životopis Hanse Raaba - HA-RA

Životopis Hanse Raaba
Pohlédl jsem smrti do oèí
Èerný tunel, a najednou bylo všechno
prùzraèné a jasné. Žádné mlžné stìny, nic, co by
bylo neprùhledné. Zazáøily barvy, hlavnì modrá.
Nìco takového jsem nikdy pøedtím nevidìl. Všude
plno svìtla. Všechny cesty byly volné. Vidìl jsem
vzdušné domy prostoupené svìtlem, jak to známe
z tropických zemí. Vše bylo krásné a èisté. Zcela
jasnì jsem slyšel známé hlasy. Cítil jsem se
neuvìøitelnì blaženì a lehce. Zdálo se mi, že se
vznáším. V tomto svìtì jsem chtìl zùstat, a to
navždy.
„Pane Raabe, vy jste nemìl jen jednoho
andìla strážného, ale po vašem boku jich muselo
stát více“, øekl mi z veliké dálky neznámý mužský
hlas. Hlas patøil muži v bílém plášti. Nejen on, ale
i všechno v tomto prostoru bylo snìhobílé, jako
bych se nacházel uprostøed mohutné snìhové
laviny. Postupnì dostávali lidé i pøedmìty v mém
okolí urèitìjší tvary. Zjevnì jsem se nacházel
v nemocnièním pokoji – bílé stìny, nezvyklé lùžko,
množství pøístrojù, hadièek a monitorù, lékaøi
a sestry. Znovu jsem byl zpátky na této zemi.
Zaveïte mne znova do mého krásného a barevného
svìta, kde jsem se cítil tak blaženì a bezpeènì!
Toto pøání se mne zmocnilo v tomto zvláštním
okamžiku mezi životem a smrtí, mezi vìèností
a pøítomným okamžikem, mezi snem
Hans Raab
a skuteèností.
Co se to jen se mnou stalo? Na nic jsem si
nemohl vzpomenout. Mé vzpomínky byly jako vymazány. Teprve pozdìji jsem si z útržkù svých
vlastních vzpomínek a z vyprávìní mé ženy utvoøil obraz o tom, co se se mnou vlastnì stalo.
Má žena a já jsme byli pozváni na oslavu narozenin jednoho z mých spolupracovníkù. Jeli
jsme tam autem a ponìkud jsme se opozdili. V sále již vládlo veselí, bujarost a zábava. Vzduch
byl díky množství lidí a kouøi z cigaret tak tìžký, že by se dal krájet. Pocítil jsem hroznou žízeò,
ale na místech, která byla pro nás rezervována, stála jen jedna sklenice s bílým a jedna sklenice
s èerveným vínem pro každého z nás. Sklenice s vodou zde nebyla. Sotva jsem vypil sklenici
èerveného vína, pocítil jsem náhle silnou nevolnost. „Musím rychle na èerstvý vzduch!“
To bylo to poslední, co jsem ještì øekl. A potom všude krev, krev, krev. Prýštila mi z úst
i z nosu. Z dálky jsem slyšel nìkoho øíkat: „Paní Raabová, to není srdeèní infarkt, to urèitì
musí být od plic.“
V sanitce jsem ztratil vìdomí. Upadl jsem do komatu. Vrtulníkem jsem byl pøepraven do
univerzitní kliniky v Homburgu, kde již bylo všechno pøipraveno k operaci. Vše muselo být
provedeno rychle. Mùj život visel jen na vlásku, øekli mi pozdìji.
Po 22 dnech jsem se probudil z umìlého spánku, do kterého mne lékaøi uvedli. Když jsem
pomalu pøicházel k sobì, pocítil jsem hlad a žízeò. Mezitím jsem se znova vracel nazpìt
a upadal jsem do døímot.
Tak to trvalo deset dní. Zdálo se, že jsem znova utekl smrti z lopaty. Najednou další
kolaps. Zaèal jsem na své nemocnièní samotce køièet a byl jsem si zcela jist: To je tvùj konec,
Hansi Raabe. Všem plánùm je konec. Všechno je pryè.
Nìkdo z nemocnièního personálu musel slyšet mùj køik. Kdosi pøispìchal a vytrhl mi
kanylu z hlavní tepny.
Uvidìl jsem mladou sestru, která mi svým rychlým zásahem zachránila život.
Pohlédnete- li jednou smrti do tváøe, ztratíte ve velké míøe strach, který jste z ní døíve
mìli. Zaènete hodnotit svùj život, pøebírat se ve vzpomínkách a kladete na váhu své kladné,
pøínosné èiny i dluhy.
Tak jsem pøišel na nápad, nìco z toho zachytit a povyprávìt o neobyèejné životní cestì
sárského chlapce pocházejícího z prostinkých pomìrù, který se díky své píli, energii, tvùrèí
povaze a neúnavnosti stal úspìšným podnikatelem, jehož heslem vždy bylo a je:
Nic nevznikne bez úsilí! Neexistuje øíci, že nìco nejde!
Horník: kdo byl víc?
Stát se horníkem, to byl v padesátých letech minulého století sen moha mladých chlapcù
v Sársku. Mnohdy již i jejich dìdové a otcové fárali v dole, aby sárské zemi vyrvali její èerné
zlato. Mùj otec padl ve válce, ale mùj dìdeèek a všichni mí bratranci fárali v dole. My chlapci
jsme se již tehdy tak trochu cítili jako hrdinové prùmyslové éry.
A v neposlední øadì tehdy horníci vydìlávali dosti penìz. Jejich rodiny mìly zajištìno
relativnì dobré živobytí. Najít jinou práci k uživení sebe i své rodiny bylo tehdy v Sársku
mimoøádnì tìžké.
Industrializace spolkové zemì Sársko zaèala v 19. století a byla nerozluènì spjata
s tìžbou uhlí. Železná ruda byla dodávána ze sousedního Lotrinska. Sársko mìlo mimoøádnì
pøíznivé podmínky k rozvoji oceláøského prùmyslu. Tváønost krajiny zaèaly záhy utváøet tìžní
vìže. Projíždíte-li dnes nádhernou sárskou krajinou a jejími malými mìsteèky a vesnicemi,
všude Vám padnou do oka krásnì udržované hornické domky, které tehdy všude vyrùstaly, aby
poskytly bydlení vzrùstajícímu poètu rodin horníkù. Domky vyrùstaly v bezprostøední
blízkosti šachet, byly stavìny podle stejného plánu, mìly jednotný pùdorys i stejné vnitøní
uspoøádání místností a jednalo se buïto o domky pro dvì a nebo pro ètyøi rodiny. Tímto
zpùsobem vznikaly zcela nezamìnitelné ulice vždy se stejným typem domkù.
S tím ruku v ruce probíhala výstavba tramvajových a železnièních tahù jakož i jiných
nutných zaøízení sloužících horníkùm a jejich rodinám. Tak byla napøíklad v letech 1907 až
1910 vybudována hornická klinika v Quierschied-Fischbachu. Tato klinika nejenže
zabezpeèovala zdravotní péèi horníkùm, ale byla i životnì nutná pøi èetných dùlních úrazech
a neštìstích.
V mém nynìjším firemním objektu v Quiershied-Camphausenu se až do dnešních dnù
zachovala velká stará budova, která tehdy sloužila jako ubytovna pro horníky, kteøí zde nemìli
trvalé bydlištì, jen zde pracovali a ke svým rodinám jezdili pouze o víkendech. Vnitøek této
budovy jsem mezitím nechal pøestavìt a nyní se zde nacházejí moderní pokoje a školicí sály pro
spolupracovníky zajišující prodej Ha-Ra produktù.
Musíme mít stále na pamìti, že práce horníka vždy byla a navzdory veškerým zlepšením
bezpeènostní techniky až dodnes zùstala vysoce nebezpeèným povoláním, pøi kterém jde
i o život. Mnozí si snad i dnes vzpomenou na dùlní tragédii z 24. øíjna 1963 v dolnosaském
Lengede. Osud tehdy zavalených horníkù a hrdinství prokázané pøi jejich záchranì tehdy
dojímalo mnoho lidí i daleko za hranicemi Spolkové republiky Nìmecko. Pøíèinou neštìstí bylo
protrhnutí hráze odkalovacího jezera. V hloubce šedesát až sto metrù pod zemí zùstalo
uvìznìno 50 horníkù. Podaøilo se zachránit pouze ètrnáct z nich, pøièemž jedenáct horníkù
bylo vyproštìno teprve až 7. listopadu, tedy po 336
hodinách hrozného èekání. Televizní film „Zázrak
legendy“, který pøed nìkolika lety televize uvedla,
mnoha lidem pøipomenul, jakým rizikùm musejí
horníci až dodnes èelit, aby v naší zemi nevyhaslo
svìtlo a hospodáøství se mohlo rozvíjet i nadále. To
by mìli mít obèas na pamìti i ti z našich politikù,
kteøí po léta i desetiletí lamentují nad tím, že
subvence do oblasti tìžby kamenného uhlí jsou
pøíliš vysoké.
Pokud mìli horníci v Sársku dost práce, pak
se i zdejším obcím dobøe daøilo. Uhlí a ocel byly
v prvních letech po konci druhé svìtové války
klíèem k rychlému obnovení a k razantnímu rùstu
hospodáøství. V roce 1955 bylo v Sársku vytìženo
17,2 milionù tun uhlí. Koncem padesátých let
v hornictví zde ještì nacházelo obživu více než
80.000 lidí. Po roce 1955 však šla tìžba do útlumu.
Jámy byly ve stále vìtším poètu rušeny nebo
Pomník horníkù v Dudweileru
pøemìnìny v muzea. Pozdìji, když bylo uhlí
vytlaèeno zemním plynem a ropou, zažil zdejší
region bolestnou zkušenost: pokud se hornictví nedaøí, pak se nevede dobøe ani zdejším obcím.
Ani veškeré subvence na tom nemohly nic zmìnit. Je dùležité si i dnes pøipomenout, že to, co
bylo døíve oznaèováno jako nìmecký „hospodáøský zázrak“ by se bez tvrdé práce horníkù
a oceláøù nikdy neuskuteènilo. Nutná zmìna struktury sárského hospodáøství potøebovala,
tak jako v Porùøí velmi, velmi mnoho èasu. K tomu jsem pozdìji založením svého podniku mìl i
já možnost pøispìt nikoliv nepodstatnou mìrou. A na to jsem hrdý.
Uhlí, železo a ocel byly pro tento region vždy požehnáním, ale mohly se stát pro zdejší
obyvatele i prokletím. Krajina okolo øeky Sáry se svým cenným nerostným bohatstvím se
v minulosti znovu a znovu stávala jablkem sváru mezi Nìmci a Francouzy. Po krvavých
válkách došlo vícekrát ke zmìnì „vlastníka“. Tak byla po skonèení první svìtové války jižní
èást pruské Rýnské provincie a západní èást bavorského Falcka svìøena na dobu patnácti let
do správy Spoleènosti národù jako takzvaná oblast Sársko. V roce 1935 pøi hlasování o status
tohoto území hlasovalo 90 procent oprávnìných volièù pro pøipojení k Nìmecké øíši. Pro
ctižádostivé zbrojní plány Adolfa Hitlera a pro jeho hnìdé hordy to byl obrovský úspìch. O rok
pozdìji došlo k porušení mezinárodního práva a k obsazení demilitarizovaného Porýní.
Po druhé svìtové válce se zde opìt støídaly státní vlajky. Toto válkou silnì ponièené území
nyní patøilo k francouzské okupaèní zónì, avšak Francouzi je z této zóny vyèlenili. V roce 1948,
tedy tøi roky po konci války dostalo Sársko vládu, která byla dosazena Francií a obyvatelé
Sárska dostali vlastní státní obèanství.
Když jsem ve svých 13 letech, tedy v roce 1953 opouštìl školu, bylo Sársko stále ještì
francouzským protektorátem. Na zaèátku padesátých let se mezi sárským obyvatelstvem na
jedné stranì silnì rozšíøila nevole vùèi Francouzùm, na stranì druhé však zdejší lidi stále více
lákal model sociálního tržního hospodáøství podle vzoru Spolkové republiky, který nabízel
vzrùstající blahobyt a rostoucí sociální jistoty i pro takzvané „obyèejné lidi“.
Dne 23. øíjna 1955 mohli zdejší obyvatelé ve volbách opìt rozhodnout o budoucnosti svého
území. Tehdy hlasovalo 67,7 procent volièù, tedy vìtšina, proti takzvanému Sárskému statutu.
Tento Sárský statut spoèíval na idejích tehdejšího ministerského pøedsedy Johanese
Hoffmanna (1890 až 1967), který chtìl ze Sárska udìlat první nezávislé evropské teritorium.
Doba, kdy Sársko ještì nebylo souèástí Spolkové republiky Nìmecko se v mých vzpomínkách
nejeví jako doba špatná, jak si to tehdy zjevnì myslela vìtšina zdejších lidí, nebo jak si to lidé
nechali namluvit masivní propagandou. Èasto se i zapomíná na to, že Johanes Hoffmann,
kvùli svým objemným tìlesným proporcím s oblibou nazývaný Tlouštík, mìl cítìní pro své
horníky a pro jejich rodiny vykonal mnoho dobra. Ale brzo se šíøilo heslo:„radìji skývu suchého
chleba z Nìmecka než kotletu masa z Francie“. Lidé na tuto demagogii naletìli a naivnì se
domnívali, že se jim po pøipojení k Nìmecku velmi brzy zaène daøit lépe. Hoffmann, pøezdívaný
„Joho“, který byl ministerským pøedsedou osm let, po odmítnutí svého statutu z funkce
odstoupil. Kampaò „Tlouštík musí pryè“ tehdy zvítìzila.
Poté byla v øíjnu 1957 uzavøena Sárská dohoda. V èervenci následujícího roku bylo
tehdejší platidlo sárský frank nahrazeno nìmeckou markou. Sársko se stalo desátou
spolkovou zemí Spolkové republiky Nìmecko.
A lidé v Sársku byli brzy nuceni pochopit, že si na slíbený hospodáøský vzestup budou
musit poèkat. Tìžce vydìlané peníze jim nyní byly vytahovány z kapes. Problémy, se kterými
se museli po roce 1989 -1990 potýkat v takzvaných nových spolkových zemích obyvatelé bývalé
NDR mi mnohdy pøipomnìly situaci, kterou jsme svého èasu museli prožít i my.
Nic jsem nechtìl zadarmo
V padesátých letech bylo možno regulérnì vstoupit do uèení teprve až po dosažení
ètrnáctého roku života. Èas ,který do té doby zbýval jsem využil k tomu, abych si vydìlal trochu
penìz u obchodníka, který se zabýval výkupem šrotu. Naøezané kusy šrotu jsem musel
nakládat na vagóny. Mùj denní výkon byly tøi vagóny, pøièemž každý vagón pojal 25 tun šrotu.
Tento šrot konèil v ocelárnách, které musely být stále krmeny železným odpadem, aby
uspokojily rychle rostoucí poptávku po oceli.
Veèer mne bolely všechny kosti. A doma jsem musel stisknout zuby, jinak bych od svého
nevlastního otce dostal další „nadílku“ v podobì výprasku.
Dva mìsíce pøed mým nástupem do uèení jsem pracoval u firmy, která pokládala
v hloubce dvanácti metrù pod zemí pøívodné roury k èistièkám odpadních vod. Tyto roury mìly
prùmìr cca 2,50 metrù. Pøi hloubení výkopù jsme èasto naráželi již v hloubce ètyø metrù na
ložiska uhlí. V sobotu pak pøicházeli lidé s ruèními vozíky a všemi možnými nádobami
a kupovali uhlí. Takto vydìlané „boèní pøíjmy“ pak byly rozdìlovány mezi všechny zúèastnìné.
Každý dostal urèitý díl.
Náš polír dbal na to, aby se pøi tomto neobyèejném obchodu s uhlím zisk dìlil spravedlivì.
Sám ani nevím proè, ale již od zaèátku jsem se tìšil jeho pøízni. Již když jsem se mu pøedstavil,
zmìøil si mne od hlavy až k patì a øekl: „víš, chlapèe, na takovouto práci jsi až moc jemný“ .
To mi doposud nikdo neøekl. Polír pak dodal:potøebujeme tu ale nìkoho, kdo nám bude
chodit nakupovat a vyøizovat rùzné pochùzky.“ Souhlasil jsem. Rychle jsem si zapamatoval, co
si kdo objednal a pozoroval, jak dìlníci o pøestávkách ve chvatu konzumují mnou pøinesené
jídlo. Divil jsem se, jak obrovské porce pøi tom dokázali spoøádat. K utišení mého hladu by
staèil pouhý zlomek tìchto porcí.
Jako mladý kluk má èlovìk vlastnì stále hlad. Jedno veèera polírovi zøejmì neušlo
kruèení mého žaludku. „víš, Hansi, pøi nakupování musíš hledìt na to, aby kus lyonského
salámu kápnul i tobì, jinak to nemá cenu“, øekl mi tenkrát.
Pøíštího rána jsem, jako každý den, stál znovu k krámì. Paní øeznice mi jako vždy zabalila
nákup. Nesmìle jsem se rozhlédl kolem, nebo jsem se neodvažoval zeptat, zda by mi zdarma
nepøibalila kousek salámu jako množstevní rabat nebo jako dík za vìrnost zákazníka.
Podívala se na mne a asi vytušila, co se mi honí hlavou. Mlèky mi pøibalila porci lyonského
zvl᚝. Celý rudý jsem rychle vybìhl z krámu.
Bylo mi trapnì dostat nìco zadarmo. Tohoto pocitu jsem se nedokázal zbavit po celý život.
Nic jsem nechtìl dostat bez vlastního pøièinìní.
„Uèòovská léta nejsou panská léta!“
Jakmile nadešel èas, skládal jsem uèòovské zkoušky u spoleènosti Sárské doly. Spolu se
mnou se tøáslo strachem o uèební místo tisíc mladých chlapcù. Pøijato jich bylo pouhých sto.
Dodnes nevím, jak jsem zkoušku pøestál, ale patøil jsem mezi ty šastné. Nijak zvl᚝ jsem se
nepøipravoval. Prostì jsem napsal, co mi pøišlo na mysl. U ústních zkoušek to bylo obdobné.
Nyní jsem byl uènìm dolu Göttelborn, což byla jáma s bohatou tradicí. Uhlí se tu tìžilo již
od roku 1887. Okolo roku 1900 pracovalo v této jámì tisíc pìt set mužù. Tehdy bylo bìžné, že
uèedník musil projít všechna pracovištì v dole. Tímto zpùsobem se uèil poznat a pochopit celý
proces tìžby uhlí. Alespoò jedenkrát si všechno zkusit sám.
Pro ostøílené chlapy v podzemí byl tehdy uèeò takovou nulou, v tom nejlepším pøípadì
alespoò poskokem nebo terèem pro rùzné legrácky a rošárny. Pokud jsme se nìkdy my mladí
„bažanti“ proti tomu ozvali, staøí havíøi nám vždy øekli: „chlapèe, vždycky si pamatuj –
uèòovská léta nejsou panská léta!“ Tak to prožívali oni sami, tak to prožívali i jejich otcové a
dìdové. Nazývali nás pouze „uèni“. Nazvat nás „vzdìlávající se mládež“, což byl oficiální název
pro mladého èlovìka v uèebním pomìru, to by je nikdy ani nenapadlo.
Ze zaèátku jsme museli na povrchu vykládat z dùlních vozíkù tìžké podpìry. Veèer pak
unavené údy dávaly o sobì vìdìt. Pøi této døinì se mnohý z nás i zranil. Zhmoždìniny rukou a
paží byly na denním poøádku. Horší bylo, když vás opustily síly a podpìra upadla na zem. Pak
došlo i k odøeninám a podobným zranìním.
To mi nedalo spát. Hloubal jsem a pøemýšlel, až jsem dostal nápad, jak si døinu ulehèit.
Podle mých nákresù jsme postavili zaøízení, které umožòovalo podpìru z vozíku vyzvednout
pomocí lanového navijáèku. Namísto pochvaly jsem od svého pøedstaveného sklidil jen
pohrdavý pohled. Zaslechl jsem, jak si sám pro sebe potichu øekl: „ten lenoch!“
Samozøejmì jsem se takovýmto chováním nenechal odradit. Stále znovu jsem hledal
cesty, jak naši práci ponìkud usnadnit a pøi tom samozøejmì zvýšit i výkon.
Po roce a pùl koneènì nadešla ta chvíle. Poprvé jsem smìl pracovat v podzemí. Za
normálních okolností je to dovoleno až po tøech letech. Nejprve jsem musel pracovat mimo sloj.
Jeden týden mne poslali tam, druhý týden zase jinam. Všechno jsem bedlivì pozoroval
a uvažoval, jak by se to dalo dìlat jinak a lépe. Ale mohl jsem do toho mluvit a radit starým
horníkùm, kteøí byli zvyklí dìlat všechno postaru? Snadno bych se jim jevil jako chytrák
a seøezali by mne. To by v podzemí bylo ještì nepøíjemnìjší než nahoøe.
Práce v jámì byla tìžká, ale na to jsem byl zvyklý. Odpoledne jsem již byl tak unaven, že
jsem sotva udržel lžíci, abych se mohl posilnit trochou teplé polévky. Zøejmì to bylo zpùsobeno
i nedostatkem kyslíku zde v podzemí. Obzvláštì obávané byly i exploze dùlních plynù. Na
jámì Camphausen, kde jsem pracoval - dùl byl takto pojmenován po pruském ministru financí
Otto von Camphausenovi , který žil v letech 1812 až 1896 – vyprávìli horníci o hrozné explozi
dùlního plynu a uhelného prachu, ke které tam došlo v noci ze 17. na 18. bøezna 1885. V této
hrozné noci pøišlo o život 180 horníkù. Dalších tøicet jich bylo zranìno. Tuto hroznou událost si
lidé pøedávali z generace na generaci.
Když mi bylo devatenáct nebo dvacet let, zahynulo v jámì Luisenthal témìø 300 horníkù.
Tehdy jsem pracoval na dole Camphausen a v dobì neštìstí jsem byl zrovna v podzemí.
I pozdìji si v místních dolech smrt znova a znova vybírala své obìti a to i navzdory výraznému
zdokonalení bezpeènostní techniky. Dne 16. února 1986, ètyøi roky pøed definitivním
uzavøením dolu Camphausen zde pøi výbuchu dùlního plynu opìt pøišlo o život sedm horníkù.
Po takovýchto hrozných dùlních neštìstích stály ženy a matky horníkù se svými dìtmi
pøed branou dolu. Hrozné bylo jejich èekání na okamžik, kdy se dozví zprávu o tom, zda jejich
syn, manžel nebo otec jejich dìtí tragédii pøežil nebo zda jej už nikdy nespatøí živého.
Jednu takovou explozi jsem kdysi málem i zažil sám. Tehdy se nìkolik stovek horníkù
dostalo do nejvyššího ohrožení života a mezi nì jsem patøil i já. Mìl jsem za úkol nést
benzínovou lampu. Zaèal-li její plamen blikat a skomírat, bylo všem ihned jasné: Nedostatek
kyslíku! Zhasla-li lampa úplnì, znamenalo to
bezprostøední ohrožení života horníkù. To byla
velice jednoduchá, pøesto však velmi úèinná
metoda zvýšení bezpeènosti horníkù. Ale na
zavedení nutných opatøení mohlo být i mnohdy
pozdì.
Onoho zmínìného dne smìna ubíhala jako
kdykoli jindy. Žádný z kolegù pracujících v podzemí
nemohl tušit, jak hrozné nebezpeèí se k nìmu blíží.
Byl pøipravován odstøel. Všechno probíhalo podle
rutiny. Já jsem podle naøízení bìžel dùlní chodbou
s benzínovou lampou zavìšenou za opasek.
Najednou zaèalo svìtlo blikat a po chvíli zhaslo
úplnì. Rychle jsem pøetrhl zápalný kabel vedoucí
k náloži a tím jsem odstøelu zabránil.
Jelikož k odstøelu nedošlo, zeptal se mne mùj
pøedák, co jsem udìlal. Pak zaèal hroznì láteøit: „co
si to ty spratku vùbec myslíš ? Ty jsi se snad
zbláznil!“
Já jsem však zùstal úplnì klidný. Pak i jemu
došlo, že odstøel mohl zpùsobit mohutnou explozi
plynù pøi které bychom všichni mohli pøijít o život.
Byl jsem hrdý na to, že jsem jednal rozhodnì
a správnì.
V tìchto letech, kdy jsem pracoval jako
horník, vzrùstala poptávka po uhlí i po oceli.
V dùsledku toho vzrùstal i konkurenèní boj. Vedení
Tìžní vìž s dopravníkem z roku 1908
našeho dolu pøišlo s nápadem pokusit se o evropský
v Camphausenu - první na svìtì
rekord v ražení chodeb. Cílem bylo dosažení 9,30
metrù.
Pokud se dobøe daøilo, dosahovali jsme zpravidla i 7,20 metrù. Nyní to mìlo být 9,30
metrù! Jak toho ale dosáhnout?
Mìl jsem nápad, jak dosáhnout cíle. Vymyslel jsem zálomový systém s novou roznìtkou.
Popis zde vynechám, nebo pro laiky je to obtížné pochopit. V každém pøípadì to však
fungovalo.
Hornickou zkoušku jsem složil døíve než bylo obvyklé. Po teoretické stránce jsem pøíliš
neoplýval nadáním a ani mluvení nebyla moje silná stránka, avšak po mých pøedcích jsem
zdìdil technický rozum, který mi pomáhal øešit i složité vìci jednoduchým zpùsobem. Tento
dar mi èasto býval ku prospìchu v mém pozdìjším životì.
Tìžba v dole Camphausen byla již dávno zastavena. Dne 12. listopadu 1990 sjeli horníci
na poslední smìnu. Tím skonèila hornická tradice, která trvala 120 let. Hornický spolek
pøipomíná pomocí takzvané „Camphausenské dùlní stezky“ význam hornictví a jeho roli pøi
budování Sárska a Spolkové republiky Nìmecko.
Èást firemního objektu firmy Ha-Ra se nachází na území zrušeného dolu Camphausen
a je symbolem pøemìny struktury prùmyslu v Sársku. Tìžba uhlí a výroba oceli byla utlumena
a v regionu se vyvíjí moderní prùmysl a služby.
Když dnes kráèím prostorami svého podniku, s trochou nostalgie vzhlížím k tìžní vìži,
která se tu dodnes vypíná do výšky pøes 40 metrù. Vìž pochází z roku 1908 a je i nyní zcela
funkèní. Šachta Camphausen 4 byla tehdy prvním dolem na svìtì, který byl vybaven vìží.
Tìžní vìž pøetrvala všechny doby, jako starý strom. Již po mnoho let pod ní jak v podzemí tak
i na povrchu vládne ticho. Když dnes procházím tìmi místy, dodnes se mi ve vzpomínkách
vybavují všechny ty zvuky, které se odtud ozývaly a pøehlušovaly všechno ostatní: skøípìní
pásových dopravníkù a vozíkù, kvílení dùlní sirény, láteøení horníkù………
Øíkali mi „limonádový Hans“
Mùj tehdejší život samozøejmì nebyla jen práce v dole. Byl jsem mladý chlapík, sotva
odrostlý pubertì a mìl jsem v hlavì i jiné vìci. Jako všichni mladí lidé jsem samozøejmì i já
pošilhával po svìtì za „ Velikou louží“. Módní bylo všechno, co pøišlo do Evropy z USA.
Idolem mé generace byl Elvis Presley. V roce 1958 pøišel do Nìmecka jako voják a sloužil
u Bad Neuheimu v Hesensku, tedy docela blízko nás.
Dìvèata upadala do extáze, když jej mohla slyšet a ještì více, když jej vidìla, by i jen
v obrázkovém týdeníku Wochenschau. Chtìl-li mít tehdy chlapec u dìvèat úspìch, snažil se
oblékat a vùbec vypadat jako Elvis: tìsné džíny, proužkované ponožky, kožené sako, brýle
proti slunci a v neposlední øadì i úèes. Delší vlasy se zpevòovaly vodou s rozpuštìným cukrem
nebo i pomocí piva, což pomohlo nad èelem vyformovat nenapodobitelnou vlnu, v týlu se nosila
takzvaná kachna. Za tím úèelem se vlasy na bocích hlavy sèesaly smìrem dozadu, kde
vytvoøily nìco, co se podobalo kachnímu ocasu. Celé hodiny jsme vystávali pøed zrcadlem, až
vlasy koneènì sedìly správnì.
Do výbavy každého kluka patøil kapesní høeben. Ten byl vždy po ruce, když úèes ztratil
svoji požadovanou formu. Vizáž ještì doplòoval nedbalý pohled a oharek cigarety v koutku úst.
Sotva bylo možné udìlat pro svùj vzhled více.
Celá tato námaha však vyznìla naprázdno, pokud jste neumìli tanèit jako Elvis. Pohyb
jeho kyèlí byla legenda: Elvis the pelvis, tedy Elvis Pánvièka, øíkali mu nikoliv bezdùvodnì ve
Spojených státech. Takže my chlapci jsme zkoušeli Rock‘ n‘ Roll a to tak dlouho, až jsme jej
perfektnì ovládali a dìvèata našimi výkony pøivádìli v nadšení. Dìvèata kvièela jako
pominutá, což nás pohánìlo k ještì vìtším akrobatickým cvikùm. Chlapci se zkoušeli prohýbat
dozadu, až se nohy a témìø i hlava dotýkala parketu.
Elvisovi jsem se málo podobal a nebyl jsem ani dobrým taneèníkem, což jsem si ovšem
tenkrát sotva pøiznal. Na rozdíl od ostatních chlapcù v mém vìku jsem kromì toho nepil
alkohol, pouze vždy limonádu, což mi vyneslo ne právì lichotivou pøezdívku „Limonádový
Hans“. Body jsem sbíral pøi høe skatu. Tato záliba dnes již úplnì vyšla z módy. Každou nedìli
jsme pravidelnì od 10 hodin až do obìda sedávali v hospùdce, která patøila mému vzdálenému
pøíbuznému a mastili jsme skat. „18, 20, 2, 4, passe!“
Jen vzácnì nás však u toho vidìla dìvèata.
„Pøece to musí jít i jinak !“
V roce 1960 jsem se oženil s Verou. Tehdy mi právì bylo 20 let. Rok poté pøivedla moje žena
na svìt našeho syna Michaela. O pokraèovatele rodu tedy bylo postaráno. Potøebovali jsme
však peníze. Na obstarání tìch nejnutnìjších potøeb pro nás tøi mùj výdìlek ze šachty nestaèil.
V podobné situaci jako my bylo tehdy mnoho mladých rodin. Co nejrychleji „vypadnout“
z domova a koneènì stát na vlastních nohou. Avšak vìtšinì mladých rodin k tomu chybìl
potøebný kapitál.
Nám pomohla moje kmotra teta Erna. V Dudweileru provozovala hospodu, mìla šest
pokojù pro hosty, jednoho vepøe, nìkolik krav a kocoura. Mìla vždy peníze a pomohla vždy,
když jsme se dostali do nesnází. Koupila nám sporák a chladnièku. Zbytek jsme si poøídili na
pùjèku, kterou jsme mìsíènì spláceli. V tehdejší dobì nabízelo stále více obchodù splátkový
prodej, aby uspokojily rostoucí koupìchtivost zákazníkù a aby i samy na tom dobøe vydìlaly.
Znal jsem i takové, kteøí ve své nákupní mánii úplnì zapomnìli na to, že pùjèka se musí pøesnì
a pravidelnì splácet. Pak mìli „ dluhù jako major“ , jak znìl známý bonmot Bedøicha
Velikého. Já jsem však nechtìl skonèit jako onen pruský vojevùdce. Pùjèku jsme mìli
splacenou dokonce pùl roku pøed vypršením sjednané lhùty a byli jsme zcela bez dluhù.
Tehdy jsem pracoval v ražení. Nìkteøí tam vydìlávali i tøikrát více než se vydìlávalo na
jiných dùlních pracovištích, nebo práce v ražení byla obzvláštì nebezpeèná. Byl zde extrémní
nedostatek kyslíku. Mnozí horníci umírali již po nìkolika málo letech. Pøi odstøelech vznikala
jedovatá kyselina køemièitá, která èasem rozežírala plíce. Vedení dolu proto naøídilo, aby se
zde pracovalo pouze s ochrannou maskou. Mnozí se však tímto naøízením neøídili.
V podzemí bylo horko, hrozné horko. Teplomìr se èasto vyšplhal na padesát i více stupòù.
V domnìní, že varování jsou zbyteèná, strhávali si mnozí z oblièeje ochrannou masku
a vdechovali jedovaté výpary. Každý si myslel: proè by to mìlo potkat právì mne?
Já jsem sice nebyl úzkostlivý, avšak pøesto jsem pamatoval na to, abych se zbyteènì
nevystavoval nebezpeèí, obzvláštì když mne doma èekala žena s dítìtem. Co by pak s nimi
bylo, kdybych takto lehkomyslnì dával život v sázku? Šel jsem i do lékárny, koupil si tam
mentol a ten jsem si vkládal do filtru. Pøi práci v pøíèném ražení jsem masku neodložil ani
jedenkrát. To mi možná i zachránilo život.
Chtìl jsem z tohoto životu nebezpeèného pracovištì odejít a zaèal jsem pracovat v rubání.
Tam jsem musel uvolòovat vzpìry, spouštìt je dolù a odvážet je. Ale všechno ruènì! Jedna
stropní vzpìra vážila jeden a pùl až dva metráky. Úrazy, pøedevším zhmoždìniny a kýly byly
na denním poøádku. Dostala-li se vzpìra do šikmé polohy, mohlo se stát, že horníka pod sebou
pøimáèkla nebo že mu prorazila tìlo. Byl jsem i svìdkem nìkolika takových tìžkých úrazù,
které nìkdy konèily i smrtí.
V roce 1958 jsem jako osmnáctiletý mladý chlapec sám jen o vlásek unikl smrti. Tehdy se
uvolnila boèní vrstva. Bez varování se zøítily tøi nebo ètyøi metráky a zavalily mne. Pøi pøevozu
do francouzské nemocnice jsem pøi každém otøesu pocítil hroznou bolest. V nemocnici mi øekli,
že mám zmáèknutou páteø.
Vynikající francouzské ošetøovatelce vdìèím za to, že jsem se neocitnul v pøedèasném
dùchodu. Ošetøovala mne s velkým nasazením a znovu jsem z toho šastnì vyvázl.
Skuteènost, že horníci musejí èelit takovému riziku mne stále nenechávala v klidu. To
pøece musí jít jinak, øíkal jsem si a stále jsem si namáhal mozek, až jsem našel øešení. Mnou
vyvinuté øešení nejenže zmírnilo riziko, nýbrž i umožnilo zrychlení práce. Nyní jsme
dosahovali dvanáct metrù za smìnu!
Mezi mými kolegy jsem si svou snahou o zlepšení pracovních postupù a o ulehèení práce
nezískal jen pøátele. Pro nìkteré z nich jsem byl podivín, který ruší zabìhnuté poøádky a vnáší
na pracovištì neklid.
Má posedlost stále nìco vynalézat se tím však nenechala zabrzdit a každým novým
vynálezem jen sílila. Brázdicí stroje tehdy z uhelné sloje odfrézovávaly vrstvu uhlí pouze o šíøce
70 cm. To se mi zdálo málo. Navrhnul jsem tedy pøidat ještì jeden válec, aby se mohlo
odfrézovat 1,20 metrù. Ještì celý rok jsem to musel vylepšovat, než se všechno zdaøilo.
Díky tomu si mne všimlo obchodní vedení, nebo mùj relativnì jednoduchý vynález
bezprostøednì vedl ke znaènému zvýšení vytìženého množství a provozovatel dolu
zaznamenal vìtší zisk. Pokud vím, inženýr dolu Camphausen za tento vynález dostal 350.000
DM. Mne odbyli pouze obnosem 12.000 DM. To mne velmi rozhnìvalo. Když mi tuto prémii
pøedávali, tak jsem tìm jemným pánùm øekl: „ Dneska jsem fáral svou poslední smìnu. Však
vy mne ještì poznáte!“
Louèení s dolem však pro mne nebylo tak lehké, jak se to snad navenek zdálo. Mùj život
byl urèován rytmem práce. Ještì i dnes se nìkdy budím uprostøed noci, nebo se mi zdálo, že
jsem pøišel pozdì na smìnu, což by mne stálo vyhazov z práce.
Ohlédnu –li se zpìt do minulosti, jeví se mi léta strávená na šachtì jako snad nejkrásnìjší
úsek mého života. I když to byla tìžká práce a tìžký život. Byl jsem mlád, mìl jsem malou
rodinu,
úspìch v zamìstnání. Slušnì jsem vydìlával a sršel jsem chutí stále nìco tvoøit. Byl jsem
šastný èlovìk.
Lidé, kteøí pracují pod zemí nikdy nebyli (a ani nejsou) lepší nebo horší než ostatní, kteøí
si na svùj denní chléb vydìlávají pod Božím sluncem.
Ale jsou zodpovìdnìjší: pod zemí se bezpodmíneènì musíte spolehnout jeden na druhého.
V dole jde vždy o život – o život vlastní i o život kamaráda. Práce je zde úkolová. Každý se snaží
podat co nejvìtší výkon a zasloužit si slíbené prémie.
Tak jako lidem na povrchu, ani horníkùm v podzemí není nic lidského cizí. U nìkoho
vystoupí do popøedí jeho kladné, u jiného zas jeho záporné povahové rysy. V pøítmí dolu,
hluboko pod povrchem zemì se však charakterové stránky èlovìka projeví daleko zøetelnìji.
Jak jsem se stal nájemcem benzínové pumpy
V každém konci se skrývá i nadìje na nový zaèátek. Jakmile jsem havíøskou kuklu již
navždy povìsil na høebík, nemìl jsem zpoèátku jasno, èím se budu živit. Již dávno jsem snil
o tom, že se osamostatním a že budu provozovat benzínovou pumpu. A pomohla mi náhoda.
Otevøel jsem noviny a èetl: Shell hledá nájemce èerpadla!
Moje rodina a mí pøátelé však tlumili mé nadšení a byli si jisti, že v mých 21 letech mi
èerpadlo nikdo nesvìøí. Avšak pøece jsem je dostal! Ze dne na den jsem se stal nájemcem
benzínové pumpy Shell v Püttlingenu, severozápadnì od Saarbrückenu. Zaèátkem šedesátých
let si stále více lidí mohlo dovolit poøídit si auto. Jezdili s ním na dovolenou nejen do Bavorska
nebo na pobøeží Severního èi Baltského moøe, ale také do krásného Rakouska, do slunné Itálie
a my, obyvatelé Sárska, také do sousední a nám dùvìrnì známé Francie.
Mé obraty byly brzo vidìt. Prodávali jsme v celém jihozápadním Nìmecku pastu na
leštìní aut a to ètyøi až pìt beden dennì. Pøi tøech bednách jsem vždy dostal jednu zdarma.
Z toho jsme tøetinu použili pøi pøedvádìcích akcích.
Èerpací stanice tehdy rostly jako houby po dešti. Každý si chtìl uštípnout kousek z koláèe,
který vznikl díky rychlému vzestupu motorizace obyvatelstva Spolkové republiky Nìmecko.
Za takovéto situace byste museli mít skuteènì neobyèejný nápad, aby se Vám podaøilo vyøadit
konkurenci ze hry. Tak jsem zøídil speciální servis, a sice kolem dokola. Mìl-li zákazník
poruchu, jeli jsme mu pomoci až do vzdálenosti 200 kilometrù. Tehdy jsme nemìli žádnou
vlastní opraváøskou dílnu, pouze takzvanou halu na ošetøování vozidel. Zde jsme provádìli
kontrolu karoserií a karosáøské práce. Pro provádìní lakýrnických prací však byla tato hala
nevyhovující. Pøesto jsme zde však lakovali. Dìlali jsme to takto. Každé tøi dny jsem halu
nastøíkal topným olejem, abych zabránil tomu, že by se lak poškodil zrníèkem prachu. Navíc
na topném oleji lak neulpívá. Po lakování jsme všechno opláchli vodným roztokem louhu a nic
nebylo vidìt.
Pozoroval jsem, že pro stále vìtší poèet mých zákazníkù se auto stalo pøedmìtem, kterého
se nechtìli a ani nemohli vzdát. Jezdili s ním do práce, na velké nákupy a na nedìlní výlety.
Stále více lidí, napøíklad externí spolupracovníci firem, obchodníci, atd. potøebovalo auto pøi
svém zamìstnání. Nabídl jsem tedy zákazníkùm zvláštní servis. Veèer mi auto pøivezli a ráno
si je vyzvedli opravené. Objednanou opravu jsme provedli v noci a ráno si spokojený zákazník
se svým miláèkem odsvištìl.
V jedné hale se lakovalo, ve druhé jsme provádìli kontroly brzdového obložení, výfukù,
výmìnu oleje, atd. V naší dílnì stály veškeré tehdy bìžné modely: Peugeot, Renault, Opel, Ford
a další.
Naše dílna se brzy stala známou a zákazníkù pøibývalo. Pøechodnì jsem zamìstnával
i mistra a jednoho tovaryše, pøípadnì i uènì. Právì uèni rádi pracovali v noci, aèkoliv to bylo
zakázáno. Všichni si slušnì vydìlali. A o to právì šlo, nebo obchodní a zásilkové domy lákaly
zákazníky stále novìjšími a atraktivnìjšími nabídkami. Seznam pøání zákazníkù se stával
stále delší. Jednou to byl televizor, potom praèka a silnìjší a rychlejší auto. Mladí lidé mìli
rozplácnuté nosy o skla výstavních skøíní prodejen automobilù, motocyklù, a prodejen
elektrospotøebièù. Cestovní kanceláøe nabízely dovolené, jaké si mohli dovolit i prostí obèané.
Každý potøeboval peníze. Stále více penìz. „ Chceš-li nìco mezi lidmi znamenat, musíš nìco
mít“ , podle tohoto hesla se v padesátých a šedesátých letech pokoušelo žít a nalézt své štìstí
stále více lidí. To je hnalo dopøedu.
Pokud si chtìl nìkdo v Püttlingenu, kde žilo 20.000 obyvatel, nìco nechat udìlat na svém
autì, zajel si k Hansi Raabovi. To brzy položilo na lopatky èerpací stanici Esso, která byla
umístìna naproti nám a stála zde již mnohem døíve. Pro svého nejvìtšího miláèka, což byl
tenkrát automobil, chtìl každý Nìmec jen to nejlepší. Proto jsem u svých pracovníkù kladl
velký dùraz na jejich peèlivì udržovaný zevnìjšek. Tehdy ještì nebyly samoobslužné pumpy
a tankování provádìli zamìstnanci èerpací stanice. Tankovací personál ze zásady nosil bílé
rukavice a své bílé obleèení si musel mìnit dvakrát dennì. Okolo hrdla nádrže jsme pokládali
bílý ubrousek, aby ani kapka benzínu nezneèistila lak.
Jednoho dne jsem však jako nájemce benzínové pumpy skonèil. Firmì Shell jsem pøinášel
velké zisky, nebo jsem dosahoval vysoký obrat. Tehdy stál litr benzínu pouhých 36 fenikù.
Dokonce i majitelé vozù Porsche u mne na jedno natankování brali benzín za 2 marky.
Znenadání však firma Shell snížila provizi z pùvodních 9,8 na 4,3 fenikù za litr.
Byl jsem vzteky bez sebe. Se vším jsem praštil a svou nájemní smlouvu jsem vypovìdìl.
Pánové od firmy Shell se mne svým øeènickým umìním marnì snažili pøesvìdèit, abych zùstal.
Veškeré jejich snažení bylo bez úspìchu. Když jsem jednou øekl „Konec,“ pak to opravdu
znamenalo konec. Takový jsem vždy byl a takový jsem zùstal dodnes. Co všechno jsem si však
musel ode všech vyslechnout! Od své ženy, od pøíbuzných, od známých! Nemìli snad pravdu?
Nebylo nezodpovìdné vùèi mé malé rodinì opustit firmu Shell a hodit vše za hlavu? Mnozí mne
již v duch vidìli jako tuláka spícího pod mostem.
Avšak všechno dopadlo jinak.
Èistím okna
Ani sám nevím, odkud jsem vzal tu jistotu, avšak byl jsem si zcela jist, že opìt rychle
najdu práci. Tak jsem brzy pøekvapil svou ženu sdìlením: „od nynìjšího okamžiku èistím
okna!“ Mé nové povolání však nebylo tak pøekvapivé, jak by se snad na první pohled mohlo
zdát.
Mìl jsem totiž dobrého kamaráda, který byl èistièem oken. Když mìl nìkdy nával práce,
chodil jsem mu pomáhat. O svatbách jsem s ním i dvakrát až tøikrát týdnì vyrážel èasnì zrána
na akci. Pracovali jsme od ètyø do sedmi. Když jsem pak nastupoval na mé èerpací stanici na
svou druhou smìnu, mnozí se mì trošku i s posmìchem ptali: „ Tak co, už máš oèištìna okna?“
Mnozí si mysleli, že jsem se zbláznil, jiní mne považovali za chamtivce. Mne však tato práce
bavila. Mìl jsem radost z toho, když se okenní tabule opìt blýskaly a když okenní rámy zazáøily
v novém lesku. Myslel jsem si: je to sice ponìkud podøadná práce. Ne každý ji dìlá rád, ale musí
být udìlána.
Budování válkou rozbitého Nìmecka mezitím zdárnì pokraèovalo. Všude vyrùstaly nové
budovy. Obytné domy, obchody, poboèky rùzných firem, školy, univerzity. Všude mnoho
sklenìných výplní. Mnohým stavitelùm docházelo až pozdìji, že tyto velké sklenìné plochy
bude nutno jednou za èas oèistit.
Mi bylo ihned jasné: „Hansi, èištìním oken
mùžeš vydìlat dosti penìz, abys uživil sebe i svou
rodinu“.
Uvidìl jsem skulinu na trhu, což se pozdìji
stávalo i opakovanì. Bylo zjevné, že jsem na to mìl
(a doposud i mám) dobrý èich. Samozøejmì jsem
nechtìl být zamìstnán u nìkoho, kdo by na mé
práci vydìlával. Chtìl jsem být samostatný, aby mi
nikdo do mé práce nemohl mluvit.
To však nebylo tak snadné, nebo povolání
„èistiè budov“ tehdy ještì neexistovalo.
Pak jsem to však pøece jen nìjak dokázal.
Moje první èištìní oken u obchodníka
v mém rodném domì
Mùj první speciální kartáè
Moji první vìtší zakázku jsem dostal od univerzity v Saarbrückenu. Okna tam byla
èištìna dvakrát roènì.
Nevím, jak to na univerzitách vypadá dnes. Tehdy tam však bylo až neskuteèné množství
usazenin z kouøe. Na okenních sklech se èasem nahromadil mazlavý žlutohnìdý film. Pomocí
normálních èisticích pomùcek a pomocí bìžných èisticích prostøedkù nebylo možno tuto špínu
zdolat. Vzali jsme si tedy na pomoc agresivní chemické prostøedky. Doplatily na to ovšem naše
spolupracovnice, u kterých se objevily kožní alergie. Tak to tedy nemohlo jít dále. Mùj
vynalézavý duch se opìt pøihlásil ke slovu. Po delším uvažování se mi v mysli vybavily obrazy,
které jsem kdysi vidìl v jednom dokumentárním filmu: ženy v okolí Amazonky èistily hlinìné
hrnce pomocí písku, který smísily s vodou. Vzpomnìl jsem si, že takto postupoval i mùj
dìdeèek, když si pøi práci zneèistil ruce olejem. A tehdy ni napadlo: Vždy mastnotu je možno
odstranit i bez chemie! Netrvalo dlouho a zdálo se, že jsem se pøiblížil k vyøešení problému.
Jel jsem do blízkého statku, kde chovali konì a nìkolika koním jsem odøíznul žínì z ocasu.
S nimi jsem se odebral do mé malé dílny ve sklepì našeho domu. Pod mikroskopem jsem lepil
jednu žíni vedle druhé. Tímto zpùsobem vzniklo nìco jako první mnou vyvinutý speciální
kartáè. Bohužel jsem použil lepidlo rozpustné ve vodì, takže koòské žínì jedna po druhé
vypadávaly a plavaly ve kbelíku. Tímto nezdarem jsem se však nenechal odradit. Tak jako
mnohokrát ve svém životì, i tentokrát jsem mìl
štìstí. Ve stejné dobì se na jiném místì
intenzívnì pracovalo na vývoji lepidla
odolného vùèi vodì. O tom jsem se dozvìdìl od
jednoho profesora, který na univerzitì
v Saarbrückenu pøednášel chemii a mne poznal,
když jsem tam èistil okna. Brzy nato mi tento pán
zaslal kapku tohoto novì vyvinutého lepidla. A hle:
s tímto lepidlem se to podaøilo!
Po nìkolika málo dnech byly první kartáèe na
svìtì a podstoupily první zkoušku v praxi.
Nejlepšího výsledku jsem dosáhl s kartáèi o délce Mùj první pracovní stùl
chlupù šest až osm centimetrù.
Sotva jsem však jeden problém vyøešil, objevil
se další: kde získám tolik koòských žíní, abych
mohl tyto kartáèe vyrábìt a prodávat ve velkém množství? Získat takové množství pravých
koòských žíní bylo nejen obtížné, ale i drahé. Cena takto vyrobených kartáèù by byla pøíliš
vysoká. Tím by nebyl zaruèen jejich úspìšný prodej. Jako jediná cesta se jevil pokus o vývoj
podobných kartáèù, avšak se synteticky vyrobenými vlákny.
Uplynuly dva dlouhé roky, než se mi to podaøilo.
Z firem, které jsem chtìl pro tuto vìc získat se nenašla žádná, která by byla ochotna nebo
která by mohla tento experiment podstoupit. Koneènì jsem našel jednu firmu v Krefeldu. Bylo
mi umožnìno, abych svùj zámìr pøednesl obchodnímu vedení. To však, tak jako mnozí
podnikatelé již døíve, tento projekt zamítlo.
Když jsem se již zklamanì zvedal k odchodu, zavolali mne zpìt. Za chvíli jsem již sedìl za
stolem se dvìma zvláštními pány, kteøí se sice
porady obchodního vedení zúèastnili, avšak po
celou dobu mlèeli. Jak se ukázalo, jeden z nich byl
povoláním tkadlec, druhý byl pøadlák. Oba již byli
na odpoèinku, mìli však dlouholeté zkušenosti v
oboru. Oba byli ochotni podstoupit pokus, jehož
náklady odhadli na cca 30.000 marek. Kdo to však
zaplatí?
Požadovali, abych polovinu nákladù pøevzal
já a tím se podílel na riziku. Najednou jsem byl
svému cíli tak blízko, ale zároveò i velmi daleko,
nebo 15.000 marek jsem nemìl ani na hotovosti,
ani v bance. Od uskuteènìní mého vynálezu mne
Z poèátku jsem šil na šicím stroji sám,
tedy dìlilo 15.000 DM, slovy: patnáct tisíc
pozdìji jsem zauèil zamìstnance
nìmeckých marek. Ne ménì, ale ne více.
Bezpodmíneènì jsem musel sehnat peníze.
Žádná cesta zpìt již nebyla. Pátral jsem, zda mi nìkteré firmy ještì nìco nedluží. Snad by
mohla pomoci i teta Erna. Po vzrušujících ètrnácti dnech a mnoha bezesných nocích jsem dal
dohromady 13.000 marek. Zbytek se snad nìjak sežene. O tom byli pøesvìdèeni i oba moji
partneøi. Dali jsme se do práce. Zpoèátku jsem nechápal, jak chtìjí moji dva kolegové docílit
toho, aby kartáèe byly dostateènì stabilní a schopny odstranit i pevnì ulpívající špínu. Tak
jako všechna geniální øešení, i toto øešení bylo dosti jednoduché. Vlákno muselo být kladeno
v klièkách a ty zase byly spojeny pomocí tkalcovského útku. Pak bylo všechno dùkladnì
navzájem slepeno. Moji kolegové si obstarali vlákna od firmy Bayer a zahájili první pokusy.
Pak se ukázalo, že høbety kartáèù byly pøíliš slabé a nemohly odolávat tlaku. Po vícero
neúspìšných pokusech jsem høbety kartáèù natøel škrobem a požadovaná pevnost a stabilita
Aktuální portfolio výrobkù firmy Ha-Ra
byla dosažena. Krefeldská firma vyrábìla z kukuøièné mouky i potøebný škrob a vyvinula i
zaøízení na výrobu kartáèù. Byla to senzace. Nové kartáèe fungovaly bez chemie. Bez fosfátù,
nitrátù, leštidel a jedovatých látek. Vrstvu mastnoty a neèistoty rozrušovaly mechanicky
a umožnily její úplné odstranìní aniž by poškodily povrch èištìného pøedmìtu.
To byl prùlom pro vývoj dalších materiálù a nástrojù pro ekologické èištìní skla, nábytku,
stìn, dveøí, podlah, stolù a mnoha jiných vìcí.
Dnes pouze pøimícháváme nìkteré koncentráty - pøísady, aby mikrojemná velurová
vlákna byla opìt èistá a aby èištìní bylo šetrné.
Podle stejného principu jsem pozdìji vynalezl okenní stìrku, kterou jsem vyrábìl v mé
firmì a kterou jsem si nechal patentovat. Postupem doby jsem vyvinul celou paletu výrobkù až
po rukavici pro èištìní v domácnosti a po rukavici k ošetøování tìla.
Obchod pøedèil má veškerá oèekávání. Jen ve Švýcarsku koupil jeden obchodní zástupce
20.000 kartáèù.
Pùvodnì se moje malá firma jmenovala „Fensterreinigung“ (Èištìní oken), potom „Hans
Raab Gebäudereinigung GmbH“ , pozdìji „ Ha-Ra GmbH“.
V roce 1972 jsem svùj podnik pøejmenoval na“ Ha-Ra Umwelt- und Reinigungstechnik“.
V té dobì sotva nìkdo používal slovo ekologie nebo ochrana životního prostøedí.
Než se tyto pojmy zaèaly používat, bylo nutno pøekonat ještì dlouhou cestu plnou úskalí
a pøekážek.
Mùj první svìtový rekord aneb
„když pracují andìlé, svítí slunce“
Výkonným sportovcem nejsem, pøesto však
vlastním svìtový rekord. Svìtový rekord jsem
nedosáhl v atletice ani ve skocích na lyžích èi
v plavání, nýbrž jako èistiè oken.
Úøadujícím mistrem svìta byl obèan
Spojených státù. Dokázal oèistit 50 metrù
ètvereèních za hodinu. To je poøádná plocha. Když
jsem o tom uslyšel, hodil jsem rukavici do ringu
a slíbil jsem, že udìlám nový rekord, a sice
vhlavním mìstì spolkové zemì Sársko,
v Saarbrückenu. Psal se rok 1979.
Den pøedtím panovalo tak svinské poèasí, že
mi zavolal pøíslušný redaktor sárské televize.
„Pane Raabe, za takového poèasí do toho jít
nemùžete, bude to pro vás blamáž“.
To mne ale neznal. Vzdát to? Ne, to bych nikdy
neudìlal. Pøíštího dne jsem, tak jak jsem slíbil,
nastoupil k plánovanému pokusu o svìtový rekord.
Obloha nad Saarbrückenem záøila krásnou modøí.
„ Když pracují andìlé, svítí slunce“, žertoval jsem
rozpustile, plný elánu do práce. Místem mého
pokusu o rekord byla výšková budova univerzity.
S prací jsem byl hotov asi za tøi hodiny a oèistil
jsem 538 metrù ètvereèních okenní plochy. Svìtový
rekord!
Za pìt let jsem nastoupil znovu, a sice na
prùèelí hotelu Histon v Basileji. Byl únor. Tøeskutá Unavený, ale šastný: svìtový rekord
2
zima. Musel jsem být vybaven kožešinovou èepicí v Basileji v roce 1984 - 638,3 m témìø za
a hrubými rukavicemi. Brzy poté jsem však chlad tøi hodiny
a zimu nevnímal. Pøed oèima jsem mìl jen jediný
cíl: èistit, èistit, èistit! Pak už to šlo jen mechanicky.
Tehdy mi bylo 43 let, byl jsem zdatný chlapík a za 2 hodiny a 54 minut jsem dokázal oèistit
638,3 ètvereèních metrù okenních ploch a tak vylepšit svùj vlastní rekord z roku 1979.
Ten den jsem chtìl vlastnì oèistit vìtší plochu, avšak výtah pøedèasnì vypovìdìl službu.
Pøíštího dne jsem uvidìl svou fotografii v novinách, a to nejen ve Švýcarsku. Pod titulkem
„Èistící ïábel“ noviny informovaly o neobyèejném rekordu dosaženém jedním neobyèejným
obyvatelem Sárska.
Mnohem dùležitìjší ovšem bylo, že noviny vychvalovaly mnou zkonstruovanou okenní
stìrku a mnou použitá umìlá vlákna, bez kterých bych nikdy nedokázal oèistit tak velkou
sklenìnou plochu v tak krátkém èase.
Na veletrhu vynálezcù v Basileji v roce 1982, tedy dva roky pøed dosažením mého
basilejského rekordu, jsem byl za vyvinutí tìchto pomùcek vyznamenán zlatou medailí. Abych
tohoto rekordu vùbec dosáhl, zhotovila firma, která se zabývala výrobou zednických výtahù
speciální výtah, jehož motor bìžel dvojnásobnou rychlostí než je tomu u normálních výtahù.
Ovládací vypínaè výtahu byl umístìn tak, abych mohl pracovat obìma rukama.
Okenní èistiè se stal svìtovì úspìšný
Každá hospodynì ví, jak namáhavé mùže být èištìní oken. Navzdory mé novì vyvinuté
okenní stìrce mne mùj rekord stál enormní tìlesnou námahu. Po vyèerpávajících dnech
v Basileji jsem vážil o šest kilo ménì.
Lepší reklama pro Ha-Ra produkty byla sotva možná. Jiní za reklamu platili drahým
reklamním firmám a nákladné reklamní akce. Ve Švýcarsku, a nejen tam rapidnì vzrostl
odbyt mých výrobkù. Stal jsem se reklamní firmou sám sobì.
Avšak i hotel Hilton profitoval na mém svìtovém rekordu dosaženém na jeho prùèelní
stìnì. Jeho obchodní vedení se zachovalo mimoøádnì velkoryse, ne-li pøímo nezištnì. Pøevzalo
veškeré s rekordem spojené náklady, napøíklad zajištìní lidí od tisku.
Na dùkaz uznání za mùj výkon jsem smìl po dobu pìti let být zdarma ubytován ve všech
poboèkách hotelu Hilton po celém svìtì.
Neznám vìtu, že nìco nejde
aneb zázrak z Neukirchenu
Mé nadšení vybudovat si vlastní èisticí firmu však ihned narazilo na znaèný odpor
u živnostenské komory. Nebylo mi umožnìno složit si mistrovskou zkoušku. Doneslo se však
k mým uším, že ani sám sárský ministr živnostenských cechù mistrovskou zkoušku nesložil.
Zmocnil se mne pocit, že tito pánové z živnostenské
komory udìlali vše, aby zabránili tomu, že by
nìjaký cizák, a tím jsem pro nì oèividnì byl, narušil
jejich kruhy. Nepøízeò konkurence, závist, to je
pøece jev vyskytující se i v ostatních branžích.
Nejen že mi odepøeli mistrovské zkoušky,
dokonce spøádali i intriky. Živnostenská komora
napsala dopis na vedení univerzity a vysoké školy,
psali mým zákazníkùm. Vyèítali mi nekompetentnost. Pøíslušným øeditelùm bylo doporuèeno,
aby ukonèili spolupráci s mojí firmou.
Komora však s tímto neuspìla, nebo oba tito
moji velcí zákazníci byli s mou prací spokojeni.
Neústupnost a tvrdá práce mne i v tomto pøípadì
dovedly k cíli. Po dlouhých prùtazích jsem smìl
pøed živnostenskou komorou složit zkoušku jako
mistr v oboru èištìní budov.
Pøechodnì jsem ve své èisticí firmì
zamìstnával osm zamìstnancù. Brzy již mne
pøedcházela povìst: tam, kde si již jiní nevìdí rady,
najde øešení Hans Raab. To pøesnì odpovídalo
mému heslu: „ Neznám vìtu, že nìco nejde“.
V z p o m í n á m s i n a j e d n u z a k á z k u 1992 - ocenìní evropskou svìtovou cenou
v Neunkirchenu nad Sáárou. Tamìjší správa cest na kterou jsem velmi hrdý
pøevzala od ocelárny správní budovu. Tuto budovu
bylo nutno oèistit a zrekonstruovat. Mimo jiné
v budovì bylo i 12.000 metrù ètvereèních stropù. Pozvali èisticí firmy z celého jihozápadního
Nìmecka, ale žádné z nich se nepodaøilo upokojivì splnit zakázku. Nakonec pozvali i mne.
Mìl jsem vážné pochybnosti, zda to dokážu, když jich pøede mnou tolik neuspìlo. V mém
zázraèném kuføíku jsem mìl šest mnou sestavených kombinací vláken. Zaèal jsem tam, kde
bylo zneèištìní nejvìtší, tedy na klimatizaèním zaøízení. Nejprve jsem zvolil nejslabší vlákno,
pak jsem pøešel na silnìjší a tak jsem postupoval stále, až jsem skonèil u vlákna nejsilnìjšího.
A hleïme: po pùlhodinì se koneènì špína zaèala uvolòovat. Všechno bylo èisté, aniž by bylo
nutno použít jakékoliv škodlivé chemikálie.
Kolem mne se ozývaly hlasy: Èarodìjnictví! Kejklíøství!
Zakázku jsem dostal.
Brzy se o mém “kouzlení“ doslechlo i sárské ministerstvo hospodáøství a životního
prostøedí. Šestnáct pánù z ministerstva pøijelo, aby si prohlédlo „zázrak z Neunkirchenu“.
Spustil jsem žaluzie, takže v místnosti se témìø úplnì zešeøilo. Klidnì a pevnou rukou
jsem mou utìrkou pøejíždìl po zneèištìném místì. Sršely malinké jiskry.
Pak jsem nechal žaluzie opìt zvednout. Do místnosti padlo denní svìtlo. Skupinou pánù
se rozlehl šumot. Mnou ošetøené místo bylo záøivì èisté bez sebemenších zbytkù špíny.
To, co vypadalo jako zázrak byl ve skuteènosti výsledek dlouhého pøemýšlení
a praktických zkušeností. Patøilo k tomu ovšem i trošku štìstí a nìco, èemu se øíká šestý smysl.
Tajemství spoèívalo v silném mechanicko-fyzikálním náboji mikrovláken.
Na této zakázce jsem nejen dobøe vydìlal, nýbrž jsem se také utvrdil v tom, že se ubírám
správnou cestou. Mìl jsem plný dùvod k radosti a poøádnì jsem pøitlaèil na pilu.
Hanse Raaba zavolali i tehdy, když se vyskytly problémy pøi stavbì kryté plovárny
v Püttlingenu. Belgické cihly, které pøi stavbì použili, byly neodbornì vyspárovány a ulpìl na
nich cementový povlak, který nebylo možno odstranit.
Mùj pøítel, u kterého jsem absolvoval své první kroky jako èistiè oken, mne prosil o pomoc.
Tehdy jsem právì z USA dostal vysokotlaké èerpadlo, které bylo schopno vyvinout tlak 250
atmosfér. Naše hadice však byly konstruovány pouze na tlak nanejvýše 120 až 130 atmosfér.
Když nám koneènì dodali vhodné hadice, ještì téhož veèera jsem jel k plovárnì. Èerpadlo
jsme postavili na dvì kola, abych mohl halu objíždìt. Pøi tlaku vody 210 atmosfér již cementový
povlak nemìl šanci odolat.
Neznám vìtu, že nìco nejde!
Mnohým bylo známo, že jsem nikdy nenavštìvoval žádnou vyšší školu a že nemohu
pøedložit vysvìdèení z univerzity. Jak je možné, že právì takový èlovìk mohl udìlat terno
s úplnì novými ekologických èisticími metodami? Závistivci a škarohlídové si rádi kladli
takové otázky.
Avšak klíèem k mým úspìchùm vždy byl a dosud je mùj smysl pro praktická øešení, má
odvaha ubírat se po nevyzkoušených cestách a v neposlední øadì i má ochota obracet se o rady
k odborníkùm.
Pøi mé práci na univerzitì jsem pøišel do styku s uznávanými vìdci, napøíklad
s profesorem Siebertem. Vážil si mých rad a já si vážil rad jeho.
Èasto si kladu otázku, odkud se ve mnì bere ta touha, ten neklid, který mne nutí stále
nìco nového tvoøit a tak dlouho bádat, až najdu øešení. Sám to nevím. Snad mi to bylo vloženo
do kolébky.
Dnes dostávají mnohé dìti jako dárek pokusné stavebnice, na kterých se uèí øešit
jednoduché chemické a fyzikální problémy. Jaké vìci jsme však v dìtském vìku mìli my? Snad
to bylo i dobré, že jsme rostli ve skromnosti, že nám nepøedkládali nic hotového a že jsme si své
hraèky museli vynalézat sami. Tím se vyvíjela naše tvùrèí fantazie.
A ve škole? Vždy jsem se snažil o to, abych nìjakým zpùsobem držel krok. Domácí úkoly
jsem si dìlal mezi ètvrtou a pátou hodinou ranní. Tiše jsem se vyplížil na schody vedoucí do
sklepa, nebo když jsem vyrušil ze spánku mého nevlastního otce, byl jsem bit.
Myslím, že bych byl býval dobrým žákem, kdyby se o mne nìkdo staral nebo kdyby mne
nìkdo podporoval. Doma mne spíše brzdili. Mùj nevlastní otec mne nikdy nepovzbudil. Ten mìl
více rád své dva vlastní syny.
A moje matka? Pokud šlo o mùj vlastní vývoj, byla spíše lhostejná.
Ale mìl jsem pevnou vùli ukázat všem, co ve mnì vìzí. Ti ještì uvidí! Snad i díky tomu
jsem se stal èlovìkem silné povahy a schopným se prosadit.
Já sám to nevím.
Jak jsem pomohl zvýšit výrobu èokolády
Právì v potravináøském prùmyslu je dbáno na velmi pøísnou èistotu. Co jsem však
v mnohých firmách vidìl, nelze ani popsat. Zvenku vìtšinou vše vypadalo naprosto udržované
a èisté, avšak bìda, když jste se podívali hloubìji. Hemžilo se to zde èervy, larvami a jinou
havìtí.
U zakázek z oblasti potravináøského prùmyslu tedy vìtšinou nešlo o èištìní, ale o ochranu
zdraví spotøebitelù. Zdá se, že tento stav zùstal bez vìtších zmìn až do dnešních dnù. Jak jinak
si lze vysvìtlit skuteènost, že republika je stále otøásána skandály z oblasti potravináøství?
Provádìli jsme v noci základní èištìní ve èokoládovnì Storck. Obchodní vedení se již delší
dobu trápilo nad velkým problémem. Pøi výrobì vznikalo enormnì velké množství
èokoládových úlomkù.
Staèilo, když se vzpøíèil jen jeden z posunovacích pøípravkù. Než se zastavila celá výrobní
linka, vzniklo množství úlomkù v objemu tøí metrákù. Tyto úlomky se zpracovávaly jednou za
mìsíc a sloužily k výrobì alpské mléèné èokolády.
Obchodní vedení mne poprosilo, abych se vìci podíval na kloub. Snad prý dostanu nìjaký
nápad, jako již tolikrát pøedtím.
Problém byl rychle objeven a brzo se nalezlo i øešení. Sestrojil jsem rouru, podobající se
dìlové hlavni, tu jsem naplnil teplou vodou, ochranným prostøedkem proti korozi a roztokem
cukru. Touto smìsí jsem postøíkal èásti strojù, bìžící pásy, atd. Pak se to všechno dosucha
ofoukalo horkým vzduchem.
Po této proceduøe jsme opìt všechno smontovali dohromady, takže ráno se výroba mohla
opìt rozbìhnout. Toto pomìrnì jednoduché øešení umožnilo firmì August Stork KG zvýšit
výrobu o více než tøicet procent. Díky tomuto vynálezu jsem vydìlal tolik, kolik si vydìlám
èištìním budov za pùl roku.
Když tento výrobce cukrovinek kvùli spolkovou vládou poskytovaným dotacím pøemístil
své výrobní aktivity do západního Berlína, žádalo mne obchodní oddìlení, abych tam odešel
s nimi. Po krátkém zaváhání jsem se rozhodl. Zùstanu v Sársku. Zde jsem svým pánem.
A kromì toho, co by se stalo s mými zamìstnanci? Mìl jsem je nechal na holièkách? Ne, to
nepøipadalo v úvahu.
A v neposlední øadì tu byla i moje rodina. Bylo možné ji pøemístit do dalekého Berlína?
Sotva. Navíc jsou obyvatelé Západního Berlína známi svou velkou hubou, za kterou se mnohdy
skrývá prázdnota. Zùstal jsem proto radìji v Sársku. „Zùstaò doma a živ se poctivì“, poradil by
mi v této situaci zcela urèitì mùj dìdeèek.
Mùj pøítel strom
Mnoho lidí tenkrát nechápalo, jak dùležitá je
ochrana životního prostøedí. Na poèátku
sedmdesátých let minulého století bylo v Nìmecku
jen málo lidí, kteøí pochopili, že za náš blahobyt
platíme pøíliš vysokou daò, totiž znièením
životního prostøedí. Pak to však zaèalo chápat stále
více lidí.
První ropná krize v roce 1973 kromì toho
hrozivým zpùsobem ukázala, jak silnì byly
a doposud jsou moderní prùmyslové státy na ropì
závislé. Zákaz jízdy autem, který platil ètyøi nedìle
v listopadu a prosinci 1973 i takzvanému prostému
obèanu dùraznì pøipomenul, jak silnì je jeho
všední den závislý na nepøetržitém pøísunu ropy.
Koncem sedmdesátých let se zformovalo
mimoparlamentní hnutí skládající se ze skupin,
které ze zasazovaly za ochranu
životního prostøedí, míru, lidských práv
a práv žen. Obzvláštì tam byly zastoupeni lidé,
kteøí se angažovali proti atomové energii. Tito
založili v roce 1980 v Karlsruhe
„Stranu
Zelených“. V roce 1983 se Zelení poprvé dostali do
Spolkového snìmu. Mé politické názory nejsou
a nikdy nebyly této stranì blízké, avšak je to
její zásluha, že myšlenka ochrany životního
prostøedí v Nìmecku sílila a pøispìla k tomu, že
otázkami ochrany životního prostøedí se od té doby Mùj pøítel strom
v Nìmecku zabývá každá strana, která chce být brána vážnì.
Stále více obèanù v této zemi se zaèalo ptát, co mohou sami udìlat pro to, aby pøíroda
zùstala zachována pro nì, pro jejich dìti i pro dìti jejich dìtí. Lidé se dìsili slov typu „Ropné
zamoøení“ nebo „Odumírání lesù“.
Zde bylo tedy potøeba, abych se jako èisticí firma také anebo právì proto tímto problémem
zabýval. Chemický prùmysl vyrábìl stále nové, údajnì stále úèinnìjší èisticí a mycí prostøedky.
Pomocí obøí reklamy je nabízel ženám pøípadnì i mužùm a dìlal obrovské obchody. Kdo dnes
prochází prodejnami velkých drogistických øetìzcù, má pocit, že se nachází ve velkoobchodì
s chemikáliemi. Mým kritikùm jsem vždy øíkal: „víte, pøíroda nepotøebuje nás, ale my lidé
potøebujeme pøírodu!“ Pøíroda je kromì toho náš veliký uèitel. Mnoho v ní lze odpozorovat,
když hledáte øešení pro rùzné problémy všedního dne. Pøi všech mých pokusech a vynálezech
jsem vždy pozoroval zázraky pøírody. S postupem èasu i s mým pøibývajícím vìkem roste má
vùle pøírodu zachovat a roste i mùj respekt a úcta vùèi ní.
Lásku k pøírodì jsem z velké èásti zdìdil po mém dìdeèkovi. Chodil se mnou po lesích
v našem okolí a otevíral mi oèi pro vnímání krásy pøírody i jejich zázrakù. Pozdìji jsem se jen
musel (a dodnes musím ) dívat na to, jak les trpí a naší vinou hyne.
Za normálních okolností se strom vyživuje pøirozeným kolobìhem. Listí opadává, zetlí
a pøemìní se v humus, který obsahuje dùležité živiny, které strom potøebuje pro svoji existenci
a které pøijímá s vodou prostøednictvím koøenù. Tento kolobìh je narušen. Listy pøijímají
škodliviny ze vzduchu, do pùdy vsakují kyselé deštì. Na podzim listí opadá, škodliviny vniknou
do pùdy a strom je pøijímá svými koøeny. Neblahý kolobìh se rozbíhá. Je to kolobìh smrti.
My podle mého soudu dodnes léèíme pouze následky, nikoliv však pøíèinu zla. Proto jsme
v mojí firmì vyvinuli prostøedek, který jsme nazvali W1. Tímto pøípravkem stromy
práškujeme. Pøípravek pøemìòuje urèité škodliviny a podporuje rozklad a tlení na zem
spadaného listí. Mùj pøípravek sice umírání lesa nezastaví, ale dává stromùm šanci, aby se
znovu zregenerovaly.
Jakmile moji kritikové uslyšeli, že Hans Raab opìt nìco nového vymyslel, spustili proti
mnì tìžkou palbu. Byl jsem nazván intrikánem a šarlatánem a tak jako ve støedovìku mne
oznaèili za alchymistu a mastièkáøe. Šíøili o mne nepravdy, jenom aby zpochybnili moji
dùvìryhodnost. Na tom se bohužel podílely i státní instance, jako sárské ministerstvo
hospodáøství. Tam v prosinci roku 1987 prohlásili, že pøípravek W1 je neúèinný. Toto
ministerstvo se pøitom opíralo o posudek Lesního výzkumného ústavu v Göttingenu.
Já jsem zpochybnil serióznost výzkumných metod tohoto ústavu a odvolal jsem se na
dobrozdání botanika profesora Waakhlo z univerzity v Saarbrückenu.
Samozøejmì jsem nechtìl na sobì nechat ulpívat obvinìní. Proto jsme v lese svobodného
pána von Hammersteina v blízkosti Nonnweileru provedli pøíslušné experimenty. Stromy,
které zde døíve byly žluté a zmrzaèené, vypadaly již po tøech letech zdravé a zotavené.
Profesor Waakhlo dospìl k závìru, že pøípravek W1 sice není zázraèným prostøedkem,
který by byl schopen umírání lesa zastavit, avšak je schopen u stromù nastartovat ozdravný
proces, který trvá po dobu tøí let. Po uplynutí této doby je nutno provést další ošetøení.
Tento vìdec v pøípravku W1 neobjevil ani žádné škodlivé látky.
Abych na tento pøípravek upozornil i širší veøejnost, zorganizoval jsem v kvìtnu 1987
v Lucemburku postøik stromù pomocí vrtulníku. Akce se konala v Escher Gaalbiergu
a zúèastnili se jí zástupci obce a ve velkém poètu i lidé od novin. Jistí „ odborníci“ to však již
dopøedu oznaèili za zbyteènou námahu a vyhazování penìz. Stromy v Campingfeldské oblasti
prý tak jako tak nepøežijí pøíští léto. Navzdory omlazení lesního porostu tam usychalo
skuteènì sedmdesát procent smrkù. Toto dramatické zjištìní vedlo k tomu, že tamìjší starosta
a jeho poradce byli ochotni podstoupit se mnou tento pokus.
S odstupem šesti mìsícù jsme tedy postøíkali nìkolik stovek odumøením ohrožených
jehliènatých stromù a nìkolik hektarù nemocného lesního porostu pøípravkem W1. Tak jako
již pøi jiných pokusech se i zde po krátkém èase prokázala úèinnost tohoto pøípravku.
Politikové Sárska se však navzdory tomu chovali jako ty tøi známé opièky : Nic nevidìt!
Nic neslyšet! Nic neøíkat!
Ostøe jsem v této vìci napadl ministerského pøedsedu Oskara Lafontaina a jeho vládu
jsem obvinil z ignorance. Nic totiž nestálo v cestì tomu, aby byl udìlán pokus ve velkém
mìøítku ve státním lese v Sársku. Byrokraté ve zdejších úøadovnách však opìt jednou mìli
dlouhé ruce a les pøišel zkrátka.
Mùj otec mne èasto utìšoval
Vždycky, když mne lidé zklamali nebo
i zradili, nebo vždy, když mé nápady narážely na
nepøekonatelný odpor, hledal jsem útìchu u Hanse
– Friedricha Raaba, mého otce, který padl ve válce.
Mùj zemøelý otec se mi èasto zjevoval nejen
v dìtském vìku, kdy jsem trpìl pod ranami svého
nevlastního otce a citovým chladem a lhostejností
své matky, ale i pozdìji. Jakoby nade mnou
rozpøahoval ruce jako mùj strážný andìl.
V roce 1989 se mi otec zjevil ve snu naposledy.
Dodnes mám pøed oèima jeho obraz. „Tak, Hansi,
nyní mne už nepotøebuješ“ . Otoèil se a zmizel.
Snad žije duše milovaného èlovìka i po smrti?
Nevím.
Nejsem vìøícím èlovìkem ve smyslu katolické
církve, ale myslím si, že existuje nìco, co si
neumíme vysvìtlit a co pro nás zùstane
tajemstvím.
Mùj otec byl letcem. V roce 1943 byl sestøelen
nad Stalingradem. Mám na nìho jen matné
vzpomínky. Vidím jej jako pøelud, jak pøede mnou
stojí v uniformì, veliký a silný. Obraz o svém otci
jsem si vytvoøil spíše z vyprávìní mé matky a mých
pøíbuzných a s fotografií, než na základì svých
vlastních vzpomínek. Jsem pevnì pøesvìdèen
o tom, že jsem èlovìkem stejného ražení jako on.
Urèitì by byl by svého Hanse pyšný.
Mùj otec pracoval u dráhy a pak se stal Moje matka Elisabeth a mùj otec Hans chovatelem vepøù. Jeho rodièe vlastnili malý Friedrich a já - poèátky 40. let
statek, kde jim pomáhal. Tehdy bylo bìžné nechat
vepøe volnì pobíhat, aby se popásali. Ještì i dnes je
to možné spatøit ve Švýcarsku. Vepøùm je pouze postaven pøístøešek a místo pro krmení. Mùj
otec pøišel na nápad sbírat žaludy, tyto uskladnit v silech a tím vepøe krmit v zimním období.
V okolních obcích byl nápad pøijat. Lidé zde sbírali žaludy.
Mùj otec byl u lidí velmi oblíben. Pomohl kdekoliv, kde to bylo potøebné. Takový stupeò
obliby jsem ve svém životì nikdy nedosáhl.
Mùj otec byl kromì toho i èlovìkem nebojácným a nikdy se nehrbil pøed mocnými. Lidé
v naší vesnici si napøíklad mezi sebou vyprávìli historku, která o mém otci mnoho vypovídá.
Nejvyšší nacistický pohlavár v obci chtìl u pøíležitosti zásnub své dcery opékat sele. Obrátil se
tedy na mého otce. Ten ale øekl. To radìji dám toho vepøe mému pacholkovi, ale takovému
èlovìku nikdy! A nacista se musel dívat na to, jak sele dostal pacholek. Pozdìji, když mùj otec
již byl mrtev a hnìdé strašidlo nacismu vzalo svùj
zasloužený konec, vesnièané tohoto kdysi mocného
muže ukamenovali.
Jakmile již bylo jisté, že mùj otec se již
nevrátí, má matka se znovu provdala a svému
novému muži dala dva syny. Nyní jsem mìl
nevlastního otce, který mne nemohl vystát a který
mi dal pøi každé pøíležitosti pocítit, že nejsem jeho
vlastní krev. Stále dával pøednost svým vlastním
synùm. Když dostali máslo, já jsem dostal
margarín. Když dostali jižní ovoce, já jsem dostal
kyselá jablka.
O mrtvých se nemá mluvit špatnì. Ale moje
matka to všechno tolerovala a nezastala se mne.
Èasto jsem se cítil hroznì sám.
Pozdìji, když jsem již mìl na starost svou
vlastní rodinu, nás matka navštìvovala jen tehdy,
když potøebovala peníze. Hansi, dej mi peníze, chci
si koupit tohle a tamto! Hansi, dej!
A tak jsme jeli, koupili koberce, dárky
a všechno, co údajnì tak nutnì potøebovala.
Jakmile jsem její pøání splnil, odešla ode mne,
aniž by mne obejmula nebo aniž by jakýmkoliv
jiným zpùsobem projevila vdìènost nebo nìco jako
mateøský cit. Až do její smrti jsem jí každý mìsíc
S mou matkou
pøispíval znaènou èástkou.
Když dnes vzpomínám na své dìtství, napadá
mne jedna událost. Chtìl jsem na Vánoce mé matce i mému nevlastnímu otci koupit nìjaký
dárek, abych na Štìdrý veèer pøed nimi nestál s holýma rukama. Peníze na zakoupení dárku
jsem samozøejmì nemìl. Tak jsem na podzim zaèal sbírat ostružiny a houby a ty jsem pak
prodával. Tím jsem si vydìlal skromný obnos. Jakmile mùj nevlastní otec mùj peèlivì
uschovaný poklad objevil, ihned mne podezøíval, že jsem ty peníze ukradl.
Moje matka pøesto mìla radost z brože, kterou jsem koupil u hodináøe.
I na mé první kolo jsem si našetøil. Když jsem si chtìl nìco koupit, nikdy by mne ani
nenapadlo, abych si o peníze øekl své matce nebo dokonce svému nevlastnímu otci. A vždy se
znovu naskytla možnost, jak si trochu vydìlat. Pomáhali jsme sedlákùm pøi žních nebo sbírali
jablka v sadech. Jindy jsme pomohli hajnému vyøezávat vánoèní stromky.
Ve svém životì jsem vždy toužil po èlovìku, kterému bych mohl dùvìøovat a který by mne
mìl rád se všemi mými slabostmi i kladnými vlastnostmi, nebo moje matka mi neposkytla
lásku, kterou každé dítì tolik potøebuje.
Poprvé mne neobjala a nepolíbila moje matka, nýbrž moje kmotøenka teta Erna. Jí
vdìèím neskonale za mnoho, nebo vlastnì mne vychovala ona. Stála pøi mnì vždycky, když
jsem to potøeboval. Mou skuteènou matkou byla ona. Sama dìti nemìla. Já jsem byl jejím
náhradním dítìtem a dìdicem.
Pomáhala nejen mi, ale i ostatním dìtem. Mìla velmi veliké srdce, obzvláštì pro dìti.
Mnohdy se divím tomu, jak jsem tuto tìžkou dobu pøeèkal. Snad to je nakonec k i nìèemu
dobré, když to èlovìk v dìtství a v mládí nemá tak úplnì lehké a když mu hrozny nerostou
pøímo u úst.
Mému nevlastnímu bratrovi, když mu bylo 16 let, napøíklad moji rodièe darovali Ford
Granada, vùz o síle 160 PS . Jezdil s ním v noci a hrál si na honìnou s policisty. Stalo se, co se
stát muselo. Mìl havárii a byl tìžce zranìn.
Krátce po svém návratu z nemocnice už znovu svištìl krajinou v novém voze.
Mùj dìdeèek
V mých prvních letech života byl pro mne ještì jeden èlovìk mimoøádnì dùležitý. Mùj
dìdeèek. Když zemøel, bylo mi osm let. Tehdy jsem ještì nechápal, èím vším mne pro životní
cestu vybavil. Teprve pozdìji jsem si èasto vzpomnìl na jeho slova. Byl to muž nadaný životní
moudrostí.
Po vyuèování jsem vìtšinu èasu trávil s ním. Mùj dìdeèek miloval nás dìti a my zase jeho.
A probouzel v nás lásku k pøírodì. V poledne jsme èasto s našimi deseti kozami šli do lesa. Brzy
se k nám pøidávaly i ostatní dìti. Dìdeèek brával s sebou èasto svou kytaru. Zatímco si kozy
v lese hledaly pastvu, dìdeèek nám zpíval, nebo jsme všichni spoleènì zpívali veselé písnièky.
Na podzim jsme si brávali ruèní vozík a spoleènì jsme hledali houby. Dìdeèek znal v lese
každé místo, kde rostly houby, takže my dìti jsme k houbaøení neztratily chu. Nakonec
dìdeèek houby rozdìlil a dìti je donesly domù. Rodièe mu z vdìènosti mnohdy poslali láhev
pálenky.
Pálenku si ale dìdeèek vyrábìl i sám. Èasto to u nìho vonìlo jako v pálenici. Pìstoval
i tabák, což bylo zakázané. Když sedìl ve své malé pálenici a labužnicky kouøil svou dýmku,
pak se v domì rozhostila neskuteènì útulná atmosféra, na kterou dodnes rád vzpomínám.
Mùj dìdeèek byl nejen dobrým a laskavým mužem. Byl i odvážný a nenechal se zmást, a to
ani v kritických situacích. Nejenže rád zpíval, ale psal i básnì.
Když v Nìmecku zaèal tropit neøádstvo Hitler a jeho Hnìdé košile, psal dìdeèek básnì
s politickým obsahem a pøedèítal je v lokále. Jednoho dne byl prozrazen nìjakým udavaèem
a šel na tøi roky do koncentraèního tábora.
Jeho rodina pùvodnì patøila k nejzámožnìjším rodinám v Sársku. Seewaldovi vlastnili
cihelnu a skláøské hutì. Vydìlávali peníze i v hornictví. Témìø všechno zboží, které bylo
v Sársku pøepraveno, bylo nakládáno na povozy firmy Seewald.
Mùj pradìdeèek mìl ve svém domì salón. Na stìnách potažených tmavì rudým sametem
visely mohutné obrazy v pozlacených rámech. Masivní dubový nábytek propùjèoval tìmto
prostorám dùstojný vzhled a klid. V tomto Èerveném salónu se scházel široce rozvìtvený klan
rodiny Seewaldovy a pøi èíši dobrého vína a vùni drahých cigaret se tu filozofovalo o politice,
o obchodech, o rodinì a o životì vùbec.
To trvalo tak dlouho, až jeden potomek Seewaldovy rodiny zastavil nemovitý majetek
rodu v bance a s penìzi utekl do Ameriky.
Moje vzpomínky na dìdeèka jsou dodnes velmi živé, pøesto že jsem byl velmi mlád, když
zemøel. Na každou situaci znal pøísloví, podle kterých bylo záhodno se v životì øídit.
Kdybych se vždy øídil jeho radou, urèitì bych zùstal v životì ušetøen mnoha
nepøíjemností. Dìdeèek mi napøíklad radil, abych se vždycky snažil lidi pochopit takové, jací
jsou a abych se vždy snažil porozumìt, proè jednají a mluví právì tak a ne jinak.
K tomu mi èasto chybìla trpìlivost i cit. V mém životì jsem èasto lidi zraòoval, èehož jsem
pak ve vìtšinì pøípadù pozdìji litoval.
Chtìl jsem mít vlastní rodinu
Kdo prožil dìtství a mládí tak tìžké jako já, vìtšinou chce je jedno. Pryè z domu! Uchopit
osud do vlastních rukou! Sám si vydìlat! Postavit se na vlastní nohy! Najít hodnou ženu, se
kterou mùže prožít dobré i zlé a mít dìti.
Všechno jsem chtìl samozøejmì dìlat jinak a lépe, než jsem zažil v „rodném domì“. Mým
nejvìtším pøáním bylo, aby se jednou mé ženì a mým dìtem daøilo lépe než mi.
Veru jsem poznal v sousedství. Byla mi sympatická a stala se mojí ženou. Vzali jsme se
oba ještì velmi mladí v roce 1960. Náš syn Michael se narodil rok poté. Nyní jsem mìl na
starosti tøi. V prvních letech našeho manželství bylo penìz poskrovnu. Èasto se nám jich
nedostávalo. Jednou týdnì jsem jel pøímo ze šachty na kole do Dudweileru k mojí „mamince“, k
tetì Ernì. Èasto jsem míval hlad jako vlk. Vždy mi pøipravila nìco k jídlu. Od ní jsem jel domù
již vlakem. Doma mne již èekali, nebo teta mi dala vždy poøádný balík jídla pro mé hladové
krky, takže zase jsme pak mìli živobytí na celý týden.
Když se pozdìji dostavil úspìch a já jsem v roce 1992 otevøel nový firemní objekt
v Quierschied-Camphausenu, doufal jsem, že mùj syn a moje dcera budou v mé práci
pokraèovat. Firma Ha-Ra se mìla stát rodinným podnikem, ve kterém tradice zakladatele
mìly zùstat ve vìrných rukou. Snad i sám mám vinu na tom, že tento mùj sen nedošel svého
naplnìní. Snad jsem pøíliš dominantní. Všechno chci držet v rukou a øídit sám. Zodpovìdnost
mohu jen stìží pøedat nìkomu jinému. Stále chci vìdìt, co se ve firmì dìje a vždy mít poslední
slovo. Každý to má vedle mne tìžké a je jedno, zda je to moje žena, má dcera, mùj syn nebo
kdokoliv jiný.
Ve slavnostním èasopise vydaném u pøíležitosti otevøení nového firemního objektu
v Quieschied-Camphausenu je krásný obrázek mého syna. Tehdy mu bylo 31 let. Pod
obrázkem je napsáno: „rovnìž i šéf junior Michael hrdì prezentuje rozšíøené oddìlení pro
výrobu okenních èistièù“.
Mùj syn má mezitím tøi dìti. Nic nestálo v cestì tomu, aby pøevzal firmu a aby firma
pokraèovala po další generace jako rodinný podnik.
Na otázku jednoho mého známého, jaké povolání mùj syn vykonává, jsem tenkráte
odpovìdìl: „Víš, on je povoláním mùj syn“.
Má dcera Dunja se narodila v roce 1971. Nyní žije v Mnichovì. I ona kdysi pracovala v mé
firmì. Své vzdìlání získala u mého známého, který je daòovým poradcem. Po zkouškách
z úèetnictví zaèínala ve firmì Ha-Ra. Kosmetická kolekce, kterou jsem vyvinul, nese její
jméno.
Na zaèátku mého manželství, tak jsem o tom pøesvìdèen, jsme se oba dva, má žena i já,
skuteènì mìli rádi. Mùj sen o šastném manželství a harmonické rodinì se však bohužel
nesplnil. Po 35 letech manželství mne moje žena opustila, poté co mne vícekrát podvedla.
Spoleènì s naším synem se snažila pracovat proti mnì a moji firmu mi vzít.
Ze ztroskotání našeho manželství nechci obvinit pouze moji ženu samotnou, obzvláštì
když v roce 2006 její život skonèil tragicky. Snad jsem pøíliš dlouho vìøil tomu, že má úloha jako
manžela a otce dvou dìtí spoèívá pouze ve vydìlávání penìz, aby se jim vedlo dobøe.
Dnes však vím, že to bylo pøíliš málo.
Nad oblaky
Mùj dìdeèek každému radil, aby zùstal ve vlasti a poctivì se živil. To mohlo být z principu
správné, avšak pouze z principu. Já již léta nežiji v Sársku, nýbrž v Lichtenštejnském knížectví
a mnoho èasu trávím v Maroku. Tam létám svým letadlem a ve svém èlunu vyplouvám na
moøe, abych si zarybaøil. V posledních letech vášnivì rád rybaøím na širém moøi. Nad oblaky
a na moøi se cítím dobøe, zde nacházím klid a uvolnìní.
Mé první letadlo jsem si poøídil v roce 1992. To nebylo z pøepychu nebo velikášství, to byl
výsledek praktického uvažování. Mùj kalendáø se stále víc a více plnil termíny. Raabe sem,
Raabe tam. Autem to nebylo možno stihnout ani pøi nejlepší vùli. Finanèní úøad se mi
samozøejmì snažil dokázat, že létání je koníèek. Pøitom nelétám sám a ani nemám zájem se to
nauèit. Pouze jsem jen jednou navštìvoval kurs létání, abych byl schopen pøistát, kdyby se
mému pilotovi bìhem letu nìco stalo. Ale vlastnì to ani nepotøebuji, protože moderní stroje
dnes pøistávají témìø plnì automaticky.
Když se ze vzdušných výšin díváte na naši starou matièku Zemi, pak se vám v hlavì rojí
množství rùzných myšlenek, obzvláštì když se setmí a ve mìstech a na vesnicích se zaènou
rozsvìcovat svìtla. Všude tam žijí lidé, šastní i nešastní, bohatí a chudí, zdraví a nemocní,
spravedliví i zloèinci……….
Vidím pole a lesy, øeky a moøe a èasto si kladu otázku: Jak s tím my lidé naložíme? Proè
drancujeme pøírodu, bez které pøece nemùžeme žít? Proè s ní zacházíme tak bezohlednì, když
je pøece tak jednoduché, napøíklad upustit od používání chemikálií. Musí být
pøíroda skuteènì obìtí naší honby za pokrokem? Cožpak si sami nepodøezáváme vìtev, na
které sedíme? Cožpak si nejsme vìdomi toho, co dìláme, když nad únosnou míru hnojíme naše
pole, bezohlednì lovíme v moøích, produkujeme stále více odpadù a z našich domácností
dìláme sklady chemikálií?
Otázka za otázkou, ale stìží nacházíme odpovìï.
O poctivosti obyèejných lidí
Ve svém životì jsem potkal lidi, kteøí byli nesmírnì bohatí a vidìl jsem i mnoho lidí, kteøí
nenašli své místo na slunci. Právì lidé, kteøí vlastní málo, jsou obzvláštì èestní.
Vzpomínám si na jednu z mých zamìstnankyò, která pøišla èasnì zrána do jedné
z kanceláøí univerzity, aby tam provedla èištìní. K jejímu velkému údivu tam všude dokola
ležely bankovky. Nemohla chudák vìdìt, že profesor, který tam pracoval, odjíždìl do USA
a pøedchozího veèera svùj odjezd bujaøe zapíjel s kolegy. V bujné náladì a v alkoholovém
opojení vyhodil do vzduchu 60.000 DM, které dostal na cestovní náklady a zapomnìl si je
posbírat.
Uklízeèka, zcela vylekána, mi zavolala. Pøijel jsem na místo. Spoleènì jsme posbírali
bankovky a pøedali je stále ještì ponìkud zmatenému majiteli. Kolik dlouho vytoužených
pøání si mohla tato prostá žena pomocí tìchto penìz splnit? Z tìchto 60.000 marek však
nechybìla ani jediná.
Jindy jsem zase zažil, jak dálkový øidiè na dálnièním odpoèívadle ztratil svou penìženku.
Pøišlo se na to, že mu zøejmì vyklouzla s kapsy na toaletì. Byl v ní obnos ve výši 22.000 marek.
Jakmile pominulo poèáteèní zdìšení, pøišel k øidièi muž dosti zanedbaného zevnìjšku a bez
velkých slov mu pøedal penìženku s celým obnosem.
Hans Raab a politici
Máte-li úspìch, jsou patolízalové vždy
nablízku. I politikové se rádi vyhøívají v lesku
ostatních známých lidí, a už se jedná o slavné
umìlce, vítìzné sportovce nebo úspìšné
podnikatele. Tak tomu bylo i tehdy, když se jméno
Hans Raab stalo v Sársku známým pojmem pro
úspìšné podnikání a navíc ještì když se jednalo
o èlovìka, který se zasloužil v oblasti ochrany
životního prostøedí. Nemálo sárských oblastních
politikù se tehdy rádo dávalo se mnou
vyfotografovat. Ochrana životního prostøedí
a otázky týkající se požadavkù domorodého
obyvatelstva støedních vrstev pøinášely hlasy
volièù. A který s politikù, bez ohledu na to, kterou
S Jo Leinenem, ministrem životního
stranu zastupuje, by netoužil po hlasech volièù?
prostøedí v Sárku v letech 1985-1994
Oskar Lafontaine, známý svým pøebìhlictvím s SPD do WASG a pak do PDS, byl, než se
stal v devadesátých letech pøedsedou SPD a spolkovým ministrem, vrchním starostou
Saarbrückenu v letech 1976 až 1985. Pak byl ministerským pøedsedou spolkové zemì Sársko
1985 - 1998. Tento muž je znám svou výmluvností a svým umìním získávat lidi na svoji
stranu.
Od samého zaèátku jsem o nìm nemìl valného mínìní, ovšem nepatøím ani k tìm, kteøí
mu lezli do zadku, když byl na vrcholu moci, aby na nìho vzápìtí házeli špínu, když jeho hvìzda
pohasla. Ne, tento muž nebyl a ani není èlovìkem mého vkusu. Když jsem se s ním setkal, byl
jsem hlavním sponzorem první fotbalové ligy 1. FC Saarbrücken. Na stadiónu v Saarbrückenu
byla v èestné lóži rezervována tøi místa pro mne a pro moji rodinu. Bezprostøednì pøede mnou
byla místa pro Lafontaina. Jednou, už ani nevím, kdy to bylo, jsem vstoupil do mé èestné lóže.
K mému pøekvapení na našich místech sedìla tehdejší paní Lafontainová se svým synem. Aniž
bych øekl jediné slovo, sedl jsem si na schody pøed mé obsazené místo. Na stadiónu bylo plno.
To je jen taková malá, spíše nevinná epizoda na okraj.
K politikùm a politice již nemám dùvìru. Zlom u mne nastal tehdy, když finanèní úøad,
aniž by k tomu mìl právní podklad, u mì chtìl vymáhat neoprávnìné daòové výmìry. A to
zrovna u mne, který jsem vždy své danì platil pøesnì. Najednou jsem musel ruèit svým tìžce
vydøeným soukromým majetkem. Nabyl jsem dojmu, že mne chtìjí zruinovat, zcela znièit.
A zaèal jsem pochybovat. V sebe samého,v náš systém. Nebyl jsem si vìdom žádné viny a sama
sebe jsem se tázal, proè bych si to mìl nechat líbit. Závistivci sedí všude. Nìkteøí si mnuli ruce,
když jsem musel na svoji zcela zdravou firmu vyhlásit konkurz.
V takových krizích poznáte, kdo je opravdový pøítel nebo kdo vám jen podlézal, protože si
od toho sliboval prospìch. Teprve v nouzi poznáte, máte-li pøátele, opravdové pøátele. Jak se
ukázalo, tìch opravdových pøátel bylo málo. Snad jsem se i èasto v lidech mýlil a dùvìøoval jim,
což si nezasloužili. Nìkteøí lidé, které jsem považoval za pøátele, dokonce ve sdìlovacích
prostøedcích vìdomì uveøejnili o mnì a mé firmì nepravdivé údaje.
Já jsem si až do té doby vždy zakládal na tom, že jsem dobrý znalec lidských povah. Když
nìkdo pøišel do mé kanceláøe, vìdìl jsem již dopøedu, ještì než pøistoupil k mému psacímu
stolu, co ode mne bude chtít.
Pøeklad novinového výstøižku na následující stranì:
Prorok v Sársku nic neznamená
Již v bibli je uvedeno: „Prorok nemá nikde menší vážnost než ve své vlasti.“ Toto staré
pøísloví se bohužel vztahuje i na Hanse Raaba a na sárské politiky. Po léta se sárský finanèní
úøad snažil pøinutit firmu svìtoznámého vynálezce, firmu Ha-Ra Umwelt- und
Reinigungszentrum GmbH i.L k zaplacení pochybných daòových doplatkù. Aèkoliv tyto byly
doplatky mezitím èetnými právníky uznány jako protiprávní a protiústavní, sárský ministerský
pøedseda Peter Miller se zdráhal tyto sporné daòové výmìry pøedbìžnì postavit mimo platnost a
vykonal je. Toto jednání vedlo k tomu, že zcela zdravá firma byla vehnána do konkurzu. Do
dnešních dnù se ministerský pøedseda nevyjádøil, proti kterým zákonùm se Hans Raab
provinil. Nejen on, ale i jeho 270 zamìstnancù a dalších subdododavatelù firmy museli zakusit
frustrující zkušenost, že ministerskému pøedsedovi pranic nezáleží na existenci jejich
pracovních míst: Na jejich prosbu, aby jejich firmu ochránil pøed konkursem, který jí hrozil
následkem svévolného jednání úøadù, zamìstnanci nedostali vùbec žádnou odpovìï.
Neslavnou úlohu hrály i noviny Saarbrücker Zeitung, které Raaba oznaèily jako èlovìka
vyhýbajícího se placení daní. Tuto absurdní výtku však tento list dle usnesení Vrchního
zemského soudu v Saarbrückenu v únoru 2006 vzal zpìt a své pomluvy zkorigoval.
Poté, co se list Saarbrücker Zeitung koneènì od svých neoprávnìných pomluv distancoval,
je rovnìž i na èase, aby i sárský ministerský pøedseda ukonèil svoji válku s jedním z nejvìtších
podnikatelù ze Sárska.
Hans Raab Petera Millera vícekrát vyzval:„Koneènì mi už øeknìte, proti kterým zákonùm
jsem se provinil, nebo dokažte, že jste charakterní a pøiznejte, že výtky vašich vymáhaèù daní
vedené proti mnì nejsou pravdivé. K tomu není co dodat.
Text v zaèernìném poli je výstøižek ze Saarbrückner Zeitung ze dne 9. 2. 2006. Zde je jeho
znìní:
Oprava:
Dne 7. 1. 2004 jsme o Hansi Raabovi tvrdili, že zmizel v Lichtenštejnsku, nebo sárskému
finanènímu úøadu údajnì dlužil nìkolik miliónù. Správný údaj je ten, že je v Nìmecku øádnì
odhlášen a je pøihlášen v Lichtenštejnsku a jeho adresa je známa. V Lichtenštejnsku není proto,
že by daòovým úøadùm dlužil peníze. Spíše jsou zaplaceny jeho osobní danì.
Originál lze nahradit jen Originálem
Mé vynálezy a mé výrobky stále opakovanì nacházely své napodobitele, kteøí vìtøili
výnosný obchod. První z nich se na nìmeckém trhu objevili v roce 1990. Tito lidé pùsobili
v terénu a èisticí výrobky a pomùcky firmy Ha-Ra nejenom pomlouvali a hanobili. Nejen to!
Nìkteøí byli dokonce tak drzí, že svým zákazníkùm pøedstírali, že právì oni prodávají Ha-Ra
výrobky. Byl jsem nucen vést proti tìmto lidem øadu procesù. Od této chvíle jsem kladl velký
dùraz na to, aby mým zákazníkùm byl vysvìtlován rozdíl mezi originálem a napodobeninou.
Abych své zákazníky pøed tìmito podlými kšeftaøi ochránil a aby moje jméno v budoucnosti
nemohlo být spojováno s výrobky podøadné kvality, opatøil jsem své produkty logem „ Ha-RaDas Original“.
Jeden z mých nejznámìjších procesù jsem vedl proti firmì Leifheit. Jednalo se zde o první
patent na èištìní podlah. Firma Leifheit mi vytýkala, že jsem okopíroval její výrobek a nahlásil
jej jako svùj patent. Nic z toho se však nezakládalo na pravdì. Nakonec celá pøe skonèil pøed
Spolkovým soudem, který rozhodl v mùj prospìch.
Dnes existuje celá øada bezejmenných napodobitelù, kteøí se snaží zaplavit trh levnými
výrobky a zákazníky oklamat. Vést procesy proti tìmto lidem je marné. Právì proto pro mne
vždy bylo dùležité toto. Mé vlastní výrobky musejí mít takovou kvalitu, aby jejich vyšší cena
byla odùvodnìná a opodstatnìná a aby na základì kvality nemìly ostatní levné napodobeniny
z dlouhodobého hlediska vedle nich šanci obstát. Avšak tam, kde mají lidé stále hloubìji do
kapes se to lehèeji øekne, než uskuteèní.
Dobrý èisticí prostøedek nesmí zdraví svých uživatelù a pøedevším zdraví dìtí
poškozovat, ale pokud je to možné, mìl by ještì jejich zdraví podpoøit. Zda tento prostøedek tuto
schopnost má, vìtšinou na první pohled nepoznáte. A tak si zákazník rychleji zvolí výrobek,
u kterého je pøesvìdèen, že pøi jeho koupi ušetøí peníze.
Námi vyvinutý prací prášek Saponella musel napøíklad být biologicky odbouratelný
a nesmìl vyvolávat alergické reakce. Smíchali jsme tedy mýdlový kámen dovážený z Asie
a mýdlový koøen z Austrálie. Pozdìji jsme mýdlový kámen dováželi z Turecka, kde jsme
nejprve museli odkrýt jeho velké nalezištì.
Ohlásit a registrovat patent se stalo nesmírnì drahou záležitostí. V minulosti platil
nahlášený patent v celém prostoru EU a takto byl i placen. Nyní je nutno platit v každé èlenské
zemi EU zvl᚝. Kromì toho musí být každá žádost vypracována v pøíslušném jazyce každé
zemì.
Pøeklady musejí provádìt certifikovaní pøekladatelé, kteøí jsou mnohonásobnì dražší
než bìžní pøekladatelé. Kromì toho je nutno každý rok podávat žádost o prodloužení platnosti.
To všechno stojí peníze. Za tìchto okolností se mùže pirátství v oblasti patentù nìkdy
i vyplatit, a to i navzdory pøípadnému finanènímu postihu. Kupøíkladu v USA se platí poplatek
za patent jednou za 20 let. V Nìmecku je doba platnosti patentu podobná. Platit však musíte
každý rok znovu. Kdo tedy dnes v naší zemi nìco vynalezne, avšak nemá potøebné peníze, aby
si svùj vynález prostøednictvím patentu ochránil, má smùlu.
Èištìní ultrazvukem
Již dlouho jsem se zabýval myšlenkou, pokusit se èistit ultrazvukem. Jelikož moje firma
již po nìkolik let provádìla èištìní v Ústavì pro nedestruktivní zkušební postupy
v Saarbrückenu, dostal jsem se zde do styku s rùznými vìdci, kteøí se již léta zabývali pokusy
s ultrazvukem. Tam jsem se dozvìdìl o jistém profesoru Pohlmannovi, který v Aachenu dostal
zakázku od Bundeswehru. Jeho úkolem bylo najít zpùsob oèisty vozidel od radioaktivního
zamoøení. Profesor si mne pozval k sobì a ukázal mi videofilm. Profesor používal desky, které
byly pøilepeny, pøípadnì pøisáty. Já jsem to však považoval za vynález z doby kamenné, a jak to
mám ve zvyku, øekl jsem to otevøenì. Profesor se na mne podíval ponìkud vydìšenì.
Mou myšlenkou bylo zkonstruovat trubici, ve které by bylo umístìno deset až patnáct
vysílaèù impulsù, pomocí nichž bychom ve vodì vyvíjeli šedesát až osmdesát tisíc kmitù za
sekundu.
Potøebovali jsme mohutný transformátor, nebo k tomuto èištìní bylo potøeba velké
množství elektrické energie.
V Saarbrückenu, v blízkosti nádraží jsme pomocí této technologie oèistili fasádu budovy.
Výsledek byl senzaèní. Omítka vypadala jako nová. Nutno pøiznat, že celá akce probíhala
velmi pomalu a spotøebovali jsme mnoho, velmi mnoho elektøiny.
Profesor Pohlmann se pak tohoto nápadu ujal a tuto techniku nabídl Bundeswehru.
V Nìmecku podnikatelùm pšenice nekvete
Pro nìmecké hospodáøství je tìžké obhájit si v dnešním globalizovaném svìtì první
místo. Urèitý podíl viny na tom má nìmecký stát a jeho politici. Státní úøady a konkrétnì
finanèní úøad podle mého mínìní spatøují svoji úlohu v tom, aby podnikatelùm spíše kladli
pøekážky, než aby jim vytváøeli pøíznivé podmínky, aby tito mohli dále investovat a vytváøet
nová pracovní místa.
Samozøejmì všichni politici, bez ohledu na to, ke které stranì patøí, tvrdí stále pravý
opak. Každá nová vláda hýøí bohatými sliby, že z cesty odstraní byrokratické pøekážky, které
brání rozvoji volného podnikání.
Každá nová vláda ujišuje, že podpoøí právì støední stav, tedy malé a støední podnikatele.
Skuteènost je však ve vìtšinì pøípadù zcela odlišná. Uvedu jen jeden pøíklad: Firmu Pizza
Wagner.
Wagner zaèal podnikat po válce a v prùbìhu èasu ze své firmy vybudoval výkonný podnik.
Byl jedním z prvních, který pøi výrobì italské pizzy používal plnì automatizované výrobní
linky.
I on se však dostal do problémù s finanèním úøadem. Úøedníci jej dostali do takového
stavu, že krátce pøed svou smrtí už mìl jen jediné pøání. Aby mu již dali pokoj. Proto nakonec
pøistoupil na všechny jejich požadavky. Navenek zùstal pøátelským, ve svém nitru se však
užíral hnìvem.
I já jsem se jednou odvážil, že pùjdu podnikat do Francie. To bylo ještì pøed pádem
Berlínské zdi v roce 1989. Pro èlovìka ze Sárska to není tak veliký krok. Velmi brzy jsem však
poznal, že tím bych se dostal z deštì pod okap. Rozšíøení Evropské unie smìrem na východ,
které zapoèalo zaèátkem nového století a které bude i nadále pokraèovat, vytvoøilo pro urèité
podnikatele nové možnosti pøesunout jejich výrobu do zemí, které skýtají vyšší zisky.
Kdo to vedení firem zazlívá, ten prostì vùbec nepochopil, o co v našem systému bìží. Kdo
nemá žádný zisk, nemùže investovat. Kdo neinvestuje, ztrácí pùdu a dává vìtší prostor své
konkurenci. Pøemístìní výrobního závodu do jiné zemì, které je spojeno se ztrátou pracovních
míst, je nakonec bolestným následkem tohoto procesu. To je kolobìh, ze kterého není úniku,
ledaže byste toužili po zániku soukromého podnikání nebo po hospodáøství øízeném státem.
Já si Nìmecko jako místo pro umístìní své výroby nechci zošklivit, jak to dìlají nìkteøí
politici, když jsou v opozici. Co však podnikatel pøedevším potøebuje, je stabilita a právní
jistota. Když kalkuluje a plánuje na léta dopøedu, musí si být jist, že zákony se nezmìní ze dne
na den v jeho neprospìch a že všechny jeho plány a kalkulace neskonèí nìkde v popelnici.
Každý malý a støední podnikatel /u tìch velkých je tomu jinak /, který uèiní chybné rozhodnutí,
ihned pocítí následky. On nese zodpovìdnost za svoji firmu a za svoje lidi. A on zodpovídá za to,
co svým chybným rozhodnutím zpùsobil.
Vidìli už jste nìkdy politika, který by za svá chybná rozhodnutí musel zodpovídat osobnì?
V nejhorším pøípadì musí odstoupit z úøadu, ale zpravidla se vyhne postihu a za kratší èi delší
dobu se opìt vynoøí na novém lukrativním místì.
Jak se stát spolupracovníkem
pro prodej Ha-Ra výrobkù
Ha-Ra výrobky nepøicházejí do kamenných obchodù, jejich prodej je zajišován
prostøednictvím vnìjších spolupracovníkù. S každým spolupracovníkem je uzavøena dohoda
o spolupráci.
Spolupracovníci si mohou svoji èinnost rozdìlit podle svého vlastního pøání a neberou na
sebe žádný finanèní závazek v souvislosti s pøijetím této spolupráce. Firma Ha-Ra jim
poskytne výrobky, které sami prodávají zákazníkùm a za to dostávají provizi ve výši 20 až 24
procent èisté prodejní ceny. Spolupracovníkùm však není dovoleno prodávat Ha-Ra výrobky
osobám, které by je prodávaly dalším subjektùm.
Vytvoøit systém prodeje není snadné. Za prvé musí odpovídat kvalita prodávaných
výrobkù a za druhé musí spolupracovník prodeje mít schopnost pøesvìdèit zákazníka
o prospìšnosti výrobku. Výrobky firmy Ha-Ra mají dobré jméno. Avšak i kvalita má svoji cenu.
Kdo si jednou výrobky firmy Ha-Ra zakoupil a použil je ve své domácnosti, brzy zjistí, že
z dlouhodobého hlediska mu ušetøí peníze. To se rozkøikne. Øekne to svým pøátelùm, svým
sousedùm, kolegùm nebo známým. Tato reklama od úst k ústùm je nejenom ta nejlepší, ale i ta
nejhodnotnìjší reklama, jaká vùbec existuje. Zde tedy rozhodnì nejde o to, potencionálním
zákazníkùm o nìco o zboží navykládat. Krátkodobì tím snad docílíte úspìch, ale na trvalo to
tak dobøe nefunguje. Skuteènì dobøí prodejci se vyskytují spíše jen vzácnì.
Proto jsem stále znovu pøicházel s novými podnìty, kterými jsem své spolupracovníky
prodeje stimuloval k tomu, aby zákazníkùm v domácnosti prodali co nejvíce Ha- Ra produktù
a aby získávali další spolupracovníky. Èím vìtší je obrat, tím vìtší je také zodpovìdnost, a tím
vìtší jsou i rabaty, které firma Ha-Ra poskytuje. Mnozí spolupracovníci mají jsou potìšeni,
když se jim za jejich výkon dostane veøejného uznání a ocenìní. U pøíležitosti našich tradièních
letních oslav jsou ti nejlepší z nich veøejnì vyznamenáni a ti nejlepší z nejlepších dostanou
zlatou jehlici nebo dokonce jehlici s brilianty.
Moji nejúspìšnìjší spolupracovníci, obzvláštì moji tøi generální zastupitelé, kteøí v roce
1987 zaèali v Nìmecku organizovat prodej, vydìlali velmi rychle mnoho penìz. Postavili si
krásné domy, podnikali velkolepé cesty a dovolili si znaèný pøepych. Mezi mými
spolupracovníky se však vždy vyskytly i èerné ovce, které s náhle nabytými penìzi neumìly
zacházet a dostaly se do problémù. Troskotala manželství, hromadily se dluhy. Ten èi onen se
domníval, že své
problémy vyøeší pomocí vìtších èi menších podvodù. Pokoušeli se mne vyšachovat ze hry
a podvést. Jiní zase hledali útìchu v alkoholu. Bìhem tìch všech let jsem se setkal s mnoha
spolupracovníky, kteøí prodávali Ha- Ra výrobky s velkým nasazením a zbohatli. V roce 1993
byly naše výrobky prodávány ve více než ètyøiceti evropských i mimoevropských zemích.
Vždycky jsem se snažil být nároèný sám k sobì a od svých spolupracovníkù jsem
vyžadoval to, v èem jsem jim byl sám pøíkladem. Jistì jsem mnohdy od toho èi onoho
spolupracovníka vyžadoval více, než byl pøi nejlepší vùli schopen vykonat. Pak jsem byl
vzteklý, èasto jsem i køièel a své spolupracovníky zraòoval.
Aby èlovìk i pøíroda mìli šanci
Má vlastní firemní filozofie je obsažena v této jednoduché vìtì. Najdete ji témìø ve všech
Ha-Ra prospektech, nebo tím je nejlépe vyjádøeno, co moje firma a já svými výrobky chceme
dosáhnout.
Hospodyním nabízíme produkty, které jim,
a zde použiji citát z jednoho reklamního prospektu,
zaruèují „èistotu do hloubky pórù, snadné èištìní,
o 50% rychlejší oèištìní oken, 4x rychlejší oèištìní
podlahy,
èištìní bez
„speciálních“ èisticích
prostøedkù, hygienu v celé domácnosti, která
hospodyni ušetøí èas“.
To je do jisté míry jedna stránka palety našich
výrobkù. Druhá stránka vìci se týká šetrnosti
našich výrobkù vùèi životnímu prostøedí. I zde
použiji citát z jednoho z našich prospektù:
„95 % èisticího úèinku pouze pomocí ha-Ra
vlákna, 95 % úspory chemických prostøedkù ve
srovnání s dosavadními èisticími postupy, z 99 %
chemicky odbouratelné (podle OECD – testu), 3050 % úspora vody, nevzniká odpad, nebo nádoby je
možno opìtovnì naplòovat, Ha-Ra vlákna bereme
zpìt k recyklaci.“
Seznam našich referencí a zákazníkù je
dlouhý, nehledì na nespoèetné domácnosti, které
naše výrobky používají.
V roce 1979 jsem u již zmínìného
Fraunhoferského ústavu v Saarbrückenu žádal,
zda bych tam mohl na zkoušku použít tehdy bìžné
èisticí pomùcky a èisticí prostøedky od firmy HaRa. Zpoèátku byli vùèi tomu skeptiètí, ale dovolili
mi, abych podlahy v laboratoøích, kamennou
podlahu na schodišti, veškeré sklenìné plochy, sanitární prostory, umìlou hmotou potažený
nábytek v laboratoøích a kanceláøích, jakož i cenný døevìný nábytek v reprezentaèních
místnostech oèistil mými pomùckami a metodami. V roce 1987 mi øeditel tohoto ústavu
v dopise potvrdil, že budovy ústavu pùsobí mimoøádnì dobrým dojmem, je na nich vidìt skvìlá
údržba a že právì upuštìní od používání chemických prostøedkù vedoucí k ochranì pracovníkù
a životního prostøedí dává obzvláštní dùvod k tomu, aby spolupráce s námi, zapoèatá v roce
1979, i nadále pokraèovala.
„Aby èlovìk i pøíroda mìli šanci!“ U firmy Ha-Ra toto heslo není prázdnou frází, ale se
stalo živou skuteèností. Moje firma za to byla vyznamenána a získala uznání v celosvìtovém
mìøítku, a to nejednou. Hrdý jsem napøíklad na Evropskou cenu za životní prostøedí z roku
1992. Tato cena až dodnes zùstala závazkem pro všechny výrobky, které nesou jméno Ha-Ra.
Hans Raab a odbory
V období nejvìtšího rozkvìtu spoleènosti, jsem ve svém podniku zamìstnával více než 200
lidí. V podmínkách Sárska, kde po masivním zavírání šachet ztratilo práci mnoho lidí, je to
dosti slušné množství.
Je samozøejmé, že tak velký podnik již nelze øídit takovým zpùsobem, jako moje malá
èisticí firma, která na zaèátku mìla osm zamìstnancù. Jistì jsem však byl pro svoje
spolupracovníky nìèím jako jejich patron. Znal jsem jejich rodiny, sdílel jsem s nimi dobré i zlé.
Spolupracovníci prodeje pøicházeli do firmy na pravidelná školení. Firemní oslavy, na kterých
nic nesmìlo chybìt a cesty uspoøádané pro nejlepší prodejce patøily vrcholným okamžikùm
historie firmy Ha-Ra. Já jsem jako podnikatel vždycky vycházel z této filozofie: pokud se
podniku daøí dobøe, mìlo by se daøit dobøe i pracovníkùm. Zdá se, že stále více šéfù firem na to
dnes zapomíná. Oni jednají spíše podle hesla: èím více zamìstnancù se zbavím, tím lépe se
bude firmì daøit. Mùj princip však trvale funguje pouze tehdy, když to platí i obrácenì: jestliže
se nedaøí dobøe firmì, pak se musí uskromnit i zamìstnanci a vzdát se pøíjemných vìcí, na
které byli zvyklí. Tento princip byl mojí mravní zásadou, nezávisle na tom, zda podnik byl velký
nebo malý. K tomuto poznání jsem došel i bez odborù.
Odbory a nìkteøí moji zamìstnanci chtìli v mém podniku bezpodmíneènì zvolit
podnikovou radu a zajistit, aby ve firmì Ha-Ra platila stávající kolektivní smlouva. Asi deset
lidí vyzvalo ostatní pracovníky, aby pøerušili práci a tím zdùraznili svoje požadavky. Mezi nimi
byli lidé, kteøí u mne pracovali již patnáct let i déle, ale i takoví, kteøí ve firmì pracovali jen
nìkolik mìsícù. To již zavánìlo pøerušením práce, stávkou.
Pro mne to však pøedevším znamenalo hanebné porušení dùvìry. Nechal jsem si tedy
pøinést listiny tìch aktivistù a každému z nich jsem podepsal okamžitou výpovìï. Ve vedlejší
místnosti kantýny jsem se každého zeptal, zda je ochoten u mne i nadále pracovat za
podmínek, které s ním byly dohodnuty pøi jeho pøijetí. Ti, kteøí dostali výpovìï mi poté sdìlili,
že výpovìï je neplatná, protože oni jsou èlenové podnikové rady a proto tedy vypovìzeni být
nemohou. Bez ohledu na toto jejich sdìlení jsem každému z nich vtiskl do ruky písemnou
výpovìï, beze slova jsem se otoèil vyšel z místnosti. Hodinu poté již bylo v rozhlasových
zprávách uvedeno, že sárský podnikatel Hans Raab se chová jako kapitalista z devatenáctého
století a že propustil 35 zamìstnancù své firmy. Pøedbìžné naøízení obvodového soudu mne
pak mìlo donutit, abych tyto propuštìné ihned pøijal nazpìt. Jakmile se tito s vítìzným
výrazem ve tváøi objevili v bránì podniku, dostali novou výpovìï. Tak se to opakovalo vícekrát.
Nakonec tato záležitost skonèila u Zemského pracovního soudu. V pøísežném prohlášení
vznesli propuštìní proti mnì závažné výhrady. Z deseti bodù se devìt z nich prokázalo jako
nepravdivé a vylhané. To potvrdili i moji spolupracovníci, kterým jsem tento dopis pøeèetl. Sál
v budovì soudu byl naplnìn k prasknutí. Soudce mne chtìl zažalovat k náhradì škody deseti
lidem ve výši 1,4 miliónu DM. Poté, co vypovídali moji svìdkové a poté, co se ukázalo, že
námitky vznesené proti mnì nejsou udržitelné, se karta obrátila. Musím zde ovšem dodat, že
mùj tehdejší právní zástupce byl jeden z nejvìtších darebákù jihovýchodnì od Santa Fe. Ale to
už je jiná historie.
„O své trenýrky jsem ještì nepøišel!“
V prùbìhu všech tìch let nebyla nouze o pokusy mne podvést. Vždycky se našli lidé, kteøí
si mysleli, že jsou obzvláštì mazaní a že mohou Hanse Raaba hezky vyšachovat ze hry.
Jeden z nich mi napøíklad chtìl vyfouknout patent na moji okenní stìrku. Tøikrát mnì
pozval k sobì. Potøetí už mi došla moje povìstná trpìlivost. „Vy mi mùžete køížem krážem“,
byla moje pøiléhavá, avšak i zcela jasná odpovìï na jeho požadavek.
Se mnou nevybìhnete! S Hansem Raabem nikdy! On sice nemá maturitu a ani vysokou
školu, ale taky není padlý na hlavu.
I obchodní ústøedí z metra projevilo zájem o mé výrobky. Pozvali si mne pánové z vedení.
Vzal jsem si s sebou pouze mùj pøípravek na èištìní oken a moji utìrku, s nimiž, jak je známo, je
možno èistit zneèištìné plochy pouze pomocí èisté vody a bez chemie, Proti mnì sedìlo šest
pánù v padnoucích oblecích, s tuhými límeèky a drahými kravatami. Velmi rychle se ukázalo,
co chtìjí. Chtìli moje výrobky pøevzít do svého sortimentu a cenu za tyto výrobky mi
nadiktovat. Po dvaceti minutách smlouvání jsem vstal, sáhl jsem si do kalhot a øekl: „Tak,
pánové, svoje trenýrky ještì mám. Na shledanou!“
Než tito ctihodní pánové pochopili, co se stalo,
opustil jsem jejich kanceláøe. Sbohem, metro,
sbohem!
Když jsem zaèal svoje podniky budovat, od
samého zaèátku jsem byl pevnì rozhodnut. Má-li
Ha-Ra vyrùst ve velkou firmu, pak si od nikoho
nesmím nechat svléci kalhoty. A to od nikoho. Ani
od blízkých pøíbuzných, ani od skuteèných nebo
domnìlých pøátel a ani od velkých pohlavárù
z hospodáøské sféry.
„Vyrùst“ pro mne na zaèátku znamenalo
prodat 50 až 100 okenních stìrek dennì nebo taky
za týden. Jen jsem sledoval, jak vysoké mám
náklady a zda mi zbude dosti prostøedkù, abych
vyžil já i moje rodina.
Stìrku na èištìní oken jsem pùvodnì zhotovil
pouze pro mé spolupracovníky, kteøí s ní šli do
kanceláøí, na ministerstva, úøady a všude tam, aby
èistili okenní tabule a sklenìná prùèelí. „ Ó, jak
jsou ta okna krásnì èistá! A jak to jde lehce!“ Brzy
se lidé mých spolupracovníkù ptali: „Kde je možno
tu zázraènou vìc koupit? Také já s tím chci doma
èistit okna“.
A tak jsem zaèal prodávat svoje první okenní
stìrky. Byly to všechno kusy vyrobené ruènì.
I návody ke správnému použití okenních stìrek
byly vyrobeny svépomocí.
Text a obrázky pro první prospekt byly ode mne. Tenkráte by mne ani nebylo napadlo ob
jednat si reklamní firmu a co horšího, ještì ji i zaplatit.
Od samého zaèátku má zásada znìla: Nejlepší reklamou pro výrobek je jeho kvalita. Ani
ty nejdražší barevné prospekty nezajistí výrobku trvalý odbyt, pokud výrobek nemá ty
vlastnosti, které jsou v prospektu vzletnými slovy popisovány.
Když byla hotova první stìrka, hlásil se u mne zástupce proslulé nìmecké firmy Henkel.
Bylo mi umožnìno pøedstavit svoji okenní stìrku v ústøedí firmy v Düsseldorfu. Pak jsme se
dohodli: Henkel vyrobí „Duo- stìrku“ v èerném provedení, my zase tentýž výrobek v modrém
provedení. Firma Henkel prodala za mìsíc 60.000 až 70.000 kusù tìchto výrobkù, pøièemž
všechny byly vyrobeny ve firmì Ha-Ra. Dnem i nocí jsem doslova døel, abych tuto zakázku
splnil. Spal jsem dvì až tøi hodiny a pak to šlo znovu dokola: stìrky, stìrky a zase stìrky.
Tenkrát jsem kouøil jako komín a ještì k tomu silné cigarety. Navíc ještì jsem vypil dvì až
tøi konvice kávy dennì. Na poøádné jídlo prostì nebyl èas. Termíny musely být splnìny za
každou cenu. Dokud jsem nedostal peníze, nemohl jsem zaplatit ani svému personálu.
Naštìstí jsem dal èasem dohromady tým, který celý tento stres zvládal.
Všechno v životì má svoji cenu
S mým vzrùstajícím obchodním úspìchem a s mou rostoucí popularitou vzrùstal i poèet
vyhrùžek a pokusù mne vydírat.
Všechno to zaèalo v roce 1992 / 1993. Vyhrùžky mi pøicházely poštou. Po neúspìšném
pokusu o únos se policii podaøilo zatknout dva z pachatelù. Pøi soudním líèení byla budova
uzavøena a policisté stáli demonstrativnì s automatickými puškami.
Moje rodina žila v neustálém strachu a musela se nauèit akceptovat i omezení naší osobní
svobody. Na každém kroku nás doprovázela tìlesná stráž.
Nemohli jsme si v krásném letním veèeru vyjít na procházku jako kterýkoliv jiný obèan
nebo posadit se do zahradní hospùdky na sklenku vína.
Moje žena vozila naši dceru dennì do školy a po vyuèování na ni èekala. Pøed zaèátkem
našich podnikových oslav, které dodnes tradiènì slavíme vždy zaèátkem záøí, bylo všechno
prohledáno. Nesmím ani pomyslet na to, co bych dìlal, kdyby z mé rodiny byl skuteènì nìkdo
unesen. V historii Spolkové republiky bylo dosti pøípadù, které skonèily tragicky. Ne každý mìl
takové štìstí jako napøíklad Philip Reemtsma nebo Oetker-syn, kteøí z toho naštìstí vyvázli
živí. Pro moji ženu a moje dvì dìti byla tato situace obzvláštì tíživá. Platili vysokou cenu.
Mimo Evropu aneb mám jachtu v Africe
V Maroku, kam až dodnes létám, abych se zde oddával rybaøení, jsem vždy nacházel
uvolnìní a klid. Zde si prostì mohu vyjít na ulici a posadit se do kavárny. Nikdo se o mne
nestará. Po dvou, tøech dnech cítím, že se ze mne stává jiný èlovìk. Jsem pak klidnìjší a ménì
agresivní, reaguji klidnìji a nejsem již tolik vznìtlivým. V Maroku získávám odstup ke všem
vìcem, které mne doma mnohdy trápí, nedopøávají mi klidu a okrádají mne o spánek.
Když jsem v Maroku, vyjíždím ráno v sedm hodin na moøe a vracím se až odpoledne. Na
moøi nejsem sám. K mé posádce patøí tøi Marokánci. A když to nìkdy jde, je s námi na palubì i
moje dlouholetá životní družka a nyní moje žena Pia. A abych nezapomnìl, i náš pes Rex.
Nejradìji mám, když je moøe v pohybu. Klidná moøská hladina mne nevzrušuje. Ten, kdo se
nezúèastnil plavby po širém moøi jen tìžko pochopí, jak tento druh sportu èlovìka fascinuje.
Než jsem se v Maroku èásteènì usadil, koupil jsem si v blízkosti Malagy prázdninový byt.
Tam jsme èasto trávili naši dovolenou. Nejprve jsem vlastnil dosti zrezavìlý èlun s pøívìsným
motorem o výkonu 25 PS. Poté, co jsem jej aspoò trochu vybavil, poskytoval nám po nìkolik let
dobrou službu.
Èasem byly moje „èluny“ stále vìtší, zatímco stavy ryb u španìlských bøehù se stále
zmenšovaly. Pøíèinou bylo lovení ryb pomocí obrovských vleèných sítí a pomocí dynamitu. To
pøipravilo o radost sportovní rybáøe a domorodé rybáøe o obživu. Ti se stále èastìji vraceli do
pøístavu s prázdnou sítí. Pøišli o svoji existenci.
I my, sportovní rybáøi, jsme byli nuceni vyjíždìt stále dál na širé moøe. Díky tomu jsme se
tu a tam dostávali do styku s marockými rybáøi.
Mùj tehdejší švédský pøítel Gjorn znal jednoho marockého kapitána, který si na svùj
chléb vydìlával ve Španìlsku. Ten vyjíždìl s námi a ukázal nám fascinující pobøeží Maroka.
Jeli jsme k „pøístavu“, který patøil rodinì tohoto Marokánce. Na pevninì nebylo nic, jen
písek a zase jen písek. Kdo chtìl pøenocovat, musel si ve vedlejší obci obstarat vízum. Zaèal
jsem lovit ryby v marockých vodách. Brzo jsem mìl nachytáno cca sedm kilo ryb. Hrdì jsem se
vrátil se svou koøistí zpìt ke španìlskému bøehu a od domorodcù jsem sklidil jen nevìøícný
údiv. Moje lovecká vášeò se probudila. Stále znovu jsme vyjíždìli pøes moøe do Maroka
a nocovali jsme ve èlunu.
Mùj pøítel Gjorn dostal tehdy nabídku pronajmout si pøístav. Já jsem se toho také
zúèastnil. Pøístav byl vybudován. Byly postaveny silnice a vystavìny domy. Zakrátko pøístav
rozkvetl.
I když se ve svém volném èase oddávám své zálibì, totiž rybaøení na širém moøi, i zde
musím pøemýšlet, co by se i v této oblasti dalo udìlat jinak a lépe. Zkušený moøský rybáø velmi
rychle podle mé výbavy pozná, kde si zase vynalézavý duch Hanse Raaba nedopøál pokoje.
Používám napøíklad 1.500 metrù dlouhé kotevní lano a speciální kotvu, kterou jsem si
sám sestrojil. Mé rybáøské úspìchy nezùstaly dlouho utajeny a mnoha závistivcùm nedopøály
klidu. Jednoho dne jsem se znovu vracel do pøístavu s bohatou koøistí. Mìl jsem naloveno dobré
tøi metráky ryb. Maroètí rybáøi nejenže dìlali dlouhé oblièeje, ale stìžovali si u úøadù na
jednoho bláznivého Nìmce, který jim vychytal jejich ryby. Mysleli si zøejmì, že jsem toho
nedocílil normálním zpùsobem. Samozøejmì jim to nepomohlo.Následkem špatného vedení
a lajdáctví se mezitím v našem marockém sídle leccos nepovedlo. Avšak pøesto musím øíci, že
mùj sen o Maroku se nerozplynul. Mùj èlun v marockém pøístavu zùstává naším spoleèným
útoèištìm, kde unikám starostem všedních dnù a trávím spoleèné chvíle se svou ženou.
Hlubinný rybolov u afrického pobøeží
Dobrodružství nad vodou
Kdo loví ryby v úžinì mezi Evropou a Afrikou, mùže leccos zažít. Musíte být zatracenì
opatrní. Nacházíte-li se totiž ve španìlských vodách, je dùležité rychle vyvìsit na stožár
španìlskou vlajku. Lovíte-li v marockých vodách, pak rychle vytáhnìte pøichystanou
marockou vlajku. Každému je známo, že gibraltarský prostor je rejdištìm pašerákù zboží a v
poslední dobì zde stále více a více pùsobí pøevadìèi lidí, kteøí se snaží svùj živý náklad vyklopit
na bøehu Evropy.
Již pøesnì nevím, kdy to bylo, ale jednou jsem pøi jedné z mých vyjíždìk ve vodì uvidìl dva
velké balíky. Pozdìji jsem se dozvìdìl, že se jednalo o textilie, které byly zataveny do umìlé
hmoty a pašovány do Evropy, aby tam pak byly nabídnuty na trhu. K mému velkému zdìšení
jsem mezi balíky rozeznal lidskou paži a rameno. Po krátké poradì bylo mnì i mé posádce
jasné: tady nìco není v poøádku.
Jednalo-li se o pašeráky, mohli jsme rychle upadnout do podezøení, že s tím máme nìco
spoleèného a dostat se do sítí zákona. Kvùli opatrnosti jsme informovali policii Španìlska
i Maroka. Mezitím posádka manévrovala s lodí tak, abychom se dostali tìsnì k onìm balíkùm.
Potápìè, kterého jsme u balíkù nalezli, mezitím upadl do bezvìdomí a hrozilo, že se utopí.
Spoleènými silami jsme jej vytáhli na naši loï. Koneènì se jej podaøilo vzkøísit. Krátce na to
k naší lodi dorazila španìlská policie. Chytili stále ještì omámeného muže za ruce a za nohy
a jako pytel brambor jej hodili do svého policejního èlunu. Není mi známo, co se pak s tím
ubohým chlapíkem stalo. Domnívám se však, že ve španìlských vìznicích jej neèekalo nic
dobrého. I já jsem se jednou dostal do spárù španìlské policie a docela rád bych byl býval této
zkušenosti ušetøen. Ozbrojení muži v uniformách chtìli na širém moøi znenadání zkontrolovat
mé lodní doklady. Každý majitel lodi ví, jak jsou palubní prkna citlivá na poškrábání. Proto lidé
na palubách zpravidla nenosí obvyklou obuv, ve které se chodí po pevninì.
Proto jsem na policisty zavolal: „Na moji loï vstoupit mùžete, ale nejprve si vyzujte
holínky“. Policisté moji žádost kategoricky odmítli. Asi se obávali, že jako uniformovaní
úøedníci by bez holínek ztratili na své autoritì. Místo aby uposlechli mé výzvy, vyskoèilo šest
španìlských námoøních policistù v jejich tvrdých holinkách na mùj krásný, peèlivì udržovaný
èlun. Než jsem se vzpamatoval, nasadili mi pouta a pokoušeli se mne pøemoci a vsadit mne do
svého policejního èlunu. Tehdy jsem byl velký a zdatný chlap a mìl jsem ruce jako lopaty.
Hans Raab se tak snadno nevzdal. Bránil jsem se. Mým španìlským pirátùm nezbylo nic
jiného, než mnì s pouty na rukou svázat na mé vlastní lodi. Zuøil jsem a øval, až to bylo slyšet
daleko na moøe. Tak se chopili mé prùvodkynì, mé nynìjší ženy, odvlekli ji do svého policejního
èlunu a donutili kapitána mého èlunu, aby jel za nimi ke španìlskému pobøeží.
To, co se zde poslouchá jako napínavá pirátská historka, bylo všelijaké, jenom ne zábavné.
Pojednou jsem ztratil vìdomí a vzpamatoval jsem se až ve španìlské nemocnici na
oddìlení intenzivní péèe. Když jsem pøišel k sobì, øekl mi službu konající lékaø, kterého jsem
znal z pøístavu:„Pane Raabe všechno je v poøádku. Ale pamatujte, že až opustíte nemocnici,
budete ihned zatèen a obžalován z toho, že jste kladl odpor orgánùm státní moci“. Krásné
vyhlídky.
A co bude s mojí ženou, s mým èlunem, a jeho posádkou? Za tøi dny jsem stál pøed
španìlskou vyšetøující soudkyní. Mùj tlumoèník, Nìmec, mi poradil, abych na její otázky
pokud možno odpovídal pouze slovy ANO nebo NE. To ale neznal Hanse Raaba. Tak lehké to
zase Španìlé se mnou nemìli. Nakonec jsem z toho pøece jen lehce vyvázl. Vydali mi nazpìt mé
doklady a mohli jsme odplout do Maroka.
Po dešti vyjde slunce
Ve svém životì jsem potkal mnoho lidí, kteøí byli zmítáni touhou po alkoholu, drogách
nebo sexu. Dìkuji milému Bohu za to, že mne toho ušetøil. Vlastnì jsem úplnì normálním
èlovìkem dneška, který byl sice vychován v katolickém prostøedí, avšak vìrnou oveèkou
katolické církve se nastal. Pøesto však vìøím, že je nad námi nìkdo, kdo náš osud øídí a je jedno,
zda jej nazýváme Ježíšem, Aláhem, Budhou nebo jakkoliv jinak. Lidé, kteøí zvenku sledují moji
životní cestu, si snad øeknou: „Ten Raab, ten se má. Žije si na výsluní jako v bavlnce, má peníze,
mùže si dovolit všechno“. Mùj život však nebyl vždy lehký a moje úspìchy nespadly z nebe.
Tvrdì jsem se o nì zasloužil. V mém životì byly dny sluneèné i stinné, a to nejenom v mém
dìtství a v letech mého mládí. Vždycky jsem se však snažil brát si k srdci heslo mého dìdeèka,
který v dobách nesnází vždycky øíkával: „Víš, Hansi, po dešti vždycky vysvitne slunce“. Na to
jsem musel ve svém životì èasto myslet, když se nade mnou zatemnilo nebe. Nevzdávat se! Jít
dál! Hlavu vzhùru a do toho!
Nìkdy jsem se samozøejmì snažil jít hlavou i proti zdi a pøitom jsem obèas utrpìl
i bolestivé šrámy. Nikdy jsem ale nièeho nelitoval. Takový jsem a takovým zùstanu.
Èas hojí rány
Jen jednou v životì jsem mìl pocit, že mne štìstí opustilo navždy. V roce 1995, ètrnáct dní
pøed Vánocemi, mi moje žena Vera sdìlila, že se mnou již déle nemùže žít a že ode mne odchází.
Bylo to tìsnì poté, kdy jsem o vlásek unikl smrti a kdy jsem se potýkal s následky onoho
náhlého a záhadného onemocnìní, které jsem popsal v úvodu. V této situaci mi žena chladnì
sdìlila: „S mrzákem žít nechci a nebudu!“ Již léta mne obelhávala a podvádìla. Nyní jsme stáli
nad troskami našeho tøicet pìt let trvajícího manželství.
Toto rozhodnutí mé ženy mne tehdy zasáhlo jako blesk z èistého nebe. Nemohl jsem tomu
uvìøit. Nedávno se mi dostal do rukou sešitek Ha-Ra èasopisu, vydaný v èervnu v roku 1992.
Byl vìnován 50. narozeninám mé ženy. Bylo tam uvedeno: „Jako manželka a obchodní
partnerka Hanse Raaba i jako matka dìtí Dunje a Michaela má Vera Raabová mohutný podíl
na historii rozvoje koncernu Ha-Ra… Její zásluhou nejsou jen èetná specifická rozhodnutí
týkající se produktù, která pozitivnì ovlivnila celkový obraz firmy Ha-Ra. Spíše jsou to
dlouhodobá rozhodnutí v oblasti personální politiky, za která jako jednatelka firmy Ha-Ra
Umwelt- und Reinigungstechnik zodpovídala a která se až do dnešního dne osvìdèila“.
Na konci nám spolupracovníci firmy Ha-Ra pøáli, abychom já i moje žena spolu mohli
prožít „ještì mnoho krásných chvil“ a abychom ještì dlouho byli zachováni naživu. Toto pøání
se však nesplnilo. Všechno, co jsem se spolu se svou ženou snažil vybudovat, se ze dne na den
zdálo být zboøeno. Najednou pro mne všechno ztratilo smysl. Lámal jsem si hlavu a pøemýšlel,
co jsem udìlal špatnì. Moje myšlenky se toèily v bludném kruhu. Pojednou jsem ztratil pùdu
pod nohama. Opustila mne nejenom žena, ale odvrátily se ode mne i moje dìti. Najednou bylo
všechno ztraceno. V mém zoufalství jsem letìl do Maroka.
Štìdrý veèer jsem strávil v Maroku sám. Bez stromeèku. Bez svíèek. Bez dárkù. Bez ženy.
Bez dìtí. Nic. Jen velká prázdnota a samota. Ovládly mne temné myšlenky. Nikdy v životì mne
nenapadlo myslet na sebevraždu. Nyní mne však myšlenka na ni neopouštìla. Já, Hans Raab,
jsem døíve vždy zastával názor: každý problém, a už v oblasti techniky nebo každý problém
v životì je možno øešit, pokud se o to dostateènì snažíte. Nyní jsem však stál nad propastí
a v situaci, ze které zdánlivì nebylo žádného úniku. Nabízelo se jen jediné øešení, a to øešení
koneèné. Nikdo mne již nenajde. Vyjedu na širé moøe, pøipevním si k noze závaží a v moøských
hlubinách naleznu svùj vìèný klid.
Tu mi neèekanì zavolal mùj dlouholetý švédský pøítel Gjorn, jehož èlun kotvil vedle mého
a rychle mne vytáhl z mých temných myšlenek: „Hansi, co je to s tebou? Hned se u tebe
zastavím.“ Mìl právì nìjaké øízení v Barcelonì. Nebyl jsem tedy sám. Mìl jsem pøítele. Snad
mi to tenkrát zachránilo život. Kdo ví?
Nedlouho poté ztroskotalo i jeho manželství. Jeho manželka pojednou zjistila, že jí to
v posteli lépe vyhovuje s jinou ženou, než s vlastním mužem. Gjorn se pak utìšoval se svou
sekretáøkou, se kterou pak brzy èekali spoleèné dítì.
Po tìchto pro mne tak bolestných vánocích jsem pak vícekrát po sobì trávil vánoèní dny ve
Švédsku u svého pøítele a jeho nové rodiny. Vždy tam panovala uvolnìná a pøátelská nálada.
Avšak brzy jsem si nemohl nevšimnout, že Gjornova nová žena je èasto silnì cítit
alkoholem a postupnì se zaèíná mìnit k horšímu. Alkoholu propadala stále více a nakonec
zaèala brát i drogy. Mùj pøítel se nechal strhnout na její cestu a stále potøeboval peníze. Zaèal
mne podvádìt. Gjorn byl v podstatì dobrý èlovìk. Kromì mnoha dobrých vlastností, které mìl,
byl i velmi schopným èlovìkem. Dokonce i samotný švédský král Karel Gustav se na nìho
obrátil a prosil jej o radu, když mìl technické problémy se svým èlunem. Zruinoval jej však
alkohol a pozdìji snad i drogy. V nìm jsem ztratil velice dobrého pøítele, snad i jednoho z mých
nejlepších pøátel. Øíká se, že èas hojí rány. Možná je to i pravda. Avšak jizvy zùstávají a ty
mohou obèas velmi bolet.
V životì se jedny dveøe zavøou,
ale jiné se zas otevøou
Jakmile mne moje žena opustila, již jsem
nevìøil, že bych nìkdy znovu mohl dùvìøovat
nìjakému èlovìku a znovu milovat nìjakou ženu.
Mìl jsem pocit, že lidem, a obzvláštì ženám, které
se se mnou chtìjí sblížit, jde jen o mé peníze.
Rok poté, kdy jsem byl smrtelnì nemocen
a ležel v kómatu, jsem se musel na univerzitní
klinice v Homburgu podrobit operaci kyèle.
Jednoho krásného dne jsem si v nemocnièní hale
povšimnul sympaticky vyhlížející mladé ženy,
které tam navštìvovala svého otce, o kterého se
láskyplnì starala. Pøi jedné z jejích dalších návštìv
bylo zrovna volné místo u stolu, kde jsem právì
sedìl. Tehdy jsem ještì nemohl netušit, že se
setkávám s èlovìkem, se kterým budu sdílet svùj
další život, a to navždy, až do konce.
S Piou, mou manželkou
Dnes spolu žijeme v Lichtenštejnsku, daleko
od Sárska, které je našim spoleèným domovem.
Díky mé ženì jsem se znovu stal šastným
èlovìkem. Jakmile se lidé dozvìdìli, že žiji s paní
Sahnerovou, která je ke všemu ještì o mnoho mladší než já, mále si ubrousili své jazyky. Pro nì
to bylo jisté: Sahnerová se povìsila na Raaba jen kvùli jeho penìzùm.
Lidé jsou už takoví a v životì se i èasto jejich zkušenosti potvrzují.
Já sám však musím trvat na svém. Èím jsem starší a èím více zkušeností jsem v minulosti
získal, tím ménì dùvìøuji lidem kolem sebe. Pak se èasto sám sebe ptám: Co ten muž èi ta žena
ode mne oèekává? Jde mu nebo jí o mne, o Hanse Raaba, nebo jen o moje peníze?
Kolem nás to klokotalo a vøelo. Vznikaly nové a nové zvìsti a klípky. V roce 1996, pøi naší
tradièní firemní letní oslavì jsem nechal bombu vybuchnout. Vystoupil jsem na pódium,
uchopil jsem svùj mikrofon a všem, kteøí to chtìli, ale i nechtìli slyšet jsem øekl: „Milé dámy
a pánové, milé spolupracovnice a milí spolupracovníci, dnes Vám pøedstavuji svoji novou
životní družku, paní Piu Sahnerovou. Pokud pøi pøíští letní slavnosti již po mém boku stát
nebude, pak jsem se dopustil chyby já. Pokud zde bude opìt, udìlal jsem vše správnì. Dìkuji za
Vaši pozornost a užijte si dnešní slavnost.“ Krátce nato jsem jmenoval svoji novou družku i mojí
sekretáøkou. To obvykle není bìžné poøadí funkcí. Mezitím jsme se oba vzali.
Když spolu nyní sedíme v Lichtenštejnsku na terase pøed našim domem vysoko nad
údolím Rýna a díváme na nádherné hory naproti nám a na oblaka plynoucí nad nimi, pak-tak
jak o tom zpíval v jedné ze svých známých písní Reinhard Mey-se všechny starosti najednou
jeví jako nicotné a malé. Život mùže být tak krásný.
Nová kapitola v historii úspìchù Ha – Ra
Ráno se mnohdy budím již ve ètyøi hodiny a pak již nemohu usnout. Hlavou mi pak bìží
rùzné myšlenky. Proè ztroskotalo moje manželství? Proè nemohu být pohromadì se svými
dìtmi a vnuky jako jiní otcové? Proè mne moji pøátelé klamali a podvádìli? Proè mne mnozí
z mých spolupracovníkù nechali v úzkých tam, kde byla jejich morální povinnost se za mne
postavit? Proè se mnou politikové a finanèní úøady
v Sársku jednali jako se zloèincem? Proè chtìli
znièit mé životní dílo lidé, kterým jsem nikdy
neublížil?
Samozøejmì jsem doufal, že jednoho dne
pøevezme moji firmu mùj syn nebo má dcera
a úspìšnì budou pokraèovat v mnou zapoèatém
díle. Firma Ha-Ra se mohla stát rodinným
podnikem s bohatou tradicí a mohla nabídnout
chléb a práci mnoha lidem. V QuierschiedCamphausenu, tam, kde kdysi horníci dobývali 25. 3. 1992 - otevøení Ha-Ra technoèerné zlato Sárska, kamenné uhlí, od roku 1992 logického centra na ochranu životního
rachotí šicí stroje a nejmodernìjši šicí zaøízení mé prostøedí
firmy „Umwelttechnologiezetrum QuierschiedCamphausen.“
Investicemi ve výši 30 miliónu marek jsem promìnil døívìjší hornické území ve vysoce
moderní výrobní centrum. Otevøení mé nové výrobny jsem stanovil na 25. bøezen 1992, tedy na
den, ve kterém moje tehdejší žena Vera oslavila své 50. narozeniny. Tehdy jsem vìøil, že lepší
dárek jí nemohu nabídnout. Pøed 22 lety jsem na tom samém místì fáral do dolu jako horník.
Nyní toto území o rozloze cca 120.000 metrù ètvereèních s novými výrobními a kanceláøskými
budovami patøilo mi, Hansi Raabovi z Merschweileru.Tomu, který zaèínal ve zcela skromných
pomìrech, který se ranami osudu nenechal odradit a který vždy u problémù hledal øešení,
které by pomohlo pøírodì i èlovìku. Když v den otevøení do nového objektu vpochodovaly obì
sárské hornické kapely a zaèaly hrát prastarou hornickou píseò „ Zdaø Bùh, Zdaø Bùh“, jsem
mìl v oèích slzy nejenom já, ale všichni ti, kteøí tento významný den mého života prožívali
spolu se mnou.
K tomuto cíli vedla dlouhá cesta. Mé první vynálezy jsem uskuteènil ve sklepì našeho
domu. Velkým pokrokem bylo otevøení podnikových objektù na ulici Fischbachstrasse
v Dudweileru. Dosud si pamatuji na tu velikou slavnost, kterou jsme uspoøádali u pøíležitosti
dvacetiletého trvání firmy Ha-Ra Umwelt- und Reinigungstechnik dne 15. prosince 1989
v M욝anském domì v Dudweileru. V novinách se tenkrát psalo, že Ha-Ra zamìstnává více
než 200 lidí a kromì Švýcarska je zastoupena v dalších 17 zemích, mezi které patøí Maroko,
Sýrie, Alžítsko a Saudská Arábie.
Obzvláštì bylo vyzdvihnuto vyzkoušení regeneraèních prostøedkù proti umírání lesních
porostù, jakož i vyzkoušení prostøedkù k likvidaci použitých olejù, ropných katastrof a kobercù
z øas. Podle našeho hesla „Aby èlovìk i pøíroda mìli šanci!“ jsem v roce 1990 na støeše své
firemní haly v Dudweileru nechal nainstalovat solární zaøízení. Tehdy to bylo nejvìtší
soukromé solární zaøízení v Evropì. Velmi brzy se však ukázalo, že objekty a budovy firmy HaRa již nestaèí uspokojovat vzrùstající poptávku po našich výrobcích. Jen v posledních dvou
týdnech mìsíce listopadu 1990 bylo v Nìmecku prodáno tolik Ha-Ra výrobkù jako v celém roce
1989. Dne 9. listopadu 1989 padla Berlínská zeï. Prvního èervence v roce 1990 drželi obyvatelé
NDR ve svých rukou západní marky, po kterých tolik toužili. O nìkolik mìsícù pozdìji, 3. øíjna
se sen o jednotì Nìmecka stal skuteèností. Pøesto, že pro mnoho obyvatel Sárska je Berlín
daleko, i zde jsme se živì zajímali o dramatické události ve stále ještì existující NDR. Mezi
mnohé lidi, kteøí tehdy mìli èestné úmysly obèanùm NDR pomoci se vmísil i velký poèet
dobrodruhù, kteøí na Východì tušili velký byznys a kteøí se všemi prostøedky snažili tamìjší
obyvatele napálit. Po nedostatku, který trval po celá desetiletí a po zpravidla bezútìšném
všednodenním životì toužili obyvatelé Východu po všem tom, co jim bylo tak dlouho odepøeno
a co znali jen z reklamního vysílání. Novì pøipojenými spolkovými zemìmi procházeli
obchodníci s ojetými automobily, agenti rùzných pojišoven, podomní prodejce, kteøí nabízeli
pøedplatné na rùzné èasopisy a tiskoviny a rùzní jiní vykutálení lidé. Ti zneužívali naivitu
a nezkušenost zdejších obèanù. Mnì se to všechno
protivilo a bolestnì jsem si vzpomnìl na to, že nìco
podobného jsme v padesátých letech zažívali i my,
když bylo Sársko pøipojeno ke Spolkové republice
Nìmecko.
I Ha-Ra se tenkrát snažila rozšíøit odbyt
svých výrobkù i do nových spolkových zemí.
Podaøilo se nám získat nìkolik spolupracovníkù
prodeje i na Východì. Velký hospodáøský úspìch se
však nedostavil ihned. Pøíèina snad vìzela i v tom,
že východní Nìmci chtìli zpoèátku nakupovat to
zboží a rovnìž i ty èisticí prostøedky, které již léta
znali z reklamního vysílání západní televize nebo
z výkladních skøíní Intershopu. Tam se Ha-Ra
produkty nevyskytovaly. Zde se projevily úèinky
vlivu pestré reklamy, starých a zavedených znaèek
i vlivy bombasticky pestrých balení. Za západní
marky si obyvatelé Východu najednou mohli
koupit všechno, po èem jejich srdce toužilo. Ovšem
jen za pøedpokladu, že jich mìli dostateèné
množství. Proto východní Nìmci kupovali jen
zboží, o kterém se domnívali, že je dostateènì znají
a které považovali za symbol západního stylu
života. Kdo by zde za tìchto okolností kupoval HaRa produkty, které na Východì nikdo neznal
a které byly kromì toho dosti drahé?
Obyvatelstvo v nových spolkových zemích Ha-Ra technologické centrum na ochranu
kromì toho znaènì znejistìlo. Nejednou se životního prostøedí
zhroutily veškeré hospodáøské vazby a to dokonce i
uvnitø rodin. Firmy se zeštíhlovaly. Celá osazenstva firem se ze dne na den ocitala na ulici
a poprvé ve svém životì okusila, co to je být bez práce. V sousedství se šíøily drby, které
vypouštìla tajná policie Stasi a které zamoøovaly zdejší atmosféru. Kdo by si za tìchto
okolností zval k sobì domù do bytu pøíbuzné, pøátele a kolegy a nabízet jim produkty, o kterých
nikdy døíve neslyšeli? Musel jsem respektovat skuteènost. Našim hlavním odbytištìm zùstala
stará území Spolkové republiky Nìmecko, pøedevším jih a jihovýchod zemì.
Pøesto jsme se v roce 1990 /1991 dostali do problémù ohlednì dodávek. Potíže se
nevyhnuly ani našim dodavatelùm. Jakmile jsme o rok pozdìji mohli otevøít nové objekty
firmy Ha-Ra v Quierschied- Camphausenu, mnozí z nás si zavzpomínali na staré dobré èasy na
ulici Fischbachstrasse v Dudweileru. Tato kapitola se však uzavøela. Nyní byla otevøena nová
stránka v historii firmy Ha-Ra Umwelt- und Reinigungstechnik.
Hans Raab staví vlastní tenisovou halu
V roce 1985 vyhrál finále ve Wimbledonu Boris Becker. Nejen že byl prvním Nìmcem,
který ve Wimbledonu zvítìzil, ale ve svých teprve 17 letech se stal nejmladším vítìzem všech
dob. Rovnìž i Steffi Grafová slavila tehdy v tenise svá první vítìzství. Ve Spolkové republice
Nìmecko vypukla skuteèná tenisová horeèka. Milióny Nìmcù sledovaly pøed obrazovkou velké
mezinárodní tenisové turnaje. Mladí chlapci i dìvèata proudili do tenisových hal a snažili se
napodobit své vzory Borise a Šteffi.
Tak jsem pøišel na nápad postavit v nových prostorách firmy v QuierschiedCamphausenu tenisovou halu. Je mojí velkou pýchou. Pùvodnì bylo ovšem zamýšleno, aby
hala sloužila pro velké akce poøádané pøi oslavách firmy. Letní oslavy, na které pozýváme
hosty každý rok se tìšily a doposud tìší velké oblibì zdejších spolupracovníkù
i spolupracovníkù prodeje, oblibì zákazníkù i oblibì skuteèné èi domnìlé sárské honorace.
U pøíležitosti 30. výroèí firmy se zde sešlo asi 7.000 lidí, kteøí toto jubileum oslavili spoleènì
s námi.
Taková hala samozøejmì stojí znaèné náklady, proto bylo nutno uvažovat o tom, jak ji
bude možné optimálnì využít. Objednali jsme kvalitní tenisový koberec z Austrálie. Austrálie
je známým domovem tenisu s mnoha zkušenostmi. Koberec jsme položili v hale. Tímto
zpùsobem vznikla ètyøi tenisová høištì, na kterých je možno hrát souèasnì. Nìmecký tenisový
svaz tuto halu využívá k tréninku i k turnajùm. Halu pronajímáme i spolkùm, které za její
užívání zaplatí menší poplatek. Naše náklady na halu to sice nepokrývá, ale snižuje na
minimum.
Ke kuriozitám objektu naší firmy patøí vnitøní dvùr mezi správní budovou a výrobní
halou. Zde byla moje kanceláø. Nemohl jsem se smíøit s tím, že tento dvùr byl zcela nevyužitý.
Tak jsem si tam zøídil malé soukromé zahradnictví. Pøed okny mé kanceláøe se brzy rozrùstaly
okurky, rajèata a jiná zelenina. To mìlo dvì výhody: Za prvé jsem si pøi své èinnosti v kanceláøi
mohl odpoèinout pøi lehké práci na zahradì, a za druhé jsme mìli pro naši kantýnu i pro
domácnost stále èerstvou, ekologicky vypìstovanou zeleninu.
Mùj smysl pro praktická øešení se uplatnil i zde.
V zemi šejkù a velbloudù
Jednoho dne jsem poznal šejka ze Saudské Arábie. Jeho jméno mi padlo do oka, když jsem
si proèítal zprávu Spoleènosti Karla Duisberga. Pozdìji se ukázalo, že byl sekretáøem jedné
z nejbohatších rodin v Saudské Arábii. Tato rodina již po dlouhé generace vydìlávala peníze
obchodováním s potravinami v celém prostoru Arábie. Jeden pøíslušník tohoto klanu zbohatl
na obchodu v oblasti zaøízení na odsolování moøské vody. V tom nejpravdivìjším slova smyslu
doslova plaval v penìzích, spekuloval na burze a všude mìl nasazeny svoje lidi.
Jeho první žena byla Amerièanka a vlastnila supermarket USA. Druhá žena byla
Marokánka. Mìl dva byty v Paøíži. Na veøejnosti se však snažil být co nejménì nápadný.
Chcete-li v Saudské Arábii uzavøít obchod, je užiteèné, když znáte nìkterého šejka, který
vám pomùže otevøít ty správné dveøe, pøípadnì nadzvednout hedvábné závìsy. Než ten „mùj“
šejk byl ochoten to udìlat, pøesvìdèil se sám o schopnostech mých výrobkù. Jeho ložnice byla
celá vyložena nejjemnìjším hedvábím. Za normálních okolností do této komnaty nesmìl
vstoupit žádný cizinec. Já jsem byl jediný, jemuž se dostalo té cti. Poté, co jsem k jeho nejvyšší
spokojenosti vykonal svou práci, pozval mne k sobì na veèeøi. Té se zúèastnili i jeho ètyøi bratøi.
Tøi z nich byli èinní ve vládì, ètvrtý se živil jako ženský lékaø. Tato rodina vlastní v Radu
nákupní centrum, které je dlouhé šest kilometrù, široké 700 metrù a na dvì poschodí.
Díky tìmto kontaktùm jsme dostali v Saudské Arábii tu èi onu menší zakázku, až se o nás
doslechli èlenové saudského královského domu. Moji nejsensaènìjší zakázku jsem dostal
v hlavním mìstì Radu. Tamní univerzita, která je nejvìtší na svìtì, zamìstnávala na nìmecké
pomìry nepøedstavitelnì velký poèet uklízeèù, kteøí dìlali i zahradnické práce. Takové
podøadné práce, jak známo, nevykonávali zdejší lidé, nýbrž cizí dìlníci, pøedevším Indové
a Pákistánci.
Bez pøehánìní musím øíci, že co jsme pøi první prohlídce univerzitních objektù vidìli,
nelze popsat slovy. Všechno bylo zaneøádìno. Dal jsem se se svými spolupracovníky do díla.
Podlahy, okna, instalace, všechno jsme oèistili našimi Ha-Ra produkty. Jakmile jsme svoji
práci dokonèili, byl obdiv našich orientálních zákazníkù veliký.
Princové byli tak nadšení, že si Ha-Ra materiál odnesli sami, aby se nikomu jinému
nedostal do rukou. Dokonce mi nabídli i propùjèení profesorského titulu z tamní univerzity. To
mi však pøipadalo trochu pøíliš. Ujal jsem se však toho, že zaškolím tamní personál a slíbil
jsem, že pøijedu tøikrát do roka, abych dohlédl, zda všechno dìlají správnì.
Vzbudil jsem rovnìž velký rozruch, když jsem v Riadu èistil šikmou støechu nákupního
centra. Toto centrum bylo vysoké šest nebo sedm poschodí. Jádrem problému byla sklenìná
zkosená støecha, která celému objektu propùjèovala nápadný vzhled.
Jak už tomu èasto bývá, architekti hýøili složitými støešními konstrukcemi z oceli a skla.
Tito špièkoví architekti se však už nezabývali úvahami, jak se to jednou bude èistit. Sklo bylo
upevnìno jen na tenké hliníkové konstrukci. Tím vznikal dojem, že se støecha lehce vznáší
v pouštním vìtru. Budilo to fascinující dojem, avšak praktické to nebylo. Nikdo se neodvážil
tyto slabounké konstrukce oèistit.
Zadal jsem tedy sestrojit velmi lehké sánì, které se pohybovaly na koleèkách a které se
mìly spustit na hliníkovém lanku pøípadnì na šòùøe. Nikdo se však neodvážil do tohoto
vratkého vozítka nasednout, pod ním byla hloubka 190 metrù. Kdo by z té výšky spadl, tomu
by už nepomohl ani sám Alláh. Zkusil jsem to tedy sám. Pokus se podaøil! Hans Raab se
šastnì dostal dolù! Pozdìji tuto krkolomnou operaci provedli dva Filipínci, kteøí vážili
mnohem ménì než já.
Jak jsem chtìl „oprášit“ Saddáma Husseina
Mùj výlet do arabského svìta, který se nám Evropanùm zdá opøeden kouzlem
a tajemstvím, však v Riádu neskonèil. Mìl jsem rovnìž zakázky i v Iráku. Kupøíkladu jsem mìl
oèistit takzvaný Pomník Muèedníkù. Ten má výšku 110 metrù a je dlouhý deset kilometrù.
Keramické desky k tomuto monumentálnímu dílu dodala firma Villeroy and Boch. Drahé
desky byly pøišroubovány k pozinkované ocelové konstrukci. Iráèanùm jsem tehdy øekl. Je zde
jen jediná možnost øešení. Obstaráte mi ruský vrtulník, který je schopen hodiny viset na
jednom místì. Já se povìsím na naviják vrtulníku o oèistím desky vysokotlakým zaøízením.
Tímto zpùsobem se povìst, že umím dìlat skuteèné zázraky, zøejmì dostala až
k nejvyšším kruhùm v Iráku. Dostalo se mi totiž cti, která se dnes jeví spíše jako pochybná,
totiž cti být pøedstaven Irácké Revoluèní radì. Aniž jsem tušil, co mne èeká, vstoupil jsem
v urèenou dobu do obrovské, bohatì vybavené pøijímací sínì. V jejím prùèelí se na mne
z kýèovitého mohutného obrazu usmíval veliký vùdce iráckého lidu, Saddám Hussain.
Žoviálnì kynul z obrazu ve své parádní uniformì. Tento státník však nekynul mi, Hansi
Raabovi ze Sárska, nýbrž „svému“ vdìènì oddanému iráckému lidu.
Jakmile jsem k tomuto „mistrovskému dílu“ malíøského umìní pøistoupil blíže, ihned
mne napadlo: vždy tento obraz je poøádnì zaneøádìný. Nutnì potøebuje šetrné oèištìní rukou
Hanse Raaba.
Nepozorován okolo stojícími lidmi z ochranky, vytáhl jsem z kapsy svého saka jednu
z mých utìrek. Zrovna jsem se chtìl èile dát do díla a velikého vùdce oèistit, když tu jeden
z mužù ochranky uèinil mé neobvyklé èisticí akci rychlý konec.
Bleskovì mne strhl stranou a tím zachránil tuto vzácnou „svátost“ pøed mojí nehodnou
rukou. Poté, co se vzrušení mezi pøítomnými ponìkud uklidnilo a jakmile jsem vysvìtlil, co
jsem mìl v úmyslu, zavolali šéfa ochranky. Ten pochopil, že jsem jeho nejvyššímu šéfovi
v žádném pøípadì nechtìl ublížit, nýbrž že jsem se chtìl postarat o to, aby opìt zazáøil v novém
lesku.
Bìhem mého pobytu v øíši Saddáma Hussaina mne iráètí vládní úøedníci a vojenští
hodnostáøi pozvali, abych s nimi jel na jih Iráku, do Bashry. Zde je nutno uvést, že v tu dobu
mezi Íránem a Irákem zuøila válka a obì strany si v ní poèínaly velmi brutálnì. Válka si na
obou stranách vyžádala veliké obìti.
Irácký diktátor, který byl mezitím zbaven moci, se dnes musí pøed soudem v Bagdádu
zodpovídat za nìkteré ze svých zloèinù. Jeho obrazy a sochy, které všude zdobily krajinu
a budovy, byly odstranìny, rozbity a spáleny. Moc a sláva pomíjejí, avšak takovým despotùm,
jako je Saddám to vìtšinou dochází až tehdy, když je již pozdì.
Cesta vojenským vozidlem smìrem na jih probìhla bez problémù, avšak nejeli jsme, jak
by se normálnímu èlovìku mohlo zdát, po uzavøených, avšak pøesto bìžných veøejných
cestách. Nikoliv. Obrovskou vzdálenost, témìø až k Bastøe, jsme urazili pod zemí. Nevìøil jsem
svým oèím, co jsem pøi této nejpodivnìjší jízdì svého života vidìl. Tisíce tankù, nákladních aut,
vrtulníkù a jiné vojenské techniky. Nekoneèné množství náhradních dílù.
Podíval-li jsem se na nìco pozornìji, mohl jsem rozpoznat, že zde v iráckem pouštním
písku byly svornì pohromadì zastoupeny zbranì od dodavatelù ze všech zemí. Když jsem vidìl
to obrovské množství zbraní, byl jsem pøesvìdèen, že Saddám Hussain mùže vést válku ještì
dalších dvacet let a nemusí se bát, že mu dojde dech.
Moji vojenští prùvodci mne skuteènì dopravili až ke frontì. To, co jsem zde vidìl, nemìlo
vùbec nic spoleèného s tím, co jsem kdy vidìl ve filmových dokumentech z druhé svìtové války
nebo z války ve Vietnamu. Zde se vedla „moderní“ pouštní válka, s moderními zbranìmi
a s nepøedstavitelnì velkými ztrátami na životech.
V Bagdádu jsem bydlel v zabezpeèeném hotelu. Na každém kroku mne doprovázela
osobní ochranka. To pro mne nebylo nic nezvyklého, vždy i v Nìmecku jsem obèas míval silné
mladé muže, kteøí mne nespustili s oèí. Mùj irácký „doprovod“ byl bývalý major iráckých
vzdušných sil. Jeho žena byla uèitelkou na støední škole. Obìma se jim daøilo relativnì dobøe.
Ani já jsem nic nepostrádal. Za pobyt na hotelu jsem nemusel platit.
Lidé v Bagdádu mìli strach. To jsem mohl vycítit všude. S nikým jste nemohli hovoøit
otevøenì, ani v hotelu, ani na ulici. Ani mùj major, sympatický a vzdìlaný èlovìk, si netroufal
cokoliv øíci otevøenì, obzvláštì, když já jsem byl cizinec, který se tìšil pøízni jeho
pøedstavených.
V Bagdádu jsem i zažil, že v mé bezprostøední blízkosti došlo k explozi. Zpoèátku jsem se
domníval, že se jednalo o ruèní granát, ale pravdìpodobnì to byla íránská raketa. Nevím,
kráter po výbuchu byl relativnì malý, což by svìdèilo pro ruèní granát.
Zakázky pro Irák jsem dostával výluènì od armády. Objednané zboží bylo zabaleno do
krabic, které pak byly zapeèetìny. Celý ten obchod byl ponìkud ožehavý, nebo UNO uvalilo
proti Iráku obchodní embargo. S Íránem jsem tehdy žádné smlouvy nemìl.
Mlèení na pláži v Abu Dhabi
Dobré obchody jsem uskuteènil také ve
Spojených Arabských Emirátech.
Nezapomenutelná je moje cesta z roku 1991.
Po ponìkud dobrodružném letu pøistál náš
jedenáctièlenný Ha-Ra tým v Dubai. Odtamtud se
jelo do Spojených Arabských Emirátù, do Abu
Dhabi.
K naší skupinì mimo jiné patøil tøíèlenný
televizní tým, profesor Waakhlo, pøedseda
Spoleènosti pro ochranu nìmeckého Severního
moøe, jakož i jeden moøský biolog. Známky války, Arabské noviny informují o mých
která tehdy zuøila, k nám nedolehly. Irák pøepadl pokusech s pøípravkem GEES pøi ropném
zneèištìní moøe
Kuvajt, naèež otec dnešního amerického prezidenta nechal bombardovat Irák, avšak tomu,
aby Saddáma Hussaina svrhnul, se obezøetnì vyhnul. V pouštní metropoli Abu Dhabi panoval
pestrý orientální ruch, který je nám tolik cizí, avšak který nás Evropany souèasnì tolik
pøitahuje. Zdálo se, že zde ožily vzpomínky na „Pohádky z tisíce a jedné noci“. Veèer jsme pak
v televizi vidìli hrozné zábìry z války a hoøící ropné zdroje. Skuteènost nás dohonila.
Na tiskové konferenci jsme mìli pøedvést zázraèný prostøedek z Nìmecka, s jehož pomocí
lze bìhem krátké doby pøemìnit vysoce jedovatou ropu na minerální látky. K našemu velkému
pøekvapení se na tuto akci dostavili èetní ministøi, šejkové a jiní vysocí úøedníci jakož
i velvyslanci rùzných zemí. Velvyslanectví Spolkové republiky Nìmecko považovalo za vhodné
vyslat na tuto akci pouze tøetího velvyslaneckého tajemníka.
Po nìkolika teoretických vysvìtleních nadešla naše hodina pravdy, test v praxi. Naplnili
jsme dvì nádoby po padesáti litrech a to sladké a slané vody. Pak jsme vodu v obou nádobách
zamoøili jedovatou ropou v pomìru 1 : 1000. V pøírodì staèí k zamoøení vody i pomìr jedna ku
miliónu. Ropa se velmi rychle rozprostøela po hladinì. Pak jsme na vrstvu ropy nanesli náš
prášek ( GEES ), který byl složen z rùzných hornin rozdrcených na jemnou mouèku. Ropa
okamžitì klesla na dno nádob. Bìhem následujících asi 80 minut jsme nechali obì nádoby
nepohnutì stát. Pouze jsme do nich pøidali trochu kyslíku.
Bìhem této doby jsme museli odpovídat na spoustu otázek. Mezitím se voda stávala stále
prùzraènìjší. Pak pøišel vrcholný okamžik tohoto neobyèejného veèera.
Werner Kroh, mùj tehdejší partner ze Švédska a já jsme si vzali po jedné sklenici a nabrali
jsme si do ní vodu z nádoby, která byla naplnìna sladkou vodou. Jedním douškem jsme obsah
svých sklenic vypili. V místnosti zavládlo naprosté ticho. Jakmile pøítomní vidìli, že my, oba
„pijáci“ jsme v naprostém poøádku, napìtí v sále povolilo. K našemu velikému pøekvapení se
teï i nìkteøí z hostù chápali sklenic, nabrali si vodu a dopøáli si poøádný doušek. Tímto
zpùsobem sami zkoušeli kvalitu vody a pøesvìdèili se o úspìchu našeho experimentu.
Pøesto jsme však rychle pochopili, že pokud chceme jednou provždy pøesvìdèit skeptiky
mezi pøítomnými, musíme provést pokus v podmínkách, které by se co nejvíce pøibližovaly
realitì. Od vedení hotelu jsme si vyžádali povolení, abychom smìli zinscenovat „malé ropné
zamoøení“ pøímo na pláži hotelu. Èetní pozorovatelé napjatì sledovali naše poèínání na pláži.
Vodní plochu, kterou bylo možno zrakem pøehlédnout, jsme zamoøili ropou, podobnì, jak jsme
to pøedtím udìlali v malém mìøítku v hotelu.
Ropa se rychle šíøila. Já sám jsem se obával, zda se pokus zdaøí i za tìchto podmínek. Opìt
jsme použili náš známý prostøedek GEES a hle: zakrátko nebylo po ropì ani stopy. Èetným
pøítomným skeptikùm jsme našim pokusem na pláži v Abu Dhabi zavøeli ústa.
Když jsme 17.bøezna nastoupili zpáteèní cestu, všichni jsme mìli povznesenou náladu,
nebo všechno se perfektnì zdaøilo. Zdálo se, že již nic nestojí v cestì tomu, aby náš pøípravek
byl nasazován k boji proti stále rostoucímu ropnému zneèištìní našich moøí.
Mìl jsem sen o štìstí
Když již èlovìk dosáhl 65 let, tedy vìku, kdy normální nìmecký obèan má ze zákona nárok
na dùchod, pak v tichých chvílích bilancuje: Hansi, co jsi v životì dokázal? Èeho ještì chceš
dosáhnout?
Vlastnì bych se v mém køesle spokojenì mohl opøít, nebo ve svém životì jsem dosáhl
všeho. Zažil jsem výšiny i propady, hledìl jsem i tváøí v tváø smrti, vidìl jsem lidi stoupat
i padat, dùvìøoval jsem lidem a zažil velká zklamání. Nikdy jsem se nevzdával, dokázal jsem
nemožné, bojoval jsem, vítìzil i prohrával.
Èasto se mi zdá, že jsem znovu horníkem a pracuji pod zemí. Ráno se èasto budím
vylekán a skáèu s postele, protože se mi zdálo, že musím vstávat na smìnu a jít na šachtu. To je
již dávno pryè. Pøesto se však domnívám, že to bylo nejkrásnìjší období v mém životì. Zde jsem
prožil své úspìchy, i když jen malé. Mohl jsem pomáhat kolegùm, musel jsem pøijímat
rozhodnutí.
Jen málokdy jsem se vracel domù deprimován, tìšil jsem se na svou ženu a našeho syna.
Tehdy jsme si mohli dopøát jen málo, ale o to vìtší jsme mìli radost z každé vìci, kterou jsme si
mohli poøídit.
Vedli jsme život prostých, drobných lidí, kterých tehdy žilo v Nìmecku mnoho a bez jejichž
pilné práce by se Nìmecko nikdy nestalo tím, èím je dnes: úspìšnou moderní prùmyslovou
zemí, ve které se vìtšinì obyvatelstva ve srovnání s jinými zemìmi stále ještì daøí dosti dobøe.
Žili jsme v nadìji, že se budeme mít stále lépe. Všechno je možné, když se o to snažíte. Snil jsem
o štìstí.
Pøi firemním setkání k 35. výroèí
V kruhu spolupracovníkù v tenisové hale - 2005
S mou ženou Piou pøi firemním jubileu
Dodatek: Nová vize se stává skuteèností
Ihned by mne napadlo dosti pádných dùvodù pro to, abych si v mých 65 letech koneènì
dopøál klidu a užíval si toho, èemu se øíká veèer života.
Celý svùj život jsem tvrdì pracoval, nikdy jsem se nešetøil. To se podepsalo na mém
zdraví. Kolik let života mi vlastnì ještì zbývá, abychom si jej spoleènì s mojí ženou pøíjemnì
užili?
Každý, kdo mne jen trochu zná, ví, že není mým zvykem posedávat doma, foukat si na své
bolístky a koukat Pánubohu do oken. Ne, Hans Raab stále musí nìco podnikat, nìco tvoøit,
s nìèím hýbat a nìco mìnit. Ne, dùchodcem nikdy nebudu. Èasto si kladu otázku: Proè je se
staršími lidmi v Nìmecku jednáno tak, jako by se již k nièemu nehodili? Ale èasto se i táži: Proè
si to mnozí z nich nechají líbit? Po protržení mé aorty, které mne postihlo v roce 1995 a kdy mùj
život visel na vlásku, mi mùj lékaø naøídil zdravou stravu bez masa. Proto jsem zmìnil své
stravovací návyky a zaèal jíst hlavnì ovoce, zeleninu a ryby.
Díky této zmìnìné stravì byly po roce mé laboratorní hodnoty opìt v poøádku. V tomto
roce, kdy jsem jedl pøevážnì ryby jsem však zjistil, že díky silnému zneèištìní moøí rtutí a
kadmiem a díky sporným metodám v zaøízeních pro odchov ryb je již dnes stìží možné ulovit
nebo v obchodì koupit zdravou rybu. To mi nedalo spát. Lidé jako já musí ze zdravotních
dùvodù zmìnit stravovací návyky a pøi tom se vystavují novým rizikùm. Musí pøece být možné
i bez chemie a rùzných jiných pøísad jako jsou antibiotika, látky urychlujících rùst, atd.
vypìstovat zdravou rybu, která je schopna z velké èásti nahradit bìžné druhy masa, pøedevším
vepøového.
Nechtìl jsem se smíøit s tím, že zdravá strava znamená menší požitek z jídla a že se pøi ní
musíte vzdát masa. Nejenom øezník od vedle ale i seriózní odborníci v oblasti výživy krèili èelo,
když slyšeli o mém plánu. Zase se øíkalo: Ten Raab, to je ale snílek a šarlatán!..
Ve skuteènosti to nebylo tak snadné, jak se to zdálo. Dnem i nocí mne trápila otázka za
otázkou. Pøedevším zde byla otázka, kterou rybu je vlastnì vhodné zvolit pro základ chovu. Po
dlouhém hledání jsem narazil na druh ryby, která pro tento úèel splòuje všechny pøedpoklady.
Jedná se o afrického sumce, kterého jsem pojmenoval „melander“. Melander je teplovodní
ryba, která však v našich vodách nemùže zdomácnìt, protože pøi teplotách pod deset stupòù
celsia hyne. Melandøi jsou kromì toho ideální ryby pro chov. Živí se biologicky, nepožírají se
navzájem, žijí spolu i v malém prostoru bez stresu a potøebují temné prostøedí.
Kolektivní a prùkopnický symbolický obøad na rybích farmách ve švýcarském Oberriet bude
nejvìtší svìtovou farmou s rybou Melander
Teprve pozdìji jsme zjistili, že melandrùm se daøí obzvl᚝ dobøe pøi Mozartovì hudbì. S
chovem jsme zaèali v cirkulaèním zaøízení v Quierschildu. Trvalo deset let a bylo nutno provést
velmi mnoho pokusù s køížením, než jsme tyto ryby mohli zaèít chovat ve velkém a zpracovávat
je. O kvalitì masa ve velké míøe rozhoduje i to, jakým zpùsobem je zvíøe usmrceno. Proto jsme
pro melandry hledali co nejšetrnìjší zpùsob jejich zabíjení, pøi nìmž by ryby byly ušetøeny
stresu. Pøi tom jsme pøišli na nápad, využít jejich velké citlivosti na chlad. Bìžnou teplotu vody,
která se pohybovala mezi 27 až 29 stupni Celsia jsme pomalu zaèali snižovat o 5 až 10 stupòù
dennì. V koneèné fázi ryby pøicházejí do bubnu, který je chlazen ledem. Ryby vlastnì usnou
a souèasnì jsou zbaveny slizu, což se pozitivnì projeví na kvalitì masa.
Melander je vlastnì chuovì neutrální sladkovodní ryba. Díky tomu je možno z jeho masa
vyrábìt velké množství druhù masa i salámù, které jsou obvykle vyrábìny z vepøového
a hovìzího masa. A o to mi jde. Chci kupujícím dát šanci stravovat se zdravì, aniž by se pøi tom
museli vzdát obvyklé chuti masa èi salámu. Melander má právì nabídnout nový požitek z jídla,
jak je uvedeno v naší reklamì. Pøi zpracovávání ryb jsou používány pouze pøírodní postupy
a pøísady, které jsme si z èásti vyvinuli sami.
Našim hostùm rádi servírujeme produkty z melandrù, pøedevším naši melandrovou
klobásu, kterou vyrábíme v rùzných chuových odstínech. Obzvláštì chutné jsou napøíklad
salámy obohacené olivami. U našich klobás z melandrù doposud dosud nikdo nemohl
konstatovat, že by jejich chu byla ménì pøíjemná než chu bìžných klobás. Zpravidla zpoèátku
narážíme na vìtší èi menší výhrady. Cožpak je to možné? Klobása, která chutná jako
norimberská klobása, a pøi tom vyrobená z ryby?
Jakmile ji naši hosté jednou zkusí, pak z jejich talíøù zmizí i druhá a tøetí klobása, protože
jim chutná a protože vìdí, že zdravá. Mezitím se nám podaøilo paletu našich výrobkù rozšíøit.
Mezi nì patøí i oblastní speciality jako plnìné taštièky nebo „rybí šunka“.
V roce 2006 se uskuteènil mùj nový sen a já jsem za podpory švýcarských
a lichtenštejnských investorù otevøel ve švýcarském Oberrietu nejvìtší farmu pro chov
meandrù na svìtì. V pøíštích mìsících tu chceme uskuteènit takzvané „ostrovní øešení.“ Našim
cílem je pro chov a zpracování meandrù vybudovat pøírodní kolobìh. Vodu pro chovné a krmné
nádrže získáváme ze stometrové hloubky a na teplotu, která je nutná pro chov ji ohøíváme
pomocí zemského tepla. V budoucnosti chceme teplou vodu èerpat z hloubky 1.500 metrù. Vodu
v chovném zaøízení èistíme pomocí bakterií. Pevné èástice využíváme v zaøízení na výrobu
bioplynu k výrobì elektøiny. Pøi prodeji meandrù sázím, obdobnì jako pøi prodeji mých èisticích
prostøedkù a produktù, na vlastní systém odbytu. Jen tak si mohu trvale zajistit mou
nezávislost a garantovat dodržování vysokého standartu kvality. Nejnovìjší potravináøské
skandály ukazují, co se mùže stát, když se vìci vymknou kontrole. Za každý výrobek
z melandrù ruèím svým jménem! To jsem vždy dodržel a tak tomu musí být i v budoucnosti.
Pøi prvním letmém pohledu se zdá, že mezi mou po dlouhá desetiletí trvající
angažovaností v oblasti ekologie a èisticí techniky a mezi mým novým miláèkem rybou není
žádné spojitost. Jak je možné, že èlovìk, který si své peníze dosud vydìlával èisticími
prostøedky a pomùckami zaène „na stará kolena“ vyrábìt potraviny?
U obou druhù podnikání mi jde o to, abych dal èlovìku i pøírodì šanci. Zdraví je cenná
hodnota. O tom jsem se ve svém životì musel vícekrát bolestnì pøesvìdèit sám. Když èlovìk
mùže k udržení zdraví nìco udìlat, když mùže být nápomocen tomu, aby se lidé mohli živit
zdravìji nezávadnými pøírodními produkty, stojí to za veškerou snahu.
Vìren svému heslu „neexistuje øíci, že nìco nejde“ ještì jednou dokážu, že sny a vize
je možno uskuteènit i bez státních pøíspìvkù, ale s odvahou, energií, chutí a optimismem
a navzdory odporu státem školených odborníkù! Pokud svými vzpomínkami a myšlenkami
uvedenými v této knize mohu pøispìt k tomu, že se více lidí, staøí i mladí vzchopí, odváží se
nových vìcí a pøitom se nebudou bát námah a pøekážek, aby nìco dobrého vykonali pro èlovìka
a pøírodu, pak tato kniha splnila svùj úèel.
Pak se o budoucnost nebojím.