Vademecum zdraví Zima 2006

Transkript

Vademecum zdraví Zima 2006
w w w . i m p e r i a l g r o u p . k v . c z
Editorial
Vážení čtenáři,
konec roku bývá bohužel již tradičně ve znamení
zvýšených ataků na náš zažívací systém. Ačkoli Vánoce
jsou především náboženskými svátky a mají svůj duchovní
obsah, stávají se spolu s oslavami konce roku především
jakousi neoficiální soutěží v přejídání, kde nejlépe slaví
ten, který dokáže nejvíce přibrat. Připočteme-li k tomu, že
právě zimní měsíce jsou také dobou u nás tolik oblíbených
zabíjaček, snadno pochopíme, proč jsme za hlavní téma
tohoto zimního čísla vybrali právě nemoci zažívacího
traktu. S nemocemi žaludku, jícnu či slinivky břišní se
totiž setkává stále větší část populace a souvislost mezi
rostoucím počtem těchto onemocnění a konzumně
zaměřeným způsobem života lze jen těžko popírat.
Zimní měsíce ovšem nejsou pouze dobou zabíjaček
a vánočních či silvestrovských konzumních orgií. Mnoho
lidí se snaží bojovat s nezdravým životním stylem
některou z forem aktivního sportování. V zimních
měsících se pak nabízí především pobyty na horách.
Bohužel ale ani při nejlepší snaze udělat něco pro své
zdraví nejsme zcela imunní vůči nejrůznějším
nepředvídatelným úrazům, které nás právě na horách
mohou potkat. Proto nám jistě přijde vhod několik rad,
jak v takových případech poskytovat první pomoc.
Zima je ovšem také obdobím každoročně se opakujících
chřipkových epidemií. I na to jsme při přípravě tohoto
čísla mysleli a v článku věnovaném tomuto nám všem
dobře známému onemocnění nalezneme řadu informací,
které nám umožní chřipku zdárně překonat.
Věříme, že i v letošním posledním čísle našeho časopisu
naleznete mnoho dalších zajímavých článků, které vám
pomohou lépe porozumět vašemu tělu, případně jeho
onemocnění, což samo o sobě už může být prvním krokem
na cestě ke zdraví. A především mnoho zdraví
i v roce 2007 přeje svým čtenářům
redakce
3
8
Nezdrav˘ Ïivotní styl a stres
jsou hlavními pfiiãinami na‰ich
zaÏívacích obtíÏí.
10
Nadmûrná
konzumace
alkoholu je
nejãastûj‰í
pfiíãinou nemocí
slinivky bfii‰ní.
Zvlá‰tû
nádorové
onemocnûní
tohoto orgánu
je Ïivotu
nebezpeãné.
4
Právû v období
rÛzn˘ch viróz
se na‰e pozornost
upírá k jedné
velmi dÛleÏité
souãásti stravy,
a tou jsou
vitaminy.
18
Obsah
28
Lidsk˘ organizmus je sloÏit˘m celkem,
v nûmÏ na sebe jednotlivé ãásti
vzájemnû pÛsobí. Málokdo si proto
uvûdomuje, Ïe i zánûty v dutinû ústní se
mohou projevit v tûch ãástech tûla, kde
bychom to nejménû ãekali.
40
Revmatologick˘ ústav v Praze dnes
pfiedstavuje nejdÛleÏitûj‰í instituci
zab˘vající se revmatick˘mi onemocnûními
v âeské republice.
8
Potíže trávicího traktu
9
Infekce žaludku a dvanácterníku
10
Nemoci slinivky břišní
12
Nemoci jícnu
13
Život bez obilovin
14
Zánětlivá onemocnění ledvin
16
Chřipku je nejlepší vyležet
18
Podpořme naši imunitu
20
Věda je řehole
23
První pomoc při zimních úrazech
24
Nepřítel pleti: akné
26
Léčený glaukom ke slepotě nevede
28
Zubní ložisková infekce
30
Démon alkohol
32
Psychosomatická onemocnění v dermatologii
33
Zbavme organizmus škodlivin
34
Proč stárneme?
36
Je život na venkově zdravější?
38
Očkování proti tetanu
40
Revmatologický ústav
42
Bechtěrevova nemoc
43
Ořešák královský
44
Bolestivá menstruace
46
Rozedma plic
48
Pít či nepít minerální vody?
5
Víme, co jíme?
Onemocněními trávicího traktu dnes trpí stále větší
část populace. Nejúčinnější obranu přitom
představuje střídmost v jídle a pití.
Foto ãísla
8
Téma ãísla
PotíÏe trávicího traktu
Infekce Ïaludku
a dvanácterníku
Velmi roz‰ífien˘m onemocnûním zaÏívacího
traktu je vfiedová choroba Ïaludku
a dvanácterníku. Za nejv˘znamnûj‰í pfiíãinu
této nemoci lékafii povaÏují infekãní
bakterii Helicobacter pylori. Jak dne‰ní
medicína s touto nemocí bojuje?
Pfiíãiny
vfiedové choroby
Vředovou chorobou se označuje peptický vřed, který vzniká v místě přirozené
odolnosti sliznice vůči agresivitě žaludeční šťávy na sliznici žaludku nebo bulbu dvanácterníku. U pacientů s vředovou chorobou žaludku a dvanácterníku
je prokazatelný vztah s infekcí Helicobacter pylori (dále jen Hp). Druhým nejčastějším činitelem vředové choroby žaludku a dvanácterníku je užívání nesteroidních antirevmatik. Ostatní příčiny
vředové choroby jsou již vzácné.
Jak se infekce
diagnostikuje?
Diagnostické metody výskytu infekce
Hp lze rozdělit na místní (vyšetřuje se jen
vzorek z určité oblasti, nejčastěji z antrální sliznice) a globální, které představuje sledování celkových změn v oraganizmu způsobené infekcí Hp. Z hlediska
způsobu provedení vyšetření je možno
testy rozdělit na invazivní (odběr vzorků
během endoskopického vyšetření) a neinvazivní (nezatěžují pacienta invazivním vyšetřením).
Obecně platí, že v praxi je infekce Hp
zpravidla diagnostikována některým z invazivních testů při endoskopickém vyšetření (rychlý ureázový test, histologické vyšetření sliznice speciálním barvením).
Z neinvazivních (globálních) testů jsou
nejvhodnější a zároveň nejpřesnější dechový test, jakož i stanovení antigenu ve
stolici.
Léãba
Optimální léčba infekce Hp by měla
být jednoduchá, s vysokou úspěšností
Téma ãísla
a zároveň dobře tolerovaná a i ekonomicky únosná. Úspěch léčby je ovlivněn
řadou činitelů, které jsou dány biologickou charakteristikou bakterie, kombinací léků a reakcí organizmu. U pacienta je
úspěšnost léčby vázána na jeho aktivní
spolupráci, na jeho genetické a imunologické vybavení, na stavu výživy i na rozsahu onemocnění.
Předpokládá se, že u některých nositelů infekce Hp (asi u 5–10 %) může být
mikroorganizmus běžným článkem fyziologických funkcí žaludku. To vede v posledních letech k opatrnějšímu posuzování celé problematiky. V důsledku tohoto opatrného přístupu je zaznamenán
určitý odklon od doporučení k plošnému
vyloučení Hp infekce.
Důkaz příčinného vztahu infekce Hp
a vředové choroby představuje revoluční
změnu ve strategii léčby tohoto onemocnění. Trvalo řadu let, než byly nalezeny
postupy, které vedly podle současných
výsledků k trvalé eliminaci infekce až
v 80–90 %.
Trvalá eliminace infekce Hp (eradikace) je nutná k docílení příznivého klinického vlivu, tj. k prevenci a zároveň k výraznému poklesu recidiv vředové choroby.
Přibližně u 15–20 % nemocných není
eradikační léčba úspěšná. Na základě poznatků nejčastější příčinou selhání eradikační léčby infekce Hp je nedostatečná spolupráce pacienta. Jinou příčinou
může být i rezistence bakterie Hp na antibiotika.
U nemocných, u kterých nelze docílit
opakovaně úspěšnou eradikaci, je třeba
většinou podávat dlouhodobě symptomatickou antisekretorickou léčbu.
MUDr. Tomislav Švestka, CSc.
Detail žaludeční stěny
Helicobacter pylori na žaludeční stěně
Helicobacter
pylori
Vředový defekt
antrální sliznice
žaludku
9
Nadmûrná
konzumace
alkoholu je
nejãastûj‰í
pfiíãinou
nemocí slinivky
bfii‰ní. Zvlá‰tû
nádorové
onemocnûní
tohoto orgánu
je Ïivotu
nebezpeãné –
v naprosté
vût‰inû pfiípadÛ
konãí smrtí.
Nemoci slinivky bfii‰ní
Co je to
slinivka bfii‰ní?
Slinivka břišní (pankreas) je
nepárový orgán, který přes své
poměrně nevelké rozměry
(délky 16–22 cm, hmotnost
70–80 g) zaujímá významnou
pozici v trávení živin díky produkci mnoha trávicích enzymů
a působí rovněž jako významná žláza s vnitřní sekrecí (produkce inzulinu a mnoha dalších hormonů).
Onemocnění slinivky břišní
proto představují většinou závažné stavy, které v mnoha případech mohou ohrozit i život
nemocného.
Nemoci slinivky břišní lze
rozdělit do tří základních skupin: akutní zánět, chronický zánět a nádory.
Akutní zánût
slinivky bfii‰ní
Akutní zánět slinivky břišní
představuje závažné akutní
onemocnění, které se projevuje
10
velmi často bouřlivými klinickými příznaky a vyžaduje hospitalizaci nemocného. Mezi
hlavní faktory, které vyvolávají
akutní zánět slinivky břišní patří žlučové kameny, lokalizované především ve společném žlučovodu (v 50–60 %) a dále pak
postižení slinivky břišní alkoholem (20–40 %). Ukazuje se,
že výskyt tohoto onemocnění
od sedmdesátých let 20. století
v rozvinutých zemích má trvale
vzestupný charakter. Zřejmě to
souvisí se stoupající konzumací
alkoholu a vysoce kalorické potravy.
Prognóza tohoto onemocnění závisí na jeho průběhu. Naštěstí probíhá akutní zánět slinivky břišní přibližně v 80 %
pod obrazem lehké (edematózní) formy s velmi dobrou prognózou a minimální úmrtností.
Bohužel v 20 % probíhá toto
onemocnění pod obrazem těžké (hemoragické-nekrotické)
formy, kde se úmrtnost pohybuje mezi 10–30 %.
Hlavním klinickým příznakem tohoto onemocnění je bolest břicha, často velmi krutá,
dále pak zvracení, špatný odchod plynů, zástava střevní činnosti, teploty, žloutenka. V nejtěžších případech je pacient
v šokovém stavu a v multiorgánovém selhání. Pacient mívá
bolestivě prohmatné břicho,
v těžkých případech jsou přítomny příznaky peritoneálního
dráždění.
Diagnóza akutního zánětu
slinivky břišní se stanovuje vedle přesného získání anamnézy
a fyzikálního vyšetření především laboratorními testy. Jsou
to zejména enzymy slinivky
břišní (amylázy a lipázy) v séru
a moči pacienta. Dále bývají
přítomny laboratorní známky
zánětu. Pro diagnostiku jsou
dále velmi důležité zobrazovací
metody: abdominální ultrasonografie, CT – počítačová tomografie.
Léčba tohoto onemocnění
spočívá v hospitalizaci pacienta
na jednotce intenzivní péče,
kde je zajištěno monitorování
životních funkcí a intenzivní terapie. Pacient dostává velké
množství infuzních roztoků nitrožilně (více než 10 za 1 den), je
vyloučen příjem potravy perorálně, sondou je odsáván kyselý
žaludeční obsah. Důležitá je výživa pacienta: zpočátku nitrožilní, později enterální sondou,
zavedenou do tenkého střeva.
Téma ãísla
Víte, že...
Pacientovu bolest tlumíme
analgetiky, potlačujeme sekreci
žaludeční kyseliny, u komplikovaných případů dostává pacient antibiotika. Pokud je příčinou akutního zánětu slinivky
břišní zaklíněný kámen ve společném žlučovodu, je nutné
provézt vyšetření ERCP a odstranění kamene. V nejtěžších
případech, v případě multiorgánového selhání, je u pacienta
nutná řízená ventilace a komplexní protišoková terapie. Někdy je nutné u těžkých nekrotizujících forem onemocnění
i chirurgické řešení.
Chronick˘ zánût
slinivky bfii‰ní
Chronický zánět slinivky
břišní představuje závažné
chronické onemocnění, které je
charakterizováno mnohaletým
průběhem a může postihnout
pacienta celou řadou komplikací, které mohou způsobit i úmrtí nemocného. Příčinou tohoto
onemocnění je u nás v 90 % případů mnohaleté požívání alkoholu. Výskyt tohoto onemocnění ve vyspělých zemích rovněž
narůstá, což zřejmě souvisí se
zvyšující se konzumací alkoholu, ale i se zlepšenými možnostmi diagnózy.
Do klinického obrazu patří
především bolesti břicha, především po požití potravy. Mezi
další příznaky patří váhový
úbytek, nechutenství, nadýmání, žloutenka a průjmy. Tyto
projevy jsou způsobeny nedostatečnou zevně sekretorickou
funkcí slinivky břišní. Mezi pozdní příznaky patří výskyt cukrovky (diabetes mellitus), jako projevu nedostatečné sekrece inzulinu slinivkou břišní.
Diagnóza chronické pankreatitidy je stanovena po pečlivém odebrání anamnézy a fyzikálním vyšetření především
zobrazovacími metodami: tedy
abdominální ultrasonografií,
počítačovou tomografií a endoskopickou ultrasonografií
a ERCP.
Léčba chronické pankreatitidy spočívá v přísné abstinenci
Téma ãísla
alkoholu a dietních opatřeních.
Pacientovi doporučujeme výrazně omezit příjem živočišných tuků a naopak přijímat
potravu s vyšším obsahem bílkovin a sacharidů. V případě výskytu cukrovky pacient dodržuje diabetickou dietu. V případě
bolesti břicha pacienta léčíme
spasmolyticky a analgetiky. Pokud se vyskytuje porucha zevně
sekretorické funkce slinivky,
podáváme preparáty s obsahem trávicích enzymů slinivky
břišní. Dostatečný přísun vitaminů A, D, K a vitaminů řady
B je velmi důležitý. V případě
těžké cukrovky se neobejdeme
bez podávání inzulinu.
V některých případech léčíme pacienta i chirurgicky, a to
především v případě neztišitelných bolestí. Pokud se u pacienta objeví žloutenka, způsobená neprůchodností žlučových
cest, léčíme pacienta endoskopicky s využitím metody ERCP.
Nádory
slinivky bfii‰ní
Nádory slinivky břišní představují velmi závažné onemocnění, v jehož diagnostice a léčbě
současná medicína stále nedosahuje uspokojivých výsledků.
Více než 90 % všech nádorů slinivky břišní tvoří velmi zhoubný
karcinom, vyrůstající z buněk
vývodů slinivky břišní.
Výskyt karcinomu slinivky
břišní ve vyspělých zemích stále
vzrůstá. Přesnou příčinu tohoto onemocnění stále neznáme –
obviňují se nevhodná dieta s vysokým obsahem živočišných tuků, kouření, alkohol aj.
Schematický model slinivky břišní
Klinický obraz tohoto nádorového onemocnění je charakterizován nespecifickými zažívacími potížemi, bolestmi břicha,
váhovým úbytkem, žloutenkou
a celkovým chátráním. Nutno
však zdůraznit, že pokud pacient přichází s těmito příznaky, je
nádor již v pokročilém stadiu
a není možné ho radikálně chirurgicky odstranit.
Z toho vyplývá, že není prakticky možné provést včas správnou diagnózu tohoto onemocnění, protože probíhá dlouhou
dobu bezpříznakově a skrytě.
Pokud pacient přichází s některými z výše uvedených příznaků, provedeme diagnózu
pomocí některých ze zobrazovacích metod: břišní ultrasonografie, počítačové tomografie,
magnetické rezonance či ERCP.
Z laboratorních testů bývají
zvýšeny velmi často enzymy slinivky břišní a jaterní testy v krvi.
U pokročilých onemocnění bývají v krvi zvýšeny i nádorové
markery.
Léčba nádorů slinivky břišní
spočívá v radikálním chirurgickém odstranění nádoru u těch
pacientů, u kterých se podaří
tento nádor diagnostikovat
včas, což je asi jen u 15 % případů. U ostatních pacientů léčíme pomocí onkologické léčby
cytostatiky. Tato léčba sice neprodlouží život, ale daří se díky
ní zlepšit kvalitu života a zmírnit utrpení těchto nemocných.
Většina pacientů s karcinomem
pankreatu zemře do roka od
stanovení diagnózy.
MUDr. Tomáš Krechler, CSc.
Obezita je uÏ
vût‰í problém
neÏ chudoba
odle amerických vědců má
dnes na světě více lidí problémy s přebytkem jídla než s jeho nedostatkem. Podle vědců se
dnes totiž s problémem šířící se
obezity potýká už i tzv. chudý
svět. Obézních lidí je dnes na
světě asi jedna miliarda, což
znamená, že nadváhou trpí přibližně každý šestý obyvatel zeměkoule, zatímco hladem trpí
přibližně 800 milionů lidí. Příčinou obezity jsou všude na světě
především nesprávné stravovací
návyky a málo pohybu. Nejmarkantnější je to v zemích, kde byla donedávna štíhlost – díky
tamním stravovacím návykům
– nejběžnější, tedy v Asii. Právě
zde je dnes nárůst obezity nejvyšší. Podle vědců je to proto, že
tradiční obiloviny ve stravě Asiatů byly nahrazeny živočišnými
produkty. K tomu přistupuje
skutečnost, že se lidé celkově
méně hýbou, neboť i v chudších
zemích využívají ve stále větší
míře dopravní prostředky a stále více hodin prosedí u televize.
Naději vidí vědci v tom, že by
vlády začaly regulovat ceny potravin. „Například kdyby se platilo za každou kalorii obsaženou
v nápojích, budou je lidé méně
pít. Když budeme podporovat
pěstování zeleniny a ovoce, budou je lidé více kupovat a na jejich stole se objeví zdravější strava,“ uvedl profesor Barry Popkin z univerzity v Severní
Karolíně. Podle odpůrců tohoto
návrhu jsou však takovéto metody politicky nepřijatelné. red
P
11
Nemoci jícnu
P
ronikání žaludečního obsahu ze
žaludku do jícnu je běžným jevem,
se kterým má každý člověk určitou
vlastní zkušenost. I tento jev však
může mít patologickou podobu – tehdy hovoříme o refluxní nemoci jícnu, což je nejběžnější onemocnění tohoto orgánu.
Refluxní nemoc jícnu
Refluxní nemoc jícnu patří v současné
době k nejčastějším onemocněním horního
zažívacího traktu. Jde o poměrně široký
soubor příznaků, které jsou způsobeny tzv.
gastroesofageálním refluxem, což je proniknutí žaludečního obsahu ze žaludku do
jícnu. Jedná se o běžný jev, který se vyskytuje několikrát denně a obejde se bez následků . V patologickém případě ovšem dochází k poškození jícnu.
Mezi typické projevy refluxu patří zejména pálení žáhy, říhání, návrat kyselého obsahu do úst, bolest v nadbřišku a bolesti při
polykání. Mezi atypické projevy patří chrapot, kašel, astma bronchiale, chronický zánět průdušek a hrtanu, eroze skloviny
a u dětí záněty středního ucha.
Detail výchlipky jícnu
12
Ochranu jícnu zajišťuje především dolní
jícnový svěrač a další faktory. Selhání jejich
funkce pak vede k refluxu, jehož důsledkem
je potom zánět jícnu – refluxní esofagitida.
Mezi agresivní látky patří žaludeční kyselina solná, pepsin, žlučové soli a enzymy slinivky břišní.
Hlavním příznakem refluxu je pálení žáhy – pyrosa. Vyskytuje se po požití černé kávy, alkoholu, smažených či sladkých jídel.
Obtíže se objevují a zhoršují při předklonu,
při zvedání těžkých břemen, při obezitě
a v těhotenství. K ověření gastroesofageálního refluxu se jeví jako nejvhodnější 24hodinové pH metrické vyšetření jícnu, k posouzení přítomnosti a závažnosti refluxní
esofagitidy pak endoskopie s odběrem bioptických vzorků. Rentgenologické vyšetření
dvojím kontrastem může zjistit abnormální
funkci jícnu, změny při refluxní esofagitidě
a některé organické změny a anatomické odchylky. Manomatrie jícnu pak může odhalit
možnou poruchu pohyblivosti jícnu a funkci dolního jícnového svěrače.
Mezi komplikace refluxní nemoci jícnu
patří nejčastěji tzv. Barretttův jícen (jde
o náhradu původního epitelu jícnu epitelem
střevního typu), vřed jícnu, zúžení jícnu,
obstrukce potravou a nádory jícnu.
Léãba refluxní
nemoci jícnu
Léčba refluxní nemoci je buď konzervativní, nebo chirurgická. Konzervativní léčba
spočívá v dietních a režimových opatřeních,
může být ovšem i medikamentózní. Nemocným se doporučuje jíst častěji v malých porcích, naposledy dvě až tři hodiny před spaním. Je třeba vyloučit tučná jídla, čokoládu,
citrusové a rajské šťávy, alkohol, sycené minerální vody, omezit spotřebu kávy. Nevhodná jsou jídla kořeněná, pokrmy obsahující
větší množství česneku a cibule. Při obezitě je
vhodné snížení váhy. Důležité je zvýšení hor-
ní poloviny těla ve spánku. Je nutno se vyvarovat velké fyzické námahy, práce v předklonu a zvedání těžkých břemen. Zákaz kouření by měl být samozřejmostí.
Medikamentózní léčba má za cíl zvýšit
útlum žaludeční sekrece, zvýšit odolnost
sliznice jícnu a zlepšit vyprazdňování jícnu
a žaludku. V lehčích případech podáváme
tzv. antagonisty H2 receptorů. U těžších
případů či při špatné reakci na léčbu je na
místě podat inhibitory protonové pumpy.
K příznivému ovlivnění pohyblivosti jícnu,
tlaku dolního jícnového svěrače a vyprazdňování žaludku lze použít prokinetika.
Chirurgická léčba je indikována tehdy,
jestliže přes adekvátní konzervativní léčbu
přetrvávají příznaky refluxní nemoci jícnu.
Zejména pak u těžkého zánětu jícnu, při jeho častých recidivách, při velkých obtížích
u nekomplikované refluxní nemoci jícnu,
při selhání alespoň tříměsíční konzervativní léčby a při komplikacích.
Chirurgická léčba zabrání refluxu obnovením tlakové antirefluxní bariéry v oblasti dolního jícnového svěrače. Operace se provádí
běžně laparoskopickou cestou, což představuje pro pacienta malou operační zátěž.
Ostatní nemoci jícnu
Mezi časté choroby jícnu patří také výchlipky jícnu (divertikly). Bývají náhodným
nálezem při rentgenologickém vyšetření jícnu. Některé vznikají na podkladě zánětlivých změn v dutině hrudní a jsou umístěny
ve střední části jícnu. Jiné jsou umístěny
nad svěrači. Zvláštní význam má tzv. Zenkerův divertikl, který se vyskytuje většinou
ve vyšším věku a je umístěn nad horním jícnovým svěračem. Projevuje se tlakem v krku po jídle, zvracením nestrávených zbytků
potravy a poruchou polykání. Léčba je chirurgická nebo endoskopická.
K častým chorobám jícnu patří i tzv. hiátové kýly, zejména skluzná kýla. Je to stav,
kdy část žaludku je občas nebo trvale v dutině hrudní. Příčinou bývá nedostatečnost
vaziva a svalů v oblasti bránice, zvýšení nitrobřišního tlaku při zvedání těžkých břemen, při tlačení na stolici, kašli, zvracení
a v těhotenství. Tato kýla nečiní většinou
žádné obtíže, jen u malého procenta vzniká
refluxní nemoc jícnu. Chirurgické řešení tohoto onemocnění připadá v úvahu jen při
závažném průběhu refluxního zánětu jícnu.
MUDr. Vladimír Novotný
Zánět jícnu
Téma ãísla
Îivot bez obilovin
V
ětšina z nás si život
bez obilovin vůbec
nedovede představit.
Přesto je právě vyloučení obilných produktů z jídelníčku hlavním lékem v boji s celiakií. Toto onemocnění trávicího traktu přitom vůbec není
vzácné. Jen v České republice
jím trpí přibližně 50 tisíc lidí.
Co je to
celiakální sprue?
Celiakální sprue (celiakie,
glutenová enteropatie) je chronické celoživotní onemocnění
způsobené trvalou nesnášenlivostí lepku. Může se projevit
v kterémkoli období života, od
raného dětství až po věk velmi
pokročilý. Jde o onemocnění
časté, podle kvalifikovaných
odhadů žije v České republice 40 000–50 000 nemocných
s celiakií, ale diagnostikována,
sledována a léčena je sotva jedna desetina z nich. Vyvolávající
příčinou choroby je lepek (gluten), bílkovina uložená v povrchních vrstvách obilních zrn
a zodpovědná za lepivost těsta.
U vrozeně disponovaných jedinců dochází při styku s lepkem ke složité autoimunní (nikoli alergické!) reakci, jejímž
výsledkem jsou typické zánětlivé změny sliznice tenkého střeva. Nejdůležitější z těchto změn
je atrofie – snižování slizničních klků, vedoucí k pozvolné
výrazné redukci resorpční plochy střeva a tím k poruchám
vstřebávání všech živin, minerálů, vitaminů. Stupeň poruchy
vstřebávání je odvislý od rozsahu slizničních změn, proto se
vyskytují pestré klinické formy
od plně rozvinutých až k formám neúplným či zcela bezpříznakovým. V ordinacích se běžně setkáváme jen s menší částí
pacientů s aktivní, plně rozvinutou chorobou, zatímco nemocní s malými či nevýraznými
příznaky unikají. „Klasický“,
Téma ãísla
plně vyjádřený obraz celiakie se
vyskytuje jen asi u jedné třetiny
dospělých nemocných, s manifestací v kterémkoli věku.
Pfiíznaky
onemocnûní
Hlavní příznaky celiakie jsou
průjmy, hubnutí, únava, nechutenství, plynatost, u dětí
pak poruchy růstu. Až 80 % nemocných ale nemá zažívací obtíže vůbec a má jen příznaky
tzv. mimostřevní: chronickou
a na léčbu nereagující chudokrevnost z nedostatečného
vstřebávání železa, kostní změny z poruchy vstřebávání vitaminu D, vápníku i bílkovin (osteoporóza, fraktury). Časté jsou
poruchy gynekologické (poruchy menstruace, samovolné
potraty, neplodnost), neurologické (neuropatie, migrény, deprese), stomatologické (defektní chrup u dětí, slizniční změny
dutiny ústní – afty, koutky aj.).
Jednou z nejčastějších forem
manifestace celiakie v poslední
době je Duhringova herpetiformní dermatitida. Obraz kožního nálezu je charakteristický
– jde o výsev silně svědivých puchýřků vzhledu oparu, které se
jednotlivě i ve skupinách vyskytují na končetinách (typicky na
kolenou a loktech), na trupu,
hýždích i ve vlasech. Většina
nemocných nemá žádné obtíže
interního rázu, ale změny sliznice tenkého střeva jsou stejné
jako u ostatních forem.
Celiakie se často vyskytuje
s řadou dalších chorob, které
jsou rovněž autoimunní povahy
– s diabetem 1. typu, postižením
štítné žlázy, jater, plic či pojiva.
Jak se nemoc
vy‰etfiuje?
Diagnostické možnosti se
v posledních desetiletích výrazně rozšířily, především po
zavedení serologických metod
stanovení protilátek v krvi nemocných, jejich příbuzných
a u osob s podezřením na celiakii. Nedostatečně spolehlivé
je stanovení protilátek přímo
proti lepku, mnohem přínosnější je hodnocení hladiny protilátek proti endomyziu a tkáňové transglutamináze. Jejich
samotné zvýšení diagnózu celiakie neurčí, je nutné ji potvrdit enterobiopsií – bezbolestným odběrem vzorku sliznice
z dvanácterníku či prvé kličky
Kožní projev nemocného celiakií
Řez stěnou nemocného střeva
Řez stěnou zdravého střeva
tenkého střeva. V získaném
vzorku je zhodnocen rozsah
atrofie klků, zánětlivé změny
i stupeň snížení trávicích enzymů. Až po definitivním stanovení diagnózy je zahájena bezlepková dieta – jediný kauzální
lék celiakální sprue.
NejdÛleÏitûj‰í lék:
bezlepková dieta
Bezlepková dieta musí být
úplná a trvalá, nepřerušovaná.
Je nutné vyloučit všechny potraviny obsahující i stopová
množství pšenice, žita, ječmene či ovsa. Povolena je konzumace produktů z mouky kukuřičné, rýžové, sójové, případně
ze speciálně upravené mouky
bezlepkové. Po zavedení úplné
bezlepkové diety zažívací obtíže
– jsou-li přítomné – ustupují
během několika týdnů, hladiny
protilátek klesají do šesti měsíců, do jednoho roku se zřetelně
zlepšuje i slizniční nález. V počátcích léčby se může objevit
malá tolerance mléčných výrobků, vlivem diety se ale stav
zvolna upravuje a mléko, hlavní
zdroj vápníku, je opět snášeno.
Medikamentózní léčba má
jen podpůrný a dočasný charakter. Podávání minerálů, železa či vitaminů je odvislé od
příznaků a laboratorních hodnot, po zlepšení střevních funkcí vlivem diety zpravidla přestává být nutné.
Nepoznaná a neléčená celiakie je závažným i život ohrožujícím onemocněním. Přináší
i statisticky významně zvýšené
riziko vzniku zhoubných nádorů – v oblasti zažívacího traktu
i mimo něj (plíce, prsa, močové
a pohlavní ústrojí). Při včasném
záchytu a trvalém dodržování
dietního režimu je prognóza
dobrá, komplikace vzácné
a průměrná délka života je
prakticky shodná s ostatní populací.
Doc. MUDr. Miloš Dvořák, CSc.
13
Bakteriální
zánût ledvin
Stoprocentně účinná prevence
neexistuje, ale jistě zde příznivě působí
dostatečný pitný režim.
Zánûtlivá
onemocnûní
ledvin
Pojem zánûtlivé onemocnûní ledvin je
velmi ‰irok˘ a zahrnuje celou ‰kálu
onemocnûní. Zánût je v podstatû
uniformní obrannou reakcí tkánû
a orgánu na po‰kození. Rozhodující pro
léãbu a v˘voj stavu je, jak˘m
mechanizmem k po‰kození dojde.
14
Nejsnáze představitelný je
zánět na podkladě infekční příčiny, tedy mikroorganizmu,
nejčastěji bakterie (ale může jít
i o virus či plíseň), který vnikne
do ledvinné tkáně a zde pomocí
svých toxinů narušuje správnou funkci jednotlivých buněk.
Na poškození se ovšem podílejí také vlastní obrané mechanizmy těla (imunitní buňky),
které ve snaze po zničení cizorodých látek a mikroorganizmů
poškozují i vlastní buňky.
K průniku infekčních mikroorganizmů dochází nejčastěji
vzestupně močovým traktem
(močovou trubicí, močovým
měchýřem a posléze i močovody do ledvinné pánvičky a vlastní ledvinné tkáně), méně častěji dochází k přestupu infekce
z cirkulující krve, kdy vlastní
zdroj bakterií je mimo močový
trakt, např. při infekčním zánětu srdeční chlopně. Pokud bakteriálnímu zánětu ledviny (tzv.
pyelonefritidě) předchází infekce močových cest (což je velmi časté), pak se nejdříve mohou objevit příznaky zánětu
močových cest, jako je pálení
a řezaní při močení, časté nucení na močení, bolest nad sponou stydkou a někdy i přítomnost krve v moči. Vlastní bakteriální zánět ledviny se může
projevit rychlým začátkem,
může se dostavit zimnice,
třesavka, horečka, bolest v boku či bederní oblasti, doprovázené pocitem na zvracením či
zvracením.
Vy‰etfiení
Diagnóza se stanovuje na
podkladě udávaných obtíží, klinickém vyšetření (kdy je při pohmatu či mírném úderu bolestivá bederní oblast) a vyšetřením krve, kde jsou sledovány
ukazatele zánětu v organizmu
(sedimentace, počet bílých krvinek, C – reaktivní protein).
Následuje chemické a mikroskopické vyšetření moči, která
je odebrána ze středního proudu moče (tedy asi uprostřed
Schematický řez ledvinou
probíhajícího močení, nikoli na
začátku ani na konci močení),
při němž stanovujeme přítomnost bakterií a bílých krvinek –
zachyceny však mohou být
i červené krvinky. Dále je odebrána moč na kultivační vyšetření, při kterém se zjišťuje druh
bakterie a její citlivost na různá
antibiotika. Celkové vyšetření
se doplňuje i o vyšetření ultrazvukem, zejména při neustupujících příznacích, kdy je nutno
vyloučit komplikovaný zánět
např. při překážce v močových
cestách (např. kamínek), která
brání volnému odtoku moči
a vytváří výhodné podmínky
pro množení bakterií.
Léãba
V momentě, kdy je stanovena diagnóza bakteriálního zánětu ledvinné pánvičky a ledvinné tkáně, se nasazují antibiotika tzv. naslepo (empiricky)
a vyčká se, jaký efekt přinesou.
Pokud není uspokojivý a máme-li
již výsledek kultivačního vyšetření (jenž trvá cca 2–3 dny),
můžeme změnit antibiotickou
léčbu. Antibiotika se podávají
v tabletové formě (při zažívacích obtížích se podávají
nitrožilně), součástí léčby je také podávání léků s protibolestivým účinkem či léků snižujících
horečku (při teplotách nad
38 °C.). Samozřejmostí pak je
dostatečná hydratace (přísun
tekutin). Léčba antibiotiky trvá
nejčastěji 10 až 14 dní.
Tento typ zánětu postihuje
v dospělosti převážně ženy. Ve
Diagnóza
ka) a při vysokém krevním tlaku léky snižující krevní tlak (antihypertenziva). Prognóza je
většinou příznivá a u většiny
nemocných toto onemocnění
nezhorší funkci ledvin. Obecně
lze říci, že každé infekční onemocnění v těle (nejen bakteriální, ale i virové a parazitární)
může vyvolat imunitní reakci,
která poškodí ledvinnou tkáň
(parainfekční nefritida).
Infiltrace ledvinné tkáně zánětlivými buňkami na histologickém řezu.
stáří je ale muži dohánějí, a to
kvůli často zvětšené prostatě,
která brání volnému odtoku
moči z močového měchýře, což
umožňuje snadnější pomnožení bakterií v močovém měchýři
a vznik infekce. Pokud se bakteriální záněty ledvin opakují,
je třeba provést urologické vyšetření k vyloučení anatomické
odchylky močového traktu od
normy, popřípadě aby se vyloučila přítomnost překážky bránící volnému odtoku moči.
Prevence
Jednotlivý zánět ledviny většinou nezpůsobí zhoršení její
funkce (a pokud ano, pak se
stav většinou po krátké době
upraví, pokud ledvina není již
postižena jiným onemocněním), ale opakované záněty ledvinné tkáně mohou způsobit
vazivové změny a v konečném
důsledku i zhoršení ledvinné
funkce. Stoprocentně účinná
prevence neexistuje, ale jistě
zde příznivě působí dostatečný
pitný režim. Důležité také je vyvarovat se pokud možno prochlazení a při opakovaných zánětech vyloučit možné příčiny
způsobující vznik infekce. Pro
zvýšení obranyschopnosti močového traktu lze také uvažovat
o imunoterapii.
Akutní zánût
ledvinn˘ch
klubíãek
K zánětlivým onemocněním
ledvin můžeme přiřadit i tzv.
akutní glomerulonefritidu (zá-
Diagnóza
nět ledvinných klubíček). Výskyt
tohoto onemocnění ve vyspělých zemích klesá, a to díky zvýšenému hygienickému standardu a včasné antibiotické léčbě
infekcí vyvolaných streptokokem. Při porovnání s předchozím onemocněním (bakteriální
infekce ledvinné tkáně – pyelonefritida) jde o diametrálně rozdílný způsob vzniku zánětu ledvinné tkáně. Především tu infekce (nejčastěji streptokoková, ale
i jiné) probíhá v jiné části lidského organizmu – nejčastěji se
jedná o zánět krčních mandlí
(tzv. angína) nebo zánět nosohltanu, ale i kůže. Dalším rozdílem je skutečnost, že poškození
ledvin způsobí vlastní imunitní
systém. Jde o to, že infekce některými kmeny streptokoka
v oblasti krku může nastartovat
imunitní odpověď, která zkříženě poškozuje tkáň v ledvině.
Projeví se to tak, že se přibližně
za jeden až dva týdny po zánětu
krčních mandlí objeví krev
v moči, sníží se množství moči
vyloučené za 24 hodin (diuréza), může dojít k otoku tváří a víček a zvýší se hodnoty krevního
tlaku. Může se dostavit i únava,
slabost a zvracení. Častěji jsou
postiženi chlapci.
Léãba
Terapie spočívá v podávání
antibiotik a omezení přívodu
sodíku (soli). Příjem tekutin se
řídí množstvím vyloučené moči
a stavu hydratace pacienta. Při
zadržování tekutin v těle podáváme močopudné léky (diureti-
Víte, že...
Ostatní zánûtlivá
onemocnûní
ledvin
Další možný mechanizmus
zánětlivého onemocnění ledvin
je při tzv. autoimunitních onemocněních, tedy u onemocnění, kdy imunitní systém určený
k ochraně organizmu (funguje
podobně jako armáda) začne
útočit na některé orgány v těle.
Mezi takto napadené orgány
často patří i ledviny. Tělo si začne vytvářet protilátky, které napadají predispozičně ledviny
nebo více orgánů v těle, mezi nimiž jsou i ledviny. Jako příklad
takovýchto onemocnění lze
uvést např. Wegenerovu granulomatózu, Goodpastureův syndrom nebo systémový lupus
erythematodes atd. Závažnost
těchto onemocnění je daleko významnější než v předchozích
postiženích, diagnóza je daleko
složitější. Kromě základních laboratorních rozborů krve a moči je potřeba vyšetřit i některé
složky imunity a případně provést odběr vzorku ledvinné tkáně na histologické vyšetření. Po
stanovení diagnózy tohoto typu
onemocnění je podávána léčba,
která vede k potlačení vlastní
imunity a tím snížení poškození
ledvinné tkáně. Samozřejmě, že
tato léčba, která vyvolá stav snížené imunity, s sebou nese i svá
rizika v podobě různých infekčních komplikací. Na druhou
stranu je třeba si uvědomit, že
neléčení takovéhoto onemocnění může vedle úplné ztráty funkce ledvin vést i k dalším závažným zdravotním komplikacím.
MUDr. Vladimír Vojanec
DÏusy
sniÏují riziko
Alzheimerovy choroby
odle amerických vědců má
konzumace džusů preventivní účinky proti onemocnění
Alzheimerovou chorobou. Vědci tvrdí, že u lidí pijících ovocné
či zeleninové džusy třikrát týdně je riziko onemocnění touto
chorobou nižší až o 76 procent
než u těch, kteří pijí džusy a šťávy jednou týdně nebo vůbec.
Lékaři se domnívají, že se na
tak velkém poklesu rizika onemocnění Alzheimerovou chorobou podílí zřejmě polyfenoly
– antioxidanty obsažené právě
v ovoci a zelenině, z nichž se
džusy připravují. Tyto polyfenoly se vyskytují také v čaji, a
dokonce i ve víně. V tomto případě však odborníci doporučují raději ovocné džusy.
Alzheimerova choroba se
kromě poruch paměti projevuje
i horší orientací v čase i prostoru, problémy s vykonáváním
běžných domácích činností či
změnami chování a nálad. Tuto
nemoc, jíž trpí především starší
lidé, nelze dodnes zcela vyléčit.
red
P
15
CH¤IPKU
je nejlep‰í vyleÏet
Z
ima je zde a s ní období nemocí horních
cest dýchacích (HCD).
Vzhledem k tomu, že
první projevy těchto chorob bývají způsobeny virovými mikroorganizmy, mluvíme také o virózách. Zánět HCD způsobený
viry se projevuje většinou rýmou, kašlem a teplotou. Nás
ale bude zajímat nejzávažnější
z viróz HCD – chřipka.
Co jsou to viry?
Nejprve si ale povězme něco
o virech, které nemoci horních
cest dýchacích způsobují. Viry,
tyto nepatrné živé organizmy,
jsou velmi rozšířené a velmi
snadno přenosné z člověka na
člověka. V případě respiračních
chorob se pak nejčastěji přenáší klasickou kapénkovou infekcí. Zimní období nastoluje několik důležitých podmínek,
které šíření viru mezi lidmi podporuje. Dochází k ochlazení
počasí a s ním spojenému častějšímu prochlazení lidského
organizmu, ale také k delším
pobytům lidí v uzavřených prostorách, kde má virus lepší příležitost k přenosu. Zkracuje se
den, začíná chybět slunko a pohyb na čerstvém vzduchu, snižuje se tvorba vitaminů a oslabuje přirozená obranyschopnost lidského organizmu.
Co je to chfiipka?
Chřipka je nejzávažnější
z těchto virových onemocnění.
Je způsobována různými kmeny chřipkového viru, který má
16
tu nepříjemnou vlastnost, že
velmi rychle mutuje, a tím si obnovuje svou agresivitu a obranu proti dosavadnímu očkování. Proto je nezbytné celosvětové sledování vývoje a cest šíření
chřipkových virů. Každoročně
se ve specializovaných laboratořích připravují očkovací látky
tzv. šité na míru současnému
výskytu a šíření chřipky.
zůstávají většinou již na lůžku.
Zvýšená teplota, která chřipku doprovází, je pak fyziologickou obrannou reakcí organizmu na infekci. Je zároveň i signálem, že se v organizmu něco
děje. Není tedy primárním nepřítelem, ale příznakem, který
Pfiíznaky chfiipky
Chřipka, na rozdíl od běžné
virózy, je provázena celkovými
příznaky, vysokými horečkami
až zimnicí s třesavkou, bolestmi svalů a kloubů, časté jsou
i zažívací a střevní potíže. Celková slabost, únava a spavost
znemožňuje jakékoli aktivity.
I ti otrlejší „přechazeči viróz“
Schematické znázornění
viru chřipky
ovlivňujeme v případě potřeby
léky, které teplotu srážejí – antipyretiky. Zde nutno upozornit
na to, že pro děti do 15 let není
rozhodně vhodná kyselina acetylosalicylová (Acylpyrin), která je může poškodit.
Pocení je součástí celého
procesu a objevuje se v době
ochlazování organizmu, tj. již
v době poklesu teploty. Je třeba
poopravit dosti rozšířený názor,
že při viróze se potem z těla odstraňují „ty škodlivé věci“. Naopak musíme myslet na to, že
větším pocením odchází z těla
řada potřebných iontů a zvláště
tekutin, je tety nezbytné dbát na
jejich dostatečné a včasné doplňování. Zvláště malé děti a senioři jsou velmi náchylní k dehydrataci a následným kompli-
Diagnóza
kacím (křečové stavy i poruchy
vědomí). Kvalitní ovocný čaj
s citronem a medem a dostatek
dalších tekutin je výborná rada
od zkušené babičky (dědeček
přidával rum, což nelze všeobecně doporučit, zvláště pak ne
malým dětem!).
Jak postupovat
pfii komplikacích?
Při běžné viróze je nejrozumnější postup: postel, tekutiny,
antipyretika a pomocné léky na
kašel a rýmu.
mentně antibiotické léčby, neboť nemůže být – z různých
osobních důvodů – momentálně nemocný. Odchází-li pak
z ordinace pouze s dobrou radou, že se má vyležet, na lékaře
se často zlobí a považuje ho za
neschopného. Přitom se sám
choval jako hlupák a dopustil se
hned několika nerozumností.
Vždyť dnes již přece každý ví, že
viry na antibiotika nereagují
a naopak že zbytečné podání
antibiotik může člověku ublížit
– ať již tak, že vznikne rezistence (což znamená, že v případě
skutečné potřeby mu pak antibiotikum nezabere) anebo, a to
je rovněž špatné, i aktuální alergická reakce. Navíc zbytečnou
návštěvou čekárny a ordinace
ohrozí řadu dalších lidí (včetně
lékaře) přenosem své infekce.
Oãkování: jediná
prevence proti
chfiipce
Diagnóza
5 minut a
INZERCE
Při komplikaci běžné virózy
jde již většinou o superinfekci
bakteriální. K té dojde zejména
při nedodržení řádné léčby, tj.
při přecházení banálních viróz.
Projeví se většinou opětovným
vzestupem teplot, a to již do výše
horečky nad 38 °C a zhoršením
ostatních příznaků, někdy již
i s dechovými problémy. Tento
stav znamená sestoupení infekce do dolních cest dýchacích
s možností zánětu průdušek
a plic. Zde bývají na místě antibiotika a další diagnostické a léčebné postupy, o jejichž druhu
a dávkování musí rozhodnout
lékař.
V praxi se lékař často setkává
s pacientem, který přichází do
ordinace v počátku banální virózy HCD a dožaduje se vehe-
Očkování proti chřipce je jedinou účinnou metodou zabránění rozvoje a šíření tohoto
onemocnění a doporučujeme je
hlavně rizikovým skupinám občanů. Mezi ně patří zvláště starší lidé s nemocemi srdce a plic,
diabetici a lidé profesionálně exponovaní, tj. zdravotníci.
Praktický lékař sám, či na doporučení příslušného odborného lékaře, uvědomí svého pacienta o vhodnosti očkování, které se provádí okamžitě po
dodání nové vakcíny v období
před nástupem chřipkových
epidemií.
Nakonec je třeba zmínit
i existenci antivirotik. Věda již
vyvinula specifické léky proti
virům a ty jistě mohou být použity v případě závažných průběhů chřipky u vysoce ohrožených jedinců – zvláště dětí a seniorů, pro které chřipka může
být smrtící komplikací. Z epidemiologického hlediska šíření
choroby je však daleko důležitější osvěta, uvědomění pacienta lékařem a všeobecně rozumný přístup k léčbě a prevenci
chřipky.
MUDr. Zdenka Poláková
bolest v krku je pryč
Výdej možný bez lékařského předpisu. Pozorně si přečtěte poučení o správném používání léku obsažené
v příbalovém letáku. O používání léku a případných rizikách se poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Lék k vnitřnímu užití.
vitaminy
Podpofime
na‰i imunitu
Z
imní počasí si téměř všichni spojujeme s rýmami,
nastuzeními, nachlazeními či různými „chřipkami“. Jednoduše řečeno nějakým typem virózy, která se v tu chvíli zrovna v populaci vyskytuje a které
často dáme jiný název, než jí správně přísluší. Právě v tomto ročním období se proto začínáme více než kdy jindy zajímat o způsob, jak se těmto, sice pro většinu populace nijak závažným, ale o to nepříjemnějším onemocněním, můžeme vyhnout.
Správná v˘Ïiva – základ prevence
jako jsou sacharidy, bílkoviny, tuky či samotná energie.
Zapamatujme si, že denně bychom měli sníst 3–5 porcí zeleniny a 2–4 porce ovoce. Jedné porci zeleniny odpovídá například jedna velká paprika, mrkev či dvě rajčata
nebo také miska čínského zelí či salátu, ale i půl talíře
brambor či sklenice neředěné přírodní zeleninové šťávy.
U ovoce jednu porci představuje jedno jablko, pomeranč
či banán, miska jahod, rybízu či borůvek, ale i sklenice
neředěné přírodní ovocné šťávy.
Které vitaminy známe?
Nedílnou součástí prevence, tedy způsobu, jak těmto
Vitaminy dělíme na vitaminy rozpustné v tucích a vitaonemocněním předejít, je dodržování správných hyminy rozpustné ve vodě. Tímto rozdělením bychom se měgienických návyků a zásad zdravého životního stylu.
li řídit při vyhledávání jejich zdrojů, neboť nám naše hleObě tyto činnosti významně přispívají k posilování
dání velmi usnadní. Mezi vitaminy rozpustné v tucích řanašeho imunitního systému a tím zvyšování odoldíme vitaminy A, D, E a K. Mezi vitaminy rozpustné ve
nosti organizmu proti infekčním,
vodě patří vitaminy B1 (thiamin), B2 (rito jest virovým, ale i bakteriálboflavin), B6 (pyridoxin), B12 (kobalaním nákazám.
min), niacin (vitamin PP), kyselina listoNedílnou prevencí téměř
vá, biotin (vitamin H), kyselina pantotevšech onemocnění, tedy i těch
nová (vitamin B5) a vitamin C (kyselina
infekčních, je také správná
askorbová). K čemu slouží tyto vitaminy
výživa. Správnou výživou roa kde jich najdeme nejvíce?
zumíme především stravu
pestrou, neboť jen ta nám zaVitaminy rozpustné
jistí všechny potřebné živiny. Mikrofotografie vitaminu C
v tucích
Právě v období různých viróz v polarizovaném světle
Vitamin K – část z množství tohoto vitase však naše pozornost upírá jen
minu, které potřebujeme, umějí vytvořit
k jedné, byť velmi důležité součásti naší stravy, a tou jsou
bakterie, které se zcela běžně vyskytují v našem střevě.
vitaminy.
Další část můžeme získat z vajec či zelené listové zeleniny.
Tento vitamin potřebujeme zejména pro správnou srážlivost krve.
Co jsou to vitaminy?
Vitaminy jsou chemické sloučeniny, které si náš orgaVitamin D – se také částečně tvoří v našem těle, a to
nizmus až na pár výjimek neumí sám vytvořit anebo které
v kůži po jejím ozáření sluníčkem. Zbytek pak získáme
vytváří jen v tak malých množstvích, jež mu pro jeho potřenapříklad z mléka a mléčných výrobků, rybího tuku či vaby nestačí. Z vitaminů náš organizmus nezískává žádnou
jec. Během růstu se vitamin D podílí na správné tvorbě
energii, ale nezbytně je potřebuje, protože se podílejí na
našich kostí, později pak na udržení jejich kvality.
správném průběhu celé řady biochemických pochodů, kteVitamin E – je takzvaným antioxidantem, to znamená,
ré v našem těle neustále probíhají. Například se podílejí na
že zamezuje oxidaci tuků – změnám, které jsou pro náš orzpracovávání dalších složek, které jsme přijali potravou,
ganizmus nežádoucí. Jelikož jsou tuky nedílnou součástí
18
Poradna
Vitaminy skupiny B – takto
označujeme skupinu vitaminů,
které se většinou vyskytují pohromadě a mají velmi podobné
účinky. Patří sem vitaminy B1,
B2, B6, B12, niacin, kyselina listová, biotin a kyselina pantotenová. Vitaminy této skupiny
se v našem organizmu podílejí
na látkové přeměně, například
na využití energie z potravy či
na zpracování jednotlivých živin. Například vitamin B1 je dů-
Poradna
ležitý pro správnou přeměnu
sacharidů. Tento vitamin je důležitý i pro správnou funkci
mozku a nervů a získáme ho
z masa, luštěnin či obilovin.
Nedostatek vitaminu B2 se odrazí především na kvalitě sliznic a kůže. Nejvíce vitaminu B2
se vyskytuje v mléce a mléčných
výrobcích, játrech a luštěninách. Také při nedostatku vitaminu B6 dochází k postižení kůže, ale i nervů a tvorby červených krvinek. Nejvíce vitaminu
B6 získáme z masa, jater, obilovin a zeleniny. Vitamin B12 je také jedním z vitaminů důležitých
pro správnou tvorbu krve a rovněž i jeho nedostatek se projeví
na kvalitě sliznic. Vitamin B12
se vyskytuje pouze v živočiš-
ných potravinách a nejvíce ho
nalezneme v játrech, mase, vejcích či mléčných výrobcích.
Niacin získáme z vnitřností,
masa, mléčných výrobků či zeleniny a obilovin.
Biotin je důležitý pro látkovou přeměnu mastných kyselin. Nedostatek tohoto vitaminu se prakticky nevyskytuje,
protože jeho zdrojem jsou bakterie, které žijí v tlustém střevě.
Najít ho však můžeme ve vaječném žloutku či játrech. Kyselina listová je dalším důležitým
vitaminem pro tvorbu krve
a činnost nervového systému.
Nedostatečný příjem kyseliny
listové se projevuje podobně jako nedostatek vitaminu B12, tedy nedostatkem červených kr-
Firma NO+BL se zab˘vá interiérovou tvorbou a prodejem
interiérového nábytku. V souãasné dobû máme centrálu
v Praze 9, poboãky na Praze 5, v Plzni a v Îamberku.
Na‰e zboÏí mÛÏete nakoupit u mnoha dealerÛ
po celé âR za shodné ceny.
Více inforamcí o na‰ich produktech a sluÏbách:
www.nobl.cz, e-mail: [email protected] , telefon: 281 915 802-4
vzorkovna: NO+BL kanceláfisk˘ nábytek, s.r.o.
Skorkovská 1511, Praha 9
INZERCE
Vitaminy
rozpustné ve vodû
Potraviny
bohaté na
vitamin K
Symbivital R – Zbaví vás stresui
komplexní doplněk doporučeného denního
množství vitaminů a minerálů
obsahuje navíc karlovarskou vřídelní sůl a lithium
působí proti stresu a obnovuje psychickou pohodu
vhodný pro manažery, studenty, sportovce,
ale i těhotné ženy, děti a seniory
Akce:
Objednejte 2 Symbivitaly R a dostanete ZDARMA
Symbi-lakt – symbiotické laktobacily obnovující
střevní mikroflóru a podporující imunitu.
Akce trvá až do vyprodání zásob
Objednávejte na www.kcrulc.cz
INZERCE
všech buněčných membrán,
touto svou činností vitamin
E chrání buňky našeho těla
před poškozením. Na této
ochraně spolupracuje spolu
s vitaminem C a stopovým prvkem selenem. Vitamin E získáme především z rostlinných
zdrojů potravin, zejména pak
z obilných klíčků či olejů z nich
vyrobených, celozrnných výrobků, ale i ořechů či listové zeleniny.
Vitamin A – se podílí, jak
všichni dobře víme, na správném vidění. Podporuje však mimo jiné i správnou funkci kůže
a sliznic a také naši obranyschopnost, a to tím, že napomáhá správné tvorbě buněk včetně
buněk imunitního systému. Pamatujme, že sliznice tvořené
zdravými buňkami jsou méně
náchylné k onemocnění. Vhodnými zdroji tohoto vitaminu
jsou například játra, rybí tuk,
mléko a mléčné výrobky či vaječný žloutek. Zdroji takzvaných provitaminů, tedy látek,
které se na vitamin A v našem
těle snadno přemění, je žlutá
a zelená zelenina jako například
karotka, hrášek, špenát či zelí.
Nejznámějším z provitaminů
A je b-karoten. Dalšími dobrými zdroji provitaminů A jsou
pak například i meruňky, broskve, jahody či z exotických druhů ovoce mango. Vitamin A je
také všeobecně známý jako vitamin, kterým se můžeme předávkovat, proto by k jeho užívání z lékových přípravků mělo docházet pouze na předpis lékaře.
vinek – takzvanou anémií. V těhotenství může z nedostatku
kyseliny listové dojít ke vzniku
vrozených vývojových vad nervové soustavy plodu. Nejvíce
kyseliny listové se vyskytuje,
jak nám její název napovídá,
v listové zelenině či játrech. Nedostatek kyseliny pantotenové,
dalšího z vitaminů, nebyl v běžné praxi dosud popsán. Tento
vitamin najdeme v játrech, vejcích či mléku a mléčných výrobcích.
Vitamin C – má v organizmu
mnoho funkcí. Zlepšuje například vstřebávání železa z trávicí soustavy, je nezbytný pro
tvorbu kolagenu, který je součástí chrupavek či kůže. Podílí
se na tvorbě hormonů, a jak
jsme již uvedli výše, má také
antioxidační účinky. Jeho nedostatek se projeví na kvalitě
sliznic, hůře se nám hojí různá
poranění a jsme více náchylní
k infekčním onemocněním.
Úplný nedostatek vitaminu C se
projevuje onemocněním zvaným kurděje, nemocí, která se
v minulosti velmi často vyskytovala u námořníků. Vitamin
C se vyskytuje především v čerstvé zelenině a ovoci, například
v paprice, černém rybízu, růžičkové kapustě, květáku, jahodách, kiwi, rajčatech, zelí,
brokolici či pomerančích a jiném citrusovém ovoci.
Nadbytek vitaminu C vyloučíme z těla močí. Z tohoto důvodu je proto vhodné zdroje vitaminu C jíst častěji v průběhu
celého dne, nejlépe pak jeho
přírodní zdroje, tedy ovoce
a zeleninu, nikoli jen po ránu
jednu tabletu s vysokým obsahem vitaminu C. Užívání velkých dávek vitaminu C, což se
stalo v poslední době módní,
není vhodné, obzvláště pak by
si na něj měli dát pozor lidé
s onemocněním ledvin. Velké
dávky vitaminu C totiž mohou
přispívat k tvorbě určitého typu
ledvinových kamenů.
Odbor strategie a řízení
ochrany a podpory veřejného
zdraví Ministerstva
zdravotnictví České republiky
19
Vûda
20
Co ve vašem případě
rozhodlo o tom, že se budete
věnovat vědě?
V mém případě v tom určitě
sehrála roli náhoda. Rozhodně
nejsem ten typ člověka, který by
už od dětství nechtěl dělat nic jiného než vědu. Svou roli tu sehrál také komunistický režim.
V době, kdy jsem se totiž rozhodovala, čím se budu zabývat,
mne velmi přitahovaly humanitní vědy, například by mě bavila
pedagogická práce, ale bylo mi
jasné, že to, co bych musela učit,
by se nedalo sloučit s mým svědomím. A tak nakonec zasáhla
náhoda. Můj tatínek byl právník, v tu dobu už vyhozený ze zaměstnání, a zrovna se pohyboval ve sklářském průmyslu. Říkával, že sklo se mu velice líbí
a zeptal se mě, zda bych se jím
nechtěla také zabývat. A tak
jsem se nakonec přihlásila na
chemii. Na škole jsem pak zjistila, že anorganická chemie mě
bavit nebude, ale začala mě bavit biochemie. A jakmile jsem tu
vědu objevila, bylo jasné, že u ní
zůstanu.
ny, které jsou uloženy v mozku,
a ty koordinují ty hodiny na periferii – v srdci, ve svalech, v ledvinách, játrech, zkrátka kdekoli.
Jednoduše řečeno, je to úžasně
vymyšlený systém, který určuje,
co se v té které době bude v organizmu dít.
Předmětem vašeho vědeckého
zájmu je problematika
biorytmů. Co to znamená,
když se řekne, že všechny
organizmy jsou ovládány
vnitřním časem?
Laik si pod tím může představit určitý denní řád, který v organizmu existuje a který je řízen
biologickými hodinami, tyto
biologické hodiny řídí všechny
základní rytmy v organizmu.
U člověka je to například spánek, bdění, ale i rytmy v produkci různých hormonů, zapínání
a vypínání genů a tak dále. Dnes
už víme, že v zásadě všechny periferní orgány jsou takovými hodinami, které mají své rytmy –
například v tom, jak spalují živiny –, a aby se celý systém neporouchal, existují centrální hodi-
Může mít nějaký dopad na
člověka, když je, dejme
tomu, sova a tlačí se do toho
být skřivánkem?
Mohou s tím nastat problémy. Když je někdo například sova, může u něho nastat tzv. syndrom opožděného spánku, kdy
jde spát třeba ve dvě, tři hodiny
ráno, což by samo o sobě nevadilo, kdyby ovšem nemusel ráno vstávat. Lidé, co pracují na
volné noze, s tím nemusejí mít
problémy, ale lidé s fixní zaměstnaneckou dobou s tím mohou problémy mít, protože
u nich narůstá spánkový dluh.
Ten je pak největší někdy v pátek, oni se sice přes víkend pořádně vyspí, ale od pondělí si
zase budou tento spánkový deficit hromadit.
Chod biologických hodin
tedy rozhoduje i o tom,
kdy chodíme spát?
Ano. Podle hodinových genů
se dají rozlišit i tzv. chronotypy
u lidí. Ty jsou v zásadě dva, skřivánci a sovy. Většina lidí je ale
někde mezi tím, podle toho, zda
někdo chodí pozdě spát a pak
se mu nechce vstávat, nebo naopak ráno vyskočí, protože šel
brzy spát.
Která skupina je početnější?
Řekla bych, že tak 90–95
procent lidí jsou sovy, protože
máme tendenci se zpožďovat,
ale existuje také pár skřivánků.
Ty dvě kategorie, skřivánci
a sovy, to jsou ovšem extrémy.
Většina lidí je skutečně někde
uprostřed.
Rozhovor
je fiehole
Je možné si tyto
věci nějak upravit?
Vůbec nejdůležitější ze všeho
je disciplína. Spát tak, abych
uspal těch šest, sedm, osm hodin denně, a ráno se vystavit nějakému silnému světlu. To ale
v zimně bohužel moc nejde, protože ráno vstáváme za tmy. V létě je to tedy daleko jednodušší.
Vy sama se spíše řadíte ke
skřivánkům nebo k sovám?
Asi bych se nezařadila ani do
jedné skupiny. Spím poměrně
málo. Spát chodím někdy v půl
jedné v noci a vstávám tak po
šesté ranní hodině. Ale kdybych
si měla z těch dvou skupin vybrat, tak bych se asi spíše přiřadila ke skřivánkům, protože se
mi ráno výborně pracuje. Zato
večer, když něco dělám, nad tím
usínám. Ale určitě nejsem extrémní skřivánek. To by byl člověk, který by denně vstával například ve čtyři hodiny ráno
a spát by chodil okolo osmé hodiny večer.
Profesorka Helena Illnerová je první Ïenou, která
stála v ãele âeské akademie vûd. Svûtovû uznávaná
odbornice na problematiku biorytmÛ a Ïena, o níÏ
se v jednu dobu uvaÏovalo jako o moÏném kandidátu
na post prezidenta republiky, nám ochotnû odpovídala
na otázky t˘kající se její práce i osobního Ïivota.
Rozhovor
Jak lze těchto poznatků
využít v medicíně?
Ukazuje se, že tyto poznatky
mají význam pro mnohá odvětví medicíny. Například v neurologii při léčbě spánkových poruch, v psychiatrii zase při
všech možných depresích. Speciálně sezonní deprese, která
přichází s nástupem krátkých
podzimních dnů, jsou například léčitelné právě světlem.
Těchto poznatků se ale využívá
i v pracovním lékařství, například u lidí, kteří pracují ve
směnném provozu a tento režim nesnášejí. Mezi nejzajímavější pak patří zjištění, že když
se u některých lidí stírají rozdíly mezi dnem a nocí, tak se zdá,
že jsou náchylnější i k různým
nádorovým onemocněním.
Takže to bude mít dopad i pro
onkologii.
21
Jste první ženou,
která stála v čele
akademie věd.
Jak lze skloubit náročnou
vědeckou práci s rodinným
životem?
Myslím, že se mi to podařilo
skloubit stoprocentně. Většinu
výsledků jsem dosáhla ještě
v době komunizmu. Nebyla
jsem totiž ve straně, takže jsem
nemohla jít do žádné z vedoucích funkcí, a neměla tak žádnou administrativní zátěž. Mohla jsem tudíž volně pracovat.
A pracovala jsem velmi intenzivně. Absolvovala jsem i mnoho nočních pokusů, to jsem pak
vždy doběhla po práci domů,
zkontrolovala dětem úkoly a zase šla do práce. Jinak je ale
Času jistě nemáte nazbyt.
Jakým způsobem ráda
odpočíváte?
Ráda čtu, ale bohužel mám
na čtení málo času. Když jsem
stála v čele akademie věd, těšila
jsem se, že až skončím, budu
moci využívat bohatou knihovnu, kterou zde v akademii máme. Nyní už v čele akademie
nestojím, ale s časem je to pořád stejně špatné. Přesto věřím,
že se to jednou zlepší.
Kdo je váš oblíbený autor?
Mám řadu oblíbených autorů, hlavně z mládí, kdy jsem se
četbě mohla věnovat daleko více než třeba nyní. Ráda mám
například Kena Keseyeho,
u nás známého hlavně díky For-
V‰echny periferní orgány jsou takov˘mi
hodinami, které mají své rytmy,
napfiíklad v tom, jak spalují Ïiviny.
Aby se cel˘ systém neporouchal, existují
centrální hodiny, které jsou uloÏeny
v mozku, a ty koordinují ty hodiny
na periferii – v srdci, ve svalech,
v ledvinách, játrech, zkrátka kdekoli.
pravda, že věda je skutečná řehole, ale ženy ji přesto mohou
zvládnout, budou-li ovšem mít
chápavého partnera. To je velice důležitá podmínka, řekla
bych skoro nejdůležitější.
Váš manžel má tedy
pro vědeckou práci
pochopení…
Ano. Můj manžel je sociolog, byl také po roce 1989 nějakou dobu ředitelem sociologického ústavu a myslím, že se
svému oboru vždy plně věnoval, a tak měl i pro mě vždycky
pochopení.
To ale neznamená, že bychom na děti neměli čas. Když
byly malé, tak jsme jim soboty
a neděle vždy stoprocentně věnovali. Já jsem navíc dlouhá léta vedla i turistický oddíl, takže
i tímto způsobem jsem se jim
mohla věnovat.
22
manově filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, což je adaptace jeho knihy Vyhoďme ho z kola ven.
Svého času se o vás
uvažovalo jako o možném
kandidátu na funkci
prezidenta republiky. Jaký
program byste v takovéto
pozici prosazovala?
Tuto nabídku jsem odmítla,
ale kdybych čistě hypoteticky
pozici prezidenta republiky zastávala, viděla bych svůj hlavní
úkol v harmonizování prostředí
kolem sebe, tedy v harmonizování politického prostředí.
Myslím, že ženy mají o maličko
větší schopnost harmonizovat
vztahy ve svém okolí než muži
a právě té harmonie se nám
v našem veřejném prostoru
moc nedostává.
Jiří Prinz
Rozhovor
První pomoc pfii zimních úrazech
P
obyt na horách je pro mnohé z nás
neodmyslitelnou součástí zimních
dovolených. Zimní sporty však nepřinášejí pouze zábavu a relaxaci,
ale bohužel až příliš často také nejrůznější
druhy úrazů. Víme, jak bychom měli v těchto případech postupovat?
Nejãastûj‰í zimní úraz
V zimních měsících se nejčastěji setkáváme s poraněním končetin. Zlomeniny tvoří
zhruba 50 % úrazů, u kterých zasahuje zdravotnická záchranná služba. Sama
o sobě nemusejí představovat život
ohrožující stav, ale v případech,
kdy jsou součástí polytraumat, se
mohou spolupodílet na prohlubování závažnosti celkového stavu.
Mezi činnosti způsobující úraz
patří především zimní sporty, zejména snowboarding, lyžování,
u dětí také sáňkování a bobování,
a v neposlední řadě do výčtu náleží dopravní nehody a pády na zledovatělých chodnících.
Z hlediska celkového zdravotního stavu je bezprostřední závažnost končetinových poranění dána především rozsahem
krevní ztráty. Při zlomeninách dochází k nálezu typických příznaků, jako jsou otok, deformita, zkrácení končetiny, patologický pohyb,
krepitace a omezení pohybu v přilehlých kloubech. Zlomeniny dělíme také na zavřené
a otevřené, kdy dochází k porušení kožního
krytu a případnému poškození krevních cév.
Základy první pomoci
Zásady správného
pfiiloÏení dlahy
1. Dlaha musí délkou přesahovat oba
klouby sousedící se zlomeninou.
2. Dlaha nesmí nikde tlačit na kůži, zejména ne v místech, kde je těsně pod
kůží kost (kotníky apod.), musí být
proto dobře podložena.
3. Dlahu pokud možno přikládáme po
stranách končetin, kdy je lépe využito
jejich zpevňovací funkce. Přiložení na
dolní nebo horní stranu končetiny je
nutno doplnit šátkovým závěsem,
připevněním k trupu nebo ke druhé
končetině. Pokud jsme v terénu nuceni improvizovat, využijeme například rovné větvě v lese či rovných lyžařských hůlek. V případě zlomeniny
dolní končetiny znehybníme, pokud
nemáme nic k imobilizaci, postiženou dolní končetinu přivázáním
k druhé zdravé noze. Pokud možno
vážeme přes stehna, kolena a holeně.
4. Dlahu vždy pečlivě fixujeme k imobilizované části těla, obvaz však přitom
nesmí škrtit. Dlahu tvarujeme podle
zdravé končetiny, při dlahování pak
s pacientem a jeho postiženou končetinou manipulujeme co nejšetrněji.
INZERCE
V místě úrazu je v časných fázích první pomoci nejdůležitější pokud možno rychlé
zhodnocení celkového stavu zraněného.
Podle závažnosti poranění lze určit také pořadí úkonů, a to od těch život zachraňujících
až po ty, které je nutné provést v rámci stabi-
lizace celkového stavu pacienta. Mezi první
pomoc nutně patří přivolání rychlé lékařské
pomoci na tísňové lince 155 či 112, v horách
je nutné využít pomoci horské služby.
U dětských úrazů obecně platí, že často
chybějí podrobnější znalosti o skutečném
mechanizmu úrazu, neboť nám je malé dítě
nedokáže poskytnout. Musíme mít na zřeteli, že při úrazovém postižení často neodpovídá rozsah povrchového zranění závažnosti
vnitřního poranění.
Místní prvotní ošetření u končetinových
poranění spočívá v odstranění
hrubých nečistot z rány, překrytí
možné krvácející rány sterilním
obvazem (nemáme-li k dispozici,
tak lze použít např. čistý vyžehlený
kapesník) a imobilizaci, tj. znehybnění končetiny. Samotná imobilizace končetiny zabraňuje posunu kostních úlomků postižené
části a tím i výrazně snižuje bolestivost poranění a je prevencí dalšího poškození cév a měkkých tkání.
Znehybnění má podle možností
zahrnovat i sousední klouby. Nestačí-li tato opatření k zástavě případného krvácení, je třeba zvážit přiložení zaškrcovadla,
či zastavit krvácení přímým tlakem na tlakové body v místě průběhu tepen, v případě nutnosti i holými prsty či pěstí do rány.
Až do příjezdu vozu rychlé lékařské pomoci pak s pacientem klidně hovoříme,
zklidňujeme jej a snažíme se mu zajistit ticho a teplo. Nepřízeň počasí, jakou představuje ledový vítr, chlad, déšť, zima, hustý sníh
a mráz, jednak stěžuje poskytování první pomoci, ale také negativně působí na pacienta,
může například podpořit rozvoj šokového
stavu. Do příjezdu lékaře nepodáváme pacientovi nic ústy a bedlivě sledujeme jeho celkový stav včetně vědomí a základních životních funkcí.
Veronika Domianová
Poradna
23
Co mÛÏeme
sledovat okem?
Nepfiítel pleti:
AKNÉ
Akné je onemocnûní pokoÏky
vznikající z mnoha navzájem
propojen˘ch pfiíãin. Aãkoli
neohroÏuje pfiímo zdraví,
dÛleÏitou roli pfii akné hraje
psychika. A ta mÛÏe vést aÏ ke
spoleãenské degradaci pacienta.
24
Obecně se na vzniku akné
podílí zvětšená produkce kožního mazu a zároveň zvýšené
rohovatění kůže v ústí mazových žláz. Tím začíná proces jejich ucpávání zátkami z mazu
a odumřelých zrohovatělých
buněk a vzniká tzv. komedon
(uher). Ve vývodech mazových
žláz se vždy nacházejí bakterie,
které kožní maz rozkládají, přičemž se uvolňují produkty podporující tvorbu zánětu. Následkem toho vznikají červené
pupínky (papuly), které se nakonec přemění na hnisavé vřídky (pustuly). V některých případech se tvoří ložiska hluboko
v kůži, které se mohou změnit
v cysty.
Musíme si přiznat, že neexistuje jednoznačný a snadno
proveditelný způsob, jak se akné zbavit nebo je alespoň významně omezit. Reakce jsou
velmi individuální a bez čeho se
jeden neobejde, jinému vůbec
nevyhovuje.
Klasická terapie
Klasickou léčbu můžeme
rozdělit do dvou základních
skupin. Nejčastěji bývají aplikovány přípravky přímo na kůži –
jde o tzv. místní léčbu (lokální
retinoidy a antibiotika, benzoylperoxid, kyselina salicylová
apod.). V komplikovanějších
případech je nutné ještě připojit
tzv. léčbu celkovou (celková antibiotika, hormonální antikoncepce nebo celkové retinoidy).
Do poslední skupiny patří aplikace speciálního přípravku, který se dnes používá u těžkých forem akné. Tento lék působí na
všechny složky akné, avšak i zde
se můžeme setkat s nežádoucími účinky – nebezpečí poškození nenarozeného dítěte při apli-
kaci u těhotné ženy, křehkost
a suchost kůže a sliznic, někdy
bolesti kloubů a svalů. Tato léčba patří pouze do rukou zkušeného odborníka.
Chemick˘ peeling
v léãbû akné
Základním principem této
metody je aplikace ovocných
kyselin – především kyseliny
glykolové na kožní povrch.
Tím dochází k cílenému odloučení povrchních vrstev buněk
a k otevření ucpaných pórů.
Bohužel kontakt pokožky s volnou kyselinou glykolovou způsobuje její podráždění podobné
popálení, a proto není možné
provádět klasický chemický
peeling v letním období.
Naštěstí byla po dlouhodobém výzkumu vyvinuta zdokonalená technologie, jejíž pomocí
kyselina glykolová tvoří aktivní
komplex se základní aminokyselinou. Tím nedochází k výraznému podráždění pokožky,
ačkoli schopnost kyseliny odloučit povrchové vrstvy kůže zůstává zachována. Proto tento typ
chemického peelingu, tzv. renopeel, může být aplikován i v letních měsících bez rizika vzniku
pigmentových skvrn. Dalším
odlišením od klasického ošetření je obohacení receptury o přidané aktivní látky (například při
terapii akné se jedná o látky mající protizánětlivý, keratolytický
a baktericidní účinek).To umožňuje cíleně se věnovat konkrétním kožním problémům.
Laserová terapie
Existuje speciální metoda
Lasocare – užívaná přímo při
léčbě akné. Ústředním prvkem
této metody je gel obsahující
enzymy laktoferrin a laktoperoxidázu, jejichž účinek je aktivován laserovým paprskem speci-
Diagnóza
INZERCE
Faktory negativnû ovlivÀující akné:
žívá tzv. odpařovací metoda
kožním laserem CO2.
Léãbu svûfime
odborníkÛm
Akné je kožní onemocnění
postihující velkou řadu lidí. Jeho léčba není snadná, a proto je
nereálné očekávat, že vnější
projevy akné zmizí už během
několika dnů – tak jako například rýma. Je zapotřebí mít dostatečnou trpělivost a léčbu doplnit vhodným kosmetickým
ošetřením. Onemocnění svádí
k samoléčbě, avšak pokud do
procesu zasáhne pacient vlastními silami, např. vymačkáváním nejlépe pomocí špinavých
nehtů, může často dojít k vážným komplikacím spojeným se
vznikem velkých jizev, které
mohou vést k zohyzdění a trvalému zjizvení kůže.
Dr. Drahomíra Vídenská
Základní postupy v péãi o akné:
K léãbû je nutné pfiistupovat individuálnû.
Pacient by mûl b˘t informován o dlouhodobém procesu léãby –
coÏ je nezbytné k vzájemné spolupráci a dÛvûfie.
K odstranûní nadbyteãného koÏního mazu je potfiebné pouÏívat
speciální mycí pfiípravek se správn˘m pH, kter˘ pokoÏku oãistí,
ale nesmí ji zcela odmastit. Zcela nevhodná jsou bûÏná m˘dla
a pleÈové vody s alkoholem.
V terapii je vhodné kombinovat postupy, které sniÏují produkci
koÏního mazu, potlaãují zv˘‰ené rohovatûní kÛÏe a tvorbu zánûtu.
Odstranûní vfiídkÛ by mûl pacient radûji pfienechat odbornû vy‰kolen˘m pracovníkÛm.
Doporuãujeme nezapomínat na vãasné hojení ãerstv˘ch jizev –
velmi dobré v˘sledky jsou pfii pouÏití biostimulaãního laseru.
INZERCE
ální vlnové délky. Při ošetřování
akné se využívá především
účinku laktoferrinu na ionty železa. Stopy železa ve zbytcích
produktů mazových žláz jsou
podstatnou složkou potravy
bakterií ovlivňující akné. Laktoferrin způsobí jeho nedostatek a tím postupné a dlouhodobé vymizení mikrobiálních
kultur. Tento proces je sice relativně pomalejší než při použití
antibiotik, jedná se však o zcela
přirozenou cestu, aniž by bylo
nutné používat agresivní chemické přípravky.
Laserová terapie hraje významnou roli i v případech, kdy
onemocnění již odeznělo, ale
na kůži zůstaly jizvy. Pokud
jsou ještě čerstvé a červené, je
vhodné k jejich zhojení využít
samostatného účinku biostimulačního laseru. Ke korekci jizev starých a vpadlých se pou-
dûdiãnost – ale pozor – dûdíme pouze typ kÛÏe, nikoli pfiímo akné
hormonální nerovnováha nebo zv˘‰ená citlivost receptorÛ mazov˘ch Ïláz vÛãi androgenÛm (muÏské hormony)
bakteriální infekce
uÏívání nûkter˘ch léãiv (steroidy, antidepresiva, nûkteré léky
proti epilepsii…)
potravinová alergie, chronická zácpa a zneãi‰tûní stfiev
nadmûrná spotfieba solen˘ch potravin, cukrÛ, tukÛ a Ïivoãi‰n˘ch potravin
nedostatek nûkter˘ch sloÏek potravy a vitaminÛ (napfi. vitamin
B, beta-karoten, zinek)
oslabená funkce jater nebo ledvin (hlavní detoxikaãní orgány)
stres
prÛmyslové zneãi‰tûní Ïivotního prostfiedí
uÏívání nevhodn˘ch kosmetick˘ch pfiípravkÛ a nadmûrná péãe
o pleÈ – pfiíli‰ ãast˘m mytím se kÛÏe nadbyteãnû vysu‰uje a zároveÀ se zvy‰uje tvorba koÏního mazu
N E DE JME Š A N C I JI ZVÁ M !
AKNÉ
Komplexní laserová terapie
metoda LASOCARE korekce vpadlých jizev
Chemický peeling
RENOPEEL
Centrum laserové estetiky a.s.
K odstranění jizev se využívá ošetření laserem
Diagnóza
Bělehradská 88
120 00 Praha 2 – Vinohrady
Tel.: 222 516 810
www.krasa-zdravi.cz
www.cle.cz
25
Léãen˘ glaukom
ke slepotû nevede
K
aždý z nás by měl velice pozorně sledovat
změny vlastního zdravotního stavu a konzultovat je s odborníky. Týká se
to samozřejmě i očí, které patří
k nejcennějším lidským orgánům. Pravidelné kontroly jsou
důležité zejména pro odhalení
závažnějších onemocnění. Jejich včasným odhalením lze
mnohdy nepříznivé následky
zmírnit nebo zcela zastavit.
K poměrně častým a velice zá-
26
važným onemocněním oka patří glaukom, nazývaný také zelený zákal.
NepleÈme si zelen˘
a ‰ed˘ zákal
Pojmenování glaukom pochází již z dob starého Řecka.
Samotné slovo glaukom je řeckého původu a znamená zelený
jako barva moře a vyjadřuje
stav pokročilého poškození
oka, kdy ztenčená duhovka měla nazelenalý nádech, na rozdíl
od již tehdy známého šedého
zákalu čočky.
Jinak se ovšem od sebe oba
typy zákalu diametrálně liší.
Podobnost spočívá pouze
v tom, že při dlouhotrvajícím
neléčeném glaukomu se může
vytvořit i šedý zákal.
Co je to glaukom?
Glaukom – neboli zelený
zákal – je oční onemocnění,
které se vyskytuje relativně
často a neléčené je i velmi ne-
bezpečné. Obecně se o něm
ovšem neví tolik, kolik by si
zasluhovalo.
Glaukom postihuje zhruba
2–3 % populace středního
a vyššího věku a v rozvinutých
zemích patří na čelné místo
v příčinách slepoty. V současné
době je v České republice evidováno více než 245 tisíc pacientů, což představuje asi dvě
osoby ze sta.
Odborně řečeno, spočívá zelený zákal v pomalu postupují-
Diagnóza
stupnému odumírání zrakového nervu.
Rozeznáváme glaukom akutní, záchvatový, který je méně
častý a také méně nebezpečný.
Druhý typ glaukomu, chronický
nebo také plíživý, je mnohem
častější, ale také výrazně nebezpečnější.
Pfiíãiny a pfiíznaky
glaukomu
Přímou příčinu propuknutí
choroby či nějakého jejího jednoznačného původce dosud neznáme. Odumírání buněk zrakového nervu je způsobeno
zhoršením jeho výživy. Vyživování buněk oka může komplikovat například zvýšený nitrooční tlak nebo zhoršený průtok
krve zrakovým nervem. Proč se
za i jinak stejných podmínek
glaukom u někoho vyvine a u jiného ne, se zatím přesně neví.
Pokud jde o glaukom akutní,
pak symptomy nelze přehlédnout. Choroba na sebe upozorní záchvaty silné bolesti v hlavě
a v oku. Dalšími příznaky jsou
světloplachost, zarudnutí oka,
vidění barevných kruhů kolem
zdrojů světla a poruchy vidění.
Velmi zákeřný je však glaukom chronický, který se vyskytuje mnohem častěji. Lidé si většinou své onemocnění vůbec
neuvědomí a lékaře navštíví až
v době, kdy už mají nějaké potíže s viděním. Bohužel je to také
doba, kdy už došlo k nevratnému poškození zrakového nervu.
Jak se pfied touto
chorobou chránit?
Gonioskopie, pohled
do komorového úhlu
cím odumírání buněk zrakového nervu. Jde o nevratný proces, to znamená, že když buňky
jednou odumřou a zrak je poškozen, nelze již pacientovi vrátit původní vidění. V případě
neléčeného onemocnění dochází posléze až k úplnému
oslepnutí, protože dojde k po-
Diagnóza
Poškození zraku glaukomem
nejsnáze předejdeme včasným
odhalením choroby. Nejdůležitější je nemoc co nejdříve diagnostikovat a co nejrychleji zahájit léčbu, která zastaví jeho
postup. Za těchto okolností nemusí vůbec dojít k poškození,
případně budou změny tak malé, že umožní pacientovi vidění
bez větších problémů.
Pro včasnou diagnostiku je
velmi důležité měření nitroočního tlaku. Tento jednoduchý
výkon začínají lékaři u svých
pacientů pravidelně provádět
většinou v době, kdy jim předepisují první brýle na čtení, což
bývá kolem čtyřicítky. Současně by měl oční lékař také nemocnému vyšetřit oční pozadí
a zhodnotit stav zrakového nervu. Velmi důležité jsou i údaje
o výskytu glaukomu či jiných rizikových faktorů v rodině. Vyššímu nebezpečí onemocnění
jsou vystaveni například lidé
s cukrovkou, s vysokým krevním nebo naopak nízkým krevním tlakem a s migrénami.
Schéma chirurgického
antiglaukomového výkonu
Jak se
glaukom léãí?
Poškozená vlákna zrakového
nervu již nelze nahradit. Glaukom proto nelze vyléčit, můžeme pouze zastavit jeho postup.
Obvykle se zelený zákal zpočátku léčí různými kapkami,
které snižují tlak v oku. V případě, že léčba kapkami je neúspěšná, jsou k dispozici laserové
a chirurgické postupy.
NejdÛleÏitûj‰í
je vãasná
diagnostika
V současné době klademe
důraz na co nejvčasnější diagnostiku glaukomového postižení s následným optimálním
léčebným postupem – jedině
tak lze předejít postupnému poklesu vidění.
Glaukom není radno podceňovat, pokud jsme již překročili čtyřicítku, neměli bychom si
kupovat brýle pouze u optika.
Oční lékař nám nejen předepíše
správné brýle, ale, a to je v tomto případě daleko podstatnější,
provede i podrobné oční vyšetření.
Jen včasná léčba může zamezit dalšímu pokračování nemoci a následné ztrátě vidění.
Žádná přímá a jednoznačná
prevence glaukomu neexistuje,
při včasném odhalení nemoci je
však léčba úspěšnější a prognóza příznivější.
Jednoznačně platí, že včas
zjištěný a správně léčený glaukom ke slepotě nevede.
Doc. MUDr. Eva Růžičková, CSc.
Postupná ztráta zorného pole
Progrese glaukomových změn
na terči zrakového nervu
27
Čištění zubů je
základ orální
hygieny
Zánětlivá ložiska u zubních kořenů
Zubní loÏisková infekce
L
(záněty vedlejších nosních dutin a nosohltanu, rozšíření průdušek – bronchiektázie), v zažívacích cestách (chronický zánět žlučníku, chronický zánět
slepého střeva, chronické katary tlustého střeva), v močopohlavním ústrojí (chronické záněty prostaty, záněty močového
měchýře), z oblasti ucha chronické záněty středního ucha,
dále pak záněty kostí, žil a další.
V souvislosti s fokální infekcí se za zvlášť nebezpečné onemocnění uvádí subakutní zánět
nitroblány srdeční, který může
vzniknout po extrakci zubu
s infekčním ložiskem, kdy se
mikroby (nejčastěji viridující
streptokoky) dostávají na přechodnou dobu do krevního
oběhu a usídlí se na srdečních
chlopních. Organizmus zdravého jedince tuto událost
(označuje se jako bakteriémie)
snadno zvládne, jestliže však
jsou srdeční chlopně předchozím chorobným procesem změ-
idský organizmus je složitým celkem, v němž
na sebe jednotlivé části
vzájemně působí. Málokdo si proto uvědomuje, že i záněty v dutině ústní se mohou
projevit v těch částech těla, kde
bychom to nejméně čekali.
Co je to loÏisková
infekce?
28
Projevy nemoci
V klinickém obraze se ložisková infekce někdy projevuje
neurčitými příznaky, které přímo neukazují na onemocnění
určitého orgánu. Jsou to mírně
zvýšené teploty zvláště ve večerních hodinách, bolesti hlavy, poruchy spánku, bolesti ve svalech
a kloubech. Je třeba, aby v těchto případech byl pacient vyšetřen dalšími odborníky (neurologie, vnitřní lékařství), kteří po-
Erpet Medical Centrum nabízí
‰iroké spektrum sluÏeb v oblasti stomatologie:
implantologie
estetická stomatologie
ortodoncie
P‰trossova 10, 110 00 Praha 1, tel.: 221 595 000, GSM: 724 926 886
INZERCE
Jako zubní ložiskovou infekci
označujeme onemocnění vzdálených orgánů, která jsou vyvolána z infekčních ložisek zubního původu. Předpokládá se totiž, že mikroorganizmy, toxiny
(jedy), eventuálně i další látky,
které vznikají při rozpadu tkání
se dostávají do krevního oběhu
a vyvolávají ve vzdálených místech či orgánech druhotná onemocnění (např. očí, plic, srdce,
ledvin, žaludku a střev, svalů,
nervů a kloubů). V odborné terminologii se zubní ložisková infekce označuje také jako fokální
infekce odontogenního původu
nebo jako metastatická oportunní infekce či orální sepse.
Největší pozornost v učení
o ložiskové infekci bývá soustředěna na zubní váčky (granulomy) a chronický zánět patrových mandlí, ale do výčtu potenciálních ložisek se zahrnují
i chronické mikrobiální infekce
rozmístěné v dýchacích cestách
něny, mohou se na nich mikroorganizmy uchytit a vyvolají
zde zánět nitroblány srdeční
(endokarditis). V současném
odborném nálezu se za prvořadě rizikové, z hlediska možné
ložiskové infekce zubního původu, považují pacienti se srdečními vadami, nemocní po
srdečních a cévních operacích.
Další rizikovou skupinou jsou
pacienti s vrozenými nebo získanými defekty imunitního
obranného systému.
Více informací na www.erpet.cz nebo [email protected]
tvrdí, zda se jedná o ložiskovou
infekci nebo o jinou chorobu.
Význam fokální infekce byl
odborníky střídavě přeceňován
nebo nedoceňován. V padesátých letech minulého století existoval např. ve Spojených státech takový názor, že nejen ložiska kolem hrotů zubů, ale
i zubní kaz s postižením zubní
dřeně jsou možným zdrojem
nejrůznějších chronických zánětlivých chorob, ale i předčasného stárnutí nebo chorob duševních. V této době se proto
pacientům doporučovala extrakce zubů a jejich náhrada
protézami, z dnešního pohledu
se tak dělo zbytečně radikálně
a nesmyslně. Novodobé poznatky o vztahu mikroorganizmů a hostitele, pokroky lékařských věd v transplantologii
a implantologii, imunologii,
onkologii a farmakologii umožňují dlouhodobé přežití i pacientům s těžce narušenými
obrannými mechanizmy proti
infekci. Tito pacienti však mohou být vážně ohroženi na životě i vlastní saprofytickou
a oportunní mikrobiální flórou
(to jest mikroby, které jsou normálně přítomny v lidském organizmu a zdravému člověku
neškodí).
U těch nemocných, kde je
organizmus oslaben a nemá
Diagnóza
dostatek vlastních obranných
sil (vrozené a získané defekty
imunity, po chemoterapii pro
zhoubný nádor) mohou se tyto
mikroorganizmy uchytit na některém vhodném místě, které
už bylo předtím změněno zánětem, a zde vyvolat závažné onemocnění. Z těchto míst mohou
být mikroorganizmy znovu vyplavovány do krevního oběhu
a mohou být příčinou až septického onemocnění (otrava krve). Zabránit tomuto závažnému onemocnění u rizikových
nemocných můžeme, respektive musíme, tím, že např. extrakci zubu provedeme v antibiotické cloně, kdy pacientovi
jsou před vlastním výkonem
a krátce i po něm podávána příslušná antibiotika.
Diagnostika
fokální infekce
Stanovit spolehlivě diagnózu
fokální infekce, to jest nalézt aktivní zánětlivé ložisko v orga-
nizmu, je velmi obtížné a ne
v sanaci zánětlivého infektu.
vždy dostatečně průkazné. DoO způsobu sanace rozhoduje
kázat, že mikroorganizmy, ktestupeň podezření na fokální inré vyvolaly sekundární chorobu,
fekci, závažnost základního
pocházejí z infekčního ložiska
onemocnění, zvažuje se chav ústech nebo jinde v organizrakter stomatologického onemu, je velmi nesnadmocnění a možné
né. Při vyšetření pa- Cysta u kořene
způsoby ošetření.
cienta s podezřením horního malého
Chronické záněty
na existenci fokální řezáku
v okolí zubu se nejinfekce pátrá zubní
snáze odstraní exlékař po aktivních intrakcí zubu. Jestliže
fekčních ložiscích
máme důvodné pohlavně v okolí koředezření na přítomnových hrotů zubů.
nost fokální infekce
Zhotoví se rentgenoa současně se pacient
vé snímky nejlépe
léčí pro chorobu důvšech zubů, ale i čeležitého orgánu, je
listních kostí. Renttřeba extrakci progenologicky je nutné vyšetřit
vést, jak již bylo uvedeno, v proi bezzubé čelisti, protože v nich
fylaktické antibiotické cloně.
mohou být potenciální zánětlivá
U méně závažných chorob se
ložiska, jako jsou ponechaný
indikuje výkon méně radikální,
kořen, cysta apod.
jakým je resekce kořenového
hrotu zubu nebo postačí endodontické ošetření zubu.
Léãba nemoci
Léčení fokální infekce je často empirické, obecně spočívá
Prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.
Chrup napadený parodontózou,
častá příčina ložiskové infekce
Zdroje fokální infekce
v ústní dutinû
zuby devitalizované – zuby,
u kter˘ch byla odstranûna
zubní dfieÀ (s rentgenologicky
prokazateln˘m zánûtliv˘m loÏiskem u hrotu zubu, ale i bez
tohoto nálezu)
zánûty zubní dfienû (zejména
chronické)
parodontální choboty, pfiípadnû abscesy
obtíÏnû se profiezávající zuby
moudrosti
neprofiezané zuby se zárodeãn˘m vakem
ponechané zubní kofieny
zánûty ãelistních kostí
chronické zánûty ãelistních
dutin
zánûty dásní (i zánûty pod
meziãleny mÛstkÛ a v okolí
zubních korunek)
parodontózní zuby
INZERCE
Proč právě CS 5460?
ŽÁDEJTE VE SVÉ LÉKARNĚ
Více než 5460 ultra fine CUREN vláken vytváří mimořádně husté, trvanlivé, účinné a zároveň vyjimečně jemné pole vláken kartáčku.
Jednotlivá, ultra jemná vlákna dosáhnou i na dříve nedostupná místa zubů a dásní a to bez jejich poškození (atraumaticky).
CURAPROX CS 5460 je mimořádně účinný a zároveň nebývale šetrný kartáček budoucnosti.
Malá, hustě osázená hlavička kartáčku s ultra jemnými vlákny umožní vyčistit veškerá špatně dostupná místa.
Jednotlivé hrany držátka umožňují perfektní vedení hlavičky
kartáčku pod úhlem 45°.
účinnost
trvanlivost
šetrnost
JPS s. r. o., Velichovská 14, 155 00 Praha 5, tel.: +420 235 517 498, +420 235 518 936, www.jps.cz, e-mail: [email protected]
Výrobek garantuje
švýcarskou
kvalitu.
Démon alkohol
Závisl˘m mÛÏe b˘t ãlovûk
na ãemkoli. Nûkdo se nedokáÏe obejít
bez alkoholu, jin˘ bez cigarety a dal‰í
tfieba bez ãokolády.
30
H
ovoří se dokonce
o závislosti na práci
a zbrusu novým společenským problémem je závislost některých, zejména mladých lidí, na počítačových hrách. Dokázat se
nějaké své závislosti vzdát pak
vyžaduje ohromnou námahu,
pevnou vůli a často i pomoc
ostatních lidí. Podaří-li se proto
člověku nad svými sklony zvítězit, zaslouží bezpochyby obdiv.
Jedním z takových lidí, kterým
se podařilo se svou závislostí
skoncovat, je i Zdena Jurová
z Prahy.
S alkoholem
aÏ na dno
Alkohol a ovšem i problémy
s ním spojené, provázejí člověka snad odnepaměti. Dát si při
určité příležitosti skleničku je
často dokonce považováno za
společenskou povinnost. Právě
společenský tlak je pak zřejmě
důvodem, proč dospívající mladí lidé s alkoholem vůbec začínají – patří to jaksi k atributům
dospělosti. Ani u Zdeny Jurové
tomu nebylo jinak. Konzumovat alkohol začala stejně jako
většina ostatních lidí právě v letech dospívání a dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že by s ním
někdy měla mít nějaké potíže.
V průběhu let se však z příležitostné konzumace alkoholu začala stávat čím dál tím více dennodenní potřeba. Závislost si
však dlouho nepřipouštěla.
„Alkoholizmus jsem si přiznala
až někdy ve 42 letech, kdy jsem
se rozhodla pro léčbu. Ale varovné signály už jsem měla dříve. Jednak z rodiny, i když ty nebyly tak velké, spíše mi jenom
dávali najevo ,dělej s tím něco‘,
a jednak z práce. Tam to došlo
až tak daleko, že mi například
byly kvůli alkoholu zkráceny
prémie. Pořád jsem si ale říkala,
že to zvládnu,“ vzpomíná dnes
Zdena Jurová. Zvládat svou závislost se jí však dařilo stále méně a po čase si musela přiznat
nepříjemnou pravdu, že se jí alkohol stal drogou. „Pracovala
jsem v diplomacii a při posledním pobytu na ambasádě
v muslimské zemi, kde byla
špatná atmosféra, jsem si uvědomila, že mi alkohol pomáhá
přežít. Před prací na ambasádě
mi bylo jasné pouze to, že k alkoholu mám sklony, a pořád
jsem se vnímala jen jako takový
větší konzument, ale tady mi
najednou bylo jasné, že už bez
alkoholu nemohu žít.“ I přes toto zjištění se paní Jurová k léčbě
stále neměla. A to ani přesto ne,
že v tomto období, jak sama říká, už jenom pila a spala. Zákonitě tak přišel malér, který nakonec změnil celý její život.
„Našla jsem si takovou přechodnou práci – hlídat děti
v jedné francouzské rodině. Ta
rodina si mě vybrala z mnoha
uchazečů, imponovalo jim, že
jsem pracovala na ambasádě,
ale bohužel netušili o mých
problémech s alkoholem.
A tak se stalo, že jsem jim asi
po čtrnácti dnech nakoukla do
baru. A jak to u Francouzů bývá, měli tam to nejlepší z nejlepšího. Tak bohužel došlo k tomu, že mě tam po pár dnech našli opilou. Děti nespaly, ale au
pair spala. Samozřejmě mě
okamžitě vyhnali, a to byl pro
mě takový šok a ostuda, že jsem
šla od nich rovnou do Bohnic.
Ani domů jsem nevolala. Tato
událost se tak stala onou příslovečnou poslední kapkou a já si
řekla dost.“
Tvrdá léãba
Pád z vysokých pater společenské smetánky do prostředí
protialkoholní léčebny byl tvrdý, ale, jak dnes vzpomíná Zdena Jurová, velice užitečný. „První zkušenost z Bohnic byla dost
Pfiíbûh
hrozná, protože když jsem tam
takhle neočekávaně přišla, tak
pro mě neměli místo. A dali mi
na výběr. Buď jít domů, a přijít
až budou volné kapacity, anebo
strávit nějaký čas mezi duševně
nemocnými. Protože jsem se
bála jít domů, zůstala jsem tam
a asi tři týdny jsem byla mezi těmito lidmi. To bylo velice tvrdé,
ale poučné.“ Po krátkém pobytu
mezi duševně nemocnými pacienty mohla paní Jurová konečně přejít na pavilon, kde se
léčí závislosti. Vlastní léčba, která trvá tři měsíce, tak mohla zaVšude na světě
existují sdružení
anonymních
alkoholiků,
na něž
se může
člověk
kdykoli
obrátit.
čít. „První fáze léčby se nazývá
detox, to znamená, že musíte
projít takzvanou lůžkovou částí
detoxifikačního oddělení, kde je
člověk zbaven dočasně všech
práv. Nemáte mobil, nemáte
šperky, nikdo vám nesmí zavolat, ale je to k něčemu dobré. Je
tam totiž čas tříbit si myšlenky.“
Po úspěšném zvládnutí této
první fáze léčby zahajuje pacient automaticky fázi druhou.
Ta je už přece jen o něco mírnější. Opírá se o skupinovou psychoterapii a pacientům jsou už
dovoleny návštěvy či vycházky.
„Práce ve skupině vypadá tak,
že se schází asi osm až dvanáct
lidí. Každý si přináší ten svůj
Pfiíbûh
příběh, který na sezení představí. Strašně důležité je, že tam
sedí lidé se stejným problémem. Pro ně je příjemné a povzbuzující slyšet, že v tom nejsou sami.“ Skupinová psychoterapie je vlastní páteří léčby
a pacienti by si odsud měli do
života odnést všechna potřebná poučení o tom, jak se recidivě alkoholizmu vyhnout. Podle
Zdeny Jurové je nejdůležitějším
předpokladem pro zdárné vyléčení změna celého dosavadního životního stylu. I když, jak
sama říká, alkoholik není nikdy
vyléčený. „Se závislostí se dá
žít, dá se krásně žít, ale ta závislost tam je pořád. Je to stejné
jako s dietami. Aby se tedy k alkoholu člověk nevrátil, tak především nesmí absolutně nic alkoholického pít. Člověk musí
mít úplně jiný přístup k životu.
Musí změnit myšlení a životní
styl tak, aby tam alkohol neměl
absolutně žádné místo,“ upozorňuje paní Jurová, která žije
bez alkoholu už devět let a vysvětluje, jak sama svůj život
změnila. „Změnila jsem životní styl tím způsobem, že jsem
začala pravidelně cvičit. Zalíbila se mi teorie tzv. sedmi tibeťanů. Je to taková sestava cviků,
která mi přináší celkové uvolnění. A to dělám každý den,
a dokonce to se mnou dělá i můj
pes. Je to tedy takový každodenní rituál, který dělám vždy
po zprávách.“
Z pacienta
terapeutem
Se změnou životního stylu
jde ruku v ruce i změna životních preferencí, což je zase neodmyslitelně spojeno s nalezením nové chuti do života. Paní
Jurová ji nalezla v práci pro lidi
postižené stejnou závislostí, s jakou ona sama bojovala. Rozhodla se zůstat v protialkoholní
léčebně jako terapeut. „Po léčbě
mi pan primář nabídl, jestli bych
nechtěla zkusit pracovat v léčebně jako psychoterapeutka. Nejprve jsem nechtěla, ale pak jsme
si říkala, že tenhle člověk už viděl možná tisíce vyléčených žen,
a tak když mě oslovil, asi ví, co
říká, a tak jsem na to nakonec
kývla. Zpočátku to bylo těžké,
protože stejný personál, který
mě znal jako pacientku, se teď
měl se mnou bavit jako s kolegyní. Než jsem si vydobyla své místo na slunci, trvalo to tři roky,“
vzpomíná Zdena Jurová, podle
níž je pro pacienty velice prospěšné, když se jim věnuje někdo, kdo sám prožil stejnou zkušenost jako oni. „Pro ty ženský
je hrozně důležité mít před sebou někoho, na kom je vidět, že
se z toho dostal. I mně takhle pomohla jedna terapeutka. Když
jsem byla na detoxu, přišla za
mnou taková paní a říkala mi, že
mi bude pomáhat, protože zažila to samé co já. A mně se tenkrát líbilo, jak je v pohodě, jak je
vyrovnaná, a tak jsme si říkala,
že to dokážu taky. A skutečně mi
to tehdy pomohlo.“ Práce se závislými je vůbec založena na
osobních vztazích mezi terapeutem a pacientem. Zvláště při doléčování, což je vlastně poslední
fáze léčby, je osobní vztah nepostradatelný. „U nás se učí, že
když na člověka dolehne nějaký
stres, něco ho rozhodí či vykolejí, měl by vyhledat pomoc. Pokud jde o doléčování, tak součástí následné léčby by měla být
návštěva doléčovacích center,
kde se mohou lidé vždy vypovídat,“ říká Zdena Jurová a zdůrazňuje, že mezi bývalými alkoholiky existuje zvlášť silná solidarita, díky níž dokáží tito lidé
spoustu krizových situací vzájemnou pomocí zvládnout.
„Všude na světě existují sdružení anonymních alkoholiků, na
něž se může člověk kdykoli obrátit. Mně se jednou stalo, že
jsem byla v Austrálii u sestry,
a ona na mě neměla moc času,
a tak jsem zašla do tohoto centra
a bylo to hrozně příjemné. Získala jsem tam spoustu přátel,
kteří mě vozili po Austrálii
a ukázali mi ji tak, jak by mi ji
sotva kdo ukázal. To je takové
plus, které člověk získá se závislostí. Získá prostě spoustu nových a skvělých přátel.“
Jiří Prinz
31
Dermatolog pfiichází
velmi ãasto do styku
s onemocnûním nebo
stavy, kdy jsou rÛzné
koÏní projevy
a psychika úzce
propojeny.
Psychosomatická
onemocnûní v dermatologii
S
ouvislostmi somatických (tělesných) a psychických stavů, možnostmi určování přesné
diagnózy a léčbou různých onemocnění tohoto typu se zabývá
psychodermatologie, obor sdružující odborníky různého zaměření – dermatology, psychology,
psychiatry.
Jak psychika
ovlivÀuje tûlesné
zmûny
Psychosomatická medicína
ve svém nejširším pojetí předpokládá, že člověk ve zdraví
i v nemoci, v každém okamžiku
i ve všech fázích svého života,
představuje jednotu psychického a somatického stavu ve vztahu ke svému prostředí. Člověk
je tedy ovlivňován ve svém bytí
jak svým tělesným stavem, tak
i duševními pochody a okolními vlivy.
Představme si únikovou reakci zvířete při ohrožení predátorem. Únikové mechanizmy
se vystupňují: tepová frekvence
a krevní tlak se zvýší; krev je odváděna do svalů, bdělost vrcholí, a v té chvíli zvíře vyráží, aby si
32
zachránilo život. Přítomnost
vnitřní nebo vnější síly, která
hrozí narušit rovnováhu organizmu, je vnímána jako stresor
a stresová reakce představuje
normální reakci sloužící k zachování života. I když si sami
sebe představujeme jako vysoce
vyvinuté a civilizované bytosti,
je tato reakce dokonale zachována i u nás, u lidí. Jen přímé
ohrožení života je zde nahrazeno přetížením na pracovišti,
dopravními zácpami či znečištěným životním prostředím.
Mechanizmy, kterými bychom
se měli s těmito nepříjemnostmi vypořádat, se však ještě dokonale nevyvinuly.
Chronicita stresu vede k vyčerpání organizmu a k nemoci,
má nepříznivý účinek na celkový zdravotní stav a očekávanou
délku života. Ukázalo se, že samota, nedostatek zájmu ze
strany blízkých osob i společnosti, pracovní neúspěchy
a další životní stresory, jakými
mohou být například i zkouška
na škole či ztráta zaměstnání,
mohou vyvolat změny v imunitním systému. Člověk trpí na
rozdíl od zvířat ještě jednou
zvláštní formou stresu. Připouští si obavy z událostí, které nenastaly a pravděpodobně ani
nenastanou. Jedná se třeba
o obavy z finanční nejistoty,
strach z nádorového onemocnění, ze ztráty blízké osoby
a následné samoty atd.
již celou řadu let. K onemocněním, která řadíme mezi psychosomatická, patří především
psoriáza – lupénka, atopická
dermatitida, areátní alopecie –
ložiskové vypadávání vlasů,
chronická kopřivka, akné, opar
nebo různé typy svědění kůže.
Nejãastûj‰í
psychosomatická
onemocnûní kÛÏe
Následky koÏních
onemocnûní
Pro psychosomatická onemocnění je typické, že jejich
vznik může být přímo vztažen
k předchozí psychologické události nebo k osobní charakteristice. Průběh nemoci je v těchto
případech výrazně ovlivňován
psychologickými faktory.
Psychosociální vlivy na některé kožní choroby jsou známy
Ani dětem se psychosomatické
problémy nevyhýbají
Kožní onemocnění postihuje
často lidi zvýšeně emočně citlivé. Ve struktuře osobnosti se
projevuje výrazná úzkostnost
a depresivní ladění. Dalším
projevem je opoždění emočně
sociálního zrání a silná závislost na rodině.
Rozsáhlé a viditelné dermatózy jsou obvykle spojeny s narušením chování v psychosociální oblasti. Chronické onemocnění kůže může přerušit osobní
aktivity člověka-pacienta, zasahuje do vykonávání práce a do
jeho sociálních vztahů s okolím. Stejně tak zvětšuje sociální
citlivost a tendenci vyhýbat se
sociálním kontaktům. Viditelné příznaky kožního onemocnění bývají obvykle příčinou sociální stigmatizace a margina-
Diagnóza
lizace. Stav kůže může být stresorem, pokud jej člověk vnímá
jako obtíž, často zhoršuje jeho
image a působí mu trápení. Bolestivost, svědění, nápadnost ve
vzezření a čas, který pacient
musí péči o pleť věnovat, přispívají k zakotvení pacienta
v jeho nemoci. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že studie v poslední době prokázaly,
že například psoriáza vede
k podobné invalidizaci jako jiná závažná interní onemocnění. Má stejné důsledky na kvalitu života nemocných jako například vysoký krevní tlak nebo
chronické srdeční onemocnění.
Podobně i atopická dermatitida
ve svých důsledcích postihuje
nejenom pacienta, ale celou pacientovu rodinu. Prokázalo se
i to, že projevy akné zvyšují
v některých případech dokonce
riziko sebevraždy.
Proto je tak důležité, aby
vedle odborné dermatologické
péče byla pacientovi poskytnuta i psychologická pomoc, bez
níž by se se svým zdravotním
stavem vyrovnával mnohem
obtížněji.
Co nabízí
psychoterapie?
Psychoterapeutická intervence by měla být zaměřena na
posílení a vyhranění pacientova Já, nalezení jeho nezastupitelného místa v rodině, směřuje
k otevření se novým možnostem a příležitostem. Cílem je
dovést pacienty k tomu, aby
přestali být úzce zaměřeni pouze na projevy svého kožního
onemocnění a aktivitu vložili
spíše do rozvinutí osobního potenciálu k plnohodnotnému
uplatnění se v širším sociálním
prostředí.
Psychologické vyšetření a intervence, individuální, rodinná
a skupinová psychoterapie jsou
tedy vhodnými možnostmi
ovlivnění kvality života pacientů trpících chronickým kožním
onemocněním.
MUDr. Marie Selerová, Ph.D.,
MUDr. Miroslav Kobsa
Zbavme organizmus
‰kodlivin
ýcháme znečištěný vzduch,
konzumujeme chemicky
upravené potraviny a jsme vystavováni takřka permanentnímu stresu. Není náhoda, že náš
organizmus je bez ustání zaplavován nejrůznějšími škodlivinami, které jsou pak příčinou
řady našich nemocí. Detoxikace nám může pomoci se těchto
škodlivin zbavit.
D
Jaké toxiny
nás ohroÏují?
Organizmus každého z nás je
plný toxinů, které přijímáme
vzduchem, stravou, zkrátka kontaktem s okolním světem. Tyto
toxiny jsou pak bohužel častou
příčinou vzniku nejrůznějších
nemocí. Mezi hlavní toxiny zařazujeme chemické látky, karcinogeny, pesticidy, viry, bakterie
a plísně, v neposlední řadě pak
různé radioaktivní zátěže, jimž
musí náš organizmus čelit.
Co nám
detoxikace
mÛÏe pfiinést?
Detoxikační program nám
může přinést úlevu od celé řady nejrůznějších onemocnění
a chorobných stavů, jakými
jsou například bolesti hlavy,
migréna, závratě, záněty vedlejších dutin nosních, častá nachlazení či virózy. Detoxikace
pomáhá i při zažívacích obtížích, kožních onemocněních,
Poradna
jako jsou akné, ekzémy, abscesy, alergie. Detoxikací ovšem
neočišťujeme jenom své tělo,
nýbrž i svou mysl, a tak nám detoxikace může pomoci i při problémech s nespavostí, depresích či úzkostech.
Jak pfii detoxikaci
postupovat?
Existuje mnoho způsobů,
jak organizmus zbavit škodlivin, od různých výplachů a koupelí, přes masáže, sauny až po
dodržování pravidel správné
výživy či speciální detoxikační
přípravky. Pro každou detoxikaci je však nezbytné upravit si
životosprávu.
Jeden z prvních kroků detoxikace by měl být zaměřen na
vyčištění tlustého střeva. Tlusté
střevo je totiž místem, které poskytuje široký prostor pro bujení různých plísní, které produkují velké množství toxinů. Metod k tomu sloužících je celá
řada, někteří lékaři doporučují
například pití slané vody spolu
s jednoduchými jogínskými cviky (tzv. várisára). Jíst bychom
pak měli stravu bohatou na balastní látky a hodně čerstvé zeleniny, což působí na naše střeva pozitivně a docílíme tím toho, že se nám stolice upraví.
Dalším z nezbytných kroků
sloužících k detoxikaci organizmu je jeho pravidelné prohřívání. Při prohřátí tkání se totiž vý-
razně urychlí metabolizmus
a mění se fyzikálně chemické
vlastnosti tekutin v buňkách
a mezibuněčných prostorách,
což vede k odplavení škodlivin
z našeho organizmu. Velmi
vhodným prostředkem k prohřívání organizmu je sauna či
různé koupele.
Konzumace chřestu či petržele zase napomáhá vylučovací
funkci ledvin. Pro jejich správnou činnost je také nezbytné dodržovat pitný režim. Pít bychom
měli asi dva litry tekutin denně,
nejlépe pramenitou vodu nebo
čaj (zelený čaj maté, kopřivový,
z listů břízy nebo heřmánkový).
Zelený čaj maté pomáhá rovněž
v detoxikační činnosti játrům.
Čištění jater směřuje k očistě našeho organizmu od různých pro
tělo cizích látek, které se do něho
dostávají hlavně z potravy.
Prokrvení kůže zase můžeme
podpořit masážemi a velmi
vhodným nástrojem pro její vyčištění je opět sauna.
O tom, že kouření a detoxikace organizmu nejdou dohromady, snad netřeba hovořit.
Plíce bychom proto neměli zamořovat škodlivinami způsobenými kouřením, ale naopak bychom měli chodit hodně na
procházky, pokud možno někam, kde není ovzduší příliš
znečištěné. Inspirovat se můžeme i různými dechovými terapiemi.
red
33
PROâ
stárneme?
S
tárnutí je jev, pro který má porozumění jen málokdo. Jepice žije den,
pes i dvě desetiletí, člověk století.
Pro želvu možná platí „čím starší,
tím lepší“. Stárnou muži rychleji než ženy?
Proč některé orgány stárnou rychleji, zatímco jiné vydrží fungovat déle? Jsou pravidla
stárnutí dána, nebo je můžeme měnit?
V ãem spoãívá stárnutí?
Začneme jednoduchým konstatováním,
že stárnutí je postupné zhoršování většiny
tělesných funkcí v čase, ubývání fyzických
a psychických sil vedoucí k rostoucímu riziku onemocnění a úmrtí. Zdá se, že co stárne
pomalu, dožije se vysokého věku, a co stárne
rychle, brzy dožije. Ale užívat délku života
jako měřítko stárnutí je velmi ošemetné.
Vždyť roli zde hraje křehkost, zranitelnost,
drsnost okolí, šťastné či nešťastné náhody.
Rozdíly ve stárnutí různých druhů mohou
být dány i jinými okolnostmi, než je stárnutí
samo o sobě. Jinými slovy: délka života ptáka žijícího volně kdesi v křoví bude jiná než
délka života ptáka chovaného v zoologické
zahradě. Jako měřítko stárnutí neobstojí ani
délka života. V posledním století vzrostla délka života ze 48 na více než 75 let. Máme ale
jen málo přesných důkazů, že samo neúprosné stárnutí by se v posledních desítkách let
zpomalilo. Co jiného tedy k měření průběhu
stárnutí máme?
34
Proces stárnutí
je tfieba zpomalit
Rychlost, s níž pravděpodobnost smrti
v dospělosti (od 35. roku) roste s naším věkem, je výborným měřítkem všeobecné rychlosti našeho stárnutí. Rychlost růstu pravděpodobnosti naší smrti se v čase zvětšuje –
mění se geometrickou řadou. Není to pravidelný přírůstek každý rok, ale násobek určitým číslem. U 35letého člověka se pravděpodobnost úmrtí zdvojnásobí za osm let, tedy
ve věku 43 let, čtyřnásobná bude v 51 letech
a osmkrát se zvětší v 59 letech. Podobně se
může měřit stárnutí domestikovaných zvířat. Dvojnásobná doba vzrůstu úmrtnosti
u myší jsou asi tři měsíce, u octomilky asi de-
set dní. Vezměme si dvě nynější hlavní příčiny smrti – rakovinu a srdeční choroby. Kdyby se zítra vymýtila veškerá rakovina, vzrostla by délka lidského života jen asi o dva roky.
Kdybychom zvládli všechny srdeční choroby, získali bychom tři až čtyři roky navíc.
Zdolávání jedné choroby po druhé bude mít
v budoucnosti stále menší význam. Jedinou
nadějí na významné prodloužení života je
nový pohled na samotné stárnutí a nalezení
způsobu, jak celý tento proces zpomalit. Jak
však stárnutí souvisí se zdravotními riziky?
Stárnutí je nejv˘znamnûj‰í
rizikov˘ faktor
Tvrdíme, že stárnutí je nejvýznamnější rizikový faktor vůbec. Stačí jednoduchý pohled na statistiky, abychom zjistili, že za třicet let života, řekněme mezi 35 až 65 rokem
života, vzroste v důsledku stárnutí riziko
onemocnění a úmrtí na kardiovaskulární
choroby a rakovinu o více než 1000 %. Poměrně malé zvýšení skutečného, tj. biologického věku, výrazně zvýší riziko onemocnění
a úmrtí.
Jak se mûfií stárnutí?
Stáří, tedy stav organizmu, v současnosti
určujeme pouze pomocí tzv. chronologického neboli kalendářního věku. Studujeme-li
stárnutí jedince, jde nám o určení reálného
stupně zestárnutí a pro tento účel je kalen-
Poradna
Jak prodloužit produktivní věk –
AMINOKYSELINOVÁ TERAPIE
Poradna
ličin, a snahou o to, aby byl
soubor testů co nejméně technicky náročný a nezatěžoval
zkoumanou osobu. V testovacích souborech se mají užít ty
veličiny, kde se předpokládá
nejtěsnější vazba na procesy
stárnutí. Mezi nejčastěji používané patří následující veličiny:
krevní tlak, tepová frekvence,
vitální kapacita plic, akomodační schopnost očí, zraková
ostrost, práh vnímání vysokých
frekvencí zvuku, reakční rychlosti, schopnost soustředění,
pružnost a plasticita kůže, cholesterol, triglyceridy, stav intelektu, zejména schopnost koncentrace a analýzy.
Řešením problematiky prodloužení anebo navrácení mládí se
zabývá lidstvo téměř od nepaměti. Základním problémem stárnutí
organismu je snížená produkce lidského růstového hormonu
(HGH oligopeptidů). Moderní chemie a farmacie je schopna je
syntetizovat a převést do lékové formy, kterou aplikují specializovaná lékařská pracoviště. Vzniklé moderní „elixíry mládí“
jsou však paradoxně dostupné pro děti s vážnými hormonálními
poruchami a jejich aplikace dospělým je doposud doménou
utajovaných vědeckých pracovišť.
Moderní dietologie se snaží řešit problém podáváním potravních doplňků, které obsahují jednotlivé segmenty HGH olipeptidů
(jednoduché aminokyseliny), které lidský organismus biochemicky dále transformuje. Problémem bývá určení vhodného poměru
jednotlivých aminokyselin v potravním doplňku (obvykle je to firemní
tajemství) a jejich biologická dostupnost a transformovatelnost.
Přípravek PM AMINOprogress 120 cps.
(PURUS-MEDA, s. r. o.) je české řešení
problematiky s podtextem „STOP STÁRNUTÍ ORGANISMU“. Obsahuje vyváženou směs aminokyselin a biokatalyzátorů, která dává možnost zvýšení
produkce omlazujících hormonů přirozenou cestou v lidském organismu.
2 až 4 kapsle se užívají před spaním,
protože přípravek navíc prohlubuje
kvalitu hlubokého osvěžujícího spánku.
Přípravek PM AMINOprogress je
dostupný bez receptu v lékárnách.
Na dobírku jej lze objednat na
www.purusmeda.cz nebo na lince
532 192 711.
Ing. Jiří Novotný
Mûfiení
biologického
vûku jako
metoda prevence
Metodika určování biologického věku má značný teoretický i praktický význam. V budoucnosti lze očekávat další
zvyšování zájmu o tuto oblast,
který vyplývá z několika dlouholetých trendů společenského
vývoje. Ať už se jedná o demografický vývoj a zvyšování počtu příslušníků vyšších věkových kategorií nebo pokrok medicíny a zdravotní uvědomění
obyvatel, rostoucí životní úroveň, ekonomická motivace,
prevence a autokontrola zdravotního stavu. Bylo by velmi žádoucí, aby i pojišťovny nabízely
možnost určování biologického
věku jako součást nadstandardní péče, neboť biologický věk je
indikátorem obecného rizika
onemocnění (a úmrtí) a tato informace by mohla pojišťovnám
přispět k racionalizaci stanovení tarifů při uzavírání životních
a úrazových pojistek. Každá vyspělá společnost pečuje nejen
o nemocné, ale stará se také
o preventivní péči. A právě zde
je místo pro měření biologického věku, které slouží jako zdroj
informací pro prevenci předčasného stárnutí, a tím i pro
snížení zdravotních rizik.
pm21
Mgr. Jitka Krátká
INZERCE
dářní věk kritériem nedostatečným. Nevystihuje individuální
rozdíly v průběhu stárnutí ani
změny v rychlosti procesu provázející stárnutí. Skutečný stupeň reálného individuálního zestárnutí lze však objektivně
měřit. Mluvíme o měření biologického věku člověka. Měřítko
reálného stupně zestárnutí má
význam praktický, a to například tehdy, hledáme-li odpověď
na otázku, zda byl běh stárnutí
ovlivněn životním prostředím,
výživou či životním stylem.
Znalost skutečného stupně zestárnutí je důležitá i pro volbu
vhodného lékařského přístupu.
Celkově je úsilí gerontologů
orientováno na nalezení měřítka hodnocení celkové úrovně
postupu stárnutí. A tímto měřítkem může takzvaný biologický věk být.
Stáří organizmu se nejčastěji kvantifikuje průměrným kalendářním věkem, který v populaci odpovídá průměrnému
stavu organizmu daného stáří,
nijak však nereflektuje individuální rozdíly mezi jedinci.
Biologický věk však umožňuje
kvantifikovat skutečné individuální stáří konkrétního člověka. K výpočtu se používají soubory vybraných markerů stáří
(vhodných veličin), které popisují co nejúplněji stav organizmu z hlediska stupně zestárnutí. Matematickým zpracováním výsledků měření se pak
stanoví biologický věk, který je
vyjádřen zpravidla jedním číslem. Toto číslo nejčastěji vyjadřuje biologický věk jako průměrný kalendářní věk v populaci odpovídajících stavu
jedince. Spektrum měřených
veličin vychází z měření funkceschopnosti fyziologických
systémů, z měření biochemických, antropometrických, psychologických a dalších. V gerontologické literatuře nacházíme mnoho desítek testů
určených pro biologický věk.
V praxi je však nutno hledat
kompromis mezi požadavkem,
aby baterie testů obsahovala co
největší počet testovaných ve-
energie pro život
aneb JAK CHYTIT DRUHÝ DECH
Současný životní styl a politická situace vnáší do našeho
denního biologického režimu nové nezvyklé negativní elementy.
Celá řada z nás se cítí nezvykle unavená, ale buď nemůžeme
spát, nebo naopak nečekaně kolabujeme v mdlobách či nečekaně ztrácíme orientaci a paměť. Jsme napadáni častými virózami, nezvyklými alergiemi a výkyvy krevního tlaku. Naše psychika vykazuje neopodstatněný pesimismus a naše sexuální aktivita
je blokována depresí. Bolesti krční a bederní páteře či kloubů
kolen bez opodstatněného lékařského nálezu jsou naším denním
nezvaným hostem.
Běžné, doposud osvědčené terapie se míjí účinkem. Aniž možná tušíme, trpíme obávaným syndromem chronické únavy či syndromem „vyhořelého paliva”.
Jedním z východisek z bludného
kruhu se ukázala česká výživová
terapie tixotropním roztokem,
směsí ryze přírodních kvazineurotransmiterů a adaptogenů, vyvinutá v kooperaci pracovníků firem
PURUS-MEDA, PharmDr.
Řádek a hradecké farmaceutické fakulty. Vzniklý přípravek PM21 (pitné ampule)
je již k dostání v síti autorizovaných lékáren a internetových obchodů se zdravou výživou. Bližší informace
a internetový obchod naleznete na www.purusmeda.cz,
na dobírku lze objednat na
KA
NOVIN
lince 532 192 711.
rhu
Ing. J. Novotný a kol.
na t
Planeta věda
Pořad České televize Planeta věda se dlouhodobě
zabývá problematikou vědeckého výzkumu využitelného
v medicíně. Ve spolupráci s Českou televizí vás s nejzajímavějšími z nich seznámíme.
Je Ïivot
na venkovû zdravûj‰í?
O ãeském venkovû si lidé stále myslí, Ïe právû tam musí b˘t vzduch
ãist˘. Jak to ale vypadá se vzduchem na ãesk˘ch vesnicích doopravdy?
V
e Švermově, malé vesnici ve středočeském kraji, která má přibližně
3000 obyvatel, vědci od roku 1998
zkušebně měří, jak velké je znečištění v malých obcích. Výsledky jsou jednoznačné. „Stanice Českého hydrometeorologického ústavu skutečně vykazuje dlouhodobě nejvyšší hodnoty v případě oxidu
siřičitého, suspendovaných částic a v rámci
našeho měření jsme prokázali, že jsou zde
i zvýšené hodnoty polycyklických aromatických uhlovodíků,“ říká Bohumil Kotlík ze
Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Vesnic
tohoto typu a této velikosti je v České republice okolo pěti tisíc. V počtu vesnic jsme
ostatně evropským unikátem. Žije v nich čtyři a půl milionu lidí, což je přibližně polovina
obyvatel ČR. „Pokud si uvědomíme, že
v těchto malých obcích žije čtyři a půl milionu lidí, tak třeba z hlediska nádorových onemocnění přibude jen v důsledku znečištění
ovzduší několik set nových případů ročně,“
říká Helena Kazmarová ze SZÚ. Jaké jsou
36
tedy vlastně mezi vesnicí a městem rozdíly
z hlediska nebezpečí smogu? Dá se hovořit
o vesnickém smogu? A jestliže ano, co ho
především způsobuje?
Ovzdu‰í
si vesniãané niãí sami
Před 17 lety, v roce 1989 se na severu Čech
vytvořila inverze po dobu téměř dvou týdnů,
některé měřicí stanice dokonce nestačily
škodliviny měřit. Na velká severočeská města se proto po revoluci soustředila pozornost,
jenže inverze a s ní nebezpečný smog může
nastat i v malé vesničce v údolí. „Problém
s malými sídly spočívá v tom, že takříkajíc
propadají sítem, které tvoří státní imisní síť
monitoringu, protože nemůžeme mít monitorovací stanici v každém malém sídle. Bylo
totiž zjištěno, že i v těchto sídlech mohou být
problémy s emisní zátěží obyvatel srovnatelné s úrovní, která je v leckterých průmyslových centrech,“ tvrdí Josef Keder z Českého
hydrometeorologického ústavu. I na zdánli-
vě zdravé vsi tak podle něho může člověk dýchat látky zdraví nebezpečné. „Lze tvrdit, že
nejcitlivějšími skupinami obyvatel, kteří jsou
ti první na řadě, když se začnou projevovat
některé škodlivé látky, jsou malé děti, potom
lidé, kteří trpí nějakým chronickým onemocněním, a nakonec lidé starší, jejichž organizmus nemá tolik síly bránit se vnějším vlivům,“ upozorňuje Helena Kazmarová ze
SZÚ a dodává, že na vytvoření místního vesnického smogu přitom stačí dva tři bezohlední lidé.
Spektrum škodlivin je totiž široké. Lidé na
malých obcích často hodí do kamen i věci,
které tam v žádném případě nepatří. Stačí
třeba jenom nalakované dřevo a do vzduchu
uniknou látky, které mohou lidem v okolí
ublížit. Příčinou znečištění tak v těchto případech nejsou bezohlední průmysloví giganti, ale sami obyvatelé. „Při spalování
pevných i kapalných fosilních paliv můžeme
dostat do ovzduší z lokálních topenišť malého výkonu řadu nežádoucích látek. Z těch
Vûda
nejvýznamnějších je to oxid uhelnatý, oxidy
dusíku, oxidy síry a řada organických látek,
které můžeme rozdělit nebo zařadit mezi
mutagenní, karcinogenní anebo jinak škodlivé,“ říká Petr Buryan z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, podle něhož
důvody, proč se lidé takto chovají, jsou často
ekonomické povahy. Lidé si přitom neuvědomují, že ve starých kamnech se palivo spaluje nedokonale, neboť má malý přístup
vzduchu, a hoří tak při nízkých teplotách.
Množství škodlivin, které z komína uniká, je
proto podstatně vyšší, než kdyby se stejné
palivo spalovalo v moderním zařízení nebo
ve velkých průmyslových kotelnách. „Lokální topeniště jsou bohužel konstruována tak,
že tam máme poměrně nízkou teplotu proti
těm průmyslovým zdrojům – dosahujeme
tam při zahořívání řekněme 400–500 °C.
Teplota plynů vstupujících do komína
a opouštějících komín do životního prostředí je řádově 200 °C. Pro dokonalé spalování
například oxidu uhelnatého a dalších organických látek by byly zapotřebí teploty řádově o několik set stupňů vyšší. Problém nespočívá ale jenom ve způsobu spalování. Řada lidí hází do kamen prostě všechno, co
hoří. Do okolní atmosféry pak zbytečně unikají další toxické látky,“ tvrdí Petr Buryan
a Bohumil Kotlík ho doplňuje: „Lidi chápou
spoustu typů odpadů ne jako odpad, ale jako
zdroj energie. Typickým příkladem jsou
dřevní hmoty ať už z bouraček nebo z domácnosti, které jsou velice často lakované,
impregnované, barvené, takže při spalování
se do ovzduší dostávají nejenom další organické sloučeniny, ale z pigmentů barev i toxické prvky.“ Podle odborníků přitom nemusíme zdaleka spalovat kilogramy odpadu, abychom znečistili ovzduší. Do životního
prostředí se promítne každá plastová láhev,
která místo v odpovídajícím kontejneru
skončí v domácích kamnech. „Spálíme-li
jednu láhev z polyetylenu nebo z polypropylenu nebo nějaký obal z těchto látek, můžeme říci, že ten výstup do ovzduší se pohybuje řádově v miligramech až desítkách miligramů. A jestliže se to dostává do dýchací
zóny obyvatel, kteří žijí v blízkosti tohoto lo-
Vûda
„Lidi chápou spoustu typů odpadů ne jako
odpad, ale jako zdroj energie," tvrdí
Bohumil Kotlík.
kálního topeniště, které vypouští do ovzduší
tyto znečišťující látky, samozřejmě, že se to
musí na jejich životním prostředí nějak promítnout,“ doplňuje Petr Buryan.
Na soukromé
zneãi‰Èovatele je zákon
krátk˘
Zatímco množství škodlivin, které do
okolního ovzduší smějí vypouštět průmyslové podniky, je omezováno čím dál přísnějšími limity, na soukromé osoby jsou veškeré
zákony krátké. To, že se kouř rozptýlí do širokého okolí, nehraje žádnou roli. Na vlastním pozemku můžete pálit, cokoli se vám
zachce. „Náš zákon o ochraně ovzduší ani
žádný jiný zákon v naší republice neumožňuje vstup na soukromý pozemek za účelem
kontroly toho, jakým způsobem doma vytápíme, takže opravdu není možné tyto malé
zdroje kontrolovat. Tyto malé zdroje jako jediné v ČR nemají emisní limity a jsou vlastně
z tohoto důvodu úplně mimo kontrolu,“ říká
Jiří Morávek z ministerstva životního prostředí. Jejich podíl na celkovém znečištění
ovzduší přitom zdaleka není zanedbatelný.
V některých oblastech hravě předčí i dopravu nebo průmysl. „Jednoznačně platí, že
u toho problému, který je v současné době
z pohledu kvality ovzduší největší, tedy
u jemných, prachových částic – tak tady vytápění domácností je asi dvakrát významnější než velká energetika,“ tvrdí Jiří Morávek a dodává: „Stačí 2–3 rodinné domy v celé obci, která často leží v dolíku, a můžete
pozorovat ten oblak smogu, který znepříjemňuje život lidem, kteří tam žijí.“
Biopaliva nejsou fie‰ením
Ministerstvo životního prostředí doufá, že
situaci změní informační kampaň mezi veřejností a finanční dotace, které by lidem částečně hradily nákup nových kvalitnějších
kotlů. Z pohledu čistoty ovzduší se ale jako
nejšetrnější palivo stále jeví zemní plyn. Ten
se při dokonalém spalování rozkládá pouze
na vodu a oxid uhličitý. Například biomasa
představuje podle některých výzkumů zátěž
daleko výraznější. „Řada z nás si myslí, že
když budeme používat místo fosilních paliv
jako alternativní zdroje biopaliva, že nastane
podstatné zlepšení životního prostředí. Naše
výsledky tomu však nenapovídají. Když totiž proměříme emise z lokálních topenišť,
kde je spalováno dřevo a srovnáme to s topeništi, kde jsou spalovány brikety z pilin nebo
jiná alternativní paliva, tak zjišťujeme, že obsahy oxidu uhelnatého, aldehydů, fenolů nebo polyaromatických látek jsou v koncentračních hladinách blízkých hnědému uhlí,
a v několika parametrech dokonce emise ze
dřeva a z produktů jeho zpracování jsou dokonce vyšší a méně příznivé životnímu prostředí než samotné hnědé uhlí,“ tvrdí Petr
Buryan. Řešení budoucnosti vidí vědci ve vodíku. I ten by se ale musel vyrábět ekologicky
šetrným způsobem, to znamená bez využití
neobnovitelných zdrojů energie.
Česká televize, Planeta věda,
redakčně upraveno
37
Oãkování proti tetanu
T
etanus je infekční onemocnění způsobené
bakterií Clostridium
tetani, která bývá součástí normální flóry zažívacího
traktu zvířat i lidí. Bakterie se
výkaly dostává do půdy, kde
může přežívat i několik desítek
let. Lidé se infikují ranou, která
je obvykle hluboká, i když často
zároveň nepatrná, způsobenou
hřebíkem, třískou nebo jinými
řeznými předměty kontaminovanými touto bakterií.
Projevy
a prÛbûh nemoci
Bakterie tetanu začne v infikované ráně produkovat toxin,
který se pevně naváže na nervovou tkáň. Výsledkem je zvýšené
napětí ve svalech, které po čase
vyústí v celkové křeče. Další toxin, který bakterie produkuje,
postihuje srdce. Inkubační doba je zpravidla 3–30 dní. Po jejím uplynutí si začne nemocný
stěžovat na potíže při otvírání
úst, které jsou vyvolány právě
zvýšeným napětím žvýkacích
svalů. V této fázi nemocný člověk obvykle nemívá žádné jiné
obtíže ani teplotu. Postupně se
ale zvýšené napětí rozšiřuje i na
ostatní svaly a dochází k rozvoji celkových křečí, během nichž
se může nemocný udusit. V této
fázi léčby musejí za pacienta
dýchat přístroje. Ale ani tento
způsob léčby nevede k významnému snížení úmrtnosti a polovina nemocných svému onemocnění podlehne. Příčinou
smrti je dnes většinou selhání
srdce na základě poruchy jeho
rytmu či jiné komplikace související s poškozením cévního
systému. K onemocnění novorozenců tetanem u nás nedochází, protože v naší zemi je
uzákoněn porod v nemocnici.
K nakažení novorozence dochází pouze tehdy, kdy je bakterie zanesena do pupečníku
během porodu, který probíhá
např. na poli, hliněné podlaze
apod. Úmrtnost u novorozenců
je 100%. Další, u nás se nevyskytující formou tetanu (díky
uzákoněnému umělému přerušení těhotenství) je jeho gynekologická podoba. Onemocnění postihuje ženy po kriminálním potratu mimo nemocnici,
při kterém může dojít k infekci
dělohy. Úmrtnost v těchto případech je velmi vysoká.
Jak probíhá
oãkování?
Základní očkování se v České
republice provádí v dětství nejčastěji vícesložkovými vakcínami (zpravidla společně proti zá-
škrtu, dávivému kašli a hemofilovým nákazám typu B). Vakcinační složka proti tetanu je tvořena velmi malým množstvím
toxinu zbaveného toxických
vlastností – tzv. anatoxinu, který je navázán na minerální nosič
(nejčastěji hydroxid hlinitý).
Úplná ochrana vůči tetanu je
dosažena podáním tří základních vakcinačních dávek v tomto pořadí: první dávka mezi
9. až 12. týdnem věku dítěte
(tj. ve třetím měsíci), druhá dávka ke konci 4. až 5. měsíce
(tj. po 4–8 týdnech) a třetí dávka je podána po dalších 4–8
týdnech od podání druhé dávky.
První tři dávky představují
základní očkování, které zajistí
vysokou ochranu každého očkovaného dítěte. Vzhledem
k tomu, že je třeba dosáhnout
i dlouhodobé ochrany, provádí
se tzv. posilující očkování podáním dalších dávek. První dvě
posilovací dávky se aplikují
v dětství ještě v kombinaci
s dalším očkováním, tj. v kom-
binované vakcíně proti tetanu,
záškrtu, dávivému kašli a případně dalším infekčním chorobám. Takové očkování se provádí u dětí ve věku 18 až 20 měsíců a v 5. roce.
Následující posilovací očkování probíhá ve 14. roce, kdy se
může podat buď monovakcína
určená jen k očkování proti tetanu, nebo případně odpovídající kombinované vakcíny (například společně s vakcínou
proti záškrtu) určené k očkování dospělých osob. Vzhledem
k tomu, že toto očkování neposkytuje celoživotní ochranu
u všech očkovaných osob (to
ostatně platí pro všechna očkování), bylo klinicky ověřeno, že
je třeba opětovně očkovat každých 10–15 let podáním jediné
posilující dávky vakcíny proti tetanu. Tím je zajištěna dostatečná
dlouhodobá ochrana před případnou závažnou nákazou tetanem při jakémkoli poranění.
V případě, že se očkuje osoba, která v dětství nebyla očkována nebo její očkování proti tetanu není aktuálně platné (byla
přerušena série posilovacích
očkování každých 10–15 let),
pak se očkování proti tetanu
provádí od počátku. V takovém
případě se základní očkování
realizuje podobně jako u dětí
pomocí tří dávek, zpravidla monovakcíny, které se však podávají v jiném časovém schématu, tj. druhá dávka se podá po
6 týdnech a třetí dávka po 6 měsících po podání druhé dávky.
Následně se očkuje opět každých 10–15 let.
Z D R O J : W W W . V A K C I N Y. N E T
38
Prevence
Vedle preventivního očkování existuje tzv. profylaktické,
které se provádí u osob, které se
poranily a existuje u nich možné riziko přenosu této nákazy.
Toto profylaktické očkování se
provádí jen u těch osob, které
byly buď nedostatečně očkovány v minulosti, nebo platnost
jejichž očkování vůči tetanu již
vypršela (tj. byly očkovány před
více než 15 lety). V takovýchto
případech se provádí očkování
od počátku, tj. základní očkování se třemi dávkami. U nás
však kromě toho existuje legislativně vázané profylaktické očkování i u těch osob, které byly
očkovány před více než 5 lety
a je u nich toto očkování stále
platné. Těmto lidem se v rizikových případech podává jedna
dávka vakcíny proti tetanu.
Oãkování proti
tetanu je
bezpeãné
Očkování proti tetanu patří
mezi bezpečná a velmi dobře
snášená. Vznik nežádoucích
účinků je samozřejmě závislý
na typu vakcíny, tj. zda se apli-
Bakterie tetanu
kuje pouze monovakcína nebo
kombinovaná vakcína s více
vakcinačními složkami i proti
dalším infekčním chorobám.
Zpravidla bývá podobně jako
u jiného očkování pozorován
vznik mírných lokálních nežádoucích účinků: zarudnutí,
otok a bolest v místě vpichu,
které samovolně a poměrně
rychle odezní. V ojedinělých
případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je
např. horečka vyšší než 40 °C,
u dítěte neutišitelný pláč přetrvávající déle než tři hodiny, křeče, snížení krevního tlaku, neu-
rologické potíže, alergické reakce apod. Následky takovýchto nežádoucích účinků nejsou
většinou žádné a lze jim obvykle předejít správným posouzením zdravotního stavu před
očkováním. Četnost nežádoucích účinků stoupá s věkem očkované osoby, proto se někdy
stává, že očkování je v dětství
tou samou osobou snášeno významně lépe než v dospělosti.
Posilovací očkování prováděné (každých 10–15 let) s monovakcínou proti tetanu bývá natolik bezpečné, že tuto očkovací
látku lze podávat v odůvodněných případech i v době těho-
tenství. Dokonce v rozvojových
zemích, kde existuje riziko tzv.
novorozeneckého tetanu, tj. nákaza přenesená z matky na novorozence při porodu, bylo světovou zdravotnickou organizací
vyhlášeno doporučené očkování proti tetanu u těhotných žen.
V našich podmínkách se však
přistupuje k očkování v těhotenství obezřetněji a opatrněji, proto se vždy posuzuje vhodnost tohoto očkování individuálně.
Preventivní očkování proti
tetanu patří mezi celoplošná
pravidelná očkování, která jsou
hrazena státem. Naopak profylaktické očkování proti tetanu
je hrazeno zdravotními pojišťovnami jako tzv. zvláštní očkování. Jen v ojedinělých případech si vakcíny hradí rodiče nebo očkovanci sami, a to tehdy,
vyžadují-li takovou vakcínu,
která je nad rámec standardního očkování (např. vícesložková vakcína pro dětské očkování
nebo očkování před cestou do
zahraničí). Více informací o očkování získáte na www.vakciny.net.
RNDr. Marek Petráš
INZERCE
P R O T I K L Í · Ë O V É E N C E FA L I T I D ù
J
S
M
E
N
E
J
V
ù
T
·
Í
Z
A
M
ù
S
T
N
A
N
E
C
K
O
U
P
O
J
I
·
Ë
O
V
N
O
U
V
â
R
LIDÉ NÁS ZNAJÍ
Jezdíte na kole? Sbíráte houby? Chodíte po horách, rybařit
nebo jen tak do přírody?
PAK URâITù NEZAPOME≈TE NA OâKOVÁNÍ!
ZDRAVOTNÍ POJI·ËOVNA MINISTERSTVA VNITRA âR
poskytuje sv˘m klientÛm pfiíspûvek v hodnotû 500 Kã
na oãkování proti KLÍ·ËOVÉ ENCEFALITIDù.
V roce 2005 klí‰Èovou encefalitidou onemocnûlo v âeské republice
témûfi 650 lidí a v souvislosti s infekcí zemfieli 3 lidé. Doposud nejsou
známé léky pfiímo proti klí‰Èové encefalitidû.
Klí‰Èata se vyskytují ve vlhkém a teplém prostfiedí od jara aÏ do podzimu.
Pfiíspûvek je poskytován na 2. a 3. dávku + revakcinaci.
Pfiíspûvek je moÏno ãerpat v rámci jednotliv˘ch balíãkÛ. O podmínkách se pfiedem informujte.
Zmûna nabídky vyhrazena.
infolinka: 844 121 121
infomail: [email protected]
internet: www.zpmvcr.cz
R
evmatologický ústav v Praze dnes
představuje nejdůležitější instituci
zabývající se revmatickými onemocněními v České republice. Za
dobu své více než padesátileté existence si
však vydobyl i pověst mezinárodně uznávaného centra v oblasti revmatologie.
Historie
Revmatologický ústav byl zřízen dekretem ministerstva zdravotnictví v roce 1952
pod názvem Výzkumný ústav chorob revmatických. Založení ústavu mělo klíčovou roli
pro rozvoj celého oboru revmatologie v tehdejším Československu. Právě v této době se
totiž revmatologie definovala jako samostatný obor, když se ustavila jako samostatná
disciplína v rámci vnitřního lékařství a vymezila se tak oproti fyziatrii a balneologii,
z jejichž kořenů vzešla. Hned od počátku se
stal Revmatologický ústav mezinárodně
uznávaným centrem, v němž přednášely
přední osobnosti světové vědy, včetně jedno-
ho nositele Nobelovy ceny. Velkým přínosem
pro činnost ústavu bylo na začátku osmdesátých let vybudování druhé budovy. Podstatně se tak zlepšily podmínky pro další rozvoj specializovaných laboratoří i ambulantního oddělení.
Rok 1989 přinesl převratné změny i pro
Revmatologický ústav. V první polovině devadesátých let byla rekonstruována lůžková
část ústavu a následovalo dovybavování
ústavu moderní výpočetní technikou.
Dnes si klade Revmatologický ústav za cíl
především poskytování vysoce specializované služby v oboru revmatologie a rehabilitace a působit jako superkonciliární zařízení
pro celou Českou republiku. Součástí poslání ústavu je i spolupráce se špičkovými revmatologickými klinikami v Evropě a USA.
Klinické oddûlení
Klinické oddělení Revmatologického
ústavu poskytuje lůžkovou i ambulantní péči. V roce 2005 bylo na lůžkové oddělení
ústavu přijato celkem 937 pacientů, kteří
jsou do ústavu přijímáni jednak z důvodů
diagnostických (pacienti, jejichž stav nedovoluje vyšetření ambulantní), jednak z důvodů léčebných. Výjimečně jsou k pobytu
na lůžku přijímáni i pacienti z důvodů rehabilitačních. Bezmála 70 % z celkového
počtu hospitalizovaných pacientů bylo
v ústavu v roce 2005 hospitalizováno již poněkolikáté, což je způsobeno jednak chronicitou většiny zánětlivých revmatických
Revmatologick˘
40
Profil instituce
onemocnění, jednak pak nemožností realizovat plánované kontroly ambulantně u pacientů se vzdáleným bydlištěm. Spádovou
oblastí Revmatologického ústavu je totiž
celá republika. Lůžka ústavu byla v roce
2005 vytížena z bezmála z 90 %, což potvrzuje narůstající trend vytíženosti lůžkové
části ústavu v posledních letech. Lůžkové
oddělení zahrnuje 54 lůžek v 19 pokojích,
z nichž tři jsou čtyřlůžkové, deset třílůžkových a šest dvoulůžkových. Všechny pokoje
jsou vybaveny vlastním klozetem a sprchovým koutem. Na oddělení je rovněž jedna
koupelna používaná zejména pro hygienickou péči o imobilní pacienty. Činnost lůžkového oddělení Revmatologického ústavu
zajišťovalo v roce 2005 dvanáct lékařů,
z nichž deset pracovalo současně i na ambulanci, jejíž provoz je druhou podstatnou
složkou klinického oddělení. V revmatologické ambulanci bylo v roce 2005 provedeno celkem 56 613 ošetření, na nichž se podílelo 27 lékařů.
Oddûlení
rehabilitace
Nedílnou součástí Revmatologického
ústavu je rehabilitační oddělení. V roce 2005
zde 24 zaměstnanců provedlo více než 120 tisíc výkonů. Rehabilitační oddělení je vybaveno vanou pro podvodní masáže, vanou pro
celkovou vířivou vodní masáž, třemi vířivkami a dvěmi vanami pro perličkové koupele.
Toto oddělení má k dispozici též bazén se zvedacím dnem. Rehabilitační oddělení zajišťuje
péči jak pro ambulantní, tak pro hospitalizované pacienty, a to ať už elektroléčbou, vodoléčbou, světloléčbou či magnetoterapií.
V˘zkumná ãinnost
ústavu
Významnou součást pracovní náplně
ústavu tvoří výzkumná činnost. Na té dnes
Revmatologický ústav spolupracuje s řadou domácích i zahraničních pracovišť.
Spolupráce probíhá nejen nad faktickými
problémy, ale spočívá i v dlouhodobých po-
bytech vědeckých pracovníků na předních
evropských pracovištích. Revmatologický
ústav se také podílí na evropském projektu
AUTOCURE, který je podporován grantem Evropské unie. Větší část výzkumu revmatologického ústavu zahrnuje klinický
aplikovaný výzkum, menší, ale rozrůstající
část, zahrnuje bazální výzkum, snažící se
postihnout základní patofyziologické procesy zánětlivých autoimunitních onemocnění.
V rámci výzkumné činnosti ústavu se daří
rozvíjet například i metody molekulární biologie, což nalézá odezvu i v zahraničí. Roce
2005 se tak pracovníci oddělení molekulární
biologie zúčastnili i dvou prestižních vědeckých kongresů v zahraničí a v obou případech
byla jejich odborná sdělení vybrána k ústní
prezentaci, přičemž v jednom případě získal
jejich příspěvek i nejvyšší bodové ohodnocení.
na základě Výroční zprávy
Revmatologického ústavu zpracoval jp
ústav
Profil instituce
41
Bechtûrevova nemoc
N
eohebnost páteře
doprovázená krutými bolestmi, to jsou
nejznámější projevy tzv. Bechtěrevovy nemoci,
kterou trpělo i mnoho slavných
osobností.
Co je to
Bechtûrevova
nemoc?
Ankylozující spondylitida,
u nás často nazývaná podle ruského neurologa žijícího na přelomu 19. a 20. století Bechtěrevova nemoc, je chronické onemocnění způsobující neinfekční
zánět páteře (spondylitida) vedoucí ke srůstům jednotlivých
obratlů a následně k omezení
hybnosti páteře (ankylóza). Tato
choroba se spolu s psoriatickou
artritidou (kloubní zánět při
onemocnění lupénkou), artritidou doprovázející idiopatické
střevní záněty (Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida) a poinfekční reaktivní artritidou řadí
do skupiny spondylartritid – zánětlivých onemocnění charakterizovaných postižením páteře
a dalších kloubů. Tato onemocnění vznikají u jedinců s dědičnými předpoklady působením
faktorů vnějšího prostředí,
avšak přesné příčiny, které tato
onemocnění vyvolávají, zatím
známy nejsou. Ankylozující
spondylitida je poměrně vzácná,
postihuje jen asi 0,5 % populace,
ale odhady jsou zřejmě podhodnocené, protože tato choroba
bývá diagnostikována s mnohaletým zpožděním a, zvláště při
mírnějším průběhu, nemusí být
odhalena vůbec. Onemocnění
se projevuje nejčastěji u mladých mužů, může však postihovat také ženy a děti.
Jak se nemoc
projevuje?
Pro ankylozující spondylitidu je typická přítomnost tzv. zánětlivé bolesti zad s charakte-
42
Pacient postižený
Bechtěrevovou nemocí
rem odlišným od tzv. mechanické bolesti zad, která je mnohem častější. Zánětlivá bolest
zad se objevuje u mladších
osob, obvykle začíná plíživě a je
dlouhodobá. Obtíže bývají nejhorší v noci a časně ráno, zlepšují se při pohybu a zhoršují
v klidu. Často je přítomna ranní
ztuhlost. Onemocnění může
být provázeno i celkovými příznaky, jako jsou únava, zvýšená teplota a hubnutí.
Zánět při ankylozující spondylitidě postihuje především
křížobederní (sakroiliakální)
skloubení a bederní páteř, odkud dále postupuje do dalších
částí páteře. Dochází ke zvápenatění vazů a k novotvorbě kosti, což v některých případech
vede ke vzniku zcela neohebné
tzv. bambusové páteře. Onemocnění může kromě páteře
postihovat i jiné klouby, především kyčle, kolena, kotníky a ramena a u některých nemocných
je postižení periferních kloubů
výraznější než postižení páteře.
Ankylozující spondylitida poměrně často způsobuje záněty
očí a vzácněji postihuje i plíce
a srdce.
Rentgenový snímek
nemocné páteře
PrÛbûh vy‰etfiení
Pro ankylozující spondylitidu
neexistuje žádné specifické vyšetření, které by tuto nemoc jednoznačně potvrdilo nebo vyvrátilo.
Proto je diagnóza onemocnění
založena na kombinaci klinických projevů a výsledků laboratorních a zobrazovacích vyšetření. Lékař při fyzikálním vyšetření
pátrá především po přítomnosti
zánětu vkřížobederních adalších
kloubech azjišťuje případné omezení hybnosti páteře. V krvi většiny nemocných je zjištěna přítomnost genetického markeru onemocnění – antigenu HLA B27
a výsledky charakteristické pro
přítomnost zánětu v organizmu
(např. zvýšená sedimentace).
Kprůkazu typických změn na páteři a kloubech obvykle slouží
rentgenové vyšetření, ale v časných stadiích onemocnění může
být indikováno vyšetření jinými
zobrazovacími metodami (např.
magnetická rezonance), které zánětlivé změny odhalí dříve než
rentgen.
Léãba
Ankylozující spondylitida
může u některých nemocných
probíhat poměrně nevinně a u jiných velmi závažně a podle toho
se také liší léčba v jednotlivých
případech. V každém případě by
měl léčbu řídit odborný lékař, tj.
revmatolog. Velice důležité je
včasné určení správné diagnózy,
které dovolí zahájení léčby, dříve
než dojde k nevratnému postižení pohybového aparátu. Základem terapie jsou vždy režimová
opatření a pravidelné cvičení,
případně rehabilitace. K úlevě od
bolestí a k potlačení zánětu slouží nesteroidní antirevmatika jako např. Ibuprofen, Diclofenac
a další. Zvláště při postižení periferních kloubů (kloubů mimo
oblast páteře) bývá užíván Sulfasalazin nebo jiné léky ovlivňující imunitní systém. Ankylozující spondylitida není infekční
onemocnění, proto se v léčbě neužívají antibiotika, a na rozdíl od
jiných autoimunitních onemocnění ani kortikosteroidy.
V indikovaných případech
jsou nemocní léčeni biologickými léky. Deformity páteře a poškození kloubů někdy vyžadují
operativní řešení. Stejně jako
u jiných chronických onemocnění je i pro nemocné s ankylozující spondylitidou důležitá psychosociální podpora poskytovaná v České Republice například
Klubem bechtěreviků.
Jak již bylo zmíněno, není
příčina ankylozující spondylitidy známa, a proto ani nevíme,
jak onemocnění předcházet.
Vzhledem k dědičné predispozici je nutné na tuto nemoc myslet
především u příbuzných postižených jedinců. Nejdůležitější je
zjistit přítomnost zánětu včas,
protože správná a včasná léčba
může zabránit progresi onemocnění a rozvoji komplikací.
Další informace o ankylozující spondylitidě jsou dostupné
na internetových stránkách
www.revmainfo.cz.
MUDr. Heřman Mann
Diagnóza
Ofie‰ák královsk˘
Lidové názvy:
vlašský ořech, křapák
PÛvod a v˘skyt:
Statný strom, vyskytující se
v horských lesích od Balkánu až
po Himaláj. U nás se hojně pěstuje.
Sbíraná droga:
list – Folium juglandis, oplodí –
Pericarpium juglandis
âas a zpÛsob sbûru:
Listy bez řapíků se sbírají
v červnu a rychle se suší v silném
průvanu teplotou nepřesahující
40 °C. Pomalým sušením totiž
droga hnědne a znehodnocuje se.
Zelená část oplodí se sbírá krátce
před dozráním a suší se podobě
jako listy. Drogy se uchovávají
v papírových pytlích.
Nejdůležitější obsahové složky: Droga obsahuje třísloviny
(mucitaniny), hořčinu juglon, vitamin C, silici a flovonoidy.
Praktické vyuÏití:
Užívá se při chronických střevních katarech, snižuje hladinu
cukru v krvi a zastavuje krvácení.
Základní aplikační formou je nálev. Je vhodný do koupelí při svědivých ekzémech, omrzlinách,
k posilujícím koupelím se užívá
odvar. Významný je i pro kosmetiku, kde se využívá barvících
vlastností látky zvané juglon. Výtažek se přidává do opalovacích
krémů a olejů nebo se jím barví
vlasy, aby bylo dosaženo krásných hnědých odstínů. S úspěchem se používá též proti vypadávání vlasů.
z knihy Příroda léčí
vydané nakladatelstvím Granit
âeleì:
Ořešákovité
Juglandaceae
Juglans regia
Zelená lékárna
43
Bolestivá
Projevy bolestivé
menstruace
Bolest se většinou objevuje
krátce před začátkem menstruace a přetrvává do třetího dne.
Její příčinou je porucha odtoku
krve a intenzivní stahy děložní
svaloviny, bolest přitom může
být buď tupá, ostrá, pulzující či
po určitou dobu setrvalá. Dalšími doprovodnými projevy těchto obtíží jsou bolesti zad nebo
hlavy, nechutenství, nucení na
zvracení či přímo zvracení.
Lékaři rozlišují dysmenoreu
primární, která se objevuje zejména u mladých dívek a je způsobena nejen biologickými mechanizmy, ale i psychickou
složkou. Velkou roli zde hraje
výchova dívky, domácí zázemí
či harmoničnost pracovního
kolektivu. Často se přidružuje
i tzv. premenstruační syndrom,
kdy se bolesti objevují již několik dní před začátkem krvácení.
Všechny obtíže většinou vymizí
s prvním vaginálním porodem
či sňatkem.
44
Menstruace
doprovázená bolestí
v podbfii‰ku se odbornû
naz˘vá dysmenorea.
AlespoÀ jednou za Ïivot
se s ní setká
30–50 % Ïen.
Primární dysmenorea je
v mladém věku poměrně častá
a je to tzv. funkční porucha – to
znamená, že její přítomnost nesvědčí pro závažné onemocnění
či poruchu orgánů. Naopak sekundární dysmenorea, objevující se spíše u starších žen (v odborných textech se uvádí nejdříve po 30. roce věku), vzniká
v důsledku různých organických změn na orgánech v malé
pánvi. Změny jsou zapříčiněny
buď stárnutím, nebo chorobami. Mezi ty nejčastější chorobné stavy, projevující se menstruační bolestí, patří děložní
myomy, endometrióza či polypy děložní sliznice. Často ji také
doprovází bolestivost při pohlavním styku (odborně dyspareunie).
Jak probíhá léãba?
Léčba menstruačních bolestí
v mladém věku začíná u opatře-
ní směřovaných k pozitivnímu
vyladění celého organizmu mladé ženy včetně její psychické
kondice. Farmakologická léčba
zde samozřejmě hraje roli, ale
nemusí být vždy na prvním místě. Pro zmírnění potíží je vhodné
upravit si denní režim se správným rozložením práce, odpočinku a sportu, pokusit se lépe
vyrovnávat se stresovou zátěží
všedního dne a nepřistupovat
k menstruaci s očekáváním bolestí a nepříjemných pocitů, protože ty tak lze přivolat. Existuje
i spektrum rehabilitačních cviků, které příznivě ovlivňují bolestivé projevy menstruace.
V období obtíží je možné
užívat léky tlumící bolest, léky
s protikřečovým působením či
léky příznivě ovlivňující psychiku. Dnes jsou k dispozici
moderní léky s prodlouženým
působením na 24 hodin a přitom s minimem vedlejších
účinků. Dobrým prostředkem
k potlačení primární dysmenorey je hormonální antikoncep-
Diagnóza
ce, protože zabraňuje ovulaci
a brání cyklickým hormonálním změnám, které se na rozvoji bolestí zřejmě podílejí.
Účinek této léčby navíc často
trvá ještě i několik měsíců po
vysazení. Pro pacientky z jakýchkoli důvodů odmítající
hormonální antikoncepci jsou
k dispozici speciální léky blokující syntézu prostaglandinů.
Stačí je podat nejpozději tři
dny před začátkem menstruace a bolest by se neměla objevit.
Sekundární dysmenorea se
léčí odstraněním příčin, které ji
vyvolávají. Většinou to znamená chirurgickou operaci – odstranění slizničních polypů, vyjmutí jednotlivých myomů, zrušení ložisek endometriózy,
dech, kdy jsou obtíže opravdu
velké a pokud žena s takovým
postupem souhlasí, je možné
přistoupit i k tzv. radikální operaci – odejmutí celé dělohy.
Nebát
se svûfiit lékafii
rozrušení pánevních srůstů. Tyto zákroky je možné většinou
provádět z malého přístupu (la-
paroskopicky, hystreroskopicky), a tak se nijak kosmeticky
neprojeví. V některých přípa-
Každá žena pociťující během
menstruace bolesti by měla
navštívit ordinaci svého gynekologa a svěřit se mu s tímto
problémem. Zejména je-li starší třiceti let či pociťuje-li navíc
bolesti při pohlavním styku.
Existuje zde totiž riziko zanedbání choroby v malé pánvi.
Lékař disponuje léčebnými
možnostmi, které by její problém měly zcela vyřešit.
MUDr. Jiří Náhlovský
INZERCE
menstruace
Diagnóza
45
Rozedma plic
R
ozedma plic je označení pro plicní
emfyzém. Ten je řazen do onemocnění, které se nazývá chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN).
Z tohoto názvu je patrné, že pro tuto chorobu je typické zúžení (obstrukce) dýchacích
cest a zároveň při rozedmě dochází k destrukci plicních sklípků. Jde o změny, které
jsou trvalé, nezvratné a léčba je zaměřena
především na zpomalení další progrese onemocnění.
Pfiíãiny onemocnûní
Chronickou obstrukční chorobou plicní
trpí v České republice kolem 7,5 % obyvatel,
tj. přibližně 750 000 osob. Zastoupení mužů
je 2–3x vyšší než žen.
Mezi hlavní příčiny rozedmy plic patří
dlouhodobé kouření tabáku, především cigaret, rozedmou onemocní asi 15 % těchto
kuřáků.
Další závažnou příčinou jsou infekční
onemocnění průdušek, které bývají především u kuřáků poměrně časté. Jsou jednak
příčinou, která v průběhu let vede až k rozvoji rozedmy plic a jednak pak další opakované záněty dolních dýchacích cest situaci
zhoršují.
Vzácnou příčinou může u některých pacientů být nedostatek bílkoviny zvané alfa 1
46
antitrypsin. Její deficit vede k rozvoji plicního emfyzému již v mladém a středním věku,
protože je porušen obranný mechanizmus
dýchacích cest při opakovaných zánětech.
Znečištění životního prostředí a ovzduší má
podřadnou úlohu při rozvoji CHOPN.
Pfiíznaky onemocnûní
Mezi typické příznaky onemocnění patří
dušnost, která je zpočátku přítomna jen při
námaze. Postupem času a zhoršováním choroby se dušnost dostaví při menší zátěži, až
je vnímána i při běžné činnosti. Dalším pří-
Hlavní známky rozedmy plic: snížená plicní
kresba, zvýšená transparence plicního
parenchymu, níže uložená bránice.
znakem, který pacienti ani příliš nepozorují, je tzv. kuřácký kašel, zvláště po ránu spojený s vykašláváním hlenů. Jde o projev
chronického zánětu průdušek. Při nachlazení a akutní infekci je kašel výraznější
a i vykašlávání zabarvených hlenů je hojnější. Pro rozedmu plic je typické, že příznaky
se velmi pozvolna vyvíjejí a zhoršují. Pacient se během let adaptuje na omezení své fyzické výkonnosti a mnohdy si ani neuvědomuje závažnost svého stavu. V pokročilém
stadiu onemocnění je pro některé pacienty
i příjem potravy namáhavý a vysilující. Proto omezují příjem stravy a dochází tak k poklesu hmotnosti a úbytku svalové síly. Výsledkem je pak dušnost i při minimální zátěži. Tím se vytváří začarovaný kruh.
Jednou z vážných komplikací v průběhu
onemocnění je situace, kdy dojde k prasknutí buly a vznikne tzv. pneumotorax. Jde
o splasknutí plíce a nahromadění vzduchu
v hrudníku. Zavedením drenu dojde obvykle
k rozvinutí plíce a během několika dnů k zalepení buly. Pokud je průběh komplikovanější a trvá déle, přistupuje se k chirurgickému řešení a odstranění buly.
Léãba
Základem léčby je ze strany pacienta zanechání kouření. Rozumná životospráva
Diagnóza
cientů, kteří již zanechali kouření, se provádí
tzv. kyslíkový test. Tím se zjišťuje, zda nemocný reaguje příznivě na podání kyslíku a jaký
přísun kyslíku je pro něho optimální. V případě pozitivní odpovědi pacient obdrží koncentrátor kyslíku pro
dlouhodobou domácí
oxygenoterapii. Doba pro
aplikaci kyslíku je pak minimálně 15 hodin denně.
Řada těchto pacientů může vést kvalitní život, lze
tedy i cestovat a pohybovat se mimo svůj domov.
Krajním léčebným řešením je po vyčerpání
všech možností transplantace plic. Ta je určena nemocným, kteří splňují stanovená kritéria a jejichž předpokládaná délka života je
již výrazně limitována.
Prevence
Vůbec nejúčinnější prevencí rozedmy plic
je nezačít kouřit. Pro mnoho pacientů je tento požadavek nesplnitelný, i když je dnes kuřákům nabízena široká pomoc při odvykání
kouření. I po letech kuřáctví je pro nemocné
výhodné přestat s tímto návykem. Zpomalí
se průběh choroby a sníží se i riziko jejích
častých komplikací. Když již dojde k rozvoji
a projevům plicní rozedmy, je nezbytné dodržovat stanovený léčebný režim a všechna
lékařská doporučení.
Význam má zmíněná komplexní léčba,
která má i preventivní rysy. Především prevence zánětů dýchacích cest a rehabilitační
léčba má pro pacienta velký přínos a pozitivně ovlivňuje jinak málo příznivý a plíživý rozvoj plicní rozedmy.
MUDr. Václava Bártů
INZERCE
s dostatečným přísunem vitaminů je důležitá
i v prevenci infekce dýchacích cest. Zde má
své místo protichřipková vakcína. Obezita,
ale i podvýživa jsou nepříznivé faktory pro
průběh a prognózu onemocnění. Přiměřená
dechová a pohybová rehabilitace pomáhá pacientovi udržovat fyzickou
aktivitu a svalovou sílu
dýchacích svalů, z nichž
je nejdůležitější bránice.
V medikamentózní léčbě mají nezastupitelné
místo léky, které se nazývají bronchodilatancia.
Jejich účinek spočívá
v rozšíření zúženého průsvitu průdušek. Jde
o preparáty, které působí dlouhodobě a tvoří
základ léčby. Vedle nich má pacient k dispozici tzv. rychle působící léky. Jejich účinek nastupuje velmi rychle, ale je krátkodobý. Podávají se inhalační cestou přímým vdechnutím do průdušek. Léčba je doplněna o léky,
které podporují snadné vykašlávání hlenů.
Mohou být podávány i přes inhalátory, které
pomáhají pacientovi snadno udržovat hygienu dýchacích cest. Při zánětu průdušek jsou
podávána antibiotika. V případě akutního
zhoršení stavu, nejčastěji v souvislosti s infektem dýchacích cest, je nutná hospitalizace
a podání těchto léků žilní cestou.
U části pacientů má své místo chirurgická
léčba plicní rozedmy. Ta spočívá v operačním
odstranění velkých bul, které lze přirovnat
k bublinám, jež utlačují plicní tkáň a brání
tak její přirozené funkci – tj. výměně kyslíku
a kysličníku uhličitého.
U pokročilého stadia plicní rozedmy dochází k nedostatečnému okysličení krve a pacienti trpí nedostatkem kyslíku. U těchto pa-
Užitečné adresy
KLINIKY
www.sanushk.cz
První privátní chirurgické centrum Hradec Králové.
Tel.: 495 757 111, e-mail: [email protected]
Gynekologie – Léčba neplodnosti – Plastická
chirurgie – Urologie.
www.homea.cz
Dermatoestetika a lipolýza ambulantně.
Pardubice, tel.: 466 303 560
www.euromednet.cz
Informace o zdravotnických zařízeních
a specializovaných centrech
skupiny Euromednet.
LÁZNĚ
www.lazneluhacovice.cz
LÁZNĚ LUHAČOVICE, a.s. - léčba onemocnění
dýchacích cest, trávicího ústrojí,
cukrovky, poruch pohybového aparátu.
Tel.: 577682100, e-mail: [email protected]
ZDRAVÍ
www.uncaria.cz
Zdraví z Peru – Vilcacora® a další byliny
zaručené kvality. Prodej, poradenství a
sestavy léčebných kúr specialistou z Peru.
Tel. 483330600 E-mail:[email protected]
ZDRAVOTNÍ POMŮCKY
www.fpa-medica.com
Lékárny a-lékárničky pro podniky, domácnosti,
auto, moto a volný čas. E-mail [email protected] tel.: 286 588 877-8, fax: 286 588 879
OPTIKA
www.okoptik.cz/optik.htm
Dioptrické i sluneční brýle, pouzdra, doplňky.
Nem. Na Homolce, Praha 5, tel. 257 272 376
Plzeňská 129/a, Praha 5, tel. 257 225 395
Makovského 1143, Praha 6, tel. 235 315 078
KNIHY
www.granit-publishing.cz
Populárně-naučné knihy o zdravé výživě,
bylinkách, jejich pěstování a využití.
Máte zájem o uveřejnění kontaktů
na Vaši firmu v této rubrice?
Vyžádejte si podmínky
na e-mailové adrese:
[email protected]
Diagnóza
47
Pít ãi nepít
minerální vody?
J
iž několik tisíc let lidé využívají pro svou potřebu
minerální vody. Víme
o nich však dost na to,
abychom je mohli bez obav a ve
správné míře konzumovat? Budeme se snažit nalézt odpověď
na otázku, zda pít, či nepít minerální vody, v jakém množství
a v jakém režimu.
Co je to
minerální voda?
Co je to vlastně minerální voda? Tzv. lázeňský zákon vymezuje minerální vody jako vody,
které mají v sobě rozpuštěno více než 1 gram minerálních látek nebo 1 gram oxidu uhličitého na jeden litr. Z pohledu tohoto zákona jsou minerální
vody v České republice součás-
48
tí přírodních léčivých vod. Kromě minerálek sem patří ještě
vody termální (mají teplotu více
než 20 °C) a vody radioaktivní
(ty mají zvýšenou radioaktivitu
na úrovni vyšší než 1,5 kBq na 1
litr). A které druhy minerálních
vod se u nás vyskytují?
Asi nejznámější jsou minerální vody typu prosté kyselky,
které obsahují více než 1 gram
oxidu uhličitého na jeden litr.
Jestliže jsou tyto kyselky obohaceny ještě o další minerální
látky, nazýváme je zemité kyselky. Mezi další druhy minerálních vod patří vody alkalické, slané, jodové a jodobromové, sulfatické (síranové), sirné,
železité a železnaté. Řada minerálních vod se vyskytuje v oblastech našich lázní, existují
však i mimolázeňské lokality
s bohatým výskytem minerálek.
Výše uvedená charakteristika
a členění minerálních vod platilo u nás až do nedávné doby. Od
letošního roku jsme se i v této
oblasti přizpůsobili předpisům
a normám Evropské unie a za
minerální vodu může být považována i voda s podstatně slabší mineralizací.
Jaké minerální
vody nalezneme
v obchodû?
Pokud nehledáte minerální
vodu v lázních, ale hledáte ji
v maloobchodě, pak vám situaci usnadní nová vyhláška, která
od 1. července 2006 vstoupila
v České republice v platnost. Tato vyhláška dělí balené vody na
čtyři základní skupiny: přírodní
minerální vody, pramenité vody, kojenecké vody a pitné vody.
Nás v tomto případě nejvíce
zajímají vody minerální. Jedná
se o vody, které jsou získávány
z podzemního zdroje, který musí být schválen Ministerstvem
zdravotnictví ČR a je také pravidelně kontrolován. Takto schválená voda nesmí být dále upravována tak, aby se změnilo její
charakteristické složení. K povoleným zásahům do složení
vody patří jenom některé úpravy, například odželeznění nebo
naopak provzdušnění a obohacení o oxid uhličitý. Zdroj kysličníku uhličitého může být přírodní i umělý. Součástí úpravy
může být naopak i odstranění
nadměrného množství oxidu
LázeÀství
z minerální vody. Pro plnění do
lahví musí být používána pouze
potrubní přeprava. Pozor však,
do kategorie minerálních vod
podle nové vyhlášky již nepatří
ochucené minerálky, neboť ty se
řadí mezi ochucené vody. Mohou se různě upravovat, a to jak
slazením, barvením či přidáním
konzervačních látek. Obsah minerálů však obvykle zůstává.
Vyhláška také upravuje kategorie minerálních vod podle
stupně mineralizace – viz tabulka.
Minerální vodu
pijeme pro zdraví
obsah rozpu‰tûn˘ch látek
velmi slabû mineralizované
slabû mineralizované
stfiednû mineralizované
do 50 mg/l
50–500 mg/l
500–1500 mg/l
silnû mineralizované
velmi silnû mineralizované
1500–5000 mg/l
nad 5000 mg/l
bílkoviny a procesy spojené
s přenosem energie).
Je vhodné pít
okysliãenou vodu?
Jednou ze základních otázek
je, zda pít, či nepít vodu okysličenou kysličníkem uhličitým.
Zdravotní účinek oxidu je všeobecně považován za pozitivní,
neboť zlepšuje činnost zažívacího traktu a také dýchacího
ústrojí. Pro některé lidi je však
okysličená voda nepříjemná
a navozuje pocit nadýmání.
O pití okysličených vod tedy
rozhodují především naše individuální pocity. Další otázkou
je teplota přijímaných tekutin.
pfiíklad minerální vody
Dobrá voda (184,7 mg/l)
Ondrá‰ovka (987 mg/l)
Vittel (622 mg/l)
Podûbradka (2050 mg/l)
Ty by měly být převážně v pokojové teplotě, množství příliš
horkých nebo naopak ledových
nápojů by mělo být minimalizováno.
Jaké minerální
vody pít?
Zbývá ještě poslední, ale
nejdůležitější otázka, totiž kolik a jakých minerálních vod
bychom měli (či mohli) za jeden den vypít. Odpověď není
a také nemůže být univerzální
a platná pro všechny případy
a konzumenty. Některé obecné zásady jsou však zřejmé.
Při rozhodování je důležité
především si všímat, jaká je
INZERCE
Lidské tělo je složeno zhruba ze 60 % z vody. Zatímco při
narození je tento podíl vyšší
(okolo 75 %), s přibývajícím věkem podíl vody klesá a ve stáří
dosahuje okolo 55 %. Průměrně člověk za den ztratí okolo 2,5
až 3 litrů vody. Tento úbytek je
třeba průběžně doplňovat, jinak hrozí dehydratace organizmu a závažné zdravotní komplikace.
Přijímaná voda by měla obsahovat i minerály, které jsou
důležité pro náš život. K základním prvkům patří vápník
(součást kostí a zubů), draslík
(činnost svalů a přenos nervových vzruchů), sodík (hlavní
iont mimobuněčné tekutiny),
hořčík (důležitý pro činnost některých enzymů) a síra (vliv na
kategorie
celková mineralizace konzumované vody. Obecně platí, že
čím je mineralizace vody nižší, tím více voda plní svou základní úlohu doplňování tekutin a odvádění škodlivin z těla.
S rostoucí mineralizací se mohou projevovat škodlivé účinky minerálních vod, ke kterým
lze počítat například negativní
působení minerálií (sodíku)
na lidský organizmus, především zvyšování krevního tlaku. Dlouhodobá konzumace
silně mineralizovaných vod
není vhodná a může být škodlivá. Každopádně se doporučuje střídat jednotlivé druhy
minerálních vod. Proto bychom měli zvýšenou konzumaci silněji obohacených minerálních vod vždy konzultovat s lékařem, eventuálně
jiným odborníkem. Zcela nevhodné jsou však minerální
vody pro kojence, kde je zatížení organizmu velmi vysoké.
Minerální vody jsou a i nadále budou součástí našeho života. Česká republika patří mezi
země s nejrychleji rostoucí spotřebou minerálek na světě. Je
třeba mít na paměti, že pozitivní účinek minerálních vod na
naše zdraví lze dosáhnout pouze při dodržování zásad zdravé
výživy a při respektování jejich
vlivu na lidský organizmus jako celek.
Ing. Pavel Attl, Ph.D.
LázeÀství
49
Téma jarního čísla:
Zdraví
našich
dětí
Vydavatel: Granit s.r.o.,
číslo: Zima 2006, vychází čtvrtletně
vedoucí vydání: Jiří Prinz
jazyková redakce: Mgr. Petra Stejskalová
www.vademecum-zdravi.cz
e-mail: [email protected]
inzerce: [email protected]
telefon: +420 227 018 361
Redakční rada:
Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.,
předseda České lékařské společnosti
J. E. Purkyně
PharmDr. Jan Horáček,
mluvčí České lékárnické komory
MUDr. Milan Kudyn,
1. místopředseda Sdružení praktických
lékařů pro děti a dorost
MUDr. Jiří Pekárek,
prezident České stomatologické komory
MUDr. Zdenka Poláková,
předsedkyně OS České lékařské
komory Praha 10
Prof. MUDr. Eva Topinková,
přednostka Geriatrické kliniky
1. LF a VFN v Praze
Fotografie: Markéta Bursíková,
Jiří Bursík, Photos, ABDA, Czech Tourism,
archiv autorů a institucí
Vademecum zdraví
OBJEDNÁVKA
Pokud se Vám časopis Vademecum zdraví líbí a chtěli byste ho dostávat pravidelně,
máte možnost si ho objednat. Pokud máte přístup k internetu, nejjednodušší způsob
je poslat e-mailem závaznou objednávku se všemi údaji uvedenými níže na
[email protected]
Když přístup k internetu nemáte, vyplňte objednávku (i okopírovanou)
a zašlete poštou na adresu:
Granit s.r.o., Vademecum zdraví, Štefánikova 43, 150 00 Praha 5
Časopis bude dodáván od nejbližšího čísla.
Objednávám si závazně roční předplatné časopisu (4 čísla) Vademecum zdraví
za manipulační poplatek 80 Kč.
Příjmení (firma):
Jméno:
Ulice, č. p.:
PSČ:
Město:
Telefon:
E-mail:
50
Příspěvky: Materiály přijímáme
pouze v elektronické formě.
Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu
textu i obrázků.
O umístění reklam a propagačních materiálů
rozhoduje vydavatel.
evidenční číslo: MK E 16125
tisk: Graspo s.r.o.
distribuce: Časopis je distribuován zdarma.
Zasílání jednotlivých časopisů
poštou je možné na základě roční
objednávky (4 čísla).
Upozornění:
Upozorňujeme, že všechny příspěvky jsou
chráněny autorským zákonem
a jejich další použití, jakož i jejich částí,
je podmíněno písemným
souhlasem vydavatele. Texty i reklamy mají
výhradně informativní
charakter, v žádném případě nenahrazují
vyšetření a stanovení diagnózy
či léčebného postupu odborným lékařem.
Užívání léků a přípravků musí
být vždy konzultováno s příslušným
odborným lékařem. Za případné
škody způsobené nedodržením tohoto
doporučení nenese vydavatel
žádnou odpovědnost.
Vydavatel neodpovídá za obsah inzerce
a reklamy.
© Vademecum zdraví 2006
Odborná spolupráce:
Svûtová zdravotnická organizace
v âeské republice – WHO
Ministerstvo zdravotnictví âR
Ústav zdravotnick˘ch informací
a statistiky âR – ÚZIS âR
âeská televize
Rozostřený svět
s makulární degenerací
Šedý nebo zelený zákal, to jsou
nemoci, o nichž nejspíš každý už
někdy slyšel. Existuje ale i jiné
neméně závažné oční onemocnění,
které se nazývá věkem podmíněná
makulární degenerace. Postihuje
zejména starší populaci. Pokud se
včas neodhalí, hrozí, že dříve nebo
později nemocný oslepne.
Věkem podmíněná makulární degenerace
je nemoc, která se dá označit jako civilizační. Na jejím vzniku se podílejí především
genetická dispozice, nezdravý životní styl,
špatné stravovací návyky a dlouhodobá
expozice přímému slunečnímu světlu.
I když celý život žijeme střídmě a dodržujeme různé zásady, zdaleka není vyhráno.
Tak jako u jiných, například nádorových
onemocnění platí, že nemoc může přijít
nečekaně a bez zjevné příčiny. Je však
zapotřebí mít na paměti důležité pravidlo.
Čím dříve se odhalí, tím větší je naděje, že
se podaří zpomalit či zastavit průběh
nemoci.
Paní Feherová, bývalá prodavačka ze
severu Čech, se ve své rodině s makulární
degenerací ani jinou závažnější oční
chorobou nikdy dříve nesetkala. Žila vždy
střídmě, nikdy nekouřila ani nepila alkohol
a s manželem byla zvyklá často pobývat
na čerstvém horském vzduchu.
Její potíže začaly před třemi lety, když jí
bylo 64 let. Jednoho dne si uvědomila, že
vidí jakoby přes igelit. Nerozeznávala
známé předměty v bytě a také tváře
blízkých lidí se jí rozostřovaly. Všimla si, že
se jí zhoršuje kvalita vidění především
když zapadá slunce. Ani silnější brýle či
lepší osvětlení jí bohužel nijak nepomohly.
Proto se ihned vypravila za svou oční
lékařkou, která jí sdělila, že se jedná
o věkem podmíněnou makulární degeneraci. Ta se projevuje právě tím, že
člověk začne vidět rozostřeně. Rovné čáry
se zdají být zvlněné, uprostřed zorného
pole může nemocný vidět tmavá místa.
Oftalmoložka z nemocnice, kam paní
Feherová přešla, jí vysvětlila, že se jedná
o nemoc makuly neboli žluté skvrny, což
je oblast, která se nachází v centrální
oblasti sítnice. Jen díky tomuto místu
vidíme ostře, a jsme tak schopni vykonávat
jemné práce, dívat se na televizi nebo řídit
auto. Naše oči od mládí zatěžují zejména
oxidanty, což jsou reaktivní sloučeniny
kyslíku. Dokud je člověk mladý a zdravý,
dokáže se jim prostřednictvím vlastních
obranných mechanismů ubránit. Ale ve
stáří této schopnosti ubývá a je zapotřebí
věnovat péči o zdraví a imunitě mnohem
větší pozornost.
U paní Feherové bohužel neuplynuly ani
dva roky a lékařka přišla na to, že také její
levé oko začíná být nemocné. To už však
vyžadovalo důraznější léčebný postup.
Pacientka přešla na kliniku do Prahy, kam
v současnosti pravidelně ze svého bydliště
dojíždí. Lékaři se zaměřili především na
její méně zasažené levé oko, u něhož je
největší naděje, že se toto nepříjemné
onemocnění podaří zmírnit.
Lékaři, kteří paní Feherovou léčí, jí také
doporučili, aby do svého jídelníčku zařadila potraviny bohaté na vitaminy, lutein
a zeaxantin, což jsou tzv. karotenoidy,
které se považují za základní prvky výživy
pro zachování normálního vidění. Mladý
organismus tyto antioxidanty získává přímo z potravy (především z listové zeleniny) a dokáže je pak následně využít.
Starším pacientům se však doporučuje,
aby kromě zdravé stravy užívali jako
doplněk léčby preparáty, které vitaminy
a karotenoidy obsahují v optimálním
množství a ve vyváženém poměru.
Jedním z takových doplňků stravy je
i Ocuvite Lutein, který je volně dostupný
v lékárnách.
Paní Feherové onemocnění velmi ztrpčuje život. Nemůže se věnovat ručním
pracím, sledovat televizi, tak jak by si
přála, ani číst. Přesto však věří, že postup
nemoci, která je bohužel nevyléčitelná, se
povede zmírnit. Její manžel jí v tom vždy
rád bude podporovat.
PR
Více o nemoci se můžete dozvědět na
www.makularni-degenerace.cz
Flector
®
EP Tissugel
(Diclofenacum epolaminum)
nová aplikační forma
balení 2 nebo 5 ks
náplast proti bolesti,
zánětu a otoku
• jednoduchá aplikace přímo na postižené
místo
• nepřetržitý a rovnoměrný účinek po dobu
12 hodin
• maximální urychlení léčby bez zbytečného
zatížení trávicího ústrojí
Flector
®
EP gel
(Diclofenacum epolaminum)
Účinné antirevmatikum
pro místní použití
• léčba poúrazových stavů
pohybového ústrojí
• léčba pohmožděných kloubů,
svalů a šlach
• léčba místních zánětlivých
i degenerativních procesů
Balení 60 g nebo 100 g.
• léčba revmatických onemocnění a projevů
mimokloubního revmatismu
Výhradní zastoupení a distribuce:
, spol. s r.o.
Senovážné nám. 5, 110 00 Praha 1
Tel./zázn.: 281 028 230, fax: 281 028 232
e-mail: [email protected], www.ibi.cz
Výrobce:
Pozorně si přečtěte příbalovou informaci.
O vhodném použití přípravku se poraďte se svým lékařem či lékárníkem.
IBSA Institut Biochimique SA
Lugano, Švýcarsko

Podobné dokumenty

Úvod do softwarového inženýrství

Úvod do softwarového inženýrství definovaných postupně v průběhu jeho vytváření. V podstatě se jedná o celou řadu menších vodopádů s výrazně kratším životním cyklem, kde každý z nich odpovídá nové sadě doplňujících požadavků. Spir...

Více

Vademecum zdraví Podzim 2006

Vademecum zdraví Podzim 2006 Jeho výskyt pravděpodobně souvisí se složením stravy, snad hlavně s její nedostatečnou tepelnou úpravou, respektive s konzumací syrové stravy a s tím spojeným výskytem chronických infekčních onemoc...

Více

Věkem podmíněná makulární degenerace Ústa ve zdraví a nemoci

Věkem podmíněná makulární degenerace Ústa ve zdraví a nemoci jak dětským onemocněním pokud možno předcházet. Bohužel ne všechny manželské páry mají to štěstí, že mohou přivést na svět potomka. Protože neplodnost postihuje stále početnější část populace, rozh...

Více

zde - Hlasové centrum Praha

zde - Hlasové centrum Praha (extraoesophageal reflux, laryngopharyngeal reflux). Prevalence i incidence této choroby stoupá. Nejčastějším a navíc i specifickým příznakem GERD je pálení žáhy- pyróza. K dalším příznakům patří r...

Více

Barrett`s oesophagus

Barrett`s oesophagus 14, 15). Pacienti s BJ mají prokázánu prodlouženou dobu expozice rexluxátu v jícnu (kyselý refluxát, mající pH pod 4). Hlavním faktorem se zdá defektní funkce dolního jícnového svìraèe, dále zhorše...

Více

Únor 2010 PDF - Klub zdraví Walmark

Únor 2010 PDF - Klub zdraví Walmark Vážení a milí přátelé, srdečně vás zdravím a vítám nad novým slavnostním vydáním našeho klubového zpravodaje. Je neuvěřitelné, že v  letošním roce uběhlo už 20 let od založení společnosti Walmark, ...

Více

Oční optik v regionech - PRAHA - S

Oční optik v regionech - PRAHA - S svoji nejoptimálnější dioptrii v supermarketu. Teprve ve chvíli, kdy jsou obtíže již tímto způsobem nepřekonatelné, vyhledávají postižení odborníka, který by měl problém odstranit. V mnoha případec...

Více

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI a ve jménu sociální ekonomiky jsou ochotni ãinit cokoli, dokonce vypracovávat velice formální projekty na její uplatnûní pouze ve svÛj prospûch. Na‰tûstí jsou v men‰inû. Kdysi je‰tû jako kluci jsme...

Více