Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder A

Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder A

Bohemia
Zeitschrift für Geschichte und Kultur
der böhmischen Länder
A Journal of History and Civilisation
in East Central Europe
Herausgegeben
im Auftrag des Collegium Carolinum
von Martin Schulze Wessel,
Hans Lemberg und Michaela Marek
Band 46
Heft 1
2005
Redaktionsbeirat:
Christoph Boyer (Salzburg), Peter Bugge (Aarhus),
Gary B. Cohen (Minneapolis, MN), Mark Cornwall (Southhampton),
Horst Förster (Tübingen), Steffen Höhne (Weimar),
Miroslav Hroch (Prag), Elena Mannová (Bratislava),
Sheilagh Ogilvie (Cambridge), Jiří Pešek (Prag)
und Helmut Slapnicka (Linz)
INHALT
GERMANS – JEWS – CZECHS: THE CASE OF THE CZECH
LANDS
Editorial
AUFSÄTZE
INTRODUCTION
Michael Brenner, Andreas Gotzmann, Yfaat Weiss
This volume of the journal “Bohemia” investigates the encounter
between Central European Jews and other populations in the Czech
lands among which they lived through an innovative thematic
perspective, parting from the established paradigms of nationhood and
assimilation, of majority versus minority. The situation of the Jews
from 1880 until 1938 is taken as a case study that allows a unique
analysis of political, social, cultural and religious affiliations and
networks in the context of a multi-ethnic state. The issue not only
adds to our knowledge about the central aspects of antisemitism and
national affiliation. It also challenges ethnic definitions by focusing on
their changing and interactive character as they were negotiated
between the political and social camps in the ethnic triangle of Jews,
Germans and Czechs.
INTRODUCTION
Michael Brenner, Andreas Gotzmann, Yfaat Weiss
Ce volume de la revue „Bohemia“ s’intéresse du point de vue d’une
perspective innovative à la rencontre entre les juifs d’Europe centrale et
les autres groupes de la population qui vivaient dans les pays tchèques, en
partant des paradigmes établis de nationalité et d’assimilation, de majorité
contre minorité. La situation des juifs entre 1880 et 1938 est pris comme
cas d’étude qui permet de faire une analyse unique des appartenances et
des réseaux politiques, sociaux, culturels et religieux dans le contexte d’un
État multiethnique. Ce volume ne fait pas qu’élargir nos connaissances
sur les aspects centraux d’antisémitisme et d’appartenance nationale. Il
remet aussi en question les définitions ethniques en prenant pour cible
leur caractère changeant et interactif lorsque celles-ci étaient négociées
entre les camps politiques et sociaux dans le triangle ethnique des juifs,
des Allemands et des Tchèques.
ÚVOD
Michael Brenner, Andreas Gotzmann, Yfaat Weiss
Toto číslo časopisu „Bohemia“ sleduje spolupůsobení středoevropských
Židů a jiných skupin obyvatelstva žijících v českých zemích z inovační
tematické perspektivy, která opouští etablovaná paradigmata o
národnosti a asimilaci, o majoritě a minoritě. Situace Židů mezi lety 1880
a 1938 je příkladem, co vše umožňuje jedna jediná analýza politických,
sociálních, kulturních a náboženských sounáležitostí a sítí v kontextu
multietnického státu. Svazek rozšiřuje nejen naše poznatky o centrálních
aspektech antisemitismu a národnostní příslušnosti. Tím že sleduje jejich
proměnlivý a interaktivní charakter v procesu dohadování mezi
politickými a sociálními tábory v etnickém trojúhelníku Židů, Němců a
Čechů, se také zabývá etnickými definicemi.
CZECHS, GERMANS, JEWS – WHERE IS THE DIFFERENCE?
The Complexity of National Identities of Bohemia Jews, 1918-1938
Kateřina Čapková
The author examines the reasons why the issue of Jewish national
identity in the Bohemian lands is so bewildering, and difficult to grasp
for the historians. The main argument being put forward is that this is
due to the differences between the various national identities being rather
minor. That made it possible for people to change their national identity
without this having far-reaching consequences for their everyday life; it
was even possible to have several national identities at the same time.
Basically, all Jews in the Bohemian lands had three features in common: a
close link to the Bohemian lands because of an almost continuous Jewish
settlement in Bohemia and Moravia, a rather loose relationship to the
Jewish religion, and a distinct loyalty towards the Czechoslovak state.
Then what separated persons of German, Czech or Jewish descent?
Taking a closer look at the differences between the student organizations,
Kapper and Theodor Herzl, the author reaches the conclusion that the
most decisive factors in the choice of national affiliation were not
language or political preference, but first and foremost social ties either
with Jewish or with non-Jewish people.
TCHEQUES, ALLEMANDS, JUIFS – OU EST LA DIFFERENCE ?
La complexité des identités nationales des juifs de Bohème en 1918-1938
Kateřina Čapková
L’auteur de cette contribution se demande pourquoi la question de
l’identité nationale des juifs dans les pays bohèmes pendant l’entre-deuxguerres est si confuse et si difficile à saisir pour les historiens. L’idée
principale de cette contribution repose sur la thèse que la raison se
trouvait dans les petites différences entre les différentes identités
nationales. Celles-ci permettaient aux juifs de Bohème de changer
d’identité nationale sans que cela ne change grand-chose à leur vie
quotidienne. Il était aussi possible d’avoir en même temps plusieurs
identités nationales. Pour ainsi dire, trois points communs liaient
fortement tous les juifs: un lien étroit avec les pays bohèmes – car la
Bohème et la Moravie avaient derrière elles une longue tradition, presque
sans interruption, d’une population juive –, des liens assez lâches avec le
judaïsme et une nette loyalité envers l’Etat tchécoslovaque. Qu’est-ce qui
faisait alors la différence entre des personnes d’identité allemande,
tchèque ou juive? En prenant pour exemple les organisations étudiantes
Kapper et Theodor Herzl, l’auteur en arrive à la conclusion que le choix
de l’identité nationale n’était pas déterminé par la langue ou le
programme politique, mais surtout par les liens sociaux avec la
population juive et non-juive.
ČEŠI – NĚMCI – ŽIDÉ – KDE JE ROZDÍL?
Komplexita národních identit českých Židů
Kateřina Čapková
Autorka příspěvku se zamýšlí nad důvody, proč byla otázka národní
identity Židů v Čechách v meziválečném období tak spletitá a pro
historiky těžko postižitelná. Hlavní myšlenkou příspěvku je teze, že
důvodem byly jen malé rozdíly mezi jednotlivými národními identitami.
Tento fakt umožňoval osobám národní identitu měnit, aniž by to mělo
dalekosáhlý dopad na jejich všední život; možné bylo i mít národních
identit více najednou. V podstatě všechny Židy v Čechách spojovaly tři
společné znaky: úzké pouto k české zemi díky skoro nepřetržitému
židovskému osídlení Čech a Moravy, vlažný vztah k židovskému
náboženství a naprostá loajalita vůči československému státu. Co tedy
osoby německé, české či židovské národnosti odlišovalo? Na příkladu
srovnání studentských organizací Kapper a Theodor Herzl dochází
autorka k závěru, že rozhodující pro volbu národní identity nebyl jazyk
či politický program, ale především sociální vazby s židovským a
nežidovským obyvatelstvem.
CHOOSING TO BRIDGE: REVISITING THE PHENOMENON OF
JEWISH CULTURAL MEDIATION
Hillel J. Kieval
Taking as its starting point Simmel’s contrasting images of “bridges” and
“doors” this article revisits the issue of the role of Bohemian Jewish
writers and artists in the mediation of Czech and German culture in the
early twentieth century. The author points out that the linked projects of
appropriation, translation, and transmission were not directed at Czech
culture alone, but also at German, and that the mediators were
frequently Czech-speaking Jews. The article turns finally to the writings
of the Prague Zionist circle around the First World War, in particular to
the anthology “Das jüdische Prag” (1917), whose purpose seems to have
been to reimagine the city and its culture as somehow intrinsic to Jewish
experience. The author argues that, in assembling the anthology, the
editorial board of “Selbstwehr” demonstrated an explicit preference for
Czech poetry (on Jewish themes) and German prose (written by
Bohemian Jews). The project reveals the extent to which the opening to
Czech culture was accompanied by a simultaneous closing to certain
bodies of German writing. It was an exercise in the reclaiming of a piece
of the diaspora as “Jewish” space, which purposefully violated the
assumptions of liberal German hegemony in the Czech lands; selfserving, to be sure, but also courageous.
CHOISIR DE JOUER LE ROLE D’INTERMEDIAIRE: LE
PHENOMÈNE DE LA MEDIATION CULTURELLE JUIVE
Hillel J. Kieval
En prenant pour point de départ les images contrastées de Simmel de
„ponts“ et de „portes“, cet article nous livre de nouvelles pensées sur le
rôle des écrivains et artistes bohèmes juifs qui jouèrent un rôle
d’intermédiaire entre les milieux culturels tchèque et juif au début du
XXe siècle. L’auteur met l’accent sur le fait que les projets liés entre eux
d’appropriation, de traduction et de transmission n’étaient pas seulement
destinés à la culture tchèque mais aussi à l’allemande et que les
intermédiaires étaient souvent des juifs qui parlaient tchèques. L’article
s’intéresse enfin aux écrits du Cercle sioniste de Prague à l’époque de la
Première Guerre mondiale, notamment à l’anthologie „Das jüdische
Prag“ (1917), dont le but semble avoir été de donner une image de la ville
et de sa culture comme quelque chose d’intrinsèque à l’expérience juive.
L’auteur argumente que, lors du choix des œuvres de l’anthologie, les
éditeurs de la „Selbstwehr“ montrèrent une nette préférence pour la
poésie tchèque (sur des thèmes juifs) et la prose allemande (qui fut écrite
par des juifs bohèmes). Ce projet montre que l’ouverture de la culture
tchèque fut accompagnée dans une large mesure d’une fermeture de
certains pans de la littérature allemande. Le but était de revendiquer une
partie de la diaspora en tant qu’espace „juif“ et de blesser ainsi sciemment
les revendications d’hégémonie germano-libérale dans les pays bohèmes;
dans leurs propres intérêts bien sûr, mais il fallait en avoir néanmoins le
courage.
VŮLE STÁT SE PROSTŘEDNÍKEM: OPĚTOVNÉ SETKÁNÍ
S FENOMÉNEM ŽIDOVSKÉHO KULTURNÍHO
ZPROSTŘEDKOVATELSTVÍ
Hillel J. Kieval
Vycházeje ze Simmelových kontrastních obrazů „mostů“ a „dveří“
předkládá tento článek nové úvahy o roli českých židovských spisovatelů
a umělců při zprostředkovávání mezi českou a německou kulturou na
počátku dvacátého století. Autor poukazuje na skutečnost, že vzájemně
provázané projekty osvojování, překládání a přenášení nebyly zaměřeny
pouze na českou, ale také na německou kulturu, a že zprostředkovateli
byli často česky mluvící Židé. Na závěr se příspěvek věnuje spisům
českého sionistického okruhu z doby kolem první světové války, zvláště
antologii „Das jüdische Prag“ (1917), jejímž záměrem, jak se zdá, bylo
zprostředkování představy města a jeho kultury jako podstatného
momentu židovské zkušenosti. Autor argumentuje tím, že vydavatelé
časopisu „Selbstwehr“ při sestavování antologie jasně preferovali českou
poezii (s židovskou tématikou) a německou prózu (psanou českými
Židy). Výzkum ukazuje, jak úzce bylo otevření se české kultuře
provázáno s paralelním vymezením vůči jistým částem německy psané
literatury. Celé počínání vedla snaha reklamovat pro sebe část diaspory
jako „židovský“ prostor a tím záměrně narušit nárok na německou
liberální hegemonii v českých zemích; ve vlastním zájmu, jistě, ale
odvahy k tomu bylo také třeba.
MITTEL-EUROPA? SOME AFTERTHOUGHTS ON PRAGUE
JEWS, “HYBRIDITY,” AND TRANSLATION
Scott Spector
It is well known that primarily German-speaking Jewish Prague writers
of Franz Kafka’s generation took on the translation of the key works of
Czech modernism and their mediation to a broader European public.
This group included Max Brod, Franz Werfel, Rudolf Fuchs, and Otto
Pick, among others. Earlier study has explored how this extraordinary
cultural contribution could be seen within the context of other
exceptional literary production of this generation, as well as the context
of ethnic cultural politics in Bohemia in the early twentieth century.
This piece seeks to reframe those explorations within the theoretical
frame suggested by the term “hybridity,” specifically as it has been used
by post-colonial literary theorists. Turning then to specific examples of
Prague Jewish translators, the focus will be on the specificity of the
cultural meanings of translation at this particular historical moment.
L’EUROPE CENTRALE ? QUELQUES REFLEXIONS SUR LES
JUIFS DE PRAGUE, L’“HYBRIDITE,” ET LA TRADUCTION
Scott Spector
Il est bien connu que ce sont essentiellement les écrivains juifs
germanophones de Prague de la génération de Franz Kafka qui se
chargèrent de traduire les ouvrages clés du modernisme tchèque et de les
répandre auprès d’un large public européen. Ce groupe comprenait entre
autres Max Brod, Franz Werfel, Rudolf Fuchs et Otto Pick. Une étude
précédente a recherché comment cette contribution culturelle
extraordinaire pouvait être vue tant dans le contexte d’une autre
production littéraire exceptionnelle de cette génération que dans le
contexte de politiques culturelles ethniques dans la Bohème du début du
XXe siècle. Cet essai tente de recentrer ces recherches dans un cadre
théorique placé sous le terme d’“hybridité“ tel qu’il a été utilisé
notamment par les théoriciens littéraires post-coloniaux. En prenant
pour appui des exemples spécifiques de traducteurs juifs pragois,
l’attention est particulièrement portée sur la spécificité des significations
culturelles des traductions à ce moment particulier de l’histoire.
STŘEDNÍ EVROPA? NĚKTERÉ DODATEČNÉ ÚVAHY O
PRAŽSKÝCH ŽIDECH, „HYBRIDITĚ“ A PŘEKLADU
Scott Spector
Je dobře známo, že převážně německy mluvící pražští židovští
spisovatelé generace Franze Kafky se ujali překladu stěžejních děl české
moderny a jejich zprostředkování širšímu evropskému publiku. K této
skupině patřili mimo jiné Max Brod, Franz Werfel, Rudolf Fuchs a Otto
Pick. Ve své dřívější studii se autor zabýval otázkou, jakým způsobem lze
tento nevšední kulturní příspěvek vnímat jak v kontextu jiných
neobvyklých literárních děl této generace, tak v kontextu etnické
kulturní politiky v Čechách počátku 20. století. V tomto příspěvku se
snaží zasadit své dřívější výzkumy do teoretického rámce, který je
prezentován pod pojmem „hybridita“, a to především ve významu, v
jakém jej užívali postkoloniální literární teoretici. Věnujíc se dále
jednotlivým příkladům pražských židovských překladatelů, soustředí
autor svou pozornost na zvláštní kulturní význam překladu v tomto
speciálním historickém momentu.
INTRODUCING INTELLECTUAL AND POLITICAL HISTORY
TO THE HISTORY OF EVERYDAY LIFE:
Multiethnic Cohabitation and Jewish Experience in Fin-de-Siècle
Bohemia
Dimitry Shumsky
The author examines the Jewish side of the Czech-German-Jewish
triangle on the eve of World War I using a methodological combination
of intellectual and political history on one hand and historiography of
everyday life on the other. For starters, he observes that the tendency of
the political discourse, whether Czech or German, to look at Czechs and
Germans as linguistically and culturally monolithic entities is quite
misleading, especially if one extends it to the Jewish populace which has
then to be split into “German Jews” and “Czech Jews.” The resulting
impression that most of Jewish society strictly adhered to either the
German or the Czech position is definitely wrong with the majority of
Jews who may be called bilingual, although it still holds true of quite a
few people, in particular figures with a pronounced attachment to public
and political bodies. Looking at the everyday experience of bilingual
Jews, he finds a way of life that integrates German and Czech affinities at
least to a certain extent. To gain more insights into the creative output
and thinking of this group, he explores the everyday experience of a
number of Jewish intellectuals from Prague in greater detail. To sum it
all up, Brod’s “Ein tschechisches Dienstmädchen” is not a semi-utopian,
semi-colonialist fantasy, but the reflection of the complex
bilingual/bicultural existence experienced by Brod since birth.
L’HISTOIRE QUOTIDIENNE COMBINÉE AVEC L’HISTOIRE
INTELLECTUELLE ET POLITIQUE:
Les relations multiethniques et la vie juive en bohème à l’avènement du
XXe siècle
Dimitry Shumsky
L’auteur examine le côté juif du triangle tchèque-allemand-juif à la veille
de la Première Guerre mondiale. Son approche consiste à combiner
l’histoire intellectuelle et politique avec l’histoire de la vie quotidienne.
Au début, il remarque que la tendance des discours politiques – qu’ils
soient tchèques ou allemands – de considérer les Tchèques et les
Allemands comme des entités linguistiquement et culturellement
monolitiques, conduit à l’erreur, notamment si l’on applique à la
population juive et si on classifie de force celle-ci en „juifs allemands“ et
“juifs tchèques“. L’impression qui en résulte, à savoir que la plupart de la
société juive adhérait strictement soit à la position allemande, soit à la
position tchèque, ne correspond aucunement à la majorité des juifs dits
bilingues, même si cela reste vrai pour certains juifs, notamment ceux qui
étaient engagés dans la vie publique ou dans des groupes politiques. En
étudiant la vie quotidienne des juifs bilingues, l’auteur découvre un style
de vie, qui combine un sentiment d’appartenance allemande et tchèque
du moins dans une certaine mesure. Afin de mieux comprendre la
manière de penser et la production intellectuelle de ce groupe, il analyse
les expériences quotidiennes faites par un certain nombre de juifs
intellectuels de Prague. Pour résumer le tout, „Ein tschechisches
Dienstmädchen“ de Brod n’est pas une image fantaisiste, semi-utopique,
semi-coloniale, mais elle reflète plutôt la réalité complexe, bilingue et
biculturelle à laquelle Brod fut confronté dès sa naissance.
DĚJINY KAŽDODENNOSTI KOMBINOVANÉ S DUCHOVNÍMI
PROUDY A POLITICKÉ DĚJINY:
Vztah národnostních skupin a život Židů v Čechách na přelomu století
Dimitry Shumsky
Autor zkoumá židovskou část trojúhelníku Češi-Němci-Židé v předvečer
první světové války. K problematice přistupuje spojením duchovních a
politických dějin s dějinami každodennosti. Hned zkraje konstatuje, že
tendence politických diskurzů – českých stejně jako německých – vnímat
Čechy a Němce jako jazykově a kulturně monolitické bloky, vede
k mylným závěrům. Zvlášť pokud je aplikována na židovské
obyvatelstvo a toto pak nutně děleno na „německé Židy“ a na „české
Židy“. Z toho plynoucí dojem, že židovská společnost si vesměs plně
osvojila buď německou nebo českou pozici, je u většiny dvojjazyčných
Židů zcela jistě nesprávný. A to navzdory skutečnosti, že korektně
popisuje značnou část Židů. Zvláště pak ty, kdo byli veřejně činní či
přináleželi k politickým uskupením. Při studiu všedního dne
dvojjazyčných Židů shledává autor životní styl, který přinejmenším
zčásti kombinuje pocit sounáležitosti s němectvím a s češstvím. Aby bylo
možno lépe pochopit myšlenkové struktury a intelektuální tvorbu těchto
skupin, anylyzuje dále autor každodenní zkušenosti několika pražských
židovských intelektuálů. Paradigmaticky například román Maxe Broda
„Ein tschechisches Dienstmädchen“ není výplodem fantazie napůl
utopického, napůl koloniálního rázu, ale komplexním odrazem
mnohovrstevné jazykové a kulturní reality, jíž byl Brod od svého
narození vystaven.
HISTORY AND HISTORICAL CONSCIOUSNESS
Similarities and Dissimilarities in the History of the Jews in Germany
and the Czech Lands 1918-1945
Otto Dov Kulka
This article draws a comparison between the Jews of Germany and the
Jews of the Czech Lands in the period between 1918 and 1945: the
parallel or analogical developments, the ties and reciprocal influences, the
differences in their political and social status, and the ways with which
they tried to cope with a changing historical situation. The framework
for the comparison is chronological, following a parallel periodization of
the history of the Jews in the two countries during these years. The axis
around which the discussion will revolve is the period between 1918 and
1938 in Germany and between 1918 and 1939 in the Czech Lands. This
will provide the basis for a later discussion of the parallel deportation
policy in the two countries, the initiatives of Czech Jewry to establish
the Theresienstadt Ghetto, and the continuation of autonomous Jewish
activity in the struggle for survival under Nazi rule until the period of
the so called “Final Solution.”
HISTOIRE ET CONSCIENCE HISTORIQUE
Similarités et différences dans l’histoire des juifs en Allemagne et dans les
pays bohèmes entre 1918 et 1945
Otto Dov Kulka
Cet article fait une comparaison entre les juifs en Allemagne et les juifs
dans les pays tchèques durant la période comprise entre 1918 et 1945: à
savoir les parallèles ou les développements analogues, les liens et les
influences réciproques, les différences concernant leur statut social et
politique, et les différentes manières par lesquelles ils essayèrent de
s’adapter à une situation historique changeante. Le cadre de la
comparaison est chronologique et suit une période historique parallèle
des juifs dans les deux pays pendant ces années-là. L’axe autour duquel
tourne la discussion est la période comprise entre 1918 et 1938 en
Allemagne et entre 1918 et 1939 dans les pays tchèques. Cette période
sert de base pour aborder ensuite le sujet des politiques parallèles de
déportation dans les deux pays, des initiatives des juifs tchèques lors de la
construction du ghetto de Theresienstadt et de la poursuite des activités
autonomes juives dans la lutte pour survivre sous la domination nationalsocialiste jusqu’à la période appelée „solution finale“.
DĚJINY A VĚDOMÍ DĚJIN
Podobnosti a rozdíly v dějinách Židů v Německu a v českých zemích
1918-1945
Otto Dov Kulka
Tento článek srovnává Židy v Německu s Židy v českých zemích mezi
lety 1918 a 1945: paralely či analogický vývoj, vztahy a vzájemné vlivy,
rozdíly v politickém a sociálním statutu, způsoby, kterými se snažili
vyrovnat se změněnou historickou situací. Rámec srovnání je
chronologický a sleduje paralelní periodisaci dějin Židů v obou zemích
během těchto let. Osou, kolem níž se pak diskuse točí, je období mezi
lety 1918 a 1938 v Německu a mezi lety 1918 a 1939 v českých zemích.
Tím je položen základ pro pozdější diskusi o paralelním politickém
přístupu k deportacím v obou zemích, o iniciativě českých Židů při
výstavě ghetta Terezín a o pokračování autonomních židovských aktivit
v boji o přežití pod nacistickou mocí až do období takzvaného
„konečného řešení“.
“L’SCHONNOH HABBO! NACH DEM SCHÖNEN
MARIENBAD...“
ON THE AMBIVALENCE OF A MODERN SANCTUARY
Mirjam Triendl-Zadoff
From the end of the 19th century up to the 1930es the Bohemian resorts
Carlsbad, Marienbad and Franzensbad were known as places of Europewide Jewish encounters. Paradoxically – despite their location in the
heart of the Czech-German conflict and a vivid anti-Semitism – these
places offered every summer a stage for Jewish experiences, which were
limited to the exceptional moment of the stay. Regarding the specific
sociability of spas as cultural, medical and tourist gathering places, this
article understands the Bohemian resorts as ambivalent shelters for
diverse modern Jewish cultures.
„L’SCHONNOH HABBO ! NACH DEM SCHÖNEN
MARIENBAD...“
AU SUJET DE L’AMBIVALENCE D’UN SANCTUAIRE
MODERNE
Mirjam Triendl-Zadoff
De la fin du XIXe siècle aux années 1930, les stations thermales bohèmes
de Karlsbad et Marienbad étaient connues pour être des endroits où tous
les juifs d’Europe se rencontraient. Paradoxalement – malgré leur
situation au coeur du conflit tchéco-allemand et un antisémitisme
virulent – ces lieux offraient un cadre aux expériences juives, qui restaient
limitées au moment exceptionnel du séjour. Prenant en considération
l’aspect social des thermes en tant que lieux culturels, médicaux et
touristiques, cet article appréhende les stations thermales comme des
abris ambivalents dans lesquels s’épanouissaient diverses cultures
modernes juives.
„L’SCHONNOH HABBO! DO KRÁSNÝCH MARIÁNSKÝCH
LÁZNÍ...“
O AMBIVALENTNOSTI JEDNOHO NOVODOBÉHO UTOČIŠTĚ
Mirjam Triendl-Zadoff
Od konce 19. století do třicátých let 20. století byly české lázně Karlovy
Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně známé jako místa, kde se
setkávali Židé z celé Evropy. Paradoxně nabízely tyto lokality – i přes
svou polohu v srdci česko-německého konfliktu a virulentního
antisemitismu – prostor pro židovské prožitky, které ovšem zůstaly
omezeny pouze na neobvyklý moment pobytu. Protože lázně byly jako
místa kulturních, lékařských a turistických setkání zvláštními sociálními
prostory, chápe tento příspěvek české lázně jako ambivalentní útočiště
pro různé druhy moderní židovské kultury.
CZECH ANTI-SEMITISM IN THE CONTEXT OF TENSIONS
BETWEEN NATIONAL AND CONFESSIONAL PROGRAMS,
AND THE FOUNDATION OF THE CZECHOSLOVAK
NATIONAL CHURCH
Martin Schulze Wessel
This contribution examines the role and importance of anti-Semitism in
the context of various camps developing in Czech politics up to 1918 and
during the first years of the national state’s existence. The author
demonstrates how closely political and confessional issues were linked
with regard to the emergence of groupings as well as their eventual
falling apart. Thus, the rise of the Young Czech party was not
immediately accompanied by growing anti-Semitism since, among other
things, the new Czech national party sought to highlight its differences
from the Old Czechs by defining itself as anti-clerical and enlightened.
The decisive factor for the emergence of a clerical anti-Semitism was the
experience of the concordat being repealed (1868), the result being that
the Catholics believed to have lost the Habsburg monarchy as “their”
confessional state. Czech anti-Semitism acquired a new role after the
Badeni language decree had been repealed. The vehement anti-Semitic
sentiment now spreading among the Young Czechs brought them, as far
as certain conflicts then being virulent were concerned, in close
proximity to the clerical parties they normally were at strife with. A
resolution of the tensions between confessional programs and national,
enlightenment-oriented ones may be discerned in the founding of the
Czechoslovak Church, which adopted Jan Hus, enlightened symbol of
the Czech national movement, and thus effectively re-confessionalized
even the sphere of politics.
L’ANTISÉMITISME TCHÈQUE DANS LA ZONE
CONFLICTUELLE DES PROGRAMMES NATIONELS ET
CONFESSIONNAUX ET LA FONDATION DE L’ÉGLISE
TCHECOSLOVAQUE
Martin Schulze Wessel
Dans cette contribution, l’auteur étudie la fonction que l’antisémitisme
avait pour les formations des divers camps politiques dans la politique
tchèque avant 1918 et dans les premières années après la formation de
l’État national, et il explique comment les questions politiques et
confessionnelles étaient étroitement liées lors de la naissance et la chute
des partis. Ainsi, entre autres, la montée des Jeunes Tchèques n’était pas
directement liée à un antisémitisme croissant, parce que le nouveau parti
national tchèque cherchait à se délimiter des Vieux Tchèques par une
autodéfinition anticléricale et éclairée. L’expérience de la résiliation du
Concordat (de 1868), avec lequel les catholiques crurent avoir perdu la
monarchie des Habsbourg en tant que „leur État confessionnel“, fut
déterminante pour la naissance d’un antisémitisme clérical.
L’antisémitisme tchèque prit un nouveau sens après le retrait des lois
linguistiques de Badenis. L’antisémitisme des Jeunes Tchèques devenant
alors véhément rapprocha ceux-ci dans certaines situations conflictuelles
des partis cléricaux qu’ils combattaient violemment sinon. On peut voir
une dissipation des tensions entre les programmes confessionnels et les
programmes nationaux-éclairés dans la fondation de l’Église
tchécoslovaque, qui s’appropria Jan Hus, le symbole éclairé du
mouvement national tchèque, et repropagea ainsi de manière efficace le
confessionnalisme dans la sphère politique.
ČESKÝ ANTISEMITISMUS MEZI NÁRODNÍMI A
NÁBOŽENSKÝMI PROGRAMY A ZÁLOŽENÍ
ČESKOSLOVENSKÉ CÍRKVE
Martin Schulze Wessel
Přípěvek zkoumá funkci, jakou měl antisemitismus pro různé tábory
české politiky před rokem 1918 a v prvních letech po vzniku republiky a
ukazuje, jak spolu při vzniku a rozpadu politických uskupení úzce
souvisely politické a náboženské otázky. Vzestup Mladočechů tak
například nebyl bezprostředně spojen s rostoucím antisemitismem mimo
jiné proto, že tato nová národně česká strana se snažila vymezit vůči
Staročechům tím, že se hlásila k antiklerikálnímu osvícenství.
Rozhodující moment pro vznik klerikálního antisemitismu
představovalo vypovězení konkordátu (1868), s nímž katolící, jak se
domnívali, ztratili habsburskou monarchii jako „svůj“ konfesijní stát.
Nový význam získal český antisemitismus po stažení Badeniho
jazykových nařízení. Antisemitismus Mladočechů, který se nyní
vytvořil, přivedl v některých konfliktních momentech tyto do blízkosti
jinak ostře napadaných klerikálních stran. Odstranění napětí mezi
náboženskými a nacionálně osvícenskými programy lze spatřovat ve
vzniku Československé církve, která si přisvojila Jana Husa, osvícenský
symbol českého národního obrození, a tím jej také v politickém prostoru
účinně rekonfesializovala.
„RELIGION NEBENSACHE.“
INTERMARRIAGE BETWEEN BIOLOGICAL INTEGRATION
AND (SELF-)DESTRUCTION
Gaby Zürn
The focus of the article lies on the meaning of intermarriage in
Czechoslovakia between 1880 and 1938 as on of the most intimate
interactions between people of different ethnic identity. The author
concentrates on the dynamic evolution of state laws governing marriages
and the emergence of a racial discourse which especially highlighted
intermarriages. In this discourse, religion increasingly became a minor
matter, a “Nebensache” as it was referred to in marriage advertisements
of the 1920s. Self-ascription and perception by “the other” in social spaces
defined as frontiers resulted in identity constructions which are situated
an a strata between what has been termed “biological integration” on the
one hand and “(self-)destruction” on the other. The author comes to the
conclusion that in the contemporary rascist discourse of the turn of the
19th century intermarriages served as a major building-bloc to maintain
and consolidate ethnic boundaries. They, thus, became a role model to
contrast the earlier, mid-19th century imagination and aspiration of
biological integration.
„LA RELIGION EST SECONDAIRE“
LES MARIAGES MIXTES TIRAILLÉS ENTRE L’INTÉGRATION
BIOLOGIQUE ET L’(AUTO)DESTRUCTION
Gaby Zürn
Cet article traite de la signification du mariage mixte en Tchécoslovaquie
entre 1880 et 1938 en tant que l’une des formes les plus intimes
d’interaction entre des personnes d’identité ethnique différente. L’auteur
se concentre sur l’évolution de la législation nationale sur les mariages et
l’émergence d’un discours sur les rasses qui mettait tout particulièrement
l’accent sur les mariages mixtes. Dans ce discours, la religion perdit
progressivement de son importance et devint une chose secondaire
comme il apparaît dans les faire-part de mariage des années 1920. La
compréhension et la perception de soi-même grâce à l’autre dans des
espaces sociaux définis comme des frontières menaient à des
constructions identitaires qui étaient situées dans une couche
intermédiaire entre „intégration biologique“ d’une part et
„(auto)destruction“ d’autre part. L’auteur en arrive à la conclusion que,
dans le discours racial contemporain de la fin du XIXe siècle – début du
XXe siècle, les mariages mixtes servaient d’instruments majeurs pour
maintenir et consolider des frontières ethniques. Ils servirent ainsi de
modèles pour faire contraste à la notion précédente d’intégration
biologique répandue dans la moitié du XIXe siècle qui constituait alors un
idéal à atteindre.
„NÁBOŽENSTVÍ VĚC VEDLEJŠÍ“
SMÍŠENÁ MANŽELSTVÍ NA POMEZÍ MEZI BIOLOGICKOU
INTEGRACÍ A ZTRÁTOU OSOBNOSTI
Gaby Zürn
Příspěvek se zabývá významem smíšených manželství jako jedné
z nejintimnějších forem interakce mezi lidmi různého etnického původu
v českých zemích období let 1880-1938. Do centra zájmu staví autorka
vývoj státního zákonodárství týkajícího se manželství a vznik rasového
diskurzu akcentujícího především manželství smíšená. V tomto diskurzu
ztratilo náboženství postupně na významu, stalo se „věcí vedlejší“, jak
stojí ve svatebních oznámeních z dvacátých let. Obraz sebe sama a
vnímání sebe skrze „druhé“ v sociálním prostředí, které byly chápány
jako mezní oblasti, vedly ke konstrukcím identity nacházejícím se
v prostoru mezi „biologickou integrací“ a „ztrátou osobnosti“. Autorka
dospívá k závěru, že v rasistickém diskursu kolem přelomu 19. a
20. století představovala smíšená manželství nástroj sloužící k upevnění a
konsolidaci etnických hranic. Tím se stala konceptem stojícím v jasném
rozporu s dřívější představou biologické integrace, která byla rozšířená a
za ideál považovaná v polovině 19. století.
“SONDERWEG” OF CZECH ANTISEMITISM?
Nationalism, National Conflict, and Antisemitism in the Czech Society
in the Late 19th Century
Michal Frankl
Historiography has tended to link Czech antisemitism to the
nationalities’ conflict between German and Czechs and to the situation
of the Jews between Czechs and Germans. Thus, the Czech nationalists’
hostility towards the Jews was ostensibly due to the pro-German attitude
of the Jewish minority. In reality however, the emergence of the Czech
anti-Semitic movement was closely linked to changes in Czech
nationalist sentiment, to the latter’s embracing an integral nationalism
employing archetypical enemies and conspiration theories. The rise of
Czech antisemitism was accelerated in the first place by a rift appearing
in the Czech political environment, and the elections of 1897, when
limited universal suffrage applied for the first time, with the first socialdemocratic MPs being elected. The elections were accompanied by
antisemitic propaganda employed by the Young Czechs, the dominant
Czech nationalist political party, by the Christian Social party and other
political parties mobilizing the electorate against an alleged threat to
national integrity embodied by the social democratic party which was
said to be a mere instrument of Jewish conspiration. Czech anti-Semitism
coming to the fore during the final years of the 19th century was caused
above all by nationalist sentiment becoming increasingly radical and by
the political split-up, by no means was it due to the Czech-german
nationalities’ conflict.
LE „SONDERWEG“ DE L’ANTISEMITISME TCHEQUE ?
Nationalisme, conflit national et antisémitisme dans la société tchèque
à la fin du XIXe siècle
Michal Frankl
Dans l’historiographie, l’antisémitisme tchèque a été en général lié au
conflit de nationalité tchéco-allemand et à la place des juifs entre les
Tchèques et les Allemands. Ainsi, la raison de l’animosité des
nationalistes tchèques vis-à-vis des juifs se trouvait dans la soi-disant
attitude pro-allemande (sympathisant avec les Allemands) de la majorité
juive. En vérité, la naissance de l’antisémitisme tchèque alla de pair avec
les transformations du nationalisme tchèque et de son revirement au
nationalisme intégral à la fin du XIXe siècle qui opérait avec des images
d’ennemis et des théories de conspiration. La montée de l’antisémitisme
tchèque fut accélérée notamment par les divisions du paysage politique
tchèque et les élections en 1897, au cours desquelles on vôta pour un
droit de vôte général restreint et pour les premiers députés sociauxdémocrates. Ces élections furent accompagnées d’une propagande
antisémite de la part des Jeunes Tchèques, du parti dominant politique
national tchèque, des sociaux-chrétiens et d’autres partis politiques. Les
partis mobilisèrent les électeurs sur le thème de la soi-disant menace de
l’intégrité nationale par le parti social-démocrate qui n’aurait été qu’un
instrument de la conspiration juive. La montée de l’antisémitisme
tchèque au cours des dernières années du XIXe siècle fut surtout
provoquée par la radicalisation du nationalisme et des divisions
politiques, mais en aucun cas par le conflit tchéco-allemand des
nationalités.
„SONDERWEG“ ČESKÉHO ANTISEMITISMU?
Nacionalismus, národnostní konflikt a antisemitismus v české
společnosti na konci 19. století
Michal Frankl
Český antisemitismus bývá v historiografii obvykle spojován s českoněmeckým národnostním konfliktem a s postavením Židů mezi Čechy a
Němci. Nepřátelství českých nacionalistů vůči Židům mělo mít původ v
proněmeckých postojích židovské menšiny. Formování českého
antisemitského hnutí ve skutečnosti souviselo s proměnami českého
nacionalismu a s jeho obratem k integrálnímu nacionalismu operujícím
s obrazy nepřítele a teoriemi spiknutí. Vzestup českého antisemitismu
byl urychlen především štěpením české politické scény a volbami v roce
1897, kdy se poprvé volilo podle omezeného všeobecného volebního
práva a kdy byli zvoleni první sociálně-demokratičtí poslanci. Volby
byly doprovázeny antisemitskou propagandou ze strany mladočechů,
dominantní české nacionalistické politické strany, křesťanských sociálů a
dalších politických stran, které mobilizovaly voliče proti údajnému
ohrožení národní integrity ze strany sociální demokracie, která měla být
pouze nástrojem židovského spiknutí. Vzestup českého antisemitismu v
posledních letech 19. století byl způsoben především radikalizací
nacionalismu a politickým štěpením, nikoli česko-německým
národnostním konfliktem.
A CZECH THINKER IN TERMS OF CRISIS
Emanuel Rádl (1873-1942)
Bedřich Loewenstein
This contribution, an expanded version of a lecture, deals with the public
life of the Czech biologist, philosopher, and theorist on the emergence of
nations, Emanuel Rádl, and with his interpretation of history. In many
ways, Radl was influenced by T. G. Masaryk, and in certain respects he
continued the latter’s intellectual work. During the crisis-laden interwar
period, Rádl attacked both neo-romantic irrationalism and the naturalist
neglecting of the intellectual sphere by subsuming it under natural
history. Rádl’s anti-positivist understanding of philosophy was
determined by an ethos of responsibility. Consequently, according to
him reason must prove itself in any given situation, not act as an
exponent of a certain logic of development, a community of nationallydetermined interests or a closed system of values. Just like nation was an
open project, an “offer to join and contribute,” so was history not a
quasi-natural process approaching a predetermined goal, but a legacy to
be acquired by means of dialogue and “elective affinity.” Rádl’s efforts in
favor of a non-nationalist Czechoslovakia, of the primacy of primordial
thruth vis-à-vis whatever personal experience and custom there may be,
and of a concept of nation as “plebiscite on a daily basis” merit to be
recalled by all of us. Moreover, Rádl anticipated findings of today’s
“cultural turn,” as well as the theory of “imagined communities.”
UN PENSEUR TCHEQUE DE LA CRISE
Emanuel Rádl (1873-1942)
Bedřich Loewenstein
Cette conférence élargie traite de l’engagement public et de la conception
historique d´Emmanuel Rádl, biologiste tchèque, philosophe et
théoricien de la nation. Rádl fut fortement influencé par la personnalité
de T. G. Masaryk et il poursuivit à de nombreux égards l’œuvre
spirituelle de ce dernier. Pendant l’entre-deux-guerres marquée par la
crise, Rádl lutta autant contre l’irrationalisme néo-romantique que le
nivellement naturaliste du spirituel en histoire naturelle. Sa
compréhension antipositiviste de la philosophie était dictée par une
éthique de la responsabilité. Ainsi, Rádl prônait que l’intellect doit faire
ses preuves dans des situations concrètes et ne doit pas agir en tant que
porte-parole d’une logique de développement, voire d’une communauté
d’intérêt nationale et d’un système de valeurs clos. Comme la nation
représente un projet ouvert, une „offre“ de collaboration, l’histoire n’est
pas aussi un processus quasi-naturel adopté dans un but précis, mais un
héritage qui se découvre par le dialogue et la „parenté de choix“.
L’engagement de Rádl pour une Tchécoslovaquie non-nationaliste, pour
que la vérité soit le fondement de chaque pratique quotidienne et pour
une nation en tant que „plébiscite quotidien“, mérite d’être rappelé. Rádl
anticipa également les connaissances sur le tournant culturel actuel tout
comme sur la théorie des „communautés imaginées“ (imagined
communities).
ČESKÝ MYSLITEL KRIZE
Emanuel Rádl (1873-1942)
Bedřich Loewenstein
Rozšířená přednáška se zabývá veřejnou angažovaností a pojetím dějin
českého biologa, filozofa a nacionálního teoretika Emanuela Rádla. Rádl
byl silně ovlivněn osobností T. G. Masaryka a v mnoha ohledech
pokračoval v jeho duchovním díle. V meziválečném období tak bohatém
na krize bojoval jak proti novoromantickému iracionalismu, tak také
proti naturalistickému zploštění duchovna do přírodních dějin. Jeho
antipozitivistické chápání filozofie bylo určeno zodpovědně eticky. Rádl
například požadoval, aby se intelekt uplatňoval v konkrétních situacích a
nepůsobil jako mluvčí vývojové logiky, resp. nacionálního zájmového
společenství a uzavřeného hodnotového systému. Stejně jako je národ
otevřeným projektem, „nabídkou ke spolupráci“, není podle něj ani
historie kvazi přirozeným, cíleným procesem, ale skrze dialog a
„spřízněnost volbou“ zpřístupněné dědictví. Připomenutí si zaslouží
Rádlova angažovanost pro nenacionalistické Československo, pro primát
předurčené pravdy před každou životní praxí a pro národ jako
„každodenní plebiscit“. Mimo to Rádl již také předvídal poznatky
dnešního cultural turn stejně jako teorii „imagined communities“.
“THEY WILL REMAIN SILENT AND WAIT FOR ‘BETTER’
TIMES”
Paralyzing and Dismantling the Czechoslovak Writers’ Union at the
Beginning of the “Normalization Period” (1968-1970)
Ines Koeltzsch
The present contribution deals with the relationship between writers and
politics, examining how the Czechoslovak, respectively Czech, writers’
union was paralyzed and finally dismantled after the “Prague Spring” had
failed to deliver. The author takes a closer look first at the mutual
dependency of a change of methods as far as “politics proper” was
concerned, and a change of assessment on the ideological level which the
CPCz leadership made with regard to the Prague Spring and its
protagonists as the year 1970 drew to a close. The other focus is on the
writers’ reactions towards the “normalization policy” which represented
an ever greater threat to their professional subsistence. While the CP
leadership did not succeed in winning prominent writers over for an
active support of the “normalization” cause, by enforcing a ban on
certain journals or individual writers and by finally, in late 1970, even
disbanding the union it did manage to bring lots of pressure to bear on
the writers and to make them silent, at least for the time being.
„ILS SE TAIRONT ET ATTENDRONT UN MOMENT ‘PLUS
FAVORABLE’ “
La paralysie et la dissolution de l’Association tchèque des écrivains au
début de la „normalisation “ (1968-1970)
Ines Koeltzsch
L’essai traite des relations de domination entre les hommes politiques et
les écrivains en prenant pour exemple la paralysie et la dissolution de
l’Association tchécoslovaque, voire tchèque, des écrivains après l’échec
du „printemps de Prague“. L’auteur s’interroge d’une part sur
l’interdépendance du changement de méthodes de la politique „pure et
dure“ et sur le changement d’interprétation au niveau idéologique que les
dirigeants communistes tchèques mirent en place jusqu’à la fin de 1970
pour évaluer le „printemps de Prague “ et ses acteurs. D’autre part, elle
prend en considération les réactions des écrivains sur la „politique de
normalisation“ qui menaçait de plus en plus leur existence
professionnelle. Les dirigeants communistes tchèques ne réussirent
cependant pas à gagner le soutien actif d’écrivains proéminents au
„processus de normalisation“. Néanmoins, ils leur firent subir une
pression extrêmement forte et les réduisirent pour un temps du moins au
silence en interdisant les magazines et les publications et en dissolvant
finalement l’Association des écrivains à la fin de 1970.
„BUDETE MLČET A ČEKAT NA ‚PŘÍHODNĚJŠÍ‘ DOBU“
Ochromení a rozpuštění Svazu českých spisovatelů na počátku
„normalizace“ (1968-1970)
Ines Koeltzsch
Článek se zabývá mocenskými vztahy mezi politiky a spisovateli na
příkladu ochromení a rozpuštění Svazu československých, resp. českých
spisovatelů po neúspěchu Pražského jara. Na jedné straně je sledována
vzájemná souvislost mezi metodickou proměnou v „tvrdé“ politice a
interpretačním obratem v ideologické rovině, který vedení KSČ do
konce roku 1970 zaznamenalo v hodnocení Pražského jara a jeho aktérů.
Na straně druhé jsou sledovány reakce spisovatelů na normalizační
politiku, která ohrožovala stále více jejich profesní existenci. Vedení KSČ
se sice nepodařilo získat prominentní spisovatele pro aktivní podporu
normalizačního kurzu. Zákazem časopisů a publikační činnosti a
konečně rozpuštěním svazu závěrem roku 1970 nicméně vystavilo
spisovatele masivnímu nátlaku a přinutilo je alespoň na čas se odmlčet.
MISZELLEN
Sport zwischen Ost und West (Stefan Zwicker)
Adel und Politik in der Habsburgermonarchie und in ihren
Nachbarländern im 18. bis 20. Jahrhundert (Konstantinos Raptis)
Kirche und Religion im Nationalsozialismus. Die böhmischen Länder
1938/39-1945 (Stefan Samerski)
Der tschechische politische Katholizismus (Michal Pehr)
Geschlechterverhältnisse in Ostmitteleuropa
Weltkrieg (Dietlind Hüchtker)
nach
dem
Zweiten
Die Slowakische Volkspartei in der Geschichte (Michal Pehr)
Die Destruktion des Dialogs. Zur innenpolitischen Instrumentalisierung
negativer Fremdbilder und Feindbilder (Ingo Loose)
Das Bohemistentreffen 2006 (Vera Schneider)
Mythen und Politik im 20. Jahrhundert (Miroslav Szabó)
NEUE LITERATUR
Křen, Jan: Dvě století střední Evropy (Bedřich Loewenstein)
Tresp, Uwe: Söldner aus Böhmen. Kriegsgeschäft und Heeresorganisation
im 15. Jahrhundert (Hiram Kümper)
Tinková, Daniela: Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa
(Jaroslava Hausenblasová)
Fasora, Lukáš/Hanuš, Jiří/Malíř, Jiří (Hgg.): Člověk na Moravě 19. století
(Martin Pelc)
Marek, Michaela: Kunst und Identitätspolitik. Architektur und Bildkünste
im Prozess der tschechischen Nationsbildung (Antje Senarclens de
Grancy)
Puttkamer, Joachim von: Schulalltag und nationale Integration in Ungarn
(Christian Preuße)
Karbusicky, Vladimir: Geschichte des böhmischen Musiktheaters (Ulrich
Theißen)
Koch, Hans-Gerd: Franz Kafka: Kritische Ausgabe. Briefe Bd. 3: 19141917. –Alt, Peter-André: Franz Kafka. Der ewige Sohn. Eine Biographie
(Steffen Höhne)
Ehlers,
Klaas-Hinrich:
Strukturalismus
in
der
deutschen
Sprachwissenschaft. Die Rezeption der Prager Schule zwischen 1926 und
1945 (Steffen Höhne)
Hrodek, Dominik u. a. (Hgg.): Slovanství ve středoevropském prostoru.
Iluze, deziluze a realita (Hans Lemberg)
Malíř, Jiří/Marek, Pavel u. a. (Hgg.): Politické strany. Vývoj politických
stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004 (Michal
Pehr)
Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě (Tobias
Weger)
Geršlová, Jana/Sekanina, Milan: Lexikon našich hospodářských dějin (Jiří
Kosta)
Kosta, Jiří: Die tschechische/tschechoslowakische
mehrfachen Wandel (Christoph Boyer)
Wirtschaft
im
Sekanina, Milan: Kdy nám bylo nejhůře? Hospodářská krize 30. let
20. století v Československu (Jiří Kosta)
Čapková, Kateřina: Češi? Němci? Židé? Národní identita Židů v Čechách
1918-1938 (Ines Koeltzsch)
Gebhart, Jan/Kuklík, Jan: Druhá republika 1938-1939. Svár demokracie a
totality v politickém, společenském a kulturním životě (Martin Zückert)
Nižňanský, Eduard u. a. (Hgg.): Holokaust na Slovensku. 4 Bände. – Lacko,
Martin (Hg.): Situačné hlásenia okresných náčelníkov január-august 1944
(Tatjana Tönsmeyer)
Šimsová, Milena: V šat bílý oděný. Zápasy a oběti Akademické Ymky
1938-1945 (Bedřich Loewenstein)
Kaplan, Karel/Kosatík, Pavel: Gottwaldovi muži (Stefan Zwicker)
Behring,
Eva
u. a.
(Hgg.):
Grundbegriffe
und
Autoren
ostmitteleuropäischer Exilliteraturen 1945-1989 (Katrin Berwanger)
Teichová, Alice/Teich, Mikuláš: Zwischen der kleinen und der großen Welt.
Ein gemeinsames Leben im 20. Jahrhundert. – Iggers, Wilma und Georg:
Zwei Seiten der Geschichte. Lebensbericht aus unruhigen Zeiten
(Susanne Fritz)
Hoorn, Heike van: Neue Heimat im Sozialismus. Die Umsiedlung und
Integration sudetendeutscher Antifa-Umsiedler in die SBZ/DDR (Volker
Zimmermann)
Jechová, Květa: Lidé Charty 77. Zpráva o biografickém výzkumu (Marketa
Spiritova)
Petráš, René/Starý, Marek: Právněhistorická bibliografie. Výběr českých a
slovenských prací z let 1990-2000 k dějinám státu a práva (Jana
Lachmund)
Mehnert, Elke (Hg.): Grenzpfade. Materialien zum 6. DeutschTschechischen Begegungsseminar: Gute Nachbarn – schlechte Nachbarn?
(Václav Houžvička)
Maier, Robert (Hg.): Zwischen Zählebigkeit und Zerrinnen.
Nationalgeschichte im Schulunterricht in Ostmitteleuropa (Birgit
Vierling)
Nekula, Marek u. a.: Sprachen in multinationalen Unternehmen auf dem
Gebiet der Tschechischen Republik (Klaas-Hinrich Ehlers)
Vierling, Birgit: (K)eine normale Nachbarschaft? Die
tschechischen Beziehungen 1998-2002 (Waldemar Schmidt)
deutsch-