medsoft 2008 - Laboratoři biokybernetiky a počítačové podpory výuky

Transkript

medsoft 2008 - Laboratoři biokybernetiky a počítačové podpory výuky
MEDSOFT 2008
Petr Stodulka, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek: Jednoduchá simulační hra krok
za krokem aneb Od představy k hotovému. In MEDSOFT 2008, sborník
příspěvků, (editor: Milena Ziethamlová) Agentura Action M, Praha, ISBN
978-80-86742-22-9, str. 149-156, 2008. Práce je dostupná na adrese http://
www.physiome.cz/references/MEDSOFT2008c.pdf.
Jednoduchá simulační hra krok za korkem aneb od představy k hotovému 149
JEDNODUCHÁ SIMULAČNÍ HRA KROK ZA KROKEM
ANEB
OD PŘEDSTAVY K HOTOVÉMU
Petr Stodulka, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
Anotace
Článek popisuje tvorbu interaktivních simulačních her. Ukazujeme
postup práce od prvotní myšlenky (scénáře) přes tvorbu fyziologického
modelu, návrh uživatelského rozhraní, řídící logiky, propojení do podoby
funkční aplikace až k publikaci aplikace na internetu.
Sestavíme jednoduchý simulátor resuscitace pacienta pomocí
masáže hrudníku a umělého dýchání (první pomoc). Simulátor je
založený na jednoduchém fyziologickém modelu krevního oběhu.
Uživateli se zobrazuje průběh hry pomocí animací a grafů příslušných
fyziologických proměnných.
Sledujeme nejnovější trendy na poli modelování a vývoje aplikací.
V oblasti modelování se přikláníme k modernímu modelovacímu jazyku
Modelica, při tvorbě aplikace využíváme možností platformy .NET
Framework 3.5 (C# 3.0, WPF, XBAP). Pro návrh používáme vzor ModelView-ViewModel. K řízení logiky simulace potom využíváme možností
stavových automatů.
Tato práce navazuje na dlouhodobý výzkum a vývoj v oblasti
fyziologického modelování a tvorby výukových simulátorů v naší
laboratoři.
Klíčová slova
Výukové simulátory, simulační hry, fyziologické modelování, Modelica,
.NET
1. Úvod
Nejprve připomeňme, co míníme simulačními hrami a jaké jsou
problémy při jejich tvorbě. O tomto tématu se může čtenář více dočíst
např. v [1]. Simulační hra, nebo výukový multimediální simulátor, je
aplikace postavená na fyziologickém modelu, která má prezentovat
procesy odehrávající se v modelu a umožnit jejich ovlivnění. To vše
pokud možno pomocí sofistikovaného, po grafické stránce bohatého,
uživatelského rozhraní. Modely, multimedia a programování aplikací jsou
150 P. Stodulka, P. Privitzer, J. Kofránek
tři víceméně nesourodé okruhy. Pro každý existují speciální nástroje, ale
zajistit jejich vzájemnou integraci je náročné.
Náš tradiční přístup bylo vytvořit animace v Adobe Flash, model
v Matlab Simulink a jádro simulátoru na platformě .NET v jazyce C#.
Flashové animace lze v .NET použít (s omezenými možnostmi) jako
ActiveX komponentu. Model jsme konvertovali do použitelné podoby
pomocí vlastního převodního nástroje podrobně popsaného v [2].
V tomto článku představujeme technologickou inovaci spočívající
v nahrazení Flashových animací technologií WPF a proprietárního
Simulinku platformou OpenModelica.
WPF (Windows Presentation Foundation) je novinkou ve verzi
platformy .NET Framework 3.0, která jednak při tvorbě uživatelského
rozhraní programů nahrazuje Windows Forms a jednak umožňuje
vytváření animací plně integrovaných s vlastním programem.
Odstraněním technologické bariéry mezi .NET a Flash nám WPF
umožňuje těsnou integraci a přesnější řízení animací a vizualizací.
Důležitým rysem je také možnost spouštět aplikace přímo v okně
webového prohlížeče.
Jazyk Modelica je moderním modelovacím jazykem, který
podporuje objektově-orientovanou hierarchii a modularitu a oproti dříve
používanému Simulinku umožňuje deklarativní (tzv. akauzální) zápis
modelů. Jeho otevřená implementace OpenModelica nám umožňuje
detailně prozkoumat použité algoritmy a také se zapojit do vývoje tohoto
nástroje.
Tento článek má ukázat uvedené technologie a naše postupy
v praxi. Provedeme čtenáře postupem tvorby simulátoru od scénáře přes
návrh uživatelského rozhraní, fyziologického modelu a řídícího
stavového automatu až po kompletaci samotné aplikace a její zveřejnění
na internetu. Zdrojové soubory simulátoru včetně modelu v Modelice je
možné získat na stránce http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/firstaidgame.
2. Architektura
Vycházíme z varianty návrhového vzoru Model-View-Controller,
která se ve světě WPF aplikací používá častěji a nazývá se Model-ViewViewModel. Podrobný popis této architektury lze najít na webu [3-5].
Model je obdobou datové vrstvy. V našem případě
představuje fyziologický model konvertovaný z jazyka Modelica. Třída
modelu (Borat) nabízí vstupy a výstupy modelu a metody pro jeho řízení
(Reset(), Step(), …).
ViewModel představuje vrstvu, která řídí chod aplikace i
modelu a zprostředkovává data vizualizační vrstvě ve vhodné podobě.
Na návrh a řízení chodu aplikace používáme stavové automaty.
Jednoduchá simulační hra krok za korkem aneb od představy k hotovému 151
View je prezentační vrstva, která komunikuje s uživatelem.
V optimálním případě jeimplementovaná jako čistý XAML kód a je přímo
napojena na ViewModel pomocí událostí, commandů a databindingu.
Důsledné
rozvrstvení
umožňuje
souběžnou
práci
programátora a grafika, který vytváří vizuální stránku aplikace včetně
animací.
MainWindow
PamAndBorat
data binding
3.1. Scénář
events
3. Postup práce
calls
View
ViewModel
PBViewModel
Obr. 2 Obrazovka simulační hry
input / output
calls
Cílem hry bude prezentovat
statechart
nový doporučený poměr třiceti
stlačení hrudníku ku dvěma vdechům
z úst do úst při resuscitaci pacienta.
Tento poměr bude prezentován
jednoduchou hrou, kdy klikáním myší
Borat
Model
na hrudník nebo na hlavu pacienta
dává záchranář masáž hrudníku nebo
umělé dýchání. Správný postup pro Obr. 1 Využití architektury Model-ViewController v simulační hře
oživení pacienta:
1. kontrola dechu poslechem
2. třicetkrát masáž hrudníku
3. zaklonění hlavy
4. dvakrát stisk nosu a vdech z úst do úst
5. opakování bodů 2. až 4. dokud je potřeba
152 P. Stodulka, P. Privitzer, J. Kofránek
Simulátor kontroluje správný poměr akcí a fyziologický model
počítá arteriální tlak pacienta. Podle frekvence stisku hrudníku (obdoba
frekvence srdečního tepu) a podle počítaného tlaku je pacient po určité
době prohlášen za úspěšně resuscitovaného nebo za mrtvého.
V případě, že tlak pacienta je po určitou dobu mimo vyhrazený
interval (tepová frekvence je příliš vysoká nebo příliš nízká), je
zobrazeno varování a uživateli je připsán trestný bod. Naopak za
dokončený resuscitační cyklus je mu trestný bod upsán. Po odepsání
všech trestných bodů je hra úspěšně dokončena. Dosažením 10
trestných bodů pacient umírá.
Kromě animace záchranáře a pacienta je uživateli zobrazen graf
arteriálního krevního tlaku pacienta a číselné údaje o průběhu hry –
celkový čas resuscitace, tepová frekvence pacienta apod.
3.2. Model
Pro účely tohoto příkladu stačí jednoduchý model, který nahrazuje
krevní řečiště elastickou trubicí a krevní tlak počítá pomocí elasticity,
rezistence a objemu tohoto kontejneru. Vstupem modelu je příznak tlaku
na hruď pacienta c (0 nebo 1), výstupem je tlak p (v mmHg) tekutiny
v popsané elastické trubici. p zastupuje v tomto případě arteriální krevní
tlak. Druhou proměnnou vystupující z modelu je q, tok tekutiny v ml/s.
Tok tekutiny však v simulátoru nepoužíváme.
Pro projekt OpenModelica jsme vytvořili rozšíření pro konverzi
modelicového modelu do jazyka C#, který je dostupný na adrese:
http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/modelica.net. Popsaný model pomocí
tohoto nástroje převedeme do podoby třídy napsané v jazyce C# (třída
Borat). Tato třída obsahuje soustavu diferenciálních rovnic
reprezentujících model převedených do explicitního tvaru vhodného pro
řešení pomoci ODE solveru. Borat dědí z obecné třídy ModelicaModel,
která poskytuje základní funkcionalitu modelu jako je řízení běhu, vstupů,
výstupů apod.
3.3. Animace
WPF je prezentační technologie, která kromě standardních
ovládacích prvků uživatelského rozhraní, jako jsou tlačítka apod., umí
nativně definovat a zobrazovat animace. Ty jsou zapsány v podobě
XAML zdrojových souborů, které lze upravovat ručně nebo pomocí
speciálních designerských nástrojů (např. MS Expression Blend).
Animované sekvence jsou vyjádřeny pomocí časové osy (třída
Storyboard). Ovládáním časové osy potom řídíme zobrazované
animace.
Jednoduchá simulační hra krok za korkem aneb od představy k hotovému 153
Obr. 3 Simulační model v Simulinku
Obr. 4 Simulační model v Modelice
Animace v jazyce XAML je možné získat také konverzí Flashových
animací pomocí nástroje The Converted [6]. Tímto postupem jsme
získali soubor s animací PamAndBorat.xaml. Identifikovali jsme úseky
časové osy vyjadřující jednotlivé fáze animace a vložili je podpůrného
kódu (viz konstruktor PamAndBorat v souboru PamAndBorat.xaml.cs).
Dosáhli jsme tak oddělení implementace animace od vyvolávání
jednotlivých sekvencí.
154 P. Stodulka, P. Privitzer, J. Kofránek
3.4. Řízení aplikace
Logikou simulátoru myslíme hlídání počtu cyklů, správné pořadí
prováděných resuscitačních akcí a následné řízení zobrazovaných
animací, nebo reakce na vstupy od uživatele. Tato pravidla lze lehce
vyjádřit v grafické podobě pomocí stavových automatů detailně
popisovaných v článku [7]. Použitím nástroje Statecharts můžeme
navrhovat řídící automaty a generovat kód, který se integruje do
ViewModel vrstvy aplikace a zajišťuje její řízení. Domovská stránka
projektu Statecharts je http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/statecharts.
Definice řídícího automatu našeho simulátoru je v souboru
FirstAidWPFChart.xml. Výstupem po jeho kompilaci je zdrojový soubor
FirstAidWPFChart.xml.cs a knihovna FirstAidWPFChart.xml.dll. Tyto dva
soubory musí být spolu s knihovnou Statecharts/Runtime.dll připojeny
k projektu vytvářené aplikace.
Obr. 5 Hierarchický stavový automat využívaný pro řízení aplikace
Jednoduchá simulační hra krok za korkem aneb od představy k hotovému 155
3.5. Zveřejnění hotové aplikace
Pro publikaci aplikace využijeme schopnost .NET aplikací běžet
přímo v okně webového prohlížeče. Aplikace se transparentně nahraje
do paměti počítače a spustí se v bezpečném prostředí, tzv. security
sandboxu. Spuštění aplikace je z pohledu uživatele rovno návštěvě
běžné webové stránky. Před samotným spuštěním aplikace je
provedena kontrola přítomnosti frameworku .NET 3.5, případně je
uživateli nabídnuta jeho instalace.
Technologie běhu aplikace v okně prohlížeče se nazývá XBAP –
XAML Browser Application. Pro vytvoření XBAP aplikace je potřeba ve
Visual Studiu při výběru typu projektu zvolit šablonu WPF Browser
Application.
4. Závěr
Ve stručnosti jsme ukázali architekturu simulátorů vyvíjených v naší
laboratoři. Na konkrétním jednoduchém příkladu simulační hry pro nácvik
základů moderní laické první pomoci jsme prošli jednotlivé kroky
potřebné k realizaci výsledné aplikace. Výraznou inovací je použití
moderních softwarových nástrojů jak v oblasti modelování, tj. jazyka
Modelica, tak i na aplikační úrovni, kde se technologie WPF ukazuje jako
robustní platforma pro silně graficky orientované aplikace.
Nemalou výhodu použitého postupu vidíme v bezešvém skloubení
různých technologií pro návrh simulačních matematických modelů,
aplikační logiky, grafické stránky a vlastní implementace výukového
simulátoru. Na jednom projektu takto mohou současně spolupracovat
modeláři, grafici i programátoři, a to každý ve své vlastní doméně bez
ohrožení udržitelnosti integrity zdrojových souborů. To je, jak nám praxe
ukazuje, zásadní báze pro realizaci mnohem komplexnějších simulátorů,
než je uvedený demonstrační příklad simulační hry první pomoci.
Z uživatelského hlediska zatím zůstává omezením dostupnost
.NET Frameworku použité verze jenom na platformě Windows XP a
vyšší. Mnohé si v tomto směru slibujeme od nové nastupující platformy
MS Silverlight, zvláště od očekávané verze 2.0. Je to ve své podstatě
plug-in pro internetové prohlížeče, který je založen na technologii WPF,
avšak bude dostupný i pro jiné operační systémy jako OS Mac či Linux.
Kompletní zdrojové kódy simulační hry první pomoci je možno
stáhnout ze stránek http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/firstaidgame.
156 P. Stodulka, P. Privitzer, J. Kofránek
5. Literatura
[1] Stodulka, P., Privitzer, P., Kofránek, J., Tribula, M., Vacek, O.
(2007): Development of web accessible medical educational
simulators. In. Proceedings of the 6th EUROSIM, Vol. 2. Full Papers
(CD), MO-3-P4-2, str. 1-6, ISBN 978-3-901608-32-2, University of
Ljubljana, 2007.
[2] Stodulka, P., Privitzer, P., Kofránek, J., Mašek, J. (2006): Nové
postupy v tvorbě simulátorů – inteligentní propojení Matlab Simulinku
s platformou .NET a tvorba stavových automatů řídících výslednou
aplikaci.In MEDSOFT 2006, str. 171-176, Agentura Action-M, ISBN
80-86742-12-1, Praha, 2006
[3] http://blogs.msdn.com/johngossman/archive/2005/10/08/478683.aspx
[4] http://www.orbifold.net/default/?p=550
[5] http://blog.quantumbitdesigns.com/2008/01/20/wpf-applicationdesign-and-architecture/
[6] The Converted – Swf to Xaml Converter – http://theconverted.ca/
[7] Kofránek, Stodulka (2004): Hierarchické komunikující stavové
automaty. Objekty 2004, str. 116-133, VŠB Ostrava, ISBN 80-2480672-X, Ostrava 2004.
Poděkování
Práce na vývoji lékařských simulátorů je podporována projektem
Národního programu výzkumu č. 2C06031, rozvojovým projektem MŠMT
C34/2008 a společností BAJT servis s.r.o..
Petr Stodulka
Laboratoř biokybernetiky a počítačové
potobry výuky, Ústav patologické
fyziologie 1. LF UK, Praha
U nemocnice 5
128 53 Praha 2
tel: 224965912
fax:224912834
e-mail: [email protected]
http://www.physiome.cz
OBJEKTY 2008
Marek Mateják, Jiří Kofránek: Modelica vs. blokovo-orientované jazyky
matematického modelovania. In OBJEKTY 2008, (Žilina SR), Žilinská
Univerzita, 20.-21.11.2008, (editor Jan Janech), Edis, Žilina, ISBN 97880-8070-923-3, str. 79-94, 2008. Práce je dostupná na adrese http://www.
physiome.cz/references/Objekty2008.pdf.
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického
modelovania
Marek Mateják1, Pavol Privitzer1, Jiří Kofránek1
1
Oddelenie biokybernetiky a počítačovej podpory výuky, ÚPF, 1. LF UK, Praha,
U nemocnice 5, 128 53 Praha
[email protected]
Abstrakt. Simulácie f yzikálnych de jov vy stupujú do popredia ni elen
v počítačových hrách a virtuálnej realite. Sú neodmysliteľnou súčasťou
mnohých pr iemyselných a vedeckých pracovíšť. Podobne je tomu aj v našej
Laboratórii bi okybernetiky a počítačovej podpory výuky na Ústave
patofyziologie 1. LF U K v Prahe. J edným z našich cieľov je porozumieť,
vytvárať a zlučovať rôzne matematické modely fyziologických regulačných
systémov v ľudskom tele. Nielen pri samotnom modelovaní, a le hl avne pr i
prezentovaní a popise m odelu j e dôl ežité, aby j eho š truktúra a význam čo
najlepšie zach ytávala fyzikálnu p odstatu j ednotlivých d ejov. U kazuje s a, že
práve objektovo orientovaný prístup zápisu modelu pomocou jazyku Modelica
je vhodnou cestou. Jazyk Modelica dokáže zachytiť fyzikálne deje už vo vopred
známych anotáciách doteraz často používaných iba ako dokumentačné schémy.
Na rozdiel od signálovo orientovaných modelovacích prístupov zápis dovoľuje
objektovo a bez nutnosti definovania postupu výpočtu popisovať jednotlivé
komponenty modelu, ktoré odpovedajú jednotlivým objektom z reálneho sveta.
Zrovnanie rôznych prístupov máme preukázateľné na rôznych modeloch napr.
model Hodgkin-Huxleyho akčného membránového potenciálu alebo pri modeli
syntézy a vylučovania Atidiuretického hormónu vyňatej z komplexného
veľkého modelu T.Colemana.
Kľúčové slová:
Modelovanie, O bjekty, Simulačné jazyky, M odelica,
Fyziologické modelovanie, Fyzikálne modelovanie, Matematické modelovanie,
Objektovo orientované modelovanie
1
Úvod
Pred tridsiatimišiestimi rokmi vyšiel v časopise Annual Review of Physiology článok
[4], k torý s a svojou podobou už na p rvý pohľad vymykal obvyklej podobe
fyziologických článkov tej doby. B ol uvedený rozsiahlym s chématom na vlepenej
prílohe (obr. 1).
Schéma p lná čiar a p repojených p rvkov na p rvý pohľad vzdialene pripomínala
nákres n ejakého el ektrotechnického za riadenia. Namiesto elektróniek či iných
elektrotechnických s účiastok tu však b oli zobrazené prepojené výpočtové bloky
(násobičky, deličky, sumátory, integrátory, funkčné bloky), ktoré symbolizovali
matematické o perácie p revádzané s fyziologickými veličinami (obr. 2). Zväzky
prepojovacích vodičov medzi b lokmi na p rvý pohľad vyjadrovali zložité
spätnoväzobné prepojenia fyziologických veličín. B loky b oli zoskupené do
osemnástich skupín, kt oré pr edstavovali jednotlivé p repojené f yziologické
subsystémy.
80 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
2
Pavučina fyziologických regulácií
Vlastný článok, týmto, vtedy celkom n ovým spôsobom pom ocou matematického
modelu popi soval f yziologické r egulácie cirkulačného s ystému a j eho ši ršie
fyziologické súvislosti a náväznosti na ostatné subsystémy organizmu – napr. obličky,
reguláciu objemovej a elektrolytovej rovnováhy atď. Namiesto vypisovania sústavy
matematických r ovníc sa v článku v yužívalo g rafické znázornenie m atematických
vzťahov. Táto s yntax umožnila graficky zobraziť súvislosti medzi j ednotlivými
fyziologickými veličinami vo forme prepojených blokov reprezentujúcich
matematické operácie.
Vlastný popis modelu bol iba vo forme základného (ale i tak úplne ilustratívneho)
obrázku. K omentáre a zd ôvodnenia f ormulácií m atematických vz ťahov boli veľmi
stručné. Napr. „bloky 266 až 270 počítajú vplyv bunk ového PO2, a utonómne
stimulácie a b azálne r ýchlosti s potreby k yslíka tkanivami na s kutočnú rýchlosť
spotreby kyslíka v t kanivách“. Od čitateľa to vyžadovalo nadmieru veľké sústredenie
(i isté fyziologické a matematické z nalosti) pre pochopenie zmyslu formalizovaných
vzťahov medzi fyziologickými veličinami.
O r ok neskôr, v r oku 1973, vy šla monografia [5], k de b ola rada pou žitých
prístupov vysvetlená podrobnejšie. G uytonov model bo l určitým medzníkom – bol
prvým r ozsiahlym matematickým popi som f yziologických f unkcií pr epojených
subsystémov o rganizmu a o dštartoval o blasť fyziologického výskumu, ktorá j e dnes
niekedy popisovaná ako integratívna fyziológia.
Obr. 1. Rozsiahla schéma fyziologických regulácií obehovej sústavy A. C. Guytona a
spolupracovníkov z roku 1972
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického modelovania 81
Obr. 2. Detail zo spletitej schémy fyziologických regulácií obehovej sústavy. Vzájomné
vzťahy sú zobrazované ako prepojené symboly označujúce násobičky, deličky, sumátory,
integrátory a funkčné bloky. Celá schéma tak vyjadruje grafické vyjadrenie sústavy rovníc.
3
Od simulačnej pavučiny k simulačným čipom
Guytonov model a jeho ďalšie modifikácie boli pôvodne implementované vo Fortrane
a neskôr v jazyku C++. Dnes sú pre vývoj, ladenie a verifikáciu simulačných modelov
k dispozícii špecializované softwarové simulačné prostredia. Jedným z nich je napr.
vývojové prostredie Matlab/Simulink od firmy Mathworks, ktoré umožňuje postupne
zostavovať simulačný model z j ednotlivých k omponentov – akýchsi s oftwarových
simulačných súčiastok, ktoré sa pomocou počítačovej myši medzi sebou prepojujú do
simulačných sietí. Simulinkové počítacie prvky sú veľmi podobné prvkom, ktoré pre
formalizované vyjadrenie fyziologických vzťahov použil Guyton. Rozdiel je len v ich
grafickom t vare. Táto podobnosť nás inšpirovala k t omu, aby sme p rostredníctvom
Simulinku vz kriesili starý klasický Guytonův diagram v jeho pôv odnej podobe a
previedli ho do podoby funkčného simulačného modelu v prostredí Matlab/Simulink.
Simulačná vizualizácia starej schémy nebola úplne ľahká – v originálnej o brázkovej
schéme modelu sú totiž chyby! V nakreslenom obrázku to nevadí, ak sa ho pokúsime
ale oživiť v Simulinku, potom model ihneď skolabuje ako celok. Pri znalosti
fyziológie a systémovej a nalýzy sa však na v šetky chyby, p ri tr oche n ámahy dalo
prísť. Podrobný popis chýb a ich opráv je v [11]. Je zaujímavé, že Guytonov diagram
bol ako zložitý obrázok mnohokrát pretlačovaný do najrôznejších p ublikácií. N ikto
ale na chyby neupozornil a nedal si prácu tieto chyby odstrániť. To bolo pochopiteľne
v dobe , k edy o brázková s chéma v znikala. E šte n eexistovali k resliace p rogramy –
obrázok vznikal ako zložitý výkres – a ručné prekresľovanie zložitého výkresu nebolo
jednoduché. Možné je i to, že sami autori modelu opravovať chyby ani príliš nechceli
82 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
– kto si dal prácu s analýzou modelu, obrazové "preklepy" odhalil, kto by c hcel len
tupo opisovať, m al smolu. Ko niec k oncov, vo svojej d obe autori rozosielali a j
zdrojové texty programov svojho modelu v programovacom jazyku Fortran – takže
pokiaľ niekto chcel iba testovať správanie sa modelu, nemusel nič programovať
(maximálne iba r utinne pr eviedol pr ogram z Fortranu do iného p rogramovacieho
jazyka).
Nami v ytvorená S imulinková r ealizácia (opraveného) G uytonova modelu j e
záujemcom k di spozícii k s tiahnutiu na ad rese www.physiome.cz/guyton. Na t ejto
adrese j e a j n aša S imulinková r ealizácia zložitejšej verzie modelu G uytona a s pol.
z neskorších rokov.
Prevedením pôvodného Guytonova modelu do Simulinku získame živý simulačný
model. Pre f yziológa skúmajúceho š truktúru modelu a j eho správanie j e model v
podobe pr epojenej s iete s imulinkových pr vkov zle zrozumiteľný. Vhodnejšie je
jednotlivé s ubsystémy ukryť do komplexných e lementov, kt oré p otom pr edstavujú
akési simulačné čipy [10]. Tak napr. ak agregujeme jednotlivé časti simulačnej siete
Guytonovho modelu do jednotlivých blokov, reprezentujúcich jednotlivé fyziologické
subsystémy s gr aficky v yjadrenými vs tupmi a výstupmi. S ú t o "piny" k ni m sa
privádza, al ebo od ni ch sa rozvádza i nformácia k ďalším blokom. Pre užívateľa tak
bude funkcia graficky vyjadrenej simulačnej siete omnoho prehľadnejšia.
Simulink je jedným z veľmi efektívnych simulačných nástrojov, ktorými
(podobne ako na v yššie uvedenej grafickej schéme) umožňuje vytvárať simulačné
modely pomocou prepojovania jednotlivých simulačných blokov, reprezentujúcich
jednotlivé matematické operácie. O jeho využití pri tvorbe rozsiahlych fyziologických
modelov a komponentovej výstavbe vý ukových s imulátorov s me r eferovali na
predchádzajúcich ročníkoch konferencie Objekty [8,9].
4
Blokovo orientované simulačné nástroje
Simulink patrí do rodiny tzv. "blokovo orientovaných" simulačných j azykov. T ieto
jazyky umožňujú zostavovať počítačové modely z jednotlivých h ierarchicky
usporiadaných bl okov, s
definovanými vstupmi a
výstupmi. T ieto bl oky,
reprezentujúce jednotlivé subsystémy modelu potom predstavujú akési "simulačné
čipy". Simulačný čip skrýva pred užívateľom štruktúru počítajúcu siete podobne, ako
elektronický čip pred užívateľom skrýva prepojenie jednotlivých tranzistorov a
ďalších elektronických prvkov. Užívateľa zaujíma iba správanie čipu, a nie j eho
vnútorná š truktúra. S právanie simulačného čipu môže užívateľ testovať pomocou
sledovania výstupov na p ripojených vi rtuálnych d isplejoch al ebo v irtuálnych
osciloskopoch. T o j e veľmi výhodné pre testovanie správania modelu a vyjadrenia
vzájomných z ávislostí medzi j ednotlivými p remennými. C elý model môžeme
zobraziť ako prepojené simulačné čipy a z tejto štruktúry je potom jasné, ktoré vplyvy
a akým spôsobom sa v modeli uvažujú.
Zároveň je z hierarchicky usporiadaného blokovo orientovaného popisu jasné,
akým spôsobom sa v modeli počítajú hodnoty jednotlivých premenných – tj. a ký je
spôsob výpočtu.
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického modelovania 83
Hierarchické blokovo orientované simulačné nástroje n ašli s voje u platnenie
hlavne p ri p opise z ložitých s ystémov, s ktorými sa stretávame vo f yziológii.
Formalizovanému popi su f yziologických systémov j e ve novaný medzinárodný
projekt P HYSIOME, kt orý j e ná stupcom p rojektu G ENOME. V ýsledkom p rojektu
GENOME bol popis ľudského genómu, cieľom p rojektu P HYSIOME j e
formalizovaný popis fyziologických funkcií. Metodickým nástrojom sú tu počítačové
modely [ 2,7]. V r ámci tohto pr ojektu bol o vy tvorených niekoľko blokovo
orientovaných ná strojov, kt oré s lúžia ako referenčné databázy pr e f ormalizovaný
popis š truktúry z ložitých fyziologických modelov. P atrí k nim J SIM [ 13],
tiež aj
jazyk C
ellML
(http://www.physiome.org/model/doku.php) a
(http://www.cellml.org/).
Žiaci a nasledovníci pr of. G uytona p ôvodný rozsiahly simulátor cirkulačného
systému ( Quantitative C irculatory P hysiology [ 1]) r ozšírili o i ntegrované z apojenie
všetkých dôl ežitých fyziologických systémov. P osledným výsledkom j e simulátor
Quantitative Human Physiology, ktorý predstavuje v súčasnej dobe najkomplexnejší a
najrozsiahlejší m odel f yziologických f unkcií. Model je možno stiahnuť z
http://physiology.umc.edu/themodelingworkshop/. P re v yjadrenie zl ožitej š truktúry
modelu vytvorili špeciálny blokovo orientovaný simulačný systém QHP.
5
Kauzálny a akauzálny prístup – drinu ľuďom verzus drinu
strojom.
Blokovo orientované
nástroje pr acujú s hierarchicky pr epojenými bl okmi.
V prepojeniach medzi jednotlivými blokmi tečú signály, ktoré prenášajú hodnoty
jednotlivých premenných od výstupu z jedného bloku k vstupom do ďalších blokov.
V bl okoch d ochádza k s pracovaniu vs tupných i nformácií na v ýstupné. Prepojenie
blokov preto odráža skôr postup výpočtov a nie štruktúru modelovanej reality.
U zložitých systémov sa ale vďaka tomuto prístupu pod štruktúrou výpočtov
stráca fyzikálna realita modelovaného systému. Preto sa v poslednej dobe pre
modelovanie najmä zložitých systémov začínajú využívať nástroje, v ktorých sa
jednotlivé časti modelu popisujú priamo ako rovnice a nie ako algoritmus riešenia
týchto rovníc. Hovorí s a t zv. de klaratívnym ( akauzálnym) z ápisom modelov, na
rozdiel o d k auzálneho záp isu v b lokovo o rientovaných jazykoch matematického
modelovania, kde musíme vyjadriť (kauzálny) popis spôsobu výpočtu jednotlivých
premenných modelov.
K týmto nástrojom predovšetkým patrí objektovo orientovaný programovací jazyk
Modelica [3]. B ol pôv odne vyvinutý vo Švédsku a t eraz je dos tupný ako vo verzii
open-source (vyvíjanej pod záštitou medzinárodnej organizácie Modelica
Association, http://www.modelica.org/), tak i v dvoch komerčných implementáciách
– od f irmy D ynasim AB ( predáva s a pod n ázvom Dymola) a o d f irmy Mat hCore
(predáva sa pod názvom MathModelica).
Namiesto bl okov M odelica pr acuje s
prepojenými ko mponentmi, k toré
predstavujú inštancie jednotlivých tried.
84 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
Na rozdiel od implementácie tried v iných objektovo orientovaných jazykoch (ako
jw C #, J ava ap od.), m ajú triedy v Modelice n avyše z vláštnu sekciu, v k torej s a
definujú rovnice.
Rovnice neznamenajú p riradenie ( tj. u loženie výsledku vý počtu priraďovaného
príkazu do danej premennej), ale definíciu vzťahov medzi premennými (tak, ako je v
matematike a fyzike zvykom).
Komponenty ( inštancie tried) sa môžu v Modelice prepojovať prostredníctvom
presne definovaných r ozhraní – konektorov. K onektory s ú i nštancie ko nektorových
tried, v ktorých sa definujú premenné, používané pre prepojenie.
Prepojovať sa môžu konektory, patriace k rovnakým konektorovým triedam (v
ktorých sa tak môžu prepojovať premenné patriace k ekvivalentným t ypom). I nak
povedané – prepojený typ zástrčiek musí presne zodpovedať typom zásuviek.
Dôležité j e t o, že p repojením k omponent v lastne dochádza k prepojeniu sústav
rovníc v jednotlivých komponentoch medzi sebou. Pokiaľ v konektore prepojených
komponent de finovaná r ovnaká pr emenná ( a nereprezentuje j u t ok – viď ďalej)
prepojením definujeme, že hodnota tejto premennej bude vo všetkých komponentoch
rovnaká. Ak je táto premenná súčasťou rovníc v prepojených komponentoch,
prepojením zároveň definujeme prepojenie r ovníc, v ktorých s a t áto pr emenná
vyskytuje.
V bode, kde je prepojených viacej komponentov, musia byť hodnoty premenných
prepojených cez spoločný bod rovnaké (analogicky ako napätie na spoločnej svorke v
elektrických obvodoch musí zodpovedať prvému Kirchoffovemu zákonu).
Ale nielen to.
V ko nektore môžeme definovať, že niektoré prepojované premenné budú
reprezentovať tok (flow) – potom to bude znamenať, ž e ho dnoty vš etkých t akto
označených premenných budú vo všetkých komponentoch prepojených v rovnakom
bode nastavené na takú hodnotu, aby ich algebraický súčet sa rovnal nule (analogicky
ako súčet prúdov na spoločnej svorke v elektrických obvodoch mu sí zodpovedať
druhému Kirchoffovemu zákonu).
Ak je takto označená premenná súčasťou rovníc v prepojených komponentoch,
pridávame t ak do pr epojenej sústavy rovníc ďalšiu rovnicu, definujúcu požiadavky
nulovosti algebraického súčtu hodnôt tejto premennej).
Prepojením modelicových komponentov teda nedefinujeme postup výpočtu, ale
modelovanú realitu. Spôsob riešenia rovníc tak "nechávame strojom".
6
Zovšeobecnené systémové vlastnosti reálneho sveta
Zobrazenie modelu v Modelice tak viacej pripomína fyzikálnu realitu modelovaného
sveta, než prepojená bloková schéma v blokovo orientovaných jazykoch ako je napr.
Simulink a lebo Q HP. S úvisí to s o zovšeobecnenými systémovými vlastnosťami
reálneho sveta (obr. 3) , v k torých hrajú dôl ežitú úl ohu zovšeobecnené úsilia ( v
reálnom s vete mu zodpovedá s ila, t lak, napätie a p od.) a zo všeobecnený t ok ( v
reálnom svete mu zodpovedá prúd, prietok ai.).
Ak zobrazujeme v Modelice realitu prepojenými komponentmi, potom pre tokové
premenné musí h odnota v b ode pr epojenia zodpovedať druhému K irchhoffovému
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického modelovania 85
zákonu (prúd sa nemôže v prepojení akumulovať ani strácať) a pre ostatné premenné
musí v spoločnom prepojovacom bode platiť rovnosť (podľa prvého Kirchhoffoveho
zákona).
Modelica o bsahuje k nižnice najrôznejších t ried p re modelovanie elektrických,
mechanických a hydraulických objektov reálneho sveta.
e
∫
e=Rf
C
q=Ce
R
p
p=Lf
q
∫
L
f
Obr. 3 Vzťahy medzi zovšeobecnenými systémovými vlastnosťami
• e znamená zo všeobecnené ú silie ( effort) – v m echanike mu zo dpovedá s ila, v
•
•
•
•
elektrických schémach napätie, v hydraulike tlak atď.
f je zo všeobecnený t ok ( flow) – v mechanike mu zodpovedá rýchlosť, v
elektrických s chémach pr úd, hy draulike pr ietok a v t ermodynamike t eplotný t ok a
pod.
q je zovšeobecnená akumulácia, či výchylka, reprezentuje integrál zovšeobecneného
toku. V mechanike jej na pr. odpovedá natiahnutie pr užiny, v hy draulike obj em
tekutiny, v e lektrických s chémach ná boj, v t ermodynamike na akumulované t eplo
atď.
p je zovšeobecnená hybnosť (inertancia) - integrál zo všeobecneného ú silia,
reprezentujúci k inetickú en ergiu, v h ydraulike pr edstavuje z menu r ýchlosti pr údu
úmernú rozdielu tlakov (prietočnú hybnosť), v elektrických obvodoch potenciál nutný
k zmene elektrického prúdu (indukcie) apod.
R, C a L predstavujú k onštanty ú mernosti m edzi j ednotlivými z ovšeobecnenými
systémovými vlastnosťami. Zodpovedá im napr. odpor, kapacitancia či hmotnosť.
Rozdiel medzi modelovaním v bl okovo orientovaných simulačných nástrojoch a v
Modelice s i i lustrujme na d voch p ríkladoch modelovania f yziologickej r eality: na
implementácii k lasického modelu bunkovej m embrány ne urónu podľa HuxleyHuxley [ 6] a na ukážke i mplementácie j edného z o s ubsystémov r ozsiahleho modelu
fyziologických regulácií (QHP), ktorý sa týka sekrécie antidiuretického hormónu.
86 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
7
Model vzrušivej bunečnej membrány podľa Hodgkina a
Huxleyho
V roku 1963 z ískali pá ni A lan Lloyd H odgkin a Andrew Huxley N obelovu c enu vo
Fyziológii a Medicíne za matematický model akčného membránového potenciálu.
Práve ich článok [6] sa stal základom mnohých modelov správania sa membránových
potenciálov r ôznych t ypov b uniek. Model primárne vysvetľuje šírenie nervového
vzruchu depolarizáciou bunečnej membrány pomocou spojenia dvoch fyzikálnych
domén – elektrickej a chemickej. Vďaka štúdii vodivosti membránových kanálikov
v závislosti na čase a aktuálnom m embránovom napätí p opisuje vz nik e lektrického
prúdu, ktorý vzniká tokom sodíkových a draslíkových iónov skrz membránu. Tento
elektrický prúd má potom vplyv na aktuálne membránové napätie.
V kľudnom stave je bunka vzhľadom na jej okolie záporne nabitá napr. aj vďaka
veľkým záporne nabitým bielkovinám. Tie zostávajú v bunke, pretože nie sú schopné
prejsť cez bunečnú membránu. Naopak presun katiónov je dobre kontrolovaný vďaka
membránovým kanálikom. Ak sa na malý moment otvoria, tak zväčšenie toku
katiónov spôsobí, že prúd v oblasti kanálikov membránu depolarizuje. Dokonca sa na
malý moment prejaví aj kladné napätie v tejto oblasti membrány. Kanáliky sa však na
to začnú vplyvom zmeny napätia uzatvárať a zabezpečia to, že sa koncentrácie iónov
v bunke takmer nezmenia. Táto krátka depolarizácia závisí najmä na katiónoch sodíka
a draslíka. Sodík do bunky tlačí ako koncentračný tak aj elektrický gradient. Pri
draslíku pôsobia gradienty oproti sebe, prevažuje však gradient elektrický. Po odznení
depolarizácie nastáva dôležitá fáza obnovy membránového potenciálu. Práve tento jav
má na svedomí to, že sa akčný potenciál šíri len dopredu. Až po krátkom časovom
okamihu sa totiž sodíkové kanáliky dostanú do pôvodného stavu.
To ako je možné porovnať chemický a koncentračný gradient hovorí N ernstova
rovnica. Rozdiely v koncentrácii sa pomocou nej prevádzajú na membránové napätie,
ktoré j e p otrebné n a i ch udržanie n a o boch s tranách membrány. T ieto r ozdiely
koncentrácií v tomto modeli v ytvárajú ak ési zd roje n apätia p re k onkrétne ióny.
Pokiaľ je rozdiel Nernstovho mínus aktuálneho napätia pre katión väčší ako nula, tak
je katión tlačený do bunky. O dobíjanie koncentrácií draslíku v bunke a sodíku mimo
bunky s a s tará z dlhodobého hľadiska Na-K-APTáza. Jej funkčnosť a zmena
koncentrácií sodíka a draslíka je však v tomto modeli zanedbaná.
Akumulovanie náboju na membráne je typickým príkladom kondenzátoru, kde je
nevodivá bunečná membrána ako médium, ktoré oddeľuje dve nabité plochy.
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického modelovania 87
Obr. 4. Schéma modelu Hodgkin-Huxley v implementácii pomocou jazyka Modelica
v prostredí Dymola
Matematický zápis modelu odpovedá elektrickej schéme (obr. 4). Zdrojové kódy je
možné stiahnuť z http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/objekty_2008. Špeciálnymi
komponentmi sú však membránové kanáliky pre sodík (resp. draslík). Tie sa správajú
ako zd roj n apätia s meniacim sa vnú torným odpor om. J eho k onštantné n apätie j e
určené chemickým gradientom sodíku (resp. draslíku), zatiaľ čo ich vnútorný odpor
odpovedá stavu otvorenosti kanálikov. Cez draslíkové kanáliky môžu prechádzať iba
katióny draslíku a cez sodíkové iba katióny sodíku. Ostatné elektricky nabité atómy,
ktoré môžu prechádzať cez membránu sú implementované pomocou konštantného
zdroja aj konštantného odporu, ktorý sa v závislosti na čase ani napätí nemení.
Ručne je tak nutné v jazyku Modelica definovať iba triedy membránových
kanálikov. V šetko o statné s a p repojí vi zuálne. Základné elektrické komponenty j e
možné použiť zo štandardnej knižnice. R ovnako ako abstraktnú triedu pre kanáliky
definujúcu súčiastku elektrického obvodu s dvomi p inmi. D oplnením e mpiricky
potvrdených vzťahov z článku Hodgkina a Hyxleyho [6] tak z ískavame no vý t yp
elektrického ko mponentu, ktorá popisuje správanie sa membránových ka nálikov a ko
konštantných z drojov s meniacim s a v nútorným odporom. Spustením s imulácie
celého obvodu budeného pulzmi elektrického prúdu získavame požadovaný priebeh
akčného potenciálu a vodivostí kanálikov počas vzruchu (obr. 5). A nielen to . Je
možné nahliadnuť na priebehy všetkých premenných modelu v závislosti n ielen n a
čase ale aj inej zvolenej premennej.
88 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
•
•
•
•
Obr. 5. Výstup simulácie modelu Hodgkin-Huxley. Časové jednotky sú v ms.
capacitor.v je aktuálne napätie bunečnej membrány v mV
k_channels.G je elektrická vodivosť pre draslíkové kanáliky
na_channels.G je elektrická vodivosť pre sodíkové kanáliky
na_channels.R je elektrický odpor pre sodíkové kanáliky =1/(1000*G)
Obr. 6. Model Hodgkin-Huxley [6] je možné implementovať aj pomocou blokovo
orientovaného prostredia Matlab/Simulink, ktoré však zostáva zviazané z postupom výpočtu.
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického modelovania 89
8
Modelovanie vylučovania antidiuretického hormónu
Pri vytváraní matematického modelu je vhodné postupovať od veľmi zjednodušeného
systému postupne k systému zložitejšiemu, ktorý dostatočne podrobne vystihuje
požadované záv islosti. P riebežné s ledovanie simulácií zj ednodušených medzikrokov
pomôže skôr odhaliť chyby. Ak v danom kroku neprídu požadované výsledky, tak je
ľahké analyzovať iba zmeny z predchádzajúcej v erzie. T áto k apitola ukáže ak o j e
možné zostrojiť model syntetizovania a vylučovania antidiuretického hormónu
(ADH) postupným pridávaním znalostí podľa modelu QHP T.Collemana [12].
Zdrojové k ódy našej i mplementácie v j azyku M odelica j e možné stiahnuť z
http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/objekty_2008.
Ak chceme vytvoriť model syntézy nejakej látky, tak by sme v prvom r ade mali
vedieť ako je daná syntéza riadená. V prípade ADH j e r ýchlosť syntézy v centrách
neurónov v hypotalame závislá na množstve už nasyntetizovaného hormónu, ktorý sa
nestačil z daného miesta vzdialiť.
Obr. 7. Riadená syntéza ADH so zjednodušeným odtokom. Krivka vzniku ADH a množstvo
ADH v komponentu mass, ktorá predstavuje bezprostredné okolie syntézy je brané z modelu
QHP [12]. Koeficient odtoku je dosadený tak, aby v danom okolí zostávalo počas priebehu
syntézy dané konštantné množstvo hormónu. Simulácia ukazuje, že tok hormónu z miesta jeho
vzniku do výlevky je očakávaných 3.2ng/min.
Vytvorené komponenty v jazyku M odelica sú navzájom p repojené p omocou d voch
typov konektorov. Jeden je fyzikálny konektor, ktorý určuje správanie sa komponent
gradientom koncentrácie a tokom r ozpustenej l átky. T en dr uhý j e n ormalizovaný
konektor určujúci správanie komponenty iba podľa množstva látky a jej t oku.
V poradí a kom s ú z názornené s ú t riedy komponentov (obr. 7) d efinované a ko:
závislosť toku od množstva látky v naviazanom komponente; k umulovanie l átky
podľa prítoku a odtoku; odpor určujúci prietok podľa množstva látky a koncentrácie
v druhom komponente pomocou konštantných koeficientov; výlevka.
Vylučovanie hormónu však neprebieha v mieste jeho vzniku. To má za následok,
že množstvo ho rmónu p ripraveného na o kamžité vylučovanie v axóne ne urónu v
zadnej hypofýze je iné ako množstvom v mieste jeho vzniku v hornej časti bunky. Do
modelu je tak nutné zaviesť ďalšie miesto, cez ktoré hormón preteká.
90 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
Obr. 8. Doplnenie miesta vylučovania hormónu axónom neurónu tak, aby aj tu množstvo
hormónu zostávalo na úrovni určenej v modeli QHP [12]. Koeficient toku do výlevky je teda
naďalej určený tokom, ktorý zostane na hodnote 3.2ng/min.
V poslednom kroku vytvorenia modelu je nutné vložiť komponent vyjadrujúci
rozpustenie ADH v extracelulárnej tekutine. Táto koncentrácia je výstupom
modelovanej komponenty vylučovania ADH a zároveň vstupom do iných
komponentov, ktoré s týmto v ýznamným ho rmónom s úvisia. Našej konštanty
prietoku do výlevky sa zbavíme pomocou zaradenia odbúravania hormónu v rôznych
orgánoch. A samozrejme je treba doplniť riadenie vylučovania hormónu z bunky
pomocou závislých vplyvov. Tými sú v našom prípade najme receptory na osmotický
tlak v tele. Vhodné je taktiež sprístupniť pomocou riadenej pumpy možnosť zásahu
z vonku a umožniť tak príjem iného, než vlastného hormónu ADH.
Obr. 9. Výstupy simulácie modelu s pravidelným stimulovaním sekrécie s frekvenciou 100
minút. Na prvý pohľad je vidieť, že samotné vylúčenie hormónu z okamžitých zásob je veľmi
rýchla záležitosť. Nasleduje jeho zvýšené odbúravanie v pečeni, obličkách a iných tkanivách.
No a samotné doplnenie zásob na vylučovanie prebieha v tomto porovnaní pomaly
a kontinuálne.
• fastMass.from.q je rýchlosť doplňovania zásob k okamžitému vylučovaniu
• ECF.from.q je rýchlosť vylučovania hormónu zo sekrečných buniek
• Clearance.from.q je rýchlosť odbúravania hormónu v tele
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického modelovania 91
Obr. 10. Model komponentu ADH z rozsiahleho modelu Quantitative Human Physiology od
týmu T. Collemana a spol. z Mississsippi Medical Center [12] implementovaný v jazyku
Modelica v prostredí Dymola.
Pôvodný m odel [11] je i mplementovaný vo v lastnom xml-jazyku, kt orý kauzálne
určuje postup výpočtu podobne ako v iných blokovo orientovaných simulačných
prostrediach. Takúto implementáciu je omnoho horšie ladiť, modifikovať alebo
nedajbože znovu používať jej komponenty na rozdielnych miestach ko mplexného
modelu. Grafický zápis prepojenia závislostí jej parametrov je ekvivalentný prepisu
blokov do pr ostredia Matlab-Simulink (obr. 11). Táto implementácia je však veľmi
zviazaná s o s pôsobom v ýpočtu narozdiel od modeliky, kde vovnútri ko mponenty
možno všeobecne popísať ich rovnice a nielen algoritmus výpočtu.
92 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
Hlavnou výhodou i mplementácie v jazyku Modelica je to, že väčšina komponent
je znova použiteľná na vytvorenie ďalších modelov. Komponenty majú vždy
definovaný j ednoduchý fyzikálny význam, ktorý im umožňuje priamo definovať
určitý fyzikálny dej aj bez ohľadu na tom, ktoré premenné do neho vstupujú a ktoré
z neho vystupujú. Samozrejme, že je vhodné ponechať určitú kauzalitu vstupným
premenným, ktoré s a v danom deji nemenia, alebo výstupným premenným, ktoré by
sa v ďalších blokoch už modifikovať nemali.
Obr. 11. Implementácia komponenty ADH v prostredí Matlab/Simulink generovaná
z pôvodných zdrojových kódov v QHP (pre zrovnanie)
9
Záver
Nové technológie prinášajú pre tvorbu simulačných modelov nové možnosti aj nové
výzvy. J ednou z n ich j e obj ektový j azyk Modelica, ktorý podľa nášho názoru
podstatným spôsobom uľahčí modelovanie tak zložitých a komplexných systémov
akými sú fyziologické systémy.
Vzhľadom k tomu, že vo fyziologických modeloch sa vyskytuje celý rad vzťahov
(ktoré v b lokovo o rientovaných j azykoch, napr. v S imulinku, vedú na r iešenie
implicitných r ovníc) j e akauzálny popis modelovaných vzťahov, pou žívaný
v Modelice, veľkou výhodou. Akauzálny popis oveľa lepšie vystihuje podstatu
Modelica vs. blokovo-orientované jazyky matematického modelovania 93
modelovanej reality a simulačné modely sú oveľa čitateľnejšie, a teda i menej
náchylné k ch ybám. P re modelovanie fyziologických systémov j e p reto M odelica
veľmi vhodným prostredím.
Referencie
[1] Abram, S.R., Hodnett, B.L., Summers, R.L., Coleman, T.G., Hester R.L.:
Quantitative Circulatory Physiology: An Integrative Mathematical Model
of Human Physiology for medical education. Advannced Physiology
Education, 31 (2), 2007, 202 - 210.
[2] Bassingthwaighte J. B. Strategies for the Physiome Project. Annals of
Biomedical Engeneering 28, 2000, 1043-1058.
[3] Fritzson P. (2003). Principles of Object-Oriented Modeling and
Simulation with Modelica 2.1, Wiley-IEEE Press.
[4] Guyton A.C, Coleman T.A., and Grander H.J. (1972): Circulation: Overall
Regulation. Ann. Rev. Physiol., 41, s. 13-41.
[5] Guyton AC, Jones CE and Coleman TA. (1973): Circulatory Physiology:
Cardiac Output and Its Regulation. Philadelphia: WB Saunders Company,
1973.
[6] Hodgkin, A.L., Huxley A.F.: The components of memebrane conductance
in the giant axon of Loligo. Journal of Physiology, 116, 1952, s. 473-496.
[7] Hunter P.J., Robins, P., Noble D. (2002) The IUPS Physiome Project.
Pflugers Archive-European Journal of Physiology, 445, s.1–9
[8] Kofránek J., Velan T.: Komponenty pro Golema. Využívání Simulinku a
Control Webu při tvorbě simulátoru fyziologických funkcí. Objekty 1999,
Česká zemědělská univerzita. Praha, 189-204. (elektronická verze
sborníku konference: http://objekty.pef.czu.cz/Objekty99/index.html).
[9] Kofránek J, Andrlík, M.: Od „umění“ k „průmyslu“ – komponenty pro
kreativní propojení vývojových nástrojů při tvorbě výukových programů.
Objekty 2002, Česká zemědělská univerzita. Praha, s. 129-142
(elektronická verze sborníku: http://objekty.pef.czu.cz/2002/sbornik/).
[10]
Kofránek J., Andrlík M., Kripner T, and Mašek J.: From Simulation
chips to biomedical simulator. Amborski, K. and Meuth, H. 2002.
Darmstadt, SCS Publishing House. Modelling and Simulation 2002 Proc.
of 16th European Simulation Multiconference, s. 431-436 (full textová
verze: http://patf-biokyb.lf1.cuni.cz/wiki/technical_computing_2007 )
94 Marek Mateják, Pavol Privitzer, Jiří Kofránek
[11]
Kofránek, J, Rusz, J., Matoušek S., (2007): Guytons Diagram Brought
to Life - from Graphic Chart to Simulation Model for Teaching
Physiology. In Technical Computing Prague 2007. Full paper CD-ROM
proceedings. (P. Byron Ed.), Humusoft s.r.o., Institute of Chemical
Technology, Prague, 2007, ISBN 978-80-78-658-6, s. 1-13,
(http://www.humusoft.cz/akce/matlab07/)
[12]
Quantitative Human Physiology (2008 Edition) Free software for
download. (Hester R.L., Coleman T., Summers R., The University of
Mississippi Medical Center, Dept. of Physiology and Department of
Emergency Medicine) http://physiology.umc.edu/themodelingworkshop
[13]
Raymond, G. M., Butterworth E, Bassingthwaighte J. B.: JSIM: Free
Software Package for Teaching Physiological Modeling and Research.
Experimental Biology 280, 2003, s.102-107
Poďakovanie: Práca je podporovaná Grantem MŠMT 2C06031 –"e-Golem" a
spoločnosťou Creative Connections s.r.o.
MEFANET 2008
Jiří Kofránek, Marek Mateják, Stanislav Matoušek, Pavol Privitzer, Martin Tribula,
Ondřej Vacek: Škola (multimediální simulační) hrou: využití multimediálních
aplikací a simulačních modelů ve výuce patologické fyziologie. In MEFANET
2008. (editoři: Daniel Schwarz, Ladislav Dušek, Stanislav Štípek, Vladimír
Mihál), Masarykova Univerzita, Brno, ISBN 978-80-7392-065-4, CD ROM,
30_kofranek.pdf: str. 1-26, 2008, internetový sborník: http://www.mefanet.
cz/res/file/mefanet2008/prispevky/30_kofranek.pdf.
ŠKOLA (MULTIMEDIÁLNÍ SIMULAČNÍ)
HROU: VYUŽITÍ MULTIMEDIÁLNÍCH
APLIKACÍ A SIMULAČNÍCH MODELŮ VE
VÝUCE PATOLOGICKÉ FYZIOLOGIE
SCHOOL AS A (MULTIMEDIA SIMULATION)
PLAY: EXPLOITATION OF MULTIMEDIA
APPLICATION IN TEACHING OF
PATHOLOGICAL PHYSIOLOGY
J. Kofránek, M. Mateják, S. Matoušek, P. Privitzer, M. Tribula, O. Vacek
Laboratoř biokybernetiky, Ústav patologické fyziologie, 1. LF UK, Praha
Abstrakt
Staré Komenského krédo – "škola hrou" dnes nachází své moderní uplatnění v
interaktivních výukových programech využívajících simulační hry. Spojení internetu,
multimediálního prostředí, sloužícího jako zvukové a vizuální uživatelské rozhraní, se
simulačními modely totiž umožňuje, po připojení do kouzelné internetové pavučiny, si
názorně "osahat" vykládaný problém ve virtuální realitě. Simulační hrou je možné bez
rizika otestovat chování simulovaného objektu – např. si zkusit přistávat virtuálním
letadlem nebo také léčit virtuálního pacienta. Simulační hrou si můžeme otestovat
chování jednotlivých fyziologických subsystémů, jak za normálních podmínek, nebo při
jejich poruchách. Jedním z projektů, kde chceme využít nové možnosti multimédií a
simulačních modelů pro výuku, je počítačový Atlas fyziologie a patofyziologie
(http://www.physiome.cz/atlas), koncipovaný jako multimediální výuková pomůcka,
která názornou cestou prostřednictvím Internetu s využitím simulačních modelů pomáhá
vysvětlit funkci jednotlivých fyziologických systémů, příčiny a projevy jejich poruch.
Tvorba atlasu vyžaduje týmovou spolupráci řady profesí: od zkušených učitelů, jejichž
scénář je základem kvalitní výukové aplikace, přes systémové analytiky, kteří ve
spolupráci s profesionály daného oboru jsou odpovědni za vytvoření simulačních modelů
pro výukové simulační hry, výtvarníky, kteří vytvářejí vnější vizuální podobu, až po
programátory, kteří celou aplikaci "sešijí" do výsledné podoby. Aby tato mezioborová
kolektivní tvorba byla efektivní, je nutno pro každou etapu tvorby využívat specifické
vývojové nástroje, s dostatečnou technickou podporou, které umožňují komponentovou
tvorbu simulačních modelů, vytváření interaktivních multimédií a jejich závěrečné
propojení podle daného scénáře do kompaktního celku. Kreativní propojení různých
profesí a vývojových nástrojů je proto předpokladem úspěchu. Atlas fyziologie a
patofyziologie je volně přístupná aplikace. Při jeho vývoji uvítáme spolupráci se všemi,
kdo se budou chtít podílet na jeho postupném budování.
Klíčová slova: internet, multimedia, simulační hry
Abstract
An old Comenius`s motto – “schola ludus“ (“school as a play”), nowadays finds its
modern usage in the interactive educational programs using simulation games. The
connection of the Internet, a multimedia environment, which serves as a sound and
visual user interface, with simulative models enables, after connecting to the magic
Internet network, to graphically “touch” the lectured on problem in the virtual reality.
Through the means of a simulation game it is possible to test, without any risk, the
behaviour of the simulated object – e.g. trying to land with a virtual airplane or to heal a
virtual patient. Through the simulation game we can test the behaviour of individual
physiological subsystems, both in normal conditions and when there is a disorder. One
of the project, in which we want to utilize new possibilities of multimedia and simulation
models is the Atlas of physiology and pathophysiology (http://www.physiome.cz),
designed as a multimedia-teaching tool, which helps to explain the function of individual
physiological systems, causes, and the symptoms of their disorders by a visual way
through the Internet. The atlas development workflow demands the cooperation betwe
many professionals: experienced teachers, whose design is a base for quality educational
applications, system analysts cooperating with professionals in their field, who are
responsible for creating simulation models for educational simulation games, artists
creating the visuals and finally the programmers, who are “knitting” together the whole
application into its final design. For successful inter-disciplinary collective creation, each
phase of creation needs to use specific development tools with sufficient technical
support, which enable the components creation of the simulation models, creating
interactive multimedia and their final connection into a compact whole, using the given
design. Creative connection of the different professions is the key to success. The Atlas
of physiology and pathophysiology is a free accessible application. Any form of
cooperation in its successive development is welcome.
Keywords: internet, multimedia, simulation games
Schola ludus v moderním hávu
Výukové multimediální programy se simulačními komponenty nejsou
jen moderní náhradou klasických učebnic. Jsou zcela novou výukovou
pomůckou umožňující prostřednictvím výukových simulačních her názorně
prozkoumat vykládaný problém ve virtuální realitě a přinášejí tak zcela nové
možnosti pro vysvětlování složitých problémů – právě zde nachází své moderní
uplatnění staré krédo Jana Amose Komenského "Schola Ludus" (škola hrou),
které tento evropský pedagog razil již v 17. století.
Mnohé výukové simulátory jednotlivých fyziologických subsystémů je
možné najít k volnému pedagogickému použití na pavučině Internetu. Tak
například simulátor ECGsim umožňuje studovat tvorbu a šíření elektrického
potenciálu v komorách srdce a studovat mechanismus vzniku komorového
komplexu QRS za různých patologií (od poruch vedení vzruchu až po ischemie
a infarkty) [14]. Tlakově oběhové křivky v komorách srdce při různých
patologiích srdce (chlopenních vadách, levostranném či pravostranném selhání)
umožňuje sledovat simulátor srdce z Columbia Univerzity [2], simulátory
anesteziologických přístrojů z University of Florida umožňují dávat anestézii
virtuálnímu pacientovi [17] a sledovat příslušné fyziologické odezvy (složitější
simulátory ale vyžadují placený přístup) aj.
Komplexní modely pro integrativní fyziologii a výuku
Pro výuku patofyziologie a studium patogenezy nejrůznějších
patologických stavů mají velký význam komplexní simulátory, zahrnující
modely nejen jednotlivých fyziologických subsystémů, ale i jejich propojení do
komplexnějšího celku.
Průkopníkem tvorby těchto modelů byl prof. Guyton, který v roce 1972
publikoval časopise Annual Review of Physiology článek [6], který se svou
podobou na již první pohled naprosto vymykal navyklé podobě fyziologických
článků té doby. Byl uveden rozsáhlým schématem na vlepené příloze,
zobrazujícím pomocí speciálních symbolů, vyjadřujících matematické operace,
propojení základních subsystémů ovlivňujících činnost oběhu.
Obrázek 1: Rozsáhlé schéma fyziologických regulací oběhu A.C. Guytona a
spol. z roku 1972
Guytonův model byl prvním rozsáhlým matematickým popisem
fyziologických funkcí propojených subsystémů organismu a odstartoval oblast
fyziologického výzkumu, která je dnes někdy popisována jako integrativní
fyziologie. Z tohoto hlediska byl určitým mezníkem, který se snažil systémovým
pohledem na fyziologické regulace zachytit dynamiku vztahů mezi regulací
oběhu, ledvin, dýchání, objemu a iontového složení tělních tekutin pomocí
matematického modelu. Guytonovo schéma (obr. 1) bylo nejednou přetiskováno
v různých publikacích (i v posledních letech). Přesto však nikdo s autorů
přetiskujících Guytonovo monumentální schéma neupozornil na to, že ve
schématu jsou chyby. Pokud klasický Guytonův model implementujeme pomocí
současných simulačních nástrojů přesně podle grafického schématu, model
nebude fungovat. V době vzniku tohoto schématu ovšem tyto speciální nástroje
neexistovaly. Schéma vzniklo pouze jako obrázek a vlastní program pro realizaci
modelu autoři vytvořili v jazyce Fortran, jehož původní zdrojový text ovšem
dnes není k dispozici.
Obrázek 2: Opravy nejzávažnějších chyb v grafickém schématu fyziologických
regulací oběhu A.C. Guytona a spol.
Protože jsme chtěli původní klasický Guytonův model využít pro výuku
bioinženýrů, museli jsme původní schema opravit (obr. 2). Oprava vyžadovala
důkladnou revizi celého modelu a systémovou analýzu fyziologických regulací
cirkulačního systému i řadu simulačních experimentů a jejich porovnávání s
publikovanými výsledky. Výsledkem je graficky vyjádřená soustava
formalizovaných fyziologických vztahů odpovídající nejen vzhledem ale i
chováním původnímu modelu Guytona a spol. [11]. Model je implementován
jako interaktivní fyziologické schéma, umožňující pomocí simulačních
experimentů lépe a hlouběji pochopit fyziologický význam regulačních vazeb a
jejich uplatnění v rozvoji řady patofyziologických stavů. Toto schéma
využíváme jako efektivní výukovou pomůcku pro výuku fyziologických
regulačních systémů pro bioinženýrské specializace (obr 3). Pro výuku mediků
se ale příliš nehodí – medici vyžadují simulátory, jejichž uživatelské rozhraní
připomíná spíše interaktivní obrázky z fyziologického atlasu, než schéma
regulačních obvodů. Námi vytvořená Simulinková realizace (opraveného)
Guytonova modelu je zájemcům k dispozici ke stažení na adrese
www.physiome.cz/guyton. Na této adrese je i naše Simulinková realizace
mnohem složitější verze modelu Guytona a spol. z pozdějších let. Zároveň je zde
i velmi podrobný popis všech použitých matematických vztahů se zdůvodněním.
Obrázek 3: Využití modelu fyziologických regulací podle A.C.Guytona a spol.,
ve výuce bioinženýrů. Pro výuku lékařů se ale příliš nehodí, pro lékařskou
výuku je zapotřebí vytvořit výukový simulátor, jehož uživatelské rozhraní, místo
interaktivního regulačního schématu, připomíná spíše obrázky z lékařských
učebnic a monografií
Guyton a jeho žáci model nepřetržitě dále rozvíjeli. V roce 1982
Guytonův žák a spolupracovník Thomas Coleman vytvořil model "Human"
určený především k výukovým účelům. Model umožnil simulovat řadu
patologických stavů (kardiální a renální selhání, hemorhagický šok aj.) i vliv
některých therapeutických zásahů (infúzní terapii, vliv některých léků, transfúzi
krve, umělou plicní ventilaci, dialýzu atd.) [4]. V poslední době Meyers a spol.
implementací v Javě původní Colemanův mode zpřístupnili na webu [13].
Posledním výsledkem Guytonových žáků a následovníků je simulátor
Quantitative Human Physiology, který představuje v současné době patrně
nejkomplexnější a nejrozsáhlejší model fyziologických funkcí. Je rozšířením
původního rozsáhlého simulátoru cirkulačního systému (Quantitative
Circulatory Physiology [1]) o integrované zapojení všech důležitých
fyziologických systémů. Model je možno stáhnout z Internetu [3].
I my jsme v minulosti také vytvořili výukový simulátor "Golem", jehož
podkladem byl komplexní model integrovaných fyziologických regulací [8]. Náš
simulátor "Golem" byl zaměřen pro výuku komplexních poruch vnitřního
prostředí [9].
Internetový Atlas fyziologie a patofyziologie: výklad pomocí
simulačních her
Zkušenosti s nasazením komplexních modelů (typu výše zmíněného
Golema nebo QHP) do výuky však ukazují, že velké a složité modely mají z
didaktického hlediska nevýhodu ve složitém ovládání. Velké množství vstupních
proměnných i široká paleta možností sledování výstupních proměnných,
vyžadují od uživatele důkladnější porozumění vlastní struktury simulačního
modelu, i znalost toho, jaké procesy je zapotřebí při simulacích určitých
patologických stavů sledovat. V opačném případě se složitý sofistikovaný model
uživateli jeví jen jako "složitá a málo srozumitelná technická hračka" (obdobně,
jako když ho posadíte před složitý simulátor dopravního letadla bez předchozího
teoretického kurzu).
Výukové modely (a zřejmě nejen komplexní modely se stovkami
proměnných) pro efektivní využití ve výuce proto sami o sobě nestačí. Musí být
provázeny výkladem jejich využití – nejlépe pomocí interaktivních výukových
aplikací. Teprve spojení výkladu a se simulační hrou dává možnost využít
všech výhod virtuální reality pro vysvětlení složitých patofyziologických
procesů. Pro skloubení možností interaktivních multimédií a simulačních
modelů pro lékařskou výuku jsme koncipovali projekt internetového
počítačového Atlasu fyziologie a patofyziologie [10], koncipovaného jako
multimediální výukovou pomůcku, která názornou cestou prostřednictvím
internetu s využitím simulačních modelů by měla pomoci vysvětlit funkci
jednotlivých fyziologických subsystémů, příčiny a projevy jejich poruch - viz
http://physiome.cz/atlas. Atlas tak kombinuje vysvětlování (využívající
ozvučené animace) s interaktivní simulační hrou s modely fyziologických
subsystémů. Vše je volně dostupné z internetu.
Simulační modely jako "živé" interaktivní ilustrace
Uživatelské rozhraní modelů, využívaných jako podklad pro simulační
hry, připomíná spíše animované obrázky z tištěného Atlasu fyziologie [15] nebo
Atlasu patofyziologie [16], než abstraktní regulační schémata využívaná ve
výuce bioinženýrů (obdobná jako na obr. 3). Na rozdíl od tištěných ilustrací,
jsou ale obrázky tvořící uživatelské rozhraní multimediálních simulátorů "živé"
a interaktivní – změny proměnných simulačního modelu se projeví změnou
obrázku. Pomocí takto koncipovaných interaktivních ilustrací je možno
realizovat simulační hry, které lépe statický obrázek nebo i prostá animace,
pomohou vysvětlit dynamické souvislosti ve fyziologických systémech a
napomoci především k pochopení příčinných souvislostí v rozvoji patogenez
nejrůznějších chorob.
Jako příklad "obrázkového" uživatelského rozhraní výukové simulační
hry můžeme uvést model acidobazické rovnováhy plazmy, kde jsou pufrační
systémy v uživatelském rozhraní znázorněny jako propojené nádoby zobrazující
kompartmenty jednotlivých látek (model je možno stáhnout z adresy:
http://www.physiome.cz/atlas/acidobaze/02/ABR_v_plazme1_2.swf).
Výška „hladiny“ v těchto nádobách reprezentuje koncentrace. Chemické
reakce jsou znázorněny jako „přelévání tekutiny“ mezi nádobami s jednotlivými
složkami pufračních systémů. Do těchto nádob mohou „přitékat“ nebo „odtékat“
látky z/do metabolismu, respiračního systému nebo ledvin. Pomocí simulačních
her s tímto modelem můžeme názorně vysvětlit vývoj různých poruch
acidobazické rovnováhy. Na obr. 4a-d uvádíme využití tohoto simulátoru v
simulační hře vysvětlující patogenezi diluční acidózy. Zředění jednotlivých
komponent pufrů se znázorní jako rozšíření příslušných nádobek – protože
množství komponent v nádobkách zůstává stejné, hladina (reprezentující
koncentraci) se sníží. Sníží se i hladina vodíkových iontů (obr. 4b). Stiskem
tlačítka "pufrační ekvilibrace" spustíme chemické reakce v pufračních
systémech vizualizované jako "přelévání" jednotlivých komponent. Po proběhlé
disociaci kyseliny uhličité a slabých pufračních kyselin (v modelu označených
jako HBUF – v realitě reprezentovaných především albuminem a fosfáty), se
hladina vodíkových iontů ustaví zpět na původní hodnotu (obr. 4c). Nicméně
hladina kyseliny uhličité, stejně jako hladina CO2 zůstává díky diluci snížená. V
organismu však respirace udržuje hladinu CO2 v arteriální krvi na stálé úrovni
(dané především hodnotou alveolární ventilace). Stiskem tlačítka "respirační
regulace" se hladina CO2 zvýší na původní hodnotu před dilucí. Stiskem tlačítka
"Pufrační ekvilibrace" proběhne chemická reakce která ustaví novou chemickou
rovnováhu se zvýšenou koncentrací vodíkových iontů (obr. 4d).
Obrázek 4a: Interaktivní výukový model pufračního systému plazmy. Výšky
hladin znázorňují hodnoty koncentrací. Počáteční stav.
Obrázek 4b: Ovládacím šoupátkem vyvoláme v modelu diluci, hladiny všech
látek, včetně koncentrace CO2 a koncentrace vodíkových iontů, se sníží.
Obrázek 4c: Stiskem tlačítka "Pufrační ekvilibrace zapojíme ustavení chemické
rovnováhy v pufračním systému a pH plazmy se vrátí na hodnotu 7.4.
Obrázek 4d: Respirace zvýší (původně po diluci sníženou) hodnotu koncentrace
CO2 na původní hladinu 1,2 mmol/l. Po ustavení nové chemické rovnováhy se
koncentrace vodíkových iontů zvýší a pH plazmy se sníží.
Princip "ceteris paribus" ve výukových simulačních hrách
Z didaktického hlediska je nutné při výkladu vždy postupovat od
jednoduchého k složitějšímu. Podle tohoto principu je proto vhodné při výkladu
využívat nejprve jednodušší agregované modely (s několika proměnnými), s
jejich pomocí vysvětlit základní principy, a poté model (a popisovanou
fyziologickou realitu) postupně zesložiťovat. Výukové simulační hry, které jsou
součástí atlasu, nemusí mít vždy podklad ve velmi složitém a výpočetně
náročném modelu se stovkami proměnných – i jednoduchý interaktivní model
může být dobrým pomocníkem pro vysvětlení patogenetických řetězců rozvoje
nejrůznějších patologických stavů.
Didakticky je velmi účinné v modelu nejprve rozpojit regulační smyčky a
v simulační hře umožnit studentům studovat reakce zvoleného fyziologického
subsystému na změny vstupních veličin (které jsou ovšem v reálném organismu
samy regulovány). Nejprve sledujeme dynamiku chování při postupných
změnách pouze jediného vstupu, zatímco jiné vstupy jsou nastaveny na zvolené
konstantní hodnoty (tzv. princip "ceteris paribus").
To umožní studentům lépe pochopit význam jednotlivých regulačních
okruhů a studovat vliv (rozpojených a zprvu ručně řízených) regulačních vazeb
na chování organismu při nejrůznějších patologických poruchách a reakcích na
příslušnou terapii. Podle našich zkušeností právě tento přístup vede k lepšímu
pochopení významu jednotlivých regulačních smyček a porozumění jejich úlohy
v patogeneze nejrůznějších onemocnění a chápání patofyziologických principů
příslušných léčebných zásahů.
Tak například při výkladu fyziologie a patofyziologie oběhu není vhodné
začínat simulační hrou s modelem, jehož složitost je zhruba na stejné nebo vyšší
úrovni jako v úvodu zmíněný Guytonův model cirkulace (viz obr. 1). Je
vhodnější zpočátku zvolit jednoduchý agregovaný model, na němž je možné
demonstrovat základní principy struktury a chování krevního oběhu a možnosti
regulačního ovlivnění. Nejjednodušší model cirkulačního systému s
rozpojenými regulačními vazbami, jako součást našeho atlasu, je přístupný na:
http://www.physiome.cz/atlas/cirkulace/05/SimpleUncontrolledSimulation.swf.
Jeho ovládání (viz obr. 5) je velmi jednoduché a slouží především k
ujasnění základních vztahů mezi jednotlivými proměnnými oběhového systému
(tj. tlaky a průtoky v malém a velkém oběhu) a základními veličinami, které
tlaky a průtoky ovlivňují (a sami jsou ale neurohumorálně řízené). Jsou to:

periferní odpory (systémový a plicní),

čerpací funkce pravé a levé komory – v modelu realizovaná tím
nejjednodušším způsobem jako sklon Starlingovy křivky
(vyjadřující závislost minutového objemu srdečního na plnících
tlacích v pravé a levé síni),

poddajnosti artérií a žil (vyjadřující závislost tlaku na náplni cév)

celkový objem cirkulující krve.
Organismus tyto veličiny reguluje (rezistence je řízena nervovou a
humorální regulací, změna frekvence a inotropie myokardu mění tvar
Starlingovy křivky, venózní tonus velkých žil mění jejich poddajnost a objem
cirkulující krve je ovlivňován především činností ledvin, renin-angiotenzinovou
regulací aj.). V agregovaném modelu jsou však tyto veličiny vstupními (tj.
neregulovanými) veličinami – cílem simulační hry s modelem je ozřejmit si
význam těchto veličin pro řízení tlaků, průtoků a distribuci objemu krve mezi
jednotlivými částmi krevního řečiště.
Obrázek 5: Využití jednoduchého modelu (neřízeného) cirkulačního systému pro
vysvětlení patogeneze pravostranného cirkulačního selhání. Podrobnější
vysvětlení je uvedeno v textu.
Simulační hrou s tímto modelem je možné studentům ozřejmit význam
regulace základních veličit oběhového systému v patogenezi různých poruch
oběhového systému.
Na obrázku 5 uvádíme simulační hru rozvoje pravostranného
cirkulačního selhání.
Nejprve šoupátkem snížíme snížíme sklon Starlingovy křivky v pravém
srdci – modelujeme tím snížení stažlivosti pravého srdce při akutním
pravostranném oběhovém selhání (obr. 5b). Minutový objem srdeční poklesne
na hodnotu 3,25 l/min, střední systémový arteriální tlak klesne na 59,86 torr.
Sympaticus reaguje na pokles krevního tlaku výraznou vasokonstrikcí především
ve splanchnické oblasti, s účelem zachovat perfúzi koronárních cév.
Posunem šoupátka doprava proto zvýšíme periferní systémovou rezistenci
(obr 5c) – střední arteriální tlak stoupne na hodnotu 89, 21 torr, minutový objem
srdeční však dále poklesne z 3,25 l/min na 3,07 l/min! Sympaticus nemá ovšem
vliv jen na vasokonstrikci arteriol a následné zvýšení periferního odporu.
Zvyšuje též tonus velkých žil, což se projeví tím, že při stejné náplni krve
v nich stoupne tlak – zvýšení venózního tonu se dá modelovat snížením
poddajnosti systémových vén (obr. 5c). Snížení poddajnosti zvedne tlak ve
velkých systémových žilách a tím i plnící tlak v pravé síni, což vede ke zvýšení
minutového objemu srdečního (zároveň ale zvýšení venózního tlaku vede k
vyšší filtraci v kapilárách a ke vzniku edémů). Střední arteriální tlak stoupne na
normu a k jejímu udržení na této hodnotě není nutno udržovat rezistenci v
systémovém řečišti na příliš vysoké hodnotě – šoupátkem ji proto snížíme z
hodnoty 28,37 torr/l/min na hodnotu 28,38 torr/l/min.
V simulační hře lze pokračovat dále tím, že ukážeme význam zvýšení
celkového objemu krve, který nastane v důsledku aktivace renin-angiotenziunaldosteronové smyčky (na obrázku to již není zobrazeno). Pokud šoupátkem
zvýšíme objem cirkulující krve, je možné na modelu ukázat, že k udržení
normálního minutového objemu srdečního a normálního středního arteriálního
tlaku je možno dále snížit periferní rezistenci i venokonstrikci (tj. zvýšit
poddajnost velkých žil).
V simulačním experimentu lze dále demonstrovat i vliv terapie: léčení
kardiotoniky zobrazíme zvýšením sklonu Starlingovy křivky a podání diuretik
simulujeme snížením zvýšeného objemu cirkulující krve – důsledkem je snížení
tlaku ve velkých žilách s následným snížením otoků.
Na zmíněném příkladu jsme chtěli ukázat, jak simulační hry s modelem
přispějí k lepšímu pochopení významu uplatnění jednotlivých regulačních
okruhů v patogeneze nejrůznějších patologických stavů a v následných
terapeutických zásazích.
Atlas jako webová aplikace
Atlas fyziologie a patofyziologie je v současné době koncipovaný jako
webová aplikace spustitelná v internetovém prohlížeči (předpokladem je v
prohlížeči nainstalovaný přehrávač flashových animací). Některé simulační
modely vyžadují mít v počítači nainstalovaný Microsoft .NET framework
(pokud tato součást není nainstalovaná, nabízí se její instalace před instalováním
prvního simulátoru, který .NET vyžaduje).
Výkladové kapitoly Atlasu jsou koncipované jako ozvučené přednášky
provázené interaktivními multimediálními obrázky (viz obr 6). Každá animace
je přesně synchronizovaná s výkladovým textem.
Obrázek 6: Ozvučená interaktivní přednáška ve výkladové části Atlasu
fyziologie a patofyziologie. Každý výklad je provázen animovanými obrázky
synchronizovanými s výkladem. Výklad lze v libovolném okamžiku přerušit a
podrobně si prohlížet doprovodnou animaci. Pomocí jezdce v dolní části
přehrávače, lze také výklad včetně synchronizovaných animací, vracet zpět.
Internetový Atlas fyziologie a patofyziologie je ale mnohem více než
pouhý ozvučený animovaný výklad. Základem didaktické efektivity je výklad
provázený simulační hrou. Simulační modely, které jsou součástí atlasu, jsou
realizovány jako Flashové aplikace a nemusí se zvlášť instalovat (jako např.
simulátory na obr. 4, 5 a 7), nebo (u složitějších modelů) se vyžaduje jejich
samostatná instalace přímo z internetového prohlížeče.
Složitější modely vyžadují poněkud komplikovanější ovládání – důležitý
je proto vhodný scénář, podle kterého se model dá v simulační hře využít jako
výuková pomůcka pro vysvětlení komplikovanějších fyziologických vztahů.
Některé simulátory mají v sobě kombinovaný model i výkladovou část –
příkladem je simulátor mechanických vlastností svalu (obr. 7).
Obrázek 7: Simulátor mechanických vlastností kosterního svalu je flashová
aplikace koncipovaná jako výkladová kapitola zahrnující praktická cvičení s
modelem (viz http://www.physiome.cz/atlas/sval/svalCZ/svalCZ.html)
Jiné simulátory je možno spouštět samostatně a scénáře k jejich ovládání
jsou koncipovány jako součást příslušných výkladových kapitol. Příkladem je
komplexní model přenosu krevních plynů, který bude využíván jako výuková
pomůcka při výkladu fyziologie a patofyziologie přenosu kyslíku a oxidu
uhličitého. Příklad využití tohoto simulátoru při výkladu následků poruch
ventilačně-perfúzních vztahů zobrazují obrázky 8a-8e. Simulátor se stažitelný z
našeho atlasu s adresy: http://physiome.cz/atlas/sim/BloodyMary_cs/
Obrázek 8a: Simulační hra s modelem přenosu krevních plynů k vysvětlení
následků poruch nerovnoměrnosti ventilace-perfúze. Počáteční stav.
Obrázek 8b: Nastavením rozdílné distribuce ventilace se ve smíšené arteriální
krvi PO2 sníží a pCO2 zvýší.
Obrázek 8c: Nepatrným zvýšením dechové frekvence dosáhneme normalizace
PCO2 ve smíšené arteriální krvi, PO2 však zůstává stále nízké. Příčina je v
rozdílném tvaru disociačních křivek O2 a CO2 - viz následující obrázek.
Obrázek 8d: Porovnání celkových koncentrací a parciálních tlaků O2 a CO2 v
hyperventilovaných hypoventilovaných alveolech a ve smíšené arteriální krvi.
Obrázek 8e: Omezení perfúze špatně ventilovanými alveoly omezí příměs
hypooxygenované krve z hypoventilovaných alveolů, ve smíšené arteriální krvi
se proto parciální tlak kyslíku zvýší. Důsledkem ale je také zvýšení odporu
plicního krevního řečiště a rozvoj prekapilární plicní hypertenze.
Co je za oponou Atlasu fyziologie a patofyziologie – technologie
tvorby výukových simulátorů
Atlas je vytvářen jako společné dílo tvůrčího týmu odborníků různých
profesí (obr. 9):
– zkušených učitelů, jejichž scénář je základem kvalitní výukové aplikace,
– systémových analytiků, kteří ve spolupráci s profesionály daného oboru
jsou odpovědni za vytvoření simulačních modelů pro výukové
simulační hry,
– výtvarníků, kteří vytvářejí vnější vizuální podobu,
– informatiků (programátorů), kteří celou aplikaci "sešijí" do výsledné
podoby.
Aby tato mezioborová kolektivní tvorba byla efektivní, je nutno pro
každou etapu tvorby využívat specifické vývojové nástroje, s dostatečnou
technickou podporou, které umožňují komponentovou tvorbu simulačních
modelů, vytváření interaktivních multimédií a jejich závěrečné propojení podle
daného scénáře do kompaktního celku.
Kreativní propojení různých profesí a vývojových nástrojů je proto
předpokladem úspěchu
O použitých technologiích při jeho výstavbě pojednává internetová
multimediální prezentace http://www.physiome.cz/atlas/info/01/index.htm a o
metodologii tvorby výukových simulátorů jsme referovali v [12].
Obrázek 9: Atlas fyziologie a patofyziologie je vytvářen multidisciplinárním
týmem pedagogů, systémových analytiků, výtvarníků a informatiků. Při jeho
tvorbě se snažíme propojovat jak odborníky různých profesí, tak i vývojové
nástroje.
Základ e-learningové výukové aplikace – kvalitní scénář
Základem každé výkladové kapitoly atlasu je kvalitní scénář, vytvořený
zkušeným pedagogem. Přípravě scénáře je třeba věnovat velkou pozornost.
Podle našich zkušeností se podcenění důkladné přípravy scénáře vymstí v
nutnosti zbytečných iteračních kroků ve vývoji výukové aplikace a v následném
prodloužení vývojového času.
Ve scénáři musí být podrobně navrženo zadání pro výtvarníka týkající se
grafického vzhledu každé jednotlivé stránky včetně animací a návrhu
interaktivního chování. Definitivní grafický vzhled je pak věcí výtvarníka
spolupracujícího s autorem kapitoly. Zároveň je třeba ve scénáři uvést klíčová
místa synchronizace zvukového doprovodu s počátky jednotlivých animací.
Je-li výklad doprovázen simulační hrou (ve formě "cvičením" se
simulačním modelem), je třeba pečlivě rozmyslet scénář, podle kterého má
student s modelem manipulovat, tak aby chování modelu osvětlilo ty vztahy,
které se bez simulační hry s modelem vysvětlují obtížněji (viz příklad uplatnění
simulačních her na obr. 4,5,8).
Interaktivní animace na nitích simulačních modelů
Tvorba interaktivních animovaných obrázků (propojených s výkladem a
simulačními modely) je úkolem výtvarníků. Výtvarná část bývá při tvorbě elearningových aplikací často neprávem podceňována – ve skutečnosti ale právě
výtvarný vzhled výukové aplikace je často tím, co e-learningový produkt z
hlediska marketningu "prodává" potenciálním uživatelům.
Zároveň ale je zapotřebí konstatovat, že zabezpečení profesionálního
výtvarného vzhledu výukové aplikace je náročné na finanční i lidské zdroje.
Každý obrázek je autorským výtvarným dílem. Výtvarníků, kteří ovládají tvorbu
interaktivních počítačových animací, není ale na trhu práce nadbytek. Navíc,
díky rozvoji internetových médií, digitální televize, průmyslu počítačových her a
dalších odvětví informačního průmyslu, je po těchto profesionálech na trhu
práce zvyšující se poptávka.
My jsme nedostatek profesionálů v oblasti interaktivní grafiky již před
lety řešili navázáním úzké pracovní spolupráce s Výtvarnou školou Václava
Hollara, kde jsme vybudovali naše externí pracoviště – Laboratoř interaktivní
grafiky. Věnovali jsme se školení nejprve učitelů (a později i žáků) výtvarné
školy v oblasti ovládání moderních nástrojů počítačové grafiky, a společným
úsilím jsme na této škole vytvořili nový tříletý obor Vyšší odborné školy
"Interaktivní grafika" (v současné době již máme dva ročníky absolventů). Na
vyšší odborné škole zajišťujeme především výuku oboru "Ovládání
interaktivity" a vedení studentských praxí. Studenti (a nyní též i absolventi) této
vyšší odborné školy jsou ti, kdo z převážné míry zajišťují výtvarný vzhled
našich výukových aplikací.
Pro tvorbu interaktivní grafiky jsme dosud využívali především produkty
firmy Adobe – především Adobe Flash a Adobe Flex. V poslední době se
začínáme orientovat na vývojové prostředí Microsoft, které nabízí velmi vhodné
nástroje umožňující dobrou spolupráci programátorů a výtvarníků – Microsoft
Expression Blend (na straně výtvarníků) a Visual Studio 2008 (s frameworkem
WPF na straně programátorů) [7].
"Mozek" výukového simulátoru - matematický model
Jádrem simulátorů je matematický model, představující formalizovaný
(matematický) popis fyziologické reality. Pro vývoj matematických modelů jsou
určeny speciální vývojové nástroje. V naší laboratoři jsme dosud dlouhodobě
využívali prostředí Matlab/Simulink od firmy Matworks. V prostředí Simulink
jsme vytvořili speciální knihovnu formalizovaných fyziologických vztahů
Physiology Blockset, volně dostupnou na našich webových stránkách
(www.physiome.cz/simchips).
Vývojové nástroje společnosti Mathworks (Matlab a Simulink) dnes patří
mezi osvědčené průmyslové standardy. Simulink zpravidla pracuje s
propojenými bloky. V propojkách mezi jednotlivými bloky tečou signály, které
přenášejí hodnoty jednotlivých proměnných od výstupu z jednoho bloku ke
vstupům do dalších bloků. V blocích dochází ke zpracování vstupních informací
na výstupní. Propojení bloků v Simulinku proto odráží spíše postup výpočtu a
než vlastní strukturu modelované reality. Hovoříme o tzv. kauzálním
modelování.
V poslední době došlo k vývoji nových tzv. „akauzálních“ nástrojů pro
tvorbu simulačních modelů. Zásadní inovaci, kterou tyto nástroje přinášejí je
deklarativní (a tedy akauzální) zápis modelů, kdy jednotlivé části modelu
popisujeme přímo jako rovnice a nikoli jako algoritmus řešení těchto rovnic.
Tyto nástroje pracují s propojenými komponenty, v nichž jsou definovány
rovnice. Rovnice neznamenají přiřazení (tj. uložení výsledku výpočtu
přiřazovaného příkazu do dané proměnné), ale definici vztahů mezi proměnnými
(tak, jak je v matematice a fyzice zvykem). Tyto komponenty (které představují
instance tříd s rovnicemi) se mohou propojovat prostřednictvím přesně
definovaných rozhraní – konektorů. Důležité je to, že propojením komponent
vlastně dochází k propojení soustav rovnic v jednotlivých komponentách mezi
sebou.
Jejím typicým představitelem akauzálních modelovacích nástrojů je nový
objektově orientovaný programovací jazyk Modelica [5]. Byl původně vyvinut
ve Švédsku a nyní je dostupný jak ve verzi open-source (vyvíjené pod záštitou
mezinárodní organizace Modelica Association, http://www.modelica.org/), tak i
ve dvou komerčních implementacích (od firmy Dynasim AB pod názvem
Dymola a od firmy MathCore pod názvem MathModelica)
Výrobce osvědčených nástrojů Matlab/Simulink - firma Mathworks
reagovale na nové trendy vytvořením speciální simulinkové knihovny Simscape
a návazných doménových knihoven SimElectronics, SimHydraulics,
SimMechanics aj.
V souladu s moderními trendy jsme dosud užívané vývojové nástroje pro
tvorbu matematických modelů (tj. Matlab/Simulink) v poslední době rozšířili o
nástroje využívající jazyk akauzálního modelování – jazyk Modelica. Pro tento
nový perspektivní modelovací jazyk vytváříme i vlastní vývojový nástroj, které
umožní vygenerovat výsledný model do prostředí Microsoft .NET, což usnadní
převod vytvořených a odladěných modelů do prostředí, v němž bude vyvíjen
vlastní výukový simulátor.
Vývoj vlastního výukového simulátoru
Vývoj výukového simulátoru je náročná programátorská práce, která
navazuje na výsledky vývoje matematického modelu a na vytvořené prvky
interaktivní grafiky. V souladu s vytvořeným scénářem je nutné grafické prvky
uživatelského rozhraní „sešít“ s matematickým modelem naprogramovaným na
pozadí.
V minulosti jsme pro tvorbu simulátorů využívali vývojové prostředí
Control Web, původně určené pro tvorbu průmyslových aplikací (řízení, měření,
tvorba velínů) s využitím PC. Toto prostředí poskytuje mnoho nástrojů pro
vytvoření komplikovaného uživatelského rozhraní, umožňuje do něj napojit
flashové animace a řídit je podle hodnot proměnných na pozadí. Control
Webová aplikace v klasickém nasazení v průmyslu komunikuje přes softwarový
ovladač hardwarové řídící a měřící karty s průmyslovým technologickým
zařízením. Při využití prostředí Control Web pro tvorbu simulátorů jsme
naprogramovali speciální softwarový ovladač, v jehož jádru je naprogramován
simulační model. Control Web je ošálen: přes příslušné softwarové
vstupní/výstupní kanály nekomunikuje s průmyslovou technologií, ale se
simulačním modelem v ovladači (viz obr. 10).
Abychom usnadnili vývoj ovladačů "virtuální měřící/řídící karty", které
obsahují simulační model a nemuseli tento ovladač pro každý model psát v
programovacím jazyce C "ručně", vyvinuli jsme speciální program, který nám
umožní vývoj tohoto ovladače automatizovat. Máme tedy nyní možnost
bezprostředně ze simulinkového schématu generovat zdrojový text příslušného
virtuálního ovladače v C. Tím je možné jednoduše a rychle modifikovat ovladač
pro prostředí Control Web při nejrůznějších úpravách a nových verzích
simulačního modelu.
V prostředí ControlWeb jsme např. vytvořili simulátor Golem [8]
v Atlasu fyziologie a patofyziologie simulátor ledvin..
a
V současné době využíváme pro tvorbu simulátorů klasické programovací
nástroje. Pokud jde o jednoduché flashové simulátory, programujeme je přímo
v jazyce ActionScript, který je programovacím jazykem pro flashové aplikace.
V tomto jazyce je například v Atlasu fyziologie a patofyziologie naprogramován
simulátor mechanických vlastností kosterního svalu (viz obr. 7).
Obrázek 10: Vývoj simulátoru v prostředí Control Web, původně určeného pro
vizualizaci řídících a měřících průmyslových aplikací. Simulační model je
naprogramován jako softwarový ovladač (neexistující) virtuální karty a
vytvářená aplikace v Control Webu s modelem komunikuje jako s
technologickým zařízením
Pro složitější simulátory ale vývojové prostředí jazyka ActionScript
nestačí. Proto v naší laboratoři využíváme programovací prostředí Microsoft
Visual Studio .NET, které, zejména ve své poslední verzi, poskytuje velké
možnosti pro programátorskou práci. V tomto prostředí již nejsme omezeni
"předpřipravenými" prvky uživatelského rozhraní jako v prostředí Control Webu
a přitom můžeme využívat veškerou sílu moderního nástroje pro tvorbu
softwarových aplikací, na druhé straně si však musíme řadu prvků uživatelského
rozhraní vytvářené aplikace naprogramovat sami.
Abychom si vytváření simulátorů ulehčili (a aby nebylo nutné ve Visual
Studiu .NET "ručně" programovat již odladěný simulační model) vyvinuli jsme i
zde speciální softwarový nástroj [12], který automaticky ze Simulinku
vygeneruje simulační model ve formě komponenty pro prostředí .NET (viz obr.
11).
Obrázek 11: Tvorba simulátorů v prostředí .NET. Model je naprogramován jako
komponenta prostředí .NET (tzv. .NET assembly) – nejlépe prostřednictvím
automatického generování z nástrojů pro vývoj modelů (z prostředí
Matlab/Simulink nebo z prostředí programovacího jazyka Modelica). Grafické
komponenty jsou vytvářeny v prostředí Adobe Flash, nebo v prostředí Microsoft
Expression Blend. Tvorba animací v prostředí Expression Blend skýtá výhodu
tvorby jak animací tak i simulátoru ve společné platformě .NET
Pro usnadnění převodu matematických modelů z prostředí jazyka
Modelica do prostředí Microsoft .NET vytváříme (v rámci mezinárodního
projektu Open Modelica) vlastní solver - Modelica.NET.
Krom propojení s nástroji pro tvorbu modelů je důležité též snadné
napojení na vytvářené grafické komponenty uživatelského rozhraní. Flashové
komponenty je možné začlenit do vytvářeného simulátoru prostřednictvím
komponenty Active X.
Nová verze prostředí ..NET přináší i zcela nové možnosti tvorby
grafických komponent. Díky nové technologii WPF (Windows Presentation
Foundation) je možno přímo v platformě .NET vytvářet složité grafické
komponenty obsahující animace, vektorovou grafiku, 3D prvky apod. (obdobně,
ba i s potenciálně většími možnostmi jako v prostředí Adobe Flash). Důležité je,
že vytvářené grafické uživatelské rozhraní je přímo integrováno s platformou
.NET, což při vývoji simulátorů odstraňuje nutnost přemosťovat nesourodé světy
.NET a Adobe Flash (viz obr. 11).
Krom toho vývojový nástroj pro tvorbu grafických komponent (Microsoft
Expression Blend) výrazně podporuje spolupráci výtvarníků a programátorů
[13], díky rozhraní, které odděluje (a propojuje) práci výtvarníka a
programátora. Výtvarník v něm může velmi pohodlně (pomocí grafického
uživatelského rozhraní) vytvářet složité animace, které mohou být snadno
řízeny. Programátor pak toto řízení specifikuje napojením na příslušné
programové moduly (animace pak mohou být řízeny simulačním modelem na
pozadí jako loutky na nitích).
V současné době školíme výtvarníky pro práci s tímto perspektivním
nástrojem.
Nové vývojové nástroje Microsoftu jsou velmi perspektivním prostředím
pro vývoj simulátorů, a do budoucna představují naši hlavní vývojovou
platformu. Navíc, nový nástroj Silverlight, umožní vyvíjet simulátory, které
mohou běžet přímo internetovém prohlížeči (a to i na počítačích s různými
operačními systémy – stačí aby prohlížeč měl instalován příslušný plugin).
Závěr
Výukové aplikace využívající simulační hry, přístupné prostřednictvím
webu, jsou novou, z didaktického hlediska velmi účinnou, výukovou pomůckou
pro vysvětlování složitých patofyziologických procesů.
Jejich tvorba však není jednoduchá – vyžaduje týmovou multidisciplinární
spolupráci a využívání vhodných vývojových nástrojů.
Představuje kombinaci výzkumné a vývojové práce. Výzkumná práce
spočívá ve formalizaci fyziologické reality prostřednictvím tvorby
matematických modelů a vývojová práce spočívá ve vlastní tvorbě
multimediálních simulátorů využívajících vytvořené matematické modely.
Jako náš příspěvek k vytváření moderních e-learningových nástrojů
kombinujících multimediální výklad se simulačními hrami jsme založili projekt
internetového Atlasu fyziologie a patofyziologie.
Projekt atlasu je otevřený – jeho výsledky v českém jazyce budeme na
internetu volně zpřístupňovat všem zájemcům, a při jeho vývoji uvítáme
spolupráci se všemi, kdo se budou chtít podílet na jeho postupném budování..
Literatura
[1] Abram S. R., Hodnett, B. L., Summers R. L., Coleman T. G., Hester R.L.,
"Quantitative Circulatory Physiology: An Integrative Mathematical Model
of Human Physiology for medical education.", Advanced Physiology
Education, 31 (2), 202 – 210, 2007.
[2] Burkhoff D. [2008, August] The Heart Simulator. [Online].
http://www.columbia.edu/itc/hs/medical/heartsim/
[3] Coleman T. (2008, September). Quantitative Human Physiology [Online].
Available: http://physiology.umc.edu/themodelingworkshop/.
[4] Coleman T. G. Randall J.E.,"HUMAN. A comprehensive physiological
model.", The Physiologist, vol. 26, (1): 15-21, 1983.
[5] Fritzson P. Principles of Object-Oriented Modeling and Simulation with
Modelica 2.1, ISBN 0-471-47163-1,Wiley-IEEE Press, 2003
[6] Guyton AC, Coleman TA, and Grander HJ. "Circulation: Overall
Regulation." Ann. Rev. Physiol., 41, s. 13-41, 1972
[7] Januszewski K., Rodrigues J. (2008 November) The new iteration. How
XAML transform the collaboration between designers and developers in
window presentation foundation. [Online] Available:
http://windowsclient.net/wpf/white-papers/thenewiteration.aspx
[8] Kofránek J. Anh Vu L. D., Snášelová H., Kerekeš R., Velan T., "GOLEM –
Multimedia simulator for medical education." In Patel, L., Rogers, R., Haux
R. (Eds.). MEDINFO 2001, Proceedings of the 10th World Congress on
Medical Informatics. London: IOS Press, 1042-1046, 2001
[9] Kofránek J., Andrlík M, Kripner T and Matoušek S., "Biomedical
Educations with Golem." In: Interdisciplinary Aspects of Human-Machine
Co-existence and Co-operation, edited by Mařík V, Jacovkis P, Štěpánková
O and Kléma J. Prague: Czech Technical University inPrague, 142-151,
2005.
[10]
Kofránek J., Matoušek S., Andrlík M., Stodulka P., Wünsch, Z.,
Privitzer P., Hlaváček J., Vacek O., "Atlas of physiology - internet
simulation playground." In. Proceedings of the 6th EUROSIM Congress on
Modeling and Simulation, Vol. 2. Full Papers (CD). (B. Zupanic, R. Karba,
S. Blažič Eds.), University of Ljubljana, ISBN 978-3-901608-32-2, MO-2P7-5, 1-9. 2007. Článek je dostupný na adrese http://patfbiokyb.lf1.cuni.cz/wiki/_media/clanky/development_of_web_accessible_me
dical_simulators.pdf?id=wiki%3Auser%3Aseznam_publikaci&cache=cache
[11]
Kofránek J, Rusz J., Matoušek S., " Guytons Diagram Brought to Life from Graphic Chart to Simulation Model for Teaching Physiology." In
Technical Computing Prague 2007. 15th Annual Conference Proceedings.
Full paper CD-ROM proceedings. (P. Byron Ed.), Humusoft s.r.o. &
Institute of Chemical Technology, Prague, ISBN 978-80-7080-658-6, 1-13,
2007. Článek, včetně zdrojových textů programů je dostupný na adrese
http://www.humusoft.cz/akce/matlab07/sbor07.htm#Kofránek J.
[12]
Kofránek J., "Tvorba výukových simulátorů. Co je za oponou." In:
Mefanet report 01 Institut biostatistiky a analýz, Masarykova Univerzita. str.
60-72, 2008
[13]
Meyers R., Doherty C, Geoffrion L. (2008, September). web-Human
Physiology Teaching Simulation (Physiology in Health, Disease and During
Treatment) [Online]. Available: http://placid.skidmore.edu/human/index.php
[14]
Oostendorp T. (2008,September). ECGSim, version1.3 [Online].
Available: http://www.ecgsim.org.
[15]
Silbernagl S., Despopoulos A. Atlas fyziologie člověka, 6. vydání, ISBN
80-247-0630-X, Grada Publishing, Praha 2004
[16]
Silbernagl, S., Lang, F. Atlas patofyziologie člověka. Grada Publishing,
ISBN 80-7169-968-3, Praha 2001,
[17]
University of Florida. (2008,September). Virtual Anaesthesia Machine,
Simulation Portfolio. [Online] Available:
http://vam.anest.ufl.edu/simulations/simulationportfolio.php
Poděkování:
Atlas a výukové simulační modely jsou vytvářeny za podpory grantu
MŠMT 2C06031 –"e-Golem", rozvojového projektu MŠMT C34/2008 a
společnosti Creative Connections s.r.o.
MEDSOFT 2009
Jiří Kofránek: Komplexní model acidobazické rovnováhy, (English version:
Complex model of blood acid-base balance). In MEDSOFT 2009, sborník
příspěvků, (editor: Milena Ziethamlová Ed.) Praha: Agentura Action M, Praha,
ISBN 978-80-904326-0-4 , str. 23-60, 2009. Práce je dostupná na adrese http://
www.physiome.cz/references/Medsoft09a.pdf, anglická verze je dostupná
na adrese http://www.physiome.cz/references/AcidBaseMedsoft2009.pdf,
model je dostupný na adrese http://physiome.cz/AcidBase.
KOMPLEXNÍ MODEL ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY KRVE
KOMPLEXNÍ MODEL ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY KRVE
Jiří Kofránek
Anotace
Klasický Siggaard-Andersenův nomogram, široce využívaný v klinické
praxi pro vyhodnocování acidobazické rovnováhy, byl původně experimentálně získán při teplotě 38°C a za předpokladu normální koncentrace
plazmatických bílkovin. V klinické praxi je však nomogram (dnes většinou
v počítačové podobě) používán k výpočtům z měřených dat ze vzorků
krve temperovaných na standardní teplotu 37°C. Provedli jsme simulační
přepočet výchozích experimentálních dat na teplotu 37°C a sestavili nový
nomogram pro 37°C. Při porovnání s původním nomogramem nejsou
zásadní odchylky, pokud se BE neodchyluje více než 10 mmol/l, při odchylkách větších než 15 mmol/l jsou však výsledky rozdílné. Navrhli jsme algoritmus a program, který z hodnot pH a pCO2 počítá BE dle původního i
korigovaného nomogramu. Nicméně data, z nichž nomogram vycházel,
počítají s normální hodnotou plazmatických bílkovin. Dále jsme kombinovali model acidobazické rovnováhy plazmy dle Figgeho a Fencla s daty,
vycházejícími z dat Siggaard-Andersenova nomogramu, korigovaného na
37°C. Definovali jsme pak BE v závislosti nejen na koncentraci hemoglobinu, ale též i v závislosti na koncentraci plazmatických bílkovin a fosfátů.
Pak je BE v podstatě totožné se změnou SID dle tzv. “moderní koncepce”
acidobazické rovnováhy dle Stewarta. Model mimo jiné jasně ukazuje, že
v případě uvažování plné krve zcela neplatí nezávislost SID a PCO2. Model
je jádrem širšího modelu acidobazické rovnováhy organismu, na kterém
je možné realizovat patogenezu poruch acidobazické rovnováhy v souladu
s naším dříve publikovaným bilančním přístupem k interpretaci poruch
ABR.
Klíčová slova
Acidobazická rovnováha, formalizovaný popis, simulační model, krevní
plyny, výukové simulátory
1
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
1. Úvod
Acidobazickou rovnováhu organismus řídí ovlivňováním dvou bilancí –
bilance toku oxidu uhličitého (řízením respirace) a bilance mezi tvorbou
a vylučováním silných kyselin (regulací acidifikačních procesů v ledvinách).
Oba toky jsou propojeny přes pufrační systémy. Porucha bilancí se projeví
posunem pH tělních tekutin. Posun chemických rovnovah v pufračních
systémech, přesuny látek mezi pufračními systémy, výměny H+/Na+ H+/K+
mezi buňkou a intersticiální tekutinou (a v dlouhodobém časovém měřítku
i vymývání NaHCO3, KHCO3 a později i CaCO3 a CaHPO4 z minerální hmoty
z kostí při dlouhodobých acidémiích) jsou pouze tlumivými mechanismy při
acidobazických poruchách. Základními regulačními orgány, které mohou
acidobazickou poruchu korigovat (ovlivněním bilance toků CO2 a H+/HCO3-)
jsou respirační systém a ledviny.
Z klinického hlediska je důležitým indikátorem stavu acidobazické
rovnováhy pufrační systém v arteriální krvi. Retence či deplece CO2 při
změnách bilance oxidu uhličitého nebo retence či deplece H+/HCO3- při
změnách bilance mezi tvorbou a vylučováním silných kyselin se projeví
v posunu chemické rovnováhy v pufračním systému tvořeném bikarbonátovým i nebikarbonátovým pufrem.
Označíme-li úhrnnou koncentraci nebikarbonátových bazí jako [Buf-] –
ve skutečnosti se jedná o pufrační báze plazmatických bílkovin, fosfátů
(a v případě celé krve i o koncentraci hemoglobinu) – pak souhrnná koncentrace nebikarbonátových pufračních bazí tvoří tzv. hodnotu Buffer Base (BB):
BB=[HCO3-]+[Buf-]
2. Klasický přístup „dánské školy“ k hodnocení poruch acibobazické rovnováhy
Zásluha dánských autorů (především Poula Astrupa, Ole Siggaard-Andersena a dánské firmy Radiometer) spočívala především v tom, že otevřela
cesty k rutinnímu klinickému měření a vyhodnocování stavu acidobazické
rovnováhy u lůžka nemocného.
Při změnách pCO2 se mění pH krve – vyjádříme-li titrační křivku změn
pCO2 a pH v semilogaritmických souřadnicích, pak v rozmezí se životem
slučitelných hodnot pH se tyto titrační křivky prakticky blíží přímkám. Na
tomto předpokladu bylo také založeno vyšetřování acidobazického stavu
krve navržené v první polovině padesátých let minulého století Paulem
Astrupem. V té době ještě neexistovaly elektrody, které přímo měřily pCO2
v plazmě vyšetřovaného vzorku krve. Existovaly však poměrně přesné
elektrody na měření pH. Metoda stanovení pCO2 podle Astrupa (1956)
spočívala v tom, že ve vyšetřovaném vzorku krve se nejdříve změřilo pH,
2
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
potom se tento vzorek krve automaticky ekvilibroval se směsí O2/CO2,
v níž se mohla přesně nastavit hodnota pCO2. Vzorek krve se nejprve
ekvilibroval s plynnou směsí s vysokým pCO2, po ekvilibraci se změřilo
pH, a pak se krev ekvilibrovala se směsí s nízkým parciálním tlakem oxidu
uhličitého a rovněž se změřilo pH. Obdržené body se propojili na semilogaritmickém grafu přímkou a na ní se podle původně změřeného pH
odečetla odpovídající hodnota pCO2 (viz obr. 1). Dnes se již ekvilibrační
metoda pro stanovení pCO2 nepožívá. Moderní acidobazické analyzátory
měří pCO2 přímo.
Astrupova metoda
logaritmická stupnice PCO2
Nastavené vysoké
pCO2 ve smČsi
O2/CO2 pro ekvilibraci
Z grafu odeþtená
hodnota pCO2 v
mČĜeném vzorku krve
Sestrojená titraþní
pĜímka
Nastavené nízké
pCO2 ve smČsi
O2/CO2 pro ekvilibraci
stupnice pH
pH po ekvilibraci s
vysokým pCO2
pH v mČĜeném vzorku krve
(pĜed ekvilibrací).
pH po ekvilibraci s
nízkým pCO2
Obr. 1.: Titrační křivka změn pH/PCO2 při ekvilibraci krve s oxidem uhličitým
se prakticky blíží přímce. Proto bylo možno stanovit pCO2 ve vyšetřovaném vzorku
krve podle sestrojené titrační přímky po ekvilibraci krve s nízkým a vysokým
parciálním tlakem CO2.
Koncept Buffer Base zavedený Singerem a Hastingsem (1948) byl
v šedesátých letech dále rozveden Siggaard-Andersenem (1960,1962),
který jako klinicky relevantní faktor zavedl pojem rozdílu hodnoty Buffer
Base od její normální hodnoty - Normal Buffer Base (NBB):
BE=BB-NBB
Za normálních okolností je hodnota BE (pro krve s jakoukoli koncentrací
hemoglobinu) nulová. Mění se při pufrační reakci s přidanou silnou kyselinou nebo silnou bazí. Siggaard Andersen využil ekvilibrační titrační křivky
krve ke stanovování hodnot BB a BE. Ke vzorkům krve s různým hematokritem nejprve přidával definované množství silné kyseliny či zásady –
a tím měnil jejich BE. Potom tyto vzorky krve titroval a výsledky vynášel
do souřadnic log PCO2/pH. Titrační křivky (v semilogaritmických souřad3
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
nicích prakticky přímky) vzorků krve s různým hematokritem ale stejnou
hodnotou BE se protínaly vždy ve stejných bodech (viz obr. 2). Obdobně,
titrační křivky vzorků krve s různým hematrokritem (a různou hodnotou
BE), ale se stejnou hodnotou BB se také protínaly ve stejných bodech.
Tím v semilogaritmických souřadnicích získal nomogram s křivkami BE
a BB, které umožnily při vyšetřování krve stanovit hodnoty BE a BB ve
vyšetřovaném vzorku krve.
BE=0 mEq/l
BE=-15 mEq/l
Obr. 2.: Siggaard-Andersenův nomogram. Titrační křivky (v semilogaritmických souřadnicích přímky) při titraci krve oxidem uhličitým mají různý skon v
závislosti na koncentraci hemoglobinu. Křivky se stejným BE se protínají v jednom
bodě. Průsečíky těchto bodů sloužily podkladem pro experimentální stanovení
křivky BE (Base Excess). Obdobným způsobem byla experimentálně stanovena
křivka BB (Buffer Base) jako průsečík bodů kre se protítaní titrační křivky vzorků
krve se stejným BB. Nomogram byl experimentálně vytvořen pro teplotu 38°C. V
dnešních automatech na vyšetření acidobazické rovnováhy je vyšetřovaný vzorek
krve temperován na standardní teplotu 37°C. Pro stanovení hodnot BE a BB se
však i dnes využívají (digitalizovaná) data vycházející z původního Siggaard-Andersenova nomogramu.
Siggaard-Andersen tímto způsobem experimentálně zjišťoval závislost koncentrace vodíkových iontů [H+] resp. resp. pH na hodnotě pCO2
a koncentraci hemoglobinu (Hb), a získané výsledky vtělil do klinicky
využitelných nomogramů vyjadřujících závislost:
[H+]= funkce (pCO2,BE,Hb)
4
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Pro vyhodnocování acidobazických poruch podle BE a pCO2 je důležité,
že vzestup či pokles CO2 nemá vliv na celkovou koncentraci pufračních
bazí (BB) ani na hodnotu BE. Při vzestupu pCO2 stoupne hladina kyseliny
uhličité, která disociuje na bikarbonát a vodíkové ionty, které jsou však
prakticky úplně navázány na nebikarbonátové pufrační báze [Buf-], a proto
přírůstku hladiny bikarbonátů odpovídá stejný pokles hladiny nebikarbonátových pufrů, celková koncentrace [HCO3-]+[Buf-] a tedy BB i BE se
prakticky nemění. Hodnoty BB a BE jsou tedy nezávislé na hodnotě pCO2.
Přesně to platí pro plazmu, zcela přesně to však neplatí pro krev – pCO2
ovlivňuje oxygenaci hemoglobinu kyslíkem. Protože ale deoxygenovaný
hemoglobin má větší afinitu k protonům než deoxygenovaný hemoglobin
(a v oxygenované krvi se proto objevuje zdánlivě větší koncetrace nebikarbonátových nárazníkových bazí), závisí celková koncentrace nárazníkových bazí BB také na saturaci hemoglobinu kyslíkem, která je ovlivnitelná
hodnotou pCO2.
Právě proto je výhodné pro modelování acidobazické rovnováhy krve
definovat standardizovanou oxyhodnotu Buffer Base (BBox) jako
takovou hodnotu BB, která by byla naměřena v daném vzorku krve, kdyby
byl oxhemoglobin plně nasycen kyslíkem (tj. plné 100% saturaci hemoglobinu kyslíkem). Obdobně je definována standardizovaná oxyhodnota
Base Excess (BEox) jako taková hodnota BE, která by byla stanovena
v daném vzorku krve, kdyby byl oxhemoglobin plně nasycen kyslíkem
(Kofránek, 1980). Hodnota BEox je pak skutečně nezávislá na pCO2.
Je třeba poznamenat, že nezávislost pCO2 a BEox pro krev „in vivo“ zcela
neplatí, protože při vzestupu pCO2 stoupnou bikarbonáty v plazmě více
než v intersticiu a část bikarbonátů se proto při vzestupu pCO2 přesouvá
do intersticiální tekutiny (a hodnota BEox při akutním vzestupu pCO2 mírně
klesá).
Hodnoty BB a BE (resp. BBox a BEox) se mění po přidání silné kyseliny
(nebo silné zásady) ke krvi, nebo po přidání bikarbonátů. Přidání jednoho
milimolu silné kyseliny k jednomu litru krve vede k poklesu BE o jeden
milimol, přidání jednoho milimolu bikarbonátů (nebo odebrání jednoho
milimolu vodíkových iontů reakcí se silnou zásadou) vede k vzestupu BB a
BE (BBox a BEox) o jeden milimol.
Změna hladiny rozpuštěného CO2 v plazmě (vyjádřená jako pCO2) bude
tedy charakterizovat bilanci toku oxidu uhličitého a změna hodnoty BE
charakterizuje změnu bilance mezi tvorbou a vylučováním silných kyselin.
Hladina pCO2 tedy charakterizuje respirační složku acidobazické rovnováhy
a hodnota BE složku metabolickou.
Pro klinické využití hodnot pH, pCO2 a BE v diagnostice acidobazické
rovnováhy byly vytvořeny tzv. kompenzační diagramy vyjadřující vliv
adaptačních odpovědí respiračního systému a ledvin na poruchy acido5
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
bazické rovnováhy (Dell a Winters, 1970, Goldberg et al., 1973, SiggaardAndersen, 1974, Grogono et al., 1976).
Siggaard-Andersenův nomogram (vyjádřený ve formě aproximačních
rovnic) se stal základem vyhodnocovacích algoritmů v řadě laboratorních
automatů pro měření acidobazické rovnováhy krve. Určitým problémem je
to, že experimentální měření při konstrukci Siggard-Andersenova nomogramu byla prováděna při teplotě 38°C. Dnešní přístroje pro měření acidobazické rovnováhy krve (přímo měřící hodnoty pCO2, pH a pO2) poskytují
obvykle údaje naměřené při teplotě vzorku krve 37°C.
Závažnějším problémem je však to, že titrace při tvorbě experimentálního nomogramu byla prováděna s krví, která měla normální koncentraci
plazmatických bílkovin (72 g/l). V případech, kdy je koncentrace plazmatických bílkovin nižší (což u kriticky nemocných pacientů nebývá vzácností), budou body na nomogramu posunuty a veškeré klinické výpočty
podle tohoto nomogramu budou tedy chybné.
Siggaard-Andersen později publikoval i určité korekce, uvažující různé
koncentrace plazmatických bílkovin (Siggaard-Andersen, 1977, SiggaardAndersen et al. 1985, Siggaard-Andersen O, Fogh-Andersen N., 1995), do
rutinní klinické praxe však tyto korekce zřejmě pronikly nedostatečně.
3. „Moderní“ přístup Stewarta
Výše zmíněné nepřesnosti klasického přístupu k vyhodnocování acidobazické rovnováhy vedly k tomu, že v osmdesátých letech byly hledány nové
přístupy k popisu a vyhodnocování acidobazického stavu krve. Nejrozšířenějším se stal přístup Stewartův (1983), později do klinické praxe rozpracovaný Fenclem a spolupracovníky (1989, 1993, 2000).
Na rozdíl od Siggaard-Andersena se Stewartův popis omezuje pouze na
krevní plazmu, je však schopen přesně popsat hypo- a hyperalbuminémie,
diluční acidózy i koncentrační alkalózy. Stewartovy kalkulace vycházejí
z kombinace fyzikálně chemických rovnic. Původní Stewartovy kalkulace
vycházejí z následujících jednoduchých předpokladů:
1. Musí platit iontová rovnice vody (kde K ‘w je iontový součin vody):
[H+] [OH-] = K ‘w
2. Stálost součtu koncentrací slabých kyselin (Buf-), a jejich disociovaných
pufračních bazí (Buf-):
[Buf -]+[HBuf] = [Buf TOT]
3. Disociační rovnováha soustavy nebikarbonátového pufru
(kde KBUF je disociační konstanta):
[Buf -] [H+] = KBUF × [HBuf]
6
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
4. Disociační rovnováha soustavy bikarbonátového pufru
(kde M je disociační konstanta):
[H+] [HCO3-] = M × pCO2
5. Disociační rovnováha mezi bikarbonátem a karbonátem
(kde N je disociační konstanta):
[H+] [CO32-] = N × [HCO3-]
6. Elektroneutralita:
SID + [H+] – [HCO3-] – [Buf-] – [CO32-] – [OH-] = 0
kde SID je hodnota „strong ion difference“ (reziduální anionty) – definovaná jako rozdíl koncentrací plně disociovaných kationtů a plně disociovaných aniontů (vyjádřený v mEq/l). V praxi její hodnotu zjistíme:
SID = [Na+] + [K+] + [Mg2+] + [Ca2+] - [Cl-]
Kombinací těchto rovnic dostaneme algebraickou rovnici čtvrtého
stupně, z níž lze vypočítat koncentraci vodíkových iontů v závislosti na
SID, celkové koncentraci slabých kyselin a jejich pufračních bazí [Buf TOT]
a pCO2 (v rovnici je závislá proměnná označena podtržením, nezávislé
proměnné jsou vyznačeny tučně a konstanty proloženě):
[H+]4 + (SID + KBUF) × [H+]3 + (KBUF × (SID - [Buf TOT]) - K‘w – M ×
pCO2) × [H+]2 - (KBUF × (K‘w2 + M × pCO2) - N × M × pCO2) × [H+] K‘w × N × M × pCO2 = 0
Řešením této rovnice dostaneme koncentraci vodíkových iontů, která
je závislá na respirační složce acidobazické rovnováhy – tj. pCO2, a dále
na respirační složce nezávislých metabolických parametrech SID a celkové
koncentraci nebikarbonátových bazí a kyselin [Buf TOT]:
pH = funkce ( pCO2, SID, [Buf TOT] )
Celková koncentrace nebikarbonátových bazí [Buf TOT] souvisí s celkovou
koncentrací hladiny plazmatických bílkovin, resp. albuminů. Podrobnější
studie ještě uvažují i celkovou koncentrací fosfátů. Výsledkem těchto
studií jsou vztahy, které umožňují (pomocí počítačového programu) vypočítat pH (a další proměnné jako je koncentrace bikarbonátů aj.) z hodnot
pCO2, SID, a celkových koncentrací fosfátů [Pi] a plazmatických albuminů
[AlbTOT] (viz například Watson, 1999):
pH = funkce ( pCO2, SID, [AlbTOT], [Pi] )
Jedna z nejpodrobnějších kvantitativních analýz acidobazické rovnováhy plazmy (Figge, 2009) rozvíjející Figge-Fenclův model (Figge et al.
1992) koriguje i vliv externě přidávaného citrátu [Cit] v odebíráném vzorku
plazmy na laboratorní vyšetření.
pH = funkce ( pCO2, SID, [AlbTOT], [Pi], [Cit] )
7
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
4. Výhody a nevýhody Stewartova přístupu
Matematické vztahy mezi proměnnými odvozené z kvantitativní fyzikálně
chemické analýzy umožňují z nezávisle proměnných (tj. pCO2, SID, koncentrací albuminů, fosfátů, a případně i k odebíranému vzorku plazmy přidaných citrátů) vypočítat závisle proměnnou – pH a z ní pak další závislé
proměnné, jako je např. koncentrace bikarbonátů aj.
Stewartův přístup umožňuje přesněji popsat některé patofyziologické
stavy (vliv hypo- a hyperalbuminémie na acidobazickou rovnováhu, diluční
acidózu a koncentrační alkalózu) a na první pohled dává klinikům pocit
lepšího vhledu do etiologie acidobazické poruchy pacienta. K určení „nezávislých“ proměnných, z nichž se vypočítávají další acidobazické parametry,
je totiž třeba explicitně změřit koncentrace fosfátů, Na+, Cl-, HCO3- a jiných
iontů, se kterými klinik pracuje ve své diagnostické rozvaze.
Naproti tomu, k nevýhodám Stewartovy teorie patří to, že pracuje pouze
s krevní plazmou. Krom toho, někteří následovníci Stewarta, fascinování
tím, že acidobazické parametry - pH (a příslušné koncentrace bikarbonátů, karbonátů, nebikarbonátových kyselin) lze vypočítat z nezávislých
proměnných (pCO2, SID, [AlbTOT], [Pi]) nezřídka docházejí v jejich interpretaci k věcně nesprávným názorům. Nezávislost výchozích proměnných,
především SID je při výpočtu míněna nikoli v kauzálním, ale v striktně
matematickém slova smyslu. Ovšem v klinicko-fyziologické praxi se na
to zapomíná, což často vede k nesprávnému výkladu kauzálního řetězce
příčin acidobazických poruch.
5. „Matematické čarodejnictví“ Stewartových následovníků
K matematickým vztahům řada Stewartových následovníků přistupovala
jako k “orákulu” – z věcně správných matematických vztahů se vyvozují
nesprávné kauzální příčiny. Zaměňují kauzalitu matematického výpočtu
(kdy se ze závislých proměnných počítají nezávislé proměnné) s kauzalitou
patofyziologických vztahů.
Někteří autoři např. vyvozují, že jednou z prvotních kauzálních příčin
acidobazických poruch jsou změny v hodnotách SID. Tak např. Sirker
a spol. (2001) dokonce tvrdí, že „pohyb vodíkových iontů přes membrány
(skrze vodíkové kanálky) nemá vliv na jejich aktuální koncentraci. Přímé
odstranění H+ z jednoho kompartmentu nezmění hodnotu žádné nezávislé
proměnné a tudíž i hodnotu koncentrace [H+]… rovnovážná disociace vody
vyrovnává jakékoli fluktuace v koncentraci [H+] a slouží nevyčerpatelným
zdrojem nebo výlevkou pro ionty H+“.
Představa, že SID (jako matematický konstrukt, nikoli fyzikálně-chemická
vlastnost) určitým mechanistickým způsobem ovlivňuje koncentraci [H+]
aby udržel elektroneutralitu, postrádá racionální vysvětlení – jakékoliv
8
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
pufrační reakce jsou pouze posuny chemických rovnovah a samy o sobě
(bez membránových přesunů) elektroneutralitu nemohou nijak ovlivnit.
6. Jsou oba přístupy opravdu zásadně rozdílné?
Ze vzrušených debat, které vedou příznivci obou teorií ve světovém
odborném tisku (např. Dubin et al. 2007, Dubin 2007, Kaplan 2007, Kurz
et al., 2008, Kelum 2009) by se mohlo zdát, že obě teorie jsou naprosto
odlišné a teprve čas ukáže, která z nich je správná. Ve skutečnosti se obě
teorie doplňují. Pokud jsou dodrženy obdobné podmínky jejich platnosti
(tj. uvažujeme pouze plazmu s normální koncentrací albuminů a fosfátů),
jsou výsledky prakticky shodné. Je zřejmé, že pokud se jedna z teorií
dostane mimo oblast, pro kterou byla definována, pak selhává a teorie
druhá se ukazuje jako přesnější. Tak např. snížená hladina plazmatických
bílkovin neodpovídá podmínkám, pro které byl experimentálně stanoven
Siggaard-Andersenův nomogram, a pokud podle tohoto nomogramu u
pacientů s hypalbuminémií vyhodnotíme hodnotu BE, zpravidla dostaneme nesprávné hodnoty. Použití Stewartovy metody nás v tomto případě
může uchránit před nesprávným diagnostickým závěrem. Na druhé straně
Stewart nekalkuluje s vlivem tak význačného krevního pufru, kterým je
hemoglobin v krvinkách. Stewartův přístup nám nepomůže v kalkulacích
množství infúzních roztoků pro korekci acidobazické poruchy a ani nám
nepomůže posoudit stupeň respirační a renální kompenzace acidobazické poruchy. Při diagnostickém uvažování u lůžka nemocného je vhodné
zvažovat obě teorie a uvědomovat si jejich výhody a omezení (Kelum,
2005).
Obr. 3.: SID a BB jsou prakticky totožné. Zcela totožné jsou změny SID a BB:
dSID=dBB.
9
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Podívejme se na shody a rozdíly obou přístupů podrobněji.
Jak Stewart, tak i Siggaard-Andersen používají jako parametr, popisující respirační složku acidobazické rovnováhy pCO2. Metabolickou složku
v pojetí „dánské školy“ reprezentuje hodnota BB, resp. její odchylka od
normy – BE. V Stewartově pojetí metabolickou složku reprezentuje SID
jako rozdíl kladně a záporně nabitých plně disociovaných aniontů a kationtů - z hlediska dodržení principu elektroneutrality by se na první pohled
zdálo, že hodnota SID je číselně totožná s hodnotou BB plazmy (obr. 3).
SID = [HCO3-] + [Buf-] = BB
Je to ale skutečně tak? Siggaard-Andersen (2006) tvrdí, že ano.
Nicméně, podíváme-li se podrobněji na význam nebikarbonátových bazí,
uvidíme jisté rozdíly.
K nebikarbonátovým bazím v plazmě patří fosfáty a plazmatické bílkoviny – z nich zejména albumin (vliv globulinů na acidobazickou rovnováhu je malý). V albuminu se vodíkový iont může navázet na následující aminokyseliny, které mají negativní elektrický náboj (Figge, 2009):
cystein, glutamová a aspartová kyselina, tyrozin a na karboxylový konec
bílkovinného polymeru. Označíme-li si souhrně tato vazebná místa jako
Alb- pak vazba vodíkových iontů může neutralizovat elektrický náboj (tak
jak to předpokládá klasická Stewartova teorie):
Alb- + H+ = HAlb
Vodíkové ionty se však mohou navázat i na imidazolová jádra histidinu
a také na arginin, lysin a --NH2 konec albuminové molekuly. Označíme-li si
tato vazebná místa souhrnně jako Alb, pak vazba vodíkových iontů vede
ke vzniku kladného elektrického náboje:
Alb + H+ = HAlb+
Označíme-li sumární koncentraci nabikarbonátových bazí dle Stewarta
jako [Bufst-] a koncentraci nebikarbonátových bazí dle Siggaard-Andersena jako [Bufsa-], pak uvidíme malý rozdíl (koncentrace jsou uvažovány
v miliekvivalentech):
[Bufst-] = [PO43-] + [HPO42-] + [H2PO4-] + [Alb-] – [HAlb+]
[Bufsa-] = [PO43-] + [HPO42-] + [H2PO4-] + [Alb-] + [Alb]
Koncentrace nebikarbonátových bazí dle Siggaard-Andersena je o něco
větší, protože za fyziologických podmínek [Alb]>[HAlb+]. Z toho zřejmě
pramení i rozdíl normální hodnoty SID (kolem 38 mmol/l) a normální
hodnoty BB plazmy (uváděné jako 41,7 mmol/l).
Protože ale platí, že změna koncentrací [Alb] souvisí se změnou koncentrací [HAlb+]:
10
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
d[Alb]=-d[HAlb+]
bude změna koncentrace nebikarbonátových bazí dle Siggaard-Andersena totožná se změnou koncentrace nebikarbonátových bazí dle
Stewarta:
d[Bufst-] = d[Bufsa-]
a tedy změna BB resp BE je stejná jako změna SID:
dBB=dSID
Mělo by tedy pro klinické účely smysl počítat pro různé hodnoty hladiny
plazmatických bílkovin a fosfátů normální hodnotu SID: NSID=funkce
([AlbTOT], [Pi]), obdobně, jako Siggard-Andersen počítá NBB jako veličinu
závislou na koncentraci hemoglobinu. To by nebylo nijak složité.
Problém ovšem je, že v krevních cévách nekoluje samotná plazma,
ale plazma a krvinky. Pro přesnější kvantitativní analýzu je proto nutné
uvažovat celou krev a oba přístupy přehodnotit a spojit.
Východiskem pro toto propojení bude dostatečně podrobně kvantifikovaný Figge-Fenclův model plazmy (Figge, 2009) a experimentální data pro
plnou krev, obsažená v Siggaar-Andersenově nomogramu.
Zander (1995):
1 - 0,0143 cHb>0,0304 u pCO2 u 10pH-6,1 - 24,26 9,5 1,63 cHbpH - 7.4@
3
2.5
Kofránek (1980):
a4 = -5,276250 - 5,02500 u 102 cHb
a5 = 121 - cHb
a6 = 2,625 + 0,025 cHb
a7 = -2,556 - 0,09 cHb
a8 = 13,87634 + 0,186653 cHb + 0,00534936 cHb2
a9 = 0,0548 - 0,0274 cHb
a10 = 0,274 - 0,0137 cHb
BE BEox a11u (1 - sO2)
Y
pH
( a7 a8 a9 BE )/a10
2
1.5
ro z d íl B E [m m o l/l]
a1 996,35 - 10,35 cHb
a2 = 35,16875 + 0,258750 cHb
a3 = -82,41000 + 2.01 cHb;
1
0.5
0
-0.5
-25
-20
-15
-10
-5
0
BE (mmol/l)
5
10
15
20
25
(a1 a2 * Y (a3 a4 u Y) log10 (pCO2))/(a5 a6 u Y)
Obr. 4.: Porovnání přesnosti aproximaxí křivky BE podle Siggard-Andersenova
nomogramu pro různé koncentrace hemoblobinu a různé hodnoty BE. Aproximace podle Kofránka (1980): ‚ב a podle Zandera (1995): ‚+‘.
11
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
7. Formalizace Siggaard-Andersenova nomogramu
Prvním krokem, který bylo pro realizaci tohoto propojení nutno učinit, je
vyjádřit formalizovaným způsobem Siggaard-Andersenův nomogram.
V literatuře byla popsána řada rovnic, které Sigaard-Andersenův nomogram s větší nebo menší přesností formalizují (např. Siggaard-Andersen
a spol. 1988). Lang a Zander (2002) porovnávali přesnost výpočtu BE u
7 aproximací různých autorů. Nejpřesnější z testovaných aproximací se
ukázala aproximaci Van Slykovy rovnice podle Zandera (1995). Překvapivě
se ale ukázalo, že formalizace Siggaard-Andersenova nomogramu roku
1980, kterou jsme v minulosti využívali v mnoha našich modelech, aproximovala Siggaard-Andersenův nomogram přesněji než i později publikované vztahy (obr. 4)
Aproximace kĜivky BB pomocí splinĤ
2
1.8
1.6
Koordináty kĜivky BB“
[log(pCO2), pH ] = funkce (BB)
1.4
1.2
1
0.8
10
20
30
40
50
60
70
80
log10 pCO 2 BB LPCO 2 BB( BB)
7.6
7.5
7.4
pH
7.3
7.2
7.1
7
6.9
6.8
10
Siggaard-AndersenĤv kĜivkový nomogram
pH BB
20
30
40
50
BB [mmol/l]
60
70
80
PHBB(BB)
Obr. 5.: Aproximace křivky BB ze Siggaard-Andersenova nomogramu pomocí
splinů
Je možné pokusit se tuto naši aproximaci dále zpřesňovat. Situace
v osmdesátých letech však byla přece jenom odlišnější, než dnes. V té
době jsme se snažili najít takové aproximace, které by (s ohledem na
možnost využití v laboratorních přístrojích při tehdejší výkonnosti mikroprocesorů) nevyžadovaly větší paměťové nároky. Nyní pro aproximaci
experimentálních křivek bez problémů sáhneme po aproximaci původního
křivkového Siggaard-Andersenova nomogramu pomocí splinů.
12
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Cílem je vytvořit aproximaci funkce
pH=BEINV(cHb,BEox,sO2,pCO2)
kde cHb je koncentrace hemoglobinu (v g/100 ml krve), BEox je hodnota
BE (v mmol/l) při 100% saturaci hemoglobinu (a je tudíž nezávislá na
saturaci hemoglobinu kyslíkem), sO2 je saturace hemoglobinu kyslíkem
a pCO2 je parciální tlak oxidu uhličitého (v torrech).
Proto nejprve vytvoříme splinovou aproximaci koordinát křivek BE a BB
na křivkovém Siggaard-Andersenově nomogramu (obr 5 a 6) a z nich pak
můžeme vypočítávat pro dané hodnoty BEox, koncentrace hemoglobinu
cHB, saturace hemoglobinu kyslíkem sO2 a pCO2 hodnotu pH (obr. 5).
Pro výpočet pH využijeme toho, že titrační křivky jsou v logaritmických
souřadnicích (log pCO2, pH) prakticky přímkové.
Aproximace kĜivky BE pomocí splinĤ
1.8
1.7
Koordináty kĜivky BE“
[log(pCO2), pH ]= funkce (BE)
lg PCO2 [torr]
1.6
1.5
1.4
1.3
1.2
1.1
1
-25
-20
-15
-10
-5
0
5
BE [mmol/l]
10
15
20
25
log10 pCO 2 BE LPCO 2 BE BE 8
7.9
7.8
7.7
7.6
7.5
7.4
7.3
7.2
-25
Siggaard-AndersenĤv kĜivkový nomogram
pH BE
-20
-15
-10
-5
0
5
10
15
20
25
PHBE (BE )
Obr. 6.: Aproximace křivky BE ze Siggaard-Andersenova nomogramu pomocí
splinů
Pomocí funkce BEINV (obr. 7) pak můžeme simulovat titraci krve
oxidem uhličitým při různých hodnotách koncentrace hemoglobinu a saturace hemoglobinu kyslíkem (při standardní teplotě 38°C a za předpokladu
normální koncentrace plazmatických bílkovin).
Pro výpočty hodnot BE a BEox z hodnot pH a pCO2, koncentrace hemoglobinu a saturace hemoglobinu kyslíkem použijeme iterační výpočet
využívající výše uvedené rovnice. Tento výpočet je podkladem funkce
ABEOX.
13
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Výpoþty dle Siggaard-Andersenova nomogramu,
aproximovaného pomocí splinĤ
BEINV cHb, BEox, sO 2, pCO2
pH
BE
BB
41.7 0,42 cHb
x1,y1
NBB BE
1.6
x1 log10 pCO 2 BB LPCO 2 BB( BB)
1.2
1
0.8
10
20
y1
7.5
7.4
30
40
50
1.8
1.7
lg PCO2 [torr]
1.6
20
30
x2
40
50
BB [mmol/l]
60
70
1.3
1
-25
8
7.9
7.8
-20
-15
-10
-5
-10
-5
0
5
BE [mmol/l]
BE
10
15
20
25
y2
?
7.7
7.6
7.5
7.4
pH
log 10 pCO 2
y
BE
1.5
1.2
x
x2,y2
1.4
1.1
PHBE ( BE )
80
7.1
6.8
10
pH BE
BB
70
7.2
6.9
y2
80
60
7
x 2 log10 pCO 2 BE LPCO 2 BE BE BB
7.3
pH
PHBB( BB)
pCO2
1.4
7.6
pH BB
NBB
x1
2
1.8
y1
sO2 BEox
BEox 0,2 (1 sO 2) * cHb
NBB
BB
cHb
7.3
7.2
-25
( x x1)( y1 y 2) /( x1 x 2) y1
-20
-15
0
5
BE
10
15
20
25
pH
Obr. 7.: Algoritmus výpočtu titračních křivek podle Siggaard-Andersenova
nomogramu formalizovaného pomocí splinů.
8. Korekce Siggaard-Andersenova nomogramu na 37°C
Siggaard-Andersenův nomogram byl vytvořen při standardní teplotě
38°C. Standardní teplota pro měření parametrů acidobazické rovnováhy v
současných diagnostických přístrojích je však 37°C. Nicméně pro vyhodnocování naměřených parametrů se dodnes používá Siggard-Andersenův
nomogram bez jakékoli korekce. Nejenom to, v celé řadě prací se tento
nomogram používá pro identifikaci modelů vytvořených ale pro teplotu
37°C (např. Reeves a Andreassen 2005).
Naproti tomu, modely acidobazické rovnováhy plazmy, např. Watsonův
model (Watson, 1999) nebo Figge-Fenclův model (Figge, 2009) jsou identifikovány pro teplotu 37°C. Proto bylo nutné korigovat Siggaard-Andersenův nomogram z 38°C na standardní teplotu 37°C.
Pro teplotní korekce pH a pCO2 z teploty t° na standardní teplotu 37°C
se v klinické laboratorní praxi obvykle používají jednoduché vztahy např.
(Ashwood a spol. 1983):
pH37°C = pHt° - 0,0147 (37-t°)
log10(pCO2 37°C) = 0,019 log10(pCO2 37°C)(37-t°)
14
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Pro správné teplotní korekce Siggaard-Andersenova nomogramu raději
použijeme přesnější vztah odvozený Ashwoodem a spol. (1983):
(pHt° - 0,0276(37- t°) - 0,0065 (7,4) (37 – t°) + 0,000205 (372 –
t°2))/(1- 0,0065(37-t°))
log10(pCO2 37) = log10(pCO2 t°) + (0,02273 - 0,00126 (7.4 - pH37°C))(37 - t°)
- 0,0000396(372-t2)
pH37°C
=
Pro přepočet Siggaard-Andersenova nomogramu z 38°C na 37°C ovšem
nestačí jednoduše převést hodnoty log10pCO2 a pH, které reprezentují
souřadnice BE a BB křivek na Siggaard-Andersenově nomogramu z jedné
teploty na druhou.
Potíž tkví v tom, že dle definice je hodnota BE je počítána jako titrovatelná báze při titraci krve k standardním hodnotám (pCO 2=40
torr a pH=7,4). Při těchto standardních hodnotách je hodnota BE nulová.
Nulový bod křivky BE, kde se protínají všechny titrační křivky krví s různým
hematokritem, proto leží na hodnotách pH=7,4, a pCO2=40 torr. Použijeme-li prostý přepočet hodnot z 38°C na 37°C, pak se nulový bod křivky
BE na nomogramu posune na hodnoty pCO2=38,2195 torr a pH=7,421. My
ovšem chceme, aby i na křivce pro 37°C hodnoty pCO2 a pH, odpovídající
nulové hodnotě BE byly také 40 torr a 7.4.
37°C
pH=7.4
pCO2=40 torr
38°C
pH=7.3878
pCO2=41.862 torr
Obr. 8.: V bodech pH37°C = 7,4 a pCO2 37°C = 40 torr se protínají titrační
přímky plazmy a krve s různým hematokritem, jejichž BE=0 mmol/l. Při zahřátí
o jeden stupeň Celsia se všechny přímky posunou, budou se opět protínat ve
stejném bodě (pH38°C = 7,3878 a pCO2 38°C = 41,862 torr), hodnoty BE však
budou ale nenulové a u každé krve budou různé.
15
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Přepočteme proto nejprve standardní hodnoty pH a pCO2 z 37°C na
38°C:
pH37°C = 7,4 37°C -> pH38°C = 7,3878 38°C
pCO2 37°C = 40 torr38°C -> pCO2 38 °C = 41,862 torr 38°C
V těchto bodech se budou protínat všechny titrační křivky pně oxygenovaných krví s různým hematokritem (v semilogaritmických souřadnicích
budou tyto křivky prakticky přímkové). Při 37°C bude jejich BE nastaveno
jako nula. Při 38°C budou mít hodnotu BE nenulovou, závislou na koncentraci hemoglobinu (obr. 8). Algoritmus výpočtu těchto hodnot uvádí obr. 9.
pCO2 38°C=41,862 torr
pCO2 37°C=40 torr
Ashwood(1983)
BEINV
pH37°C=7,4
pH38°C
Vstup: cHb
0.35
SO2 38°C=1
0.3
0.25
BE [mmol/l]
0.2
0.15
0.1
0.05
0
-0.05
-0.1
BE38°
ABEOX
SO2 38°C=1
pCO2 38°C=41,862 torr
pH38°C=7,3878
-0.15
0
5
10
15
cHb [g/100ml]
20
25
pCO2 37°C=40 torr
Ashwood(1983)
pH37°C=7,4
Obr. 9.: Algoritmus výpočtu hodnot BE titračních křivek s různou koncentrací
hemoglobinu (cHb) pro 38°C, kterým při 37°C odpovídá nulová hodnota BE
(a křivky se při 37°C protínají v bodě pH=7,4 a pCO2=40 torr.
Titrace pĜi 38°C
120
plazma, BE = 0,3038 mmol/l
cHb = 5 g/100 ml, BE = 0,2054 mmol/l
100
90
cHb = 10 g/100 ml, BE = 0,1166 mmol/l
38°C
cHb = 15 g/100 ml, BE = 0,0252 mmol/l
80
cHb = 20 g/100 ml, BE = -0,0592 mmol/l
70
cHb = 25 g/100 ml, BE = -0,1469 mmol/l
60
P C O 2 [to rr]
50
40
pH=7,3878
pCO2=41,862 torr
30
20
10
6.8
6.9
7
7.1
7.2
7.3
pH
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
Obr. 10.: Titrační křivky při 38°C s různou koncentrací hemoglobinu a hodnotami BE vypočítanými dle algoritmu, zobrazeném na předchozím obrázku, se
protínají v bodě, jehož hodnoty pH a pCO2 se při ochlazení krve o jeden stupěň
přesunou na hodnoty pH=7,4 a pCO2 = 40 torr.
16
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Modelujeme-li titrační křivky podle takto vypočtených hodnot, vidíme,
že se při 38°C protínají v jednom bodě (obr. 10).
Přepočteme-li poté data titračních křivek z 38°C na 37°C podle výše
uvedených vztahů odvozených Ashwoodem a spol. (1983), dostaneme
soubor křivek (v semilogaritmických souřadnicích přímek), které se protínají při standardních hodnotách pH=7,4 a pCO2=40 torr (viz obr. 11).
0.35
0.3
0.25
BE [mmol/l]
0.2
0.15
0.1
0.05
0
-0.05
-0.1
-0.15
0
5
10
15
cHb [g/100ml]
20
25
Obr. 11.: Titrační křivky při 37°C – hodnoty pH a pCO2 jednotlivých křivek z
předchozího obrázku byly přepočteny z 38°C na 37°C. Křivky se protínají v nulovém
bodě křivky BE pro 37°C, který leží na souřadnicích pCO2=40 torr a pH=7.4
Dle definice proto bude hodnota BE (při 37°C) ve všech případech nulová.
Při 38°C bude hodnota jejich BE různá v závislosti na koncentraci hemoglobinu (viz obr 12).
0.35
0.3
0.25
BE [mmol/l]
0.2
0.15
0.1
0.05
0
-0.05
-0.1
-0.15
0
5
10
15
cHb [g/100ml]
20
25
Obr. 12.: Závislost BE na koncentraci hemoglobinu při pH=7,3878 a pCO2
=41,862 torr podle dat ze Sigaard-Andersenova nomogramu při 38°C (v plně saturované krvi kyslíkem). Těmto hodnotám odpovídají při 37°C standardní hodnoty
pH=7,4 a pCO2=40 torr, při nichž bude BE (při 37°C) nulové.
17
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Abychom obdrželi sadu hodnot charakterizujících křivku BE pro SiggaardAndersenův nomogram korigovaný na 37°C, provedeme pro každou
hodnotu BE37°C simulační experimenty s titrací krve oxidem uhličitým se
sadou vzorků krve s různou koncentrací hemoglobinu za podmínek plně
saturované krve kyslíkem (viz schéma algoritmu výpočtu na obr. 13).
Vstup: pCO2 38°C
Výstup: pCO2 37°C
pH 37°C
Ashwood(1983)
BEINV
pH38°C
Vstup: cHb
PCO237°C
120
100
90
80
70
60
50
SO2 38°C=1
Vstup: BE37°C
40
BE38°C=BE37°C+dBE38°C
BE38°C
BE37°C
30
20
ABEOX
SO2 38°C=1
dBE38°
pCO2 38°C=41,862 torr
106.8 6.9
Ashwood(1983)
7
7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8
pH37°C
pCO2 37°C=40 torr
pH38°C=7,3878
pH37°C=7,4
Obr. 13.: Schéma výpočtu dat titračních křivek pro různé koncentrace hemoglobinu a různé hodnoty BE pro 37°C. Nejprve se provede přepočet normálních
hodnot pH=7.4 a pCO2=40 torr z 37°C na 38°C. Z nich a ze zadané koncentrace
hemoglobinu (za předpokladu plně saturované krve kyslíkem) se vypočte korekční
posun BE (dBE38°C) který odpovídá nulové hodnotě BE při 37°C. Ze zadané
hodnoty BE37°C pro 37°C se pak přepočte hodnota BE38°C pro 38°C a pak
se z ní a ze sady hodnot pCO2 38°C pro danou koncentraci hemoglobinu (a za
předpokladu plně saturované krve kyslíkem) spočtou příslušné hodnoty pH38°C.
Tyto hodnoty se pak přepočítají na hodnoty pH37°C a PCO2 37°C charakterizující
titrační křivku pro danou koncentraci hemoglobinu a zvolenou hodnotu BE při
37°C.
Ke každé zadané hodnotě BE37°C se vždy připočítal korekční faktor dBE38°C
(který závisel na koncentraci hemoglobinu a odpovídal nulové hodnotě BE
při 37°C). Z tohoto korekčního posunu pak byla získána hodnota BE38°C
BE38°C = BE37°C + dBE38°C
Z hodnot BE38°C a ze sady hodnot pCO2 38°C vypočítávala dle SiggaardAndersenova nomogramu sada hodnot pH38°C (pomocí algoritmu BEINV –
viz obr 7). Hodnoty pCO2 38°C a pH38°C se potom přepočetly na odpovídající
hodnoty pro teplotu 37°C.
Tímto způsobem byly získány titrační křivky krve pro 37°C. Průsečíky
křivek se stejným BE37°C a různým hematokritem charakterizují křivku BE
Siggaard-Andersenova nomogramu korigovaného na 37°C (viz obr. 14).
18
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Konstrukce kĜivky BE pro 37°C
120
100
90
80
70
60
BE [mmol/l]
50
PCO2 [torr]
0
5
10
-5
40
15
-10
20
30
-15
20
-20
10
6.8
6.9
7
7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
pH
Obr. 14.: Titrační přímky pro hodnoty koncentrace hemoglobinu (0, 5, 10, 15,
20, 25 g/100 ml) a různé hodnoty BE pro 37°C se protínají v bodech, které charakterizují křivku BE Siggaard-Andersenova nomogramu korigovaného na 37°C.
pCO2 [torr]
Nové souřadnice křivek BE uvádí obr. 15 a 16.
SouĜadnice kĜivky BE pro 37°C a 38°C
45
37°C
38°C
40
35
30
25
20
15
10
-25
-20
-15
-10
-5
BE [
0
l/l]
5
10
15
20
25
BE mmol/l
Obr. 15.: Výsledky korekce křivky BE z 38°C na 37°C – nové souřadnice v ose
pCO2.
19
pH
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
SouĜadnice kĜivky BE pro 37°C a 38°C
8
37°C
38°C
7.9
7.8
7.7
7.6
7.5
7.4
7.3
7.2
-25
-20
-15
-10
-5
0
5
10
15
20
25
BE mmol/l
Obr. 16.: Výsledky korekce křivky BE z 38°C na 37°C – nové souřadnice v ose pH.
Výpočet nových souřadnic křivek BB (tj. těch souřadnic, kde se protínají
křívky – v semilogaritmickém znázornění přímky – krví se stejným BB) je
jednodušší. Při anaerobním zahřívání (či ochlazování) musí platit, že:
d[HCO3-] = -d[Buf-]+d[H+],
protože d[H+]<<d[HCO3-],
tak platí, že d[HCO3-]=-d[Buf-], tj. hodnota BB se nemění a tedy:
BB37°C=BB38°C
Hodnoty pH38°C a pCO2 38°C na titrační křivce krve s danou hodnotou BB
se při ochlazení z 38°C na 37°C přesunou dle vztahů podle Ashwooda
a spol. (1983) na nové hodnoty pH37°C a pCO2 37°C – titrační křivka ale bude
přitom odpovídat stále stejné hodnotě BB (ale už jiné hodnotě BE).
Znamená to tedy, že souřadnice bodů BB křivky Siggaard-Andersenova nomogramu pro 37°C získáme snadno tak, že souřadnice bodů BB
křivky původního Siggard-Andersenova nomogramu (které představují
souřadnice průsečíků titračních křivek se stejnou hodnotou BB při 38°C)
přetransformujeme dle vztahů podle Ashwooda a spol. (1983) na nové
hodnoty.
Hodnota BB závisí na hodnotě BE a normální hodnotě BB (NBB). I když
hodnoty BB38°C a BB37°C budou stejné, je možno snadno ukázat, že jejich
normální hodnoty (NBB37°C a NBB37°C) pro 37°C a 38°C budou rozdílné:
20
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
NBB37°C=BB37°C -BE37°C = BB38°C - BE37°C
Protože (viz výše):
BE37°C=BE38°C - dBE38°C
pak:
NBB37°C=BB38°C - BE38°C + dBE38°C = NBB38°C + dBE38°C
Hodnota posuvu dBE38°C vypočítávaná dle algoritmu zobrazeného na obr.
13 závisí na koncentraci hemoglobinu. Výslednou závislost můžeme linearizovat vztahem (obr. 17)
0.4
dBE38 = - 0.018*cHb + 0.3
0.3
dBE38 [mmol/l]
0.2
0.1
0
-0.1
-0.2
-0.3
-0.4
0
5
10
15
20
cHb [g/100ml]
25
30
35
Obr. 17.: Linearizace závislosti posunu hodnoty BE při změně teploty z
37°C na 38°C na koncentraci hemoglobinu (cHb) vyjádřené v g/100 ml krve.
dBE=0,3 - 0,018 cHb
kde cHb je koncentrace hemoglobinu v g/100ml.
Hodnota NBB38°C je vypočítávána dle známého v klinické praxi používaného
vztahu (Siggaard-Andersen, 1960):
NBB38°C = 41,7 + 0,42 cHb
Po dosazení dostaneme pro NBB37°C poněkud jiný vztah:
NBB37°C = 42,0 + 0,402 cHb
Hodnota BB37°C bude počítána z hodnoty BE37°C a koncentrace hemoglobinu:
BB37°C = 42,0 + 0,402 cHB + BE37°C
21
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Porovnání souřadnic křivkového Siggaar-Andersenova nomogramu pro 37°C
a 38°C uvádí obr. 18 a tabulky 1 a 2.
Korekce Siggaard-Andersenova nomogramu na 37°C
BB
BE
BB
BE
100
90
80
38°C
38°C
37°C
37°C
70
60
50
BB
40
PCO2 [torr]
30
BE
20
10
6.8
6.9
7
7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
pH
Obr. 18.: Korekce hodnot křivek BE a BB Siggaard-Andersenova nomogramu
(původně vytvořeného pro 38°C) na standardní teplotu 37°C.
V klinické laboratorní praxi jsou data (pH a pCO2) měřena při standardní
teplotě 37°C, avšak pro jejich vyhodnocování (výpočet BE) se používá
Siggaard-Andersenův nomogram původně vytvořený pro 38°C. Z hlediska
klinických dopadů je proto zajímavé porovnání chování titračních křivek
podle původního a korigovaného Siggaard-Andersenova nomogramu (obr.
19). Vidíme, že k prakticky znatelným odchylkám dochází až při hodnotách
BE menších než -10 mmo/l a k větším odchylkám při BE než 15 mmol/l.
cHB = 0,5,10,15,20. g/100ml
pCO2110
100
90
80
70
60
50
0
40
5
10
-5
15
-10
20
30
-15
Bez korekce
(teplota 38°C)
20
-20
S korekcí na
teplotu 37°C
BE
BE
[mmol/l]
[mmol/l]
10
6.8
6.9
7
7.1
7.2
7.3
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
pH
Obr. 19.: Porovnání titračních křivek počítaných podle původního a korigovaného Siggaard-Andersenova nomogramu.
22
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
37°C
BE
-22
-21
-20
-19
-18
-17
-16
-15
-14
-13
-12
-11
-10
-9
-8
-7
-6
-5
-4
-3
-2
-1
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
pH
7,226
7,229
7,233
7,237
7,242
7,247
7,253
7,259
7,266
7,273
7,281
7,289
7,297
7,306
7,315
7,324
7,334
7,344
7,354
7,365
7,377
7,388
7,4
7,412
7,425
7,438
7,451
7,465
7,479
7,494
7,509
7,525
7,541
7,558
7,576
7,594
7,613
7,633
7,654
7,676
7,699
7,724
7,75
7,777
7,806
38°C
pCO2
11,6
13,5
15,3
17,1
18,9
20,6
22,3
24
25,7
27,3
28,9
30,4
31,7
33
34,1
35,2
36,1
37
37,8
38,5
39,1
39,6
40
40,3
40,5
40,6
40,6
40,6
40,5
40,3
40
39,6
39,1
38,5
37,9
37,2
36,4
35,5
34,5
33,5
32,3
31,1
29,8
28,4
26,9
pH
7,221
7,225
7,230
7,235
7,241
7,246
7,252
7,258
7,265
7,272
7,280
7,289
7,297
7,306
7,315
7,324
7,334
7,344
7,354
7,365
7,377
7,388
7,400
7,412
7,424
7,438
7,450
7,463
7,477
7,492
7,507
7,523
7,539
7,555
7,572
7,590
7,608
7,628
7,648
7,669
7,691
7,714
7,740
7,767
7,795
pCO2
12,4
14,2
16,0
17,8
19,5
21,2
22,9
24,6
26,3
27,9
29,4
30,8
32,1
33,3
34,4
35,4
36,3
37,2
37,9
38,7
39,2
39,6
40,0
40,3
40,5
40,5
40,6
40,7
40,5
40,3
40,0
39,6
39,1
38,6
38,0
37,3
36,5
35,6
34,7
33,7
32,6
31,6
30,2
28,8
27,3
Tabulka 1.: Souřadnice křivky BE na původním (38°C) a korigovaném (37°C)
Siggaard-Andersenově nomogramu (hodnoty pCO2 jsou v torrech).
23
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
BB
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
37°C
pH
6,903
6,904
6,904
6,905
6,906
6,908
6,911
6,916
6,923
6,932
6,940
6,949
6,958
6,967
6,976
6,985
6,994
7,004
7,013
7,022
7,032
7,042
7,051
7,060
7,070
7,080
7,090
7,100
7,110
7,120
7,131
7,141
7,151
7,162
pCO2
4,0
9,6
14,9
20,1
25,1
29,8
34,3
38,6
42,7
46,6
50,3
53,9
57,2
60,4
63,3
66,1
68,7
71,1
73,4
75,6
77,6
79,4
81,0
82,5
83,9
85,1
86,3
87,3
88,3
89,0
89,7
90,3
90,7
91,1
38°C
pH
6,887
6,888
6,889
6,89
6,891
6,893
6,896
6,901
6,908
6,917
6,925
6,934
6,943
6,952
6,961
6,97
6,979
6,989
6,998
7,007
7,017
7,027
7,036
7,046
7,056
7,066
7,076
7,086
7,096
7,106
7,117
7,127
7,137
7,148
pCO2
4,2
10
15,6
21
26,2
31,1
35,8
40,3
44,6
48,7
52,6
56,3
59,8
63,1
66,2
69,1
71,8
74,3
76,7
79
81,1
83
84,7
86,3
87,7
89
90,2
91,3
92,3
93,1
93,8
94,4
94,9
95,3
BB
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
37°C
pH
7,173
7,183
7,194
7,205
7,215
7,226
7,237
7,248
7,260
7,271
7,282
7,294
7,306
7,318
7,330
7,342
7,354
7,365
7,378
7,391
7,404
7,417
7,430
7,443
7,456
7,469
7,482
7,496
7,510
7,523
7,537
7,551
7,566
pCO2
91,4
91,6
91,7
91,8
91,8
91,7
91,5
91,2
90,8
90,4
89,9
89,5
88,9
88,2
87,4
86,7
85,9
85,0
84,1
83,0
82,0
80,8
79,7
78,5
77,3
76,0
74,7
73,3
71,8
70,3
68,8
67,2
65,6
38°C
pH
7,159
7,169
7,18
7,191
7,202
7,213
7,224
7,235
7,247
7,258
7,269
7,281
7,293
7,305
7,317
7,329
7,341
7,353
7,366
7,379
7,392
7,405
7,418
7,431
7,444
7,457
7,47
7,484
7,498
7,512
7,526
7,54
7,555
pCO2
95,6
95,8
95,9
96
96
95,9
95,7
95,4
95
94,6
94,1
93,6
93
92,3
91,5
90,7
89,9
89
88
86,9
85,8
84,6
83,4
82,2
80,9
79,6
78,2
76,7
75,2
73,6
72
70,4
68,7
Tabulka 1.: Souřadnice křivky BB na původním (38°C) a korigovaném (37°C)
Siggaard-Andersenově nomogramu (hodnoty pCO2 jsou v torrech).
9. Krvinky a plazma
Nyní máme formalizován Siggaard-Andersenův nomogram pro stejnou
teplotu, na kterou jsou identifikovány podrobné modely acidobazické
rovnováhy plazmy, vytvořené dle Stewartova přístupu. Tyto modely (např.
Figge 2009), jakkoli podrobně uvažují vliv disociačních konstant jednotlivých aminokyselin v molekule albuminu, zcela opomíjení vliv tak podstatného nebikarbonátového pufru, jakým je hemoglobin v krvinkách. Na
druhé straně, nevýhodou modelů, postavených na bázi experimentálních
dat pocházejících ze Siggaard-Andersenova nomogramu, je předpoklad
normální koncentrace plazmatických bílkovin.
24
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Cílem této práce je oba přístupy propojit do jednoho modelu, který
pak bude možno využít jako subsystém komplexního modelu homeostázy
vnitřního prostředí, kde bude možné simulovat komplexní osmotické,
iontové, objemové i acidobazické poruchy.
Nejprve vyjdeme z experimentálních dat, které jsou uloženy v SiggaardAndersově nomogramu a pokusíme se oddělit titrační křivky plazmy
a krvinek – výsledkem by měl být model pufračního chování krvinek,
který spojíme s podrobným modelem acidobazické rovnováhy plazmy,
vytvořeným dle Stewartova přístupu, kde bude uvažována různá koncentrace plazmatických bílkovin i fosfátů.
Siggaard-Andersen experimentálně ověřil, že plazma i krve s různým
hematokritem, které měly stejnou hodnotu BE se protínají v jednom bodě
na křivce BE (viz obr. 2). Obdobně, krve se stejnou hodnotou BB se protínají v jednom bodě na křivce BB. Zde se vtírá otázka, proč se titrační
křivky BB a BE na Siggaard-Andersenově nomogramu protínají
ve stejných bodech?
Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme si nejprove uvědomit, že
při titraci krve oxidem uhličitým dochází při vzestupu pCO2 k růstu koncentrací bikarbonátu v plazmě i v erytrocytech.
Uvažujeme-li dle Stewarta plazmu samostatně – pak při titraci plazmy
oxidem uhličirým součet bikarbonátů a všech nebikarbonátových
pufračních bazí, které tvoří BBp a SID, se nemění (obr. 20) – SID a pCO2
jsou proto vzájemně nezávislé veličiny, které spolu s další nezávislou
veličinou, plazmatickými bílkovinami, určují hodnotu závislé veličiny – pH.
plazma
Vzestup v Ĝádu
milimolĤ
HCO3 -
H2O
Vzestup v Ĝádu
nanomolĤ
H2CO3
CO2
BBp=[HCO3-]p+[Buf-]p
BEp=BBp-NBBp
H+
HBuf
Buf -
Pokles v Ĝádu
milimolĤ
d[HCO3-]p = -d[Buf-]p
BBp , BEp a SID se nemČní !
Obr. 20.: Titrace plazmy oxidem uhličitým – BEp, BBp a SID nemění. Proto
jsou pCO2 a SID vzájemně nezávislé veličiny.
25
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
V krvi (viz obr. 21) tento základní Stewartův kánon neplatí – při titraci
oxidem uhličitým se hodnota SID plazmy odpovídající (uvedenými
výhradami na začátku tohoto článku) hodnotě BBp mění.
HCO3 -
H2O
H2CO3
H+
CO2
BBe=[HCO3-]e+[Buf-]e
BEe=BBe+NBBe
HBuf
Buf -
erytrocyt
plazma
HCO3
H2O
Cl -
Cl -
-
H2CO3
CO2
BBp=[HCO3-]p+[Buf-]p
BEp=BBp+NBBp
H+
HBuf
Buf
-
Obr. 21.: Titrace krve oxidem uhličitým – SID se při změně pCO2 mění (díky
výměně HCO3- za Cl-). SID a pCO2 v plné krvi nejsou vzájemně nezávislé veličiny.
Pří vzestupu pCO2 BBp (a SID) stoupá, při poklesu pCO2 BBp a SID klesá.
Protože erytrocyt má více nebikarbonátových bazí (především díky hemoglobinu) než plazma a proto je disociační reakce kyseliny uhličité posunuta
více napravo, a proto koncentrace bikarbonátů v erytrocytech stoupá více
než v plazmě. Bikarbonáty se přesouvají podle koncentračního gradientu
do plazmy (výměnou za chloridové ionty). Při vzestupu CO2 proto koncentrace BB v erytrocytech klesá a v plazmě stoupá.
Při titraci krve oxidem uhličitým se dosáhne hodnoty pCO2 při které, se
koncentrace BB v erytrocytech a v plazmě vyrovnávají (BBe = BBp). Právě
tato hodnota pak bude zároveň určovat i místo, kde se na Siggaard-Andersenově nomogramu budou protínat titrační křivky se stejným celkovým
BB v krvi ale různým hematokritem (Hk).
Protože:
BB = BBp (1 - Hk) + BBe Hk = BBp + Hk (BBe – BBp)
pak při BBe = BBp se druhý člen součtu rovná nule a hodnota BB v celé
krvi pak nezávisí na hodnotě hematokritu. Při takové hodnotě pCO2
(a příslušného pH plazmy) kdy se BBp=BBe krev může mít jakýkoli hematokrit a tudíž se všechny titrační křivky s krví s různým hematokritem v
tomto bodě protínají.
26
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Tedy, křivka BB na Siggaard-Andersenove nomogramu je
geometrickým místem bodů, kde plazma i krvinky mají stejné
hodnoty koncentrací buffer base, protože při BBe=BBp hodnota v BB
v celé krvi nezávisí na hematokritu (Hk) :
Obdobná úvaha platí pro křibku BE. Protože:
BE=BEp (1 – Hk) + BEe Hk = BEp + Hk (BEe – BEp)
pak při BEe=BEp je druhý člen součtu roven nule a hodnota BE v celé
krvi potom nezávisí na hematokritu (Hk) resp. na koncentraci hemoglobinu. Proto křivka BE na Siggaard-Andersenove nomogramu je
geometrickým místem bodů, kde jsou stejné hodnoty koncentrací BE v plazmě a v krvi, protože při příslušných hodnotách pCO2 a pH
kdy BEe=BEp hodnota BE v celé krvi nezávisí na hematokritu.
Křívku BE můžeme také interpretovat jiným způsobem. Vyjdeme-li z
toho, že BE je rozdíl mezi hodnotou BB a normální náležitou hodnotou NBB
pro danou koncentraci hemoglobinu, pak požadavek rovnosti hodnot BE v
plazmě a v erytrocytech znamená:
BBe – NBBe = BBp - NBBp
což můžeme rozepsat:
BBe – BBp = NBBe – NBBp = konstanta
To znamená, že křivku BE můžeme také interpretovat jako
geometrické místo bodů (tj. hodnot pCO2 a pH, kdy rozdíl mezi
hodnotou BB v erytrocytech a plazmě je konstantní a rovná se
rozdílu mezi jejich náležitými hodnotami v erytrocytech a plazmě
(tj. hodnotách při pCO2=40 torrů a plazmatickém pH=7.4).
Pokud platí rovnice NBB38°C = 41,7 + 0,42 cHb (Siggaard-Andersen,
1962), pak koncentraci hemoglobinu v erytrocytech cHb = 33,34 g/100ml
je NBBe-NBBp=0,42×33,34 =14 mmol/l (pro 37°C by podle námi odvozené korekce Siggaard-Andersenova nomogramu tato hodnota bylo
0,402×33,34 =13,4 mmol/l ).
Při titraci krve Siggaard-Andersen používal směs O2 a CO2, přičemž krev
byla prakticky plně saturována kyslíkem – křivky BE jsou v podstatě křivky
hodnot BE v plně oxygenované krvi – tj. výše definované standardizované
oxyhodnoty Base Excess – BEox (Kofránek, 1980). Při desaturaci hemoglobinu kyslíkem se hodnoty BE, resp. BB lineárně zvyšují:
BE = BEox + 0,2 cHB (1-sO2)
kde cHb je koncentrace hemoglobinu [g/100ml] a sO2 je saturace hemoglobinu kyslíkem (Siggaard-Andersen 1988).
27
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
10. Oddělení titračních křivek plazmy a krvinek na Siggaard-Andersenově nomogramu
Otestujeme, zda lze z experimentálních dat, obsažených v Siggaard-Andersenově nomogramu sestavit model acidobazické rovnováhy krve jako
kombinaci modelu titračních křivek plazmy a modelu titračních křivek
krvinek (obr. 22).
0<cHb<33.34
cHb=33.34
120
100
90
80
cHb=0
70
60
PCO2 [torr]
• PĜi hematokritu=1 :
• cHb=33.34 g/100 ml
• BB=BBe, BE=BEe
50
40
30
20
6.8
6.9
7
7.1
7.2
• PĜesuny bikarbonátĤ pĜi titraci CO2
7.3
pH
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
BBp
BEe
BEp
BBe
HCO3
-
mHCO3ep
HCO3
-
dBBe=dBEe=-mHCO3ep/Hk
dBBp=dBEp=mHCO3ep/(1-Hk)
Obr. 22.: Přesuny bikarbonátů a změny hodnot BB a BE v plazmě a krvinkách
při titraci krve oxidem uhličitým. Titrační křivka (v semilogaritmickém zobrazení
přímka) krve je počítána z kombinace titrační přímky plazmy a titrační přímky
krvinek a z přesunů bikarbonátů mezi krvinou a plazmou, které mění příslušné
hodnoty BE a BB v plazmě a krvinkách (v závislosti na hematokritu).
Titrační křivky plazmy (v semilogaritmických souřadnicích zobrazené
jako přímky) můžeme odečíst přímo z nomogramu. Titrační přímky erytrocytů z nomogramu získáme tak, že hodnotu koncentrace hemoglobinu
v krvi zvolíme 33,34 g/100 ml, tj. hodnotu, při které bude hematrokrit
roven jedné. Titrační přímka oxidem uhličitým této “virtuální krve” sleduje
změny pH (měřeného na vnější straně erytrocytu) při změnách pCO2.
Titrační přímka krve s danou koncentrací hemoglobinu cHb (v g/100ml
krve) a tedy i při hematokritu:
Hk=cHb/33.34
(za předpokladu normální koncentrace hemoglobinu v erytrocytech
33,34 g/100ml) bude v semilogaritmických souřadnicích log10(pCO2) – pH
ležet mezi titračními přímkami plazmy a erytrocytů. Bude protínat křivky
plazmy a erytrocytů v bodě křivky BE. Protože nebikarbonátové pufry
(hemoglobin a fosfáty) mají v erytrocytech vyšší pufrační kapacitu, než
nebikarbonátové pufry v plazmě (plazmatické bílkoviny a fosfáty), a při
28
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
titraci krve vzestupnou koncentrací oxidu uhličitého se na nebikarbonátové baze v krvince váže větší množství vodíkových iontů než na nebikarbonátové baze v plazmě, stoupá v krvince koncentrace bikarbonátů více
než v plazmě. Důsledkem je přesun bikarbonátů mezi krvinkou a plazmou
(doprovázený protisměrným trasportem chloridů). Označíme-li množství
bikarbonátů, přesouvaných při titraci krve oxidem uhličitým z krvinek do
plazmy v 1 litru krve jako: mHCO3ep [mmol/l], pak změna BE a BB plazmy
bude:
dBBp=dBEp=mHCO3ep/(1-Hk)
Odpovídající změna BE v erytrocytech bude:
dBBe=dBEe=-mHCO3ep/Hk
cHB=15 g/100 ml, BE=0 mmol/l
120
BE=0 mmol/l
cHb=15 g/100 ml
100
plasma
Ery (cHb = 33.34 g/100 ml)
90
80
70
PCO2 [torr]
60
ery -> 2mmol HCO3 ->plasma
2
ery -> 1mmol HCO3 ->plasma
1
3
50
40
plasma ->1mmol HCO3 ->ery
30
20
6.8
4
6.9
7
7.1
7.2
7.3
pH
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
Obr. 23.: Model titračních křivek plazmy, erytrocytů a krve s hemoglobinem
15 g/100 ml při BE=0 mmol/l. V bodě (1) se protínají křivky plazmy a erytrocytů na
Base Excess v bodě BE=0. Přesun bikarbonátů z erytrocytů do plazmy při titraci
krve oxidem uhličitým posune křivku plazmy doprava (BE a BB plazmy stoupne)
a křivku erytrocytů doleva (BE a BB erytrocytů poklesne). Křivky se protínají v
bodech (2) a (3) na titrační křivce krve s koncentrací hemoglobinu 15g/100 ml. Při
poklesu pCO2 dochází k přesunům bikarbonátů z plazmy do erytrocytů a následnému poklesu BE a BB plazmy, což posune titrační křivku plazmy doprava, a ke
vzestupu BE a BB erytrocytů, což posune titrační křivku erytrocytů doleva. Křivky
se opět protínají na titrační křivce krve (v bodě 4) s koncentrací hemoglobinu
15 g/100 ml, modelovanou podle údajů v Siggaard-Andersenově nomogramu.
Znamená to, že titrační křivky můžeme modelovat i pomocí průsečíků posunů
titračních křivek plazmy a erytrocytů.
29
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Zvolíme-li si např. koncentraci hemoglobinu 15 g/100 ml (a hematokritu
15/33,34=0,4449), pak při přesunu 1 mmol bikarbonátů z plazmy do erytrocytů se BE a BB plazmy vzrostou o 1/(1-0,4449)=1,8015 mmol/l a BE a BB
erytrocytů klesnou o 1/0,4449=2,2477 mmol/l. Titrační přímka plazmy se
posune doleva a titrační přímka erytrocytů se posune doprava (viz obr.
23) – jejich průsečík odpovídá bodu na titrační křivce krve s koncentrací
hemoglobinu 15 g/100 ml, v němž se při vzestupu pCO2 z původní hodnoty
40 torrů došlo k přesunu 1 ml bikarbonátů z krvinek do plazmy. Jak je
vidět na obrázku 23, tento průsečík leží na titrační křivce krve s koncentrací hemoglobinu 15 g/100 ml, modelované podle údajů v Siggaard-Andersenově nomogramu (pomocí výše uvedené funkce BEINV). Obdobně
na této křivce leží průsečíky posunů titračních křivek plazmy a krvinek po
přesunech 2 mmol bikarbonátů z krvinek do plazmy (při vzestupu pCO2)
a 1 mmol bikarbonátů z plazmy do krvinek (při poklesu pCO2).
cHB=15 g/100 ml, BE=-10 mmol/l
120
BE=-10 mmol/l
cHb= 15 g/100ml
100
Ery (cHB = 33.34 g/100 ml)
90
80
ery -> 2 mmol HCO3 -> plasma
plasma
70
ery -> 1mmol HCO3 -> plasma
PCO2 [torr]
60
2
50
3
1
40
plasma -> 1mmol HCO3 -> ery
30
20
6.8
4
6.9
7
7.1
7.2
7.3
pH
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
Obr. 24.: Model titračních křivek plazmy, erytrocytů a krve s hemoglobinem 15
g/100 ml při BE=-10 mmol/l. Modelujeme-li titrační křivku krve při titraci oxidem
uhličitým pomocí jako průsečíky posunů titračních křivek krvinek a plazmy způsobenými přesuny bikarbonátů mezi krvinkou a plazmou, dostáváme (obdobně jako
na předchozím obrázku) body titrační křivky, které se kryjí s titrační křivkou krve
s koncentrací hemoglobinu 15 g/100 ml modelovanou podle Siggaard-Andersenova nomogramu.
30
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
cHB=15 g/100 ml, BE=10 mmol/l
120
BE = 10mmol/l
cHb=15g/100ml
plasma
100
ery->2 mmol HCO3 ->plasma
90
Ery (cHb = 33.34 g/100ml)
80
70
PCO2 [torr]
2
ery->1 mmol HCO3 -> plasma
60
3
50
1
40
4
30
20
6.8
plasma -> 1 mmol HCO3 -> ery
6.9
7
7.1
7.2
7.3
pH
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
Obr. 25.: Model titračních křivek plazmy, erytrocytů a krve s hemoglobinem
15 g/100 ml při BE=10 mmol/l. Obdobně jako na předchozích obrázcích průsečíky
posunů titračních křivek krvinek a plazmy způsobenými přesuny bikarbonátů mezi
krvinkou a plazmou se kryjí s titrační křivkou krve s koncentrací hemoglobinu 15
g/100 ml modelovanou podle Siggaard-Andersenova nomogramu.
Obrázky 24 a 25 uvádějí výsledky modelování titračních křivek krve při
titraci krve oxidem uhličitým při hodnotách BE -10 mmol/l a 10 mmol/l.
Obr. 26 zobrazuje výsledky modelování titrace krve oxidem uhličitým v
rozmezí hodnot BE od -20 do 20 mmol/l.
cHB=15 g/100 ml, -20<BE<20 mmol/l
80
BE [mmol/l]
-20 -18 -16 -14 -12 -10 -8 -6 -4 -2 0
2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
cHb=15 g/100 ml
70
60
PCO2 [torr]
50
40
30
20
6.8
6.9
7
7.1
7.2
7.3
pH
7.4
7.5
7.6
7.7
7.8
Obr. 26.: Modely titračních křivek plazmy, erytrocytů a krve s hemoglobinem
15 g/100 ml při různých hodnotách BE od - 20 do 20 mmol/l podle Siggaard-Andersenova nomogramu (spojité čáry). Křížky reprezentují titrační křivky modelované
jako průsečíky posunů titračních křivek krvinek a plazmy způsobenými přesuny
bikarbonátů mezi krvinkou a plazmou. Znamená to, že titrační křivky plné krve na
Siggaard-Andersenově nomogramu můžeme s dostatečnou přesností vypočítat
z titrační křivky plazmy a titrační křivky erytrocytů (modelovaných jako krev s
limitním hematokritem 1 a koncentrací hemoglobinu 33,34 g/100 ml).
31
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Ukazuje se, že titrační křivky krve modelované pomocí průsečíků
posunů titračních křivek plazmy a erytrocytů (díky přesunů bikarbonátů
mezi krvinkou a plazmou) s dostatečnou přesností kopírují titrační křivky
krve modelované přímo podle Siggaard-Andersenova nomogramu.
Znamená to tedy, že pro modelování titrace krve oxidem uhličitým
můžeme vycházet z kombinace titračních křivek plazmy a titračních
křivek erytrocytů. Při modelování titrace krve se změněnou koncentrací plazmatických bílkovin můžeme vycházet z kombinace titrační
křivky plazmy s různou hodnotou plazmatických bílkovin (pro níž ale
neplatí Siggaaard-Andersenův nomogram) – např. podle Figge-Fenclova
modelu (Figge, 2009), a z titrační křivky erytrocytů (získanou z experimentálních údajů Siggaard-Andersenova nomogramu, korigovaného na
37°C).
11. Propojení modelu krvinek podle Siggaard-Andersenova
nomogramu, korigovaného na 37°C a Figge-Fenclova modelu
plazmy
Titraþní kĜivky krvinek pĜi 37°C a 38°C dle Siggaard-Andersenova
nomogramu (krev s cHb=33.34 g/100ml, BE od -22 do 22 mmol/l)
100
90
80
70
60
BE=-20 mmol/l
BE=-10 mmol/l
PCO2 [torr]
50
37°C
38°C
BE= 0 mmol/l
40
BE= 10 mmol/l
BE= 20 mmol/l
30
20
10
6.8
6.9
7
7.1
7.2
7.3
7.4
pH
7.5
7.6
7.7
7.8
7.9
Obr. 27.: Titrační křivky (v semilogaritmickém zobrazení přímky) krvinek dle
Siggaard-Andersenovova nomogramu při 38°C a po korekci na 37°C při různých
hodnotách BE.
Na obr. 27 jsou zobrazeny titrační přímky krvinek s různou hodnotou BE
podle Siggaard-Andersenova nomogramu – krvinky jsou modelovány
jako krev s koncentrací hemoglobinu 33,34 g/100ml (odpovídající limitní
hodnotě hematokritu 1). Tyto křivky jsou v semilogaritmickém zobrazení
přímky s měnícím se sklonem (k) a ofsetem (h) v závislosti na hodnotě BE
v erytrocytech (BEer).
32
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Titrační křivky krvinek budou aproximovány pomocí vztahů:
log10(pCO2) = k pH + h
k=f(BEer)
h=g (BEer)
Funkce „f“ a „g“ jsou aproximovány polynomickou regresí podle dat ze
Siggaard-Andersenova nomogramu, korigovaného na 37°C (viz obr. 28
a obr. 29).
Parametry titraþních pĜímek krvinek
k
log10(pCO2) = k pH + h
-1.5
k
k=p1*BE^6+p2*BE^5+p3*BE^4+p4*BE^3+p5*BE^2+p6*BE+p7
-2
-2.5
-3
-3.5
-4
-20
-15
-10
-5
0
5
10
15
20
BE
Obr. 28.: Polynomická regrese peoměnného sklonu titračních přímek erytrocytů.
Parametry titraþních pĜímek krvinek
log10(pCO2) = k pH + h
h
30
h
h=p1*BE^6+p2*BE^5+p3*BE^4+p4*BE^3+p5*BE^2+p6*BE+p7
28
26
24
22
20
18
16
14
-20
-15
-10
-5
0
5
10
15
20
BE
Obr. 29.: Polynomická regrese proměnného ofsetu titračních přímek erytrocytů.
33
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Hodnota pH (pH z vnější strany krvinek) v závislosti na pCO2 a hodnotě BE
v erytrocytech (BEer) je počítána pomocí funkce eryBEINV, jejíž algoritmus
zobrazuje obr. 30.
pH=eryBEINV(pCO2,BEer)
pH=eryBEINV(pCO2,BEer)
BEer
pk1 = -1.159e-009;
pk2 = 1.328e-008;
pk3 = 2.228e-007;
pk4 = 1.479e-005;
pk5 = -0.0005606;
pk6 = 0.04644;
pk7 =
-2.431;
ph1 = 8.229e-009;
ph2 = -8.913e-008;
ph3 = -1.82e-006;
ph4 = -0.0001034;
ph5 = 0.003499;
ph6 = -0.3109;
ph7 = 19.5915;
k = pk1 BE66 + pk2 BE55 + pk3 BE44 + pk4 BE33 + pk5 BE22 + pk6 BE + pk7
h = ph1 BE66 + ph2 BE55 + ph3 BE44 + ph4 BE33 + ph5 BE22 + ph6 BE + ph7
pCO2
(pCO22)
lpCO2=log10
10
pH=(lpCO2-h)/k;
pH
Obr. 30.: Algoritmus výpočtu titračních křivek erytrocytů.
Model krvinek je propojen s modelem plazmy. Jako model plazmy byl
zvolen Figge-Fenclův model (Figge, 2009), kombinovaný navíc s vlivem
koncentrace globulinů (počítaných pomocí jejich „buffer value“, podle
Siggaard-Andersena, 1995).
Funkce bloodBEINV počítá pH krve v závislosti na hodnotě pCO2, celkové
koncentace koncentrace fosfátů (Pitot), albuminů (Alb), globulinů(Glob),
koncentrace hemoglobinu, standardizované oxyhodnoty BEox, (tj. takové
hodnoty BE, která by byla v plně oxygenované krvi), pCO2 a saturace
hemoglobinu kyslíkem:
pH=bloodBEINV(Pitot,Alb,Glob,cHb,BEox,pCO2,sO2
Princip výpočtu zobrazuje obr. 31 a vlastní algoritmus je uveden na obr 32.
Nejdříve se podle stupně desaturace (z sO2) a hodnoty BEox vypočítá
hodnota BE. Tato hodnota se vezme jako výchozí pro plazmu a krvinky
(BE). Z hodnoty pCO2 se pak počítá pH. Titrační přímka plazmy má ale
menší sklon než titrační přímka krvinek (viz obr. 31) a hodnota pH plazmy
(pH(BEp)) vypočítávaná podle podle BE plazmy (BEp) a hodnota pH na
vnější straně krvinek (pH(BEer)) , počítaná podleBE krvinek (BEer) se liší.
34
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
Pak se iteračně počítá přesun bikarbonátů mezi plazmou a krvinkou – ten
mění BE plazmy (BEp) a BE erytrocytu (BEer) – poměr změn BE v erytrocytech a v plazmě závisí na hematokritu. Iterace konverguje k výsledné
hodnotě plazmy počítané jak podle BE krvinek, tak podle BE plazmy (pH
= pH(BEp) = pH(BEer)).
Kombinace modelu plazmy a krvinek
log10(pCO2)
plazmaBE
krevBE q
krvinkyBE
erytrocyty
mHCO
mHCO33-
BE
BEer
er
p
pCO2
BE
BEpp
plazma
BEpp=BE+mHCO33-- /(1-Hk)
PlazmaBEp
BEer
=BE-mHCO33-- /Hk
er
KrvinkyBEer
pH(BEp)
pH(BEer)
pH
pH(BE
=pH(BE
?pH
(BEer
(BE)(BEp
er)) (BE)
p))
Obr. 31.: Princip výpočtu titračních křivek celé krve.
Kombinace modelu plazmy a krvinek
log10(pCO2)
plazmaBE
krevBE q
krvinkyBE
erytrocyty
mHCO
mHCO33-
BE
BEer
er
p
pCO2
BE
BEpp
plazma
BEpp=BE+mHCO33-- /(1-Hk)
PlazmaBEp
BEer
=BE-mHCO33-- /Hk
er
KrvinkyBEer
pH(BEp)
pH(BEer)
pH
pH(BE
=pH(BE
?pH
(BEer
(BE)(BEp
er)) (BE)
p))
Obr. 32.: Algoritmus výpočtu titračních křivek celé krve.
35
J.
Kofránek, P. Privitzer, M. Mateják, M. Tribula
J.Kofránek
Algoritmus také spočítá i normální hodnotu SID (NSID) – tj. takovou
hodnotu SID, při které by při dané koncentraci hemoglobinu, albuminu a
fosfátů, a při pCO2=40 torr bylo pH=7.4.
BE je v tomto modelu definováno šířeji, než v klasickém pojetí SiggaardAndersena – jeho normální hodnota je závislá nejen na koncentraci
hemoglobinu, ale též na koncentracích albuminů a fosfátů. Na rozdíl od
klasických modelů plazmy dle Stewarta a jeho následovníků lze v modelu
ukázat, že v případě celé krve neplatí nezávislost SID a pCO2. Model (a s
ním související formalizované vztahy) je možno využít k řadě klinickofyziologických výpočtů.
11. Závěr
Byl proveden přepočet Siggaard-Andersenova nomogramu z původních
38°C, na standardních 37°C. Kombinovali jsme experimentální data přesného modelu acidobazické rovnováhy plazmy dle Figgeho a Fencla s daty,
vycházejícími z dat Siggaard-Andersenova nomogramu, korigovaného na
37°C. Získali jsme tak model acidobazické rovnováhy krve kombinující
model plazmy s proměnnou koncentrací albuminů, globulinů a fosfátů a
propojený s modelem krvinek. Model je jádrem širšího modelu acidobazické rovnováhy organismu, na kterém je možné realizovat patogenezu
poruch acidobazické rovnováhy v souladu s naším dříve publikovaným
bilančním přístupem k interpretaci poruch ABR (Kofránek a spol., 2007).
Poděkování
Práce byla podporována projektem Národního programu výzkumu č.
2C06031, “e-Golem” a rozvojovým projektem MŠMT C20/2008 a společností Creative Connections s.r.o.
Literatura
1. Ashwood E.R., Kost G., Kenny M. (1983): Clinical Chemistry.
29:1877-1885.
2. Astrup, P. (1956): A simple electrometric technique for the
3.
4.
36
determination of carbon dioxide tension in blood and plasma,
total content of carbon dioxide in plasma, and bicarbonate
content in „separated“ plasma at a fixed carbon dioxide tension (40 mm. Hg). Scand. J. clin. & Lab. Invest., 8:33-43.
Dell R.D., Winters R.W. (1970) A model for the in vivo CO2
equilibration curve. Am J Physiol. 219:37–44
Dubin A., Menises M.M., Masevicius F.D. (2007): Comparison
of three different methods of evaluation of metabolic acidbase disorders. Crit Care Med. 35:1264–1270
AKAUZÁLNÍ MODELOVÁNÍ
– NOVÝ
PŘÍSTUP
PRO TVORBU
SIMULAČNÍCH
HER
KOMPLEXNÍ
MODEL
ACIDOBAZICKÉ
ROVNOVÁHY
KRVE
5. Dubin A. (2007) Acid-base balance analysis: Misunderstanding the target Crit Care Med. 35:1472–1473.
6. Fencl V., Rossing T.H. (1989): Acid-base disorders in critical
care medicine. Ann Rev. Med. 40, 17-20, 1989
7. Fencl V., Leith D.E. (1993): Stewart‘s quantitative acid-base
chemistry: applications in biology and medicine. Respir. Physiol. 91: 1-16, 1993
8. Fencl J., Jabor A., Kazda A., Figge, J. (2000): Diagnosis of
metabolic acid-base disturbances in critically ill patients. Am.
J. Respir. Crit. Care. 162:2246-2251.
9. Figge J., Mydosh T., Fencl V. (1992): Serum proteins and acid-base equilibria: a follow-up. The Journal of Laboratory and
Clinical Medicine. 1992; 120:713-719.
10.Figge J. (2009): The Figge-Fencl quantitative physicochemical
model of human acid-base physiology. Updtated version 15
January 2009. Online Web site. Available at http://www.acidbase.org/modelapplication.html. Accessed 1.3.2009.
11. Goldberg M., Green S.B, Moss M.L., Marbach C.B., Garfinkel
D. (1973) Computerised instruction and diagnosis of acid-base
disorders. J. Am. Med. Assoc. 223:269-275
12.Grogono AW, Byles PH, Hawke W (1976): An in-vivo representation of acid-base balance. Lancet, 1:499-500, 1976.
13.Kaplan L. (2007): Acid-base balance analysis: A little off target. Crit Care Med. 35:1418–1419.
14.Kelum J.A. (2005): Clinical review: Reunification of acid-base
physiology. Critical Care, 9:500-507
15.Kellum J.A. (Ed) (2009): The Acid base pHorum. University
of Pittsburgh School of Medicine, Department of Critical Care
Medicine. Online Web site. Available at: http://www.ccm.
upmc.edu/education/ resources/phorum.html.
16.Kofránek, J. (1980): Modelování acidobazické rovnováhy krve.
Kandidátská disertační práce. Univerzita karlova v Praze, Fakulta všeobecného lékařství, Praha, 1980.
17.Kofránek J, Matoušek S, Andrlík M (2007): Border flux ballance approach towards modelling acid-base chemistry and
blood gases transport. In. Proceedings of the 6th EUROSIM
Congress on Modeling and Simulation, Vol. 2. Full Papers (CD).
(B. Zupanic, R. Karba, S. Blažič Eds.), University of Ljubljana,
1-9.
18.Kurtz I. Kraut J, Ornekian V. , Nguyen M. K. (2008): Acid-base
analysis: a critique of the Stewart and bicarbonate-centered
approaches. Am J Physiol Renal Physiol. 294:1009-1031.
37
J.Kofránek
19.Lang W., Zander R (2002): The accuracy of calculated Base
Excess in blood. Clin Chem Lab Med. 40:404–410.
20.Rees S.R., Andreasen S. (2005): Mathematical models of oxy-
gen and carbon dioxide storage and transport: the acid-base
chemistry of blood. Critical Reviews in Biomedical Engineering. 33:209-264.
21.Siggaard-Andersen O, Engel K. (1960): A new acid-base nomogram. An improved method for the calculation of the relevant
blood acid-base data. Scand J Clin Lab Invest, 12: 177-86.
22.Siggaard-Andersen O. (1962): The pH, log pCO2 blood acid-base nomogram revised. Scand J Clin Lab Invest. 14:
598-604.
23.Siggaard-Andersen O. (1974): An acid-base chart for arterial
blood with normal and pathophysiological reference areas.
Scan J Clin Lab Invest 27:239-245.
24.Siggaard-Andersen O (1974) The acid-base status of the blood. Munksgaard, Copenhagen
25.Siggaard-Andersen O. (1977): The Van Slyke Equation. Scand
J Clin Lab Invest. Suppl 146: 15-20.
26.Siggaard-Andersen O., Wimberley P.D., Fogh-Andersen,
Gøthgen I.H. (1988): Measured and derived quantities with
modern pH and blood gas equipment: calculation algorithms
with 54 equations. Scand J Clin Lab Invest. 48, Suppl 189:
7-15.
27.Siggaard-Andersen O, Fogh-Andersen N. (1995): Base excess
or buffer base (strong ion difference) as measure of a nonrespiratory acid-base disturbance. Acta Anaesth Scand. 39,
Suppl. 107: 123-8.
28.Siggaard-Andersen O.(2006): Acid-base balance. In: Laurent
GJ, Shapiro SD (eds.). Encyclopedia of Respiratory Medicine.
Elsevier Ltd. 2006: 5-10.
29.Singer R.B. and Hastings A.B. (1948): An umproved clinical
method for the estimation of disturbances of the acid-base
balance of human blood. Medicine (Baltimore) 27: 223-242.
30.Sirker, A. A., Rhodes, A., and Grounds, R. M. (2001): Acidbase physiology: the ‚traditional‘ and ‚modern‘ approaches.
Anesthesia 57: 348-356.
31.Schlichtig R., Grogono A.W., Severinghaus J.W.: (1998) Human PaCO2 and Standard Base Excess Compensation for Acid-Base Imbalance. Critical Care Medicine. 26:1173-1179.
32.Stewart PA. (1981): How to understand acid)base. A Quantitative Primer for Biology and Medicine. New York: Elsevier.
38
KOMPLEXNÍ MODEL ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY KRVE
33.Stewart P.A. (1983): Modern quantitative acid-base chemistry.
Can. J. Physiol. Pharmacol. 61, 1444-1461.
34.Watson, P.D. (1999): Modeling the effects of proteins of pH in
plasma. J. Appl Physiol. 86:1421-1427.
35.Zander R. (1995): Die korrekte Bestimmung des Base-Excess
(BE, mmol/l) im Blut. Anästhesiol Intensivmed Notfallmed
Schmerzther. 30:Suppl 1:36–8.
36.Scan J Clin Lab Invest 27:239-245.
37.Siggaard-Andersen O (1974) The acid-base status of the blood. Munksgaard, Copenhagen
38.Siggaard-Andersen O. (1977): The Van Slyke Equation. Scand
J Clin Lab Invest. Suppl 146: 15-20.
39.Siggaard-Andersen O., Wimberley P.D., Fogh-Andersen, Gøthgen I.H. (1988): Measured and derived quantities with modern pH and blood gas equipment: calculation algorithms with
54 equations. Scand J Clin Lab Invest. 48, Suppl 189: 7-15.
40.Siggaard-Andersen O, Fogh-Andersen N. (1995): Base excess
or buffer base (strong ion difference) as measure of a nonrespiratory acid-base disturbance. Acta Anaesth Scand. 39,
Suppl. 107: 123-8.
41.Siggaard-Andersen O.(2006): Acid-base balance. In: Laurent
GJ, Shapiro SD (eds.). Encyclopedia of Respiratory Medicine.
Elsevier Ltd. 2006: 5-10.
42.Singer R.B. and Hastings A.B. (1948): An umproved clinical
method for the estimation of disturbances of the acid-base
balance of human blood. Medicine (Baltimore) 27: 223-242.
43.Sirker, A. A., Rhodes, A., and Grounds, R. M. (2001): Acidbase physiology: the ‘traditional’ and ‘modern’ approaches.
Anesthesia 57: 348-356.
44.Schlichtig R., Grogono A.W., Severinghaus J.W.: (1998) Human PaCO2 and Standard Base Excess Compensation for
Acid-Base Imbalance. Critical Care Medicine. 26:1173-1179.
45.Stewart PA. (1981): How to understand acid)base. A Quantitative Primer for Biology and Medicine. New York: Elsevier.
46.Stewart P.A. (1983): Modern quantitative acid-base chemistry.
Can. J. Physiol. Pharmacol. 61, 1444-1461.
47.Watson, P.D. (1999): Modeling the effects of proteins of pH in
plasma. J. Appl Physiol. 86:1421-1427.
48.Zander R. (1995): Die korrekte Bestimmung des Base-Excess
(BE, mmol/l) im Blut. Anästhesiol Intensivmed Notfallmed
Schmerzther. 30:Suppl 1:36–8.
39
J.Kofránek
Kontakt:
MUDr. Jiří Kofránek, CSc.
Oddělení biokybernetiky o počítačové
podpory výuky
Ústav patologické fyziologie
U nemocnice 5
128 53 Praha 2
e-mail: [email protected]
tel. 777-68-68-68
40

Podobné dokumenty

KOMPLEXNÍ MODEL ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY

KOMPLEXNÍ MODEL ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY stupně, z níž lze vypočítat koncentraci vodíkových iontů v závislosti na SID, celkové koncentraci slabých kyselin a jejich pufračních bazí [Buf TOT] a pCO2 (v rovnici je závislá proměnná označena p...

Více

Komplexní model acidobazické rovnováhy.

Komplexní model acidobazické rovnováhy. KOMPLEXNÍ MODEL ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY KRVE Jiří Kofránek Anotace Klasický Siggaard-Andersenův nomogram, široce využívaný v klinické praxi pro vyhodnocování acidobazické rovnováhy, byl původně expe...

Více

Příloha 1 Publikace podporované projektem MŠMT 2C06031 za rok

Příloha 1 Publikace podporované projektem MŠMT 2C06031 za rok 3. Jiří Kofránek, Pavol Privitzer, Petr Stodulka: Technologie a trendy tvorby výukových simulátorů. In MEDSOFT 2008. (Editor: Milena Ziethamlová) Praha: Agentura Action M, Praha 2008, str. 37-56. I...

Více

KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO

KOMPLEXNÍ MODELY FYZIOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ JAKO i jejich propojení do komplexnějšího celku. Oblast fyziologického výzkumu, zabývající se studiem propojených fyziologických subsystémů organismu bývá nazývána „integrativní fyziologie“ [10]. Obdobn...

Více

2 - Slezské zemské muzeum

2 - Slezské zemské muzeum Poznamenejme, že další analýza se týká množiny muzeí bez jejich poboček a v tomto směru je potřeba vnímat její některé nedostatky. Základní databáze obsahující názvy muzeí byla ve druhém kroku dopl...

Více

MOdELOvÁNÍ aCIdObaZICKÉ ROvNOvÁhy Jiří

MOdELOvÁNÍ aCIdObaZICKÉ ROvNOvÁhy Jiří oxidu uhličitého nebo retence či deplece H+/HCO3- při změnách bilance mezi tvorbou a vylučováním silných kyselin se projeví v posunu chemické rovnováhy v pufračním systému tvořeném bikarbonátovým a...

Více

Odorizace plynu - evropské srovnání ve vybraných státech

Odorizace plynu - evropské srovnání ve vybraných státech la, které selektivně nebo jinak vyhodnotí koncentraci odorantu, nebo o přístroje, které pracují na principu plynového chromatografu. Výsledkem kontroly je v tomto případě hodnota na displeji přístr...

Více

Voda, elektrolyty, acidobazická rovnováha a kyslík 2014

Voda, elektrolyty, acidobazická rovnováha a kyslík 2014 Bernard, lékař a významný francouzský vědec, průkopník experimentální medicíny a fyziologie. Vnitřním prostředím rozuměl tekutinu, která je v přímém styku s jednotlivými buňkami. Jednotlivé buňky p...

Více

bilanční přístup k modelování acidobazické rovnováhy a přenosu

bilanční přístup k modelování acidobazické rovnováhy a přenosu 5. Stewart P.A. Modern quantitative acid-base chemistry. Can. J. Physiol. Pharmacol. 61, 1444-1461. 1983. 6. Fencl V., Rossing T.H.: Acid-base disorders in critical care medicine. Ann Rev. Med. 40,...

Více

VYUŽITÍ SIMULAČNÍCH MODELŮ ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY V

VYUŽITÍ SIMULAČNÍCH MODELŮ ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY V [7] Sirker, A. A., Rhodes, A., and Grounds, R. M.. Acid-base physiology: the 'traditional' and 'modern' approaches. Anesthesia 57, 348-356.

Více