Různé problémy a co s nimi – tipy a doporučení

Transkript

Různé problémy a co s nimi
– tipy a doporučení
Motto: Poradím ti, jak poradit sám sobě
Hlavní zásada psychologického poradenství zní: Nikdy neradit!
Dostali jste se do osobních problémů, které narušují vaše studium či fungování
v pracovním nebo soukromém životě? Následující stránky vám pomohou zorientovat se
v možnostech psychologického působení tak, abyste volili co nejefektivnější cestu k jejich řešení.
Psychické problémy můžeme rozdělit podle jejich
závažnosti a naléhavosti na 4 kategorie




Kategorie A – méně závažné problémy, se kterými se dá žít, ale zbytečně obtěžují a vedou
k pocitům subjektivní nepohody
Kategorie B – závažnější problémy, které trvají delší dobu (v řádech týdnů až měsíců) a
způsobují značnou nepohodu či se projevují ve formě příznaků psychických poruch
Kategorie C – dlouhodobé problémy, které se stále opakují. Nedaří se je někdy zvládat ani
s pomocí psychofarmak a projevují se v podobě vážnějších psychických poruch
Kategorie D – náhlé či akutní problémy, které silně narušují běžné fungování ve studiu, práci
či volném čase a vyvolávají výrazné zneschopňující příznaky
V dalším textu se dozvíte, jaká je řešitelnost problémů v jednotlivých kategoriích, jaké konkrétní
problémy spadají do uvedených kategorií a jaká odborná zařízení poskytují psychologickou péči.
Řešitelnost problémů v jednotlivých kategoriích ......................................................................................... 2
Jaké problémy spadají do uvedených kategorií: .......................................................................................... 3
Odborná zařízení poskytující psychologickou péči .................................................................................... 23
Literatura:.....................................................................................................................................................38
Rozvojové a poradenské centrum │ Vysoká škola ekonomická v Praze │ náměstí W. Churchilla 4
Praha 3 │130 67 │ http://rpc.vse.cz │ e-mail: [email protected]
Řešitelnost problémů v jednotlivých kategoriích

Ad. Kategorie A – problémy jsou většinou dobře řešitelné, mnohé lze načíst z odborné
psychoterapeutické literatury. Někdy stačí již jedna první konzultace s psychologem pro
strukturování problému a nalezení řešení. Většinou je efektivnější problému věnovat více
konzultací (podle subjektivní závažnosti by mohlo stačit do 10 hodin s frekvencí zhruba 1x za
dva týdny), aby se problémy lépe analyzovaly z hlediska jejich příčin a důsledků. Poradce se
zde řídí tezí: „Není malých problémů“ - protože problém je tak velký, jak ho subjektivně
pociťuje klient. Efektivní metodou poradenství může být např. vysvětlení, změna úhlu
pohledu, doporučení konkrétní metody jednání, nácvik adaptivního chování a asertivita,
relaxační techniky, odreagování, nácvik se změnou zaměření pozornosti. Většinou dobře
pomáhají různé nácvikové a tréninkové metody zaměřené na změnu chování či postoje
k problému.

Ad. Kategorie B – problémy jsou řešitelné, ale vyžadují již déledobější intervenci ve formě
opakovaných poradenských sezení s frekvencí alespoň 1x týdně po dobu i několika měsíců.
Poradenství již obsahuje prvky podpůrné psychoterapie a klient by měl již vyhledat specialistu
– nejlépe psychologa s akreditovaným výcvikem v psychoterapii. Efektivní metodou v této
kategorii bude podle indikace již spíše odkrývající psychoterapie, která se ptá po příčinách
psychických poruch. Patří sem tzv. dynamické směry v psychoterapii (psychoanalýza, hlubinné
směry, gestalt psychologie) nebo tzv. humanistické směry (rogers, existenciální analýza).
Terapeut se bude snažit pomocí rozhovoru odhalit příčiny poruchy a společně s klientem najít
způsob jejich odstranění. Problémy lze většinou řešit ambulantně (docházkou ke specialistovi).
Metodou jsou rozhovory většinou v sedě, kdy terapeut klientovi nic nevnucuje, ale snaží se ho
vést k náhledu na podstatu problému. Terapeut nepřebírá odpovědnost za klientův život, ale
ukazuje mu jiné možnosti a úhly pohledu na jeho životní situaci, která často souvisí s příčinou
problému.

Ad. Kategorie C – problémy jsou hůře řešitelné a některé již nelze vůbec odstranit. Indikací
je intenzivní a dlouhodobá systematická psychoterapie (ambulantně např. 2x týdně
terapeutická hodina po dobu i několika let). Psychoterapie se často kombinuje s léky, které
musí předepisovat psychiatr - nejlépe psychoterapeuticky orientovaný, aby byl motivovaný u
indikovaných případů léky později vysazovat. Vhodná je i léčba v psychoterapeutických
zařízeních typu denních stacionářů, kde mají klienti strukturovaný terapeutický program
s intenzivní docházkou po dobu několika týdnů. U vážnějších případů, kde je riziko ohrožení
zdraví či života, je nezbytná i hospitalizace v psychiatrické klinice nebo léčebně. Efektivní
metodou bývá léčebný režim a intenzivní psychoterapie.

Ad. Kategorie D – problémy jsou většinou dobře řešitelné, ale záleží na rychlosti poskytnutí
pomoci – tzv. krizové intervence. Při akutních stavech je často nutné volat Zdravotnickou
záchrannou službu a okamžitě převézt ohroženého klienta na krizové centrum s non-stop
provozem. Zde dostane klient jakousi „první psychoterapeutickou pomoc“ a po zklidnění (i po
několika dnech hospitalizace) se předává k další psychologické péči na otevřená oddělení,
stacionáře či do ambulance podle indikace. Cílem je zvládnout krizovou situaci přímého
ohrožení života klienta. Je naprosto nutné v době ohrožení medikovat také psychofarmaka.
Poté se klient přesouvá do kategorie C nebo B, kde je více času na hledání příčin problému a
zdraví klienta již není bezprostředně ohroženo.
Jaké problémy spadají do uvedených kategorií
Ad. Kategorie A ...................................................................................................................................... 4
1. obtíže přímo spojené se studiem ................................................................................................... 4
2. drobnější psychické a psychosomatické poruchy ........................................................................ 5
3. vztahové problémy (partnerské a rodinné) .................................................................................. 7
Ad. Kategorie B .................................................................................................................................... 10
1. úzkostné stavy .............................................................................................................................. 10
2. fobie .............................................................................................................................................. 10
3. poruchy přizpůsobení .................................................................................................................. 10
4. obsedantně-kompulzivní poruchy ............................................................................................... 11
5. psychosomatické poruchy ............................................................................................................ 11
6. krátkodobé poruchy příjmu potravy ........................................................................................... 11
7. poruchy sexuálních funkcí .......................................................................................................... 12
8. mírné depresivní stavy ................................................................................................................ 12
9. škodlivé užívání psychoaktivních látek ...................................................................................... 12
Ad. Kategorie C .................................................................................................................................... 13
1. dlouhodobé a úporné obsese a kompulze ................................................................................... 13
2. vážné psychosomatické farmakorezistentní dekompenzace ..................................................... 13
3. posttraumatické stresová porucha ............................................................................................. 13
4. poruchy příjmu potravy s rizikem destabilizace metabolismu ................................................. 14
5. poruchy osobnosti ....................................................................................................................... 14
6. psychózy ....................................................................................................................................... 18
7. středně těžké a těžké deprese s rizikem sebedestruktivního jednání ....................................... 19
8. syndrom závislosti na psychoaktivních látkách ......................................................................... 19
9. poruchy sexuální orientace, identity a aktivity ..........................................................................20
Ad. Kategorie D ....................................................................................................................................20
1. panické stavy ................................................................................................................................20
2. akutní reakce na stres ..................................................................................................................20
3. akutní sebevražedné jednání, pocity beznaděje a zoufalství při depresi či hraniční organizaci
osobnosti ..........................................................................................................................................20
4. psychotická ataka (akutní fáze onemocnění) ............................................................................. 21
5. akutní intoxikace psychoaktivní látkou a odvykací stav (tzv. absťák) ...................................... 21
(Podrobný popis)
Ad. Kategorie A
1. obtíže přímo spojené se studiem

poruchy soustředění, poruchy paměti
Mohou souviset s přetížením nebo špatným plánováním rytmu práce a odpočinku.V některých
případech se může prokázat souvislost se ztrátou motivace ke studiu a obava, že student nemůže měnit
své profesní zaměření. Vyšetření u neurologa většinou prokáže, že je v mozku vše na somatické úrovni
v pořádku.

zvládání stresu ve zkouškové situaci
Akutní zkouškový stres vzniká z obavy ze selhání, vyhození ze studia a všech vztahových důsledků (co
na to rodiče, partner?). Zkoušková situace je vždy nepříjemná a zkoušející pedagogové to většinou
chápou. Stres a silná tréma může zneschopnit i velice inteligentního a připraveného studenta. Je třeba
brát situaci volněji (nejde o život), lépe je se soustředit na věcnou podstatu kladených otázek, případně
se doptat na detaily a požádat o čas na promyšlení.

odkládání studijních povinností (prokrastinace)
Jedná se o problém s motivací ke studiu, i když nám odborníci stále častěji vnucují prokrastinaci jako
diagnózu. Většina normálních lidí odkládá splnění povinností a úkolů na později, aby vznikl přiměřený
stres, který motivuje. Špatným plánováním to ale můžeme s mírou stresu přehnat a pak nás
zneschopňuje. Pokud se tyto situace opakují, je třeba si položit zásadní otázku, zda nás baví obor,
kterému se věnujeme a zda jím spíše neztrácíme čas…

souběh studijních a pracovních nároků
Studovat školu bez paralelního pracovního úvazku je dnes už spíše luxus či nepraktičnost. Přenos
teorie do praxe a zpět je vždy cenný. Nutné je ale přesně stanovit priority vzhledem ke střídajícím se
nárokům školy či zaměstnání. Většinou se dá vše předem dohodnout, (přeložit termín zkoušky,
naplánovat zástup v práci či delegovat odpovědnost). Priority se v průběhu studia mění, proto je dobré
přizpůsobovat i plán aktivit.

špatná metoda učení a studia
Každý preferuje individuální styl učení. Jako efektivní se jeví především učení s pochopením smyslu a
podstaty obsahu. Metodou pak může být i systém podtrhávání, používání mnemotechnických
pomůcek, učení se nahlas s opakováním hlavních bodů či myšlenek, společné učení s kolegy, výpisky
s vizualizací (videofeedback), apod. Ověřenou metodou učení je, že pokud se chci něco naučit, tak to
začnu sám vyučovat.

tréma při prezentacích
Mnoho studentů má obavy ze ztrapnění před kolegy. Před prezentací pomáhají dechová cvičení
(nádech, zadržet dech a pak pomalý a dlouhý výdech „do dna“) nebo koncentrace na neutrální podnět např. „kredenc“ je indiferentní a neutrální pojem. Zaměříme-li na něj pozornost, odpoutáme ji tím od
předmětu, který nás stresuje a tím snížíme psychické napětí. Pozornost můžeme při akutním stresu
zaměřit i na prohlížení a vnitřní popis předmětů v dané místnosti („Jsou tady tři okna, pět židlí, na
stěně obraz velehor,…“)Důležité je vědět, že sami při prezentaci trému prožíváme subjektivně velmi
intenzivně, ale publikum si toho většinou ani nevšimne. Nikdy svůj stav nahlas nekomentujeme:
„Promiňte, mám trému“ – tímto akorát na trému upozorníme a je to pak horší.

nedostatečná motivace či změna motivace ke studiu
Problémy s učením často souvisí se změnou motivace. Může se stát, že student zjistil, že ho daný obor
nezajímá nebo že poznal něco jiného, ale je mu líto vynaloženého času, energie a peněz, aby studia
zanechal. Proto pokračuje a bojuje s nechutí obor dokončit, když už vnitřně ví, že se mu stejně nebude
věnovat. Připadá si pak neschopný nebo ho okolí obviňuje z lenosti. Lenost jako charakterová vlastnost
neexistuje, vždy jde o špatnou motivaci! Je třeba si tuto skutečnost uvědomit, zvážit pro a proti (SWOT
analýza) a zrealizovat změnu. Někdy se to rodičům nelíbí, ale naštěstí je člověk sám odpovědný za svá
rozhodnutí i za jejich důsledky.
2. drobnější psychické a psychosomatické poruchy

poruchy rytmu spánek – bdění
Často mohou potrápit každého normálního jedince. Nespavost většinou souvisí s aktuálním neřešeným
problémem, který jsem potlačili do nevědomí. Léky na spaní sice krátkodobě pomohou, ale
dlouhodobě nic neřeší. Je třeba se zaměřit na obsah myšlenek, které nám běží hlavou v době poruchy
spánku. Můžeme si je i zapsat. Do spánku se nelze nutit násilím. Spíše je dobré si říci, že tělo si vezme
tolik spánku, kolik potřebuje a jdeme si lehnout bez ambice na usnutí. Stačí jen tak volně ležet a nechat
běžet myšlenky. Pro odreagování můžeme cíleně zaměřit pozornost na nějaké pozitivní vzpomínky
nebo si pustit klidnou hudbu či mluvené slovo, ale vždy akceptujeme, že spát není nutné. Vhodný je
předspánkový autogenní trénink.

bolesti hlavy
Důležité je sledovat, kdy a v jaké situaci nás hlava bolí. Lze vypozorovat určité souvislosti (některé
činnosti, určití lidé, nějaké myšlenky) a spouštěče bolesti. Příčinou může být nejčastěji stres, přetížení,
potlačované konflikty, nevybité emoce, absence sexu, hormonální porucha, špatný pitný režim, změny
tlaku, apod. Většinou pomáhá přeladění se, změna místa či aktivity (jít na vzduch, lehnout si, dát si
masáž reflexních bodů na hlavě a šíji, vybít afekt při sportu či fyzické práci, apod.). Analgetika až
v poslední řadě, hrozí zde riziko psychologické závislosti!

podrážděnost
Reakce může být podobná jako u bolesti hlavy, ale váže se na konkrétní lidi či situace. Je dobré při
podrážděnosti najít klidné místo a „uklidit se“ mimo ostatní, aby se stav nezhoršovat. Tam lze použít
relaxační cvičení a projít si v myšlenkách, který potlačený problém je třeba řešit, až rezonantní nálada
opadne. Při akutním cholerickém výbuch je nutné opustit ihned tzv. „afektogenní pole“, jít se projít,
počítat do deseti, hluboce dýchat nebo se jít vykřičet (aktivní sport nebo jako fanoušek, koncert hlasité
hudby, apod.) Po zklidnění (třeba druhý den) je ale nutné vrátit se k podstatě odloženého problému.

nechutenství
Souvisí s poruchou nálady, většinou depresivní vyladění. Špatnou náladu máme sklon buď zajídat
nebo naopak není vůbec chuť k jídlu. Většinou jde o indikátor jiného problému, který dlouhodobě
odkládáme nebo se bojíme životné změny, která by musela následovat pro řešení (rozchod
s partnerem, předčasné ukončení studia, stěhování, změna práce, apod.)

častá únava (únavový syndrom)
Za tímto příznakem se skrývá většinou deprese a nespokojenost v životě (studium, partner, práce,
separace od rodičů, apod.). Únava nás chrání jako obranný mechanismus, abychom nemuseli řešit
závažné životné problémy či změny. Při únavě po nás přeci nikdo nemůže nic chtít. Je to forma
skrytého alibismu. Podobně se vymlouvají manželé na únavu, když odmítají intimní kontakt
s partnerem, o kterého už ve skutečnosti dávno ztratili zájem…

návaly horka a chladu, potivost
Psychosomatická informace nám říká, že aktuálně řešíme nějaký problém, ze kterého je nám horko či
zima a při jeho řešení se pořádně zapotíme. Pot zapáchá a je tedy informací o potřebě soukromí (nikdo
se raději moc nepřibližujte), také je signálem strachu. Je dobré zjistit, z čeho strach i potřeba izolace
pramení. Návaly horka a chladu mohou připomínat kolapsové stavy a strach z infarktu (týká se dnes i
mladých lidí!), rozhodně to může být reakce na nepříjemnou životní situaci, vůči které máme
ambivalentní vztah – přitahuje nás a současně se jí obáváme.

pochybnosti o vlastních schopnostech
Patří mezi drobné neurotické příznaky, ale mohou ve výsledky snižovat výkonnost ve studiu i práci.
Všichni jsou rádi pochválení a všichni normální lidé někdy zapochybují o svých schopnostech. Je dobré
si vždy zrekapitulovat své úspěchy a neúspěchy za poslední období (semestr či rok), ale musíme
srovnávat jen sami sebe se sebou – kde jsme byli před rokem a kde jsme nyní. Většinou zjistíme určitý
pozitivní posun. Pokud ne, pak jsme na sebe příliš nároční a náš problém může pramenit z nevyvážené
osobnosti narcistického typu. Každopádně je dobré se občas sám za něco pochválit, protože jinak to za
nás nikdo neudělá…

tíže na hrudi
Psychologicky nejčastěji souvisí s pocitem nesvobody a situací, ve které se nedá „volně dýchat“ –
doslova jakoby nám něco leželo na hrudi. Může jít o problém vztahu s rodiči, s partnerem, se situací, ze
které není úniku (nebo si to aspoň myslíme). Příznak nás informuje, že musíme opět získat ztracenou a
potřebnou svobodu.

bušení srdce
Srdce signalizuje emocionální problémy v oblasti nenaplněné lásky či jiných „srdečních“ problémů.
Může ale souviset i s trémou a strachem, zda obstojím ve výkonové situaci.

žaludeční nevolnost
Doslova podle rčení „něco nebo někdo mi leží v žaludku“, problémy se týkají témat, kdy nemohu něco
„strávit“, něco nedokážu akceptovat, psychosomatika takto volá po změně, kterou si jedinec nechce
uvědomit. Samozřejmě musí být jasné, že příznak nesouvisí se závažnou „dietní chybou“…
3. vztahové problémy (partnerské a rodinné)

nezvládnutá samota, pocit sociální izolace, navazování přátelství
Problémy s navazováním kontaktů mají osoby výrazně introvertní, které tento temperamentový rys
nemohou nijak změnit nebo schizoidní poruchy osobnosti. Ostatní problémy s navazováním problémů
mohou souviset s obavou z odmítnutí při sociální iniciativě. Dobré je hledat s druhými lidmi společné
zájmy a vybírat si jako kamarády jedince s podobnou hodnotovou orientací. Hodnoty, ideály a životní
styl přitahuje podobné lidi, kteří si lépe rozumí a jsou si sympatičtější. Kamarádství pak může časem
přerůst v hlubší přátelství. Zde je důležitá jistá míra otevřenosti (mluvím o sobě, o svém životě), aby
druhá strana pocítila důvěru a také pootevřela svůj vnitřní svět. Tato výměna hodnot, postojů, či
názorů vede ke společnému sdílení hodnot a k růstu důvěry i potřeby setkávání. Izolace je naopak
důsledkem egoismu, sebestřednosti a neochoty do vztahu investovat. Zdravé vztahy mají zhruba
vyvážený poměr braní a dávání (citů, zájmu, pomoci, empatie, apod.) Pokud jeden do vztahu nedává,
druhý má „právo“ vztah ukončit nebo nechat „vyznít do ztracena“. Kamarádství je postaveno na
společných zážitcích (většinou pozitivních) a váží se na podobnou sociální skupinu (spolužáci,
kolegové, členové nejrůznějších spolků). Přátelství znamená sdílení i negativních situací, reciprocitu
pomoci a zájmu (často trvá až do konce života). Přátelství má prakticky stejnou hodnotu jako
partnerské vztahy, ale nikdy není erotizováno. S přáteli mohu mít často kvalitnější vztahy než
s rodinnými příslušníky, které jsem si nevybral (zde neplatí úsloví, že „krev není voda!“)

rozchod s partnerem
Patří k traumatickým životním situacím, zvláště je-li rozchod nečekaný a důvodem je odhalená
partnerova nevěra. Opouštěný partner se cítí znehodnocený a nerozumí příčinám. Rozchod
s partnerem z důvodu nespokojenosti či zjištění odlišných hodnot a představ o životě je jistě prospěšné
pro obě strany. Důvodů může být samozřejmě celá řada, ale jistě je dobré a férové nevytvářet
partnerovi falešné neděje a důvody i rozhodnutí mu jasně a definitivně sdělit. Při sdělení rozchodu
vždy musíme chránit sebeúctu opouštěného partnera. Rozchod je většinou proces, který trvá po
určitou dobu, kdy se snaží nespokojený partner řešit vztahové problémy. Při neúspěchu (osobnost
dospělého člověka již prakticky změnit nelze) má opouštějící čisté svědomí, že pro záchranu či
porozumění problému udělal své maximum. Prodlužování fáze rozchodu je zbytečným trápením pro
obě strany. Dobrý a racionálně zvládnutý rozchod prakticky neexistuje. Partner, který dává jako první
podnět k rozchodu bude opouštěným vždy obviněn a musí tedy unést i část viny, která mu nepatří.
Objeví-li se prudký afekt, je lépe ze situace odejít a komunikovat telefonicky či písemně nebo kontakt
úplně ukončit. Pokud opouštěný partner neunáší novou situaci a pronásleduje, vyhrožuje či jinak
obtěžuje, je nutné se obrátit na policii s obviněním ze stalkingu.

opakovaný výběr nevhodného partnera
Nejčastější příčinou rozchodů či rozvodů je nesprávný výběr partnera. Pokud se opakuje scénář, je
třeba hledat společné rysy expartnerů a zamyslet se nad nevědomou motivací jejich výběru. Často
může být volba nevhodného partnera vázána na vzor rodiče opačného pohlaví. Např. dominantní
autoritativní otec vede nevědomě dceru k hledání podobného typu partnera nebo k hledání jeho
pravého opaku. Obě volby jsou tzv. komplementární a časem se ukáží jako nešťastné. Je dobré dát i na
radu blízkých přátel, kteří náš neuvědomovaný špatný výběr dokáží odhalit a upozornit nás na
opakovanou chybu. Některé rodinné poradny nabízejí i možnost diagnostiky psychologické
komplementarity páru. Odborník může buď přímo nedoporučit vztah nebo upozorní na možné úskalí a
rizika vyplývající z charakteru dvojice.

odhalení nevěry či utajování nevěry
Nevěra je z hlediska normální vztahovosti vždy patologií vztahu. Její motivace vypovídá cosi o
nefunkčnosti vztahu a o potřebě hledat z něho únik. Motivací k nevěře je celá řada, ale nejčastěji je
příčinou nezralá osobnost jejich aktérů. Utajování i odhalení nevěry je traumatická a stresová situace.
V partnerském vztahu padá vina za nevěru půl na půl na oba partnery. Je indikátorem jejich
vztahového problému, který si buď neuvědomují nebo ho dlouhodobě neřeší. Např. i podváděná žena
musí uznat svůj stejný podíl viny na partnerově nevěře. Minimálně v tom, že si vybrala nezralého muže
nebo si nevšimla změny jeho chování. Pokud chtějí partneři s nevěrou přestat a řešit její příčiny, musí
podvádějící okamžitě ukončit milenecký vztah. Ve složitějších případech (vliv na děti) je jistě dobré
vyhledat pomoc odborníků (rodinná poradna) nebo docházet na párovou psychoterapii.

neseparovaný partner závislý na rodičích
„Mamánek“ je označení pro neseparované muže, kteří v dospělosti preferují svou matku jako
pseudopartnerku před věkově přiměřenými ženami. Být „singles“ se stává jakousi módou, ale spíše jde
o nezralost osobnosti mužů žijících v „mamahotelu“. U žen jde o fixaci na otce, který je idealizován a
žádný mladík se potenciálnímu tchánovi nevyrovná (v penězích, síle, úspěchu, zručnosti, apod.). Parter
musí dát jasně najevo, kdo je v pořadí důležitosti na prvním místě. Pokud to není bez váhání partner,
pak je lépe raději hledat vztahově zralejší jedince. Separace neznamená zavržení rodičů, ale jasná
preference partnera (množství společně tráveného času, schopnost zastat se partnera proti vlastním
rodičům, nevnímat rodiče jako hodnotnější než je partner, nenechat si od tchánů mluvit do života a
cítit jasnou podporu od partnera).

problémy s problémovým partnerem (narkoman, alkoholik, hazardní hráč, partner
prostituuje, má sexuální problémy, deprese, neurózu, psychózu, poruchy příjmu potravy či jiné
psychické poruchy)
Řešení je v podstatě jednoduché, ale jeho realizace je velmi obtížná, často nemožná. Pokud se partner
dostane do výše uvedených problémů, už mu není pomoci „svépomocí“, ale musí neprodleně na
odborné léčení. Žádné sliby narkomanů či alkoholiků se nenaplní, dokud se o ně partner stará.
Motivace k léčbě je často až v okamžiku, kdy padnou na totální dno, až na hranici života a smrti.
Ultimátum typu „buď se budeš léčit nebo spolu končíme“ je zde na místě a zdravý partner ho musí
důsledně dodržet. Jinak míra destruktivity ohrožuje i jinak zdravé okolí takto problémového jedince.

rozvodová situace rodičů (nevědomá koalice s jedním rodičem proti druhému, citové vydírání
či manipulace od rodičů, úplatky od rodičů)
Rozvod rodičů je nepříjemná životní situace a děti jsou často prostředkem manipulací a boje mezi
rodiči v konfliktu. Dospělejší děti musí tuto manipulaci odhalit a plně se distancovat od řešení
rozvodu. Rozvod je porucha manželství, nikoli rodičovství. Děti nesmí vstupovat do často nevědomých
koalic s manipulujícími rodiči. Postoj a rozumné stanovisko dětí může znít asi takto: „To je váš
problém, řešte ho, mne do toho netahejte, mám rád(a) vás oba, každého jinak a budu s vámi oběma dál
ve vyváženém kontaktu. Kdykoli budete přede mnou kritizovat druhého rodiče, odcházím pryč.“
Rodiče mají kolem rozvodu pocity viny a snaží se dětem kompenzovat např. penězi či dárky. Někdy si
rodiče „kupují“ děti, kterým se dostatečně nevěnují. Peníze či dárek lze odmítnout nebo přijmout bez
pocitu vděčnosti či závazku. S dárkem pak obdarovaný může zacházet jak je mu libo.

neplánované těhotenství a péče o novorozence
Při neplánovaném těhotenství je třeba, aby oba partneři prodiskutovali svou motivaci pečovat o počaté
dítě. Zralí jedinci nesou odpovědnost za své jednání, proto by měli přijmout fakt početí jako v podstatě
pozitivní zprávu, která ale zásadně ovlivní jejich plány a životní priority. Rozhodně nemá smysl
obviňovat se navzájem ze selhání antikoncepce či nezodpovědnosti partnera. Pokud se partneři příliš
neznají, bude je čekat složité období vzájemného poznávání a současně péče o dítě. Jistě je dobré, když
rodiče (nyní již prarodiče) pochopí vzniklou situaci a nebudou mladým rodičům spílat a vyčítat
v situaci, kdy musí především pomoci. Pokud podpora prarodičů selhává, je třeba se obrátit na pomoc
rodinných center a center pro matku a dítě, kde odborníci pomohou jak se vztahovou rovinou, tak i
s praktickou péčí o dítě.

odmítavé, příliš kritické či agresivní chování od rodičů
Své rodiče si nevybíráme, proto je musíme přijmou takové, jací jsou. Přesto si dospělé děti nemusí
nechat vše líbit a jistě je dobré i rodičům dávat zpětnou vazbu o jejich chování. Je-li jejich chování
nesnesitelné, nezbývá než přerušit s rodiči kontakt a vydat se vlastní cestou nezávislost (finanční i
citové). V okamžiku, kdy rodiče zjistí, že jejich děti již nejsou manipulovatelné a že už rodiče
nepotřebují, většinou svůj nesmlouvavý postoj zmírní a budou otevřenější diskusi. Separace od rodičů
neznamená jejich zavržení, ale někdy je nutné dočasně kontakty přerušit, aby si rodiče uvědomili, že již
nejednají s malými dětmi. Pak je dobré rodiče ujistit, že je nadále máme rádi, ale do života si již
zasahovat nenecháme.

zvládání vážnějšího onemocnění blízkého člena rodiny
Vážná nemoc blízkých je signálem možného ohrožení života či blízkosti smrti. Tento člen rodiny
potřebuje naši podporu, především citovou. Je třeba s nemocným členem rodiny trávit více času, ale
nikdy si nesmíme nechat destruovat svůj vlastní život. Abychom mohli pomáhat, musíme myslet
především na sebe a své potřeby. Pak máme více energie dávat podporu blízkým. Při fatálních
onemocněních je jistě dobré s blízkým člověkem mluvit jak o naději, tak i o strachu z případné smrti.
Je dobré sdělit blízkému nemocnému vše, co bychom po jeho odchodu již nemohli. Probíráme vše
dobré i vše špatné vyváženě, aby to nepůsobilo jako chlácholení. Je to i prostor pro urovnání vztahů,
majetku či dědictví, aby umírající neměl pocit, že odchází nesmířený nebo neměl komu své dílo či
hodnoty předat. Přesto stále blízkého nemocného ujišťujeme o naději na uzdravení a sdělujeme naši
víru, protože nikdy nevíme (často ani lékaři), jak se bude choroba vyvíjet.

problémy se stěhováním, změnou prostředí či syndrom vykořenění
Při změně prostředí, kde žijeme, musíme měnit a adaptovat také chování, návyky či postoje, které jsou
preferovány v novém prostředí. Jsou-li původní a nové prostředí kulturně a hodnotově výrazně
odlišné, je tato adaptace obtížná a může trvat relativně dlouho. Každé nové prostředí (lidi, místo,
zvyky) můžeme vnímat zprvu negativně, ale je vhodné postupně nacházet i pozitiva. Nic není jen
špatné. Pro adaptaci je třeba najít blízkého člověka, který nám tyto postoje zprostředkuje a pomůže nás
sociálně začlenit. Izolace je sice bezpečná, ale dlouhodobě vede k pocitu vykořenění. Setkávat se jen se
stejnými lidmi z našeho původního prostředí vede k určité ghettoizaci a potvrzení, že integrace je
nemožná. Integrace s novým sociálním prostředím vede nejlépe přes sblížení se s jedincem, který nás
bude dále postupně zapojovat do širších sociálních sítí (těch reálných, nikoli virtuálních!). Při
přetrvávajících problémech se lze obrátit na poradnu pro etnické minority trpící syndromem
vykořenění.
Ad. Kategorie B
1. úzkostné stavy


Vyznačují se náhlými záchvaty nepředvídatelné a neopodstatněné úzkosti, které se neváží na
žádnou konkrétní situaci.
Neustálé obavy z hrozícího neštěstí, jedinec si vytváří katastrofické scénáře
2. fobie
Nejprve je třeba odlišit tři pojmy: strach, úzkost a fobii. Strach je normální obranná reakce na
ohrožení nějakou konkrétní nebezpečnou situací. Úzkost je strach, který nemá svůj objekt – bojíme se
a nevíme vlastně čeho. Fobie je úzkostný strach, kdy víme, čeho se bojíme, ale nevíme proč se toho
bojíme, když většina ostatních lidí se toho nebojí (malý pes, myš, pavouk, let letadlem, výška
rozhledny, apod.). Jedinec si většinou uvědomuje neopodstatněnost své fobie, ale přesto prožívá
úzkost a fobickým situacím se vyhýbá - někdy celoživotně.



agorafobie - je souhrn strachu z velkých i malých prostor, strach z opuštění domova,
cestování MHD, vstupování na veřejná místa (kina, úřady, supermarkety).
sociální fobie - se projevuje nízkým sebevědomím, strachem být středem pozornosti,
strachem z kritiky, trapností, rozpaky, strachem ze zčervenání, třesu. Vyhýbání se sociálním
situacím vede až k úplné sociální izolaci.
specifické (izolované) fobie – tyto fobie jsou zaměřené na určité konkrétní situace,
např. blízkost zvířat (psi, myši, hadi), hmyzu (pavouci, brouci), fobie z výšky, hloubky, bouře,
tmy, pohledu na krev, návštěvy zubaře, fobie ze špíny, z určitých nemocí (infarkt, rakovina,
AIDS), močení či defekace na veřejných záchodcích, apod. Přítomnost fobické situace vyvolává
intenzivní úzkost až záchvaty paniky.
3. poruchy přizpůsobení

Jedná se o nezvládnutou adaptaci na těžkou životní situaci či reakce na významné životní
změny jako jsou: být obětí trestného činu, úmrtí blízkého člověka, nevěra či opuštění
partnerem, propuštění z práce, diagnostikovaná vážná nemoc, vážné finanční problémy, apod.
Tyto poruchy přizpůsobení se většinou projevují dlouhodobější depresivní náladou, úzkostí,
pocitem nevýkonnosti, obavami z budoucnosti, neschopností zátěžovou situaci řešit. Tyto
stavy by měly v závislosti na individuálních dispozicích jedince zhruba do půl roku úplně
vymizet.
4. obsedantně-kompulzivní poruchy
Hlavním znakem jsou opakovaně se vtírající myšlenky (obsese) a nutkavé jednání (kompulze). Jedinec
své vlastní nutkavé myšlenky prožívá nepříjemně a snaží se je zaplašit, ale tím více se mu
nekontrolovatelně vracejí a vyvolávají úzkost. (Např. myšlenka, že když sáhnu na kliku u dveří, určitě
se nakazím bacily, proto si musím ihned umýt ruce. Problém je, že s umytou rukou opět nemohu na
kliku sáhnout. Proto je nutné mít u sebe stále čisté rukavice). Tento příklad ukazuje obsedantní
myšlenku („nakazím se“) a ochranné kompulzivní jednání („umýt ruce“). Kompulze tedy „chrání“
neurotika před obsesí, ale současně ho svazuje v mnoha běžných životních aktivitách. Obsedantní je i
myšlenka, zdali jsem dnes dobře zamknul domovní dveře. Kompulze nastane v okamžiku, kdy se
vracím přes půl města dveře zkontrolovat.
5. psychosomatické poruchy
Jedná se o nemoci, které na první pohled vypadají jako ryze tělesné, ale po opakovaném somatickém
vyšetření zůstává „pacient“ bez tělesného nálezu. Při hlubším poznání okolností, ve kterých se příznaky
aktivizují a projevují je evidentní, že spouštěčem je konkrétní zátěžová psychosociální situace, kterou si
ovšem dotyčný jedinec vůbec neuvědomuje. Pro psychosomatického pacienta je sociálně a narcisticky
přijatelnější tělesná nemoc, než riziko stigmatizace psychiatrií. Případně z onemocnění pacientovi
plynou určité nevědomé zisky a výhody. Obtíže se většinou projevují v konkrétních orgánových
systémech nebo jsou příznaky nespecifikované a měnící se. Nejčastější nemoci s psychickými příčinami
jsou:









vysoký krevní tlak
bronchiální astma
dráždivý žaludek a tračník, vředy, zácpy, průjmy
hormonální poruchy
poruchy příjmu potravy
funkční sexuální poruchy
revmatismus
ekzémy, alergie, kožní choroby, vypadávání vlasů
selhání imunity včetně nádorových onemocnění
6. krátkodobé poruchy příjmu potravy


mentální anorexie – vzniká v důsledku vlivů sociálně-kulturních, biologických a
osobnostních. Projevuje se nutkavou touhou a jednáním s cílem snížení tělesné hmotnosti.
Postiženy jsou prakticky jen dospívající dívky (13-18 let), které odmítají jídlo, mají narušené
vnímání svého tělesného schématu, strach z tloušťky, pro snížení výkrmného účinku jídla
úmyslně zvrací, zneužívají projímadla či intenzivně cvičí. Důsledkem jsou hormonální
poruchy, ztráta menstruace, vypadávání vlasů a zubů, kachexie, suchá a vrásčitá pokožka.
mentální bulimie – se vyznačuje rychlou konzumací velkého množství jídla v malých
časových intervalech. Záchvat přejídání končí bolestí v břiše, usnutím, izolací či navozeným
zvracením. Po přecpání má dívka pocity viny a ihned se snaží snižovat svou tělesnou hmotnost
cvičením, projímadly či drastickými dietami. Na přejídání navazuje deprese a sebeodsuzování.
Bulimičky si velmi cení sebekontroly a sebeovládání. Častější jsou i problémy s drogami a
sexualitou, v rodinné anamnéze bývá alkoholismus.

obezita – patří také mezi poruchy příjmu potravy, kdy být dobře nakrmen znamená být
milován. Obézní jedinec má nevědomý konfliktní vztah s matkou, kdy „řeší“ nejistotu přijetí
matkou tím, že si od matky všechno jídlo ponechá v sobě. Jídlo jako symbol jistoty a bezpečí
znají asi všichni, kdo zajídají deprese, smutek či neúspěch. Obezita je výsledkem a náhražkou
nesplněných přání, citové deprivace, slabého sebevědomí nebo neschopnosti odložit
bezprostřední uspokojení slastí. Stále více se obezita stává civilizační chorobou západní
kultury, kdy příčiny nelze vidět jen v sedavém způsobu práce a snadné dostupnosti výživných
potravin, ale i v nedostatečném uspokojování orálních potřeb dětí v prvním roce života.
7. poruchy sexuálních funkcí

Funkční poruchy bývají většinou přechodné a léčitelné. V případě poruch partnerského
sexuálního soužití jsou ve hře především faktory psychické a sociální, přičemž se podílejí i
vlivy raného dětství. Zejména jde o negativní vliv různých společenskou tradicí ovlivněných
tabu, která podmiňují vznik problémů a nezdarů v sexuálním soužití partnerů, případně o
nedostatky či anomálie v rodinné a společenské výchově. Sexualita je indikátorem kvality
vztahu. Pokud partneři mají nedostatek nebo ztratili sexuální touhu, je třeba příčinu hledat
prakticky vždy v poruše partnerského vztahu. Častá je souvislost se špatným rozvržením
volného času, kdy partneři na sebe nemají čas, nesladili dostatečně rytmus práce, odpočinku,
péče o děti a sexu. Alibismus o věčné únavě z práce většinou chřadnoucí emoční vztah
partnerů nevylepší.
8. mírné depresivní stavy


mírná deprese se projevuje ztrátou nálady a zájmu o věci, které dříve přinášely radost,
plačtivostí, unavitelností i při malé zátěži, hypochondrií, poruchami spánku, zhoršením
koncentrace, nechutenstvím nebo přejídáním, pesimistickým pohledem do budoucnosti,
ztrátou sebedůvěry, nezájmem o sex, sebeobviňováním, ochablým držením těla, pohybovým
útlumem nebo naopak agitovaností.
Kromě manifestní deprese lze pozorovat i formy tzv. larvované, skryté deprese, kde je
deprese často maskována somatickou nemocí bez změny nálady. Skrytá deprese je poměrně
častá u vysoce výkonově orientovaných lidí, kdy přehnanou pracovní aktivitou překrývají
vnitřní depresi, které se obávají a odmítají si ji přiznat a léčit. Důsledkem bývají
workoholismus, syndrom vyhoření nebo tzv. únavový syndrom. Takový jedinec si připadá stále
unavený, často se přejídá (sladkosti), o víkendu prospí celý den, ale v týdnu si aktivity spíše
přidává, aby „zahnal“ depresivní myšlenky. Pokud by se zastavil, mohl by si uvědomit, že jeho
život ztrácí smysl a že by musel revidovat své hodnotové orientace. Deprese je zde často jako
signál, který má upozornit dotyčného, že něco v jeho životě chybí nebo přebývá.
9. škodlivé užívání psychoaktivních látek
Při škodlivém užívání (abúzus) jedinec již určitým způsobem poškozuje své zdraví, kdy se například u
alkoholika objevují následné deprese. Abúzus mívá negativní dopad také na vztahy postiženého.
Uživatel drog, většinou tvrdí, že nic nebere nebo že to je jen experimentálně a má to pod kontrolou – že
může kdykoli přestat. Je nutné sledovat zprávy z okolí postiženého, jizvy po vpichu, jaterní testy,
krvácení z nosu, apod. Z této fáze je to už jen malý krůček k závislosti.
Psychoaktivními látkami rozumíme:










alkohol
opioidy (heroin)
kanabinoidy (marihuana)
sedativa
hypnotika
kokain
stimulancia (pervitin)
halucinogeny (LSD, extáze)
nikotin
organická rozpouštědla (toluen)
V současné době se vedle nich objevují i mnohé závislosti, jejichž příčinou nebývá užití chemické látky
(drogy), ale jedná se o závislost psychickou (nejde o ovlivnění psychických funkcí, ale o patické změny
v osobnosti člověka). Řadí se mezi ně gambling (patologické hráčství), ale může sem patřit i
patologické nakupování, nadměrná závislost na majetku nebo na věcech, stejně jako chorobné
odevzdání se práci (workoholismus), závislost na sociálních sítích, PC hrách, závislost na
spotřebitelských úvěrech, atd.
Ad. Kategorie C
1. dlouhodobé a úporné obsese a kompulze

Jsou to nejtěžší neurózy, které je velmi obtížné léčit. Mají spíše chronickou podobu a často
nasedají na anakastickou poruchu osobnosti. Trvají i několik let a značně narušují běžné
fungování jedince v pracovním i soukromém životě. Jedinec vykazuje řadu nutkavých rituálů,
bez kterých by vůbec nebyl schopen běžné činnosti. Důsledkem závažných obsesí a kompulzí
bývá často středně těžká deprese.
2. vážné psychosomatické farmakorezistentní dekompenzace

Psychosomatické příznaky jsou ovlivněny charakterem nevědomých vnitřních
konfliktů pacienta nebo jsou přímým důsledkem jeho narušené osobnosti. Například
anankastická porucha osobnosti (viz dále) je typická svou lakomostí, tvrdohlavostí,
zadržováním, přísností, potlačováním agrese a statisticky častěji vykazuje různé střevní
poruchy (dráždivý tračník). Nebo jedinec trpící alexithymií – neschopností chápat a
projevovat emoce, má častěji psychosomatické příznaky v důsledku potlačování emocí a
afektů.
Stresová teorie psychosomatiky zase popisuje tzv. chování typu A (nadměrná soutěživost, snaha po
úspěchu, vysoké ambice, agresivita, neklid, nepřátelské chování, rychlost a netrpělivost, zaujetí pro
práci a průbojnost), které statisticky častěji produkuje poruchy kardiovaskulárního systému
(koronární skleróza). Jiné psychosomatické pojetí hovoří o nadměrné stimulaci vegetativního
nervového systému, kdy po určité době zatěžování začne selhávat nejslabší článek organismu
(systému), který je u každého člověka individuální. Například nezvládnuté afekty vedou k vyplavování
adrenalinu do krve, kde ale nedochází k jeho „spálení“ a účinek hormonu způsobuje fokální zátěž pro
nejzranitelnější orgán.
3. posttraumatické stresová porucha

Reakce na stres může být i zpožděná a přichází až když již nehrozí bezprostřední ohrožení.
Tato posttraumatické stresová porucha se projevuje emoční otupělostí, nezájmem o
dříve preferované činnosti, izolací od lidí, opakovaným znovuprožíváním traumatu ve snech a
vzpomínkách (flashback), úzkostí, zvýšenou úlekovou reakcí, poruchami spánku, koncentrace,
zvýšenou nedůvěřivostí. Někteří jedinci mají pocity viny za to, že katastrofu přežili, zatímco
jejich blízcí zahynuli (např. autonehoda), nebo se obviňují za své jednání, které učinili pro
vlastní přežití.
4. poruchy příjmu potravy s rizikem destabilizace metabolismu
Zde se jedná o závažné onemocnění, kdy postižené dívky odmítají jídlo a může dojít ke zhroucení
metabolické rovnováhy s nevratnými patologickými změnami vedoucími u 5-10% nemocných dívek ke
smrti. Nutná je okamžitá intenzivní péče na metabolických jednotkách. U obezity jde o opačný proces.



mentální anorexie – vzniká v důsledku vlivů sociálně-kulturních, biologických a
osobnostních. Projevuje se nutkavou touhou a jednáním s cílem snížení tělesné hmotnosti.
Postiženy jsou prakticky jen dospívající dívky (13-18 let), které odmítají jídlo, mají narušené
vnímání svého tělesného schématu, strach z tloušťky, pro snížení výkrmného účinku jídla
úmyslně zvrací, zneužívají projímadla či intenzivně cvičí. Důsledkem jsou hormonální
poruchy, ztráta menstruace, vypadávání vlasů a zubů, kachexie, suchá a vrásčitá pokožka.
mentální bulimie – se vyznačuje rychlou konzumací velkého množství jídla v malých
časových intervalech. Záchvat přejídání končí bolestí v břiše, usnutím, izolací či navozeným
zvracením. Po přecpání má dívka pocity viny a ihned se snaží snižovat svou tělesnou hmotnost
cvičením, projímadly či drastickými dietami. Na přejídání navazuje deprese a sebeodsuzování.
Bulimičky si velmi cení sebekontroly a sebeovládání. Častější jsou i problémy s drogami a
sexualitou, v rodinné anamnéze bývá alkoholismus.
obezita – patří také mezi poruchy příjmu potravy, kdy být dobře nakrmen znamená být
milován. Obézní jedinec má nevědomý konfliktní vztah s matkou, kdy „řeší“ nejistotu přijetí
matkou tím, že si od matky všechno jídlo ponechá v sobě. Jídlo jako symbol jistoty a bezpečí
znají asi všichni, kdo zajídají deprese, smutek či neúspěch. Obezita je výsledkem a náhražkou
nesplněných přání, citové deprivace, slabého sebevědomí nebo neschopnosti odložit
bezprostřední uspokojení slastí. Stále více se obezita stává civilizační chorobou západní
kultury, kdy příčiny nelze vidět jen v sedavém způsobu práce a snadné dostupnosti výživných
potravin, ale i v nedostatečném uspokojování orálních potřeb dětí v prvním roce života.
5. poruchy osobnosti
Poruchy osobnosti se dříve označovaly termínem psychopatie. Jde o relativně časté duševní poruchy
(10-15% populace), které si často jejich nositel vůbec neuvědomuje, nevnímá, že by se choval
problematicky. O to častěji má s chováním takto narušené osobnosti problémy jeho okolí, například
kolegové v zaměstnání. Nejčastěji okolí charakterizuje jedince trpící poruchou osobnosti jako podivíny,
excentrické a anomální osobnosti či prostě divné povahy. Povahové rysy jsou nápadně zvýrazněné,
přehnané, nepřirozené v oblasti emocí, sociálních vazeb, charakterových rysů, většinou bývá osobnost
celkově nezralá sociálně či morálně. Lidé trpící poruchou osobnosti prakticky nejsou schopni navázat
nebo udržet funkční partnerské, přátelské či kolegiální vztahy.

paranoidní porucha osobnosti
Hlavním rysem je nepodložená nedůvěra a podezíravost vůči druhým lidem. Jedinec často překrucuje
neutrální nebo dokonce přátelské chování druhých lidí jako snahu ho podvést, obelstít a ublížit mu.
Často obviňuje okolí ze svých neúspěchů, má pocit, že mu všichni chtějí škodit, protože mu závidí.
Přitom on sám je výrazně závistivý a žárlivý. Aby se proti němu nemohl někdo spiknout, musí provádět
preventivní opatření a raději musí jako první zlikvidovat potenciální hrozbu. Často přikládají své osobě
nadměrný význam a důležitost až fanatického charakteru.
S druhými mají často konflikty, potřebují se stále kontrolovat, vynakládají mnoho energie na
dokazování domnělé ztráty důvěry či nevěry. K okolí se chovají nepřátelsky, jsou stále připravení se
bránit, proto raději útočí. Okolní svět je pro ně nebezpečný, protože se k paranoidním osobnostem
chová také odmítavě, čímž si paranoidní jedinec potvrzuje svou pravdu o nenávisti od okolí. Tito
jedinci jsou nevývratně přesvědčeni o své pravdě a potřebují druhé usvědčit ze zrady.

schizoidní porucha osobnosti
Schizoidi působí jako výrazní introverti, často nejsou vůbec schopni navazovat přátelské ani partnerské
vztahy, izolují se, samotářství jim vyhovuje. Jsou emočně ploší, nedokáží projevovat city a ani jim sami
nerozumí, máloco jim způsobí potěšení, nejeví zájem o sex, na kritiku i na pochvalu reagují většinou
lhostejně. Uzavírají se do světa fantazií, denního snění a introspekce. Milují počítače, internetovou
neosobní komunikaci, počítačové hry, často jsou to technici, programátoři, jaderní fyzici či klasičtí
filosofové. Umí se velmi dobře uplatnit ve vědeckých abstraktních oborech, pokud nemusí osobně
komunikovat. Důsledkem izolace je neznalost a nerespektování sociálních norem, neumí se chovat a je
jim to většinou jedno. Jsou již od dětství uzavření, plaší, nepraktičtí, jsou hloubaví a přemýšliví.
V práci chtějí stabilní prostředí, nejsou prakticky vůbec ambiciózní a bytostně nesnáší firemní
teambuildingové akce.

disociální porucha osobnosti
Dříve se takto postižení jedinci označovali jako anetičtí psychopati. Mají zásadní deficit ve vývoji
morálky a nemají vytvořené svědomí. Neznají pocity viny, proto se ani nemohou ponaučit z trestu.
Trest vnímají jako nespravedlnost a obviňují své oběti z vyprovokování. Jsou lhostejní k citům
druhých, jsou bezohlední, nezodpovědní, nedokáží udržet trvalejší vztahy. Mají nízký práh pro
uvolnění agrese, kdy snadno „vybuchnou“ a ztrácí sebekontrolu. Nedokáží odložit uspokojení svých
potřeb, chtějí vše ihned a pokud to tak není, sami si vezmou, co si myslí, že jim patří. Jsou patologicky
závistiví, že se druzí mají lépe, a proto musí druhým zničit to, co sami nemají a po čem tolik touží. Již
od dětství je patrný disharmonický vývoj osobnosti v podobě rvaček, šikany, krádeží, lhaní, účastí v
asociálních partách, týrání zvířat, nerespektování autorit a lhostejnosti k trestu.

hraniční porucha osobnosti
Tato porucha patří mezi nejtěžší poruchy osobnosti, je až na hranici psychotických stavů. Označení
„hraniční“ lze také chápat podle chování, kdy postižený jedinec absolutně nerespektuje meziosobní
hranice druhých, doslova je vlezlý a uráží se, když ho slušně vykážeme do jeho teritoria. Například na
pracovišti bez studu a pocitů viny leze kolegům do jejich zásuvek, které prohlíží, přivlastňuje si
bezelstně drobné předměty, které mu nepatří a cítí křivdu, když pak vše musí vrátit majiteli. Jsou to
lidé emočně nestabilní, plni úzkosti a nepřekonatelného strachu z odmítnutí, často mají pocity
prázdnoty, trpí nestabilní identitou (často je přítomna sexuální deviace, mají nestabilní partnerské
vztahy). Jindy propukají ve zbytečnou rozhněvanost, vztek, zlost a závist. Mají slabou sebeúctu, která
se projevuje sebedestruktivitou v různých oblastech – abúzus drog, delinkvence, rvačky, promiskuita,
rizikové řízení auta, poruchy příjmu potravy, patologické hráčství, přílišné utrácení peněz,
sebepoškozování až sebevražedné jednání. Intelekt nemusí být nikterak poškozen, mohou dobře
vykonávat jakoukoli mentální práci, ale na jednom pracovišti se s nimi prakticky nedá vydržet. Jejich
život je dramatický, vztahy intenzivní a prudce přepínají od idealizace k totálnímu zavržení téhož
člověka. Mají časté konflikty s nadřízenými, jsou vždy „v právu“, a po předchozím zprvu nadšeném
pracovním výkonu jsou schopni okamžitě odejít od nedokončené práce a pořádně za sebou bouchnout
dveřmi. Přitom se cítí být na druhých lidech silně závislí. Nejprve své okolí oceňují, dělají vše pro to,
aby je druzí milovali, obětují se pro ně, ale jen proto, aby je pak mohli sadisticky trestat.

histriónská porucha osobnosti
Dříve se označovala jako hysterická osobnost. Typická je výrazná potřeba být středem pozornosti a
předvádět dramatické výstupy před publikem. Emoce jsou přehnané, povrchní, účelově proměnlivé od
extrému do extrému (pláč střídá smích). Histrión nedokáže být v klidu, nesnáší nudu, neunese běžné
životní stereotypy a banalitu, proto neustále vyvolává rozruch, vše zveličuje, city jsou snadno a
bezdůvodně zranitelné. V chování i vzhledu je patrná potřeba atraktivity, příliš záleží na fyzické
přitažlivosti, vzhled i chování je svádivé, erotizované, často flirtuje a svádí. Preferuje výrazné
„hysterické“ barvy (nejčastěji kombinace červené a černé nebo fialové). Často trpí střídáním nálad,
psychosomatickými reakcemi a sexuálními dysfunkcemi (anorgasmie).
Histrióni se rozhodují intuitivně, jsou chaotičtí, mají slabší vůli, snadno rezignují při náročnějších
úkolech. Histriónství je jakási karikatura normální ženskosti - je to ženskost vyhnaná do extrému. U
hezké ženy zvyšuje mírná hysterie její přitažlivost (pokud není naší manželkou). U mužů se histriónství
projevuje buď jako zženštilost, měkkost či jako psychogenní pseudohomosexualita nebo naopak jako
přehnané předvádění mužnosti, nadměrné a zbytečné zdůrazňování vlastní síly, svalů, hrdinských
kousků, včetně mužů-svůdců či sexuálních atletů.

anankastická porucha osobnosti
Typickými rysy jsou svědomitost, perfekcionismus, pedanterie, pořádkumilovnost, přesnost,
čistotnost, tvrdohlavost, rigidita, puntičkářství, hamižnost, moralizování, opatrnost, nutkavá potřeba
vše mít pod kontrolou, nerozhodnost, pochybnosti, emoční chlad a neschopnost porozumět emocím.
Výsledkem je byrokratický typ člověka, který se neustále zabývá detaily, vytvářením tabulek, seznamů,
dokonalých plánů a vyžaduje vzornou disciplínu. Takový jedinec je ale ve výsledku málo efektivní,
protože jeho dokonalost je na úkor plnění termínů daných úkolů. Mají sice vysokou výkonovou
motivaci, ale málokdy svých cílů dosahují. Brání jim neschopnost nadhledu, týmové práce, nedokáží
delegovat, protože nikdo neudělá práci tak dobře, jako oni sami. V práci se přetěžují na úkor
odpočinku, zábavy a budování vztahů. Jako vedoucí pracovníci jsou neschopní, kdy ve své nepružnosti
jen vykonávají dohled, kontrolu a sankcionují při neplnění jejich zbytečně detailních plánů. Přitom
jsou vnitřně nejistí, nerozhodní, bez charismatu, pouze vykonávají formální autoritu a často působí
jako škrobení úředníci. Vždy respektují daná pravidla a nesnáší jejich změny. Jsou výrazně
konzervativní, nesnáší nepravidelné a nepředvídatelné situace, mají v oblibě rituály a ceremoniály.
Rádi hromadí nepotřebné předměty a milují sběratelství, které jim však nepřináší radost, pokud
nesesbírali kompletní sadu sbíraných věcí. Mají sklon k potlačování emocí a agrese, která se často
projeví ve formě psychosomatického onemocnění (většinou střevního), deprese nebo neurózy.

vyhýbavá porucha osobnosti
Takový jedinec se neustále vyhýbá všem situacím, ve kterých by si mohl posílit svůj pocit
méněcennosti. Je v neustálém vnitřním napětí, plný obav, zda zvládne běžné sociální situace, připadá
si nezajímavý, nešikovný, odmítaný, bojí se zesměšnění. Není schopen unést ani oprávněnou kritiku,
stále se podceňuje a očekává vlastní neúspěch. Izoluje se od ostatních, pokud nemá jistotu, že ho
budou mít rádi. Vnitřně je citlivý, může mít bohatý introspektivní život, temperamentově je výrazný
introvert. Chová se téměř vždy a všude s pasivní ponížeností, v každé situaci „ohne záda“, je
hyperloajální a pasivní. Důsledkem vyhýbavé poruchy osobnosti bývají různé neurózy (sociální fobie,
úzkost, červenání, pocení, koktání), deprese nebo alkoholismus.

závislá porucha osobnosti
Tento typ osobnosti se vyznačuje silnou potřebou péče od druhých lidí. Závislý jedinec očekává či
vyžaduje, aby druzí za něho přebírali odpovědnost a ujišťovali ho, že ho nikdy neopustí. Někdy se
závislým osobnostem říká „člověk – břečťan“, který potřebuje pro svou existenci neustálou oporu, na
kterou se doslova přilepí. Závislý člověk se bojí znepřátelit si toho, na kom závisí, proto ho jen chválí,
adoruje nebo naopak vyčítá nedostatečný zájem a péči. Nemůže si dovolit vznášet ani rozumné
požadavky na osobu, na které „visí“. Má také neustálé obavy z opuštění, kdy je přesvědčený, že se o
sebe nedokáže sám postarat. V situacích rozchodů dává explicitně najevo svou neschopnost
samostatného života (hroutí se, psychogenně onemocní nebo se dokonce pokouší o sebevraždu).
V chování převažuje submisivita, bázlivost, pasivita, demonstrovaná bezmoc, mají neustálou potřebu
se s někým radit. Nechají se snadno manipulovat či zneužívat, např. jsou to nejčastější oddaní členové
nejrůznějších sekt a perverzních církevních spolků, kde nekriticky obdivují jejich guru. Závislá porucha
osobnosti produkuje mnoho sekundární psychopatologie, jako jsou deprese, úzkostné stavy, abúzus
alkoholu, psychofarmak či drog a poruchy příjmu potravy.

narcistická porucha osobnosti
Narcisti se navenek projevují jako osoby dokonalé ve všech směrech, mají extrémně vysoké
sebevědomí, jsou přesvědčeni o své jedinečnosti, vlastní důležitosti a všemohoucnosti. Potřebují od
ostatních pozornost, obdiv a projevy úcty, aby tak posílili své vnitřní křehké sebepojetí (self). Nejsou
schopni snášet objektivní kritiku, vnitřně se urazí, ale navenek nedají nic znát. Pak se krutě pomstí
tomu, kdo si dovolil snížit jejich hodnotu. Své vlastní schopnosti a úspěchy nerealisticky přeceňují, kdy
si vytvářejí tzv. „falešné self“ – tedy sami uvěří své vlastní idealizaci. Mají často fantazie o narcistických
cílech (síla, moc, bohatství, krása), ale pokud tyto cíle dosáhnou, neprožívají uspokojení ambic ani
radost z úspěchu. Jejich potřeba obdivu je nenasytitelná a můžeme si jí představit jako metaforu sudu
na sebelásku, kde horem se neustále doplňuje obdiv, ocenění, láska, ale dole je sud děravý a nelze ho
tedy nikdy naplnit.
Narcistické vztahy se řídí podle narcistického výběru, kdy narcisti mohou mít vztah jen s takovým
člověkem, který je stejně dokonalý, jako oni sami. Závidí jiným a mají sklon idealizovat si některé lidi,
od kterých očekávají ocenění. Jiné lidi naopak devalvují, opovrhují jimi, protože od nich nic
neočekávají (často to byly jejich dřívější vzory). Jejich vztahy, či spíše pseudovztahy, jsou zneužívající
až parazitické. Pokud druhé manipulují nebo zneužívají, necítí pocity viny, nejsou schopni ani empatie.
Dávají často najevo, že jsou soběstační a že nikoho nepotřebují. Navenek se projevují buď arogantně a
nafoukaně nebo působí závisle, protože potřebují tolik oceňování a zbožňování. Velikášství a
nadřazenost je vlastně jakousi fasádou či obranným mechanismem jejich vnitřní křehkosti a
zranitelnosti. Snad se na ně ani nemůžeme zlobit, spíše je můžeme litovat, jak neblaze kompenzují
důsledky své rané citové deprivace.

pasivně-agresivní porucha osobnosti
Pasivní agresor projevuje svou agresi skrytě, většinou se vyhýbá přímé konfrontaci, ale dosáhne
nakonec svého cestou manipulací a pasivního vzdoru. Aktivní agresor je naopak normální v tom, že
přímo sděluje, co chce a co nechce, co se mu líbí a co ne, s čím souhlasí a s čím nesouhlasí. Pasivní
agresor klade překážky v situacích, kdy musí dělat něco, co v podstatě dělat nechce, ale bojí se to říci.
Vedoucí zadá podřízenému určitý úkol a již v okamžiku zadávání je pasivně agresivní podřízený
přesvědčen o nesmyslnost zadaného úkolu. Přesto s úkolem naoko souhlasí, ujišťuje šéfa, že vše stihne
v požadovaném termínu a kvalitě. Jen co vedoucí odejde, pomluví ho před kolegy, jakou blbost si to
zase nadřízený vymyslel. Vnitřně je ve vzdoru a úkol rozhodně dělat nebude s tím, že potom se na něco
vymluví. V okamžiku odevzdání zadané práce se pasivní agresor velice omlouvá šéfovi, že toho má
moc, že má úkoly s vyšší prioritou, že nestíhá a také že doma má zrovna nemocné děti, o které se musí
starat. Velmi ho to mrzí, že úkol nesplnil. Takto manipuluje svého vedoucího tím, že na něho přenáší
pocity viny za to, že má na přetíženého kolegu šéf vůbec nějaké nároky.
Pasivní agresoři se často omlouvají, vymlouvají na tzv. objektivní příčiny, své úkoly odkládají, často
zapomínají, že měli něco udělat nebo otálí se splněním úkolů. Mají časté problémy s přijetím autorit,
vzdorují požadavkům a povinnostem. Mohou být mrzutí, zlostní, haštěřiví, nároky svých vedoucích
považují za přehnané a neodůvodněné. Jindy se mohou projevovat pseudozdvořilostí a potlačováním
vzteku. Chtějí si dělat věci po svém, nesnáší, když je někdo kontroluje, cítí to jako buzeraci a omezování
svobody. Typické jsou obstrukce z jejich strany, pokud se spolupodílí na týmové práci, kdy neudělají
kvalitně nebo sabotují svůj díl práce. Tuto práci provádí záměrně špatně a pomalu, aby už jim takovou
práci příště nikdo nezadával. Jsou destruktivní pro týmovou spolupráci a současně nejsou schopni
pracovat pod jakoukoliv formální autoritou.
6. psychózy
Psychózy jsou nejzávažnější duševní onemocnění, kdy v akutní fázi se pacient skutečně chová jako
šílenec – není orientován, má narušené myšlení, vnímání a emotivitu. Ovšem ve fázi kompenzace
(remise) nemusíme na psychotikovi poznat žádné zásadní znaky duševního onemocnění. Neurotik také
mívá úzkosti, strachy a deprese, ale je stále schopen normálně fungovat v běžném životě. Psychotik
v akutní fázi nemoci nikoli, žije ve svém světě bludů, fantazií, nedokáže rozeznat, co je realita a co je
výplod jeho narušeného myšlení či vnímání. Traduje se jedno úsloví: že neurotik si celý život staví
vzdušné zámky, zatímco psychotik v nich žije. Psychózy jsou v určitém nemalém procentu léčitelné a
vyléčitelné, řada významných osobností trpěla či trpí psychózou, kdy právě psychotická přecitlivělost
přináší umělcům schopnost originality a tvořivosti.

schizofrenie
Schizofrenii nesmíme zaměňovat se schizoidní poruchou osobnosti. Hlavními příznaky schizofrenie
jsou bludy a halucinace, které mohou nabývat nejrozmanitějších podob a obsahů (bludy o spiknutí,
o čtení myšlenek, o jedinečném vynálezu, o nadpřirozených schopnostech, o Božím původu, apod.
nebo halucinace, kdy si schizofrenik povídá s někým, koho nikdo nevidí, cítí neexistující zápachy, je
přesvědčený, že se ho někdo dotýká, atd.).

poruchy s bludy
Dříve byla tato porucha označovaná jako paranoia. Vyznačuje se jedním či několika propojenými
bludy, které jsou setrvalé až celoživotní s často velmi logickým systémem pseudoargumentace. Jedinec
je o bludu nevývratně přesvědčen a nepovažuje ho za chorobný produkt. Snaží se přesvědčit i své okolí,
což se mu někdy podaří u více sugestibilních lidí. Snaží se vyložit různá fakta tak, aby se hodila bludu,
než raději modifikovat blud, aby vyhovoval faktům. Pacienti s bludovou poruchou často vyhledávají
pomoc u policie či u právníků, když se cítí ohroženi.

bipolární afektivní porucha
Patří mezi poruchy nálady a původně se tato porucha označovala jako maniodepresivita. Hlavním
rysem je střídání fází jak depresivních, tak manických po různě dlouhých intervalech přechodného
zdraví (remise). Poměr depresí a mánií je různý, většinou ale převažují depresivní fáze. Onemocnění
začíná většinou ve věku 20 – 35 let a výskyt v populaci je něco přes 1%.

psychotická deprese
U psychotických depresí jsou přítomny halucinace (někdo mne pomlouvá, obviňuje, cítím hnilobu),
bludy (spáchal jsem hrozný hřích, jsem odpovědný za válku či jinou katastrofu, budu právem
popraven) nebo stupor (pacient není schopen ani vstát z postele).
7. středně těžké a těžké deprese s rizikem sebedestruktivního jednání
Forma deprese vždy záleží na množství a závažnosti přítomných příznaků. Deprese se projevuje
ztrátou nálady a zájmu o věci, které dříve přinášely radost, plačtivostí, unavitelností i při malé zátěži,
hypochondrií, poruchami spánku, zhoršením koncentrace, nechutenstvím nebo přejídáním,
pesimistickým pohledem do budoucnosti, ztrátou sebedůvěry, nezájmem o sex, sebeobviňováním se,
ochablým držením těla, pohybovým útlumem nebo naopak agitovaností. U vážnějších depresí se
objevují myšlenky na sebepoškození nebo pokusy o sebevraždu.
8. syndrom závislosti na psychoaktivních látkách

syndrom závislosti – se projevuje silnou touhou (bažením) po látce, závislý má potíže
v kontrole množství dávky, postupně roste tolerance a při vysazení má „absťák“. Látku bere na
úkor svých zájmů, tráví mnoho času sháněním látky a zotavováním se z intoxikace. Závislý
jedinec pokračuje v abúzu dál i přes evidentní škodlivé následky.








alkohol
opioidy (heroin)
sedativa
hypnotika
kokain


nikotin
V současné době se vedle nich objevují i mnohé závislosti, jejichž příčinou nebývá užití chemické látky
(drogy), ale jedná se o závislost psychickou (nejde o ovlivnění psychických funkcí, ale o patické změny
v osobnosti člověka). Řadí se mezi ně gambling (patologické hráčství), ale může sem patřit i
patologické nakupování, nadměrná závislost na majetku nebo na věcech, stejně jako chorobné
odevzdání se práci (workoholismus), závislost na sociálních sítích, PC hrách, závislost na
spotřebitelských úvěrech, atd.
9. poruchy sexuální orientace, identity a aktivity
Za deviantní chování považujeme změny v sexuální identitě (nevím, zda jsem muž nebo
žena), sexuální orientaci (nevím, zda mne přitahují muži, ženy nebo jiné objekty) a sexuální
aktivitě (vzrušují mne veškeré netradiční a bizarní sexuální praktiky a nic jiného). Jako deviantní
nelze posuzovat například homosexuální styky ve věznicích, kdy jde o náhražkové chování za
nemožnost sexu se ženami nebo sex s podle věku dospělou ženou, která ale nevykazuje zřetelnější
sekundární pohlavní znaky (dětská postava, malá prsa, bez ochlupení, úzké boky).
Ad. Kategorie D
1. panické stavy
Vyznačují se náhlými záchvaty nepředvídatelné a neopodstatněné úzkosti, které se neváží na žádnou
konkrétní situaci. Typickými znaky jsou pocity dušnosti, bušení srdce, bolesti na hrudi, závratě, strach
z náhlého zešílení a strach z umírání. Tyto panické stavy trvají jen několik minut, ale jedinec má trvalý
strach z jejich návratu.
2. akutní reakce na stres
Mají vždy jasnou příčinu – nějaký mimořádně stresující zážitek, který vyvolal akutní psychickou i
tělesnou reakci. Mezi traumatické příčiny (spouštěče) patří živelné katastrofy, úrazy, ozbrojený
konflikt, přepadení, znásilnění, nebo náhlé nečekané životní změny (úmrtí blízké osoby). Výsledkem je
porucha zvaná akutní reakce na stres, která velmi závisí na individuální odolnosti psychiky
postiženého jedince. První reakcí bývá ustrnutí, šok, desorientace. Na tento stav navazuje emoční
reakce (většinou deprese nebo agrese) a přítomny jsou i somatické příznaky (pocení, dušnost, zástavy
dýchání, bušení srdce, zčervenání). Reakce je rychlá, do několika minut, ale většinou odezní do 2-3
dnů. Na tuto dobu může jedinec ztratit vzpomínky (amnézie).
3. akutní sebevražedné jednání, pocity beznaděje a zoufalství při depresi či hraniční
organizaci osobnosti
Spouštěčem sebevražd bývají beznaděj, zoufalství a potřeba ze všeho utrpení uniknout. Rizikovými
faktory jsou věk (adolescence, stáří), osamocení, nevyléčitelná nemoc, ztráta blízkých lidí, ztráta práce,
finanční a právní problémy. Sebevraždě zabrání nejčastěji pocity zodpovědnosti k blízkým lidem, kteří
jsou také ohroženi depresí a následnou sebevraždou. Také nerozhodnost depresivních pacientů brání
v realizaci sebevraždy. Zde paradoxně zvyšuje riziko nástup léčby antidepresivy, které zprvu zlepší
aktivitu depresivního pacienta, ale až později i jeho náladu. V té době už může najít odhodlání
k sebevraždě. Některé sebevraždy označujeme jako bilanční, kdy jde o vědomé a racionální rozhodnutí
člověka ukončit své nesmyslné utrpení a bolest, jak je tomu např. u nevyléčitelných nádorových
onemocnění. Existuje také řada mýtů o sebevraždách, které často vedou k podcenění rizika ukončení
života.Některé mýty jsou: Sebevrah si vnitřně přeje zemřít. Kdo o sebevraždě mluví, tak ji nespáchá.
K sebevraždě dochází bez varovných příznaků. Apod. Pozor, jsou to mylná vysvětlení, která slouží
jako určitý alibismus pro okolí depresivních lidí, kteří se cítí bezmocní při pomoci blízkým trpícím
depresí. Deprese je nemoc, nelze jí překonat vůlí, proto nemá smysl nemocnému říkat, aby se už
konečně vzchopil.
4. psychotická ataka (akutní fáze onemocnění)
Psychotik v akutní fázi nemoci žije ve svém světě bludů, vizí, fantazií a nedokáže rozeznat, co je realita
a co je výplod jeho narušeného myšlení či vnímání. Vykazuje:



hrubé poruchy sebehodnocení (bludy – tj. porucha myšlení projevující se chorobným
nevývratným přesvědčením, např. žárlivecké bludy),
hrubé poruchy hodnocení okolí (halucinace – tj. poruchy vnímání, kdy psychotik vnímá
něco, co ostatní nevnímají, např. slyší hlasy, které ho nabádají, aby někoho zabil),
hrubě maladaptivní chování (poruchy volního jednání – tj. neschopnost rozhodnout se
pro určitý cíl a aktivizovat prostředky pro jeho dosažení, např. stupor, kdy psychotik nehybně
setrvává v jedné poloze, pasivní, bez výrazových projevů, mlčí, reaguje jen na bolestivé
podněty).
Příkladem akutní psychózy je mánie, kterou provází různé bludy, většinou megalomanické nebo
persekuční. Manické myšlení je překotné, v akutní psychotické mánii může pacient rozbíjet věci, křičet
do ochraptění, znečisťovat sebe i okolí, lézt po zemi, všem vulgárně nadávat, apod.
5. akutní intoxikace psychoaktivní látkou a odvykací stav (tzv. absťák)










alkohol
opioidy (heroin)
sedativa
hypnotika
kokain
nikotin
Reakce vyžadující akutní péči jsou:

akutní intoxikaci – jde o přechodný stav, který nemusí mít vážnější trvalé důsledky na
psychické zdraví, ale může být spouštěčem nečekané patické dispozice (neurózy i psychózy).
Při předávkování hrozí i smrt. Je hrubě narušeno vědomí, vnímání, emotivita a chování, a to
podle výše dávky, okolnostech požití a vyrovnanosti osobnosti uživatele. Např. alkohol při



malé dávce stimuluje, při větší excituje, agituje až do agrese a při ještě větší dávce vede
k sedaci, kdy opilec blábolí a pak usne na stole.
odvykací stav – neboli abstinenční stav vyvolává po vysazení látky deprese, úzkosti, poruchy
spánky a v těžších případech i křeče či delirium (porucha vědomí s halucinacemi a ztrátou
vzpomínek).
psychotické poruchy – se po intoxikaci projevují sluchovými halucinacemi (tzv. „stíhy“),
paranoidními bludy, stavy tělesné ztuhlosti nebo hyperaktivity, extrémními emocemi (od děsu
až po extázi). Postižený je při plném vědomí a stavy trvají déle než dva dny.
reziduální stav – je situace, kdy látka již přímo neúčinkuje, ale toxikoman trpí tzv.
„flešbeky“, kdy se mu vrací psychotické prožitky intoxikace. Pokračují změny v chování,
náladách i osobnosti, může se rozvinout i demence.
Odborná zařízení poskytující psychologickou péči
Denní stacionáře .......................................................................................................................................... 23
Linky důvěry ................................................................................................................................................. 25
Krizové služby .............................................................................................................................................. 25
Psychoterapie ............................................................................................................................................... 27
AT (alkoholicko-toxikologická) problematika ............................................................................................28
Specifické problémy: .................................................................................................................................... 31
Webové stránky ............................................................................................................................................ 37
Denní stacionáře
1) FOKUS - Komunitní centrum Břevnov, Meziškolská 2,Praha 6








Denní sanatorium, Centrum psychosociální rehabilitace, Otevřený ateliér Extraart
telefon: 233 354 547, 777 800 387, (220 516 497 Ateliér- Extraart)
e-mail: : [email protected], [email protected]
kontaktní osoby : vedoucí lékař Denního sanatoria - MUDr. Zuzana Foitová, vedoucí
Otevřeného ateliéru Extraart - dipl.k.t.Beate Albrich, Centrum psychosociální rehabilitace–
Mgr.Lajla Sedmíková Jitka Hroníková
cílová skupina klientů: schizofrenní onemocnění, dospělí nad 18 let, motivovaní
k psychoterapii, přednost mají klienti Prahy 5,6,7 + Malá Strana
nabídka aktivit: skupinová psychoterapie (2 otevřené dopolední skupiny), individuální
psychoterapie, psychiatrická ambulance, rodinná terapie, resocializační programy, sociální
práce, case management, sociální poradenství
specialita: neverbální terapeutické techniky- arte-, drama-, muzikoterapie
spojení: autobus 174,108 z Hradčanské, 180 z Dejvické (na stanici Břevnovská), tramvaj
8,22 (stanice U kaštanu).
2) DPS ONDŘEJOV - Nad Ondřejovem 36, Praha 4



telefon – MUDr Jarolímek 241 444 825 (i fax)
ústředna- 241 442 791, 241 444 198-9, 241 444 462, 241 442 789
e-mail - [email protected]
a) DS pro terapii psychotických poruch



cílová skupina –tzv. „ prvopsychózy “ ( tzn. většinou 1-3 ataky, mladší jedinci)
kontaktní osoba: MUDr. Jarolímek
nabídka aktivit: různé typy-každodenní docházení, odpolední skupiny 1-2x týdně, pohybově
relaxační skupiny, psychoedukativní kurzy pro rodiče, svépomocná skupina rodičů, indiv. či
skupinové nácviky kognitivních funkcí, kurs asertivity, krizové intervence doma….,
psychiatrická ambulance.
b) oddělení pro terapii závislostí na alkoholu, automatech či lécích

nabídka- 6 týdenní každodenní skup. terapie a roční docházková skupina 1x týdně
3) ESET - Psychoterapeutická a psychosomatická klinika
a) Donovalská 1862 AT




ambulance- 272 922 718 MUDr. Birkásová [email protected]
konzultační centrum PhDr. Hesoun 8-16,30 hod, [email protected]
stanice prvního kontaktu 272 937 712 Bc. Babická
(tato je na stanici metra Opatov- výměnný program, zákl. porad.)
b) Vejvanovského 1610 Praha 4, - psychózy, hraniční osobnosti, neurózy



kontaktní osoba: MUDr. Ondřej Pěč
telefon- 272 940 880, 272 940 879, 272 916 972, 608 961 612
e-mail – [email protected],
[email protected]
c) Hekrova 805, Praha 4, - neurózy,poruchy osobnosti

kontaktní osoba: PhDr. Jiří Růžička 272 941 925, 290 012 001, 267 915 188
b), c) nabídka aktivit: - denní stacionář- psychózy (všední dny 9-15 hodin)




denní stacionář –hraniční stavy (všední dny 9-15 hodin)
denní stacionář neurózy + poruchy osobnosti (12ti týdenní cykly)
odpolední a večerní psychoterapeutické skupiny
individuální psychoterapie
4) Psychoterapeutické středisko BŘEHOVÁ- Břehová 3, Praha 1,







telefon&fax: 222 323 889, 222 322 933, 222 324 027, 222 324 277;
e-mail : [email protected]
nabídka: pro pacienty s neurotickými, psychosomatickými a s některými
osobnostními poruchami):
denní stacionář (uzavřená max.devítičlenná dynamicky vedená skupina v délce 8 týdnů);
systematická psychoterapie (zejména dynamická, resp.psychoanalytická psychoterapie
skupinová a individuální; psychoanalýza a skupinová analýza, skupinová taneční a pohybová
terapie);
dětská a rodinná psychoterapie;
psychiatrická ambulance (zejména pro pacienty, kteří jsou v psychoterapeutické péči
střediska);
5) Denní sanatorium HORNÍ PALATA , U Nesypky 28, Praha 5




telefon: 257 322 366, 257325 118, 257 329 264 fax 257 312 287 e-mail : [email protected]
kontakt: MUDr. Hynek Forman e-mail: [email protected]
indikace: afektivní poruchy mírného a středního stupně
neurotické poruchy , poruchy vyvolané stresem, psychosomatické poruchy

poruchy příjmu potravy lehčího stupně
nabídka:




denní stacionář (7 týdnů, dynamicky orientován, souběžně 2 skupiny do 9 pacientů)
večerní skupiny (1x týdně, uzavřené, max 9 pacientů , po dobu šk.roku, souběh 4-5)
individuální psychoterapie systematická (dynam. orientace, zjm pro pac. v péči DS)
psychiatrická ambulance, s preferencí pacientů v péči DS
Linky důvěry
















CKI PL Bohnice nonstop: 284 016 666
RIAPS nonstop: 222 580 697
SOS centrum Diakonie…po-pá 9-22 hod: 222 514 040
Linka bezpečí- nonstop pro děti: 800155 555
DKC, horká linka pro děti nonstop, [email protected], 241 484 149
Gay linka-středa 9-19 hod: 222 514 040
Poradenská linka čt 15,30-17,30 hod problematika sekt a nábož směrů
Help line AIDS, po.čt 13-18,00,pá 13-16hod, 224 915 564
Linka důvěry AIDS: 257 210 829 , 224 810 702
Linka XX (pro ženy AT): 284 016 292
Nádorová telefonní linka po-pá 9-16 hod: 224 920 935
Alternativa (pro dívky) Na Dlouhé mezi 19: 241 727 763, 241 727 713
Linka důvěry pro seniory: 222 221 771
Linka proti bolesti -středa 16,00-19,00: 266 199 571
Linka pomoci, nádorová onemocnění: 800 180 880
La strada( týrané ženy): 222 707 171
Krizové služby
1) PL Bohnice- CKI



284 016 666, 284 016 110
typ služby: ambulantní i lůžkové zařízení,( 8 lůžek)
linka důvěry 284 016 666
2)RIAPS –Regionální Institut Ambulantních Psychosociálních Služeb






Praha 3 Chelčického 39, 222 586 768
Zdravotnické zařízení poskytující komplexní péči o člověka v nejrůznějších obtížných životních
situacích, které ohrožují jeho psychické zdraví (vývojové a osobnostní krize, rodinné vztahy,
školní problémy,separační problémy, hraniční problematika, psychotické fenomény,
psychosomatická problematika).
Možnost osobního i telefonického kontaktu, a to 24 hodin denně.
Forma pomoci je zjm. ambulantní, spočívající v intenzivní podpůrné psychoterapii,
poradenství nebo psychiatrické intervenci.
možnost osobní návštěvy bez objednání v akutní krizi
od pondělí do pátku od 8-16,000 hod je k dispozici terapeut (psycholog, psychiatr).






Po 16. hodině a o víkendech je klientům k dispozici terapeut psychiatr.
možnost pobytu na lůžkovém oddělení- 8 lůžek, max. doba pobytu 5 dní
Celé oddělení má naprosto civilní ráz a je přizpůsobeno tomu, aby klienti našli klidné místo
s terapeutickým a lidským zázemím.
Hospitalizaci doporučuje psychiatr nebo psycholog RIAPSu. Práce s klientem spočívá
v intenzivní podpůrné skupinové i individuální psychoterapii, nácviku relaxací a práce s tělem,
v nezbytných případech je možno volit i medikamentózní terapii.
Součástí pomoci klientovi je možnost sociálně právní konzultace se sociální pracovnicí
možnost telefonické konzultace na lince důvěry, non stop- 222 580 697
3) ONDŘEJOV – mobilní tým Znojemská ul, Praha 4, 261 227 944


kontaktní osoba: MUDr. Lorenc, PhDr. Matulová
Ambulantní: individuální krizová intervence, telefonní krizová intervence + výjezdová služba.
Nejsou k dispozici lůžka!! Určeno psychotickým pacientům z Prahy 4
4)SOS centrum Diakonie ČCE,Belgická 22,Praha 2, 222 514 040


kontakt: Phdr. Jarmila Černá
nabídka:-krizová pomoc osobní i telefonická (všední dny 9-22, pátek do 19, gay linka stř. do 19
hod, internetová [email protected], pastorační poradenství (oběti sekt a rodinní
přísl., krize smyslu, staří a osamělí), skupinová PT, videotrénink interakcí, psychiatr, bezplatná
právní poradna
5) Dětské krizové centrum o.s: V Zápolí 21/1250, Praha 4, 241 480 511, 241 483 853





krizová linka nonstop 241 484 149
internetová krizová linka: problé[email protected]
[email protected] www. ditekrize.cz
osoby na lince jsou kontaktní osoby pro další řešení situace
Hlavním zaměřením je problematika CAN- syndromu týraného, neužívaného a
zanedbávaného dítěte
6) D centrum- středisko psychoter. pomoci pro děti a mládež P5 Werichova 981

telefon: 257320456
7) Psychoterapeutické centrum pro vysokoškoláky Praha 8, Davídkova 69…..283 880
816



vedoucí: MUDr. Kotásková
nabídka: individuální, skupinová PT, závislosti, vztahové problémy, poradenství
provoz: 8-19 hod
8 ) M.O.S.T- krizová intervence pro mládež ohroženou drogou

286 580 711
9) Prev-centrum krizová intervence pro mládež ohroženou drogou

233 355 459
10) Střep- středisko pomoci rodinám a dětem Senovážná 2, Praha 1



224 232 261
Pomoc rodinám ohroženým vlastní dysfunkcí (např. hrozí odebrání dítěte, nezralé matky atp.
děti do 16 let, s maximem důrazu na věk do 3 let)- blíže viz str. 25,29
11) Dětské krizové centrum Diakonie, Zlatnická 8, Praha 1

222 310 573
Psychoterapie
1)Rodinné poradny (rodina, manželství a mezilidské vztahy)










Praha 5, Zborovská 11, 257 052 719
Praha 1, Rytířská 10, 224 211 352, 224 211 360
Praha 3, Chelčického, 222 581 311, 222 582 942
Praha 6, Thákurova 6, 233 334 411
Thákurova 6- arcidiecézní poradna pro rodinu, 220 181 777
Praha 7, U průhonu 52, 266 712 317
Praha 8, Trojská 8, 284 686 581
Praha 11, Nad Opatovem 2140, 272 941 396, 272 937 419
Praha 12 Daškova 3073, 241 774 647
Praha 13, Jánského 2370, 251 610 402
2)ISZ institut pro systemickou zkušenost Máchova 23,P6


222 520 467
[email protected]
3)IVR-Institut pro výzkum rodiny Vinohradská 14,P2


224 235 597,602 642 616
PhDr Frouzová, Psychoterapie
4) Psychoterapeutické středisko BŘEHOVÁ- Břehová 3, Praha 1



telefon&fax: 222 323 889, 222 322 933, 222 324 027, 222 324 277;
e-mail : [email protected]
nabídka: pro pacienty s neurotickými, psychosomatickými a s některými
osobnostními poruchami
5) Denní sanatorium HORNÍ PALATA , U Nesypky 28, Praha 5





telefon: 257 322 366, 257 216 302, 257 212 330
e-mail: [email protected]
nabídka:denní stacionář, (7 týdnů) večerní skupiny, individ. PT, psychiatrická
ambulance (afektivní poruchy, neurotické, psychosomatické, lehčí poruch příjmu
potravy…) psychosomatická ambulance , MUDr. Šavlík, polilinika VFN Karlovo n 224 966 691
oddělení klinické psychologie, Mgr. Kubička,Ke Karlovu 2,P2, 224 967 050
kompl. Dg. a terapeutická péče u dětí a dospívajících, pst a krizová intervence u všech
věkových skupin, rodinná a indiv. pst. Systemického zaměření, psychodiagnostika
5)ESET Psychoterapeutická a psychosomatická klinika, Hekrova 805, Praha 4, 272 941
925,


kontaktní osoba: PhDr. Jiří Růžička, 290 012 001, 267 915 188
nabídka: psychoterapie neuróz, poruch osobnosti
6)Středisko pro mládež a rodinnou terapii, Apolinářská 4a,Praha 2


224 911 364
Poradenství a psychoterapie (Hestia)
7)RIAPS, Chelčického 39,Praha 3

222 586 768
8 ) Gaudia- centrum duševní a tělesné harmonie Americká 6, P2 Vinohrady, 222 518 776





nabídka: psychoterapie individuální i skupinová, rodinná, dětská…
sexuologická poradna
poradna pro mentální anorexii
práce s tělem (bodywork)…
(přímá platba dle ceníku)
9)Psychoterapeutické sanatorium pro léčení neuróz – Sázava ( mimo Prahu, v přírodě)



kontakt: Výrobní 11, Praha 10, Tamara Svrčková………………………………….…….728 010 267
nabídka: maximálně měsíční psychoterapeutické pobyty (dle dohody), cena 10 000,-Kč/měsíc
supervize dr. Čálek VIAP
10) CETERA, Senovážné nám. Praha 1
AT (alkoholicko-toxikologická) problematika
1) Psychiatrická léčebna-Bohnice, Ústavní 91, 181 02 Praha 8

Muži: (v současnosti nemůžeme přijímat pro nedostatek lůžek pacienty mimo spádovou oblast
Praha, Praha-východ a Praha-západ) Pav. 31: tel. 284016231, 284016331, 284016249 pav. 35:
tel. 284016 235. Klub ELPA (pro muže): Vždy v úterý od 17 hodin, účastnit se mohou bývalí i
současní pacienti i příbuzní.,doléčovací skupina pro pacienty i příbuzné úterý 18,00 pav.31.

Anonymní hráči: pondělí 18:30, pav. 31. Otevřená skupina pro patologické hráče: středa od
16:30 na pav.31 Skupina pro příbuzné:pondělí 16,00 pav.31. Klub pav. 35: 2. středa v měsíci
od 17:00. O dalších aktivitách (skupiny, výlety apod.) se informujte na jednotlivých stanicích.
Ženy: pav. 8: 284 016 208 pav. 7 284 016 207. Linka XX (pro ženy): 284 016 292
2) Ambulance pro léčbu závislostí v Praze















Praha 1 a Praha-východ, OAT poliklinika Palackého 5, tel. 224 947 711
Praha 2: Sokolská 35, Praha 2, tel. 224 941 236 (pouze alkohol)
MUDr Frouzová Vinohradská 14, tel. 224 235 597 (placená poradna).
Praha 3: Dr. J. Remr, Vinohradské psychocentrum, Praha 3, Slapská 101, tel. 271 735 640,
Dr. Blahutová, Olšanská 7, tel. 271 774 854 (alkohol)
Praha 4:OAT, Rodvinovská 3, tel.261 262 831,
ESET-AT poradna, Donovalská 1862, tel. 272 922 718
Denní stacionář Nad Ondřejovem 32, Praha 4, tel. 241 444 823
Praha 5: OAT, Bieblova 6, tel. 251 562 224,
Praha 6, OAT Pod Marjánkou 12 (Břevnov), tel. 233 351 603
Praha 7, OAT, Argentinská 17, tel. 283 872 186
Praha 8, OAT, U Pazderek 1417, tel. 233 557 631
Praha 9, OAT Kytlická 758, tel. 286 892 964
PhDr.Pohl , poliklinika.Černý Most P-9 (i patologičtí hráči) tel. 281 914 069
Praha 10, OAT, Vilová 16, tel. 274 812 594 ,
SANANIM:
1)Kontaktní centrum, Osadní 2, Praha 7, tel.283 872 186, (pro lidi, kteří zatím nechtějí přestat brát
drogy)
2)Denní sanatorium: Janovského 26, Praha 7, tel. 220 803 130 (pro lidi po krátkodobé léčbě, kteří
chtějí abstinovat)stacionar@sananim,.cz 9-16 hod (ne alkohol) věk od 17 let
3)Doléčovací centrum: Novovysočanská 604A, Praha 9, tel. 284 862 844 (pro lidi po delší léčbě, kteří
chtějí abstinovat), [email protected],
4)terénní programy: Novovysočanská 604A,P-9 , 284 825 515,603 209 948, [email protected]
DROP IN, Karolíny Světlé 18, Praha 1, 222 221 431
1)nízkoprahové středisko, [email protected]
2)streetwork Palác Akropolis Kubelíkova 27,Praha 3, tel. 222 721 029, [email protected],
3)Centrum následné péče Holečkova 31,Praha 5, 257 326 080, Mgr Klouček, [email protected],
4)centrum metadonové substituce Lannova 2, Praha 2, 224 802 603, [email protected],
Děti a mladiství




Alternativa: Čakovická 51,P9 286 580 735,283 880 212, 604 634 605
M.O.S.T.(tatáž adresa, více krizová pobytová forma péče- tel.286 580
711 [email protected]),
Prev-centrum Meziškolská 2, P6, tel 777 161 138, 233 355
459,
[email protected]
Triangl, Thomayerova nemocnice pav.G4……………………………………………261 084 012
Pro příbuzné těch, kdo mají návykový problém:

Pan Jílek: středa 17:30-19:30 (detašované pracoviště OÚ Praha 6, Puškinovo nám 9, 1.
patro)737 847 317 nebo Úvaly Zvláštní škola (vhod zprava), čtvrtek individuálně od 16:30do
17:15, skupina 17:30-19:15 - Rodinná poradna U průhonu 52, P-7, tel. 266 712 317,
Anonymní alkoholici: Na Poříčí 16 Praha 1, tel. 26638536, 224818247 ?



Česky:pondělí až sobota - vždy od 17:30, čtvrtek - od 19:00
Anglicky: Úterý: 19:30 , středa - 19:30, pátek - 12:30, neděle 17:30.
(zde i informace o mimopražských skupinách).
Patologičtí hráči:





PL Bohnice (viz výše),
DPS Ondřejov, 241 442 791
ESET,Donovalská 1862, MUDr. Birkásová, [email protected] , 272 922 718
PhDr. Pohl, 281 914 075
PhDr. Frouzová, Vinohradská 14,P2, 224 235 597
Detoxifikační stanice: Na Míčankách, Praha 10, tel.: 267 168 358 (alkohol), 267 168 370 (drogy)

U Apolináře: 224 968 203-4 .
Některá pobytová zařízení

Apolinář 22496 2825, příjem 22496 8222, amb. 22496 8214, metadon 22496 8216-8 *
Psychiatrická léčebna (PL), U Javorníka 1, 790 69 Bílá Voda, tel. 584 413208-9
* Psychiatrická léčebna Červený Dvůr, pošta Chvalšiny, PSČ 382 08, tel.: 380 739131
* Psychiatrická léčebna Kosmonosy, protialkoholní odd., 293 06 M. Boleslav, tel. 326-715711
* Psychiatrická léčebna Kroměříž, protialkoholní odd., 767 01 Kroměříž, tel.: 573314111
* Psychiatrická léčebna Dobřany, protialkoholní odd., 334 41 Dobřany, tel. 3778133111
* Psychiatrická léčebna H. Beřkovice, protialkoholní odd. 411 85 Horní Beřkovice, tel. 416
873509 * Psychiatrická klinika FN, Alej Svobody 80, 323 18 Plzeň, tel. 37 7813111 (Dr. Kudrle)
* Psychiatrická léčebna Opava, Olomoucká 88, 746 33 Opava, tel. 553-695141-2 * Psych.
léčebna Brno-Černovice, protialkoholní odd., Húskova 2, 618 32 Brno, tel. 5 48123111 (primář
319, 404) * PL Havlíčkův Brod 569-478111 * PL Štermberk, AT oddělení, tel. 585011271 * PL
Jemnice, Budějovická 625, tel.568 450 728, PL Želiv, tel. 565 581226, Léčebna návykových
nemocí v Nechanicích, koedukované, 503 12 Nechanice, tel. 495442007. * Středisko pro
mládež Alternativa Čakovická 51, P-9, tel.: 604634605,283880212,286580735, Pobočka
Řevnice, Sádecká 169, 257721231,
Terapeutické komunity pro závislé na drogách k dlouhodobému pobytu


Nová Ves 55, 46331 Chrastava, tel. 48-5146988, linka 25 (Dr. Adameček). Pastor Bonus,
Podlesí 20, PSČ 793 31, okr. Bruntál, tel.: 554-737070. Kolem 5000 Kč-měs. Teen Challenge,
pan Tom Lofton, Kodaňská 29, Praha 10, tel.:271743607. Sananim, Němčice u Volyně, PSČ
387 18, tel.: 383-396120 (přijímání přes K-centrum).
Karlov pošta 398 04 Čimelice, tel.: 382229655, TK Verneřice, tel. 602108454, 5 měsíců,
koedukované, 3000 Kč-měs., přednostně věk 15-18 let. ELIM, Hladná, 397 01 Albrechtice n.
V., o. Písek, 382288294 - pan Hojka nebo 382210405 - OL Dr. Žahourek, Velké nám 118, 397
01 Písek. TK Mukařov: 326-786149, PSČ: 29414. Magdaléna, 252 10 Mníšek pod Brdy, Tel.:
318-599124-5, 603-867384. Doléčovací centrum Olomouc (i bydlení): 585-5221983.
Podcestný Mlýn (Dačice, křesťanská): 384420172, 603-862519. Žibřidice 135, pošta 46353
Křížany (TK sv. Zdislavy), tel. není. TK Čeladná, příjem přes K-centrum Ostrava, od 18let, 60
Kč denně. TK Medvědí Kámen, Rybník 77, PSČ 34525, t. 379-496687. Doléčovací centrum
Děčín, tel 412-510259 Fugnerova 665/18,Děčín 1 405 01. Exodus, Benešovská 507, 258 01
Vlašim, ředitel pan Vaňkát, do 30 let tel. 317-844482. Locus L., Na Výšinách 9, 460 05
Liberec, tel. 48-2750807 (l5-19 let, 6-8 týdnů, 90 Kč/den). Jamtana(doléčovací centrumBrno) 545246690, Mgr.Přikryl,
Vzdělávání, informace: Institut Filia-vzdělávání a prevence drog. závislostí (výzkumy studie,
legislativa,odb. literatura časopisy,videokazety, infform a propag. Materiály, adresáře úterý 1016,30, Sokolská 26, P-2, tel: 224 261 646, [email protected]
Specifické problémy:
ŽENY:
I.Týrané ženy
1) Psychosociální centrum ACORUS, 283 892 772





(adresa utajená) [email protected]
nabízí pomoc ženám v krizi, včetně krátkodobého ubytování pro oběti domácího násilí(3-5
dnů)
pobytové programy
ambulantní a podpůrné programy
specifické programy pro motivované partnery
2) Sdružení ROSA, 602 246 102



[email protected]
po, út odpoledne 241 432 466,266 10 6433
Pomoc pro ženy a jejich děti, oběti domácího násilí, mají k dispozici 5 utajených pokojů na
dobu 3-6 měsíců za 2400,- Kč.
3)Elektra, Osadní 11, Praha 7, 272 911 110

Pomoc pro ženy sexuálně zneužívané v dětství, 272 936 200
4) Bílý kruh bezpečí-,Duškova 20,P-5, 257 317 100

poradna pro oběti trestných činů
5)La Strada ČR.P.O Box 18, Praha 5, 222 717 171


Prevence obchodu se ženami a nucené prostituce, pomoc obětem obchodu
(ubytování, psychologická pomoc, právní pomoc)
6) Žena v tísni (ekologický právní servis), 737 834 345

[email protected]
7 Nadace Růže, Praha 7 U Průhonu 1201/23, 266 711 266

pomoc ženám v nouzi
II. azylové domy a ubytovny pro ženy (a ženy s dětmi)
III.Kluby maminek:




klub osamělých maminek Jičínská 47, Praha 3, 222 728 687, Sdružení hájící práva dětí
z neúplných rodin
YMCA Na Poříčí 12 P1 [email protected], 224 872 421, Mateřské centrum založené na
svépomoci těch, kteří jej navštěvují (výtvarné tvoření, cvičení, zpěv. (+ Autistik-autistické
děti)
klub osamělých maminek (při arcidiecézní charitě) Thákurova 3,Praha 6, 220 181
777, [email protected] (centrum pro rodinu)
klub maminek Balónek, P4 Ke Kamýku 686, 241 712 071
IV. Poradny:





Poradna Ratolest Máchova 23 P2 [email protected], 222 520 467, psychoterapie pro páry s poruchou
plodnost
Ochrana nenarozeného života: Voršilská 5 P1, 224 930 661,224 933 943, poradna pro ženy a
matky v tísni
Střep Senovážná 2, P1, 224232261, (denní centrum pro výchovu mladých matek, které mají
problém zvládat péči dítě ( viz str.18,29)
Poradna pro náhradní rodinnou péči,Chelčického 39,P3, 222 586 608, Informační centrum a
poradna pro zájemce o adopci či pěstounství, pro rodiče, kteří již ve své péči dítě
mají, Kontakt: Mgr.Alexandra Volfová - konzultace: po,stř 9-18, út,čt 9-16, pá 9-15 hod
Poradna pro otce Praha 7, 602 371 757, do poradny je potřeba předem se objednat, Kontakt:
e-mailem: [email protected], písemně na adresu : PhDr. Eduard Bakalář, V.P.
Čkalova 8,160 00, Praha 6, telefonicky viz výše, Nabízí poradenské služby otcům, zjm. těm,
kteří očekávají rozvodové řízení a chtěli by maximalizovat své šance při soudním jednání a
rozhodování (maximalizace spočívá ve znalosti klíčových argumentů v opatrovnických věcech,
v dovednosti je formulovat a v širším a hlubším pohledu na rozvodovou problematiku); jsou již
rozvedeni, děti nezískali do své výchovy a druhá strana maří styk s dětmi. Klienta zde vybaví
tištěnými materiály „na míru“ jeho konkrétní problematiky, nabídnou kontakty na další
odborníky (advokáty, psychoterapeuty ). Poradna pracuje na základě živnostenského
oprávnění, je placená, poplatek za konzultaci činí 500,-Kč
DĚTI:
I.terapeutická centra,linky důvěry:
1) DKC Dětské krizové centrum: V Zápolí 21/1250,Praha 4, 241 484 262, 241 483 853

DKC Horká linka pro děti, 241 484 149
2) SVP MODŘANY (středisko pro děti a mládež)- Rakovského 3138, Praha 12




telefon: 244 403 198, 241 772 127
cílová skupina:děti a mládež od 6-18 let, rodiče,výchovní a sociální pracovníci
Typický klient je dítě ve věku 10-18 let s mírnější formou problematiky (záškoláctví, výchovné
problémy, poruchy sebehodnocení. Řeší se otázky vývojových a osobnostních krizí, vztahy
v rodině, konflikty s autoritou atp…)
nabídka:- 6 týdenní psychoterapeutický pobyt: pobyt je dobrovolný, musí souhlasit dítě i
jeho zákonní zástupci.
3) Triangl: terapeutické oddělení pro děti (při Thomayerově nem), 261 084 011




děti ve věku základní školní docházky, zjm jsou-li v kontaktu s drogou
rodinná terapie, skupinová, individuální, rodičovské skupiny
program 11,17,11 (výjezd, intenzivní ambul. docházka, výjezd)
4) Kruh (SVP Klíčov) Čakovická 51,Praha 9, 286 580 699



web: www.volny.cz/smkkruh/kruh
nabídka: ambulantní péče (od 6-19let), individuální a skupinová psychoterapie, arteterapie,
klub,
doučování (pro klienty )
typický klient (záškoláctví, šikana,experiment s drogou- nikoli sama drogová problematika,
drobné krádeže, problémy komunikací,LMD,výchovné problémy. Pomoc při umístění do
školy či zaměstnání.
5) Trigon (SM Klíčov) Ovčí hájek 2549 P5, 251 614 734 (35)

indiv a skup. psychoterapie. Školní problematika (týrání, záškoláctví ,šikana )
6) Středisko výchovné péče pro rodinu a mládež: Kupeckého 576 P4, 272 914 945

terap. intervence v případech negat.jev chování dětí (poskytovaná v rodině i ve škole)
7) Ponticus o.s. Mazurská 484, P8, 283 024 153

Terapie a psychodiagnostika pro děti, dospívající a rodiny. Skupinová terapie dětí, relaxace,
specifické poruchy učení.
8 ) Futurum Centrum rané péče Janouchova 671 P4, 272 912 124

psychoterapie rodin s dětmi do 7 let
9) Šance- Kontaktní centrum Ve Smečkách 28, Praha 1, 222 211 797


zabývá se prevencí obchodu se sexuálně zneužívanými dětmi a mládeží žijící na ulici.
Út,st 16-20, čt 10-14 hod
10) Bílý kruh bezpečí (pro oběti trestných činů )–Duškova 20,Praha 5, 251 317 100

Krizová linka 251 317 110
11) Linka bezpečí nonstop 800 155 555
13) D centrum Werichova 981,P5 257 320 456
14) Dětské krizové centrum diakonie. P1, Zlatnická 8…viz kriz. centra 222 310 573
II.chráněné bydlení, ubytování
1) Projekt Střecha- FOD, Na Poříčí 16,P1 224 236 655

pomoc pro děti, které opouštějí DD (bydlení, zaměstnání, poradenství)
2) DOM (dům otevřených možností)Braunerova 22, Praha 8 283 840 795


Dům na půl cesty- chráněné bydlení, dom.os@tiscali .cz
resocializační program pro mladé lidi po ústavní péči nebo z dysfunkčních rodin
viz str. 22
3) Centrum J.J. Pestalozziho, Štěpánkova 108, Chrudim, P.O box 7953701, 469 623 083


chráněné bydlení aj. pro děti opouštějící DD 602 405 484
e-mail [email protected]
4) Exodus o.s. Vlašim (zřizovatel sbor církve Českobratrské v Benešově), 317 842 295




Linka důvěry: 317 844 482
email: [email protected]
Stacionář, domov a linka důvěry pro mladé lidi v krizové situaci (18-30 let) mladí delikventi,
Rómové, odchovanci DD, potloukající se (i drogy.alkohol, východní filosofie)
Křesťanské sdružení (max. pobyt 2 roky) klientele ze celé ČR Benešovská 507,Vlašim 25880
5) Emauzy ČR- viz azylové domy, 224 321 873

pro děti a mladé lidi z DD azylový dům spojený s chráněným zaměstnáním
DROGY:
1) Alternativa Čakovická 51 Praha 9, 286 580 735, 283 880 212, 604 634 605




ambulance,
2 měsíční pobyt ( po detoxu, 914,- Kč za prvních 14 dní pobytu),
následná péče,
e-mail: [email protected], věk 15-19 let. Psychoterapie.
2) Cesta Sádecká 169/31,25230, 257 721 231,257 721 795

[email protected](také středisko pro mládež Klíčov),rovněž orientováno na děti a mládež
s drogovou problematikou, řešení spíše v zážitkových pobytech – zajímavý program,
nabídnutí alternativy ke droze, příroda, poznání sebe sama.
3)prev-centrum Meziškolská 2,P6, 777 161 138, 222 561 821

[email protected], po - čt 9-18, pátek 9-15 (experimentátoři, mladiství, ) krizová
intervence, poradenství, rodinné poradenství, zprostředkován detoxu, telef. linka. Viz str.
20
4)M.O.S T Čakovická 51 P9, 286 580 711, 286 582 998


[email protected] krizové centrum pro mladé uživatele návykových látek, pobytové
65 Kč na den, po detoxu
5)sdružení Prám:_ Čakovická 51, Praha 9: 283 881 172


komunitní centrum Pelhřimov - 2 měsíční pobyty na venkovské farmě (pro mládež 15-20 let ),
mládež s problémy (rodina, drogy, bezdomovci, trestná činnost…)- změna životního stylu.
6)Denní stacionář pro drogově závislé Janovského 26, 220 803 130, 266 710 489
(SANANIM)
IV. další rizikové skupiny:
1) LATA: Senovážné nám. P1, 224 102 361


[email protected]
alternativní práce s rizikovou mládeží (každý dostává svého průvodce, dobrovolníka studenta)
2)Komunitní centrum Krok Rakovského 3138, Praha 4 Kontakt: 241 770 232

e-mail:[email protected] (Proxima sociale)




Nabídka: - Klub Krok- volnočasová aktivit po,st, pá 15-21 hod (fotodílna, povídání, výtvarná
dílna, koncerty, sport. Turnaje, hudební zkušebna)Pracovníci klubu pomáhají dětem řešit
obtížné živ situace, budují samosprávu, nabízejí výjezdy i o prázdninách, víkendech
- probační resocializační program: ambulantní skupina pro prvotrestané mladistvé pachatele
(v rámci alternativních trestů)- délka programu 6 měsíců
- terénní sociální práce – klub Garáž (s U rampou, nealko barem, kontaktní místnost)
sociální pracovník (kontaktování, poradenství, doprovázení na úřady…)
Bouda_ maringotka se sociálním pracovníkem parkoviště na Sofijském nám. středa. 15-20 hod
3)další terénní soc. pracoviště (zajišťuje odd. soc. práce MCSSP, Chelčického 842, Praha 3)


Opatov- buňka u stanice metraZa papírnou 7, Holešovice (út 11-13,st 19-21,čt 14-16)
4)CESTA.o.s. Street klub Na Rybníčku 14,P2, 606 265 016

[email protected]
podpora a psychosociální poradenství lidem ze subkultur
6)HALT o.s Na Hutích 13,P6, 220 612 131

program pro mladistvé, kteří spáchali přestupek- alternativní tresty
AIDS
1) AIDS centrum Bulovka Budínova 2 P8, 266 082 715
2)Poradna AIDS- Všeobecná fakultní nemocnice Karlovo nám 32, 224 904
612, [email protected]
3) poradna AIDS Dittrichova 17, Praha 2 (help line), 224 915 564
4) iakonie ČCE, Belgická 22, SOS Centrum, 222 521 912
5)Linky důvěry ( viz linky důvěry) www: aidshelp.webmart.cz





Help line AIDS: 224 915 564
Linka důvěry AIDS, 257 210 829
Národní linka prevence AIDS …po-čt 13-18, pá 13-16: 800 144 444
Linka pomoci SAP(AIDS pomoc): 224 810 702
Help zone – on line(provozuje Nadace pro život), Senovážné n. 2,P1: 224 227 722
4) Dům světla (viz azylové domy): 224 810 702

Ubytování, terapie, rehabilitace, psychosociální poradenství, společenský život,kultura, výlety
HOMOSEXUÁLOVÉ:

SOHO Senovážné náměstí 2, Praha 1



LOGOS Praha fara českobratrské církve evang., U školské zahrady 1 P8 Kobylisy ..284 680
145, [email protected] (odkaz vira.kluci.cz -poradna,seznamka.kultura), (p. farář
Štorek) první neděle v měsíci
Gay linka-středa 9-19 hod: 222 514 040
sexuologický ústav Karlovo náměstí 32,P2: 224 966 379
Webové stránky






















www.plbohnice.cz
www.ecn.cz/fokus
www.autismus.cz
www.krizovatka.cz
www.ecn.cz/hestia/adresar adresář sociálních služeb Hestia
www.mcssp.cz Městské centrum sociálních služeb a prevence(Chelčického 39, Praha
3), krizové centrum RIAPS, poradna pro mezilidské vztahy, sociálně právní poradna, poradna
pro náhradní rodinnou péči,azyl
www.cmhcd.cz Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví
www.zdrav.cz/varia/dom_pece/adp_adra.htm adresář domácí péče
www.esethelp.cz
www.greendoors.web.cz
www.nadacebona.cz Nadace Bona
www.bona-ops.cz Bona o.p.s (chráněné bydlení, dílny, aj. pro psychiatrické klienty) kurzy
řemesel
www.spolecnostduha.cz společnost Duha- pro mentálně retardované
www.letohradekvendula.cz chráněné dílny pro mentálně retardované, kurzy řemesel
www.charita.cz stránky české katolické charity
www.sananim.cz/sananim
www.sweb.cz/capz-esprit Česká asociace pro duševní zdraví
www.obcanskeporadny.cz adresář občanských sociálně právních poraden
www.aidshelp.webmart.cz on line informace a poradna o AIDS, provozuje Nadace pro Život
www.mameotevreno.cz sdružení pro integraci ment. postižených do společnosti
www.dobromysl.cz internetový portál –komplexní informace o problematice ment.postižení a
autismu…(org. sdružení Máme otevřeno?)
www.prevcentrum.cz
Literatura


















Baštecký J., Šavlík J., Šimek J. (1993). Psychosomatická medicína. Praha: Grada Publishing.
Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. Praha: Portál.
Höschl, C. (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis
Kratochvíl, S. (2000). Manželská terapie. Praha: Portál.
Kratochvíl, S. (2007). Základy psychoterapie. Praha: Portál.
Křivohlavý, J. (1988). Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda.
Křivohlavý, J. (1997). Jak zvládat depresi. Praha: Grada.
Křivohlavý, J. (2002) Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál.
Matoušek, O. (1997). Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociol. nakl.
Matoušek, O. (1995). Potřebujete psychoterapii? Praha: Portál.
Novák, T., Capponi, V. (1996). Asertivně do života. Praha: Grada.
Novák, T., Hargašová, M. (2007). Předmanželské poradenství. Praha: Grada.
Nešpor, K. (2000). Návykové chování a závislosti. Praha: Portál.
Praško, J. (1998). Pomoc v zoufalství a beznaději. Praha: Grada Publishing.
Praško, J., Prašková, H. (2001). Proti stresu krok za krokem. Praha: Grada.
Praško, J. et al. (2003). Poruchy osobnosti. Praha: Portál.
Šmolka, P. (2008). Manželská a rodinná trápení. Praha: Portál.
Vybíral, Z. (2000). Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál.

Různé problémy a co s nimi – tipy a doporučení

Transkript

Podobné dokumenty

Spravodaj c 166 - szcpv

Závěrečné práce absolventů VII. komunity

Psychologie v rizeni lidskych zdroju - Projekty OPVK

1 praxe – inspirace – konfrontace

Střídavá výchova a styk s dítětem po rozchodu

Kateřina Kuklíková

Alexithymie a její vztah k osobnostním stylům u lidí závislých na

Cestování za jídlem

Vážení přátelé, zima složila své zbraně a je tu

Open file - Odyssea - Mezinárodní institut KBT

chirurgická léčba gliomů chiasmatu u dětí surgical treatment of

Vyjádření lékaře o zdravotním stavu zájemce o umístění do Domova