MČR_F3J_2013_RCR_Článek

MČR F3J 2013
Mistrovství ČR v kategorii rádiem řízených termických větroňů F3J
Mistrovství ČR v kategorii rádiem řízených termických větroňů F3J uspořádal jako dvoudenní
soutěž LMK Česká Třebová ve dnech 27. - 28. července 2013. Kalendář soutěží je o prázdninách těsně
naplněn, a tak měl tým našich reprezentantů, který zazářil na Mistrovství Evropy F3J v Turecku (druhé
místo Jirka Ducháň, čtvrté Martin Rajšner a šesté Jarda Vostřel), pouhý týden na přípravu po návratu
ze zahraničí. Že budou soutěžit za ještě vyšších teplot než v Turecku, nepředpokládal nikdo z nich …
Úvodem nebude na škodu přiblížit méně znalým čtenářům, o co v kategorii F3J jde. Soutěží se
s modely větroňů o rozpětí cca 3,5 m, které jsou řízené RC soupravou. Letovou úlohou je udržet
model v pracovním čase co nejdéle ve vzduch a let ukončit špicí modelu co nejblíže přistávacího
bodu. Za zvukového signálu, oznamujícího začátek pracovního času, všechny modely společně
vystartují k obloze, jejich vlek trvá řádově sekundy. Díky výjimce ze sportovního řádu ČR byly letos na
mistrovství poprvé použity místo tradičního vleku se dvěma běžci elektrické navijáky! Těsně před
ukončením pracovního času (se zásadní penalizací za jeho překročení) pak modely těch nejlepších
pilotů přistávají. Přistání je sice hodnoceno až do 15 m od přistávacího bodu, vzdálenost větší jak 1 m
však již znamená ztrátu vyhlídek na dobrý výsledek. Výsledky se vyhodnocují samostatně pro každou
skupinu: pilot s nejvyšším souhrnným hodnocením za let a přistání získává 1000 bodů, ostatním se
jejich výsledek přepočítá v poměru k vítězi skupiny.
1
MČR F3J 2013
Mistrovství, kterého se zúčastnilo 33 pilotů, se odlétalo na travnaté ploše, vzniklé jako
ochrana přilehlého fotbalového hřiště proti přívalovým dešťům - z letiště to tedy bylo všemi směry
mírně do kopce. Startovalo se ze 6 startovišť, na jedno soutěžní kolo připadlo 6 letových skupin.
Vzhledem k použití navijáků bylo každé startoviště trvale obsazeno stejnou skupinou pilotů. V plánu
mistrovství bylo odlétat celkem 8 kol základní skupiny (aby mohl být využit institut 1 škrtacího letu)
a následně 3 finálová kola. Za organizací soutěže stála parta modelářů okolo Lojzy Hrabáčka. Funkci
startéra po oba dny zastával Zdeněk Nespěchal a o zpracování výsledků se postaralo výpočetní
středisko pod patronací rodiny Lžíčařů. Delegátem SMČR byl Jindřich Samek. Stravování pro všechny
účastníky mistrovství, stejně jako přípojka elektrické energie a sociální zázemí bylo zajištěno
v prostorách přilehlé fotbalové klubovny. Mistrovství bylo zahájeno nástupem, spojeným
s technickým brífinkem. Na něm se upřesnily především detaily k přeletům, přistání a kontaktu
s osobou v bezpečném prostoru. Pro řízení soutěže využíval startér světelnou tabuli s programem
kompletní časomíry a ozvučením.
Vlastní lety prvého dne byly zahájeny v 9:00 hod. již za
vysokých teplot a obtížných letových podmínek. Termiku šlo
najít a potřebný letový čas v ní kroužit, ale vzduch byl všude
natolik přehřátý, že nalezení stoupavého proudu vyžadovalo
cit a zkušenosti. Základní strategie byla u všech skupin
shodná: po startu vyletět šikmo proti větru nad vesnici Sázava
a následně se přes plochu fotbalové hřiště přesouvat
s termikou po větru co nejdále to jde (nejlépe až nad pštrosí
farmu nad koncem vesnice), a pak se přes řepkové pole vrátit na přistání. Že cesta z takového
„výletu“ zpět byla obtížná, mohl potvrdit každý soutěžící. Odpoledne sice přineslo mírné mraky, ale
se současným posunem slunce na obloze bylo sledování modelů obtížnější. Teplotu 34°C ve stínu
pomohlo kompenzovat zavlažování fotbalové plochy – soutěžící odlétal, uložil model a ihned odběhl
na trávník hřiště, kde se nechal včetně trička zkropit vodou. Ozdobou sobotních kol bylo hejno cca 15
čápů, kteří ve společném hejnu přiletěli všem modelářům ukázat, jak najít a vytočit silný stoupák.
Siluety kroužících ptáků a modelů se ve značné výšce beznadějně promíchaly, pouze devátá minuta
pracovního času nekompromisně oddělila 6 větroňů … V průběhu soboty došlo pouze ke dvěma
kolizím modelů. Prvá srážka (při přistání) skončila pro modely bez následků, oba soutěžící však
požádali o opravu a své kolo odlétali v náhradní skupině. Při druhém incidentu však piloti pokračovali
v letu, což se ukázalo jako fatální. Poškozené křídlo modelu Ferdy Kalivody sice zvládlo kroužení
v termice, ale v přiblížení na přistání poškozený nosník nevydržel a model nejprve „nepříznivě změnil
geometrii křídel“ a následně i svou trajektorii. V 18:00 hod. se podařilo úspěšně ukončit 6. kolo.
Aktuální pořadí sice napovídalo sestavení finálové skupiny, ale prozatím pouze dobrou vstupenkou
do nedělní části soutěže pro Jirku Ducháně, Jardu Vostřela, Pavla Höffera, Jirku Kadlece, Honzu Váchu
a Zdeňka Vojkůvku.
Drobné závady se soutěžnímu poli nevyhnuly, většinou
byly způsobeny vyprahlou zemí. Při přistání se opravdu prášilo
od špiček modelů a tak kromě předních částí trupů trpěly
především klapky a vše, co s nimi souvisí: serva (stržené
převody, spálené motory), náhony (prasklé vidličky, vytržené
závity táhel), i vlastní páky klapek. Naštěstí jsou na tyto situace
soutěžící připraveni. I když se večer slunce sklonilo za obzor,
zůstávala teplota stále vysoká. Večerní posezení u chladného piva pod střechou fotbalové klubovny
2
MČR F3J 2013
bylo zpestřeno tombolou, kterou upořádali pořadatelé, a oslavou narozenin. Anketní otázka: kteří
dva matadoři RC plachtění oslavili na MČR 2013 své narozeniny?
Nedělní program začal v 8:30 hod. Od rána po celý den foukal silnější boční vítr. Pouze ten
dokázal alespoň trochu ochladit piloty, protože oblačnost nebyla v neděli žádná a zavlažování
fotbalového trávníku neběželo. Hned ráno byl zaznamenán jediný technický problém s RC soupravou,
když vysílač Tomáše Knoppa zapípal, že nemá zpětnou vazbu od přijímače a bohužel to byla pravda.
Model, který zmizel za stromy do vesnice, se nepodařilo do konce mistrovství nalézt ani týmu
dobrovolníků posílených o znalce místního terénu. Bohužel nebyl mezi piloty se „stopkou“ v soutěži
sám – Ferda Kalivoda na startu zjistil poškození serva křidélek náhradního modelu, které mu
nedovolilo pokračovat v soutěži, a Tomáš Hlavinka v nervozitě při opakování startu přistál do rukou
svého pomocníka stojícího v koridoru (penalizace 1000 bodů). V 11:30 hod. se dolétalo 8. kolo a díky
excelentní práci výpočetního střediska byla obratem zveřejněna šestice finalistů. Postup do finále si
pohlídali Jirka Ducháň, Jarda Vostřela, Pavel Höffer a Honza Vácha, po excelentních nedělních kolech
se k nim připojil Martin Rajšner a po škrtnutí nepovedeného osmého kola doplnil finálovou skupinu
Honza Leiner.
K třem finálovým letům s pracovním časem 15 minut nastoupili soutěžící po obědě. Strategie
byla jasná – z vleku se vypnout co možná nejrychleji a nenechat nikoho odletět samotného. Po
ustředění v termice nastala soutěž „v dálkovém vidění“ a když už model snad nikdo kromě pilota
neviděl, začala soutěž „v přeletu s možným návratem“. Z pohledu na výsledkovou listinu je patrné, že
i po 15 minutách ve vzduchu přistávala většina modelů společně. V takovéto situaci rozhodovaly
o umístění pouhé desetiny bodů. Ani hned po přistání v posledním finálovém letu nebyla ještě
situace pro prvé tři soutěžící zřejmá. Mistrem České republiky pro rok 2013 se v kategorii F3J stal
Jarda Vostřel, druhou příčku obsadil Jirka Ducháň a třetí místo obsadil Martin Rajšner.
Inovace letového parku přicházejí v pravidelných
vlnách a vzhledem k tomu, že „veletrh novinek“ proběhl
loni, nebyl na letošním mistrovství představen žádný nový
model. Vysledovat šlo jediný charakteristický rys – snaha o
snížení letové hmotnosti vede k použití uhlíku s minimální
barevnou úpravou povrchu. Většina modelů tedy byla
typu „black bird“ a uložení kompletního větroně (tedy
včetně trupu a SOP!) do termoobalu po celou dobu mimo
soutěžní let bylo nutností! Paradoxně jsou v důsledku
použití RC souprav na 2,4 GHz černou barvou stříkány špice modelů, vyrobené ze skelné tkaniny, tak,
aby desingově navazovaly na černý uhlík zbytku trupu.
Přehlídce modelů použitých na MČR kralovala značka PIKE – starší variantu Perfect použilo 9
soutěžících, nejnovější Perfection pak 13
soutěžících. O druhou příčku se podělily Enjoy a
Aspire (oba po 4 zastoupeních), kompletní výčet pak
doplňovaly modely Supra, Stork a Starlight po 1
exempláři. Křížové ocasní plochy při konstrukci
soutěžního modelu F3J jednoznačně vedou –
motýlek byl použit pouze na 1 stroji. Většina modelů
je vybavena dělenou plovoucí VOP, zajímavé bude
sledovat úspěšnost pevné VOP s klapkou, na kterou
3
MČR F3J 2013
vsadil koncept Pike Perfection. I když výrobci na prvý pohled dodržují u svých strojů jednotnou
vývojovou řadu, lze vysledovat méně nápadné individuální odchylky v konstrukci – například lehké
modely do klidu mají oproti standardu zvětšenou klapku SOP (což se například dále projeví na
geometrii kořenového žebra VOP), nebo zcela minimalizovanou konstrukci pouzder na přídavnou
zátěž. Letová hmotnost modelů začíná při rozpětí nad 3,5 m a ploše cca 75 dm2 na neuvěřitelných
1600 g. Nejtěžší modely vážily 2300 g, průměrná hmotnost modelu použitého na MČR (z hodnot
nahlášených soutěžícími) pak vycházela 2000 g.
Použité RC vybavení jednoznačně ukazuje na prosazení souprav v pásmu 2,4 GHz. Prvý
pohled na soutěžního pilota však bývá v tomto ohledu klamný – skoro každý pilot, jehož vysílač je
ještě vybaven teleskopickou anténou na 35 MHz, ji má vytaženou. Důvod je prostý: pro přesný
rozpočet na přistání je nutné detailně znát směr větru nad bodem, a to zajišťuje tenká páska,
upevněná na původní anténě. Vlna upgradů RC souprav,
pracujících na 35 MHz, pomocí VF modulů (Jeti, Spectrum, Twin
…) se již přes soutěžní piloty převalila. Staré soupravy jsou
nahrazovány novými, které na 2,4 GHz již pracují nativně.
Rozložení RC vysílačů v soutěžním poli zůstalo bez dramatických
změn: nečastější zastoupení měla značka Graupner (od nových
palcových modelů MX 20, 22, po pultovou klasiku řady MC 16,
20, 22, 24) - celkem 17 kusů. Vysílač značky Futaba (od nejčastější
palcové FF9, až po T14MZ) použilo 9 soutěžících, značku JR si zvolilo 6 pilotů a s Aurorou od Hitecu
létal 1 soutěžící. 28 pilotů použilo ve svých vysílačích moduly na 2,4 GHz: JETI Duplex - 9, Spectrum –
7, Futaba Fasst – 5, Graupner Hott – 3, MZK servis TWIN – 2, JR DMSS – 1, Hitec AFHSS – 1. Pouze
5 soutěžících použilo modul na 35 MHz. Samostatnou kapitolou RC vybavení jsou použitá serva. Za
standard lze považovat cca 20 g serva s kovovými převody, tloušťky 10 mm jako jsou: Hitec
HS 5125 MG, Airtronics 94761Z, MKS 6125, Futaba S3150, nebo Corona DS-239MG. Do lehkých
modelů pak soutěžící neváhají použít serva o hmotnosti pouhých 10 g (a samozřejmě s menší silou)
typu MKS 6100, nebo Graupner DES 488 BB MG.
Pro start použili všichni soutěžících elektrický naviják. I když jsou navijáky vybaveny
„šlapacím“ spínačem, držela jej většina pomocníků v ruce. Při startu prvý pomocník drží a odhazuje
model (silon musí být před zahájením pracovního času silně předepnut a udržet model ve startovní
pozici po dobu cca ½ minuty vyžaduje plné soustředění a značnou fyzickou sílu). Druhý pomocník pak
ovládá spínač navijáku – naviják se zapíná nejčastěji již 2 až 3
s před zahájením pracovního času a ihned po odpoutání modelu
je potřebné smotat silon s ještě letícím padáčkem až ke kladce
Pro opakovaní startu má většina pilotů připraveny 2 navijáky. I
když je výkon navijáků limitován předpisy, jsou jejich výkony tak
vysoké, že bez mazání silonu silikonovým olejem dochází ke
spékání jednotlivých smyček na cívce. Všechny navijáky použité
na mistrovství pocházely z individuální výroby.
Za extrémně vysokých teplot, ale v přátelské atmosféře proběhlo celé mistrovství bez
protestů a s uspokojením z dobrého výsledku jak na straně soutěžících, tak na straně pořadatelů.
Děkuji všem kolegům z pořadatelského týmu za obětavou práci, firmám JINO, BIG HOBBY a SPS za
podporu a všem pilotům za fair-play přístup k mistrovství.
Ředitel soutěže Mgr. Václav Jeništa
4