směvavá paní spisovatelka s jiskřičkami v očích se narodila ve stově

směvavá paní spisovatelka s jiskřičkami v očích se narodila ve stově

OBSAH • ÚVODNÍK /2
OBSAH
Milí krajánci,
Úvodník
2
MDD, Celé Česko čte dětem
3
Výročí a významné dny
4
Čeští svatí a patroni
5
Pohádka
6–7
Zpívánky
8
Říkanky a hádanky
9
Kam s dětmi v Madridu
10–11
Omalovánky
12–13
Krajánkova knihovna
14–15
Čtení na pokračování
16
Křížovka
17
Hrátky s češtinou
18–19
Český zeměpis
20
Putování za chutěmi
21
Krajánkovo tvoření
22–23
Česká škola Madrid
Redakce časopisu Krajánek:
Anna Karamantzani
Hana Katzourakiová
Jana Schulzová
Jitka Lores Zákoucká
Kateřina Balunová
Lenka Delgado
Lenka Kanellia
Marie Švédová
Mirka Čechovská
Monika Tutucu
Radka Çelik
Soňa Klimešová
Zuzana Doğan
Titulní stranu připravila: Magdaléna Sevinç
Jazyková korekce: Lucie Yakut, Barbora Aydın
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Radka Çelik,
Soňa Klimešová
Odpovědná redaktorka: Radka Çelik
Kontakt:
[email protected]
[email protected]
[email protected]
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
24
už je to tady: školní rok se pomalu
blíží ke svému konci a každým dnem
se přibližují tak dlouho očekávané
prázdniny. Ještě čtyři týdny učení,
úkolů a ranního vstávání a pak nastanou dva měsíce odpočinku od školních povinností, na které se již určitě
moc těšíte. Teď ale ještě všichni musíte zatnout zuby a pokud to ještě
půjde, tak vy, starší krajánci, zkuste
vylepšit nějakou tu známku ve škole,
a ti mladší z vás, hrajte si co nejvíce
s vašimi kamarády ve školce, protože
je už asi zase nějaký ten čas vůbec
neuvidíte!
Ale nepředbíhejme kalendář. Krajánek teď za vámi přichází s červnovým
číslem. Líbily se vám v minulém vydání naše hrátky s češtinou? Pokud ano,
máme pro vás pokračování. Tentokrát se naučíte pojmenovat různá
zvířata na statku. V toulkách českým
zeměpisem vás zavedeme do krásného města na střední Moravě,
Olomouce, kam byste se třeba v létě
mohli vydat s rodiči na výlet.
Z Krajánkovy řecké redakce vám posílají recept na souvlaki. Doufáme, že
ho vyzkoušíte! Kromě těchto několika
tipů na vás v Krajánkovi jako vždy
čeká spousta zábavného a poučného
čtení.
Přejeme příjemně strávené
chvilky s Krajánkem!
Vaše redakce
Všechno nejlepší, děti! Konečně jste se dočkaly – po svátcích jara a maminek
přišla řada i na vás. První červen – Mezinárodní den dětí – se slaví v mnoha
zemích. Nejrůznější kulturní a sportovní akce a soutěže zajistí bohatý program
se spoustou zábavy. K dobré náladě přispěje většinou už i krásné teplé počasí
a také to, že letní prázdniny takřka klepou na dveře.
Možná vás napadne: když mám svátek – bude i dárek? No, není to bezpodmínečně nutné, ale... Kdybyste hezky poprosily maminku, tatínka, babičku, dědu,... Kupříkladu pěkná knížka, ta by vám jistě udělala radost, viďte?
Čteme dětem a s dětmi
Malí i velcí, všichni máme rádi knížky. Od obrázkových leporel, prvních říkanek
a jednoduchých příběhů o zvířátkách až k vyprávění o princeznách a dobrodružné četbě. Každý si přijde na své.
Čtení dětem, to není jen o představování si příběhu a o fantazii, o učení se
jazyku a novým slovíčkům. Když vám čte maminka, tatínek nebo prarodiče,
nebo když se v jejich přítomnosti pokoušíte samy přečíst první slovo, první
větu: jste spolu, prožíváte něco společně, je vám příjemně a mile. Ať jste
schoulené na pohovce, na lavičce v parku nebo zachumlané v posteli.
O tom, jak je čtení dětem a s dětmi důležité, se kromě Krajánka snaží přesvědčit také společnost Celé Česko čte dětem. A dělá to nejen celoroční podporou
společné četby, ale i akcí Týden čtení dětem v ČR, který proběhne
od 1. do 7. června.
Nezbývá, než vybrat si z domácích zásob v knihovničce nebo zajít do knihovny
či do knihkupectví. A pokud byste nevěděly jakou knihu si obstarat, Celé Česko
čte dětem vám může poradit: nabízí dostatek tipů na dobrou četbu.
3/ MDD • CELÉ ČESKO ČTE DĚTEM
Mezinárodní den dětí
VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4
český režisér a scénárista,
který natočil spoustu filmů
pro malé i velké diváky.
v Praze
Vaši rodiče a prarodiče
se narodil
budou znát jeho komedie
Václav
Pane, vy jste vdova! nebo
Což takhle dát si špenát. A vy, děti, jste jistě
Vorlíček,
alespoň jednou viděly Tři oříšky pro Popelku, snad nejkrásnější filmovou pohádku. Kromě pohádek režíroval také několik dětských seriálů jako Arabela nebo Křeček v noční košili.
3. června 1930
29. června 1900
Říká se, že světové
16. června 1966
se narodil
rekordy jsou od toho, aby byly zlepšo- v Mladé Boleslavi
Antoine de
vány, a Jan Železný
Saint-Exupéry,
se narodil
to v hodu oštěpem
Jan Železný
dokázal několikrát.
francouzský
Stal se dokonce
spisovatel
třikrát olympijským
a
letec.
Napsal
dlouhou
řadu povídek
vítězem v této discia
románů
pro
dospělé,
často
zasazeplíně, a to na Olymných
do
leteckého
prostředí.
Žádná
piádě v Barceloně,
z těchto knih však nedosáhla takového
Atlantě a Sydney. Je
úspěchu jako Malý princ z roku 1949,
držitelem několika
moderní pohádkový příběh malého
světových rekordů.
prince, který přiletěl na Zem z jiné plaV současnosti trénunetky.
je mladé české sportovce
v hodu
Dne 8. června
Všichni víme, jak je důležitá voda pro život. A to
oštěpem
nejen ta „sladká,“ kterou pijeme, ale i ta „slaná“
oslavíme
v Praze.
v mořích a oceánech, ve které žije obrovská
MEZINÁRODNÍ
spousta živočichů a rostlin. Také mořské ovzduší
DEN OCEÁNŮ
je důležitý prvek pro životní prostředí, oceány
a moře totiž ovlivňují celou naší planetu Zemi.
Proto je musíme chránit a neznečišťovat.
Dne 23. června
slavíme
SVĚTOVÝ DEN
HÁZENÉ
Házená je jedním z poměrně oblíbených sportů
v České republice, i když jistě nedosahuje oblíbenosti fotbalu či hokeje. I přesto má svůj mezinárodní den, který prosadila Mezinárodní federace
házené – IHF.
V
íte, děti, kdo je to poustevník? To je
člověk, který se dobrovolně rozhodne
žít na opuštěném, odlehlém místě a strávit
svůj život modlením se a souzněním s přírodou. A představte si, že já, svatý Ivan, jsem
byl prvním takovým poustevníkem vůbec.
Tedy, ono se dodnes neví, zda legenda, která
o mně vypráví, je legendou pravdivou, nebo
pouze výplodem fantazie jejího autora. Tak
či tak jsem teď tady, abych se s vámi
o legendu podělil.
Nápad stát se poustevníkem mi
přišel na mysl v době, kdy jsem
jako mnich pobýval v klášteře.
Zasvětit život Bohu a víře v něj je
věc jedna, a žít v uzavřeném
prostoru celý život je věc druhá,
rozhodně méně příjemná. Protože jsem věděl, že to není nic pro
mě, rozhodl jsem se vydat na
výlet. A představte si, já se
z toho výletu už nikdy do kláštera nevrátil. To jsem si teda dovolil pěknou rošťárnu. Potulování
mnichů tenkrát trpěno nebylo.
Potulovat se sem tam donekonečna, to taky
přestane člověka brzy bavit, a tak jsem začal
časem hledat místo, kde bych se usadil natrvalo. A já ho našel! Přesně v kraji mezi Berounem a Karlštejnem, tam, kde dnes najdeme vesničku Svatý Jan pod Skalou. Žil jsem
zde v jeskyni přímo u pramene vody, kde se
mým pokrmem staly jen lesní plody a mléko
lesní laně, kterou jsem si ochočil a která pak
za mnou sama k jeskyni chodila. Stal se ze
mě v podstatě vegetarián, jak vy tomu dnes
říkáte.
Jenže idylka mi brzy skončila. Začal mě totiž
v jeskyni navštěvovat zlý čert, který mi nedal
spát a dokonce mě přemlouval, abych s ním
vyváděl všelijaké lumpárny. Byl tak otravný,
že jsem přemýšlel o svém odchodu z jeskyně. Sbalil jsem se, rozloučil se svou milovanou laní a jen co jsem se vydal na cestu, se
mi zjevil svatý Jan Křtitel! Víte, kdo že to byl
ten Jan Křtitel? To byl člověk, kterému říkáme
prorok. Byl to v podstatě pošťák, který lidem
přinášel zprávy od Boha a také Bohu od lidí.
No a ten prorok mě přemlouval, abych zůstal
a vydržel. „Problémům se má čelit a ne od
nich utíkat,“ řekl mi. Aby mě ještě víc povzbudil, daroval mi na ochranu před zlým čertem
kříž. Jednou, jak za mnou opět přišel, jsem ho
tím křížem plácnul přes hlavu, čert vyletěl
z jeskyně, jak rychle to jen šlo,
a už jsem ho nikdy víc nespatřil.
To ale nebylo poslední dobrodružství, které mě potkalo…
Já nevěděl, že nedaleko mé jeskyně stojí hrad Tetín, na kterém
pobýval kníže Bořivoj se svou
ženou Ludmilou. Jednoho slunečného odpoledne se vydal
Bořivoj do lesa na lov. Zahlédl
mou laň a skolil ji kopím. Jak já
to viděl, přiběhl jsem k lani, ale
na záchranu již bylo pozdě. A tak
jsem se já, Ivan poustevník, setkal s knížetem Bořivojem. Protože mu bylo
velmi líto, že mi laň zabil, pozval mě na svůj
hrad Tetín. Tam jsem se setkal i s Ludmilou
a přáteli knížete. Protože jsem skromný chlapík, veškeré jídlo a pití jsem odmítl.
Než jsem se vydal zpátky do svého příbytku,
poprosil jsem Bořivoje, aby mě po smrti pochoval v jeskyni a aby vedle jeskyně nechal
postavit kostel sv. Jana Křtitele a také malý
klášter. Bořivoj byl kníže, který vždy dostojí
svému slovu a vše, o co jsem jej žádal,
vykonal.
Ve svém jeskynním domečku jsem prožil
42 let. Nebo to alespoň říkají. Pravdou je, že
se v tamějších lesích potuluji dodnes a kdo mě
poctí svou návštěvou v jeskyni, tomu vyléčím
všechny jeho zdravotní potíže. Tak co, děti,
jste zrovna teď nemocní? Teď už víte, kde mě
najdete!
Zdroje: wikipedia, catholica.cz, svatyjan.cz
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI
Svatý lvan
POHÁDKA /6
O třech přadlenách
Na motivy pohádky Karla Jaromíra Erbena
Jednou, kdesi na malé vsi, žila jedna stará a chudá vdova. Měla krásnou a milou dceru, která se jmenovala Liduška. Dcerka měla však
jednu nemilou vlastnost, byla velmi líná a rozhodně se žádnou prací
ani pomocí matce neobtěžovala.
Matku to neustále velmi trápilo, ale
již nevěděla, co má s takovou línou
holkou dělat a jak ji vychovávat.
Rodina byla velmi chudá a matka
si na živobytí vydělávala tím, že
spřádala len pro sousedy a pro ty,
kdo potřebovali.
Jednoho dne, kdy Liduška opět
odmítala matce poslušnost a pomoc v domácnosti, se matka tak
rozhněvala, že dceru prudce uhodila. Dcera se
náramně ulekla a začala usedavě a hlasitě
plakat na celé
okolí. Zrovna
kolem projížděla zdejší
královna
v kočáře,
a když zaslechla tak srdceryvný pláč, zastavila a chtěla situaci vyšetřit. Ubohá
vdova se velmi styděla za to, že má
takovou línou a neposlušnou dceru
a královně vysvětlila, že ji musela
potrestat za to, jak pořád holka
přede, pracuje a chvilku se nezastaví. Tedy pravý opak toho, proč se
matka na dceru tak rozčílila.
Královně se takové pilné děvče
a navíc hezké jako obrázek náramně
zalíbilo a odvezla si ji na zámek.
Na zámku Lidušce královna ukázala tři obrovské nádherné komnaty
napěchované nespředeným lnem,
děvče se právem uleklo, co že je
v těchto místnostech s takovými
hromadami lnu čeká... Královna
Lidušce trpělivě vysvětlila, že pokud veškerý len za tři dny zpracuje
a spřede, že ji vdá za svého krásného a hodného syna a učiní ji královnou. Poté královna odešla s tím, že
ji druhý den ráno přijde navštívit,
a nechala nebohé a vylekané děvče
svému osudu.
Liduška se usedavě rozplakala
a plakala až do rána. Druhého rána
královna přišla pilnou přadlenu
navštívit a podivila se, že dívka
s prací ani nezačala. Děvče se vymlouvalo, že se jí velmi stýskalo po
matce a že tedy nebyla schopna
s prací začít, protože pro pláč a slzy
na práci ani neviděla. Královna
děvčeti uvěřila a odešla, aby ji
v práci nevyrušovala. Během celého
dne a noci Liduška opět na práci ani
nesáhla, jen usedavě plakala a přemýšlela, co bude dělat, když příst
neumí. Další ráno královna opět
přišla děvče zkontrolovat a již se
velmi rozhněvala, když znovu nalezla práci nenačatou a děvče jen
tak sedící v komnatě. Lidušce královna pohrozila, že pokud do zítřejšího rána veškerý len nespřede, ne-
7/ POHÁDKA
chá ji zavřít do tmavé věže bez jídla
a pití.
Liduška viděla, že její život je zpečetěn, protože jí bylo jasné, že len
spříst nemůže, ani kdyby to opravdu uměla. Opět začala plakat
a plakat. Najednou jí na okno zaklepaly tři velmi šeredné ženské: jedna
měla rozšlapanou pravou nohu, další měla převislý spodní ret a ta poslední z nich měla širokánský palec
u pravé ruky. Děvče se těchto osob
náramně uleklo, ale ony ji přesvědčily, ať jim otevře, že jí pomohou
s předením. Liduška jim uvěřila
a pustila je dovnitř. Ženské jí slíbily
pomoci sepříst veškerý len odměnou za to, že je Liduška pozve na
svou svatbu, usadí ke stolu vedle
sebe a nebude se za ně stydět. Děvče
jim toto s radostí slíbilo. Sedla si do
koutku a za chvíli samou radostí
z pomoci usnula. Tři babičky se zatím pustily do práce: ta první
se širokým palcem táhla nitku, ta
druhá s velkým spodním pyskem
nitky lízala a uhlazovala, a ta třetí
babička s placatou nohou šlapala na
podlážku a točila kolem.
Ráno, když vyšlo slunce, Liduška se
probudila a nalezla hromady nádherně spředené tenounké bělostné
příze. Babičky se rozloučily a slíbily,
že večer opět přijdou pomoci. Královna přišla zkontrolovat děvče
i práci a měla velikou radost, že Liduška je takové pracovité děvče.
Večer přišly opět tři babičky a pokračovaly v práci, dokud nebyl veškerý len spředen a přeměněn na
krásnou a jemnou přízi. Liduška
všem třem babičkám velmi děkovala, ruce jim všem políbila a opětovně
jim slíbila pozvání
na svou královskou
svatbu.
V den konání slavné
královské svatby se tři babičky dostavily a byly usazeny přímo ke královské tabuli, přesně tak, jak jim
Liduška předtím slíbila, a slavnostně je celou svatbu hostila. Královně
a princi je Liduška představila jako
své tři milované tetičky, které pro ni
vykonaly v životě mnoho dobrého.
Princ se podivil, proč že jsou poněkud ošklivé a mají náramně široký
palec, nohu a spodní ret. Tetičky
princi trpělivě vysvětlily, že placatý
palec, spodní ret a širokou nohu
mají od častého předení lnu na
kolovrátku.
A co se
následně
stalo?
Princ se
náramně
ulekl, že
by jeho
krásná a pilná nevěsta mohla také
tak jednou vypadat, když ráda přede, a tak jí předení jednou provždy
zakázal. Liduška mu to samozřejmě
velmi ráda slíbila.
Krásný královský pár pak spolu
láskyplně a šťastně žil až do smrti.
ZPÍVÁNKY /8
Já jsem muzikant
si můžete zazpívat i za doprovodu videa.
2. ...
A to na basu. Jak se na ni hraje?
Stála basa u primasa, za kamnama stála,
jak primaska zatopila, basa sama hrála.
3. ...
A to na trumpetu. Jak se na ni hraje?
|: Já rád játra, ty rád játra, on rád játra trumpeta. :|
4. ...
A to na bubínek. Jak se na něj hraje?
|: Bumtarata, bumtarata, bumtarata, bubínek. :|
Z knihy Krtek a jeho svět. Text Jiří Žáček.
SVĚTLO A TMA
PROSÍM
Na obloze svítí slunce,
směje se nám do tváří.
Světlo všechny rozveselí,
celý svět se rozzáří.
Když chceš získat, po čem toužíš,
co máš dělat? Kdo to ví?
Pomůže ti slovo prosím,
každý ti rád vyhoví.
Setmělo se, vyšel měsíc,
noc má barvu havraní.
Tma se hodí k odpočinku,
tma je dobrá na spaní.
Hádanky
Vrků, vrků, vrků, živím hodně krků!
Koko, koko, kokoko, koktám jen tak naoko.
Čím ta čára? Čím ta čára? Čti líp! Čti líp!
Hú a hú, hú a hú, já mám velkou odvahu.
Dudu, dudu, dudu, nenávidím nudu!
Letím k vám, k vám, k vám! Otvírejte krám, krám, krám!
Fijú, fijú, fijú, vesele si žiju! Živijó!
Poznali jste ptáky podle jejich řeči?
Kdopak jí to asi učí,
že jen pořád
brum, brum
bručí?
Jazyk ol am
9/ VOLNOČASOVKY
Říkanky pro nejmenší krajánky
(basa)
KAM S DĚTMI V MADRIDU /10
Tropické teploty vzduchu posledních dní a sluníčko na obloze nás inspirovaly
k volbě dnešního tématu...
... kam za ZMRZLINOU?
Z
mrzlina má v Madridu velkou tradici.
Už za dávných časů se převážel sníh
z pohoří Guadarrama, který se používal
v době, kdy ještě nebyly známé žádné
mrazící přístroje, na výrobu sorbetů
a smetanové zmrzliny (mantecados).
Každý z vás má
určitě svou oblíbenou cukrárnu.
I přesto si dovolíme upozornit na
pár obchůdků se zmrzlinou, které nás
zaujaly a které doporučujeme vyzkoušet,
když budete mít chuť se v horku občerstvit.
A tady je několik tipů…
Los Alpes (ul. Arcipreste de Hita č. 6) je
italská cukrárna, která vyrábí svou vlastní
zmrzlinu již skoro 65 let. Můžete si vybrat
z nabídky nejrůznějších příchutí. Přede
dveřmi uvidíte původní zmrzlinový vozíček, ze kterého se zmrzlina kdysi prodávala.
Napoli (Avenida Ciudad
de Barcelona č. 19) je
výborná cukrárna, kde se
prodávají zmrzliny těch nejzvláštnějších
chutí, jako například houbová, příchuť
olivového oleje, belgického piva, sýru
mascarpone s fíky, fialková nebo
kečupová.
Sienna (Narváez č. 62) je na
pohled celkem obyčejná cukrárna, kde si kromě zmrzlin můžete pochutnat na pohárech, zmrzlinových drtích, koktejlech,
a to jak venku, tak
u stolečků před
cukrárnou. Tiramisu a extra čokoládová stojí určitě za vyzkoušení, mňam.
Každý týden také nabízí novou příchuť.
V provozu je na stejném místě již od šedesátých let minulého století.
Giangrossi (ul. Velázquez č. 44)
Tradiční cukrárna
s klasickými křesílky
a velmi atraktivní
nabídkou příchutí,
jako např. zelený čaj,
mandarinka s mrkví, limetka, zázvor atd.
La Gelatería di Ángelo (Paseo de Yeserías
č. 41). Obchůdek se zmrzlinou de Ángelo
di Santis byl otevřen v roce 2002 a pyšní
se nabídkou ovocných zmrzlin bez jakýchkoliv přídavků a také bez přidání cukru.
Malá cukrárna s výbornou zmrzlinou denně mění nabídku zmrzlin a pokud si vymyslíte nějakou příchuť, která není v nabídce, možná vám ji i do druhého dne
připraví.
Pokud za vámi přijeli kamarádi nebo příbuzní a jste s nimi na procházce centrem
Madridu, určitě neminete cukrárnu
Palazzo (Puerta del Sol 11). Porce jsou
velké, ani ne drahé a zmrzliny poctivé.
Doporučujeme vyzkoušet pistáciovou,
čokoládovou s mátou (s velkými kousky
čokolády), jahodovou (žádná umělá
chuť), jogurt se sušeným ovocem,…
O tom, jak vznikla první skutečná zmrzlina, existuje více verzí. Některé prameny
uvádějí, že první zmrzlinu udělali Mongolové. Jejich recept na různé zmrzlé ochucené nápoje z mléka údajně ve 13. století přivezl do Evropy cestovatel Marco
Polo. Podle jiné verze první zmrzlina
vznikla díky Číňanům, od nichž recept
přebrali Arabové a Peršané. Od Arabů se
naučili dělat zmrzlinu Italové, kteří ji rozšířili dále po Evropě. Ve prospěch této
verze svědčí arabské slovo scherbet,
které se velmi podobá dnešnímu sorbet.
Jedna zajímavost
na závěr…
Další cukrárnou v centru je italská Giuseppe
Ricci (ul. Huertas č. 9,
blízko náměstí Santa
Ana), která má v nabídce i dietní
zmrzliny.
Zamíříte-li pak z náměstí Sol do čtvti
Chueca, doporučujeme cukrárnu Labonata na náměstí Chueca nebo trošku dražší
argentinskou Kalua Fuencarral 11.
Víte, že ve Španělsku se
dá koupit zmrzlina, která mění barvu? Vymyslel ji bývalý profesor
fyziky Manuel Linares.
Jmenuje se Xamaleon (chameleon)
a Manuel ji prodává ve svých dvou cukrárnách IceXperience (ul. Raval 11, Blanes, Girona a ul. Jovara, 10. Calella de
Mar, Barcelona). Je vyrobena
z přírodního ovoce s příchutí marakuja.
Když ji koupíte, bude
tmavě modrá a během
konzumace se mění přes
růžovou až k fialové
v závislosti na venkovní
teplotě a kyselosti v ústech.
Mňam!!!
Více informací: www.abc.es/madrid/tops/20140719/abci-mejores-heladerias-madrid
11/ KAM S DĚTMI V MADRIDU
A nyní něco z historie...
OMALOVÁNKA /12
13/ OMALOVÁNKA
směvavá paní spisovatelka s jiskřičkami v očích se narodila ve stověžaté Praze. Posléze s rodinou bydlela v krásném historickém městě
Tábor a pracovala v Husitském muzeu. Láska k historii ovlivňuje i její tvorbu.
Kromě psaní pořádá semináře pro učitele a beseduje s dětmi ve školách
a knihovnách. Většina jejích knih vás zaujme na první pohled, neboť je
zpracovaná formou komiksu. Díky tomu jsou zábavné a zároveň naučné příběhy doprovázeny spoustou obrázků a děti je milují. Vynálezce Alva byl zfilmován dokonce i jako Večerníček pro ČT (2012)
a letos se připravuje již druhá řada. Paní Klára získala za svou práci
celou řadu ocenění, například v celostátní anketě o nejčtenější a nejoblíbenější knihu pro děti a mládež Řemesla nebo Zlatou stuhu pro
komiks Viktorka a vesmírná dobrodružství. Její knihy by neměly chybět v žádné dětské knihovně
a vřele je doporučujeme i pedagogům jako názornou pomůcku při výuce.
Klára Smolíková
Na hradě Bradě
Máte ráda hrady a zámky? Přála byste si v nich žít?
Určitě mám raději hrady než zámky, i když výlet si ráda udělám tam
i tam. Hrady jsou pro mě tajemnější, můžu si představovat, že tam žijí
různá strašidla, třeba že po hradbách chodí o půlnoci bílá paní. Hrady
často stojí na kopcích. Když se na ně vyšplháte, máte nejen dobrý pocit,
ale i skvělý rozhled.
Stala byste se ráda princeznou, bílou paní nebo třeba rytířem?
Rozhodně rytířem. Nebo princeznou bojovnicí. Líbí se mi hrdinky akční, nebojácné a vynalézavé,
a takové holky píšu i do svých příběhů. Třeba Bibi z knížky Na hradě Bradě je chytrá a samostatná holčička, která chce všechno podnikat spolu s bráškou. Rozhodně ji neláká vysedávat někde
v koutě.
Řemesla
Které řemeslo byste se chtěla naučit? Zkoušela jste nějaké?
Jako malá jsem chodila do keramického kroužku, ale nikdy se mi nepodařilo vytočit na kruhu z hlíny džbán nebo velkou mísu. K hrnčířskému řemeslu bych se
chtěla jednou vrátit a pořádně se ho naučit. Pracovala jsem v muzeích, kde jsem
často organizovala řemeslné dílny. Návštěvníci si mohli vyzkoušet pletení košíků
nebo pomlázek, tkaní na tkalcovském stavu, zdobení perníčků nebo kování hřebíků. Všechno jsem si samozřejmě také vyzkoušela. A mohu prohlásit, že ani ve středověku bych
se neztratila. Až na ty džbány.
12 výletů s dědou Čestmírem
Jezdila jste Vy na výlety s dědou?
Nejezdila. Ani jednoho dědu jsem bohužel nepoznala a i babičky zemřely v době, kdy jsem byla
moc malá. Proto jsem si vysnila dědu Čestmíra, který se svými vnoučaty podniká různé, mnohdy
Foto: Martin Kibi Fořt
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14
U
Viktorka a vesmírná dobrodružství
Kdybyste měla možnost se proletět vesmírnou lodí, letěla byste?
Určitě. Ale napoprvé bych se asi bála. Pak bych si určitě na vesmírnou loď
zvykla, jako by to bylo obyčejné letadlo a těšila bych se, co ve vesmíru
objevíme za nové planety.
Vynálezce Alva
Bavila Vás ve škole chemie a fyzika?
Tyhle předměty mě bavily. Dokonce jsem si vybrala gymnázium, které
ocenění Nejlepší
mělo třídu zaměřenou na chemii. Na základní škole jsem totiž milovala
knihy dětem
a Zlatá stuha
pokusy, které jsme dělali v chemickém kroužku. Někdy nám sice ze zkumavky čoudil podivný barevný dým, jindy jsme se spálili o kahan, ale to nás neodradilo.
Senzační reportáže Elvíry Pobrkané
Elvíra ve Vaší knize procestovala spoustu zajímavých a neobvyklých míst. Kam byste se ráda
podívala Vy?
Určitě aspoň k jednomu pólu, horko totiž moc nemusím. Pak bych se třeba ráda projela vláčkem
po švýcarských železnicích, které šplhají vysoko v horách.
Ve škole straší
ocenění
Nejlepší knihy
dětem
Bála jste se jako malá?
Jasně. Třeba jsem si myslela, že mám pod postelí bubáka, tak jsem si dávala veliký pozor, abych
nevystrčila nohu zpod peřiny. Bála jsem se, že mi po ní bubák chňapne.
Vzpomenete si na své nejbáječnější prázdniny?
Jako dítě jsem moc ráda jezdila na tábory. Spali jsme ve stanech postavených na palouku uprostřed lesa, sami si vařili a hráli spoustu her. V noci se držely hlídky a čas od času dostal člověk
neobvyklý úkol. Třeba celý den nemluvit. To mi ale nikdy nešlo.
Nejoblíbenější barva: modrá den: sobota dopoledne roční období: teplý podzim
hrad: Zvíkov vůně: vůně frézií zvuk: šumění lesa
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA
dobrodružné výlety a vždy si na děti i na výlety najde čas. Rodiče bývají často uhonění dobou
i prací, takže jsem vděčná mé mamince, že si s mými dětmi ráda hrála a cestovala.
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16
Část sedmá
ruhý den ve škole se Kiko snažila
pozorně poslouchat, co paní učitelka Michalská vypráví. Měli hodinu literatury, a i když vlastně ničemu nerozuměla,
líbilo se jí, jak paní učitelka v plášti, který
měl dnes pro změnu čárance od průpisky,
dětem něco zajímavého vypráví a občas
něco přečte z čítanky. Sešitek na slovíčka
se jí plnil novými slovy jako KNIHA, LAVICE, SEŠIT, a taky LITERATURA. O přestávce na ni zase pokřikoval ten protivný Lukáš. „On není zlý, víš,“ vysvětlila jí paní
učitelka. „Nemá to doma zrovna jednoduché. A možná i chce, aby sis ho víc všímala.“ Kiko si ale pomyslela, že by to
mohl dávat najevo nějak jinak, normálně.
A ne na ni pokřikovat a pitvořit se a dělat,
že má taky šikmé oči jako Kiko. Přesto si
ale všimla, že je Lukáš sice strašně protivný, ale že má hezky kudrnaté černé vlasy
a takové trochu smutné modré oči. Hned
se ale vzpamatovala a uviděla, že má taky
baňatý nos a trochu křivé přední zuby. To
už ale zvonilo a pozorování a pitvoření
byl konec, protože začala hodina výtvarné výchovy. Paní učitelka Michalská přinesla spoustu barevných papírů, nůžky
a vodové barvičky. Děti dostaly za úkol
vystřihnout z papíru nějaké zvíře, které
mají rády, a nabarvit ho pak barvami. Eva
zkoušela vystřihnout labuť, Lukáš zápasil
s papírem a marně se pokoušel nejdřív
nakreslit a pak vystřihnout jejich boxera
Rexe. Kiko neváhala ani chvilku.
Nejdřív začala čtverec papíru skládat
a pak všelijak ohýbat ze strany na stranu, až na její lavici ležel krásný, křehký
papírový motýl.
„No teda, Kiko, to je opravdu moc hezký
motýl,“ pochválila ji paní učitelka a napsala jí do sešitku na slovíčka VÝBORNĚ
a udělala u toho velkou jedničku s hvězdičkou, kterou pak ještě dvakrát červeně podtrhla. Kiko motýla vybarvila vodovkami – udělala mu modrá křídla
z jedné strany, zelenkavá z druhé strany
a nakreslila mu ještě tenounké oranžové proužky. „Vypadá jako pyžamo!“
zašklebil se Lukáš ze své lavice, protože
měl vztek, že nedostal taky jedničku
s hvězdičkou a že jeho papírový boxer
Rex vypadá spíš jako krtek. Kiko mu ale
naštěstí nerozuměla, a tak jí nemohl
pokazit radost. Místo toho se zvedla
a popošla k Lukášovi. Vzala kus papíru
a začala mu ukazovat, jak se skládá motýl. Eva, paní učitelka a všechny děti
přihlížely a zkoušely to taky. Jenom Lukáš si přesedl jinam a prohlásil, že motýli jsou pro holky. Když hodina skončila, měly všechny děti své motýly hotové, vybarvené barvami a vyzdobily jimi
okraje oken ve třídě. Motýli se vyhřívali
na okenních parapetech a jejich křídla
rozveselovala trochu šedivé kroměřížské odpoledne.
Pokračování příště
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
1. Učí děti ve škole
2. Léčí zvířata
3. Pracuje v obchodě, obsluhuje zákazníky
4. Kalhoty i šaty ušije
5. Staví domy
6. Opravuje vodovodní kohoutky
7. Zametá, uklízí kanceláře, školy i nemocnice
8. Bojuje s ohněm, zachraňuje lidské životy
17/ VOLNOČASOVKY
Věděli jste, že 5. června se slaví Mezinárodní den
ptačího zpěvu? Mezi naše zpěvné ptáky patří například sýkorka, špaček, stehlík, pěnkava nebo… Jméno dalšího ptáčka najdeš
v tajence křížovky:
HRÁTKY S ČEŠTINOU /18
Jak se domino hraje?
1. Kartičky domina se zamíchají a položí
obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři
kartičky. Zbytek kartiček se srovná na
hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl,
a pokud má další hráč slovo shodné
s obrázkem na kartičce, může je přiložit.
Shodný obrázek a slovo musí být vždy
vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si
vzít jednu z hromádky. V případě, že je na
ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají.
5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato
pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete
hrát i sami se sebou.
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste
maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku,
ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte,
podlepte papírem a poté rozstříhejte
v místech, kde jsou symboly nůžek.
pes
krava
ovce
kůn
kocka
kralík
koza
slepice
prase
osel
vrabec
kohoůt
pavoůk
beran
krůta
kacer
holůb
vlastovka
stodola
mys
vidle
moůcha
slama
19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU
hůsa
ČESKÝ ZEMĚPIS /20
Olomouc
Město Olomouc je jedním z nejstarších
a nejvýznamnějších měst v naší republice.
Můžeme se o ní poprvé dočíst v Kosmově
kronice Čechů, která byla napsána před
skoro tisíci lety. Lidé se nemůžou dohodnout, odkud vlastně název města Olomouc
pochází. V hanáckém nářečí, kterým lidé
v Olomouci mluví, se jí říká také Olomóuc
nebo Holomóuc.
V minulosti bylo město jedním z nejdůležitějších a nejvlivnější měst na celé Moravě.
Archeologové, kteří pracovali na vykopávkách v okolí města, si myslí, že lidé v této
oblasti žili už v pravěku. Město ale bylo
založeno až za českého krále Václava I.,
a to v místě, kde v podhradí bydleli řemeslníci a kupci. O něco později pak lidé nechali
postavit na obranu města hradby. Kousky
z nich můžeme ve městě najít i teď, ale
většina už byla zničena v průběhu staletí.
V 16. a 17. století přišlo do města velké
neštěstí a spousta lidí onemocněla nebezpečnu nemocí, která se jmenuje mor a na
kterou hodně lidí dokonce zemřelo. V této
době taky mezi sebou lidé v naší zemi válčili. Této válce se říká třicetiletá, a to proto,
že trvala přesně tolik let.
I dnes se na město občas snese nějaká pohroma, před nedávnem město třeba zaplavila velká povodeň, která zničila spoustu
domů.
Město bylo vždy také kulturním centrem,
skladatel Wolfgang Amadeus
Mozart tady složil svoji slavnou VI. symfonii F-dur. A to
mu bylo jen jedenáct let!
Když půjdete na olomoucké hlavní náměstí,
určitě si hned všimnete krásného velkého
orloje. Ten už je ozdobou a chloubou města
víc než pět set let. V průběhu těchto let byl
mockrát přestavěn a lidé v Olomouci k němu také dodávali různé druhy pohyblivých
loutek, aby byl ještě krásnější a přilákal
i návštěvníky zdaleka.
Kousek od orloje vás zaujme taky moderní
Ariónova kašna. Námětem výzdoby je antická pověst o řeckém básníkovi, pěvci a hráči
na kytaru Ariónovi. Toho zachránil z vln
delfín, kterého přivábil Ariónův zpěv. Na
kašně si určitě všimnete obrovské želvy,
sochy dvou dětí a stojícího pěvce Arióna
s delfínem. Další želva je hned kousek od
kašny a můžete si na ni dokonce vylézt
a vyfotit se na jejím krunýři.
Zajímavostí města je taky ZOO, kde spatříte
spoustu exotických zvířat. Jsou tady k vidění
třeba mořští žraloci nebo opice makakové,
které můžeme sledovat z vyvýšeného můstku nebo třeba netopýři, kteří se v pavilonu
prolétávají přímo nad hlavami návštěvníků.
Žádná jiná ZOO nemá vyhlídkovou věž. Z té
v olomoucké ZOO je výhled nejen na město, ale za pěkného počasí můžeme dohlédnout až na nejvyšší horu Jeseníků – Praděd.
SOUVLAKI
K přípravě budete potřebovat kuřecí
nebo vepřové maso nakrájené na malé
kousky, které naložíte do marinády. Tu
si připravíte ze soli, pepře, šťávy z jednoho citronu, červené papriky, oregana
a olivového oleje. Vše si v míse promíchejte, a pak přidejte i kousky masa a přikryté nechejte hodinu uležet
v lednici. Marinované maso napíchejte na špejle. Mezi jednotlivé kousky
masa můžete přidat nakrájenou zelenou či červenou papriku. Souvlaki
opečte na grilu nebo v troubě. K masu se výtečně hodí osvěžující tzatziki.
TZATZIKI
Na jeho přípravu budete
potřebovat
dvě menší
nebo jednu
velkou okurku, kterou po umytí nastrouhejte na hrubé straně struhadla.
Posolte a nechejte chvíli odstát, pak vymačkejte z okurek přebytečnou vodu,
aby bylo tzatziki pěkně husté. Následně
přidejte dva rozdrcené stroužky česneku, podle chuti můžete dát více, ale samozřejmě i méně. Promíchejte s hustým
řeckým jogurtem, asi tak 400 gramů.
Ještě přidejte sůl, pár kapek vinného
octa a olivový olej. Vše důkladně promíchejte a dejte uležet do lednice.
CHORIATIKI
Na menší kousky nakrájejte
rajčata, okurky, cibuli, zelenou
papriku a osolte. Nahoru dejte
sýr feta, posypejte oreganem,
zalijte olivovým olejem a přidejte olivy.
Souvlaki s tzatziki a choriatiki je výborné letní jídlo, které
s menší pomocí mámy nebo táty hravě zvládnete. A navíc
si skvěle a zdravě pochutnáte.
Dobrou chuť!
Καλή όρεξη!
21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
Tentokrát se zastavíme na chutný oběd či lehkou večeři do
slunného ŘECKA. Náš tip pro blížící se teplé letní dny a večery
je jídlo typické pro řeckou kuchyni – řecký špíz souvlaki
s osvěžující přílohou tzatziki a zeleninovým salátem choriatiki.
KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22
L
éto začíná a všude je spousta barev, květin a pohybu. Proto se inspirujeme letní náladou a vyrobíme si jednoduchý větrník z barevného papíru.
Větrníkem můžeme vyzdobit květináče na balkóně, záhonky na
zahrádce nebo jej darovat někomu k narozeninám.
V ě tr n í k
Budeme potřebovat:
tvrdé barevné papíry
špejle nebo dřívka na špízy
ozdobné špendlíky
dřevěný korálek
malou korkovou zátku
tužku a pravítko
nůžky
Nejdříve si papír upravíme tak, aby měl čtvercový
tvar. Budeme pracovat například s papírem o rozměrech 21 × 21 cm.
Pomocí pravítka pak předkreslíme úhlopříčné čáry a od středu si označíme na každou stranu bod ve vzdálenosti asi 2 cm.
Každý lichý růžek na konci propíchneme špendlíkem, abychom si usnadnili práci při dokončování
větrníku.
Pokud chceme mít větrník originálně ozdobený, můžeme nyní na špendlík napíchnout malé
kolečko nebo kytičku z barevného nebo lesklého papíru.
Každý druhý růžek potom postupně napichujeme na špendlík (napichujeme z rubové strany a růžek přetáčíme směrem ke
středu papíru) a nakonec přichytíme ke
středu.
Ze zadní strany navlékneme na špendlík dřevěný korálek a teprve potom napíchneme větrník na dřívko nebo
špejli. Ze zadní strany dřívka nebo špejle ještě hrot
špendlíku zabezpečíme malou korkovou zátkou, kouskem gumy nebo něčím podobným.
A je to hotovo!
Už máte místo pro svůj větrník?
A jaký dnes vane vítr?
23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ
Všechny čáry rozstřihneme od okraje až
k vyznačeným bodům.
Ahoj krajánci a žáčci
České školy Madrid,
v našem minulém čísle jsme vám říkali,
že se ČŠM chystá v květnu na farmu El
Jarama. A opravdu tomu tak bylo!
Alena, Mirka a Markéta Č. nás provedly po farmě a pověděly dětem spoustu
zajímavých věcí o domácích zvířatech.
Děti musely dávat veliký pozor, protože na konci prohlídky je čekal vědomostní test.
Kromě procházky farmou děti jezdily
na lodičkách. I přes problémy s pádlováním si to všichni užili a žádná loďka
se nepřevrátila :-)
A protože jsme byli na farmě právě v den, kdy se slavil Den matek, děti připravily v jedné z dílen dáreček pro své maminky:
přírodní parfém.
A abychom nezapomněli na jednu moc důležitou věc! Víte,
děti, že španělský Krajánek slaví právě nyní, 1. června,
narozeniny?
Asi si teď klepete na čelo a říkáte si, co je to za hloupost, vždyť Krajánek slavil své první narozeniny v lednu! Ano, to je sice pravda, ale ten náš – španělský – se připojil
k tureckému, původnímu, teprve v červnu 2014. Tehdy se na všechny poprvé „usmál“
Krajánek ze Španělska.
Tak mu popřejme všechno nej, nej a nej k jeho narozeninám a zazpívejme mu:
„Hodně štěstí, zdraví,
hodně štěstí, zdraví,
hodně štěstí, Krajánku náš,
hodně štěstí, zdraví!"
Tímto bychom moc rádi poděkovali tureckému týmu. Díky turecké redakci, která časopis řídí, teď Krajánek vychází měsíc co měsíc v krásném „kabátku“. Proto ještě jednou
náš velikánský dík do Turecka za trpělivost, čas a nadšení při spoluvytváření španělského Krajánka, který už má nejen tureckého, ale i řeckého, italského a také
francouzského „brášku“.
Sluníčkový měsíc červen vám všem přeje Krajánkův španělský redakční tým.