číslo 11

JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
číslo 11
zima
2008-9
DOPORUČENÁ CENA 25 Kč
Portrét
JAROSLAV DUŠEK
Odjinud
URAN NAD VODU
Aktuálně ze sítě
JAKÝ BYL ROK 2008
Téma:
MÍSTNÍ VÝROBKY
PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC
CALLA
370 04 České Budějovice, Fráni Šrámka 35
Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail: [email protected], web: http://www.calla.cz
Poradna: Po 10–13 h. (především energetika, Edvard Sequens, [email protected]),
St 13–15 h. (především procesně-právní poradenství, Pavla Matějková, [email protected])
St 15–17 h. (především alternativy pro zemědělství, Hana Gabrielová, [email protected]),
Čt 14–17 h. (před. ochrana přírody a krajiny a ekologická obnova po těžbě surovin, Jiří Řehounek,
[email protected]). Databáze instalací OZE na www.zdrojeenergie.cz.
CEGV CASSIOPEIA
370 11 České Budějovice, Jizerská 4, Tel.: 385 520 951, web: http://www.cegv-cassiopeia.cz
Poradna: Út a Čt 12–15 h. Environmentální výchova dětí a mládeže, specializované poradenství
pro pedagogické pracovníky k EVVO, budování školních přírodních zahrad.
ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU
379 01 Třeboň, Jateční 311 (Matouš Šimek – tel. 775 114 505, [email protected],
Marie Kameníková – tel. 739 233 081; web: http://www.vydry.org)
Poradna: St a Čt 14–18 h. Průběžně konzultace v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod
(Marie Pacovská 775 364 625, [email protected])
EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS
Za podporu děkujeme
Kavárně Měsíc ve dne,
Nová ulice 3, České Budějovice,
která poskytuje prostory pro konání akcí sítě
KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.
MĚSÍC
VE DNE
Kavárna na půl cesty,
Fair-Trade obchůdek,
Galerie, Literární kavárna
www.mesicvedne.cz
390 01 Tábor, Převrátilská 330,
Tel: 381 253 904, 545 575 229, e-mail: [email protected], web: http://www.eps.cz
Provoz poradny EPS v Táboře až do odvolání ukončen. S dotazy se můžete obracet na poradnu EPS
v Brně – Markéta Višinková, tel: 545 575 229 (Po 13 – 18h., St 9 – 13 h., Pá 9 – 12h.)
V Táboře pouze knihovna: Út a St 10 – 15 h.
EKOCENTRUM – ELEKTRÁRNA KRÁLOVSKÉHO MĚSTA PÍSKU
397 01 Písek, V Podskalí čp. 2537,
Tel. 777 061 224, 608 718 873, e-mail: [email protected], web: http://www.elektrarna.info
Poradna: Út a St 9 – 11 h. Poradenství v oblasti obnovitelných zdrojů energií, EVVO dětí
a mládeže, spolupráce se školami formou exkurzí a seminářů.
EKOWATT
370 01 České Budějovice, Žižkova 1 (budova PVT)
Tel.: 389 608 211, web: http://www.ekowatt.cz, www.energetika.cz
Energetická poradna: Po a St 13 – 17 h. (tým odborných energetických poradců,
kteří mají akreditaci České energetické agentury)
FLORIANUS
377 01 Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II
Tel.: 384 382 511, 774 690 755, e-mail: [email protected],
web: http://www.florianus.cz
Poradna: Út 10–13 h., Čt 14–18 h. (Martin Charvát – specializace na oblast přírodních zahrad)
JIHOČESKÉ MATKY
370 01 České Budějovice, Nová 12
Tel.: 387 312 650, e-mail: [email protected], web: http://www.jihoceskematky.cz
Poradna: St 10 – 16 h., metodická pomoc při účasti ve správních řízeních, při zapojování veřejnosti
do procesů EIA, při zakládání občanských sdružení.
REGIO PÍSEK
397 01 Písek, Budějovická 102
Tel. 724 289 100 (Miroslav Mašek), e-mail: [email protected], web: http://www.regiopisek.cz
(organizace je členem Krasce, ale není poradnou)
ROSA
370 01 České Budějovice, Senovážné nám. 9
Tel.: 387 432 030, e-mail: [email protected], web: http://www.rosacb.cz
Poradna: Po 12–17 h, Pá 8–12 h. (všeobecné poradenství, šetrná domácnost, ekospotřebitelství,
komunitní a strategické plánování, Místní agenda 21)
VYHLÍDKA
383 01 Prachatice, Rumpálova 999
Tel. 388 317 806, 724 081 117 (Vlastislav Kašpar),
e-mail: [email protected], web: http://www.dripatka.cz
Poradna: Po a Čt 16–18h., v prostorách CEV Dřípatka (všeobecné poradenství, podpora
a realizace EVVO dětí)
SLUNEČNICE
CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI
VÁM NABÍZÍ:
OBCHOD SLUNEČNICE
NAJDETE V ČESKÝCH
BUDĚJOVICÍCH
V CHELČICKÉHO
ULICI 21,
MEZI LANNOVOU TŘÍDOU
A RUDOLFOVSKOU ULICÍ
VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK
OTEVÍRACÍ DOBA:
PO – PÁ 8,30 – 18,00
SO 8,30 – 12,00
v
BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU
v
BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO
v
POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY
v
ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“
v
VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB
v
BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY
Bližší informace
v
BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS…
na
tel.
č. 603 266 753,
v
VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ
387 315 856
v
MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY
v
PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA…
v
SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU
v
VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE
v
KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU
v
KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU
v
EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“
v
KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB,
ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ,
SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU
Jihočeský občasník o životním prostředí
Název časopisu je odvozen od názvu
Krajské sítě environmentálních center
v jižních Čechách.
Zveřejněné články obsahují názory autorů,
nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno)
ani stanovisko sítě KRASEC,
ani redakční rady.
V y d á v á:
Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě
environmentálních center KRASEC
A d r e s a r e d a k c e:
KRASEC, o.s.,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice
e-mail: [email protected]
O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a:
Zdenka Jelenová
R e d a k č n í r a d a:
Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová
Marie Pacovská, Josef Kadubec
„V e l k é f o t o n a o b á l c e:
© Jan Voběrek – Originální sochařská
tvorba Miroslava Rabocha z Trhových Svinů“
S a z b a, g r a f i k a a t i s k:
Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov
E v i d o v á n o:
Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312
TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE
Vydání časopisu je hrazeno
Jihočeským krajem
© KRASEC 2008
ISSN 1802-1441
EDITORIAL
Z OBSAHU
Vážené(í) a milé(í)
čtenářky a čtenáři,
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Zprávy od partnerských
organizací
4–5
jak jste jistě zaznamenali, na
obálce dnešního čísla Krasce
se objevilo slůvko „občasník“
- je to termín mírně optimistický, neboť naznačuje jakousi naději, že
se s časopisem prozatím úplně neloučíme, ač
zatím nemáme na jeho další vydávání
přehršel financí. Ale je třeba hledět s důvěrou
a optimismem v budoucnost, „odpočívat a
být ve střehu“ - tak zní heslo, propagované
naším dnešním hostem v rubrice Portrét. Jeho
názory budou pro některé z Vás možná poněkud překvapivé, možná s nimi budete, možná
vůbec nebudete souhlasit. Inu - to je tak
všechno, co s tím můžete dělat :-). Tak jako
s výsledkem krajských voleb, kterého se jemně
dotýká text níže na této straně. Ani v tomto
směru asi nikdo z nás zcela neodhadne, co
nás všechny čeká - nejen na poli ochrany přírody a životního prostředí. Takže - nechme se
překvapit. A učme se od krokodýlů.
V dnešní příloze určitě nepřehlédněte recept
na „temelínské perníčky“ a za řádné zamyšlení stojí esej třeboňského „vydráka“ Matouše Šimka. Pokud Vás při ochutnávání
perníčků, při četbě našich textů či v průběhu
diskusí s přáteli cokoli zajímavého „na zelenou notu“ napadne, potěší nás, když se o to
s námi podělíte, například na webových
stránkách www.krasec.cz.
Přeji nám všem pokojné svátky vánoční a
v novém roce každému to, co si svým životem zaslouží - ono nás nikoho stejně nic
jiného nepotká. S chutí do toho a díky za
vše pěkné, co je za námi v tomto roce, i za
to, co na nás čeká za nejbližším rohem.
STR. 9
„Zájem mateřských škol o ekovýchovné aktivity roste,
jenom Cassiopeia zaznamenala mezi roky 2006 a 2007
nárůst zájmu o 39 procent. Do sítě Mrkvička je dnes
zapojeno 53 mateřských školek...“
LIBUŠE JOZKOVÁ
6
Edvard SEQUENS
Teplo může být obnovitelné
7
Radka VOKROJOVÁ
Javor Ladislava Stehlíka
8
Barbora ŠÍMOVÁ
Zprávy ze stanice
„Pomoc přírodě“
9
PORTRÉT
JAROSLAV DUŠEK:
Učte se od krokodýla
J. DUŠEK: UČTE SE OD KROKODÝLA
STR. 10
„A to přesně je princip, jak ho můžete ovládat řeknete mu, že je pán tvorstva, o čemž on tedy
nepochybuje, ale zároveň si nevšimne, že je totálně
zotročený. A jednoho dne mu to najednou dojde - on,
pár tvorstva, sedí zavřený v kleci...“ ZDENKA JELENOVÁ
10-13
ZIMNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU
Sypejte ekologicky
I
Perníčkový Temelín
II
Vánoční kapr
III
Na běžkách Českou Kanadou IV
TÉMA
Místní výrobky
Milan HAVEL
Ekolog v kuchyni
13-15
16
Matouš ŠIMEK
Křesťanství versus ekologie? 17
PANORAMA
Tipy na webové stránky,
nové publikace,
recenze knih...
18 – 19
POUZE PRO VELKÉ?!
STR.17
„Nutno přiznat, že dnešní stav je dlouhodobě neudržitelný: výroba potravin se soustřeďuje do velkokapacitních zařízení, zatímco provoz malých zpracovatelských farem je na hranici lidských a finančních
kapacit.“
MARTINA FILIPOVÁ
POHLEDEM
EDVARDA SEQUENSE:
Kdo vlastně chce lyžovat
na úkor přírody?
Jedním z velmi diskutovaných jihočeských témat
z oblasti ochrany životního prostředí je snaha po vybudování lyžařského
areálu na Smrčině a Hraničníku (v NP Šumava) nebo v neméně přírodně
hodnotném území vojenského výcvikového prostoru Boletice. Vždy
zaštítěná slovy o zájmech obyvatel. Proto mne velmi potěšily výsledky
průzkumu veřejného mínění, který v Jihočeském kraji provedla pro MŽP
společnost STEM. Ukázalo se, že naprostá většina Jihočechů je ráda, že
na Šumavě existuje národní park, a má za to, že ochrana přírody v kraji
má mít přednost před nejrůznějšími rozvojovými projekty.
Větší část průzkumu byla věnována Šumavě, ale jedna z otázek zněla:
„V Jihočeském kraji se občas vedou spory o to, zda v určitých místech dát
přednost ochraně přírody, či různým rozvojovým projektům. K jakým
řešením jste Vy osobně více nakloněn(a)?“ 73% si vybralo odpověď: „Dávat přednost ochraně přírody, i kdyby to znamenalo nové projekty omezit
Matouš ŠIMEK
Kolik stojí říční niva?
20
Hana GABRIELOVÁ
Voda nad uran
21
JAKÝ BYL ROK 2008?
3
22, 24
nebo přemístit“ a jen 27% druhou variantu: „Dávat přednost novým
projektům, i kdyby to znamenalo omezení ochrany přírody“.
Ochrana přírody má převahu ve všech skupinách obyvatel, dokonce
i mezi lidmi, kteří v existenci národního parku spatřují ekonomickou
brzdu pro některé obce (59% oproti 41%). U mužů je počet těch, co
upřednostňují nové projekty na úkor přírody, mírně vyšší (31%) než u žen
(23%). Varujícím může být, že u nejmladší skupiny 18-29 let upřednostňuje přírodu jen 65% a rozvojové projekty 35% dotázaných. Takřka stejný
poměr je u vyučených, pokud se podíváme na volbu podle vzdělání
respondentů. Na druhém pólu lidé s vysokoškolským vzděláním volí
přírodu v 85% a projekty jen v 15%. Zajímavé je srovnání podle stoupenců politických stran. Přestože jsou to zejména politici ODS, kdo nejsilněji prosazuje rozvojové projekty, jako jsou lyžařské areály v Boleticích
nebo na Smrčině, které jsme zmínil, jejich voliči si to nemyslí. Jen 31% by
tyto záměry upřednostnilo před ochranou přírody, 69% je pro přírodu.
U voličů ČSSD je poměr ještě výraznější: 28 ku 72%. A tak se mi hlavou
honí otázky, kdo tu vlastně ve skutečnosti zastupuje zájmy veřejnosti
a zda se nyní po volbách se změnou krajského vedení změní přístup
i k takto problematickým projektům. V zájmu obyvatel kraje.
Autor pracuje jako ekoporadce
v oblasti energetiky, o.s. Calla.
Jihočeský občasník o životním prostředí
ZDENKA JELENOVÁ
MRKVIČKOVÝ DEN
Vilém HRDLIČKA
O životě na hřbitově
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Čus vydrus v novém
Český nadační fond pro vydru ve spolupráci s Oddílem mladých ochránců přírody
Volavky Třeboň doplnil stávající velmi populární výstavu Čus vydrus o šest nových
panelů. Výstava netradičně představuje
nejen život vydry říční a jejích sousedů
z mokřadů, ale nově i život nenápadných
drobných i velkých bezobratlých, nápadných ryb a zajímavých mokřadních a vodních rostlin.
Panely navrhly a namalovaly děti z oddílu
Mladých ochránců přírody Volavky Třeboň
a díky svému osobitému humoru a přístupu vytvořily velice neobvyklou a pro mladou generaci srozumitelnou a zábavnou
výstavu.
Matouš ŠIMEK, ČNFV
Tradiční výstava hub v Prachaticích
Foto Krasec
Jihočeský občasník o životním prostředí
4
Již tradičně jsme houby vystavovali ve
sklepích Staré radnice v Prachaticích – a
trochu netradičně ve Dnech evropského
dědictví. Bylo příjemné slunné počasí,
teploty okolo 20 °C, a snad i to přilákalo
bez nadsázky stovky návštěvníků, počínaje
místními dětmi z mateřských škol, přes
školní mládež všeho věku a česky mluvící
dospěláky, až po turisty z Belgie a Holandska v nejlepších letech (tedy v mých).
Jen houby se vlivem nepřízně počasí před
námi ukrývaly a ty, jejichž úkryt byl přesto
odhalen, byly bohužel z velké většiny
nepříliš valné kvality...
Vlasta KAŠPAR, Vyhlídka
Slavnosti jeřabin
Poslední zářijovou středu se otevřela
vrátka přírodní zahrady Centra ekologické
a globální výchovy Cassiopeia. Děti mohly
poznat kouzelnou zahradu plnou her a
pohádkových bytostí. U skřítka zahradníka
sázely cibulky, u draka Barnabáše mohly
ochutnat ovoce, zeleninu a bylinky vypěstované v zahradě ekocentra, ve vodnickém jezírku si prohlédly berušku vodní
a okružáky a díky Zoo Ohrada Hluboká nad
Vltavou se mohly seznámit s ježkem,
poštolkou a fretkou. Během dne zahradu
navštívilo přes 100 dětí ze základních a
mateřských škol a také skupinka důchodců
z Domova s pečovatelskou službou u Hvízdala.
CEGV CASSIOPEIA
Odpadová kampaň
třeboňských
vyder
třeboňských „vyder“
MATOUŠ ŠIMEK, [email protected]
Říjen byl v Třeboni Měsícem pro místní neziskový sektor. Český nadační fond pro vydru
jakožto místní ekologická neziskovka proto pořádal větší množství akcí. Řadu z nich
spojovalo jedno téma: nakládání s odpady v Třeboni. Pořád je totiž co zlepšovat.
Spektrum tříděných složek odpadu se může zvýšit (v Třeboni do budoucna o bioodpad či
měkčené plasty jako sáčky apod.). Klíčový je v tomto směru počet odběratelů a zpracovatelů vytříděného odpadu. Firmy by k tomu měly být účinněji motivovány. Vždy však
záleží i na přístupu politiků v konkrétní obci, potažmo regionu.
Český nadační fond pro vydru navázal silnější kontakt s třeboňskými Technickými službami a
začal se angažovat na poli osvěty. To je důležité zvlášť v Třeboni, kde se začalo třídit ještě
dříve, než byly ustáleny barvy kontejnerů na jednotlivé tříděné složky odpadu. V důsledku
toho jsou tu odlišné barvy kontejnerů (červená – papír, zelená – sklo, černá – vybrané druhy
plastů), které jsou v současnosti postupně nahrazovány novými kontejnery se standardními
barvami.
V rámci akce Zdravá Třeboň byla na třeboňské Gymnázium pozvána lektorka společnosti
Ekokom, která studenty seznamovala s tříděním a následným zpracováním odpadu. Zástupce ČNF pro vydru vždy doplnil, v čem je situace v Třeboni specifická, a poskytl zájemcům
letáky z ekoporadny, které se k problému vztahují více z lokální úrovně.
V třeboňské městské knihovně byla instalována zdařilá výstava z dílny Cally „Kde končí naše
odpady?“, v níž Petr Drahoš podrobně zmapoval nakládání s odpady v kraji. Autor dorazil
společně s třeboňským starostou Janem Váňou a panem Janíčkem z Technických služeb na
vernisáž výstavy – zástupců veřejnosti přes veškerou propagaci dorazilo bohužel velmi
poskrovnu.
Když nemůže Muhammed k hoře, musí hora k Muhammedovi (či spíše naopak), proto se
zaměstnanci ČNF pro vydru vydali 20.10. s odpadovou osvětou přímo mezi Třeboňáky na
rušné Masarykovo náměstí. Lákali na vydří samolepky zdarma pro ty, kteří se na chvilku
zastaví a vyplní připravený Třeboňský odpadový testík o tom, co, jak a kam třídit. Případná
neznalost byla rychle, ale vlídně napravena. Testík též ověřil, zda občané mají možnost dávat
bioodpad na kompost, či zda by byli ochotni ho v budoucnu třídit do speciálních nádob.
Vyplněno bylo 69 testíků. Vedle stolku s materiály a testíky nechybělo plátno s ukázkami
různých plastových odpadů – co v Třeboni do plastů házet lze a co nikoliv. Nápojové kartony již více než rok v Třeboni třídit lze a patří do
kontejneru mezi plasty.
Z nich je zatím možno třídit
ty, které nešustí (PET, tvrzený PE, a pevné kelímky,
plastové krabičky, zátky
apod.).
Pro děti ze škol byl připraven dvacetiminutový program, kdy se mohly vrhnout mezi plastové obaly
a roztřídit je na hromádky
kombinovaných a jednosložkových obalů, a ty dále
Foto Krasec
třídit podle druhu plastu.
Děti musely projevit i schopnost organizace a práce v kolektivu. Většinou byly hromádky
roztříděny správně. Škoda, že této příležitosti nevyužilo víc třeboňských škol. Z výsledku bylo
vidět, že z některých obalů se jejich složení nedovíme, že jednotlivé druhy plastu ani
kombinovaný obal „podle ksichtu“ většinou nerozeznáme, že z PET nejsou vyráběny pouze
ony lahve na nápoje a že obal nejmenované pochutiny s karamelem od Tater je z PVC.
Z tohoto zdravotně velmi rizikového plastu jsou prý, jak mě upozornil Petr Drahoš, vyrobeny
i plastové etikety na některých PET-lahvích, což spotřebitel prakticky nemá šanci zjistit…
Závěrem bych nás všechny chtěl vybídnout, abychom se snažili, aby tu po nás na Zemi zbylo
také něco pěknějšího, než hromada odpadků, a ta aby byla co nejmenší.
Autor pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru.
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Objevování
blízkého
Objevování
blízkého
Devět stovek dětí
na Evropském dnu bez aut
TOMÁŠ SMRŽ, [email protected]
Když jsem byl před několika lety s kamarádem na školení v Praze, měli jsme asi dvě hodiny
volného času. Toulali jsme se po historickém centru a zkoumali budovy. Netušil jsem, co
všechno na nich může být zajímavého. Sám bych si těch věcí nikdy nevšiml...
Můj kamarád se v té době zajímal o architekturu a otevřel přede mnou nový svět. Od té
doby se v Praze ani v jiných městech nenudím a není mi lhostejné, co se s budovami a jejich
architekturou děje.
Tehdy jsem si uvědomil naplno, že totéž chceme dosáhnout při vycházkách s dětmi do
přírody. Hlavním cílem je naučit děti všímat si podnětů, poznat a umět ocenit hodnoty, které
příroda poskytuje. Rozmanité metody aktivního učení umožňují bezprostřední kontaktování
dětí s přírodou, navázání vztahu. To dává příležitost k hlubšímu porozumění jevům, chápání
souvislostí, v nichž jednotlivé znalosti nabývají smyslu.
Uskutečňování vycházek do přírody v rámci školního vyučování dosud naráží na některé
problémy. K nim bezpochyby patří nedostatek času a energie na vymýšlení programu. Letos
jsme se rozhodli motivovat učitele
nabídkou cenově zvýhodněných
venkovních programů, vytvořením
sady pomůcek k zapůjčení pro
výuku v terénu a vydáním publikace Objevování blízkého. Tyto
činnosti uskutečňujeme díky finanční podpoře Magistrátu města
České Budějovice (projekt Objevování blízkého) a MŠMT (Ekologická
výchova pod hvězdami).
Od začátku září do konce října
jsme absolvovali s dětmi z různých
škol dvacet venkovních výukovek.
Na podzim se nejvíce osvědčil les
Foto Krasec
na Borku. V nové publikaci Objevování blízkého jsme zpracovali informace o dvanácti lokalitách v dosahu českobudějovické
MHD, nejlépe využitelných pro terénní ekologickou výchovu. U čtyř z nich jsme navrhli
modelový výukový program (vycházku) pro děti. V říjnu a v listopadu jsme uspořádali dva
semináře pro několik desítek studentů pedagogické fakulty JČU a učitelů.
Autor pracuje v CEGV Cassiopeia.
Obnovitelné
zdroje
Obnovitelné
zdroje
energie a
dopady životní
na životníprostředí
prostředí
Calla zahájila (díky Blokovému grantu) cyklus kulatých diskusních stolů, které jsou zaměřeny na možné negativní dopady využívání obnovitelných zdrojů energie na životní
prostředí. Zaměříme se na bioplynové stanice, větrné a malé vodní elektrárny, u nichž se
objevuje nejvíce výhrad ze strany veřejnosti i orgánů ochrany přírody.
Je třeba oddělit mýty od skutečných vlivů, o problémech diskutovat a hledat konkrétní
východiska se všemi zainteresovanými – provozovateli, úředníky, zástupci samospráv a
samozřejmě příslušnými odborníky. Setkání na jaře doplní exkurze na příkladná zařízení.
Výstupem projektu budou metodické listy pro investory a budoucí provozovatele těchto
zdrojů.
Tématem prvního workshopu, který se konal na Krajském úřadu Jihočeského kraje koncem
října, byly problémy, objevující se kolem některých nových projektů bioplynových stanic. Jde
o zápach, jehož se obává veřejnost, a nakládání s fermentačními zbytky. Podařilo se ukázat
na příčiny, které vedly v několika případech k obtěžujícímu zápachu. Vždy se jednalo o porušení provozního řádu či přímo zákonů a ve všech případech šlo o stanice využívající též
odpadní biomasu, zejména živočišnou. Všechny bioplynové stanice provozované v jižních
Čechách (a drtivá většina připravovaných) jsou farmářského typu, které problémy zápachu
prakticky neznají. Ministerstvo životního prostředí na základě prvních negativních
zkušeností vypracovalo metodický pokyn pro uvádění bioplynových stanic do provozu, jenž
má pomoci zabránit opakování chyb.
Bioplynové stanice mají totiž řadu pozitivních přínosů nejen pro venkov a zemědělství.
A zatímco například v Německu jich funguje 3700, u nás jich jsou zatím pouhé tři desítky.
Přitom potenciál je zde mnohem vyšší. Je ale potřeba definovat podmínky, které zabezpečí
rozvoj využití energie bioplynu s minimalizací dopadů na životní prostředí, což se daří.
Životní prostředí
očima krajských politiků
Krasec ve spolupráci s Callou, Hnutím DUHA, Jihočeskými matkami a Občanskou
iniciativou pro ochranu životního prostředí
– tedy ekologickými organizacemi s působností v Jihočeském kraji – připravil již tradiční veřejnou předvolební debatu s představiteli nejsilnějších stran vstupujících do
voleb do krajského zastupitelstva. Na akci
pod názvem „Poznej svého politika!“, uspořádané na českobudějovickém magistrátu,
jsme si spolu se zájemci z řad veřejnosti
udělali obrázek, jak která ze stran hodlá
ovlivňovat stav životního prostředí v kraji.
Dočkali jsme se odpovědí nejen na předem připravené otázky k problematice
energetiky, ochrany přírody, zejména Šumavy a Boletic a také ohledně podpory
ekologické výchovy a poradenství, ale i na
dotazy z pléna. Nyní po volbách tedy již
víme, co můžeme od nového krajského
vedení očekávat. Přepis odpovědí všech
zúčastněných najdete na www.calla.cz.
EDVARD SEQUENS, CALLA
5
Jihočeský občasník o životním prostředí
EDVARD SEQUENS, [email protected]
Foto Krasec
Ve čtvrtek 18. 9. se konala na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích
celoevropská osvětová a propagační akce
Evropský den bez aut, která má podpořit
přijatelnější způsoby dopravy a napomoci
při omezování individuální automobilové
dopravy. V Českých Budějovicích akci
pořádalo Centrum ekologické a globální
výchovy Cassiopeia a Magistrát města České Budějovice. Náměstí bylo téměř celý
den uzavřeno pro automobily a v této
klidné zóně byl připraven program pro základní a mateřské školy. Děti jezdily na
koloběžkách, zkoušely si základy první
pomoci, zdobily autovrak, třídily odpad
nebo sešlapávaly PET-lahve. Dospělí si
mohli prohlédnout Horibu, vůz na měření
imisí, nebo třeba vystavený moderní a
historický trolejbus. Odpolední hodiny
zpříjemnily hudební skupiny Epy de Mye
a Swing Trio Avalon.
CEGV CASSIOPEIA
Z REGIONU
Venkovská idyla
pod Dívčím kamenem
O posledním zářijovém víkendu se uskutečnilo setkání Venkovské idyly. V pátek
odpoledne se první nadšenci sjeli na statku Blanky a Františka Pokorných pod hradem Dívčí kámen u jihočeského Třísova.
V sobotu pak přibyli další návštěvníci a jiní
zase odjeli – každý dle svých možností. Na
programu víkendové akce byla nejenom
pomoc hostitelské rodině Pokorných s vybranými pracemi, ale také výlet do malebného okolí. Důležité, ba troufám si říci nejdůležitější, je však samotné setkání a
předání zkušeností lidí, kteří se více či méně zajímají o stejnou věc.
Venkovská idyla je neformální sdružení založené pod společností Rosa. Jeho členy
jsou lidé, kteří chtějí žít na venkově (úspěšní členové již žijí), šetrně k životnímu
prostředí a „blíž k přírodě“.
-joka-
Šípkové nápady,
jak na odpady
Jihočeský občasník o životním prostředí
6
Ekocentrum Šípek připravilo pro školy
v Českém Krumlově projekt na zlepšení
odpadové situaci ve škole a v okolí s názvem „Nápady, jak na odpady, aneb rozhlédni se a pochop souvislosti“. Město
Český Krumlov podpořilo projekt částkou
149 500 Kč a přípravu podpořilo i MŠMT.
„Každá přihlášená škola vytvoří pracovní
tým, pro který ekocentrum připraví výukový program, exkurzi na skládku, třídicí
linku a podobně. Úkolem týmu bude vyhodnotit odpadovou situaci školy a poté
vytvořit návrh projektu na její zlepšení,“
vysvětlila vedoucí Ekocentra Šípek Kateřina Střelcová. Po schválení návrhu by se
měl tým pokusit projekt zrealizovat.
-joz-
Tři země, tři školy
a úspora energií
Občanské sdružení Energy Centre České
Budějovice uspořádalo v říjnu za finančního přispění Společnosti tří zemí exkurzi
„Tři země, tři školy a úspora energií“ do
hornorakouského Rohrbachu. V rámci
rozvíjení přeshraničních vztahů mezi Jihočeským krajem a Horním Rakouskem byla
podpořena již čtyři roky trvající spolupráce
mezi Obchodní akademií z Písku a Obchodní akademií z Rohrbachu, která byla
hostitelem setkání. Do projektu se zapojilo
i Dolní Bavorsko – Střední odborná škola
z Pasova. Mezi řediteli škol byla dohodnuta
další spolupráce spočívající mimo jiné i ve
vzájemném porovnání energetické náročnosti školních budov. Při tomto odborném
úkolu jim pomůže Energy Centre.
-zaj-
nahřbitově
hřbitově
O životě na
VILÉM HRDLIČKA, [email protected]
Ten, kdo se účastní akcí Šmidingerovy knihovny a ZO ČSOP Strakonice, se často stává
návštěvníkem zajímavých míst. K nim patřil už vícekrát i strakonický hřbitov u sv. Václava,
kde jsme mohli naslouchat výkladům o historii od p. Jiřího Kupky nebo p. Karla Skalického. Hřbitov je ale kromě místa posledního odpočinku nás lidí také místem pro život
pro rozličné živočichy a rostliny.
Pokud procházíme jeho starou částí a zaposloucháme se, jistě rozpoznáme zpěv všudypřítomné sýkory koňadry (Parus major) nebo její příbuzné sýkory modřinky (Parus caeruleus).
Na jaře nás vítá svým pronikavým hlasem brhlík lesní (Sitta europaea). Na vrcholcích jehličnatých stromů většinou prozpěvuje zvonek zelený (Carduelis chloris). Břízy v novější části hřbitova bývají navštěvovány mlynaříky dlouhoocasými (Aegithalos caudatus). Sakrální stavby
osídlil rehek domácí (Phoenicurus ochruros) projevující se svým vrzavým zpěvem na rozích
budov nebo na vyvýšených místech.
Keřové patro skrývá často budníčka menšího (Phylloscopus collybita) nebo na vrchních větvičkách prozpěvujícího strnada obecného (Emberiza citrinella). Vrcholky stromů osidluje droz
zpěvný (Turdus philomelos) a mezi náhrobky se často potkáme s kosem černým (Turdus
merula). Pokud budeme poslouchat přes zeď, uslyšíme v jarních dnech často pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla) s jejím pronikavým zpěvem, a budeme-li mít štěstí, i pěnici slavíkovou (Sylvia borin). V prvních květnových dnech v ranních nebo podvečerních hodinách se
zde hlasitě projevuje již několikátým rokem slavík obecný (Luscinia megarhynchos), jehož
tlukot je slyšet od křovin u nádraží až k staré bráně hřbitova. Nad případným přemnožením
ptactva bdí poštolka obecná (Falco tinnunculus).
Hřbitov však není osídlen jen ptáky. V zimě zde můžeme potkat třeba i zajíce polního (Lepus
europaeus).
Jaro a léto je příležitostí pro drobnější živočichy, jako jsou například měkkýši. Jen namátkou
jmenujme hojného hlemýždě zahradního (Helix pomatia), páskovku keřovou (Cepaea
hortensis), srstnatku chlupatou (Trichia hispida) žijící si v listnatém odpadu, plamatku lesní
(Arianta arbustorum) osidlující zejména starou část hřbitova a vázanou na dostatek dřevitého
a listového materiálu. Na soklech náhrobků se objevuje vřetenatka obecná (Alinda biplicata)
a s vápencovým stěrkem sem byla zavlečena suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Z bezulitnatých měkkýšů se zde můžeme setkat se slimáčkem síťkovaným (Deroceras retikulatum),
plzákem hnědým (Arion subfuscus) a ani hřbitov nebyl ušetřen výskytu invazního plzáka
španělského (Arion lusitanicus).
Opustíme-li sliznaté tvory a věnujeme pozornost třeba motýlům, postřehneme v letních
měsících průlet otakárka fenyklového (Papilio machaon), babočky osikové (Nymphalis
antiopa) nebo třeba zástupce lišajovitých motýlů dlouhozobky svízelové (Macroglossum
stellatarum), považované mnohdy lidmi za kolibříka. Tento motýl rád sosá nektar z našich
květin, kterých je v létě na hrobech dost. Za hřbitovní zdí jsem se již několikrát setkal s lišajem vrbkovým (Deilephila elpenor).
Při našem putování nelze opomenout ani přítomnost ještěrky obecné (Lacerta agilis) redukující počet drobných bezobratlých.
Na strakonickém hřbitově žije mnoho tvorů. Jejich osud je vázán na prostředí, které tvoří
specifický biotop. U hřbitovů tomu často tak bývalo – na jedné straně místo posledního
odpočinku pro lidi, a na druhé třeba štěpnice pro ovocné stromy a v některých krajích
i užitková zahrada kdesi v koutku. Často byly hřbitovy svědky prvních importů thují (které se
u nás poprvé objevily v 19. století), cypřišků nebo jiných exotických stromů. Jsou často starší
než náhrobky pod nimi nebo mohou být dědictvím po našich předcích, na které jsme
zapomněli.
Hřbitovy někdy obnášely i různě tvarované dřeviny, ale ne tak, že by to bylo na hranici jejich
přežití nebo zkrácení produkčního věku. Poslední dobou takovéto necitlivé zásahy vidíme
často. Stejně tak se stává, že tam, kde byly dříve stromy, dnes bují jen rumištní rostlinstvo.
Ke hřbitovu často vedly aleje, které jednak zvýrazňovaly jejich jedinečné postavení v krajině,
jednak sloužily jako místo k posezení a přemýšlení o posledních věcech člověka. Staly se
součástí krajiny jako třeba v Radomyšli, Štěkni, Volyni nebo na Svaté Anně.
Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.
Z REGIONU
Teplo
Teplo
může být
obnovitelné
obnovitelné
EDVARD SEQUENS, [email protected]
I v Jihočeském kraji se začínáme učit využívat čisté, obnovitelné
zdroje energie a chápat se příležitostí, které tu ležely ladem. Díky
zákonu o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů z roku
2005 již první fotovoltaické elektrárny vyrábí proud ze slunce a řada
dalších projektů vzniká. Obnovitelné zdroje jsou však stále chápány
jen jako doplňkový zdroj. Jaký je jejich skutečný potenciál?
Pokud jde o zmíněnou fotovoltaiku, Bušanovice na Prachaticku se svými 0,6 a později 1,2 MWp instalovaného výkonu chvíli stály co do velikosti na čele v rámci celé republiky. V Trhových Svinech se zase pustili
do výroby elektřiny (a tepla) spalováním biomasy, a zemědělci v Chrobolech, Chotýčanech, Soběslavi, či třeba v Kardašově Řečici začali
vylepšovat svůj rozpočet pomocí bioplynu. Avšak část sektoru, výroba
tepla z obnovitelných zdrojů, stále jakoby přešlapuje před startovní
čárou. Přitom možnosti jsou oproti zelené elektřině ještě mnohem
větší.
Polovina tepla z OZE?!
Nekonečné možnosti Slunce
Zapomenout nesmíme na energii, kterou nám dává Slunce. Stále více
se na střechách našich domů, škol nebo jiných veřejných budov objevují solární kolektory, které přeměňují dopadající sluneční záření na
teplo pro ohřev vody či přitápění. V našich klimatických podmínkách
je celková doba slunečního svitu bez oblačnosti od 1 500 do 1 700 hodin ročně. Teoreticky bychom mohli z každého metru území čerpat
okolo 1 000 kWh energie.
Na celý Jihočeský kraj tak ročně dopadne okolo 36 tisíc PJ sluneční
energie. To je 470x více energie, než kolik tu celkově potřebujeme.
Prakticky ji samozřejmě nemůžeme využít zdaleka celou a dnešní
technologie solárních kolektorů dokáží na výrobu tepla využít reálně
cirka třetinu dopadlé energie. I tak je to potenciál impozantní.
V kraji nemáme příliš příhodné geologické podmínky pro využití
energie zemského nitra pomocí několikakilometrových vrtů do teplých
vrstev, v nichž se ohřívá vtlačovaná voda (technologie Hot Dry Rock).
O takovém projektu se hovoří snad jen v Českém Krumlově. Pro potřeby vytápění budov však lze použít tepelných čerpadel, zušlechťující
nízkopotenciální teplo z okolního prostředí (což může být i navrtané
podloží).
A co na to krajští politici?
K tomu, abychom mohli v plné míře využít přírodou nabízený potenciál, však musíme napomoci dlouhodobým koncepčním systémem
podpory čistého tepla. Významně pomůže zavedení ekologické
daňové reformy, dotační podpora domácnostem, podpora pro obce
i firmy, nižší DPH u biomasy, ale také osvětová a informační kampaň.
Nejde jen o opatření z úrovně státu, také krajská samospráva má své
možnosti. Může vytvořit vlastní podpůrný systém, a na poli osvěty ji
také nikdo omezovat nebude. Dočkáme se?
Autor pracuje jako ekoporadce ve sdružení Calla a je členem vládní „Pačesovy“ komise.
Možnosti jihočeské
Jaké konkrétní možnosti máme ale u nás na jihu Čech? I tady je to
zejména biomasa. Více než třetinu území kraje (376 tis. ha) tvoří les,
proto nepřekvapí, že největší potenciál tvoří především odpady
z těžby, z probírek a ze zpracování dřeva. Podle oficiálních statistik se
tak v kraji každoročně vyprodukuje 2,1 mil. m 3 této dendromasy,
kterou lze spalovat ve formě kusového dřeva, štěpků, pilin či pelet.
Orné půdy je v kraji také přibližně třetina území (319 tis. ha) a dalších
160 tis. ha tvoří trvalé travní porosty. V zemědělství je dnes přebytek
slámy obilné i řepkové, kterou můžeme taktéž použít jako palivo. Při
50 procentním využití je jí za rok k dispozici 256 tisíc tun. Pomalu se
rozšiřuje pěstování cíleně pěstovaných energetických rostlin (např.
konopí, miscantu či šťovíku), které mohou potenciál fytomasy ze zemědělství dále navýšit. Díky neekonomickým podmínkám ale na
druhou stranu stagnuje pěstování rychlerostoucích dřevin (topoly,
vrby aj.).
Jinou cestou, jak si „vypěstovat“ energii na venkově, je výroba bioplynu, který vzniká při rozkladu organických látek (hnoje, zelených
Foto Krasec
7
Jihočeský občasník o životním prostředí
Jaký konkrétní potenciál existuje v České republice v dlouhodobém
horizontu, to v letošním roce vyčíslila studie Asociace pro využití
obnovitelných zdrojů energie zpracovaná pro Hnutí DUHA a Callu
a také zpráva tzv. Pačesovy komise.
Dokládají, že obnovitelné teplo není doplňkový zdroj. Celkový český
potenciál konečné spotřeby tepla z obnovitelných zdrojů může činit
více než 171 petajoulů (PJ) ročně. Pro srovnání: jde o polovinu tepla
spotřebovaného každým rokem v České republice. A polovinu z tohoto potenciálu může poskytnout biomasa. Obnovitelné zdroje tak
mohou zajistit veškeré dnešní lokální vytápění a ohřev vody uhlím,
plynem či topným olejem. Nebo také jinak - veškeré teplo dnes vyrobené z uhlí je možné nahradit energií ze Slunce, biomasy a geotermálních zdrojů.
Taková volba sníží emise skleníkových plynů o miliony tun ročně a
přinese tisíce nových pracovních míst v průmyslu a v zemědělství.
Díky novým pracovním příležitostem na venkově může dojít k zastavení odlivu lidí do měst. Ale zejména - využití místně dostupných
zdrojů zvýší naši bezpečnost - životně důležité teplo budeme mít,
i kdyby zkolaboval centrální systém či došlo k přerušení dodávek
zemního plynu.
rostlin, čistírenských kalů, odpadů z potravinářství apod.) v uzavřených
zahřátých nádržích bez přístupu kyslíku. Pomocí kogeneračních
motorů z něj lze vyrobit jak teplo, tak elektřinu. Spalitelné zbytky
ze zahrad a sadů (17 tis. ha) jsou již dnes ve většině využívány
v lokálních topeništích.
Pokud se podíváme na energetický obsah disponibilní biomasy, z lesa
je to 16,8 PJ, z orné půdy (se zachováním výrazné rezervy pro pěstování potravin) dalších 16 PJ a z trvalých travních porostů cirka 1,2 PJ.
Celkem tedy ročně 34 PJ. Tedy stejně jako dnes přivážené hnědé uhlí a
skoro dvojnásobně více, než obsahuje zemní plyn spalovaný každým
rokem v Jihočeském kraji.
Z REGIONU
Pár slov o projektu
Blatenska
„Příroda
Blatenska“
RADKA VOKROJOVÁ
Pátý ročník ekologického projektu o přírodě Blatenska se blíží do
finále. Město Blatná na poli ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty
spolupracuje se všemi školami v regionu, se Svazkem obcí Blatenska
a mnoha dalšími subjekty. Jejich vyjmenování by zabralo více řádek,
které chceme využít k informování alespoň o části dění na toto téma
za uplynulý rok.
Jihočeský občasník o životním prostředí
8
Každá škola si připravila ke Dni Země své aktivity a např. ZŠ Lnáře
probudila studánku ze špatného snu se špinavou vodou do lepší budoucnosti. Některé kolektivy využily spolupráce s odborem životního
prostředí MěÚ Blatná (přednášky s prezentací významných stromů
Blatenska nebo podílení se na pořádání zájezdů za ekologickými
programy např. do záchranné stanice pro živočichy v Makově, do ZOO
Plzeň popř. exkurze do Sedlické obory). Část finančních prostředků
poskytuje Město Blatná ze svého rozpočtu, další částky získalo jako
finanční podporu prostřednictvím grantu Jihočeského kraje. Součástí
rozpočtu Města Blatná se stal i sponzorský dar Lesů ČR, s.p., pro podporu činnosti v ekologické výchově.
Jedním z vrcholů prvního pololetí roku 2008 bylo ukončení soutěže
mladých výtvarníků. V ambitu Domova pro seniory v Blatné byli
slavnostně vyhlášeni vítězové 5. ročníku výtvarné soutěže o přírodě
Blatenska „Žijeme v parku, parky žijí s námi.“ Mladí výtvarníci z mateřských a základních škol regionu měli vyjádřit své vidění městských
a zámeckých parků nebo významné zeleně v obcích.
Výtvarná soutěž byla letos obohacena o klání mladých fotografů na
stejné téma. Slavnostní odpoledne zpříjemnila hudebním vystoupením pop-rocková kapela mladých hudebníků ze Základní umělecké
školy Blatná. Ceny vítězům předávali Vladimíra Tomanová, předsedkyně Svazku obcí Blatenska a starostka Obce Kadov, Bohuslav Navrátil, místostarosta Blatné, a František Kopáček - starosta Sedlice.
Celkem bylo uděleno 97 diplomů, z toho 76 jednotlivcům a 21 kolektivům, vítězům v každé kategorii mladí hudebníci ze ZUŠ Blatná
zahráli fanfáru. Některé třídní kolektivy obdrželi jako cenu zajímavé
vzdělávací programy se živými dravci, přijeli za nimi členové klubu
sokolníků z Písku.
Vítězové v kategoriích jednotlivců od 3. tříd základních škol získali
právo účasti na pracovním semináři v Hluboké nad Vltavou, který
připravilo Město Blatná. Pro účastníky byl připraven bohatý program,
a to putování za „Tajemstvím rybích šupin“ v Loveckém zámku Ohrada
včetně prohlídky zámku, návštěva zoologické zahrady a přednášky
ve vzdělávacím ekologickém centru. Po výborném obědě a vyzkoušení
nového dětského hřiště v areálu ZOO Ohrada se všichni přesunuli
k zámku Hluboká. Pro všechny děti bylo připraveno překvapení v podobě výstupu na zámeckou věž a prohlídka Alšovy Jihočeského
galerie. Pro návštěvníky webových stránek města jsme připravili malou
fotogalerii na www.mesto-blatna.cz pod odborem životního prostředí.
Děkujeme Domovu pro seniory Blatná za poskytnutí krásných a důstojných prostor a doufáme, že nás opět překvapí svými výrobky pro
vybavením herny s ekologickou tématikou.
Výstavu 5. ročníku o zámeckých parcích slavnostně zahájil Bedřich
Ludvík, autor televizních cyklů o památných stromech, pramenech řek,
rozhlednách a věžích Prahy. Odbornou část výstavy garantovali Ing.
Marie Pavlátová a Ing. Marek Ehrlich z Národního památkového ústavu
ČR. Soubor kreseb „Návraty do zámeckého parku“ jako listy z deníku
od blatenského rodáka Jana Trávníčka navodil jistě tu správnou před-
stavu o stromech v zámeckém parku Blatná. Atmosféru zahrad navozovala figurína knížecího zahradníka ve slavnostním kostýmu, který
byl rekonstruován podle nástěnné malby v letohrádku Bellaria v zámecké zahradě v Českém Krumlově. U zahradníka si návštěvníci mohli
prohlédnout přehlídku růží pana Miloslava Šípa, růžové školky ve Skaličanech u Blatné.
Chcete vědět téma příštího již 6. ročníku? Máme připraveno květinové
téma „Voňavá krása za humny“.
Autorka pracuje na MěÚ Blatná, odboru životního prostředí.
Javor
Javor
Stehlíka
Ladislava
Stehlíka
RADKA VOKROJOVÁ
Česká lesnická společnost, pobočka Dendrologická Dobřichovice,
a Město Blatná uspořádaly v přednáškovém sále Střední školy
Blatná seminář o lesní pedagogice, v širším měřítku o ekologické
výchově, jehož součástí byla odborná exkurze do zámeckého
parku a obory v Blatné a do Sedlické obory.
Pro účastníky semináře a obyvatele i návštěvníky Bělčic a Újezdce bylo ve spolupráci s Obcí Bělčice připraveno malé překvapení
– slavnostní pasování javoru u kostela Sv. Voršily na „Javor Ladislava Stehlíka“. Mezi hosty jsme přivítali paní dr. Blanku Stehlíkovou, dceru spisovatele Ladislava Stehlíka, a paní dr. Marii Hruškovou, autorku knih o památných a významných stromech. Malá
společenská akce byla věnována 100. výročí narození Ladislava
Stehlíka.
Jsem strom, z rodu javorů, a jsem pyšný, že vstoupím do
“
rodiny památných stromů v Čechách. Rostu tady více
než 120 let, sleduji dění kolem sebe, rád se podívám do
dáli. Jsem tu moc rád, líbí se mi u malého hřbitůvku,
u kostelíka, který toho pamatuje mnohem více než já.
Když se u mě, drazí človíčkové, zastavíte, budu Vám
vyprávět. Nejen o lidech z obcí Újezdec, Bělčice a Tisov.
Budu Vám vyprávět o všech lidech, kteří sem přijdou,
aby se ve shonu dnešních dnů zastavili, rozjímali
a třeba se jen tak na chvilku rozhlédli po světě.“
Kresba: Ladislav Stehlík, s laskavým svolením paní Blanky Stehlíkové
Z REGIONU
Mrkvičkový den
Mrkvičkový
v Českých
Budějovicích
Budějovicích
LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected]
Již podruhé se na krajském úřadě v Českých Budějovicích konala
konference EVVO pro mateřské školy Jihočeského kraje - Mrkvičkový
den EVVO. Akce se zúčastnilo 55 zájemců o ekologickou výchovu,
z toho 45 učitelek MŠ a jeden „nefalšovaný“ učitel.
S tím, jak úspěšně se od roku 2006 v kraji rozvíjí síť mateřských škol,
které mají zájem o EVVO, seznámila účastníky Helena Kujanová
z Centra ekologické a globální výchovy Cassiopeia. Zájem mateřských
škol o ekovýchovné aktivity roste, jenom Cassiopeia zaznamenala mezi
roky 2006 a 2007 nárůst zájmu o 39 %. Do sítě Mrkvička je zapojeno
53 školek, které dostávají pravidelně šestkrát za rok balíčky infomateriálů včetně bulletinu pro MŠ, který vydává Sít středisek ekologické výchovy Pavučina, mohou navštěvovat vzdělávací akce,
vyměňovat si zkušenosti a nápady, využívat metodické pomoci.
CEGV Cassiopeia bylo na konferenci nejen v roli koordinátora jihočeské „mrkvičkové sítě“, ale také představilo svou nabídku 28 programů pro MŠ. Svou činnost představily i další organizace. Ekocentrum
Šípek z Českého Krumlova nabízí kromě patnácti výukových programů
také půjčování pomůcek a publikací z „šípkové knihovny“. Nově lze
nabízené programy realizovat také na Českobudějovicku, Třeboňsku
a Vodňansku.
Dále se představilo Centrum ekologické výchovy Dřípatka z Prachatic,
které nabízí mateřským školám šest programů, na které přicházejí děti
do Dřípatky. Přitom je možné navštívit také areál Stanice mladých
ochránců přírody v krásné přírodě, který je od Prachatic vzdálený
pouhé čtyři kilometry.
Fretka a ježek bodovali i u dospělých
Poslední organizací, která představila svou činnost, byla Zoo Ohrada
Hluboká nad Vltavou. Programy s živými zvířaty jsou u dětí oblíbené
(i u dospělých - v jinak úřednické zasedací místnosti přítomná fretka
i ochočený ježek vzbudily zaslouženou pozornost). Zoo nabízí pět
programů, mezi dětmi je zvlášť oblíbená „Lesní pohádka“, kterou lze
spojit s prohlídkou celé zoologické zahrady. Zoo pořádá i další příležitostné akce - tematické soutěže, oslavu narozenin zoologické zahrady, Den dětí, divadelní dny apod.
Další součástí „Mrkvičkového dne“ bylo představení dvou mateřských
škol. Krátkým videofilmem představila svůj program „Zdravá MŠ“
a příkladnou spolupráci s rodiči MŠ Papírenská z Českých Budějovic,
poté následovalo Montessori centrum - soukromá mateřská škola. Škoda, že na následnou diskusi nebylo již dost času.
Odpoledne bylo věnováno tvořivým aktivitám, zájemci si mohli z ovčí
vlny ufilcovat „mýdlovou žínku“, vyrobit bylinkové mýdlo nebo recyklovaný papír.
Za zdárný průběh dne si zaslouží poděkování především CEGV Cassiopeia, za krásně namalované dárkové tašky patří dík Martě Vaverkové
a dětem z výtvarného ateliéru v ZŠ J. Š. Baara v Českých Budějovicích.
Akci finančně podpořil Jihočeský kraj.
Autorka je krajskou koordinátorkou EVVO.
Montessori a živé včely
Svou činnost a programy pro školky představilo také občanské sdružení Vespolek z Jindřichova Hradce, které vzhledem k absenci vlastního „kamenného“ centra vyjíždí přímo do mateřských škol. Ve svých
devíti programech kombinují ekologickou výchovu s principy pedagogiky Montessori. Současným „hitem“ je program se živými včelami.
Kromě toho Vespolek nabízí učitelům a rodičům ukázku práce s Montessori pomůckami a provozuje mateřské centrum v obci Stříbřec.
BARBORA ŠÍMOVÁ, [email protected]
Občanské sdružení Stanice „Pomoc přírodě“ v Týně nad Vltavou
od letošního roku přestává poskytovat služby v oblasti péče
o handicapované živočichy. V areálu stanice zato byla nově
otevřena stálá expozice paleontologických sbírek z fondu
Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.
Pole působnosti této malé stanice se překrývalo s rajónem krajské
stanice při Zoo Ohrada a příjmy zraněných živočichů byly v posledních letech minimální. V průběhu roku byli všichni trvale
handicapovaní ptáci, o které se v Týně pečovalo, přesunuti do
krajské stanice. Činnost občanského sdružení Stanice „Pomoc přírodě“ se nadále orientuje spíše na zakládání a rozšiřování
přírodovědných sbírek a na poskytování služeb v oblasti environmentální výchovy.
Na křídlech pterodaktyla
V areálu Na Semenci byla otevřena nová stálá expozice. Jedná se o
zápůjčku fyto- a zoopaleontologické sbírky z fondu Jihočeského
muzea v Českých Budějovicích, která byla umožněna díky spolupráci s geologem Jihočeského muzea, RNDr. Petrem Rajlichem, CSc.
Výstava nese název Na křídlech pterodaktyla. Jeho model zhotovila Jaroslava Kremlová z Jihočeského divadla.
Paleontologická sbírka vznikala již v počátcích českého muzejnictví, nejstarší vzorky jsou datovány do roku 1876 (rok vzniku
Jihočeského muzea). Celkem má sbírka přes 380 vzorků z různých
lokalit bývalého Rakouska-Uherska. Naleznete zde vzorky od
starohor až po čtvrtohory, jsou mezi nimi trilobiti, ortoceři, přesličky, mloci, řada mlžů křídových moří, kosti a zuby koní, mamutů, mastodontů a medvědů a významná kolekce zkamenělých dřev
různých druhů stromů.
Stanice plánuje do konce roku vydání informační brožurky
o sbírce a připravuje návštěvnický program s pracovními listy.
Výstava doplňuje záměr vytvořit v areálu na Semenci v Týně nad
Vltavou soubor přírodovědných sbírek
pro studijní i produkční účely. V současné době tu naleznete expozici
lesních společenstev jižních Čech,
sbírku léčivých bylin, geologickou
expozici hornin a sbírku světových
druhů borovic. Venkovní sbírky jsou od
letošního roku opatřeny informačními
tabulemi, které vznikly díky projektu
Zdravá krajina, financovaném ESF.
Projekt geologie a paleontologie finančně podpořilo MŠMT a Jihočeský
kraj. Exponáty zapůjčilo Jihočeské muzeum a Geosvět Praha.
Foto autorka
9
Jihočeský občasník o životním prostředí
Zprávy ze Stanice
pomocpřírodě“
přírodě
„Pomoc
Foto Krasec
PORTRÉT
JAROSLAV DUŠEK:
Učte se
krokodýla
od krokodýla
ZDENKA JELENOVÁ, [email protected]
Divadelní a filmový herec, režisér, moderátor, libretista a scénárista, pedagog, improvizátor.
Narozen 30. 4. 1961. Samostatný specialista a Velký Mystifikátor. Průvodce letošním
Foto © MŽP/Ekofilm - Libor Sváček
festivalem Ekofilm. Pokojný toltécký bojovník, který - ač vskutku není ženou - stává Ze lepší
svět. Od roku 1991 nenavštívil lékaře a neužívá chemické léky. Čas od času drží půsty - naposledy 28 dní. Rád komunikuje s kameny a dalšími
přírodními bytostmi. Také s lidmi. Do svého domu v Černošicích u Prahy si pořídil kompostovací separační WC. Hrál v mnoha známých filmech
(Vrať se do hrobu, Kouř, Kamenný most, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Horem pádem). Zajímají ho staré civilizace a prakořeny.
S manželkou Ivetou, herečkou, mají dvě děti - Martina a Agátu - a přes nadační fond INKA (http://www.peru.cz/inka/) „na dálku adoptovanou“
indiánskou dívku v Peru. Má rád vlaky. Spolupracuje se sdružením Dlouhá cesta, které podporuje rodiče, jimž zemřelo dítě. Jako malý chtěl
být šaškem, nebo delfínem. Nemá rád slovo „ekologie“, a přitom žije velmi „ekologicky“.
A proč Dušek v Krasci? Třeba i proto, že se do jižních Čech pravidelně vrací a má tu mnohé dobré přátele. Ve Skřidlech u Velešína čas od času
přechází po žhavých uhlících. Na Šrámkově Písku poznal svou manželku Ivetu. („Když jsem uviděl poprvé svoji ženu, tak jsem věděl, že je to moje
žena. Než se tak stalo, uplynulo několik let, protože ona mezitím nevěděla, že já jsem její muž...“). A třeba jen tak :-). I kvůli jeho dětskému
laskavému úsměvu, kterým „vysílá úžasné vibrace a hřeje u srdce“ (z diskuse na www.lavka.cz, kde si můžete také objednat lístky na představení
Čtyři dohody).
Následující krátké úryvky pocházejí z více než šestihodinové besedy s podtitulem „O přirozeném způsobu života, o tom, proč tu jsme a kam
jdeme“, kterou pořádaly strakonická Šmidingerova knihovna a čajovna Inspirace v předvečer zahájení letošního Ekofilmu. Nutno podotknout, že
mnozí Duškovi diváci a posluchači marně přemýšlí, zda - a do jaké míry - se i při jeho zdánlivě vážném vyprávění nestávají živnou půdou pro
klíčící semínka jeho mystifikací... Nevím. Každopádně, řečeno s Jaroslavem: Ať se vše ladí!
Jihočeský občasník o životním prostředí
10
O přirozeném způsobu života...
Víte, já nejsem schopen vůbec mluvit o tom, co
je zdravé nebo nezdravé, protože to nevím.
Můžu mluvit o tom, jak to sám zažívám. Pro
mne představu přirozeného způsobu života
hodně splňuje toltécký systém uvažování, tak,
jak ho pojednává buď Don Miguel Ruiz (Čtyři
dohody), anebo Victor Sanchez ( Toltécké
orákulum), to znamená pokus o každodenní
život v určité harmonii. Zpracovávat a zvládat
běžné věci tak, aby to člověku přinášelo radost,
a konzultovat všechno s vlastním srdcem. Cest
k tomu je mnoho a jsou individuální... Není
univerzální návod. Je třeba se s tím smířit.
Dokonce je přímo naším úkolem přijít na to
sami. Mně třeba pomáhá vědomí souvislosti,
celku. Mé tělo by nemohlo žít, kdyby tu nebylo
Slunce, Země, a spolupracující tanec, který
vytvářejí všechny živé bytosti a který je navzájem udržuje při životě. Neexistuje člověk, ale
lidé. Neexistuje strom, ale stromy... A když jsem
si tenhle zdánlivě banální fakt v jednu chvíli
svého života skutečně uvědomil, tak se mi rozplynula iluze nějaké individuality, ega, a uvědomil jsem si, že skutečně každý člověk je Vesmír.
Kam nás vede ego?
Stačí si uvědomit, jak naivní je naše zbožštění
individuálního osudu... Symbolicky to musí vést
k rakovině. Chováme se v podstatě jako rakovinný nádor a taky kvůli tomu už ohrožujeme
prostředí natolik, že si musíme klást otázky, jak
to půjde dál... Zaslepená vize úspěchu, rozvoje...
Ego se chová přesně jako rakovinná buňka nechápe, že jak bude větší a větší, tak v určitou
chvíli zničí celek.
Ruiz říká: Máte problém? Tak se na sebe podívejte jakoby kamerou. A poodjeďte. Uvidíte
sebe, pár lidí... poodjeďte dál, uvidíte město,
pak republiku, planetu. A z té výšky tam možná
někde jste vy a váš problém... My se ale rádi
zabýváme problémy, přidávají nám přece na
důležitosti... Je to hra, kterou můžete hrát, ale
nemusíte.
Povídat si
s kamenem i květinou
Toltéci neuctívají lidskou bytost. Za respektuhodné učitele považují velké přírodní síly. Matka
Země, Otec Slunce, Matka Voda, Praotec Oheň
a Bratr Vítr... Učí se od nich jednak pozorováním, jednak přímou komunikací. Když si na
ni navyknete, tak se přestanete divit, že si povídáte s ohněm, s kamenem, stromem, květinou...
Vesmír nedělá nic jiného, než že s námi mluví.
Jen my to často nechápeme, protože máme jiné
starosti. Máme přece diář, a v něm napsáno, co
máme dělat...
Když jsem se prvně odhodlal mluvit s kamenem, řekl mi: „Miluji tě!“ Chápete? To je síla kámen... Láska je největší mysterium vůbec...
Miluj. No jo, ale dokaž to. Tak jako nás miluje
Slunce, Země, vše, co nás tvoří... My jsme do
toho vsunuli zvláštní virtuální mezimodel, kdy
milujeme jenom někoho. Někoho míň a někoho
víc, protože někdo si to zaslouží víc, a někdo
míň. Někdo je tak špatný, že ho vůbec nebudeme milovat! Chápete ale, co vzniká, když
někoho vytěsňujeme? Jenže: zkus milovat vraha
a teroristu... A najednou cítíme, kolik strachu je
v nás, kolik předsudků...
Výchova? Jen kypřit půdu
Je svého druhu zázrak, že jsme v těle, že to tělo
se pohybuje a poslouchá nás... Když potkáme
lidi, které tělo neposlouchá, mají třeba nějaké
postižení, nebo nemohou mluvit – pak si uvědomíme, že to není samozřejmost. Veškerý klíč
je v těle, tajemství je uloženo v těle! To rozčiluje
spoustu lidí, kteří by chtěli pořád nějaké duchovní principy a tělo považují za něco takového pokleslého. Líbí se mi základní princip
Toltéků: Každý člověk má ve svém těle obsaženo veškeré vědění, které potřebuje ke svému
rozvoji. To je odpověď na mnoho našich otázek.
Tak, jako semínko obsahuje veškeré informace o
stromu, který z něj vyroste... Semínko všechno ví
a dělá to úplně skvěle - pokud se mu do toho
příliš nepleteme. A náš úkol? Kypřit půdu. Ne
intervenovat do jeho růstu - ale „jen“ pečovat o
prostředí. Člověk není hloupější než rostlina.
Každý člověk má v sobě takové semínko, které
ví, jak se má rozvíjet, a úkolem těch, kteří si
říkají vychovatelé, je podle mne jen vytvářet ty
správné podmínky.
Hra na ochočování
Každý člověk zažívá jen takovou míru
manipulace a ponížení, kterou sám dovolí.
Stejně tak celé lidstvo zažívá to, co dovolilo.
Toltéci říkají: Když se narodíte, máte ohromnou
osobní sílu. Postupně vám ji ten svět okolo
začne odebírat... Ovšem musíte k tomu dát
souhlas. A my tyhle souhlasy poskytujeme, na
tom je postaven celý systém, kterému říkáme
výchovný - Toltéci říkají ochočovací. Od první
chvíle, kdy vstoupíte do školy, vás někdo
hodnotí a posuzuje: „Mohlo to být lepší!“ Jakým
PORTRÉT
právem? Toltéci říkají: „Nemohlo. Bylo to takové, jaké to bylo, a s tím je třeba se srovnat.“
Celé naše dějiny se z určitého pohledu jeví jako
„Zkusíme tu bytost ponížit, kam až to půjde...“
Potřebujeme je monitorovat? Tak jim nabídněme techniku, oni si ji sami koupí. V momentě,
kdy to prohlédneme, pochopíme, že naše mysl
není komplikací - komplikací je program, který
je do ní vložen. Tak třeba ve školce se naše děti
naučí písničku: ...kolo se nám polámalo, mnoho
školy nadělalo, udělalo bác! Pak je hezká druhá:
Pec nám spadla, pec nám spadla... A už se do
bytosti nenápadně ukládají programy. Pak se
samozřejmě nedivíme, když nám ta pec spadne
a kolo se rozláme... Nerozumíme tomu, že
události projektujeme svým očekáváním!
Děti zvané indigové
V posledních letech se rodí hodně dětí, které
údajně přicházejí proto, aby roztřískaly na kusy
ten neúnosný výchovný systém. Říká se jim
indigové. Mají zvláštní schopnosti, snad přístup
k informacím, které neznáme. (Siegfried Woitinas: Indigové děti; teorie indigových dětí byla
poprvé zveřejněna roku 1999 v knize manželského páru Lee Carrolla a Jany Toberové)
Podívejte, jestliže někde žák zbije svého učitele,
tak je to proto, že ho nic zajímavého nenaučil.
Problém je v tom, že žáci tam sedí a poslouchají kraviny. Pět, deset, patnáct let... a pak se
divíme, co se s nimi stalo. Učí je blbec! Učí je
systém, který je nesmyslný. To je jako zavřít
divoké zvíře do klece. Zešílí a fakt nechápe, že
jste ho dali do klece proto, „aby se mu nic
nestalo“.
Jsem dost užitečný?
To, že si lidi přisoudili nějaká privilegia vůči
ostatním bytostem, je jeden z nejpodstatnějších
omylů. Velkým učitelem je pro mne třeba
krokodýl. Celé hodiny, celé měsíce nic nedělá.
Vědci to zkoumali a zjistili, že jeho kůže přitom
funguje jako solární panel a nabírá energii ze
slunce. Proto mu stačí žrát třeba jednou za rok.
Mezitím skenuje vše kolem sebe a za ten rok
má přehled... A jestli jste někdy viděli, jak ve
vteřině fascinující rychlostí akceleruje, tak víte,
o co jde.
Jenže odmala nám říkají: „Musíš být užitečný!“
To je vynikající formulace, kterou okamžitě vytváříte v bytosti pocit provinění... Jsem dost
užitečný? Nikdo neví, co to je. Používáme věty,
které nikdo nechápe. „Musíš to někam dotáhnout!“ Nikdo neví co, nikdo neví kam, ale už
to jede... Odevzdáváme energii, a pak někoho
obviňujeme z toho, že ji nemáme.
Chci tohle dělat dál?
Můžete ale od zítřejšího rána žít tak, jak chcete.
Většina lidí nežije tak, jak chce, ale snaží se žít
tak, jak jim někdo řekl, že se žít má. Necítí se
dobře, bolí je to, ale cítí se provinile, kdyby
chtěli žít jinak! Jde to. Někdy člověka „vyučí“
postižené dítě, jindy těžká nemoc nebo úraz,
který najednou sděluje: Nemusíš NIC dělat. Lež
a hoj se. A přemýšlej. A lidi se pak opravdu
často úplně změní a říkají: „Heleďte, já jsem
málem umřel, a já už se blbostma zabývat nebudu.“ Ale není to nutné. Každý z nás si TEĎ
HNED může představit svůj život a zeptat se:
Chci to tak? Je to to, kvůli čemu jsem na svět
přišel?“
V momentě, kdy přeladíme, začnou přicházet
jiní lidé, bytosti, protože všechno se odehrává
skrze ostatní, skrze společenství. Podle toho,
v jaké vibraci se pohybujtete, takoví lidé jsou ve
vašem okolí. Když chcete jít výš, musíte být
připraveni na to, že vás budou jakoby tahat
zpátky. Protože jejich těla tuší, i když to tak
třeba neformulují, že je bytostně, reálně
opouštíte... A udělají vše pro to, aby vás ukotvili
v systému, kde jste dosud byli a kde jste jim
vyhovovali. Najednou chcete koukat na slunce,
místo abyste pracovali? To je zneklidňuje,
protože jim stavíte zrcadlo... A tak dělají vše pro
to, aby ve vás vyvolali pocit provinění, nedostatečnosti a podobně.
Přetržené kontinuum
Existuje kniha Koncept kontinua (Jean Liedloffová; v Krasci jsme již o knize informovali),
která je úžasná a je celá o tom, o čem tady
mluvíme. Liedloffová se zabývá tím, jak je
možné, že indiánské děti kmene Yeguánů
v pralese jsou klidné, uvolněné, nevztekají se...
Začala zkoumat, jak je Indiáni vychovávají.
Narozené dítě je pořád s maminkou. Opravdu
úplně pořád, v šátku na těle, a tak zakouší
mnoho rozmanitých zážitků - na rozdíl od
našich dětí, které jsou na rovné podložce v kočárku nebo zavřené v ohrádce. Děti jsou ale na
všechny prožitky připravené a vyžadují je. Naše
výchova řekne: Nechte ho vybrečet, on si zvykne! Jenže tím se zbavujeme toho přirozeného
11
Jihočeský občasník o životním prostředí
Se svým přítelem, režisérem Stevem Lovečkem-Lichtagem, „odpískal“ letos J. D. v roli výpravčího slavnostní vlak Ekofilmu z třeboňského nádraží do Českých Budějovic.
Foto © MŽP/Ekofilm - Libor Sváček
PORTRÉT
kontinua... Děti vědí, co mají dělat. Mají to
v sobě.
Považuju za jedno z největších tajemství člověka, že se nechal tak neskutečným způsobem
zotročit... a přitom o sobě pořád říká „Jsem pán
tvorstva!“ A to přesně je princip, jak ho můžete
ovládat - řeknete mu, že je pán tvorstva, o čemž
on tedy nepochybuje, ale zároveň si nevšimne,
že je totálně zotročený. A jednoho dne mu to
najednou dojde - on, pár tvorstva, sedí zavřený
v kleci... Pán tvorstva začíná být udiven. Jak to
říká Annick de Souzenelle (výrazná francouzská
osobnost - česky knihy Symbolika těla, Slovo
v našem nitru): Vynikáme ve stále dokonalejším
popisu svého vězení... Ale nevylezeme z něj ven.
O Ekofilmu
a aktivistech...
Čekám, co mi Ekofilm přinese. Těším se na Steva
Lichtaga, na manžele Klempířovi, těším se na
filmy. Třeba zjistím po týdnu, že to byla
hovadina, anebo se pohádám s aktivisty...
Protože s aktivisty já mám vždycky problém.
Chodí za mnou, abych bojoval třeba proti
radaru. Já ale nechci bojovat proti ničemu, nesouhlasím s tímhle postupem. Oni řeknou: „Ty
chceš radar?“ Nechci a věřím, že tu nebude. Ale
pracuju v jiných rovinách, aby se situace
vyladila a lidé, co to dělají, pochopili, co dělají.
Protože když jim v tom budu bránit, tak nic
nepochopí a jen budou chtít nade mnou
vyhrát.
Aktivisté bývají velmi bojovní. Jeden za mnou
přišel, říkal cosi o Somálsku, jak se tam žije
špatně... Řekl jsem, že to chápu. A on: „Tobě je
jedno, co se děje v Somálsku?“ Odpověděl jsem:
„Mně není jedno, jakou energii na mě pouštíš!
To mi vadí.Udělej si pořádek v sobě, a pak jdi
někomu pomáhat!“ Navíc nechápou, že z těch
lidí, kterým jakoby pomáhají, dělají závislé. Na
nás není jim jejich těžký osud měnit, tak
„jednoduše“, jak si myslíme - že jako půjdeme
a otočíme to...
Musíme změnit sebe a uvědomit si, co ta velká
disharmonie na planetě znamená, co nám
sděluje. Proč velryby skáčou na břeh...
Hra Letadlo
a pokusy na zvířatech
Napadá mne k tomu všemu jedna kniha
o šimpanzech (Roger Fouts: Nejbližší příbuzní).
Čtyřicet let je jasné, jak je to s jejich inteligencí... Kdo nám tyhle informace zatajoval?
A dodneška psychologové „řeší“, jestli zvířata
mají inteligenci, empatii, emoce... Prostě mají,
není potřeba o tom diskutovat, je potřeba se
s nimi začít bavit! A přitom ve stovkách labo
ratoří na celém světě se dál dělají pokusy na
zvířatech! V Čechách mají většinu těch laboratoří vojáci a nikdo neví, co se tam děje. Naše
legislativa funguje tak, že to kontrolují zase
vojáci. Tam nemůžou jít ani poslanci, nikdo
„zvenku“. Oni ve svém uzavřeném systému
dělají pokusy na zvířatech v desítkách laboratoří, a teď se ptejme - co tam dělají? Už v roce
1957 měli Američané dálkově řízenou živou
mulu, které voperovali do mozku čidla a normálně ji vysílačkou řídili (viz kniha Vědec John C. Lilly, americký badatel, průkopník
v oblasti elektroniky, biofyziky, neurofyziologie,
počítačové teorie a neuroanatomie)...
Tak copak asi mají teď?! Víme úplný houby...
Stůjte za lepší svět!
Líbí se mi aktivita, která se děje na Den matek
po celém světě - „Stojím za lepší svět“
(www.standingwomen.org). To je vlastně taky
toltécký systém nedělání. Ženy státu Ohio
vyzvaly ženy z celého světa, aby se spojily za
lepší svět. Inspirovala je krásná povídka
s názvem „Velké tiché shromáždění babiček”,
kterou napsala Sharon Mehdi pro svoji pětiletou vnučku. V povídce si pikolík pracující
v kavárně naproti parku všiml, že v tom parku
celý den stály tiše a bez hnutí dvě babičky,
oblečené v nedělních šatech a upřeně se dívali
na městskou radnici. Nikdo netušil, co tam dělají. Pak se ozvala malá holčička: „Jedna z nich
je moje babička a stojí tam, aby zachránily
svět.” Na to se muži v kavárně rozchechtali...
jenže za pár dnů tam stálo žen několik stovek...
Když je chtěli starosta a policejní náčelník rozehnat, řekly: „Ale tady není žádné nepovolené
shromáždění – my tu stojíme každá sama“...
Povídka končí tím, že nakonec stály ženy v parcích v každé zemi celého světa, aby ho zachránily.
A tak i já na Den matek ve 13 hodin pět minut
stojím za lepší svět. A říkám ve svých představeních divákům: Toto od zítřka zkoušejte, třeba
každý den, hlavně ve chvíli, kdy máte dojem, že
už vůbec nestíháte, když se na vás všechno valí,
kdy jste psychicky úplně v pytli... Zastavte se a
pět minut stůjte. A když do vás někdo vrazí se
slovy: „Co tady děláš, ty blbče?“, odpovězte:
„Stojím tu za lepší svět.“ A věřte, že on to nezapomene. Půjde domů a bude si říkat: „Co to je
za kravinu?“ A to je toltécký způsob - nedělání.
Měnit ne aktivitou, ale vědomím.
Konec světa?
Já si myslím, že je vše na dobré cestě, lidi se
přestávají bát a otvírají svá srdce... Hlavní je
„Odpočívej - a buď ve střehu.“ Učit se u krokodýlů! Stejně nevíme, co bude zítra, pozítří. Jde
jen o to, zda jsme schopni nelpět a ochotni přijmout to, co přichází. Jinak nás to bude bolet.
Pokud bychom přijali myšlenku, že staré civilizace měli schopnost komunikovat se staršími
vesmíry, pak by nebylo tak udivující, že snad
všechny původní domorodé kmeny mají ve své
mytologii zprávu o tom, že svět se bude nějak
vyvíjet a pak že přijde konec tohoto úseku
světa, dojde k určitému vyladění, sjednocení
protikladů, probuzení...
Jihočeský občasník o životním prostředí
12
Mayové říkají: Na konci času zjistíme, že my
jsme ti, na které jsme čekali. A my pořád
čekáme, kdo přijde a co nám jako řekne... Ten
mayský „konec času“ má podle některých
propočtů přijít 21.12. 2012. To nemá být nějaká
katastrofa, ale gruntovní změna, kterou je těžké
předem jakkoli pojmenovat. Konec tohoto
počítání času a tohoto způsobu uvažování. No,
je to už za chvíli, tak uvidíme...
S neslyšícími ne-herečkami nastudoval Jaroslav Dušek fascinující dramatizaci knihy Richarda Bacha Racek,
která v hledišti propojuje slyšící i neslyšící diváky. Fotografie z jedinečného představení v českobudějovické Solnici,
které se konalo v rámci letošního Ekofilmu. Foto © MŽP/Ekofilm - Libor Sváček
Více informací o aktivitě „Stojím za lepší
svět“ a Duškovy myšlenky v mírně rozšířené
verzi najdete na www.krasec.cz.
rady a náměty „trvanlivé“ a motivující. Otevíráme
tu časopisovou formu poradny a nezapomínáme
ani na nejmenší čtenáře.
Tipy na výlety zaujmou jistě celou rodinu. Budeme
rádi, když nám napíšete vaše dotazy, postřehy či
náměty, a to buď písemně na adresu Krasec, o.s.,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice (můžete využít korespondenční lístek ze zadní strany
obálky), nebo ještě lépe
e-mailem: [email protected].
CO
D Ě L A T,
K D Y Ž ...
Sypejte ekologicky
Zima už se kvapem blíží. Ať už bude taková, jak má u nás ve střední
Evropě být, nebo mírnější, mnohým z nás opět nastane starost, čím sypat
chodníky a jiné přístupové cesty. Podle toho, co lze zahlédnout v zimním
čase na českých ulicích, tradiční hitparádu posypových materiálů s převahou vede sůl, někde spatříme písek nebo i popel. Údržba veřejných
prostor je jistě záslužná věc především ze zdravotně-bezpečnostního
hlediska (snížení rizika úrazů), ale co vliv na životní prostředí? Zodpovědný spotřebitel, který považuje za samozřejmost, že ví, co nakupuje a
používá, a ještě větší radost mu udělá, když narazí na výrobek, který mu
dobře poslouží a zároveň je prokazatelně šetrnější k životnímu prostředí, si
může položit otázku: „Dá se sehnat něco jako ekologicky šetrný posypový
materiál?“
Protože zodpovědný spotřebitel jistě zná značku „Ekologicky šetrný
výrobek“, napadne ho, že si může ušetřit práci, když se podívá na
www.ekoznacka.cz, jestli něco na zimní posyp je na seznamu výrobků
s ekoznačkou. (Zadání hesla „ekologicky šetrný posypový materiál“ do
internetového vyhledávače také poslouží, ale náš spotřebitel zná užitečné
zkratky.) A hle, něco by tu bylo. Ekogrit?
To vše se spotřebitel dozví v technickém listu na stránkách výrobce, kam
se dostane, pokud ve vyhledávači zadá „ekogrit“, a z propagačního letáku. Zvídavci si mohou prohlédnout kritéria, která musel tento výrobek
pro získání ekoznačky splnit, opět na zmíněných stránkách o programu
ekoznačení.
V rámci zásad ekologicky šetrnějšího provozu používají Ekogrit např.
Ministerstvo životního prostředí ČR a brněnská Kancelář veřejného
ochránce práv. Chtěli byste Ekogrit vyzkoušet? Zeptejte se ve své oblíbené drogerii, případně si Ekogrit nechte objednat. Malá i velká balení
lze zakoupit i přes internet.
PAVEL HRUBÝ, CENIA
Od ledna 2009 bude povinnou součástí dokumentace ke stavebnímu
povolení (na novostavby i rekonstrukce) „Průkaz energetické náročnosti
budovy“ (PENB), definovaný vyhláškou č. 148/2007 Sb. Jeho hlavním
výstupem je hodnota spotřeby energie na metr čtvereční podlahové plochy.
Na první pohled je to jednoduché a srozumitelné - čím menší spotřeba, tím
je dům lepší. Je zde však několik háčků!
Do spotřeby se započítává nejen spotřeba tepla na vytápění, ale i na
ohřev vody, osvětlení, elektřina na provoz oběhových čerpadel a ventilátorů a případně i na chlazení budovy. Pokud nás zajímá spotřeba na
vytápění, je potřeba vynásobit měrnou spotřebu energie procentem,
které připadá na vytápění. Příklad: Rodinný dům je v energetické třídě B,
celková vypočtená roční spotřeba energie je 90 kWh/m2, na vytápění připadá 50 %, spotřeba tepla na vytápění je tedy 45 kWh/m2.rok - jde tedy o
nízkoenergetický dům.
Do spotřeby se nezahrnuje spotřeba elektřiny na provoz domácnosti vaření, praní a provoz většiny elektrospotřebičů (kromě osvětlení). Tato
spotřeba nicméně majitele domu zajímá, protože za ni dostává měsíčně
účty od dodavatele elektřiny. Příklad: Rodinný dům s podlahovou plochou 100 m2 je v energetické třídě B, celková vypočtená roční spotřeba je
90 kWh/m2, tj. 9 000 kWh. Spotřeba elektřiny pro domácnost je dalších
2 000 kWh za rok, skutečná spotřeba je tedy o 22 % vyšší.
Ilustrační foto Krasec
Vhodnou volbou parametrů výpočtu lze dosáhnout značně rozdílných
výsledků. Nejlépe je to vidět na energii pro ohřev vody. Kolik lidí bude
v domě „výpočtově“ bydlet? Jeden nebo šest? Kolik každý „výpočtově“
spotřebuje teplé vody - 30 nebo 80 litrů? Příklad: nízkoenergetický rodinný dům spotřebuje 45 kWh/m2.rok na vytápění. Za předpokladu 4 osob se
spotřebou 50 l teplé vody denně bude v energetické třídě C. Pokud snížíme
počet osob na 2, bude již o třídu lepší, tj. v energetické třídě B.
Výsledné kritérium měrné spotřeby toho moc neřekne o nákladech na
energie. Zahrnuje v sobě různé druhy energií s různou cenou (teplo na
vytápění, na ohřev vody, elektřinu). Je třeba ponořit se hlouběji do několikastránkového protokolu k PENB a z něho vyčíst spotřebu energií pro
různé účely, případně spotřebu jednotlivých paliv. Cena energií a paliv
se mění i několikrát ročně, je tedy nutno spočítat si náklady vždy podle
aktuálních cen. Situace je o to komplikovanější, že třeba do spotřeby
energie na ohřev vody je započtena i elektřina na provoz oběhových
čerpadel, která sice je relativně malá, ale jejíž cena může být několikrát
vyšší, než cena tepla pro ohřev vody.
Chceme-li tedy zjistit, kolik zaplatíme za energie v domě, musíme si
údaje z Průkazu energetické náročnosti budovy velmi obezřetně přepočíst.
KAREL SRDEČNÝ, EkoWATT
I
Jihočeský občasník o životním prostředí
Ekogrit je obchodní název pro lehký granulát vyráběný expandováním
přírodních jílů. Následným drcením, tříděním a vlhčením vznikne keramický materiál, který je lehký a inertní. Proto méně poškozuje chemicky
a mechanicky samotné ošetřené plochy, obuv chodců, tlapky psů, vozidla
i kanalizaci. Vhodný je pro komunikace měst a obcí, historická centra,
obchodní centra, pěší zóny, parky, cyklistické stezky, lázeňská území,
zóny pitné vody apod. Je vydatnější než např. písek, takže pro stejný
účinek ho stačí méně. Navíc se nemusí dosypávat, protože zůstává stále
na povrchu. Na jaře stačí jeho zbytky namést na trávník či květinový
záhon, kde svou porézní strukturou napomáhá provzdušnění půdy.
Jak poznat
energeticky úsporný dům?
Zimní příloha pro rodinu
EKOSPOTŘEBITEL
Na prostředním vyjímatelném dvojlistu nabízíme
Zimní příloha pro rodinu
DOMÁCNOST
VAŘÍME
VÁNOCE ŠŤASTNÉ - A ŠETRNÉ
Perníčkový Temelín
Každý z nás si opravdové chvíle klidu a pohody zaslouží. Reklamy se
sice snaží prodat nám veškeré své zboží pod hesly „Čím víc, tím líp“
nebo „Čím větší, tím lepší!“, a to samozřejmě „U nás nejlépe a za předvánoční slevy.“ A pro nás je důležité potěšit druhé. Ale to můžeme
i s ohledem na životní prostředí.
Milí přátelé,
Vánoce jsou za dveřmi, a tak by se jeden dobrý
perníčkový recept mohl hodit. Jeho původ neznám, ale pochází z 19. století. Získala jsem jej v roce 1996 od paní Světlany Procházkové (tehdy ještě
Pražákové). K perníčkům podle tohoto receptu se mi váže historka, když
jsem před lety kývla na prosbu Jihočeských matek, abych upekla perníčky
na happening, který pořádali(y) na českobudějovickém náměstí.
Za vystupujícími tehdy byly postaveny makety čtyř temelínských chladících věží z tvrdého papíru, a právě na ně byly (nebo spíš měly být) po celé
ploše přilepeny perníčky. Mezi věžemi „poletovala“ čarodějnice na koštěti
v podání tehdejšího „rosího civilkáře“, který si k tomuto účelu sehnal
odpovídající model v nejbližším secondhandu. Několik večerů až nocí jsem
tehdy pekla perníky a ráno je odvážela, ale při sebevětší snaze jsem do
smluveného termínu napekla perníky jen na dvě a část třetí věže. Když
jsem si propočítávala množství surovin na těsto, vycházela jsem z plochy
věží, a ta byla opravdu velká. Pro Vaši představu: bylo to jak v kuchařce
od Magdaleny Dobromily Rettigové - 22 kg hladké mouky, 7 kg cukru, 22
kostek Hery, vraž do toho 108 vajec, 4 litry medu, 27 prášků do pečiva,
koření po sáčcích, a to byla jedna dávka! Postupně jsem vyráběla ze tří
dávek, na dvě další už nedošlo. Těsto jsem zpracovávala ručně v miniaturní kuchyni panelákového bytu 1+1 po lokty ponořená v největší
nádobě, kterou jsem našla a perníky jsem pekla tamtéž v troubě obyčejného elektrického sporáku, upečené perníky jsem kladla na prostěradlo
na zemi do „komínků“. Docela jsem se zapotila... Ale ráda.
Začněme například vánočními a novoročními přáníčky. V dnešní době
se tradice stává i moderní. Nemusíme však nakupovat přáníčka či pohledy sériově tištěné - můžeme raději podpořit neziskové organizace nebo
chráněné dílny. Při předvánočním nákupu jídla a pití máme možnost se
například rozhodnout pro biopotraviny, můžeme svůj výběr ještě více
zúžit na biopotraviny vyrobené v České republice, máme možnost volit
místní prodejce či produkty označené Fair Trade (značkou pro spravedlivý obchod). I tak jednoduchou věcí, jako je zakoupení balíčku
kakaa či vanilky na vánoční cukroví, můžeme podpořit rodinu pěstitele
na druhé straně zeměkoule.
A co dárky, které dokáží rozzářit
a potěšit? Mezi nejšetrnější patří
dle mého názoru čas, který jsme
ochotni věnovat - například v podobě poukázky na hlídání dětí či
výpomoci s úklidem. Z materiálu,
který zpracovalo ZO ČSOP Veronica - „JEŽÍŠKU, LETOS BEZ
ODPADU!“ čerpáme například
nápad obdarovat bližní částí lesa
(www.zachranles.cz) nebo uhradit
mu členství v neziskové organizaci
Foto Krasec
či předplatné časopisů a publikací. Také vlastní tvořivá činnost lidem
přináší uspokojení, navíc máme možnost zaměřit se na použití místních
surovin (domácí marmeláda, šťáva, nasušené ovoce či vlastnoručně
vyrobená vánoční ozdoba). Nebo můžeme opět podpořit místní výrobce
na různých vánočních trzích. Měli bychom však být schopni oddělit
místní a tradiční výrobky od ostatního nehodnotného zboží.
HANKA JANÁČKOVÁ KOJANOVÁ, Rosa
(O)BALENÍ DÁRKŮ
Jihočeský občasník o životním prostředí
II
Balíte rádi dárky? A pokud ano, mezi jaké estéty patříte? Překvapení pro
své blízké „čančáte“ do vznešených balicích papírů a převazujete lesklými nakroucenými stuhami, či si pro ukrytí dárku vybíráte raději papír
obyčejnější, popř. vlastnoručně vyrobený a zdobený, a pro převázání
používáte třeba obyčejného motouzku? Leží-li nám na srdci ochrana přírody a chceme-li šetřit, nejlepší by bylo celé balení dárků zrušit (nehledě
na samotný obsah některých dárků...). Neb z ekologického pohledu:
nejlepší obal je žádný obal. I to má něco do sebe. Hlavně malé děti to
ocení.
Pak je ještě jedna možnost, díky níž nad vámi zarytý ekolog přimhouří
oči. Totiž - mezi své oblíbené koníčky si zahrnete recyklaci, a to právě i
při balení dárků. Jste-li tvořivá bytost, jistě si vás toto nové hobby získá.
Zrecyklovat můžete, co se dá. Použít starý balicí materiál, to je docela
obligátní postup. Lze ale sáhnout i po něčem jiném: využít třeba krepový
papír, papíry vůbec všeho druhu, které ozvláštníte svým výtvarným zásahem. Kolikrát už mě okouzlila stará obálka nebo papír na zaslaném
balíku...
Ti odvážnější a vtipnější možná dárek zabalí do včerejších novin,
ubrousků nebo do toaletního papíru (nepoužitého - i recyklace má své
meze). Nevěřili byste, jak krásný obal se dá vytvořit z něčeho, co denně
používáte a zabalit do toho dárek by vás ani ve snu nenapadlo. Nebo si
také můžete vyzkoušet vyrobit si svůj vlastní ruční papír.
Vánoce se blíží... Jak letos balení dárků pojmete vy?
IVANA JONOVÁ, Šmidingerova knihovna
S
LÍBOU
A teď konečně recept v normálních poměrech surovin.
1, 2 kg hladké mouky, 400 g moučkového cukru, 300 g tuku (Hery),
6 vajec + 2 žloutky, 10 polévkových lžic mléka, 5 lžic tekutého medu,
1,5 kypřícího prášku do pečiva (v původním receptu prášek není, ale
chceme-li, aby perník nebyl tvrdý a byl po upečení vhodný k jídlu,
tak prášek, případně jedlou sodu, přidat musíme), 1,5 vrchovaté kávové lžičky mleté skořice, 1 rovná lžička mletého hřebíčku, 1 lžička
mletého badyánu, ½ lžičky mletého nového koření.
Všechny suroviny vytemperujeme v místnosti na stejnou teplotu. Sypké
suroviny včetně koření sesypeme do mísy a dobře promícháme. K tuku
přidáme med, zahříváme, důkladně mícháme, až se med dobře rozptýlí,
do chladnoucí směsi přidáme předem dobře rozkvedlaná celá vejce. Tekutou částí zaděláme těsto a dobře propracujeme (nejlepším nástrojem
jsou ruce), zpracované těsto má konzistenci kynutého těsta.
Perníčky je možné vykrajovat z těsta okamžitě, ale lepší je dát těsto do
sáčku do chladničky a s vykrajováním počkat do druhého dne. Vykrájené perníčky klademe na plech vyložený pečícím papírem. Troubu předehřejeme ¼ hodiny na teplotu 220 stupňů, poté vložíme plech s perníčky
a při stejné teplotě necháme péct, troubu během pečení neotvíráme!
Když jsou perníčky téměř pečené (neumím přesně popsat, kdy ten moment nastane, doporučuji orientovat se zrakem a čichem), plech vyndáme a perníčky potřeme mlékem, ve kterém jsme dobře rozmíchali
žloutky. Plech s perníčky vložíme na chvilku opět do trouby, než mléko
se žloutky na povrchu „zaschne“, pak vyndáme a perníčky potřeme ještě
jednou, jsou pak krásně lesklé. Další úprava perníčků je zcela na vaší
fantazii a zručnosti.
Foto Krasec
Přeji Vám prožití letošních Vánoc v přítomnosti lidí, které máte rádi, přeji
Vám Vánoce jako skutečný čas zastavení se v uspěchané době, zklidnění
mysli, náladu slavnostní a šťastné vykročení do roku 2009, v něm pak
především pevné zdraví a hodně zdaru ve všem, co s sebou přinese.
LÍBA JOZKOVÁ
III
Jihočeský občasník o životním prostředí
ODKUD K NÁM PŘIPLUL VÁNOČNÍ KAPR
Zimní příloha pro rodinu
DĚTI
PRO
NEJEN
Zimní příloha pro rodinu
VÝLETY
BEZ
AUT
Na běžkách Českou Kanadou
Na zajímavá místa a na výlet bez auta v zimních měsících vás zve
Český nadační fond pro vydru. Tentokrát navštívíme Českou Kanadu
na lyžích. Tato oblast se nachází východně od města Jindřichův Hradec
a pro svou zachovalou přírodu je stále více vyhledvaná a navštěvovaná.
Česká Kanada se nachází v lesnaté krajině plné čirých potůčků s raky,
průzračných jezírek a rybníčků. V létě je ideální pro houbaře a sběrače
lesních plodů, zatímco v zimě se stává rájem pro výletníky na lyžích.
Dostupné a kvalitně upravené běžecké trasy najdete u Nové Bystřice.
Bydlíte v okolí Jindřichova Hradce, Třeboně, Dačic či Slavonic? Potom je
pro vás nejbližší možnost lyžování právě v okolí Nové Bystřice.
V těchto místech označovaných jako „Česká Kanada“ je v zimních měsících pravidelně dostatek sněhu, a proto tu jsou pro lyžaře vhodné
podmínky pro lyžování i v období, kdy se už na jiných místech sníh
vůbec nevyskytuje.
Nová Bystřice nabízí tři pravidelně strojově upravované běžecké trasy.
První, nejdelší a nejkrásnější trasa s názvem Nová Bystřice - Peršlák, je
dlouhá 12 350 m. Z městečka Nová Bystřice vyrazíte směrem na obec
Hradiště, poté na Nový Vojířov. Pojedete nádhernými, romantickými a
zasněženými lesy České Kanady. Odpočinek doplněný obědem či menším občerstvením si můžete dopřát v ukrytém lesním hotelu Peršlák.
Právě okolo něj lyžařský okruh vede a je po celou zimní sezonu k dispozici všem turistům. Po obědě hurá přes jehličnaté lesy zpět do Nové
Bystřice.
Bližší označení běžeckých tratí a podrobné mapy můžete najít
na webových stránkách Nové Bystřice www.novabystrice.cz
Vyznačení, údržba a propagace tras je typická „nadobecní“, ale rozsahem ještě ne krajská aktivita. Na Novobystřicku resp. v České Kanadě ji
dělá už víc než pět let Sdružení pohraničních obcí a měst okresu Jindřichův Hradec. Impuls a základní kvalifikaci, jak na to (skútr, stopotvar), přinesl starosta Starého Města pod Landštejnem František Schorný, kromě jiného vášnivý biatlonista a lyžař. Většinu financí na to dosud
přinášel (už skončený) evropský program INTERREG III A, protože trasy navazují i do Rakouska. Pro další období by se na tom měli víc podílet místní subjekty, hlavně podnikatelé ve stravování a ubytování. Je to
dobrý příklad, že atraktivní turistická nabídka pro zimní sezónu nemusí
mít podobu megalomanských areálů se sjezdovkami a lanovkami.
Marie Pacovská, ČNF pro vydru
Jihočeský občasník o životním prostředí
IV
JIHOČESKÉ POHÁDKOVÉ
KRÁLOVSTVÍ NABÍZÍ
(www.pohadkovekralovstvi.cz)
Foto archiv Krasec
Výchozím bodem druhé trasy, který najdete cca 2 km od Nové Bystřice
směrem na česko-rakouský přechod, je Dolní obora. Tento 2 650 m
dlouhý okruh je určen pro méně náročné lyžaře, kteří více než sportovní výkony ocení pohodovou projížďku spící zimní přírodou.
Třetí běžecká trasa s názvem Štramberský okruh, je též určená pro nenáročné a začínající lyžaře. Tento okruh vychází opět z Nové Bystřice,
vede přes Kamenný vrch (669 m. n. m.) po lesních a polních cestách
a jeho délka je 3 250 m.
Vzhledem k tomu, že se jedná o nenáročný terén, je možné vše absolvovat s dětmi, pro které je to skvělé místo k učení. Z Jindřichova Hradce
do Nové Bystřice můžete cestovat příjemně vlakem, který projíždí malebnou krajinou po 33 km dlouhé úzkokolejné trati.
TÉMA
MÍSTNÍ EKONOMIKA
je, když...
ekonomika
je, když...
JIŘÍ GUTH, [email protected]
Důsledná, radikální (tj. skutečný kořen - radix - problému hledající) ochrana životního prostředí se těžko může vyhnout konceptu
místní ekonomiky. Místní ekonomika je, když…
Když v daném místě a jeho okolí se dají peníze dobře vydělat i utratit. Když ekonomické cykly jsou spíš kratší než delší a co nejvíc
uzavřené: třeba krejčí nakoupí u pekaře, pekař u mlynáře, mlynář u zemědělce, tomu pomůže učitel se psaním projektu a za
honorář si pořídí praktické manšestráky (anebo ještě lépe kalhoty z místního lněného plátna).
Není rozumné chtít důslednou uzavřenost, jako má třeba severní Korea. Za současného stavu ekonomik našich vesnic, měst i krajů
lze ale šmahem doporučit, aby výrobci, spotřebitelé i politici pomáhali „uzavírání“ ekonomických cyklů a zahoustnutí či síťování
ekonomických vztahů. Každý výrobce je svým způsobem někde místní, ale takovou síť vztahů buduje jen ten, kdo chce mít co
nejvíc dodavatelů i odběratelů(!) poblíž. Mentalita expanze a obdiv k úspěšným exportérům je něco jiného.
Jedním z proudů „zeleného konzumerismu“ (neošklíbejte se, prosím) nebo prostě současné módy je rostoucí poptávka po
výrobcích, jak se říká, „s příběhem“ anebo „přímo odněkud“. Krasec vám na těchto stránkách nabízí letmé seznámení s problematikou a Rosa katalog - zatím jen útlý - výrobků a výrobců přímo z Novohradska.
Místní produkty
ekonomika
a lokální
ekonomika
JOSEF KADUBEC, [email protected]
Biopohanka na našem stole je s největší pravděpodobností z Číny,
ačkoliv její obal nese označení „Země původu: ČR.“ Inu, jsme součástí
globálního trhu a země původu odkazuje spíš na místo finalizace
zboží, než na místo původu surovin. Přesto, nebo právě proto, roste
počet lidí, kteří chtějí vědět, kde skutečně má původ to, co nakupují.
Řada regionálně vymezených oblastí přistupuje ke značení místních
produktů. Má to ale vůbec smysl? Na to jsem se zeptal tří lidí, kteří
mají k tématu blízko.
Zuzana GUTHOVÁ
manažerka Místní akční skupiny (MAS) Sdružení Růže
(http://mas.sdruzeniruze.cz)
Může značku získat také v místě vyráběný knedlík,
stavební písek či dřevo na topení?
Možná ano, kritéria se oblast od oblasti liší. Je patrná zejména snaha
o reprezentaci vůči návštěvníkům, popřípadě o vymezení se vůči
obdobným produktům na trhu. Jisté je, že zejména pro výrobce zboží
s dlouhou užitnou hodnotou (řemeslné výrobky, umělecká dílka) je
významnější prodej pro turisty, popřípadě mimo region, kde se v rámci obdobného zboží vymezí právě místem původu. Z ekonomického
hlediska je to výhodné, neboť do místního trhu vstupuje více peněz
zvnějšku. Na druhou stranu je třeba zboží na místo prodeje dovézt - se
všemi důsledky na životní prostředí.
Máme místní produkci a značení výrobků podporovat?
Pro nás všechny je důležité zachovat místní dědictví a specifické
tradice, receptury a dovednosti, které se zhmotňují třeba v trdelníku či
valašských frgálech. Ale také rozvíjet místní dodavatelsko-odběratelské vztahy a posilovat tak místní ekonomiku. Z tohoto hlediska je
možná podstatnější podpora „řadové“ pekárny a prodejny s běžným
sortimentem. Pro zachování tradic je důležitá podpora výrobce dřeváků, z pohledu lokální ekonomiky je třeba podporovat místního
ševce a v lidech pěstovat vědomí, že je lepší dvakrát opravit dražší
botu, než kupovat dokola levnou obuv z dovozu. To je cesta k udržitelnosti.
Co je podle vás místní produkce a jak jí může pomoci místní značení?
V našem pojetí regionálního značení máme „místní produkci“ definovanou poměrně široce. Jde o výrobky a produkty, které vznikají v regionu a jsou, alespoň do určité míry, jedinečné svou vazbou na něj
(ruční práce, užití místních surovin, tradičních postupů...). Snažíme se
o společnou propagaci značek a značených produktů (web, katalogy
apod.), a v neposlední řadě podporujeme spolupráci podnikatelů
i dalších aktérů v regionech.
Vidíte nějaké propojení mezi rozvíjeným značením
a hnutím „Local food – Jídlo zblízka“?
Oba koncepty se v mnohém překrývají, „Jídlo zblízka“ je zaměřeno
výhradně na potraviny, zatímco regionální značky i na řemeslné a průmyslové výrobky. Cíl je však v podstatě totožný - podpořit udržitelnější
výrobu a spotřebu, místní drobné producenty, místní ekonomiky,
zkrátka bojovat proti negativním trendům všudypřítomné globalizace.
Existence takových projektů (napadají mě ještě např. potravinářské
soutěže téměř ve všech krajích) odráží rostoucí potřebu podpory
místní produkce i stoupající poptávku po místních produktech. Proto
takovým „konkurenčním“ hnutím držíme palce a rádi s nimi navazujeme spolupráci.
13
Pavel ŠTĚPÁNEK
biofarma Slunečná
(http://www.biofarma-slunecna.cz)
V čem si myslíte, že spočívá význam místního značení?
Jak vám konkrétně pomohlo?
Ukazuje, že se v tomto kraji něco originálního dělá, něco přímo ze
Šumavy. Je to proud proti globalizaci, skutečnost, že se věci nečešou
přes jeden hřeben... Když si člověk koupí něco v Tescu, je jedno, jestli
to je z Německa, z Francie nebo z Čech.
Pomáhá tohle značení také třeba spotřebiteli?
Pomáhá spotřebiteli najít něco originálního, bez značení by se málokdo dozvěděl, co je místní.
Nabízí něco, co člověk přiveze
z dovolené a je to z tohoto kraje, a
nemusí to být kýčovitý suvenýr, ale
třeba kousek sýra.
Cítíte se být
místním producentem?
Produkuju jenom v místě. Jsem ve
skutečnosti místní „šovinista“. To,
jestli jsem producent, je otázka není to ve velkém.
Foto RRA Šumava
Jihočeský občasník o životním prostředí
Co to vlastně je „místní produkt“?
Jednotlivé oblasti si stanovují svá vlastní kritéria pro to, co ještě je
a co už není místním produktem. Chtějí propagovat svůj region a podpořit místní výrobce. Zpravidla se zohledňuje vliv výroby na životní
prostředí, původ surovin i práce místních lidí. Označování bývá omezeno na doporučené spektrum zboží. Místní značku tak mohou získat
potraviny (místní speciality), řemeslné výrobky, umělecká díla i některé přírodní produkty.
Iva DYKOVÁ
Asociace regionálních značek, o.s.
(http://www.domaci-vyrobky.cz)
TÉMA
Cesty jídla
cesty jídla
v programech
pro děti
TOMÁŠ SMRŽ, [email protected]
Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia spolupracuje s učiteli všech stupňů škol,
jimž poskytuje metodickou pomoc - konzultace, semináře, konference, publikace. Nejběžnější
formou spolupráce je účast tříd na výukových programech. Jde o dvouhodinová až celodopolední pásma činností, při nichž se žáci a studenti seznamují s určitým environmentálním
tématem. Třeba proč dát přednost jídlu z blízka.
Problematika ekologicky šetrné spotřeby se objevuje v našich výukových programech dost
často. Žákům 2. stupně ZŠ a středoškolákům nabízíme program Supermarket, v němž se stávají
zákazníky fiktivního obchodu. Při „nakupování“ odhalují dopady životních cyklů výrobků (výroba, přeprava, likvidace obalů) na životní prostředí a sociální situaci lidí v rozvojových státech.
Nakonec se dozvídají ceny zakoupených výrobků po započtení externalit (vnějších nákladů
Foto Krasec
spojených např. právě s poškozováním životního prostředí).
K nejoblíbenějším programům patří Cesty jídla. Metodami aktivního učení se snažíme dovést děti k chápání životního cyklu potravin
(co všechno se musí stát, než vznikne chleba). Zabýváme se tím, proč dávat přednost českému jablku před (jistě také chutným) jablkem
z Itálie, nebo dokonce z Číny, proč jíst biopotraviny, z jakých důvodů jsou dražší, než ty „konvenční“, nebo komu můžeme pomoci
nákupem Fair-Trade čokolády. V praktické části programu připravujeme s účastníky jednoduchá jídla z biopotravin, netradičních plodin a
z výpěstků, které nasbírají na zahradě pod okny ekocentra.
Ekologicky šetrnému provozu domácnosti se věnujeme v programu Co je doma, to se počítá. Na jaře jsme zorganizovali pro ZŠ Fantova
v Kaplici projektový den „Na návštěvě u Macháčků“, zaměřený na domácí ekologii. V městském parku byla připravena stanoviště
s různými úkoly, obsluhovaná pracovníky Cassiopeiy, dobrovolníky z českobudějovických fakult a zčásti i žáky 9. tříd, kteří na závěr sehráli
krátké scénky a představili své výtvory z odpadů. Podobnou akci na téma domácí ekologie jsme uskutečnili u příležitosti Dne Země pro
českobudějovické základní školy ve spolupráci s DDM.
Výukové programy jsou finančně podporovány MŽP a MŠMT v rámci společného programu Národní síť EVVO.
Autor pracuje v CEGV Cassiopeia.
Faremní legislativa:
pouze
velké
Pouze
propro
velké?!
MARTINA FILIPOVÁ, [email protected]
Jihočeský občasník o životním prostředí
14
Na první pohled je obtížné na venkově objevit výrobce a prodejce
místních potravin. Často ani místní lidé netuší, že v sousedství někdo
prodává mléko, sýry, med nebo maso. Teprv při důkladnější znalosti
kraje člověk zjistí, že v různém stupni utajení funguje celá řada drobných producentů zahrnující spektrum od domácích kuchyní až po poloprofesionální provozy, od zásobování vlastní rodiny až po prodej
na trzích. Těmto drobným podnikatelům však podle jejich slov stávající předpisy (zejména hygienické) de facto znemožňují provozovat
činnost legálně.
Přitom činnost drobných chovatelů, pěstitelů a zpracovatelů je předpokladem pro udržitelný život na venkově. Mám na mysli aspoň zčásti
soběstačné a sebevědomé sedláky, které živí produkce kvalitních
potravin namísto (dočasně bohatě) dotované „údržby krajiny“. Proto
jsme pod záštitou Trastu pro ekonomiku a společnost zkoumali, nakolik jsou veterinární a hygienické požadavky pro maloproducenty
opravdovou překážkou.
Z rozhovorů a diskusí se zpracovateli a s úředníky státní správy vyplývá, že problémem není znění hygienických nařízení EU (tzv. „hygienický balíček“), která stanovují pravidla pro výrobu potravin, ale spíše
jejich interpretace a uplatňování v členských zemích. Jednotná pravidla hygienického balíčku sice do značné míry sjednocují vzhled provozoven napříč Evropou, přesto jsou v různých zemích uplatňovány
odlišné přístupy například k otázce zavádění systému analýzy rizik a
prevence (HACCP), k prostorovému uspořádání a vybavení podniků
nebo v oblasti kontrol.
Priorita: zachování flexibility
Prioritou by mělo být zachování vysoké flexibility, kterou umožňují
evropská nařízení: maximální možnost přizpůsobení požadavků
podmínkám farmy (úměrně potenciálním rizikům, množství produkce,
způsobu prodeje a tím okruhu spotřebitelů). Předpokladem využívání
flexibility jsou kvalifikovaní veterináři v terénu, kteří dovedou zohlednit podmínky konkrétní farmy a využít flexibilitu danou právními
předpisy ve prospěch farmáře.
Současná česká právní úprava již zvolna upouští od přesných definic
jednotlivých dílčích úkonů a přibližuje se filozofii evropských nařízení,
která určují základní rámec a pak ponechávají velký rozhodovací
prostor na konkrétním úředníkovi. Přesto si však široký manévrovací
prostor v některých případech příliš zužujeme - například definicí nejbližší místní maloobchodní prodejny nebo týdenními limity pro prodej
králičího a drůbežího masa.
Přežijí pouze velcí?
Nutno přiznat, že dnešní stav je dlouhodobě neudržitelný: výroba
potravin se soustřeďuje do velkokapacitních zařízení, zatímco provoz
malých zpracovatelských farem je na hranici lidských a finančních
kapacit. Pouze faremní mlékárny s kapacitou více než cca 200 litrů
mléka za den mohou počítat s návratností vložených investic. Menší,
kombinované provozy nemohou při současném nastavení ekonomických vztahů přežít. Jejich provozovatelé vědí, že se jim vložené
peníze nevrátí.
Zároveň je velmi obtížné založit malý podnik a pomalu se vypracovat to vidíme jako vážnou překážku rozvoje malých producentů a zpracovatelů na venkově. A přitom jsou to právě oni, kdo tvoří základ venkovských komunit. Kromě toho jsou nenahraditelným prvkem potravinové soběstačnosti regionů, která bude v blízké budoucnosti stále
potřebnější.
Autorka se zabývá vztahy zemědělství a ochrany přírody.
Více info o projektu: www.thinktank.cz.
TÉMA
Kvalita se sama
samaneprodá!
neprodá
JAROSLAV NEUŽIL, [email protected]
V roce 2006 byla vyhlášena výzva k přihlášení originálních šumavských výrobků pod značkou
„Šumava - originální produkt“. Během roku 2007 jsem byl, jako místní podnikatel v cestovním
ruchu, s několika těmito produkty seznámen. Jinak bych na ně zatím asi těžko narazil.
Musím říci, že mne to oslovilo a několik výrobků od dřevěných holubiček až po domácí klobásy
jsem si ohmatal, vychutnal a ocenil.
Teď už tedy vím o několika výrobcích tolik, že je v místních prodejnách vyhledávám. Musím se
ale probírat spoustou věcí, než najdu tu moji s příslušnou visačkou. A to se považuji za již
poučeného spotřebitele, případně vím, do kterého místního obchodu si mám pro tu kterou věc
zajít. Jak se to ale dozví běžný spotřebitel, náhodný turista?
Asi by měly mít místní obchody místo vývěsky Algida výrazné velké štíty: Zde v prodeji „Šumava
- originální produkt“. Prostě reklamu pro zákazníky, za větší peníze. Kvalita se sama neprodá.
„Šumavské služby“? Kdo umí, umí...
Foto RRA Šumava
V oblasti služeb, pokud vím, je tento projekt teprve ve stadiu přihlášek a vyhodnocování. Jako podnikatel v cestovním ruchu tyto služby
potřebuji a jsem na nich závislý. Většinou to zatím funguje obráceně, kdy hoteliéři vyhodnocují, co je pro ně nejvýhodnější (týdenní
pobyt), a méně lukrativnější objednávky odmítají (3 dny). Trh je nasycen, takže jsem velmi zvědav, co v tomto smyslu přinese značení
regionálních služeb.
To by opravdu na prvním místě musely být požadavky zákazníka a teprve na základě jeho spokojenosti starosti o vlastní kapsu. Většina
ubytovatelů si neuvědomuje, že pracuje ve SLUŽBÁCH, a věří, že když nespokojený zákazník odejde, přijdou dva jiní. Varováním může být
neobsazenost a zánik řady penzionů v předhůří Šumavy, přes které se již vlna velkého zájmu přehnala.
V tomto oboru, na rozdíl od obchodů, na značku nesázím, svého ubytovatele a hospodského hledám anonymně a individuálně během
vedlejší sezony a čekám, co mi nabídne. Jestliže totiž přijdu s požadavkem, je jasné, že druhá strana se bude snažit moje požadavky
omezit/minimalizovat. Naopak nabídky druhé strany mohu využít ve svůj prospěch. Takže jakápak zatím značka „Šumavské služby“ nebo
tak nějak? Když někdo reklamu nepotřebuje, tak si musíme počkat, až poleví poptávka.
Pak se ukáže, že to většina neumí, ale značku „Šumavské služby“ bych jim nedával.
Autor je majitel cestovní kanceláře v Prachaticích.
Vyrobeno šetrně
na Šumavě
na Šumavě
KATEŘINA VLÁŠKOVÁ, [email protected]
Očekávaly se přínosy pro výrobce, kteří podnikají v chráněných územích a tím mají ztížené podmínky oproti své konkurenci. Záměrem
bylo pomoci propagovat jejich výrobky, ukázat lidský um - co vše v regionu vzniká, a také podpořit prodej českých a místních výrobků.
Dalším přínosem je zviditelnění regionu a navázání spolupráce. Pilotně
byl projekt realizován na území tří regionů - Krkonoše, Beskydy a Šumava. Značka i podmínky a kritéria jejího udílení vznikaly v regionech
na společných workshopech. V dnešní době je značka rozšířena na 10
Certifikace i pro služby
Protože se udělování značky výrobcům na Šumavě osvědčilo, bylo rozšířeno o kritéria pro služby - o značku se mohou nyní ucházet i provozovatelé ubytovacích a stravovacích zařízení na Šumavě. V srpnu 2008
byla udělena značka prvním třem ubytovatelům, kteří splňují
podmínky certifikace, jsou kvalitní a podnikají šetrně vůči přírodě a životnímu prostředí. Pokud se rozhodnete navštívit Šumavu a současně
využít certifikované služby, naleznete jejich seznam na
www.regionalni-znacky.cz.
Autorka je místní koordiátorkou RRA Šumava.
Foto RRA Šumava
15
Jihočeský občasník o životním prostředí
S myšlenkou podpořit místní výrobce, kteří podnikají ve zvláště
chráněných územích NATURA 2000, přišel tehdejší ředitel Regionálního environmentálního centra ČR Ing. Tomáš Kažmierski, a tak se
před více než čtyřmi lety začal realizovat projekt značení místních
výrobků.
regionů ČR a ve třech dalších se právě zavádí. Již je tedy pokryta více
než třetina ČR a dokonce přesahuje i na Slovensko a do Polska.
První tři certifikáty Šumava originální produkt® udělila Regionální
rozvojová agentura Šumava na základě doporučení certifikační komise
v červenci 2006. V dnešní době užívá šumavskou značku 43 výrobců
s více než 200 druhy výrobků, sortiment je široký, od řemeslných uměleckých děl, přes suvenýry nebo užitkové předměty až po potravinářské produkty jako jsou mléčné a masné výrobky, pivo, chléb, koláče,
zelňáky, drobné pečivo, dorty, med či bylinky.
Kde si můžete koupit šumavské certifikované výrobky? Hlavně na Šumavě - v běžné obchodní síti, v certifikovaných obchodech (prodávají
výrobky minimálně od tří certifikovaných výrobců), ve vybraných turistických infocentrech a často přímo u výrobců. Podrobný seznam
naleznete v katalogu výrobků, v novinách Doma na Šumavě nebo na
www.domaci-vyrobky.cz.
Certifikovaní výrobci prodávají své produkty také na řemeslných trzích, jarmarcích, poutích a dalších kulturních akcích po celé Šumavě,
když přijedete, můžete vidět, jak vzniká například šumavská holubička,
svíčky z včelího vosku, chodská keramika, skleněné vinuté perly, šumavské obrázky, výrobky ze dřeva. Nebo navštivte řemeslné dílničky
s výrobou skla, keramiky, skleněných korálků, dřevořezbou, v některých si můžete sami zhotovit vlastní výrobek. Při toulkách Šumavou
určitě také ochutnejte výborné certifikované potraviny a jídla a odvezte si suvenýr.
K ZAMYŠLENÍ
Ekolog
ekolog
v
v kuchyni
GLOSÁŘ
kuchyni
MILAN HAVEL, [email protected]
Naše domácnost nám nabízí mnoho možností, jak se chovat ohleduplněji k životnímu
prostředí. O kuchyni to platí o to víc, že naše spotřeba potravin, nápojů a vybavení
domácností patří do skupiny výrobků, které mají podle studie Evropské agentury pro
životní prostředí (EEA) na život na Zemi největší dopad (1). U potravin zaleží na jejich
původu, ale také na jejich zpracování.
Pro výběr surovin platí v podstatě jednoduchá pravidla. Z hlediska životního prostředí
i našeho zdraví jsou pro nás nejvhodnější místní produkty (z oblasti Střední Evropy),
nejlépe dodávané přímo z pole či sadu a ve kvalitě BIO. Podporovat ekologické zemědělce považuji za to nejlepší, co můžeme pro Zemi udělat. Osobně považuji Život za
posvátný, proto se ho snažím chránit i tímto způsobem. Pro mě je to i dostatečný důvod
k vegetariánství. A protože si sám mohu vypěstovat jen omezené množství zeleniny na
zahrádce, našel jsem si na tržnici prodejce, který zeleninu bez chemie pěstuje. Samozřejmě si kupuji i certifikovanou biozeleninu. Za důležité považuji také poděkovat Zemi
za to, co nám dává.
Jihočeský občasník o životním prostředí
16
„Na dně se může ocitnout kdykoliv
každý. Ale vždycky musí mít nějakou
takovou drobnou vidinu, že se může od toho
dna odrazit.“ - řekl mi nedávno jeden šumavský starosta. Vztahovalo se to k mé
otázce, jak se dneska v národním parku žije.
Nekonečný a nekončící střet, v něm na straně
jedné nesmiřitelní ortodoxní ochranáři, proti
nim zatvrzelí regionální politici a obecní
zastupitelé, z nichž někteří místo správy věcí
veřejných skupují lukrativní pozemky v katastru jim svěřených obcí, do toho uskupení
„Svaz obcí NPŠ“, štědře placené ze senátorské
kapsy ODS, hovoří (někdy spíš vyřvává)
jakoby za všechny Šumaváky, ač jeho členy
některé významné šumavské obce nejsou, a
mezi tím vším se potácejících pár lidí, kteří to
s přírodou i parkem myslí sice dobře a poctivě, ale jak ty všechny uzle rozmotat... Tristní
pohled na naše největší nejpřísněji chráněné
přírodní území na prahu devátého roku
21. století.
Zúčastnila jsem se nedávno několika
akcí, které pořádají lidé, zoufalí z představy,
S nákupy potravin úzce souvisí problematika odpadů. Výrobci obalů zatím moc nezohledňují, že by obal měl jít dobře recyklovat. Proto je dobré typ obalu při nákupu
zohlednit. Plastový obal je vždy dost problematicky recyklovatelný, protože tyto materiály se nemohou opět používat pro stejný účel (k balení potravin). Když mohu, tak se
balenému zboží vyhýbám (ovoce, zelenina, pečivo). Vysloveně škodlivý je polyvinylchlorid (PVC). Netřídí se, při jeho pálení vznikají nebezpečné dioxiny a může obsahovat i
další toxické látky (ftaláty, těžké kovy). Výrobkům z PVC je nejlepší se úplně vyhnout.
Osobně při nákupech používám vlastní látkovou tašku a opakovaně používám i plastové
a papírové pytlíky. Tento přístup se může zdát někomu přehnaný, ale podobně se chovali
lidé dříve. Papírové pytlíky (např. od mouky) se dávaly u mých prarodičů i rodičů stranou
a opět se používaly pro různé účely. Díky šetrnému přístupu k obalům se mi snížila doma
produkce odpadů natolik, že jsem si rozhodl zmenšit objem koše na směsné odpady z 20
litrů nejprve na polovinu a nyní na 3 litry a ve dvou lidech ho naplníme přibližně za
týden.
že se v blízkosti jejich domovů bude za pár let
opět těžit uran (viz str. 21). Jdou na to dobře:
mají spoustu energie a velkou podporu
spoluobčanů (kteří většinou zprvu vůbec
nevěděli, která bije), své aktivity úspěšně
medializují a nejde jim jen o happeningy a
demonstrace - zaměřili se na odbornou
argumentaci a na monitorování politických
rozhodnutí, spojených s „jejich“ tématem.
A i velcí šéfové uranového průmyslu přiznávají, že je to jediná věc, která jim dokáže
dělat (alespoň drobné) vrásky na čelech. Neb
s vysokými politiky se, jak se zdá, prý už
nějak dohodnou...
Samotná kuchyně nabízí také nepřeberné možnosti citlivějšího přístupu k přírodě. Před
několika lety jsem doma zkoušel, kam až mohu snížit svoji spotřebu elektrické energie.
Při spotřebě 25 kWh za měsíc jsem zjistil, že mi asi polovinu sebere lednička. V té době
jsme ji vypnuli a od té doby ji nepoužívám (přitom bydlím v panelovém domě). Jak už
jsem napsal výše, zeleninu a ovoce je nejlepší jíst čerstvé, a tak mi chybí jenom ve chvíli,
když si doma občas sám chci vyrobit mléčně kvašenou zeleninu (tzv. pickles). Protože ji
nemohu dát do ledničky, je potřeba ji rychleji sníst - a tak ji nosím jako dárek těm, kdo si
něco takového vyrobit neumí. Tím, že mám doma minimum vybavení na elektřinu, se
cítím svobodněji a nezávisleji. Odebírám „zelenou“ elektřinu a kvůli mně rozhodně nebude třeba stavět další tepelné či jaderné elektrárny.
V listopadu spatřila světlo světa oponentní zpráva takzvané „Stehlíkovy rady“,
Nejde ale jen o elektřinu. Ušetřit se nechá i na teplé vodě při mytí nádobí. Myji si nádobí
sám a pokud není mastné, tak jenom studenou vodou. Myslím, že tak lze umýt většinu
nádobí. Mytí teplou vodou je spíš zvyk, který děláme automaticky, bez rozmyšlení. V tom
jsme ovšem každý jiný. Kamarád, který u mne bydlí, myje nádobí vždy teplou. Považuji to
za jeho osobní věc a nesnažím se ho převychovávat. V dospělosti se může změnit každý
jen sám.
Naše kuchyně může být pro nás i naše děti skutečnou školou života. Svůj vztah k Zemi si
budeme nejlépe pěstovat praktickou činností. Vždyť například vlastnoručně upéci
a ochutnat vlastní chléb je nejen zdravé, ale i krásné.
1) EEA Report No. 11, Household consumption and the environment. 11/2005.
Ke stažení na http://reports.eea.europa.eu/eea_report_2005_11/en .
Autor pracuje v občanském sdružení Arnika, kde se věnuje problematice odpadů.
kterou jmenoval Mirek Topolánek, aby
bleskově oznámkovala mnohaměsíční práci
Nezávislé energetické komise, vedené akademikem Pačesem. Jak se dalo očekávat,
pochválen byl převážně kladný postoj
Pačesovy skupiny k jaderné energetice („náš“
jihočeský Eda Sequens v ní byl pouze jeden),
zatímco jasnou pětku Stehlík &spol. udělil
„pačesovcům“ za snahu o zachování územních ekologických limitů; ty již přes patnáct
let chrání město Horní Jiřetín před velkorypadly Mostecké uhelné, která ovšem stejně
dlouho zneužívá děravou horní legislativu a
brání odpisu těchto uhelných zásob. A tak
máme zářnou vyhlídku na nové bloky
Temelína, další uhelnou elektrárnu, obnovení
těžby uranu a možná i bourání dalších obcí.
Cena elektřiny přitom strmě stoupá. Letos
zesnulému Ivanu Dejmalovi nebude dopřáno
klidného spánku - a začínalo to v těch 90.
letech tak slibně...
S OPTIMISMEM VZHŮRU
DO NOVÉHO ROKU!
ZDENKA JELENOVÁ
ESEJ
Křesťanství
ekologie
versus
ekologie?
MATOUŠ ŠIMEK, [email protected]
Ekologické problémy (globální i lokální) jsou dnes součástí světa.
Člověk musí být hodně netečný, aby je nevnímal, či k nim nezaujal nějaký postoj. Křesťanství v porovnání s některými jinými
náboženskými směry (zejména dálnovýchodními a indiánskými)
staví člověka do skutečně výjimečné role mezi ostatními živými
tvory. Není v tom sice ona indiánská pokora (i bizon je můj bratr
a já jsem jen jedním kamínkem v přírodní mozaice), ale na
druhou stranu člověku dává velkou porci zodpovědnosti.
Právo ochočit, využít - nebo vyhubit?
Nesouhlasím s tím, co slyším i z úst některých církevních představitelů - že člověk se se zvířetem nemůže porovnávat, těžko může
být příbuzný s nějakou opicí, a ekologové či zelení jsou pobláznění fanatici, kteří mají radši zvířata, než lidi. Zvířata i rostliny nemají
takový stupeň vědomí, kterým byl obdařen člověk. Díky tomu se
snad tolik netrápí tím, co jim lidská civilizace působí, kromě akutních případů, kdy se otráví úniky jedovatých látek nebo se jim
slepí pera či srst po havárii tankeru apod. Ale každý živý organismus je individualita, má svůj způsob vnímání světa, který není
o nic horší než ten náš. Plní v přírodě svou funkci a poslání.
Člověk má právo přírodu využívat, hospodařit v ní. Má podle Bible
právo i ochočit zvíře. Využívat ovšem neznamená vyhubit.
V dnešní složité a globalizované době už člověk nehubí jen přímo
(nadměrným lovem, únikem toxických látek), ale bohužel prostým
Foto Krasec
fungováním náročné civilizace. Ta potřebuje pro to, aby dál fungovala,
mnoho energie, a tak se dál těží a spaluje, vše se na dlouhé
vzdálenosti transportuje, z produkce zbývá mnoho odpadu, vše běží
ve zběsilém tempu a civilizace pohlcuje ve třetím světě i poslední
ostrovy divočiny.
Sám proti celému světu?
Člověku se logicky zdá, že proti globálním problémům světa sám nic
nezmůže. To je ale největší chyba! I zde je styčná plocha s Biblí. Ježíš
říká: „Cokoliv dobrého jste učinili tomu nejposlednějšímu z mých bratří, mně jste učinili!“ To znamená, že velké věci se dějí mnoha malými
činy. Sám mohu přispět svým životním stylem k ochraně naší Modré
i Zelené planety. Asi nejdůležitější ekologické heslo dneška je: „Think
globally, act locally (Mysli globálně, jednej lokálně)“. To, že se snažím
třídit odpad, kompostovat, podporovat svými nákupy místní zemědělce a výrobce, že používám úspornější spotřebiče, postavím barák,
který nebude nutné příliš vytápět, nepoužívám jednorázové pleny atd.
- tím vším přispívám ke zmírnění tíživé situace.
Důležité je trochu se uskromnit (jen si vzpomeňme, jak je to v Novém
zákoně s oním bohatstvím - a tím se nemyslí jen stav konta v bance).
Bez spousty vymožeností se překvapivě obejdeme. Není třeba se každý den sprchovat. Ke spoustě přesunů je vhodnější kolo nebo veřejná
doprava, než auto. Až začne žít šetrněji většina lidí, máme vyhráno.
Dejme přírodě prostor
A co s tím souvisí: Nebojíme se přírody a dáváme jí prostor. Přírodu
máme rádi, když ji poznáme. Přestaneme se štítit havěti, která po nás
leze, sneseme štípnutí od komára, nebojíme se, že na nás za každým
stromem zaútočí divočák. Když zažijeme náladu při svítání i stmívání,
většinou získáme ke krajině vztah. Nesneseme potom zbytečné
negativní zásahy. Naše děti pošleme do oddílu, který pořádá výpravy
do přírody, a chodíme tam s nimi občas i my. Nemusíme mít na pozemku, který spravujeme, všechno geometricky přesné a pod kontrolou. Dáváme v rámci možností prostor i jisté chaotičnosti přírody...
Věřte, že když je člověk víc spjat s přírodou, má z toho dobrý pocit.
Být od ní v izolaci je pro duši člověka stejně škodlivé, jako se neumět
ztišit, zpytovat svědomí, případně pomodlit.
Trochu moc poučuju, ale to neznamená, že jsem dokonalý. Kdybych
byl, neměl bych přece z čeho čerpat pro tento článek :-).
Autor pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru.
17
Jihočeský občasník o životním prostředí
Jak je řečeno v knize Genesis, my máme panovat všemu tvorstvu.
To je sice výsadní, ale v podstatě velmi složitá role. Jako každé
vedoucí postavení to s sebou nese velká rizika. Se špatnými
vládci to většinou také špatně končí. V historii se pak na ně
ukazuje, jako na odstrašující případy. Chce se snad lidstvo stát
takovým případem v historii celého Bohem stvořeného vesmíru?
Určitě ne, přesto lidé díky své početnosti, vynalézavosti a životní
úrovni, kterou dosáhli (navzdory rozumu, kterým byli obdařeni),
setrvávají v současném stylu života, který není trvale udržitelný a
představuje pro lidi i přírodu, která jim byla svěřena k využívání
i opatrování, velké riziko.
Bůh dal člověku takovou míru svobody, že ho nechává, aby vedl
války i si ničil planetu, na které žije. To neznamená, že by od toho
Bůh dával „ruce stranou“, naopak je v Písmu i zmínka o tom, že
potrestáni budou ti, kteří ničili Zemi.
V hospodářsky nejpokročilejších státech dnes převládá ateismus.
Ten ovšem podle mě neznamená, že ateista ničemu nevěří, tak je
tomu jen u naprostých nihilistů. Mnoho ateistů věří v dokonalost
a samospasitelnost lidského rozumu. Člověk je zkrátka tak geniální, že si nakonec vždy poradí. Není tedy třeba přehnané opatrnosti, která vede zbytečně k nižšímu zisku, či přímo ke ztrátám.
Tuto víru já považuji za velmi opovážlivou a nebezpečnou. Bohužel názory tohoto typu k nám zaznívají i z úst velmi vzdělaných a
společensky činných lidí...
Tento nepokorný přístup ovšem není v souladu s křesťanstvím.
Bible nám i ve Starém zákoně dává mnoho kladných příkladů jako
Abel či Abraham, kteří u Boha našli zalíbení díky své pokoře.
Koneckonců pokoru projevoval i král Šalamoun, známý svou
výjimečnou inteligencí. Ježíš učí, že hromadění bohatství nám neprospívá a ztěžuje spásu. Dává nám dokonce radu - abychom byli
jako děti. V tom, že budeme spontánní (v radosti i bolesti), budeme uznávat autoritu, která nás převyšuje a nebudeme chytračit a
intrikařit.
PANORAMA
Klíč k určování bylin
Autor: Mgr. Dominika Dobrylovská, ilustrace: Mgr. Ladislav Novotný,
www.kupkanet.com.
Nakladatelství Kupka vydalo „Klíč k určování bylin“ určený jak pro
potřeby žáků základních a středních škol, tak pro všechny milovníky
přírody, kteří chtějí znát jména rostlin, s nimiž se na svých toulkách
setkávají. Obsahuje 333 nejběžnějších
bylin, jež se vyskytují na většině míst
v České republice. Je vystaven na základních pojmech, které jsou v textu
vysvětleny a zobrazeny. Svou rostlinu
tak může každý určit pouze s pomocí
této příručky, bez nutnosti odborné
průpravy. V klíči je také vysvětleno přes
130 botanických pojmů. Jde o vynikající pomůcku do hodin přírodopisu,
kvalitně a barevně zpracovanou, praktického kapesního formátu.
IVANA JONOVÁ,
Šmidingerova knihovna
KRASEC DOPORUČUJE:
O penězích trochu jinak
Johanisová, Naďa, 2008: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem.
Výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku. Nakladatelství
Stehlík, Volary
Jihočeský občasník o životním prostředí
18
Bezúročné bankovnictví? Lokalizace
jako alternativa globalizace? Trojitý
namísto jednoduchého zisku? O tom
všem vypráví odlehčené texty, zamýšlející se nad některými skrytými předpoklady ekonomické teorie a čerpající
z výzkumu sociálního podnikání ve Velké Británii i u nás. Nechybí kapitoly o
předválečném československém družstevnictví či o bezúročné bance JAK.
Kniha s ilustracemi Vladimíra Jiránka a předmluvou Táni Fischerové ale
také nabízí nové ekonomické nápady a náměty, zvláště aktuální
v době hypotéční krize. Texty původně vycházely jako seriál v časopise Sedmá generace.
Pokud knihu neseženete u svého knihkupce, objednejte si ji za maloobchodní cenu 229 Kč plus poštovné a balné na e-mailu
[email protected], tel. 723 143 299.
Tipy z www-sítě:
http://www.chutnahezkyjihocesky.cz/
Podmínky pro udělení a přehled ocenění v rámci projektu
„Chutná hezky. Jihočesky“, které uděluje Regionální agrární
komora Jihočeského kraje. Motto stránek: „Pod mocným tlakem
konkurence si plně uvědomujeme silný marketingový potenciál,
daný neopakovatelností přírodních podmínek a tradicí produkce
ceněných zemědělských produktů se známkou Jihočeského kraje.
Je čas s tím něco udělat.“
http://www.prirozenelesy.cz/
Internetový časopis věnovaný přírodě blízkému hospodaření v lesích existuje již od roku 2003. Za přečtení stojí například aktuální
příspěvek Milana Košuliče st.: „Nový pohled na vývojové cykly? Bouřlivá diskuse o NP Šumava nutí hledat argumenty a podněcuje výzkum.“
http://www.pralesy.cz
Stránky se snaží přehledně a souhrnně informovat o problematice výzkumu a monitoringu přirozených lesů v ČR. Přinášejí
aktuální databázi jejich rozsahu a stavu. Stránky spravuje VÚKOZ
- Výzkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictví
http://www.npsumava.cz/
Stránky Správy NP Šumava
oproti dřívější poněkud
nepřehledné podobě získaly
na přitažlivosti, přehlednosti, a hlavně aktuálnosti.
Najdete zde i elektronickou
podobu všech tiskovin, které
NPŠ vydává. Pro učitele je
zajímavá rozsáhlá nabídka
ekologické výchovy (pro
účastníky bezplatné!); seniory a osoby se sníženou
mobilitou zase zaujme třeba
nabídka celodenních autobusových zájezdů s průvodcem.
Foto © NPŠ
ÚLET - O kachnách a dopravní značce
O prázdninách jsme ve spolupráci s paní Borskou z obce Branná (5 km jižně od Třeboně) řešili problém
velmi častých úmrtí kachen a ohrožení cyklistů na úrovni Obory a přilehlých rybníků na silnici II.třídy
číslo 154. Jedná se sice o myslivecké kachny, které páchají na rybnících spíše ekologické škody, nicméně
k častým úmrtím pod koly aut (často delší boj se smrtelným poraněním) nelze být lhostejný ani v případě
těchto tvorů. S místem, kde dochází k přejetí kachen nejčastěji, sousedí úsek, kde po silnici vede asi 200
metrů nejfrekventovanější naučné třeboňské cyklotrasy „Okolo Třeboně“, a navíc je zde zvýšený pohyb
hospodářských zvířat - zejména koní. Přitom se tudy často řítí kamiony převážející Dobrou vodu.
Domnívali jsme se, že rozumným řešením je instalace dopravní značky omezující maximální povolenou
rychlost. Kvůli kachnám i cyklistům. Zástupci dopravní policie ani silničního správního úřadu města
Třeboně se to nedomnívají. Prý by to mělo opačný efekt, že by si řidiči hlídali tachometr, málo dávali
pozor na provoz a právě to by vedlo k problémům. (Nemusí snad řidiči v každé obci zvládat obojí?) Navíc
zde zatím nedošlo k žádné vážné nehodě. (To se musí čekat, až se stane?)
Vyložené „perly“ pak zazněly z úst zástupce policie: Omezení rychlosti má smysl jen když se bude vybírat,
Kresba Václav Morava
a prý jestli chci, aby platil pokutu, kdo tu ve tři v noci pojede o 10 km/h víc, neboť vybírá se zkrátka tak,
aby bylo vybráno! Napadla ho dokonce „úžasná“ metafora, že instalovat značku je tu stejně účelné, jako rozsvícení kontrolky, že se
nemaže motor, vyřešit vyšroubováním žárovičky této kontrolky.
Nakonec nám nabídli kompromis: nebudou mít nic proti instalaci značky A 22 „Jiné nebezpečí“ - tedy toho trojúhelníku s vykřičníkem,
který znamenaná zároveň všechno a nic a řidiči na tuto značku, myslím, příliš nereagují. To, že proti instalaci této „kompromisní“ značky
nic nemají, ovšem neznamená, že ji podporují. Proto nám přišel od Správy a údržby silnic Jč kraje (závod J.Hradec) dopis, že souhlasí
s umístěním značky, pokud její instalaci zaplatí Český nadační fond pro vydru. No vážně vtipný…
MATOUŠ ŠIMEK, ČNF pro vydru
PANORAMA
TIP KRASCE PRO DĚTI:
Kateřina Vrtišková: Co
vyprávěl starý dub
Útlá publikace (formát A4, 66 stran) vznikla na základě autorčiny práce
v dětském centru Zvoneček ve Vraném nad Vltavou. Čtenářům se
dostává do rukou sborníček pohádek, výtvarných a tvořivých aktivit
vhodných pro děti od jednoho roku do věku přibližně tří let. Pohádkové příběhy a navazující
činnosti dětí jsou zaměřeny na
přírodu v jednotlivých ročních
obdobích, šetrné chování k životnímu prostředí, a také na
lidové zvyky a obyčeje. Kromě
krátké motivační pohádky a
navazujících tvořivých aktivit
(vždy je popsán postup práce
a seznam potřebných pomůcek a materiálu) je každá kapitola doplněna krátkým vysvětlujícím textem pro dospělé
(bližší vysvětlení přírodních
jevů, které se objeví v pohádce, tipy pro další možné
činnosti s dětmi, původ lidových zvyků a obyčejů apod.). Text je doplněn hezkými barevnými
ilustracemi Lídy Pokorné. Knížka je vhodná pro rodiče a prarodiče,
učitele a vychovatele a další zájemce, kteří svůj volný nebo pracovní
čas věnují malým dětem. Vyšla v nákladu 2000 kusů, zájemci si ji
mohou objednat na adrese ZO ČSOP 11/11 Zvoneček, 252 46 Vrané
nad Vltavou, tel. 606 762 036, [email protected], cena 50,- Kč.
LIBUŠE JOZKOVÁ
Nízkoenergetické domy
Jak nízkoenergetický dům funguje, jak ho postavit, jaká bude ekonomika provozu a jak poznat, zda dům je či není nízkoenergetický, si
můžete přečíst v nové publikaci EkoWATTu. Můžete si ji zdarma vyzvednout v poradně EkoWATTu v Č. Budějovicích (Žižkova 1) nebo
v Praze (Švábky 2), nebo si ji stáhnout z webu: www.ekowatt.cz.
KAREL SRDEČNÝ
DVANÁCTERO KULTURNÍ KRAJINY
Petice za usnesení vlády ČR o skutečné implementaci Evropské
úmluvy o krajině byla zveřejněna na říjnové konferenci Tvář naší
země - Krajina domova. Význam petice spočívá ve vytvoření
většího občanského tlaku na kompetentní pracovníky organizací
a institucí, zejména ministerstev, aby přikročili od slov k činům
a podpořili či iniciovali aktivity, které umožní ochránit kulturní
i přírodní hodnoty krajiny. Plné znění petice, její zdůvodnění i
on-line petiční arch najdete na www.kulturnikrajina.cz.
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.
Občanské sdružení Hamerský potok loni vydalo brožurku „Žabí
svět aneb obojživelníci Jindřichohradecka a význam vody v krajině“, která se setkala s dobrým ohlasem. Proto letos na podzim
přibyla podobně koncipovaná příručka „Jak to vidí vážky aneb ze
života vážek nejen na Jindřichohradecku“. Obě publikace bývají
volně k dostání na osvětových akcích občanského sdružení.
Informace o o.s. Hamerský potok a o pořádaných akcích:
www.hamerskypotok.cz.
Kafka a medvědi
Lapidární charakteristika nejznámějšího
románu - přesný podtitul zní „Kapitoly
z románu“ - Ádáma Bodora „Okrsek
Sinistra“ by mohla znít třeba: trochu absurdní karpatské ochranářské podobenství o totalitě. Děj se odehrává v zapadlé
rezervaci, respektive okrsku (sinistra levý, zvrácený, pochmurný, zbytečný…)
na severu Sedmihradska.
Popisy horské scenérie jsou střídmé, ale
působivé, prozrazující důvěrnou každodenní znalost bez „návštěvnického“ okouzlení
dejme tomu Olbrachtova. Znalci Karpat nebo alespoň Karpatských her
Miloslava Nevrlého snad poznají pohoří Rodna, pěnišníkové hory.
Nositelé moci (a libovůle a korupce) jsou označováni jako horští
myslivci a udržují v okrsku jakousi dvakrát zelenou, polovojenskou a
ochranářskou diktaturu. Hlavní hrdina čelí mechanismům moci
odevzdaněji, než v trochu podobném Kafkově Procesu, avšak nemá
nárok ani na křestní jméno či iniciálu - přiznává, že „Lesní komisař potom rozhodne i o mém jméně“. Horští myslivci jsou bezvýhradnými
pány nad prací i životem (včetně sexu) obyvatel Sinistry. Temné a dusivé poměry jsou přitom jaksi středoevropsky nedokonalé, nikoliv
orwellovsky sofistikované. Úlohu Ginu vítězství plní denaturovaný líh,
podle možnosti filtrovaný přes dřevěné uhlí nebo jinak vylepšený.
Postavy románu skládají tuze multikulturní mozaiku (Slované, Maďaři,
Rumuni, Arméni, Turci, Řekové a další), ale hořká „cizost“ hlavního
hrdiny je nápadná. Reflektuje pocity Maďarů v Rumunsku ve druhé
polovině 20. století (román poprvé vyšel v r. 1992).
Román, či cyklus novel (kapitol), zobrazuje temnou, tichou beznaděj
lidí vystavených „krutému tlaku diktatur východního typu“, jak je
označuje překladatelka díla Anna Valentová. Čtenáře Krasce pochopitelně obzvlášť zaujme správní rámec moci v okrsku Sinistra, totiž
přísná přírodní rezervace. Jak dříve naznačeno, není to útok proti
nějakému třebas i státnímu ekoterorismu. Pro znalce a hlavně obyvatele rumunských Karpat je hlavní smysl rezervace takřka perverzní,
totiž chov medvědů.
Připomeňme, že medvědi byli v Rumunsku přísně chráněni už za vlády
N. Ceausesca (zabití medvěda bylo trestné, a to i vězením), a dnes pro
změnu podle tzv. směrnice o stanovištích, vydané Radou Evropské
unie. Historické maximum bylo kolem roku 1989 (téměř 8000
medvědů) a ještě v současné době je velikost tamní populace zhruba
5500 kusů, necelá polovina celkového počtu v Evropě - ovšem v situaci, kdy únosná kapacita tamního prostředí podle ekologických
výzkumů a odhadů je asi tříčtvrtinová (cca 4000).
JIŘÍ GUTH
19
Jihočeský občasník o životním prostředí
Plánujete stavbu domu? Postavte ho tak, aby byl nízkoenergetický!
Takový dům nevyžaduje nějaké extravagantní architektonické řešení
ani vnitřní vybavení „kosmickou technologií“. Můžete ho postavit
z materiálů, které koupíte v každých stavebninách, nebo i z „přírodních“ materiálů, jako je nepálená hlína, sláma či konopí a dřevo. Nemusí být ani dražší než konvenční stavby, ovšem náklady na vytápění
zde mohou být výrazně nižší.
Po žabách vážky
POD LUPOU
Kolik stojí
říčníříční
niva? niva
MATOUŠ ŠIMEK, [email protected]
Pokusit se zodpovědět otázku z titulku - to bylo hlavní téma konference
Ekosystémové služby říční nivy pořádané v Třeboni Ústavem systémové
biologie a ekologie AVČR. Není to úlet ekologů, tlačit funkce přírodního
ekosystému do terciérní sféry služeb? Vždyť příroda funguje i bez toho,
abychom oceňovali její služby, a přirozeně nám poskytuje svůj prostor
a produkty, kterých využíváme společně s ostatními tvory. Jenže člověk
přírodu do té míry využívá a ovlivňuje, že pro trvalou udržitelnost je
koncept oceňování jejích služeb skutečně vhodný.
Jihočeský občasník o životním prostředí
20
Jedním z ekosystémů, který poskytuje člověku služby (zadržení vody,
vysoká produktivita...) právě v přirozeném, či člověkem jen mírně
ovlivněném stavu, je říční niva.
Koncept ekosystémových služeb vychází z předpokladu, že ekosystémy (celky provázané živé a neživé přírody) samy poskytují lidstvu
hodnoty a služby, z nichž mnohé lze vyjádřit také ekonomicky. K tomu
účelu se většinou porovnávají s obdobnými produkty lidské činnosti,
což je u takových oblastí jako je druhové bohatství či vyrovnávání
klimatu nanejvýš problematické. Costanza a kol. (1997) uvádí souhrn
služeb vybraných prostředí vyjádřený v dolarech na jednotku plochy.
Nivy řek jsou z hlediska této „produktivity“ na druhém místě hned za
říčními deltami s hodnotou 19 tisíc USD/ha.rok.
Ve světle tohoto faktu se ochrana a šetrné hospodářské využití takového území vyplatí daleko víc, než násilná a často nákladná kultivace
(v případě niv např. technická meliorace s následným rozoráním). Jak
vidno, koncept ekosystémových služeb by se mohl stát účinným
nástrojem při prosazování environmentální politiky. Jak připomíná
RNDr. David Pithart, jeden z hlavních organizátorů konference, bude
proto třeba dále pracovat na pravidlech takového oceňování. K tomu
je potřeba mezioborové spolupráce. V případě říčních niv se jedná o
ekology a vodohospodáře, kteří by se konečně měli pokusit o plodnou
spolupráci. Je třeba uznat, že technická opatření nemusí nutně znamenat negativní zásah do přírody, ochrana druhů neznamená vždy nemožnost obhospodařování území apod.
Chrání před povodní, produkuje kyslík...
RNDr. Jan Pokorný z ENKI o.p.s. a doc. Seják na konferenci objasnili
možné metody hodnocení služeb ekosystémů a zdůraznili, že problém
patří k novým úkolům členských zemí EU (Obnovená strategie 2006).
Uvedli několik jimi zpracovaných příkladů právě pro nivu. Jeden příklad za všechny: V případě prevence povodně se u výstavby nové vodní nádrže počítají náklady na zadržení kubíku vody mezi 200 - 500 Kč
(náklady u vody zadržené nad úroveň hospodářské hladiny neklesají).
Finanční hodnota služby 500 ha funkční říční nivy, která sama zadrží
2,5 miliónu kubíků vody, je tedy 500 - 1250 miliónů Kč.
Mezi další služby nivy náleží produkce kyslíku (1 kg na m 2 za rok),
zadržení živin, produkce biomasy, vázání CO2 či služby spojené s výparem a spotřebou vody rostlinami (podpora krátkého vodního cyklu,
příznivý vliv na místní klima).
Zásadní jsou vlastnosti celku, které nemá žádná jeho část - proto byl
v ČR týmem ekologů a ekonomů podle inspirace z Hesenska (SRN)
vybrán metodický přístup, který hodnotí biotopy podle osmi základních kritérií (za každé 1-6 bodů, čím více bodů, tím je kritérium silněji
splněno). Ke kritériím patří např. diverzita struktur, druhů, zralost, či
ohrožení biotopu. (Seznam biotopů a jejich bodů najdete na
fzp.ujep.cz/Projekty/BVM/BVM_CZ.pdf ).
K ohodnocení služeb může přispět monitoring na místě proběhlých
revitalizací vodních toků. Proto bylo vyhodnoceno 136 revitalizačních
Foto © Jan Ševčík
akcí (navracejících tok do přírodě bližšího stavu) z období 2000-03
v ČR. Hodnota přírůstku jednoho bodu byla vypočtena jako podíl
nákladů dané akce a očekávaného bodového přírůstku. Výsledná
průměrná národní hodnota jednoho bodu vyšla 12,36 Kč. Ta je tedy
odvozena ze skutečné ochoty společnosti a jejích zastupitelských
orgánů platit za ochranu přírody a krajiny. Autoři tvrdí, že peněžní
ohodnocení je zde podstatně reálnější, než při užití metod netržního
zjišťování ochoty lidí případně platit.
Třeboňská niva slouží i Praze
Další příspěvky konference se týkaly přírody říčních niv. Tůně (fluviální
jezera), které jsou zde typickým fenoménem, hostí mnohé druhy sinic
a řas (v nivě Lužnice hlavně hnědých řas). Nejlepší se z hlediska počtu
druhů ukazují tůně, které jsou málo zastíněné a navazují na ně nivní
louky. Šetrné luční hospodaření (bez těžké techniky, která je na mokrém terénu beztak problematicky použitelná) je tedy v nivě vhodné
i z ekologického hlediska. O něco problematičtější je využití jako
pastviny. Jak podotýká pan profesor Prach, mezi loukami jsou ty v nivě
(psárkového typu) navíc jedny z nejproduktivnějších. Tůně jsou významné i pro ryby, včetně takových vzácností, jako mník či sekavec.
Problém někteří spatřují v zazemňování tůní. RNDr. R.Černý svými
terénními výzkumy poukázal na to, že v čistě přírodních úsecích nivy
dochází nadále ke vzniku např. kruhových tůní, propichováním
meandrů vznikají slepá ramena. Dynamika území je vysoká. Drastičtější změny v průběhu a zahlubování koryta jsou vázány až na antropogenní úpravy toku (např. niva těsně před napřímeným úsekem
Lužnice nad kempem u Suchdola).
Různorodost nivy a rozlivy vody v jejích sníženinách jsou hlavním důvodem zpomalení a zploštění povodňových vln, které tudy procházejí.
Mimochodem, při povodňových situacích v jižních Čechách vody z řeky Lužnice přicházejí do Orlické vodní nádrže díky nivě a rybniční
soustavě zpravidla s dvoudenním zpožděním za Otavou a Vltavou.
Kdyby tomu tak nebylo, povodně 2002 mohly být v Praze ještě
katastrofálnější. Rozlivy na Třeboňsku jsou v konečném důsledku
službou Praze.
Autor pracuje v ČNF pro vydru.
Foto © Jan Ševčík
ODJINUD
voda
nad
Voda
nad uran
uran
HANA GABRIELOVÁ, [email protected]
Území České republiky je velmi bohaté na výskyt uranových rud. Nedávné
vyhlášení chráněného ložiskového území Osečná - Kotel a zmínky o obnově
těžby byly zásadním impulsem vzniku občanského sdružení Naše Podještědí, které spolu se Stranou Zelených Janův Důl aktivně vystupuje proti
plánům na obnovu těžby uranu. Sdružení má v současné době ke dvěma
stům členů a organizuje přednášky, výstavy, demonstrace a happeningy
s cílem odvrátit těžbu uranu v Podještědí.
Po druhé světové válce byl Jáchymovský důl jediným známým nalezištěm uranu na území kontrolovaném Sovětským svazem. Tento
fakt umožnil Rusům zahájit vývoj vlastních jaderných zbraní. Později byla objevena ještě bohatší naleziště na území Čech - v Ralsku a
na Příbramsku, a také na druhé straně Krušných hor, ve východoněmeckém Sasku.
V Podještědí bylo objeveno uranové zrudnění poprvé roce 1963
hlubinným vrtem nedaleko Stráže pod Ralskem. Toto území se nachází v geologické oblasti zvané Severočeská křída. Zde se v místě
chemické těžby vytvořily dvě zvodnělé vrstvy - tzv. kolektory - cenomanský a turonský. Ve spodním cenomanském kolektoru se
nacházejí uranová ložiska a svrchní turonský kolektor představuje
jeden z nejvýznamnějších zdrojů pitné vody v ČR. Území je chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a jeho ochrana je právně
podchycena v nařízení vlády č. 85/1981 Sb.
Miliony tun kyseliny blízko pitné vody
Řešení potrvá desítky let
Usnesení vlády ČR v roce 1991 formulovalo zásadní stanovisko:
„Nerozšiřovat dále plochy vyluhovacích polí dolu chemické těžby
uranu do doby komplexního posouzení stavu a stanovení ekologických podmínek dotěžení ložiska, způsobu ukončení těžby a
sanace ložiska“. ČSUP byl navíc dlouhodobě dotovaným podnikem,
který nevytvářel finanční rezervy na sanaci. Vláda proto na sebe
vzala v roce 1992 odpovědnost za realizaci sanací a každoročně
uvolňuje kolem 3 miliard Kč na útlum uranového hornictví. Z této
částky je však více jak polovina (52%) vyčleněna na financování
sociálních dávek horníkům. Problém ekologické zátěže po těžbě
uranu ve Stráži pod Ralskem je problém tak rozsáhlý, že jeho dořešení potrvá ještě desítky let a bude státní rozpočet stát více než 40
miliard Kč.
S rostoucími cenami uranu na světových trzích však rostou i zájmy těžařů a zahraničních investorů o znovuobnovení těžby uranu v oblasti
Ralska, a to dokonce v ještě více zabydlených oblastech směrem k Liberci. Takovým místem je právě nedávno vyhlášené chráněné
ložiskové území Osečná - Kotel. Vyhlášení tohoto ložiska v roce 2008 a
zmínky o obnově těžby byly zásadním impulsem vzniku občanského
sdružení Naše Podještědí, které spolu se Stranou Zelených Janův Důl
aktivně vystupuje proti plánům na obnovu těžby uranu.
Pod dohledem tisícileté lípy
Setkání odpůrců těžby se tradičně konají pod tisíciletou lípou v obci
Kotel, od níž na dohled by mohly v budoucnu stát těžební věže. Sdružení Naše Podještědí spolu se sdružením Calla zvalo předposlední
zářijovou sobotu odpůrce těžby opět pod lípu. I přes chladný den a
pofukující mrazivý vítr se zde sešly téměř dvě stovky lidí, aby se
připojily k mezinárodní akci Uranium action day a vyjádřily tak svůj
odpor proti plánované těžbě uranu. Podobné aktivity se konaly v dalších šesti zemích Evropy, a také v Rusku a v Austrálii - na místech, kde
jsou místní komunity ohroženy těžbou uranu.
Shromáždění v Kotli obohatilo mj. i divadelní představení místních
ochotníků a dětí. Celou akcí provázel neúnavný bojovník Josef Jadrný,
který na úvod zdůraznil, že „Pitná voda je pro lidi přece cennější než
uran. Zdá se nám proto naprosto absurdní, že těžaři plánují obnovit
těžbu jen pět kilometrů od místa, kde jsou zdroje pitné vody, které
dnes zásobují i blízký Liberec, město s více než 100 tisíci obyvateli.“
Postupně pak vyzval ke krátkému proslovu již tradiční řečníky - předsedkyni sdružení Naše Podještědí a kojící matku Petru Blahovcovou,
výřečného místostarostu obce Český Dub Martina Bobka a zástupce
sdružení Calla.
Nejváženějším hostem
akce byl Dr. Gavin
Mudd, australský odborník na těžbu uranu
a její dopady na životní
prostředí. Ve svém prohlášení zdůraznil: „Těžba uranu je byznys,
jehož jediným cílem je
vydělat peníze. Voda je
naopak pro všechny lidi
a její hodnota bude
čím dál vyšší.“ Od lípy
v Kotli se pak vydalo
procesí lidí místní krajinou přes chráněné
ložiskové území na společné posezení v holandském kempu v obci
Janův Důl.
Další informace:
www.nasepodjestedi.cz
a www.calla.cz/uran.
Autorka pracuje ve sdružení
Calla.
Foto Václav Vašků
21
Jihočeský občasník o životním prostředí
I přes tyto známé skutečnosti byla v druhé polovině šedesátých let
Československým uranovým průmyslem (ČSUP, dnes s.p. DIAMO)
započata na revíru Stráž pod Ralskem těžba klasickým hornickým
způsobem a současně i metodou tzv. „IN-SITU“. V praxi tento experiment znamenal, že se do podzemních vrstev technologickými vrty
vtláčel loužící roztok kyseliny sírové, který byl poté čerpán na povrch, uran z něj chemicky separován a loužící medium bylo opětovně vtláčeno pod zem. Loužení probíhalo v hloubce 250 až 350 m
pod povrchem, kam vedlo 8000 technologických vrtů skrz vrstvy
turonského kolektoru s hospodářsky využívanými pitnými vodami!
Každá z metod vyžadovala jiné podmínky - hlubinná těžba dokonalé osušení ložiska, a chemická těžba co nejvyšší hladinu pro větší
efektivitu čerpání. K omezení průniků kyselých technologických
roztoků z chemické do hlubinné těžby byla vybudována hydraulická bariéra, kdy se do linie vrtů nepřetržitě 24 hodin denně vtláčely vody, čímž se v cenomanské zvodni vytvořilo umělé tlakové
rozvodí. Toto náročné technické opatření funguje nepřetržitě dodnes.
Za období chemické těžby (1967 - 1996) byly do podzemí vtlačeny
více než 4 miliony tun kyseliny sírové a dalších chemikálií. Samotný
důl chemické těžby zabírá plochu 628 hektarů a plocha kontaminace včetně tzv. dotčených vod cenomanské zvodně dnes dosahuje 27 km2 o objemu 370 milionů m3 podzemních vod v množství
odpovídajícím 4,9 milionům tun všech rozpuštěných látek.
Foto Václav Vašků
FOTOREPORTÁŽ
JAKÝ BYL ROK 2008?
Fotografie na této a na poslední straně jsou vzpomínkou na některé úspěšné akce členských a partnerských organizací sítě Krasec
v průběhu celého roku – více o akcích na www.krasec.cz.
Stromem roku 2008
se stalařímovská
římovská lípalípa
Jihočeský občasník o životním prostředí
22
Jediný kandidát soutěže Strom roku za Jihočeský kraj,
památná římovská Lípa Jana Gurreho, se stala letošním
vítězem celostátní soutěže pořádané Nadací Partnerství.
Do ankety ji společně navrhly sdružení Calla, Římskokatolická farnost Římov a obec Římov. „Právě díky maximálnímu nasazení pana starosty Vladimíra Koupala,
pana pátera Tomáše Koňaříka, římovských občanů
a podpory široké veřejnosti se podařilo sesbírat téměř
34 000 hlasů,“ glosovala výsledek Pavla Matějková
z Cally. O prestižní ocenění se ucházelo 109 stromů.
AKTUALIZOVANÝ KALENDÁŘ PŘEDNÁŠEK,
SEMINÁŘŮ A DALŠÍCH AKCÍ PRO
VEŘEJNOST NAJDETE NA
www.krasec.cz/kalendar
Seminář nejen pro environmentalisty,
ekonomy, aktivisty a podnikatele.
28. 1. - 1. 2. 2009
Pořádá Trast pro ekonomiku a společnost,
přihláška na www.thinktank.cz, do 12. ledna 2009.
Cena: 1500-2500 Kč
včetně ubytování a stravy (možnost slevy).
Tlumočení zajištěno.
Organizaci semináře garantuje Naďa Johanisová.
Více informací: Standa Kutáček, e-mail [email protected],
tel. 774 643 394 a 542 213 374.
Na internetových stránkách www.krasec.cz je provozována on-line ekologická poradna,
v níž je nejširší veřejnosti nabízena možnost zeptat se na otázky z následujících tematických oblastí:
- Ochrana přírody - Přírodní zahrada - Biopotraviny a místní potraviny - Energetika - Ekologické stavění - Odpady - Zelená kancelář - Správní řízení / účast veřejnosti - Zvířata - Zákony - Komunitní a místní rozvoj - Ekologická výchova (školní i mimoškolní) - Šetrná domácnost - Zemědělské alternativy - Jiné
Mám zájem
o objednání publikace:
INZERCE V ČASOPISU
KRASEC
Soukromá řádková inzerce
- do 3 řádků sloupce
(musí být uveden kontakt)
- 50 Kč
Komerční plošná inzerce
- celá strana A4: 3 000,- Kč
- 1/2 strany:
1 800,- Kč
- 1/4 strany:
1 000,- Kč
- 1/8 strany:
600,- Kč
- inzerce na obálce
(vpředu, vzadu): + 50 %
Slevy pro opakované zveřejnění
inzerce:
- 2 x zveřejnění sleva 10%
- 3 x a více zveřejnění sleva 15%
o informace k akcím
(seminář, přednáška, výstava aj.):
Jméno:
Kontakt (adresa, telefon nebo e-mail):
KONTAKT:
[email protected]
Dne:
Podpis:
Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu
Krascem, o.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb
EVVO a jejich evidence. Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním
orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně.
Po vyplnění formuláře je otázka odeslána specializovanému poradci, který tazateli odpoví.
Otázky a odpovědi, které mají širší platnost, jsou zároveň zveřejněny na internetu.
Jihočeský občasník o životním prostředí
© foto Jan Voběrek
JAKÝ BYL ROK 2008?
Kde můžete získat časopis Krasec?
l
České Budějovice
Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3
Obchod Slunečnice, Chelčického 21
l
Jindřichův Hradec
Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I
l
Strakonice
Zdravá výživa VALÉTUDÓ,
Velké nám. 219
Šmidingerova knihovna, Husova 380
Městské infocentrum, Velké nám. 2
KRASEC, o.s.
l
Vodňany
Městské muzeum, Nám. Svobody 18
Senovážné náměstí 9
l
Písek
Prodejna NATURAL, Budovcova ul.
l
EKOPORADNY sítě KRASEC
ČESKÉ BUDĚJOVICE
l
SÍŤ kanceláří Pohádkového království
l
Krajský úřad JČ. kraje – odbor ŽP
l
knihovny v jižních Čechách
3
7
0
0
1
l
školy zapojené do sítě MRKEV
l
objednat na www.krasec.cz