STAKADO

Transkript

STAKADO

148
1
Spevník skupiny
STAKADO
Text neprešiel jazykovou úpravou.
Zostavil: Peter Mazúr
Sadzba: Jozef Blaha, Katarína Blahová
Publikácia je nepredajná a je určená výlučne
pre členov skupiny STAKADO a ich priateľov.
2
147
Príhovor
Skupina STAKADO vznikla úplne náhodou pred troma rokmi.
Dvaja dovtedy neznámi ľudia sa stretli na pive u Labaja, zistili
spoločný záujem o country a o niekoľko minút už bežali domov,
každý pre svoj nástroj a v pivárni zazneli prvé pesničky. Základ
kapely tvorili Miro, gitarista a Peťo, hráč na banjo. Postupne sa
pridávali aj ďalší hráči, Maťo, kontrabas a Peťo, hráč na ústnu
harmoniku. Kapela si svojou hudobnou produkciou získavala
stálych poslucháčov a tak im piváreň u Labaja bola za chvíľu
malá. Rozhodovalo sa o zmene pôsobiska a voľba padla na
penzión u Jakuba, priestory ktorého boli večer zväčša prázdne.
Pridali sa ďalší hudobníci Renátka, huslistka z folklórneho súboru Stavbár a ďalší gitarista a zaskakujúci basista Milan, dnes
sa už pokúša hrať na mandolínu. Niektorí členovia hrali spolu
už aj v minulosti v iných zoskupeniach a tak sa oprašovali staré
spomienky na zabudnuté pesničky a postupne okrem kapely sa
rozširoval i repertoár. Ten zväčša tvoria piesne od kapiel zo zlatej
éry českej country, predovšetkým od Zelenáčov, Plavcov, KTO,
Fešákov a Michala Tučného, Valdemara Matušku ... Hudobný
záber kapely je veľmi široký, od bluegrassu cez jazz až po slovenský folklór. Vlastnú tvorbu zatiaľ kapela nemá.
A dlho nemala ani meno, spočiatku ju spontánne volali kapela od Jakuba, potom bol vypísaný konkurz na skutočné meno.
V súťaži vyhral názov Stakado. Nemá nič spoločného so španielčinou či povestnou púšťou. Je to zloženina začiatočných písmen
profesií členov kapely. (STAvbári, KAntori, DOktori).
Ambície kapely sú skromné. Jej cieľom je predovšetkým relax,
pohoda, dobrá nálada, posedenie pri pive s dobrými priateľmi.
Postupne sa cez penzión u Jakuba prehnala celá žilinská
country scéna na „priemyselnú špionáž.“ Vyvrcholením tejto
činnosti bola pozvánka na country sesion do penziónu v Lysici
na jeseň v roku 2009, kde sa kapela predstavila a bola oficiálne
prijatá medzi country scénu.
15. Gitara
Růže z papíru .............................................. 107
Manitu .......................................................... 108
Měli sme bundy zelený ................................ 109
Stará archa .................................................. 110
Fotky .............................................................111
Pramínek vlasů ............................................ 112
Čekání ......................................................... 113
16. Gitara
Feleena z El pasa ........................................ 114
Červená řeka .............................................. 116
El Paso ........................................................ 117
Cizinec ......................................................... 118
Řekněte jí .................................................... 119
Bída s nouzí ................................................ 120
Tři kříže ........................................................ 121
17. Gitara
Blízko Little Big Hornu ................................. 122
Dál dál dál .................................................... 123
Tupodol ........................................................ 124
Hudsonský šífy ............................................ 125
Ó Ruby, nechtěj mi lásku brát ...................... 126
Rok 1849 ..................................................... 127
Širý proud .................................................... 128
18. Gitara
Růže z Texasu ............................................. 129
Sbohem lásko .............................................. 130
Slavíci z Madridu ......................................... 131
Blizard ......................................................... 132
Tisíc mil ....................................................... 133
Tereza ......................................................... 134
Kingston town .............................................. 135
19. Gitara
Kovbojův nářek ............................................ 136
Láska je věc kouzelná ................................. 137
Mám radost ................................................. 138
Jaro .............................................................. 139
Nevidomá dívka ........................................... 140
Šťastné staré slunce .................................... 142
Rosa na kolejích .......................................... 143
146
3
Blues hvízdavého vlaku ................................. 71
Colorado ........................................................ 72
Červená řeka ................................................. 73
Boty po strýci ................................................. 74
T..... jak Texas................................................ 75
Zuzana .......................................................... 76
Šest dní na silnici .......................................... 77
Já jsem vandrák a karbaník .......................... 78
11. Banjo
Michalův song ................................................ 79
Bílej sníh ........................................................ 80
Aljaška ........................................................... 81
Doney Gal ...................................................... 82
Hříbě .............................................................. 83
Zátoka ............................................................ 84
Přes pláně ...................................................... 85
Tak já jdu dál .................................................. 86
12. Banjo
Žlutá kytka ...................................................... 87
Zlaté střevíčky ................................................ 88
Už koníček pádí ............................................. 89
Vlak má zelenou ............................................ 90
Chajda malá .................................................. 91
Sedum dostavníků ......................................... 92
Kočárem mým je vagón uhlí .......................... 93
Tak se toulám ................................................ 94
Zlatokop Tom ................................................. 95
13. Banjo
Roll in my sweet baby's arms ......................... 96
Keep on the sunny side ................................. 97
Will the circle be unbroken ............................ 98
Nine pound hammer roll od buddy ................. 99
14. Gitara
Otec a syn ................................................... 100
Panenka ...................................................... 101
Dívka s vlasem medovým ........................... 102
Velrybářska výprava .................................... 103
Ten vítr to ví ................................................. 104
Kamarád ...................................................... 105
Vysočina ...................................................... 106
Každý štvrtok sa stretáva so svojimi priaznivcami v niektorej
žilinskej reštaurácii. Tradične hosťuje pri novoročnej kapustnici
a letnom guláši stavebných zamestnancov železnice. Usporadúva aj svoje akcie ako je predvianočná kapustnica u Jakuba
a veľmi vydarený tradičný zimný výstup na Suchý v Malej Fatre.
Miro v sebe nezaprie horolezeckú krv a vynesie na vlastnom
chrbte kontrabas až na chatu pod Suchým.
Rozhodnutie vytvoriť spevník skupiny vzniklo z pragmatických
dôvodov. Cieľom je aktívne zapojenie prísediacich do spevu kapely. Svojím rozhovorom totiž rušia excelentné výkony sólistov.
Kapela doposiaľ používa elektrické nástroje výnimočne a vôbec
nemá mikrofóny.
Chceme sa poďakovať svojim priaznivcom za ich vytrvalosť pri
posluchu našej produkcie, svojim rodinám za trpezlivosť a pochopenie pre našu slabosť pre hudbu. Veľká vďaka patrí i manželom
Blahovcom, bez ktorých by tento spevník neexistoval.
Tak sa pohodlne posaďte, uvoľnite sa, nalistuje si príslušnú
pieseň a pripojte sa k refrénu.
V Žiline 1. apríla 2011
STAKADO
P.S. Publikácia je nepredajná a je určená výhradne pre
potrebu skupiny STAKADO a ich priateľov.
4
145
Vlajka
1. Vše tone v snách a život kolem ztich
jen dole v tmách kol ohně slyšet smích
tam srdce všem jen spokojeně zabuší
z písniček známých vše jistě vytuší.
®: Vlajka vzhůru letí
k radosti svých dětí
hned se s mráčky snoubí
vlád bude zas
až mládí čas
opustí nás.
2. Po létech sám až zabloudíš v ten kraj
a staneš tam, kde býval kdys tvůj ráj
vzpomeneš chvil těch, které mívals tolik rád
tak jako kdysi ozvěnou slyšíš hrát.
Co se bude dít ............................................... 36
Abych tu žil ..................................................... 37
Odjíždím dál .................................................. 38
Zpívám písně větru z hor ............................... 39
6. Banjo
Buráky ........................................................... 40
Ven se dívej ................................................... 41
A tak já zas v tom lítám ................................. 42
Kamarád ........................................................ 43
Modrý měsíc .................................................. 44
U tří louží ....................................................... 45
Drnová chajda ............................................... 46
Loudavej vlak ................................................ 47
7. Gitara
Malý přítel z města N ..................................... 48
Vzdálené bubny ............................................. 49
Stánky ........................................................... 50
Severní vítr .................................................... 51
Montgomery .................................................. 52
Veď mě dál, cesto má..................................... 53
8. Banjo
Ta zem je tvá zem ......................................... 54
Vůz do Tennessee ......................................... 55
Pole s bavlnou ................................................ 56
John Hardy .................................................... 57
Rodné údolí ................................................... 58
Do rána toulám .............................................. 59
Blay Nelly ...................................................... 60
Na vánoce ráno ............................................. 61
A slunce pálí jen ............................................ 62
9. JAZZ
When the saints go marching in ..................... 63
Down by the riverside ..................................... 64
John Brown .................................................... 65
Chodím po Brodwayi ...................................... 66
Skála .............................................................. 67
Ruty šuty Arizona ........................................... 68
Nad námi vlajka hvězdnatá ............................ 69
10. Banjo
Sněžnej muž .................................................. 70
144
5
OBSAH
1. Gitara
Príhovor ............................................................ 2
Vlajka .............................................................. 4
500 mil ............................................................ 5
Loď John B ...................................................... 6
Frankie dlouhán ............................................... 7
Smutný psaní .................................................. 8
Divnej sen ........................................................ 9
Mississippi blues ............................................ 10
2. Banjo
Rovnou, tady rovnou ..................................... 11
Když náš táta hrál .......................................... 12
Jesse James ................................................. 13
Hardy ............................................................. 14
Já v poslední době ........................................ 15
Lodní zvon ..................................................... 16
Zrádný banjo ................................................. 17
3. Gitara
Poslední kovboj ............................................. 18
Sundej z hodín závaží ................................... 19
Tam u nebeských bran .................................. 20
Snídani v trávě .............................................. 21
Já tajně cvičím ............................................... 22
Báječná ženská ............................................. 23
Zdám se ti lepší nežli jsem ............................. 24
Všichni jsou už v Mexiku ............................... 25
4. Banjo
John Hardy .................................................... 26
Hučka ............................................................ 27
Rychlík ........................................................... 28
Zatracenej život ............................................. 29
Šlapej dál ....................................................... 30
Vlak v 0.5 ....................................................... 31
Šest bílých koní ............................................. 32
Kopej hrob můj .............................................. 33
5. Gitara
Blues Folsomské věznice .............................. 34
Oranžový expres ........................................... 35
500 mil
Plakat budeš dívko má, že odešel jsem z domova,
že odešel jsem z domova snad stovky mil.
®:
Stovky mil, snad stovky mil, stovky mil, snad stovky mil,
že odešel jsem z domova snad stovky mil.
Čas tem lásce ublížil, vzdáleni jsme 500 mil
srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil.
®: Moc těžkých chvil…………..
Celou noc dnes přemítám, že jsem zůstal sám a sám
lavici teď nádražní za lože mám.
®: Za lože mám………………...
Cestu zpátky dobře znám, ale kapsu prázdnou mám.
Tak v tý dálce daleký zůstanu sám, zůstanu sám.
®: Zůstanu sám…………………….
Tak v tý dálce daleký zůstanu sám.
Tak v tý dálce daleký zůstanu sááááááááááám.
6
143
Loď John B.
1. Už vyplouvá loď John B.,
Rosa na kolejích
Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub
už vyplouvá loď John B.,
tak se vracím k svýmu nádraží abych šel zas dál
okamžik malý jen, než poplujem dál.
Přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží
Tak nechte mě plout, tak nechte mě plout,
podivnej pták, pták nebo mrak.
sil už málo mám, tak nechte mě plout.
2. Nejdřív jsem se napil,
na zdraví všem připil,
vím, že cesta má konec už má.
3. Sklenici svou dopil,
zakrátko u mne byl,
okovy na ruce dal a pistole vzal.
Šerif John Stoun, šerif John Stoun,
moji svobodu vzal šerif John Stoun.
4. Už vyplouvá loď John B.,
už vyplouvá loď John B.,
okamžik malý jen, než poplujem dál.
R:
Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa
vzít do dlaní dálku zase jednou zkus
telegrafní dráty hrajou ti už léta
to nekonečnedlouhýmonotónní blues
Je ráno, je ráno.
Nohama stíráš rosu na kolejích
Nohama stíráš rosu na kolejích
Pajda dobře hlídá pocestní co se nocí toulaj
Co si radši počkaj až se stmí a pak šlapou dál
Po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí
celej svůj dům - deku a rum.
R:
142
7
Šťastné staré slunce
1. Ráno je smutný jdu z práce domů
a jako dřív musím si říct
to slunce se má to nedělá nic
jen bloumá po nebesích
2. Dřu se na jiné a sám cítim hlad
mé děti ti neznají smích
to slunce se má to nedělá nic
jen bloumá po nebesích
R: Můj Bože tam v nebi vyslyš mý přání
vždyť znáš můj velikej žal
tak pošli sem oblak pro mě za svítání
a dej mi poznat ten ráj
3. Zbav mně mých strastí a utiš můj pláč
dej mi to po čem toužím
jak slunce se mít a nedělat nic
jen bloumat po nebesích
Franky Dlouhán
Kolik je smutného,
když mraky černé jdou
lidem nad hlavou smutnou dálavou.
Já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
za čas odletěl, každý zapomněl.
® Měl kapsu prázdnou Franky Dlouhán,
po státech toulal se jen sám a že
byl veselej, tak každej měl ho rád.
Tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase
jede dál. A každej kdo s ním
chvilku byl, tak dlouho se pak smál.
Tam kde byl plač tam Franky hezkou píseň měl
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
R:
A když pak večer ranče tiše usínaj
3. Zbav mně mých strastí a utiš můj pláč
dej mi to po čem toužím
jak slunce se mít a nedělat nic
Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál ...
Tak Frankyho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí.
Bůh ví jak, za co tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíraček zněl ...
8
141
Smutný psaní
4. Pohádku o kouzelném slůvku,
jež vzbudí všechny zakleté,
Dnes je pro mne černý nejsmutnejší ráno,
pohádku o duze, jež spává na ostrůvku,
dopis dostal jsem černě ozdobený,
na kterém poklad najdete.
nevím ještě, co je tam uvnitř napsáno,
když ho vidím, oči mám zarosený.
Ref:
Kdy bych šel hned nejrychlejší koně sedlat,
s větrem v zádech letět chtěl bych jako blesk,
nemoh bych pro mámu nic jinýho dělat,
než jí otřít slzy a zahnat jí stesk.
Tak tu sedím, v ruce mám tak smutný psaní,
máma píše, že si tátu Pán Bůh vzal,
je teď sama doma, nemá nikde stání,
abych prej se zase domů podíval.
ref: Kdybych šel hned....
recitace:
Vzpomínám si dobře na to krásný ráno,
když jsem mámě, otci lehce sbohem dal,
otec říkal mi, že mám v osudu psáno,
abych celej život do svejch rukou vzal.
ref: Kdybych šel hned....
R:
Rec. V zahradě za cihlovou zídkou,
popsanou v slavných výročích,
sedává na podzim na trávě před besídkou
děvčátko s páskou na očích.
5. Rukama dotýká se květů
a neruší ji motýli,
jen trochu hraje si s řetízkem amuletu,
jen na chvíli.
R:
140
9
Nevidomá dívka
Divnej sen
1. V zahradě za cihlovou zídkou,
1. Tu noc já měl v snu, co jsem chtěl
popsanou v slavných výročích,
tu noc, já ztratij jsem klid,
sedává na podzim na trávě před besídkou
tu noc já snil, že s ní jsem byl,
děvčátko s páskou na očích.
s tou, co si dávno chci vzít.
2. Pohádku o mluvícím ptáku
Ref.: Já zpíval jí a povídal,
nechá si přečíst z notesu,
co, to si nevzpomínám,
pak pošle polibek po chmýří na bodláku
vím tolik jen, když přišel den,
na vymyšlenou adresu.
že zbyl mi jen ten sen.
R:
2. Já prosil jsem a hledal ji,
Prosím vás, nechte ji, ach, nechte ji,
tu co byl o ní ten sen,
tu nevidomou dívku,
snad milion jsem poznal žen,
prosím vás, nechte ji si hrát,
jí nepatří žadný z těch jmen.
vždyť možná hraje si na slunce s nebesy,
jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.
Ref.: Já zpíval ...
3. Pohádku o mluvícím ptáku
3.=1. Tu noc ...
a o třech zlatejch jabloních,
a taky o lásce, již v černých květech máku
přivezou jezdci na koních.
10
139
Mississippi blues
Říkali mu Charlie a jako malej kluk kalhoty si o plot roztrhal,
říkali mu Charlie a byl to Toma vnuk, na plácku rád košíkovou hrál.
Křídou kreslil po ohradách plány dětskejch snů,
až mu jednou ze tmy řekli, konec je tvejch dnů,
někdo střelil ze zadu a vrub do pažby vryl,
nikdo neplakal a nikdo neprosil.
Mississippi, Mississippi, černý tělo nese říční proud,
Mississippi, Mississippi, po ní bude jeho duše plout.
Říkali mu Charlie a jako každej kluk na trubku chtěl ve smokingu hrát,
v kapse nosil kudlu a knoflíkovej pluk, uměl se i policajtům smát.
Od malička dobře věděl, kam se nesmí jít,
který věci jinejm patří, co sám může mít,
že si do něj někdo střelí, jak do hejna hus,
netušil a neví, řeka zpívá blues.
Chlapec jménem Charlie a jemu patří blues,
ve kterým mu táta sbohem dal,
chlapec jménem Charlie snad došel cesty kus,
jako slepý na kolejích stál.
Nepochopí jeho oči, jak se může stát,
jeden že má ležet v blátě, druhý klidně spát,
jeho blues se naposledy řekou rozletí,
kdo vyléčí rány, smaže prokletí.
Jaro
1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,
tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás,
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
a vánice sílí v poryvech ledových.
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
„Můj syn doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí.“
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
„Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!“
3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té noci nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak leží pod srázem,
krev nám stuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
*: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...
138
11
Mám radost
1. Vánek zlaté klasy hladí
a z dálky září bílé šaty svatební,
mák s modrou chrpou ladí
a já na cestě dříve plné kamení.
Sám v údivu si šeptám:
Tak tudy jsem chodíval každý den.
a pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám:
“Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.”
2. Vždyť já vím, jak sláva voní,
kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají.
Jak cinká postroj koní
a za letní noci zdi domů sálají.
Žár měmí barvu slívám
a když mráz začne kouzlit do oken,
sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám,
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
3. Nespěchám jak se sluší
a proč taky, když chci se dobře podívat
na krásu, která vzruší
a pak si o ní třeba s dětmi povídat.
Objevit kytku v lomu
prásknout sebou pod na holou zem.
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
C: Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.
Rovnou, jó tady rovnou
1. Tak už jsem ti teda fouk,
prsten si dej za klobouk,
nechci tě znát a neměl jsem tě rád,
to ti říkám rovnou.
R: Rovnou, jó, tady rovnou,
rovnou, jó, tady rovnou,
prostě těpic a nehledej mě víc,
2. Z Kentucky do Tennesee
přes hory a přes lesy,
z potoků vodou já smejval stopu svou,
R: Rovnou, jó, tady rovnou,
rovnou, jó, tady rovnou,
prostě tě pic a nehledej mě víc,
12
137
Když náš táta hrál
1. Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí,
scházeli se farmáři tam u nás v přízemí,
mezi nima můj táta u piva sedával
a tu svoji nejmilejší hrál.
2. Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět,
už jsem prošel celý Státy a teď táhnu zpět,
kdybych si ale ve světě moh’ ještě něco přát,
tak zase slyšet svýho tátu hrát.
3. Ta písnička mě vedla mým celým životem,
když jsem se toulal po kolejích, žebral za plotem,
a když mi bylo nejhůř, tak přece jsem se smál,
když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál.
4. To všechno už je dávno, táta je pod zemí,
když je noc a měsíc, potom zdá se mi,
jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát,
zase jeho píseň slyšel hrát.
Láska je věc kouzelná
Láska má je láska tvá, duši hřeje, sílu dá,
kdo ji nezná, ať to zkusí, láska je věc kouzelná.
Když mám s tebou večer jít, začnou se mnou čerti šít,
celý den jsem jako ve snách, jenom s tebou chci už být.
Tenhle obraz dobře znám, často mívá nový rám,
bojím se chvíle té, až rám bude sám.
Láska je jak vína číš, nesmíš přebrat, dobře víš,
když znáš míru, můžeš smát se, a když ne, tak uvidíš.
Tenhle obraz dobře znám, často mívá nový rám,
bojím se chvíle té, až rám bude sám.
Láska má je láska tvá …
136
13
Kovbojův nářek
Když v Laredu tenkrát jsem ulicí brouzdal,
Jesse James
1. Jesse James chlapík byl, hodně lidí vodpravil,
když v Laredu tenkrát jsem poprvé byl,
vlaky přepadával rád,
já kovboje zahlíd’, byl přikrytej plátnem,
boháčům uměl brát, chudákům dával zas,
tím bělostným plátnem, co studí jak jíl.
přál bych vám abyste ho mohli znát.
Ať píšťaly kvílí a bubny v tu chvíli
R: Jó, Jesse ženu svou tady nechal ubohou
ať zadrnčí v pohřebním průvodě mým,
a tři děcka říkám vám,
tam v údolí u nás mě přikrejte hlínou,
ale tenhle přítel hadí ten vám Jesse zradí,
jsem mladičkej kovboj a chybil jsem, vím.
já vím tenkrát v noci prásk ho sám.
Šest hazardních hráčů ať veme mou rakev,
2. Jednou vám byla noc měsíc tenkrát svítil moc,
šest kovbojů zazpívá nad hrobem mým,
když tu vláček zůstal stát,
a vemte mě na hřbitov, zahažte hlínou,
kdekdo ví že ten vlak přepad James kabrňák,
jsem kovboj a hodně jsem chybil, já vím.
čistě sám se svým bráchou akorát.
Šest veselých kovbojů ponese rakev,
R: Jó, Jesse ženu svou tady nechal ubohou ...
šest nejhezčích dívek mě doprovodí,
a kytici růží mi na rakev dejte,
ať hroudy tak prudce mě neuhodí.
3. Jedenkrát Jesse James sedí doma za stolem
a svým dětem vypráví.
Roberd Ford v nočních tmách připlíží se jako had,
a on vám Jesse Jamese odpraví.
R: Jó, Jesse ženu svou tady nechal ubohou ...
14
135
Hardy
1. Jo vo poslední pranici měl Hardy mušku zlou
a teď ho k Fordu vedou a čtyři na něj jsou.
To když si na něj výšlap sám policejní šéf,
nechtěl, aby znovu tekla krev.
Ref:
A teď mu zní poslední zvonění, jo pohřební.
V okolí se každej bál, koho sejme Hardy dál
a marně za ním oddíl vojska hnal.
2. Ten Hardy prostě neuměl bez pistole žít,
teď v pekle si dá nalejt a tam se cejtí lip.
Jeho stín se plouží v noci častokrát,
tam, kde musel Hardy hlavu do oprátky dat .
Ref:
A teď mu zní poslední zvonění, jo pohřební.
Kingston town
Umlknul rybí trh a utich ptáků křik,
v přístavu se lodě potácí,
skočím na jednu v tom se vítr zdvih, vidím že
molo rychle mizí, loď se otáčí.
Však já šťasten byl, o té cestě jsem snil,
na mořích v přístavech vesele žil,
svůj sen jsem chyt, co víc, nabyl jsem klid a nic
nebylo, co chybělo mi v Kingston town.
Tenkrát jen z rozmaru jsem na tu bárku vlez,
slunce mi z vody šlehlo do očí,
já vůbec neznal, že to na mne byla klec
s kterou si moře kdy chce zatočí.
Dnes je bože, proč mě trestáš, stejný den,
slunce se zastavilo, chce je hřát,
zde jsem přec mladý byl, snad byl to sen,
jen pro ten sen se nyní vracím, jen zde chci spát.
134
15
Tereza
Ten den co vítr listí z města svál
můj džíp se vracel jako by se bál
že asfaltový moře odliv má
a stáj, že svýho koně nepozná.
Já v poslední době
Já v poslední době
dost vodjíždím k Tobě
podvečerní mlhou.
®: Řekni kolik je na světě kolik je takovejch měst
řekni kdo by se vracel všude je tisíce cest.
Tenkrát když jsi mi Terezo řekla že ráda mě máš
tenkrát ptal jsem se Terezo kolik mi polibků dáš,
naposled, naposled.
S měsícem se střídám
2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát.
Proč vítr mlátí spoustou okenic?
Proč jsou v ulici auta, jinak nic?
prosím Iren buď jen mou,
®:
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžný tón flaut
a v závěji starýho papíru
válej se černý klapky z klavírů.
®:
4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím že Terezu už nepotkám.
Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.
®:
když Tvůj domov hlídám
a nejvíc ložnici Tvou.
®: Odjíždím nocí a tmou,
já držím tu dohled
a dost zlej mám pohled
a kvér svůj na kolenou.
Já z tý velký lásky
už mám asi vrásky
a jsem dost nevyspalej.
Když kolem Tvejch očí
moc jinejch se točí
tak mám strach a né malej.
16
133
Lodní zvon
Lodní zvon zvoní, není čas se ptát,
Tisíc mil
1. V nohách mám už tisíc mil
kdy se zas vrátím a jak mám tě rád.
stopy déšť a vítr smyl
Lodní zvon zvoní, tak napít mi dej,
a můj kůň i já sme cestou znavení.
láhví od whisky, pak mi zamávej.
R: Tisíc mil těch tisíc mil
Jó, kdybych byl dlouho pryč, já a má loď,
má jeden směr a jeden cíl
do tý láhve prázdný pak dopis mi hoď.
bílej dům to malý bílý stavení
Nejdřív teď ale hrome napít mi dej
a potom mávej mi, pak mi mávej.
2. Je tam stáj a příkrej sráz modrá tůň a bobří hráz
táta s mámou, kteří věřej ďetskejm snům
Jó, siréna houká a houpá se příď,
za ňákej čas sem na mě čekat přijď.
R: Těch tisíc mil těch tisíc mil
Whisky so mnou mává, tak říct si dej
má jeden směr a jeden cíl
a taky mávej, jó taky mávej.
jeden cíl ten starej známej bílej dům
Lodní zvon zvoní, není čas se ptát,
3. V nohách mám už tisíc mil
kdy se zas vrátím a jak mám tě rád.
teď mi zbejvá jen pár chvil
Lodní zvon zvoní, tak napít mi dej,
cestu znám a ta se tam k nám nemění
láhví od whisky, pak mi zamávej.
4. Kousek dál a já to vím uvidím už stoupat dým
šikmej štít na střechy ční k nebesům.
132
17
Zrádný banjo
Blizard
Když jde blizard s vichřicí, já sám jedu vánicí
a na cestě jsem už skoro celý den,
jedu k té, o níž jsem snil, cestou dlouhou přes sto mil.
A jen deset mil mi zbývá k Mary Ann
a jen deset mil mi zbývá k Mary Ann.
Slunce pálí jak ďas a za krátkej čas
vzdáš hold suchej švestce.
Sem do žáru skal psa bys nevyhnal
a tím spíš žádný jezdce.
Jedu nocí šílenou, bílou mlhou, černou tmou
a můj koník už je taky unaven,
sčítám chvíli za chvílí, sčítám míli za mílí,
a jen sedm mil mi zbývá k Mary Ann
a jen sedm mil mi zbývá k Mary Ann.
Ptáci ani píp i čtvernohej můj džíp trávu přestal žrát
Kůň už nemůže a pad, zchromil ho ten věčnej chvat,
vítr stopy ničí jako ráno sen,
tak se nocí probíjím, z láhve brandy popíjím,
A jen tři míle mi zbývaj' k Mary Ann
A jen tři míle mi zbývaj' k Mary Ann.
Zas to zrádný banjo ve svejch rukách mám
V dálce světla zaplály, to mý oči hledaly,
potíž je jen v tom, že nemůžu dál,
na sedlo si hlavu dát, už se mi chce strašně, strašně spát,
a jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann
a jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann.
Tak ho našli za pár dní ležet v jámě bezedný,
tvář měl bílou a oči jako len,
v ruce prsten, co chtěl jí dát, proč ho, k čertu, nemoh' hřát,
A jen sto yardů mu zbývá k Mary Ann.
A jen sto yardů mu zbývá k Mary Ann.
než bych tu uschnul nudou i když vím že trable budou
tak mě nezbejvá než polku hrát.
®:
zas to zrádný banjo šátkem utírám.
Do dlaní mě pálí tenhle hromskej krám
radši bych ho vzal a do bazáru dal
jenže pak bych tu zůstal sám.
Slunce pálí si dál jako horkej tál
v prstech praskaj klouby.
Je li pondělí, nebo snad úterý
haj, po tom je mě houby.
Kojot hledá tůň i ve stoje můj kůň klidně zůstal spát
než bych tu uschnul nudou i když vím že trable budou
tak mě nezbejvá než polku hrát.
®:
18
131
Poslední kovboj
měl zpoždění snad sto let,
la la la la la la
la la la la la la
la la la la la la la
já měl namířeno k táboráku,
1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře,
1. Snad jsem si zmýlil odjezd vlaku,
co měl se konat naposled,
horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře,
a místo něj kouř náklaďáků
vím, co se bude dít, býk už se v ohradě vzpíná,
mě v tomhle koutě přivítá,
kdo chce, ten může jít, já si dám sklenici vína.
a louky plný paneláků, skrz který slunce prosvítá.
®:
Tak přijíždí poslední kovboj, sombrero vmáčklé do čela,
zchvácená herka líně kráčí, jak by dál nést ho nechtěla,
tak přijíždí poslední kovboj, a nerad vráží do lidí,
tak přijíždí poslední kovboj, a nikdo z vás ho nevidí.
2. Snad jsem si zmýlil čísla vlaků,
co odjížděly do mých snů,
do prašných cest a do bodláků
z mých oblíbených románů,
kde slunce z rozedraných mraků
tančí na hlavních pistolí,
snad jsem si zmýlil čísla vlaků, tohle je jiný údolí.
®:
Slavíci z Madridu
R: Žízeň je veliká, život mi utíká,
nechte mě příjemně snít,
ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
zpívat si s nima a pít.
2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.
3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí,
jsem jak ta zahrada stinná, kdo chce, ať mi závidí,
já si dám sklenici vína.
130
19
Sbohem, lásko
1. Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,
zeleným údolím jsem si ji ved,
byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
když na řasách slzu má velkou jako hrách.
R: Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý,
já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
2. A tak šel čas, a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál,
hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
Recitativ:
Já nevím, kde se to v člověku bere, ten neklid,
co ho tahá z místa na místo, co ho nenechá,
aby byl sám se sebou spokojený jako většina ostatních,
aby se usadil, aby dělal jenom to, co se má,
a říkal jenom to, co se od něj čeká,
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě,
nemůžu, opravdu, fakt.
Sundej z hodin závaží
Brouzdej trávou za tratí
V dlouhejch letních hodinách
vše se v dobré obrátí,
já se vrátím přes tvůj práh.
Nikdy nevěř hodinám,
ty nám jenom překáží,
je tu lék a já ho znám
sundej z hodin závaží.
®:
Pak se času budem smát,
někde stranou od lidí,
naše toulky ranní rosou,
ať nám všichni závidí.
Odjezd můj je blíž a blíž
vlak už čeká v nádraží,
já chci zůstat, vždyť to víš,
sundej z hodin závaží.
®:
20
129
Tam u nebeských bran
Měl jsem rád pár písní v nich jsem žil
cesty toulavý ty o kterých jsem snil
s vlídnou tmou když v letě kráj šel spát
poznal jsem že tenhle svět mám rád
Bez řečí jsem každou práci vzal
A mněl problémy že málem jsem to vzdal
Po každé jsem vstal a skoušel jít
Pro tu čest že směl jsem vámi žít
®: Měl jsem rád
Stín stromů, říčný proud
Štíty hor co nejdou překlenout
Růže z Texasu
1. Jedu vám večer stezkou dát koňům v řece pít,
v tom potkám holku hezkou, až jsem vám z koně slít.
Měla kytku žlutejch květů, snad růží, co já vím,
znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale tahle hraje prim.
R: Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou, a nebo s tou,
dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou.
At’ máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád,
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.
2. Řekla, že tu žije v ranči, jen sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní, a rád,
a že se dám i zabít, když si to bude přát.
R:
Dětský smích a vlání konský hřív
3. Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl,
dole teklo Rio Grande a po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát,
ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.
Něco moudrých vět co měl jsem znát už dřív
R:
Krásnější svět vůbec nehledám
To řeknu vám tam u nebeských bran.
Slunce zář když hřála do mých zad
®:
4. Od těch dob svý stádo koní sem vodím vždycky pít
a žiju jenom pro ní a chtěl bych si ji vzít
když večer banjo ladím a spívám si tu svou
tak pořád v duchu hladím tu růži voňavou.
To řeknu vám, tam u nebeských bran
R:
Poznal jsem že tenhle svět mám rád
®:
128
21
Širý proud
Ten širý proud jak přejít mám,
proč neumím se nad nej vznést,
ach, člun tak mít, ten řídit znám,
v něm lásku svou bych chtěla vézt.
Jak kamení, jež působí, že potápí se celý prám,
tak těžká zdá se, bůh to ví, má láska zlá,
co v srdci mám.
Vždy, když se láska rozvíjí, rubínů zář se line z ní,
však jako krůpěj pomíjí pod letní výhní sluneční.
Až něžnou růži spatříš kvést,
co trny zájem oplácí,
nenech se krásou klamnou svést,
hleď, ruka má teď krvácí.
Ten širý proud jak přejít mám,
proč neumím se nad nej vznést,
ach, člun tak mít, ten řídit znám,
v něm lásku svou bych chtěla vézt.
Snídani v trávě
Já nejsem zdejší, jen projíždím.
Jsou movitější, já ti nabízím:
Snídani v trávě, teď právě prostřenou,
loukou ráno vzbuzenou, napůl v snách
hledám po kapsách, čím zaplatím,
dřív než se vytratím, snídani v trávě.
Dál podle pražců, tam je můj cíl.
Dám na každý nápis, že jsem tu žil.
Snídani v trávě, teď právě prostřenou,
Kdybych měl plátno a zlatý rám,
tak se do malování dám.
Jsou povolanější, jak jsem si všim.
Nejsem zdejší, tak jenom sním.
Svou snídani v trávě, teď právě prostřenou,
snídani v trávě
22
127
Já tajně cvičím
Chtěl bych začít cvičit gymnastiku,
chtěl bych dělat balet sólový,
tělocvičny denně leštit kliku,
nebo vyhrát turnaj šachový.
Bůček, ovar, sádlo, nakyp, párky,
svíčková či husí paštika,
čokoláda, dorty, buchty, škvarky,
tohle mně už nic neříka.
Rok 1849
Jsem starej Tom Shure z pobřeží, pamětník slavnejch dob,
a sekáč, jak se říkalo, teď už jsem ale trop,
/: teď jako starej vagabund vobcházím tenhle svět,
já, Tom, co pamatuje rok devětačtyřicet. :/
Byl s námi v partě Poker Bill, karbaník a fajn kluk,
ať vyhrával či prohrával, tohle mu bylo fuk,
/: až jedenkrát ho při blafu jeden hráč řácky zved’,
a tak skončil Bill, když psal se rok devětačtyřicet. :/
ref:
Náš řezník Jackie z New Yorku míval zlý vopice
Já sám už tajně cvičím roky,
a vždycky, když byl pod parou, strhla se pranice,
za chvíli to na mně bude znát,
/: až jednou nalít na kudlu, co vytáh starej Red,
zatím síce mám jen štíhlé boky,
a tak skončil Jack, když psal se rok devětačtyřicet. :/
švédská bedna je můj kamarád
Řekli mi, když plaveš, stoupne voda
není ze mne ani akrobat,
na nářadí vzniká velká škoda,
přes to všechno mám sport strašně rád.
ref:
Já sám už tajně cvičím roky....
I na Billyho z Buffala moc často vzpomínám,
ten uměl řvát, že bylo ho slyšet až bůhvíkam,
/: až jednou sletěl do šachty, v noci si cestu splet’,
a tak k smrti uřval se v ten rok devětačtyřicet. :/
A všichni ti mí parťáci bejvali frajeři,
teď už jsem sám a jako stín postávám u dveří,
/: teď jako starej vagabund vobcházím tenhle svět,
já, Tom, co pamatuje rok devětačtyřicet. :/
126
23
Ó Ruby, nechtěj mi lásku brát
Báječná ženská
Mám naději, že uslyším tvé tiché volání,
Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát,
stín už padá na zdi bílé, nic mu nebrání,
že jsem potkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám rád,
já tuším že jsi hezká, jak bývalas’ tolikrát,
nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy měl,
ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát.
vždycky měla pochopení a já se s ní nikdy hádat nemusel.
Já nevymyslel válku, to jen prstem někdo kýv’,
mě učili jen střílet, jenže druhý střelil dřív,
a nevím sám: je mi přáno živořit či žít,
ó, Ruby, chci nablízku tě mít.
Je zázračné to vědomí, že ještě vůbec bdím.
že tím, co je muž ženě, nemohu ti být, Ruby, já pochopím,
je možná hloupost nesmírná, když odvážím si přát,
ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát.
R: Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap,
tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap,
celý den jen tak sedí a popíjejí Chatoneauf d’Pappe,
když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap.
Nikdy jsem neslyšel: kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl,
a já nikdy nezapoměl, abych svoje sliby vyplnil,
a když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal,
nedala mi příležitost, na co bych si taky stěžoval.
R: Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, ...
Proč utápíš se do mlhy, snad nechystáš se jít,
a nechápu, proč po létech se zase slyším klít,
jen ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát,
ó, Ruby, nechtěj mi lásku brát,
ó, Ruby,Ruby, jak žil bych rád ...
Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk,
jestli jsem vám lhal,
že jsem potkal jednu dívku a tu jsem si za ženu vzal,
zní to jako pohádka z příběhu královny Mab,
že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap.
2xR:
Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap,
24
125
Zdám se ti lepší, nežli jsem
R. Jen stín v tvých očích, ten tě vážně prozradí,
že dáváš přednost čtyřem zdem.
mě se neptáš, jestli mi to nevadí,
zdám se ti lepší, nežli jsem.
1. Vyměnil bych kávu vychladlou
za horký asfalt letních silnic
a slůvka, která mi jak smoking nepadnou,
nechal bych s větrem odplynout.
R. A jen stín v tvých očích, ten tě vážně prozradí,
že dáváš přednost čtyřem zdem.
A mně se neptáš, jestli mi to nevadí,
zdám se ti lepší nežli jsem.
2. Kolik zítřků má tvé mlčení, já nejsem chlápek,
který se jen tak změní.
A ty věříš, že tvá láska je mým zákonem,
zdám se ti lepší nežli jsem.
R. A jen stín ...
Hudsonský šífy
Ten kdo nezná hukot vody
lopatkama vířený ako já, jako já
Kdo hudsonský slapy nezná
sírou pekla sířený Ať se na hudsonský
šífy najmout dá, jo ho ho
Ten kdo nepřekládal uhlí, šíf když na
mělčinu vjel, málo zná, málo zná
Ten kdo neměl tělo ztuhlý
až se nočním chladem chvěl
Ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo ho ho
®: Tak ahoj, páru tam zhoď,
ať do pekla se dřívě dohrabem
Jo ho ho, jo ho ho
Ten kdo nezná noční spěvy
zarostlenejch lodníků, jako já, jako já
Ten kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku
Ten kdo má na bradě mlíko,
kdo se rumem nevopil, málo zná, málo zná
Kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil
Kdo má roztrhaný boty,
kdo má pořád jenom hlad, jako já, jako já
Kdo chce celý noci čuchat
pekelního ohně smrad, ať se na hudsonský šífy
najmout dá, jo ho ho, kdo chce zhebnout
třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jako já
Kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě prima kluk
124
25
Tupodol
1. K nám jednou přišel cizinec a vtip řek´ na pozdrav,
že prej u nás v Tupodole jsme jen tupohlavej dav
a zdejší chytráci si mohou hlavy lámat dál,
nerozluští zázrak, co se v Tupodole stal.
2. To jednou v létě v Tupodole parna začaly,
Takovejch pětatřicet ve stínu, no vedro zoufalý.
My všichni v báru seděli, tam aspoň chládek byl,
když najednou se přes planiny mráček převalil.
3. My mraky vážně neberem, nás vždycky otráví,
pár kapek deště přinesou a prachu záplavy.
Však tentokrát sis řekli ale všichni chlapíci:
Ten mrak nám říká, že je čas na další sklenici.
4. Když pití došlo, po sále jsme všichni bloudili
a kolem celý putyky jak stíny opilí,
střihači pili benzín, no zkrátka bylo všelijak,
jak farmáři a já jsme táhli na nejbližší vlak.
5. A jen jsme z města vypadli, tak hned jsme byli fit.
Tam pod tím mrakem musels buďto umřít nebo pít.
Teď už je tam bezpečno, já vrátím se tam rád,
ten mrak se totiž odstěhoval z Berkley na západ.
6. Až uvidíte jednou mrak, jak táhne přes pláně,
s pěnivou bílou čepicí, jak pivčo na džbáně,
tak všeho nechte, běžte pít a Bůh vás uchovej,
ať nenastane průtrž, vždyť ten mrak je žížňovej.
Všichni jsou už v Mexiku
1. Kde jen jsou a kde sem já proč všechno končí co začíná
smůla se na mě lepí ze zvyku a všichni sou už v Mexiku.
R: Všichni sou už v Mexiku Buenos dias já taky du
aspoň si poslechnu pěknou muziku co se hraje v Mexiku.
2. Kde je můj kůň co měl mě nést blátem měst a prachem cest
dělal že se ho to už netýká asi šel do Mexika.
3. Kde je ta holka co měl sem rád už tu na rohu měla stát
s pihou na svým krásným nosíku už se asi nosí někde v Mexiku
4. Kde je můj pes co mě hlídat měl že nezaštěkal kam jen šel
bez obojku a bez košíku už se asi toulá v Mexiku.
5. Kde je ten náš slavnej gang postrach salonů a postrach bank
nechali mně všechno pěkně na triku a už sou někde dole v Mexiku
6. Kam šel barman teď tu stál a chlapů houf co s nima hrál
jen zatykač s mojí fotkou visí tu a ostatní sou v Mexiku.
7. Kde je ten chlápek co tu spal a ta kočka co jí nalejval
šerif právě bere v baru za kliku asi sem měl bejt už taky v Mexiku
R 2x:
Všichni sou už v Mexiku Buenos dias já taky du
26
123
John Hardy
1. Jo vo poslední pranici měl Hardy mušku zlou
a teď ho k Fordu vedou a čtyři na něj jsou.
To když si na něj výšlap sám policejní šéf,
nechtěl, aby znovu tekla krev.
Ref: A teď mu zní poslední zvonění, jo pohřební.
2. Ten Hardy prostě neuměl bez pistole žít,
teď v pekle si dá nalejt a tam se cejtí lip.
Jeho stín se plouží v noci častokrát,
tam, kde musel Hardy hlavu do oprátky dat.
Ref: A teď mu zní poslední zvonění, jo pohřební.
Dál, dál, dál
Za horama zlato hoří v žilách černejch skal,
horečkou tě nohy povedou.
Nepřemejšlej chvilku na to ruksak rychle sbal,
zanech doma holku zklamanou.
Nezapomeň s sebou bibli nezbyde ti víc,
nežli v těžký chvíli modlení.
Eskymáci prej tam bydlej neroste tam nic,
prokleješ to zlatý kamení.
Ref: Dál dál dál co řeka pramení
tam kde břeh ukrejvá drahý kamení.
Dál dál dál tou řekou mámení,
tam kde na tě kejvá zlatý znamení.
Snad se vrátíš jako tulák nebo jako pán,
nebo zůstaneš v tý zemi spát.
Nekoupíš si ani burák až se vrátíš k nám,
jak se budeš vo ty prachy bát.
Holka se ti dávno vdala spadlo stavení,
na tebe už každej zapomněl.
Máma co se na tě smála už je pod zemí
a pro ni si valoun zlata chtěl.
Ref:
Postavíš si barák bílej v modrým pobřeží,
bankéři se vo tě budou prát.
Už nebudeš chlapče milej vo to neběží,
už nebudeš šťastnej nikde stát.
Ref:
122
27
Blízko Little Big Hornu
Hučka
1. Tam kde leží Little Big Horn je indiánská zem,
tam přijíždí generál Custer se svým praporem,
modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch karabin,
a z indiánskejch signálů po nebi letí dým.
1. Hučku svou na pozdrav smekám světla vlaku vidím plát
tak na svůj nárazník čekám už jsem Tě měl akorát.
Zítra ráno až se vzbudíš zjistíš, že se slehla zem
a Tvůj miláček že pláchnul tím půlnočním expresem.
R: Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen,
pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná,
proč Custer neposlouchá ta slova varovná?
R: Za chvíli už budu v dáli za chvíli mi bude fajn,
o Tvý lásce, která pálí nebudu mít ani šajn
Za chvíli už budu v dáli za chvíli mi bude fajn,
o Tvý lásce, která pálí nebudu mít ani šajn
2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií
táhne generál Custer s sedmou kavalérií,
marně mu stopař Bridger radí „Zpátky povel dej“
jedinou možnost ještě máš, život si zachovej.
2. Nejdřív zní vlakovej zvonec pak píšťala, je mi hej
konečně vím, že je konec naší lásky tutovej.
Z kapsy tahám harmoniku tuláckej song budu hrát
sedím si na nárazníku a je mi tak akorát.
R: Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, ...
R: Za chvíli už budu v dáli za chvíli mi bude fajn, ...
3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín,
padají jezdci z koní, výstřely z karabin,
límce modrejch kabátů barví krev červená,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná.
4. Pak všechno ztichlo a jen tam-tam duní nad krajem,
v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen,
cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál,
tam uprostřed svých vojáků leží i generál.
3. Polámal se mraveneček, ví to celá obora
o půlnoci zavolali mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis,
třikrát denně láhev rumu, bude chlapík jako rys.
Dali rumu podle rady, mraveneček chlastá dál,
celý den byl jako v ohni, celou noc jim prochlastal.
Čtyři stáli u postýlky, pátej radil – nechlastej,
zavoláme na záchytku, do rána seš střízlivej.
Zavolali na záchytku, dali hadrou po čele,
a střízlivej mraveneček ráno skáče z postele.
R: Za chvíli už budu v dáli za chvíli mi bude fajn, ...
28
121
Rychlík
Už naposledy odjíždím a mám dost tuláckejch hotelů,
už nechci vidět jiskry vlát, hlavu shejbat před hlavou tunelů.
Už naposledy odjíždím, už chtěl bych někde
Tři kříže
Dávám sbohem břehům prokletejm
který v drápech má ďábel sám
bílou přídí šalupy my grave
míří k útesům který znám.
najít klidnej kout.
Mám místo šály černej dým, mý oči blouděj údolím
a svý toulavý boty chci už zout.
ref:
Rychlík mě zase veze bůhví kam (jó to znám)
rychlík, když z něho skočím, šanci mám.
Už jsem prošel tolik cest a tolik projel tratí, že to stačí,
už vím, kam vedou cesty ptačí, mý toulavý boty už mě tlačí.
REF: Jen tři kříže z bílýho kamení
někdo do písku poskládal
slzy v očích měl a v ruce znavený
lodní deník co sám do něj psal.
První kříž má pod sebou jen hřích
samý pití a rvačky jen
chřestot nožů při kterým přejde smích
srdce kámen a jméno Stan.
REF: Jen tři kříže ...
Už naposledy odjíždím a chtěl bych někde najít klidnej kout,
mám místo šály černej dým, mý oči blouděj údolím
a svý toulavý boty chci už zout.
Já Bob Green mám tváře zjizvený
štěkot psa zněl když jsem se smál
druhej kříž mám a chrápu pod zemí
že jsem falešný karty hrál.
ref:
Rychlík...., sem a tam.
Třetí kříž snad vyvolá jen vztek
Kenny Rogers těm dvoum život vzal
120
29
Bída s nouzí
Zatracenej život
a stále píše, ať se vrátím k nám.
To bylo v Dakotě o vejplatě, whisky jsem tam pašoval,
a že jsem byl sám jako ten kůl v plotě,
s holkou jsem tam špásoval.
Ved jsem jí cestou co vede stezka, okolo červenejch skal,
než jsem jí stačil říct, že je hezká,
zpěněnej bejk se k nám hnal.
®: Já raději sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí,
R. Jupí, čerte, jdi o dům dál, pak jsem ho za rohy vzal.
Udělal přemet a jako tur řval, do dáli upaloval.
Táta můj snad měří jen dva couly,
ale dům má velkej jako boží chrám
a peněz má, že neví, kam se koulí,
když tebe táta můj už nechce znát,
on nezná rána, kdy mě jen tvůj dech probouzí,
ani noc, kdy žárem nedá se už spát.
Pojď se mnou tam, kde řeka v údolí se kroutí,
než ranní mlha trávu orosí,
tam najdem zámek z vrbovýho proutí
bez oken, jen s lůžkem z rákosí.
®: Já raději sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí,
když tebe táta můj už nechce znát,
on nezná rána, kdy mě jen tvůj dech probouzí,
ani noc, kdy žárem nedá se už spát.
To bylo v Dawsonu tam v salónu a já jsem zase přebral.
Všechny svý prachy jsem měl v talónu,
na život jsem nadával.
Zatracený život, čert aby ho vzal, do nebe jsem se rouhal,
než jsem se u baru vzpamatoval,
Belzebub vedle mně stál.
R. Jupí, čerte, jdi...
Jak rychle oplácí tenhleten svět,
než bys napočítal pět,
Ďáblovým kaňonem musel jsem jet,
když jsem se vracel nazpět.
Jak se tak kolíbám uzdu v pěsti
schylovalo se k dešti,
Bezebub s partou stál vprostřed cesty
zavětřil jsem neštěstí.
R. Jupí, čerte, jdi radši dál, on mě pak za nohy vzal,
udělal jsem přemet a jako tur řval, do dáli upaloval.
30
119
Šlapej dál
1. Hej nandej na sebe modrý džíny,
vlak houká v kopci je pomalej.
Tak vztávej z tý udusaný hlíny,
hej tuláku už je ráno a tak oči otvírej.
Řekněte jí
Sníh padá do větví u břehů jezerních
vítr odvál z těchto míst dávno tvůj dětský smích.
Jezerem teď nebrázdí už stíny kánoí
jen sosny kolem stojící tvý jméno šeptají.
R: Šlapej dál, táhni ke všem čertům,
tohleto je město prokletý.
A šerif náš ten nerozumí žertům
a tak tohle ráno mohlo by bejt pro tebe moc zlý.
Řekněte jí, řekněte jí, že čekám na ní dál,
řekněte jí, řekněte jí jak dlouho jsem tu stál,
snad odpoví, snad odpoví, že sen se mi jen zdál
2. Hej plandej už dál jak vede cesta,
a koukej si chytit ňákej vlak.
Šerif náš je z pepřenýho těsta
a jak zmerčí tuláka tak začne řádit jako ďas.
a už dávno, dávno vítr stopy svál.
R: Šlapej dál, táhni ke všem čertům, ...
Jako dým šedivý teď můj život zůstal
3. Hej nandej na sebe modrý džíny,
vlak houká v kopci je pomalej.
Jeď dál kam povedou tě šíny
a k našemu městu už se nikdy víckrát nevracej.
V oblacích šedavých letka vran odlétá,
proč láska vždycky vydrží jen z jara do léta.
a jak ty sosny ve větvích tvý jméno šeptám dál.
Řekněte jí, řekněte jí, že čekám na ní dál,
řekněte jí, řekněte jí jak dlouho jsem tu stál,
snad odpoví, snad odpoví, že sen se mi jen zdál
R: Šlapej dál, táhni ke všem čertům, ...
a už dávno, dávno vítr stopy svál.
118
31
Cizinec
Na kraji pouště sluncem spálený
stojí naše malý město dřevěný,
jednoho dne, právě čas oběda byl,
se na kraji města jezdec objevil.
Měl černý sombrero, na něm bílej prach,
pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach,
místo cigarety měl v ústech růži,
na stehnech pouzdra z chřestýších kůží.
®: Tu jeho tvář, tu každý z nás poznal,
na každém nároží zatykač vlál,
na něm cifra, za kterou by sis žil,
a přece nikdo z nás nevystřelil.
Pomalu projížděl hlavní ulicí,
město bylo tichý jak město spící,
před saloonem zastavil a z koně slez’,
jeho stín šel za ním a za stínem děs.
Zábava u baru prudce zvadla,
když vešel dovnitř s tváří u zrcadla,
objednal si pití a v místnostech těch
každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech.
®:
On jenom se usmál a dopil svůj drink,
mexickým dolarem o barpult cink’,
pak ke koni došel krokem pomalým,
za chvíli zmizel jak z doutníku dým.
®:
Vlak v 0.5
Já ti řeknu, proč jsem dneska divnej tak,
když v dálce za tunelem začne houkat vlak,
proč nechávam svou cigaretu vyhasnout
a každou chvíli stojím jako solnej sloup.
Touhle tratí já jsem jezdil řadu let,
mašina a koleje byly můj svět
a parta z vlaku, se kterou jsem chodil pít:
strojvůdce Mike, Výhybka Joe a brzdař Kid.
Jednou když jsme jeli z Frisca v 0.5,
tahle trať nebejvala nikdy žádnej med,
po banánový slupce sklouz’ a z vlaku slít’
a pod kolama zůstal mladej brzdař Kid.
Za rok nato zase z Frisca v 0.5
vyjel si Mike-mašinfíra naposled,
tam v zatáčce za tunelem při srážce
z budky vylít’ a zlomil si vaz vo pražce.
Pak už jsem zbyl jen já a Výhybka Joe,
ale neštěstí chodilo kolem nás dvou,
jednou Výhybka Joe už nevrátil se zpět,
ani on, ani ten vlak z Friska v 0.5.
Takže už víš, proč jsem dneska bledej tak,
já slyším za tunelem houkat divnej vlak,
v něm jede parta, se kterou jsem chodil pít:
strojvůdce Mike, Výhybka Joe a brzdař Kid.
*: Ten vlak od Frisca už se řítí tmou, tak ahoj,
Kide, Miku, Joe!
32
117
Šest bílých koní
Jako by andělů chór, tam z půlnoční strany hor
píseň divnou začal hrát, vím proč teď přestal vát,
good by Joe, good by Joe
šest bílých koní už mě veze tmou
Ref: Sbohem všichni, co jsem znal,
já už slyším zlatých kopyt cval.
Teď už vím, není to sen, že je náhle tak černá zem,
noc bez hvězd a bez mraků, jenom šest bílých oblaků,
good by Joe, good by Joe,
šest bílých koní už mě veze tmou.
Ref: Sbohem vše, co měl jsem rád,
já už vidím bílý hřívy vlát.
Jako by andělů chór, tam z půlnoční strany hor
píseň divnou začal hrát, vím proč teď přestal vát,
good by Joe, good by Joe
šest bílých koní už mě veze tmou
Ref: Sbohem všichni...
Good by Irene, good by Irene,
sbohem Marty, sbohem Marty,
good by Joe, good by Joe,
šest bílejch koní už mě veze tmou.
El Paso
Byla to krása, když já do El Pasa,
do těch ulic dřevěnejch, zase jsem vjel.
Já s koně slez líně, tam proti kantýně,
kde z oken zvuk honky tonk piána zněl.
Ref. Ve dveřích mexická dívka stojí a ve vlasech růži má.
Jsou dlouhý večery, když roznáší sherry
a ve svých snech jenom mne objímá.
Dívka snědé kůže, jak prérijní růže
v žilách žhavou krev mexické noci má.
Růžová kantýna a moje Feleena,
už kolik nocí jen o ní se mi zdá.
Já svý sherry dopil, když na mě osopil
se chlap, kterej marně měl Feleenu rád.
Dva výstřely štěkly, já nebyl tak vzteklý
a snad proto on pad’, ale já zůstal stát.
Ref. Ve dveřích mexická dívka stojí ......
Hledal jsem spásu, tak zády k El Pasu
já na cestu rychle se dal jako blesk.
Dlouho jsem se skrýval, jak v doupěti mýval,
ale po mý Feleeně zmáhal mě stesk.
Ref. Ve dveřích mexická dívka stojí ......
Až konečně k ďasu já vyjel k El Pasu,
tam ticho, jaký jenom na pohřbech maj’.
Pak obláček kouře a po něm ran bouře
a já stačil říct jen: Feleeno, goodbye you.
116
Kopej hrob můj
Červená řeka
Jsem potulnej cowboy, já se potloukám
a od ranče k ranči se najímat dám,
a v těch Mlžnejch horách na konci štreky
potkal jsem holku vod Červený řeky.
Pak začlo mi trápení a spousta běd,
když táta se bál, abych mu ji nesved’,
dal hlídat dceru vod Červený řeky.
Já schůzku jsem si s ní dal uprostřed skal,
abych se s ní konečně pomiloval,
já líbal holku vod Červený řeky.
Sotva mi však řekla: ”Miláčku můj,”
ze skal se ozvalo: ”Bídáku, stůj!”
stál její táta vod Červený řeky.
Tam pušky se ježily, moc jich bylo,
mně štěstí se najednou vytratilo
já vobklíčenej byl u Červený řeky.
Pak ke slovu přišla má pistol a pěst,
já poslal je na jednu z nejdelších cest
a z těch Mlžnejch hor tam na konci štreky
vez’ jsem si holku vod Červený řeky.
33
1. Kopej hrob můj lopatou zlatou,
hrob můj kopej lopatou zlatou,
kopej hrob můj lopatou zlatou,
budu spát, v něm brzy budu spát.
2. Příběh můj všední končí,
příběh můj všední končí,
příběh můj všední končí, budu spát,
lehký jak peří budu spát.
3. Kámen se v horách jak démant blýská,
kámen se v horách jak démant blýská,
kámen se v horách jak démant blýská v zemi té,
kam sám se ubírám.
Rec:
Můj pane, byl jsem prostý a obyčejný po celý život a za své
hříchy jsem zaplatil tam dole, a jsem pořádně hrdý na to, že
jsem tady, jenom jedna věc mi pořád vrtá hlavou. Slýchal jsem
povídat o tom, že tady budeme jen tak polehávat, po celý čas
hrát na harfy a tak všelijak. Jestli to tedy má být takhle, tak
chci jít pryč, pryč, teď hned! Vždyť jedna z nejhorších dob
které jsem zažil v celém životě byla, když jsem ležel v žaláři a
nic nedělal. A já rád dělám, pane, a věřte, umím dělat dobře.
Vždyť já jsem s chlapci postavil ty nejkrásnější silnice, tak to
by ti přece srdce nedalo, abys’ pro mě nenašel nějakou práci.
Víš, byl bych ti hrozně vděčný, a vlastně se mi zdá, že některé ty tvoje cesty ze zlata by potřebovaly opravit, a s chlapci
bychom to hrozně rádi udělali. Víš, jak to myslím, víš?
4.=1.
5.=2. + 3.
34
115
Blues Folsomské věznice
Můj děda bejval blázen, texaskej ahasver,
a na půdě nám po něm zůstal ošoupanej kvér,
ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí
a máma mi říkala: „Nehraj si s tou pistolí!”
Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér,
a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér,
pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right
a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bonnie and Clyde.
Ale udělat banku, to není žádnej žert,
sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít’ jsem jak čert,
místo jako kočka já utíkám jak slon,
takže za chvíli mě veze policejní anton.
Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus,
proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom Blues.
pravdu měla máma, radila: „Nechoď s tou holkou!”,
a taky mi říkala: „Nehraj si s tou pistolkou!”
ústa s barvou vína a jméno Feleena
té dívce mexické osud tam do vínku dal.
Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěl
a hned neříkal že ji má rád
písničky o koních, balady z farem
s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát.
Teď život začíná, cítila Feleena,
po pláních chodili a vítr s nimi se smál,
Z vojenské posádky dal se s ním do hádky
chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl,
zvuky dvou výstřelů zazněly nocí,
ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr.
Stýská se Feleeně v červený kantýně,
on rychle odjížděl když měsíc za mrakem stál,
Náboje u pasu, čekali v El Pasu
v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát,
v sedle se naklonil tak nějak stranou
a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.
Konec je naděje, na všecko pozdě je,
Feleeno, neplač a směj se, jak já jsem se smál,
Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla
a zas se ozvala smrtící série ran,
růže z jejích vlasů k pasu mu padla
a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.
Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích
vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal,
114
35
Feleena z El Pasa
Z vojenské stanice, tam poblíž hranice
Oranžový expres
Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl
Už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj, hej,
a domek hliněnej s malými okny, z kterých mu mávala,
už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj,
když kolem s patrolou jel.
rychlík v barvě pomeranče už mě veze, tak good-bye.
Dítě spolu měli před Květnou nedělí
a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval,
Tak jako světla herny mě stejně vždycky rozruší
svit brzdařský lucerny, komáři jisker v ovzduší,
Když malá bývala, vždy ráda sedala
na kopci odkud vídala z El Pasa zář
a vítr zvečera plný těch světel šeptal jí
do snění a chladil ji horkou tvář.
Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu
prosila aby ji tam někdy vzal,
A roky letěly, děvče už dospělý
rozhodlo se že chce jenom tam v El Pasu žít,
otec když tvrdě spal vzala svý šaty
a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.
Tam život začíná, červená kantýna,
její smích orchestr honky-tonk přehlušoval,
Už není nevinná číšnice Feleena,
už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,
zná sliby pastorů, zlato prospektorů
a přitom se jí o jedný velký lásce zdá.
Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty,
muž, kterej jinej než ti, co dřív znala, se zdál,
a pak, když oranžovej expres mi houká do uší.
Rec: “Helou, kam jedeš, tuláku?” “Nevím.”
“Na New York?” “Nevím.” “Nebo na Nashville?”
“Nevím, mně stačí, když slyším, jak ty pražce drncaj’
dúdá-dúdá-dúdá-dúdá ...”
Sedím si na uhláku a vyhlížím přes okraje,
ve svým tuláckým vaku šmátrám po lahvi Tokaje,
píseň oranžovýho vlaku si zpívám do kraje.
Už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj, hej,
už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj,
rychlík v barvě pomeranče sviští na New York,
good-bye.
36
113
Co se bude dít
Ty a já, prázdnej dům přímo svádí ke hříchům,
co se dál bude dít, dám ti hned znát.
Až se víc sešeří, zamkni zámky u dveří,
co se dál bude dít, dám ti pak znát.
R: Až uzamkneš všechny vchody,
zhasnu lampu i retku,
nespoléhám na náhody,
chci si tě vzít beze svědků.
Dírku klíčovou zandej touhle podkovou,
Okenní přivři rám, pomoz dolů roletám
Čekání
Plnej stůl, plnej džbán v očích sůl smutnejch rán
práznej kout pro můj klín prázdné dvě sklenky
co čekají na vůni vín.
Slyším čas kolem jít každej z nás musí chtít
jak ten pár motýlů co slepě jak za láskou
za světlem v noci sem vlít.
Ref.
Kdy bych pak znal kde hledat tě mám
tak nestál bych tu víc
to pak bych dal přinést tě k nám tím párem motýlů.
Pak vína zář by ti zbarvila tvář svým nachem ze sklenic
a to, co mám na srdci, moh bych ti konečně říct.
Jako vrah - lampy žár změnil v prach křídel pár
R: Až uzamkneš ...
slyším čas kolem jít marný je čekání
nestačí pouze jen chtít .
Dřív, než spácháš hřích, zevnitř klíč nech ve dveřích,
co se dál bude dít, nechtěj už znát.
Ref.
112
37
Pramínek vlasů
Když měsíc rozlije světlo své po kraji
a hvězdy řeknou, že čas je jít spát
pramínek vlasů jí ustřihnu potají,
komu no přece té, kterou mám rád.
Abych tu žil
Kapsy mám, - abych v nich měl díru,
boty mám - a na nich letní prach.
Pod širou oblohou jsem se sám usadil,
že mám chuť v hlavě si srovnat, pro co jsem žil.
Píseň mám, abych měl co zpívat,
Pramínek vlasů jí ustřihnu potají
oheň mám, aby mě tu hřál.
já blázen pod polštář chci si ho dát
Pár snů mám, abych dál za nocí je tu snil,
ačkoliv sny se mi zásadně nezdají
že mám jeden lidskej úděl ten, abych tu žil.
věřím, že dnes v noci budou se zdát.
Louky mám, abych se moh’ toulat,
lesy mám, abych měl kam jít.
Dlouhý proud řeky mám, abych shýbnul se a pil,
že mám to výsadní právo, abych tu žil.
Ref: O sny mě připraví teprve svítání
zpěv ptáků v oblacích a modré nebe
od vlasů jichž jsem se dotýkal ve spaní,
nový den nůžkama odstřihne tebe.
A na bílém polštáři do kroužku stočený
Slunce mám, - na cestu mi svítí,
štíty hor - a jejich úbočí.
Lásky mám nesčetné, abych se sám přesvědčil,
že mám to, co mi stačí, abych tu žil.
zbude tu po tobě pramínek vlasů
já nebudu vstávat - dál chci ležet zasněný
je totiž neděle a mám dost času
®:
Kapsy mám, - abych v nich měl díru,
boty mám - a na nich letní prach.
Pod širou oblohou jsem se sám usadil,
že mám chuť v hlavě si srovnat, pro co jsem žil.
38
111
Odjíždím dál
Já v životě jsem dneska chytil druhej dech,
tak proto tudy odjíždím, proto ten spěch
®: Odjíždím dál, odjíždím v dál,
tak tedy good-bye, Mary, ty víš, proč jsem pospíchal.
Protože cesty osudu jdou ňák cik-cak,
proto teď pode mnou duní nákladní vlak. ®:
Přede mnou jiskry z komína poletujou
a kola vlaku neustále bubnujou. ®:
Dnes utek’ nebezpečnej tulák, rváč a flink,
odměnu za něj vypisuje sám Sing-Sing. ®:
Já v životě jsem dneska chytil druhej dech,
tak proto tudy odjíždím, proto ten spěch. ®:
Fotky
1. Včera uklízel jsem ve skříni,
a když jsem chumáč prachu ze
dna zvedal,
znenadání našel jsem
ten sešit, co jsem kdysi marně
hledal,
měl desky z kůže králičí
a místy se už moli do něj dali,
však slabou vůni jehličí,
tu ani moli z něj už nedostali.
2. Tak sedl jsem si do křesla
a prolistoval sešit jedním dechem,
co stránka - kousek víkendu
vystřiženej aparátem s měchem,
pár fotek party drsňáků,
co nevědí a zatím jenom tuší
a pod krempama širáků
jim odhodlaně odstávají uši.
®:
Těm fotkám nijak neuškodil čas,
čas inkasovat chodil kolem nás.
3. Jak listoval jsem stránkami
a v duch zase šlapal suchou
trávu, nějakej bacil toulavej
si na svý poutí našel moji hlavu,
tak dal jsem sešit do kapsy
a starou tornu na záda si hodil
a vydal jsem se přes lesy
tam, kam jsem kdysi s touhle
partou chodil.
4. Pak jsem se toulal z místa na
místo
a přirovnával je k těm starým
fotkám a cestu střídal za cestou
a čekal, že je na jedný zas
potkám,
zase to nekoneční bloumání
a stovky otázek a odpovědí
a slunce skloní hlavu do strání
a stráně budou mít zas barvu
mědi.
®:
5. Já coural mezi skalami
a tušil, že co hledám, už tu není,
Tom občas píše z Panamy
a Danny, ten se dneska znovu
žení,
i ostatní už sebral čas
a jako voda obrousil jim hrany
a z velikánských balvanů
na drobný písek semlel všechny
plány.
6. Pak vařil jsem si snídani
a ze sešitu přikládal jsem listy,
skončilo mý hledání,
zejtra do něj vlepím zase čistý,
teď šlapu dolů k nádraží
a lidi kolem slepí jsou a hluší,
neslyší mý zpívání
a nevidí, že odstávaj’ mi uši.
110
39
Zpívám písně větru z hor
Stará archa
R: /: Já mám kocábku náram-, náram-, náram-,
kocábku náram-, náramnou. :/
R:
1. Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram-, náramnou,
Noe nebyl překvapenej, on to věděl, kocábku náram-, náramnou.
R:
*: Archa má cíl, jé, archa má směr, jé, plaví se k Araratu na sever.
R:
2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní, kocábku náram-, náramnou,
Noe je zavolal ještě před povodní, kocábku náram-, náramnou.
Sem se vracím, tak měkkou trávu náruč kopců
3. Kázal jim uložiti ptáky, savce, kocábku náram-, náramnou,
“ryby nechte, zachrání se samy hladce,”
kocábku náram-, náramnou.
R:
*:
Cár mlhy vítr protrhává
R:
4. Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla,
kocábku náram-, náramnou,
tu přilétla holubice, snítku nesla,
kocábku náram-, náramnou.
zase zpívám písně větru z hor, větru z hor, větru
5. Na břehu pak vyložili náklad celý, kocábku náram-, náramnou,
ještě že tu starou dobrou archu měli, kocábku náram-, náramnou.
R:
*:
2x R:
má, na nich spím, větrem voní,
o hřívách bílých koní se mi zdá, když tu sním.
Pak se brodím v řece, kde mi přece každej kámen
čapkou mechu kývá, je tu stín a
sladkou příchuť vermutů ta stráň nad řekou
plná kytek mívá.
®
a najednou všecko ve mně zpívá, každej pór, já se
štastně směju, cítím vítr z hor, slunce mlhu
rozčesává, obloha je jako modrej vor hm a já
z hor a já zase zpívám písně větru z hor.
Rád tu bývám a poslouchám, jak vítr začne vát, to mám rád,
měkce hladí. Na struny větvf písně začne hrát, chci je znát.
Jak prospektor tu hledám zrnka zlatý, který slunce rose dává
hm já do dlaní je sbírávám a pak o bludnej kořen zakopávám.
®
Cár mlhy vítr ...
40
109
Buráky
1. Když sever valčil s jihem a zem jde do války,
a v polích místo bavlny teď rostou bodláky.
Ve stínu u silnice vidíš z jihu vojáky,
jak flákaj se tam s kvérem a louskaj buráky.
R: Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
je lepší doma sedět a louskat buráky.
Hej, hej, hej hou, hej hou, nač chodit do války,
2. Plukovník sedí v sedle, volá Yenkyové jdou,
mužstvo v dáli leží, prej dál nemohou.
Celý se v sedle otočí a koukne do dálky,
jak jeho slavná armáda tam louská buráky.
3. Až tahle válka skončí, tak jestli budem žít,
své milenky a ženy zas půjdem políbit.
Až se tě zeptaj "Hrdino, cos dělal za války ?"
Já flákal se tam s kvérem a louskal buráky.
Měli jsme bundy zelený
Měli jsme bundy zelený, někomu občas lezly krkem,
kdekdo si o nás myslel svý, jako by nikdy nebyl klukem.
Vod lidí pohled kyselej a kam jet, to nám bylo volný,
každej už hrozně dospělej, i když to věkem bylo sporný.
®: Když na nádraží při pátku
nám čekání se kdysi zdálo dlouhý,
víc než milión v prasátku
bylo nabídnutí cigarety pouhý,
tam vo zábradlí vopřený, dvě kytary
a syrovej sbor hlasů,
tam nehrálo se o ceny,
ale pro radost a ukrácení času.
Jméno si každej vysloužil
a bral ho stejně jako pravý,
vždyť na tom, jakej kdo z nás byl,
stálo, jak bude přiléhavý.
®:
Přesto, že každej jinam šel
životem úspěchů i pádů,
těžko by asi zapomněl
na partu dobrejch kamarádů,
těžko by asi zapomněl
na partu dobrejch kamarádů.
108
41
Manitu
Ven se dívej
1. Měsíc trpělivě poslouchal to,
Ven se dívej a nespi ven se dívej a nespi
čemu ještě včera říkali jsme zpívání,
když noční vlak tě veze ke mně
už nás zůstalo tak na trojhlas
klapot kol klíží oči pomoz jim ať se točí
a ptáci oznámili, že brzy přijde svítání.
už cítím jak se chvěje země
Ještě do žhavýho přidej trochu jehličí,
ať naposled to zavoní, a na hodinky nekoukej,
spát půjdeme, až zvony ze vsi zazvoní.
R: A pěkně podle starých zvyků,
i když je skoro ráno, dobrou noc si popřejem
a poděkujem k východu,
že Manitu nám dopřál ještě jeden den.
2. Spousta obyčejnejch věcí tady kolem
ještě dovede nás za srdce vzít, starý pádlo,
Ref.
Já tu čekám já tu čekám
chodím sem a tam po starém nádraží
čekám jiskry čekám dým čekám vlak o kterém vím
že tě zas ke mně domů přiváží
Ven se dívej a nespi ven se dívej a nespi
řekni průvodčímu že se vracíš domů
tam kde znáš každý kámen tam kde znáš řeky pramen
a domov máš ve stínu stromů
bůhví odkud, a bílej šátek holky, co hledala v řece klid.
Ref.:
A ranní slunce, když se korunami stromů
Jen se dívej a nespi jen se dívej a nespi
v mlze mezi kmeny prodírá,
já čekám s kravatou a v saku
a šerif, že nemůže spát, tak vezme kytaru
dřív jsem sám dělal chyby teď mi tvá láska chybí
a něco naschvál zazpívá.
to poznáš až vystoupíš z vlaku
R: 3x
Ref.: + 1. sloka + Ref.:
42
A tak já zas v tom lítám
Mně stačí jedna whisky bez,
hned zavětřím jak vzteklej pes
a tak já zas v tom lítám.
A pak jdu dílem náhody
jen z hospody do hospody
Vedu svý řeči jalový
na svý židličce barový
Pak kutálím se jako míč,
když má žena mě žene pryč
107
Růže z papíru
1. Do tvých očí jsem se zbláznil
a teď nemám nemám klid,
hlava třeští, asi tě mám rád.
Stále někdo říká: Vzbuď se, věčně trhá nit,
studenou sprchu měl bych si dát.
® Na pouti jsem vystřelil růži z papíru,
dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já.
V tomhle smutným světě
jsi má naděj na víru,
že nebe modrý ještě smysl má.
Nohy mám těžký jako cent
a v kapse nemám ani cent
Já v týhle zemi svobody
už prolez všechny hospody
Já říkám svojim neduhům,
všechno vyléčí doktor rum
Jak říkám, stačí whisky bez,
hned zavětřím jak vzteklej pes
2. Přines jsem ti kytku, no co koukáš, to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš.
Možná trochu zvláštní
v dnešní době, no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.
106
43
Vysočina
Já vám to, pane, povídám na ranní vítr tu čekám
ať vypráví mě, jak se toulal nad ní.
Snad vinen je pohár, co leží tu,
že vítr v ranním přeletu mě voní, hm, voní,
Vysočinou, Vysočinou.
Za ním poštovní vůz dlouhé míle krájí,
dálkou zrozenou nemoc posílá,
s ní prchají léta, odplouvá mládí,
lék je však jen noční na můj sen.
Kamarád
Teď vím, že můj kamarád byl sekáč fajnovej,
teď vím, byl to koumák a pěkně fikanej,
maličkej a kulatej byl, každej se mu smál,
že mu ženskou přivede sám trpasličí král.
Nevím, proč můj kamarád má celej život pech,
když Idaho opustí, znova snad chytí dech,
jedný noci zmizel tam, co Texas říkají,
O tom, že na horách se mlha v údolí řadí,
jak potok s loukou si mládí nechám zdát.
V letním přístřešku, kde měsíční
stín vítr loudí, v rose studící,
v louce, vonící Vysočinou, Vysočinou.
že byl starej mládenec, teď o něm netají.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
v sedle se jen zašklebí mrňavej kamarád,
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám, když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
Až jedný noci před saloonem koně zarazí,
smečka chlapů zvědavejch ven rychle vyrazí,
přivez’ von si holku k sobě: pět stop akorát.
44
105
Kamarád
Modrý měsíc
1. Měsíc cestou svojí nad řekou
Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí,
když hvězdy provází
svítí na tvou lásku nevěrnou.
každej kamarád si s kytarou
Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí
svý tóny nachází lalalaj ...
tou svou kulatou chladnou lucernou.
Jdeme spolu cestou dál
aby oheň věčný kamarádský plál.
Ref.: Dříve nežli spočítám hvědy kolem měsíce,
najdu tu cco nevadí, že nemám tisíce.
®: Lalalalaj ....
Na tvůj dům modrý měsíc stále svítí
2. Někde v dálce život probouzí se,
a svítí na tvou lásku nevěrnou.
jinej umírá
ještě dneska patnáct let ti bije
zejtra šedesát lalalaj ...
Každou vteřinu se usmívej
a v duši pláč a smutek ukrývej.
®: Lalalalaj ....
3. A když vlasy tvoje šedivý
tvá píseň utichá
můžeš s klidem říct svý poctivý
jen Ahoj do ticha lalalaj ...
Přijdou tuláci ti sbohem dát
pak šeptem řeknou „Byl to kamarád“.
104
45
Ten vítr to ví
Míle a míle jsou cest které znám,
jdou trávou a úbočím skal.
Jsou cesty zpátky a jsou
cesty tam a já na všech s vámi stál.
Proč ale blátem nás nakázali vést a špínou si třísnili šat
U tří louží
U tří louží stará žába kváká
déšť do blatouchů si dělá kapy-káp.
Kváká na žáby a na mejdan je láká
na děsně velkej mejdan, že jim ulít čáp.
ref: to ví snad jen déšť a vítr kolem nás
®: U tří louží tam já chtěl bych být.
ten vítr co začal právě vát.
Aspoň dvě, tři žáby vedle sebe mít.
Vždyť na čápa už nikdo nevěří
Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví co růží jež dál mohli kvést
spí v hlíně těch práchnivých blat
a hlavně v houští, když je příšeří,
ref: to ví snad jen déšť....
U nás v bažinách je každá žába zrádná
Dejte mi stéblo a já budu rád
i stéblo je záchranný pás
dejte mi flétnu a já budu hrát a zpívat a ptát se vás
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát
®: U tří louží tam já chtěl bych být.
ref:
to ví snad jen déšť a vítr kolem nás
ten vítr co začal právě vát
ten vítr co začal právě vát.
a hlavně v houští, když je příšeří.
Ke třem loužím není cesta žádná
ach, pro pánajána, jak tam trefit mám.
tím pádem tady chřadnu jak Robinson sám.
Aspoň dvě, tři žáby vedle sebe mít.
Vždyť na čápa už nikdo nevěří
a hlavně v houští, když je příšeří,
a hlavně v houští, když je příšeří.
46
103
Drnová chajda
1. Já tu na svým dílci, celkem vzato, bídnej život mám,
a tak vypadám dost divně, pámbu ví,
myši začnou rejdit kolem, sotva večer usínám
na mým dílci v starý chajdě drnový.
R: Dveře mají panty z kůže, vokna nejsou zasklený,
kolem kojoti se plíží hladoví,
dovnitř vánice mi věje dírou v střeše prkenný
2. Když jsem z domova tam na východě vyšel zbohatnout,
zkusit, jestli potkám štěstí – kdopak ví,
sotva napadlo mě tenkrát, že kdy potkám tenhle kout
3. Ale rád bych, aby se tu našla dívka laskavá,
jejíž soucit mě z tý bryndy vyloví,
jak bych žehnal tomu andělu, že život uznává
i na mým dílci v starý chajdě drnový.
Velrybářská výprava
1. Jednou plác mě přes rameno Johny zvanej Knecht:
Mám pro tebe hochu v pácu moc fajnovej kšeft.
Objednal hned litr rumu a pak něžně řval:
Sbal se jedem na velryby prej až za polár.
R: Výprava velrybářská k břehům Grónska nezdařila se
protože nejeli jsme na velryby ale na mrože.
2. Briga zvaná Malá Kitty kotví v zátoce
nakládaj se sudy s rumem maso ovoce.
Vypluli jsme časně zrána směr severní pól
dřív než přístav zmizel z očí každej byl namol.
R: Výprava velrybářská k břehům Grónska ...
3. Na loď padla jinovatka s ní třeskutej mráz
hoň velryby v kupách ledu to ti zlomí vaz.
Na pobřeží místo ženskejch mávaj tučňáci
v tomhle kraji beztak nemáš jinou legraci.
4. Když jsme domu připluli už psal se příští rok
starej rejdař povídá že nedá ani flok.
Místo velryb v Grónským moři zajímal vás grog
tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok.
5. Tohleto nám neměl říkat teď to dobře ví
stáhli jsme mu kůži z těla tomu hadovi.
Z paluby pak slanej vítr jeho tělo smet
máme velryb plný zuby na to vezmi jed.
102
47
Dívka s vlasem medovým
Chci vyprávět Vám příběh o jedné dívce s vlasem medovým
ale jak to bylo tenkrát v noci to se přesně nikdy nedovím.
Já vím jen že jsem spěchal a řek si tenkrát tak si cestu zkrať,
spodem kolem jezera kde cestu kříží železniční trať.
Tam v záři bílých světel vidím dívku u přejezdu stát,
asi něco se jí přihodilo, je to v jejím obličeji znát.
Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mi nezastavil.
tak odvezte mě prosím domů, je to odtud necelých pět mil.
Loudavej vlak
1. Když vlak nocí zahouká
tulák se ze spánku rychle rozkouká
díru v kapse obrátí
někdy jindy snad za jízdu zaplatí
R: /: loudavej vlak je náramnej vlak
Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý,
proč stála tam na kolejích tak sama v černé noci, kdopak ví.
po železe leze jak z pohádky drak
Tam před tím domem zastavte, já za tátou teď domů musím jít
tak zmáčknu klakson, zastavím, a čekám až jí přijdou otevřít.
ten když ti zmizí v lese zůstane jen čadivej mrak
Z chodby v nočním šeru vrhá lampa na silnici zář,
pane já Vám vezu dceru, proč máte tedy zamračenou tvář.
loudavej vlak je náramnej vlak
tak tedy neprohloupíš když vyzkoušíš loudavej vlak:/
2. Strojvůdce i průvodčí
Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou,
vedle mně je místo prázdné, stejně jako cesta přede mnou.
nikdy nechytí toho co seskočí
Ten muž se nejdřív diví, zřejmě tomu co se dovídá,
a z blízka na mně civí, když tichým hlasem ke mně povídá.
a nemůže ti ujet ten vlak loudavej
Já nevím milý pane, zda je to mýlka nebo krutý žert,
tak nastartujte ten svůj bourák, zmizte odtud, ať Vás vezme čert.
Předevčírem moje dcera zabila se, tak se radši ztrať,
pět mil odtud u jezera kde cestu kříží železniční trať.
Já dodnes tudy jezdím a hledám dívku s vlasem medovým
ale jak to bylo oné noci to se snad už nikdy nedovím,
ale jak to bylo oné noci to se snad už nikdy nedovím.
i když spadneš zacouvej
48
101
Malý přítel z města N
Chodil mi hrát jeden refrén, jenom ten,
měl jsem ho rád, malý přítel z města En.
S větrem hrál si svou píseň dál,
já ho vídal, já ho znal,
v modrých džínsách jak fouká,
jen s větrem jak by vlál slunci vstříc,
co tou písni chtěl říct, že je živ a zdráv, nic víc.
Nad můstkem stál, oči modré víc než den,
mlčel a hrál, malý přítel z města N.
S větrem hrál si svou píseň dál,
já ho vídal, já ho znal,
co tou písni chtěl říct, že je živ a zdráv, nic víc.
Panenka
Co skrýváš za víčky a plameny svíčky
snad houf bílých holubic nebo jen žal
Tak skončil ten prvý den zmáčený krví
ani popuťovou panenku nezanechal
Ref:
Otevři oči ty uspěchaná dámo uplakaná
otevři oči ta hloupá noc končí
a mír je mezi náma
Už si oblékni šaty a řetízek zlatý
a umyj se půjdeme na karneval
A na bílou kůži ti napíšu tuší
®: Hochu můj, neslyším, hraj mi dál.
Dodnes když spím, a když vchází s citem den,
vrací se s ním malý přítel z města N.
že dámou jsi byla a zůstáváš dál
S větrem hraje svou píseň dál,
já ho vídám, já ho znám,
co tou písni chce říct,
že je živ a zdráv, nic víc.
Otevři oči ty uspěchaná dámo uplakaná
®: Hochu můj, neslyším, hraj mi dál.
Ref:
otevři oči ta hloupá noc končí
a mír je mezi náma
100
49
Otec a syn
Řemeslo zlý a starý mám, těžko se líbit bude vám
mně nikdo z lidí nemá rád pro úřad můj - jsem prosím kat
Řemeslo zlý a starý mám snad jednou odpustí mi Pán
má práce chutná mi jak blín vždyť rukou mou pad i můj syn
®: Ruce měl v poutech zvázaný na očích šál
ten lesů král a jako zbor - chór krkavčí
Ruce měl v poutech zvázaný na očích šál
a já se bál vykonat práci popravčí.
Slepený vlasy vrásek pár, z bejvalí krásy
zbyl jen cár, zato má rubář s oprátkou
tam podní končí cestu svou
Sedraný šaty a drsná tvář, on trochu krat
a byl to žhář, byl pozdní večer - první máj
šel spát a zde jsem stál ja jeho kat
®: Pod černím trámem s oprátkou pak dokonal
ten lesů král a jako zbor - chór krkavčí
Pod černím trámem s oprátkou
ja povinnost svou vykonal - dřív otec jen
teď popravčí
C: Osud si umí divně hrát. Otec a syn zlodej a kat.
Vzdálené bubny
Já znám ten hlas, co z dáli zní,
vzdálený, vzdálený
jen poslouchej, nedá mi spát,
musím už jít, nesmíš se bát.
Buď šťastná lásko má, nezoufej
dneska svatební si píseň zahrát dej.
Nemusíš mi zůstat věrná, já dobře vím,
že se do náruče tvé už nevrátím.
Já znám ten hlas, co z dáli zní,
vzdálený, vzdálený,
vzpomínky své, ty smím si vzít
a víc už nic, pak jít je líp.
Buď šťastná lásko má, nezoufej
dneska svatební nám píseň zahrát dej
nemusíš mi zůstat věrná, já dobře vím
že se do náruče tvé už nevrátím.
50
99
Stánky
1. U stánků na levnou krásu
postávaj a smějou se času
s cigaretou a holkou co nemá kam jít.
2. Skleniček pár, pár tahů z trávy
uteče den jak večerní zprávy
neuměj žít, bouřej se a neposlouchaj.
®: Jen zahlídli svět maj na duši vrásky
tak málo jen, tak málo je lásky
ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.
3. U stánků na levnou krásu postávaj
a ze slov a hlasů poznávám
jak málo jsme jim stačili dát.
®:
®:
Nine pound hammer roll on buddy
This nine pound hammer is a little too heavy
For my size, buddy for my size
Roll on buddy, don‘t you roll so slow
How can I roll when the wheels won‘t go
It‘s a long way to Harlan, and a long way to Hazard
Just to get a little booze, just to get a little booze
Oh, the nine pound hammer killed John Henry
Ain‘t gonna kill me, ain‘t gonna kill me
There ain‘t one hammer down in this tunnel
That can ring like mine, that can ring like mine
Rings like silver, shines like gold
Rings like silver, shines like gold
Buddy when I‘m long gone, won‘t you make my
tombstone
Out of number nine coal, out of number nine coal
I‘m going on the mountain, just to see my baby
And I ain‘t coming back, no I ain‘t coming back.
98
51
Will the circle be unbroken
I was standing by my window
On one cold and cloudy day
When I saw that hearse come rolling
For to carry my Mother away
Will the circle be unbroken
By and by, Lord, by and by
There‘s a better home a waiting
In the sky, Lord, in the sky
Well, I told that undertaker
Undertaker please drive slow
For this body you are hauling
Lord, I hate to see it go
Chorus
I will follow close behind her
Try to hold on and be brave
But I could not hide my sorrow
When they laid her in her grave
Chorus
I went back home, Lord, home was lonesome
Miss my Mother she was gone
All my brothers, sisters crying
What a home so sad and alone
Chorus
Severní vítr
Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou
jsem chudý, jsem sláb, nemocen.
Hlava mě páli a v modravé dáli
se leskne a třpití můj sen.
Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě
ja nechám si tisíckrát zdát.
R: Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím,
k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.
Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem
už slyším je vít blíž a blíž.
Už mají mou stopu, už vědí, že kopu svůj hrob
a že stloukám si kříž.
Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén,
a opustil tvou krásnou tvář.
Má plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek,
a nad hrobem polární zář.
R: Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím,
k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.
52
97
Montgomery
1. Déšť ti holka smáčel vlasy, smáčel vlasy,
z tvých očí zbyl prázdný kruh,
kde jsou zbytky tvojí krásy, tvojí krásy,
to ví dneska snad jen Bůh.
R: Z celé jižní eskadrony, eskadrony
nezbyl ani jeden muž,
v Montgomery bijou zvony, bijou zvony,
déšť ti smejvá ze rtů rúž.
2. Na kopečku v prachu cesty, v prachu cesty
leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty, od nevěsty,
ale ruka leží dál.
3. Tvář má zšedivělou strachem, no vážně strachem,
zbylo v ní pár těžkejch chvil,
proužek krve stéká prachem, stéká prachem,
déšť mu slepil vlas jak jíl.
Keep on the sunny side
INTRO:
VERSE 1:
There’s a dark & a troubled side of life
There’s a bright, there’s a sunny side, too
Tho’ we meet with the darkness and strife
The sunny side we also may view
CHORUS:
Keep on the sunny side, always on the sunny side,
Keep on the sunny side of life
It will help us ev’ry day, it will brighten all the way
If we’ll keep on the sunny side of life
SOLO (jako INTRO)
2:
The storm and its fury broke today,
Crushing hopes that we cherish so dear;
Clouds and storms will, in time, pass away
The sun again will shine bright and clear.
CHORUS....
Mandolin SOLO (jako INTRO)
3:
Let us greet with the song of hope each day
Tho’ the moment be cloudy or fair
Let us trust in our Saviour away
Who keepeth everyone in His care
CHORUS....
96
53
Roll in my sweet baby's arms
Ain‘t gonna work on the railroad
Ain‘t gonna work on the farm
Gonna lay around this shack till the mail train comes back
And roll in my sweet baby‘s arms
Roll in my sweet baby‘s arms
Roll in my sweet baby‘s arms
Gonna lay around this shack till the mail train comes back
And roll in my sweet baby‘s arms
Where were you last Saturday night
While I was laying down in jail
You were out walking the street with another man
Wouldn‘t even try to go my bail
Mama was a beauty operator
Sister could weave and spin
Daddy‘s got an interest in an old cotton mill
Watch that money roll in
I know your parents don‘t like me
They run me away from your door
If I had my life to live over again
I wouldn‘t go back there no more
Veď mě dál, cesto má
1. Někde v dálce cesty končí,
každá prý však cíl svůj skrývá.
Někde v dálce každá má svůj cíl,
ať je pár mil dlouhá nebo tisíc mil.
R: Veď mě dál, cesto má, veď mě dál,
vždyť i já tam kde končíš, chtěl bych dojít,
veď mě dál, cesto má.
Pak na patník poslední napíšu křídou
jméno své a pod něj, že jsem žil hrozně rád.
Písně své, co mi v kapsách zbydou
dám si bandou cvrčků hrát a půjdu spát, půjdu spát.
Veď mě dál, cesto má, veď mě dál,
vždyť i já tam, kde končíš, chtěl bych dojít,
2. Chodím dlouho po všech cestách,
všechny znám je, jen ta má mi zbyvá.
Je jak dívky, co jsem měl tak rád,
plná žáru bývá, hned zas samý chlad.
R: Veď mě dál, cesto má, veď mě dál,
vždyť i já tam kde končíš, chtěl bych dojít,
Pak na patník poslední napíšu křídou
jméno své a pod něj, že jsem žil hrozně rád.
Písně své, co mi v kapsách zbydou
dám si bandou cvrčků hrát a půjdu spát, půjdu spát.
Veď mě dál, cesto má, veď mě dál,
vždyť i já tam, kde končíš, chtěl bych dojít,
54
95
Ta zem je tvá zem
Ta zem je tvá zem, ta zem je má zem
od Californie po New York Island,
tam můžeš bloudit, jak se ti zlíbí,
ta zem je všech, to každej ví.
Mám jen svý mládí a majetek žádnej,
ti co jim to vadí, ať si jdou, kam chtěj’,
kdo chce, jde se mnou, ať pozná jednou,
že ta zem je všech, to každej ví.
Slunce už svítá, cesta mnou zmítá,
dávno dobře vím, každej kraj mě vítá,
když sněhy sejdou nebo listy spadnou,
Pomněnky vadnou, mé ruce chladnou,
tu zem obejmout naposled prahnou,
plány se hatí, dech už se krátí,
Ta zem je tvá zem, ta zem je má zem
od Californie po New York Island,
tam můžeš bloudit, jak se ti zlíbí,
Zlatokop Tom
1. Tom dostat jednou nápad
když přestal v boudě chrápat,
že má se něco stát,
a že byl kluk jak jedle, tak rozhodl se hnedle
a odjel na západ.
Z domova si sebral sílu krumpáč, bibli, dynamit a pilu
Mimo to prut a červy, do torny dal konzervy
a jel zlato vyhledat.
R: Ty jsi to moje zlato který mám tak rád,
vždyť, ty mi stojíš za to život pro tě dát.
Přes tebe zlato mé není, jen ty si to moje potě-potěšení
Zkrátka a dobře, ty si to moje zlato zlato kočičí.
2. Říkal že je zlatokop, o zlato však nezakop
neznal, jak vypadá.
Když marně dlouho kopal, tak dostal na to dopal
přešla ho náláda.
Sebral si svoji kytáru,
dal si nalejt whisky, brandy v baru
a za poslední nuget tam koupil holce puget
a přitom jí zaspíval:
R: Ty jsi to moje zlato který mám tak rád,
vždyť, ty mi stojíš za to život pro tě dát.
Přes tebe zlato mé není, jen ty si to moje
pote-potěšení
Zkrátka a dobře, ty si to moje zlato zlato kočičí.
94
55
Tak se toulám
Vůz do Tennessee
Proč práci nemám a proč toulám se jen
Tam za modrou horou, modrými lesy,
proč mám pracovat když je dnes tak pěknej den
tam je domov můj, tam leží Tennessee.
Tam vrátit se k mámě zas jednou bych chtěl,
®: Tak se toulám den co den tak se toulám sem a tam
vždyť pět dlouhejch let už jsem jí neviděl.
tak se toulám a s tím touláním moc práce mám
Zapřáh jsem svý koně a dal jsem jim směr,
Mě má rád můj šéf a já šéfa mám rád
tam za modrou skálu jen dál na sever.
v tom je právě ten důvod proč mám často hlad
Proč severní hvězda se zdá mlhavou,
®
a divnej mrak, divnej stín mám nad hlavou.
Tak pěkně se spí v tichým nočním stínu
Proč můj vůz je náhle černej jako tér,
seno pod hlavou oblohu za peřinu
a míří na jih, když chci já na sever?
®
Proč maj koně v hlavách černý chocholy,
Já u dveří stál, kousek chleba sem chtěl
proč díra co mám v hlavě už nebolí?
paní povídá nemáme pekař umřel
®
Když letní se čas v chladnou zimu změní
kde se ohřeju no přece ve vězení
®
Proč víko mi na postel přitloukají,
a proč poslední sbohem mně dávají?
Vždyť loučím se s nima snad ne naposled,
tak proč ženský pláčou, mužský hryžou ret?
Mě žádnou řečí nikdo nepřesvědčí
Proč spouštěj mě pod zem u dvou borovic,
pro mě práce je největší nebezpečí
proč hážou na mě hlínu, když jim chci je říct:
®
Tak vzkažte mý mámě za modrý lesy,
proč můj vůz k ní nedolej do Tennessee.
56
93
Pole s bavlnou
1. Pane můj co v nebi je tvůj dům
má máma můj život dala katům
katům mým v polích s bavlnou.
Pane můj co v nebi je tvůj dům
má máma můj život dala katům
R: Den za dnem kůže zná bič katů
vidíš jen černý záda bratrů
jak tam jdou v polích s bavlnou
to co znáš ty v Louisiane
černý záda znaj´ i v Texakene
i tam jdou v polích s bavlnou.
2. Já vím brzy musí přijít soud
černý záda práva na něm vyhrajou
boží soud v polích s bavlnou.
Kočárem mým je vagon uhlí
Z lokomotivy stoupá dým
a já se z války domů navracím,
ne však jak generál Lee,
kočárem mým je vagon uhlí.
®: Roztrhaný boty mám a rozedranej vak
a vodváží mě dejchavičnej náklaďák,
prohrál jsem jak generál Lee,
Z lokomotivy stoupá dým
a já už brzo dolů seskočím
a budu zas v tom kraji svým,
tam, kde to znám, a tam, kde bydlím.
3. Chtěl bych jít na potem vlhký lány
tak řekni pane můj komu zvoní hrany
®: Roztrhaný boty mám a rozedranej vak
a vodváží mě dejchavičnej náklaďák,
prohrál jsem jak generál Lee,
92
57
Sedum dostavníků
Plání se blíží sedum dostavníků
stačí jen mávnout a jeden zastaví,
sveze tě dál za pár dobrejch slov a díků,
ten kočí co má modrý voči laskavý.
®: Heja, heja, hou, dlouhá bude cesta,
dlouhá jako píseň co mě napadá,
heja, heja, hou, sám když někde stojím,
sám proti slunci, který právě zapadá.
Vím, že se hvězdy dneska nerozsvítí,
neklidný ptáci maj hlasy hádavý,
vypráhlá země už velký deště cítí,
tý deště, co i mojí stopu zaplaví. ®:
Plání se blíží sedm příslušníků,
stačí jim mávnout a hned tě zastaví,
sveze tě rád na záchytku do Braníku,
ten fízl co má modrý oči šilhavý.
®: Heja, heja, hou, temná bude kobka,
vybleješ se na zeď a pak budeš bit,
heja, heja, hou, ted víš co tě potká,
dostaneš do dršky a pak můžeš klít.
John Hardy
1. John Hardy to byl malej chudinka
měl za pasem pár bouchaček
v západním pohraničí chlapa voddělal
chtěl utýct bez voplejtaček
chtěl utýct bez voplejtaček
2. John Hardy nad karetním stolkem stál
a do hry nechtělo se mu
nahnědlá holka dolar na stůl hodila
/: rozdejte taky Hardymu :/
3. John Hardy čtyři karty vytáhnul
a Číňan vytáh jenom dvě
John vytáh moc a tak Číňan shrábnul bank
/: tak mu John pomoh do rakve :/
4. Chtěl John chytit vlak směrem na východ
ve tmě si ale spletl trať
když tu náhle cejtí ruku šerifa
/: já musím želízka ti dát :/
5. Přivedli Johna pod šibenici
a zbejvala jen chvilička
já zaslech jeho slova poslední
/: pravdu má jenom bouchačka :/
58
91
Rodné údolí
1. Cesta má přede mnou v dáli mizí
každý krok v srdci mém zabolí.
Zítra zas budu spát v zemí cizí
nespatřím své rodné údolí.
R: Já volám na shledanou, na shledanou
na shledanou rodné údolí
Já volám na shledanou, na shledanou
při vzpomínce srdce zabolí.
2. Oči mé nevidí jak se stmívá
nevidí co jsem měl tolik rád.
Jediné co mi teď ještě zbývá
rodnému údolí sbohem dát.
R: Já volám na shledanou, na shledanou
na shledanou rodné údolí.
Já volám na shledanou, na shledanou
při vzpomínce srdce zabolí.
3. Proč se den za každou nocí vrácí
proč se čas na chvíli nezastaví.
Nemusel bych ti své sbohem dáti
kdyby dnešní den byl navěky.
Chajda malá
1. V dáli za horama stojí chajda malá.
Pod ní teče řeka, nad ní stojí skála.
Pod ní teče řeka, nad ní stojí skála.
2. Přišla velká voda, vzala chajdu malou.
Teď dva kamarádi nemaj si kam lehnout.
Teď dva kamarádi nemaj si kam lehnout.
3. Smutně bloudí světem, hledaj chajdu svojí.
Tam, kde chajda stála, černá skála stojí.
Tam, kde chajda stála, černá skála stojí.
4. Neplač kamaráde pro tu chajdu malou.
Dřív než jaro přijde postavíme novou.
Dřív než jaro přijde postavíme novou.
90
59
Vlak má zelenou
R: Jen si pláč, slzy utírej,
na ranč můj šátkem svým zamávej,
jeď si dál vlak má zelenou,
teď už máš, pánbůh ví, cestu zvolenou.
1. Když k tanci jsem chtěl na parket tě brát,
tak nemělas mně holka košem dát.
To všechno mělas uvážit si dřív,
než jsem na jinou holku tam od stolku kýv.
R:
2. Teď vlak už houká, smutek v očích máš
a šátkem slzy s pudrem utíráš.
R:
3. Teď do vagónu nechceš nasednout
a šátkem z okna konec odmávnout.
R:
Do rána toulám
1. Do rána toulám, do rána toulám,
do rána toulám se jen,
toulám se tejden, milá mi nejde,
do rána milá mi nevyjde ven.
2. Povím ti ráno: nemáš vyhráno,
jak bulík nemůžu stát,
loučím se s tebou, loučím se s tebou,
na trávě mokré sám můžu spát.
3.=1.
4. Nemá to snadné, mám srdce chladné
k milé, co zahálí,
namísto lásky počítá vrásky,
do rána toulám, toulám se jen.
5.=1. + do rána milá mi nevyjde ven ...
60
89
Blay Nelly
Už koníček pádí
Každý večer v ohradě svý koně nechávám
v zanedbaný zahradě svou milou čekávám.
1. Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav,
kde proud řeky stříká na dřevěnej splav.
®: Blay Nelly, ó Nelly je to dívka má.
Mám jediný přání, snům ostruhy dát
V kuchyni se votáčí i milování zná.
a pod známou strání zas kuličky hrát.
R:
Už koníček pádí a zůstane stát,
až v tý zemi mládí, kde já žiju rád.
A slunce tam pálí a pořád je máj
a ceny jsou stálý a lidi sed maj.
2.
Kde všechno je známý, zvuk tátovejch bot
a buchty mý mámy a natřenej plot.
Z něj barva už prejská, ale mně je to fuk,
já, když se mi stejská, jsem jak malej kluk.
R:
až v tý zemi mládí, kde já žiju rád.
a ceny jsou stálý a lidi sed maj.
3.
V tý zemi jsou lípy a ve květech med
a u sudů pípy a u piva led.
A okurky v láku a cestovní ruch
a hospod jak máku a holek jak much.
R:
a ceny jsou stálý a lidi se maj.
až v tý zemi mládí, kde žiju tak rád.
Takovouhle paštiku co ona umí péct
pro tu chtěl bych na kraj světa na rukou ji nést.
®:
Tuhle dívku Nelly Blay tu si vyberem
paštičky jí v kuchyni pak všechny sežerem.
®:
Tuhle dívku Nelly Blay já nechci nechat být
ona to už taky ví a hned si mě chce vzít.
88
61
Zlaté střevíčky
Na Vánoce ráno
1. Moje střevíčky jsou jako ze zlata,
když je mám, připadám si hrozně bohatá.
Ty si vezmu jen v onen slavný den,
až si sednem do kočáru ty a já.
Moje bílé šaty celé z hedvábí
ty na ráz všechny lidi kolem přivábí.
Budu v onen den zářit tobě jen,
R: Ach, jsou samé zlato, ach, ty stojí za to,
zlaté střevíčky na nohou, ty tolik krásné jsou.
Jak se pěkně třpytí, jak se zlatem svítí,
když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou uličkou.
Na Vánoce ráno, Štědrej den tehdy byl,
2. Na své staré banjo nemám vůbec čas,
je to dávno, co ztratilo svůj zlatý hlas.
V onen slavný den bude nalezen,
Moje sestra Luce a mladší bratr Ben
budou krásní v těch černých šatech v onen den.
Ale nejvíce zlaté střevíce,
R: Ach, jsou samé zlato, ach, ty stojí za to, ...
šerif Brend tam holku mou na svejch kolenou měl.
3. Potom řeknu: „Sbohem, děti, musím jít
odcházím tam, kde věčně září slunce svit.“
Sen je vyplněn, přišel onen den,
kdy si sednem do kočáru ty a já.
Všichni lidé budou mi hned závidět
zlaté střevíčky i zlatých šestnáct let.
Budu bohatá, celá ze zlata,
R: Ach, jsou samé zlato, ach, ty stojí za to, ...
já se v cele temný jak smutek probudil.
Na Vánoce ráno, bejvalo rok co rok
já chodil do Jacksonu pít brendy svý a grog.
®: Jó holka ach holka, dobře to víš
proč já byl tenkrát u brendy a teď je u mě mříž
Na Vánoce ráno, já zas do Jacksonu šel
Na Vánoce ráno, když ztichnul jek a křik,
na zemi ležel šerif Brend a kus dál pomocník.
®: Jó holka ach holka, dobře to víš
proč já byl tenkrát u brendy a teď je u mě mříž
62
87
A slunce pálí jen
Žlutá kytka
Už v noci jsem vyrazil jen v blůze,
Žlutá kytka usychá, váza napůl vylitá,
kalhotách a s párem starejch bot
v zemi škvíry sluncem letním vyrytý,
tam za mnou zůstal Sant Quentin,
a pod křížem u plotu trčí svíčka bez knotu
kavalec a přestřihnutej plot
tady leží Johny kulkou zabitý.
a slunce bodá do vočí a jazyk bez vody už zdřevěněl
Ref:
a nohy bolí, jako bych nejmíň tisíc mil už šel.
Nad hrobem stojí dívka bílá,
®:A slunce pálí jen a slunce pálí jen
a stínu šmouhu šedivou já táhnu za sebou.
jak ta svíčka, co už dávno nehoří,
kytku chvějící roku svírá
a pak ji tiše na hrob položí.
Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe
jedno peklo a jeden svět
vždyť ještě včera mně to v cele pastor z bible čet
teď ze Iži viním všechny - bibli, pastora i tátu
vždyť jedno peklo vopouštím a druhý začíná tu.
®: A slunce pálí ...
Recitativ:
Já dávno boty zahodil, když brzdily můj chvat,
a v břiše mám snad stočenej ten přestříhanej drát,
když náhle v rukou cítím suchej drn a písek,
tak už vím proč,
i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín.
Nevidí, jak nad hrobem dívka bílá,
®: A slunce pálí ...
. . a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou.
®: A slunce pálí...
.. a stínu skvrnu šedivou já zaleh pod sebou.
a pod křížem u plotu leží svíčka bez knotu
Johny smutný voči do tmy upírá,
hledí slepě nahoru až k bílýmu mramoru,
kterej dveře k němu dolů zavírá.
modlitbou pláč svůj provází,
a k poslednímu sbohem síly sbírá,
a pak tiše mezi hroby suchou travou odchází.
kroky mizí vítr bílej přízrak svál,
a i Johny, co tu dívku miloval.
86
63
Tak já jdu dál
1. Já odcházím, já už se loučím,
mraků se ptej, snad cestu znaj.
Já odcházím, s tvou láskou končím,
toulavej směr, mý boty maj’.
When the saints go marching in
Oh, when the saints go marching in
Oh, when the saints go marching in
Oh, Lord I want to be in that number
Oh, when the Saints go marching in
R: Tak já jdu dál, už zvolna splývá,
And when they crown him King of Kings
s modrou nocí můj dlouhej stín.
And when they crown him King of Kings
Tak já jdu dál, tak už to bývá,
neptej se kam, sám to nevím.
Oh, when they crown him King of Kings
2. Já odcházím, z kytary svojí,
prach opráším poklidnejch dní.
Dost kytek znám, co lásku hojí,
i písně znám, co dlouho zní.
R: Tak já jdu dál...
3. Já odcházím a kompas který,
u sebe mám je zbytečný.
Já odcházím, ten kompas starý,
stejně nemá směr zpáteční.
R: Tak já jdu dál...
(3x neptej se kam, sám to nevím)
And when they crown him Lord of Lords
And when they crown him Lord of Lords
Oh, when they crown him Lord of Lords
And in that sweet by and by
And in that sweet by and by
In that sweet by and by
64
85
Down by the riverside
Gonna lay down my sword and shield
REFRAIN
I ain’t gonna study war no more,
Study war no more.
Study war no more.
Gonna walk with the Prince of Peace
REFRAIN
Gonna put on my long white robe;
Down By the riverside
Gonna put on my long white robe;
Přes pláně
Teď všichni Kaliforňané se za Vás pomodlí
kdo táhneš s mulou přes pláně rozluč se s pohodlím
musíš si taky nakoupit solený vepřový
a kdo má štěstí po cestě i něco uloví.
Dva kolťáky měj po ruce a ostrej Bervil nůž,
jestli tu cestu přežiješ, potom jsi celej muž
zelenáči až uvidíš kolem jen poušť a prach
a nikde žádný stavení, dostaneš asi strach.
Dva měsíce Ti potrvá ta cesta přes pláně,
koukej ať vždycky z čeho máš vařit svý snídaně
protože k čertu dojedeš při bídným vaření
i Tvoje mula musí žrát, jináč Ti zcepení.
Břitvu nech doma a do tváře se raděj nedívej,
až dojedeš budeš zarostlej a taky šedivej
až Tě Tvá milá uvidí, uslyšíš asi pláč
svý mámě řekneš podívej, to je Tvůj zelenáč.
A taky proti rudochům drž stráže za noci
po dlouhejch denních pochodech propuknou nemoci
horečka, to je špatná věc, ta lidi poráží
a kdo je marod nemůže stát v noci na stráži.
U blat je nouze o dřevo, když Tě to nezdolá
vomáčku si tam zamícháš paznechtem z bůvola,
u blat je nouze vo klacek, zem je tam jalová,
i já bych teď už radši byl u mysu Hornova.
84
65
Zátoka
V zátoce naší je celej den stín,
dneska je tichá, já dobře vím,
kdy ten stín zmizí i z duše mojí,
za vodou čekám na lásku svoji.
Poslední dříví jsem na oheň dal,
i kdyby nocí překrásně hřál,
já nespím, to víš, jak bych si přál,
John Brown
Černý muž pod bičem otrokáře žil,
černý muž pod bičem otrokáře žil,
černý muž pod bičem otrokáře žil,
kapitán John Brown to zřel.
Glory, glory aleluja, glory, glory aleluja,
glory, glory aleluja, kapitán John Brown to zřel.
Sebral z Virginie černých přátel šik,
prapor svobody tam zdvih.
proč si mě Hardy na práci vzal?
Pomalu svítá a krávy jdou pít,
V čele věrných město Herpes-Fevry jal,
právo, vítězství a čest.
v sedle zas musím celej den být,
proč má tvůj tatík, ach, tolika stád,
tejden už sháním a nemůžu spát.
Hrstka statečných však udolána jest,
kapitán John Brown je jat.
Zítra se vrátím na jižní díl,
v zátoce naší, tam bude můj cíl,
vítr se zdvihá a měsíc je blíž,
zítra stín zmizí, dobře to víš.
Zvony Charlestownu z dáli temně zní,
poslední to Johnův den.
John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí,
jeho duch však kráčí dál.
66
83
Chodím po Brodwayi
Chodím po Brodwayi hladov sem a tam,
chodím po Brodwayi hladov sem a tam
Chodím po Brodwayi, po Brodwayi,
po Brodwayi, hladov sem a tam
® : Singi jou jou, jupi jou jou jou,
Singi jou jou, jupi jou jou jou,
Singi jou jou jupi,jou jou jupi,
Singi jou jou, jupi jou jou jou
Práci nedostanu, černou kůži mám
práci nedostanu, nedostanu, nedostanu
černou kůži mám.
Moje černé děti mají stále hlad
moje černé děti, černé děti, černé děti,
mají stále hlad.
A já pevně věřím, že zas přijde den
a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas černoch bude svoboden.
Hříbě
Ona: Johny mi dal k svátku krásný hříbě,
že jsem dítě, tak prej si mám hrát.
Snad ukryju slzy v černý hřívě,
jinak se mi Johny bude smát.
On: Johny říká, to hříbě je po ní,
je to mrňous velkej jako pony.
Snad se ho ta holka nebojí,
jo zkuste žít mezi cowboyi.
Ona: Dlouhán Johny ten se jenom směje,
těm svejm koním těm von rozumí.
Neví ale, co se ve mně děje,
z vočí mi to přečíst neumí.
On: Jako by se někdy bála koní,
její hříbě jmenuje se Johny.
Hříbat těch se holky nebojí,
Ona: Až se hříbě stane rychlým hřebcem,
ze sedla ho párkrát vyklopí,
pak mu možná trochu svitne v lebce,
Johny moji lásku pochopí.
On: Už svatební zvony v dálce zvoní,
Johny svatbu má a neví vo ní,
vdavek těch se holky nebojí,
Oba: Jo zkuste žít mezi cowboyi,
jo zkuste žít mezi cowboyi,
jo zkuste žít mezi cowboyi...
82
67
Doney Gal
Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám,
stádo mu zbloudilo Bůh ví kam.
®: Ať sníh či déšť padá tmou,
já a můj Doney Gal nesmíme snít,
stále dál cestou zlou já
a můj Doney Gal musíme jít.
V zádech už máme snad tisíce mil,
stále jen spolu jdem, neznáme cíl.
®:
Až z nás jeden zůstane v klínu hor,
já ať to jsem, a ne můj Doney Gal.
®:
Skála
Jen až má cesta skončí skálou chci se stát,
jeden bílý kámen ke kameni dát,
až přijde den, kdy zavolá mě známý hlas
skálou chci se stát.
Ref.:
Tou bílou skálou chcem se stát,
svůj kámen ke kameni dát,
až přijde den, kdy zavolá mě známý hlas
skálou chcem se stát.
Já na své pouti vzhůru skálou chci se stát
ať mě bouře žádná nemůže odvát,
až přijde den, kdy zavolá tě známý hlas
Na pláni, co září, skálou chci se stát,
na pláni, co září, skálou chci se stát,
až přijde den, kdy zavolá tě známý hlas
Na té pouti vzhůru skálou chci se stát,
jeden bílý kámen ke kameni dát,
až přijde den, kdy zavolá nás známý hlas
68
81
Ruty šuty Arizona
Aljaška
Šinu si to starým Coloradem
když v tom slyším výkřik vzdálený
Když jaro na Aljašku zavítá k nám
jel jsem podle hlasu a k svému úžasu
hromadu zlata já na zimu mám
ležel tam muž k zemi skolený.
šampaňský víno si do sudu dám
když jaro na Aljašku zavítá k nám.
Ruty šuty Arizona Texas ruty šuty Arizona má …
Jel jsem podle hlasu a k svému úžasu
S dívenkou krásnou budu tam žít
ležel tam muž k zemi skolený.
čeká na jihu a chci si ji vzít
mosaznou postel jí do srubu dám
Skloním se nad jeho obličejem
poznal jsem v něm svého dvojníka
jeho tělo bylo probodáno nožem
teplá krev mu z rány vytéká.
Z těch velkejch plánů nezbylo nic
já dva roky čekal a měl jsem snad víc
Ruty šuty Arizona Texas ruty šuty Arizona má …
Jeho tělo bylo probodáno nožem
teplá krev mu z rány vytéká
teď už je vdaná a co z toho mám
Pravil ke mně hlasem zmírajícím
“Příteli můj Barde jediný”
byla to léčka já to nevěděl jako starej vůl jsem naletěl
Nač hlavu věšet nedá se žít
Ruty šuty Arizona Texas, ruty šuty Arizona má …
Byla to léčka já to nevěděl jako starej vůl jsem naletěl.
Byla to léčka já to nevěděl jako starej vůl jsem naletěl.
šampaňský víno tu sám budu pít
s partnery svými tu zůstanu sám
80
69
Bílej sníh
Nad námi vlajka hvězdnatá
Když vítr se zmítá a buší do oken
R.
a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven
Nad námi vlajka hvězdnatá a nad ní bílej kříž,
tam do hor směrem severním, kde ledová je pláň,
jsou naše srdce ze zlata, to však už holka víš,
kde tátu s jeho spřežením už kryje bílá stráň.
náš domov ten je v Texasu, na jihu pokud vím
a v každým správným zápasu, my vždycky hrajem prim.
2. Tam místo stromů k nebi ční pahýly kamení
tam stovky mil nekonečný a žadný stavení,
1. I toho Zrzka v širáku, i toho holka znáš,
jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mraz
jak v ocelovým svěráku, teď svírá prapor náš
a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz.
a za ním první, druhý, třetí pluk za plukem jdou
a nepřítel má nahnáno, když naši kluci řvou.
Jen stín kopců v dáli a vítr co pálí,
R.
ten mýho tátu každý den připomíná.
3. Pět psu, jedny sáně a před ním dvěstě mil
2. My vlastně nejsme vojáci, však když to musí být,
neznáme žádnou legraci a umíme se bít
a po bitvě pak vesele, se můžem třeba smát
a zapomenout na mrtví a naši hymnu řvát.
tak do té bíle pláně můj táta vyrazil
R.
Ref.
jen pár vyjetých kolejí zbylo tenkrát po saních
i zbytky jeho šlépějí však brzo přikryl sníh.
4. A od té doby sedmkrát už přešel Štědrej den,
ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen
že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát
pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát.
Ref.
Jen stín ...
3. Až se tě někdo zeptá, tak proč to musí bejt,
já nevím já se neptal, je na to někde glejt,
já na vojně se naučil jen zabíjet a rvát
a po vítězné bitvě, tu naši hymnu řvát.
R.
Nad námi vlajka hvězdnatá a nad ní bílej kříž,
jsou naše srdce ze zlata, to však už holka víš,
náš domov ten je v Texasu, na jihu pokud vím
a v každým správným zápasu, my vždycky hrajem prim,
a v každým správným zápasu, my vždycky hrajem prim.
70
79
Sněžnej muž
1. Studenej vítr honí sníh cestou zavátou
Michalův song
1. Tenhleten song patří všem, co maj potíže s figurou,
stopy, jak nohy sloní, teď vidím před chatou
já jmenuju se Tučný a postavu mám vydulou
a tebe marně sháním, pod postel nahlížím,
já bejvával malej, štíhlej kluk, kterej si o muzice snil,
kam ztratila ses, to já dobře vím.
a na nástroje strunný zkoušel jsem si barré styl.
®. To sám sněžnej muž se tu bral,
to sám sněžnej muž si tě vzal,
tak tedy pozdravuj jeho ledovou sluj
a já si v klidu pospím trochu dál.
2. Dřív než jsem se nadál, bylo mi dvanáct a půl,
v parcích jsem sedával s banjem jako trubadůr,
až potom můj starší brácha si založil vlastní band,
a já ve třinácti hrával s nima dixieland.
3. Přibývaly léta, přibývaly nesnáze,
2. Teď okna kvetou mrazem, já zase našel klid
rychlejc než ty léta přibýval jsem na váze,
zas klepu popel na zem a můžu nahlas klít
našel jsem si totiž v dobrým jídle, na nešťastný lásky lék,
a nemusím se hádat a vynakládat um,
až v zrcadle jsem zjistil, že by se mě i golem lek’.
abych si moh dát tajně malej rum.
®.
3. Studenej vítr honí mraky jak duchů sbor,
stopy jak nohy sloní se táhnou za obzor
a můj bernardýn klímá, nijak tě neshání,
on má rád ticho a hodin tikání.
®.
4. Životu člověk musí platit daň i s úroky,
jenže širší člověk má i srdce široký,
řek’ jsem si, no, co nadělám, vzal banjo a začal hrát,
a zjistil jsem, že mám i tak život strašně rád.
5. Tak nebuďte zoufalí, když zjistíte najednou,
že vám kalhoty v pase prostě nějak nesednou,
jen neberte vážně váhy, třeba je vadný závaží,
[: a nebo si řekněte, ta váha si mě neváží. :]
78
71
Já jsem vandrák a karbaník
Blues hvízdavého vlaku
Poslouchej, jak ve stráni ozvěna šum kotle odráží,
Já jsem vandrák a karbaník a po krajích jezdím sám,
Poslouchej, jak ve stráni ozvěna šum kotle odráží,
sotva leze už můj vraník, jó, a taky dost chlastám.
až uslyšíš hvízdání, to můj vlak vjede do nádraží.
Že jsem syčák a že jsem sígr, nechce mě znát ani bůh,
Jen mou rakev klidně víkem zandavej,
šerif číhá na můj flígr, jenom chřestýš je můj druh.
Jen mou rakev klidně víkem zandavej,
kdo však dál teď bude řídit můj vlak hvízdavej?
Jak tak jezdím na vraníku, tak už neznám pojem čest,
ten není v mým zákoníku, tam je jenom nůž a pěst.
Už je dvanáct nula pět, za pět minut má vyjet můj vlak,
Už je dvanáct nula pět, za pět minut má vyjet můj vlak,
Já jsem vandrák a karbaník, zkouřenej jsem nehezky,
kdo ho spustí ale vpřed, když já musím tu ležet naznak?
tak mě můžeš, bože, škrtnout v tý svý knize nebeský.
Jen mou rakev klidně na vůz nandavej,
Jen mou rakev klidně na vůz nandavej,
kdo však dál teď bude řídit můj vlak hvízdavej?
Dejte pryč ty věnce, strhejte ten černej flór,
Dejte pryč ty věnce, strhejte ten černej flór,
musím vyjet přece, zelenej mám semafor.
72
77
Colorado
Táta vždycky říkal hochu žádný strachy
Šest dní na silnici
1. Moje nový fáro upaluje silnicí,
seš kovboj v Coloradu můžeš krávy pást
šustěj patníky a bílá čára je mojí společnicí,
já radši utratil jsem psa a všechny prachy
už od rána uháním ven, pryč z města, pryč od žen,
do srdce Evropy já v klidu odjel krást.
a tak večer pro mě skončil na silnici první den.
2. Moje nový fáro upaluje temnotou,
Narvaný kapsy prsteny řetězy zlatý
za zatáčkou se však loučím se svou samotou,
tam kolem krku místní indiáni maj
v bílý blůze krajkový lem,
a ti co nemakaj tak sou nejvíc bohatý
v očích přání: “Sebou mě vem!”
musím si pohnout dokavaď tam rozdávaj.
A tak večer pro mě skončil na silnici druhej den.
R: Z Billa na Nováka změním si svý jméno
a až tu malou zemi celou rozkradem. Rozkradem,
tak se vrátím ve svý rodný Colorado
a o tý zlatý žíle řeknu doma všem.
3. Dva dny vozím dívku vedle sebe schoulenou,
její malou ruku neustále mám opřenou na svých kolenou,
v bílý blůze krajkový lem,
v očích přání: “Vem si mě, vem!”,
A tak večer pro mě skončil na silnici čtvrtej den. Sólo
Tam kradou všichni co okolo bydlej
šerif se na ně jenom hezky usmívá
kdyby se nesmál tak ho okamžitě zmydlej
házej mu kosti za to že se nedívá.
4. Pátej den se dívka kloní ke mně blíž a blíž,
bílá krajka se bortí jak zlámaná mříž,
náhle náraz, všude tma jen,
auto hoří, já nemůžu ven,
a tak večer pro mě skončil na silnici pátej den.
Místo krav tam nelžu vám prej pasou holky
a když jim nezaplatíš vyrazej ti dech
ale s IQ to tam nebude tak horký
místo na koních tam jezděj v medvědech.
R.:
R.:
5. Šestej den pak změnil mojí cestu nebohou,
vůz má barvu krajky, letí vzhůru oblohou,
sám Bůh mává na mne “Pojď sem,
sedmej den strávíš odpočinkem”,
a tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den,
a tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den.
76
73
ZUZANA
1. Přicházím až z Alabamy
se svým banjem sám a sám
a teď jdu do Louisiany
navštívit svou milou tam.
Slunce praží, z nebe hromy hřmí,
můj cíl je dalekej,
jenže láska má mě provází,
Červená řeka
1. Pod tou skálou, kde proud řeky syčí
a kde ční červený kamení,
žije ten, co mi jen srdce ničí,
koho já ráda mám k zbláznění.
2. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí,
já ho znám, srdce má děravý,
ale já ho chci mít, mně se líbí,
bez něj žít už mě dál nebaví.
Zuzano, neplakej !
R: Ó Zuzano, Zuzano, mám tě rád !
Přicházím z tý velký dálky k vám,
na banjo budu hrát.
2. Včera v noci měl jsem krásnej sen
a teď ho povím vám,
zpíval jsem Zuzaně pod oknem,
Zuzano, rád tě mám.
Zuzana se z okna vykloní
a šátkem zamává,
vzdychne, slzu z oka uroní,
ach, neplač, lásko má!
R: Ó Zuzano, Zuzano, mám tě rád !
Přicházím z tý velký dálky k vám,
na banjo budu hrát.
3. Často k nám jezdívá s kytkou růží,
nejhezčí z kovbojů v okolí,
věstu má ušitou z hadích kůží,
šitej pás, na něm pár pistolí.
4. Hned se ptá, jak se mám, jak se daří,
kdy mu prý už to svý srdce dám,
ale já odpovím, že čas maří,
srdce blíž Červený řeky mám.
5. = 1.
6. = 2.
7. Když je tma a jdu spát, noc je černá,
hlavu mám bolavou závratí,
ale já přesto dál budu věrná,
dokud sám se zas k nám nevrátí.
74
75
Boty po strýci
T jak Texas
1.
Od rána šlapu silnicí, kde čpí benzínu pach,
T jak Texas, T jak Tennessee
auto už nejmíň tisící mi do plic žene prach
a nikdo nezabrzdí, aby mě s sebou vzal
T jak Telma, co neštěstí je mý
i když rukou mávám, každý jede dál,
tak v botách co mám po strýci dál bloumám po cestách.
T jak Telma, kterou miloval jsem
T jak Telma, co zmizela jak sen
2.
T jak trýzeň, co vedla mé až sem
Od rána šlapu silnicí, už kilometrů pár,
horký pot pod čepicí, už suší slunce žár
T jak tulák, jak po tavernách den
a nikdo nezabrzdí, aby mě s sebou vzal
T jak tabák až na dně kapsy jen
i když rukou mávám, každý jede dál,
T jak tulák na kolejích s pinglem
a tak boty co mám po strýci jsou brzo samý cár.
3.
V tom vedle cesty jako had, se šine dlouhý vlak,
T jak touha, co dál mě pohání
na násep skočím akorát a vlezu na uhlák
a potom u závor, já se musím smát,
když vidím všechna ta auta, jak tam musí stát
než mě a boty po strýci převeze náklaďák.

STAKADO

Transkript

Podobné dokumenty

Zpěvník ve formátu PDF

Two crucial questions about prayer - Translations | christianscience