Multikulturní ošetřovatelství 1 (Vrublová)

Transkript

Multikulturní ošetřovatelství 1 (Vrublová)
OSTRAVSKÁ UNIVERZITA
!
KULTURA
A
ZDRAVOTNÍ
OSTRAVA 2009
PÉ
"
E
ÚVOD
Kultura nebo civilizace je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, um ní, právo,
morálku zvyky a všechny ostatní oby eje, které si lov k osvojil jako len ur ité skupiny. Pod
sou asným tlakem civilizace v rozvinutém sv t mizí p vodní kulturní rozmanitosti a nar stá
homogenizace sv tové kultury. Jinak je to v zemích mén ekonomicky rozvinutých nebo
zemích uznávajících ortodoxn vlastní víru. V t chto p ípadech nedochází k postupné
asimilaci, ale bohužel asto ke kulturním st et m a následn ke kulturnímu šoku.
Ve zdravotnické oblasti se stále ast ji setkáváme s cizinci, kte í naší zemí projížd jí, nebo
zde pracují a také s cizinci, kte í si eskou republiku vybrali k trvalému pobytu. A tak se
setkáme s širokou oblastí nutné zdravotnické pé e b hem celého ontogenetického vývoje – od
t hotenství, porodu, dosp losti až ke stárnutí a smrti. Všechna tato období mohou být
ovlivn na kulturou, zvyky a mýty. Zdravotnický pracovník ur it nem že znát všechny
rozdíly, ale m l by se nau it p emýšlet o jiných kulturách, o jejich pot ebách a zvycích. Na
prvním míst je vždy lidský p ístup spojený s pochopením s cht ním poznat jinou kulturu.
V sou asné dob se v nujeme jiným kulturám, národ m, ale n kdy zapomínáme, že i v eské
republice se vyskytují kulturní rozdíly, zvyky – a to u jedinc poznamenaných n jakým
handicapem, proto i jedna kapitola p edloženého distan ního textu se bude v novat této
problematice.
P edkládaný distan ní text není obsahov vy erpávající publikací. Podává Vám rámcový a
informativní pohled a p edstavuje úvod do problematiky. K hlubšímu studiu p edm tu jsou v
literárních odkazech doporu eny dostupné publikace.
2
OBSAH P EDM TU
1. Úvod do problematiky, vymezení základních pojm ………………………………
1.1 Kultura, kulturní odlišnosti, pohlavní odlišnosti ………………………………….
1.2 Faktory ovliv ující kulturu spole nosti……………………………….………………
1.3 Národy a národnosti…………………..…………………………………………….
1.4 Psychologické základy kultury………………………………………………………
2. Transkulturní teorie zdraví….………………………………………………………
2.1 Model vycházejícího slunce………………………………………………………..
2.2 Model rozvíjení kulturní zp sobilosti………………………………………………
2.3 Model kulturn ohleduplné a uzp sobené pé e……………………………………..
3. Specifika transkulturní komunikace…………………………………………………
3.1 Neverbální komunikace………………………………………………………………
3.2 Verbální komunikace…………………..…………………………………………….
4. Ošet ovatelský proces a transkulturní ošet ovatelství……………………………
4.1 Ošet ovatelský proces…………………………………………………………………
5. Transkulturní edukace…………………………………..……………………………
Použitá a doporu ená literatura
Terminologický slovník
3
VÝZNAM GRAFICKÝCH SYMBOL
pr vodce studiem
shrnutí
pojmy k zapamatování
kontrolní otázky a cvi ení
koresponden ní úloha
4
1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY, VYMEZENÍ
ZÁKLADNÍCH POJM
Cíl
Po prostudování kapitoly byste m li být schopni:
•
•
•
•
•
objasnit pojmy kultura, jazyk, kulturní evoluce
popsat procesy kulturní evoluce
specifikovat kulturní zm n a skupinové selekcí
charakterizovat faktory ovliv ují kulturu
vysv tlit význam národu a národností
Klí ová slova
Kultura, jazyk, kulturní evoluce, národ, národnost
Pr vodce
Motto:
Pokud mají lidé p ežít a žít ve zdravém, pokojném a smysluplném sv t ,
pak musí sestry a další zdravotni tí pracovníci pochopit jejich r zné
kulturní p esv d ení, kulturní hodnoty a životní styl, aby byli schopni
poskytovat kulturn uzp sobenou promyšlenou zdravotní pé i.
Madeleine Leiningerová
V sou asné dob jsme sv dky vysoké migrace. Z t chto d vod je nutné
najít pochopení pro cizince, pro jejich kulturu, chápat jejich odlišnosti.
Tohoto je lov k schopen jedin pochopením vlastní kultury, kulturních
pot eb a následn studovat kultury jiné v etn pochopení jejich tradic,
zvyk , pot eb. Žádná kultura není statická, vyvíjí se spole n s každou
spole ností, p izp sobuje se náboženství, etickým princip m a normám.
Každý národ a národnost má svoji specifickou kulturu, která se p edává a
zárove modifikuje v dalším pokolení. Cílem této kapitoly je pochopení
kultury a kulturních odlišností a zejména zhodnotit vlastní postoj k jiné
kultu e.
1.1 Kultura, jazyk, kulturní evoluce
Pojetí kultury
Kultura bývá definována jako p esv d ení i pravidla chování (nebo
možná obecn ji jako znalost sv ta), která jsou na základ ur ité formy
sociálního u ení (v etn vyu ování) p edávána z jednoho jedince na
druhého.
V definicích kultury, kterých je více než 150 se však odrážejí zejména tyto
ty i radikální skupiny. Pat í sem zejména:
- pravidla chování, rituály
5
-
p edstavy v myslích – mýty
hmotné artefakty (archeologické nálezy
literatura, um ní, hudba
Kulturu m žeme také charakterizovat jako nau ené, sdílené a p edávané
hodnoty, p esv d ení, normy a zvyklosti ur ité skupiny lidí. Tyto složky
ovliv ují myšlení lidí, jejich rozhodování a jednání. Kultura ovliv uje
vzorce chování a myšlení. Jde o velmi složitou strukturu, která ovliv uje
pochopení sv ta, životní styl. Na základ práv t chto kulturních norem lze
asto p edpokládat reakce lidí a skupin. Kultura, jak již bylo e eno,
ovliv uje chování, reakce, hodnotový systém, životní styl, sexualitu, ale
také oblékání, zahalování jednotlivých ástí t la. Kultura ovliv uje také
neverbální projevy – mimiku, gestiku, haptiku, posturologii.
Definovat pojem kultura není jednoduché. Obecn se pojmem kultura
vyjad uje ur itý zp sob chování v komunit , národ . Již Marcus Tullius
Cicero (106 – 43p .Kristem) hovo il o filozofii jako kultu e ducha. Kultura
prochází vývojem a m ní se s novou dobou. N které kulturní zvyky
z stávají, jiné upadají a následn mizí. V p stování kultury m žeme vid t
zdroj mravní velikosti.
Edwar Burnett Tylor vymezil lidskou kulturu jako komplexní celek
zahrnující náboženství a etické hodnoty a systémy, právní p edpisy,
poznání, um ní a všechny zvyky a schopnosti, kterými jedinec disponuje
jako p íslušník spole nosti a které si osvojil u ením. (Budil,2003,17s.)
Již v minulosti docházelo k st hování len jiných národ , které vyvolávalo
v obyvatelích zejména st edov ké Evropy ned v ru a odpor. Studiu
jednotlivých kultur se ú astní se ú astní odborníci z ad antropolog ,
sociolog , psycholog , filozof a pedagog .
Základní znaky kultury:
- adaptace – jednotlivé prvky kultury se p izp sobují m nícím se
podmínkám a pot ebám lidí
- integrace – kultura se sjednocuje do ur itého celku
- fylogenetická podmín nost – p enáší se z generace na generaci
- normativnost – využití norem v chování a ve fungování spole nosti
- ontogenetická podmín nost – kulturní zvyky se p enášejí
v jednotlivých vývojových obdobích
- vázanost na lidské pot eby
Mezi základními determinanty kultury pat í:
- historie (vývoj spole nosti, zm ny období)
- náboženství (víra má významnou roli ve filozofii, etice, um ní
vztazích a rozhodnutích
- zem pisné
6
V p ípad pobytu jedince v jiné kultu e m že dojít i ke kulturnímu šoku.
Výchova – pat í k nejstarším lidským innostem. Výchova se v hrubém
d lení se rozd luje na organizovanou (školské instituce) a neorganizovanou
(rodina, spole nost, média). Základním procesem výchovy je socializace,
kdy hovo íme o za le ování jedince do spole nosti, formování hodnot,
ideál . Dále je to kulturní funkce výchovy, která spo ívá v osvojování
jednotlivých komponent kultury – jazyka, zvyklostí, tradic, mrav ,
zákon , norem. Pro odbornou vzd lanost je velmi d ležitá profesionální
funkce výchovy (M.Líšková,I. Nadaská,2006,14s.), kdy se jedinec
p ipravuje pro pracovní dráhu.
Cíle multikulturní výchovy
- kognitivní – nabití v domostí o podobnostech a odlišnostech
jednotlivých kultur
- psychomotorické – aplikovat získané v domosti a zru nosti
v sociální interakci s leny jiné kultury
- afektivní – rozvíjet schopnosti tolerance a respektu k jiným
kulturám
Význam multikulturní výchovy
- respektování jedine nosti lov ka s jeho pot ebami, právy a
povinnostmi
- podpo e empatie a uznání jiné kultury
- pozitivní p sobení na atmosféru ve spole nosti
- protidiskrimina ní p sobení
- zabezpe ení rozvoje ve spole nosti
Kultura zásadn ovliv uje život lov ka v každodenním sv t – ve
sv t nesmírné rozmanitosti, ve zdraví a v nemoci. Lidstvo si je
v domo rozdíl etnických, kulturních, jazykových, náboženských. Tyto
rozdíly hrají mnohdy významnou roli jednak v politice, v mezilidské
komunikaci a specificky také ve zdravotnické oblasti. Pokud se má
efektivn provád t multikulturní výchova ve zdravotnické praxi musí
se opírat o poznání jednotlivých kultur.
Cílem transkulturní výchovy ve zdravotnictví je chápat a respektovat jiné
kultury než svou vlastní. V podstat jde o respektování lidských práv a
svobod. Multikulturní výchova zdravotnických pracovník by m la
vycházet z poznatk kulturní a sociální antropologie založena na empatii
k nemocným lidem.Kulturní jevy jsou sice asto neviditelné a skryté,
nicmén p i lé ení a ošet ování klient a zkvalit ování jejich života je
pot eba se jim v novat. Poznatky z výzkum kulturní a sociální
antropologie p ináší nový rozm r v pé i a pat í k základním cíl m
výchovy nové generace zdravotnických pracovník .
V eské republice se usídlují lidé z r zných kontinent , p íslušníci
r zných kultur, náboženství i barvy pleti. I když prozatím netvo í po etn
významnou skupinu obyvatelstva, p esto jsou již dnes spolu s po etn
jednozna n dominujícím eským obyvatelstvem sou ástí spole nosti.
Pohyb lidí z jedné zem do druhé, promíšenost obyvatel r zného p vodu,
7
barvy pleti, kultury bude stále více provázet život dnešních i budoucích
generací. Stane se nedílnou sou ástí každodennosti a je t eba s ním po ítat.
Zatímco v roce 1990 bylo v eské republice 34 899 trvale žijících cizinc
v roce 2003 to bylo již 240 421. Nejvíce zastoupena skupina jsou obyvatelé
z Ukrajiny, následuje Slovensko, Vietnam, Polsko, Rusko. Po ty t chto
obyvatel jsou udávány v desetitisících.
P i koncipování výuky multikulturního ošet ovatelství je t eba brát
v úvahu kulturní a sociální diferenciaci cizinc . Je t eba si také uv domit,
že imigranti
Jazyk
Jazyk bývá asto považován za jedinou a nejd ležit jší schopnost, která
odlišuje lov ka od ostatních živých tvor . Nemusí to být proto, že jazyk
sám o sob ovliv uje zp sob našeho myšlení a rozum ní sv tu, ale spíše
proto, že nám dovoluje vym ovat si informace a názory, a tím pádem také
ovliv ovat zp sob myšlení jiných lidí. To lidem umož uje podílet se na
n kterých vysp lých formách sociální kognice. Jazyk má zásadní podíl na
vytvá ení lidské kultury. Lidský jazyk je otev ený systém komunikace, ve
kterém gramatická struktura umož uje, aby byly jedním lov kem
p edávány z kognitivního hlediska velmi komplexní informace
1.2 Faktory ovliv ujíc kulturu
- rodinné a p íbuzenské systémy
- sociální život
- politický systém
- jazyk a tradice
- sv tový pohled, orienta ní hodnoty a kulturní normy
- náboženství
1.3 Národy a národnosti
Studium národ , národností a kmen je dnes p edm tem nikoliv
jedné v dní disciplíny, ale celé ady v dních obor a dokonce i
mezioborové v dní disciplíny. ada otázek však nedo ešena:
nap . vymezení p esné hranice mezi národností a národem. P i
ozna ování národ a národností se stále setkáváme s rozdílným
pojetím.
Národ je nejvyšší forma etnického spole enství, vznikal na
základ spole ného jazyka, území, kultury, ekonomiky,
historického vývoje i psychického založení.
Etnické zvláštnosti, které jsou považovány za mnohem
d ležit jší a významn jší. Etnické skupiny p edstavují reáln
existující a historicky vzniklé skupiny lidí spole ného p vodu,
8
jazyka a spole né materiální a duchovní kultury.
Národnost vznikla a dosud vzniká v období rozpadu rodové a
kmenové spole nosti a v pr b hu procesu utvá ení civilizované
spole nosti a státu.
eská národnost vznikla z n kolika
historicky a jazykov p íbuzných kmen ve st edov kém
eském stát P emyslovc .
Nezbytnou podmínkou pro vznik národa byl spole ný jazyk a
kultura, spole né území a spole ný historický vývoj a p edevším
spole ný hospodá ský zp sob života.
1.4 Mýty a rituály spojené s mate stvím v rámci r zných národ
V dávných dobách bylo t hotenství, porod i šestined lí op edeno
množstvím pov r z d vodu neznalosti podstaty oplodn ní ženy a vývoje
plodu. Nev d lo se jak se tvo í mléko a tém vše co s t hotenstvím
souviselo bylo po dlouhou dobu ímsi tajemným. A tak se lidé snažili
objasnit neznámé skute nosti vymyšlenými p edstavami. N které z takto
vzniklých pov r a mýt se udržují mezi lidmi dodnes, jak v civilizovaných,
tak i mén civilizovaných zemích. Je dobré v novat jim pozornost a to
hned ze dvou d vod - jednak pro zajímavost a jednak aby se p edešlo
n kterým možným komplikacím vzniklých dodržováním n kterých rituál .
Pov ry o brzkém rozpoznání t hotenství
Staro ecký filozof a léka Hippokrates radil, aby žena, která chce v d t, zda
je t hotná ud lala zkoušku pomocí vypitého vína a medu nebo sn deného
medu a anýzu p ed spaním a pokud ji probudí v noci bolest v oblasti
pupku je to známka t hotenství. V Egypt ve 14. stol. p .Kr. se jako
zkouška t hotenství provád lo pomocí zkoušky, kdy žena p es celý den
mo í na dva pytle pšenice a je mene, když vyklí í – je t hotná, pokud
vyklí í jen pšenice porodí chlapce, vyklí í-li je men porodí d v e. ínští
léka i ur ovali t hotenství, když m la zcela zdravá žena pravidelný a silný
tep, japonští léka i se nespoléhali na tep. Ale ohmatávali prsa a pozorovali
spodní ást t la. Ve spisech st edov kého italského spisovatele Nikolase
Veneta je uvedena rada, aby žena zapálila ohe v n mž je kadidlo a myrha.
Plamenem tohoto ohn se má zah át a pokud její dech ješt za n kolik dní
bude von t kadidlem a myrhou je t hotná. St edov ká literatura uvádí radu
zjišt ní t hotenství pomocí ranní mo e smíchané s vínem ve stejném
pom ru a pokud tekutina zhoustne a není pr hledná nejedná se o
t hotenství.
9
Pov ry a rituály spojené s t hotenstvím
Starov ká žena a mate ství
Plození
Plození se dlouho pokládalo za mystérium. Kulturní jihoamerické národy si
ho p edstavovaly do jisté míry jako p ist hování dít te do t la matky. Podle
Hippokrata v žen vzniká semeno jako v muži. Zárodek vzniká setkáním
mužského semene s ženským zplozeného tvora s ploditeli pochází z toho,
že semeno podávané všemi
ástmi je p edstavitelem jakéhosi
reprezentativního výtažku. Tuto teorii zavrhoval Aristoteles, který plození
srovnával se sražením mléka sy idlem, p i kterém dává mléko látku, ale
sy idlo zásadu zrození. e tí a ímští léka i spojovali možnost oplodn ní
s menstrua ním cyklem. U starých Ind bylo zastáváno mín ní, že soulož
hned po menstruaci je obzvlášt vhodná k oplození, avšak jiný indický
názor íká, že nejlepší as plození je noc dvanáctá po menstruaci.
V japonské mytologii se vyskytuje pov st o nebeském and lovi, který
oplodnil svou služku
U starov kých národ se neplodnost ženy pokládala za nešt stí. Pokud
hlavní nebo legální žena neporodila syna-d dice, mohla být odstavena nebo
zavržena, proto se u starov kých národ setkáváme s r znými um lými
prost edky, které m ly napomoci jak plodnosti, tak neplodnosti. Ve starém
ecku byla bohyní plodnosti Demeter. Indové m li božstva, kte í byli
p ístupni prosbám neplodných žen, které konaly dlouhé, namáhavé pout
ke kapli kám. í ané už v p edbuddhistické dob Kuan-jin uznávali
bohyni plodnosti pomocí porcelánové sošky podobající se Madon .
Jihoslované zachovávali starobylý oby ej, že neplodné ženy chodily
k hrobu ženy, která zem ela b hem t hotenství. Volaly ji jménem, sekaly
trávu na jejím hrob a zap ísahaly mrtvou, aby jim darovala plod svého
života.
Germánským bohem lásky a plodnosti byl Fro nebo Frey, pozd ji mu byl
zasv cen svatojánský den. Symbolem plodnosti byly o echy a s tím souvisí
dodnes
používaný mýtus :“Pokud na svatého Jana prší, budou o echy
ervivé a d v ata t hotná.“
Pohlaví dít te
Ve staré Indii dávali léka i pokyny k um ní plodit chlapce i d v ata.
Pokud chce žena porodit chlapce, má se t i dny p ed menstruací vyhýbat
muži, držet dietu a ležet v posteli se speciálními bylinami. Muž má se
ženou souložit 4.,6.,8.,10., 12., noc. Pokud si pár p eje dceru má souložit
5.,7.,9.,11 noc.
N kolikanásobné t hotenství
U Japonc p evládala teorie, že pokud jde o dvoj ata, má levé dít hlavu
dol , pravé hlavu nahoru. Levé se objevuje p i porodu první.
U starých Ink pokládali porod dvoj at za n co velmi hanebného.
B lorusové vnímali porod dvoj at jako trest boží. Sta í Samuerové naopak
10
považovali porod dvoj at za št stí.
Právní postavení t hotné ženy bylo ve starov ku do jisté míry výsadní. U
íman m ly t hotné ženy ur ité výsady potud, že nemohly být brány
k soudní zodpov dnosti.Velmi podobné to bylo v Egypt . U jihoslovan
dostávala t hotná žena takový p íd l potravin, který mohla odnést v sukni.
Ve staré ín byla t hotná žena odlou ena do doby porodu. S tímto se
setkáváme ješt dnes, kdy se t hotná ínská žena odlu uje od svého
manžela a spí na zvláštním l žku. Zdraví t hotné ženy bylo záležitostí
r zných p edpis . V Indii t hotná žena m la nosit nádherné šperky, být
veselá. Sta í í ané pokládali za nutné t lesný klid a dobrou mysl za nutné
blaho pro dít . Sta í Japonci m li ve zvyku, že t hotná žena musela ležet
s ohnutýma nohama – báli se toho, aby diet nenatáhlo své noky do
natažených nohou matky, jako do kalhot a tím by byl znemožn n porod.
Ve starém ím rozd lovali t hotenství na t i období. V prvním období šlo
o udržení plodu, ve druhém o zmírn ní jev spojených s t hotenstvím, ve
t etím o p ípravu snadného porodu.
N které ernošské kmeny se domnívají, že chlapci jsou v t le mat in o
dva m síce déle než d v ata. Goldové p i ústí Amuru na Sibi i se
domnívají, že dít v mat in t le stojí zp íma, kdežto papuánci v holandské
Nové Guinei si naopak myslí, že dít stojí na hlav .
T hotné ženy dajacké ob tují démon m, kte í ohrožují oplodn ní a zvlášt
kamiaku malé dome ky pono ené do vody. Na jižním Cebesu je žena p ed
slehnutím podrobena masáži a potom je jí pod hyžd vložena silná páska,,
jejíž konce jsou spojeny na b iše a po té je ze strany na stranu nat ásána
z d vodu vyhnání zlých duch . P írodní národy zajímala také otázka
pohlaví dít te. Podle Suahelc porodí žena chlapce tehdy pokud
v t hotenství hodn pracuje, pokud je v t hotenství líná narodí se d v átko.
Také je d ležitá otázka š astného porodu. Na Andamanech a ve st ední
Africe provádí t hotné ženy t lesná cvi ení, aby si usnadnily porod.
V Ugand se podrobují krátce p ed slehnutím pravidelné masáži, dostávají
lehká projímadla a jejich t lo je natíráno olejem. Zvláštní strava je obvyklá,
v tšinou bývají zapov zeny ryby vyjma Indonéssie, kde dostávají t hotné
ženy denn syrové ryby okyselené citrónovou š ávou. U Masaj jí t hotná
žena v prvních p ti m sících oby ejné pokrmy a nápoje. Pak dostává
polévku z plic, jater a ledvin, ve které je pova ená k ra ze strom a
v posledních m sících jen mléko, aby zhubla a m la porod snazší.
Také je velmi rozší eno pojídání hlíny t hotnými ženami ve východní
Africe, Indii, Asii. Také asto p evažuje pov ra, že t hotná žena je stejn
ne istá, jako žena menstruující. U Masaj žijí manželé odd len a muž se
nesmí v této dob ženy dotknouti. Žena odkládá všechny okrasy na t le,
které by mohly muže vábit. Toto dlouhé od íkávání bývá n kdy ženám
málo po chuti, proto t eba Malaljky vyhán jí plod ze svého t la. Indián
dovede 40 –50 mil b žet, aby mohl své t hotné žen p inést pochoutku po
které touží. Muž je u p írodních národ velmi úzce spjat s t hotnou ženou.
U zakavkazských Pšav je muž v dob ženina t hotenství práv tak ne istý
jako žena, u Bugines a Makassar se chová stejn rozmarn a má stejné
choutky jako t hotná žena. U Papuán a jihoamerických Indián všechny
zákazy ur itých pokrm se vztahují i na muže. U Mentavej muži konají
11
s ženou spole n drobné domácí práce, aby se dít v t le mat in
neobracelo. Dajakové tvrdí, že je nejlépe žen , pokud je muž neustále s ní,
aby ji chránil p ed zlými duchy, strašidly a také aby dít bylo v dobrém
stavu.
Podle „Sexuální harmonie a eugeniky (str.93) by k po etí dít te m lo být
p istupováno vážn . Jen tehdy, pokud se cítí absolutn dob e a zdatn –
zcela v dokonalé citové harmonii - teprve tehdy m že nastat tento ob ad ze
všech ob ad nejposvátn jší. Dít má být po até v lásce a harmonii,
žádané ob ma rodi i. Když se d átko vyvíjí v mat in l n , je t eba si
uv domiti, že vst ebává psychologii a fyzické vlastnosti svého prost edí.
Skute ný život po íná jeho po etím. Hned tehdy je opat eno lidskými
atributy všech p edcházejících generací, ale ím se stane závisí zcela na
jeho výživ . Mat ina krev bude proudit jeho t lem. Otcovy a mat iny
myšlenky budou proudit jeho mozkem. Jest velkým omylem mat iným
p ejídati se v dob , kdy pe uje o svoje d átko. Shledá sice svou chu v tší
než za normálních okolností, ale nepot ebuje se nijak obávat, že dokud se
nebude p ejídat bude její d átko bude trp t podvýživou. Nejd ležit jší je,
aby jedla správnou stravu. Veliká kvanta masa a potraviny bohaté na
bílkoviny jsou obecn velmi škodlivé. innost t hotné ženy je velice
pot ebná, t žká práce je zhoubná, ale celému svalovému systému je
zapot ebí innosti, které by t lo udržovala v dobrém stavu.
Porod a období šestined lí
S porodem je rovn ž spojeno množství oby ej . Slehnutí bývá u p írodních
národ zpravidla lehké a bez zvláštních komplikací. Tam, kde je t hotná
žena považována za ne istou. Sulkové v Novém Pomo ansku v í, že rodíli žena, stávají se muži zbab lými, jejich zbran ztrácejí sílu. Aby tomu
zabránili shromáždí se všichni muži u domu rodi ky a zapálí veliký ohe
do n hož vhazují listí. Ratolesti s poupaty drží v ruce, po od íkání za íkadla
je rozžvíkají.
U Kam adal , Maor , andamarských Minkop , na Havaji je oblíben
ve ejný porod a bývají p i n m také d ti. N kdy se porod d je v lese, u
vody, v dom ženiných rodi , ale vždy tam nemá p ístup muž. Chýše
bývají ozna eny v tévkou. U indián je speciální porodní chýše. Také se
používají r zné prost edky pomáhající porodu, jsou to lé ivé byliny,
prost edky ke zvracení, masti a lázn , mechanické tlaky. Zvlášt svérázný
je prost edek, jehož užívají ženy Kanak . Jakmile se blíží den porodu jde
t hotná žena na mo ské pob eží a s kamenem v rukou se vrhne do vln
p íboje. N kolikráte bývá sražena vlnami a teprve pak se uchýlí do chýže
k porodu. D ležitý význam mívá u p írodních národ pupe ní š ra.
Odd luje se zaost enou lasturou, klokaním zubem, nehtem, bambusovým
nožem, kamenným nožem, hlemýždí sko ápkou. S pupe ní š rou a
placentou se provád jí r zná kouzla. V Ugand je pupe ní š ra uschována
až do slavnostního pojmenování dít te. Tu hodí do nádoby, které je
smíšenina mléka, piva a vody. Plave-li v ní, je dít legitimní, pono í-li se ke
dnu, je plodem cizoložství a matka je pak v nebezpe í, že bude bita. Jiní
národové se domnívají, že pupe ní š ra p ináší dít ti sm lu a proto ji
pe liv uschovají, u Ajn ji nosí matka u sebe až do hrobu.
12
Placenta se t ší podobné pozornosti. Snaží se ji vypudit z t la r znými
prost edky. Somálské ženy pijí p i tom horký ov í l j, který má projímací
ú inek. Australské ženy vyhrabou do zem jamku a sednou si nad ni a
používají b išní lis jako na velkou stranu. Domorodci athejští se domnívají,
že placenta dít te ženského rodu je její sestra a placenta dít te mužského
rodu jeho bratrem. Placenta je usušena s pochována a má-li dít n jaké
nesnáze, jsou p esv d eni, že placenta je ve svém hrob nemocná. Kladou
lé ebné prost edky na místo, kde je l žko pochováno. Nezm ní-li se však
stav dít te, pak je l žko nespokojeno se svým p íbytkem, který je snad
vlhký nebo p íliš suchý, placentu vykopou a pochovají na jiném míst .
V í, že duše l žka chodí hrát se svým dvoj etem, zejména tehdy, když se
dít ve spánku usmívá. Ženy v Brasilii, Indiánky a nikoliv jen ony placentu
sn dí.
T žký porod je považován za dílo arování a zlých duch a zažehnává se
nebo usnad uje r znými prost edky. Také se n kdy provád l císa ský ez,
žena, která m la být takto operována byla opita banánovým vínem a byl
veden zahnutým nožem ve st ední linii t la až k pupku. St na b išní byly
otev ena, krvácející místa pot ena žhavým železem, velmi rychle byla
pro íznuta d ložní st na, dít a placenta vyjmuty. Když byla rána vy išt na,
byly její okraje sepnuty tenkými železnými h ebí ky a ovinuty kovovými
vlákny.Rána byla p ekryta a jedenáctého dne byla zhojena.
Šestined lí u p írodních národ probíhá také v r zných rituálech. U Indián
byl mladý manželský pár izolován do zadní ásti p íbytku, kde trávil
šestined lí. Také se vyskytovalo tzv. mužské šestined lí – kdy muž hned
po porodu zaujme místo po žen a prod lává šestined lí , žena vstane a
v nuje se domácnosti, muž leží s dít tem a p ijímá blahop ání soused .
Ve starém ecku rodily ženy v gynaikeionu, ímanka odcházela do
odd lené místnost, v níž byly rozprost eny drahé p ikrývky, umyla se, vlasy
svázala stuhou, odložila sandály a uložila se na l žko ur ené k porodu.
Staré indické knihy doporu ovaly proti porodním bolestem velmi zvláštní
prost edky nap . sladké d evo rozet ené na prášek s medem a
s rozpušt ným máslem nebo u žen, které snáší velmi t žce bolesti se
doporu ovalo ucpat si uši rozžvýkaným okem a nohou bílé indické
kuka ky. Staro ímští léka i uvád li jako p íznak blížícího se porodu to, že
se plod rozši uje a uvol uje se pouto k srdci a za ínají bolesti v bocích.
Mnohé národy se domnívaly, že p i porodu spolup sobí pohyby dít te. Už
Hippokrates a Aristoteles vyslovili názor, že pohyby dít te roztrhnou
plodové pleny a vyvolají porod.
U starých Peršan byla t hotná žena pod zvláštní ochranou zákona. P i
porodu muselo asistovat deset žen – p t m lo bdít nad zhotovení kolébky,
jedna pomáhala u levého ramene, druhá u pravého,, jedna podpírala hlavu
rodi ky, další držela rodi ku uprost ed a nakonec jedna p ijala novorozen ,
jemuž od ízla pupe ní š ru.. Šestined lka byla 40dní ne istá, v této dob
m la zakázaný pohlavní styk a muže stihl trest smrti pokud ji n jak ublížil.
U starých Ind se dodržovaly ceremoniální zásady, jejímž cílem bylo
zajistit normální pr b h porodu, tyto ceremonie byly zam eny p edevším
proti démon m a zlým duch m, kte í mohli ublížit dít ti. Ženy z vyšších
kast rodily ve zvláštních místnostech, v dob porodu musely jíst hodn
ovesné polévky, která údajn vypuzovala tlak pot ebný k vypuzení plodu.
Pupe ní š ra byla podvázána v ší ce osmi prst , odd lená a upevn na na
13
krku dít te. P i porodu mate ského l žka bylo t lem rodi ky t eseno a byla
lechtána. Po porodu matku a dít umyli, první mate ské mléko bylo
pokládáno za nepoužitelné. T žké porody se usnad ovaly dýmem
z páchnoucích v cí.
Egyp anky rodily na porodní židli, která se skládala ze dvou cihel nebo
kamen . Tzv. porodnice v egyptských chrámech, jejichž st ny byly
ozdobeny zobrazením porod , dokazují, že i mezi lidem bylo zvykem rodit
ve zvláštních domech nebo prostorech. Ve starém ecku svazovaly
porodní báby t lo ženy po porodu šátkem. Porozené dít bylo zavinuto do
látky a porodní bába s ním obešla oltá , aby dít p ijali bohové. Otužilí
Spar ané odmítali zavinutí dít te, aby se novorozen zocelovalo.
Hippokrates doporu oval natírat mastí i olejem vnit ní i zevní pohlavní
orgány, aby se usnadnil vlastní porod.
U Germán byla pomoc u porodu vzájemnou v cí žen. Sed ly p i n m na
bobku nebo na mužových kolenou, pomocnice stla ovaly rodi ce b icho
nebo jí p etahovaly mezi mezerami strom , p i pomalém pr b hu porodu
používaly oku ování, zejména jalovec, léky, amulety a kouzla, která m la
pomocné duchy p ivolat a škodlivé zahnat.
Pupe ní š ra
Ve starém Japonsku se odd lovala pupe ní š ra bambusovým nebo
m d ným nožem, n kdy i p ekousnutím. P ed roz ezáním se na p íslušné
místo sedmkrát dýchlo.
V ín se pupe ní š ra odd lovala n žkami. Sta í Egyp ané pupe ní
š ru odd lovalo kamenem. Pupe ní š ra byla vložena do urny
s d ev ným uhlím, kterou pe liv zape etili a opatrovali deset rok , n kdy
i celý život a pak ji s p íslušným mrtvým lov kem dali do hrobu. U
mrtvých novorozenc n kdy pupe ní š ru upekli a podávali jako
prost edek proti neštovicím.
U B lorus v tšinou bylo l žko zakopáno pod podlahou v koupeln .
V Rusku l žko pe liv schovali do nádoby a pochovali hluboko do zem ,
aby dít neonemocn lo.
Na Islandu zakopávali l žko pod práh chýše, aby zlí duchové nemohli
dovnit a neublížili dít ti.
V Japonsku se pupe ní š ra odd lila od plodového kolá e, potom se
zabalila do bílého papíru a nakonec do papíru, kde byla napsána jména
rodi a v tomto obalu se uložilo do rodinného archivu. Když dít zem elo
pochovala se sním, když dosp lo, nosilo ji stále s sebou a dostalo ji až do
hrobu.. Jiný ceremoniál byl pomocí dvanácti soude k z cedrového d eva
pomalovaných symboly št stí a sou asn dvanáct nož z bambusového
rákosu, které se položili k l žku novorozen . Pupe ní š ra, roz ezaná na
dvanáct ástí byla uložena dovnit a pochována spolu s pen zi, rýží,
konopím a slámou na dvo e domu.
St edov ká žena a mate ství
St edov k byl z kulturního hlediska dobou nejost ejšího šerosvitu, neustále
zápasícího mezi životní radostí a pov rou. K es anství, které p ijalo
primitivní p edstavy o duši a na dlouhá staletí vzalo žen p edevším
svobodu mate ství.
V mytologii všech národ a náboženských spole ností je možné nalézt
etné prastaré p edstavy. St edov k se však nespokojil s pouhým
14
abstraktním výkladem, který dodnes ší í katolický katechismus. O tom, že
Panna Maria povstala z Ducha svatého, byla t hotná a porodila Ježíška
vypravují evangelia, ale jak se to všechno stalo, o tom napsali u ení
teologové mnoho rozprav. Klerikové ani prostí vyznava i nemohli
pochybovat o tom, že Kristus v t le panny prožil embryonální život.
Ve st edov ku vládly názory, že t hotná žena nemá být líná a zahál ivá, má
mírn choditi, vyvarovati se tlaku a skákání. Lidé se m li mít na pozoru,
aby t hotnou neude ili do ramen a šíje. Blíží-li se slehnutí, m la sed t
s roztaženými stehny, rychle vstávat, b hati po schodech nahoru a dol ,
zpívati nebo hlu n volati. Krom výživných jídel na posiln nou se
doporu ovalo silné, vonné víno, ko alka ze zázvoru, h ebí ku , libe ku,
vlašského kmínu a bílého pep e. Jedly-li ženy asto koudele rodily se jim
d vtipné a obratné ženy. Ve st edov kých knihách bylo doporu ováno
t hotným ženám, aby žily bujn a vesele, vtíraly si mastnotu do vnit ní
strany stehen a klína, okolí it .
Upadla-li t hotná žena nebo se lekla byly obavy možného potratu, proto se
ženino pohlaví oku ovalo a t lo se omýval vodou, ve které se va il
kamenec, dub nky, erný ko en, víno a ocet. Ženy, které slehávaly p íliš
brzy si m ly b hem t hotenství denn p ipravovat koupel z epí ku,
he mánkového kv tu, kopru, lomikamenu a soli po stejných dílech a v ní si
zah ívat stehna hodinu p ed ve e í a t i hodiny po ve e i a usušit si je
teplými šátky, rovn ž po n kolik dní na la ný žaludek užívat sušenou
vnit ní k ži slepi ího žaludku ve váze se zla ákem a vínem. P i zácp m ly
užívat locinkovou kaši nebo vyrobený ípek z medu a žloutku. Pokud žena
trp la asto mdlobou m la pít nápoj z r žové vody, š ovíku, sko ice a
sušené hlízy vstava e. M la-li nechu k jídlu, m la ráno užívat doušek
z granátového sirupu, sko ice a š ovíku, položit si náplast na žaludek a
srde ní jamku si namazat lentiškovým, balšámovým, pelu kovým nebo
kdoulovým olejem. Tyto lektvary a praktiky se v r zné pozm n né form
udržely až do nové doby mezi lidovými vrstvami, hlavn na venkov .
V Itálii ženy rodily v p ítomnosti mnoha žena porody byly považovány za
n co co není t eba skrývat p ed ve ejností. V Anglii porody vedl porodník
a k rodící žen mohly jenom osoby k tomuto aktu ur ené. V Holandsku
porodník a rodi ka sed li jeden proti druhému, mezi nimi bylo velké
prost radlo, které m l léka ovázané kolem krku a na druhé stran rodi ka
kolem pasu a pod tímto hadrem, jehož strany zvedaly dv ženy provád l
porodník zákrok.
Období šestined lí
U n kterých národ se v novala šestined lkám zvláštní pozornost, žena
dostávala zvláštní stravu s r znými lektvary a ko ením. V lékárnách se
prodával
prášek, který obsahoval zázvor, sko ici, h ebí ek, pep ,
muškátový kv t, rajská zrna, muškátový o ech, cukr a šafrán.. Pokoj
ned lky, kde matka s novorozencem p ijímala návšt vy a blahop ání se stal
slavnostním místem, kde se uplat ovala ženská ješitnost p ed p ítelkyn mi.
Italské ned lky dostávali pokrm na zvláštních miskách, uvnit
pomalovanými r znými porodními scénami. V N mecku se v pokoji
ned lky st ídaly neustále návšt vy, ležely v široké posteli i s dít tem. O
šestined lku pe ovaly v tšinou dv ženy.
15
Také k es anská církev si ned lky povšimla a zavedla „úvod“ , který nebyl
nic jiného než ozv na primitivních o is ovacích ceremoniál , které
zahán ly zlé duchy a všude byl spojen s mnoha pov rami. Úvod byl
p vodn provád n 40. Den po slehnutí, což se dnes d je u Rus , pomalu
však tato doba byla zkracována na 4,3, i jen 2 týdny. Ned lka, která vyšla
z domu p ed úvodem, propadla áblu a všem živelným duch m. Úvod byl
zakon ován hostinou a pitkou. V etných švábských rodinách ješt dnes
jedí ihned po k tu v dom mladé matky k estní nebo koutní polévku.
Pov ry a církevn náboženské p íležitosti byly u lidu provázeny zvýšenou
chutí k jídlu, pití a erotice.
Císa ský ez
T žký porod je považován za dílo arování a zlých duch a zažehnává se
nebo usnad uje r znými prost edky. Také se n kdy provád l císa ský ez,
žena, která m la být takto operována byla opita banánovým vínem a byl
veden zahnutým nožem ve st ední linii t la až k pupku. St na b išní byly
otev ena, krvácející místa pot ena žhavým železem, velmi rychle byla
pro íznuta d ložní st na, dít a placenta vyjmuty. Když byla rána vy išt na,
byly její okraje sepnuty tenkými železnými h ebí ky a ovinuty kovovými
vlákny.Rána byla p ekryta a jedenáctého dne byla zhojena.
Tato operace se dlouho u mnohých národ nepovolovala – nap . V
Japonsku, Persii.Také Mohamedáni m li zakázaný císa ský ez, dokonce
zákon na izoval, že se má novorozenec zem elé matky hned usmrtit (u živé
ženy se císa ský ez neprovád l v bec). P vod císa ských ez lze
z ejm hledat v Egypt . Indi tí léka i provád li císa ský ez tehdy, když
spat ili na spodní ásti náhle zem elé matky pohyby dít te. V ím to
dovolil už Numa Pompilius.
Pozd ji vznikla myšlenka, že sm lou operací, ostrým ezem do mat iny
b išní st ny a plodové blány by bylo možné osvobodit rodi ku od dít te a
tímto krvavým a um lým zp sobem umožnit jinak nemožný a matku
ohrožující porod. Této operaci se nejd íve odvážili sta í Rabíni. Jedna
skandinávská sága popisuje císa ský ez na živé žen – královn , která
nemohla dít porodit šest zim a vzhledem k tomu, že stav královny se
zhoršoval sama p išla na to, že nebude dlouho žít a p ikázala, aby jí dít
vy ízli. Jak ekla, tak se stalo. Dít byl chlapec a když tento chlapec p išel
na sv t byl velký vzr stem, jak se dalo o ekávat. Legenda dále pokra uje
tím, že chlapec matku políbil, než um ela. Chlapec dostal jméno
Volsungen.(str.578)
Kdy byl poprvé v Evrop
proveden císa ský ez na živé žen nelze
jednozna n ur it. Nap . kolem roku 1500 byla císa ským ezem
zachrán na i s dít tem manželka mišká e Jakuba Nuffera. V 16.století bylo
o císa ském ezu na živé žen velmi diskutováno ve francouzské litaratu e.
První zjišt ný císa ský ez byl proveden 1540 Kryštofem Bainem v Itálii.
V N mecku byl první císa ský ez proveden 1610.
16
V eské republice se usídlují lidé z r zných kontinent , p íslušníci
r zných kultur, náboženství i barvy pleti. I když prozatím netvo í po etn
významnou skupinu obyvatelstva, p esto jsou již dnes spolu s po etn
jednozna n dominujícím eským obyvatelstvem sou ástí spole nosti.
Pohyb lidí z jedné zem do druhé, promíšenost obyvatel r zného p vodu,
barvy pleti, kultury bude stále více provázet život dnešních i budoucích
generací. Stane se nedílnou sou ástí každodennosti a je t eba s ním po ítat.
Zatímco v roce 1990 bylo v eské republice 34 899 trvale žijících cizinc
v roce 2003 to bylo již 240 421. Nejvíce zastoupena skupina jsou obyvatelé
z Ukrajiny, následuje Slovensko, Vietnam, Polsko, Rusko. Po ty t chto
obyvatel jsou udávány v desetitisících.
P i koncipování výuky multikulturního ošet ovatelství je t eba brát
v úvahu kulturní a sociální diferenciaci cizinc . Je t eba si také uv domit,
že imigranti mají zásadn právo na zdravotní služby ve stejné kvalit jako
ostatní ob ané.
Doporu ení vládám
-
Zajistit, aby zdravotnická za ízení zdarma poskytovala p im ené
tlumo nické služby t m imigrant m a p íslušník m etnických menšin,
kte í nedostate n hovo í v tšinovým jazykem.
-
Orgány zdravotní pé e vyhodnotí pot eby r zných etnických skupin a
naplánují poskytované služby tak, aby pot eby t chto skupin byly
pokryty za podmínky rovného p ístupu ke zdravotní pé i.
Poskytnout informace o službách, zdravotní pé i, plánovaném
rodi ovství a mate ské pé i v hlavních menšinových jazycích.
Proškolit zdravotnický personál, zvýšit jeho informovanost o kulturních
a náboženských pot ebách imigrant a etnických/národnostních menšin,
zejména jsou-li jimi ovlivn ny ženy.
Zajistit, aby sociální služby provád ly nábor zam stnanc z ad
imigrantek.
-
Evropská porada Sv tové zdravotnické organizace o Právech pacient
schválila p i setkání v Amsterodamu ve dnech 28.-30.b ezna 1994
dokument Principy práv pacient v Evrop : Všeobecný rámec. Je to
soubor zásad na podporu a uplatn ní práv pacient v evropských lenských
státech EU. Na n kolika místech je zd razn no, že p i poskytování
zdravotnické pé e je nutné respektovat kulturu pacienta.
Kultury mají svá vlastní etická vodítka, která jejich p íslušníky usm r ují
v r zných situacích, a která se obvykle p edávají z generace na generaci.
Kulturní variabilitu je pot eba brát neustále na v domí.
Zdravotní zásady a praxe
Pro zdravotnické pracovníky je velmi užite né uv domit si, co zahrnuje
pojem kulturní odlišnosti:
a) obtíže ve vzájemném porozum ní, které pramení z rozdíl jazyk a
17
zp sobu verbalizování zdravotních problém , z rozdílu v neverbálním
sd lování
b) rozdíly ve spole enských zvycích a pravidlech chování
c) rozdíly v základních znalostech o zdraví a nemoci, v chybných
názorech, ve zvláštních p esv d eních, ve svérázných lé ebných
praktikách daného spole enství
d) rozdíly v hodnotách, na nichž danému spole enství nejvíce záleží.
Koresponden ní úkol .1
Zamyslete se nad pojmy kultura a pokuste se odpov d t, jak laik vnímá
kulturní rozdíly mezi lidmi jiné národnosti.
Shrnutí kapitoly
Prostudovaná kapitola je zam ena na charakteristiku kultury, kulturních
odlišností v celém kontextu. Jsou zde nastín ny determinující faktory
ovliv ující kulturu – její vývoj. Cílem kapitoly bylo dojít k p esv d ení, že
kulturu je nutné studovat, nebo v úzkém kontaktu a v ošet ovatelské pé i
práv tyto znalosti ovliv ují efektivit ošet ovatelské pé e
Literatura:
1. ANASTASSIADOU, H. Transkulturální pé e – podn ty z praxe. In: Multioborová,
interdisciplinární a mezinárodní kooperace v ošet ovatelství. 1.vyd. Praha: Grada,
2002, 21 – 24s. ISBN 80-247-0536-2.
2. CARPENITO, L. J. Nursing Diagnosis: Application to Clinical Practice. 9th Ed.
Philadelphia: Lippincott , 2002. 1270p. ISBN 0-7817-3319-7.
3. GEISSLER, E. M. Cultural assessment: Pocket guide series. 2nd ed. St. Lous: by
Mosby, Inc., 1998. 326 p. ISBN 0-8151-3633-1.
4. GIGER, J. N. Transcultural nursing, Assessment and Intervention. 3rd ed. St. Lous: by
Mosby, Inc.,1999. 608 p. ISBN 0-3230-0287-0.
5. K IVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. 1.vyd. Praha: Svoboda, 1988.
235s.
6. MURPHY,F.R. Úvod do kulturní a sociální antropologie. 1. vyd. Praha: Slon,1998.
267s. ISBN 80-85850-53-2
7. PR CHA, J. Multikulturální výchova. Teorie, praxe, výzkum. 1.vyd. Praha: ISV
nakladatelství, 2001, 211s. ISBN 80-85866-72-2.
8. ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v eské republice. My a oni v multikulturní
spole nosti 21. století. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 188s. ISBN 80 247-0535-4.
18
2.TRANSKULTURÁLNÍ TEORIE
Cíl
Po prostudování kapitoly byste m li být schopni:
•
•
•
•
charakterizovat transkulturní teorie
objasnit sociokulturní kontext
analyzovat Model vycházejícího slunce
charakterizovat základní pojmy
Klí ová slova
Transkulturní teorie, sociokulturní kontext, kulturní hodnoty,
kulturn rozdílná pé e, kulturn shodná pé e
Pr vodce
Tato kapitola bude hodn teoretická, jak již vyplývá z jejího názvu. Pro
prostudování byste si m li ud lat asi tak 90 minut asu. Jejím cílem je
nastínit problematiku n kterých transkulturních teorií (Madelaine
Leiningerová, Joyce Newman Gigerová, Ruth Davidhizarová, Josephy
Campinhy). Dále se zde seznámíte s pojmy transkulturního ošet ovatelství.
2.1 Model vycházejícího slunce (Sunrise model)
V polovin padesátých let minulého století se Madelaine Leiningerová
za ala zajímat o vliv kultury na chování lov ka ve zdraví a nemoci.
Podobn jako ostatní teoreti ky ošet ovatelství byla i ona ovlivn na
antropologií. Jako sestra na psychiatrickém odd lení pracovala s d tmi
r zných národností, všímala si odlišností jejich chování. Uv domovala si,
že kultura, která má výrazný vliv na pé i, byla v ošet ovatelské pé i
zanedbávána.
První studii transkulturního ošet ovatelství vypracovala na po átku
šedesátých let, kdy žila sama mezi domorodci na Nové Guinei. Termín
transkulturální ošet ovatelství použila v roce 1960.
Transkulturální ošet ovatelství je postaveno na p edpokladu, že lidé každé
kultury mohou definovat své vlastní zp soby chápání ošet ovatelské pé e
založené na zkušenostech, ze kterých m že vycházet jejich obecné
p esv d ení o zdraví. Na tomto základ je transkulturální ošet ovatelská
pé e rozvíjena v tom kulturním kontextu, ve kterém je poskytována.
19
Od šedesátých letech minulého století rozvíjela Leiningerová svoji teorii
kulturn rozdílné a shodné pé e. Ovlivnily ji osobní zkušenosti se sesterské
praxe a také další faktory (migrace, rasové konflikty, cestování za prací,
technický pokrok).
Teorie byla ucelen publikována v roce 1985. Uvedla jako cíl
ošet ovatelství poskytnout lidem rozdílných kultur kulturn specifickou a
všestrannou pé i v podpo e zdraví, blaha nebo jim pomoci elit
nep íznivým lidským okolnostem, obtížím a smrti kulturn vhodnými
zp soby.
Leiningerová definovala tyto základní pojmy:
- kultura (dominantní, subkultura
- kulturní hodnoty
- kulturn rozdílná pé e
- kulturn shodná pé e
- sv tový názor
- sociální struktura
- kontext prost edí
- tradi ní zdravotnický systém
- zdraví
- profesionální zdravotnický systém
- pé e
- kulturní pé e
Spole n s t mito pojmy p edložila základní asumpce – p edpoklady, na
kterých je teorie postavena
- pé e je nezbytná pro lidský r st, vývoj, p ežití
- pé e je nezbytná pro lé ení a vylé ení
Jednotlivé ošet ovatelské koncepce a teorie se mezi sebou liší pohledem na
ty i základní komponenty ošet ovatelství: osoba (dít , spole enství),
prost edí, zdraví a ošet ovatelství.
Tyto pojmy vymezují metaparadigma oboru ošet ovatelství. Obsahové
pojímání t chto kategorií a vztahy mezi mini jsou p edm tem paradigmatu
tohoto oboru – tedy jeho koncep ních model a teorií.
Model vycházejícího slunce (Sunrise model)
Teorie transkulturního ošet ovatelství je také známá pod ozna ením
„Model vycházejícího slunce“. Tento název dostala podle schématu, ve
kterém Leininger vizuáln znázornila svoje ideje a který p edstavuje
jednotlivé složky její teorie:
1. Rozm r kulturní a sociální struktury:
Sociokulturní kontext je znázorn n paprsky slunce, které reprezentují
technologické,náboženské a filozofické, politické a právní, ekonomické,
20
vzd lávací, rodinné faktory, kulturní hodnoty a životní styl. Všechny tyto
faktory jsou vzájemn propojené a jejich vliv na dít nem žeme chápat
odd len .
Jednotlivé paprsky slunce jsou v vzájemné souvislosti s jádrem slunce,
které je tvo ené:
znaky, modely, praktikami pé e a zdravím. Všechny faktory tak ovliv ují
vnímání zdraví a choroby, jako také zp sob pé e, které dít využívá.
2. Systém pé e
Leiningerová rozlišuje dva systémy pé e – tradi ní a profesionální.
Tradi ní se vztahuje na zp soby pé e, které jsou praktikované p íslušníky
dané subkultury. Nazývá ho též lidovým nebo laickým systémem a
charakterizuje jako „kulturn nau ené a p enesené názory, poznatky a
zru nost vlastních lidí, které využívají p i zabezpe ení nebo podpo e
innosti jedinc , skupin nebo institucí.“
Profesionální systém p edstavuje formáln nau enou a p enesenou
profesionální pé i. Jde o systém, který p evládá v profesionálních
institucích, kde pracují zam stnanci r zných povolání. Prezentuje názory
velikých etnik, majoritních ástí obyvatelstva. Sestry, které zastupují
profesionální systém, asto nepoznají a ani se nezajímají o tradi ní zp sob
pé e. O ekávání sester jako poskytovatelek pé e a klient jako p íjemc
služeb jsou ovlivn na kulturou, kterou prezentují- Z t chto d vod se
mohou zna n od sebe lišit. Práv transkulturální ošet ovatelská pé e
nabádá se sestry poznat laický zp sob pé e a jeho kladné stránky využít p i
profesionální pé i u klienta, který pochází z jiné kultury, než ony samy.
3 Typy pé e
Pé e tvo í u M. Leiningerové centrum ošet ovatelských aktivit :“pé e je
základní a úst ední sjednocující vládnoucí dominantou charakterizující
ošet ovatelství“.
Leiningerová rozlišuje pojmy mezi pé e a starání se – ošet ování.
Starání se charakterizuje jako nau ené, p enesené kulturní zp soby
asistence podpory a pomoci lidem nemocným, zdravým nebo umírajícím.
Starání se p edstavuje vlastní ošet ovatelské akce a aktivity, které jsou
konkrétním vyjád ením fenoménu pé e. Starání se považuje za ten znak,
který d lá ošet ovatelskou pé i ošet ovatelskou profesí.
Kulturn shodná pé e se m že podle Leiningerové realizovat t emi zp soby
v závislosti od toho, v jakém stavu se klient nachází, které jsou jeho hlavní
problémy a pot eby.
Kulturní pé e pomáhající uchovat nebo získávat zdraví.
Tento typ pé e zahrnuje takovou asistenci, podporu, která prost ednictvím
profesionální innosti pomáhá lidem jednotlivých kultur uchovávat jejich
pohodu, zotavit se z t žkostí nebo elit postižení nebo smrti. Tato pé e je
zam ena jak na nemocné, tak na zdravé lidi.
21
Kulturní pé e umož ující adaptaci
Tato pé e v sob skrývá všechny intervence, které pomáhají klientovi
adaptovat se na nové kulturní zp soby pé e. Sestry asistují klientovi p i
jeho p izp sobování se nový životním rolím. P i hospitalizaci m že mít
klient r zné problémy – týkající se nemožnosti uspokojovat n které ze
svých pot eb. Nem že nap . vykonávat náboženské rituály, má omezený
kontakt s p íbuznými, nemocni ní strava neodpovídá jeho kultu e a podob .
Úlohou sestry je dohodnout se s klientem na takových aktivitách, na takové
pé i, která bude respektovat pot eby klienta, ale také nemocni ní systém.
Kulturní pé e pomáhající uskute nit zm nu
Tento typ pé e se dostává do pop edí tehdy, když je pot eba modifikovat, i
úpln zm nit zp sob, jakým se klient stará o své zdraví. Jde nap . o
stravování – dodržování dietního systému
2.2 Model rozvíjení kulturní zp sobilosti Josefy Campinhy-Bacote
Josefa Campinha-Bacote navazuje na transkulturní ošet ovatelství
M.Leiningerové a na Pendersonové multikulturní rozvoj, zohled uje proces
a neukon enost. Úst edními pojmy, s kterými v modelu pracuje jsou
kultura, uv domování, v domosti, dovednosti a zkušenosti, náhodná
setkání (potkávání), p ání (touha).
Dosahování a rozvíjení kulturní zp sobilosti je proces, ve kterém
zdravotník kontinuáln usiluje dosahovat schopnost efektivn pracovat
v rámci kulturního kontextu klienta, individua, rodiny i komunity.
Premisy modelu
- kulturní zp sobilost je proces ne událost
- tento proces je efektivn jší, probíhá-li uvnit etnických skupin než
nap í kulturami
- existuje p ímý vztah mezi stupn m zp sobilosti a schopnosti
poskytovat kulturn uzp sobenou zdravotnickou pé i
- kulturní zp sobilost je klí ová pro poskytování efektivních a vhodných
služeb klient
Kulturní uv dom ní
Na základ uv dom ní vlastních p edpoklad , stereotyp a odlišností od
jiných lidí nám pomáhá si uv domovat vlastní kulturní uv dom ní,
pochopení vlastní kultury, její hodnocení. Jde také o akceptování a
dodržování kulturních zvyk a p edstav. Setkáváme se s lidmi, kte í
zavrhnou vlastní kulturu a p ijímají kulturní uv dom ní jiné skupiny.
Kulturní v domosti
Tyto v domosti jsou zejména d ležité pro zdravotnické pracovníky, a to
zejména v t chto oblastech:
- životní styl
- incidence a prevalence chorob.
22
V odborné literatu e se dále m žeme setkat s pojmy kulturní dovednosti,
kulturní potkávání a kulturní p ání. Tyto jednotlivé kategorie vám budou
ponechány k zamyšlení a vytvo ení vlastního popisu t chto kategorií na
konci celé kapitoly.
2.3 Model kulturn ohleduplné a uzp sobené pé e
Model autorek Joyjce Newman Gigerové a Ruth Davidhizarové byl
vytvo en v roce 1988 pro pot eby student . Model usnad uje a urychluje
celostní, kulturn ohleduplné ošet ovatelské hodnocení stavu pot eb
klienta/pacienta a tím také zefektiv uje praktickou pé i (výb r vhodných
ošet ovatelských intervencí). Model akceptuje praktické hodnoty sester
pr b žn hodnotit kulturní prom nné v ošet ovatelském procesu a jejich
vlivy na chování ve zdraví i nemoci. Tento model vychází a také navazuje
na model Leiningerové a rozpracovává další rovinu transkulturního
ošet ovatelství – hodnocení stavu pot eb klienta a ošet ovatelské
intervence.
Tento model p istupuje k jedinci jako naprosto unikátnímu lov ku a má
být hodnocen v šesti kulturních fenoménech. Pat í zde:
-
komunikace
-
interpersonální prostor
-
sociální za len ní
-
as
-
ovládání prost edí
-
biologické variace
Metaparadigma tohoto modelu zahrnuje
1. Transkulturní ošet ovatelství
2. Kulturn kompetentní (zp sobilou) pé i
3. Kulturní jedine nost individua
4. Kulturn citlivé prost edí
5. Zdraví a zdravotní statut
K tomuto modelu je možné použít Bloch v pr vodce etnicko-kulturním
posuzování. Je zam en na posuzování jedince a jeho rodiny v nemoci,
v dob hospitalizace i v ambulantní pé i. Setkáme se zde s kategoriemi
popisných etnicko-kulturních charakteristik:
-
kulturní
-
sociologické
-
psychologické
23
-
biologicko-fyziologické
Koresponden ní úkol .2
Pokuste se charakterizova pojmy kulturní dovednosti, kulturní potkávání
a kulturní p ání.
Shrnutí
Uvedená kapitola se zabývá teoretickými modely transkulturní pé e o
pacienta/klienta a také jeho rodinu. Vede k zamyšlení na jednotlivými
pot ebami a zejména k k pochopení nutnosti studia jiných kultur. Cílem je
uvedené argumenty a nástiny model implementovat do profesionální
ošet ovatelské pé e.
Použitá literatura
24
Cíl
3. TRANSKULTURNÍ KOMUNIKACE
Po prostudování kapitoly byste m li být schopni:
•
•
•
•
•
•
objasnit cíl transkulturální komunikace
objasnit základy neverbální komunikace
charakterizovat možnosti antikoncepce
vysv tlit d ležitost prevence pohlavn p enosných chorob
definovat pojem prostituce a charakterizovat její formy
charakterizovat pojem sexuální zneužití
Klí ová slova
Komunikace verbální, komunikace neverbální,
Pr vodce
Uvedená kapitola bude již zam ena prakti t ji, m la by být lépe
pochopitelná. K jejímu prostudování bych doporu ila 45 minut. Mnohé
informace pro vás nebudou nové. Cílem je uv domit si odlišnosti
komunikace jak verbální i neverbální. P i profesionální komunikaci
musíme mít stále na mysli, že jakákoliv neuvážená mimika, gestika m že
mít negativní vliv na navázání spolupráce a d v ry s pacientem/klientem
i jeho rodinou.
Mezikulturní komunikace
Studovat lidskou kulturu je stejn d ležité jako studovat fyziologii srdce a
sval v t le. Kultura zásadn ovliv uje život lov ka v každodenním sv t
– ve sv t nesmírné rozmanitosti, ve zdraví a v nemoci. Lidstvo si je
v domo rozdíl etnických, kulturních, jazykových, náboženských. Tyto
rozdíly hrají mnohdy významnou roli jednak v politice, v mezilidské
komunikaci a specificky také ve zdravotnické oblasti. Pokud se má
efektivn provád t multikulturní výchova ve zdravotnické praxi musí se
opírat o poznání jednotlivých kultur.
Cílem transkulturní výchovy ve zdravotnictví je chápat a respektovat jiné
kultury než svou vlastní. V podstat jde o respektování lidských práv a
svobod. Multikulturní výchova zdravotnických pracovník by m la
vycházet z poznatk kulturní a sociální antropologie založena na empatii
k nemocným lidem.Kulturní jevy jsou sice asto neviditelné a skryté,
25
nicmén p i lé ení a ošet ování klient a zkvalit ování jejich života je
pot eba se jim v novat. Poznatky z výzkum kulturní a sociální
antropologie p ináší nový rozm r v pé i a pat í k základním cíl m
výchovy nové generace zdravotnických pracovník .
V eské republice se usídlují lidé z r zných kontinent , p íslušníci
r zných kultur, náboženství i barvy pleti. I když prozatím netvo í po etn
významnou skupinu obyvatelstva, p esto jsou již dnes spolu s po etn
jednozna n dominujícím eským obyvatelstvem sou ástí spole nosti.
Pohyb lidí z jedné zem do druhé, promíšenost obyvatel r zného p vodu,
barvy pleti, kultury bude stále více provázet život dnešních i budoucích
generací. Stane se nedílnou sou ástí každodennosti a je t eba s ním po ítat.
Zatímco v roce 1990 bylo v eské republice 34 899 trvale žijících cizinc
v roce 2003 to bylo již 240 421. Nejvíce zastoupena skupina jsou obyvatelé
z Ukrajiny, následuje Slovensko, Vietnam, Polsko, Rusko. Po ty t chto
obyvatel jsou udávány v desetitisících.
P i koncipování výuky multikulturního ošet ovatelství je t eba brát
v úvahu kulturní a sociální diferenciaci cizinc . Je t eba si také uv domit,
že imigranti mají zásadn právo na zdravotní služby ve stejné kvalit jako
ostatní ob ané.
Doporu ení vládám
-
Zajistit, aby zdravotnická za ízení zdarma poskytovala p im ené
tlumo nické služby t m imigrant m a p íslušník m etnických menšin,
kte í nedostate n hovo í v tšinovým jazykem.
-
Orgány zdravotní pé e vyhodnotí pot eby r zných etnických skupin a
naplánují poskytované služby tak, aby pot eby t chto skupin byly
pokryty za podmínky rovného p ístupu ke zdravotní pé i.
Poskytnout informace o službách, zdravotní pé i, plánovaném
rodi ovství a mate ské pé i v hlavních menšinových jazycích.
Proškolit zdravotnický personál, zvýšit jeho informovanost o kulturních
a náboženských pot ebách imigrant a etnických/národnostních menšin,
zejména jsou-li jimi ovlivn ny ženy.
Zajistit, aby sociální služby provád ly nábor zam stnanc z ad
imigrantek.
-
26
Evropská porada Sv tové zdravotnické organizace o Právech pacient
schválila p i setkání v Amsterodamu ve dnech 28.-30.b ezna 1994
dokument Principy práv pacient v Evrop : Všeobecný rámec.33 Je to
soubor zásad na podporu a uplatn ní práv pacient v evropských lenských
státech EU. Na n kolika místech je zd razn no, že p i poskytování
zdravotnické pé e je nutné respektovat kulturu pacienta.
Kultury mají svá vlastní etická vodítka, která jejich p íslušníky usm r ují
v r zných situacích, a která se obvykle p edávají z generace na generaci.
Kulturní variabilitu je pot eba brát neustále na v domí.
3.1 Neverbální komunikace
Existuje ada obecných a univerzáln srozumitelných neverbálních
komunika ních projev jako nap íklad p i projevu smutku, rozpaku,
ostychu. Také asto jsou spole né projevy vítání a lou ení mezi jedinci,
které se projevují líbáním a objímáním.
Mimika
Z množství mimických projev je pro vztah klient – zdravotník d ležitý
úsm v. Úsm v pomáhá zmenšovat hroty sociální nerovnováhy. Úsm vem
se navozuje atmosféra uvoln ní, d v ry, sdílnosti a optimismu. Evropané
a Ameri ané úsm vem vyjad ují své sympatie, p átelství, dobrou náladu,
dobrý úmysl. V Asii, v kultu e Japonc , Korejc a Vietnamc
m že
úsm v být výrazem nejistoty, omluvy, rozpak a zmatku.
U rozdílných kultur existují také odlišnosti v mí e zrakového kontaktu.
P íliš mnoho pohled je pokládáno u obyvatel Afriky a Asie za projev
nad azenosti, neúcty, hrozby nebo urážky. Japonci se vyhýbají pohledu do
obli eje a místo toho se dívají na krk. Kratší pohled up ednost ují také
obyvatelé severní Evropy, Finové se p i rozhovoru dívají jeden na druhého
zp íma, ale o ní kontakt je také p erušován. U Angli an m že strnulý
pohled s mrkáním být pokládán za projev skute ného naslouchání a
pochopení.
V N mecku se p i rozhovoru vyžaduje udržování p ímého o ního kontaktu,
což je pokládáno za projev poslouchání a souhlasu. Rusové udržují p i
vzájemné interakci p ímý o ní kontakt. U Australan se p ímý pohled z o í
do o í st ídá s pohledem mimo hovo ícího, což je projevem zájmu.
Zcela jinak se chápe p ímý pohled do o í v islámském sv t . Od arabských
žen muslimského v rovyznání se požaduje projevovat skromnost také tím,
že se vyhýbá jakémukoliv pohledu do o í jiného muže, krom svého
vlastního. P i st etnutí na ve ejnosti s opa ným pohlavím drží celý as žena
o i sklopené. P íliš málo pohled si Arabové mezi muži vykládají jako
nedostatek pozornosti a nezdvo ilosti. V Íránu bývá p ímý pohled do o í
druhého p ípustný jenom u stejného pohlaví. Pokud íránská žena pohlédne
do o í jiného muže, je to pro n j signál, že má zájem o sch zku nebo, že
27
žena je promiskuitní. Tyto poznatky se však v dnešní dob mohou lišit
podle zem p vodu jedince a podle míry dodržování jednotlivých
kulturních tradic. I v islámském sv t došlo k jistému uvoln ní n kterých
kulturních zvyk .
Haptika
Dotyk hraje ve zdravotnictví a v pé i o klienty významnou roli a to nejen
p i diagnostických a lé ebných postupech, ale používá se také pro sv j
uklid ující efekt.
Irové se obecn dotýkají málo, p esto je v irském ošet ovatelství držení
klienta za ruce neverbálním vyjád ením podpory a je b žn užíváno. Dotyk
m že mít mnoho význam
a pat í k nejzákladn jším formám
dorozumívání. V islámském sv t se smí muž dotknout pouze žen, které
jsou z jeho rodiny. V Jordánsku, Afghánistánu a Saudské Arábii je vid t
na ulici p átele, kte í se drží za ruce, i když jsou téhož pohlaví. U Evropan
je frekvence dotek r zná. Angli ané, Finové, Lotyši a N mci mají chudší
frekvenci dotek . Italové, Francouzi a Špan lé se dotýkají asto a rádi.
V Rusku a Gruzii jsou dotyky zvláštní a d ležitou sou ástí neverbální
komunikace, snaha vyhnout se jim m že být pokládána za projev
nep átelství.
Podání ruky
V sou asnosti je projevem pozdravu, zdvo ilosti, vyjád ením dohody.
Podávaní ruky je známo už od dob starého íma, kdy bylo znakem dohody.
Bylo výhradní výsadou muž . Podávaní rukou u žen p ineslo až minulé
století. Podání ruky je ovlivn no osobností, tradicí a také kulturou. U
Vietnamc je zvykem podat pravici a levou ji ješt lehce stisknout. Je to
znak dobrých úmysl a p átelství. V evropské kultu e však m že jít o snahu
dominance.
Lidé již tradi n podávají svou pravici, i když se o levé ruce íká, že je od
srdce. V islámu je stanoveno, že pouze pravá ruka slouží k podání istých
v cí a levá k podání ne istých. Podání ehokoliv levou rukou je pokládáno
za urážlivé nebo nevychované. Ve zdravotnictví to znamená, že se máme
vyvarovat podávaní nap . lék levou rukou. Obzvláš citliví jsou na to
obyvatelé Afghánistánu.
Polibek - jeden z nejintimn jších haptických prost edk . Je výrazn
ovlivn ný kulturou.
Ve Francii je b žné líbání na ob tvá e p i p íchodu a odchodu znakem
pozdravu. V Rusku a Gruzii jsou b žné až t i polibky na pozdrav
a rozlou ení u obou pohlaví. U Asiat je to zcela nep ípustné jejich citové
vnímání má vysokou intimitu.
28
Proxemika
Odlišné kultury vnímají vzájemné vzdálenosti lidí v pr b hu sociální
komunikace r zn . V Albánii jde žena vždy za mužem, nikdy ne vedle
n ho, nebo p ed ním, p i spole enském posezení asto sedí ženy odd len
od muž . V Saudské Arábii, Kuvajtu, Egypt , Jordánsku, Iránu a jiných
arabských kulturách se p i konverzaci zám rn udržuje velice blízká
vzdálenost do dvou krok . Ú astníci komunikace mohou tak sledovat
reakci o ní z ítelnice partnera. Rozší ení z ítelnice znamená zájem a zúžení
nesouhlas. I eci a Francouzi udržují v pr b hu konverzace blízkou
vzdálenost. Naopak Angli ané, Ameri ané a obyvatelé severských
evropských stát si ponechávají v tší vzdálenost. Pro n které kultury je
nap íklad nep ijatelné, aby p i rozhovoru byla mezi zú astn nými n jaká
p ekážka.
P i dodržování osobní zóny platí pro r zné národy r zné zvyky a pravidla.
M li bychom znát prostorové požadavky ur ené jinou kulturou, navodíme
p i jejich dodržování pozitivní pocity. Jediný zp sob, jak ur it prostorové
požadavky n jakého jedince v r zných situacích, je d kladn ho pozorovat,
než podnikneme jakýkoliv pokus o p iblížení. Níže popsané národnosti
však mohou být všeobecn charakterizovány jako preferující menší nebo
v tší odstup p i prvním setkání:
Menší odstup
-
St ední odstup
V tší odstup
-
Arabové, Japonci, Jihoameri ané, Francouzi, erní
Severoameri ané, Iberoameri ané, Italové, Špan lé
Britové, Švédové, Švýca i, N mci, Rakušané
bílí Severoameri ané, Australané, Novozélan ané
Posturologie
Každá kultura má své zvláštnosti p i preferenci ur itých postur.
V r zných kulturách se postoj lov ka s rukama zk íženýma p es hrudník
považuje za obranu, pro obyvatelé Fidži je tento postoj známkou respektu.
Ve francouzské kultu e není postoj lov ka, p i kterém má ruce v kapsách
pokládán za projev dobrého vychování. Sm rem na sever, ve Finsku, je to
už ale projev nezdvo ilosti. Podobn vnímá vložení rukou do kapes i
indonéská kultura. Postoj s rukama v kapsách, je projevem nezdvo ilosti,
postoj, p i kterém má osoba své ruce na svých bocích je morálním
proh eškem.
29
Kinezika
Asiaté preferují pomalé klidné pohyby , které vyjad ují úctu, pohyby
afektované nejsou pokládány za slušné a uctivé. Stejn neslušné je v této
kultu e položení si nohou na st l nebo p ehození nohy p es nohu, i
smrkání na ve ejnosti do kapesníku. V Severní Koreji je také neslušné v
pr b hu komunikace s jiným lov kem nasadit si erné brýle, i když svítí
slunce. Smrkání do kapesníku je ve Vietnamu asto považováno za
neslušné a sm šné.
Paralingvistika
ím je národ pokládaný za temperamentn jší, tím více využívá
paralingvistické projevy v e i. Naopak n které kultury up ednost ují
konverzaci bez výrazných paralingvistických projev . U Asiat není
nap íklad d ležité, co se p esn íká, nýbrž musí být jasné, že hovo ící chce
spolupracovat. Ostrá a hlasitá argumentace je v asijské kultu e považovaná
za velmi nevhodnou a nep íjemnou. V Dánsku je nap íklad vhodné do
konverzace vsouvat pauzy ticha.
Kultura oblékání
Každá kultura se výrazn liší v odívání. Národní kroje jsou asto
ozna ované za kulturní d dictví toho kterého národa. Jde nap íklad o
preferenci barev, vzor (skotské kostky), nošení dopl k jako jsou
klobouky, rukavice. Nap íklad bosenské ženy dodnes nosí široce na asené
ženské kalhoty – dimije
Kultura ovliv uje i to, která ást lidského t la má z stat zahalená. V Indii je
obnažení ramena nebo horní ásti ruky považované za nemravné. Velká
ást muslimských žen nosí dodnes od v zvaný ádor, který jim zahaluje
celé t lo, krom o í. I Muslimky, které se pokládají za liberální, si zahalují
alespo vlasy.
Od v vypovídá mnohé také o sociálním statusu lov ka. Pro Asiaty je
projevem dobrého vychování být slušn a ist oble en. Na Balkán se od
vn jšího vzhledu odvozuje spole enská prestiž. Preferuje se zna kové
oble ení, obutí, drahé zna ky aut a cigaret. Pro echa je zna kové oble ení
projevem majetnosti. Albánec je schopen pro tuto prestiž spo it i n kolik
rok a utratit své celoživotní úspory nap íklad za drahou zna ku auta.
Vn jší zjev reflektuje osobnost nositele a tím p íslušnost k n které skupin .
30
3.2
Verbální komunikace
Oslovování
Kultury se asto odlišují zp sobem vzájemného oslovování. V echách,
Polsku, Rakousku, N mecku, Ma arsku nebo na Slovensku je preferovano
formální oslovení s nadm rným používáním titul .
Ve Finsku, Švédsku a Norsku je oslovování formáln p íjmením nebo
dokonce k estním jménem.
V anglické i americké kultu e se oslovují navzájem k estním jménem.48
V Rusku je zvykem v oslovování používat za k estním jménem i jméno
otce.
Je proto vhodné, zeptat se pacienta již p i p ijetí, jak si p eje být oslovován
a zaznamenat to do dokumentace. Velmi významné je využití
zdvo ilostních frází na za átku komunikace.49
Sd lení pravdy je pro Evropana b žné. Lež je považována za nemorální.
Afghánci se drží pravdy p i rozhovoru mén striktn a podle jejich pojetí
sd lení pravdy m že n koho poškodit nebo urazit.
Specifika komunikace s handicapovanými jedinci
Asi se tená podiví, kde se vzala tato problematika v transkulturální
komunikaci, ale je nutné si uv domit, že s jinou kulturou se nesetkáváme
pouze u jiných národností, ale i u jedinc s handicapem, který má vliv na
pot eby a komunikaci. Vzhledem k tomu, že se setkávám v praxi
s neznalostí specifik komunikace a také s nepochopením jejich kultury
za adila jsem tuto problematiku práv zde, nebo to dle mého názoru našim
spoluob an m dlužíme.
Psychologická charakteristika zrakov postižených.
Poznávací schopnosti:
Zrakové vnímání je hlavním zdrojem poznatk o okolním sv t . Když je
poškozen je nezbytné jej nahradit zbylými smysly
• Sluch je jedním z nejd ležit jších náhradních zp sob vnímání.
Nevidomí si jej proto musí vycvi it ke zna né citlivosti. Sluchov
získávané informace nevidomí preferují, protože nejsou tak náro né
na procesy analýzy a syntézy, jako vlastní smyslová zkušenost.
• Hmat se stává spolu se hlavním zdrojem p ísunu podn t .Je
kvalitativn odlišný, proto p ísun podn t není tak bezprost ední a
snadný. Hmat však omezuje lov ka na tzv. haptický prostor tj.
oblast, kam dosáhne. Sluchem rozlišují slabozrací a nevidomí
odstíny hlas r zných lidí a hlas je jim charakteristikou pro
sympatie a nesympatie, slouží k orientaci ve známém i mén
známém terénu a sluchová signalizace je uplatn na i ve speciálních
pom ckách (hole, PC).
•
ich p ispívá k jemn jší diferenciaci lidí, krajin, ro ních období.
31
•
•
Rozvoj myšlení je spojen s rozvojem e i ve v tší mí e, než u
zdravých. Krom komunika ní funkce je to jeden z kompenza ních
mechanism
omezeného zrakového vnímání. Komunikace
umož uje poznávat a díky ní netrpí úrove verbální inteligence. Ta
není na smyslové vnímání vázána. Verbalismus je tendence u it se
všemu na verbální úrovni, i když nechápeme obsah pojm , se
kterými operujeme.
D ležitá je sluchová pam . Ta se rozvíjí mnohem lépe než u
zdravých, protože p ístup k informacím je ztížen, Stejn tak funguje
i hmatová pam , jíž zdraví lidé prakticky nevyužívají.
Socializace:
Je závažn jším zrakovým postižením zna n ztížena, protože omezuje
možnost získat pot ebné sociální zkušenosti a nau it se p im en reagovat
v odlišných nebo blízkých situacích.
• Nevidomí mají problémy s neverbální komunikací, protože jim
nejsou p ístupny neverbální projevy vidícího partnera, a tak mu
unikají n které významy verbálního projevu.
• Vlivem nedostate ných zkušeností nemají dostate nou schopnost
diferenciace situací a tím i sociálního porozum ní .
• Jsou ochuzeni o u ení nápodobou, které je hlavní zdrojem sociální
zkušenosti vidících.
• Mají obtíže s orientací v neznámém prost edí, což vede k posílení
závislosti na okolí.
Zrakové postižení je vcelku spole ensky p ijímáno vst ícn . Dokonce se
zejména nevidomým lidem p ipisovaly nadp irozené schopnosti související
s „vnit ním zrakem“. Ve vztahu k nevidomým p evažuje soucit, který však
m že být zna n emo n devastující a nevidomého odsouvající do role
pasivního p íjemce pomoci majoritní spole nosti.
P iklad: 15letý nevidomý chlapec íká:“ Hlavn mi vadí, že si n kte í lidé
myslí, že se mnou musí jednat úpln jinak. Že jsem n co mí , že nejsem
schopný pochopit situace b žného života“.
Problém sociální akceptace nastává zejména, je-li porucha zraku
doprovázena nápadným postižením bulbu – deformace, zm na zabarvení.
O i jsou totiž významným prvkem t lového schematu. Tyto nápadnosti
asto vyvolávají zvýšenou pozornost a vyvolávají k životu r zné p edsudky
o „o ích satana“ apod.
Sociáln problematicky p sobí i automatismy a nedostate ná kontrola
vlastních pohyb . Tyto projevy mohou míz za následek generalizace
negativního hodnocení úrovn mentálních schopností zrakov postižených.
32
Stupe sluchového postižení.
Stanovení stupn sluchového postižení je d ležité pro další výchovnu a
vývoj nedoslýchavého nebo neslyšícího.
a) Hluchota je ztráta sluchu v tší než 110 dB. Lidé s tímto postižením
nejsou schopni vnímat e .
b) Zbytky sluchu, u nichž tvo í sluchová ztráta více než 91 dB.
Nemohou vnímat e ani jiné zvuky dob e ani s pomocí sluchadla.
Slyší ledacos, ale neumí to interpretovat, nerozumí jim a
nediferencují je. To nesta í k rozvoji e i, zejména u vrozených
postižení.
c) T žkou nedoslýchavostí ozna ujeme poruchu sluchu v rozmezí 7190dB. T mto lidem lze pomoci kvalitní sluchadly a jejich pomocí
vnímají e b žným zp sobem. Hranic pro bezproblémové osvojení
e i je sluch v pásmu st edn t žké nedoslýchavosti, tj. 56-70 dB.
Pomoc spo ívá bu v nasazení naslouchadel u leh ích vad. U vad bez
možnosti korekce sluchadly pak výukou speciálních forem komunikace.
Artikulovaná orální e : U í nedoslýchavé a neslyšící mluvit hlasem, tedy
tak, jak hovo í b žní lidé. Kontakt je navázán odezíráním se rt partnera.
Národní znakový jazyk: D ti se u í soustavu gest a posunk rukama
k vyjád ení myšlenek.
Totální komunikace: Spojení znakové e i a orální e i. Používá se u
mimo ádn nadaných d tí.
Odezírání: Je zna n namáhavá innost, která umož uje komunikovat se
slyšícími. Neslyšící se musí nau it odezírat pohyby mluvidel a odhadovat
obsah e eného. Je také umožn no pouze v p ímém kontakt s jediným
mluv ím v poloze „z o í do o í“. Odezírat m žeme maximáln 30 min a
zachytí se asi 30% informace.
Specifické rysy poznávacích schopností.
U neslyšících je omezen p ísun verbálních podn t . Dochází proto
k omezenému p ístupu k poznávání okolní reality. Tato specifická
subdeprivace vede k nápadnostem v poznávacích procesech.
Myšlení je díky tomu více vázáno na konkrétní realitu, na skute ný sv t,
proto je obtížné pro neslyšící dosáhnout stadia abstrakce a uvažovat
hypoteticky. Vázanost na aktuální realitu zp sobuje obtíže v plánování
budoucnosti a bilancování. Sluchové postižení vytvá í informa ní bariéru.
Nedosažitelnost ur itých informací nelze s úsp chem nahradit tením,
protože je omezeno chápání významu slov, zejména v e významu
p eneseném i metafyzickém (poezie). Také psaný projev bývá chybný a
plný nesprávn použitých význam .
4.2.4 Socializace sluchov postižených.
Její hlavní problém spo ívá v nedokonalé orientaci v sociálním prost edí.
Protože všemu nerozumí nebo jen z ásti, mohou být snadno desorientováni
a zmateni. Pokud jde o neslyšící od útlého v ku, jsou asto neschopni
pochopit kontext ur ité situace a vhodn se zachovat.Mají sklony reagovat
33
s menší dávkou sebeovládání, impulzívn .
V kontaktu se slyšícími jsou potíže porozum ní na obou stranách, ale
neslyšící m že mít pocit nejistoty, bezmoci a mén cennosti. Proto z stávají
neslyšící asto sociáln izolována a pak mají sklony sdružovat se stejn
postiženými v jakousi minoritu.
Problém nastává, když se neslyšícím rodi m narodí slyšící dít . To pak
d lá svým rodi m vlastn pr vodce a tlumo níka a zastává tak na sv j v k
nep irozen odpov dnou roli, která se m že promítnout p i v tší zát ži až
do neurotických potíží.
Sociální význam sluchového postižení.
Ni emu jsem nerozum l a nebyl jsem schopen se s t mi lidmi domluvit.
P ipadal jsem si ztracený, bezmocný…cizinec po úrazu v b žné nemocnici.
Sluchové postižení je výrazn sociáln stigmatizující pro bariery
v komunikaci.Není výjimkou, že je hodnocen majoritní spole ností jako
lov k s nižší úrovní mentálních schopností. To je zp sobeno tím, že
takový lov k jen omezen nebo v bec kontroluje r zné zvukové projevy
t la (kru ení v žaludku, mlaskání). Znakování a mimika s ním spojená
m že p sobit groteskn a m že vyvolávat posm ch.
I sluchov postižení jsou zasahování nep im eným soucitem a tak je
snižována jejich hodnota jako rovnoprávných ob an .
Cvi ení
Pokuste se charakterizovat n které charakteristické rysy kulturních rozdíl
u vámi vybrané komunity.
Shrnutí kapitoly
Úkolem kapitoly je, jak již bylo uvedeno, pochopit kulturní rozdíly a um t
je v praxi aktivn využívat. Poslední ást je v novaná handicapovaným,
z toho d vodu abychom se vždy s empatií zam ili na jedince, komunitu
rodinu.
Použitá literatura
34
4 OŠET OVATELSKÝ PROCES V TRANSKULTURNÍM
OŠET OVATELSTVÍ
Cíl
Po prostudování kapitoly byste m li být schopni:
•
•
•
objasnit pojem ošet ovatelský proces
vysv tlit význam ošet ovatelské diagnostiky
definovat pojem anamnéza
Klí ová slova
Ošet ovatelský proces, ošet ovatelské diagnózy
Pr vodce
V této kapitole se pokusím nastínit problematiku ošet ovatelského
procesu a jeho využití v ošet ování nemocných s jinou kulturou a
rozdílnými pot ebami. Studium kapitoly vám zabere asi 6O minut.
Ošet ovatelské diagnózy jsou sou ástí ošet ovatelského procesu. Tento
termín je u nás používán od devadesátých let.
Ošet ovatelský proces je racionální metoda poskytování ošet ovatelské
pé e. P edstavuje sérii plánovaných inností a myšlenkových algoritm ,
které ošet ovatelští profesionálové používají k posouzení stavu
individuálních pot eb klienta, rodiny nebo komunity, k plánování, realizaci
a vyhodnocování ú innosti ošet ovatelské pé e.
Cílem této metody je prevence nebo zmírn ní ošet ovatelských problém
v oblasti individuálních pot eb klient . Tuto metodu je vhodné užívat ve
veškerých zdravotnických za ízeních a institucích, které poskytují
ošet ovatelkou pé i a pé i porodní asistence. Metodika ošet ovatelského
procesu by m la být velmi dob e ovládaná p edstavitelkami a p edstaviteli
ošet ovatelských profesí. Ošet ovatelský proces má celkem p t fází:
- posouzení
35
-
diagnostiku
plánování
realizaci
vyhodnocení
V prvním kroku - posouzení probíhají innosti, kterými se zjiš uje stav
individuálních pot eb pacienta/klienta, rodiny nebo komunity. Toto
posouzení se vždy orientuje na biologické, psychosociální, kulturní a
duchovní pot eby. Pokud n které z uvedených pot eb nejsou ve funk ní
podob odpovídající jeho v ku, kultu e hovo íme o ošet ovatelském
problému. Tento problém se nazývá ošet ovatelskou diagnózou a je
ozna en íselným kódem. V n kterých publikacích a pracovištích je tento
krok nesprávn ozna ován jako ošet ovatelská anamnéza. Ošet ovatelská
anamnéza je pouze jednou z inností tohoto prvního kroku - posouzení.
Celé posouzení je vhodné konat podle struktury. Nap íklad dle
ošet ovatelských domén NANDA taxonomie II.
P i zahájení aplikace metody ošet ovatelského procesu - p i p ijímání
klienta do ošet ovatelské pé e nebo i v jejím pr b hu se postupuje v t chto
krocích:
- získání anamnestických údaj - pokud je dostupná zdravotnická
dokumentace doporu uje se nejd íve ji prostudovat, tak aby bylo
možno na n které údaje navázat a nebo u n kterých informací mít
na z eteli jejich citlivost. Následuje strukturovaný anamnestický
rozhovor vedený ve struktu e diagnostických domén. Zejména je
t eba se zam it na diagnosticky významné informace.
V dlouhodobé pé i nebo u n kterých akutních stav je ú elné
n které informace získat od rodiny i partnera. Také se je možné
setkat s jazykovými problémy - znaková e , cizinci. V t chto
p ípadech dochází k modifikaci rozhovoru a využití speciálních
postup ..
- V návaznosti na získání anamnestických údaj probíhá rozpoznání
ur ujících znak , souvisejících faktor nebo rizikových faktor . Je
zde možné využít n kolik metodik :
Strukturovaný rozhovor
Pozorování
Screeningové vyšet ení ošet ovatelských fenomén
Vyšet ení pomocí test a škál
Rozhovor s rodinou i partnerem
Nalezené diagnostické prvky je nutné dokumentovat do speciálního
formulá e, který by m l být sou ástí ošet ovatelské dokumentace
Ošet ovatelská diagnostika – druhý krok má za úkol identifikovat
ošet ovatelské problémy pacient /klient . Dysfunk ní pot eby se mohou
vyskytovat i u osob, které práv nemají žádné onemocn ní, stejn tak se
mohou vyskytovat u nemocných. Pokud je posouzení a diagnostika
provád na p i p íjmu nemocného/klienta do zdravotnického za ízení je tato
ást vykonávána v rámci kooperativní role ( innosti vyplývající z ordinace
léka e). Po spln ní t chto inností nadchází p íhodná doba pro komplexní
posouzení a pro diferenciální ošet ovatelskou diagnostiku. Posouzení a
36
stanovení diagnostického záv ru by m lo prob hnout maximáln do 24
hodin. V pr b hu pé e se tato diagnostika a posouzení provádí opakovan .
Komunikace o pot ebách nemocného/klienta je velmi citlivá záležitost,
kterou m že skute n kompetentní osoba. Velmi d ležitá je pro tento krok
vzájemná d v ra a spolupráce. Významnou roli zde také sehrávají
podmínky jako nap . klient v dyskomfort, intimita – soukromí.
Ošet ovatelské diagnózy vycházejí z charakteru r zných specializací
ošet ovatelské pé e. Na pracovištích ambulantních (primární pé e), na
odd leních jednodenních miniinvazivních zákrok , na porodních sálech, na
odd lení šestined lí, na gynekologických odd lení
nejsou logicky
zvažovány vždy stejné diagnózy. Stejn jak je to v r zných stádiích nemoci
i života. Na porodním sále nap íklad nebude ú elné diagnosticky zvažovat
nadm rnou výživu. Pokud tuto dysfunk ní pot ebu má p ítomnou m la by
být zaznamenána primární sestrou nebo porodní asistentkou
v gynekologické ambulanci v p ekladové zpráv a porodní asistentka na
sále by m la tento problém zohlednit a p i p edávání rodi ky na odd lení
šestined lí uvést tuto diagnózu.
V t etím kroku - plánování je nutno naplánovat ešení ošet ovatelských
diagnóz. Primární sestra, porodní asistentka ke kompetentní pro
nemocného/klienta vytvo it individuální plán ošet ovatelské pé e, který je
písemn dokumentován. Plány ošet ovatelské pé e se rozlišují:
-
dlouhodobé - zahrnují celé období pé e o pacienta/ klienta v etn
období rekonvalescence.
-
st edn dobé - jejich trvání je omezeno stavem nemocného/klienta,
m ní se p i zm n jeho zdravotního stavu i p i zm n
ošet ovatelských problém a pot eb. V pr b hu pé e se tyto plány
aktualizují i zcela zpracovávají nov po vyšším po adovým íslem
-
krátkodobé - neboli denní plány - vypracované nap . jen pro jednu
sm nu
-
standardní - základ tvo í ošet ovatelskou komunitou respektovaný
obsah, pro každého nemocného/klienta je nutno je individualizovat
-
vstupní - vznikají p i p ijetí nemocného/klienta do ošet ovatelské
pé e p i hospitalizaci nebo v terénní pé i. Zahrnují výstupy prvních
3 krok ošet ovatelského procesu a plánovaná data pro
vyhodnocení výsledk poskytnuté pé e.
-
pr b žné - jde o ošet ovatelské plány, které jsou v pr b hu
ošet ovatelské pé e korigovány a dopl ovány. Zahrnují výstupy i v
5. Kroku ošet ovatelského procesu - hodnocení
V kterémkoliv plánu musí být dokumentovány tyto položky:
1. rozpoznané ošet ovatelské diagnózy
2. o ekávané výsledky pé e - ošet ovatelské cíle se stanovenými kritérii
pro hodnocení
37
3. plánované ošet ovatelské innosti nebo intervence
4. plán realizace pé e - hodina, datum, služba, frekvence, odpov dný
ošet ovatelský personál
5. data pro vyhodnocení díl ích a finálních výsledk ošet ovatelské pé e
Ošet ovatelský plán by m l být rekonstruován tak, aby se bylo možné jeho
obsah podle pot eby m nit a dopl ovat. Každý len ošet ovatelského týmu
by m l být schopen z plánu vy íst, jakou pé i klient pot ebuje.
tvrtý
krok
ošet ovatelského
procesu
se
d je
sm rem
k pacientovi/klientovi. Ošet ovatelská pé e je cílená individuální za kterou
je sestra a porodní asistentka p ímo zodpov dná. Pé e by m la vést
k prevenci vzniku ošet ovatelských problém , jejich odstran ní nebo
minimáln ke snížení intenzity. Ošet ovatelská pé e související s
potencionálními ošet ovatelskými diagnózami je zam ena na preventivní
opat ení tak, aby se hrozící problém nerozvinul a aby rizika jeho vzniku
byla snížena nebo odstran na. P i poskytování ošet ovatelské pé e sestry
nebo porodní asistentky sou asn plní medicínské ordinace a spolupracují
s léka i a dalšími odborníky zdravotnického týmu. P i realizaci
naplánované ošet ovatelské pé e je t eba, aby službu konající sestra nebo
porodní asistentka do svých inností zahrnula tyto následující aktivity:
-
ov ení, zda je vhodné naplánovanou innost uvedenou v plánu
skute n realizovat, pokud by aktuální stav pacienta/klienta byl
takový, že by naplánovaná innost nebyla vhodná, je nutné ji po
odborné rozvaze pozm nit.
-
provedení - provedený úkon stvrzuje podpisem
-
sb r informací
V posledním kroku ošet ovatelského procesu je vyhodnocení ú innosti
ošet ovatelské pé e. Sestry nebo porodní asistentky zjiš ují, zda byly cíle
plánu realistické, zda byly spln ny a zda byly plánované intervence
vhodné. Hodnocení je jednak díl í, které je vhodné provád t opakovan ke
konkrétn stanoveným dat m a probíhají po celou dobu poskytování
ošet ovatelské pé e. P i propušt ní nebo odstran ní problému se provádí
hodnocení finální.
Ošet ovatelský proces v kontextu kulturn citlivé pé e
Ošet ovatelské posuzování stavu pot eb
V procesu posuzování m že sestra získat adu údaj o etnické skupin , ze
které pochází klient. Smysl etnokulturního hodnocení spo ívá v identifikaci
rozdíl mezi kulturními parametry s cílem modifikovat klient v systém
nebo systém zdravotnické pé e. P i všeobecném kulturním zhodnocení se
zdravotník orientuje zejména v oblasti etnicko-kulturních specifik života
svého klienta. V tomto stádiu zdravotník ned lá záv ry, ale pouze
38
shromaž uje pot ebné údaje k p esn jšímu ošet ovatelskému hodnocení
stavu pot eb a k plánování kulturn ohleduplné, citlivé ošet ovatelské pé e.
Údaje mohou být subjektivní nebo objektivní. Základní informace o kultu e
musí být sou ástí ošet ovatelského systematického hodnocení, pat í zde
tyto parametry:
Etnicita
Jde o poznání etnické p íslušnosti, které vede k pochopení pot eb
nemocného. Je vhodné v d t, zda jde o p ist hovalce, ute ence, o potomka
p ist hovalc . Velmi d ležitou roli zde sehrává délka pobytu v eské
republice, ím je delší, tím se více se mohou cizinci asimilovat. Pochopení
naší kultury cizinci vede k efektivn jší komunikaci a adaptaci na
zdravotnické prost edí. Tato situace však nemusí nastat pokud jde o ženy a
d ti, kte í i v eské republice žijí ve své komunit a k interakci s okolím
dochází pouze ojedin le. Významný prvek je také v k cizince, mladší
jedinci se rychleji adaptují.
Jazyk
B hem nemoci, kdy je ovlivn n obavami a stresem m že mít cizinec
problém s vyjad ování se v cizím jazyce, n kdy se lidé chovají tak, jako
kdyby všemu rozum li, souhlasn p ikyvují. Z uvedeného d vodu, je nutné
se vždy p esv d it, zda pacient nebo i rodinný p íslušník rozumí tomu, co
íkáme.
Náboženské a duchovní pot eby
Efektivní zajišt ní pé e o nemocného si žádá také pochopení jeho
spirituality a pot eb, které z této skute nosti vyplývají.
Model rodiny
Je nutné zjistit z jakého typu rodiny nemocný pochází. Jakým zp sobem
jsou zde rozd leny jejich role. Jaké má postavení žena, muž, rodi e, d ti.
Pochopení t chto specifik vede k pochopení hodnotového systému rodiny.
Vždy je nutné akceptovat, že rodina sehrává významnou roli u každého
jedince. A jde o roli pozitivní i negativní. Rodina je také sou ást lé by,
která povzbuzuje p íbuzného v jeho boji s nemocí a vede k dodržování
zásad lé by.
Sociální, materiální a ekonomické zázemí rodiny
Tyto faktory mhou významným zp sobem ovliv ovat proces uzdravování i
spolupráci nemocného i s jeho okolím. Pat í zde i okolnost, zda cizinec
platí zdravotní pojišt ní. U sociáln slabých rodin je možné se setkat se
situací, kdy pacient se snaží pomoci rodin (podepisuje reverz,
shromaž uje jídlo), a to i za cenu vlastního sebepoškození.
Zp sob stravování a stravovací tabu
Názory na výživu a stravování mohou významn
39
ovlivnit zdraví
klienta/nemocného a také adaptaci na pobyt v nemocnici. Vždy p i prvním
kontaktu je nutné zjisti stravovací zvyklosti.
Názory na zdraví a zdravotní praktiky
M li bychom znát názor pacienta/klienta na p í inu jeho choroby. Zda tuto
chorobu ovlivnil životní styl i zda se nedomnívá, že nemoc na n j seslal
B h jako trest za h ích.
Specifika ošet ovatelské diagnostiky
Zdravotní problémy mohou souviset s mnoha dalšími faktory. Jde nap . o
problém s komunikací, se stravováním, s adapta ním procesem, se
zvládáním traumatizujících zážitk .
Možné ošet ovatelské diagnózy, které se mohou vztahovat
Koresponden ní úkol .4
Pokuste se stanovit ošet ovatelský proces u n které ze skupin pacient ,
s kterými jste se b hem své praxe setkali se zam ením na jinou národnost.
Shrnutí kapitoly
Úkolem kapitoly bylo seznámení s možnou aplikací ošet ovatelského
procesu a ošet ovatelské diagnostiky u pacient /klient s jinou národností.
Použitá literatura
40
5. TRANSKULTURNÍ EDUKACE
Cíl
Po prostudování kapitoly byste m li být schopni:
•
•
vysv tlit pojem edukace
charakterizovat možné formy edukace
•
vysv tlit pojem primární, sekundární, terciální edukace
Klí ová slova
Edukace,prímární, sekundární, terciální, eduka ní standard
Pr vodce
V této kapitole si zopakujeme význam eduka ního procesu, jeho
jednotlivé fáze. Seznámíme se s rozdíly primární, sekundární a terciální
prevence. Studium této kapitoly zabere asi 90 minut.
5.1 Eduka ní proces
Edukace
•pojem edukace pochází z latinského slova educo, educare – vychovávat,
vyp stovat
•klade za cíl nejen získání ur itých poznatk i dosáhnutí ur ité zm ny v
chování, ale i vytvá ení, resp. „p ebudování“ hodnotových, vztahových
postoj , citových, volních a vzd lanostních struktur osobnosti jedince
•s edukací ke zdraví by se m lo za ínat ve výchov již od d tství jak
vlastními vzory chování, tak zdravou výchovou.
•edukace se pokládá za jednu z funkcí všeobecné sestry.
P edpoklady
•navázání kontaktu s klientem/pacientem
•zájem klienta
41
•získání klienta pro spolupráci
•vhodné vlastnosti osobnosti všeobecné sestry
Fáze výchovy a vzd lávání
• posuzování v domostí, schopností, zru ností, postoj a jednání
• p íprava a poskytování pot ebných informací
• p íprava eduka ních program
• organizace a vyhodnocování eduka ních program
Sestra poskytuje
•informace o zdravotním stavu, dle svých kompetencí, o postupu p i
vyšet ení a seznamuje klienta s odd lením
•pou ení o rizikových faktorech, správné životospráv
•zkušenosti od jiných klient /pacient jak onemocn ní zvládaly a své
vlastní zkušenosti
•nau né materiály, texty - brožurky, letáky
•získání zru nosti nau ením se správné techniky
•rady, návody
Specifické cíle
•kognitivní (poznávací - vzd lávací) – tyto cíle zahrnují oblast v domostí,
intelektových schopností, poznávacích schopností, nap . vnímání, pam ,
myšlení, tvo ivost. Tyto cíle p evažují p i vzd lávání.
•psychomotorické (zru nostní, návykové – dovednostní) tyto cíle zahrnují
oblast motorických dovedností, používání pom cek a za ízení, obsluhu
p ístroj . Tvo í hlavn nápl praktických cvi ení.
•afektivní (postojové – výchovné) – tyto cíle zahrnují oblast citovou, oblast
postoj , hodnotových orientací a sociáln -komunika ních dovednosti.
Jejich dosažení je hlavním zám rem výchovy.
42
5.2 Metody edukace
1.Metoda poslouchání a interpretace – p i které pacient poslouchá p íb h
jiného pacienta se stejnou diagnózou a stejným opera ním postupem. Když
si myslí, že pacient d lá n co nebezpe né, co ohrožuje jeho zdraví,
upozorní sestru, anebo si d lá poznámky. P íb h m že sestra opakovan
p e íst, anebo si ho pacient p e te sám. Nakonec vedou spolu rozhovor o
vhodné a nevhodném chování pacienta se stejnými problémy.
2. Kruhy rozhodnutí – pacient p emýšlí nad d sledky rozhodnutí týkající se
jeho zdravotního stavu
3. Pravda nebo klamání – sestra poskytne pacientovi výroky související
s tématem
edukace, ale jen polovina z nich je správná a pacient musí odd lit
nesprávné výroky
4. Karta o ekávání – pacient si samostatn a nebo se sestrou navrhne
vlastní soubor o ekávání
5. Za azování karti ek – na karti kách jsou napsané r zné aktivity pacienta
na zvládnutí konkrétního problému, ty má za adit podle priorit, co by ud lal
za 1, 2, 3…
6. Pozorování sebe samého – pacient si vytvo í konkrétní plán, podle
kterého bude pozorovat svoje chování a innosti po ukon ení edukace nap .
po propušt ní do domácího prost edí. Sestra mu pomáhá p i tvorb plánu.
Primární edukace
Je zam ena na zdravé lidi. Jejím cílem je p edcházet zdravotní problém m
(osobní hygiena, antikoncepce, výživa….).
Nezabývá se pouze prevencí vzniku nemocí, ale také pozitivním
zlepšením zdravotního stavu, který vede ke zvyšování kvality života.
Sekundární edukace
Hraje d ležitou roli v p ípad nemoci. M že zabránit p echodu nemoci do
chronického nebo ireverzibilního stadia a obnovit zdraví. Je založena
na pou ení (edukaci) klienta o jeho stavu a zp sobu, jak nemoci elit.
Terciální edukace
zpravidla se týká lidí dlouhodob invalidních a t ch, kte í nemohu být zcela
vylé eni. Terciální edukace u í takto postižené klienty a jejich p íbuzné,
jak využívat co nejvíce stávajících možností zdravého žití a jak se vyhnout
Zbyte ným problém m a komplikacím.
43
5.3 FAKTORY OVLIV UJÍCÍ EDUKACI PACIENT
•edukace závisí od denní doby – n kte í lidé se u í a vnímají ráno, p ed
polednem, po poledni, k ve eru
•edukace je ovlivn na také tempem a zájmem
•hlu né, rušivé prost edí brání koncentraci, kdežto p íjemné prost edí jí
podn cuje
•u ební pom cky urychlují proces vnímání, p itahují pozornost, sestra by
m la používat pom cky, které bude používat sám pacient
•motivovat pacienta k edukaci
•opakování posiluje edukaci
•komunikace musí být jasná, srozumitelná, z etelná
EDUKA NÍ STANDARDY
Eduka ní standard - m žeme charakterizovat jako ur itou dohodnutou
úrove kvality eduka ní innosti pacienta, jednotlivce, rodiny, skupiny.
Smyslem eduka ního standardu je koordinovat rozsah a obsah tak, aby
nebyl omezený.
POŽADAVKY NA TVORBU EDUKA NÍHO STANDARDU
•v deckost - obsahovat poznatky v decky podložené
•komplexnost - obsahovat oblasti kognitivní, afektivní, psychomotorické
•objektivní a efektivní kontrolovatelnost •motivace - udržování a zvyšování zájmu pacienta o svoje zdraví, jeho
udržení, podporu a ochranu
•prognóza - ovliv ování pozitivních a odstra ování negativních
•diagnostika - standardy plní úlohu zp tné vazby, umož ují diagnostikovat
nedostatky a odstra ovat je
•porovnávací - umož uje pacientovi porovnávat v ase efektivnost edukace
KRITÉRIA PRO ZABEZPE ENÍ PLN NÍ STANDARDU
1. Strukturální kritéria (S1, S2…) – ur ují jaké
p edpoklady jsou nutné pro realizaci standardu:
• materiální p edpoklady (názorné pom cky, dokumentace)
• organiza ní p edpoklady (vytvo ení vhodného prost edí, stanovení
vhodného asu, zabezpe ení vhodného kontaktu s p íbuznými…)
• personální kritéria – edukátor, kvalifika ní p edpoklady
2. Procesuální kritéria (P1, P2…) – podrobné rozpracování eduka ních
aktivit v ur itém logickém po adí, jak bude edukátor p i edukaci potupovat.
3. Kritéria výsledku (V1, V2…) – stanovují, jakou úrove kvality edukace
chceme docílit. Kritéria výsledku hodnotí jaké v domosti, zru nosti
jednotlivec a nebo skupina získali, jak byli spokojeni s procesem edukace.
44
ZP SOB HODNOCENÍ PLN NÍ ŠTANDARDU
Metodika kontroly - kdo je oprávn ný vykonávat kontrolu a jak asto.
Hodnocení je proces zkompletovaných údaj a d kaz o výkonu edukanta
a edukátora. Správn vytvo ený eduka ní standard má spl ovat tyto
požadavky: odpovídá pot ebám a možnostem jednotlivce, skupiny, pacienta
a p íslušného pracovišt na které byl vytvo en
•je formulovaný jasn a srozumiteln
•jeho cíle jsou reálné a dosažitelné
Koresponden ní úkol .5
Vyberte si n které z klinických diagnóz a pokuste se stanovit eduka ní plán
u n kterého z vybraných cizinc
Shrnutí kapitoly
Edukace hraje významnou roli ve zdravotní pé i. Edukace prolíná nejen
celou nemocí, má významnou roli i v pé i o zdravé jedince p i p edcházení
nemocem. Eduka ní proces u cizinc je velmi specifický, m že se lišit
v kulturních specifikách. P i edukaci je nejd ležit jší aktivní spolupráce
pacienta/klienta a jeho rodiny se zdravotnickými pracovníky.
Použitá literatura
45
POUŽITÁ A DOPORU ENÁ LITERATURA
1.
46
TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍ EK
antropologie – v da o biologických a sociokulturních ko enech a
prom nách lov ka a kultury a p ípadn predikci dalšího sm ování
behavioral health – pojetí zdraví beroucí ohled na chování lov ka
behavioral medicine– léka ství zabývající se životním stylem a chováním
lov ka
coping – zvládání t žkých životních situací
dieta – pochází z e tina a znamená zp sob života
disease – nemoc chápaná jako odchylka od normy zdravého fungování
distres – stres vnímaný jako nep íjemný stav
edukace - výchova
eustres – stres vnímaný jako p íjemný stav
health enhancement– povzbuzování zdraví
health maintenance – udržování zdraví
health promotion – posilování zdraví
komunikace - proces vým ny informací mezi dv ma nebo více ú astníky
s cílem dosáhnout dorozum ní, sou innosti
komunita – spole enství jedinc , rodin, skupin a organizací, které na sebe
vzájemn p sobí, spolupracují, eší spole né záležitosti
komunitní projekty – cílem t chto projekt je p ispívat k celkové pohod
prost edí, k humanizaci sociálního klimatu a ke zm n postoj a chování
lidí ur ité komunity
kontinuita – zajišt ní koordinovaných služeb v rámci program
kontrola – faktor rovnováhy mezi jakýmkoliv žádoucím a skute ným
stavem
koordinace – proces ú inné spolupráce mezi poskytovateli, organizacemi,
a službami tak, aby nedocházelo k duplicitám nebo p erušení služeb
kritéria – stanovené specifické kroky, které je t eba p ijmout, nebo které je
t eba vykonat pro dosažení rozhodnutí nebo spln ní standardu
kultura – sdílený systém hodnot, postoj a zvyk
kvalifikovaný – mající d v ru, že byl p ipraven k provád ní specifických
inností profesionáln a zákonn
mental health – duševní hygiena
m ení – charakterizování ur itých vlastností (znak ) reáln existujících
objekt a jev pomocí ísel
partnerem
47
morbidity – nemocnost
mortality – úmrtnost
primární prevence – odstran ní nebo minimalizace p í in vzniku nemocí
prostituce – poskytování pohlavního styku za odm nu (profánní
prostituce) nebo z náboženských i ideologických d vod (posvátná –
kultovní prostituce)
riziko – pravd podobnost nebo možnost nebezpe í, ztráty nebo poškození
salutor - vliv pozitivn p sobící na zdraví
self-acceptance – sebep ijetí
self-concept – sebepojetí
self-confidence – sebed v ra
self-esteem – sebehodnocení
stressor – stresor, negativn p sobící na zdraví lov ka
WHO – World Health Organisation – Sv tová zdravotnická organizace
pat ící pod Organizaci spojených národ , má sídlo v Ženev , ú adovnu pro
Evropu v Kodani
48
49
50
51
52
53
54

Podobné dokumenty

duben 2015 - Brumov

duben 2015 - Brumov Fyzická realizace projektu „Zateplení budovy muzea Brumov-Bylnice“ byla zahájena 1. dubna 2015. Cílem projektu je zlepšení tepelně technických vlastností budovy, která je ve vlastnictví města Brumo...

Více

Biele srdce vo farebnom svete - Katedra ošetrovateľstva

Biele srdce vo farebnom svete - Katedra ošetrovateľstva žena žije v meste alebo na vidieku. Spôsob života moslimských žien ovplyvňuje množstvo faktorov ako napr.: rodina a náboženská horlivosť - určuje čo je morálne., právny rámec krajiny - ovplyvňuje s...

Více

výroční zpráva 2002

výroční zpráva 2002 Vážení kolegové, kolegyně, čtenáři naší výroční zprávy! Na dalších stranách tohoto textu se přesvědčíte, o těžkostech i úspěších našeho zdravotnického zařízení v uplynulém roce 2002. O těžkostech z...

Více

Alžbeta Hanzlíková - Institut bazální stimulace

Alžbeta Hanzlíková - Institut bazální stimulace Studie HBSC a možnosti jejího využití v ošetřovatelské péči Eva Hlaváčková

Více

dopis bratra george warnocka

dopis bratra george warnocka V žádném p ípad nejsem pesimista – s výjimkou toho, kdy se jedná o lidské zám ry. Byl to pesimismus, když se po Titaniku roznesla zpráva o tom, že tato nepotopitelná lo narazila na ledovec a že se...

Více

LATINSKÁ AMERIKA

LATINSKÁ AMERIKA X = (počet spolkových zemí Německa x 33) + počet hlavních měst v Bolívii

Více