .“
„Milýsynu,zato, ejsemtiukázala,
kde divotvorný me nalezneš, kterým
jsišt stísvévydobyl,azatovšecko,co
jsem ti dobrého u inila, vezmi nyní
onen me a setni mi mou hlavu; – a
budu vysvobozena, smíš všecko své
man elcepov d t.“
„Matko! Matko! Jak to m eš na
mn ádat?“
„Jestli mi to neud láš, budeme oba
dvaneš astni.“
Co m l nebohý Vojt ch íci! – Vzal
me a jednou ranou u al b louškovi
hlavu. Vtom vylítla z tohoto bílá
holubi ka, zat epala k ídloma a ze
skály ulítla. Zarmoucen šel Vojt ch za
ní, ve dve ích se však ješt vrátil a
natrhal pro svou Miladu plné kapsy
chutnéhoovoce.Kdy vyšelven,skála
sezanímnav dyzav ela.
Celý upacht ný p ijde ji nave er
dom , kde všickni nad jeho ztrátou v
nejv tším zmatku byli. Milada sed la
ve svém pokoji a nemohla si to nijak
vysv tlit, jak Vojt ch v svatební den
odjetimohl.
Tuseotevrouzpolehounkadve eas
prosebným okem vkro í do nich
man el.
„Ach Vojt chu, tys m polekal! Kde
jsibylceléhop ldne?“
„Odpus , Milado má! Já se lou il s
matkou.“ Nato vypravoval teprva
man elcevšeckysvép íb hy.
Kdy dokon il, sáhl do kapsy, by jí
dokázal, e i v smutném okam ení na
ni vzpomn l. Ale na míst m kkého,
š avnatého jablka vytáhne tvrdé, celé
zlaté jablko; vytáhne hrušku té
takovou, všecko bylo z ryzého zlata,
jen hrozen m l místo vinných
diamantovázrna.
Vojt ch se trochu podivil, ale
vzpamatovav se d lal, jako by o tom
v d l,akladltoskvostnédrahéovoce
Milad do klína, kterou laskavé to
upamatovánívelicet šilo.
Hodyaslavnostitrvalyješt mnoho
dní, potom ale poslal mladý král pro
svého otce. – Vávra oplakával posud
ztraceného syna, a kdy o n m tak
radostnou zprávu dostal, div se
nezbláznil. Rozdal všecko a táhl k
synovi, kde skvostný vým nek
p ichystaným l.
Krásná Milada porodila man elu
svémumnohosyn ;alea bylikrásní,
nebylp ece ádnýzlatovlasýjakootec.
No nístrá
Dojednévesnicep išelzbrusunový
kantor. Ne se pomocníku toho št stí
dostane,byseškolydo ekal,bývásice
na léta bohatý, ale na groše pravý
chu as. Tak se d lo našemu novému
kantoru. I pomyslil si jednoho dne:
„Na bych já se déle nuzoval,
vyhledám si bohatou enu a nechám
tohokantorování.“Alebohaténev sty
nerostou jako houby v lese, aby mohl
ledakdos jen jít a jich si nasbírat! Náš
milýkantorchodildostdlouho,alenic
nevychodil. Kone n ho to p ece
omrzelo. Kdy vid l, e si z n ho
bohatá blázny strojí, vzal si rad ji
d v echudéaz stalkantorem.
Paní
kantorová
byla
enka
hospodárná. A koli ani trojní ku
zbyte n nepromarnila,nebylap eces
to,aby ehouspo ila,proto em lmu
p íliš skrovné p íjmy. Narodilo se jim
dít , a tu bylo nouze teprva plné
kouty.Ip emýšlelpankantor,kohoby
zakmotraud lal,abyhop ecetrochu
znouzevytrhl;atumup išlonamysl,
e je mlyná za nejbohatšího mu e v
celémokolívyhlášen.Kn mutedyšel
azakmotrahopo ádal.Panmlyná se
nezdráhal a zalo il dít ti tvrdý tolar.
Aletobylojakonic.Pankantorsivšak
myslil: „To neškodí, co nedal te , dá
pozd ji,–n kolikv rtýlk moukyjist
pošle.“ –Ale chyba lávky! Pan kantor
nev d l posud, e je pan kmotr,
mlyná nesmírný lakomec, který
vrabci holou st echu nep eje, a e ho
lidé tak hlasit proklínají, a by to na
svévlastníušislyšetimohl.
ekal dva, t i dni; ekal celý týden.
Kdy alepankmotrješt nicdokouta
neposílal a paní kantorová krom
n kolika vajec a trochu mléka, co jí
selkyposlaly,anicobydookapadlov
dom nem la, osm lil se milý pan
kantorazašelsámdomlýna.
„Dobré jitro, pane kmot e! Copak
námp inášíte?“uvítalhomlyná .
„Nep ináším nic, milý pane
kmot ínku; ale rád bych n co od vás
odnesl!“
„Co to má být? Mohu-li, s radostí
vám poslou ím.“ „P ál bych si,
kdybyste mi p epustil a semlel korec
itaakorecpšenice.“
„I kdy nechcete nic jiného, to se
m estát.Stárku,nasyptekorec itaa
korec pšenice; a bude semleto, a to
dovezeHonzapanukantorovi.“
Pankmotrseuctiv pod kovalašel
sveseloudom .Ve erp ijelmlyná v
pacholek a p ivezl mouku. Na as byl
tedy pokoj. íkávají, e n kterým
lidem zlost tráví, a to se d lo snad u
pana kantora také. Kdy p išel ze
školy, kde se s d tmi notn pozlobil,
byl by v dy po mírce buchet sn dl.
Tím ho sice p ibývalo, ale paní
kantorce v ihled mouky ze špi írny
ubývalo. Kone n dojedl se i chléb, a
pankmotršelzasekemlýnu.Tenkrát
nevolal pan mlyná tak ochotn na
stárka, aby nasypal korec ita a korec
pšenice, ale p ece to u inil. U kantor
tenkráte trochu lépe hospoda ili. Ale
cotovšeckoplatno,dvakorcemouky,
tov n netrvá!
Kdy bylovtruhleprázdno,nev d l
pan kantor, má-li jít zase k panu
kmotrovi,nebone.
„Já bych myslila, abys nechodil,“
ekla ena, „rad ji se n kde jinde
vydlu íme;takovíbohá inev dí,coje
nouze,a eknou,kdy je lov k ast ji
on co ádá, ejenestydatý–dot ravý
;ajaksedoslýchám,nenípankmotrz
t chšt drých.“
„I já p ece p jdu, dá-li dá, nedá-li
nedá.”
Kdy do mlýna vešel a op t o dva
korce obilí ádal, p ivítal ho mlyná
jaksi nevrle a pravil: „Vidíte, pane
kmot e, já nedávám nikomu na dluh,
tím mén dvakrát po sob ; ale kv li
kmotrovství byla u vás výminka.
Abych vám však op t obilí semlel,
musíteprvestarýdluhzaplatit.Umne
jevelkévydáníanouzeopeníze.“
Pan kantor slyše o splácení, z stal
jakobydon houhodil!
„M jte ješt strpení, pane kmot e,“
prosilama kalvruce epi ku,divzní
neteklo. Pan kmotr mlyná n co
zabru el a šel do mlejnice. Za malou
chvilku se vrátil a pravil: Já vám tedy
obilí dám, a nejenom dva korce, ale
plný v z, také je dám semlít a dom
dovézt, a to všecko zadarmo, ba ani
ten dluh nechci, jestli se uvolíte, e u
mnet inociposmrtihlídatibudete.“
„T inociposmrti?“opakovalkantor
a hled l s podivením na mlyná e,
mysle, e ertuje.Alekdy vid l, eje
to skute ná pravda, nemeškal a dal
slovo. Nebyl bojácný, na strašidla
pranic nev il, a tak si myslil, tolik
obilí stojí za t íno ní hlídání, pro
bych to neud lal! – Ješt se panu
kmotrovi uctiv pod koval, podal
ruku na jisté spln ní svého slova a šel
spokojen dom . Paní kantorová se
tuze hn vala, kdy jí man el ekl, v
jakou smlouvu s panem kmotrem
vešel.
„Bezpochyby má pan kmotr strach,
aby ho ert nevzal, e chce, abys ho
hlídal! – Jen si s takovými v cmi trop
erty, však uhlídáš, co ti z toho
vykvete,“ tak dolo ila ku konci
dlouhého kázání; ale pan man el se jí
vysmál, pravé: „I ml a bu ráda, e
máš na celý rok co jíst, beztoho bys
nemohla za ten perný groš, co já v
potu tvá e ve škole vymlátím, ani pro
sebenasuknikoupit;omnesepranic
nestarej,všakjásitospravím,a bude
pot eba.“
Pankmotrmlyná dr elslovo;ve er
p ivezl pacholek plni ký v z mouky
jako kv t. Druhý den se nep estalo u
kantor z komína kou it; kolá a
chlebabylaplnáprkna.
Kdy kantorka t etí bochník na st l
p inesla, poznamenala ho nap ed
k í em, potom ho na ala a skrojek
k rkou dol na st l polo ila. Tu se
za ne skrojek kolíbat, jako by ním
n kdohýbal.
„Proboha, prosím t , mu i, podívej
se jen na ten bo í dárek, co na tom
stole d lá; to je zlé znamení,“ zvolala
kantorka, ouzkostliv na skrojek
hledíc.
„Tlesky plesky, bo í blesky! Tob se
hned n co zdá; polo ho na druhou
stranuanebudesekolíbat.“
Paní man elka to u inila, a skrojek
z stal pokojn le et; ale v tu chvíli
tloukln kdonaoknoazven íseozval
hlas: „Posílá mne paní mlyná ka, aby
nezapomn lpankantornap ípov ;–
panotecum el!“
„I kýho šlaka, tak brzo? Jd te jen
nap ed, já p ijdu hned,“ odpov d l
pan kantor a ji hledal h l, pláš i
piksluachystalsenahlídku.
„Ty jdeš, a já tady strachy uschnu,“
na íkalakantorka.
„Acozastrachy,blázne!Lehniaspi,
však ono se mi nic nestane.“ Tak
pot šilsvou enuškuašeldomlýna.
Paní mlyná ka, celá ztrápená,
uvedla ho hned do komory, kde
nebo tík v bílé placht zaobalen na
prkn le el; u nohou a u hlavy ho ely
svíce.Pankantorvzalbibli,kteroumu
paní kmotra p ichystala, sedl ke stolu
a etl. Pro posiln nou stál také na
stolku bánekpiva,zn ho sichvílemi
p ipíjel.
Jako vina za vinou plynula hodina
za hodinou, a p išla dvanáctá, ji to
ponocný na návsi vytruboval. Tu se
za ne bílá plachta hýbat: klesne jedna
noha, – druhá; a tak i jedna i druhá
ruka, a najednou nebo tík na prkn
sedneaptáse:„Jstetu,panekmot e?“
„Jsem, jsem,” odpoví kantor a hledí
zara ennaumrlce.Tensealetišezase
polo il.
„O ,“ myslil kantor sám u sebe, „ e
není mlyná ani mrtev a jen m snad
zkoušeti chce: musím si na n ho
posvítit.“
Vzal sví ku, svítil a sahal po tvá i
nebo tíkov , ale ta byla zsinalá a
studená jako led. „Mrtev je, ale snad
nemá duše v o istci pokoje a p išla se
jen p esv d it, nedostal-li jsem obilí
zadarmo,“ eklkantor,postavilsví ku
na st l a pustil se do tení. Sed l do
saméhorána,avkomo ez staloticho.
Po dobré snídani šel dom , kde ho
enaji vouzkostecho ekávala.
Druhou noc se mu to samé
p ihodilo.Jakbiladvanáctá,posadilse
nebo tík, pozdvihl hlavu a ptal se:
„Jste tu, pane kmot e?“, a kdy pan
kmotrodpov d l:„Jsem,“op tulehl.
T etí den ale mlyná e pochovali a
pankmotrm lhlídatnah bitov ;tose
mu nelíbilo. „Ve mlýn hlídat je hej!
Teplá komora, dobré pivo, pohodlná
lenoška; ale v chladn celou noc na
h bitov kalousovat, to se mi pranic
nelíbí, rozmýšlel pan kantor sám u
sebe.Ji bylnatom, enep jdenikam;
ale p ece ho to rozešlo. Šel na faru a
ptal se pana fará e o radu, vypov d v
mud íveceloup íhodu.
„Kdy jstedalslovo,“ eklpanfará ,
„musíte jít, ale chcete-li poslechnouti
rady mé, necho te tam jen tak zhola.
Dám vám s sebou sv cenou vodu a
kropá . A p ijdete na h bitov,
ud lejte blí e hrobu vodou nad sebou
k í , kolem sebe kolo a do toho se
postavte, – s duchy nejsou ádné
erty.“
Pan kantor necht l být proti v li
fará ov , vzal tedy kropá a vodu,
pod koval za dobrou radu a šel na
hlídání.
Jak na h bitov p išel, postavil se u
mlyná ova hrobu, ud lal nad sebou
k í , kolem sebe kolo, zaobalil se do
plášt a sedl na zem. M síc svítil jako
rybí oko a clo jedenácti hodin bylo
ticho. Jak ale hodiny odbily, otev ely
seuh bitovadvé eap eshrobyhnali
sep ímokpanukantorovidvapsijako
uhel erní.
Pan kantor se trochu zarazil, ale
z stal pokojn sed t, dívaje se, co
budou d lat. Ti se pustili do
mlyná ova hrobu a drápy jej celý
rozryli; potom odtrhli s rakve víko,
vyvlékli t lo nahoru a stáhli s n ho
k iatakod enéhodiliop tdorakve
a za ali hrob zasejpat. Nev da ani
pro , vzal kantor kropá a stranou
pohozenou k i nebo tíka kmotra k
sob do sv ceného kola p itáhl. Kdy
byli psi s prací hotovi, ohlí eli se po
k i,akdy jivkolespat ili,za alitak
ukrutn výt, ekantoroviušizaléhaly.
„Jdikrasu,pekelnároto,“k i elnan
kantor, – ale psi vyli, o ima svítili a
kolo obskakovali a hr za. „Kdybyste
mn p inesli pytel tolar , dal bych
vám tu k i, ale jiná ne,“ ekl po
chvilce pan kantor a pustil se do
smíchu. Sotva to však do ekl, odb hli
psipry ,acobystonapo ítal,p ivlékli
pytel tolar . „I hle me, jak m e
lov k lehko k pen z m p ijít; já to
prohodil jen ertem, a páni erti mn
hned poslou ili. Po kejte jen, však já
nejsem hloupý. Já vám k i d íve
nedám, dokud mi nep inesete pytel
dukát .“
erti by byli rádi pana kantora
roztrhali, ale do kola nemohli, proto
se rad ji obrátili a b eli pro dukáty.
Za malou chvíli hodili vedle tolar
ješt plný pytel dukát a ekali na
k i. Ale pan kmotr pravil: „Ješt mi
p ineste takový kus zlata, jako jste
sami, a potom vám teprva k i
vydám.“ Psi se chvíli šklebili, ale co
m lid lat,dvanáctáseblí ila,k imít
museli, a tak se rad ji sebrali a pro
zlatob eli.
Trvalo to ale hodnou chvíli, ne se
zlatemp išli,jeho bylotakovýkus, e
hosotvaunéstimohli;aleji za alabít
dvanáctá. erti vztekajíce se cht li
ivou mocí na kantora, ten vzal ale
kropá a po al je kropit. P i prvním
k í izmizelapekelnásp e ,zanechajíc
po sob nesmírný puch. Teprva kdy
serozednívalo,vyšelpankantorzkola
ap emýšlel,jakdostanepenízedom ,
aby ho ádný nevid l. Tu slyší za
sebou kroky, a ohlídna se, vidí pana
fará e.
„Jak se vám vedlo, milý pane
u iteli?“
„Co to! Mn se vedlo dost dob e;
alemohlosemivéstizle,kdybychbyl
kropá nem l. – Podívejte se,
velební ku,cojsemdostal.“
„IpropánaJana!Kdovámdaltolik
pen z?“
Tuza alpankantorvšeckoodslova
kslovupanufará ivypravovat.
„Ten mlyná musel být velký
h íšník,“ ekl pan fará , kdy kantora
vyslechl, „vy jste ho vysvobodil. Ne
jednu v c musíte ješt u init. Ráno
ud lejte na tomto míst hranici,
polo tek inaniaspalteji;tenprach
vezm te a nasypte tam, kudy od
jedenácté do dvanácté hodiny nejvíce
hodných lidí chodí.Ale copak budete
s tolika pen zi d lat? Kdybych nebyl
m lvnuknutíodBohaktédobrérad ,
nebylbystetaklehcezbohatnul.Proto
bych myslil, abychom se p átelsky
rozd lili.Tenpyteltolar dejtemn ,to
zlatokzádušíatydukátysinechte.“
„Je pravda, velební ku, e jste dal
dobrouradu,alemn sevšeckozdá, e
byste p ece nebyl místo mne hlídal,
proto by to nebylo p átelsky
rozd leno,je tojsemjánejvícep itom
vystál. Ten pytel si vezm te, ale k
zádušíbudejednohokusuzlatadost.“
Tak to rozd lil pan kantor a pan fará
byl spokojen. Nato si peníze odnesli.
Paní kantorová se div nezbláznila,
kdy tolikpen zspat ila.
Pan. kantor cht je uposlechnouti
zkušeného v takových v cech rádce,
vzal ráno d íví, šel na h bitov, ud lal
tam hranici a k i spálil, prach vzal a
dával pozor, kam budou od jedenácti
do dvanácti hodin lidé nejvíce chodit.
Proto e to bylo v ned li, chodili lidé
do kostela; šel tedy a polo il prach
p edkostelnastupn ,dávajepozor,co
se s ním stane. P i pozdvihování
prom nil se prach v bílou holubi ku,
kterát ikrátkantorovuhlavuoblítlaa
v oblacích zmizela. I pomodlil se
kantor za ni p tkrát ot enáš a p tkrát
zdrávas a šel do mlýna; tam
vypravoval paní kmot e v rn celou
p íhodu, jen e o pen zích ani necekl,
spolu ji pobízeje, aby mu mlýn
prodala, a je za chce. Mlyná ka
myslela, e je to pouhý ert, po ádala
tedy hezky mnoho; ale druhý den
p išel pan kantor a posázel st l
hotovými.Paníkmotrajespot šením
shrábla, a nev d la, jak si to má
vylo it, emápankmotrtolikpen z.
Pan kantor nechal u ení a mlel
sedlák m místo d tí obilí, kdy se v
krátkém ase dosti dob e do nového
emesla vpravil. asto, jsa ji starý
d de ek, vypravoval d tem, jak erty
ošidil a sob i panu fará i k bohatství
dopomohl.
Ochytréprincezn
Dva
emeslníci
šli
sv tem.
Jedenkráte p ijdou ku p knému
zámku a plotem se dívají oba do
zahrady, kde se krásná kn na
procházela. „Bo ku, víš-li, co bych si
p ál?“ ptal se jeden z nich, mladý
hezkýchasník.
„Snad abys byl pánem toho zámku,
ne?“odpov d lBo ek.
„Chyba lávky, neuhodl jsi! Tu
princeznubychcht l.“
„Ji íku,tynejsihloupý;jámysliljen
na jedno, ale ty myslíš na princeznu i
na zámek. Ale ned lej si daremné
laskominy a poj , máme ješt hezký
kuscestyp edsebou.“
„Bo ku, ertu bych duši dal,
kdybychdostaltuprinceznu.“
„To bych p ece nedal,“ odpov d l
Bo ek a táhl Ji íka od plotu. Šli a do
chladnéhoboru,blí em sta,atamsiv
stínu lehli, by utrmáceným oud m
trochu pohovili. Bo ek usnul, sotva
dolehl, ale Ji ík nemohl ivou mocí
usnout, neustále mysle na krásnou
princeznu. Tu jde kolem mládenec
zelen oble ený a vida, e Ji ík nespí,
zastavilseun ho.
„Dobrého zdraví, mladý, kampak
jdete?“ptalseJi íka.
„I chodíme tak sv tem, ale já jsem
tohoji syt, lov kp itomvystojíjako
pes.“
„To rád v ím, nejlepší jest být
pánem.“
„Ito seví eje,jenkdybynímmohl
ka dýbýt.“
„Inu,n kdytozále íjenomnav li.“
„Co jeov li,onibysilidévšelicos
ádali, kdyby se jim to vyplnilo. – Já
ku p íkladu bych cht l mít tu
princeznuzblízkéhozánikuapovídal
jsem ji prve, e bych ertu duši dal,
kdybychjidostal.“
„Myslíštoopravdu?“
„Opravdu,opravdu.“
„Tvoje ádost má se ti vyplnit. Já
jsem ert, a kdy se mi zapíšeš, ve
tvrthodin budešbohatýmprincema
m eš jeti k princezn , která si t
oblíbí a za man ela vezme. Zde je
lístekapéro,natrhnisimalí ekakrví
sepodepiš.“
Bez rozmýšlení vzal Ji ík osten,
natrhl si malí ek a krví se ertu na
lístekpodepsal.
„Tak; nyní jsi m j. A za kolik let si
mámprotebep ijít?“
„Inu já myslím za dvacet let; kdy
u iju tak dlouho lásky krásné
princezny a sv tských rozkoší, p jdu
rádstebou.“
„Dob e tedy, zde máš vá ek plný
dukát ; a z nich ubíráš, jak dlouho
chceš, bude v dy plný. Rozva sv j
vak, máš tam své šaty prom n né v
kní ecí. Ustroj se a za lesíkem na t
eká n kolik slu ebník s kon m pro
tebep istrojeným.Sedninan jajedk
zámku, daje si jméno n jakého prince
nebokní ete.“
„Ale v dy já neumím tak mluvit,
jak se to na kní ete pat í, a v prvním
okam eníseprozradím?“
„O to se nestarej, budeš všecko
um t, na si pomyslíš, a všecko se ti
bude v it. Jen jdi, dokud se tv j
kamarádnevzbudí.“
Nato ert zmizel, a Ji ík rozvázav
vak, našel opravdu skvostné šaty a
za alsestrojit.Potomšelzalesík,kde
mu ji vyšno ení slu ebníci v oustrety
p ijí d li, vedouce kon bujného. Ji ík
sena vyšvihltakšikovn ,jakobybyl
u nejznamenit jšího podkoního ve
cviku býval. Nato se obrátili ke
kní ecímuzámku.
Bo ek se zatím probudil, a kdy
Ji íkavedlesebenevid l,myslil, ešel
nap ed; sebral tedy své v ci a
pospíchal dále. Nechme ho jít, kam
chce, a nahlídn me, co se zatím v
zámkudálo.
Mladá princezna byla ješt v
zahrad , kdy Ji ík do zámku p ijel. I
dal se u krále ohlásit, e je ten a ten
princ z té a té zem , by mu kní e
krátkéhopohostinstvívesvémzámku
pop ál.
Král ho s velikou uctivostí p ijal a
hned se pokoje chystaly a slu ebníci
museli vaky a v ci princovy, kterými
ho ertzásobil,donichnosit.Skvostná
tabule byla p ichystána a Ji ík se
oblékl do samého zlata, by se jen
princezn zalíbil.Atosemuskute n
také poda ilo. Jak jej princezna
spat ila, hned se jí zalíbil a jediné její
p ání bylo, aby hezký princ u nich
nav dy z stal. Ale Ji ík se také okolo
níto iljakonav eténkuaodhubyse
mujenprášilo;m lradostsámzesebe,
e mu rozprávka plyne jako voda.
Kdy byl n jaký den v zámku, d lal,
jako by cht l ji pry , zatím m l ale
strachudost,jestlihopustí.
Ale princezna se otci sv ila a
prosilaho,byprincedélezdr oval;to
otec také u inil; a Ji ík z stal rád,
nebo pozoroval, e je návid n.
Jednoho dne byl s princeznou o
samot ,ipou ivtéchvílezjeviljísvou
lásku,akdy slyšel, eionajejmiluje,
šel k otci a ádal o její ruku. ekl, e
nemá ádnékní etství,protoprý, eje
nejmladší syn otc v, ale e si m e tu
chvíli i to nejv tší koupit. Beze všech
p eká ek je starý kní e po ehnal a
Ji íka za svého spoluvládce ustanovil.
BrzoseslavilasvatbaaJi íkbyljakov
nebi!
Lidéhom lirádi,nebo byldobrýa
ádnému bez p í iny neublí il. Za
n kolikletnatoum elstarýkrálaJi ík
bylsámpanujícímkní etem.
Ji m ldvasynyadcerua ilsesvou
man elkou velmi š astn . N kdy
ovšem vzpomn l na erta, ale v dy si
myslil: „I do té doby ješt dlouho,
kdovícosenestane.“
Ale doba ta ub hla jako nic, a ji
scházel do dvaceti jen rok. Kdy se
Ji íkvzpamatoval,zaleklahokrátkáta
lh ta tak, e pro strach dnem i nocí
spáti nemohl. Bledý co stín chodil po
zámkuasbolestísedívalnasvéd tia
nasvojidrahouman elku.Co byušlo
okumilujícíchoti! astoseptalaJi íka,
co mu schází, ale on všelijak se
vymlouvaje nikdá p í inu pov d ti
necht l.Taktotrvaloceli kýrok,aji
muzbývaljenden.Celýdennicnejedl
a do svého pokoje se zamkl, aby
nevid l slze man el iny a otázkám
jejím se vyhnul. Ve er se ale dvé e
samy otevrou a do nich vkro í zelen
oble enýmládenec.
„No Ji íku,“ pravil k bledému
kní eti. „Jestlipak jsi vzpomn l, e je
dnes dvacet rok a e máš jít se
mnou?“
„Bodej bych zapomn l; ale vidíš,
mámješt všelicosna ízení,ješt jsem
se nerozlou il s mojí man elkou,
pop ejmiješt t idni.“
„To ti ud lám, a mnohem více.
Vyvol si po t i dni ka dý den jednu
v c,a tojecoje,ajestlibychnebyls
to tob to ud lat, dám ti cedulku
zpátky a více ádného práva k tob
mítinebudu.“
Ji ík pod koval ertu a byl tomu
velice povd en; nebo se domníval,
e snad n jak erta ošidí. Mnohem
veselejší vyšel z pokoje a šel ku
kn n , by se s ní pot šil. Kn na
vidouc úsm v na tvá i svého milá ka
byla té veselejší; šli spolu na
procházku.
„Pov zmi,drahá,cobyt takt šilo,
kdybys to ješt m la?“ ptal se Ji ík,
doufaje, e se od man elky n eho
doví,nebo sinemohlna ádnoupráci
pro ertavzpomenout.
„Ijámámvšecko,ajenbychsip ála,
abysbylveselejší.“
„V dy jsem ji zase veselý dost.
Ale–pov zp ece,v dy jetojeno e .
Jakpak bys ješt cht la mít zámek
okrášlený?”
„Náš zámek je zp edu dost p kný,
ale zezadu není ádná vyhlídka.
Kdyby ta ukrutná skála nebyla, bylo
bytolepší.“
„Máš pravdu,“ odpov d l Ji ík a
hned si umínil tu práci ertu ulo it.
Nave erstál ertp edkní etemaptal
seho,co ádá,abyud lal.
„Já chci, abys mn do rána skálu,
která nám vzadu celý zámek zaclání,
odrovnal.“
„Má se ti to stát, jak ádáš,“
odpov d l ertaodešel.
Kní emyslil, eto ertneud láa e
muzbudevíce asu,alevelmiseulekl,
kdy ráno vstal, a p istoupiv k oknu,
širou plá spat il, na které po skále
anipamátkynebylo.Jdeproman elku
aukazujejíto.
„Prob h, mu i, ty máš spolek s
ertem, aneb jsi kouzelník?“ zvolala
kn naaspodivenímsedívalaven.
„To bych ti byl dávno ji tu radost
ud lal,alejásámnevím,cosetostalo,
snadn jakýšoteknaširozmluvuv era
poslouchal. P ej .si tedy schváln ješt
n jakouv c,zdaliseitovyplní!“
Kn na ale byla chytrá ena, ona
v d la, e to není s dobrým a e jí
man el n co strašlivého tají. Naoko
tedy ekla, e si p eje celou tu širou
plá v
nejkrásn jší
zahradu
prom n nou,vní bykv tinabylina
strom ze všech kraj sv ta bylo, a to
všecko v plném kv tu.Ale v duchu si
myslela: Po kej, jestli to zejtra bude,
neupustím a Ji ík se mi musí p iznat.
Ve er dostal ert úlohu na planin
zahraduud lat,vní tovšeckykv tiny
astromyzevšechdíl sv tabýtimají.
ert to slíbil a odešel; kdy se ráno
kní e probudil, zarazila ho v n
tisícerých kv tin, které se v
nejkrásn jšímkv tuporozsáhlérovin
skv ly.Byltodaleký,krásnýráj!P išla
i kn na, které to pokoje nedalo, a s
hr zouizalíbenímutkv lookojejína
rozkošné kv tnici. Najednou se ale
odvrátila, vzala Ji íka za ruku a
pravila:
„Nyní, m j drahý mu i, mi nesmíš
déletajit, emášspoleks ertem.Játo
jist vím, a rad j mi pov z, na jak
dlouho jsi zavázán, bych t mohla
pot šitanebdobrouradoutip isp t?“
„Ji je pozd , moje srdce, dnes je
poslední den, ve er p ijde ješt pro
jednuv capakjsemjeho.“NatoJi ík
odza átkua dokoncepov d l,cobyl
a co se s ním stalo. Kn na mu ráda
všecko odpustila, proto e ho velice
milovala a v d la, e pouze z lásky k
níchybil.
„Nebu smutenaneb duj,a sitoho
ádný nevšimne. Budeme veselí, a a
ve er p ijde ert, pošli ho jen ke mn .
Jásidotédobyn covymyslím.“
Ji íkbyljakoznovanarozenavšecka
tí e s n ho spadla. Hned šel se svou
chotíacelýdenbylsd tmivesel,jako
by jak ivo nic nebylo. Ve er se v
ur itou dobu ert dostavil. „Copak jsi
dnesvymyslil?“ptalsekní ete.
„Jdi jen k mé paní, ona ti ekne, co
chce,jáji nicnevím.“
ert vešel do pokoje kn nina,
která hoji o ekávala.„Tyjsiten ert,
co máš mého man ela odnést?“
„Ano.“
„Mohusitedymíston hojednuv c
vyvolit,a tojecokoliv?“
„Ano.“
„A jestli mi to neud láš, nemáš k
n muvícemoci?“„Nemám.“
„Dob e tedy; poj sem a vytrhni mi
t i vlasy z hlavy, ale nesmí jich být
více ani mén , a a mne to ani dost
málonebolí.“
ert se zamra il, p istoupil blí e k
paní a erstva vzal t i vlásky a vytrhl.
Alepaníp ecevyk ikla.„Vidíš,tomáš
ji jedenvroubek,játi ekla,a mneto
ani dost málo nebolí, ale nech , to ti
prominu, nyní vezmi ty t i vlasy a
zm je.“
ert je zm il a paní op t pravila:
„Nyní mi ud láš ty vlasy ka dý o dva
loktedelší,aleneabysmyslilnastavit
je, ty samé natáhni, aby byly ka dý o
dvaloktedelší.“
ertsechvílinan díval,alenev d l
si rady, prosil tedy kn nu, aby mu
dovolila do pekla je s sebou vzít a s
tovaryši se poradit. Kn na mu to
dovolilaa ertsvlasyzmizel.
Kdy p išel do pekla, svolal všecky
tovaryše své, polo il vlasy p ed
Luciferanast lapovídal,cosesnimi
státimusí.
„Tenkrát jsi prohrál, chytroušku,“
eklpán,„dostalsenat jinšíkos.Cos
nimi? Natáhnem-li je, p etrhnou se,
bouchnem-li do nich, roztlu ou se,
dáme-li je do ohn , spálí se. Nezbývá
tinicjinéhone sevrátitamístovlas
cedulkuodvésti.“
„O já k ní nep jdu, mohlo by se mi
zlevést.“
„Pro sinedášlepšípozor?Nyníjdi
aodve ,cotivícenepat í.“
ert musel cedulku vzít a komu
pat ilaodvést.Slítltedydozámku,ale
bojesetamvstoupit, íhaluokna,a je
kní e otev e. Kdy se toho do kal,
hodil ceduli do pokoje a zmizel. S
nevýslovnou radostí zdvihl Ji ík
cedulku a b el k své man elce, která
ji nap ed v d la, jak to dopadne.
D kovaliBohu, ejeznebezpe enství
vyvedl,a ilispokojen a dosmrti.
ertaKá a
V jedné vesnici byla stará d ve ka,
jménem Ká a. M la chaloupku,
zahradu a k tomu ješt pár zlatých
pen z, ale kdyby byla celá v zlat
sed la,nebylbysijíanitennejchudší
chasníkvzal,proto ebylajako ertzlá
a hubatá. M la starou matku a leckdy
posluhu pot ebovala, ale kdyby byl
mohl n koho krejcar spasit a ona
dukáty platila, nebyl by jí toho
nejmenšího ud lal, proto e se hned
proka déslovosoudilaavadila,a to
bylo na deset hon slyšet. K tomu
všemu nebyla hezká, a tak z stávala
na ocet, a jí bylo ji pomalu tyrycet
let. Jak to z v tšího dílu ve vesnicích
bývá, e je ka dou ned li odpoledne
muzika, bylo to i tu; jak se ozvaly u
rychtá aneb v hospod dudy, hned
byla plná sednice hoch , v síni a po
náspi stály d v ata a u oken d ti.Ale
nejprvn jšímezivšemibylaKá a;hoši
na d v ata kývali, a ty se ubíraly clo
kola,aleKa encesetohošt stíco iva
byla ani jednou nedostalo, a by
dudákovi t eba sama byla zaplatila,
ne navzdor tomu nevynechala p ece
anijednuned li.Jedenkrátejdetakéa
myslísipocest :„Takstarájsemji ,a
ješt jsemshochemnetancovala,nenílitokzlosti?V rudnesbychtancovala
t ebas ertem.“
Sezlostíp ijdedohospody,sedneke
kamn madíváse,kterýkterouktanci
bere. Najednou vejde do dve í pán v
mysliveckém od vu. Sedne nedaleko
Ka enky za st l a dá si nalít. D ve ka
p inese pivo, pán je vezme a nese
Ka ence p ipít. Ka enka se chvíli v
duchu divila, e má ten pán pro ni
takovou est, chvilku se upejpala, ale
kone n se ješt ráda napila. Pán
bánek postaví, vytáhne z kapsy
dukát,hodíhodudákoviak i í:„Sólo,
hoši!“ Hoši se rozstoupí a pán si bere
Ká uktanci.
„I kýho šlaka, kdopak asi je?“ ptají
se sta í a sestrkují hlavy; hoši se
ušklebují a d v ata schovávají hlavu
jedna za druhou a p ikrývají hubu
zást rou, aby Ká a nezahlídla, e se jí
sm jou. Ale Ká a nevid la ádného,
ona byla ráda, e tancuje, by by se jí
bylcelýsv tsmál,nebylabysiztoho
pranic d lala. Celé odpoledne, celý
ve er tancoval pán jen s Ká ou,
kupoval marcipán i sladkou vodku, a
kdy p išel asjítidom ,vyprovázelji
povsi.
„Ký bych mohla s vámi tak clo
smrti tancovat jako dnes,“ pravila
Ká a,kdy sem lirozcházet.
„Itosetim estát,poj semnou.“
„Akdez stáváte?“
„Chy se mne kolem krku, já ti
povím.“
Ká a ho ch apla, ale v tom
okam ení se prom nil pán v erta a
let l s ní zrovna k peklu. U vrat se
zastavil a tloukl, kamarádi p išli,
otev eli, a kdy vid li tovaryše, e je
celý upacht n, cht li mu uleh it a
Ká u s n ho sundat. Ale ta se dr ela
jako klíšt a ivou mocí se odtrhnout
nedala; cht j necht j musel se ert s
Ká ou na krku k panu Antichristovi
odebrat.
„Kohositoneseš?“ptalsehopán.
A tu povídal ert, jak chodil po
zemi, e zaslechl Ká in ná ek o
tane níka, a mysle ji trochu zastrašit,
esesnípustildotanceapak ejína
chvíli také peklo cht l okázat. „Já
nev d l,“dokon il,„ esemnenebude
chtítspustit.“
„Proto ejsihlupákanau enímojesi
nepamatuješ,“ vyjel na n j starý pán.
„D íve ne s kým co za neš, máš jeho
smejšlení znát; kdybys byl na to
vzpomn l,kdy t
Ká avyprovázela,nebylbysjibrals
sebou.Nynísemikli so íahle ,jak
sejízbavíš.“
Pln mrzutosti štrachal se ert s
pannou Ka enkou na zem. Sliboval jí
horydoly,jestlisehospustí,proklínal
ji, ale všecko nic platno. Utrmácen,
rozzloben p ijde se svým b emenem
na jednu louku, kde mladý ov ák v
hrozitánském ko ichu zaobalen ovce
pásl. ert byl prom n n v oby ejného
lov ka, a tudy ho ov ák nepoznal.
„Kohopak to nesete, p íteli?“ ptá se
d v rn erta.
„Ach, milý lov e, ledva dýchám.
Pova te jen, já šel svou cestou, na nic
ani nepomysle, tu mi sko í ta enská
na krk a nechce se mne ivou mocí
spustit. Cht l jsem ji nést a do
nejbli ší vesnice a tam ji n jak odbýt,
ale nejsem v stavu, nohy pode mnou
klesají.“
„No po kejte chvilku, já vám od té
neodbyty pomohu, ale ne nadlouho,
proto e musím zase pást; asi na p l
cestyjiodnesu.“
„Itobudurád.“
„Slyšíš, ty, chy se mne,“ k i el
ov áknaKá u.
Sotva to Ká a uslyšela, pustila se
erta a chytla se hu atého ko ichu.
Nyním lštíhlýov ákconést,Ká ua
hroznývelkýko ich,kterýsibylráno
od nádvorníka vyp j il. Avšak ho to
takédostbrzoomrzelo;imyslil,jakby
se Ká i zbavil. P ijde k rybníku a tu
munapadne,abyjitamhodil.Alejak?
Kdyby byl mohl ko ich i s ní
svléknout. Byl mu sice dost volný, a
proto se o to pomalounku pokoušel,
jestli by to šlo. A hle, vyndá jednu
ruku, Ká a neví nic, vyndá druhou,
Ká a neví ješt nic, odundá první
petli ku s knoflíku, odd lá druhou,
t etía blunk–Ká ale ívrybníceis
ko ichem.
ert nešel za ov ákem, on sed l na
mezi a pásl ovce, dívaje se, brzo-li se
ov ák s Ká ou navrátí. Nemusel
dlouho ekat. Mokrý ko ich na
ramen , pospíchal ov ák k louce,
mysle, e bude cizinec ji snad u
vesnice a ovce e jsou samotny. Kdy
se spat ili, koukal jeden na druhého.
ert, ejdeov ákbezKá i,aov ák, e
tam pán posud sedí. Kdy se
domluvili, ekl ert k ov ákovi: „Já ti
d kuju,tysmivelkouslu buprokázal,
nebo bych se byl snad musel do
soudnéhodnesKá ounosit.Nikdyna
tebe nezapomenu a jednou se ti
bohat odm ním. Abys ale v d l,
komujsiznouzepomohl,povímti, e
jsem ert.“ To do ekl a zmizel. Ov ák
z stal chvíli jako omámený stát, pak
pravil sám k sob : „Jsou-li všickni tak
hloupíjakoon,tedyjedob e.“
Nadtouzemí,kdenášov ák ivbyl,
panoval mladý kní e. Bohatství m l
dost; jsa svobodným pánem nade
vším, po íval všeho v plné mí e. Den
odednekochalsevrozkoších,jakých
jen sv t podati m e, a kdy nastala
noc, ozýval se z kní ecích síní zp v
rozpustilých hej ivých mladík . Zem
spravovali dva správcové, kte í nebyli
oniclepšíne sámpán.Coneprohej il
kní e, nechali si oni dva a ubohý lid
nev d l,kdemáji pen znabrat.Kdo
m l krásnou dceru anebo peníze, ten
nem l ut šené chvíle, nebo mohl s
jistotou rozkaz o ekávat, e to kní e
všímprávemprosebepo ádá,amilost
bo ítomu,kdobysev lijehoprotivil!
Kdo by mohl takového panovníka
milovat? Po celé zemi proklínal lid
kní ete i správ í zem . Jedenkráte,
kdy nev d l ji , co si má vymyslit,
povolal kní e hv zdá e a poru il, aby
jemu i dv ma jeho správc m planety
etl. Hv zdá uposlechl a zkoumal v
hv zdách, jaký konec vezme ivot
t echmarnotratník .
„Odpus , kní ecí milosti,“ ekl, jsa
hotov se svým zkoumáním, „tvému
ivotu i tvým správc m hrozí takové
nebezpe enství, e se to vy knouti
obávám.“
„Jen mluv, a to je cokoliv! Ty ale
zde z stat musíš, a nevyplní-li se tvá
slova,p ijdešohlavu.“
„Já se milerád spravedlivému
rozkazu podvoluji. Poslyš tedy: ne
bude druhá tvrt m síce, p ijde pro
obasprávce ert,vtuatuhodinu,ten
atenden,avoupl kup ijdepakipro
tebe,kní ecímilosti,avšeckyt ivásza
ivadopeklaodnese.“
„Do v zení odve te toho l ivého
šejdí e!“ poru il kní e, a slu ebníci
u inili podle rozkazu. V srdci nebylo
kní eti,jaksestav l;slovahv zdá ova
ot ásla ním jako hlas soudný. Po prvé
se v n m ozvalo sv domí! Správce
odvezli napolo mrtvé dom , ádný z
nich do huby nevzal. Sebravše
všechnojm nísvé,sedlidovoz ,ujeli
na své statky a dali hrady se všech
stran zatarasit, aby pro n erti p ijíti
nemohli. Kní e se obrátil na pravou
cestu, il tiše a pokojn a zponenáhla
se poušt l do spravování zem ,
doufaje, e se snad p ece krutý osud
nevyplní.
O t ch v cech nem l chudý ov ák
anizdání;denjakdenpásalsvéstádo
anestaralsepranic,cosevesv t d je.
Jednohodneznenadánístojíp edním
ert a praví k n mu: „P išel jsem,
ov á ku, bych se ti za tvou slu bu
odm nil. A bude tvrt m síce, mám
odnést do pekla bývalé správce zem ,
proto e okrádali chudý lid a kní eti
zle radili. Ale víš-li co, pon vad
vidím, e se polepší, nechám je tu a
p itomsetihnedodm ním.A p ijde
tenatenden,vejdidoprvníhohradu,
kdebudemno stvílidu.A sestrhnev
hradu k ik, slu ebníci vrata otevrou a
já pána pry povedu, tu ke mn
p istup a ekni: „Odejdi v tu chvíli,
sicebudezle!Ját poslechnuap jdu.
Potom si ale dej od pána dva pytle
zlata dát, a nebude-li chtít, ekni jen,
e mne zavoláš. Od toho jdi k
druhému hradu a té tak ud lej a
stejnýplatpo ádej.Spen zialedob e
hospoda a u ívej jich k dobrému.A
bude m síc v oupl ku, musím odnést
saméhokní ete,ne tobychtineradil,
abys ho cht l vysvobodit, sice bys
musel vlastní svou k i nastavit.“ To
do eklaodešel.
Ov ák si pamatoval ka dé slovo.
Kdy bylo tvrt m síce, vypov d l
slu buašelkehradu,kdejedenzt ch
dvou správc z stával. P išel tam
práv v as. Zástupy lidstva stály tu a
dívaly se, a ert pána ponese. Tu se
strhne v zámku zoufanlivý k ik, vrata
se otevrou a erný táhne pána ven,
zsinalého a napolo mrtvého. Tu
vystoupí z lidu ov ák, vezme pána za
ruku a erta odstr iv volá: „Odejdi,
sice bude s tebou zle!“ Tu chvíli ert
zmizí a pot šený pán líbá ruku
ov ákovu, ptaje se ho, co ádá za
odm nu.Kdy eklov ák, edvapytle
zlata, poru il pán, aby se mu ho tolik
bezmeškánívydalo.
Spokojen šel ov ák k druhému
hradu a té tak dob e jak u prvního
po ídil. Rozumí se samo sebou, e se
kní e dost brzo o ov ákovi dov d l;
nebo se beztoho po ád poptával, jak
to s pány dopadlo. Kdy to všecko
uslyšel,poslalv zse tyrmiko mipro
milého ov á ka, a kdy ho p ivezli,
sna n jej ádal, by se i nad ním
smiloval a z dráp pekelných ho
vysvobodil.
„Pane m j,“ odpov d l ov ák, „vám
to slíbit nemohu; jedná se tu o mne.
Vy jste velký h íšník, ale kdybyste se
cht l docela polepšit, spravedliv ,
dobrotiv amoud esv jlidspravovat,
jak se na kní ete sluší a pat í, pokusil
bychseoto,akdybychm lsámzavás
jítdohoroucíhopekla.“
Kní e s opravdovou myslí všecko
slíbil a ov ák odešel p islíbiv jemu, e
sevur itýdenvynajde.
Se strachem a hr zou o ekávali
všude oupln k m síce. Jak to zprvu
kní eti p áli, tak ho nyní litovali,
nebo od té chvíle, co se polepšil,
nemohl si ádný hodn jšího kní ete
p áti. Dnové ubíhají, a je lov k s
radostí aneb s alostí po ítá! Ne se
kní e nadál, byl den za dve mi, o
kterémsevším,cohot šilo,rozlou iti
se musel.
ern p istrojen, celý
smrtelný,sed lkní eao ekávalbu to
ov áka anebo erta. Najednou se
otevroudvé e,a ernýstojíp edním.
„Stroj se, pane kní e, hodina
vypršela,jájsemtuprotebe.“
Anislovaneodpovídajevstalkní ea
krá el za ertem na dv r, kde
nesmírnémno stvílidstvastálo.Tuse
prodírá
houfem
ov ák,
celý
upacht ný, a b í zrovna k ertu,
volajezdaleka:„Ute ,ute ,sicebudes
tebouzle.“
„Jak se m eš opová it mne
zdr ovat? Nevíš-li, co jsem ti ekl?“
pošeptal ertov ákovi.
„Blázne, mn tu nejde o krále, ale
jdemiotebe.Ká aje ivaaptásepo
tob .“
Jakmileuslyšel ertoKá i,bylhned
ten tam a nechal kní ete v pokoji.
Ov ák se mu v duchu vysmál a byl
rád, e tou lstí kní ete vysvobodil. Za
to ho ud lal kní e svým nejprvn jším
dvo enínem a co vlastního bratra jej
miloval. Avšak se také s dobrou
potázal, nebo byl chudý pasák
up ímnýrádceasprávnýdvo enín.Ze
dvou pytl zlata nenechal si ani
krejcaru; pomohl s ním t m, od
kterýchjesprávcovévyd eli.
SilnýCtibor
Rýznburský dv r, k náchodskému
panství pat ící, byl za starých as
velkýaohromnýhrad,kolemakolem
lesem ohra en. Od západní strany se
vjí dídobrány,kp lno nístran vede
všakjenouzkástezkapop íkréskálek
ece Úpav , která se pod skaliskami
plí í. D íve bylo to te tak malebné
údolí na b ehu eky celé jedlemi
zarostlé,ajennamíst ,kdea podnes
Namlejništi íkají(proto eprýtamas
p ed dv ma sty lety mlýn stál), byla
malá chaloupka, v které jeden ov ák
z stával.
JednohodnejedepánRýznburskýz
procházky a tu vidí, an milý ov ák
velikánskou jedli na ramen nese; byl
dobrý pán, ale velmi p ísný, a
obzvláštn natoho,kterýseopová ilz
lesa d íví krásti aneb n jakou škodu
d lati.Mysliltedy, evítrjedliporazil
a ov ák e ji v lese našel a ukradl,
hn viv setedynan hoobo il:„Jakty
se m eš opová it z mého lesa d íví
krást?“
„Odpus temn to,panerytí i;mám
tuze špatný barák, a ji dlouho jsem
p emejšlel, jak bych si ho spravil.
V era jak tudy jdu, padla mi ta jedle
dooka,amyslímsi:Po kej,tabyseti
hodila. I nedalo mi to, a jsem pro. ni
došelavytrhl.“
„Ty ejsitaksilný?“ptalserytí as
podivením hled l na ov áka, který
po ád ješt jedli na ramen dr el.
Nebyl p íliš velký, ale svalovité a
slo itépostavy.
„I co je o sílu,“ odpov d l ov ák,
„jen kdybych m l n co lepšího na
zub.“„A co bys tak pot eboval, abys
bylješt siln jší?“
„Inu já myslím, kdybych sn dl dva
pytlehrachu,n kolikuzenýchkytak
tomu v dro dobrého vína vypil, e
bych v stavu byl s ka dým obrem se
prát.“
„Dob e tedy, máš to míti, a zejtra si
pro to p ijel do hradu. A stranu té
jedle ti to pro tenkráte odpustím, ale
podruhéctim jbor.“
S radostí ov ák rytí i pod koval a
veseledom sjedlíkrá el.Odtéchvíle
mudalijménoCtibor.Kdy p ijelrytí
dom , na ídil hradnímu, a p ijde
Ctibordohradu,abymudaldvapytle
hrachu, šest uzených kyt a v dro
nejlepšíhovína.
DruhýdenstáhlCtibor en cíchus
posteleašelsidohraduprop ípov d.
„Akamsitodáte,kdovámtopom e
nést?“ ptal se hradní, kdy vid l, e
Ctiborsámasámp ichází.
„Nalo ím si to na ramena a ponesu
to sám.“ „Jsem váš blázen? Jakpak
bystemohltolikunést?“„Ounešeníje
hej,jenmitodejte.“
Naschvál mu hradní plnou cíchu
hrachu nam il, jestli to opravdu
unese. Bylo ho v ní tyry korce a k
tomu ješt šest kyt. Ale Ctibor si
zavázal cíchu a v dro vína
dohromady, p ehodil to p es rameno,
a pod kovav hradnímu, krá el
pohodln dom .
N kolikdnínatobylvypsánzPrahy
velký turnaj, ku kterému se všickni
rytí i sjeti m li. Byl to prý tenkráte
zp sob, e si rytí i silné panoše ( ili
obry) dr eli, kte í se na míst jich p i
turnaji potýkali. Rytí Rýznburský
nem l ádnéhotaksilnéhopanoše,na
kteréhobyspolehnoutimohl;byltedy
uvelkénesnázi.Našt stívzpomn lsi
naCtiboraatuchvílipron hoposlal.
„Poslechni, Ctibore,“ ekl, kdy
ov ákvešel.„Jestlipakbyscht lumne
panošembýt?“
„Tov ím, echt l,ajakrád.“
„Musel bysi se nau it se zbraní
zacházetadob ejezdit.”
„Tomujásevšemurádu itbudu;a
sílymámte a nazbyt.“
„Dob e tedy; jdi k hradnímu, on ti
dá jiný šat, za týden musíš ale všecko
um t,potompojedemdoPrahy.“
Ctiborradostídostropuskákal,kdy
slyšel, e pojede do Prahy, a ve dne v
noci se u il; ne uplynulo osm dní,
um l vše, co panoši pot eba, a rytí
docela uspokojen odebral se se svým
komonstvem do Prahy. Z celých ech
byli ji rytí i pohromad i mnoho
cizinc ;obzvláštn sepovídalomnoho
o jednom, který prý velmi silného
obra s sebou m l. Kdy nastal den k
turnaji ur ený, sjeli se všickni na
ustanoveném míst , kde pro pány a
paní lešení skvostnými koberci
obv šené p ipraveno bylo, p ed ním
se panoši potýkali. Kdy se panstvo
shromá dilo, vjeli v ohra ené místo
dva panoši na p kných koních, jeden
byl onen vyhlášený obr, druhý
eského rytí e panoš. Po malé chvíli
byl cizinec vít zem; tak se stalo
n koliku, z eho cizinci nesmírnou
radost m li, eští páni ale pohoršení.
Tu p išla ada i na Ctibora. Kdy
p edejel a cizinec toho jak se zdálo
nepatrného chlapíka p em il, ekl
pohrdliv : „Jakpak se ty, malý
mu í ku, m eš opová it se mnou se
potýkat? Tebe rozmá knu jako ten
kámen!“avezmakámenoblátkovýdo
ruky,zmá knuljejjakohomolku.
„Inu,“ ekl Ctibor a popojel a k
n mu, „kdy myslíte, e jsem proti
vám slabý, tedy se nepotýkejme a
podejme si na rozchod po p átelsku
ruku.“ S oušklebkem mu obr ruku
podal, ale Ctibor ji popadl, vyhodil
obradopov t íazasenímtaknerázn
o zem smýknul, e více ani nedechl.
„Myslíš, e jen u vás um jí kameny
ma kat,unásumímeješt n covíc.“
Tu se ozval pán Rýznburský:
„Ctibore, Ctibore, obr v pán ti ují dí,
pus se za ním.“ Ctibor nechaje obra
le et pustil se za pánem. Práv jel
cizinec s kopce, kdy ho Ctibor
dohonil; i sko il s kon a popadl v z
tak siln za kolo, e mu kus loukot s
t emi špicemi v ruce z stal. „Tak se,
pane, od nás neují dí,“ k i el na
omámeného rytí e, „d íve musíte
zaplatit“(byltosnadzp sob, ekterý
prohrál, vít zi dobré spropitné dáti
musil). Cht j neb necht j, musil se
cizinec vrátit a ku posm chu eským
pán mCtiboruzaplatit.Ctiborvšakza
sv j hrdinský kus stal se rytí em a do
znaku dostal kus loukot s t emi
špicemi. il dlouho a v dy v dobrém
p átelství s pánem Rýznburským;
kone n byl v kostele na Ho i kách
pochován.
Rozkoš
P ed dávnými asy byl v Novém
M st purkrabím Straka z Nedablic;
bylprýalevelmip ísnýazlýalidho
nemiloval. Jednou jel na procházku, a
kdy p ijel nedaleko Rousína, k lesíku
arybníkunáchodskému,vid lnamezi
pasáka ovce pásti; i zajel k n mu, aby
ho snad trochu postrašil. Pasák ale ku
podivuanihonezpozorovalajenp ed
sebesedíval.„Kampaksetakneustále
díváš?“ ptal se pan Straka. Touto
otázkou ze svého p emejšlení
vytrhnut, vzchopil se pasák, a kdy
p ísného
ú edníka
pozdravil,
odpov d ljemu:
„Hle te tamto, milostivý pane, jaká
to prostrannost, jaké krásné místo k
zalo ení rybníka; co ty pole jsou, tam
rybník zalo it, ten pot ek, co tam
te e, moh by se tam vést a nebylo by
velké hráze pot eba. Byl by to
rozkošnýrybníkanestálbymnoho.“
Kdy si to pan Straka p ehlídl, jak
mu to pasák ukazoval, podivil se
rozumu a ostrovtipnosti chlapcov a
umínilsiradyjehopou ít.Jsaalep íliš
hrdý,abyhozatopochválil,hodiljen
popanskuhlavouaodejel.Kdy p ijel
dom , poslal na to místo lidi, kte í
práci zapo ít museli. Pole chudým
lidem pat ící bez milosrdenství se
rozkopaly, ani ubozí krejcaru za n
dostali. Stal se tam tedy rybník, který
hodinu kolem m l, bez velké práce a
nákladu. Byl rozkošný, jak chlapec
ekl, a proto jej také Rozkoš
pojmenovali. Pana Straku z Nedablic
chválili za jeho moudrost, a chudého
pasákasi ádnýnevšiml.
Lidé však, jim tak nespravedliv
pole odejmul, pana Straku p í inou
tohozakleli:abyním ertposmrtioral
dotud, a by se rybník zase v pole
obrátil. Tenkráte prý slova mnoho
platilaas ertem ádnáhra kanebyla;
prototaké,jakpanStrakaum el,vid li
lidé v dy v m síci lednu, jak ert
panemStrakoudv brázdyodjednoho
kedruhémukoncirybníkaorá.
Mnozítvrdili, ejejnasvéo ivid li.
Nyní je ale rybník zni en a jsou tam
zase pole, a ubohý pan Straka snad
taképokojn spí.
T izlatépéra
Jistýkupecbylnesmírn bohatý;ani
královský zámek nemohl býti krásn ji
ozdoben ne kupc v, jak zvenku, tak
uvnit . Avšak nade všecko bohatství
milejší byla kupci krásná jeho
man elka a malá dceruška, jménem
Svatava. Bylo to d v átko stvo ené k
pomilování. Kdyby lov k k smrti
zarmoucen býval, kdy se na n j ty
modré o ka, tak jasné jak istá obloha
nebeská, usmály, musel se pot šit. To
cítil nejlépe estmír, syn chudého
pastý e nedaleko kupcova zámku.
Matku nem l, jen starého otce, jej
sporým krejcarem, který za pásání
dostal,
skrovn Rozdrchaná
chaloupka,re náhalena,tobylajejich
mohovitost.A p ece byl estmír v dy
vesel,ani coslepšíhosob ádal.
Den jak den chodila ch va s malou
Svatavoudozahrady,blí ení estmír
pásal a zpíval. Sotva zaslechlo
d v átko pastý v hlas, ji ji ch va
neudr ela a musela s ní k vršku.
estmírjípletlkrásnév ne ky,vodilk
ní jeh átka, aneb ji veselil písn mi,
jich um l veliké mno ství. Tu byla
Svatava ticha a poslouchala, chvílemi
zase kolem n ho obskakovala, hladila
sm délíce,anebotá ela ernékrou ky
vlas jeho okolo r ového prstu.
estmír by byl pro to dít do ohn
sko il, ale nikdy se neosm lil na n
sáhnout; nebo bylo v dy v drahém
kmentuavkrajkáchzaobaleno;onale
jenvhrubéhalen !Ne navzdortomu
m ly se d ti p ece v dy rády a
ka dodenn spoluhrávaly.
Ji bylo estmíru dvanáct a Svatav
osmlet,tup ijdejednohodneSvatava
navršek,a estmíranenajde;jdedála
dále, a dojde k malé chaloupce, i
neví,má-lidonívejít iline;aleslyšíc
zevnit usedavý plá , pozná estmíra
a vb hne tam. Ubohý hoch sedí u
mrtvolysvéhootce.
„Pro plá eš,m j estmíre?Coseti
stalo?“
„Jak bychneplakal,v dy mn otec
um el, a já ubohý sirotek te nikoho
vícenasv t nemám.“
Dlouho jej Svatava sama slzíc t šila,
ale estmírnebylkukojení.Tuodešlo
d v e dom , šlo k matce a všecko jí
vypravovalo; dobrá paní poslala hned
pro chlapce a t lo poru ila slušn dát
poh bíti. estmír myslel, e je v nebi,
kdy hoslu ebníkdozámkup ivedla
Svatavaskrzeskvostnépokojekmatce
jejvedla.
A Paní se hezký hoch zalíbil; majíc
outrpnostsosi elým,ptalaseho,zdali
by cht l v zámku z stat? S radostí
estmír p isv d il, nebo se nem l
kam obrátit. Nato ho vzala paní za
ruku,vedlaksvémuman eluaprosila
za n ho. Kupci se hoch také zalíbil,
pro e sehotázal,zdalibysnímcht l
dosv tajíti?
estmír byl ke všemu volný, a kdy
mu pán sliboval, e m e býti asem
svým také kupcem, m l tím v tší
radost. Ne Svatava se na to zle
mra ila, e má ztratit druha svých
d tských her, a kdy byli o samot ,
domlouvalamu,pro chcejítsotcem.
„A jak bych nešel, milá Svatavo,
kdy mne tv j dobrý otec s sebou
vezme? V dy nemám ji ádného na
sv t .“
Svatavapomalunahlí ela,pro chce
estmír do sv ta, ale p ece ji to
mrzelo.Kupecdalušít estmírunové
šaty a za n kolik dní m li odejít.
Nave er p ed odjezdem prošly d ti
všecka místa, kde rády hrávaly,
kone n šly do zahrádky ke hrobu
otce estmírova a ov n ily ho kvítím,
jak todenn d lávaly.
„Jen nepla , milý estmíre, ka dý
den ozdobím hrob otce tvého kvítím,
jaks ty to d lával. Otec brzy op t se
vrátí, ty s ním, a p ivezeš mi krásný
v nec z cizozemských kv tin. Pak
budeme poznovu spolu b hat,
budeme hrát a ty mi budeš písn
zpívat.”
Tak se t šily ubohé d ti! Druhý den
odejelkupecdocizíchzemíprodrahé
zbo í a klenoty, které po jiných
zemích zase rozvá el. Dlouho
pohlí ela Svatava po estmíru a
estmír se ohlí el zpátky po milém
d v eti.
Nyní ila Svatava s matkou o
samot ; net šily ji více d tské hry,
jenom ve er b ela do zahrady a
v n ila hrob starého pastý e. Matka ji
u ila všelikým pracem a na harfu. Ji
se radovala, a se estmír vrátí, e
budehrátaon ebudesnízpívat.Rok
brzy ub hl, a kupec se m l navrátit.
Jaké tu bylo radosti, kdy poslal otec
zprávu, edruhýdenp ijede.Nebohá
Svatavanev d laposud, ebývá asto
nad je klamná! Otec p ijel, ale
estmíra s sebou nep ivezl. I po al
rozkládat skvostné hra ky, které
dcerušce p ivezl, m il na ni šaty a
kone n vyndal také zvadlý v ne ek.
„Ten ti posílá estmír, proto e máš
ráda kv tiny; jsou to drahé kvítka, ale
nacest mizvadly.“
Svatava vzala v ne ek a pokropila
hoslzamiv tšímine perle.
„Pro jsi jej, milý ot e, nep ivezl s
sebou?Jásenan jt šila.“
„Dal jsem ho do u ení u jednoho
bohatého kupce, a bude ve všem
vycvi en,pakseknámop tvrátí.“
„Alekdytobude?“
„To ti, milé dít , nemohu íci; snad
zan koliklet.“
Ach, toho se ani nedo kám, myslila
Svatava, zašla do zahrady a bolestn
plakala. Ne léta ubíhají jako voda, a
lov k by se ani nenadál, eho se
do ká!–Svatavarostlaakvetlacor e
vmechovémlistu.Ka dýroksevracel
otec z cizích zemí, ale Svatava u
nikdy neplakala, kdy estmíra
nep ivezl. Rok po roce bledl jeho
obraz víc a více v srdci jejím, a se
nikdydocelaneset el!
Zatímbyl estmírubohatéhokupce
v u ení a skoro celý rok se s ním po
mo iplavilamezivšelikýminárodyse
potuloval. Kupec nem l ádných d tí
a estmíravelicemiloval. estmírbyl
za to vd en. On by byl ochránci
pomyšlení ud lal a do ohn pro n ho
sko il;hlavum lvtipnou,vevšembyl
obratný, a tedy to v krátkém ase tak
dalekop ivedl, esvouspravedlnostía
šikovností pánu svému ne sta, ale
tisíce zachoval. Kdy m l prázdnou
chvíli, chodil bu to po poli, po
zahrad ,anebpopalub adívalsep es
šíré krajiny a mo e k svému domovu,
kde byl hrob rodi a dvé modrých
o í,kterémupocest ivotacohv zdy
svítily. Kdy mu bylo nejsmutn ji,
za al zpívat zamilované písn , které
Svatava tak ráda poslouchávala; a tu
nechali za asté plavci veslování, páni
opustili své kom rky a poslouchali
prostý, ale velmi dojemný zp v
bývalého pastý e. Desátý rok ji
nastával, co se z domova odebral; tu
ho jednoho dne pán k sob zavolá a
pravíkn mu:
„M j p ítel, tv j bývalý pán, chce
zaslat velký náklad zbo í nap ed
dom , pon vad ale nemá lov ka, na
kterého by mohl spolehnout, ádal
mne, bych tebe vypravil. Já mu to
neodep el, nebo vím, e se také rád
zase jednou dom podíváš, není-li
pravda?“
S veselou tvá í p isv d il estmír
dobrotivému pánu, p ijal na cestu
penízeachvátalnakorábkotcidrahé
Svatavy. Ten mu odevzdal zbo í,
vzkázal pozdravení paní a dce i a
dolo il, e se za n kolik dob za ním
navrátí. Jak dlouhá p icházela
estmírucestakdomovu!
„A na chvátám?“ ptal se chvílemi
sám sebe, kdy si všecko p edlo il.
„Koho tam najdu? Hrob rodi a
krásnoudcerubohatéhopána,kterási
chudéhosirotkanevšimne.“
Bylo nave er, v tu dobu, v kterou k
n muSvatavachodívala,kdy estmír
skoro po desítiletém rozlou ení
chaloupku, v ní zrozen byl, op t
spat il. I pospíchal kvapným krokem
dopanskézahradykehrobuotcovu.
Na pavlánu skvostného zámku sedí
Svatava, dr í harfu v ruce a zpívá;
rudá zá zacházejícího slunce padá na
jejímilostnoutvá ,jakobyjícht lona
dobrou noc líce zlíbat. Myslí na
estmíra,nasm déhochlapce,azpívá
píse , kterou ji p ed rozchodem
nau il. Tu to zašumí listím a m kký
libý hlas splývá s hlasem jejím. „To
estmír vduch,“zašeptáastrnoucím
srdcem naslouchá tón m, které pln ji
a tou ebn ji nahoru zaznívají. Harfa
klesne z mramorové ruky, hedvábný
šat zašustí po pokoji a ji se kmitá
Svatava letným krokem po zahrad .
Tu stojí p ed ní mladý vysokorostlý
mu ! Jak by jej nebyla poznala? To
byly ty sm dé líce, které co d cko
hladívala,ty ernéprsténce,vkterých
se ráda p ebírala, to byl estmír,
spole ník d tských jejích let, ovšem
mnohem krásn jší, ne si jej
p edstavovala.
„Odpus te, panno,“ pravil a hlas
jeho se chv l a duše okem k pann
zalétala. „Odpus te, e jsem šel d íve
políbitpopelmrtvých,ne dozámkus
vy ízenímodvašehootce.“
„Jak mluvíš tak ke mn , estmíre?“
eklaSvatavaaslzasejílesklanatvá i
jako rosní kr p j na r ovém listu.
„Nejsem více tvoje milá Svatava? Co
desetrok tolikzm nilo?“
„Bazm nilo;r e,ji jsemcopoup
opustil, vzrostla a vykvetla v krásný
ke ,alerukachudéhosirotkanesmíse
tévzácnékv tinydotknout.“
„A jak , kdy r e sama k tob se
kloní a ruku na pozdravení podává,“
odpov d la Svatava a s laskavým
úsm vempodalarukudruhumilému,
kterýjiktlukoucímusrdcip itiskl.Po
chvíli ho vedla k matce, která ho s
radostí p ivítala a co svého syna
poctila. Svatava a estmír byli zase
hravéd ti,jakop edletyprocházelise
zahradou, a ve er hrála Svatava na
harfu a estmír s ní zpíval. Dnové
utíkali jako hodiny, a doba se blí ila,
kdem lotecp ijíta estmírodejít.
Sed li v zahrad , rozpráv li o
blízkém rozchodu a ho e jim srdce
svíralo; tu ovine estmír rám kolem
štíhlého t la Svatavy a – otec její stojí
p ednimi.
„Zrádný
podvodníku!“
k i el
hlasem hn vem soptícím. „Tak se mi
chceš odm nit za to, e jsem t z
prachu vyzdvihl? Myslíš, ebráku, e
m ešsvéo ikmédce ivznésti?“
Temný
rum nec
polil
tvá
estmírovu, zuby se za aly do plných
ret ,zlostabolestmubou ilavprsou!
„Ot e, odpus , já jej miluji!“ prosila
Svatava,sepjatérucekotcivztahujíc.
„Tys dcera nezdárná, která chce
init proti v li otcov . Slyš tedy slib,
který mne vá e: jen ten dostane t za
man elku, kdo mi t i zlaté péra z
obrovskéhoptákap inese.“
„A dostojíš v slovu i chudému
sirotku?“ ptal se estmír s okem
plamenným.
„Ano,isirotku!“odpov d lkupec.
„B h t opatruj, Svatavo drahá!
D íve ne se zelené stromy v luté
rouchooblekou,p inesut izlatépéra,
anebo mne více nespat íš.“ To ka
políbilnasmrtbledoudívku,odkvapil
ze zahrady a v malé chvíli let l ze
zámku do šírého pole. Necháme
ho ekujícíSvatavusamotnuap jdeme
zaním.
Jedním cvalem šlo to a do m sta,
kde jeho pán bydlel, kterému s
trudným srdcem svou nehodu
vypravoval.„Akdejesttakovýpták?“
„To nevím, ale budu chodit tak
dlouho,a honajdu.“
„Milýhochu,t kousiceúlohuvzal
jsinasebe;alejdijenapokusseosvé
št stí,snadtibudePerunmilostiv.“
Druhý den obdr el estmír u pána
schované peníze, k nim to mu tento
n kolik hrstek p idal, sedl na k a
ubíral se do sv ta. Dlouho ji jezdil,
kdy se jednoho dne zastavil u m sta,
které bylo celé erným suknem
pota eno. I ptá se v hospod , co to
znamená, na e mu hospodský
odpov d l: „M li jsme zde ve m st
studni, v které byla uzdravující voda.
A bylajakákolinemoc,kdosetévody
napil, byl uzdraven. Nyní ale dlouhý
asvodavstudnisezkalila,akdosejí
napije, musí um ít. Léka ádných
nemáme,
proto e
jsme
jich
nepot ebovali; lid umírá, a my si
nevímerady.“
„Aco tonem e ádnývyšet it,co
vstudniv zí?“
„ ádný se nechce na to odvá it,
proto e smrtný zápach z ní vane.
Jediný pták obrovský mohl by míti
v domost,covtomv zí.“
„Práv toho také hledám,“ ekl
estmír.
„Ito bystenámmohl,milýpane,to
dobrodiní prokázat a také o nehod
našístudn sepoptat.“
„Jestlisekn mudostanu,milerádto
ud lám.“
Ne estmír z hospody odejel,
vehnalo se mno ství lidu, kterým to
hospodský napov d l, a všickni ho
ádali, aby se u ptáka zlatohlavce
poptal.
Zase p ijel do jednoho m sta, a tam
byl královský palác celý erným
suknempota en.Zajededohospodya
ptá se, co to má znamenat? Tu mu
povídají, e byl v královské zahrad
strom, který zlaté jablka nesl. Po
všecky asy, dokud byl strom zelený,
byla také královská rodina š astna i
zdráva; nyní prý ale najednou strom
uschnul, zlaté jablka opadaly, a od té
chvíle jediná dcera králova bledne a
ch adneanikdojípomocinem e.
„Anevíse,jakýmprost edkembyse
strom op t zazelenal a princezna
uzdravila?“
„Neví ; jenom obrovský pták
zlatohlavecmátohov domost.“
„Toho já také hledám, ale nemohu
sedoptat,kdebychhonašel.“
„On se zdr uje na vysoké skále nad
ernýmmo em,kamješt nohalidská
nevstoupla. Ale kdybyste byl, pane
milý, tak š astný a k n mu se dostal,
poptejte se, jak by se našemu králi
pomocimohlo?“
„To vám rád ud lám, jestli se k
n mudostanu.“
Odtohom stajel estmírp eshory
a doly, e n kdy za celý den ani
loví ka nevid l. Kone n dostal se z
les a pustin a vid l p ed sebou šíré
erné mo e a na mo i jedinou lo ku,
která se na vinách kolébala. „Snad to
p ívozník,“ pomyslil si estmír a
ekal,a selo kub ehup iblí í.Tase
pomalu p ihoupala a kone n ku
b ehup irazila.Sed lvní ert.
„A co ty, erví ku zemský, v této
pustin pohledáváš?“ptalse estmíra.
„Já jdu za ptákem zlatohlavcem,
který prý na druhé stran za mo em
bydlí.Jsityp ívozník?“
„Jsem; ale koho nechci, toho
nep evezu.“
„Kdy ti dob e zaplatím, snad mn
to neodep eš?“ ptal se estmír pln
strachu,comuasi ertodpoví.
„Zapenízenep evá ímnikoho;jestli
se ale zeptáš ptáka zlatohlavce, jak
dlouho zde ješt z stati musím,
p evezut .“
„Apro bychsenezeptal?Co pakjsi
zdezpokuty?V dy jsi ert,pomozsi
tedysám!“
„Kdybych v d l jak, nebyl bych na
tebe ekal. Ji dv st let se po tom
mo i plavím za trest, e jsem se
jedenkráte svému pánu protivil, a
nevím,jakbychsevykoupil.“
estmír nechal svého kon se pásti,
sedl na lo , a ert ho vezl na druhou
stranu.Zdalekavid lu estmírskálu,
na ní pták bydlel. „Bu to tam najdu
mojeblaho,anebosmrt,“pravilsámk
sob ,kdy zlo kyvystupoval.
„A se nezapomeneš zeptat, sice t
podruhénep evezu,”p ikazoval ert.
Nebezpe noucestoubralse estmír
nahoru, a na vrch skály, kde byla
jeskyn , kterou po dlouhém hledání a
namáhání kone n našel. U vchodu
stálastarábabi ka.
„Jak jsi a sem zabloudil, zemský
erví ku?“ ptala se babi ka, kdy k ní
estmírdošel.
„Má zlatá babi ko, zabloudil jsem v
t chukrutnýchlesíchapustinách,noc
jenakrkuanevímkudykam.Pop ejte
mi noclehu, sice mne dravá zv
roztrhá.“
„Milý hochu, bojíš-li se roztrhání,
tedyserad jivra nazp t;zdep ebývá
obrovský pták zlatohlavec, m j pán,
jestlit ucítí,nespat íšsv tlavíce.“
„Prosím vás, milá dobrá babi ko,
nechtemnejentadyan kdevkoutku
mne ukrejte, já nemohu ji ani krok
dále.“
I slitovala se babi ka nad
estmírem, vzala ho do jeskyn ,
ud lala ohe a uva ila n co k po ití.
estmír,kterýbybyltuzerádbabi ku
nasvoustranup ivedl,po alledacoso
sv t vypravovat,co sebabi celíbilo.
Kone n vyjel s barvou ven. Kdy
babi ka porozum la, co host ádá,
velice se opová livosti té podivila, a
chvíli se rozmýšlejíc, ekla: „Já byla
takéjednounatomsv t ,aleji tomu
tak dlouho, e to nepamatuji; ne
proto nejsem p ece tak divoká jako
m j pán a mám outrpnost s ubohým
lov kem.Cobudeméhomo ného,to
prot ud lám.Ale asseblí í,kdepán
p icházívá, poj tedy rad ji se mnou,
a se neopozdíš.“ Nato ho babi ka
odvedla do jedné díry, p ikryla
mechem a navrch naházela roští a
chvoje. „Ani se nehýbej, a t
zavolám,“ p ikázala posléz a odešla,
aby pánu svému dobrou ve e i
p ichystala.
Najednou to na prot jší stran od
mo e nad lesem vychází jako velká
záplava, v dy blí e a blí e, a se to v
šumném letu k jeskyni p i ene. Je to
pták zlatohlavec; kdy zat epe
k ídloma, slyšet to na míli cesty, a
šlápne-li, praskají mu pod nohou
ko eny strom , pe í jeho ale jedno
slunceahlavanadvšechnymudrce.
„ ichám, ichám lov inu, koho
tady máš?“ k i í na babu, vejda do
jeskyn .
„Hv zdo mo ská! Koho bych tu
mohlamíti?“odpovíbabaajdeposvé
práci. Pták se upokojí, sedne a jí, co
mu baba p edkládá. Po chvilce ale
za nezas:„ ichám, ichám lov inu,
pov z,babo,kohotumáš?“
„Jen si pomysli, pane, kdo by se k
nám dostati mohl?“ Pán to rozvá il a
jedl zase dále; ale kdy vstal a
obcházel okolo krbu, za al ješt
h motn ji:„ ichám, ichám lov inu,
pov z, babo, koho tu máš, sice bude
zle.“
„Paná ku, paná ku, jak si jen m eš
pomyslit,
e bych tu n koho
p echovala,v dy tvéokoka déhona
dv míle t eba v nejtmav jší noci
vyslídí. Ale m l jsi asi dnes chutnou
pe ínkuatatiposudnosem pí.“
Chvíliješt pták muchal,hledal,ale
potom šel p ece na hnízdo. Baba
ulehlavedlen ho,alenespala.Jakmile
za alptákchrápat,p išouplaseblí ea
m ikem mu jedno péro z k ídla
vytrhla.
„Co ti napadá, babo zlo e ená, e
mne ze sna budíš?“ rozk ikl se pták a
vyvalilna enuo ijakohnivékoule.
„Ach odpus , milý pane! Já m la
d sný sen a chytila se tvého k ídla.
Zdálosemi, ejsemp išladojednoho
m sta, kde byl velký plá a ná ek.
Ptám se, pro na íkají, a tu slyším, e
m liuzdravujícívoduvstudni,ata e
je nyní otrávena, a kdo té vody se
napije, e um ít musí. Pov z mi pak,
pane, jestli byla opravdu taková
studn nasv t ?“
„Ovšem ebyla;alenajednoupo ali
býti lidé v tom m st rozpustilí
prostopášníci a zapomínali boh m
ob ti p inášet. Bohové se na n
rozhn vali a za trest dali do studn
jedovatého pavouka, který vodu
otravuje a smrtný zápach kolem
studn rozesílá. Kdyby se lid polepšil,
boh m u studn ob toval, mohli by
voduvybrat,pavoukazabít,apramen
uzdravující by se op t vyprýštil. Te
ale spi a dej mi pokoj.“ Nato se pták
obrátilazaminutuchrápaljakoprve.
Baba na to ekala a v malé chvilce
muop tdruhépérovyškubla.
„Co setivhlav popudilo,tybabo
jedu?“ k i el pták a zlostí se mu o i
jisk ily.
„Nezlobse,panemilý,nevím,cose
todnessemnoud je.Zasejsembylav
takovém m st a tam byl královský
zámekcelý ernýmsuknempota en.I
ptám se, co to znamená, a tu mi
vypravují, e m li strom zlaté jablka
nesoucí, a ten e nyní uschl. Od té
doby ale e královská princezna st n
a ch adne. Prosím t , pov z mi také,
jakbyset mlidempomohlo?“
„Ta královská dcera m la jednoho
panoše ráda a on ji. To se ale král
dov d l, dce i na n j mysliti p ísn
zapov d l a panoše dal vsadit do
v zení.Princeznasealetrápilaap ed
asem zakopala mrtvý plod své lásky
pod svatý strom; od té chvíle strom
usychal, zlaté jablka opadaly a
princezna te ch adne. Kdyby král
panoše propustil, dceru s ním
zasnoubilak stkydít tepodstromem
vykopal, nesl by strom zlaté ovoce a
královská rodina by znova št stí a
spokojenosti došla. Ale jestli mne,
babo, ješt jednou vzbudíš, bude s
tebouzle!“
Baba se za íkala, e nevzbudí, ale
sotva pták usnul, vytrhla mu t etí
péro.
„I ty zlopov stná babo, co t ert
pokouší?“zah m lptákapopadlbabu
zakrk.
„Zlatý paná ku, já za to nemohu;
opravdu se mi zdálo o ertu, a já se v
ouzkosti tvého k ídla zachytila. Bylo
mi,jakbychchodilanab ehumo e,co
podskalouhu í.Tup ipluje ernálo ,
vnísedí ertasmutn na íká.Ptámse
ho, co mu je, a on mi povídá, e ho
pán tam zaklel a e neví, kterak si
pomoci.“
„I kdyby nebyl cht l v pekle
porou eti,nebylbyseoctnulnamo i.
Ale mohl by si pomoci, kdyby se mu
trefilo, e by lov ka p evá el. Tu by
musel blí e b ehu na zem vysko it a
lov kanechatvlodi ka:Tyz sta na
mo i, já z stanu na zemi. Jestli mne
ale,babo,nenechášspát,tedyvstanua
hodímt seskálydol .“
Baba ji v d la, co v d t cht la, a
nechala pána spát a do rána. Ráno
kdy vstal, bylo dobré snídaní ji
p ichystáno;zlatohlavecsenajedlašel
do lesa na lov. Jakmile ho stará
necítila, pospíšila k dí e, odrovnala
roštíachvoj,bymohlhostvenvylézti.
Honem mu všecko vypravovala,
kterak jí to pták v noci pov d l, dala
mu snídaní, t i zlaté péra a
vyprovázela ho z jeskyn , p ikazujíc,
bysejenvpravodr el,tudy ecestak
mo i vede. Tisíckrát pod koval
estmír dobré sta en a radostn se
bralhustýmlesempovrchudol .Pod
skalou ekal vesla , a sotva k n mu
estmír došel, ji na n ho k i el, ví-li,
comupom e?
„Ovšem evím,alenepovím,dokud
mnenadruhoustranunep evezeš.“
„Já t d íve nep evezu, a mi to
povíš.“
„To bychom se tu hádali do
soudného dne; jestli mne nep evezeš,
najdu si cestu jinady, a ty nebudeš
p ecenicv d t.“
ert mu dal v duchu za pravdu a
bez dalšího rozkládání na druhou
stranu ho p evezl. U b ehu sko il
estmír hbit na b eh a tu teprva ekl
ertovi,cohom evysvobodit.
„Po kej, ty ferino! Kdybych to byl
d ívev d l,zajistébystamnestál.“
„Blázenbychbýval!Ka dýsámsob
nejbli ší.Zap evezenítid kuji,aa se
ti vyskytne p íle itost, víš te , jak
vysvobození dojíti.“ Zahvízdna na
kon ,kterýhnedp ib hl,sedlnan ho,
a maje srdce plné sladkých nad jí,
ují d ljakovítr.
Kdy p išel do toho m sta, kde byl
zámek ernýmsuknempota en,dalse
hned u krále ohlásit. Jak se král
dov d l, e se cizinec od ptáka
zlatohlavce navrátil, poslal pro n ho
zlatý v z s tyrmi ko mi. Kdy
estmír,jsaskrálemosamot ,všecko
povídal, jak to byl pták ekl, ulekl se
král velice; ale bez rozmýšlení podal
estmírovi ruku a na svatbu dce inu
jej pozval. estmír byl by rád v d l,
zdali se to všecko uskute ní, a proto
slíbil, ez stane.Králsehnedodebral
k dce i a všecko jí povídal. Princezna
tu chvíli ji ádné bolesti necítila, ke
všemu se p iznala a tisíckráte otci za
jeholáskud kovala.Panošbylihnedz
v zenívyvedenakrálsámkostidít te
podsvatýmstromemvyhrabalaspálil.
Kdy ehnal nejvyšší kn z mladé
man ele,za alseuschlýstromzelenat
a kvésti, a ne byly ob ady skon eny,
visel plný zlatých jablek. Bylo radostí
plné m sto a král nev d l ani, kterak
se estmíru odslou iti. Dal mu kon ,
na kterého klenot a zlata hojnost
nalo il, k tomu slu ebníka, co on vše
bezd ky p ijmout musel. T etí den se
rozlou ilskrálemamladíman elého
vyprovázeli.
Š astn p ijel se svým novým
slu ebníkem do druhého m sta. Sotva
jejhospodskýspat il,tuhnedsetázal,
jestli na svou p ípov d nezapomn l, a
kdy slyšel, e jim dobrou zprávu
nese, b el bez meškání do
královského palácu. Sám král si pro
estmíra p išel a vedl ho do zámku,
kde musel všecko vypravovati. Kdy
dopov d l,svolalkrálnejvyššíkn zea
kázalchystatob ti.Snejv tšíslávoua
pobo ností odebral se veškeren lid k
divotvorné studni a tam boh m
ob toval. Po ob ti pak bez uškození
zdraví pavouka zabili a studni
vy istili. Pramen jak st íbro istý se
vyprýštil, a kdy vody nabrali a
jednomu nemocnému jí se napít dali,
byl v okam ení zdráv. Nejd ív
d kovali boh m a potom estmíru,
kterého by byli všemi dary zahrabali.
Bylaleu svrchovaný as,abysezp t
navrátil, nebo za ínaly stromy
loutnout.
Chýlilo se op t k ve eru. Bledá co
lilie,sed laSvatavanapavlánu,myslíc
na svého milá ka, a jedna slza za
druhousejídoklínukutálela.Tuslyší
kvapný dusot ko ský; pozdvihne
zakalené oko, a jako kdy se slunce z
temných mra en probere, rozjasní se
tvá její a milostný úsm v pohrává
kolem sladkých úst. Milá ek se
navrátil, ji bylo konec alosti! –
Kupcová i kupec vid li estmíra také
p ijí d t a oba mu vyšli vst íc. Nebyl
ale estmírsám,bylsnímjehodobrý
starý pán, bohatý kupec, který jej za
vlastního syna p ijal a celé jm ní mu
daroval. T i zlaté péra odevzdal
estmírkupciaobdr elzan krásnou
Svatavu. Druhý den byla svatba a
nev stu krášlily klenoty, je estmír
od král darem p inesl. Stal se z n ho
správný bohatý obchodník i byl
daleko široko pro svou rozšafnost a
dobrotu rozhlášen. Kdy p ijí d l z
cest dom , vodíval své d ti na vršek,
kde p ed lety ovce pásával, a
vypravoval jim o chudém sirotku, jak
p išelkšt stískrzet izlatépéra.
Ozlatýchzámkách
Slavomil a Sob slav byli brat i a
synové královští. Kdy došel Slavomil
dvacátého roku, pravil k otci: „Ot e,
dej mi vystav t zámek se zlatou
st echou,abychmohlvn mz stávata
hezkouprinceznudon hosip ivést.“
Otec m l své d ti rád, vyprázdnil
tedy pokladnici a dal synovi vystav t
zámek se zlatou st echou. Slavomil
m l velké pot šení, d koval otci a
hned se do svého zámku st hoval.
Netrvala však radost dlouho. Kdy
ránovstal,bylast echatatamazámek
stál holý. lov k ji odnést nemohl, to
bylav cpatrná,protojíSlavomiltaké
nehledal,alesmyslijipustitnemoha,
neustálepronitruchlil.
Kdy byloSob slavudvacetlet,šelk
otci a pravil: „Ot e, dej mi na míst
méhopodíluvystav tzámeksezlatou
st echou,jakojsimémubratruu inil.“
„Ale milý synu, kde vezmu tolik
zlata?“
„ eho se ti nedostane, vezmu v
chrám , aneb ka slíti domácí b ky,
zámek se zlatou st echou musím
míti.“
Sebral tedy král zlato, kde mohl, a
dal vystav t Sob slavu zámek se
zlatou st echou. „A si ji lépe hlídáš
ne Slavomil,“ ekl synovi, kdy bylo
všeckohotovo.
To si byl Sob slav ji dávno umínil.
První noc ani do postele nelehl; vzal
zbra , dal si natrhat bodlák a šel
hlídat.Nedalekozámkuseskryl,zbra
uchystal a bodláky si oto il kolem
krku,kdybysemucht lopod ímnout,
aby ho píchly. Noc byla tmavá,
naslouchal tedy piln , na které stran
se co šustne; a do p lnoci bylo ticho.
Najednousestrhneuzámkunáramný
šramot,Sob slavhonemvysko íavtu
stranust elí;hlukovšemutichl,ale e
bylo trna, nevid l, co se d lo, a je-li
st echa odnešena ili nic. B el do
otcovskéhozámkuaud lalpovyk,lidé
p ib hlisesvícemi,atuvid liuzámku
potok krve a v ní ukrutánský palec z
obra; st echa byla pry . „I to nic
ned lá,“ eklSob slavksvémubratru,
„všakmytohozlod jedostanem,a se
rozední, p jdem po krvavé stop za
nímajist pelechjehonajdeme.“
Jakmile se rozb esklo, šli brat i se
slu ebnictvem po krvavé stop , a
p išli k veliké dí e. „P ineste sem
hodn dlouhé lano a jeden z nás se
spustí dol ,“ ekl Sob slav. Slu ebníci
b eli pro lano; kdy je p inesli, vzal
Slavomil do kapsy zvonek, kterým
cht l dát znamení, a bude dole, a
pustil se do temné hlubiny. Za malou
chvilku ale zazvonil a oni ho vytáhli.
„Cos vid l?“ ptal se s dychtivostí
Sob slav.
„I byl jsem a b hvíjak daleko dole,
ale o sv tle ani památky. Já tam více
nep jdu.“
„Tedypolezujá,“ eklSob slav,vzal
zvonek a pustil se dol . Sto sáh
dlouhé lano bylo skoro rozto eno,
kdy sedostalnadno.Tuvid lkolem
sebe p ekrásnou krajinu; tráva byla
zelen jší, barvit jší kvítí, malebn jší
ovoce, mod ejší nebe, slovem, byl to
zcelajinýsv t.Nejdivn jšímualebyly
dv slunce, které se blí e n ho
neustále to ily a daleko své paprsky
házely. Udiven podep e se o strom a
hledí do skvoucí zá e; tu p iletí dv
holubi kyausednounastrom.„Pov z
mi,sest i komilá,“ptásejednaznich,
„cotozaplamennouzá i?“
„I co pak nevíš, e jsou to zlaté
zámky?“
„Nevím, milá; vzpome si jen, e
tomudlouho,cojsemzdenebyla.“
„Král této podzemní íše poru il
svému obru, aby vystav l dva zlaté
zámkyprojehodcery.Obrjevystav l,
alenem lst echy;tusedov d l, edal
jeden král nad námi synovi zámek se
zlatou st echou pokrýt, i nemeškal
tedy,alevnocijiodnesladalnajeden
z t chto zámk . Druhý z stal
nep ikrytý a do dnešní noci, kde p i
kradení obr k úrazu p išel, tak e si
nyní st elnou ránu u mo e hojit musí.
Kní ecí princ, kterému jedna st echa
pat í,stojízdepodstromemaneví,co
toje;kdybyšelp edzámeka ekl:St j,
zámku, jako tvému pánu!, z stal by
zámek stát a on by se k princeznám
dostal.” Tak pravila holubi ka a
Sob slav v duchu jí pod kovav,
sp chalkto ícímsezámk m.
P ijdakprvnímu, ekl:„St j,zámku,
jako tvému pánu!“ Zámek se v
okam enízastavilaSob slavu aslnad
jeho nádherou. Všecko bylo z ryzího
zlata a okolo dve í a oken byly rámce
vysázené drahým kamením všech
barev; pokryt byl ale st echou
bratrovou. I vešel Sob slav p es
skvostné koberce do vnitra, kde se
všecko jen lesklo. V nejzadn jším
pokoji stála panna a krmila ptáka
zlatohlávka. ernévlasysejívplných
kotou íchpost íbrnémroušekrou ily;
hedvábná dlouhá asa p ikrývala o i
temnéjakonoc.
„Jak jsi sem p išel, mláden e
krásný?“ ptala se vábným hlasem
Sob slava,kterýbyljakouvid ní, ejí
teprv za hodnou chvíli svou p íhodu
pov d timohl.
„Tedy nemeškej a poj hned k mé
sest e,“ pravila ernooká panna, vzala
Sob slava za ruku a vedla ho k
druhému zámku, který se na
pov dománámslovaté zastavil.Bylli první krásný, byl druhý ješt
krásn jší, nebo jsa celý diamanty a
perlami vykládán, jako slunce se
t pytil.Ale to všecko nebylo nic proti
kráse panny, kterou spat il Sob slav v
nejzadn jšímpokoji.Pomodrémrouše
plynuly viny zlatých vlas , které
st íbrným
h ebenem
práv
roz esávála. Spat íc p íchozí pohledla
okem modrým jak rozvitá charpa na
Sob slava a houcí ty st ely roznítily
srdcejehojednímplamenem.
„Koho mi to p ivádíš, Judito milá?“
ptala se a hlas její zazníval po zlatém
pokoji jak st íbrný zvon. Tu sestra
Judita všecko povídala, co jí byl
Sob slavsv il.
„Tysmládenecsm lýasnadnojsito
smrtí
zaplatit
mohl,“
pravila
princezna Helena. „Ale já ti dám
dobrou radu. Náš zlý otec odebral se
dojinýchzemíadalnástímukrutným
obrem st e it, který tob a bratru
tvému zlaté st echy odnesl. Pon vad
p išel dnes o palec, musí se hojit; on
le í na b ehu erveného mo e a dr í
nohuvevod takdlouho,dokudbyse
mu rána nezahojila. V levé kapse má
vodu oslabující, v pravé posil ující; ty
se musíš tedy pokusit, abys mu
láhvi ky prom nil a sám se pak z té
posil ujícíhodn napil.A seprobudí,
napije se hned dle zvyku z pravé
láhvi ky,tímaleoslabneatyhobudeš
mocilehkozabíti.A tovykonáš,hod
ho do mo e a rychle se k nám op t
navra .“
„Jak ale, bude-li obr vyhojen, ne já
kmo idojdu?“
„Tu máš zlatou píš alku,“ ekla
Helena a podala ji Sob slavovi, „asi
hodinu cesty odtud pase se na zelené
louce stádo ko ; a k nim dojdeš,
zapískni na píš alku, a který z ko k
tob p ib hne, na toho sedni a budeš
rychlejiumo e.“
Sob slav
pod koval
krásným
sestrámaubíralsek ervenémumo i.
As hodinu cesty od zlatých zámk
spat ilnaloucestádoko .Zapísklna
zlatoupíš alku,anejkrásn jšízcelého
stáda p ib hl k n mu; i vysko il
Sob slav na n ho a v jednom klusu
uhán l k mo i. Ji zdálí spat il
ukrutánské t lo obra na pob e í
rozta ené, sko il tedy s kon a šel
p šky a k b ehu. Obr spal tvrd ,
nebo bylodalekojehochrapotslyšet,
jako kdy zhluboka h ímá. Tiše
p išoupal se Sob slav k pravé stran a
zpolehou kavytáhlzkapsyvykukující
láhvi ku. Tu sebou obr pohnul a
Sob slav se honem napil, aby m l síly
k boji, kdyby snad obr vstal. Ale ten
z stal le et a spal jako prve, tak e se
Sob slavu zm na láhvi ek š astn
poda ila. Nato poodešel a ekal na
b ehu, a se velikán probudí; to
netrvalop ílišdlouho.Obrsipromnul
o i, sáhl do pravé kapsy a napil se
notn zláhvi ky;vtomokam enímu
ale mohutné rám skleslo. I za al
všecko všudy proklínat, a kdy
p icházejícíhoSob slavaspat il,vytáhl
nohu z mo e a zlostn se na obo il.
Ale tenkráte se nedob e potázal; jak
ním Sob slav str il, p evalil se co
shnilý pa ez. Snadno ho tedy vít z
probodl a do mo e hodil. Kdy to
Sob slavvykonal,vrátilsena erstvém
konikzlatýmzámk m.
S tou ebností jej sestry o ekávaly.
Sotva ho spat ily, ji mu b ely ob
vst íc a srde n mu d kovaly, e je
v zení zprostil. Hned vedly hosta do
pokoje, snášejíce dobré jídla a chutné
ovoce,byhoaspo n ímuctily;avšak
Sob slavbylnasycenpohledemnajich
and lskoukrásu.
„Nyní nás odtud vyve ,“ ekla
Helena, kdy pohovo ili a se
ob erstvili, „a za odm nu vezmi ty
zlaté zámky s sebou. Zde máš dv
jablka, jedno zlaté, jedno diamantové;
sprvnímsepostavp edprvnízámeka
ekni: „Hop zámku do jablka!“ a
zámeksedon hosev e.Druhýzámek
sev i do diamantového jablka. A je
budeš chtít mít venku, ekneš: „Hop
zámku z jablka!“ a zámek se postaví,
kdebudešporou et.“
Spod kovánímp ijalprincskvostný
dar,avzavsestryzaruce,šelsnimik
dí e,kudyseknimdostal.
Nejd íve šli ale k prvnímu zámku.
Sob slav vytáhl zlaté jablko a ekl:
„Hop zámku do jablka!“ a zámek byl
to okam ení v jablku. Tak té u inil s
druhým; potom je str il do kapsy a
všicknikrá eliklanu.
„Nejd íve p jdeš ty, sestro,“ pravila
Helena, „potom já a naposled
Sob slav. D íve se ale, Sob slave, ješt
on copokusitmusíš.A budunaho e,
pob hnou kolem tebe dva beránci,
jeden bílý, druhý erný. Dej pozor,
abys toho bílého chytil; jestli se ale
omýlíš a chytíš erného, zanese t do
peklaasnadnásnikdyvícenespat íš.“
„To bych rad ji tu chvíli zem el,
ne se toho do kal,“ ekl Sob slav a
pohlédl na zlatovlasou Helenu.
Mezitím uslyšeli slu ebníci zvonek a
táhlilanonahoru.
Dychtiv, co as bratr vypátral, stál
Slavomiluotvorua ekal,a hospat í.
Najednou zašustí st íbrné roucho a
ernokade avá
hlava,
ozdobená
perlami,seoká e.Slu ebnícileknutím
odsko ili,akdybybylSlavomilJuditu
nezachytil, byla by dol spadla. Krev
mu sm dou tvá polila, kdy Judita
temnéokokn mupozvedlaap íhodu
bratrovu jemu vypravovala. Bez
meškání poru il, aby spustili lano pro
druhou princeznu; n kolik slu ebník
muselo b et do zámku pro vozy a
tam pro vzácné hosti všecko co
nejskvostn ji p ipravovat. Co zatím
Helenu nahoru potáhnou, podívejme
se, jak to asi s t mi beránky vypadlo.
Roz ilen, pot šen stál tu Sob slav a
málem byl by na beránky zapomn l,
kdyby nebyl za sebou lehký skok
uslyšel. Honem se ohlídne a dává
pozor, tu se ji ale bílý kolem n ho
zakmitne a v patách za ním erný.
Sob slav sebou trhne a chce lapnout
bílého, ale tu si je splete a k nešt stí
chytne erného. Jak ho za rohy
popadne, vezme ho beran na h bet,
zvedne se do pov t í a letí s ním k
peklu. U erné brány jezdce slo í,
prom ní se v erta a tlu e na vrata.
Slu ebníci otevrou a erný komorník
vede Sob slava k svému kní eti. Na
skvostném tr nu ve velké síni sedí
kní e ábel a vedle n ho kn na
Luciferová. V pekle to nebylo tak zlé,
Sob slav si to mnohem h e
p edstavoval, p ece mu však bylo
ouzko, kdy Lucifer pekelný pohled
nan hoobrátilanarohatékomonstvo
k ikl: „Otev ete komoru a uka te
hostujeholo e.“
Tu se otevrou dvé e vedoucí do
komory,apoSob slavuzašup lmráz,
kdy to hrozné divadlo spat il. Na
jedné stran házeli erti duše peklu
propadlédova ícíhooleje,nadruhéje
zase pekli na ro ni, tu je trhali, tam
jiné ukrutnosti s nimi provád li.
Vprost ed komo e stála rozpálená
postel pro Sob slava. Studený pot na
n m vyvstával, kdy pomyslil, e by
nanim lpolo enbýti.Comubylasíla
platna vedle takové roty? I ekl
kní eti: „ ím jsem peklu propadl,
pane Lucifere, e mi takovou postel
chystáš?“
„Neukradl jsi podzemnímu králi
jeho dcery? Za to se budeš na posteli
sma it!“
Vtom se otevrou na druhé stran
dvé e a do nich vstoupí erná panna.
Jak Sob slava spat ila, hned se ptala
kní ete, kdo to je? Kdy jí to kní e
pov d l, za ala ho prosit, aby toto
provin ní tak p ísn netrestal. Také
paní Luciferová, matka erné panny,
prosila za ubohého Sob slava. Vstal
tedykní estr nu,vzaldceruzaruku,
p istoupilkSob slavua ekl:„Chceš-li,
abych ti ivot daroval, musíš si mou
dceruzaman elkuvzíti.“
To byla rána pro zamilovaného
Sob slava! Nedávno sliboval lásku
krásnézlatovlaséHelen ,anynísim l
vzít dceru pana ábla, ošklivou, s
jedovatýma o ima a s rozcuchanými
vlasy.Alepomyslilsi,coškodí,slíbím
to, a proto z stanu své milence p ece
v ren; kdo ví, nepošt stí-li se mi z
pekla vyklouznout. I ekl tedy, e si ji
chce vzíti. Lucifer mu dceru podal a
byla jeho. – V pekle se oddavky
zkrátka odbývají. Komora se zav ela,
p inesly se stoly, jídla a pití a všecko
bylo veselo. Jen nebohý enich sed l
jako za ezaný a m l ukrutný strach,
jaktodálevypadne.Poveselcedovedl
kní emladéman eledozahrady,kde
stál uprost ed p kný zámek, a ekl:
“Zde budete oba bydlet, a ty,
Sob slave, m eš všude porou et jako
já,jentohotostromusenedotýkej,sice
setišpatn povede.“
Všecko bylo hezké, a bylo by se i
Sob slavu líbilo, jen ta pekelná ena
munecht labýtivd k.Ale íkávají, e
lov k všemu p ivykne! Sob slav po
ase také zvykl, a nep estal tou it po
své Helence a nep estal vymýšlet, jak
by se odtud dostal. asto mu na mysl
p ipadlo, pro mu as Lucifer p ikázal,
aby k tomu stromu nechodil. I umínil
si, etonasvé en vypátrá.
Mladá Luciferka m la svého
man ela velmi ráda, ale tajemství mu
sv it necht la, vymlouvajíc se, e je
neví; kdy ji ale Sob slav tuze prosil,
íkala, aby si toho ne ádal, e by to
bylo k jeho zlému. Kone n to ale
p ecevyloudil.
„Navrškustromu,“pravila ena,„je
zlatéjablko,kdobyjeutrhlahodilza
sebe,tenseoctne,kdebysip ál.“
Sob slav se p i t ch slovech tvá il,
jako by mu na tom ani za mák
nezále elo, ale zatím by si rád byl
zavejskl; tak ho zpráva ta pot šila.
Hled l nyní všemo n , jak by té
p íle itostipou il.Jednohodnep inesl
ert do pekla velkého pána, všecko se
tob elonan jdívat,kní epánm ls
výslechemcod lataSob slavz stalv
zahrad sám. To mu byla v c vítaná.
Jako veverka vyleze na strom, s jedné
v tve na druhou, a ne by sto
napo ítal, byl na vršku a dr el zlaté
jablko v hrsti. Nyní je hodil za sebe
ka: „Chci být ve svém otcovském
zámku!“Ne slovodo ekl,zafu eloto
kolem n ho jako zlá vich ice, všecko
zmizelo, a on stál na dvo e svého
otcovskéhozámku.
Princezna Helena stála u okna celá
smutna a vedle ní ruku v ruce
Slavomil a Judita. Najednou sebou
trhne,b ízedve í,vletuseoctnena
dvo e a padne Sob slavovi do náru í.
Hnedsevšeckookolonichobsypaloa
sradostíhovítalo.Krom Helenym l
nejv tší radost Slavomil, nebo dávno
cht l ji svatbu s krásnou Juditou
slavit, ale ona necht la svolit, dokud
by také sestra š astna býti nemohla.
Nyníbylovšeckovyrovnáno.
Druhý den slavila se svatba obou
bratr a sester. Tenkráte nesed l
Sob slav
smuten;
nevýslovnou
blahostí mu srdce poskakovalo,
kdykoli na svou enušku pohled l.
Nave er se vytratil ze sín , šel na
vršekprotiotcovskémuzámku,vytáhl
z kapsy zlaté jablko ka: „Hop zámku
z jablka,“ a zámek stál na vršku.
Potom šel na druhý vršek, vytáhl
diamantovéjablko, ekltasamáslova,
a diamanty vykládaný zámek se skv l
v zá i zacházejícího slunce, tak e se
lidé sbíhali a k i eli „ho í!“, ale jako
p imrazeni z stali státi, spat íce ten
div divoucí. Sob slav se vrátil a vedl
hosti na podívanou; potom dal
bratrovi
zlatý
zámek,
do
diamantového šel ale sám se svou
Helenou.
Zatím byl v pekle zlý rámus! Jak
poh ešila mladá Luciferka svého
man ela, b ela ke kní eti a zaklínala
ho,abyjímu enavrátil.Aletonestálo
více v áblov moci. Všecka láska v
jejímsrdciseobrátilavezlostajediná
myšlénka její byla na nev rníku se
pomstít. To jí otec slíbil a hned vyslal
jednohochytrého ertanazem.
Práv byli mladí man elé v
otcovském zámku shromá d ni, tu
p ijde sluha a oznamuje Sob slavu, e
p išel do diamantového zámku jeden
pán, který se za velikého um lce
vydává. „Uct te ho zatím, já p ijdu
hned,“ rozkázal kní e a z stal sed t.
Co se slu ebník vrátil, zavedli druzí
slou ící hosta do pokoj a nechali ho
tam; ten se ale prom nil v brouka,
prolezl klí ní dírkou do zav ených
pokoj a p išel a do pokoje, kde byly
všeckypoklady.Mezit minalezlbrzy
diamantové jablko. Vzal je, pustil se
oknem, a jako by vycházel z pokoje,
postavil se ke dve ím. Tu p istoupí k
n mu slu ebník ze zámku a prosí
pána,abychvilkuse kal.
„Sradostí,“odpov d l ert,„abymi
ale as ušel, ud lám vám p ed
zámkem n jaké vyra ení, kterému se
podivíte. ekn te všem, a se jdou
podívat.“
Slu ebník tomu byl povd en, i
b el honem a svolal, kde kdo byl.
Všecko se to postavilo p ed zámek a
koukalo, co bude cizinec d lat. Ten
vzaldiamantovéjablkodorukya ekl:
„Hop zámku do jablka,“ zámek sko il
do jablka a ert se s ním zvedl do
pov t í. Všickni stáli ješt s otev enou
hubou, kdy p išel Sob slav, a nevida
zámek, pln leknutí ptá se, co se to
stalo? Tu mu to teprv vypravují.
Zarmoucen nad tou nesmírnou
ztrátou vracel se k své en a
ho ekujícíkomonstvozaním.
„Ach, já si to v dy myslila, e se ta
pekelnice pomstí a nám št stí naše
zkazí,“na íkalakn na.
„Proto m ete býti p ece š astni,“
ekl Slavomil, „ jd te jen do mého
zámku.“
„To neprosp je, milý švag e; my
mámezámkyodnašichrodi avnich
jenom úplného št stí dojdeme,“ ekla
Helena.
„Máš pravdu; já musím m j krásný
zámeknalézti,akdybychm lcelýsv t
obejít. Jen kde ho hledat?“ pravil
odhodlan Sob slav.
„Jdi, milý Sob slave, k matce
slunci,“ eklaJudita,„onavíovšem.“
„Mášdob e,sest i ko;knía jenjde,
onamutopoví.“
S t kým srdcem rozlou il se
Sob slav s milenou enou, s bratrem,
Juditouasestarýmirodi iaputovalk
slunci. Dlouho a dlouho chodil a
mnoha lidu se ptal, kudy cesta k
slunci, ale ádný mu nemohl zprávu
dáti. Jedenkráte p išel daleko mezi
hory, do p kného údolí, tu potká
pastý e. „Pov z mi, p íteli,“ praví k
n mu,„zdalinevíš,kudyvedecestak
slunci?“
„A co bych nev d l, ka dý den
vidím,jakseprochází.Ve erodpo ívá
tam na tom vrchu. Vylez na n j, a
p ijde,m ešsnímpromluvit.“
Sob slavpod kovaldobrémupastý i
alezlpomalunavrch.Navrškusisedl
a ekal.Najednoutozašum lolistíma
r ová zá se rozlila po celém údolí.
Sob slavpohlédlnahoruavid lmatku
slunce. Od jasné tvá e splývaly zlaté
paprsky p es zar ov lé oblakové
rouchoa kzlatémulemování.
„Matko krásná, tob všecko známo,
pov z mi, kde najdu sv j diamantový
zámek?“
„Tv j diamantový zámek visí nad
erveným mo em a je zlatým et zem
koblozep ikován,“zazn lhlasslunce.
„Ob da!Jakkn mu?“
„Dám ti radu, synu m j. Nyní bydlí
vzámku ert,cotihoukradl.Jditedy
po ád, a p ijdeš k ervenému mo i,
spat íš blí e n ho jednu chaloupku, v
ní stará babi ka z stává. Vejdi k ní a
ekni,kamjdeš,onatiostatnípoví.“
Sob slav pod koval matce slunci a
sešel s vrchu. Chvíli za ním hled la
poutniceskv lá,potomzašlazahoru.
Sob slav p ešel krajinu a byl
nedaleko erveného mo e. Spat il
chaloupku, v které bydlela stará
babi ka. K ní vešel Sob slav; babi ka
ho p ivítala a hned se ptala, co ádá?
Kdy jívšeckoodza átkua kukonci
pov d l, pravila k n mu: „Pravda, e
zámek nad erveným mo em visí
zlatým et zem k obloze p ikován.
Tvoje pekelná ena dala ho tam
pov sit a ert v n m p ebývá. lov k
se do n ho dostat nem e; jen jednou
za den spouští se po provaze v dro
pro vodu. Ale matka slunce chce,
abych ti pomohla, musím ti tedy
poradit. Zde máš ko ku, jdi na b eh a
dávej pozor, a se spustí v dro dol ;
jak je uhlídáš, pus ko ku a ekej tak
dlouho,a tijablkop inese.“
Sob slav vzal od babi ky ko ku,
srde n pod koval aubíral se s ní ku
b ehu. K ve eru teprv vid l zlaté
v drosvýšesespoušt t;zámeknebylo
vid t. Honem ko ku pustil, ale místo
ní let l erný ptá ek p es mo e a
zrovna k v dru. Jak otvírali naho e
oknoatáhliv drovzh ru,vlítlptá ek
do pokoje, od erta nejsa pozorován,
popadl diamantové jablko se stolku,
vylítlvenazrovnazpátkykSob slavu
se vrátil. Ji mu cht l. Sob slav jablko
vzít,aleptá ekseprom nilvko kua
ta po ád okolo n ho obskakovala, ale
jablko mu dát necht la. V da, e to
oby ejná ko ka není, myslil Sob slav,
esnadn cochce,aprotovolal:„Poj ,
ko i ko, poj , dám ti, co budeš chtít,
jen kdy mi jablko navrátíš.“ Ko ka
o ima svítila, h bet je ila, ale jablko
p ece nedala. Kdy to ji kní eti
dlouho trvalo, rozzlobil se, vytáhl
me , po milé ko ce se rozb hl, a
zasáhna ji p e al v p li. Tu se kolem
n horozsv tlilo,ptactvoza alozpívat,
a na míst ko i ky stál p ed ním
krásný mládenec a podával mu
diamantové jablko. Sob slav se toho
všehotakulekl, esianinemohlhned
vzpomenout, co má íci, kdy ho
mládenecpobízel,abyzámekschoval.
Po chvilce vzal jablko, a dr e je
vzh ru, pravil: „Hop zámku do
jablka!“Práv vykukoval ertzokna,a
jakserychlezámeksev el,vpadlamu
hlavadomo eat losesma klo.Nato
ho vzal mládenec za ruku a vedl k
chaloupce;alenebylatoji chaloupka,
byl to krásný zámek ze slonové kosti.
Na prahu kle ela stará babi ka a
smutn na p íchozí hled la. Tu se
mládenec rozb hne, padne babi ce
okolo krku, vroucn ji políbí, a v tom
okam ení se babi ka prom ní v
sli nou paní a chatrné její roucho ve
skvostné kní ecí. Oba vzali nyní
Sob slava za ruce a slzíce za jich
vysvobozeníd kovalijemu.
„Jak dlouho se ji trápíme a ádný,
ádný sem nep išel,“ pravil mladý
mu , „byli jsme od zlého arod je
zakleni, já v kocourka, moje mladá
ena v starou babu, proto e jsem
necht l jeho dceru. M li jsme tak
dlouho na vysvobození ekat, dokud
bychom n komu k št stí nepomohli,
který skrze lásku k nešt stí p išel.
Nikdy by se to nebylo stalo, kdyby t
dobrotivé slunce k nám nebylo
poslalo, nebo daleko široko není
loví kakspat ení.Co ádáš,abychom
timiléhonyníu inili?“
„ eho jsem si ádal, k tomu jste mi
dopomohli;nyníjemojejedinátouha,
bych se co nejd íve k mé drahé
man elcedostal.“
Ne kní ecí párek mu pokoje nedal
a on musel v zámku s nimi hodovat.
Po tabuli poru il kní e slou ícím nebo s pány ob ivlo všecko, aby
p istrojili nejrychlejšího kon a p ed
zámekhop ivedli.Kdy seSob slavs
laskavýmiman elylou il,vyprovázeli
ho ven a on musel kon od nich
p ijmout.
Byl tomu rád, nebo se na n m
mnohem d íve doma octnul. Se zdí
zlatého zámku rozléhala se st elba a
zevnit zn l ples a hudba, a kdy se
Sob slavpoptával,cotomáznamenat,
slyšel k nemalé své radosti, e
porodily princezny krásné syny. V
okam iku byl doma a líbal krásnou
matku i dít . K tiny obou princ se
slavilyvdiamantovémzámku.
Kní e ábel ani mladá Luciferka k
nim více moci nem li; všickni ili
svorn aspokojen a dosmrti.
Ot echsestrách
V jednom m st bydleli rodi ové a
m lit idcery.Nejstarší íkaliBaruška,
druhé Dorotka a t etí Anuška. Starší
dv byly fifleny; celý den se fintily a
hrály, a Anuška musela za n d lat.
ádnáprácejinemrzela,onanejrad ji
po dom a v hospodá ství šukala.
Nem la sice tak bílé lí ka, tak
hebounké ru inky jako sestry její, ale
proto byla p ece mnohem hez í a
p íjemn jšíne ony.Matka,cobybyla
m la mít Anušku radši, pochlebovala
starším,akdybysebylubohéAnušky
otecnezastal,bylabyvystálah ene
pes. Kde jaká móda nastala, ji ji
musela mati ka dceruškám zaopat it,
abyseblýskatmohly;anespravedlivá
máti m la nejv tší radost, kdy
hejskové okolo dcer obskakovali a
druhé d v ata závistn na n hled ly.
O Anušce nev d l nikdo, krom
domácí chasy a n kolika starých
ebrák , kterým hojnou almu nu
ud lovala. Jedenkráte byl v blízkém
hlavním m st výro ní trh. Otec tam
také šel. P ed odchodem ptal se dcer,
cojimmákoupit?BaruškaiDorotkasi
toho naporou ely, a hr za; jedna
brokát, druhá páj, ta tu fábory, ona
perle.
„A co mám tob p inést?“ ptal se
otec Anušky, která snídaní na st l
nesla.
„Jámnohone ádám,tatí ku;covám
na cest o klobouk zavadí, to mi
p ineste.“
„Tonebudeasimnoho.“
„Ona nepot ebuje docela nic, ta
smolno ka,“ ozvaly se sestry, „pro ni
jere násukn dobrádost.“
„V dy je holka jako vy a strojí se
tak ráda jako vy,” odpov d l otec s
káravýmpohledem.
„Ikdo paksijívšimne,“ eklamatka
a vystr ila Anušku ze dve í. Otec šel
na milý jarmark, nakoupil všelijakých
drahých v cí a vracel se dom . Jda
okolo lesíku, zavadí kloboukem o
o echovou sn t; i vzpomene si na
Anušku, utrhne t i o íšky a schová je
do kapsy. Kdy p išel dom , dal
dcerám drahých v cí, potom vzal
o íškyašelkAnušce.
„Tumáš,d ve komoje,cojsi ádala,
tojsemtip inesl.“
Sradostípod kovalaAnuškaotciza
malý dárek a schovala si ho za adra.
Nave er ale, kdy nabírala ze studn
vody do v der, tuze se nahnula, a
o íšky blunklydovody.
„Ach já neš astná, co jsem u inila;
nyní jsou krásné o íšky ty tam!“
zab dovala Anuška a nad studní se
nahýbajíc, sna ila se o íšky na dn
spat iti. Ale studn byla hluboká a
o íšky byly daleko. Tu vysko í na
zídku zelená abka a ptá se: „Co se ti
stalo,Anuško, etakplá ešana íkáš?“
„Jak nemám plakat a na íkat, kdy
mispadlydostudn o íšky,kteréjsem
dnesodtatí kadostala?“
„P esta plakat, já ti je p inesu.“ I
sko ila abi ka do studn , a v
okam ení byla zase naho e a vyplila
nazídkut io íšky.
„Nastokrát ti d kuju, dobrá
abi ko,“ pravila Anuška a honem
o íškypopadla.
„Víš-li pak ale, co v t ch o íškách
je?“ ptala se abka. „A co jiného by v
nichbylone jádro.“
„Onikoli;vka démjsoudrahéšaty
natebeušité,a budešchtít,rozloupni
jedenznichap istrojsedonich.“Tak
ekla abkaasko iladol .
„Ale ta abka myslí, e jsem tak
bláhová,abychtomuv ila.Kterakby
sevt snalyceléšatydotakéhoo íšku?
Nechám si je a nerozloupnu ani
jeden.“ Str ila o íšky op t za adra,
vzala v dra a brala se po své práci.
Kdy šla spat, zaobalila si o íšky do
plátna a schovala do truhly. P išla
ned le, sestry se oblékly do nových
šat a hnaly se do kostela jako dv
pávice. Matka i otec i všechna chasa
odešlidokostela,ajenAnuškamusela
z stat doma, ob d chystat a d m
hlídat. Kdy všecko uklidila a ob d
p istavila, sedla na truhlu a plakala.
„Ach bo e, kdybych mohla také
jednou do toho bo ího kostela jíti, je
prýtamjakovnebi.Aleco,kdybychi
mohla, kterak bych tam vešla v t ch
starých kanafasových sukních? V dy
by se mn lidé vysmáli. Kdyby to tak
pravda bylo, co ta abi ka povídala?
Nu, a to je tak nebo tak, rozloupnu
alespo jeden, z stanou mi ješt dva.“
Nap edsiut elare nouzást rouslzes
o ek, potom vyndala z truhly o ech,
vytáhla z kapsy kudli ku a rozloupla
ho,jentoluplo.
„Tatí ku nebeský! Snad je to p ece
pravda!“ vyk ikla, kdy o íšek
rozlouskla a n co se v n m zablýsklo.
Sedla na truhlu a zpovolna to
rozd lala.Nejd ívevytáhlar ovéšaty
celé st íbrem vyšité, st íbrný pás, bílý
závoj jako pavu inu, perlový skvost a
st íbremvyšitébílést eví ky.
„Bo e, bo í ku! To e je pro mne?
Jakpak to jen na sebe obléknu! Ale
však ono to n jak p jde; ob d se va í,
naši nep ijdou ani za dv hodiny
dom , ustrojím se a podívám se do
kostela.“Išlahonem, ist seumylaa
za ala` se strojit. Všecko bylo, jako by
to na ni ulil. Kone n si vpletla do
vlas adu perlí, p ehodila závoj a šla,
jen to na ní šum lo. U dve í se
pokropila sv cenou vodou, kouc:
„M itkazamnou,m itkap edemnou,
Pánb h sám nade mnou! And lí ku,
m jstrá ní ku,d mzamneopatruj!“
V kostele se lidé rozstupovali a šli
stranou, aby mohla Anuška kup edu,
nebo myslil ka dý, e je to n jaká
vznešená kn na. Posadila se zrovna
naprotisestrám.Covešla,ji sestryna
ot enáš ani nepomyslily, hledíce jen
na perle a na krásné šaty té neznámé
kn ny. e to je Anuška, to by si do
svésmrtinebylypomyslily.Ne byliv
kostele ješt n kdo, komu Anuška do
oka padla. Mladý kní e, jemu zem
nále ela, jel skrz m sto, a zašed do
kostela, spat il Anušku. A koliv
nemohl tvá skrze závoj dob e
rozeznat, p ece se domýšlel podle
vzr stuacelépostavyjejí, emusíbýti
hezká. Ptal se toho, ptal se onoho, ale
ádný o ní nev d l. ekal, a p jde z
kostela; ale Anuška se pomodlila
ot enášek, trochu se v kostele
poohlédlaab eladom .Ne sekní e
zaníprotla il,nebylojíu anivid t.
Doma se honem svlékla, srovnala
šaty do o íšku, zav ela truhlu a
pospíchala do kuchyn v domn ní, e
bude na krbu tma a v hrncích
prázdno. Ale ohe praskal a ob d se
va il.
„I zapla Pánb h, e se to tak
poda ilo.“Nynísipopílilaazachvilku
bylo všecko hotovo. Rodi e a sestry
p išly dom a Anuška jim vyb hla s
u azenoutvá ívst íc.
„Dnes jsi m la být v kostele, to tam
byla krásná paní,“ pravily sestry, aby
Anuškujenompoškádlily.
„Hm,jájitakévid la.“
„Kdesjivid la?“
„Sed lajsemnanašíhrušce,kdy šla
okolo.“
Tuchvíliporu ilyzlostnésestry,aby
pacholek hrušku podsekl. Celý týden
nemluvilyoni emjinémne okrásné
paní a o mladém kní eti, jak za ní
pospíchalavšudejihledal.
Druhouned liodešlozasevšeckodo
kostela. Tu si také Anuška všecko
p ichystala,umylaseašlaseustrojit.
Rozloupla druhý o íšek a vyndala
šaty oblakové, perlami a diamanty
vykládané diamantový skvost, bílý
závojabílést eví ky.
„Kdyby mne sestry poznaly v t ch
šatech, ony by mne uk i ovaly. Ale
musím se na toho kní ete také
podívat, však jsem jak iva takového
pána nevid la.“ U dve í pokropila se
op t sv cenou vodou, kouc: „M itka
zamnou,m itkap edemnou,Pánb h
sám nade mnou. And lí ku, m j
strá ní ku, d m za mne opatruj!“
Potom pospíchala ke kostelu. Lidé se
ji chvíli dívali, jestli op t p ijde, a
sotva ji zahlídli, tu se ka dý uctiv
poklonil a kup edu ji pustil. Kdy
ud lalaAnuška k í , mrkla na pravou
stranu, kde stál mladý kní e, ale
rychleseodvrátilaatvá sejízapálila,
nebo se potkalo její oko s ohnivým
zrakem kní ete. Srdce jí za alo klepat
a ouzkost ji jala taková, e by se byla
rad jivkuchynivid la.
Jak bylo po pozdvihování, náhle se
zdvihla, proklouzla skrze zástup jako
mník a pospíchala dom . Kní e se
tla ilvpatáchzaní,aleji jínezastihl.
„Nu, vid la jsi dnes také kn nu?“
ptalysesestry,kdy p išlyzkostela.
„Ovšem e vid la, sed la jsem na
brance,“odpov d laAnuška.
Hnedporu ilysestrybrankushodit.
Celýtýdenbylazase e jenokní etia
o cizí kn n . Anuška se t šila na
ned li a chvílemi si také na krásného
kní ete vzpomn la. asn ji ne kdy
jindy vybrali se t etí ned li všickni do
kostela. Jakmile byli za vraty,Anuška
všeckop ichystalaab elasestrojit.V
tom t etím o íšku byly šaty perlové
barvy, zlatem draze krumplované,
zlatem lemovaný závoj, rubínový
skvost a zlatem vyšívané st evíce.
Tenkráte si nemohla vlasy dost p kn
ahladceupléstadlouhototrvalo,ne
si vrko urovnala a drahými kameny
ozdobila. Kone n se zahalila
skvostným
závojem,
namo ila
podlouhlý prst do kropeni ky pravíc
„M itkazamnou,m itkap edemnou,
Pánb h sám nade mnou; and lí ku,
m j strá ní ku, d m za mne opatruj!“
Natopospíchalajakosrnkakechrámu
Pán .Dávnoji hled lkní enadvé e,
brzo-li do nich kn na vkro í.
„Tenkráte mi neute e; já ji musím
vid t, musím v d t kdo je.“ M l to
chyt e nastrojeno. Dva vozy chvoje
stály blí e kostela a pacholci m li
poru íno, jak vejde paní do kostela,
aby chvojem cestu zatarasili. Myslil
kní e,d ívene bychvojp elezla, ejí
dostihne.
Anuška vešla do kostela, poklonila
se na ob strany, klekla a nábo n se
za ala modlit. Modlila se za všechny,
za dobrého otce i za zlou matku a za
zlé sestry, potom také za mladého
kní ete, který tak tou ebn na ni
hled l. Po modlení ud lala k í ,
jedním o kem koukla na kní ete a
chvátala dom . Tu vidí p ed kostelem
hromadu chvoje. Ale co si z toho
Anuška d lala, ona byla zvyklá p es
chvoj skákat! Podkasá si perlové šaty,
ajakbylet l,octnesenadruhéstran .
Ne jedenst evícz stalvechvoji.
Kní e se protla il z kostela, a kdy
spat il zlatem vyšitý malinký
st eví ek,smutn hozdvihlaschoval.
Tu se p ikrade k n mu stará
ebra ka a šeptá: „Milostivý kní e, ta
paní je dcera z onoho domu, já ji
znám.“ P itom ukázala prstem na
domekAnuš inaotce.
Ne se kní e ohlídl, byla ebra ka
pry .„Tastarámnemáasizablázna?
Ne m e dost být, e se tam ta paní
schovalaa ejitamznají.“To ka,dal
senacestukdomku.
Zatím skládala Anuška šaty do
o íšku a jedna slza za druhou se jí po
lícech kotálela. „Dob e tatí ek íkává,
a ka dý nosí, co se pro n ho sluší! O
e jsem ty o íšky rozloupla a t m
šperk m se zavést dala; co z toho
mám? e mne ji na sv t nic t šiti
nebude.Taneš astná abi ka,comito
poradila! K tomu jsem ješt st evíc
ztratila.Copaksnímasitenhezkýpán
po ne?Achbo e,bo e,darmonan ho
myslit!“ S takovým vzdycháním a
na íkánímodstrojilosenebohéd v ea
šlodokuchyn .P išlysestrydom ,ale
onaseanineptala,anineodpovídala.
Práv se chystali k jídlu, tu p ijede
nadvorekkrásnýv zs tyrmiko mia
v n m sám kní e pán. Otec vyb hne
ven,aletuvcházíu kní edosv tnice.
„Je pravda, e máte dceru?“ ptal se,
kdy bylpozdravil.
„Máme,
milostivý
kní e!“
odpov d la enaamrklanamu e,aby
ml el.
„Kdy jsemšeldneszkostela,našel
jsemst evícaumínilsob , eta,která
tenst evícobuje,budemouchotí.Kde
jevašedcera?“
„Odpus te, milostivý pane! Ona je
tuze stydlivá a sotva by p ed vámi
st evícoblékla;dejtemihodoruky,já
p jduknídokom rky.“
Kní e jí ho dal a myslil, e má ji
vyhráno.
Chytrá matka vzala st evíc a vešla
do komory, kde dcery s všete ností
ekaly, a je zavolá. „Holky!“ pravila
matka, „seberte rozum dohromady!
Jedna z vás bude kn nou.“ Tu jim
všecko povídala a dr ela st evíc
vzh ru. Baruška ho popadla, aby ho
prvníobula;alenohabylaskoroop l
patyv tší.
„Nic platno, chceš-li být kn nou,
dej si kus paty u íznout!“ radila
matka.
„To dám,“ odpov d la odhodlan
Baruška.Matkajíkuspatyu ízlaaona
st evícobula.Potomsep istrojilaašla
kekní eti.Kdy sekní ep esv d il, e
st evícobula,nemohlnic íci,a semu
zdálo, e je trochu menší a ne tak
hezká,jakosicizípaníp edstavoval.S
radostíjirodi epo ehnaliakní esedl
snev stouasmatkoudosvéhovozu.
M l ale malého psíka, který s ním
všude chodil. Kdy ujeli kus cesty,
za al pejsek št kat: „Haf, haf, haf, náš
pánsivezebezpatou enu!“
„Co to povídáš, pejsku?“ ptal se
kní eazavolalhoksob .
„Haf, haf, haf, náš pán si veze
bezpatou enu!“ zašt kal psík po
druhé.
Tu se obrátil kní e k Barušce a
poru il,abyvyzulast evíc.Celábledá
u inila nev sta, jak kní e velel, a
ukázalazavázanoupatu.
„Ty podvodnice, tak jsi mne cht la
ošálit? Tu chvíli jdi mi s o í. A ty,“
obrátil se k matce, „pov z, kde je ta
paní, jí to st evíc nále í. Ona prý je
skrytavtvémdom ?“
„Ach odpus te, milostivý kní e! Já
za to nemohu, ona necht la jíti, a
poslala sestru; je-li ta stydlivá, je tam
taješt stydliv jší.Ne kdy porou íte,
musívámbýtipov li.“
Vzalast evícašlakDorotce,myslíc,
e se jí to snad po druhé lépe poda í.
Dorotka nemohla ale pro palec do
st evíce.
„Icojeopalec,u íznemho,“pravila
matka.
„Ráda si to dám ud lat, jen kdy
budu kn nou,“ ekla Dorotka, dala si
palec u íznout a matka ji vedla ku
kní eti. A koli se zdála býti stejné
velikosti s neznámou a tvá í
krásn jších ne Baruška, p ece se
kní etiješt nelíbila.Ne p itomvšem
vzaljissebou.
Tu za ne zase neš astný pejsek:
„Haf, haf, haf, náš pán si veze
bezprstou enu!“
„Cotenpsíkzasešt ká?“pravilpán
a volal ho k sob . „Haf, haf, haf, náš
pánsivezebezprstou enu,“opakoval
pes.
Tuseop tkní enanev stuobo il,a
st evíc musel s nohy. I vid l opravdu,
ejípalecschází.
„Vy ošemetnice, tak tedy mne
šidíte? Nyní je míra dovršena a vy
trestu neujdete. Koho máte zde
skrytého?“
„O milostivý kní e! Krom n kolika
slu ebnýchd ve eknenítunikoho.“
„Akdejsou,p ive tejesem.“
Mu b el,nacelémt leset esa,pro
chasu,rádbybyltakéAnuškup ivedl,
alebálse eny.
Kdy kní e buclaté, zavalené
d ve ky spat il, kroutil hned hlavou,
eto ádnánení.„Ajinou enskouji
vdom nemáte?“ptalsekone n ,celý
mrzutý, eho ebra kapodvedla.
„Máme ješt jednu dceru, milostivý
kní e!“ ozval se tatík bázlivým
hlasem,„aleonajev dytakusmolená
atakhloupá, eanimezilidnejde.“
„Kdeje?P ive tejikemn .“
„Snad se n kam schovala, já pro ni
dojdu.“
Sestryzlostíz ervenalyjakopivo ky
a stará pravila sípavým hlasem: „Ten
náš táta nemá kusa rozumu a d lá
námjenhanbu,jakotausmolenáhusa;
aniseknínechcihlásitcomatka.“
Anuškanebylaanivkuchynianive
dvo e, sed la na p d na truhle a
plakala, a jí srdce usedalo. Pro , to
sama nev d la! – Kdy kní e p ijel a
Barušku do vozu sázel, bodlo jí to k
srdci,anemohoucdolevydr et,utekla
na p du a plakala. Ráda by byla ze
sv ta prchla, kdyby byla v d la kudy.
Tu slyší n koho p icházet. Byl to
tatí ek.„Anuško,mášjítdol ,kní et
chcetakévid t.“
„Kní e,povídáte, emnechcevid t?
Co neodjelsBaruškou?“
„Baovšem ene;kdo ví,kdomuto
napískal, e je v našem dom ta paní,
kterou v kostele vid l. Máma byla
takovýblázenavydávalaholkyjednu
podruhézani,aleontopoznal;te se
zlobíachcevšechny enskévid t.Poj
jenanesty se.“
„No, tak po kejte v dole, tatí ku, já
setrochuustrojím.“
Tatík šel a Anuška se za ala strojit
došat perlových,zlatemvyšívaných.
Srdce jí tlouklo, strach a nad je se na
její and lské tvá i zrcadlily. „Co mi
ekne? Zdali mne nepotrestá, e já
chudá d ve ka clo takových šat jsem
seustrojilaajejoklamala?“Stakovým
rozjímánímkrá eladol .
„Pro všecky svaté!“ vyk ikl tatík,
kdy ji spat il. „Kde jsi vzala ty šaty,
Anuško?“
„Jen poj te, já vám to povím.“
Zakryla se závojem a šla s otcem na
dv r,kdekní ejakonatrní ekal.
„Kde se tu vzala ta krásná paní?“
ptaly se sestry a jako u vid ní hled ly
jednanadruhou.Alekní ebyljedním
skokemuAnušky.
„Pro skrýváš, panno, tvá svou
spanilou a utíkáš p ede mnou?
Nechci tob ublí it, nebo tou ím po
tvém pohledu, jako ve tm bloudící
poutníkpozá islune ní.“
„Ach,milostivýkní e,nemluvtetak
kemn ;vysemejlíte.Tojem joteca
já jsem jen chudé d v e.“ P itom
odhalila Anuška závoj a z té nevinné
milostné tvá e zasvitlo kní eti
tmavohn déoko,jeho bleskdušijeho
cost elaprojel.
„Nev ím tomu, co povídáš, chudé
d v enem enosittakdrahýod v.“
„ ejenašedcera,tojebo ípravda,“
vsko ila kní eti do e i matka, nebo
zlostí všecko v ní v elo, e se má
nenávid ná dcera snad kn nou státi.
„Alekdetyšatyvzala,tonevím.Nyní
mluv,tynezdárnéstvo ení,kdotidal
tyšaty?“
„Odpus te, pane! Otec m j p inesl
mi z jarmarku t i o íšky a v t ch byly
ty šaty. Já je vzala do kostela, myslíc,
e mne ádný nepozná. Nemyslila
jsem, e z toho takové pohoršení
pojde.“
„Nebojse,drahá,neboj,onosetinic
nestane.Zdemášmojiruku,jestliseti
líbím,poj semnou!“
Anuškaz stalap it chslovech,jako
by ji šarlatem pokryl, a slze skropily
t ké roucho; ale kdy jí kní e ruku
podal,vlo ilasvourádadoní.
Sestry vidouce, e se opovr ená
Anuškakn noustala,za alyplakata
vrhly se jí kolem krku, jako by ji
b hvíjak nerady ztratily, zatím ale
plakaly samou zlostí. Jen otec ji s
radostí po ehnal a z up ímného srdce
jí št stí p ál. Kdy sedala Anuška do
vozu, p ib hl pejsek, za al se lísat a
št kat: „Haf, haf, haf, náš pán nám
vezekrásnoupanídom !“
„To zví e bylo moud ejší ne já,“
ekl kní e a lichotil chytrému psíku.
Nato sedl k své krásné Anušce, ko í
práskl do koní a oni ují d li jedním
cvalemkdomovu.
Kdy zmizela Anuška domácím s
o í, obrátil se hn v sester a matky na
ubohého otce a jako zhoubný p íval
hrnulseproudjedovatýchslovzjejich
úst.
„To je hezky,“ obo ila se stará a
podep ela boky, „na mne jsi huboval,
e t m dv ma pochlebuji, a co jsi ty
lepšího? Takové drahé šaty koupí té
špinavé nemotorné smolno ce, která
námjenhanbuplodila,azapomenena
ty, ku kterým ka dý hledí, o kterých
ka dýpovídá.Tojsiotec?“
„Jenseupokoj,kdy nevíš,jakseto
stalo,“ chlácholil mu . „Co jsem
v d l, ejsouvo íškáchšaty?B hjíto
nad lil za její hodnost a za její
dobrotu. Vy jste se jí dost natýraly a
ona všecko trp liv snášela. Nyní je
š astna!“
„O jen ji zastávej, však se toho dost
brzydo káš, ejikní enazp tp ivede.
To by byla šikovná kn na. Nyní ale
musíš Barušce a Dorotce práv takové
šatyzaopat it,kdy víšoke i,kdetak
drahéo íškyrostou.“
„Ale bo e, co na mn ádáte?
V dy jsemvám ekl, e–“
„Nevymlouvej se,“ p etrhla mu e
stará, „my nejsme tak hloupé, abys
námmohlukazovatstrakynavrb .
Jestli nám šaty nep ineseš, tak si jdi
k tvému milá kovi a k nám se více
nehlas.“
By to št kání déle poslouchati
nemusel, šel nebohý tatík rad ji z
domu a umínil si, e jim o echy
p inese,a jsoujakékoliv.Šeltedyop t
ktomuke i,on j bylprvezavadil,a
utrhl t i o echy. P itom si ale hned
umínil, e odejde k Anušce, jakmile
dcerám o echy odevzdá. Kdy vid ly
otce p icházet, b ely mu naproti,
nebo myslily, e jim jist šaty nese.
Honem mu o íšky z ruky vytrhly a
ka dájedenrozloupla.Alenastojte!Z
ka dého o íšku vysko il na t i lokte
dlouhý had, oto il se ka dé kolem
krku a zadusil je. Zmodralé padly na
zem,tasespodnimislehla,inez stalo
po nich ani památky. Nikdo pro n
slzyneumo il!
Kní emilovalAnuškuvíceavíce,a
dosmrtinelitoval, esijizaman elku
vyvolil.
Omluvícímptáku, ivé
vod at echzlatých
jabloních
V jednom m st byl mladý,
svobodnýkrál.Jedenkráteve erchodí
pozahrad ap ijdea kzahradníkovu
domku. Ji zdaleka slyší nesmírný
chechtot a hovor z otev eného okna.
Tišesep ikradepodoknoaposlouchá.
„Kdy jsme ji v takovém
bláznovskémhovoru,“ozvalsehlásek
enský,„taksiješt pov zme,cobysi
ka dá z nás p ála. Nejd ív ty,
Markétko, jako to nejstarší, pov z, co
byscht la?“
„Já?“odpov d laMarkétka,„jábych
si p ála, aby si mne vzal královský
kucha .Rádadobréjím,atobychm la
ka dýdenn coskrálovskéhostolu.“
„Ijakschytrá.Acobystysob p ála,
Terezko?“
„Já bych si p ála, aby si mne vzal
královský cukrá , proto e ráda sladké
v cimlsám.“
„Ovylabu néjazý ky,“zvolalprvní
hlásek, a nato se daly všechny t i do
smíchu.
„Ale kdy jsme my tob ekly,
Johanko, co bychom si p ály, pov z i
tynám,corá íš,“ozvalaseMarkétka.
„Hned se to dovíte. Já bych si p ála
samého krále. M la bych p kné šaty,
dobréjídlaisladkécukrovinky.“
„Te mysetob vysm jemezatvou
chytrost; nám se m e spíše cukrá i
kucha dostatne tob král.“
Nato bylo smíchu dost a dost. Král
sepodoknemtakézasmálapochvilce
odešel.P ijdadom ptalsekomorníka,
co za enské v zahradníkov domku
bydlí, a komorník ekl, e jsou to
zahradníkovy t i dcery: Markétka,
Terezka a Johanka. I poru il král, aby
komorníkdruhýdenránopron šela
kekrálijep ivedl.
Holky leknutím celé zbledly, kdy
p išel druhý den ráno komorník s
vy ízenou,abyšlykukráli.
„Co jste vyvedly, - vy neš astnice?“
ptalsejichotec.„Jestlip ijduskrzevás
do n jaké hanby, p jdete mi všechny
t iso í,továmpovídám.“
„Ned lejte si, tatínku, ádných
vrtoch ,“
odpov d la
Johanka,
nejhez í,nejlepšíatakénejsm lejšíze
všech. „My nic neud laly. Král si
nejspíše zamanul, abychom my te
v nceakytkydojehopokoj vázalya
nevy.Totobude,nicjiného.“
Nato se d v ata slušn p istrojily a
šly s komorníkem ku králi. Král se
procházel po pokoji. „No vedeš ty t i
nev sty?“ pravil, kdy komorník s
nimi vešel. „Která tedy z vás t ech
jmenuje se Markétka?“ ptal se, kdy
d v ata poklonu slo ily, a jeho oko
poletovalosjednénadruhou.
„Já,“ ozvala se Markétka a sklopila
o i.
„Tys tedy sob v era ve ír mého
kucha ep ála?“
Tu z staly holky, jak by je šarlatem
pokryl, nebo v d ly hned, kam král
bije. Nejvíce však ze všech zapý ila se
Johanka.
„Nemusíšse ervenat,co jeztoho?
Kdy bys kucha e ráda, máš ho mít.“
P i t ch slovech otev el dve e u
vedlejšíhopokojeakucha vešel.
„Ach odpus te, milostivý králi!“
prosila Markétka a klekla na zem, „to
bylajentakbláznová e .“
„Nu, te se ti to vyjevilo. Co
nechceštvého enicha?“„Inu,kdy to
musí být, pro bych necht la,“
odpov d la Markétka, kdy vid la, e
král ne ertuje. „Jednu jsem odbyl;
kterápak z vás dvou cht la být
cukrá kou?“ptalsekrálzasedruhých.
„Já,“ šeptala Terezka vidouc, e
zapíránínicplatnonení.
Zase otev el král dve e, vyvedl
druhého enicha a dal ho Terezce,
kterásenehn vala.
„Atyscht lamne?“ptalseJohanky
apozdvihljíkulatoubradi ku.„Takse
namnepodívej,zdalisetibudulíbit?“
„Netrestejte
mne
za
to,
nejmilostiv jší králi!“ prosila Johanka
a kleknouc pozdvihla uslzené o i ku
králi. „Byla to e do v tru. Kdo se
nadál, eposloucháte.“
„Jsemrád, ejsemposlouchal;nebo
jsem po p l sv t nev stu hledal,
nemysle, e bych ji tak blízko najíti
mohl. Náhoda mne k tomu p ivedla.
Nu e, milá Johanko, chceš být mou
královnou?“
Ješt jednou se Johanka králi do o í
podívala a znamenajíc, e to opravdu
myslí,usmálasea ekla:„Ano!“
Nyním laka dá,cosip ála.Aleod
té chvíle, co král Johanku svou
nev stou nazval, uhnízdila se v
srdcích sester záš proti ní; nebo jí
št stí závid ly. Za n kolik dní byla
králova
svatba
a
Johanka
zahradníkovic stala se královnou.
Z stala však tak dobrá a vlídná ke
ka démujakod íve,atímvícejikráli
lid miloval. Jen dv duše byly, které
neustále na to myslely, jak by ji se
sv ta shladit mohly, a to byly její
vlastnísestry.Otomnem laalemladá
královna ádného zdání, a chovala se
ksestrámjakodoma.
asem roznesla se po zemi zpráva,
esecítímladákrálovnabýtimatkou.
Ka dý se z toho radoval, ale nejvíce
ovšem král, který se té chvíle ji ani
do katinemohl.Isestryo ekávalyten
densnedo kavostí,alezjinýchp í in.
Podzáminkou,jakobysebály,abyse
královn niczléhonep ihodilo,hlídaly
ji neustále, ani chvíli ji neopoušt jíce.
Kone n královn Pánb h pomohl a
ona porodila roztomilého syná ka.
ádnýjinýunínebylne sestry;alety
m lyji všechnop istrojeno;jaksedít
narodilo,dalyjedovysmolenéhokoše
a pustily po ece. Královn ale
podstr ilyšt n .
Jaké bylo leknutí královo, kdy mu
to ud šené eny vypravovaly! Ne on
miloval enu svou nade všecko,
miloval ji náru iv a proto ukryl
smutek do hlubin srdce svého a
pospíšilkní,abyjipot šil.AJohanka
m la pot chy zapot ebí. Co se o svém
neš astnémporodudov d la,nemohli
jianiksob p ivést,strachemabolestí
padala z jedné mdloby do druhé.
Teprvkdy kníman elp išelajit šil,
pon kud se upokojila. To však sestry
necht ly. Ony myslily, e ji dá král
hnedzabít.
Královnabylazasezdráva,aleodté
dobynevid ljinikdoveselou.
Musíme se podívat, co se s tím
nemluvn tem na ece stalo. V
sousedství krále byl bohatý kní e;
nem l eny ani d tí, ale m l všeho
dost.Nejmilejšíbylmulovazahrada.
Nebyl-livlese,bylvzahrad ,kterou
m l z ízenou jako jediný ráj. Jednoho
dneseprocházípotézahrad ap ijde
a keb ehu eky.Tuvidízdálín copo
vod se houpat, eká, a se to
p ihoupá, a potom to vytáhne. Byl to
koš a v n m novorozené dít . S
outrpností vzal je kní e a vlastní
rukoudosvéhozámkudonesl.Isvolal
hned enyadalrozkaz,abyod átko
všeckupé im ly.Kní ebylpánvelmi
šlechetný a dobrý, se ádným nic
nem l a v dy jen o samot léta trávil.
Jehoslu ebnícim lizlaté asy,aleoni
by byli duši za pána dali, jak ho
milovali. Kdy jim dít odevzdal,
sb hlyse enydohromady,tajevzala
k prsu, ta vzala plátno, st íhala pleny,
tašila,onachystalal ko;ne minulo
n kolik
hodin,
bylo
d átko
p istrojenojakojezulátko.Kní em lz
n horadost,jakobyjehovlastníbyro,
a dal mu íkat Jaromír. Dov d l se za
n jaký as, co se v královském m st
p ihodilo, ale po dlouhém rozmýšlení
umínil si, e nevrátí dít nazpátek,
nýbr e je vychová, jak se na prince
sluší a pat í, a teprv a bude v letech,
emupoví íjearodi mhonavrátí.
„Beztoho,“ myslil u sebe, „ e to je
spiknutí nep átelské proti králi, a
kdybychmudít vrátil,onibyseon
takdlouhopokoušeli,a byjesesv ta
shladili. Nechám si je zde a ud lám z
n ho ádného mu e.“ A tak to také
ud lal. Zapov d l všem slu ebník m
pod ztrátou slu by, aby se ádný o
dít tinezmi oval.Slu ebnícibylipánu
poslušni, a kdyby je byl krájel, nebyl
byze ádnéhoslovadostal.
Po n jakém ase cítila se královna
op t matkou! S nesmírným strachem
o ekávala tenkráte osudnou hodinu.
Sestry m ly zase koš uchystaný! Ani
minutu ji neopustily, a jakmile syna
porodila, polo ily ho do koše, pustily
povod amíston hopodhodilyšt n .
Kdy tokrálipovídaly,byljakoblázen
a srdce mu bolestí div nepuklo.Ale i
tenkráte enu t šil a ho e p ed ní
skrýval.Op tsetosestrámnepoda ilo,
jakcht ly!
Ka dý lov k má více nep átel ne
p átel, a obzvlášt ten, komu št stí
p eje. M li sice lidé Johanku rádi, ale
p ecejichbylv tšípo et,kte íjíšt stí
závid lianebojidocelaanineznali;az
v tšíhodílutobylojejívlastnípohlaví.
Kdy se roznesla zpráva o jejím
nešt stí,mnohýtomunev ila ekl, e
v tom n co jinšího v zí, n kte í zase
íkali, e je to trest bo í, a tak si to
ka dýjiná evykládal.
Malý syná ek ve vysmoleném koši
plaval zase po vod a ku b ehu
zahrady, kdy tam, ízením bo ím
veden, kní e práv p išel. Sotva koš
spat il, s v tší ochotností ne po prvé
jej vytáhl, nebo se domníval, co v
n m asi skryto jest. Honem vzal
zk ehlédít aodnesljedom . enám,
které m ly na opatrování Jaromírka,
odevzdalnyníiJaroslávka.
Po t etí byla královna matkou!
Sestryseodníaninehnulyakrálovna
tomu byla povd na, proto e se k ní
oulisn chovalyajit šily.„Lépe,kdy
onyumnebudou,ne cizí,“myslilasi
královna. Nev d la ubohá, jak trpký
kalich jí ty vlastní sestry p ipravily.
Došel as a královna porodila dceru.
Ale v okam ení byla pry , a místo ní
le elošt n vplenkách.Sestryrychleji
opustily a s ošklivostí to králi
vypravovaly,
pobízejíce
ho
a
p emlouvajíce, aby dal tu arod jnici
od sebe, by mu déle královské lo e
nehanobila. P išli i druzí dvo enínové
a domlouvali králi, aby nezarmucoval
celouzemadal enuodsebe.
Nevyhasla posud v králov srdci
láska k Johance, ale slyše na své uši,
jak královnu proklínají, musel k
rozvedení svolit. Poru il tedy, aby
vystav li u lesa alá a tam královnu
zav eli, ji to více ani vid t necht l.
Sestry d laly, jako by jim to bylo
b hvíjak líto, a prosily krále, aby jim
dovolilJohankudo alá edovéstatam
jiobsluhovat,co králmilerádu inil,v
domn ní, e bude v nejlepších rukou.
Kdy byl alá hotov,odvezlyjitama
daly ji zazdít. Darmo prosila, darmo
na íkala, sestry z staly jako z kamene
a nešly d íve od alá e, dokavad
neumlknul hlas Johan in. O tom však
králnicnev d l,nebo zakázalp ísn ,
aby se nikdo neopová il o Johance
slovapromluviti.Sestryvládlyvdom
jako d íve, a chránily se švagra na
nebo ku upamatovati. Otec um el
lítostí hned po prvním neš astném
porodu dce in , a tak si nevzpomn l
ádný na nevinnou Johanku, le
neš astný její man el, který na ni
zapomenoutinemohl.Nechámejete
a p jdeme k nebohým sirotk m. Jako
prvechlapce,ulovilkní eid v átkoa
dalmu íkatR enka.Bylytorozmilé
d ti a kní e s nimi u il tisícerých
radostí. Nebyl by je za celý sv t od
sebedal,obzvlášt kdy sedov d l,co
se v královském m st událo. D ti se
nemohly lépe míti ne u n ho.
Dokavad byly malé, m ly obsluhy se
všechstran,akdy bylyv tší,obíralse
s nimi kní e sám, bral je do zahrady,
do les a všemu je u il, eho jim, co
budoucím král m, pot ebí bylo. Jako
ka dé zrno v úrodnou zem vsazené
ujme se a u itek p ináší, tak padaly
blahod jné slova do kypré p dy
d tinského srdce, by se v n m ujaly a
pozd jisvouúrodounárodbla ily.
Kdy bylaR enkastarší,stalaseté
ú astnoujichvyu ování;potomtakés
nimi v zahrad kopala, sázela kv tiny
a št povala stromy. Ne kdy se u ili
brat i st ílet, jezdit, šermovat, aneb šli
sotcemnalov,sedávalaR enkausvé
chova ky, u ila se p íst aneb jiným
enským pracem. Umínil si kní e, a
budoubrat iješt starší, ejepošledo
sv tanazkušenou,ateprva sevrátí,
e jim poví, kdo jich otec, a e je k
n mudovede.
Staré p ísloví: lov k míní, Pánb h
m ní! Co si kní e umínil, toho se
synové nedo kali. Jedenkráte p išel s
nimi z lovu dom , a sotva dosedl,
ranila ho mrtvice. Tu bylo ná ku, tu
byloplá ebezp estání.Ubozímysleli,
e jsou nyní docela opušt ni, a
nemohli ztrátu tak dobrého otce
o elet. V dom nebylo ji mnoho
starých slu ebník a z t ch nebyl by
ádnýprovšeckonasv t d tem ekl,
e to nebyl jich otec, jeliko ádný z
nich nev d l, í vlastn jsou, a ka dý
jim za jich dobrotu, laskavost a
p ív tivostkní ecíd dictvíp ál.
Tak se t šily nyní d ti mezi sebou!
Ale nebyly to ji d ti. Jaromír byl
osmnáct,JaroslavsedmnáctaR enka
šestnácte let. To byli mládenci jako
jaré doubce, a to byla panna jako
rozkvétající poup . Oni ji svými
v tvemi chránili, ona je svou v ní
bla ila. Jaromír a Jaroslav R enku na
rukou nosili a R enka bratr m
pomyšleníud lala.B datomu,kdoby
byl R ence slovem ublí il. Lásce a
svornosti je otec nau il. „Srovnávejte
se, milujte se, pomáhejte jeden
druhému, a nikdy nepadnete!“ Tak
jim íkával a dával všelijaké p íklady,
jakmnohozléhonesvornostvnárodu
i v rodinách p sobí. A jeho nau ení
bylo plamenným písmem v srdce
jejichvryto.
Zan jaký aspootcov smrtivyšlisi
oba brat i do lesa na lov a p ikázali
slu ebník m, aby ádného do zámku
nepoušt li, dokud by se nevrátili.
Sotva brat i paty vytáhli, p išla k
vrat m stará babi ka a prosila o
almu nu. Slu ebníci jí n co dali a
poslali ji pry ; ale ona prosila, aby ji
pustili k sle n , e si vyprosí n co
staréhonasebe.Slou ícímysleli, eta
baba sle n neuškodí, a pustili ji do
zámku.R enkasetoulalapozahrad
a ebra ka stála u zahradních dve í a
ekala, a sle na vyjde. Po chvilce
p ib hla R enka, a kdy ebra ku
vid la, hned ji vzala za ruku a s
outrpností ji vedla do zahrady,
posadilajinasedátkoadalachutného
ovoce, je byla d íve natrhala. „Tak,
tak, matko, pohovte si a najezte se,
budete umdlena; a si odpo inete,
vyhledámvámn jakýšat.“
„Ach, milostivá kn no, jak jste vy
p edobrá, emnechudou ebra kutak
opatrujete. B h vám to stokrát
zapla !“
„Mám dost radosti, e vám to tak
chutná. Pro bychom neposkytli
pot ebnému, v dy nám B h nad lil.
Hle te, jak se stromové tí í ovoce
prohýbají, jak to všude kv te a se
zelená,a jemílonatosepodívat.“
„Ba práv , milostsle no, e je. Ale
ješt p kn jší by ta zahrada byla,
kdybyvnít iv cibyly.“
„Acobytobylozav ci?Pov ztemi
onich!“
„Omilostsle no,tynejsoukdostání.
Jetomluvícípták, ivávodaat izlaté
jablon .“
„N co takového snad ani na sv t
není,babi ko?“
„I je, ale ádný to nem e dostat,
proto ejetona
vrchu
lidskému
tvoru
nep ístupném. Ale kdybyste to m la
ve své zahrad , byla by desetkráte
krásn jšíazdalekaširokabysechodili
lidénanidívat.“
R enka ne íkala nic, ale po ád jí to
le elovhlav adlouhobylaji babi ka
zámekopustila,kdy R enkaješt po
zahrad chodila a neustále na ptáka,
navoduanajablon myslila.Tup išli
brat i z lovu dom ; sestra jim b ela
vst íc a hned jim to vypravovala.
„Milí,zlatíbrat í kové!Kdybychtyt i
v ci dostala, zbláznila bych se
radostí.“
„Jestli v tom celá tvoje bla enost
zále í, tedy ti to zaopat íme. Beztoho
nás cht l nebo tík otec poslat na
zkušenou,“pravilrychle ilýJaroslav.
„Akdobudesestruchránit?“ptalse
pová livý Jaromír. „Na to jsi
nepomyslil, hled! Pro e z sta doma
usestry,ajásámnacestusevydám.“
Tu teprv R enka necht la bratry
pustit a svých p enáhlených slov
elela; ale brat i ji od svého upustit
necht liakone n ,rozhodnuvšemezi
sebou, z stali na tom, e Jaromír do
sv ta p jde a Jaroslav e u sestry
z stane.
Za n kolik dní byl Jaromír na cestu
p ichystán. Kdy se lou ili, dal
R ence perlový r enec a pravil:
„Ka dý den se ten r enec pomodli;
dokud p jdou zrna perlí jedno od
druhého,buduzdráv,jakz stanoup i
sob ,budumrtev.“
Splá emsipov silaR enkadrahou
památku nad lo e a s bratrem se
rozlou ila. Nyní byli s Jaroslavem
sami. Za celý b h mladého v ku ani
p l dne jeden bez druhého ne il, co
divu tedy, e se jim ob ma po
Jaromíru stýskalo a e jim scházel ve
všechkoutech.Denjakdensemodlila
sestranaperlovémr encizabratraa
v dy jí padalo zrnko za zrnkem.
Dvacátý den ale, kdy ho vzala do
ruky, tu zrna vázly a necht ly ivou
mocí od sebe. I za ala R enka ho ce
plakat a na íkat: „Ach m j milý
brat í ku! Ty jsi mrtev, a já neš astná
jsemtohop í inou!“
Tak b dovala, a k ní bratr p ib hl;
dov d v se o p í in alosti její,
všemo n jí to vymlouval, e tomu
nemusítakbýt,t ebastobylbratr ekl.
Ale ona si to nijak vyvrátit nedala, a
slzejípolícechjednoustokoutekly.
„Jsi-li spokojena, sest i ko, p jdu
Jaromíra hledat,“ navrhl Jaroslav,
nebo muR en in alsrdcesvíral.
„Jdi,m jzlatýbrat e,jdi,jásebudu
za tebe modlit. Ze zámku se ani
nehnu,az stanuzdemezisvými.“
P istrojil se tedy Jaroslav na cestu.
Kdy sesR enkoulou il,daljín a
ekl: „Tím no em si krájej ka dý den
chléb; dokud z stane istý, budu
zdráv, a chytne rez, bude se mnou
zle. Myslím však, e se i s bratrem
zdrávnavrátím.“
R enka plakala a schovala milou
památkudosk ín .
Jaroslav odejel a R ence se
nesmírn stýskalo.Denjakdenkrájela
no em chléb, ale n byl istý, a do
dvacátéhodne.Tujakspat ilaR enka
rezivé skvrny, plakala ješt více ne
d íve: „O já neš astná, co jsem to
u inila, e jsem oba bratry zabila.“
Kone n kdy seutišila,umínilasob ,
e p jde sama bratry hledat. Dost ji
sta í slu ebníci zrazovali, ale ona si
nedala íci, ustrojila se do špatného
šatu,vzalapenízeašla.
Dlouho chodila po sv t , mnoho
nesnází p etrp la, ale na stopu svých
bratr nep išla. Jedenkráte zabloudila
v tmavém lese a nijakým zp sobem
cestu nalézti nemohla. Ji jí po ínalo
býtouzko,kteraktoasibude,a p ijde
noc; tu spat í chaloupku a p ed ní
stare ka v poustevnickém od vu.
Pot šenasp chákn mu.
„B h t ehnej, dcero sli ná! Posad
se vedle mne, povím ti, kde bratry
najdešajakjevysvobodíš.“T mislovy
vítalstarecR enku.
„A jak m ete, stare ku, v d t, e
své bratry hledám?“ ptala se R enka
podivnéhostarce.
„Neptej se, panno, a poslechni mé
rady. Tvoji brat i byli také u mne, ale
oni se nezachovali, jak jsem jim
p ikázal, a proto také ptáka, vodu a
jablon nedostali, ale sami zkamen li,
co seitob stane,jestlineud láš,coti
eknu.“
„Tedy oni zkamen li!“ vyk ikla
R enkaazakrylasiuslzenoutvá .
„Ano;alebudeš-lizmu ilá,m ešje
vysvobodit.Zdemášzlatoukouli,ho
ji p ed sebe, a kam se bude kotálet,
tam jdi za ní. P ijdete k jednomu
vrchu, velmi vysokému, tam ti koule
zmizí. Ty jdi zmu ile nahoru, ale na
ádnou stranu se neohlí ej, a se d je
co d je, a slyšíš co slyšíš. Jestli se
ohlídneš, zkameníš a skolíš se dol k
tvýmbratr m,kte íupatyvrchule í.“
„O já chci být poslušna vaší rady a
nezhrozím se ni eho, a mne potká
cokoliv, jen abych své bratry
vysvobodila.“
Vzala zlatou kouli, roz ehnala se s
dobrým starcem, a hodivši ji na zem,
šla za ní, kam se ona kotálela.
Netrvalo to dlouho i vyšly z lesa;
potom ji vedla kuli ka zelenými
lukamia kjednomuvysokémuvrchu
atamzmizela.R enka,vidoucupaty
vrchudvakameny,pomyslilasihned,
zdali to nejsou její brat i; i pustila se
lítostí do takového plá e, a jí srdce
usedalo,paksealevzchopilaakrá ela
k vrchu. Sotva ud lala deset krok , tu
se strhl tak p enáramný k ik, e
R ence uši zaléhaly. Ale ona
vzpomn lanaslovastarcovaakrá ela
neohro en dále. ím však více k
vrchu p icházela, tím v tší bylo vytí,
vaní, št kot, pískot, h ímání, ba
všecky zvuky, které na sv t jsou, se
všech stran se ozývaly a sh ry jakoby
desaterým hlasem n kdo k i el:
„Necho sem, necho , já t
roztrhám!“ R ence se vlasy hr zou a
strachem je ily, ale p ece se neohlídla
a š astn a k vršku došla. Jak byla
naho e,všeckop estaloaonavešlado
krásné zahrady; uprost ed prýštila se
ivá voda, v zlaté kleci visel mluvící
ptákanedalekostályzlatéjablon .
Pták v zlaté kleci dal se do k iku:
„Kdy jsi mne vydobyla, vezmi si
mne, naber ivé vody, utrhni si t i
v tve ze zlatých jabloní a posp š
odtudpry ,dokavadsezlá arod jnice
nevrátí.A p ijdešpodvrch,post íkni
zkamen lé bratry ivou vodou a oni
zaseob ivnou.“
S radostí vzala R enka ptáka,
nabrala vody, utrhla t i zlaté v tve a
pospíchala s vrchu dol . Jak p išla
dol ,post íklazkamen lébratryativ
tomokam eníob ivli.Tubyloradosti,
objímání a vypravování! Nato vzal
ka dý jednu v c a všickni ubírali se
nazp t. P išedše do lesa, hledali
chaloupkuapoustevníka,aletohotam
nebylo. ehnajíce jeho památku, šli z
lesa a dostali se š astn a dom , kde
od svých slu ebník s jásáním p ijati
byli.
R enkasipov silaptákadopokoje
a na jeho poru ení vodu schovala,
v tve však vsadili ka dý jednu do
zahrady. Za t i dni vzrostly krásné
jablon , i m li z nich nesmírné
pot šení.Kdy sevrátilibrat izpolea
R enka si cl m spo ádala, vzala
v eténko a šla s bratry pod zlaté
jablon p ísti.Tulistínadnimišum lo,
zlatévrškyseksob sklán lyašeptaly
si tichým váním tajemné báje.
Ubohým sirotk m bylo teskno, tou ili
anev d lipo em!
Jedenkrátevyšlisibrat izasenalov;
za stopou zv e p išli tenkráte a na
samé hranice a našli tam královské
lovce, ekající na krále. Brat i cht li
zase odejít, ale tu p ijel král s ostatní
dru inou a tázal se, odkud jsou ti
statnímládenci?
Tito slušn p ed krále vstoupivše,
pov d li kdo jsou, spolu ho zovouce,
aby jich panství svou p ítomností
poctil.
Od smrti Johan iny nebylo vid t
úsm vu na tvá i králov . Bu to sed l
vesvémpokoji,anebobylnalovu;on
nešelnikamanikohoksob nepozval.
Divili se tedy dvo enínové, kdy
pozváníbratr slaskavoutvá íp ijala
druhý den k návšt v ustanovil. Nato
se vespolek rozlou ivše, ka dý svou
cestouodešel.
„Sest i ko R enko!“ k i eli brat i,
vracejíce se z lovu dom , zdaleka na
sestru. „Co ti povíme? Zítra bude u
nás král; kde co nejlepšího máš, to
uchystej, abychom ho jak se sluší a
pat íuctili!“
„ epaktojetaknajednou,“pravila
R enka starostlivým hlasem. „Ale to
nic ned lá, nastavím noc, a p jde to;
zahanbitsenedáme.“
Hned se radili jak a co, R enka
b hala z kuchyn do špi írny, ze
špi írny do komory, zase na dv r,
vydávala a porou ela, ídila tu i tam.
Od nejv tšího a do nejmenšího m l
ka dý práce plné ruce. Kone n si
vzpomn laR enka, esezeptásvého
milého ptá ka, co by tak zvláštního
králi ud lala, aby z toho m l hodnou
radost.
„Játipovím,“odpov d lptá ek,„a
p ijede, p ive te ho do zahrady ke
zlatým jabloním, a d íve mne s klecí
na n zav ste, já mu zazpívám tak
krásnou písni ku, e se radostí div
nezblázní.“
R enkazajásalaaradostípopokoji
skákala,nebo v ila,cojíptá ek ekl;
byltorádcenaslovovzatý.
Celou noc ádný v zámku oka
nezamhou il, a jak Pánb h den dal,
trhalysekv tiny,zdobilynimipokoje
a chystaly se tabule. K polednímu se
brat i i R enka skvostn p istrojili a
o ekávalikrále.Netrvalotodlouho.Se
tyrmiko mi,s etnoudru inouvcelé
sláv p ijeldodvora.Brat ihop ivítali
hned dole, a R enka ekala naho e.
Kdy ji král spat il, bodlo ho k srdci,
ani v d l pro . Bylo mu, jako by tu
tvá ji n kdebylvid l,tenhlasslyšel,
ap ecev d lpatrn , etomutaknení.
Vedlihodoskvostn p istrojenésín ,z
ní se šlo do zahrady. Po všelijakém
rozmlouvání p istoupila R enka ku
králiapravila:
„Milostivý pane, máme v naší
zahrad tak vzácné v ci, jakých snad
v celé zemi nenajdete. Je-li libo se na
n podívat,doveduvástam.“
S pot šením král vstana vzal
R enku pod ruku a krá el s ní do
p kné zahrady. Kdy p išli ke zlatým
strom m,z stalkrálplnpodivenístát
ateprvpodlouhéchvíliptalse,kdoty
skvostnéstromydozem vsadil.
„Tvé d ti je sázely, podvedený
králi!“ ozval se hlas na stromu, „tvé
d ti, které ti Johanka porodila a které
jí zlé sestry vzaly, po vod pustily a
psymístonichpodstr ily.“
Radost a alost se st ídala v prsou
králových.Umdlenpodep elseorám
Jaromírovo a t esoucí rety cht ly se
ptátdítek,je-litopravda,alenemohly
slovazesebevypustit.
„Ty bezbo ný ptá ku!“ k i ela
R enka na ptáka a strachem div
neplakala. „Co jsi to zpíval, te nám
králsnadleknutímum e.“
„Jen ho pokrop, ty královské
poupátko! On je váš otec, nikoli
nebo tík kní e, ten vás jen na vod
chytilavychoval.“
Nynísevrhlyd tiotcikolemkrkua
onjesplá emksrdcip ivinul.
„Akdejenašematka,ot e?“ptalise
krále. P i té otázce bylo nebohému,
jako by mu srdce ohnivými klešt mi
sev el. Vypravoval d tem všecko od
za átkua dokonce.
„Nem jte ádnou starost!“ vzk ikla
náhle R enka, „jen sedn me honem
na kon a je me k alá i, já matku
vzk ísím.“Králhled lnadcerujakou
vyjevení, ale brat i ji b eli, nebo
vzpomn li hned na ivou vodu.
Jedním klusem jeli p es vrchy, luka a
lesy a k alá i, rozházeli zdi, a kdy
mat inu mrtvolu našli, pomazala ji
R enka ivou vodou, a Johanka stála
p ed králem tak p kná jako p ed
dvacítilety.Jakátonevýslovnáradost
pro krále, a zase pro Johanku, kdy jí
král všecko vypravoval, to si m e
ka dýpomyslit.
Potomsevrátilizpátkydokní ecího
zámku a dr eli slavné hody, plesání a
radování nebylo konce. Kdy se
doneslapov stdokrálovskéhozámku,
z staly
sestry
Johan iny
jako
omrá enyarádybybylyutekly,jen e
nemohly, nebo poru il král, aby je
tyrmi voly roztrhali, d íve ne se
zpátkynavrátí.Tosetakéskute n na
nichvyplnilo.
Nyní ila královská rodina v samé
rozkoši. R enka chovala ptáka co
drahý poklad, jen e do smrti více
slovanepromluvil.
ert všvagr
Petrbylchlapecna en ní,kdy mu
máma um ela. íkává se, kdy si chce
Pánb h hodného blázna ud lat, e
vezmestarémumu i enu.Top ísloví
se dokázalo na Petrovu otci; zbláznil
se a vzal si místo r ence mladou
enu.Tamu ivotsladila,tak ezarok
samou dobrotou um el. Co byla
macecha v dom , nem l Petr ut šené
chvíle;aledoslu bynecht l,proto esi
myslil, aby mu tatík p ece n co
odkázal, kdy mu a do smrti v rn
slou itibude.
Ale ubohý chlapec se zmejlil!
Macecha si tatíka dob e obcházet
znala,akdy starýo izav el,shledalo
se, e nedostal Petr krom n kolika
hadr ani co by za nehet vlezlo. I ten
podíl po nebo ce matce mu macecha
up ela. Kdy se to Petr dov d l,
zmocnila se ho zlost a lítost a s chutí
byl by macechu zabil.Ale po chvíli si
torozmyslil,vylezlnapodnebí,sebral
svéšatyaslo iljedotruhly.
Kdy byl s tím hotov, sepjal ruce
p es k í , postavil se p ed tátovu
truhlu a pravil sám k sob : „Mám si
vzít ten sv j podíl, anebo nemám? –
Ne,nevezmuho;kdy mnetazlá ena
o všecko ošidila, a si i ty hadry
schová.Alejednojíp ecenenechám.“
P itom otev el truhlu a vyndal
st íbrný prsten s granátem. „Ten mi
dala máma a povídala p itom, abych
ho dal svému d v eti. O má zlatá
mami ko, kdybyste mohla vstát, vy
bystekoukalanatenpo ádek.“
Str il prsten do kapsy a slzami ho
polil, potom uchopil truhlu, Snesl ji
dol , tam ji polo il na široká ramena,
jda zahradou do t etího statku. Selka
byla nebo ky mámy sestra a ráda ho
p ijala.
Tuchvíli,kdy Petrzestatkuotcova
ušel, vyprovázela macecha dobrého
známého. Kdy p išla a d ve ky jí
ekly, e byl Petr doma a e si truhlu
odnesl, vylítla na podnebí jako drak a
všeckovšudyp ehlí ela.Našlavšecko,
i tátovy šaty nechal, jen prsten byl z
truhlypry ,pokterémsamadychtila.
Chvilku stála plná zlosti, potom se
aleušklíbla,všeuzav ela,ustrojilasea
b ela na zámek k panu vrchnímu.
Petr jí byl dávno ji s l v o ích, jen e
se nemohla se ádné strany k n mu
dostat; nyní šla alovat, e ji okradl.
Nedlouho p edtím, ne se vdala,
slou ila u pana vrchního za d ve ku,
v d la tedy dob e, jak to chodí.
Nejd íve šla k paní, n kolik sloví ek s
ní promluvila, paní zase promluvila s
pánem,akdy vešlakpanuvrchnímu
do kancelá e, poklepal jí na plné
rameno, ptaje se: „No, Dorotko, co
d láte,jaksemáte?“
„Jak nále í dob e, milostpane, jen
kdybych se nemusela s tím
nezdárným
klukem
zlobit,“
odpov d la p tidenní vdova a za ala
panu
vrchnímu
své
stí nosti
p ednášet.
Pan vrchní ji jak se sluší a pat í
vyslechl, vzal š upec, poklepal jí zase
na druhé rameno a odpov d l:
„Nem jte ádnou starost, Dorotko,
všakmymuhlavunapravíme,anedáli si ji napravit, máme ješt jiné
prost edky,abyzkrotnul.“
Dorotka pod kovala a s plnou
d v rou se do vsi vrátila. To bylo
odpoledne, a ve ír p išel bi ic pro
Petra. Ubohý z stal, jako by do n ho
uhodilo, a tetka spráskla rukama nad
hlavou,kdy bi icporou el,abysním
tu chvíli na zámek šel, a to
dobrovoln , sice e mu polo í pouta
nanohy,„Neš astnýchlap e!”zvolala
stará, „cos u inil? Jakou hanbu to na
mneuvaluješ?“
„Ml te, tetko! Jakou hanbu bych na
vás uvaloval? V dy jsem p ed
ádnýmanivodynezkalil.“
„Nadarmo by páni s pouty pro t
neposlali.“
„Kdo ví,cojimnapadlo.“
P itom vtiskl svou tcho ovku na
hlavu, oblekl šarkový kabát a podal
tetce ruku, která tu s sepjatýma
rukamastálaaplakala.
Petr šel vedle bi ice s hlavou
sklopenou, a pro ivý sv t by se byl
okolo sebe nepodíval. Stud, zlost,
lítost,všeckotosest ídalovdušijeho,
akdybysebylnestyd l,bylbyplakal,
a by se byly hory zelenaly. Kdy ho
p ivedl bi ic na zámek, poru il pan
vrchní,abyjejdalidošatlavy,proto e
dostal hosti a nemá kdy vyslýchat. To
okam ení se rozkaz vyplnil. Sotva se
dvé e za bi icem zav ely, hodil sebou
Petr na slámu a ho ce plakal – ho eji
ne o poh bu vlastní matky. Pozd na
noc usnul, ale celou noc ho d sily
strašné sny, v nich nejstrašliv jší
osobouzlámacechabyla.
asn ráno byl p edvolán k panu
vrchnímuatamse alobap ednesla.
„V hrdlo l e, milostpane!“ vzk ikl
Petr, doslechnuv k ivé ob alování
macešino. „Prsten je m j, já ho po
mám zd dil,otodruhév no,cojsem
m l dostat, o to o všecko mne
p ipravila. A nyní se opová í íci, e
jsemjiokradl!I,abyjíjazykuschl!“
„Takovou notou zná ka dý zpívat,“
odpov d l hn viv pan vrchní.
„Pov z, kde máš prsten, a ned lej
dlouhé caparty, sice ti dám deset
vysázet.“
„Milostpane,neradilbych ádnému,
aby se mne k iv dotknul. Zdravé
oudybyjist neodnesl.“
„Ty se opova uješ mn vzdorovat?
Chopteseho!“Bi icaješt jedencht li
Petra odvést, ale on je tak nerázn od
sebe hodil, e daleko odlet li a
bezmála by i pana vrchního byli na
zem porazili. Pan vrchní b hal po
pokojiabi icovéstálijakodvahafani.
Petrm lp st za atéabrzybledl,brzy
ervenal.Najednoudostávalzmodralý
nos pana vrchního svou p irozenou
pivo kovou barvu a nadutá huba se
ušklíbla. Poru il, aby Petra odvedli,
sámsedlkestolkuapsal.Ránokdy se
p išla macecha ptát, jak to dopadlo,
povídal pan vrchní, e dal Petrovi –
bílýkabát.
Zatím vezli Petra svázaného k
m stu. Le el jako bez smysl , a teprv
kdy honamístop ivezliaodevzdali,
vid l, kde je a co se z n ho státi má.
Odjak iva m l záš proti vojenskému
stavu,anyním lbýtsámvojákem;tu
si m e ka dý pomyslit, s jakou chutí
šarkový kabát svlékal a vojenský šat
oblékal! – A co se mu teprva
vnit nosti kroutily, kdy ho pan
desátník cvi il. – asto sk ípal Petr
zubami, tiskl prsty do zbran a panu
desátníkovi by se bylo vedlo jako
tupým rohá m, kdyby si nebyl
vzpomn l na uli ku, které se bál co
smrti.
Jednohodnedostalnan kolikhodin
dovolenou,ašelvendopole.Dávnose
necítil tak bla eným jako tu chvíli,
shodilsesebet snýšat,pov silhop es
rameno a vesele krá el, jako by šel na
posvícení. Na jedné stran šlo šest
seká volným krokem po poli jako
morová rána a plné klasy sklán ly
zlaté hlavi ky pod ostrými kosami.
Druhá strana byla iv jší. Vprost ed
poli stál eb inový v z s voly a
pacholek,najeho kloboukusehodná
kytka ervenala, nakládal na n j
mandele, chlapci a d v ata vázali, ta
nosila, ona podávala. S ka dé tvá e se
pot jen lil, ka dá m la ruce krvavé a
opuchlé od strništ a vedra
slune ního, ale nikdo se na to
neohlí el, všickni chvílemi vesele
zpívaliapopolidovád li.
„Pomáhej Pánb h!“ pozdravil Petr,
kdy p išelblí enich.
„Dej to Pánb h, poj te nám na
pomoc!”k i elyd v ata.
Petr hodil hbit kabát na zem a
pustil se do práce a p itom si zpíval a
d v ata pokoušel. Ty se zprvu divily,
ale za malou chvíli s ním zacházely,
jako by odjak iva mezi nimi býval.
Kdy byl v z plný, polo ily navrch
pavuz,jednavylezlanahoruapov sila
nap edníkonecv neczklas ,charpy,
koukole a divokého máku, pacholek
práskldovol ,d v ataachlapcivzali
na ramena hráb , podávadla a jiné
ná adí,Petrsv jkabát,azpívajícebrali
se všickni za vozem. Doma povídala
eládka hospodyni, jak jim pan voják
pomáhal, a selka mu p inesla hnedle
hrnek dobré smetany s chlebem. Petr
to milerád p ijal, potom dal
spánembohem a šel, ale ne k m stu,
nýbr k lesu. Slunce bylo ji dávno
zapadlo,aPetrješt krá el,a p išelpo
p lnoci na vršek, odkud vid l vesnici,
vkterébylzrozen.Bylrád, esibude
moci oddechnout, nebo na celé cest
ani nezastavil a po ád strachem trnul,
jako by ho desátník za krk dr el. Ve
vesnici ješt všecko spalo, jen št kot
ps a p ní kohout rušilo ticho. U
tet ina statku sko il Petr p es plot do
zahrady, tiše se kradl p es dv r a ke
dve ím. erný za al vr et, ale Petr
ekl: „Le , erný, le !“ a pes se
pokojn polo il, nebo poznal hlas
bývaléhopána,kterýsnímza asténa
poliob dsdílel.
„Tetko, otev ete!“ šeptal tiše Petr a
klepalnaokénko.„Ka dýdobrýduch
chválí Hospodina,“ zajektala tetka a
ud lalak í .
„I nek i ujte se a poj te mn rad ji
otev ít;v dy játojsem,vášPetr.“
„Jdešnadovolenou?“ptalasestará,
kdy závoruodd lala.
AlePetrjíneodpov d lavklouzldo
sednice.Tetkašlazaním,vzalaspícky
troudník, a kdy rozk esala, roz ehla
lou a posvítila Petrovi do o í, který
posednicip echázel.Vid la, ejecelý
u i ený,bezkabátuabez epice.
„Chlap e, ty divn vypadáš, copak
setosteboud lo?“
„Utekl jsem z vojny, proto e mne
tam trýznili. V te, kdybych tam byl
délez stal, ebymnebyliob sili.Te
mn dejte Jen brzo moje šaty, já se
p evléknu a p jdu dále. Tuten od v
ukli te, aby jej ádný u vás nenašel,
kdyby mne tu p ece hledali, co se
všaknestane,proto ejsemhodil epici
do eky,abymyslili, ejsemseutopil.“
„SvatýJeneNepomucký, ehosena
tob do kám!“Taksetetkak i ovalaa
šlanap eddosrubu,kdem lPetrstát
truhlu,potomud lalanakrbuohní ek
a uva ila chlebovou polívku. V malé
chvíli p išel Petr p estrojen v selském
šat a p i jídle vypravoval sta en své
nehody. Kone n si posadil široký
klobouk na hlavu, do kapsy vzal kus
chleba,aroz ehnavsespla ícítetkou,
která mu ješt na cestu dva krony
p idala, zlehou ka jak p išel, zase
odcházel.Pohladil ernéhopoh bet ,
sko il p es plot, ohlídl se truchliv na
statek zem elých rodi , v kterém
jedovatá macecha spala, a pak se
ubíraldosv taslu buhledat.
Dokud byl v bli ších krajích, neptal
sepo ádnéslu b ,a p išeldále.Tuse
zastaví v jedné vesnici a zamí í do
velkého statku. Sedlák stál na záspi,
tvrt bochníku chleba v ruce, kus
pomazánky,asva il.
„Pochválen bu Je íš Kristus,
hospodá i!“pozdravilPetr.
„A na v ky; co bys rád?“ ptal se
plnou hubou sedlák. „Jestli byste
nepot eboval pacholka. Já p išel z
vojnyahledámsislu bu.“
„Vyslou ilý voják? Tak mladý? Tys
bylasidobrékvítí,kdy stebouanina
vojn obstát nemohli! Ráno aby le el
na sudni chléb, ve stole karty a za
stolem d v e, to mají ti páni nejradši.
Jábychmuseld latpacholka,atybys
d lalhospodá e.Jdispánembohem.“
Petr za ínal sedlákovi špatné
domn nívymlouvat,aletenhoposlal
„k ertu“, obrátil se a šel dovnit .
Petrovi tvá e jen ho ely, jak se styd l,
ehosedláktakzhan l,alecom l íci?
V druhé vesnici umínil si, e p jde k
správcioslu bu ádata eovojn ani
necekne, aby se mu zase tak nevedlo.
P ijdekvrat m,vezmezakliku,t ké
dvé e se otevrou a pronikavý hlas
zvonku nad nimi ozve se po celém
dom .Zkuchyn vyb hnehospodyn ,
zanít iko ky.IptásePetra,cochce?
„Cht l jsem se zeptat pana správce,
zdali by nepot eboval pacholka. Táta
mi um el, na mne se málo dostalo,
musímjítslou it.“
„Zeptámse,“odpov d lahospodyn
a šla do pokoje, kde pan správec s
dv mahostmivkartyhrál.
„Venkujeselskýchasníkaptásepo
slu b ; zdá se být po ádný hoch. Na
druhý týden p jde náš pacholek pry ,
myslila jsem, kdybyste s ním rá il
promluvit.“
„Te mi dala pokoj, a jde k ertu;
alifer!“ odpov d l pan správec,
vyhodilkartuahospodyn sehnalaze
dve í. Petr zaslechl správcovu
odpov a venku, i dal sbohem a
nevrle dve mi bouchl. „Ji vidím, e
nedostanu ve vesnici slu bu, p jdu
rad ji do m sta,“ pravil sám k sob a
šelkm stu.Aleivem st semulépe
nevedlo, nebo ho poslal i ten
nejbohatší kupec k ertu, a ješt mu
nadalselskýchhlupák .
„Kdybych jen v d l, kudy do pekla,
šel bych tam rovnou cestou, a mo ná
ebychdostalu ertalepšíslu bune
u t ch nemilosrdných lidí.“ Tak
na íkalPetrvlesenatrávníku,kam si
byl celý utrmácen lehl. Krony byly ty
tam,conynípo ít?Ibylomutohoji
líto, e utekl z vojny. Tu jde kolem
p kn oble ený pán. „Pochválen bud
Je íš Kristus!“ pozdravil Petr a
pozdvihl
klobouk,
ale
pán
neodpov d l a šel dále, ne zase se
obrátil a ptal se Petra, co se mu stalo,
esezdábýtismutnýamrzutý.
„Kdo by se nezlobil,“ odpov d l
Petr a zvolni ka vstával, „v dy je na
sv t ímdáltímh .Nat echmístech
jsem prosil o slu bu, a všude m
poslali k ertu. V ru bych k n mu šel,
kdybychv d l,kudytam.“
„Anebálbysiseho?“ptalsepán.
„Nebojím se ani celého pekla,“
odpov d llhostejn Petr.
„Tedy se na mne podívej, já jsem,
kohohledáš,“ eklpánaprom nilsev
erta. Ale Petr sebou ani nehnul a
pokojn si erta prohlí el. Nato mu
erný povídal, aby šel k n mu do
slu by, enebudemítimnohocod lat
a e se mu dob e povede, bude-li
p itom poslušný, e ho za sedm let
pustí a št d e obdaruje. Petr podal
erturuku,tenhovzalvpolo,zvedlse
s ním do pov t í, a ne se Petr
vzpamatoval, byli v pekle. Tam mu
dal ertko enéšatyavedlhodojedné
sín , kde stály t i kotle, pod nimi
ho elo.I ekl ertPetrovi:
„Tváprácepocelýchsedmletbude,
podtykotlep ikládat.Podprvníkotel
dáš za den tyry polena, pod druhý
kotel dáš osm, pod t etí dáš dvanáct.
Jen se m j na pozoru, aby ti ohe
nevyhasl, a nikdy se do kotl nedívej,
sice t bez platu vy enu. Budeš-li ale
poslušenmýchslov,nebudešpykat.“
Kdybytonebylovpekle,mohlPetr
íci, esemájakovnebi.Jístapítm l
do sytosti, a práce málo; kdy cht l,
procházelsepozahrad ,kdy necht l,
sedl k erným kamarád m a ti
povídali takové kousky, e mohl a
smíchempuknout.Podkotlep ikládat
nezapomn l a víka odkrýti mu ani
nenapadlo. Jedenkráte mu bylo, jako
by v kotli n co zabru elo, i b el k
ert m s vy ízenou, ti mu ale
odpov d li, e to není jejich starost, a
Petr šel zase ke kotli, ka: „Nu, pro
mne, a se to tam na škvarek spálí, já
setamnepodívám.”
Ji se to zdálo být Petrovi hodn
dlouho, co ho ert do slu by p ijal, i
ptá se ho jedenkráte, jak dlouho má
ješt slou it?
„Zejtra dojde sedm let, co jsi u
mne,“odpov d l ert.
Petr byl rád, nebo se mu poslední
asp eceposv t stejskalo.Druhýden
nato vejde ert k n mu, práv kdy
p ikládal, a pravil: „Dnes, Pet e, máš
vyslou eno; abysi se nemusel s tolika
pen zi vlá et, vezmi tuten m šec,
kdykoli ho rozev eš a ekneš: Syp,
pytlí ku, vysype ti tolik dukát , co
budešchtít.M jsedob e,Pet e;mysli
jsem, eunásješt z staneš,nebo na
sv t beztoho mnoho neu iješ, lidé se
t budoubát,proto ejsiseu sedmlet
nemyl, sedm let vlasy ani nehty
nest ihal.“
„Ba na mou v ru, na to jsem ani
nevzpomn l. Ale to je pojednou,
voda a n ky všecko spraví. U vás
p ecenez stanu.“
„Od té ernoty si nepom eš, le
bych já ti dal dobrou radu. Prozatím
z sta , jaký jsi, a jdi na sv t, a budeš
chtít, pomohu ti. Kdyby se t lidé
ptali,kdojsi, ekni, es ert všvagr,a
nebudešlhát.“
„Ale poslechni, pane erte, kdy
jsemtivšetakpo ádn obstaral,mohl
bysmn te pov d t,covt chkotlích
v zí.“
„Podívej se tedy,“ ekl ert a odkryl
prvnívíko.Petrvid lsvoumacechu.
„Máššt stí, ejsemtod ívenev d l,
sice bych byl místo dvanácti tyry a
dvacet polínek vzk ikl Petr zu iv . V
druhém kotli byl pan vrchní, v t etím
pan
desátník.
„Vidíš,“ pravil ert a p ilo il na
ohe , „v t chto kotlích se va í
nemilosrdné srdce.“ Nato se Petr s
erty rozlou il, pán ho vzal na záda a
donesl op t do lesíka, v kterém p ed
sedmiletysed l.Kdy nazemstoupil,
ot áslse,str ilm šecdokapsyašeldo
blízké vesnice. Ale jakmile p išel k
první chalup , za aly d ti k i et, jako
by je na no e bral, všecko se to
rozutíkaloavolalo:„Táto,mámo, ert,
ert!“ Lidé vybíhali z chalup, ale
ka dý hned zase hlavu schoval,
k i ovalseadvé ezavíral.Petrzamí il
do hospody; hospodský i jeho ena
stáli na záspi, kdy Petr vcházel do
vrat. „Spaste duši, to je ert!“ Tak
vzk iklioba,cht liutíkat,alevstrachu
a sp chu vrazili jeden do druhého, a
oba na zem padli; ne se zase sebrali,
stál Petr u nich a smál se: „Pít mi
dejte!“ poru il a šel do sednice. Ale
hospodský se bál jíti za ním; teprv a
kdy se trochu vzpamatoval a Petr
neustále pít ádal, šel na stáj, kde
vázal pasák seno, a zavolal ho dol .
Dalmudoruky báneka ekl:„Ji í ku,
donesten bánekpivadosednice,sedí
tam oškliv zarostlý lov k, ty se ho
alenemusíšbát.“
Ji í ek vzal bánek a šel, ale kdy
otev el dvé e a Petra zhlídl, upustil
pivo na zem a dve mi práskl, a se
okna ot ásly. „Hloupý kluku!“ ekl
zlostn hospodá , „jdi hned, kam t
posílám, sice dostaneš výprask a
bánektisrazímnamzd .“Ji í ekbyl
ubohý sirotek a slou il hospodskému
za stravu a t i zlaté ro n . I nato il
t esoucí rukou op t piva, v duchu si
vzpomn l na svého patrona a otev el
dvé e.
„Poj jen,hochu!“volalhoPetr,„já
tinicneud lám,jsem lov kjakoty.“
T mi slovy uchlácholen dodal si
Ji í ek srdce a p ikro il a k samému
Petru, ale do o í se mu nepodíval a
nohysepodnímt áslyjakoosika.Petr
sehoza alvyptávat,odkudje,ukoho
slou í a jak se má. Zprvu mu
vypravoval Ji í ek zajíkavým hlasem
sv j p íb h, ale dál a dál se osm lil,
zapomn l, ejeu erta,abezbázn se
na n ho díval a povídal. Petr ho
litoval, e tolik zkusí, a poru il mu,
aby sundal epi ku. Ji í ek poslechl a
Petrmujinasypalplni koudukát .
„Acopo nustolikapen zi?“ptalse
Ji ík,neznajejichvelkoucenu.
„D lej s nimi, co chceš,“ odpov d l
Petr.
„Já vím, co ud lám, Kudrnovic a
Bartošovic skoták m dám trochu, oni
nemajíanibotyanikamizolunazimu
a asto se mnou plakávají, to ostatní
donesu panu kantorovi. Kdy mn
matka um ela, povídal, e by si mne
nechalanau ilmnepsáta íst,kdyby
jennem lsámtolikd tí.Te mudám
všeckytypeníze,aonm nau í ísta
psáti, a já u n ho z stanu. Bude to
dost,pane erte?“
„Nebude-li,p idámti.“
Ji ík skákal po sednici, a vyb hna
ven, všem lidem to ukazoval.
Hospodskýahospodyn aješt mnoho
jiných, kdy to spat ili a od Ji íka
slyšeli,jaksním ertmluvila enemá
ohnivý jazyk ani rohy, ulakomili se,
dodalisism lostiašlik ertuopeníze
prosit. Ale Petr se k tomu nem l.
Z stal v hospod p es noc. Sotva
usnul, popadl ho n kdo za ruku, a
kdy prokoukl,poznal erta,bývalého
pána.„Vsta ajdidosrubu,hospodský
chcezabítisirotkaskrzetypeníze.“
Petr vysko il, otev el dve e a vlet l
do srubu, práv kdy cht l hospodský
do hocha n vrazit. Jak se ale ulekl,
kdy vid lPetrap edseboustát.
„Ty h íšníku!“ k i el tento, „p iprav
se,p jdešsemnoudopekla,kdeseve
havémolejiva itbudeš.“
HospodskýomdlelaPetrhoodvlékl
do sednice; kdy p išel k sob , klekl
p ed Petrem a pro všecko na sv t ho
prosil, aby mu to odpustil, e se
polepší.
Petr ale ekl: „Od té chvíle musíš
Ji íka jako vlastního syna chovat; dej
ho u it a dob e s ním nakládej. Pakli
tak neu iníš, tu chvíli t do pekla
odnesu,nebo známtvojemyšlénkya
v okam ení se octnu u tebe, kdybych
byl jakkoliv daleko.“ Hospodský slíbil
všecko a také to dr el, od té doby byl
hodným lov kem a Ji íkovi pravým
otcem.
Brzysedov d ltakékní eoPetrovi,
erozdávásamédukáty.Ivzkázalmu,
abykn mup išel,alePetrhopozvalk
sob a ptal se hospodského, co je za
lov ka.
„I co , náš kní e by nebyl nejhorší,
ale má dv dcery po nebo ce první
paní,tyrozhazujíhr zupen z,achceli jim vyhov t, musí lid utiskovat,
proto e je tuze zadlu en. Druhá paní
také ji um ela, a zanechala dceru
Angelinu, to je holka, nic jiná e ne
jakoand l,taklibná,takhodná, eby
lov kpronidoohn sko il.Téabyse
dosmrtidob evedlo,aletydv kdyby
cht l ert vzít.“ Tak ekl hospodský,
ale honem se plácl p es hubu, nebo
zapomn l, eun hostojí.
„Nic si z toho ned lej, v dy já sám
ert nejsem, ale jeho švagr.“
Hospodskýsialemyslil, etojeskoro
jedno.
Kdy kní e p ijel, lekl se, vida
ošklivéhoPetra,p ecesnímalejednal
jakosnejv tšímpánem,zvalhoksob
dozámkuakone n hoprosilon jaké
peníze. Petr ekl kní eti, e mu dá
pen z, co bude chtít, svolí-li, aby si
jednu z jeho dcer vybral. Kní e se
zamyslil,kone n alesezeptal,kterou
bycht l?
„Kteroukoliv,“ odpov d l Petr a
slíbil, esep ijdenanev stupodívat.
Kní e byl chytrý, ne ekl dcerám ani
slova, epenízedostal,akdy septaly,
jakátoobludaten ert všvagradal-li
mu peníze, odpov d l jim takto:
„Chcete-li zem udr et a mne
š astnéhou init,musíjednazvásjeho
enou být, jinak peníze nedostanem.
Nenísicetakošklivý,akdybysivlasy
a nehty ost ihal a trochu se umyl, byl
by i hezký. Nedobudem-li pen z, tak
mnevojskoopustíalidsevzbou í.“
Starší dv kn ny se zakohoutily,
ústa ohrnuly a pyšn prohodily: „Z
nás dvou, ot e, si ádná takovou
obludu nevezme. My jsme kní ecí
dcery a nezahodíme se, kdyby i celá
zempojítm la.“
„Acopo nu?“
„Ot e, kdy v tom tvoje blaho a
blaho celé zem zále í, já se ob tuji, a
B hmisílypop eje.“Tak eklatichým
hlasem s bledou tvá í Angelina,
nejmladšídcera.
„Mé dobré dít !“ pravil kní e a s
plá em políbil dceru svou. Sestry se jí
vysmályaušt pa nýmislovysrdcejejí
rozrývaly. „Kdyby to byl p ece
Lucifer,aspo bysmohlabýtkn nou,
alejehošvagrovou,tonestojízato.“
Angelina rad ji odešla, by neslyšela
bohaprázdnourozprávkusvýchsester.
Byly to tak prostopášné dívky, e jim
nebylo daleko široko rove . Druhý
den ráno p išel Petr do zámku; kdy
ho starší sestry vid ly, byly rády, e k
s atkunep ivolaly,aleAngelinanáhle
omdlela,akdy jip ivedliksob ,byla
bílá a studená jako z mramoru. Kní e
ji vedl sám k enichovi, který si lehce
pomyslil, pro se nev sta tak t ese a
bledne, i ekl p ív tivým hlasem:
„Mohuv it,krásnákn no, esevám
nelíbím, ale nebojte se mne, však já
budu hez í, a milovat vás budu jako
okovhlav .“
Angelina poslouchala ráda jeho
p íjemný hlas, ale kdy se na n ho
podívat musela, bylo jí, jak by po ní
smrtsahala.Petrtodob epozoroval,a
protosetakédlouhonezdr el,dalotci
peníze, mnoho-li jich ádal, umluvil s
ním, ebudezaosmdnísvatba,apak
odkvapil. Ze zámku pospíchal do
lesíka a volal co hrdla m l na erta.
Ten ho sotva zaslechl, ji stál u n ho.
„Co ádáš,švag e?“ptalse.
„Abysi mne ud lal, jakým jsem byl
d íve; co bych z toho m l, e jsi mi
pomohl ke kní ecí nev st , kdy by
nemohlanamnepohled t?“
„Poj se mnou, švag í ku, za chvíli
budešjakovýlupek.“
Chut se Petr erta chopil a ten ho
odnesl b h sám v do které zem a
postavil ho u malé studánky. „V té
studánceseumejabudešhez í,ne jsi
byl kdykoliv p edtím.“ Petr sko il do
ní celý, a vylezl krásný jako panna.
„Švag í ku, za ty peníze ti tak
ned kuji, jako e jsi mne tak hezkého
ud lal.Te mnebudemítLínkaráda.“
Samou bla eností padl ertu okolo
krkuaobalet lidovelkéhom sta,kde
si Petr nakoupil krásného šatstva,
ko ár , koní, najal slou ících a jako
n jakýprincknev st sevrátil.
Bylo to den p ed svatbou; nev sta
chodila po pokoji jako stín a se
strachem pokukovala, jestli enich
nejede. Sestry byly z okna vylo eny,
mluvily bezbo né e i a ekaly, a
v no p iveze. Tu jede celá ada voz ,
ko a lidstva, v ele ale p ekrásný
ko ár, v n m sedí skvostn
p istrojený mladík. Vysko í z vozu,
b í nahoru, a kdy vejde do pokoje,
vezme Angelinu za ruku a prosí za
odpušt ní, ejitakdlouhotrápilavté
p íliš ošklivé postav se jí okazoval.
„Ale tím radší t budu mít, moje
Angelinko, proto e vím, jak jsi
p edobrá.“
eseAngelincehezký enichlíbila
e mu nyní políbení neodep ela, to
nemusím ani psát, ka dý to sám
uhodne.
Sestrystályuoknajakop imrazené.
Najednou je vzal zezadu n kdo
vpolo, ony sebou trhly, ohlídly se a
vid ly mezi sebou erta. „Jen se
nelekejte, nev sty spanilé, v dy
nejsem ádnýpob hlík,jsem jákní e
sám. Co jsem ekl, Pet e, e budeš
mým švagrem! Vidíš, te mám za
jednu dv .“ Tak ekl kní e pekelný a
zmizelsbezbo nýmisestrami.
Petrbylhodným,bohatýmkní etem
a Angelina byla matkou svým
poddaným.
Kdojehloup jší?
Jednomu chalupníku nez stalo z
celého jm ní nic více ne slepice.
Poslal enunatrh,abyjiprodala.
„Aza ?“ptalase ena.
„Noza ,cotrhplatí.“
ena vzala slepici a šla. m sta
potkala jednoho sedláka. „Strej ku,
kupteslepici!“k i elanan ho.„Aza
mábýt?“
„No,cotrhplatí.“
„Trhplatígroš.“
„No,takjezagroš.“
Sedlák dal en groš a ona mu dala
slepici.Šladom sta,koupilazakrejcar
pytlí ek, za krejcar provázek a jeden
krejcar dala do m šce. Potom si ho
pov silanah l,vzalanaramenoašla
dom . Chalupník d lal ukrutný
rámus, kdy mu ena str ený peníz
p inesla.Alepomalusemutovhlav
rozle elo a on pravil k ní: „Te
nebudeš bita; p jdu do sv ta, a
nenajdu-li v tšího blázna, ne ty jsi,
pakt teprvzbiju.“
Šel tedy do sv ta. Jednoho dne
P ijde do m sta, postaví se p ed
zámek, z jeho oken se paní dívala,
za ne skákat a ruce i hlavu k nebi
zdvihat.Panísechvilkunan hodívá,
ale potom pošle slou ícího, aby se
zeptal,coten lov kd lá?
„No,cod lám,chcidonebe.Jájsem
setamsjednímkamarádempralaon
mne srazil dol . Te nemohu najít
dírudonebe.“
Slou ící b el zpátky a od slova k
slovupanívševy ídil.Panísihnedpro
chalupníkaposlala.
„Tysbylvnebi?“ptalaseho,kdy k
ní p išel. „Ovšem e byl, a zase tam
p jdu,“odpov d lchalupník.
„Neznáštamméhosyná ka?“
„A co bych ho neznal, on tam sedí
napeci.“
„I bo e, na peci? Nebyl bys tak
dobrý,abysmuvzalsseboutut cht i
sta zlatých a na šest tenkých košil a
ekl mu, e tam brzy p ijdu, a si
nestýskáa ádnounouzinetrpí?“
„Milerád to všecko vy ídím, jen mi
todejte.“
Paní mu dala peníze i plátno, a on
šeldonebe.Zam stemsisedluplotu
a zastr il peníze i plátno do nohavic.
Sotva sedlák odešel, p ijel dom pán
zámku;panímuhnedvypravovala,co
poslalasyná kovi.
„O ty nep edlo ená eno! Kdo to
jak ivslyšel,abyspadln kdosnebe,a
kdyby spadl, aby se tam zase dostal?
Chytrášelmat ošidila.“
Paní povídala, jak ten lov k
vypadal,apánsednanak ,uhán lza
ním.
Chalupníksed lješt natomsamém
míst ; kdy vid l pána p ijí d t,
p ikryl
suchou
hroudu
svým
ukrutánskýmkloboukem.
„Prosím vás, tatíku, nevid l jste jíti
kolem n jakého lov ka s uzlíkem?“
tázalsepán.
„Ba vid l, utíkal tamhle k lesu co
mohl.Byltozahrani ák;tojsoušelmy.
Co pak
ud lal,
milostpane?“
Milostpánsemusevšímsv il.
„I to je proklatá šelma, takovou
paní ošálit! Ale vy jste celý uhnaný.
Hle te, já bych se sám za ním pustil,
jen kdyby mn n kdo tady posed l.
Mám tu vzácného ptáka pod
kloboukem, nesu ho jednomu pánu
darem do m sta a bojím se, aby mi
neulítl.“
„Inu,játuz stanuchvílised t.Kdy
tohozlod jeznáte,budevámsnázejej
chytit,” ekl pán, slezl s kon a podal
hochalupníkovi.
„Ale za to vás prosím, milostpane,
abyste pod klobouk nesahal, pták by
mohlvylítnoutajábychsenaplatil.“
Pán sedl ke klobouku a milý
chalupník se vyšvihl na koníka a jel s
dary dom . Chvíli sed l milostpán a
ekal,alekdy asucházela lov kse
ješt nevracel, tu se mu to znechutilo.
Myslilsi, evezmeptákaskloboukem
dom a chalupník e si m e potom
pro to do zámku p ijíti. I pozdvihne
zlehounkaklobouk,str ípodn jruku
a lap! vytáhne suchou hroudu. –
Proklínaje šibala v n v k v p ijde
dom a nabere notného posm chu.
Chalupník ale, kdy se k vesnici
p ibli oval, zdaleka u na enu k i el:
„Nic se neboj, eno! Ji t nezbiju.
Našel jsem ješt hloup jší lidi, ne jsi
ty.“
Chytráhorákyn
Byli dva brat i. Jeden z nich byl
bohatý statká , nem l ádných d tí a
byl tuze lakomý. Druhý, chudý
chalupník, m l jedinou dceru a byl
p íliš dobrý. Kdy šlo d v eti na
dvanáctý rok, dal ji k bratru za
husopasku.Dv letaslou ilazastravu,
podvouletechsesílilaanastoupilaza
d vku.
„Slu jen,
Manko
(Marie),
spravedliv ,“ ekl jí strýc, „a
vystoupíš,dámtimístomzdyjalovici.
Práv mám tyrned lní tele, to
dochovám, a tob to bude jist milejší
ne peníze.“
„Tovíte,“odpov d laMankaaodté
chvíle byla do práce jako ohe a
krejcarustrýcineuma ila.Alestrýcbyl
šelma. Manka slou ila t i leta
spravedliv a bez reptání, otec ale
churav l a stárnul, a ona musela
dom . ádala tedy jalovici, z které u
bylahodnákráva.Tuobrátilmilýstrýc
kole ka, kakdesicosi, ejítoliknedá,
ejítoneslíbil,acht lubohouMapku
n kolika groši odbýti. Ta však nebyla
takhloupá,abybylapenízep ijala,ale
doma s plá em otci všecko povídala,
usilujíc, aby šel k panu prokurátorovi
alovat. Otec jsa zlostí popuzen na
nesv domitéhobratra,šelbezmeškání
clo m sta a alobu p ednesl. Pan
prokurátor ho vyslechl a poslal pro
sedláka.Sedlákaledob etušil,jestlito
pan prokurátor n jak nespraví, e
musíjalovicidát,proto hled l,jakby
ho na svou stranu dostal. Pan
prokurátor byl v rozpacích. Bohatého
bysineradbylrozhn val,achudým l
p ece právo na své stran . Rozsoudil
tedy chytrým zp sobem. Zavolal si
ka déhozvláš adaljimháda ky:„Co
jenejbyst ejšího,cojenejsladšíhoaco
nejbohatšího?“ s tím dolo ením, kdo
touhodne, edostanejalovici.
Mrzuti odešli brat i dom , celou
cesturozva ujíce,cobytoasibylo,ale
anijedenanidruhýnemohlsepravdy
domakat.
„No jak?“ ptala se ena bohatého
sedláka,kdy p išeldom .
„ ert aby ty soudy vzal, te jsem v
brynd ,“
ekl sedlák a hodil
tcho ovkouost l.
„No a pro , co se ti stalo, prohrál
jsi?“
„Co prohrál! Neprohrál, ale co
nejspíše teprv prohraju. Prokurátor
mn dalháda ku:Cojenejbyst ejšího,
conejsladšíhoaconejbohatšího?Jestli
touhodnu,zachovámjalovici.“
„To jsou v ci s háda kou. Já ji sama
uhodnu.Co bymohlobýtibyst ejšího
nadnašeho ernéhošpicla,cosladšího
nad náš sud medu, co bohatšího nad
našitruhlutolar ?“
„Dob e máš, eno, tys to uhodla,
jalovicejenaše.“Takseuspokojilmilý
sedlákanechalsichutnat,comu ena
p istrojila.
Chalupníkp išeldom celýsmutný,
pov silklobúknah ebasedlzast l.
„No jak jste po ídil, táto?“ ptala se
Manka.
„Ba po ídil. Jsou to páni, ti by
lov kadivnezbláznili.“
„Nuaco,povídejtepak.“
Táta povídal, co mu pan prokurátor
ulo il.
„Nu a co víc? To já sama uhodnu,
jen nebude smuten, ráno vám to
povím.“
Chalupník ale proto p ece celi kou
noc oka nezamhou il. Ráno p ijde
Mankadosedniceapovídá:„A sevás
bude prokurátor ptát,
ekn te,
nejsladší e je spaní, nejbyst ejší e je
oko a nejbohatší e je zem, z ní
všeckopochází.Aletovámpravím,a
ne íkáte, od koho jste se to dov d l.“
Chalupník šel k panu prokurátorovi,
ádostiv,zdalitaodpov budedobrá.
Nejd íve zavolal prokurátor sedláka
aptalsehonarozlušt níháda ek.
„Inu, já myslím,“ odpov d l sedlák,
„ e nem e býti nic byst ejšího nad
méhošpicla,kterývšeckovy mucháa
vyslídí, nic sladšího nad m j sud
medu, který ji tyry leta le í, nic
bohatšíhone mojetruhlatolar .“
„Milýsedláku,“ eklpanprokurátor
apokr ilrameny,„toseminezdá,ale
vyslechnu,sjakoubratrp išel.“
„Milostivý pane, já myslím,
nejbyst ejší e je oko, které m ikem
všeckop ehlídne,nejsladší ejespaní,
nebo a je lov kjakchcezarmoucen
a utrmácen, kdy spí, neví o ni em a
n kdy se i ve snu pot ší, a nejbohatší
e je zem, z ní všecko naše bohatství
pochází.“
„Tys uhodl, a dostaneš jalovici. Ale
pov zmi,kdotito ekl,nebo vím, e
setoztvéhlavyneurodilo.“
Dlouho necht l chalupník pov d t,
alekdy pánnan housiloval,spletlse
avyjelsbarvouven.
„Dob e tedy, kdy je tvá dcera tak
chytrá, a p ijde zejtra ke mn , ale a
to není ani ve dne ani v noci, ani
ustrojená ani nahá, ani p šky ani na
voze.“
To byl chalupníkovi zase kámen na
srdce.
„Milá Manko!“ ekl, p ijda dom ,
„tys to p kn spravila, prokurátor
necht l v it, e to mám ze své hlavy,
jámuselpov d t,cojsemv d l,anyní
máškn mup ijít,alenemátobýtani
vedneanivnoci,nemášbýtaninahá
ani ustrojená a nemáš p ijít ani p šky
aninavoze.“
„Nu,tojetoho,jennechte,všakjáto
vyvedu.“
O dvou hodinách s p lnoci Manka
vstala, vzala re ný, velmi ídký ok,
oblékla ho na sebe, na jednu nohu
vzala pun ochu, na druhou na boso
st evíc, a kdy bylo ke t etí hodin ,
mezi dnem a nocí, sedla na kozu a
napolo p šky, napolo po jezdecku do
m sta se dostala. Pan prokurátor se
koukal z okna a chytrou horákyni ji
o ekával. Vida, e tak dob e svou
úlohu provedla, vešel jí naproti a
pravil: „Nyní vidím, e jsi vtipné
d v e,chceš-li,vezmusit za enu.“
„Pro ne, chci,“ odpov d la Manka,
p em ícpanaprokurátoraodhlavyk
pat . enich si vzal hezkou nev stu
pod pa dí a vedl ji do pokoje. Nato
poslal pro tátu, pro krej í e a dal ušít
šaty
pro
nastávající
paní
prokurátorovou.
Den p ed svatbou p ikázal enich
nev st , aby se nikdy do jeho v cí
nepletla, do ádného soudu ani do
ehojiného,sice esemusítuchvílik
otcinavrátit.
„U iním po tvé v li,“ odpov d la
nev sta.
Druhýdenbylasvatba,azMankyse
stala velká paní. Ne ona se dob e do
všeho hodila, ke ka dému byla vlídná
aman elasvéhomilovala,zatojitaké
ka dý m l u veliké vá nosti.
Jedenkrátep išlikpanuprokurátorovi
dva sedláci, jeden m l h ebce, druhý
kobylu.Obakon alem lidohromady.
Kdy kobyla dostala h íb , nastala
otázka, komu nále í. Sedlák, co m l
h ebce, tvrdil, e vším právem jemu
h íb pat í, sedlák, jemu kobyla
pat ila,dokazoval, emákh íb tiješt
v tšíprávo.Taksehádali,a sedostali
k panu prokurátorovi. Sedlák, jeho
byl h ebec, m l velké bohatství, i dal
panu prokurátorovi dobré slovo po
strán ,ah ebecdostalh íb .
Zatím ale paní prokurátorová
všecko ve vedlejším pokoji p eslechla;
i nelíbil se jí nespravedlivý rozsudek
pana man ela. Kdy vyšel chudší
sedlákven,zakývalanan hoapravila
mu stranou: „Vy hloupý, pro pak jste
senechaltakopálit?Kdopaktojak iv
slyšel,abym lh ebech íb ?“
„Inu, já ovšem myslím, e se mi
velká k ivda stala, ale kdy to
milostpántakspravil,comámd lat?“
„V ímvám,aleposlechn te,covám
eknu, pod tou výminkou, jestli se
ádný nedoví, kdo vám tu radu dal.
Zejtra okolo poledne vezm te síti,
vylezte na Skarman (vrch blí e
Doma lic) a d lejte, jako byste chytal
ryby.M jmu p jdesn kolikapányv
tudobuokolo.A vásuhlídají,budou
se vás ptát, co tam d láte, vy jim
odpov zte: kdy mohou míti h ebci
h íbata, e mohou také na vrchu ryby
r sti.“
Sedlák se paní pod koval a slíbil, e
se dle rady zachová. Druhý den si
vyšel pan prokurátor s n kolika pány
na lov. Tu vidí ji zdaleka na
Skarmanu sedláka sít roztahovat.
Pustilisevšicknidosmíchu,ap išedše
a k samému vrchu, ptali se sedláka,
conavrchud lá?
„Chytámryby,“odpov d lsedlák.
„Ty
bláznový!“
k i el
pan
prokurátor, „kdo to jak iv slyšel, aby
navrchurybyrostly?“
„Kdy mohou míti h ebci h íbata,
mohou také na vrchu ryby r st,“
odpov d lsedlák.
Pan prokurátor z stal jako pivo ka;
hned si ale zavolal sedláka dol , vzal
honastranua ekl:„Toh íb jetvoje,
aled ívemipovíš,kdotituradudal.“
Sedlák zapíral co mohl, ale kone n
p ecepaníprokurátorovouvyzradil.
Nave er p ijde pan prokurátor
dom , ale paní si ani nevšímaje chodí
po pokoji, nemluví ani slova a na
ádnou otázku neodpovídá. Paní si
hned pomyslila, jaký škvor mu v
mozku vrtá, nicmén trp liv
o ekávala,kjakémukoncisetoschýlí.
Pohodnéchvíliz stalpanman else
zamra enoutvá íp ednístátapravil:
„Víš-li pak, co jsem ti p ed svatbou
p ikazoval?“
„Vímto,vím.“
„Pro pakjsitedysedlákoviradila?”
„Proto e nespravedlnost snésti
nemohu.Ubohýsedlákbylošizen.“
„A si byl ošizen, nebo ne, tob do
toho nic nebylo. Nyní se navra ,
odkud jsi p išla; abys však ne ekla, e
jsem i s tebou nespravedliv nalo il,
dovolím ti odtud vzíti; co tob
nejmilejšího.“
„D kuji,milýmu i,zatvoudobrotu,
a kdy jinak býti nem e, poslechnu.
Dovol, abych ješt naposled s tebou
pove e ela, a to tak vesele, jako by se
nebylopranicmezinámiudálo.“
Manka b ela hned do kuchyn ,
dala dobrou ve e i p istrojit a to
nejlepšívínouchystat.
Kdy bylyjídlanastole,sedliobaza
st l,jedli,piliahovo ilijakoohodách.
Paní p ipíjela panu man elu dost a
dost,akdy vid la, ejetrochuzpitý,
poru ila slu ebníku, aby jí ješt tu
nalitousklenicivínapodal.
„Milýmu i!Tusklenicivínavypína
moje zdraví a na rozlou enou. Jak to
u iníš,p jdudom .“
Pan man el vzal víno a jedním
lokem je vypil na zdraví man el ino;
ale ji ledva jazykem vládnul. Po
chvilce mu hlava sklesla a on tvrd
usnul. Paní všecko zamkla, slu ebníci
pánaulo ili,potomhovzaliispostelí
na ramena a šli za paní. Otec spínal
ruce, vida pozd v noci podivný
pr vod k chalup p icházet. Teprv
kdy mu dcera všecko vysv tlila, byl
spokojen.
Slunce stálo hezky vysoko, kdy se
pan prokurátor probudil. Kouká, mne
si o i, a nem e se zpamatovat, co se
to s ním stalo Tu vejde do dve í jeho
panívesprosté,ale istéselskésukni,s
erným epcem na hlav . „Ty jsi tu
ješt ?“ptásejí.
„Nu, pro bych nebyla? V dy jsem
doma.“„Acojátud lám?“
„Co jsi mn nedovolil, abych si
vzalassebou,comijenejmilejšího,tys
minejmilejší,tedyjsemsivzalatebe.“
Pan prokurátor se dal do smíchu,
ka: „Budi ti odpušt no! Vidím však
patrn , e jsi nade mne chyt ejší,
proto budeštakéoddnešníhodnety
soudit,anejá.“
Paní prokurátorová byla tomu ráda,
a od toho dne soudila ona, a bylo
všudedob e.
Strej ekP íhoda
Jeden chalupník byl tuze chudý a
nev d l,jaksimákpen z mpomoci.
I nedal mu ert dob e d lat, šel a
ukradl na zámku pokladnici se všemi
pen zi.Vnocisijep inesldom ,aaby
mu ádnýnan nep išel,vyndalpráh
a pod n j je polo il. ena se na n ho
dívala a ptala se ho, kdo mu tolik
pen z dal? Ale on v d l, e má
hloupou enu,atakjíne eklnic, eje
ukradl,nýbr jen enejsoujeho.„Nu,
apro jezakopáváš?“
„Pro strýce P íhodu,“ odpov d l
chalupník. Ráno si n co pen z vzal,
ekl en , aby o tom nikomu
nepovídala,ašeldom sta.Nazámku
byl ráno k ik, všickni šli zlod ji na
stopu,alenemohliseni ehodomakat.
Bylotokpoledni,selkased lavenkua
p edla.Tujedekolempánnakoni;jak
ho vid la, myslila si, e to bude
nejspíše ten strýc P íhoda, i volá na
n ho: „Pane, pane, ne íkají vám
P íhoda?“
„Pro se ptáte?“ pravil s podivením
jezdec.
„Jámyslila, ejstetenstrýcP íhoda
a e si jedete pro ty peníze, co m j
Honzapodpráhzakopal.“
Jezdecslyšelji okráde i,ihnedmu
to napadlo, a on ekl selce, e se
jmenujeP íhoda.
„Nu,takpoj teavezm tesije,máte
jeschované.“
Jezdec slezl, selka mu odundala
práh,onpenízevzalajelsnimip ímo
k zámku. Tam kdy je poznali, hned
šli s pouty pro chalupníka. Ale ena
ekla, eseješt nevrátil,alea p ijde,
ehotampošle.
V noci p išel mu dom , a kdy mu
ena s pot šením vypravovala, e
peníze strýci P íhodovi odevzdala,
dostal takovou zlost, e by ji byl
hnedlezabil.Chvílichodilposednicia
p emýšlel, jak by se trestu zbavil.
Najednou mu n co napadlo, i ekl
en :
„Te poslouchej, ty motyko hloupá!
Slyšel jsem ve m st , e bude dnes v
noci potopa sv ta, kdo se neschová,
tenseutopí.Jávylezunast echu.“
„A kam mám já vylézt?“ ptala se s
pla kyselka.
„Jdi do kuchy ky, já zad lám
ka doudírku,anep ijde-livodaa na
st echu,taktinebudenic.“
Selka tam vlezla, a mu zandal
ka dou skulinu, aby tam voda
nemohla. Potom si p istavil ke st eše
eb íkakomínemlildol dokuchyn
vodu. Zprvu se ena modlila, ale ím
dáljívodašla,tímvícejíbyloouzko,a
kone n zaslechl mu temný k ik:
„Utopím se, pomoz, Honzo, mám
vodypokrk.“Honzap estallít,šelke
kuchy ce a tiše ud lal malý pr chod,
aby voda ubíhala. Skoro do bo ího
rána stála selka v kuchyni, potom jí
mu otev el, všecko se uklidilo, a on
ekl: „A sem ti páni p ijdou, m eš
íci, e byla potopa sv ta.“ Kdy
ou edníci p išli, necht l se Honza k
ni emup iznat, ka, enebyldoma, e
je ena blázen, kdo ví, kterak tam
peníze p išly. Zavolali enu a ptali se,
kdymu penízezakopával.
„P ed potopou sv ta,“ odpov d la
enaapevn natomstála.
Kdy snínemohlipánini ehosvést
amu zapíral,nechalitobýt,atakušel
Honzatrestu.
Dev tk í
Mezi vesnicí Hertinou a Valešnicí v
králohradeckém kraji, na náchodském
panstvístojívlesedev tk í ,onich
jsem následující pov st z úst jedné
prastarébabi kyslyšela.
P ed dávnými asy byl v Litobo i
hrad, jemu na Túrin íkali. Tam byl
panošem mladík, He man jménem,
jeho matkaté vhrad bydlela.M lv
Svato ovicích milenku, bohaté a
krásnéd v e,oni sevšakješt jeden
ucházel. D v e ale m lo He mana
rádo, a e hodný a správný hoch byl,
nem l otec její nic proti tomu, by si ji
vzal.
Jak dostal slovo, ur il se ihned
svatební den (tenkráte to mohlo být
t eba tu samou chvíli, an ádného
dlouhého vyjednávání ani ohlášek
pot eba nebylo). Od té doby ale byl
He man truchlivý, a ani matka ani
milásep í inudov d tinemohly.
Den p ed svatbou vyšel He man
podve ernazelenouloukuasedlpod
dub. Tu p išla za ním jeho matka a
p ineslamut ir ovéjablka.„Tumáš,
He mánku, pochutnej si a pak mi
pov z,pro jsitaksmutný?“
„Má zlatá mami ko, jakpak nemám
býti smutný, kdy m zítra, a na
svatbupojedu,vlesezabijou.“
„Prob h, synu, co to mluvíš, kdo ti
to ekl?“
„ ádnýmn tone ekl,alejátovím.“
Všemo n sematkap i inila,bymu
tu myšlenku vymluvila, ale on z stal
p isvém.Ránokdy nakon sedalaze
dvora vyjeti cht l, nemohl kon ven
p ipravit, vzpínal se, kousal a ivou
mocí ven necht l. „Ach, to je zlé
znamení,“ zavzdechla matka a s
sepjatýma rukama syna prosila, by
nikamnejezdilasvatbuodlo il.
„Tonem ebýt,mámilámati ko;já
musím
jeti,
bu te
tady
s
Pánembohem!“ a pobodnuv ost e
kon ,vyjelzevrat.Matkaaleouzkosti
plná, poslala za ním. Bylo však ji
pozd , mrtvého p inesli ji mladého
enicha nazpátek; devíti no i
probodaného našli jej v lese. (Slyšela
jsem také, e jich osm s ním jelo a e
všickni padli.) Kdo jej zabil, nev d l
ádný, ka dý však myslil, e to jeho
sok.Tub dovalamatkaavlasyzhlavy
sob trhala,ubohéhoHe manaalevíce
nevzk ísila. I chystala se nev stu
osi elou uctít, kterou s ouzkostí
o ekávala.
Zatím syna umyli, do bílých šat
zaobalili a do komory na prkno
Jakmile nev sta p ijela, ptala se hned
matky, pro enich pro ni nep ijel a
kdeje?Matkajejvymluvila, ehopán
n kam nakvap odeslal, e si však
popílí,byjenzast lsedli.Kdy zast l
sedli, za ali enichovi první hrana
zvonit; nev sta sebou trhla a ptala se
dru i ky: „Pov z mn , má milá
dru i ko,komutovhranazvoní?“
„Um el pasák ze vsi,“ odpov d la
dru i ka.
Kdy byli v polou ob da, zvonili po
druhé v hrana, a nev sta ouzkostn
mládka se ptala: „Pov zte mi, m j
milý mládku, komu to tak smutn v
hranazvoní?“
„Stará
ena ve vsi um ela,“
odpov d lmládek.
Kdy dojídali, zvonili po t etí v
hrana.Tunev stavysko ilaab elak
He manov matce. „Pov zte mi, má
zlatá mati ko, komu to tak smutn v
hrana zvoní? Tak smutn , e mi srdce
divnepukne.“
„Pukne ti, pukne, ty ubohá nev sto,
a ti uká u, komu to tak smutn v
hranazvoní.“Tak eklamatkaapla íc
vedlaubohounev studokomory,kde
v bílé placht zaobalen enich le el.
Kdy nev sta
enicha mrtvého
spat ila, b ela zpátky, popadla n a
do sebe ho vrazila. Vlo ili je do
jednoho hrobu. V lese na tom míst ,
kde
He mana
devíti
no i
zavra d ného našli, postavili na
památkudev tk í ;stojítampodnes,
jsou-litoaletysamé,nevím.
Bo enaN mcová
Národníbáchorky
apov stiI
VydalaM stskáknihovnavPraze
Mariánskénám.1,11572Praha1
VMKP1.vydání
Verze1.1z30.8.2012