Infoželvík 2 2009/2010 (velikost: 1794kB)

Infoželvík 2 2009/2010 (velikost: 1794kB)

Vánoce jsou tady…
Nejenţe po sněhu není ani památky, venku dokonce snad začíná jaro. Kýčovitá vánoční
výzdoba, která se v obchodních centrech skví uţ od půlky října vánoční náladě moc nepřidá.
A kam se poděl Jeţíšek? Zatímco generaci našich rodičů krmil Děda Mráz piroţky, do nás
cpe Santa Klaus horem dolem hamburgery. Vousatý pupkáč v červeném oblečku se na nás
šklebí z kaţdé výlohy, obrazovky brázdí červený kamion od Coca-coly, po klasickém českém
Jeţíškovi ani vidu, ani slechu. Bohuţel musím podotknout, ţe mně a mým vrstevníkům
takové Vánoce vyhovují, pokud si dobře pamatuji, jiné jsme ani nezaţili.
Ale zkusili jste si někdy představit, jak takový Jeţíšek vypadá? Kudy vlastně nosí dárky?
Od mé puberty je pro mě Jeţíšek malé spoře oblečené miminko, vlastně jen takové kouzlo,
které kaţdoročně přináší vánoční atmosféru a klid.
Ať uţ Vánoce proţijete s Jeţíškem, Santou nebo s kýmkoliv
jiným, přejeme Vám, naši milí čtenáři, Veselé Vánoce, bohatého
JEŢÍŠKA a hodně štěstí do nového roku.
Za redakci Infoţelvíka Jitka Němcová
Co dostaneš k Vánocům?
1.Věříš na Jeţíška?
Ano
Ne
Bohuţel ne, ale někdy si rád/a zavzpomínám na doby, kdy jsem byl/a malá/ý.
2. Můj mobil vypadá….
…krásně, nově, s funkcemi, které kaţdý závidí
…,,hrozně“, je poškrábaný, černobílý, a rozbitý
Mobil?...co to je? ….. my máme akorát pevnou….
3.Hraješ si s panenkami/autíčky?
No jasně bez nich by nebyl můj ţivot to pravý
Ano
S hračkami uţ si nehraji
4.Kolik je ti let?
6-10
11-15
15 a více
5.Máš doma nějaký domácí zvíře?
Ano, máme doma úplný zvěřinec
Nemám, ale chtěl/a bych
Nemám rád/a zvířata:-C
1 2 3
A- 3 1 3
B- 2 2 1
C- 1 3 2
4
3
1
2
5
3
1
2
5-8 bodů= zvíře
Jeţíšek Ti nejspíš nadělí nějaké to zvířátko.
9-13 bodů=mobil
Jeţíšek Ti nejspíš nadělí nový mobil.
14-15 bodů=hračka
Jeţíšek Ti nejspíš nadělí nějakou tu hračku.
Jozefína
Vytisková 8.A
Vánoce u nás …
Prvním významným krokem směřujícím k Vánocům je 4. prosinec - Barborka. V tento den
uříznuté větvičky z třešně, jabloně a hrušky rozdávají odměnu na Štědrý den v podobě rozkvetlých
drobných kvítečků.
-Vloţte do vázy tolik větviček (podle tradice by to měla být větev třešňové Barborky), kolik je
členů rodiny. Na lísteček napíše kaţdý člen nějaké přání a pověsí jej na větvičku (nebo si jen své přání
a podobu své větvičky pamatujete). Komu větvička na Štědrý den vykvete, tomu se přání splní.
Štědrý den 24. prosince a Štědrovečerní večeře
Protoţe na Štědrý den připadá narození Jeţíše Krista, přikládali tomuto dni naši předkové velký
význam - povaţovali jej za den zázraků. A to znamenalo, ţe se člověku mohla splnit přání. Pomocí
různých věštících technik člověk hledal odpovědi na otázky ohledně své budoucnosti. Tato tradice se
dochovala dodnes.
Na Štědrý den se aţ do večera zachovává přísný půst. Ten, kdo vydrţí, údajně uvidí zlaté prasátko. Ke
společné večeři se zasedá, jakmile vyjde první hvězda. Pod talíře se na štědrovečerní večeři dávají
kapří šupiny, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz. Po dobu slavnostní večeře nesmí
nikdo vstávat.
Lití olova
Nad plamenem se rozţhaví kousek olova aţ do úplného roztavení. Připraví se nádoba s vodou a do ní
se olovo opatrně vlije. Odlitek, který vznikne, věští dotyčnému jeho budoucnost. Například odlitek ve
tvaru hvězdy znamená úspěch, uznání.
Krájení jablka
Jablko se přepůlí vţdy po štědrovečerní večeři, avšak ne obvyklým způsobem, ale kolmo na osu,
napříč. Pokud má vnitřní část s jádry tvar hvězdy, sejdou se za rok všichni ve zdraví. Má-li tvar kříţe,
někdo z přítomných těţce onemocní.
Pouštění lodiček
Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin skořápek se nakapaným voskem připevní
svíčka. Lodičky ořechů se pak nechávají plout po vodě. Ten, komu se lodička nepotopí a dlouho svítí,
čeká dlouhý a šťastný ţivot. Pokud se lodička drţí při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok drţet
doma. Pokud pluje ke středu nádoby, vydá se do světa.
Sřevíc
Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se
špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou.
… i ve světě
Irsko
V Irsku jsou tradice velice podobné,akorát ţe Vánoce slaví 6.prosince. V Irsku domácnosti
kaţdoročně navštěvuje Jidáš Iškariotský.
Bulharsko
Vánoce v Bulharsku lidé slaví aţ 6. ledna.Místo Jeţíška, Santy Clause či Dědy Mráze zde dary
naděluje Děda Koleda. V kaţdé bulharské rodině, stejně jako u nás nesmí chybět ozdobený vánoční
stromeček. Nejoblíbenější je smrk. Typickou večeří je vepřové maso s fazolemi nebo rýţí a podobně
jako v ostatních zemích se podává i červené zelí. Na venkově se na zem rozprostírá sláma, na které se
následně večeře konzumuje.
Francie
Francouzi, podobně jako lidé v jiných zemích se silnou britskou tradicí, slavnostně večeří aţ 25.
prosince.Tomu, kdo roznáší ve Francii dětem dárky, se říká Pére Noël. Je zároveň ze všech "Jeţíšků"
na světě nejmladší. Na vánočním stole nesmějí chybět typické místní delikatesy - od ústřic, ţabích
stehýnek aţ po šneky. Vrcholem večera je pečený krocan s kaštanovou nádivkou.
Infoţelvík v Brně
Velitelský čas 7:15, pátek 27. listopadu
Na autobusovém nádraţí v Pelhřimově se scházíme v silné sestavě – paní učitelka Medová,
Joţka Vytisková, Míra Novák a já (Jíťa Němcová) – jiţní Moravo, těš se na nás! Místo v autobuse
nacházíme bez problémů, a posilňováni lékořicovými bonbony z rukou našeho drahého
pedagogického doprovodu vyráţíme do Brna.
První dobrý , ba dokonce „ nejlepšejší “ nápad přichází hned na autobusovém nádraţí v Brně,
a to zakoupení místenek na cestu zpět. Na druhý pokus koupíme jízdenky do tramvaje a zanedlouho uţ
se nacházíme před budovou školícího centra Jihomoravského kraje, kde se konalo ono setkání autorů a
zástupců školních časopisů. Po registraci se pouštíme do prohlíţení školních časopisů z nejrůznějších
koutů republiky, uţ tady poprvé zjišťujeme, ţe před námi je ještě veliký kus práce.
Přemísťujeme se do auly, zde se koná přivítání a představení hostů, kteří nás vedli při
následujících workshopech. My jsme si zvolili skupinu pod
vedením pana Pavla Zdráhala – redaktora časopisu REMIX.
Během dvou hodin jsme několikrát představili náš časopis,
částečně i naši školu a zahráli si pár akčních her. Při jedné
nám pořadatelé dali ránu pod pás, rozdělili naši skupinku.
Paní učitelka se přidala k ostatním učitelům a my zbylí jsme
se připojili k jedné z devíti skupin. Úkol zněl hned od
začátku zajímavě – z papíru, nůţek, lepidla, izolepy, kolíčku
na prádlo a balónku jsme měli postavit brontosaura a
1
následně ho popsat v nejpouţívanějším slohovém útvaru –
SMS. Ani tady jsme se neztratili. Dva z nás obsadili
společně se svými skupinami pomyslná první dvě místa.
Následuje část, na kterou jsme se s paní učitelkou
těšily uţ od příjezdu – občerstvení. bageta, čaj, káva,
sušenka, co víc si přát, ţe ?  Přemísťujeme se opět do auly,
tentokrát na vyhlášení cen v mnoha kategoriích. I tady byla
znát Pelhřimovská stopa, časopis základní školy Osvobození
– Kukadlo získal první místo za nejlepší grafiku.
Opět se stěhujeme k tramvaji, někteří z nás ( Joţka) si
ještě
na
cestu berou další bagetu. Kdyţ tramvaj zastaví před
2
galerií Vaňkovka, neváháme a jdeme vstříc obchodnímu
centru (druhý dobrý nápad ) Zde se zastavíme na pozdní
oběd, porozhlédneme se po obchodech a Míra si splní svůj sen (viz.foto č.2). Díky místenkám
nemáme nejmenší problém s nastoupením do autobusu. Následující dvě hodiny uţ nemáme nic jiného
na práci neţ pozorovat postupné stmívání a ruku paní učitelky s pytlíkem lékořicových bonbónů .
Den jsme si uţili v nebývale přátelské atmosféře. Spojili jsme příjemné s uţitečným, dozvěděli
jsme se více o tvorbě časopisů i práci ostatních ţáků. Máme na čem pracovat! To ale není výzva pro
nás z devátých tříd, dokonce ani pro Joţku z třídy osmé. Uţ vůbec ne pro paní učitelku. Pokud chceme
– a my chceme – dále pokračovat s tvorbou školního časopisu, je třeba vyvinout větší úsilí a zvýšit
morálku při naší práci.
Na závěr nezbývá neţ poděkovat panu řediteli, bez jeho svolení bychom nemohli načerpat
nové zkušenosti, kterých je více neţli dost. Dále posíláme díky spoluautorům našeho časopisu. A
poslední, ale o to větší díky letí právě paní učitelce Medové. Je aţ obdivuhodné kolik trpělivosti měla
s našimi občasnými pubertálními výkřiky do tmy.
Jíťa Němcová 9.A
Paleta pana Podzima
čtyřdenní podzimní projekt 2.B
Loni jsme si uţívali podzimu se Čtyřmi kaštánky, tentokrát jsme „druháčkovský“ podzimní
projekt nazvali Paleta pana Podzima. V průběhu 4 dní jsme si postupně zopakovali,
prohloubili a upevnili učivo matematiky, českého jazyka a prvouky.
Pracovali jsme ve 4 šestičlenných skupinkách, někdy jsme se na úkolech účastnili všichni
společně.
1.den jsme sčítali s přechodem desítky vše, co roste a ţije v lese. Nebyly to však pouze
„obyčejné“ příklady. Na prouţky papíru jsme malovali slovní úlohy a snaţili se o té své
hodně a hodně povídat. Počítali jsme s ţaludy, houbami, srnkami apod.
V českém jazyce jsme si zahráli na básníky. Všichni básnili krásně, jako nejhezčí jsme zvolili
tato dílka: (vloţit text básní)
V hodině prvouky jsme si důkladně prohlédli stromy listnaté i jehličnaté a pozorně se zaměřili
na tvar jejich listů a plodů. Příští den nás totiţ čekala vycházka do přírody.
2.den, čtvrtek, byl posledním teplým a slunečným dnem Babího léta. S batůţky na zádech,
kde se kromě svačiny a pláštěnky ukrývaly sáčky na přírodniny, jsme vyrazili ke kapličce sv.
Anny. Prohlédli jsme si polorozbořený kostelík a naši návštěvu stvrdili zápisem do místní
pamětní knihy. Naše cesta vedla dále lesem. Sáčky se začaly plnit listy, šiškami, ulitami
hlemýţďů, choroši, bukvicemi, větvičkami šípků a trnek. Směřovali jsme do Slučátek
k Vřesové studánce, kde jsme si sědli svačinooběd, který nám nachystaly starostlivé
maminky. Cestou jsme však ještě museli přebrodit Sluţátecký potok. A právě tady jsme uţili
spoustu legrace. Někteří výtečníci volili svou vlastní cestu. A tak se stalo, ţe uvízli v bahně.
Neţ jsme se na druhém břehu stačili obout, vydatně nás popálily kopřivy. Ve Slučátkách jsme
se občerstvili, prohlédli si zemědělské stroje a kravín. Domů jsme se vraceli autobusem.
3. den jsme pracovali s nasbíranými přírodninami. Ve třídě jsme vytvořili krásný les. Jeho
obyvatele ţáci vymodelovali z plastelíny.Tím však naše výtvarničení neskončilo. Kaţdá
skupinka si vystřihla a nalepila na čtvrtku strom z tapety napodobující kresbu dřeva.
Nastříhala si kousky krepového papíru a zmačkané kuličky- listy – nalepila na jednotlivé
větve.
4.den jsme pokračovali s přírodní tématikou. Řešili jsme kvíz,který se týkal všeho,co patří
k podzimu.
Po všechny projektové dny jsme si pečlivě zapisovali body za splněné úkoly. Dopadli jsme
takto:
Kaštánci- bodů místo
Ţaludi-bodů
místo
Lístečci-bodů
místo
Houbičky-bodů místo
Poslední hodinu jsme se posadili do krouţku a povídali a povídali o celém čtyřdenním
snaţení.O tom, jak se nám pracovalo ve skupinkách, kde a co se nám nejvíce povedlo, jaký
byl náš největší záţitek a hlavně-O LESE-místě klidu, čerstvého vzduchu, lesních plodů a
zvířátek.
Z.Sankotová + kluci a holky ze 2.B
Podzim
Michal Urban
Fouká nám větříček,
vezmem si košíček,
budem mít kaštánky,
pro ty naše srnečky.
Leze leze po trávě
Tereza Jirků
Leze leze po trávě
na bodlinkách našich
leze leze po trávě,
na bodlinkách na nich,
má hrušku a listy.
Jakpak se jmenuje?
Jmenuje se jeţek.
Podzim
Karel Musil
Padá listí ze stromů,
listy červenají,
ptáci letí za teplem,
děti si s draky hrají.
Podzim
Tomáš Vašíček
Je tu podzim, to je prýma,
můţeme si venku hrát,
fouká vítr, drak nám lítá,
budeme se radovat
Podzim
Jan Adam
Vysoko si létá drak,
vítr nese černý mrak.
Ohýnek nás zahřeje,
posedíme, dobře je.
Podzim
Vladimír Vítek
Nastal podzim, ten mám
rád,
s barvami si můţu hrát.
S tátou, mámou na poli,
opékáme brambory.
Po strništi vítr fouká,
drak se na nás z výšky
kouká.
To je podzim, ten mám
rád,
s ním já budu kamarád.
Podzim
Lukáš Pech
Podzim spustil fujavici,
vítr ťuká na vrata,
honem děti pro čepici,
půjdem spolu na draka.
Vítr silný jako pták,
vynese ho do oblak.
Barevný podzim
Lukáš Bambula
Krajina barvami hýří,
ptáci do teplých krajů
míří.
Vítr silně fouká,
drak ze skříně kouká.
Chtěl by vzlétnout mezi
mraky,
uţít si ten podzim taky.
Podzim
Milan Ostrovský
Fouká, fouká větříček,
padá listí z větviček.
Půjdem pouštět draky,
pojďte s námi taky.
Na podzim
Simon Hána
Na podzim se barví listí,
ptáci za teplem odlétají.
Hnědá, červená, ţlutá,
dech se mi z toho tají.
Na podzim houby rostou,
listí padá lesní cestou.
Já je sbírám do košíčku,
plný bude za chviličku.
Barvy podzimu
Katěřina Talichová
Jaro, léto, podzim, zima,
vítáme tě podzime,
barvíš listy do červena,
a co teď?
Zbyde z toho oranţová.
Je to barva podzima.
Podzim
Nella Snížková
Vítr fouká, listí padá,
pouštíme na louce draka.
Ohníček plápolá,
špekáčky opéká,
pak domů běţíme do
tepla.
Vůně čaje sálá,
tma uţ na nás mává.
Podzim nás doma
zamyká.
Barevný podzim
Petra Jírů
Sluníčko uţ méně hřeje,
barevné listí se na nás
směje.
Dozrávají všude jabka,
od rybníka kuňká ţabka.
Fouká vítr, létají draci,
za teplem odlétají ptáci.
Vrátí se k nám zase
zpátky,
aţ oslavíme jarní svátky.
Podzim
Martin Šiman
Uţ opadává listí
hezky pod nohama šustí.
Sluníčku se ráno nechce
vstát
a večer jde brzy spát.
Sklízejí se brambory
a děti jdou do školy.
Pomalu se blíţí zima,
To bude fajn, to bude
príma.
Podzim
Kristýna Hronová
V září, kdyţ jdu do školy,
vím, ţe léto končí.
Podzim brzo nastane,
stromy listí pouští.
Ptáčkové uţ odletěli,
vítr hodně fouká.
Dráčci k nebi vyletují,
podzim všude kouká
Podzim
Klára Benešová
Na podzim, kdyţ padá
listí,
zrají také jablíčka.
Pochutná si na nich
kaţdý,
maminka i babička.
Pouštíme si také draka,
letí nám aţ nad oblaka.
Děti běţí po poli,
upečou si brambory.
Podzim
Marie Adamová
Listí padá na zahradě,
jablíčka si zrají v sadě.
Vlaštovky si odlétají
a jablíčka padají
Podzim
Dominika Bártů
Podzim uţ je dávno tady,
kluci, holky berou draky.
Šli je pouštět na kopec,
měl tam pastýř pět ovec.
Podzim
Julie Králová
Za domem je louka,
na té louce fouká.
Nalouce jsou děti,
je jich tam jak smetí.
A nad dětmi draci,
létají jak ptáci.
Všude kolem zlaté listí,
je tu podzim, jsme si jisti.
Malovaný podzim
Kateřina Matějů
Je podzim a koukám na
mrak,
a pod mrakem létá drak.
Draku, raku, kdo tě
pouští?
Jsou to děti z naší školky.
A děti ze školy sbírají
pod stromem kaštany.
Barevné listí, kaštany,
jeřabiny, ţaludy,
je tu podzim pěkně
malovaný.
Na výletě
Marie Šijanová
Na výlet jsme se
vypravili,
velké stromy objevili.
Studánku jsme našli
krásnou,
vodu měla čistou, jasnou.
Výlet se nám vydařil,
kaţdého z nás potěšil.
Podzim
Tereza Kostková
Opadává listí,
vítr si s ním šustí.
Aţ to listí opadá,
bude ho plná zahrada.
Pouštíme draka,
vrána na nás kráká.
Opékáme brambory,
sluníčko zapadá za hory.
A po dlouhém podzimu,
těšíme se na zimu.
.
Chemická soutěž
V úterý 1. 12. 2009 se konala v Praze na
Masarykově střední škole chemické mezi trojčlennými
týmy základních škol chemická soutěţ, které se
zúčastnila i naše škola a to ve sloţení Lenka Loskotová,
Ondřej Petrák a já, Eliška Nováková. A nakonec
nejdůleţitější osoba, která vše zorganizovala, paní
učitelka Hlaváčková.
Naše cesta na chemickou soutěţ začala na
autobusovém nádraţí v Pelhřimově, odkud jsme v 6:20
hodin odjeli do Prahy. Cesta nám ubíhala rychle, a tak
jsme za chvíli byli na místě.
Soutěţe se zúčastnilo devět druţstev z celé České republiky. Kaţdé druţstvo na
začátku dostalo svého pomocníka z řad místních studentů, kteří nám zadávali úkoly a
pomáhali s jejich plněním. Na soutěţi jsme museli prokázat jak teoretické tak i praktické
znalosti. Našemu týmu se dařilo dobře a po sečtení bodů jsme skončili se shodným počtem
bodů na prvním aţ druhém místě spolu s týmem z Poličky. Následoval rozstřel, ve kterém
jsme obsadili druhé místo. Poté bylo slavnostní vyhlášení výsledků, kde jsme si přebrali ceny.
Zbývající čas do odjezdu autobusu jsme vyplnili procházkou po vánočně vyzdobeném
Staroměstském náměstí, kde jsme si prohlédli nádherný vánoční strom. Potěšeni dobrým
výsledkem jsme se k večeru vrátili domů.
Byla to dobrá zkušenost, kde jsme si ověřili své doposud získané znalosti v konkurenci
jiných škol. Velký dík patří paní učitelce Hlaváčkové, která nás vybavila dobrými znalostmi a
celou akci perfektně zorganizovala.
Eliška Nováková 9.A
Městská knihovna v Pelhřimově
První písemná zmínka o veřejné knihovně pochází z roku 1846, kdy vyšel v časopise
Květy článek od pelhřimovského dopisovatele W. Svobody. V září toho roku se konala
studentská divadelní představení „ Paní Marjánka matka pluku „ a „ Dobrý tón“. Výnos
z těchto představení slouţil jako základ pro zaloţení první české veřejné knihovny
v Pelhřimově.
-
-
V roce 1860 byla zaloţena
knihovna pro členy Řemeslnickočtenářské besedy, ale na přelomu
století byly obě knihovny zastaralé
a bez činnosti.
V průběhu času se Městská
knihovna mnohokrát stěhovala, aţ
se v roce 1955 dostala na náměstí,
do bývalého purkrabského domu
ze 16. století. Zde sídlila 29 let.
V roce 1984 byla přestěhována do
nově adaptované budovy
v Palackého ulici.
(zdroj : www.knih-pe.cz)
V.Kohout
A jaký vztah mají ke knihovně žáci naší školy?
Do knihovny nechodím pravidelně, ale kdyţ tam někdy zajdu, obklopí mě spousta krásných
knih a myslím, ţe si tam kaţdý vybere tu svou knihu . Jsou tam hodné knihovnice. Mám ráda
knihy s pohádkami, ale také jsou tam knihy, ve kterých se můţeme něco dozvědět.
Dětský koutek, ve kterém jsou dva měkké gaučíky, lákají k tomu se posadit a číst si kníţku.
Kdyţ se mi potom líbí, můţu si je půjčit domů. Zvláštní místo je pod schody, kde jsem našla
knihy za tři koruny.
Barbora Blaţková
Knihovna je moje oblíbené místo,protoţe tam chodíme se třídou.Nedávno jsme tam byli
představovat kníţku Děti z Büllerbynu, no spíš jsme četli úryvek a zbytek jsme dohráli. Byla
jsem Anna v příběhu Skříňka mudrců.
V knihovně je moc krásně, mohou tam chodit i malé děti hrát si s hračkami, zatím co
maminky si vybírají kníţku.
Eva Chobotská
V knihovně jsem jako v pohádce, pro kluky jsou tam kouzelné vchody do detektivních a
napínavých příběhů. Pro holky jsou tam kouzelné cesty do pohádek plných víl a princezen.
Kaţdý si tam můţe vybrat svou oblíbenou knihu, kterou by chtěl nebo chtěla číst. Myslím si,
ţe i malé děti mají rády knihovnu, i kdyţ ještě neumí číst.Mohou si tam pohrát s plyšovými
hračkami v království hraček.Také jsou tam knihy, ze kterých se můţeme něco naučit.Bývají
tam někdy výstavy a přednášky, na které chodí dospělí.Pokud jste tam ještě nebyli, určitě
tam zajděte.
Barbora Čekalová
FINSKO
Země lesů, bažin a jezer
Finové jsou na svou přírodu velmi hrdí. A mají proč.
Důkazem je například 35 národních parků, které tvoří
nejrozsáhlejší chráněné území v Evropě. Proto si také
dejte pozor, jak se k jejich ţivotnímu prostředí
chováte - pokud byste například odhodili papírek
nebo venku pouţívali saponáty, které nejsou
odbouratelné přirozenu cestou, byla by to pro Fina asi
ta největší uráţka.
- Laponsko- leţí v severní části Skandinávie, spadá
do subarktického podnebního pásma. Za cíl cesty si
ho zvolí asi spíše dobroduţnější povahy, které láká třeba výprava se psím spřeţením.
Obyvatelé
Jeho původními obyvateli jsou Sámové neboli Laponci (i kdyţ toto označení sami neradi
pouţívají). Finsky se Laponsko řekne Lappi, ale pokud pouţijete výraz Lapland, nic se
nestane.
Před několika lety mohli všichni Sámové díky pádu Sovětského svazu po dlouhé odmlce
konečně začít úzce spolupracovat.
Sámové mají svůj parlament (sídlí v Inari), vlajku a také vlastní rádiovou stanici. Na mnoha
fotografiích narazíte na Sámy v jejich tradičních barevných krojích. Barvy jsou výrazné,
důleţitou roli hraje modrá a červená. V krojích dnes chodí běţně jen málokdy, rádi je ale
oblíkají při slavnostních příleţitostech.
Historie naší školy
Naše škola je zajímavá nejen vzhledem, ale i její okouzlující minulostí, kterou se
nemůţe chlubit kdejaká jiná škola. Ráno vstáváme z našich vyhřátých postelí a přemýšlíme,
jak se nám nechce vstávat a jak nechceme do školy. Ale tak jak vychází a zachází slunce, tak
my uţ jsme zvyklí večer neţ jdeme spát nařídit budíka. Bez naší školy uţ si ţivot nedokáţeme
představit.
Abychom vám tuto školu ještě více přiblíţili, rozhodli jsme se zapátrat v kronikách a
vyhledat nějaké informace:
- v roce 1963 se otevřela “nová“ budova v hodnotě 5 milionů korun československých
- ve školním roce 1964 – 1965 bylo na prvním stupni 264 dívek a 272 chlapců a na druhém
stupni 255 dívek a 269 chlapců, v celé škole tedy bylo 1060 ţáků
- v tomtéţ roce propadlo z českého jazyka 10 ţáků a z matematiky propadlo 24 ţáků
- 17. listopadu 1977 navštívila naší školu delegace z kubánské republiky
Myslíte, ţe se dříve nejezdilo na hory? Tak to my vás vyvedeme z omylu. V Orlických horách
se výcviku zúčastnilo 57 ţáků, 4 učitelé a 1 zdravotník.
Doufáme, ţe jsme naplnili vaše očekávání a rozšířili jsme vaše vědomosti o naší krásné škole.
Kamila Svárovská 7.A, Eliška Dolejšová 7.B
NEZBEDNÍK VE PSANÍ
Co to píšeš nezbedného,
do úkolu domácího?
Čárka, tečka, vykřičník,
ty jsi ale uličník.
A teď píšeš měkké i,
po hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny.
To je ale ošklivé písmenko,
pověz, pověz čítanko.
Taky se ti nelíbí,
učitel se na nezbedu rozzlobí.
Zato ţáček prvňáček,
napíše krásné háčky, tečky, čárky,
díky němu ze sešitu zmizí ošklivé známky.
Zdeňka Dolejšová 5.B
Pravdivé příběhy tří lidí, kteří brali drogy
Tento článek bude popisovat skutečné příběhy tří mladých lidí. Filip(22), Eva(24) a Míla(28)
podlehli sázení, alkoholu a drogám a vypráví, jak se k nim dostali, jaký je jejich vztah k rodičům a
kamarádům a jak toto všechno překonali. Všichni podstoupili dobrovolnou léčbu a v léčebně se
seznámili s Hanou Houdkovou - lékařkou a pracovnicí psychiatrické léčebny z Havlíčkova Brodu.
Doktorka-existují dva druhy závislosti, psychická a fyzická. Psychická - dotyčná osoba omezuje své
koníčky, nevěnuje se své rodině a jenom hledá moţnost, jak by mohla znovu získat drogy. Fyzická tělo drogu vyţaduje. Stačí, kdyţ určitá osoba bude brát drogu například po dobu jednoho měsíce
kaţdý den a uţ vzniká určitá duševní porucha, při které člověk zvyšuje touhu po droze.
Míla- okolo 12-14 let jsem začala číst kníţky o různých návykových látkách
Chtěla jsem se dostat do světa drog. Ve 13 letech jsem si dala prvního jointa, pak marihuanu, na
střední škole jsem začala šňupat pervitin. Vţdy, kdyţ jsem si ho vzala, tak jsem se cítila uvolněnější.
V 15 letech uţ jsem přešla na heroin, vypráví svou cestu k drogám Míla.
Eva-začala jsem pít,protoţe jsem cítila pocit uvolnění.
V 17 letech jsem začala kombinovat alkohol s drogami. Začala se mi měnit osobnost, hlavně pak
psychika, vypráví svůj příběh Eva.
Filip-Čím jsem byl starší, tím více jsem zvětšoval sázky.Čím více jsem sázel, tím více jsem si říkal, ţe
vyhraji. Právě proto jsem začal sázet častěji a častěji, říká Filip.
Míla-okolo toho 13.a 14. roku jsem si nepřipadala hezká, připadalo mi, ţe mě kluci nechtějí.
Vţdy, kdyţ jsem si šňupla, bylo mi lépe, připadala jsem si atraktivní, plná energie a hubla jsem. Do
školy jsem chodila jen občas, pokračuje. Začala jsem tancovat, přibrala jsem k tomu heroin a pak u mě
byly drogy na prvním místě. Rodina a škola šla stranou, říká smutným hlasem.
Eva-nastal zlom, kdy jsem se po maturitě odstěhovala do Anglie.
Nikoho jsem tam neznala, bála jsem se mluvit, protoţe jsem ještě neuměla dobře jazyk. Jak šel čas
začalo se mi i stýskat a tak jsem začala pít, brát kokain, extázi a pak uţ jsem se nebála mluvit.
Filip-kdyţ jsem byl na střední škole a dobře odmaturoval, chtěl jsem na vysokou školu, ale ještě jsem
se šel rok učit angličtinu.Nakonec jsem si ale našel práci a začal jsem pracovat v sázkové kanceláři.
V té sázkové kanceláři jsem zpronevěřil velké peníze a tak mě vyhodili. Řekl jsem si, ţe tedy půjdu na
vysokou, začnu pracovat a dluh postupně vrátím, ale začal jsem si půjčovat a dluţit.
Míla-začala jsem prodávat pervitin, abych si vydělala na heroin
Kdyţ jsem chtěla skončit s drogami, našla jsem si práci. Později jsem šla na krevní testy a zjistila
jsem, ţe mám ţloutenku typu C. V té době jsem se rozhodla, ţe se půjdu léčit. Měla jsem hodně
poškozenou psychiku a poškození jater. Naštěstí mám dobrý vztah s rodiči, kteří mi hodně pomáhají.
Eva-alkohol jsem pila pro účinek, měla jsem deprese, úzkosti a pokusila jsem se o sebevraţdu.
Jednoho dne mě matka vzala k psychiatrovi. Měla jsem zvýšené jaterní testy a byla jsem na tom špatně
po psychické stránce. V tuto chvíli jsem si uvědomila, ţe musím přestat a nastoupila jsem na
dobrovolnou léčbu.
Filip-půjčky jsem si bral za kaţdou cenu, neřešil jsem co se stane kdyţ prohraji.
Rodiče mám rozvedené, kdyţ jsem si půjčoval velké částky od matky, hodně se mi vzdálil otec.
Rozhodl jsem se, ţe se půjdu léčit. Z léčení jsem ovšem odešel a začal znovu sázet. Kdyţ jsem začal
sázet podruhé, uţ jsem na nic jiného nemyslel, později jsem se dostal do stavu, kdy jsem zanedbával
hygienu, chodil jsem jen na WC, spal a sázel. Později jsem nastoupil znovu na léčení a nakonec jsem
sázení přemohl.
Doktorka-jsou dva druhy prevencí.Primární je zaměřena na lidi, kteří nemají problém s drogami.
Pořádají se besedy a přednášky, jsou zaměřeny na problémy a na to jak lidé ţijí. Sekundární je
zaměřena na lidi, kteří uţ drogy berou a mají problémy. Pro ty jsou tu K-centra, psychiatrické léčebny
a komunity.
Připravila: I. Štěpánková
Peklo v 9.A
Jestli si doteď učitelé mysleli ţe v 9.A je peklo, v pátek 4.prosince jsme je v tom
utvrdili. Od sedmi hodin jsme se scházeli, navzájem si hodnotili masky, připravovali odměny
pro malé šikuly a vůbec jsme byli všichni
v takovém moc hezkém očekávání.
Po půl osmé přišel pan učitel
Kučera,jeden z našich dvou průvodců, rozdal
nám poslední instrukce a společně jsme
netrpělivě vyčkávali zvonění na první hodinu.
Po krátké mezi zastávce v 6.B a 8.A jsme
vyrazili na novou budovu.
Do 1.B vkročili nejprve ti z nás, kteří
měli pro ten den roli milých a hodných bytostí
– Mikuláš, andělé a čtyři čerti. Kdyţ se nám
podařilo přimět děti k opuštění svých úkrytů
pod lavicemi, začala pravá hra. Mikuláš
pochválil nejmladší děti na škole za jejich píli při vyučování, andělé z dětí vymámili
nacvičené básničky a čerti zalehli k zimnímu spánku u topení.
Pokračovali jsme do druhé a třetí třídy. Cestou uţ jsme měli dovoleno trošičku si
zařvat a pouštět hrůzu. Konečně jsme narazili i na zlobidla, bohuţel ani v těchto třídách peklo
nevyhrálo, děti se nenechaly vyvést z míry, připravenými básničkami se zachránily.
Přestávka! Opět jsme zalezli do svého úkrytu v učebně číslo sedm. Málem jsme
nestačili odhánět zvědavce, kteří neměli dostatečný respekt k samotnému peklu. Schváceni
potem jsme ani neměli náladu na lotroviny, které jsou jinak na denním pořádku.
Druhou hodinu jsme školou putovali s panem učitelem Bartoškou v patách.V páté
třídě uţ bylo na dětech znát, ţe naší hře
moc nevěří, i přesto si naše varování
lumpové vzali k srdci, alespoň na
chvíli. Poté jsme vyrazili do učebny
číslo dvě, do 4.B k paní učitelce
Ţákové. To jsme ještě netušili, ţe nás
čeká nejsilnější záţitek toho dne.
Najednou jsme se ocitli za
klavírem, děti zpívali Tři oříšky a my
se k nim téměř spontánně přidali. Při
následující písničce Tři citrónky uţ ve
třídě propukla téměř pravá čertí
diskotéka.
Návštěva v této třídě pro nás byla krásnou tečkou za všemi záţitky, které jsme stihli
během dvou hodin proţít.Myslím, ţe nás bylo víc, kterým bylo líto, ţe uţ je po všem.
Dokáţeme být parta, opět jsme si to dokázali. Pobývání na naší škole se nám nezadrţitelně
krátí a toto je jedna z věcí, na kterou budeme určitě jednou rádi vzpomínat.
Nezbývá neţ poděkovat panu řediteli za to, ţe nám umoţnil proţít perfektní
dopoledne.
Za 9.A Jitka Němcová
J
A jak se líbí vám ?
Byli jste hodní?
Báli byste se?
Jitka Němcová 9.A
Rozhovor s pěstouny Alešem a Monikou Dietrichovými
V pátek 20.listopadu 2009 k nám do školy zavítali manţelé Dietrichovi. Spolu mají jiţ
10 dětí z toho 4 své vlastní biologické.Ano přesně tak,6 dětí mají pod poručnickou a
pěstounskou péčí.Vyslechli jsme od nich zajímavé povídán í o náhradní rodinné péči
(NRP) a po první části přednášky,tedy o přestávce jsem se k nim vypravil abych jim
poloţil pár otázek na NRP a jak to chodí u nich doma…
Co Vás vedlo k tomu stát se pěstouny?První otázka a hned taková, na kterou se nedá
odpovědět jednou větou, ale pokusíme se říci to jen zkráceně. Bylo nám líto dětí, které nemají
svou vlastní rodinu. Rozhodli jsme se jim pomoci. Dát jim domov, lásku, náruč, pohlazení,
ale i výchovu.
Kdybych jednou chtěl být pěstounem, co pro to mám udělat?Musíš dojít na sociální odbor
a zaţádat si o svěření dítěte. Tam prozkoumají zda-li si vhodný stát se náhradním rodičem.
Ţadatel prochází psychologickými testy, účastní se tzv. Přípravy na náhradní rodičovství, kde
dostává informace z různých oborů (psychologie, dětské nemoci, atd.). Ale ze všeho nejvíc
potřebuje pěstoun mít široké srdce, aby se mu tam vešly děti, které se mu nenarodily a které si
sebou nesou různé problémy.
Podle čeho si vybíráte děti? Jsou Vám přiděleny?Ne, ţadatelé o svěření dítěte do péče si
dítě sami nevybírají, to dělá sociální odbor , ten vyhledává nejvhodnější rodiče pro dotyčné
dítě, které nemá vlastní biologickou rodinu a ţije v ústavu.
Z jakého důvodu byly „vaše děti“ dány do pěstounské péče?Jedné naší holčičce zemřela
matka, o kterou jsme se po nějaký čas starali. Sousedi pro nás ten večer přišli, ţe se stala
tragédie, a tak holčička, se svolením sociální pracovnice, zůstala u nás přes noc. Druhý den
soud vydal předběţné opatření, a následně i rozhodnutí o svěření do pěstounské péče, tak u
nás mohla zůstat a nemusela projít dětským domovem. Některé rodiče našich dětí zase
postihly sociální problémy a nemohli se o své děti starat, ty musely být umístěny do ústavní
péče. Jedna maminka psychicky onemocněla a její syn zůstal v porodnici a posléze byl
převezen do kojeneckého ústavu, odkud jsme si ho dovezli v 11 ti měsících.
Znají Vaše děti své biologické rodiče?Někdo si je matně pamatuje.Té holčičce, co u nás
zůstala přes noc a pak jsme si ji nechali, zemřela maminka ve 4 letech, ta si na ní také
pamatuje. Dvě děti mají ještě babičky.
Jak prožívaly děti přechod z dětského domova či kojeneckého ústavu k Vám?Většinou
pozitivně. Pokud byly velké určitě se i těšily.
Řešili jste už někdy větší konflikty mezi vlastními dětmi a dětmi v pěstounské péči?No
v jaké rodině dnes nejsou konflikty, ţe? Řešili a stále řešíme nějaké konflikty, samozřejmě
vţdy jsou to běţné dětské hádky. Nějaký opravdu velký konflikt jsme naštěstí nezaţili.
Pokud děti zlobí,používáte tresty a nebojíte se, že pěstounské děti budou lítostivé?
Nebojíte se třeba dát pár pohlavků?Samozřejmě, ţe kdyţ k nám přijdou nové děti
pouţíváme na ně „sníţený metr“ , ale jinak pouţíváme úplně běţné tresty jako je zákaz TV
nebo nějaká doba bez kapesného.Tělesné tresty se u větších dětí míjí účinkem.
Mají děti nějaké koníčky? Zvládáte to doma, když každé z deseti dětí má svoje
zájmy?Zvládat to musíme. Jedna naše dcerka jezdí na koni, tak máme doma koně, druhá
hraje na příčnou flétnu a chodí do hudebky. Kluci zase jezdí na skatu nebo na bruslích.
Jezdíme na vodu, na kánoích, v zimě na lyţe.
A nakonec, co byste považovali za úspěch ve výchově pěstounských dětí?Aby jednou
jejich děti neskončily v dětských domovech. Víš, je to leckdy takový začarovaný kruh a ten
jsme mi, tímto rozhodnutím, ţe jsme si je vzali do rodiny, přetli. Jejich děti, naše vnoučata,
nemusí nikdy proţít to, co jejich rodiče. Nikdy nebudou muset proţít dětství bez mámy, bez
rodiny. Vţdycky tu pro ně budeme, jako babička a děda.
Děkuji Vám za rozhovor.
Manţelé Dietrichovi jsou milí a hodní lidé. Být pěstounem opravdu obnáší hodně
zodpovědnosti, jak jsem se sám přesvědčil. A jak říkal pan Aleš Dietrich, pěstoun potřebuje
široké srdce. A taková Dietrichovi určitě mají.
Martin Spirit – 6.B
Citát
Vţdycky jsem byl velmi ambiciozní, nevěřím ţe ambicioznost je osvojitelna vlastnost. Podle
mne se s ní rodíte, je to součást osobnosti. A já se budu pořád pokoušet pohnout se dál, dostat
se na další úroveň. A vim, ţe při pokusu na něco dosáhnout jednou zemřu.
Curtis James Jackson (50 cent)
Reggae
Ve stylu ragge pocházejícího z ostrova Jamajka v Karibskem moři, se prolínají prvky jazzu, gosbelu,
rhytm and blues a soulu. Přitahuje nakaţlivými melodiemi a texty plnými energie a naděje. Bob Marly
(1945-81) nejvýznamnější hvězfa raggae, se zaslouţil o rozvoj reggae po celém světě.
Bob Marley
zpěvák, kytarista, skladatel
Datum narození: 06.02.1945
Datum úmrtí: 11.05.1981
Místo narození: Jamajka
Znamení: Vodnář
ŢIVOTOPIS:
1945 : Robert Nesta 'Bob' Marley se narodil 6. února v Rhoden Hall, St. Ann's na Jamajce v
rodině bělošského námořního kapitána a jamajské krasavice. 1961: V šestnácti letech v
Trenchtownu začal Marley profesionálně zpívat. 1962: V triu s kamarády Bunnym
Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh) pod názvem Teenagers (o
něco později téţ Wailin' Rudeboys) nahráli ve studiu Leslieho Konga svůj první singl Judge
not. Zvuk kapely i způsob zpívání byl inspirován nejen místním ska či americkými vokálními
soubory typu Drifters, ale také dravým r'n'b Sama Cooka či countryovým zpěvákem Jimem
Reevesem 1965: Uţ pod názvem Wailers podepsali smlouvu s Chrisem Blackwellem, tehdy
velice progresivním šéfem vydavatelství Island, kde v následujícím roce vydali několik
singlů, na nichţ se objevovaly coververze (And I love her) a první autorské pokusy 1966: Bob
Marley se oţenil s Ritou Andersonovou a společně odjeli za jeho matkou do Spojených států.
Bob tam nevydrţel ani rok, a kdyţ se vrátil na Jamajku, zaloţil vlastní vydavatelství Wailin'
Soul, pro které v následujících letech natočil s Wailers řadu singlů. Víc neţ samotné písně
bylo důleţité to, ţe se díky distribuci Islandu hudba, která se ze ska a 'rude boy music'
vyvinula v tvar, jemuţ se říkalo rock steady, začala šířit v Anglii. 1969: Marley (a celá
kapela) přijali rastafariánskou víru. 1970: Ve spolupráci s producentem Leem 'Scratch'
Perrym vydali debutové LP Soul Rebel. 1972: Zpěvák Johnny Nash pronikl s jejich písní Stir
It Up do první dvacítky britské hitparády. 1973: Vydávají třetí album Catch a fire a čtvrté
Burnin', kterými konečně pronikli na mezinárodní scénu, svět začal skloňovat nové slůvko
reggae. Na prvním americkém turné předskakují E-Street Bandu Bruce Springsteena.
1974: Z kapely odcházejí Peter Tosh a Bunny Livingstone a Marley staví nové Wailers
včetně ţenského pěveckého tria s Ritou v čele. Eric Clapton dobyl první místo americké
hitparády s verzí Marleyho písničky I shot the sheriff. 1975: Z Marleyho se také díky úspěchu
alba Natty dread stává hvězda světového formátu a kapela se přejmenovává na Bob Marley &
The Wailers. 1977: Při svém milovaném fotbalu s paříţskými novináři se Marley zranil, při
vyšetření lékaři poprvé objevili zhoubné rakovinné bujení. Nabízenou operaci Marley odmítl.
1978: Bez ohledu na zhoršující se zdravotní stav Marley vydatně koncertuje. V New Yorku
vyprodal obrovskou Madison Square Garden, na oslavu koncertního taţení vydává dvojalbum
Babylon by bus, jednu z nejlepších ţivých nahrávek celé historie populární hudby.
1979: Vystoupení na bostonském benefičním koncertu pro Africké bojovníky za svobodu
dokončí s vypětím všech sil. Roku 1980: zkolaboval při kondičním běhu v newyorském
Central Parku. Rakovina uţ zachvátila jeho mozek, játra a plíce. 1981: Bob Marley zemřel 11.
května, 22. května po dvou slavnostních obřadech v Kingstonu byly jeho ostatky převezeny
do rodného městečka St. Ann's, kde byly uloţeny v kopci Nine Miles.
Rozhovor s DJ Wichem
Takže Wichi, máme investovat do tvého nového CD?
To nechám na vás. Ale snaţil jsem se vytvořit desku, jaká tady ještě nebyla.
Čím je jiná?
Podařilo se mi oslovit řadu hvězd, které na ni „fičrují¨ ke spolupráci se
přidali například Raekwond, Kurupt, M.O.P., Frank N Drank, Slum
Village, J-RO ztha Alkaholiks nebo skřet LiL Wayne.
Vysvětli to těm, kterým to nic neříká.
Je to třeba jako kdyby Kabáti nahrávali album s Linkin Park.
To zní dobře, jak se ti to povedlo?
Zkusil jsem je kontaktovat přes Myspace po netu.
Nejdřív to šlo pomalu, ale pak jsem se obrátil na Roba ze Skoop
Entertaiment, -který má kontakty všude. Ten mi sehnal Rasca, který mi zase
dohodil někoho dalšího. Byla to dlouhá cesta, ale deska je hotová!
Jak spolupráce vypadala? Poklepali ti na rameno a řekli, že dobrý nebo něco udělali?
Kaţdý má na desce svou vlastní práci. Já jsem do toho nikomu nekecal, takţe někdo dal třeba jen
sloku, jiný víc. Asi půlka hostů byla v Praze, takţe jsem s nimi točil fyzicky ve studiu. S ostatními
jsem pracoval na dálku přes net. Já jim poslal svou věc, oni k ní nahráli zbytek a zas mi to poslali
nazpátek. Některým se výsledek líbil natolik, ţe si společnou skladbu dali i na svou vlastní desku.
Takţe tě čeká americké turné?
Turné ne, ale určitě bude nějaká promo akce.
Máš recept, jak skládat rap?
Kdyţ se moc snaţím, skládání mi nejde, jindy si naopak sednu k počítači a vypadne to ze mě samo.
Jako základ pouţívám vinyly, takţe neustále prolízám bazary, hledám staré desky a pak je zrychluju.
Dají se rapem vydělat peníze?
Peníze se vydělat dají, i kdyţ ne v takové míře jako ve státech. Nějaká koruna se přivydělá
koncertama, ale víš, jak je to u nás s prodejem CD. Musíš tomu dát čas, trpělivost a nechat věcem
volný průběh. Pokud máš talent a ambice, úspěch přijde sám.
Vzpomínka
Letošní rok by slavil 38. narozeniny.
Člověk, kterého si kaţdá skupina lidí pamatuje zcela jinak. Jedni si
pod jeho jménem představí skvělého rappera, básníka, herce,
skladatele, revolucionáře moderní doby a rozeného vůdce. Umělce,
který byl po celý svůj ţivot nepochopen. Pro druhé byl synonymem
pro nezřízený ţivot, ztělesněnou gangsterskou mentalitu - pohrdání veškerými pravidly systému. Ať
tak či onak, za svůj krátký ţivot toho dokázal více, neţ dokáţe kdokoli jiný za celé století. Pro celé
generace se stal inspirací, zdrojem, který podává nezkreslené informace prostřednictvím hudby. Těţko
říct, jaké bylo jeho poslání? Jeho smrt připomíná tragédii z pera Shakespeara a dovolím si říct, ţe není
dne, kdy by si na něj hip hopový svět nevzpomněl.
Není jednoduché propagovat heslo, které se nakonec stane vaším osudem. Tato osobnost
nedokázala změnit svět k lepšímu, ale věřila myšlenkám, které by svět změnit dokázaly. Nejen ţe jim
věřila, ale dokonce je razila, coţ je mnohdy několikanásobně těţší. Vypořádala se se zástupy skalních
fanoušků a útoky nepřátel. Více neţ kdy jindy platí, ţe dobří umírají mladí, bohuţel. Učit se z bolesti
eventuelně z neštěstí a dokázat obrátit svou nepřízeň osudu do ctiţádosti, to je opravdové vnitřní
bohatství. Udrţet si svoje zásady i v případě, ţe mě to bude stát holý ţivot. Stejně tak jako získat
ponaučení. V následujících řádcích se podíváme na svět z jiného úhlu pohledu. Z úhlu, který nám
přiblíţí příběh plný emocí. Nelze posuzovat člověka podle jeho činů, ale za celý jeho ţivot, od začátku
do konce.
Teorie kolem smrti Tupaca
Tupac Shakur zemřel oficiálně v 16:03 13. září 1996. Ale kdo tomu věří? Podle průzkumu z roku
2002 většina fanoušků věří, ţe Tupac je stále naţivu. Je jich přes 83 procent. A určitě se není čemu
divit. Kolem smrti Tupaca bylo příliš mnoho náhod na to, aby se neobjevily pochybnosti. A právě v
tomto článku se pokusím shrnout teorie o jeho smrti a
přeţití.
Nápadně mnohokrát provází Tupacovu smrt číslo 7. Jeho
poslední album, které připravoval ještě před svou „smrtí“ se
jmenuje The Don Killuminati: The 7 Day Theory. Tohle
album je vydané pod přezdívkou Makaveli. Makaveli byl
italský vojevůdce, který 7 let předstíral smrt, aby oklamal
nepřítele a vyhrál válku. Teorie sedmi dnů se velmi hodí k
jeho smrti. K útoku na jeho osobu došlo 7. září, dalších
sedm dní přeţíval na přístrojích a 13. září byl na příkaz své
matky Afeni odpojen od přístrojů. Zajímavé je, ţe z jeho
pobytu v nemocnici neexistuje ţádná fotografie, neexistuje ani nikdo, kdo viděl Tupaca mrtvého. Při
vraţdách bývá většinou prováděna pitva, ta se ale v Tupacově případě nekonala. Hned druhý den po
své smrti byl spálen a popel byl jeho matkou rozprášen. Ale zpět k číslu 7. Kdyţ Tupac zemřel, bylo
mu 25 let (2+5=7). Zemřel v roce 1996 (1+9+9+6=25 2+5=7).
Předzvěsti o jeho smrti můţeme najít i v jeho písních. V songu So many tears mluví o tom, ţe by si
přál zemřít (Please God, walk with me. Grab a nigga and take me to heaven.). Ve videoklipu I ain't
mad at cha zase mluví o tom, jaké by to bylo kdyby umřel a šel do nebe. Celý klip je podobný jeho
„skutečné“ smrti. Ve videoklipu ho zastřelili, kdyţ šel s kamarádem z divadla. Ve skutečnosti ho
zastřelili, kdyţ odjíţděl s kamarádem Sugem Knightem ze zápasu v boxu. Název další písničky If I
die 2Nite mluví sám za sebe (Jestliţe zemřu dnes v noci).
Další náhody se děly v průběhu útoku na Tupaca. Tupac na sobě míval neprůstřelnou vestu, ať
chodil kamkoliv. V osudný moment ji na sobě ale neměl. Kdyţ útočníci začali střílet na BMW, které
řídil Suge Knight, 'Pac se snaţil zachránit tím, ţe chtěl přelézt na zadní sedalo, při tom ale schytal
nejvíce střel. Při tomto přelézání vlastně kryl Suga. Zachránil mu ţivot. I kdyţ mělo auto prostřelené
pneumatiky, Suge se snaţil dovést 'Paca k doktorovi. Bohuţel jel ale úplně na druhou stranu od
nejbliţší nemocnice. Cestou je zastavilo policejní vozidlo. Policisté zavolali sanitku, která Tupaca
nakonec do nemocnice dopravila.
V posledních měsících Tupac nedělal nic jiného, neţ ţe buď natáčel filmy, nebo nahrával písničky
ve studiu. Spal jenom čtyři nebo pět hodin denně a texty songů psal ve studiu před mikrofonem.
Jakoby se snaţil udělat co nejvíc práce, neţ zemře. Nebo spíš neţ se stáhne do ústraní, aby se potom
zase vrátil jako král hip hopu.
Jako důkaz o tom, ţe je Tupac naţivu nehovoří jen nápadně mnoho náhod, které jsem tady
vyjmenoval, ale i svědci. Existuje mnoho svědků, kteří by přísahali, ţe v černé limuzíně, která
odjíţděla z koncertu Snoop Dogga, viděli Tupaca.
Všechny náhody, kolem Tupacovy smrti si můţeme vysvětlit několika způsoby. To ţe před svou
smrtí pořád pracoval a nahrával hodně skladeb mohlo být tím, ţe si uvědomoval, ţe můţe kdykoliv
zemřít. Přece jenom, kdyţ člověk vidí umírat své přátele a blízké, nemyslí si, ţe smrt je něco, co
potkává jen cizí lidi.
Další moţnost je, a té věří asi nejvíc lidí, ţe je stále naţivu.
Moţná ho uţ prostě unavoval ţivot hvězdy. Nemohl udělat
jediný krok, aby ho nenásledoval dav fanoušků. Moţná proto
nahrával co nejvíc skladeb, aby mohl několik dalších let být sám
a uţívat si klidu a svobody daleko od hudebního průmyslu. A
odkazy na svou smrt v textech svých písní nám nechával jako
předzvěst toho, ţe se chystá odejít a datum smrti si naplánoval
tak, aby z něj vycházelo co nejvíce jeho oblíbené číslo sedm a
slouţilo pro nás jako indicie toho, ţe je stále na ţivu.
Další záhadou zůstává, kdo Tupaca zabil, nebo kdo si to
objednal. Tupac měl po zápase v boxu konflikt s členem gangu
Crips Orlandem Andersonem. Povídá se, ţe ten zavolal svému
strýci, aby vraţdu připravil. Dalším moţným viníkem je
Notorious B.I.G. Byl Tupacovým největším nepřítelem a 'Pac byl
přesvědčen, ţe spolu s Puff Daddym stál uţ za útokem v New
Yorku v roce '94. A nebo snad Tupaca nechal zabít Suge Knight
za to, ţe se chystal opustit Death Row Records? Tím by se vysvětlovalo, proč Suge nepřišel při
útoku téměř k ţádnému zranění. Legendární zakladatel Death Row měl i dříve pověst gangstera.
Tupac Shakur byl výjimečný člověk, skvělý řečník, rozený vůdce a revolucionář a nepřekonatelný
rapper. Můţeme se dohadovat, jestli je ţivý nebo ne, ale ať uţ je tomu tak nebo tak, pro nás zůstane
vţdy ţivý v našich srdcích a v našich myslích. I kdyby uţ neţil, zůstává s námi prostřednictvím své
hudby a svých filmů.
Miroslav Novák IX.A
Doufáme, že jste poslední letošní číslo Infoželvíka četli pozorně, protože už v příštím čísle se
objeví napínavá soutěž……..