Pár střípků 2011

PÁR
STŘÍPKŮ
2011
Čtenářové, prostřednictvím této osmé
ročenky v řadě máte možnost sdělit
svůj názor na soudobou českou básnickou tvorbu. A hlavně rozhodnout
v rovině veřejné celostátní soutěž
O českou báseň roku 2011.
ČTĚTE ● HLASUJTE ● PIŠTE
DO 30. ZÁŘÍ 2011
* Vzdorospolek *
Lovčice 2011
3
Jihlava – město zaslíbené
Č
eská báseň, zdá se, nalezla spřízněné město – Jihlavu,
a to za laskavého přispění náměstka jihlavského primátora pana Rudolfa Chloupka a dalších neméně důležitých
místních občanů, zejména básníka Karla Holuba (podrobně
na str. 9). Jen díky jim prvně proběhne slavnostní ukončení
8. ročníku soutěže O českou báseň roku 2011 v náležitém
prostoru jihlavské radnice. První až třetí ročník hostila ve Vlašském dvoře Kutná Hora, čtvrtý až šestý Přelouč v divadelním sále Občanské záložny. Pro ukončení sedmého ročníku, přechodného z jarního už do podzimního
období, bylo pro časovou tíseň vzato za vděk pardubickou Pivovarkou (str. 18).
řibližme si hlavní město Vysočiny položené uprostřed Českomoravské
vrchoviny. Ve středověku jako významné horní město s bohatými nalezišti
stříbra byla Jihlava velmi důležitým zdrojem pro královskou pokladnu. Stala se
nejstarším královským horním městem v Českých zemích a její věhlas daleko
přesáhl hranice našeho státu. Později se město proslavilo v celé Evropě svými
řemesly, zvláště od 15. století soukenickými výrobky.
nešní Jihlava se může pochlubit řadou raně gotických, renesančních i barokních památek, kterými se – co do počtu a zachovalosti – řadí mezi nejvýznamnější středoevropská města. V roce 1951 a obnoveně roku 1982 získala
Jihlava statut Městské památkové rezervace. Svými 213 chráněnými památkami
a desítkami dalších nabízí návštěvníkům skutečně nezapomenutelné zážitky.
ednu z perel jihlavských památek, neřkuli
z celé naší České země, naleznete na radnici na Masarykově náměstí. Je jí Velká gotická síň
(na snímku – http://svatosovi.bloguje.cz), již stavitelé roku 1561 zaklenuli na střední sloup křížovou klenbou s cihlovými žebry. Před několika lety
prošla důkladnou opravou, aby se v roce 2006
zase zaskvěla ve své původní kráse. Obnovilo
se i osmatřicet stropních a nástěnných nápisů ve
staročeštině, latině a němčině, které prostřednictvím přísloví nabádaly a vlastně
stále nabádají občany k mravnému životu. Za povšimnutí stojí podlaha v síni; je
přesně udělána podle naštěstí dochovaných pěti prapůvodních dlaždic.
rávě v této nádherné gotické síni proběhne v sobotu 29. října 2011 slavnostní vyhlášení výsledků 8. ročníku České básně. Slavnost mj. obohatí podvečerní vystoupení známého dobronínského divadelního souboru Zmatkaři strhující hrou César a Drana. V Jihlavě se v posledním říjnovém týdnu také koná už
15. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu (MFDF – str. 89). Kdo
na malebnou Vysočinu v té době zavítá, o kulturní vyžití jistě ochuzen nebude.
P
D
J
P
ISBN 978-80-903607-4-7
ISSN 1802-5889 (hmotné vydání)
ISSN 1802-5897 (elektronické vydání)
4
Co předcházelo tomuto sborníku a bude předcházeti dalším:
VŠEM BÁSNÍKŮM!
Literární sdružení Vzdorospolek
vyhlašuje soutěž O českou báseň roku 2011
– osmý ročník –
Vzácní veršotepci! Pro vás všechny, kdo pokoušíte básnickou Múzu, připravujeme rok co rok nevšední sbírku básní s názvem Pár střípků. Nechcete-li si
nechat ujít příležitost ke zviditelnění své tvorby v ročence obohacené soutěží,
posílejte v jazyce českém nanejvýše čtyři díla ročně, doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu – osobní, literární stránky, apod.) v provedení
a námětu naprosto volném.
Jak jste si jistě stačili všimnout, básnictví nepatří mezi slovesný obor, jenž
by dovedl přilákat více čtenářů. A proto je od prvopočátku (2003) naším cílem
vzbudit u lidí větší zájem o toto slovesné umění. Jak? Aby širší veřejnost měla
pohnutku nahlédnout do sborníku s vašimi verši, udělujeme jí právo hlasovat. Během půl roku lidé prostě a jednoduše vypíší na přiložený hlasovací
lístek až pět básní, které je v ročence osloví. Pro zajištění nestrannosti čtenářů
při hlasování samozřejmě neotiskujeme jména básníků; to až zpětně v následujícím ročníku. Původce toho dílka, které na veřejnost zapůsobí nejvíce, získává
putovní Stříbrnou bulu, na jejímž podstavci bude na stříbrném štítku vyryto
jeho jméno a název básně. Toť rovina VEŘEJNÁ.
Ročenka samo sebou není nafukovací, vše se do ní nevejde. Obrátili jsme
se proto na společnosti či úřady básnictvím se zabývajícími, aby vyčlenily své
odborníky, kteří by nezávisle a samostatně oznámkovali jako ve škole v tzv.
březnovém předkole vámi přihlášenou tvorbu – rovněž bez uvedení jmen
původců. Na jejich podkladě se básně rozdělí na dva soubory: více a méně
úspěšné. Ty více úspěšné dojdou otištění. Kromě toho vyplyne z jejich práce
podrobné umístění všech básní, čili i ta pomyslně nejlepší z odborného hlediska. Její tvůrce získává putovní Zlatou bulu a též na jejím podstavci ulpí zlatý
štítek s jeho jménem i názvem básně. Toť rovina ODBORNÁ.
Po skončení hlasování čtenářů se vždy poslední říjnovou sobotu od druhé hodiny odpolední slavnostně odhalují soutěžní výsledky. Při tomto závěrečném dějství je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří stanou na
vítězných stupních obou rovin. Nikdo totiž nebude předem zpraven o přesném
umístění v soutěži; to platí i pro vítěze putovních cen. Osmý ročník bude ukončen v nádherné gotické síni na radnici v Jihlavě, v čase konání filmového
festivalu – MFDF.
Svou tvorbu s udáním své adresy, telefonu a ročníku narození posílejte
nejpozději do 31. ledna 2011 na: [email protected] (předmět Stříbrná
bula). Nemáte-li možnost přes „síť“ (internet), pak básně zasílejte strojopisem
v jednom vyhotovení na: Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, pošta
Čáslav 286 01, heslo Stříbrná bula. Do dopisu vložte nadepsanou a oznámkovanou obálku běžné velikosti, pošleme vám tiskopis přihlášky. Další podrobnosti naleznete na našich stránkách: http://vzdorospolek.wz.cz.
POZNÁMKA: Pro devátý ročník platí den uzávěrky přihlašování básní 31. ledna
2012, pro desátý 31. ledna 2013 atd.
5
Základní kameny České básně
1. Záměrem celého díla O českou báseň roku
je přiblížit básnictví, neuvěřitelně málo čtené
básnictví (!), většímu počtu čtenářů, protože současné opomíjení tohoto nejvyššího
slovesného umění je takřka hřích. A to prostřednictvím ročenek, které jsou oživeny soutěží,
do níž se může každý zapojit. Po dvanácti letech
se zaplní podstavce putovních cen pro vítěze
– Stříbrné i Zlaté buly – a vymění za nové. K této
příležitosti bude vydán mimořádný sborník,
kde najdou místo všechna oceněná dílka za
celé dvanáctileté období.
2. Soutěž je určena všem básníkům (amatérům
i profesionálům) a probíhá každoročně od roku
2004; délka ročníku: devět měsíců, nepočítáme-li možnost přihlašovat básně až 12 měsíců
předem.
3. Celý rok se shromažďují soutěžní práce
(od 1. února předchozího roku do 31. ledna).
Jeden zájemce – bez ohledu na věk – má
možnost zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka.
Ve sborníku Pár střípků může býti básník otištěn
ponejvíce dvanáctkrát (a dost, aby se pak zase
mohli dostat k otištění jiní tvůrci).
4. Přihlášené básně nesmí být nikde jinde zveřejněny (internet a ostatní soutěže nevyjímaje),
a to až do ukončení ročníku. Od básníků se
žádá, aby sami také nedávali ve veřejnou
známost svou účast v probíhající soutěži.
5. Jiné zveřejnění není možné kvůli nezaujatému
hlasování, aby se každému dílku zajistila stejná
startovní čára. Vítěze v rovině veřejné totiž určuje veřejnost – tedy čtenáři sborníku, v němž jsou
soutěžní práce otisknuty – pomocí vložených
hlasovacích lístků.
6. Jelikož ročenka není nafukovací, lze otisknout pouze 50 až 100 básní. Proto je jeden
měsíc vyhrazen pro tzv. předkolo (březen),
kde odborníci (veřejnosti utajeny osoby určené různými společnostmi či úřady) nezávisle
na sobě oznámkují všechnu přihlášenou tvorbu.
Zároveň při jejich hodnocení vyplyne i nejlépe
postavená báseň v rovině odborné. Podrobné
hodnocení odborníků bude po celou dobu hlasování veřejnosti utajeno, aby čtenář nebyl
ovlivněn jejich výsledky.
7. Na podkladě práce odborníků je začátkem dalšího měsíce (duben) sestaven sborník a
v el. podobě zaslán do tiskárny i se záznamy a
snímky ze slavnostního listopadového vyhlášení
výsledků předchozího ročníku.
8. Básně budou otištěny bez jmen původců,
aby čtenář nemohl být ani v tomto bodě nikterak
ovlivněn. Každé básni je losem určeno číslo,
dle něhož se vloží do sbírky.
9. V první části sborníku se otiskne rozuzlení předchozího ročníku: vítězné básně v rovině
veřejné a v rovině odborné; jmenný seznam veršotepců, k nimž se připojí snímky básníků přítomných na slavnosti; ohlasy nepostoupivších
básníků též se snímky přítomných; ohlasy
veřejnosti.
10. Po veřejném představení nové ročenky
začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři
mimo ty, kteří jsou spjati se soutěží, tj. soutěžící
a pořadatelé (střet zájmů). Na lístky vložené do
sborníku je možno uvést až pět básní. Tomuto
hodnocení je vyhrazeno pět měsíců (od 1. 5. do
30. 9.). Hlasovat lze i elektronicky.
11. Nikdo z básníků nebude dopředu zpraven
o přesném umístění, ale každému se oznámí,
zda je či není mezi vítězi. Při závěrečném dějství,
co probíhá poslední říjnovou sobotu, je vyžadována účast básníků (či jejich zástupců), kteří se
umístili v rovině odborné i v rovině veřejné na
prvních třech místech. Pokud tuto milou povinnost
nedodrží, věcná cena spojená s daným místem se
postoupí tomu, kdo se dostavil a umístil o příčku níže. Všichni soutěžící, kteří přijedou na
vyhlášení, shledají v přední části ročenky Pár
střípků snímek svůj (případně svého zástupce) ze
slavnosti u souhrnného seznamu výsledků.
12. Soutěžaící s největším počtem bodů mohou
sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a to
sami.
13. Hlavní cenou v rovině veřejné je putovní
Stříbrná bula, na jeden rok ji získá tvůrce básně
s největším počtem bodů od čtenářů. V rovině odborné to je putovní Zlatá bula a na
jeden rok ji získá tvůrce básně s nejlepším
hodnocením od odborníků v březnovém předkole. Na jejich podstavce se nechají zhotovit štítky
s názvy vítězných prací a jmény jejich původců ve spojení s daným rokem. Obě ceny zajistí
Vzdorospolek. 14. Další ceny budou poskytovat
sponzoři; rovněž se použije případný výdělek z prodaných sbírek.
15. Vyrozumění o všech pravidlech a průběhu daného ročníku je předkládáno jednotlivým
účastníkům proti podpisu nejpozději do otištění
jejich děl ve sborníku. Při porušení podmínek je
soutěžící vyřazen.
/1. března 2011/
6
Úvodním slovem
Drazí čtenáři, básnických sbírek vychází v České zemi bezpočet. Kromě
přehršle knižních vydání od jednoho tvůrce častokrát narazíte na sborníky
rozličných soutěží téměř vždy spjatými s nějakou osobností více či méně
vázanou k tomuto slovesnému umění, v němž se ukrývají netušená kouzla.
V žádné takové sbírce však nenarazíte na možnost vyjádření čtenářů
k předložené tvorbě. Jejich vydavatelé vlastně oznamují: „Čtenáři, zde si přečtěte díla z vítězných stupínků. Co na ně říkáte, to už je vaše věc.“ S ohledem
na tyto skutečnosti, které naprosto znemožňují jakoukoliv zpětnou vazbu k původcům básní, začala vycházet už před osmi lety naše ročenka Pár střípků.
Slovo „naše“ znamená všech čtenářů a všech básníků.
Každý čtenář může rok co rok k soudobému básnictví napsat pár poznámek a přidělit pár střípkům – až pěti – vždy po jednom bodu (hlasovací
lístek na str. 79). Tím určí, kdo se z veršotepců stane na jeden rok nositelem
nejvyššího ocenění v rovině veřejné – putovní Stříbrné buly.
Každý básník za naprosto rovných podmínek (str. 5) rok co rok může
poskytnout pro tuto sbírku pár střípků – až čtyři. Ona dílka nesmějí být doposud nikde zveřejněna, neboť právě to všem zaručuje stejnou startovní čáru.
Kniha pochopitelně není nafukovací. Do přiměřeného počtu 50 až 100 děl vytřídí
poskytnuté práce odborné březnové předkolo (str. 24), z něhož vzejde pomyslně nejlepší báseň. Její tvůrce získá na jeden rok putovní Zlatou bulu. Podle Základních kamenů celostátního díla (str. 6) jsou přesné výsledky v rovině odborné
utajeny až do konce hlasování veřejnosti, aby vás neovlivňovaly.
Zpětná vazba mezi čtenáři a básníky tu už desetiletí chyběla. Mezitím se
básník čtenářovi hodně vzdálil. Hodně... Nesnadnou cestu si vytyčily Střípky, když si vzaly za úkol zase básnictví přiblížit vám, široké veřejnosti. Velmi
nesnadnou... Potřebují k tomu pomoc z obou stran. Málokdo o Střípkách ví.
A ještě méně lidí pochopilo, proč tu jsou. Každá báseň a každý hlas je životem
pro tuto nevšední ročenku. Nevznikla jako výdělečný podnik, ale pro vzájemné
porozumění čtenářů a básníků. Vždyť co je báseň bez čtenáře?
Přečíst jednu sbírku a odhlasovat dle pokynů a zdarma přes naše Vzdorostránky http://vzdorospolek.wz.cz mohou až desítky lidí do 30. září; prostě o co
vícekrát ji půjčíte, o to bude ročenka více žít a vcházet do veřejného povědomí.
Než pokročíte k letošní soutěžní tvorbě na str. 26-75 prvně obohacené námětovými kresbami, a to od malíře Jiřího Staňka, pozastavte se nejdříve na následujících stránkách. Nejprve jsou dvě (8 a 9) věnovány na rozloučenou dvěma
úspěšným účastníkům České básně, kteří k nevýslovné lítosti už nejsou mezi
námi. Pak následují na str. 10–12 ohlasy na minulou ročenku jak od veřejnosti,
tak od básníků, jež nepřekonali odborné předkolo, a proto se také mohli v tomto
směru zapojit. Na str. 13–21 je zaznamenán souhrn loňských výsledů naposledy
rozdělených do dvou věkových skupiny. V souhrnu nechybějí přetištěné vítězné
básně z prvních stupínků či snímky básníků, kteří se zúčastnili slavnostního
ukončení 7. ročníku v sobotu 27. listopadu 2010 v salónku pardubické Pivovarky. Závěrečné dějství tohoto 8. ročníku už konečně proběhne v náležitějším
Za rok na šťastnou shledanou!
prostředí v Jihlavě (str. 4).
1.
2.
7
Do básnického nebe
Stalo se tak prvně od začátku díla „Česká báseň“, když hned dva
úspěšní básníci se nemohli slavnosti zúčastnit, neboť jejich srdíčka dotloukla. Svou tvorbou z dlouhodobého hlediska zaujali odborníky, proto
jsme se rozhodli jim udělit čestné uznání na věčnou paměť.
Za dílo Karla Holuba z Jihlavy, čtyřikrát otištěném v Pár střípcích 2007 až
2010 a dvakrát se umístivší do desátého místa v rovině odborné, převzal ocenění blízký přítel, básník Zdeněk M. Schlappl z Jihlavy (str.18). Ony dvě básně
jsou U Větrného Jeníkova (8.–12. místo z 210 přihlášených básní pro čtvrtý
ročník 2007) a Beskydská laťka (8.–18. místo z 285 přihlášených básní pro
sedmý ročník 2010).
Za dílo Hany Kupčíkové z Vysoké nad Labem, dvakrát otištěném (2009
a 2010) a jednou se umístivší do desátého místa také v rovině odborné, převzala ocenění její vnučka básnířka Alžběta Kupčíková (str. 17). Ona báseň je
Bílý déšť (9.–18. místo z 298 přihlášených básní pro šestý ročník 2009).
Souhrou okolností a náhod bylo v loňské ročence vylosováno k již zmiňovanému dílu Karla Holuba Beskydská laťka číslo jedna, čímž otvíral novou soutěžní tvorbu sedmého ročníku. Aby toho nebylo málo, básni Hany Kupčíkové
Vesnička přiřkl los číslo dvě.
Oba celému dílu budou velice chybět. Čest jejich památce.
Hana Kupčíková
* 25. 12. 1933 v Chotěboři
† 15. 6. 2009 v H. Králové
Vystudovala gymnázium a obor
český a ruský jazyk na Pedagogické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Celý život se věnovala učitelskému
povolání.
Vydala samizdatem překlady ruských klasických veršů pod názvem
„Navlékání slov“, spolu s Antonínem Dědochem sbírku „Stromy“, ke
100. výročí narození své matky sbírku „Kytička pro maminku“.
Knižně vydala v nakladatelství Lynx překlady ruské básnířky
Ljubov Vondrouškové s názvem „Co
mám ráda“ – věnovala ji festivalu
Ars Poetica Puškinův památník. Naposledy vydala spolu se svou vnučkou Alžbětou v roce 2008 dvojsbírku pod názvem „Tikot hodin pokory
– Z hnízda mojí duše.“
Bílý déšť
Bílý déšť padal z vonné střemchy
do vlhké rozčesané trávy,
jako by ještě žily a kvetly
plátečky kvítků z její hlavy
Bílý déšť veršů padal lehce
z pera i srdce najednou,
jako by ještě žily a kvetly
dojmy kreslené vzpomínkou
8
Karel Holub
* 25. 9. 1939 ve Štokách (HB)
† 19. 10. 2010 v Jihlavě
Karlova rodina se brzy po jeho narození přestěhovala do Jihlavy. Otec,
řezník, měl nejprve obchod v Jihlavě,
později pracoval v masokombinátu
v Kostelci. Matka mu v obchodě pomáhala, jinak byla v domácnosti.
Karel Holub vychodil v Jihlavě osmiletku a studium na Vyšší hospodářské
školy (VŠH) zakončil maturitou v roce
1957. Už na škole provozoval atletiku,
později orientační běh. Dvakrát běžel
maratón, v roce 1968 Praha–Zbraslav–Praha a v roce 1970 v Košicích.
Dva roky na vojně odsloužil u výsadkových jednotek v Prešově a v Prostějově. Poté nastoupil jako ekonom na
státní statek. Krátký čas byl skladovým
dělníkem v balírnách, deset let pracoval
jako obchodní úředník v oblastním podniku Zelenina /1966–1976/, přičemž se
oženil (1971). Poté přešel na finanční
odbor Okresního úřadu v Jihlavě, kde
se věnoval daním a rozpočtu.
Od roku 1981 byl členem Českého
svazu ochránců přírody, ochrana přírody byla jeho koníčkem. S Klubem českých turistů také nachodil pár kilometrů. V roce 1990 přešel na nově vzniklý
odbor životního prostředí a vzdělání si
rozšířil o nástavbové studium na Energetickém institutu v Brně. Zabýval se
ochranou ovzduší. V roce 2002 vážně
onemocněl a v roce 2003 odešel do starobního důchodu.
Již od 14 let začal psát drobné sešitky s pověstmi a povídkami z Jihlavy. Básničky psal již na VHŠ. Přivedla
jej k tomu jeho učitelka češtiny Marie
Vidláková. K. Holub vydával pro přátele
a známé verše rozmnožené v sešitových
vydáních. Postupně mu vyšlo několik
sbírek, např. Kluci z Čajkárny, Nezaváto, Oheň ze zlaťáků – převyprávěné po-
9
věsti z Větrného Jeníkova a okolí, Rozverné popěvky. Křest Karlovy poslední
sbírky „Štěstí v penzi“ v závěru pořadu
Pár křídel holubích z 24. 9. 2010 je zachycen na snímku – zprava průvodce
pořadem Vladimír Mátl, ředitelka Městské knihovny Jihlava Jarmila Daňková
a vydavatel sbírky Ivo Zajonc. V tvorbě
K. Holuba se podstatně promítla úmrtí
manželky Libuše (1977) a nadaného
syna Luďka (1975-1997). Nejraději psal
o lásce k lidem i k přírodě.
Byl oceněn hejtmanem kraje
Vysočina za „Skutek roku 2009“ v oblasti životního prostředí, a to za mapování
a čištění studánek. Mezi jeho záliby patřilo také cestování s vnukem Honzíkem
(od dcery Soni, nar. r. 1972, vedoucí
knihovny v Brtnici) a fotografování.
Je něčím jako duchovním otcem
Stříbrného listování. Tento jihlavský
pořad veršů, hudby a tance uspořádal
společně s jednatelem Vzdorospolku a
s laskavou pomocí pracovníků Městské
knihovny Jihlava poprvé 16. ledna 2008
a podruhé 27. listopadu 2009. Bohužel,
toho třetího Listování 3. prosince 2010
už se nedočkal, pochopitelně bylo věnováno právě jemu. Avšak o pokračování jeho pořadu je postaráno. Ba co
více, bude rozšířeno právě o slavnostní vyhlášení výsledků České básně od
letošního osmého ročníku. Pár křídel
Holubích poletí dál v mnoha srdcích. ■
Ohlasy nepostoupivších básníků na Střípky 2010
◘ Každá sbírka je úžasná už jen pro to, kolik času, píle a srdce do ní všichni dali.
Velice se mi líbí nová obálka; bohužel, obsah letos trochu pokulhává. Vybrat dobrou báseň je asi dosti náročná činnost, neboť např. pro mě je báseň literární počin,
co se rýmuje a o něčem vypovídá, to u dosti příspěvků není. Nechci kritizovat
odbornou porotu, ale asi neví, co je báseň a co próza. Z některých „básní“ jsem
docela zklamána. Je tu ale pár nádherných básní.
Iva Horáková, Pardubice
◘ Soutěž „O českou báseň roku“ má několik drobných úskalí,
které je potřeba doladit a už můžete číst a snít. Snad každý
najde tu, která jej osloví.
Libuše Matysíková,
Němčice nad Hanou, Vrchoslavice (na snímku)
◘ To, že ročenky začínají v posledních letech přešlapovat
na místě, cítíme asi všichni. Už jen samotný souhrn námětů
všech střípků popisuje polovina básní přírodu a počasí. Desetina se trápí láskou a přibližně stejný počet se točí kolem
probdělé noci nebo svítání, což jen nebezpečně upozorňuje na poruchy spánku
našeho obyvatelstva. Netvrdím, že básně jsou po umělecké stránce špatné,
vůbec ne. Už vůbec si nemyslím, že můj názor je nejlepší a jediný možný, ale
prostě to tak cítím.
Jiří Kosek, Řečany nad Labem
◘ Hodně sdružení stojí na peněžní pomoci jiné než státní, proto doporučuji nebránit se třeba soukromým nabídkám. Ročenka se povedla počínaje stoupající
úrovní básní i obálkou, ta dostává za jedna. Do dalších ročníků přeji hodně
čtenářů.
Petr Doležal, Jihlava
◘ Správné je zrušení věkové hranice, doporučuji zvýšení počtu vybraných básní, čímž by se zvýšila možnost k lepšímu
výběru pro čtenáře. Samotné provedení sbírky se mi líbilo.
Díky, pokračujte! Zdeněk M. Schlappl, Jihlava (na snímku)
◘ Dneska mám asi moc kritické oko. Že by mě některá báseň vysloveně odnesla do říše snů, to se nestalo. Ale jsou to
mé pocity, mé prožitky. Dál radši nehodnotím, byla bych moc
kritická, což nechci. Báseň v sobě musí nést něco, co dovede uchvátit tak, až
člověk začne psát, nebo to v něm s něčím pohne.
Lady, Brno
◘ Nová obálka ročenky se mi moc líbí. Hlas jsem dala pěti básním, přesto bych
chtěla vyzdvihnout báseň Babí léto. Básníku, chci, abys věděl, že jsi mne rozplakal. Srdce se mi sevřelo soucitem a duši zahalil smutek. Budu se ještě více
snažit být dobrým člověkem. A to jsi přece chtěl. (Dílko napsala básnířka Petula
Svobodová z Krupky. -vlh-) Sbírku teď předám svým přátelům, aby i oni našli tu
svou báseň, která se jich dotkne někde hluboko... Ludmila Kantová, Adamov
◘ Loňský sborník se mi velice líbil jak rozmanitostí tvorby, tak i hezkým potiskem obálky. Snažila jsem se co nejsvědomitěji vybrat pět básní, ačkoliv se
mi jich líbilo podstatně více. Ještě bych ráda poděkovala všem, kteří se na
sborníku podílejí ve svém volném čase, čímž ukazují veřejnosti krásu veršů.
Bez nich by sborník světlo světa nespatřil a snaha básnického zviditelnění širší
veřejnosti by zůstala na mrtvém bodě.
Marcela Veselá, Týnec nad Labem
10
◘ Ročenka je velmi pěkná a vkusně upravena.
Milan Kotál, Sušice
◘ Celá ročenka má velmi vysokou úroveň, lze ji použít jako vzor pro všechny
Radomil Přikryl, Olomouc
soutěže.
Ohlasy veřejnosti na Střípky 2010
• Díky Střípkům jsem po letech opět objevila kouzlo veršů a musím smeknout
před všemi, kteří přispěli nejen básněmi. Při prvním čtení jsem se rozhodovala
mezi 10 příspěvky, při druhém jsem už měla pět, ale zcela jiných! Po měsíci
jsem konečně chtěla hlasovat a opět vybrala jiné... Dát veřejnosti možnost hlasovat je ta správná cesta k opětovnému nalezení netušeného krásna ve verších. To, co děláte, je úžasné.
Ilona Salajková, Mikulov
• K básni Shrnutí (65) – velmi výstižný „epigram“ vyznačuje většinu návštěvníků
vernisáží. K básni Žrouti (70) – vyjádření nepěkných až nebezpečných lidských
vlastností, které počínají ovládat současného člověka. Antonín Salajka, Hodonín
• Oceňuji počin Vzdorospolku, který navzdory dnes tak bezohledně zpeněženému umění vydává ročenku, jež není postavena jako výdělečný podnik.
Karel Muška, Třebíč
• Jako znevýhodnění mi připadá, že nelze zaslat soutěžní básně uvedené na
internetu. V době, kdy se již nepoužívají zápisníky... (Pak by nebyla zaručena
stejná startovná čára všem básním a soutěž – nejsou-li rovné podmínky – ztrácí
smysl. Bez soutěže ztrácí smysl tato ročenka. -vlh-) František Havlíček, Písek
• Sborník je velice pěkný, nejlepší za poslední tři roky.
Jiří Černý, Jirkov
• Znám pocit nebýt vyhodnocen a dobře znám, jak těžké je vybrat z mnoha dobrých básní ty vítězné. Vysoko hodnotím úlohu a činnost Vzdorospolku, neboť učí
veršotepce býti básníky a ty, kdo zaostávají, učí pokoře poznání. Neboť s básněmi jsou dny plnější, i když se nedaří zkrásnit je všechny. Josef Jindra, Sobotka
• Zvolil jsem do užšího výběru 15 básní a bylo těžké vybrat jen pětici podle
mého názoru nejlepších...
Václav Franc, Nová Paka
• Velmi oceňuji všechnu tu náročnou práci se sbírkami. Dostali jste se daleko, až
k sedmému ročníku. Děkuji. (Nyní už osmému. -vlh-) Libuše Motzková, Ústí n/L.
• Ještě se mi kromě pěti vybraných strašně moc líbí jedna báseň. Všem básníkům přeji zdraví, aby mohli psát.
Marie Samková, Česká Lípa
• Sbírka se mi moc líbila. Viděla jsem jí poprvé a velice mě nadchla; jen tak dál.
Petra Filipová, Trhový Štěpánov
• Sbírka se mi dostala do rukou poprvé a oceňuji tento nápad. Je dobré, že
možnost tvořit pro veřejnost mají i amatérští básníci. Jen tak dál!
Tereza Richtrová, Zdislavice
• Obdivuji tvůrce básní. Jako by uchopili něco, co nám, ostatním, uniká.
Ludmila Pavlátová, Rybáře
• Střípky mi doporučila moje spolupracovnice. Už dlouho jsem nečetl žádné
básně. Původně jsem si nebyl jist, zdali dočtu vše až do konce, ale dočetl. Líbila
se mi převážná většina básní; nakonec jsem měl další nesnáz: vybrat z nich jen
pět.
Michal Švadlenka, Praha
11
→
→
• Střípky jsou vydařeným sborníkem spíše amatérských básníků, ale některé
básně nesou nejvyšší úroveň. Avšak i ty ostatní umí pohladit po duši, což zase
jisté básně uznávaných současných básníků mnohdy nedovedou.
Alena Adamová, Praha
• Opět Střípky hodnotím kladně a mám radost, že básně ještě nevymřely.
Alena Žáčková, Praha
• Tento sedmý ročník má oproti loňsku lepší výtvarnou úpravu obálky. Moc se
mi líbí.
Monika Holcátová, Praha
• Moc pěkné!
Lenka Tvardková, Praha
• Jako úplný nováček a začátečník v básnění vnímám mezi básnickými střípky
rozesety perly, přičemž vybrat pět nejhezčích je téměř nadlidský úkol. Tento
ročník jsem si zvolil třináct do užšího výběru a nyní mi je líto těch osmi zbylých.
Nakonec u mě rozhodovala myšlenka a rým. Velké poděkování za bytí Střípků
a mnoho dalších ročníků přeje
Jan Bayer, Praha
• Děkuji vám za vaši práci, kterou jste vynaložili na uspořádání této soutěže
a vydání velmi povedené sbírky Pár střípků 2010. Myslím, že se vám to podařilo, a přeji vám, ať se daří i v dalších letech.
Jan Brychta, Praha
• Oceňuji obětavost pořadatelů a držím palce do dalších ročníků. Děkuji za
hezké chvíle s básničkami.
Ludmila Mikešková, Praha
• Střípky jsou pěkné, sice všem nerozumím, ale našla jsem si pár, které mě
zaujaly, které jsem pochopila. Držím vám palce k vydání dalších ročníků.
Marcela Málková, Praha
• Velmi zajímavé. Některé básně (např. Nenahraditelnost – 51) jsou výborné.
Děkuji.
Martin Kosík, Čáslav – Třebešice
• Mnoho básní je pěkných; je těžké vybrat jen několik. Jar. Krumková, Čáslav
• Je těžké vybrat jen pět ze všech krásných básní. Věra Viďuriačová, Čáslav
• Jsou to pěkné básničky.
Anna Vránová, Čáslav
• Čtivé a inspirující.
Daniela Sošková, Čáslav
• Podobně působivé básně jako byly ty vítězné z r. 2009 – Zadrž, podzime
a Strom – slyším je skoro ve štěpánkovsky lyrickém přednesu – jsem v letošním sborníku nenašla. Jsem si ale vědoma skutečnosti, že jsem úlohou „hlasu
lidu“ pouze jedním střípkem z pestré mozaiky hodnotitelů soutěže. Každá báseň si najde svého čtenáře.
Ilona Ševčíková, Kladno
• Není mnoho lidí, kteří prokáží tolik nezištnosti, vytrvalosti, pracovitosti, štědrosti
i nezdolnosti a zároveň jsou schopni upřímného sebehodnocení – úvod loňské
ročenky. Jednateli upřímně přeji, aby se mu všechna práce a úsilí, které této
v mnoha směrech nevděčné činnosti věnuje, bohatě a v dobrém vrátily. (Děkuji,
ale je nás více, jak píši právě v tom úvodu. -vlh-)
Iva Tajovská, Pardubice
• Uvědomila jsem si, že jen díky „Pár střípkům“ jsem se dostala ke čtení básní. Ačkoliv tíhnu ke krásné literatuře, přečíst si básně je příjemné osvěžení a
změna.
Kristýna Trojanová, Heřmanův Městec
POZNÁMKA: Vážení čtenáři, na vaše ohlasy je připraveno více stránek, tak se
nebojte sdělit nám své poznámky obzvláště v kritickém duchu. Více na str. 78.
12
V SOUTĚŽI O ČESKOU BÁSEŇ ROKU
ZÍSKÁVAJÍ VÍTĚZOVÉ PUTOVNÍ CENY
V rovině veřejné od roku 2004
STŘÍBRNOU BULU
M
inulý ročník poprvé opanoval
oba nejvyšší stupínky jediný básník, a to Zdeněk Jirásek ze
Slatiňan. Stříbrnou bulu získal za
báseň Žrouti (str. 14). Ale ne v den
určení. Bula se totiž – také poprvé
po šesti letech putování po vlastech českých – nevrátila na místo
určení. Její předchozí nositelka Iva
Horáková z Pardubic ji ve svém
městě nepostoupila. Brzy se nepřítomnost mladé básnířky vysvětlila,
takže jednatel Vzdorospolku (ve
výřezu) mohl o pár týdnů později putovní cenu dodatečně předat.
Stalo se tak ve čtvrtek 13. ledna při
příležitosti 80. »Laskavého večera«
ve slatiňanském Společenském
domě.
V rovině odborné od roku 2007
ZLATOU BULU
N
aštěstí alespoň Zlatá
bula se nezatoulala. Čili
v daný okamžik její již bývalá
nositelka Jana Brnušáková
z Hostomic pod Brdy společně
s předchozím vítězem odborné roviny v roce 2008 Petrem
Petříčkem z Hořovic putovní
cenu předali z ruky do ruky
Zdeňku Jiráskovi za báseň
Dívka s koblížky (str. 16) už při
vyhlášení výsledků 27. listopadu 2010 v Pardubicích. Je
zajímavé zjištění, kterak jeden
člověk je schopen oslovit veřejnost i odborníky. Právě takoví
tvůrci jsou nesmírně cenní pro
hledání cesty soudobého básnictví k širšímu čtenářstvu.
Jen více takových Jirásků!
13
Nejpůsobivější báseň roku 2010
– soutěžní skupina nad 30 let
Žrouti
Zdeněk Jirásek
Sežrat tě může doga
i jiný pes
chlap, ženská
nějaký běs
Sežrat tě může droga
stačí chlast
Sežrat tě může,
co neznali jsme kdysi
Automaty, PC
sklapnou jako past
Sežrat tě může víra,
anebo nevíra
Sežrat tě může díra,
co se zavírá
Sežrat tě může,
kdo by to jen řek´,
nenávist i láska
na duši černý flek
pouliční cháska
kámoši, co zradí,
a tlusté břicho
spíše než jed hadí
Sežrat tě může
randál i ticho
Ale nejvíce žerou
a nejvíce lezou
do palice
Funkce a Moc,
dvě svůdné sestřenice
14
Nejpůsobivější báseň roku 2010
– soutěžní skupina do 30 let
Jabloně
Jiří Solnický
Pokojně dřímají
bezlisté jabloně
a první vločky je
až k zemi sklánějí
Kdo může, odchází
usedá na koně
dříve, než pěšiny
ztratí se v závějích
Je první tento sníh
ten ještě roztaje
přijde však další mráz
a ten už napořád
Kdo může, odchází
já, koně nemaje,
zůstávám s jabloní
a možná, že i rád
15
Odborníky nejlépe hodnocená báseň
roku 2010
Dívka s koblížky
Zdeněk Jirásek
Po ulici kráčí dívka s koblížky
Nese si dva v igelitovém pytlíku
a já nemám rým ani na koblížky
ani na pytlík
Je to k vzteku
Kdyby nesla veku,
napsal bych, že kvůli ní přeplavu řeku
A kdyby ji nesla jen tak v bílé ručce,
povzdechl bych, že podobá se vnučce
Jenže ona má koblížky
v igelitovém pytlíku
Odborníky nejlépe hodnocená báseň
roku 2009
Svítání
Jana Brnušáková
Kočičí stopou potichu se plíží
klíčovou dírkou protáhl se sen
na okenní římse – ráno na refýži
zachvěním křídel čeká na povel
Kapička rosy projde ouškem ze skla
introit barev dům změní v chrám
pod stínem noci křížová je cesta
ze tmy svítá pozlacený rám
Cosi vzhůru stoupá ze dna slitování
jiskrou světla požár dne se vzňal
za šedivou zdí se stará vrba sklání
ptačí flétnou zkouší madrigal
16
Seznam básníků předešlého roku 2010
– skupina soutěžících nad 30 let
Alena Trnavská z Havlíčkova Brodu
21 – Fata morgána 4 (2,67)
44 – Benjamínek 18 (2,58)
(Pod jménem a bydlištěm básníka uvádíme jeho díla podle čísla řazení v předchozí ročence. Za názvem jsou údaje
o počtu hlasů od 168 čtenářů a v závorce průměrná známka od šesti odborníků z loňského březnového předkola.)
Eva Bradová z Prahy
25 – Svítání 4 (2,33)
65 – Shrnutí 5 (2,17 / 4. místo)
Hana Kupčíková z Vysoké nad Labem
Zastoupila vnučka Adéla Kupčíková (str. 8)
02 – Vesnička 15 (2,67)
38 – Mezi jarem a zimou 8 (2,33)
53 – Zrcadlení 8 (2,75)
Hanele Martinez z Brna
69 – Nadějná 26 (2,33)
34 – Poznání 10 (2,67)
Jana Brnušáková z Hostomic pod Brdy
60 – Krápníková 3 (2,67)
17
→
→
– skupina soutěžících nad 30 let
Karel Holub z Jihlavy
Zastoupil přítel Zdeněk M. Schlappl (str. 9)
01 – Beskydská laťka 6 (2,33)
50 – Povzdech starého mládence 5 (2,5)
Ludmila Langrová z Prahy
04 – Jsi s námi 29 / 3. místo (2,92)
Petr Petříček z Hořovic
55 – Nahoře a dole 10 (2,17)
Čtyřicítka lidí byla přítomna vyhlášení loňských výsledků České básně, které proběhlo v sobotu 27. listopadu 2010 v salónku známé pardubické Pivovarky.
18
– skupina soutěžících nad 30 let
Věra Vaďurová z Prahy
08 – Zimní ráno 18 (2,75)
42 – Podzimní řeka 21 (2,75)
Zdeněk Jirásek ze Slatiňan
29 – Louka se ptá 13 (2,33)
36 – Muž s velkým srdcem 14 (2,33)
45 – Dívka s koblížky 21 (1,83 / 1. místo)
70 – Žrouti 37 / 1. místo (2,17)
Bohuslava Kolmanová z Jihlavy: 46 – Letní ticho 8 (2,83)
Eva Pilátová z Plzně: 39 – Ve Varech 2 (2,67)
Hana Kobulejová z České Lípy: 11 – Lidová 7 (2,33),
43 – V lese 13 (2,33)
Hana Polatová z Chrástu u Plzně:
23 – Štědrost chudých 34 / 2. místo (2,5), 40 – Poživotní
„NIC“ 22 (2,67), 51 – Nenahraditelnost 13 (2,75)
Jan Bekárek z Hranic: 03 – Světlušky 13 (2,83)
Kašpar M. Novák z Nového Města nad Metují: 24 – Spojte se,
Orfeové! 1 (2,33), 30 – Milostná bible rozkoše 1 (2,67)
Libor Macíček ze Sezemic: 62 – Trocha 7 (2,67)
Markéta Řezníčková z Prahy: 09 – Když skončí láska 19 (3,17)
Monika Turková z Prahy: 52 – Láska 11 (2,67)
Václav Štývar z Ostravy: 68 – Podzim 24 (2,83)
Věra Svobodová ze Slavkova u Brna:
56 – Něžná kalamita 11 (2,67)
19
Seznam básníků předešlého roku 2010
- skupina soutěžících do 30 let
Jan Zbořil z Prahy
06 – Tuto zimu 4 (2,58)
27 – Nahoru 1 (2,5)
32 – Na hřbitově 3 (2,17)
61 – Déšť 1 (2,17 / 3. místo)
Jiří Solnický z Opavy
19 – Jabloně 30 / 1. místo (2,33)
31 – Jestřábe! 11 (3)
Lenka Kubová z Křenku u Neratovic
22 – Vteřina 2 (3,0)
33 – Na dobrou noc 21 / 2. místo (3,0)
Lucie Faulerová z Pardubic
16 – Ze mě třesení 7 (2,0 / 2. místo)
41 – A šeříky už nikdy nevoněly... 10 (2,92)
59 – Obleva 5 (2,75)
Marie Samková z Peček
05 – Lolita Humbertovi 12 (3,0)
20
- skupina soutěžících do 30 let
Marek Řezanka z Prahy
54 – City jsou z hvězdokup
a rozum z galaxií 10 (2,67)
Alena Karolína Kopečková z Bučovic: 37 – Miluješ 8 (2,5)
Drahomíra Holmannová z Hradce Králové: 47 – Mám 10 (3,0)
Hana Straková z Velimi: 64 – Mlžné ráno 11 (3,0)
Irena Součková z Českého Těšína:
12 – Další zouk - večer 1 (2,33), 20 – Vějíř 3 (2,5)
Jana Dvořáčková z Příbrami: 14 – Odezvy pěti smyslů 3 (3,17)
Kateřina Vaněčková z Uherského Brodu:
28 – Miniatura o dešti 5 (3,0), 49 – Podzimní mráz 7 (3,0),
63 – Tikání 2 (3), 67 – Po dešti 5 (2,5)
Lenka Živná z Prahy: 17 – Blues noci a dne 13 (2,83)
Markéta Hořínová z Prahy: 35 – Zamilovaná 1 (2,58)
Markéta Kaletová z Bystřice (FM): 15 – Splynutí 13 (3,17)
Martin Provazník z Čáslavi: 07 – Praskliny ve zdi 3 (3,0),
66 – Zvuky kamenů 2 (2,5)
Michael Grúz z Vlašimi: 58 – Zrcadlo 8 (3,0)
Pavlína Lörinczová z Netřebic: 10 – Svoji 19 (2,5),
26 – Zrcadla 8 (2,5), 57 – Jak se to obrací 4 (2,67)
Petula Svobodová z Krupky: 48 – Babí léto 18 (3,17)
Václav Málek z Prahy: 18 – Úvahy pisálka 18 (3,17)
Věra Libá z Ústí nad Labem:
13 – Láska zakázaná 21 / 3. místo (3,17)
21
Ze závěrečného dějství
7. ročníku v Pardubicích...
Alena
Trnavská
se ujala
nelehké
práce,
jež má
za úkol
seznámit
básníky
i čtenáře
s Českou
básní.
Sluníčko
Zlatíčko
Štěstíčko
– zkrátka
Eliška,
dceruška
Hanele
Martinez,
opět po
třech letech
mezi námi.
Na slavnost byl také pozván Václav Franc z Nové
Paky, zakládající člen Literárního spolku LiS při
Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně. Přítomné seznámil s literárně humornou soutěží Řehečská slepice,
více na www.rehec.cz. Zároveň rozdal sborník s dvacetiletým průřezem jejich bohaté činnosti.
Stanislav Crkal, zakládající
člen Vzdorospolku, zachytil
většinu snímků v této osmé
ročence Střípků.
22
... aneb Přes Pivovarku za lepšími zítřky
Marek Řezanka představil první kresby pro
Střípky, a to od Jiřího
Staňka. Mimoto sám
udělal pár snímků
pro tento sborník.
Věra Vejnarová předvádí
svůj nápad pro knihovny,
jehož prostřednictvím by
se ve velkém mohly sbírat
hlasy od čtenářů.
Petra Zelená si napoprvé
jako průvodkyně pořadem
vedla více než dobře.
Pavel Franc z rodinného
knihkupectví U Stříbrného
groše v Kutné Hoře přivezl
opět knižní dárky pro vítěze.
Za Východočeské středisko
Obce spisovatelů přijali pozvání
manželé Tajovští a Hana Cihlová (www.spisovatelevc.cz).
23
Kdo se podílel na výběru básní 8. ročníku 2011
Každý člověk může do jednoho ročníku soutěže O českou báseň roku přihlásit až čtyři doposud nikde nezveřejněná díla. Jaká přihlásí, to záleží jen a
jen na něm. Času k tomu má za rok dost. Je ale nutno počítat s tím nejdůležitějším, což je překonání odborného březnového předkola. V něm tzv. výběrčí
– odborné osoby jmenované různými společnostmi či úřady – veškerou řádně
přihlášenou tvorbu oznámkují jako ve škole (od jedničky do pětky) a dle tohoto
hodnocení se sestaví sbírka.
My – Vzdorospolek – jsme pouhými prostředníky mezi básníky a výběrčími.
Naprosto stejné prostřednictví vytváříme mezi básníky a čtenáři. Výběrčí se navzájem neznají, pracují naprosto nezávisle a samostatně. Soutěžní tvorbu od nás
pochopitelně dostávají beze jmen básníků. Za svůj úkol považujeme vytvořit takové podmínky, aby výběrčí nemohli být nikterak při hodnocení ovlivněni a aby
soutěžící na ně působili jen prostřednictvím své tvorby; na výběru příspěvků do
ročenky nemáme žádný podíl. V naprosto stejném duchu je postavena ročenka
pro hlasování veřejnosti.
Do předkola 8. ročníku 2011 vždy zasáhl jeden odborník pro vyhodnocení
329 řádně přihlášených dílek od 94 tvůrců za:
Východočeské středisko Obce spisovatelů
Unie českých spisovatelů
literární servery LiTerra a Písmák
Městský úřad kultury a školství Kutná Hora
Kulturní noviny
Základní kameny soutěže O českou báseň roku (str. 6.) stanoví počet
příspěvků ve sborníku na 50 až 100. S ohledem na tento počet a na základě vyhodnocení výběrčích jsme na následující stránky zařadili 73 střípků od 40 básníků. Od všech účastníků, jimž přes březnové předkolo neprošla žádná báseň,
letos prvně zveřejníme alespoň úryvky či dvojverší. Snad tato novinka potěší je
i vás, čtenáře. Ony výňatky z děl naleznete na str. 76 a 77 už se jménem tvůrce
a místa jeho bydliště. Řazeny jsou dle ročníků jejich narození od nejstaršího po
nejmladší. Opakujeme z minulých let: co člověk, to názor. K otištění by pravděpodobně nebyly vybrány tytéž básně, kdyby hodnotili jiní odborníci.
Jednatel Vzdorospolku Jiří Bruthans (aneb nově Vlastimil Hloupý / -vlh-)
POZNÁMKA: Asi vás zajímá to nové jméno. Jsem Čech, žiji v České zemi,
mluvím česky a nestydím se za to. Proto chci české jméno i české příjmení.
Rozhodl jsem se po několikaleté úvaze pro překlad. „Jiří“ vychází z řečtiny
– „Georgius“, „geo“ – v překladu „země“, „země“ je také „vlast“, čili Vlastimil. „Bruthans“ je poněmčené latinsko-hebrejské příjmení, první část z latiny
„brutus“ – v překladu „hloupý“, později významově přeneseno i na „hrubý“ či
„zlý“; druhá část příjmení je v podstatě nadbytečný přílepek vyskytující se
v germánském prostředí. Jde totiž o poněmčené hebrejské jméno „Johannes“
(počeštěně „Honza“) původně „jóchanán“ – „Bůh je milostivý“. Slované však
mají jiné zvyklosti, přílepek jsem proto bez lítosti zcela vypustil.
24
Dále následují soutěžní básně
8. ročníku 2011
Vzdoroznak
25
Den předtím
01
Den předtím, než zemřel děda,
vyhořel od elektřiny dům
Dívám se na tu hrůzu černých zdí,
kterou brzy překryje levný
andělsky bílý nátěr
Krátký život
02
Jsme roztomilá
něžná
krásná
prostě mláďátka
Naše cesta životem
vede však jen na jatka
Nejsem básník
03
Nejsem básník, to ne
Ale toliko vím,
jak v zářivých očích se krásně tone
a že voníš, jak z bramborové natě dým
Nejsem básník, rozhodně ne
a fantazii nemám žádnou
Jen tepny mám jak řeky rozvodněné,
a ty ne a ne do nich spadnout
26
Podzim na Vysočině
04
Viděla jsem mnohé kraje v jeseni
i slunečné svahy révy vinné
Však nejkrásnější, věřte mi,
je podzim na malebné Vysočině
Vyběhneš do stráně a vidíš celé okolí
rubínky šípků se červenají u trati
vůně ohníčků táhne od polí
chce se ti zvadlým listím brouzdati
Les splývá s obzorem v namodralý tón
zlatovlasé břízky pohled rozveselí
Malíř Podzim měl velký shon
vystrojit přírodu jako na neděli
Obloha – to je modrý květ čekanky
na babím létě je duha v rosné krůpěji
Obrázek jako vystřižený z čítanky
i srdce náhle bije prudčeji
Vyzdobil si tě, Vysočino, podzim vznešený
to proto, žes drsnější než jiné kraje
Neměnila bych tě za jiné místo na zemi,
neb pod drsnou slupkou sladké jádro zraje
Viděla jsem mnohé kraje v jeseni
i slunečné svahy révy vinné,
Však nejkrásnější, věřte mi,
je podzim na malebné Vysočině
27
Zamrzlí
05
Zakleti do ledu
voláme o pomoc
Zakleti do ledu
voláme noc co noc
Čekáme zoufale,
zda někdo odpoví
Máme už namále
snad o nás někdo ví
Bez šance pohledu
přes zdi i přes ploty
zakleti do ledu
do ledu samoty
Ve výlevce
06
Prý se voda v Austrálii
točí obráceně
Australci též nepřidrží
dveře vlastní ženě
Zato zatančí si večer
u společného ohně
s radostí tak čistou,
jaká není ve mně
Co my, Evropané,
jsme to za lidi?
Každý večer všechnu radost
vymydlí a uklidí
28
Sněhové vločky
07
Koukni, krása z nebe padá
Jen tak si s ní něco nezadá
Teplá ruka – co já s ní
vločka se v ní rozpustí
Volně z nebe padají
ukloní se, pozdraví
zatancují, pošimrají
a pouť končí
v potěše
Jsem přec zima,
třeste se
Tajemství
08
Chtěla jsem svěřit
tajemství hvězdám
na Zemi bylo
v nebezpečí
Psi by ho mohli sežrat
vody odplavit
klepny vyzradit
Nebeská tělesa
jsou němá
a bezpečně stálá
Jen někdy skoro
neviditelná
jako by vůbec nebyla
29
Náladová
09
Řeka je náladová jako žena
dáváme jí nejrůznější jména
Má mnohá zákoutí
ze všeho se vykroutí
Hledači pokladu
10
Hledali lásku
na pitevním stole
prý to byl důvod úmrtí
Nález byl podepsán lékařem
hned vpravo dole
Moudrost prý hledali také
přečetli o tom knihu
A to, co v hlavě nalezli,
utopili v lihu
Stromy, co živé ovoce nerodí
11
Kamenné kmeny
do země vrostlé
plody z nich
dozrávají v nás
Bez oběti není sklizeň
Sklidíš a žiješ
navzdory
30
Děti v zoo
12
Stromovkou
maminky v letních šatech
tatínkové s klobouky na stranu
a děti – alejí kaštanů k řece jdou
k přívozu
Z paluby prámu
tak blízko je na hladinu,
že pěstičkou dosáhneš
a z druhého břehu už slyšet křik opic
Dva velké a jeden dětský
a hned za pokladnou
papoušek tě vítá nazdárrrek, nazdárrr
Vousáč sedí slonu za ušima
a mluví indičtinou nebo jinou
asi sloní řečí
Slon se skloní, klečí
a dává pac
Za vysokou horou z cukrové vaty
žadonící oči
Viď, že se svezeme?
Na řetízkovém kolotoči
nad oblaky
děti se míhají
jak malinkaté eroplánky
A všechny ty děti
všechny ty děti
to jsem já...
31
Renesance 20. století
13
Není už láska
ta byla včera
Nenávist otců
patří dnes vlastním dcerám
Ty nejsi Romeo
já nejsem Julie
Těžko se někdo z nás
pro lásku zabije
Chcete být moderní?
Nečtěte Shakespeara
Místo nás pro lásku
láska v nás umírá
Zub času
14
Tentam je čas a čas je tentam...
Sotva ti vlasy narostly, zbělely záhy
zároveň hlasivky vyšly z rovnováhy
Zub času každého z nás už nahlodal...
Síla tě pokradmu opouští
jsi jako dromedár na poušti
Nespěchej, živote, tak střemhlavě
nohy mi neslouží, tváří se bolavě
Že se vás tohle prozatím netýká?
Zub času nahlodá každého člověka!
32
Dětství
15
Ještě není moc nad čím váhat
stačí přelézt plot
povalit útlé tělo do trávy
zvednout ruce
a dlaně vtisknout do oblohy
Přes přivřená víčka
pozorovat běžící zvířata mraků
Pak se zvednout
sám utíkat k rybníku
Po cestě potkat zadýchanou babku,
která se, kdovíproč,
vleče tím vedrem ve svetru
Pozdravit
nevšimnout si jejích očí
utíkat dál
třeba až na dno duše
33
Madam filoložka
16
Slova
i ta ohebná
mají z číchsi úst moc
se mi přerazit o páteř
a já bych pro ně skloňovala
hřbet až k zemi
Stopy
17
Viklavé brusle dětí
nevědomky kreslí v ledu
pavučiny krajek
Rovnoběžky stop lyží
nevědomky tají
nekonečný stesk dálek
Šlápoty v závějích
nevědomky tiší
váha prožitých roků
Je mi líto, že já
musím vědomě
vykřesat ze sebe
prostou sloku
34
Lesní motiv
18
Na podušce mechu
těžítka kamenů
nevstupuj
pod vějíř borovic
V labyrintu skal
drobí se čas
na trsy trav
smyčce zahrály
Kopí ptačích per
v tu chvíli
na zrna písku
padaly
Nejedno tajemství
19
Však ještě nejsem přečtená kniha
do kouta odložená
ohraná píseň
klišé
Na vakátu bílá místa
Co o mně ještě neznáš,
píšu si prstem
tiše
35
Chybíš mi
20
Jako pravá ruka levé
jako břehy vodě
jak den noci, světlo stínu
chybíš mně, já tobě
Jako hnízdo slavíkovi
jako závist zlobě
jak trn růži, hříchy peklu
chybíš mně, já tobě
Jako sešit školákovi
jako lenost nudě
jak sen spánku, touha chvění
chybíš mně, já tobě
Chybíš mně jak příboj moři
jak svítání ránu
Jako rybám sítě lovců
v Tichém oceánu
36
Hřích
21
Uvnitř jablka je dům
s červenými závěsy
a barevnými žárovkami,
které osvětlují
plovoucí podlahu
V noci se klíčovou dírkou
vplížím dovnitř
Najdu největší malovanou truhlu
a ustelu si v ní
hříšná od pat
až po konečky vlasů
Dříve, než první paprsky světla
dopadnou na zem,
lidé najednou budou nazí
Vincentovi
22
Slunce zlatou branou do Arles vchází
v každé slunečnici zrnko pravdy
smutek na dně absintové vázy
Hejno vyplašených havranů
prodlouží stín posedlosti
na sametu nevěstinců
rubu kněžské kutny
vrásky osamělých tváří
Jen slunečnice
hvězdné noci – cypřiše
A to slunce
nad obilným polem stále září
37
Rytířská
23
Vycíděná zbroj se blýská, přilbice se leskne
Koni se po stáji stýská, znějí trouby teskné
Mraky se po nebi honí, kraj se topí v šeru
Svírám meč, až ruka brní; kde odvahu beru?
Muži běží, oči planou, dlouhé vlasy vlají
Některým z nich slzy kanou, smrt je čeká v boji
Jedu v čele s dobrou zbrojí, v tváři hrdost nesu
Přitom se v koutku duše bojím a propadám děsu
Sevřel mě strach mocnou paží, objal kolem ramen
Útroby se ve mně smaží, pekelný to plamen
Zhynu v boji, jsem si jist, do budoucna vidím
Až dopis ode mne budeš číst, věř mi, že se stydím
Věz, že v čele bojoval jsem při té lité řeži
Jednou někdo ukáže ti, kde ono tělo leží
Umíral jsem s láskou v srdci, velikou a čistou
Tuto bitvu ztratili jsme, to je věcí jistou
Chtěl bych, aby věděla jsi, po lásce je veta
Byl jsem mužem černovlasým, teď mám vlasy kmeta
Protivník mě proklál mečem před kamennou tvrzí
Už tě nikdy neuvidím, věř, že mě to mrzí
Vychovávej našeho syna, naši velkou radost
Svaly nechť má zocelené, v očích ať má tvrdost
Střetům ať se nevyhýbá, ruku maje pevnou
Žitím musí kráčet směle, v duchu nechť je se mnou
38
Ženy už nás pohřbívají ve společném hrobě
Jedna s vlasy havraními podobá se tobě
Loučím se a odcházím, duše už mi kynou
Čeká na mě modré nebe, mraky po něm plynou
Oporou vám chtěl jsem býti, milovat vás oba
Přitom mi hrob kryje kvítí, prokletá to doba
Věř, lásko, že se stydím, před tváří mi tak drahou
Nikdy více ji neuvidím, oči pomalu hasnou
Až pak na vás budu hledět, na vás oba dolů
Budu s vámi, jako kdysi, dál budeme spolu
Talent
24
Můj talent není z radostných
a to je bída a zároveň sláva
Neumím veršovat a žít,
kde skřivan zpívá, raší tráva
V sobě si nesu řád
a ráno po pitce uklízím
Z nejhlubší tísně vzniká píseň
po nespavé noci verš sklízím
39
Ta rána...
25
Měsíc se přihlouple usmívá plným srpkem
To protože se opil
asi zkvasila Mléčná dráha
a on ji příliš ochutnával
je gurmán
Teď má kocovinu
a je bledý – až doběla
asi zvracel
Co vlastně zvrací Měsíc?
Hvězdy? Mraky?
Mám obavu,
že zvrací
R Á N A...
Syrový podzim
26
I syrový podzim mlhavých dešťů
zanechá v ústech
malinovou chuť léta
Je třeba jen
nenechat dozrát plody pelyňku
a zimu úzkosti
zahubit
tušením jara
40
Proměny
27
Říjen šedí zacákal oblohu
na zemi se nedá
v povětří žít nemohu
zakopu se v hloubce
vrostu do země
Kokoříky tiché,
vůní stelte mě
Teprve až březen
stříkne růžovou
třeskem vzlétnu
a chci vířit oblohou
Milenci, za bouřky
nestůjte pod stromy
objímejte se v trávě
v dusnu a neklidu jako my
chtějte se dravě
Oživly blesky
a vlekou si deště
líbej mne ještě
Bubínky kapek oživují střechy
negují žár
je konec napětí
minuly vzdechy
z šatů je cár
Večer je zase nevinný
chvíle se svlékla ze špíny
41
Nevím už, jak prosit
28
Strom nesplněných přání
roste vysoko do oblak
sílí každým nesetkáním
a pořád jen kvete
Povídám si s parapetem
jako každý jiný pták
A když se před životem bráním,
vždycky mi dá přes zobák
Třešničky na dortu prý má pro jiné kosy
Jsi...
29
Jsi hebká jako měkký pléd
jsi pták, který mi neulét
Jsi kabát, jenž mě zahřál v mlze
jsi odlesk světla na té slze
jsi třpytka na růžových víčkách
a plamen na kostelních svíčkách
Jsi vášeň v očích umělce
a tichem v dlouhé pomlce
Jsi krásná jako slunovrat
jaro, jež umí čarovat
Jsi i hladinou oceánu
úsměvem, který patří ránu
Jsi moje v celém vesmíru
bez razítek a papíru
42
Jsi s mou duší spojená
jak s hustým lesem ozvěna
Jsi láska, která zůstává
a hojí srdce bolavá
Jsi hebká jako měkký pléd
jsi anděl, který na zem slét
A jestli čekáš odpověď,
co na mysli mám právě teď,
pak věz, že ty jsi zjevením
i tečkou veškerým trápením
Jsi abecedou učenců
brzdou nezvaných vetřelců
rovnicí o dvou neznámých
radostí zemí poznaných
Jsi otazníkem za větami
a v horách posvátnými chrámy
A čím jsi ještě taky?
Dešťovými kapky a...
43
Můj domov
30
Můj domov je tady, kde slavíci, kosi
kde jich píseň zmlká za večerní rosy
kde má duše pláče, kde mě srdce bolí
kde slýchávám vzlyky sklizených už polí!
Můj domov je tady, kde cítím vůni hlíny
kde vidět cíp lesa, kde se dlouží stíny
kde potůček spěchá rychlým krokem k moři
kde sedávám tiše. Západ slunce hoří!
Můj domov je tady, kde cítím tep země
nemohu si pomoct, je to prostě ve mně
celé věky vídám tu nevšední krásu
Děkuji ti mockrát za tu něžnou spásu!
Můj domov je tady, kde šumívá doubí
kde se barva země s modří nebe snoubí
kde se červeň střechy skrývá v stínu lesa
kde mě srdce hřeje, kde má duše plesá!
Můj domov je tady, zkropen krví, potem
kde se ten lid zdejší pere se životem
z kamenité půdy dobývá chléb denní
lid té drsné země - celá pokolení!
Můj domov je tady, kde sluníčko vstává
kde rodné město, v ústrety mi mává
kde krajina vod, lesů, luk a strání
kdo zde nikdy nebyl, nemá o tom zdání!
Můj domov je tady, kde pan vítr snívá
kde se člověk zjihle v dál do kraje dívá
na podzim se zbarví paletou půvabných barev
brázdou kráčí havran, je hrozbou všech larev!
44
Můj domov je tady, kde je mi tak hezky
kde je dlouhá zima, kde se kříží blesky
kde jsou měkké meze a v kamení zmije,
přesto v jeho hrudi, vřelé srdce bije!
Můj domov je všude, můj domov je tady
kde je plno zámků, kde jsou pusté hrady
kde ve stínu lesa, dobré houby rostou
nad jiné je krásný, duši má však prostou!
Můj domov je tady, kde nás zima stíhá
kde sluníčko v šarlat po klekání líhá
takový kraj v celém širém světě není
Jednoho dne splynu s milovanou rodnou zemí!
Balón
31
B – je letící mýdlová bublina, plná duhy
A – jako Aiolos, vládce větrů
L – je lehkost vlaštovek v letu
Ó – jsou dětská ústa otevřená v úžasu
N – to je pokorný návrat na zem
45
Sen
32
Jdeš městem
Kroky následuje staccato podpatků bot,
které přitahuje zájem mužských očí
Jejich pronikavé pohledy tě svlékají
ty přijímáš tu hru a mimoděk rozvlňuješ boky
na opálených lýtkách se ti napínají svaly
Stehna pod úzkou sukní jsou pouhým snem
I ňadra se pohupují
jako dvě plachetnice se vztyčenými stěžni
Prameny zlatých kadeří ti padají do očí,
ve kterých blikají šibalské plamínky probuzené touhy
Podzimní nálada
33
Stromy si vypůjčily roje včelí
příchuť medu
lepkavé teplo
dotekem na okno
roztéká po kůži
Mihotavá světla vypálená do kachlů
ustláno na růžích
Poklady rozseté po krajině
lákají snílky
v zázemí voňavých karé
touha náhle zaútočí
prchavé chvilky
Sbírat do bezedných kapes
krásu pro hladové oči
46
Na prázdninách
34
Vymýšlet si,
proč se nepřišlo včas k večeři
hledat alibi v rozumu starších z rodiny
Nechat se zamknout v pokoji
otevřít okno
toulat se v noci po vesnici
slyšet štěkat psy
Dojít ke křížku
– za ním je už jen pole
jít tím polem na konec světa
za chvíli se vrátit
Ráno spát do devíti
a odpoledne
závidět chlapům
vystupujícím z autobusu
jejich mechanickou dospělost
47
Jaro na horách
35
Stráň si vysoukala rukávy
pro podání ruky
Nedočkavý les čeká,
že se svlékne do jara
Keř jívy neslaví den,
kdy lidé vraždí
plyšové snílky
Neznají cenu narození
Oči zarosily údolí
pohledy se zakously
do protrhaných strání
Nasypáno skřivánčím písním
Zima ztratila odvahu
hovořit o samozřejmosti
Vítr loupežník zašantročil
dobrácký úsměv slunce
Kopec čte po stráních
bystrost pádu vody,
ve které si hory umyly
svěžest, krásu, nesmiřitelnost
48
Azbest rán
36
Zastýlají se peřiny
symbolicky skandující
polštářové ženy
Nebylo a nemá být
To jen u nohou leží
bolest
vytržených
peří
Stále se hledáme
37
Stále se hledáme
v zátokách
v bažinách
v lesích
a na střechách domů
Toužíme se sejít
Když stojíme tváří v tvář,
nejsme si blíž o nic víc
49
Tančila jsem mezi odpadky a spadlými hvězdami
38
Řezaly, mrazily i pálily
a hlavně byly cítit
životem na okraji vesmíru
Ta hudba pod nohama
hvězdné rekviem a odpadkové blues
a já nemohla přestat
tančit kankán a mrskat nohama
Jako ryba v agónii,
kdyby měla nohy
Přitančila jsem domů
zalila půlku kytek čajem
zbytek tureckou kávou
a čekala, až zdivočí
i ta poslední něžná orchidej
A taky že jo
Nakonec to byla jedna divoká orgie
Turkyně porazily Asiatky
zmizely po anglicku
otevřeným francouzským oknem
na útěku porazily českou lípu
a kanadský javor
Nevšimly si, že nemají křídla, a odletěly
Tak tu sedím
mrskám nohama
a čekám, až mi narostou žábry
50
Holce z Veltlína
39
Milá společnice,
zase spolu u dna
a čím níže,
tak tím více
dokážeš být
svůdná
Nejtišší společnice
chladná
suchá
bludná
Ironie
40
Řekni, co ti vyneslo
to básnické řemeslo?
Usmívá se o to víc,
když mu řeknu:
Vůbec nic
Vánoční jablko
41
Obílili
kmeny v sadě
Snad
pomůže to
rozkrojeným úsměvům
hvězd
51
Souhvězdí Velkého vozu
42
Noc kouše černý kabát rukávu
prochází krajem zlatých cest
zrak oblékne romantiku do hávu
oblohou střípků nechá krásu vézt
Luna nahlíží zpovzdálí
třpytu prachu v moři hvězdokup
nebem svit zrcadla kutálí
lásce lístky do kočáru vstup
na projížďku večerem
Je divný čas
43
Je divný čas, kdy nic už není jisté,
čest a pravdu kuchá zrada (a s ní lež)
Svoboda je hluchá, věrnost za přítěž
všech všivých kast, kde zrají antikristé
Je divný čas, kdy jenom chudí šetří,
aniž to má smysl, aniž zmizí dluh
(každý hrozen zkysl v trpký bludný kruh)
Duch „civitas“ psi v boudě stěží zvětří
Je divný čas, kdy Hyppokraté mizí
z úst a jejich přísah, všechno měří zisk
Půst. S ním klystýr, výplach (televize, tisk)
zas líčí past na zbědované krizí
Je divný čas, kdy jen ti chudí platí
Dluh však přesto vzrůstá – vzrůstá o to víc,
čím více je pustá (nemá skoro nic)
zem divých krás, v níž um krást obohatí
52
Je divný věk, kdy z špatných zlé se volí
(volba často chybí, s volbou vize, cíl)
Právo hájit slíbí snad jen imbecil
Vždyť chybí lék – a brát ho nedovolí
Je divný věk, kdy se snad systém hroutí
na nic totiž není (na nic není dost)
Boží dopuštění, bezmoc není ctnost
jen silný vztek se na ulicích kroutí
Je vzácný věk (a že se čáry dějí)
kdysi přišli z jeslí – člověk a s ním Bůh
(že prý, kdoví jestli) – víru kreslí z duh,
kde prostý vděk si barví nejraději
Je zvláštní čas, kdy demokraté trpí,
„vláda lidu“ pošla, sup rve vlastní kus
(trvanlivost prošlá, konec, exitus)
zas další mráz už sotva živí strpí…
53
Na Štědrý den
44
Hodila střevícem
a rozbila výplň dveří
- Asi neodejdu, babi
Místo svatby pohřeb!
- Ale jdi, princezničko
Střepy jsou štěstí
střevíc dveřmi prošel
Možná při odchodu
zavřeš více nahlas...
Rašení
45
Nalitá semena
pukla do křídel
Blanité krovky
se k letu připravují
Smaragdoví hadi
jazýčky prosekávají
hroudu země
54
Přesýpací hodiny
46
Zrnko za zrnkem
si poskakuje
jako by zvesela – tančí
Slaboučký cinkot
zlatého písku
na dubovém dřevu – zvoní
Není pro koho
není už kam
zůstal jsem sám – tichý
V odlesku duhy
skleněných střepů
zanechávám tepu – srdce
Zrnko za zrnkem
k zemi padá
lehčí než dech – tančím
Topoly
47
Topoly v řadě
alej samotářů
pod pláštěm mlhy
pláčou do polštářů
těžkého mechu
jejich dech nesmělý
ztrácí se v ozvěnách
tesklivých vzdechů
55
Je načase
48
Šedý dým cigarety
ti zvolna obklíčil oči
a těsně nad koleny
ta svůdná vůně
Jeana Paula Gaultiera
Vždyť víš,
je načase
Však, až odejdeš,
na opěradlech křesla
už navždy zůstanou
dolíčky, svědkové
nahých loktů
Příliš krátká poezie na dlouhé přemýšlení
v kontextu dentisty
49
Další den, kdy melu slova
Protlak slov mi proudí skrz zuby
a výsledkem budiž věta
Další den, kdy drtím projev
a skrz vykotlaný zub
cedím
Jen v noci doznávám oddechu
A tak alespoň skřípu písmena
do chrápavého ticha spáčů
56
Podzim u Holan
50
Uvadlé listí na hladinu stéká
jako tichá konejšivá věta
po rozmarné rozmluvě léta
Z pláže bosé stopy rychle mizí
na můstky vybíhá vítr drzý
kachny se koupají, odletí brzy
Zmatený Vlhošť v mlze hlavu ztrácí
kraj mlčky nese jeho rezignaci
schoulený rybář loďku k břehu vrací
Pod vesly rákosí láme se
a hladina v kruzích odnese
uprchlé léto. Za rok znova ozve se
Vysoko nad vršky borovic
z pavoučích sítí mne si líc
a paprsky snášejí křídla okenic
57
Saně s mládím
51
Přišla zima zachumlaná
do bílého vlňáčku
Kyprým sněhem tlape vrána
děti mají klouzačku
Kolikrát, ach, milá zimo,
kolikrát vítal jsem tě
s tebou rval se, Meluzíno,
na zeboucí prsty nehleděl
Ujely mi saně s mládím
možná někam v zimní říši
Každý rok boj v sobě svádím,
že je vzbudím, že je vzkřísím
Vždy pod kopcem chuť dostanu
sednout opět na rohačky
Naklonit se v pravou stranu,
když se řítím do zatáčky
l dneska toulal jsem se
a šel k malému kopečku,
který končí v bílém lese
u stříbrného stromečku
Ohlédnu se a jdu hbitě
sklouznu se jen na zkoušku
Když v tom na mě volá dítě:
Pozor, spadneš dědoušku!
58
Zůstaňte tam, dětské saně,
zůstaňte tam v sněžné říši
Přecenil jsem síly drahně
mládí nikdo již nevzkřísí
A tak hledím z tepla domu
na ty děti dovádivé
Lehce usměji se tomu,
že jsem prožil stejné chvíle
Dnes jsem, milá kmotro Zimo,
stejně bílý, jako máš ty šátek
Již se nervu, Meluzíno,
marně čekáš dole u vrátek
Veršotepec
52
Odlitek duše ve svitku papíru
pero přenáší, pocity tuší
zpověď ušitá na míru
stehy párá a ruší
od dlaní k očím
rukopis točím
balený na tisíc způsobů
59
Hlas/Dech
53
Podívej,
máš oči a hlas,
který neslyší,
ale vidí všechno
Neptá se, jen
přijímá obrazy
polyká je celé
a nechává se jimi vést
Podívej,
chodbami onoho hlasu
znějí kroky těch,
o nichž jsi kdy promluvil
S vybledlými tvářemi
jako ze starých fotografií
spěchají vstříc zubům,
které se otevírají jako brána
a ani jednou se neotočí
Podívej,
i o mně ses jednou zmínil,
a tak jsem teď otištěná
na levé zdi postranní chodby
Vzduch mě dohnal hluboko,
a proto teď sedím
mezi třetím a čtvrtým žebrem
bílý dech mi duní v uších
a já se cítím bezpečněji
než kdykoliv předtím,
protože ten hlas
je ta nejkrásnější cela
60
Bolest
54
Bolest je duše nad propastí
a otevřená rána
Bolest je koncert bez účasti
do pekla vstupní brána
Bolest je pták zamrzlý v letu
a odmítavá slova
Bolest je, když se v tobě spletu
a musím začít znova
Bolest je dlouhá, tichá píseň
a táhlé vlků vytí
Bolest je neúnosná tíseň
a nesmyslnost bytí
Bolest je radost v černém plášti
a láska v nenávisti
Bolest je hovor plný zášti
smích převlečený do lítosti
Bolest jsou mlčenlivé stěny
a výlet bez parťáka
Bolest jsou věty bez ozvěny
a den, nad nímž se smráká
Bolest je obraz plný šrámů
a prokopnutý míč
Bolest je najít správné dveře
a nemít od nich klíč
61
Ten domek
55
Ten domek stál u trati
a ta postarší žena měla tvář
zmáčenou slzami
Muž klečel u mrtvého pejska
srazil ho vlak
Opodál stál soused a říkal:
Já jsem to říkal
Byl sám se sebou velmi spokojený
– došlo na jeho slova!
To jeho pes byl pěkně
u boudy
na řetězu
62
Už vím, co je po životě
56
V noci to přišlo, divný kašel
A tak mě tady anděl našel
Válím se klidně na oblaku
na sobě kvádro, mobil v saku
Na mobil se prý mohu koukat
a večer že tu začne foukat
Posílá ho sám svatý Petr
nese mi od něj teplý svetr
Chci zkusit domů prozvánění
nebe tu je, však signál není
Začínám z toho trochu jančit
zvyk je tu zpívat nebo tančit
Obrátka vpravo, pohled vlevo
to je konec, vždyť jsem dřevo
Tak se ptám aspoň na hospodu
mám se prý modlit a pít vodu
Vypitou vodu nemám platit
ale ten svetr, ten mám vrátit
Já celý život slušně žiju,
a potom v nebi nudou shniju
Kdybych se rouhal či se pral,
tak bych teď s čerty karty hrál
63
Jarozrání
57
Ve třetím měsíci
zima potratila
Zastydlý mráz
chřadnoucí sníh
tekutá beznaděj
rampouchů
Sklízí se stržená
krmítka ptáků
Pupeny svědí
poledne nesvítí
neprší
taje
Ledové návrší
v jaro zraje
Ve stodole
58
Ve stodole byla i v nejtišším létě zima
Chladná ušlapaná podlaha,
na které by se kulička vodováhy
sotva zastavila ve výseči
Spoustě rezavých věcí
se dal vynalézt nový úděl
V sudech zrní
střídaly kvasící švestky
Na patře seno
(z něj při dovádění stoupá prach až k nedýchání)
64
Někdo v něm zapomněl položené vidle
Tolikrát se tu mohlo stát něco hrozného
Jako když strýc Francek rozmlátil
o cirkulárku v návalu spravedlivé žízně
prázdné lahve ze šteláře
Stejně jsme nakonec
vyběhli bosí a zdraví zadními vraty na louku
Byli jsme děti
Dnes nám táhne na čtyřicet
často se zastavujeme
díváme se dál
a váháme
Hledáme bezpečnější cesty
máme velká auta
a starosti o děti
Pečlivě schováváme ty střepy,
jako bychom žili už jen pro ně...
65
V tramvaji
59
Dýcháme spolu v tramvaji
Já poctivě do hrudníku
a hrudník se tím netají
Ty klopíš oči
bez ostychu
Před první dámou jedničky,
kterou chci být až k nádraží
a ukrývat ti pod víčky
to neposedné
závaží
Nohama na zemi
60
Zavrhnout úděl neletce
hledat z něj východisko
na věži chrámu pro světce
Mít odtud k nebi blízko
do vzduchu ruce rozpřáhnout
mávnutím smět je zbavit pout,
která je k zemi tisknou
Vteřinu dvě tři předstírat
mezi nebem a světy,
že pohyb vzduchem není pád
z nedosažené mety
Ať člověk dojde sebevýš,
k nebi má blízko, k zemi blíž
A pády nejsou lety
66
Zmoklá
61
Právě jsem zmokla
Vlhké vlasy se mi
v pramíncích kroutí
kolem obličeje
jak háďata
Mokrá bunda ztěžkla
a kolemjdoucí se mi
deštníky snaží
vypíchnout oči
Vyhýbám se kalužím
a snažím se z té psoty sloty
vybrat si to lepší
Příroda přitvrdila
– vichr mě bombarduje
ledovými krupkami,
které bodají i pod kapucí
Tak, sakra, kde je to jaro?
A najednou je všechno pryč
a slunce se mi
snaží vlézt pod kapuci
Deštníky jsou bezpečně sklapnuty
a nálada se viditelně zlepšuje
Že by přece jen to jaro?
67
Jaro
62
Z okapů cedí
předloňské sněhy
vedle se šklebí
děravá rýna
Dívám se k nebi
no...
Znám tě i jinak
Když se rozepínáš,
a kypíš jak pěna
nad střechou
pivovaru
Když divoká hejna
už letí od Dakaru,
dlouhými krky
jak rébusy
cestu si
krátí
Umí se vrátit
I když mlha je hustá,
umí se vrátit
Neumí zůstat
68
Povídání
63
Prsty běží po strunách
potůčky po kameni
sedni si chvíli ke mně na zápraží
Spolu pohoupeme se na vlnách
do ticha ponořeni
léto na plovárně cetky draží
Povídej...
slunce seno suší
vítr žene mraky do daleka
Povídej...
do kornoutků uší
roh hojnosti ještě nepřetéká
69
Pelyněk
64
Tam, kde jsme sedávali
a kouřili o prázdninách pelyněk,
přerostla tráva
Smrt patřila vždycky k životu
A dým,
po kterém se v lepším
chtělo zvracet,
zůstal jako černá tečka
Až
65
Až zůstanou tyto archy veršů opuštěné,
bude je někdo číst?
Kdo si je k sobě vezme?
Možná zalistuje jimi vítr
déšť, sníh je promáčí
někomu poslouží k zatopení
jiný je pohodí v bodláčí,
kde myším se hodí do pelíšku
kuna, tchoř se o ně poperou
Sotva by vešly do čítanek
sotva je kdosi zvedne z bláta, očistí
Možná malá Mařenka pihovatá
něco z nich vybere panenkám a kamarádkám,
až ty poblednou závistí
70
Podzimní píseň
66
Podzim mává štětcem
Z jeho palety
jsou barvy lesem, luhem rozsety
přelivem stromy svítí
Krásná vůně kouzla
to předzvěst, skryté návěstí,
kdy zima do přírody vklouzla
Vítr stromům krade listí
vědí to
Svlékání je nemine
jsou nahé dříve, než to zjistí
Neodcházej a zůstaň
Jsi krásný, podzime
Svět bláznů
67
Na horním konci Dolní Lhoty
postavil národ ústav pro ty,
jimž prázdné hlavy kryla těla
Proto, aby jim nepršela
dešťová voda do krků
Pokojně týdny bláznů plynou
tam, kde se mluví řečí jinou,
kde rozum není prospěchářský,
kde polibek je důkaz lásky
a listí padá ze smrků
71
Mariánské Lázně
68
Město je tiché jak pěna
Doznívají zvony a odlétajíc
stahují ještě rolety chrámů
Za nimi hupky hupky, aby to stihl,
se připravuje malý Ježíš
ke zjevení
Na město padá peřinkový sníh
Poslední chodci v ulicích
zvedají hlavy a vidí
rozzářená okna a rozzářené stromky
a rozzářené oči otců
chystajících
zítřejší zjevení
72
Poslední lucerna
69
Až budu rozsvěcet
poslední lucernu,
najednou ticho všude se rozlije
Klíčem z kovové krajkoviny
odemknu tmě
obklopí mě
město jako veliký tmavý keř
s bílými a žlutými květy
Tam vzpomenu na tu borovici,
co byla přes celou oblohu
Ale vždy, když se chci
podívat do zrcátka
louže na chodníku,
určitě do ní někdo šlápne
a ještě mi cákne
na punčochu
Je tu však ještě lucerna
– ta poslední
Oklamaná
70
Když ptáčka lapají,
hezky mu zpívají
Ty to víš nejlépe,
jak ptáček teskně
pak na klícku klepe
73
Nic pod sluncem
71
Pak vytáhla pilu a zapraskaly perutě
a na vrcholku kopce vítr tiše zašeptal,
že řekl mu němý pohled připoutané labutě:
– Už bych spal, už bych jenom spal
– Víc již nic pod sluncem není přede mnou
a studený je jeho svit
Víc již nepoletím širou krajinou
Drahoušku, klesneš níže, viď?
– Tak nespěchej, řezej v rytmu blues,
ať ukolébavkou poslední
je mi něžný zpěv s ladnou tváří Múz,
než noc se rozední
Kouzlo básně
72
Zalez pod peřinu
s nějakou básní
Začti se, zamysli
a tiše žasni,
jak básník dokázal
jenom pár slovy
říct to, co tisícem
jiný nevypoví
74
Prázdná
73
Vše živé i neživé
v rozmazaných šmouhách
jako by nemělo cenu
nad něčím déle přemýšlet
Kodrcání
mi masíruje zadní svaly
V nenadálých obrazech
pozoruji prázdný svět
prázdná města
s prázdnými lidmi
prázdnými pocity
emocemi
a–
Dobrý den, kontrola jízdenek...
75
Výňatky z tvorby nepostoupivších básníků 2011
1921 / Emil Majer – EMA z Kutné Hory: Je to již čas, léta utíkají, není kdy na lásku,
děti dospívají. U piva sedíš a čumíš do blba, vzpomínáš marně, jak život ubíhá...
1932 / Markéta Řezníčková z Prahy: Co s tebou, ženo? Zestárla jsi. Moc nezbylo ti
z dřívější krásy. Vše bude nové. Ač neslyšíš to ráda, místo tebe musí přijít mladá...
1936 / Ludmila Langrová z Prahy: Klopýtání a pády, zas znovu vstát, neuhnout
a podepřít i druhé, vidět před sebou cíl...
1937 / Hana Banovčanová z Čáslavi: Autobusem to utíká, konečně jsme v Deštné.
Chata je dost veliká, ubytování pěkné...
1937 / Vladimír Zeman z Uhl. Janovic: Je snadné stát se básníkem, co verše píše,
rýmuje a skládá? Nebo je lehčí být lesníkem, co pěstuje les a jeho taje zvládá?...
1940 / Věra Petříčková z Krakovan: Zase kvetou lípy jako vloni. A jak krásně
voní, voní, voní. Včelky plno práce mají, každý kvítek zulíbají...
1940 / Věra Vaďurová z Prahy: Mráz vítr hřebelcuje, z hlubin stání vyhání, z koryt
řek a potoků vodní tříští napájí...
1941 / Zdeněk Mirko Schlappl z Jihlavy: Z domova prchám ranním vlakem. Přemýšlím o ztracené lásce zbaven snů, s nešťastnou duší stávám se vlkodlakem...
1942 / Věra Vejnarová z Čáslavi: Stříbrný měsíc vstříc noci stoupá, rozpustilý
mrazík vody tok poutá...
1944 / Hana Šimková z Frymburku: Co je to láska, ptá se dítě. Všechno, co krásně
osloví tě...
1948 / Zdeněk Nejedlý z Třebíče: Čím tvrdší je cesta, tím lépe se nám potom půjde...
1949 / Zdeňka Tancibudková z Hroznětína: Ulicí jde strach. Strach z čeho? Ach,
ta ulice. Je tu přece proto. Nosí proudy sem a tam...
1949 / Miroslava Slavíková z Prahy: Ty, člověče, zamysli se. Co je pro tebe krásou?...
1954 / Milan Jícha z Prahy: Na schodech kamenných bílá víla stála. V očích
zelených – smaragdů kouzelných – krása ulpívala. A já vteřinu pouhou se učil...
1956 / Pavel Černý ze Svitav: Zabetonovaná, zaasfaltovaná, potupně znečištěná
krajino, jsi odraz naší pyšné racionální kalkulace, rozmařilosti a lhostejného srdce...
1961 / Libor Macíček z Pardubic: Zvonivý smích se podvečerním tichem rozléhá.
Jiskřivá, jak čerstvě napadaný sníh, pozdní láska kolem sebe radost rozsévá...
1962 / Naděžda Jeníčková z Hlinska: Zas cítím tu vůni zralých lesních jahod. Byl
jich tam plný háj; mlsali jsme oba...
1962 / Soňa Suchá z Chrudimi: Zamiloval jsem se až po uši. To se přece nesluší...
1963 / Marta Javorská z Hulína: Bojují s vědomím, bojují s láskou, bojují také
s každou otázkou. Bojují s myslí, bojují s napětím, bojují také se slovním pojetím...
1965 / Milan Kotál ze Sušice: Tolik to láká – sáhnout si. Ochutnat jablka z ráje.
Jen na chvíli. Co to udělá. Proč to ta Eva...
1967 / Ilona Ševčíková z Kladna: Tak a dost bylo kmánské společnosti! Není
snad účelem našeho století navždy se oprostit od tohoto prokletí?...
1967 / Jiří Kosek z Řečan nad Labem: Na hradě, zámku, v podzámčí smrtka se
s kosou otáčí. Největší žně má při moru, to vkrádá se tiše do domu...
1968 / Lady z Brna: Smějí se na mě slunečnice, radostné holky tanečnice. Každý
den zdraví úsměvem...
1968 / Bohuslava Kolmanová z Jihlavy: Já vím, že u sebe musím začít, ale ptám
se: Bude to stačit...
1970 / Vladimír Mátl z Jihlavy: V potemnělém stínu západního cípu východního
pobřeží prodělávám těžkou krizi muže s hlavou v otěžích...
76
1970 / Jan Bekárek z Hranic: Sedí jen tak, nohy má zkřížené, hlavu si rukou
podpírá, přemýšlí, oči přimhouřené, čeká na poslední vlak...
1971 / Martin Drbohlav z Liberce: Svět může být dokonalejší, když lidstvo bude chtít...
1972 / Pavel Franc z Kutné Hory: Už neskládám básně. Nejsou tak krásné, jako kdysi...
1972 / Pavel Formánek z Příbrami: Vše provádím na rozkazy, na povely. Jíst
mohu jen v pondělí, spát jen v neděli. A když umřu, hned si mě na díly rozdělí...
1972 / Jana Zlámalová ze Strážnice: Pohlcena sluncem slabosti tříštím se na tisíc
kusů. Nemám už tvář. Oči osleply, uši ohluchly; bez údů padám do propasti...
1973 / Dagmar Topolská z Pardubic: Bolest násilím neservou – jen odpuštěním...
1974 / Alena Dvořáková z Jihlavy: Je všude, a přece nikde. Mluvíme o ní, když
mlčíme. Zoufale se jí snažíš uniknout, a přitom po ní toužíš...
1975 / Jana Rašková z Prahy: Kapka stéká vzhůru, pára stoupá dolů. Všude
kolem horko, chlad. Zastav, prosím tisíckrát...
1975 / Monika Turková z Prahy: Pověz, kde je ta láska, co nás zvedá a spaluje...
1977 / Radomír Malyška ze Zlína: Jsme tři; jsme stejní, a přec každý jiný. První
ještě nic neví, druhý něco tuší a ten třetí umírá s pocitem viny...
1978 / Petr Doležal z Jihlavy: Vysočino, ty jsi kopec za kopcem. Vysočino, ty jsi
vyšší a starší. Vysočino, lásko prsatá. Vysočino, matko lidské krve...
1978 / Jan Bayer z Prahy: Lidí přibývá, města se stále více zalidňují, práce
ubývá, slušnost a ctnost se stále méně zohledňují...
1978 / Hana Kaprová z Velkých Popovic: Sním či bdím, vidím jen tajemnou zář
před sebou, láká mě a přitahuje blíž. Je to skrýš...
1979 / Jana Dvořáčková z Příbrami: Pár střepů z brýlí starého slepce, rozšlapat
je na malé kousky; okrást ho půjde lehce...
1980 / Milan Sochora z Havlíčkova Brodu – Petrkova: Čas a slova, vše se mění,
v okamžiku, v okamžení, poletují, pobíhají. Slova s časem na honěnou hrají...
1983 / Václav Kovalčík z Náchoda: Do gusta nevidím, jsem smělý podivín. Pálím,
ach, pálím tím peklem ohnivým. Na talíři je mi skvěle, v ústech hledám spasitele...
1983 / Anna Saxlová z Prahy: Ach, drahý poddruhu, vzpínáš se k propasti připraven propásti i vlastní popravu...
1983 / Lenka Živná z Prahy: Vlaštovka z papíru roztáhne křídla a letí – ve větru,
bez větru. Bublinky mýdla v dlaních se smějí, v proužkatém svetru pěkný den přejí...
1984 / Marcel Plačko z Prosiměřic: Jsem volný jako pták. Akorát mi chybí křídla...
1985 / Eva Nováková z Prahy: Pochleboval chuďas boháči, doufaje, že to mu postačí...
1986 / Daniel Jelínek z Ledče nad Sázavou: Proč opět pátrám v dávnověku,
proč opět šátrám v časoprostoru, proč nevidím dnešek...
1987 / Petula Svobodová z Krupky: Vzhůru či dolů jako tobogán. Spirálo, když
šplháš vzhůru, jsi pán, ale dole pak nemáš konce...
1987 / Soňa Ivanová z Ostravy–Vratimova: V posteli z mramoru vystlané kaly
skrývá bolesti všechny žaly. A nechce už bít...
1988 / Martin Ulbrich z Jablonce nad Nisou: Tak jako za noci i za rozbřesku hraji
představení bez potlesku do nočních kulis polapen...
1988 / Iva Horáková z Pardubic: Drž mě pevně, nikam neuhýbej. Jen mě líbej...
1989 / Tomáš Lörincz z Perštejna: Chci poznat, jaké to je, když tě láska otravuje...
1989 / Michael Grúz z Vlašimi: Tíhu zmaru na
Básně v plném znění na
plicích rozsápají na kusy mračna spárů lačnících...
http://vzdorospolek.wz.cz
1990 / Pavla Vítovcová ze Sušice:
Křičet bych chtěla, a na rovinu bez skrupulí! Křičet, že u srdce mě zase bolí...
1992 / Šárka Sharon Uhrová z Písku: Na propadlišti dne stojí a mlčky umírají. Sny... ■
77
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
● Uzávěrka shromažďování hlasů (předlohu naleznete hned na následující
straně) od vás, čtenářů, je v tomto osmém ročníku na konci září 2011. Ročenka vyšla v dubnu; máte tedy několik měsíců, abyste ji v klidu přečetli a vybrali
pár střípků (jeden až pět), jež vás něčím zaujmou. Využijte i prostoru k poznámkám o verších či samotném sborníku. Ohlasy mají nesmírnou váhu.
● Opakujeme, pouze hlasování čtenářů určuje, jak se které dílko umístí v soutěži O nejpůsobivější českou báseň roku 2011. Bez vašeho přispění nelze
vyhlásit vítěze v rovině veřejné.
● Hlasovat lze přímo na našich stránkách http://vzdorospolek.wz.cz,
kde je k tomu účelu přichystáno okénko. Též k nám stačí poslat žádanku o elektronickou podobu lísku na adresu [email protected],
bude vám obratem zaslán hlasovací lístek (ušetříte za poštovné).
● Vy, kteří jste se náhodou dozvěděli, kdo je původcem byť jediné básně, nehlasujte. Nestrannost by utrpěla. Spíše, než by se měl do konečného pořadí
básní zařadit ovlivněný hlas, pak raději žádný. Mimo to by celá naše snaha
o rovné podmínky vzala za své, čímž by podstata celého díla ztratila smysl.
● Každým ročníkem radostně přibývá kromě básníků i hlasujících čtenářů:
první ročník
(2004) 13 básníků s 31 příspěvky / čtenářských hlasů 34
druhý ročník
(2005) 12 básníků s 35 příspěvky / čtenářských hlasů 52
třetí ročník
(2006) 35 básníků s 90 příspěvky / čtenářských hlasů 90
čtvrtý ročník
(2007) 71 básníků s 210 příspěvky / čtenářských hlasů 93
pátý ročník
(2008) 76 básníků s 236 příspěvky / čtenářských hlasů 99
šestý ročník
(2009) 88 básníků s 298 příspěvky / čtenářských hlasů 42
sedmý ročník (2010) 83 básníků s 285 příspěvky / čtenářských hlasů 168
osmý ročník
(2011) 94 básníků s 329 příspěvky / čtenářských hlasů ??
Kéžby se neopakoval byť ojedinělý pokles hlasujících čtenářů v šestém
ročníku. Vše skutečně závisí na každém jednotlivci i zapojených básnících.
Velmi záleží i na jejich pomoci. Není v silách samotných pořadatelů zajistit
i zvýšení počtu hlasujících. Cena předplatného sborníku Pár střípků činí
75,– Kč i s poštovným, což se dá za ten rok oželet z rodinného rozpočtu.
(Aby byla tak nízká, vzdali jsme se všichni, kdo ho připravujeme, odměny za
odvedenou práci.) Pokud vás zajímá, jakou tvorbu přinese na svých stránkách v příštích letech, stačí si sbírky objednat přímo na hlasovacím lístku
z následující stránky (79), je tam pro to připraveno okénko.
● Zopakujeme z předchozích vydání: Víte-li o někom, kdo by byl ochoten poskytnout své básně pro tento slovesný počin, nebo by si mohl básně v ročence přečíst a napsat nám, co se mu líbilo, rozhodně mu o nás řekněte. Každý
hlas dodává životní sílu tomuto záměru, stejně jako každá báseň je životem
– ŽIVOTEM STŘÍBRNÉ BULY. V opačném případě nám nezbude, než odzvonit konec výpravy soudobých básníků ke čtenářům.
78
Stříbrná bula – hlasování
Hlasovací lístek
pro Pár střípků 2011
(tiskopis)
Číslo
básně
Název
básně
(Vypište až pět dílek, neohlížejte se
na pořadí, každému připadne jeden
bod.)
Vaše 1)
jméno
a
adresa:
El. adresa: 2)
Váš ročník narození:
3)
Přejete si poslat na uvedenou adresu další ročník?
(Napište ANO nebo NE.)
4)
Pokud máte zájem, napište několik vět (nejvíce 260 úhozů) jako
celkový ohlas na ročenku nebo celé dílo, případně pořadatele.
Vaše dojmy – kladné i záporné dojmy veřejnosti – otiskneme
v dalších Střípcích 2012. Ohlas:
Podrobnosti na další stránce
79
Stříbrná bula – hlasování
(podrobnosti)
Hlasování veřejnosti do osmého ročníku
O ČESKOU BÁSEŇ ROKU 2011
končí posledním zářijovým dnem roku 2011.
Hlasování je možné uskutečnit přímo na našich stránkách:
http://vzdorospolek.wz.cz, kde vyplníte patřičné políčko.
Nemáte-li možnost elektronicky, pak tento lístek můžete
vystřihnout, ale bohatě stačí jen vypsat na jakýkoliv papír výše
žádané údaje a odeslat na:
Literární sdružení Vzdorospolek, Lovčice 9, p. Čáslav 286 01,
okr. Kutná Hora.
Styčná osoba: Jiří Bruthans (aneb Vlastimil Hloupý)
– jednatel – 774 982 924,
[email protected].
1) Hlasovací lístek bez uvedené adresy čtenáře není platný.
Platný lístek je navíc slosovatelný, šťastnému čtenáři věnujeme
knižní dárek.
2) Na uvedenou elektronickou adresu pošleme obraz vámi
vyplněného hlasovacího lístku jako potvrzení provedeného úkonu.
Nestane-li se tak do 14 dní, zpravte nás o tom. Učiníme nápravu.
Ne vždy je na elektroniku spolehnutí. Pokud nemáte el. adresu,
musíme všichni doufat ve zdárné provedení předloženého úkonu.
3) Prosíme, u tohoto bodu napište svůj ročník narození. Pro
vědecké účely děláme průzkum věkového složení hlasujících.
4) Máte-li zájem o novou sbírku Pár střípků 2012, napište ANO
a předplatné 75,– Kč včetně poštovného (55+20) složte na účet
Vzdorospolku do konce roku 2011. (V knihkupectví bude k mání
za 85,– Kč). Číslo účtu je 670 100-2206 597 892/6210 (vše bez
mezer, které jsou zde vloženy pro přehlednost), kromě svého
jména uveďte variabilní symbol 2012 555 XXX, jehož poslední
trojčíslí bude každému zájemci jednotlivě přiděleno po přijmutí
objednávky a odesláno na uvedenou el. adresu. Bez el. adresy
napište trojčíslí 111.
Tiskopis na předchozí stránce
80
Soupis soutěžních básní 2011
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
Den předtím
Krátký život
Nejsem básník
Podzim na Vysočině
Zamrzlí
Ve výlevce
Sněhové vločky
Tajemství
Náladová
Hledači pokladu
Stromy, co živé ovoce nerodí
Děti v zoo
Renesance 20. století
Zub času
Dětství
Madam filoložka
Stopy
Lesní motiv
Nejedno tajemství
Chybíš mi
Hřích
Vincentovi
Rytířská
Talent
Ta rána
Syrový podzim
Proměny
Nevím už, jak prosit
Jsi...
Můj domov
Balón
Sen
Podzimní nálada
Na prázdninách
Jaro na horách
Azbest rán
26
26
26
27
28
28
29
29
30
30
30
31
32
32
33
34
34
35
35
36
37
37
38
39
40
40
41
42
42
44
45
46
46
47
48
49
(pokračování na následující stránce)
81
(dokončení z předchozí stránky)
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
Stále se hledáme
Tančila jsem mezi odpadky a...
Holce z Veltlína
Ironie
Vánoční jablko
Souhvězdí Velkého vozu
Je divný čas
Na Štědrý den
Rašení
Přesýpací hodiny
Topoly
Je načase
Příliš krátká poezie na dlouhé...
Podzim u Holan
Saně s mládím
Veršotepec
Hlas/Dech
Bolest
Ten domek
Už vím, co je po životě
Jarozrání
Ve stodole
V tramvaji
Nohama na zemi
Zmoklá
Jaro
Povídání
Pelyněk
Až
Podzimní píseň
Svět bláznů
Mariánské Lázně
Poslední lucerna
Oklamaná
Nic pod sluncem
Kouzlo básně
Prázdná
82
49
50
51
51
51
52
52
54
54
55
55
56
56
57
58
59
60
61
62
63
64
64
66
66
67
68
69
70
70
71
71
72
73
73
74
74
75
Vzdorospolek děkuje těmto osobám a společnostem za pomoc
Jsou to:
letecká společnost Bohemia Balón, s. r. o., – poskytla velice příjemný
dar pro hlavní vítěze čtvrtého i pátého ročníku: volný lístek na
pohádkovou vzdušnou plavbu přímo v nadzemských výšinách
– www.bohemia-balon.cz;
knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře – dlouholeté obdarovávání
vítězů a vylosovaných čtenářů krásnými knížkami – www.knihakh.cz
– naposledy to byla čtenářka Soňa Chovancová z Luhačovic, kterou
vylosoval nový nositel Zlaté buly Zdeněk Jirásek;
kosmetická společnost FM GROUP – věnování voňavých cen pro všechny
umístěné básníky v roce 2008 – www.parfemy-zednicek.cz
Městská knihovna Kutná Hora – seznámení veřejnosti s naším básnickým počínáním – www.knihovna-kh.cz;
Městská knihovna Jihlava – poskytnutí prostoru pro literárně hudební
pořad „Stříbrné lisotování“, a tím významný vstup do povědomí veřejnosti
na Vysočině – www.knihovna-ji.cz;
literární servery LiTerra – www.literra.cz a Písmák – www.pismak.cz.
– umožnění upoutávek o Stříbrné bule na jejich stránkách a jmenování
odborníků do březnového předkola od počátku České básně;
akademická malířka Jitka Jelínková – vytvoření keramických podkladů
pro obě putovní ceny – www.jitkajelinkova.cz;
Petra Zelená z Prahy – každoroční věnování dárkových balíčků pro
oceněné básníky;
malířka Monika Laurová z Prahy – vytvořila novou obálku pro Střípky,
které po šesti letech zcela změnily vzhled
malíř Jiří Staněk z Prahy – připravil námětové kresby, jež prvně obohatily
stránky ročenky Pár střípků právě od letoška.
Samozřejmě je třeba poděkovat básníkům samým za příspěvky a vám,
čtenářům, za hlasování. Vždyť bez toho by celé snažení pozbylo smyslu.
Bylo by velice záslužné a potěšující, když by se našel podnik (živnost či
společnost), co by mohl a chtěl svou troškou příspět několika tisícikorunami
na pokrytí nemalých nákladů tisku této básnické ročenky či na nákup cen
pro básníky, jež hlasování čtenářů nebo hodnocení odborníků vynese
k nejvyšším místům. Na první pohled se to nezdá, ale naše snaha získat
širší veřejnost pro nejvyšší slovesné umění skutečně nese s sebou
nespočet výdajů a starostí. Na druhou stranu nežádáme statisíce ani
miliony. Případní sponzoři, bez vás a vaší pomoci nemůžeme rozvíjet toto
dílo ku prospěchu všech účastníků. Na oplátku vám nabízíme zviditelnění
na našich Vzdorostránkách a v ročence Pár střípků.
83
Literární klub Dr. Nadi Benešové
v Čáslavi vyhlašuje
10. ročník
LITERÁRNÍ SOUTĚŽE
ČÁSLAV 2011
pro amatérsky píšící autory
v kategoriích poezie a próza.
Uzávěrka soutěže je 30. června 2011.
Na el. stránkách
www.cmuz.cz/LKBN
najdete přesná pravidla soutěže
i další podrobnosti o klubu.
Jeden
z nejnavštěvovanějších
literárních serverů
pro česky a slovensky
píšící autory.
Co je LiTerra?
Literárně společenská země.
Pro koho je LiTerra?
Pro ty, kdo rádi píší; pro ty,
kdo rádi čtou – i pro ty, kdo
si kolem toho rádi povídají.
Otevřený
všem lidem,
kteří se rádi podělí
o vlastní literární tvorbu.
podívat..
Přijď se
Čili?
Místo pro vážná zamyšlení
i pro příjemnou zábavu.
www.pismak.cz
www.literra.cz
.
84
BOHEMIA
BALÓN, s. r. o.
Balón se lehounce vznáší bez řvoucích motorů
jako plachtící křídla ptačí protíná modrou oblohu
Leťte s námi a prožijte neobyčejný zážitek: let horkovzdušným balónem.
Jedinečná příležitost, jak si prohlédnout Českou zemi z ptačího pohledu.
Po hodinovém letu na vás čeká tradiční přípitek šampaňským a křestní list.
Letenka může posloužit i jako nevšední dárek.
Služby:
• Paravýsadky
• Reklamní lety
• Reklamní akce
• Vyhlídkové lety
Bohemia Balón, s. r. o., Bubenská 122, 170 00 Praha 7 – Holešovice,
tel.: 606 657 795, fax: 220 941 556, el. adresa: [email protected]
www.bohemia-balon.cz
85
86
87
Nový projekt
kulturně-politického týdeníku
na bázi družstva
���������������������������
���������������������������������������������������
Kulturní noviny začnou vycházet
v druhé polovině roku 2011.
Přidejte se k nám jako předplatitelé
(roční předplatné bude do 650 Kč za 26 čísel)
nebo vložením členského vkladu jako družstevníci.
Napište nám na adresu [email protected]
�����������������
�����������������
����������������������
88
dokumentárních filmů Ji.hlava
25.—30. října 2011
89
www.dokument-festival.cz
Ji.hlava International
Documentary Film Festival
26/10—31/10
2010 festival
15. Mezinárodní
www.dokument-festival.cz
C
O
D
M
A
E
R
D
NABÍDKA VOŇAVÉHO
PŘIVÝDĚLKU
• Hodí se vám každá koruna navíc?
• Láká vás přivýdělek s volnou pracovní dobou?
• Utratit peníze je snadné, chcete vědět, jak je snadno vydělat?
• Zní vaše odpověď ANO?
Seznamte se s firmou Kosmetika FM GROUP!
• Vyděláváme tím, že šetříme peníze ostatním!
• Pracujeme dle vlastního tempa, výdělek závisí jen na nás!
• Prodáváme výrobky vysoké kvality za bezkonkurenčně nízké ceny!
• Naše výrobky jsou součástí každodenního života
(kosmetika, výrobky pro domácnost)
• Počáteční vklad do obchodu není v řádech tisíce korun!
PŘIDEJTE SE K NÁM
• Hledáme právě vás, kdo nechcete o vyšších příjmech jen snít!
• Pojďte se s námi věnovat voňavému obchodu,
kterého se netýká finanční krize!
• Se vším vám na začátku pomůžeme!
ZAUJALO VÁS TO? NAPIŠTE NÁM!
www.parfemy-zednicek.cz
90
Obsah
Jihlava – město zaslíbené
4
Co předcházelo vydání této ročenky
5
Základní kameny České básně
6
Úvodním slovem
7
Do básnického nebe
8
Ohlasy na předešlý ročník 2010
10
Předávání putovních cen za rok 2010
13
Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2010 – skupina nad 30 let
14
Nejpůsobivější báseň předešlého roku 2010 – skupina do 30 let
15
Vítězné básně předešlých roků 2010 a 2009 v rovině odborné
16
Seznam básníků předešlého roku 2010
17
Ze závěrečného dějství 7. ročníku v Pardubicích
22
Kdo se podílel na výběru básní do osmých Střípků 2011
24
Soutěžní básně 2011
25
Výňatky z tvorby nepostoupivších básníků 2011
76
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
78
Hlasovací lístek s pravidly
79
Soupis soutěžních básní 2011
81
Poděkování
83
Vývěsky sponzorů České básně
84
Obsah
91
Údaje o knižním vydání
92
91
Pár střípků 2011
– osmý ročník –
Ohlédnutí za loňským sedmým ročníkem
České básně 2010 zobrazeném
v předchozí ročence Pár střípků 2010
v podobě výsledků soutěže,
ohlasů veřejnosti na onu tvorbu
a jeho slavnostním ukončením v Pardubicích.
Ale hlavně je zde předložena veřejnosti k posouzení
soutěžní tvorba soudobých básníků
v osmém ročníku České básně 2011.
vydal: Vzdorospolek
v Lovčicích 2011
1. vydání
tiskárna: TLZ Praha, Ortenovo náměstí 15
Praha 7 – Holešovice
náklad: 300 výtisků
ISBN 978-80-903607-4-7
ISSN 1802-5889
- hmotné vydání
ISSN 1802-5897
- elektronické vydání
92